Seminární práce Předmět: Sociální struktura ČR II
Téma: Význam a podoby pravolevé osy v českých zemích v době transformující se společnosti.
Jan Cholt
FSV UK
Strana 1/11
Úvod: Téma vlády a politické moci bylo jedním z nejdiskutovanějších témat české sociologie (Vohralíková, 2002) a to také do jisté míry reflektoval soubor přednášek a seminářů Sociální struktury I, II. Samotné téma je rozsáhlé, což brzy zjistíme letmým pohledem na počet příspěvků k tomuto tématu. Jako specificky zaměřený a zajímavý problém se mi jeví téma pravolevé politické osy. Ta má v našich končinách oproti západním zemím specifický význam, jenž pramení jak z historické perspektivy žitého socialismu a následných transformačních procesů, tak z hlediska krystalizace politických stran a jejich voličů. Harberlová [Haberlová, 1997] nabízí historicky zaměřený pohled porevolučních fází, Brokl [Brokl, 1996] se soustředí na mapování politického spektra před a kolem voleb 1996, Šanderová [Šanderová, 1993] zpochybňuje adekvátnost pravolevé osy při srovnávání české a slovenské populace a navrhuje spíše osu liberalismus – paternalismus. Již zde můžeme identifikovat několik rovin, do kterých se tato specifika promítají – obecné pravolevé hodnoty se (sebe)prezentací politickými subjekty a masmédii postupně dostávají k voliči, který se (nejen podle nich) rozhoduje pro tu či onu volbu. Činí tak nejen ze svého hodnotového předsvědčení, ale také pod vlivem své momentální osobní sociálně ekonomické situace, pod vlivem současného politického klimatu a dalších faktorů. Nelze zde uplatnit pouze kriterium sociální struktury např. schématem ‘pravici volí bohatí‘, byť s přihlédnutím k politické tradici, ale jak poznamená Brokl [Brokl, 1996], figurují zde také situační faktory, konjunkturní vlivy i volební systém. Dělí voliče osa levice a pravice? Nebo je přímo štěpí? Na kolik voliči zapadají do pohledu pravolevé politické osy? Bylo by vhodnější najít jinou osu nebo používat osy dvě – například ekonomickou a demokratickou? Pomocí zmíněné literatury a případně dalších pramenů se hodlám formou komparace nebo komplice věnovat nastíněnému tématu a některým z uvedených otázek. Předmětem zájmu bude spíše otázka levopravé osy než volebního chování.
Metodologické poznámky na úvod: Existuje jeden z problémů, se kterým je třeba se nějak vypořádat. Jedná se o skutečnost, že uvedené prameny jsou z různého období a nutně se tedy vztahují k jiné (historické) době, popisují odlišné politické klima a různé významy např. na poli levice-pravice. Jako kompromisní řešení jsem zvolil připomenutí etapového vývoje názorů veřejnosti do roku 1996 s použitím článku Haberlové (a případně dalších) a nastínění konstrukce škály levice-pravice s použitím dalších autorů. Po roce 1996, tedy době, kdy občané měli možnost zúčastnit se několikerých demokratických voleb, považuji politickou situaci za sice jistě ne zcela vykrystalizovanou, nicméně již relativně čitelnou jak z hlediska prezentace politických stran i z hlediska sebezařazení voličů na ose levice-pravice. Poznámka tedy poukazuje na to, že podoba pravolevé politické osy i sami její konstitucionální prvky mohou být v čase proměnlivé; navíc každý autor definuje a operacionalizuje pojmy jako pravice, levice, liberalismus, konzervatismus, paternalismus atp. ve specifickém kontextu. Druhá poznámka se týká samotného pojmu „pravo-levá politická osa“, jehož přiblížení bude následovat později. Při “konstrukci” osy je možné vycházet z existence obecných sociálně-politických hodnot. Ty jsou pak naplňovány konkrétními strategiemi a názory aktérů. Jistý problém spatřuji právě v asymetrii aktérů. Na jednu stranu můžeme zařadit opinion leaders vystupující v roli učitelů, kteří jsou tvůrci veřejného mínění a kreativním způsobem ovlivňují podobu osy. Mezi tyto institucionální aktéry patří politické strany, státní instituce, média a jejich reprezentanti. Na druhou stranu můžeme zařadit (dospělé) občany – obecnou populaci. Institucionální aktéry v podobě majoritních politických stran a jejich vrcholných představitelů a řadové občany jako ideální typy v praxi doplňují kategorie jako lokální názorový vůdci (oproti kosmopolitním), politika na komunální úrovni, zájmová sdružení s různým stupněm politické angažovanosti atp. Třetí poznámka se týká způsobu empirického zjišťování naplnění (umístění se) na ose. Z hlediska aktérů institucionálních může jít o veřejná prohlášení, sebeprezentaci nebo konkrétní aplikovaná opatření, z hlediska aktérů obecné populace o výsledky voleb nebo názorové spektrum získávané zpravidla z reprezentativních
Jan Cholt
FSV UK
Strana 2/11
kvantitativních sociologických šetření. Je zřejmé, že jednotlivé „vstupy“ budou generovat ne vždy stejné „výstupy“.1 Máme zde tedy vzájemně se prostupující časový rozměr, spektrum kategorie aktérů a zdroj empirických dat. Tato práce si neklade za cíl pojednávat problém ve všech jeho vzájemně se ovlivňujících dimenzích – však této identifikace jednotlivých aktérů a jejich představ o pravolevé politické ose by si vyžádalo samostatné pojednání.
