Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 3 Referáty

Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 3

Referáty

Historie rozhlasového vysílání v České republice 1

Úvod

Rozhlasové vysílání, představující bezdrátový přenos zvukového signálu, bylo historicky prvním způsobem, jak prakticky v mžiku přenést informace širokému publiku. Rychlost, pohotovost, aktuálnost – tak je možné charakterizovat největší přednosti rozhlasového vysílání. Později sice rozhlas významně zastínila televize, rozhlasové vysílání si přesto až do dnešních dnů udrželo svůj neoddiskutovatelný význam. Rozhlasové vysílání bylo prvním prostředkem jak šířit zprávy, kulturu i nové vědomosti do všech koutů tehdy mladé Československé republiky. V začátcích vysílání se formují postupy rozhlasové práce – rozhlasová žurnalistika, rozhlasová hra, sportovní přenos a další. Na práci rozhlasu se účastnila plejáda významných osobností. K událostem zajímavým z technického pohledu doplňuji i kulturní a programové reálie, které s vývojem a prosazováním techniky do značné míry souvisejí.

2

Počátky rozhlasového vysílání ve světě

Po té, co se Marconimu mezi 11. až 14. květnem 1897 podařilo překlenout Bristolský záliv bezdrátovým telegrafním spojením na vzdálenost až 12 kilometrů, mu byl 2. července vystaven britský patent č. 12 039/1897 nazvaný „Bezdrátová telegrafie pomocí Hertzových vln“. Tak jako po telegrafu následoval telefon, zákonitě musela po bezdrátové telegrafii přijít bezdrátová telefonie. Pro přenos telegrafických značek byla zpočátku použita metoda jiskrového vysílače. Není třeba zdůrazňovat, že se pseudoperiodické kmity z jiskrového vysílače k přenosu řeči nehodí, přesto první pokusy o přenos zvukového signálu byly provedeny jiskrovými vysílači. V pramenech je zmiňován jistý pan Collins, který ve Filadelfii v roce 1899 zapojil do přívodu proudu k jiskrovému vysílači místo telegrafního klíče mikrofon. Přenos řeči byl velmi nekvalitní a možný na vzdálenost přibližně 600 metrů. V mezidobí byly vyvinuty elektronkové vysílací stanice využívající řádné oscilační obvody. Po ohlasu vysílání hudby v roce 1919 radioamatérem Frankem Conradem, inženýrem společnosti Westinghouse, nechali představitelé firmy Westingohouse Electric and Manufacturing Co. na střeše tovární budovy v pensylvánském Pittsburghu postavit vysílač a improvizované studio. Po získání licence zahájila 29. září 1920 činnost stanice s volací značkou KDKA. 2. listopadu 1920 pak stanice KDKA ohlásila jako první rozhlasová stanice v historii výsledek prezidentských voleb. Tento den se všeobecně označuje za den vzniku rozhlasu. Ohlas této stanice se šířil jako lavina. V roce 1922 ve Spojených státech vysílalo už 562 rozhlasových stanic. Za deset měsíců roku 1922 se prodalo milion přijímačů. Ve Velké Británii podniklo první pokusy s radiotelefonií v roce 1907 vojenské námořnictvo, vysílala se hymna. První pokusy s „broadcastingem“ se uskutečnily od 23. února do 6. března 1920 z Marconiho stanice 2MT Writtle u Chelmsfordu. V říjnu 1920 se ustavila British Broadcasting

15

Company, původně jako sdružení výrobců zařízení pro radiotelegrafii a radiotelefonii, kterou v říjnu 1922 už jako Corporation převzala britská vláda. V roce 1921 zavedla BBC „pravidelnou rozhlasovou službu“ v rozsahu 1 hodiny týdně. 1. listopadu 1922 zahájila BBC z londýnské stanice 2LO jako první v Evropě pravidelné rozhlasové vysílání. Politický a propagandistický význam rozhlasu si uvědomil v roce 1920 i V. I. Lenin. V Moskvě tak začala 21. srpna 1922 vysílat stanice Rádio Moskva (krátce též nazývaná Kominterna), vysílání bylo prohlášeno za pravidelné 7. listopadu. Německé rozhlasové vysílání bylo oficiálně zahájeno 29. října 1923. Nepravidelně se však vysílání v Německu uskutečňovalo již od roku 1920. Francouzská stanice Tour Eiffel sice zahájila pokusný provoz již koncem roku 1921, v polovině roku 1923 však vysílala jen sporadicky.

