ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVIII: 1, 3–24, 2013
SÍDLIŠTĚ KULTURY S LINEÁRNÍ KERAMIKOU V KRAVAŘÍCH-KOUTECH (OKR. OPAVA) SETTLEMENT OF THE LINEAR POTTERY CULTURE IN KRAVAŘE-KOUTY (OPAVA DISTRICT)
SOŇA KROLLOVÁ – MARTIN KUČA Ústav archeologie a muzeologie, FF MU, Brno
ABSTRACT: Kravaře-Kouty is located in Czech Silesia and geomorphologically belongs to Poopavská nížina (Poopavská lowland). In 1961 J. Král made excavations there and during this research he revealed evidence of Linear Band Culture (LBK) and remains of Roman period (Przeworsk culture). The aim of this study is to analyse archaeological material of LBK and to classify this locality into the chronological system of LBK. Finally, there is shown an interpretation of possible location of Neolithic long house. KEY WORDS: Neolithic, LBK, Czech Silesia
1. ÚVOD Příspěvek se zabývá zpracováním výzkumu Dr. Jaroslava Krále, který byl roku 1961 uskutečněn na katastru města Kravaře-Kouty (okr. Opava) v trati „Moravské vrchy“. Na ploše téměř 661 m2 zde bylo objeveno 230 archeologických objektů chronologicky náležejících kultuře s lineární keramikou (dále jen LnK) a době římské (dále DŘ; KRÁL 1979). Hlavním cílem této studie je chronologické zařazení lokality do periodizačního systému LnK, částečné objasnění nezřetelné terénní situace a zpracování hmotné kultury. Uvedený příspěvek vychází z bakalářské práce autorky (KROLLOVÁ 2012). 2. POLOHA LOKALITY, GEOMORFOLOGIE A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ Kravaře-Kouty se nachází na území Horního Slezska, v jeho české části (obr. 1). Lokalita leží na hraně první levobřežní terasy řeky Opavy (JANÁK 1985, 110), která se k jihu sklání do její záplavové oblasti, kde jsou pozůstatky jejich mrtvých ramen (KRÁL 1979). Tato oblast zapadá v rámci neolitu českého Slezska do tradičního sídelního území s nejpříznivějšími podmínkami (JANÁK 1999, 95). Dle geomorfologického třídění spadá lokalita do podcelku Poopavská nížina, v jejíž východní části se nachází okrsek Kravařská rovina, což je protáhlá rovina na pleistocénních fluviálních, eolitických a ledovcových sedimentech. Její reliéf je tvořen zábřežskou terasou řeky Opavy (DEMEK–MACKOVČIN Eds. 2006, 249, 357). Na utvoření současného reliéfu měly největší podíl převážně pleistocénní sedimenty kontinentálního zalednění. Reliéf se zde vyvíjel poměrně dynamicky a to díky častým fluktuacím čela ledovce. Výrazným činitelem byl především sálský ledovec, který na území severní Moravy a Slezska zanechal mohutné nánosy glacigenních, glacilakustrinních a glacifluviálních sedimentů. Tento členitý reliéf byl postupem času zarovnán erozními procesy a následnou akumulací spraší a sprašových hlín (SEDLÁČEK 2008, 9). Lokalita leží na půdních jednotkách arenická luvizem a modální luvizem. 3
Obr. 1. Mapa ČR s polohou lokality Kravaře-Kouty.
3. DĚJINY VÝZKUMU Lokalita Kravaře-Kouty je poprvé archeologicky zmiňována již v roce 1925, kdy A. Arndt popisuje nález blíže nespecifikovaného sekeromlatu. V průběhu 20. stol. dochází k dalším ojedinělým nálezům kamenné industrie (ARNDT 1926, 55; KRÁL 1960, 177; ŠIKULOVÁ 1971, 15), v roce 1949 se v Kravařích uskutečnil povrchový sběr pod vedením L. Jisla. První exkavace se váže k roku 1961, kdy zde bylo J. Králem objeveno sídliště LnK a DŘ, na což navázal roku 1983 povrchový sběr provedený pracovníky opavské expozitury AÚ v Brně (JANÁK 1985, 110). Na katastru Kravař-Koutů se dá předpokládat přítomnost člověka již ve starší době kamenné, souvislejší osídlení se tu však objevuje až v neolitu (LnK), v kultuře lužických popelnicových polí a DŘ (JUCHELKA 2007, 419). 4. METODA VÝZKUMU Archeologické práce započaly roku 1961 poté, co byla po upozornění pracovníků tehdejšího Ústředního ústavu geologického archeology prohlédnuta příležitostně těžená pískovna, v jejíž západní stěně bylo, dle Královy zprávy, porušeno pravěké ohniště. Těžkou technikou byla provedena skrývka ornice, přičemž stále zůstávala zachována v mocnosti 10–15 cm. Kvadratické objekty se daly dobře rozlišit díky téměř pravidelnému čtvercovitému tvaru s délkou stran kolem jednoho metru, dočervena propáleným stěnám, tmavšímu zásypu a také se u většiny den těchto objektů objevovalo vydláždění žárem rozpraskanými valouny křemence. Ostatní sídlištní objekty měly nepravidelný tvar a všechny byly jen poměrně mělce zahloubeny. Největší hloubka činila 35 cm. Kůlové jamky byly odebírány jen z jedné poloviny, celý jejich zásyp byl odstraněn až na konci výzkumu, kdy byly zaměřeny. Díky prameni v blízkosti lokality byla zemina ze všech kůlových jamek proplavena (KRÁL 1962, 73). Vzhledem k určeným uhlíkům z kvadratických objektů a několika sídlištních objektů se dá předpokládat, že byly také proplaveny, ačkoli o tom není v nálezové zprávě zmínka. Objekty se nekopaly po vrstvách, takže z každého z nich pochází vždy pouze jeden kontext. Z tohoto důvodu jsou poměrně problematické možnosti datování, není zde možné uplatnit zákonitosti intruzí (RULF 1997; KAZDOVÁ 1998), zjistit,
4
zda se v sídlištních jamách setkáváme spíše se sekundárním či terciárním odpadem (NEUSTUPNÝ 1996, 496). Kromě samotného výzkumu v roce 1961 zde byly pracovníky opavské expozitury AÚ v Brně v červnu a srpnu roku 1983 uskutečněny povrchové sběry, a to v trati „Horečky“, situované západním směrem od lokality. Byly zde nalezeny střepy a ŠI náležející LnK a keramické fragmenty z DŘ. Dále byla při cestě, již v intravilánu obce, objevena velká zrnotěrka (JANÁK 1985, 110). 4.1 POVRCHOVÝ SBĚR V ROCE 2012
Dne 14. 3. 2012 byl proveden povrchový sběr v trati „Horečky“, který měl potvrdit výsledky sběru z roku 1983, tedy to, že sídliště, jehož část byla exkavována v roce 1961, pokračovalo západním směrem. Tato informace se potvrdila jak pro LnK, tak i DŘ. Sběrem bylo zjištěno 21 ks ŠI náležící neolitu, dále 40 keramických fragmentů (2 ks pravěké keramiky, 36 ks DŘ, 1 ks eneolit, 1 ks pozdní středověk/novověk) a 1 přeslen datovaný do středověku či novověku. Všechny artefakty byly zaměřeny pomocí přístroje Garmin eTrex Legend HCx a uloženy jednotlivě do sáčků, kterým byla přidělena čísla. Ze sběru pochází celkem 21 ks ŠI (tabulka 1), z nichž je většina vyrobena ze SGS (18 ks), poté následuje SKČJ (2 ks) a 1 ks byl přepálený, takže se surovina nedala určit. Technologicky převažují úštěpy (15 ks, přičemž u jednoho byla zjištěna bilaterální retuš, u dalšího příčná retuš a jeden byl zlomený), následují jádra (4 ks, jedno jádro bylo vytěžené, další mělo plochý tvar) a čepele (2 ks). Tab. 1. Přehled ŠI z povrchového sběru v roce 2012. ČS = číslo sáčku, SGS = silicit glacigenních sedimentů, SKČJ = silicit krakovsko-čenstochovské jury, D = délka (mm), Š = šířka (mm), V = výška (mm), H = hmotnost (g). ýS
surovina
druh
D
Š
V
2012/1
SGS
úštČp s pĜíþnou retuší
20
14
5
2
2012/2
SGS
vytČžené jádro
27
26
18
10
2012/3
SGS
úštČp
25
18
3
2
2012/4
SGS
úštČp
33
28
7
6
2012/7
SGS
jádro
67
65
16
76
2012/6
SKýJ
þepel
26
10
5
2
2012/12
SGS
úštČp
24
24
7
4
2012/13
SGS
úštČp s bilaterální retuší
24
12
3
0,5
2012/14 pĜepáleno
úštČp
22
8
3
0,5
2012/18
SGS
úštČp
19
11
1
0,5
2012/22
SGS
úštČp
37
31
19
10
2012/23
SGS
úštČp
36
30
11
12
2012/25
SKýJ
úštČp
34
17
11
4
2012/26
SGS
zlomený úštČp
19
11
2
0,5
2012/28
SGS
ploché jádro
61
41
18
48
2012/36
SGS
úštČp
41
24
7
6
2012/37
SGS
úštČp
23
20
3
2
2012/39
SGS
þepel
30
12
3
2
2012/41
SGS
jádro
33
32
30
24
2012/44
SGS
úštČp
35
32
7
6
2012/18
SGS
úštČp
18
17
2
0,5
H
5
Kromě trati „Horečky“ byl proveden průzkum i severním směrem od lokality, v trati „Přední Náplatky“. Vzhledem k tomu, že zde nebyl učiněn žádný archeologický nález, se dá předpokládat, že se výzkumem podařil zachytit severní konec sídliště. 5. POPIS A CHARAKTERISTIKA OBJEKTŮ V Kravařích-Koutech bylo výzkumem zjištěno celkem 230 objektů, 5 kvadratický objektů (č. 501–505), 13 sídlištních objektů (č. 601–613) a 212 kůlových jamek (č. 1–212). Na lokalitě byly objeveny doklady LnK a DŘ, nálezová situace tedy byla vyhodnocena jako bikulturní sídliště (obr. 2).