Polistopadový vývoj názorů veřejnosti: Velké společenské změny často přivolávají pozornost mnoha badatelů. Jedná se o výjimečné situace, které můžeme přirovnat k přirozenému experimentu. Ačkoli se však jedná o události jedinečné – revoluce2 se nekoná každý den – jsou i tací, kteří se snaží v takových procesech najít pravidelnosti. Revoluce je zcela jistě ojedinělým procesem, zvláště, má-li dovětek „sametová“. P.A. Sokorin se zabýval sociologii revolucí. Jeho snaha mj. vyústila v rozlišení tří obecných fázi revoluce, které nazval jako radikální (vzestupná), anarchistická (vrcholová fáze) a terminální fáze, která opět dění přibližuje normálu. Dále se hodláme soustředit pouze na poslední fázi. Mimochodem, nezodpovězenou otázkou v našem případě zůstává Sorokinova teze, že revoluce nic neřeší, resp. že neřeší příčiny, kvůli kterým revoluce začala. Vraťme se však z obecné roviny zpět do našich reálií. Haberlová rozlišuje tři fáze, kterými charakterizuje polistopadový vývoj společenských změn a to především v rovině hodnocení společenské situace. Všechny fáze se snaží dokumentovat daty z výzkumů a pro účely této práce budeme částečně vycházet z jejích hodnocení a závěrů. První etapa je charakteristická emociálním odmítnutím minulosti. V názorech se to projevuje tak, že minulost (zcela zjevně levicově orientovaná) byla odmítnuta – ne však na základě racionální volby, ale emocionálně (tedy bez promyšlených důsledků). Společenské klima se tedy zásadně proměnilo a sympatizovalo s pravicovými myšlenkami – tak smýšlelo 80% lidí cca rok po listopadových událostech. Pro většinu společnosti bylo přijatelné vše označované jako pravicové, levicové bylo z převážné části odmítáno. Společenské hodnocení bylo během druhé etapy nasměrováno do budoucnosti. Kriteriem hodnocení byly obecně vyjadřované hodnoty (svoboda slova, tisku, vyznání atp.) se stále převažující obecnou podporou pro změny a zájmem o politiku. Zde bychom zhruba mohli udělat další mezník, vytyčený volbami v roce 1992 – kde získaly převahu pravicově orientované strany. Třetí etapa do jisté míry stírá rozdíl mezi minulostí a budoucností a pozornost je opět (tedy jako před revolucí) směřována do přítomnosti. Původní nadšení, umožňující překlenout současné nedostatky ve prospěch slibných zítřků, postupně vyprchává v momentě, kdy se střetávají původní očekávání a žitá realita. Obecné hodnoty laděné značně pravicovém a liberálním duchu ustupují a začínají se vynořovat různé dílčí zájmy. Politické strany je začínají z obecně deklarovaných hodnot profilovat tím, jaký kladou důraz na jednotlivé problémy; stále zde jaksi chybí jasně vymezený program specifikovaný různými tématy. Kriterium hodnocení společenské situace pak v nemalé míře podléhá těmto zájmům.
Tabulka 1: Souhrnné schéma vývoje veřejného mínění a jeho hodnocení3 Etapa
Podpora
Časový horizont hodnocení spol. situace
Východisko hodnocení spol. situace
I – do H2/90 II – do Q3/92 III – od '93
80% 70% 50%
minulost budoucnost přítomnost
emotivní hodnotové zájmové
Nechceme zde řešit otázku, nakolik je společenské klima ovlivněno výraznými osobnostmi a nakolik jde o typický průběh velkých společenských změn, které prochází demokratizačními principy. Jelikož zde byly již několikráte použity termíny levice, pravicové hodnoty atp., bude více na místě se pozastavit nad jejich významem.