3

Počátky rozhlasového vysílání v Československu

Pravidelné rozhlasové vysílání v tehdejším Československu bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20:15 v Praha-Kbelích. Byl zde použit vysílač Huth o výkonu 1 kW. Jednalo se o upravenou radiotelegrafní stanici ministerstva pošt (přes den komunikovala v morseho znacích). Vysílací domek a tři dřevěné stožáry nesoucí anténu tu doplnil zapůjčený skautský stan, který se stal pro teplé letní měsíce roku 1923 prvním studiem Českého rozhlasu. První pořad ohlásil technik Vlach slovy: „Haló, haló – zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1025 m zprávy a program“. Po odvysílání několika čísel hudebního programu se s posluchači rozloučil pozdravem: „Na slyšenou“. Mikrofonem byl týž uhlíkový mikrofon používaný v telefonním sluchátku. Slovo „rozhlas“ se používá na místo mezinárodně vžitého „radio“ od roku 1924.

3.1 Založení rozhlasové společnosti Radiojournal Po mnoha průtazích s udělením koncese pro vysílání ministerstvem pošt a telegrafů svedly okolnosti dohromady dvě skupiny, které chtěly provozovat rozhlasového vysílání. První skupinou byli podnikatelé se zájmem o výrobu a prodej rozhlasových přijímačů a součástek – akciová společnost Radioslavie. Druhou skupinou pak Spolek českých žurnalistů. Výsledkem byla ryze soukromá společnost Radiojournal s r. o. Aby si občan mohl zakoupit přijímač a poslouchat dostupné rozhlasové vysílání, musel získat od Ministerstva pošt a telegrafů radiovou koncesi opravňující žadatele ke zřízení a provozování přijímací stanice a poslechu programu. Koncesionář platí rozhlasové společnosti pravidelný měsíční poplatek. Počet koncesionářů tedy bezprostředně souvisí s finanční situací Radiojournalu. Na podporu zvyšování počtu koncesionářů se pořádají nedělní reprodukce v centru Prahy. Zpočátku přináší finanční problémy zdlouhavé získávání koncesí. Společnost Radiojournal zároveň prodává rozhlasové přijímače těm, kteří obdrželi koncesi. Později se již počítá


Referáty

16

i s možností amatérské konstrukce přijímačů. Z důvodů finančních problémů v červnu 1925 vstupuje do společnosti Radiojournal nový podílník – stát prostřednictvím státního podniku Československá pošta s 51 % podílem. Finanční situace rozhlasové společnosti se díky velkému nárůstu nových koncesionářů obrací v roce 1926.

3.2 Působiště rozhlasu v Praze Z Kbel (stísněných prostor staničního domku) se vysílalo až do 1. prosince 1924. Do přívětivějších prostor Poštovní nákupny (Fochova tř. 58) se rozhlasové studio stěhuje 2. prosince 1924 a setrvává zde do března 1925. V návaznosti na zřízení nové vysílací stanice ve Strašnicích, která vyžadovala větší a technicky vybavenější studio, byly získány nové prostory v budově nakladatelství Orbis na Fochově třídě 62 (byl zde pronajat byt v pátém patře, kde byla zřízena studia). Od 22. dubna 1927 se začalo pravidelně vysílat z Národního domu na Vinohradech. Rozšíření programu opět kladlo vyšší nároky na provozní prostory. Od roku 1933 sídlí rozhlas v novostavbě Poštovní správy na Fochově třídě (dnešní Vinohradské 12). Postupně do roku 1945 se tato budova stala hlavním působištěm rozhlasu a Český rozhlas zde sídlí dodnes.

2. srpna 1924 přinesl rozhlas první sportovní přenos, označováný také jako první evropský pokus o sportovní reportáž. Reportér byl přítomen boxerskému turnaji a telefonicky předával informace o průběhu zápasu do studia. Ve studiu je pak hlasatel obratem oznamoval do rozhlasového éteru. Tento přenos přinesl Radiojournalu značný věhlas a hlavně také nové koncesionáře. 12. února 1925 se uskutečnil první přenos celého divadelního představení – Smetanovy opery Dvě vdovy z Národního divadla. V květnu 1925 pak následovaly přenosy koncertů ze Smetanovy síně obecního domu.