Obr. 2. Kravaře-Kouty „Moravské vrchy“, plán lokality. Vytvořeno v programu ArcGIS 9.3.
6
5.1 KVADRATICKÉ OBJEKTY
Jedná se o objekty z DŘ, které mají všechny víceméně podobné rysy jako jsou čtvercový či obdélníkový tvar, propálení bočních stěn a na dně vrstvu uhlíků, nad kterou jsou žárem rozpraskané křemencové valouny. 5.2 SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY
– Objekt č. 601: nachází se ve východní stěně zkoumané plochy, ovšem díky narušení objektu těžbou písku nejsou známy jeho přesné rozměry. Míry jeho dochované části jsou 380 cm × 190 cm, hloubka kolísá mezi 22 cm až 18 cm. Objekt vyplňovala šedobílá popelovitá hlína a bylo v něm nalezeno 11 střepů z DŘ, dá se tedy předpokládat jeho kulturní zařazení právě do DŘ. – Objekt č. 602: nachází se v jižní části zkoumané plochy, jeho rozměry jsou 330 cm × 110 cm, průměrná hloubka činí 35 cm. Ve výplni tohoto téměř oválného objektu bylo zjištěno 6 keramických fragmentů náležejících LnK, 15 střepů z DŘ a tři kompletní nádoby z DŘ. Materiál LnK je zde v kontextu tří nádob náležících DŘ považován za intruzi, objekt tedy pravděpodobně náleží DŘ. – Objekt č. 603: je situován v severní části plochy a jedná se o největší prozkoumaný objekt na lokalitě. Rozměry jeho horního okraje činí 480 cm × 400 cm, rozměry dna jsou 430 cm × 355 cm. Hloubka kolísá mezi 26 cm a 12 cm. Tvarově se objekt podobá nepravidelnému čtyřúhelníku, jehož stěny se sváží plynule ke dnu (obr. 3). K objektu patří také dva jazykovité výčnělky situované při jeho východní stěně. Ve výplni bylo nalezeno 55 kusů keramiky, 34 z nich náleží LnK, 21 DŘ. Kulturní zařazení objektu je vzhledem k nálezům jak z DŘ tak i LnK problematické a objekt se nedá s jistotou přiřadit ani jedné z těchto kultur.
Obr. 3. Sídlištní objekty č. 603 (v popředí) a č. 605 (v pozadí).
7
– Objekt č. 604: leží v severní části prozkoumané plochy, jeho tvar je nepravidelný, rozměry os horního okraje jsou 360 cm × 190 cm a rozměry dna 290 cm × 160 cm. Objekt je poměrně mělký, jeho hloubka kolísá mezi 4 cm a 7 cm. Z šedobílého zásypu bylo získáno 73 keramických fragmentů, přičemž LnK náleží 61 a DŘ 12 střepů. 61 zlomků LnK tvoří dohromady 31 kusů, poměr mezi LnK a DŘ jedinci je tedy 2,58:1 ve prospěch LnK. Vzhledem k faktu, že z 61 keramických zlomků LnK jich 23 náleží jednomu kusu nádoby, je objekt datován do LnK s předpokladem, že střepy z DŘ se do něj dostaly jako intruze při pozdějším hloubení kůlových jam, které jsou s objektem v superpozici. V objektu se zároveň našlo 7 uhlíků: 1 olše, 2 jedle, 4 buk. Východní stranou od tohoto sídlištního objektu (neexistuje přesná lokalizace) byly nalezeny další střepy náležící LnK, jedná se o 9 fragmentů. V půdorysu objektu se vyskytuje 6 kůlových jamek (č. 155, 158, 166, 167, 168, 171), které autor výzkumu v nálezové zprávě interpretuje jako jeho pozdější zastřešení. Podle autorky se ovšem spíše jedná o superpozici s nějakou pozdější nadzemní konstrukcí z DŘ bez závislosti na tento objekt, protože se další kůlové jámy objevují i v jeho blízkosti. – Objekt č. 605: nachází se v severní části zkoumané plochy a má nepravidelný trojúhelníkovitý tvar. Jeho rozměry jsou 240 cm × 240 cm, hloubka je nepravidelná (v severní části objektu dosahuje 29 cm, v jižní 10 cm, obr. 3). Ve výplni bylo zjištěno 45 střepů, z nichž 43 náleželo LnK a 2 DŘ. V SZ rohu byl objekt narušen kůlovou jamkou (č. 182). Vzhledem k jasné převaze keramických fragmentů LnK byl objekt přiřazen právě této kultuře. – Objekt č. 606: leží v severní části plochy a má nepravidelný tvar, jehož součástí je jeden jazykovitý výčnělek. Rozměry os jsou 340 cm × 265 cm, maximální hloubka činí 35 cm. V zásypu bylo objeveno 22 keramických fragmentů, z nichž všechny (až na 3 přepálené fragmenty bez informační hodnoty) náleží LnK, díky čemuž byl i objekt kulturně přiřazen LnK. – Objekt č. 607: leží v jižní části plochy a má nepravidelný oválný tvar. Rozměry jeho os jsou 190 cm × 140 cm, hloubka 13 cm. Objekt neobsahoval žádné archeologické nálezy. – Objekt č. 608: nachází se v jižní části plochy a má tvar čtyřúhelníku se zaoblenými rohy. Délky jeho os jsou 400 cm × 330 cm, průměrná hloubka odpovídá 9 cm. Objekt tvoří superpozice s kůlovými jámami č. 1, 13 a 14. V šedobílém zásypu nebyly učiněny žádné archeologické nálezy. Západním směrem od tohoto objektu bylo objeveno 6 kusů ŠI, 3 keramické fragmenty a jedna malá, v ruce robená nádoba. Kromě nádobky náleží všechny ostatní artefakty LnK. – Objekt č. 609: leží jižním směrem od středové části plochy a má oválný tvar. Rozměry jeho os činí 210 cm × 130 cm, hloubka kolísá mezi 12 cm a 18 cm. V šedobílém zásypu nebyly zjištěny žádné artefakty. – Objekt č. 610: leží v jižní části zkoumané plochy a má tvar malého oválu. Se svými rozměry 90 cm × 60 cm je nejmenším objektem na lokalitě a podobá se spíše velké kůlové jámě. Jeho hloubka činí 15 cm a nedošlo v něm k objevu žádných artefaktů. – Objekt č. 611: nachází se v severní části plochy, má velmi nepravidelný tvar, jeho rozměry jsou 180 cm × 170 cm a největší hloubka byla stanovena na 18 cm. Ve výplni objektu bylo nalezeno 11 kusů keramiky, z nichž 6 ks náleželo LnK (a zároveň patřily všechny jedné nádobě) a 5 ks DŘ. – Objekt č. 612: nachází se v severní části plochy a má protáhlý tvar s malými jazykovitými laloky na okrajích. Rozměry jeho os jsou 240 cm × 100 cm, hloubka 20 cm. V zásypu byly zjištěny 4 keramické fragmenty, 1 náleží do LnK, 3 do DŘ. Došlo zde také k nálezu 3 uhlíků, 1 habr a 2 buk. – Objekt č. 613: leží v severní části zkoumané plochy, má nepravidelný protáhlý tvar s malými výběžky na okrajích a jeho rozměry jsou 130 cm × 50 cm, hloubka 17 cm. V objektu nebyly zjištěny žádné archeologické nálezy, pouze se podařilo objevit jeden uhlík náležející trnce. 8
5.2.1 PROBLEMATIKA DATACE NĚKTERÝCH OBJEKTŮ
V případě několika sídlištních objektů v Kravařích-Koutech panuje poměrně problematická situace ohledně jejich časového zařazení do LnK, nebo DŘ. Tento problém je způsoben buď malým počtem nálezů (z nichž navíc část náleží LnK a část DŘ), nebo tím, že v objektu nebyl učiněn vůbec žádný nález. Situaci stěžuje také fakt, že objekty nebyly odebírány po vrstvách. – Objekty 607, 609, 610: v těchto objektech nebyl učiněn žádný archeologický nález, takže jejich datování lze vyvozovat pouze z jejich tvaru a polohy v rámci lokality. Objekty 607, 609 a 610 se nacházejí v blízkosti římských kvadratických objektů, je tedy možné, že s nimi mají spojitost, což by znamenalo, že taktéž náleží do DŘ. Zároveň je ale také pravděpodobné, že se jedná o menší stavební jámy, z nichž se brala hlína na výmaz stěn neolitických dlouhých domů. Vlastní dlouhý dům nebyl na lokalitě průkazně nalezen, ale je možné, že mohl existovat právě v blízkosti těchto jam (viz 5.3.1). V případě objektu 610 pravděpodobně jde pouze o velikou kůlovou jámu. Svými rozměry 90 cm × 60 cm se podobá např. kůlové jámě č. 59, která má průměr 70 cm. – Objekty č. 611, 612, 613: tvoří seskupení v severní části plochy a jsou si velmi podobné tvarem (ve všech třech případech nepravidelný s výčnělky) a hloubkou (18 cm, 20 cm, 17 cm). V objektech č. 611 a 612 bylo nalezeno dohromady 14 keramických kusů, z nichž 6 náleží do LnK a 8 do DŘ. V případě těchto objektů je ovšem velmi pravděpodobné, že se jedná pouze o deprese vzniklé přírodními silami, do nichž se archeologické nálezy dostaly druhotně. – Objekt č. 603 a 608: v objektu 603 se nachází jak zlomky keramiky z DŘ, tak i LnK. Počet střepů LnK sice převažuje, ovšem objekt nelze s jistotou přiradit ani jedné z kultur. V objektu 608 nebyly učiněny žádné nálezy, ovšem tvarově je velmi podobný právě objektu 603, proto je pravděpodobné, že oba objekty náleží jedné kultuře. Vzhledem k existenci kůlových jam v prostoru půdorysu těchto objektů by se o nich dalo možná uvažovat jako o zemnicích z doby římské. 5.3 KŮLOVÉ JAMKY