4.2 Programový posun po roce 1926 Další léta s sebou nesou posun od nekomentovaného přímého přenosu k rozhlasové reportáži – zachycení dynamiky probíhající události v čase i prostoru. Prvním významnějším počinem s novým přístupem byl přenos z VIII. Všesokolského sletu v Praze na přelomu června a července 1926. Hlasatel prvně improvizovaně bez větší přípravy sděluje své postřehy, dojmy i hodnocení z průběhu události doprovázen zvukovým doprovodem probíhajícího děje. V té době ještě nebylo možné pořizovat na místě záznam, vše se vysílalo živě. VIII. všesokolský slet je považován za zrod české rozhlasové reportáže. Následoval přenos fotbalového utkání na Letné mezi pražskou Slávií a maďarskou Hungarií - tento je považován za první sportovní reportáž tohoto druhu v Evropě. Reportáž provedl později legendární sportovní komentátor Josef Laufer. Náladová kompozice Přástky vysílaná 30. listopadu 1926 je považována za první českou rozhlasovou hru.

5

Vývoj vysílání

5.1 První vysílače

Obr. 1.

4

Rozhlasový přijímač Tesla 426A Tenor.

Program – hledání stylu rozhlasové práce

4.1 Počátky vysílání (1923 – 1925) Počátky rozhlasového vysílání byly spojeny s hledáním forem a obsahu připravovaného programu. Snaha připravovat atraktivní a srozumitelný program souvisela s logickou potřebou získávat nové koncesionáře. Nejpřitažlivější složkou vysílání se ukázal být hudební program – třebaže kvalita přenášeného zvuku byla zpočátku nízká. Zpravodajský program v té době přinášel povětrnostní zprávy, sportovní zprávy a burzovní zprávy (domácí i zahraniční). Z počátku nebylo prováděno politické zpravodajství – program měl být nepolitický. Literární program - slovesná složka programu představovala drobné recitace, přednášky četbu literárních ukázek a například vyprávění pohádek. V roce 1925 přinesl Radiojournal první kurs cizího jazyka – jednalo se o Francouzštinu. Rozhlas začal také přinášet dramatické večery nejčastěji v podání herců Vinohradského divadla.

Rozhlasové vysílání bylo zahájeno z již zmíněného vysílače Praha – Kbely na vlně 1025 m. Vysílač byl používán od května 1923 do 28. února 1925. Vysílací stanice patřící společnosti Radiojournal, Praha – Strašnice vysílala na vlně 550 m pravidelně od 21. února 1925. 0,5 kW vysílač francouzské provenience značky S.F.R, byl od konce roku 1925 nahrazen modernějším 5 kW vysílačem americké společnosti Western Electric na vlně 360 m (Strašnický 0,5 kW vysílač byl poté převezen do Bratislavy, kde byl v pravidelném provozu od 23. října 1926). Prvním vysílačem na Moravě bylo Brno – Komárov o výkonu 2,4 kW vysílající od 18. dubna 1926, jednalo se o vysílač anglické Firmy Marconi. V roce 1926 ještě nebyla značná část ČSR pokryta rozhlasovým signálem československého vysílání, Strašnice měly omezený dosah, proto se v odlehlejších místech země přijímaly silnější zahraniční stanice. V roce 1930 Brno – Komárov zesiluje na 32 kW. Významně lepšího pokrytí České kotliny dosahuje od roku 1931 nový vysílač s výkonem 120 kW v Liblicích poblíž Českého Brodu. První krátkovlnný rozhlasový vysílač pro vysílání do zahraničí „Radiovka“ v Poděbradech zahájil vysílání 31. 8. 1936. Pro vysílání v němčině byl v té době použit nový vysílač Mělník.


Referáty

5.2 Rozvoj techniky ve 30. letech: nové požadavky – nové možnosti Z prvních zkušeností s rozhlasovou prací vyvstaly technické požadavky přímo spojené s tvorbou pořadů a programu: • • • • •

možnost pořizovat a reprodukovat záznam; vracení se v záznamu a opravování chyb; možnost míchaní zvuku z různých zdrojů; střih záznamu; pohyb redaktora či reportéra v terénu.