Kůlové jámy tvoří největší procento objektů v Kravařích-Koutech (92 %). Je jich 212, nachází se zde v různých průměrech (od 10 cm do 70 cm) a hloubkách (od 6 cm do 53 cm) a jsou roztroušeny po celém povrchu zkoumané plochy. Kůlové jámy bohužel netvoří žádné vyloženě zřetelné půdorysy, pouze jejich možné náznaky, z čehož pramení i problematika ohledně jejich datace. I když se v některých objektech objevují artefakty náležící LnK či DŘ, nedá se určit, zda jde o původní uložení, nebo jestli se do objektu dostaly druhotně. K možné dataci kůlové jámy podle výskytu artefaktů konkrétní kultury v její výplni se tedy dá přihlížet pouze s velkou dávkou opatrnosti. Ve 21 případech byly ve výplni kůlové jámy nalezeny fragmenty náležící pouze LnK, 18 objektů obsahovalo jak artefakty LnK, tak i DŘ, u 26 jamek se objevovaly pouze nálezy patřící do DŘ. Z 212 kůlových jam se tedy jen v 65 případech v zásypu objevily archeologické nálezy, 147 objektů bylo prázdných. 5.3.1 PŮDORYSY NADZEMNÍCH STAVEB V KRAVAŘÍCH-KOUTECH
Situace kůlových jam je na sídlišti v Kravařích-Koutech poměrně nepřehledná a tedy i částečně neřešitelná. Již sám autor výzkumu uvádí, že by snad bylo možné existenci některých půdorysů odhadnout, ovšem s tím, že by šlo pouze o spekulace (KRÁL 1962, 74). Zajímavá je otázka existence dlouhého domu v Kravařích-Koutech. Ačkoli z rozvržení kůlových jam není žádný půdorys zřejmý, z jejich velikého množství by se dalo usuzovat, že tu možná nějaký byl. Situace je navíc o to komplikovanější, že kromě LnK zde bylo později sídliště i v DŘ, takže ke starým kůlovým jamám přibyly nové a jiné kůlové jámy mohly být pozdějšími depozičními procesy na lokalitě naopak zničeny či superponovány. Jako výsledek všech těchto dějů tu tedy máme nepřehlednou spleť kůlových jam, které nevytvářejí žádný půdorys stavby ani z období LnK a ani z DŘ. 9
Tab. 2. Rozměry vybraných kůlových jam možného dlouhého domu. KJ = číslo kůlové jámy. Rozměry jsou uvedeny v cm.
Tato situace se dala řešit několika způsoby. Nejprve čistě metricky, porovnáváním hloubek a průměrů jednotlivých kůlových jam s předpoKJ prĤmČr hloubka kladem, že kůly vnitřní konstrukce dlouhého domu by měly být masivnější, 61 50 21 podobně velké a přibližně stejně 54 50 22 zahloubené. Tato metoda byla úspěšná jen z části, protože většina takto podobných 41 50 26 kůlových jam nepoukazovala, až na jednu 32 50 25 výjimku, na existenci žádné nadzemní kůlové stavby. Tou výjimkou se staly čtyři jámy (č. 32, 41, 54, 61), které nejen že byly přesně v řadě za sebou a s pravidelnými rozestupy, ale také měly naprosto stejný průměr a téměř totožnou hloubku (tabulka 2). Kdyby se k nim přihlédlo jako k jamám po kůlech, které tvořily delší boční stěnu dlouhého domu (obr. 4), znamenalo by to, že jeho orientace musela být SV-JZ (na rozdíl od obvyklé S-J). Toto zjištění ohledně orientace by ovšem nemuselo být problémem, protože na několika staroneolitických lokalitách v ČR byla zjištěna odchylka těchto staveb právě východním směrem, navíc i vrstevnice v poloze lokality Kravaře-Kouty mají VSV-ZJZ charakter, což by mohlo souviset se závislostí orientace některých dlouhých domů právě na směr vrstevnic (STŘÍŠKOVÁ 2007, 21–22). Když se ovšem na to samé uspořádání nahlédne
Obr. 4. Plán možné lokalizace dlouhého neolitického domu. Vytvořeno v programu ArcGIS 9.3.
10
s předpokladem, že zmiňované čtyři kůlové jámy jsou pozůstatkem po vnitřních kůlech, je také možné, že orientace domu mohla být SZ-JV. K tomu, že by mohlo jít o pozůstatky dlouhého domu, by dále mohlo svědčit i rozmístění menších nepravidelných zahloubených sídlištních jam nejasné funkce (č. 607, 609), které jsou za sebou ve stejné linii a směru jako výše zmíněné kůlové jamky. V Kravařích-Koutech bohužel nebyly nalezeny typické stavební jámy, podle kterých by se dala poloha stavby snadněji interpretovat. Kromě porovnávání rozměrů kůlových jamek byla dále věnována pozornost jejich výplni (samozřejmě s vědomím druhotných postdepozičních procesů). Tímto způsobem tedy byly vyznačeny kůlové jámy bez nálezů, s nálezy z LnK, z DŘ a z LnK a DŘ dohromady. Bohužel ani v tomto případě nebyl zjištěn žádný jasný půdorys, pouze to, že největší koncentrace kůlových jam s materiálem LnK, DŘ a LnK+DŘ je ve střední části zkoumané plochy, tedy v místě diskutované možné existence nadzemní kůlové stavby. Kumulace materiálu v této části plochy ukazuje na to, že zde musela být větší aktivita, což by se slučovalo právě i s teorií o dlouhém domě (jakožto místě kde se žilo, tzn., že se zde dá očekávat vyšší množství keramiky a kamenné industrie) a zároveň by to odpovědělo na otázku, proč už dnes není jeho půdorys zřetelný. Zdá se totiž pravděpodobné, že kvůli většímu počtu materiálu z DŘ byly v místě původního neolitického obydlí postaveny nadzemní stavby také v DŘ, které původní doklady po ní mohly narušit. Závěrem je nutné říct, že výše uvedený popis lokalizace možného neolitického domu je pouze spekulace. Další potencionální půdorysy by se daly, vzhledem k rozmístění kůlových jam, sledovat s nadsázkou po celé ploše výzkumu. 6. DESKRIPCE KERAMICKÉHO MATERIÁLU Z výzkumu v roce 1961 pochází dohromady 326 kusů keramiky náležící LnK. Vyskytovaly se dohromady v 7 sídlištních objektech (č. 602–606, 611, 612), 34 kůlových jamkách a dále byly nalezeny při začišťování povrchu, hloubení zkušební sondy a také východně od obj. č. 604 a západně od obj. č. 608. Z počtu 326 kusů LnK jich 176 náleží jemné keramice (JK) a 150 hrubé (HK). Poměr mezi JK a HK je tedy přibližně 1,17:1 s tím, že JK převládá. Výzdoba, ať už lineární, plastická, či technická, se vyskytuje u 170 jedinců, ve 156 případech se žádný výzdobný styl neobjevuje (poměr 1:1,09 ve prospěch zdobené keramiky). V poměru počtu zdobených jedinců převládá JK s 97 jedinci nad HK se 73 (poměr 1:1,33 ve prospěch JK). Deskripci keramického materiálu znesnadňovala jeho fragmentarizace, 83 % všech keramických jedinců dosahovalo průměrné velikosti do 6 cm. Kvůli relativně malému počtu keramických jedinců LnK v sídlištních objektech, a také vzhledem k tomu, že největší počet keramiky pochází ze začišťování povrchu, nebylo metodologicky vhodné ji zpracovat v rámci jednotlivých objektů, nýbrž pouze jako celek. Snažili jsme se sice jednotlivé objekty v rámci trvání fáze IIb a počátku výzdoby želiezovského charakteru časově jemněji rozlišit, ovšem drtivá většina materiálu postrádala charakteristické výzdobné prvky. Navíc není známa přibližná hloubka, v jaké se konkrétní fragmenty nacházely, takže nebylo možné rozlišit sekundární a terciární odpad (NEUSTUPNÝ 1996). Na keramiku byla nejbohatší sídlištní jáma č. 605, v jejíž výplni se nalezlo 43 ks jedinců, v dalších objektech byly počty následující: obj. 603 – 34 ks, 604 – 31 ks, 606 – 19 ks, 602 – 6 ks, 611 a 612 – 1 ks. Sídlištní jámy č. 601, 607-610 a všechny kvadratické objekty žádný materiál LnK neobsahovaly, v kůlových jamách byla keramika zjištěna jen zlomkovitě. Statistickému prahu 15 zdobených jedinců (RULF 1986, s. 237) odpovídají z celkového počtu 13 sídlištních objektů pouze 3 objekty, č. 603 (21 kusů), 604 (19 kusů), a 605 (31 kusů).
11
6.1 JEMNÁ KERAMIKA
Jemná keramika je v rámci relativní chronologie LnK nejdůležitějším ukazatelem. V případě Kravař-Koutů se stala hlavním kritériem pro datování tohoto sídliště do periodizačního systému LnK. Jemná keramika je vyrobena především z měkkého či tvrdého plaveného materiálu, nebo z měkkého bahnitého materiálu. Keramické těsto může obsahovat příměs (organická, písčitá, malé kaménky) a dále i dodatečnou příměs (slída, tuha). Na jemné keramice se setkáváme především s lineární výzdobou (PAVLŮ–ZÁPOTOCKÁ 1983, 290). Pro popis keramické hmoty byly vyděleny tři základní kategorie, a to keramika plavená, neplavená a bahnitá. Uvedené skupiny jsou v rámci této studie dále jemněji děleny dle typu příměsi v nich obsažené a tvrdosti výpalu. Jemná keramika byla v drtivé většině reprezentována plavenou keramickou hmotou (graf 1). Tvar nádob se kvůli značné fragmentárnosti většinou nedal určit, z určených tvarů převládaly globulární nádoby v počtu 18 ks (graf 2). Výzdoba se na keramice z Kravař-Koutů vyskytla jak v podobě lineárního, plastického, tak i technického ornamentu. Ve dvou případech se vyskytla kombinace lineárního a technického ornamentu, jednou kombinace lineárního a plastického, dále pak plastického a technického ornamentu. Ze všech uvedených typů výzdoby převažoval Graf 1. Typy keramické hmoty u JK a počet jednotlivých keramických fragmentů. T = tvrdý výpal, M = měkký výpal. 60
54
55 50 45 40 35 30
24
25 15
0
13
10 11
10 5
19
18
20
1 0 0 0 0 0 Bahnitá T organická
kaménky
2
0 0 0 0 0 Bahnitá M
písek
slabČ slídnatý
9
Plavená T žádná pĜímČs
neurþitelné globulární mísy a misky lahve a putny 1% 2% 3%
12
10%
1
0
Graf 2. Procentuální zastoupení tvarů nádob u JK. 84%
6
8
plast. ozdoba
Plavená M organická s kaménky
Graf 3. Procentuální zastoupení jednotlivých typů výzdobných ornamentů u JK. LO = lineární ornament, PO = plastický ornament, TO = technický ornament.
39,2%
44,9%
0,6% 1,1% 0,6%
7,4%
6,3%
LO PO TO LO + PO LO + TO PO + TO bez výzdoby
lineární ornament (graf 3), v rámci kterého byla nejvíce zastoupena prostá rytá linie, dvojlinková páska a prostá rytá linie s notami umístěnými v jejím středu. Hlavní výzdobný motiv byl reprezentován jak kurvilineárním, tak i rektilineárním meandrem, v případě vedlejšího výzdobného motivu se jednalo o samostatné úseky linií a pásku vyplněnou vpichy. Okrajový pás výzdoby byl zastoupen jednou, dvěma, či třemi oběžnými liniemi. Z hlediska notové výzdoby se nejčastěji vyskytovaly oválné a kruhové noty, ve třech případech pak tři miniaturní noty a oválné záseky. V rámci plastického ornamentu se vyskytly pupky a ouška, technická výzdoba je reprezentovaná jednoduchými vrypy či dvojvrypy uspořádanými ve dvou či třech liniích.
Obr. 5. Výběr keramického materiálu. Kresba S. Krollová.
13
Obr. 6. Výběr keramického materiálu. Kresba S. Krollová.
6.1.1 DATACE
Pro zařazení souboru do relativní chronologie LnK je nejdůležitější lineární ornament, tedy vztah noty k liniím a samotný tvar noty. V Kravařích-Koutech se setkáváme se třemi typy těchto vztahů. Objevují se kruhové noty pravidelně uprostřed linií, což poukazuje na fázi IIa (obr. 6: 7), zároveň ale existují fragmenty, kde dochází k degeneraci tohoto výzdobného stylu, linie již nejsou pečlivě dotaženy k notám, popřípadě končí těsně za nimi (obr. 5: 3, 9; obr. 6: 4, 8). Setkáváme se i s fragmenty, kde dvě linie ústí do jedné noty (obr. 5: 5; obr. 6: 6). Noty samotné ztrácejí svůj okrouhlý tvar ve prospěch oválného a miniaturního (obr. 6: 8), je patrné jejich umisťování nad sebe (obr. 5: 4; obr. 6: 3,4). Tento styl přísluší fázi IIb. Konečně třetí fází je IIc, výzdoba želiezovského charakteru, kde se objevuje zásek, či protáhlá notová značka přes více linií (ČIžMÁŘ 1998, 117–122; obr. 5: 10; obr. 6: 5). U většiny střepů nebylo možné rozeznat výzdobný motiv. Šestnáct kusů keramických jedinců se dle výzdoby dalo přiřadit fázi IIa, v 16 případech fázi IIb a u 7 ks byla sledována výzdoba želiezovského charakteru. Při celkové sumarizaci těchto výzdobných motivů dosahuje fáze IIb, tedy degenerovaný styl, 41 %, což spolu s faktem, že ve fázi IIb je stále přítomná výzdoba z IIa (ČIžMÁŘ 1998, 117), naznačuje, že počátek osídlení v KravaříchKoutech spadá pravděpodobně až do fáze IIb s tím, že pozvolna pokračuje do IIc, kdy končí. 14
6.2 HRUBÁ KERAMIKA
Hrubá keramika je definovaná především neplaveným, či tvrdým bahnitým materiálem. V keramickém těstě se setkáváme s organickou, písčitou příměsí, dále i s kaménky. Jako dodatečná příměs se ve hmotě může vyskytnou drcená keramika, tuha, slída. Pro hrubou keramiku je typický plastický a technický ornament (PAVLŮ–ZÁPOTOCKÁ 1983, 290). Hrubé keramice z Kravař-Koutů odpovídá 150 kusů fragmentů, z nichž je jich 73 zdobených. Poměr zdobené a nezdobené keramiky v rámci hrubé keramiky je tedy téměř 1 : 1 s tím, že mírně převažuje nezdobená. V porovnání s jemnou keramikou je tento soubor méně fragmentární, což je dáno větší odolností hrubé keramiky proti klimatickým i postdepozičním vlivům. Hrubá keramika je reprezentována všemi třemi kategoriemi keramické hmoty, plavenou, neplavenou i bahnitou (graf 4). Z hlediska tvaru byly nejvíce zastoupeny globulární a poté mísovité tvary (graf 5). V rámci zdobené keramiky převažuje plastický ornament, poté technický a nejméně častý je lineární. Objevují se i kombinace jednotlivých stylů (graf 6). Plastický ornament byl zastoupen pupky, oušky, uchy a přesekanou lištou, technický ornament pak jednoduchými vrypy a dvojvrypy. V rámci lineárního ornamentu se vyskytly noty bez linií, jednoduchá linka, dvojlinka a samostatné násobné úseky rýh. Výzdobný motiv se ve většině případů nedal určit. Okrajový pás výzdoby byl reprezentován linií složenou z jednoduchých vrypů, linií složenou ze samostatných dvojvrypů a dvou linií složených z jednoduchých vrypů. Hlavní výzdobný motiv byl rozpoznán pouze v jednom případě, kdy se na fragmentu objevily klikatkovitě uspořádané linie jednoduchých vrypů mezi výčnělky. Vedlejší výzdobný motiv nebyl zjištěn. 6.3 ZVLÁŠTNÍ KERAMICKÉ FRAGMENTY – PLASTICKÁ OZDOBA
Fragment plastické ozdoby pochází z objektu 605 a byl vyroben z jemné plavené hlíny šedé barvy. Předmět je bohužel značně fragmentární, takže se nedá s jistotou určit, co před-
Graf 4. Zastoupení typů keramické hmoty u HK spolu s počtem jednotlivých keramických fragmentů. T = tvrdý výpal, M = měkký výpal.