První použití záznamové techniky je datováno k 9. říjnu 1932. Na voskovou folii byl zaznamenán závěr fotbalového zápasu ČSR-Jugoslávie. První záznamy do voskové folie bylo možné v dobré kvalitě přehrát pouze jednou. V roce 1935 se objevuje možnost záznamu na ocelový pás. Zařízení anglické firmy Marconni-Stille využívalo kotouče o průměru cca 60 cm, na které se vešlo přibližně 3 kilometry pásku s 30 minutami záznamu vytvořeného trvalou magnetizací hmoty pásku. Jedinou významnější nevýhodou bylo, že záznam nebylo možné zastavit nebo nastavit. V roce 1938 bylo nově možné provádět optický záznam na celuloidový filmový pás (systém Phillips-Miller). Koncem roku 1938 se objevuje první magnetofon K4 německé firmy AEG. Možnost provádění záznamu se projevila v počátcích vytváření rozhlasového zvukového archivu i nové flexibilnější přípravě programu. Do studií i do terénu se v této době dostaly mixážní pulty umožňující míchat zvuk z několik mikrofonů a gramofonů. V polovině 30. let se ke slovu dostaly též vysílače malého dosahu umožňující přenášet reportáže z terénu nedostupného rozhlasovými linkami. E. H. Armstrong zkonstruoval v USA v roce 1939 první rádiový vysílač pro frekvenční modulaci používanou později na velmi krátkých vlnách (VKV).

5.3 Poválečný vývoj rozhlasového vysílání V roce 1946 používal rozhlas k říření svého programu deset stálých a sedm pokusných rozhlasových vysílačů – pokusně tak zahájila vysílání regionální rozhlasová studia. Tab. 1. Stálé rozhlasové vysílače provozované v roce 1946.

Vysílač Liblice Liblice – Praha I Mělník – Praha II Plzeň České Budějovice Brno – Komárov Moravská Ostrava – Svinov Morava-Dobrochov (*4.10 1947) Bratislava – Kostolany Banská Bystrica Košice Poděbrady – krátké vlny

kmitočet 191 kHz 638 kHz 1113 kHz 530 kHz 1346 kHz 1158 kHz 922 kHz 1004 kHz 1204 kHz 1438 kHz

výkon 10 kW 120 kW 60 kW 15 kW 5 kW 20 kW 11 kW 100 kW 50 kW 5 kW 1 kW 34 kW

Nedostatečné pokrytí okrajových oblastí evropských států a velké rušení zahraničními vysílači (řada zahraničních vysílačů používala frekvence, které jim nebyly přiděleny) vedly v roce 1948 k uspořádání Evropské rozhlasové

17

konference v Kodani. Výsledkem jednání konference bylo přerozdělení kmitočtů (změna Luzernského plánu z roku 1933). Úspěchem Československé delegace bylo především získání dlouhovlnného kmitočtu pro pokrytí celého státu a čtyřech výlučných středovlnných kmitočtů. Přechod na nové vlnové délky dle Kodaňského plánu se měl začít uskutečňovat k 15. březnu 1950.

5.4 50. léta ve vysílání rozhlasu Uzavření hranic ČSR po únoru 1948 znamenalo opět omezený svobodný přístup občanů k informacím. Zahraniční vysílání Hlasu Ameriky, BBC, a dalších stanic z Kanady, Jugoslávie, Vatikánu, Madridu a Paříže znovu nabylo na významu. 1. května 1951 byl spuštěn vysílač Svobodné Evropy Šíření necenzurovaných informací bylo samozřejmě trnem v oku státnímu aparátu. Ministerstva vnitra a národní bezpečnosti proto vypracovala systém radioobrany. Pro rušení slyšitelnosti zahraničního vysílání bylo vybudováno devět rušících center poblíž velký měst, pro rušení na dlouhých vlnách bylo použito vysílací středisko Topolná. Jako součást příprav na válku bylo inicializováno urychlené budování rozhlasu po drátě (RPD) (1952). Myšlenka výstavby neradiového systému vzešla z tehdejšího SSSR – pavučinu sítí nelze tak lehce vyřadit jako vysílače. Spěch při budování měl ale za následek, že se stavěl systém jednokanálový, na rozdíl od vzoru SSSR s několika programovými kanály. V roce 1954 už RPD vysílalo v řadě měst denně od 4:30 do 24:00 hod. Rozdělení mezinárodní rozhlasové organizace po vztyčení „železné opony“ přerušilo dosavadní spolupráci v oblasti vývoje techniky. Izolace Československa znamenala nedostatek informací o vývoji techniky v západních zemích. Zpočátku bylo nemožné dovážet moderní zařízení ze západních zemí. Nastalou situaci měl alespoň částečně kompenzovat nově vzniklý Výzkumný ústav rozhlasové techniky. Tab. 2. Rozhlasové sítě v 50. letech.