30 26 25 20 20 17 14
15 12 10
8
7 5
6 4
3 0 0 0
1
1
0 0
2 0
1
9
5
5 2
3
0
3 0
1
0
0 Bahnitá T
kaménky
Bahnitá M
písek
Plavená T
kaménky + písek
Plavená M
Neplavená T Neplavená M
organická + kaménky
organická
15
Graf 5. Procentuální zastoupení tvarů nádob u HK. 83%
2% 2% 3%
neurþitelné globulární mísy a misky lahve a putny hrncovitý
10%
Graf 6. Procentuální zastoupení jednotlivých typů výzdobných ornamentů u HK. LO = lineární ornament, PO = plastický ornament, TO = technický ornament. bez výzdoby 6% LO 50%
PO TO 19% 3% 3% 3%
16%
LO + PO LO + TO PO +TO
stavuje. Je možné, že jde o kus horní, nebo dolní končetiny a zdá se pravděpodobné, že sloužil jako aplikace na nádobě (obr. 7). 6. 4 MAZANICE
Mazanice byla nalezena dohromady v 18 objektech v počtu 62 kusů o váze 631,5 g. Jednotlivé kusy mazanice byly v průměru poměrně malé (velikost 1–3 cm, váha 1 g). Ve 13 případech se dochovaly otisky armatury, u 7 kusů byla zjištěna vnější hrubá/hlazená plocha. 7. ŠTÍPANÁ KAMENNÁ INDUSTRIE Při výzkumu v roce 1961 bylo nalezeno dohromady 37 kusů ŠI, které pocházely z 20 objektů a ze začišťování. Konkrétně se jedná o tyto objekty: kůlové jámy (č. 56, 63 – 2 ks, 80, 83, 84, 86 – 3 ks, 88 – 2 ks, 92, 94, 101, 108, 109, 120, 125 – 2 ks, 127, 161, 163), kvadratický objekt (č. 503) a sídlištní jámy (č. 604, 611). Dalších 12 artefaktů bylo nalezeno při začišťování povrchu, takže jejich přesná lokalizace není známa (tabulka 3). 7.1 SUROVINY
Obr. 7. Fotografická a kresebná dokumentace plastické ozdoby.
16
Z hlediska surovin se v KravaříchKoutech setkáváme jen se třemi surovinami, a to se silicity z krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ, 23 ks), silicity glacigenních sedimentů (SGS 10 ks) a obsidiány (2 ks). Ve dvou případech se nedal typ suroviny určit. Surovinová skladba se nedá považovat za příliš pestrou, což ovšem není v neolitu českého Slezska nic neobvyklého, protože se na většině lokalit setkáváme s dominancí právě SKČJ a SGS s tím, že jsou v menší míře doprovázeny ostatními surovinami, jako právě například obsidiánem, radiolaritem či čokoládovým silicitem z Kieleckosandoměřské vysočiny (JANÁK–PŘICHYSTAL 2007, 8).
Tab. 3. Přehled ŠI z výzkumu v roce 1961. IC = inventární číslo (v případě předmětu bez IČ zadán rok jeho nálezu), lok. = lokalizace, Z = začišťování, SKČJ = silicit krakovsko-čenstochovské jury, SGS = silicit glacigenních sedimentů, D = délka (mm), Š = šířka (mm), V = výška (mm), H = hmotnost (g). IC
lok.
surovina
druh
D
Š
V
H
07422-10/61
Z
SKCJ
segment s leskem
30
14
4
1
20
16
3
1
zlomená þepel s pĜíþnou retuší a
07422-11/61
Z
SKCJ
07422-392/61
Z
SKýJ
þepel
71
14
5
6
07422-393/61
Z
SGS
nehtovité škrabadlo
22
20
4
4
07422-394/61
Z
SKýJ
vrták
28
10
3
1
07422-395/61
Z
SKýJ
zlomená þepel s leskem
25
9
2
1
07422-396/61
Z
obsidián
zlomený úštČp
27
17
4
1
07422-397/61
Z
obsidián
þepel s bilaterálnČ stĜídavou retuší 28
07422-6/61
Z
SKýJ
07422-7/61
Z
07422-8/61
Z
07422-9/61
Z
SKýJ
þepel
72
1961
503
SGS
þepel s pĜíþnou retuší a leskem
40
1961
109
SKýJ
úštČp
32
30
1961
63
SKýJ
meziální þást þepele
15
10
4
1
1961
80
SGS
úštČp
51
36
10
18
1961
83
SKýJ
úštČp
22
18
2
1
1961
84
neurþeno
surovina
20
16
7
1
1961
86
SKýJ
reutilizace
69
42
14
44
1961
86
SKýJ
þepel
30
13
3
4
1961
86
SGS
úštČp
29
25
8
1
1961
88
SKýJ
þepelové škrabadlo
30
15
6
2
1961
108
SGS
úštČp
34
14
10
4
1961
63
SKýJ
meziální þást þepele
19
12
5
2
1961
125
SKýJ
úštČp
20
13
7
1
1961
125
SGS
úštČp
12
10
2
1
1961
127
SKýJ
þepel
33
12
5
1
1961
161
pĜepáleno
úštČp
31
22
6
4
1961
163
SKýJ
úštČp
31
15
4
1
1961
56
SKýJ
úštČp
13
12
5
1
1961
611
SKýJ
úštČp
21
20
3
2
1961
120
SGS
úštČp
20
7
3
1
1961
88
SKýJ
úštČp
26
12
5
1
1961
92
SKýJ
úštČp
19
16
5
1
1961
94
SGS
zlomená þepel
25
15
4
1
1961
101
SGS
surovina
32
22
17
8
1961
604
SKýJ
úštČp
24
19
8
2
leskem
10
4
1
þepel
58
25
7
10
SKýJ
þepel
59
16
4
4
SGS
þepel s pĜíþnou retuší
57
15
3
4
24
6
10
15
4
2
6
4
17
7.2 TECHNOLOGIE
Z technologického hlediska se v souboru nejvíce objevily úštěpy (16 ks), poté čepele (14 ks), následovaly zlomky suroviny (2 ks) a reutilizovaný nástroj (1 ks). Úštěpy byly nalezeny celkem ve 14 objektech (č. 56, 80, 83, 86, 88, 92, 108, 109, 120, 125 – 2 ks, 161, 163, 604, 611), jeden zlomený kus byl zjištěn při začišťování. V rámci suroviny se jedná o SKČJ (9 ks), SGS (5 ks), obsidián (1 ks; obr. 9: 1), u jednoho kusu se nedala surovina díky přepálení zjistit. Čepele byly zjištěny v 5 objektech (č. 63 – 2 ks, 86, 94, 127, 503), ostatních 8 ks bylo nalezeno při začišťování. Z hlediska suroviny jich 10 ks náleží SKČJ, 3 ks SGS a 1 ks obsidiánu. Retuš se objevila celkem na 4 čepelích, lesk byl zjištěn u třech kusů (tabulka 3). Z hlediska dochování se u 2 čepelí našla pouze jejich mesiální část (obě z kůlové jámy č. 63), ve 3 případech šlo o zlomenou čepel (1 ks z kůlové jámy č. 94, 2 ks ze začišťování). Zvláštní pozornost si zaslouží čepele s inv. č. 07422-6/61, 07422-7/61, 07422-9/61, 07422-392/61, a to především pro svoji velikost, která naznačuje, že musely být vyrobeny z poměrně velkých jader a také kvalitní suroviny (obr. 8: 1, 2, 3; obr. 9: 6). Všechny čepele byly nalezeny při začišťování povrchu a jsou vyrobeny ze SKČJ. Zlomky suroviny byly nalezeny v kůlových jamách č. 84 a 101. V případě kj. č. 84 jde o blíže nezjištěný silicit, u druhého zlomku se jedná o SGS. Reutilizovaný nástroj byl zjištěn v kůlové jámě č. 86, s největší pravděpodobností se Obr. 8. ŠI nalezená při začišťování povrchu. SKČJ jedná o SKČJ. Původní jádro bylo reutilizo(1–3, 5, 6), SGS (4). Čepel (1–5), segment (6). Inv. č. 07422-6/61 (3), 07422-7/61 (2), váno a typologicky jej lze determinovat jako 07422-8/61 (4), 07422-9/61 (1), 07422-10/61 hrubé drasadlo. (6), 07422-11/61 (5). 7.3 T YPOLOGIE
Z hlediska typologie byla v KravaříchKoutech nalezena dvě škrabadla, tři retušované čepele a po jednom kusu vrták a segment. V případě škrabadel jde o jedno čepelovité škrabadlo ze SKČJ, které bylo zjištěno v kůlové jamce č. 88 a nehtovité škrabadlo zhotovené ze SGS a nalezené při začišťování povrchu (obr. 9: 2). Z kvadratického objektu č. 503 pochází čepel s příčnou retuší a leskem (SGS), při začišťování byla nalezena čepel s bilaterálně střídavou retuší (obsidián; obr. 9: 4), čepel s příčnou retuší (SGS) a zlomená čepel s příčnou retuší a leskem (SGS). Vrták (28 mm × 10 mm × 3 mm) byl vyroben ze SKČJ a byl nalezen při začišťování povrchu (obr. 9: 5), segment byl nalezen taktéž při začišťování a z hlediska materiálu byl vyroben ze SKČJ (obr. 8: 6).