Rozhlasové sítě Praha I – Liblice (470,2 m), Brno-Dobrochov (314,7 m), Plzeň (314,7 m), Praha II – Mělník (233,3 m) jen do 18.00 hod., Praha (197,4 m) od 18.00 hod., České Budějovice (197,4 m), Karlovy Vary (197,4 m), dlouhá vlna 1102,9 m, Praha III – rozhlas po drátě, krajské vysílání – krajská města V průběhu let padesátých byla stále velká část území pokryta vždy pouze vysílačem jednoho programu.

5.5 60. – 80. léta ve vysílání rozhlasu Z pohledu vývoje rozhlasových sítí byl zajímavý vznik národních programů Praha a Bratislava šířených na středních vlnách a prostřednictvím rozhlasu po drátě. Celostátním programem byl program Československo I šířený na dlouhých vlnách a nově také doplňkově na VKV! Nový program Československo II (program pro náročné posluchače s úzce specializovanými žánry – měl vysílat na VKV po celém území státu, výstavba vysílačů ale zaostávala. Stanice Československo II vznikla 3. července 1961. Speciální

18


Referáty

program přenášela zpočátku jen ve večerních hodinách, jinak přebírala program stanice Praha, což trvalo až do roku 1964. VKV mělo na počátku 60. let možnost poslouchat jen velmi málo posluchačů – kromě omezeného pokrytí teprve budované sítě vysílačů nebylo mezi posluchači k dispozici dostatečné množství přijímačů s VKV pásmem. Od roku 1962 si v kombinaci s TV vysíláním (poskytnulo druhý reproduktor) mohli první posluchači vyzkoušet poslech stereofonního vysílání. Rozhlas po drátě – neúnosně nákladný a nevýhodný, bez ambice pokrýt celé území státu už tehdy začal postupně odumírat. Výstavba VKV sítě pro několik programů byla levnější než rozvíjení RPD. Přidělené kmitočty (v normě OIRT) umožňovaly šířit tři ústřední programy a jeden regionální program. 31.8.1959 bylo zahájeno řádné vysílání prvního VKV vysílače umístěného na Petřínské rozhledně. Pouze na VKV bylo možné uskutečnit stereofonní vysílání. První zkušební stereofonní vysílání z VKV vysílače Cukrák přineslo 1. 3. 1964 vysílání pořadu Vysílá studio A. První stereofonní rozhlasová hra Krápník a Františka pak byla odvysílána 25. 12. 1965 (jejím autorem je Zdeněk Svěrák). Rozhlasové vysílání získalo stereofonním přenosem „barvu“. 70. léta s sebou přinesla především výstavbu vysoce výkonových vysílačů pro DV a SV s výkony (750-1500) kW (Liblice, Mělník, Topolná, Dobrochov). Síť VKV vysílačů byla považována za doplňkovou a s výrazným rozvojem se v té době nepočítalo. Rozvoj stereofonie měl dle tehdejších úvah vyústit v kvadrofonii. 80. léta se nesla ve znamení rozšiřování sítě VKV vysílačů a zlepšení možnosti stereofonního poslechu. První vysílač v normě CCIR (VKV II) začal na frekvenci 102,5 MHz šířit program bratislavské stanice Melodie 20. března 1985 z vysílače Praha - Cukrák

13. září 1993 začala vysílat první soukromá celoplošná stanice v ČR – zpravodajské Rádio Alfa. 18. října ji následovala další celoplošná soukromá stanice rodinného formátu – Frekvence 1.

6

Historické momenty vysílání rozhlasu

Československý rozhlas významným způsobem zasáhl do dějinných událostí roků 1945 a 1968. Mementem začátku 2. světové i osobního hrdinství zůstává legendární reportáž Františka Kocourka z přehlídky německé branné moci na Václavském náměstí: „Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“ V dobách totality se vždy ozvalo vysílání zahraničních rozhlasových stanic s cílem pravdivě informovat české občany, případně jim dodat naději, trpělivost a odvahu. V období 2. světové války to byly například tyto stanice: Govorit Moskva, Ici France, BBC calling a Over Sea calling (Boston). Na BBC bylo možné slyšet představitele exilové vlády v Londýně, v bostonském vysílání zase vystupovalo slavné duo Voskovec a Werich. Dlužno dodat, že se též objevily pokusy kolaborantů šířit rozhlasovou formou propagandu a nepravdivé nebo zkreslené informace.