18
Obr. 9. ŠI nalezená při začišťování povrchu. SKČJ (3, 5, 6), obsidián (1, 4), SGS (2). Čepel (3, 4, 6), úštěp (1), nehtovité škrabadlo (2), vrták (5).
7.4 SROVNÁNÍ
V porovnání s ostatními lokalitami stupňů II–III LnK se Kravaře-Kouty z hlediska surovinového spektra podobají slezským a severo- až středomoravským lokalitám, jako je např. Píšť a Postřelmov, kde jsou také nejvýrazněji zastoupeny SKČJ a SGS. Těch je o třetinu až polovinu méně než SKČJ, přičemž další suroviny se pak objevují jen ojediněle. Z fáze IIb LnK na lokalitě Bravantice je také převažující surovinou SKČJ, v menší míře jsou zde zastoupeny SGS a po jednotlivých kusech radiolarit a krevel (KRASNOKUTSKÁ 2009, 42), podobné výsledky přinesl rozbor materiálu stejně datovaného sídliště v nedaleké Studénce (JANÁK et al. 2011, 56–57). Naprosto odlišné jsou jihomoravské a dolnorakouské lokality, kde již naprosto převládají spíše lokální suroviny (JANÁK–PŘICHYSTAL 2007, 8). Zajímavý je také surovinový rozdíl Kravař-Koutů s Velkými Hošticemi (ačkoli jsou od sebe obě lokality vzdáleny pouze necelých 6 km), kdy ve Velkých Hošticích zcela převládají SGS oproti Kravařím-Koutům, kde zase dominují SKČJ. 8. BROUŠENÁ KAMENNÁ INDUSTRIE Soubor BI z Kravař-Koutů obsahuje celkem 4 sekerky, jejichž přesná lokalizace ovšem není známa, protože pocházejí ze začišťování povrchu. Pro jejich popis byl použit deskriptivní systém podle M. Salaše (1984). U všech sekerek byla změřena magnetická susceptibilita, a to pomocí kapametru KT-6. Surovinové určení provedli M. Kuča, A. Přichystal a J. Skácel. Sekerka, inv. č. 07422-1/61: jedná se o plochou kopytovitou sekerku vyrobenou z chlorit-aktinolitické břidlice (určení dle doc. Skácela). Tento typ břidlice se nachází v okolí Sobotína (okr. Šumperk) a v menším množství také u Malé Morávky (okr. Bruntál; KRÁL 1979). Její rozměry jsou: 9,9 cm × 4,9 cm × 1, 8 cm, váží 160 g, hodnota magnetické susceptibility činí 17,2 ×10-3 SI. Sekerka se zachovala kompletní, ovšem v týlové části a na pravém boku je poškozena (obr. 10: 1). Sekerka, inv. č. 07422-2/61: jde taktéž o plochou kopytovitou sekerku, jež je vyrobena z metabazitu typu Jizerské hory. Její rozměry jsou: 7,1 cm × 5,3 cm × 1,3 cm a váží 84 g, magnetická susceptibilita = 0,47 ×10-3 SI. U nástroje chybí celá břitová část (obr. 10: 2). Sekerka, inv. č. 07422-273/61: jedná se o plochou kopytovitou sekerku, která je vyrobena z metabazitu typu Jizerské hory. Její rozměry jsou: 6,6 cm × 4,7 cm × 1,4 cm, váha 78 g, magnetická susceptibilita 0,88 ×10-3 SI. Sekerce chybí celá týlová část a na jejím povrchu je znatelné opotřebení, ostří je otupené (obr. 10: 3). Sekerka, inv. č. 07422-274/61: typově jde o sekerku symetrického profilu a asymetrického ostří, která je vyrobena z hadce (serpentinitu). Rozměry nástroje jsou: 7,9 cm × 3,6 cm × 1,7 cm a váží 76 g, magnetická susceptibilita = 26,0 ×10-3 SI. Sekerka se zachovala v kompletním tvaru, Obr. 10. Sekerky nalezené při začišťování povrchu. ovšem místy je poškozena (obr. 10: 4). Suroviny: metabazit typu Jizerské hory (č. 2, Vzhledem k hodnotě magnetické susceptibi3), chlorit-aktinolitická břidlice (č. 1), hadec lity této sekerky je pravděpodobné, že byla (č. 4). Kresba S. Krollová.
19
Tab. 4. Počty a druhy uhlíků v sídlištních objektech. objekt
jedle
olše
604
1
2
612 613
habr
buk
trnka
4 1
2 1
vyrobena ze serpentinitu pocházejícího z Jańskiej Góry a masivu Gogolów-Jordanów v jižním Polsku. Magnetická susceptibilita byla na Jańskiej Górze zjištěna v rozmezí 25–28 ×10-3 SI (PŘICHYSTAL 2009, 184–186). Nepočetná broušená kamenná industrie z Kravař-Koutů svým charakterem odpovídá běžné skladbě industrie v kultuře s LnK ve Slezsku (cf. JANÁK et al. 2011 s další lit.). 9. OSTATNÍ KAMENNÁ INDUSTRIE V Kravařích-Koutech bylo výzkumem zjištěno 5 zrnotěrek, jejich rozměry se pohybovaly od 11 × 6 × 3 cm do 18 × 11 × 6 cm a všechny byly vyrobeny z droby. Žádná z nich se sice nezachovala v neporušeném stavu, ovšem u každé je dochována alespoň část vyhlazené funkční plochy. Droba, ze které byly vyrobeny tyto zrnotěrky, se řadí mezi hradecké droby, které jsou součástí hradecko-kyjovického souvrství lokalizovaného ve východní části Nízkého Jeseníku (KUČERA 2009, 13). 10. ANALÝZA UHLÍKŮ Při výzkumu na lokalitě bylo nalezeno celkem 376 uhlíků (kvadratické objekty – 180 ks, sídlištní objekty – 11 ks, kůlové jamky – 185 ks). Jelikož byly kvadratické objekty datovány do DŘ, nebude zde v nich nalezeným uhlíkům věnovaná pozornost. Všechny vzorky určil E. Opravil. 10.1 UHLÍKY Z KŮLOVÝCH JAMEK
Z 212 kůlových jamek byly uhlíky obsaženy ve 147 z nich (69,3 %). Nejvíce zastoupeným typem dřeviny byla olše, která se vyskytla v 72 kůlových jamkách (50 %), dále byl zjištěn buk (46 obj.), jedle (24 obj.), dub (18 obj.), jasan (12 obj.), habr (5 obj.), topol/vrba (4 obj.), krušina (2 obj.), javor, líska, ptačí zob a jilm (1 obj.). V kůlové jamce č. 98 se našlo nezuhelnatělé dřevo dubu a ve výplni jamky č. 49 byla zjištěna kolénka obilovin, což je jediný archeobotanický nález z této lokality svědčící o zemědělské činnosti. V každé kůlové jamce byl zjištěn většinou jeden druh dřeviny, dva druhy se objevily ve 32 obj. a tři druhy ve 4 obj. Uhlíková skladba v Kravařích-Koutech je poměrně pestrá, například na lokalitě Bravantice byly v kůlových jamách (136 obj.) zjištěny pouze doklady dubu (97,3 %), javoru, buku a jilmu (NOVÁK–KRASNOKUTSKÁ 2009, 54). 10.2 URČENÍ UHLÍKŮ ZE SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ
Ze 13 archeologicky zkoumaných sídlištních objektů byly uhlíky zjištěny jen u třech z nich (23 %), a to konkrétně u objektů číslo 604, 612 a 613, přičemž nejvíc jich obsahoval objekt 604. Z uhlíků byly zastoupeny druhy jako jedle olše, habr, buk a trnka (tabulka 4). V Bravanticích bylo ve srovnání s Kravaři-Kouty druhové zastoupení pestřejší, byly tam zjištěny dub, jasan, olše, bříza, líska, javor, jilm, jedle bělokorá a buk (NOVÁK–KRASNOKUTSKÁ 2009, 54). Tento stav je pravděpodobně dán větším celkovým počtem sídlištních objektů (celkem 30) v Bravanticích než v Kravařích-Koutech, což se dá vztáhnout i na kůlové jámy, kterých bylo zase naopak v Bravanticích méně než v Kravařích-Koutech. Je otázkou, nakolik závisí celkový počet objektů (samozřejmě proplavených) s pestrostí archeobotanických dokladů.
20
Tab. 5. Porovnání uhlíkových analýz dřevin z Kravař-Koutů, Opavy-Kateřinek a Mohelnice. dĜevina
KravaĜe-Kouty
Mohelnice
Opava-KateĜinky
jedle bČlokorá
25
0
4
javor
1
0
0 0
babyka
0
1
javor mléþ
0
1
0
olše
74
4
1
habr obecný
6
19
4
líska obecná
1
93
0
brslen
0
1
0 0
buk lesní
49
1
jasan
12
10
7
krušina olšová
2
0
1
tĜešeĖ ptaþí
0
0
3
ptaþí zob obecný
1
0
0
zimolez pýĜitý
0
0
3 0
topol
0
1
topol/vrba
4
0
0
trnka
1
0
0
dub
18
71
9
rĤže
0
3
0
vrba
0
0
2
bez þerný
0
0
2
jilm
1
0
0
jilm habrolistý
0
1
0
kalina obecná
0
1
0
jmelí bílé
0
1
0
celkem
195
208
36
10.3 SROVNÁNÍ ARCHEOBOTANICKÉ SITUACE V KRAVAŘÍCH-KOUTECH S MOHELNICÍ A OPAVOU-KATEŘINKAMI
Archeobotanická situace v Kravařích-Koutech byla podrobena srovnání s dalšími dvěma lokalitami LnK (tabulka 5). Jednou z nich je Opava-Kateřinky, odkud sice nepochází nijak početný soubor uhlíků (36 ks), ovšem je lokalizována v blízkosti Kravař-Koutů (přibližně 10 km) a zdejší archeobotanický fond je poměrně pestrý. Další lokalitou je Mohelnice, kde byl nalezen téměř stejný počet uhlíků jako v Kravařích-Koutech (Mohelnice – 208 ks, KravařeKouty – 196 ks), navíc složení zde zjištěných dřevin je poměrně bohaté (OPRAVIL 1984, 167–178; KRÁL 1979). Archeobotanické doklady byly zjištěny i ve výše zmíněných Bravanticích, které ovšem nebyly do srovnání přímo zahrnuty, protože nejsou publikovány absolutní počty vybíraných uhlíků. V Bravanticích je patrná dominance dubu jak v kůlových, tak i sídlištních jamách, dále se tam objevuje jasan, olše, bříza, líska, ojediněle pak javor, buk, jilm a jedle bělokorá (NOVÁK–KRASNOKUTSKÁ 2009, 54). V rámci Kravař-Koutů byly do srovnání zahrnuty pouze uhlíky z kůlových jam a sídlištních objektů, kvadratické objekty nebyly brány v potaz, protože jsou datovány do DŘ. To se nutně musí týkat i některých kůlových jam, ovšem vzhledem k tomu, že jejich 21
kulturní příslušnost se nedá určit, byly všechny v nich nalezené uhlíky do srovnání zahrnuty, což platí i o sídlištních objektech, ačkoli i zde je situace značně problematická. Ve 4 případech byl zjištěn stejný druh dřeviny na všech třech lokalitách: – Olše: v Kravařích-Koutech je zastoupena největším počtem uhlíků a i v rámci srovnání s Mohelnicí a Opavou-Kateřinkami značně převažuje. Dá se tedy předpokládat, že zde sloužila jako stavební materiál (VÁŇA 2006b, 200). – Habr obecný: v Kravařích-Koutech a Opavě-Kateřinkách je jeho počet poměrně vyrovnaný, pouze v Mohelnici je zhruba čtyřikrát vyšší. Dřevo habru je velmi tvrdé, dobré je jeho využití na podpal, protože má poměrně velkou výhřevnost, nebo na výrobu nástrojů. – Jasan: na všech třech lokalitách dosáhl docela stejnoměrného počtu. Dřevo jasanu je tvrdé a pružné, dá se využít např. při tvorbě nástrojů (VÁŇA 2006a, 97). – Dub: jeho výskyt je poměrně markantní v Mohelnici, kde je zhruba čtyřikrát početnější než v Kravařích-Koutech a pětkrát početnější než v Opavě-Kateřinkách. V Mohelnici se tedy předpokládá jeho velké využití na desky a fornýry (OPRAVIL 1984, 169). Další lokalitou velmi bohatou na výskyt dubu jsou Bravantice, kde bylo dohromady v sídlištních objektech i kůlových jamách nalezeno 535 uhlíků dubu z celkového počtu 916 vzorků (NOVÁK–KRASNOKUTSKÁ 2009, 54). V několika případech se určitý druh dřeviny vyskytl pouze na jedné lokalitě. V Kravařích-Koutech to byl javor, ptačí zob, topol/vrba a trnka, v Mohelnici babyka, javor mléč, brslen, topol, růže, kalina obecná, jilm habrolistý, jmelí bílé a v Opavě-Kateřinkách zimolez pýřitý, vrba a černý bez. Ohledně ostatních dřevin je zajímavý výskyt buku v Mohelnici a Kravařích-Koutech, což ukazuje na jeho pronikání do těchto oblastí, navíc existence jedle bělokoré v KravaříchKoutech dokládá její první výskyty v povodí Opavy. Důležité jsou i doklady lísky (KravařeKouty – 1 ks, Mohelnice – 93 ks), které mohou svědčit o výrobě roubeného dřevěného zboží (OPRAVIL 1984, 169) a snad i výpletu stěn nadzemních staveb. I v rámci Bravantic se ojediněle nalezly uhlíky buku, jedle a lísky (NOVÁK–KRASNOKUTSKÁ 2009, 54). 11. ZÁVĚR Na lokalitě Kravaře-Kouty bylo výzkumem v roce 1961 zjištěno osídlení kultury s lineární keramikou a przeworské kultury z doby římské. Bylo zde objeveno dohromady 230 objektů, z nichž ale bohužel pouze deset lze kulturně zařadit (objekty č. 604–606 náleží LnK, objekty č. 501–505, 601 a 602 náleží DŘ). Nejsložitější, ale zajímavou problematiku na lokalitě představují kůlové jámy, které jsou sice početné (212 objektů), avšak nevytvářejí žádné jasné půdorysy. V předloženém příspěvku byl učiněn pokus některé kůlové jámy na základě jejich metrických vlastností a obsahů výplní interpretovat jako doklady po možném neolitickém dlouhém domě, ale jde pouze o spekulace, které se nedají jednoznačně potvrdit. Během proplavování kůlových jam a sídlištních objektů bylo při výzkumu nalezeno 196 uhlíků, kolénka obilovin a nezuhelnatělé dřevo. Nejvíce zastoupenou dřevinou byla olše, která zde pravděpodobně sloužila jako stavební materiál. Zajímavý je též nález buku, který poukazuje na jeho pronikání do oblasti Slezska, stejně tak jako objev uhlíku jedle bělokoré, značící její první výskyt v povodí řeky Opavy. Nález lísky svědčí o výrobě roubeného zboží. Do analýzy nebylo započteno dalších 180 uhlíků pocházejících z kvadratických objektů. Kromě materiálu ze samotného výzkumu byly brány v potaz i artefakty získané z povrchových sběrů, které potvrdily, že sídliště kultury s lineární keramikou i pozdější z doby římské pokračovalo západním směrem (trať „Horečky“). Testovali jsme i možnost pokračování sídliště na sever (trať „Přední Náplatky“), ovšem zde při revizním povrchovém průzkumu nebyl žádný archeologický materiál nalezen. Bohužel, vzhledem ke stavu terénu nelze zjistit, zda a jak se sídliště rozšířilo východním směrem.