5.6 Rozhlasové vysílání po roce 1989 Netrpělivost žadatelů o provozování nestátního rozhlasového vysílání a pomalá příprava mediálních zákonů měly za následek vznik fenoménu pirátského vysílání. Koncem roku 1990 vysílalo v Praze Rádio Stalin (později Rádio Ultra resp. Rádio 1). V jižních Čechách to bylo zase Rádio Podzemí (později Rádio Faktor). Nový zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání teprve vznikal, kvůli velkému zájmu žadatelů o demonopolizaci vysílání elektronických médií rozhodla federální vláda zřídit meziresortní konkurzní komisi pro výběr uchazečů o nestátní rozhlasové a televizní vysílání na území ČSFR. Ještě před ustavením komise podepsala v lednu 1990 francouzská stanice Europe 2 dohodu o spolupráci s Československým rozhlasem – obešla tak nutnost získat oficiální povolení. Rozhlas pro tyto účely přenechal svůj pražský kmitočet 88,2 MHz. Vysílání francouzské stanice Europe 2 začalo na tomto kmitočtu 21. března 1990. 14. června vláda povolila Rádiu Svobodná Evropa šířit svůj signál prostřednictvím tří nevyužitých středovlnných vysílačů. Zmiňovaná meziresortní komise pak bez legislativního zázemí a jasného licenčního mechanismu přidělila ještě před přijetím zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání 36 licencí k experimentálnímu lokálnímu rozhlasovému vysílání. Během roku 1991 začalo například v Praze vysílat přibližně 20 soukromých stanic. V říjnu a listopadu 1991 došlo k přijetí zákonů o provozování rozhlasového a televizního vysílání, Českém rozhlase a České televizi.

Obr. 2.

Povinné označení přijímačů v době 2. světové války.

6.1 Události května 1945 5. května 1945 se povstalcům podařilo převzít od německého osazenstva vysílač ve Strašnicích a jeho provoz udržet i v nejkritičtějších momentech povstání. Od 5. května 15:30 až do konce povstání vysílaly Strašnice na legendární vlně 415,5 m zprávy, hlášení, revoluční výzvy, informace o dění v Praze doplněné pochodovou hudbou.

6.2 Události ze srpna 1968 Též v srpnových událostech roku 1968 sehrál rozhlas důležitou úlohu. Podobně jako v roce 1945, se v roce 1968 jednalo o jedinečnou a vůdčí roli – informační, organizační i integrující celospolečenské dění. Krátce po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSR byla pracovníky rozhlasu zmařena snaha odvysílat zprávu legalizující okupaci. Bylo odvysíláno stanovisko ÚV-KSČ odsuzující vstup cizích vojsk na naše území. Výzvy ke klidu, nástupu do práce, disciplíně a uvážlivosti. K budově rozhlasu na Vinohradské třídě ráno 21. srpna dorazily tanky, střílelo se, výsledkem bylo 15 mrtvých a spousta zraněných. Rusové obsadili budovu, vysílání utichlo kolem 9. hodiny. Od 11


Referáty

19

hodin se vysílání opět rozjelo z utajených prostor a vydrželo informovat svobodně až do podvečera 27. srpna zásluhou technického štábu, jeho vynalézavosti, obětovnost a v nemenší míře i odvahy. Vysílalo se z různých míst v Praze i z krajů.

Obr. 4.

Obr. 3.

7

Pamětní desky na budově Českého rozhlasu v Praze připomínající revoluční události roků 1945 a 1968.

Aktuální stav vysílání a výhled do budoucnosti

I v roce 2013 Český rozhlas vysílá na dlouhých vlnách z vysílače Topolná (270 kHz) program Radiožurnál a na středních vlnách z pěti vysílačů přes den program Dvojka (dříve Praha), který ve večerních hodinách síť vysílačů propůjčuje stanici Plus. Hlavní vysílače Topolná a Liblice mají proti dobám největší slávy z úsporných důvodů snížený výkon. Přestože se jedná o velmi nákladný způsob vysílání, Český rozhlas tyto sítě udržuje v provozu – deseti tisíce posluchačů jsou zvyklí tyto sítě poslouchat a Rozhlas o ně nechce přijít. Český rozhlas provozuje tři celoplošné sítě VKV-FM vysílačů doplněné vysílači pro regionální vysílání. Dvě celoplošné sítě privátních provozovatelů (r. Impuls a Frekvence 1 doplňuje téměř celoplošná síť stanice Evropa 2). Po vzniku desítek svébytných lokálních rozhlasových stanic v devadesátých letech 20. století vedla po roce 2000 ekonomická realita ke spojování těchto stanic do několika málo sítí se shodným hlavním programem přerušovaným pouze regionálními příspěvky a regionálně zadávanými reklamními bloky. Na mohutné „síťování“ navázalo „dokrývačové šílenství“. Většina stanic vyvíjí velké úsilí vedoucí k umístění vysílačů nižších výkonů prakticky do všech významnějších měst zájmového regionu, bez ohledu na to, je-li to technicky opravdu potřeba. V České republice tak aktuálně vysílá přibližně 700 vysílačů různých výkonů a v přípravě je dalších zhruba 100, které v drtivé většině nebudou šířit nové stanice. Od roku 2005 probíhaly v ČR intenzivní testy digitálního rozhlasového vysílání T-DAB prováděné převážně firmou Teleko. Tato firma spustila také jako první řádné vysílání T-DAB 1. dubna 2011 v Praze. Nyní vysílá i v dalších regionech ČR, podobně jako společnosti RTI a České radiokomunikace. Vysílání se postupně přesouvá z L-pásma do III. pásma, které se uvolnilo po ukončení analogového TV vysílání. Český telekomunikační úřad zamýšlí v nejbližší době přidělit dvě vrstvy kmitočtů umožňující celoplošné, případně regionální digitální rozhlasové vysílání v tomto systému.

Přibližná mapka pokrytí ČR signálem digitálního rozhlasového vysílání T-DAB.

Zásadní otázkou ovšem zůstává, zdali provozovatelé rozhlasových multiplexů seženou dostatek klientů, aby byli schopni financovat výstavbu plnohodnotných sítí vysílačů. Vzhledem k tomu, že se s digitazací stávajícího analogového vysílání na velmi krátkých vlnách počítá až kolem roku 2025, zavedení provozovatelé vysílání nemají žádnou motivaci pro obsazování multiplexů T-DAB, zvláště v kontextu minimální penetrace přijímačů pro tento systém. Výjímkou je snad jen Český rozhlas, jehož skupina tzv. digitálních stanic zatím živoří ve veřejnoprávním multiplexu DVB-T. Digitalizace VKV-FM přitom může nakonec využít konkurenční a flexibilnější rozhlasový digitální systém DRM+. Zásadní dopad na ekonomiku zavádění obou systémů digitáního rozhlasu bude mít zajisté také rozvoj a využití možností internetového připojení v ČR pro příjem rozhlasových stanic.

8

Závěr

Historie rozhlasového vysílání v České republice přináší až na výjimky krásný, silný a dramatický příběh ověnčený řadou evropských prvenství. Na mohutný rozmach rozšíření internetového připojení do domácností i firem brzy naváže rozvoj mobilních sítí čtvrté generace. Téměř každý tak budeme mít rázem v kapse prostředek umožňující poslech rozhlasových stanic z celého světa. Posluchač tak dostane možnost výběru i porovnání obsahu vysílání bezpočtu rozhlasových stanic. Český rozhlas díky specifičnosti a výlučnosti obsahu vysílání svých stanic určitě nemusí mít obavy o české posluchače ani ve světě moderních systémů šíření rozhlasového vysílání. Ing. Karel Mikuláštík [1] Ješutová, E. a kolektiv, Od mikrofonu k posluchačům Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Český rozhlas, 2003. [2] ČESKÝ ROZHLAS. 90 let s vámi. Rozhlas.cz [on-line]. © 1997-2013. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/ rozhlasovahistorie/portal/ [3] Seger, J. Není to tak dávno. Týdeník Rozhlas. Praha: Radioservis, a.s., 1990 – 1992. ISSN 0231-6811 (do 1990), 1213-2098 (od 1991).

Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 3 Referáty

Recommend Documents