22
Jedním z cílů této studie bylo zařazení materiálu LnK do periodizačního systému. Tradičním vodítkem byla keramika na základě lineární ornamentace. Podle velkého počtu střepů s tzv. degenerovaným stylem je pravděpodobné, že počátek osídlení spadá do fáze IIb kultury s lineární keramikou a zřejmě pokračuje, vhledem k dokladům výzdoby želiezovského charakteru, do fáze IIc. Tím podle dostupných pramenů osídlení zřejmě vyznívá. Kromě keramického materiálu byla podrobena analýze také mazanice, štípaná, broušená a ostatní kamenná industrie. Štípaná kamenná industrie byla vázána na silicity krakovsko-čenstochovské jury a silicity glacigenních sedimentů, což se v rámci srovnání s dalšími lokalitami v regionu dalo očekávat. V Kravařích-Koutech panoval v tomto ohledu zajímavý rozpor, protože u nálezů pocházejících z výzkumu dominovaly SKČJ, oproti tomu ze sběrů získaný materiál byl převážně řazený mezi SGS. Tyto jednorázovým sběrem získané poznatky by bylo zřejmě zajímavé v budoucnu testovat opakovanými průzkumy. Z rozboru nálezů broušené industrie byl zajímavý nález sekerky vyrobené z hadce, jenž nepředstavuje surovinu, která by se ve starém neolitu běžně objevovala. Lokalita Kravaře-Kouty svou nálezovou situací standardně zapadá mezi ostatní staroneolitická sídliště, která se v oblasti Hlučínska poměrně hustě koncentrují především okolo řeky Opavy. Sídliště z Kravař-Koutů bylo datováno do fází IIb–IIc kultury s lineární keramikou, což také odpovídá zdejšímu stavu poznání, protože většina lokalit ve Slezsku náleží mladší fázi této kultury. PRAMENY KRÁL, J. 1979: Nálezová zpráva č. 929/79 z výzkumu v Kravařích-Koutech (okr. Opava). Uloženo na AÚ AV ČR v Brně. LITERATURA ARNDT, A. 1926: Vorgeschichtliche Bodefunde im Kreise Ratibor, Ratibor Heimatbote, 54–56. ČIžMÁŘ, Z. 1998: Nástin relativní chronologie lineární keramiky na Moravě, AMM LXXXIII, 105–139. Brno. DEMEK, J. – MACKOVČIN, P. – BALATKA, B. – BUČEK, A. – CIBULKOVÁ, P. – CULEK, M. – ČERMÁK, P. – DOBIÁŠ, D. – HAVLÍČEK, M. – HRÁDEK, M. KIRCHNER, K. – LACINA, J. – PÁNEK, T. – SLAVÍK, P. – VAŠÁTKO, J. 2006: Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny. Praha. JANÁK, V. 1985: Sídliště kultury s lineární keramikou a dobrodźieńské skupiny v Kravařích-Koutech, Přehled výzkumů 1983, 110. Brno. JANÁK, V. 1999: Předběžné poznámky k neolitu a eneolitu českého Slezska. In: Kuzma, I. (ed.): Otázky neolitu a eneolitu našich krajín, 1998: zborník referátov zo 17. pracovného stretnutia bádatelov pre výskum neolitu a eneolitu Čiech, Moravy a Slovenska: Dudince 22.–24. 9. 1998, 95–109. Nitra. JANÁK, V. – KNÁPEK, A. – PAPÁKOVÁ, K. 2011: Sídliště ve Studénce v kontextu osídlení kultury s lineární keramikou v Oderské bráně. Přehled výzkumů 52-1, 51–73. Brno. JANÁK, V. – PŘICHYSTAL, A. 2007: Distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury na Moravě a v Horním Slezsku v neolitu a na počátku eneolitu, Památky archeologické XCVIII, 5–30. Praha. JUCHELKA, J. 2007: Pravěké osídlení Hlučínska – přehled stavu výzkumu, Pravěk NŘ 17, 411–437. Brno. KAZDOVÁ, E. 1998: Poznámky k intruzím keramiky v neolitických sídlištních objektech, In: Prostředník, J. – Vokolek, V. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, 60–70. Turnov–Hradec Králové. KRÁL, J. 1960: Přehled výzkumů opavské expositury archeologického ústavu ČSAV pob. v Brně za rok 1959, Přehled výzkumů 1959, 177. Brno. KRÁL, J. 1962: Sídliště volutové kultury a z mladšího období římského císařství v Kravařích-Koutech, Přehled výzkumů 1961, 73–74, tab. 32. Brno. KRASNOKUTSKÁ, T. 2009: Sídliště kultury s lineární keramikou v Bravanticích, okres Nový Jičín. Ročenka 2008, 39–52. KROLLOVÁ, S. 2012: Sídliště kultury s lineární keramikou v Kravařích-Koutech (okr. Opava), rkp. bakalářské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně. Brno. KUČERA, J. 2009: Povariské paleofluidní systémy v karbonských systémech Moravsko-slezského paleozoika, rkp. disertační práce uložené v UK PřF MU v Brně. Brno. NEUSTUPNÝ, E. 1996: Poznámky k pravěké sídlištní keramice, Archeologické rozhledy 48, 490–509. Praha. OPRAVIL, E. 1984: Poznámky k rekonstrukci přírodního prostředí v neolitu ČSSR. SPFFBU E 29, 167–178. Brno. PAVLŮ, I. – ZÁPOTOCKÁ, M. 1983: Bylany. Katalog: sekce A – díl 1. Praha.
23
PŘICHYSTAL, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Brno. RULF, J. 1986: Ke struktuře keramické náplně středočeských sídlišť kultury lineární keramiky, Památky archeologické LXXVII/1, 234–247. Praha. RULF, J. 1997: Intruze keramiky. Příspěvek ke kritice pramenů, Archeologické rozhledy 49, 439–461. Praha. SALAŠ, M. 1984: Návrh numerické deskripce neolitické kamenné broušené industrie. SPFFBU E 29, 67–105. Brno. SEDLÁČEK, J. 2008: Studium sedimentů kontinentálního zalednění ve východní části Opavska, rkp. bakalářské diplomové práce uložené v ÚK PřF MU v Brně. Brno. STŘÍŠKOVÁ, J. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou v Brně-Ivanovicích-„Dílech“, rkp. bakalářské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně. Brno. ŠIKULOVÁ, V. 1971: Náhodné nálezy broušených kamenných nástrojů z opavského okresu (okr. Opava), Přehled výzkumů 1970, 15–16. Brno. VÁŇA, P. 2006a: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla 1. Praha. VÁŇA, P. 2006b: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla 2. Praha. SUMMARY Research in the locality Kravaře-Kouty, which was held in 1961, succeeded in finding a bicultural settlement of LBK and Przeworsk culture from Roman period. There were discovered altogether 230 objects but unfortunately only ten of them can be culturally classified (objects No 604–606 belong to LBK, objects No 501–505, 601 and 602 belong to Roman period). The most difficult problem of this locality is the interpretation of post holes. Although there are many of them (212 objects), they do not create clear platforms. The author tried to interpret some of the post holes as evidence of a possible Neolithic long house but it is just a speculation which cannot be confirmed. Thanks to flotation of post holes and settlement objects there were found 196 pieces of charcoal, cereal nodes and charred wood during the research. Everything was later processed by E. Opravil. The most common timber was alder which was probably used as building material. But there was also found beech, which shows its expansion into the region of Silesia, as well as the discovery of fir-tree carbon showing its first occurrence in the basin of the river Opava. Finding of hazel indicates manufacturing of timber products. The analysis does not contain other 173 carbons coming from quadratic objects. Both the material gained during the research itself and the artefacts gained from survey collection confirmed that the LBK settlement and later Roman period settlement were spreading west (route “Horečky”). The researchers also tried to look into the possibility of expansion in north (route “Přední Náplatky”) but no archaeological material was found there. Unfortunately due to the ground state it is not possible to find out anything about expansion of the settlement in east. One of the aims of this work was classifying LBK material into periodic system. Pottery, specifically its linear ornamentation, was the main lead. Based on a great number of fragments with so-called degenerate style it is supposed that the beginning of the settlement comes into the phase IIb and considering the evidence of Želiezovce style it continues into IIc. This phase probably means fading out of this settlement. Apart from ceramic material there was also analysed daubing, chipped, polished and other stone industry. Within chipped industry the location confirmed the trend found out also in other locations of North Moravia and Silesia, which is either the dominance of Jurassic-Cracow flints or erratic flints due to other raw material. In location Kravaře-Kouty there was a contradictory situation in this respect because findings coming from the research showed superiority of Jurassic-Cracow flints compared to material gained from survey collection which was mostly classified as erratic flints. Among chipped industry findings there is an interesting finding of an axe made of serpentine which is not typical and common material of Neolithic period. The locality Kravaře-Kouty with its finding situation belongs to other old Neolithic settlements which occur in a large number mainly along the river Opava. The settlement of Kravaře-Kouty was dated to phases IIb–IIc which corresponds to local situation because most localities in Silesia belong to younger phase of LBK. English by Jana Krollová
24