Názory občanů pokrývají potencionálně celé politické spektrum; politické strany se umísťují diskrétněji. Pod pojmem revoluce se míní náhlý a zásadní společenskopolitická změna nebo převrat. Zdroj: Tuček M. (1998). "Zastoupení obecných sociálně politických strategií v populaci České a Slovenské republiky v průběhu transformace společnosti (1991-1995)", s. 23. 1 2 3
Jan Cholt
FSV UK
Strana 3/11
Pravo-levá politická osa Používání konceptu pravolevého politického spektra má v politologii a sociologii jistou tradici. Je v podstatě založeno na předpokladu univerzálnějšího významu hodnot pravice a levice. Zároveň zde v určité míře figuruje předpoklad, že si každý pod tímto konceptem představuje stejné nebo alespoň velmi podobné hodnoty a strategie. Je však zřejmé, že díky změnám po roce 1989, které v podstatě otevřeli cestu pravolevému politickému spektru, došlo ke změnám jak na politické scéně, tak ve vnímaní a krystalizaci občanů. Tyto předpoklady se mimo jiné v různé míře odráží v metodách, kterými se zjišťuje umístění aktérů na škále levice-pravice. Kromě metodologických obtíží s výše uvedenými předpoklady se v literatuře4 setkáváme i s diskusí kolem vlastní smysluplnosti tohoto konceptu. Někteří autoři existenci osy nepopírají, avšak nedávají jí přílišný význam – vzhledem k reálné neexistenci pravo-levého politického spektra, již každodenně zakoušely dvě generace. Spor o význam pravo-levé osy se však vede i mimo naše reálie. Argumentem již není stagnace a monopolizace politického spektra, nýbrž jeho novodobé proměny – nová levice, která se rekrutuje i ze středních a vyšších tříd a růst postmaterialistických hodnot. Kitschelt naopak prosazuje model dvou os.5 První je klasická osa levice-pravice, která reprezentuje sociálně-ekonomický rozměr (konflikt mezi tržním rozdělováním a státním přerozdělováním). Druhou osu nazývá liberalisně-autoritářskou, kde jde o problém svobody a nesvobody. Dále tvrdí – a toto tvrzení nám může sloužit jako hypotéza pro ověření v datech – že v západních zemích 20. století se lidé umísťují do kvadrantu leviceliberalismus a pravice-autoritáři a na proti tomu jsou to ve východoevropských zemích levice-autoritářství a pravice-liberalismus; navíc podle stupně industrializace. Majoritní názor se však přiklání k tomu, že pro demokratické země se systémem více politických stran osa levice-pravice smysl má. V Českých zemích má dokonce větší význam než na západě, na Slovensku je naopak její význam pro určení názorového spektra nižší – zde by se spíše hodila osa liberalismus-paternalismus6. Jak je z výše uvedeného patrné, ke konceptu levice-pravice se pojí další významná témata jako názory na sociální nerovnost, sociální spravedlnost, role trhu a státu, genderové, náboženské a jiné otázky. Následující tabulka, ačkoli svým obsahem pokrývá spíše oblast ekonomické strategie, v sobě zahrnuje také časový horizont: do minulosti směrovanou první položku (ačkoli pro některé respondenty představuje i možnost žádoucího vývoje) a současnost či možnosti budoucího směrování v ostatních dvou položkách. Osa levice-středpravice je v jisté míře v předkládaných strategiích také zastoupena. Můžeme zde také vysledovat určitou souvislost s volebními preferencemi v té době dvou nejsilnějších politických stran. Výsledky ilustrující propojenost politických preferencí s výběrem ekonomické strategie i časovou podmíněnost názorového spektra (tzv. odklon doleva). Dostáváme se tak i k problému mezinárodního srovnávání, neboť, jak je z ukázky patrné, předkládané stimuly na různé úrovni abstrakce či konkretizace nacházejí nejen odlišné představy u dotazované populace, ale také odlišné významy a konotace v rámci mezinárodního srovnávání. Jinak řečeno – „pojmy levice a pravice dostávají v každé jednotlivé demokracii specifický obsah.“7
Tabulka 3: „Dáváte celkově přednost ekonomice:“ (v %)8 “Socialistické, jaká u nás byla do roku 1989“ „Sociálně tržní, kde stát do značné míry ovlivňuje ekonomiku“ „Ekonomice volného trhu, s min. zásahy státu“
4 5 6 7 8
6. 1992 3,3 45,6 51,1
1. 1993 4,7 50,6 44,6
11. 1994 6,7 58,4 34,9
1. 1996 10,9 60,3 28,8
Viz např. Večerník [1999, kapitola 11]. Brokl [1996, 396-8]. Šanderová J. (1993). Vnímání důsledků transformace českou a slovenskou populací. Sociologický časopis, Vol. 29, (No. 1: 70). Sani a Sartori, 1983 in Večerník [1999, s. 249]. Zdroj: Ekonomické očekávání a postoje [1992-96].
Jan Cholt
FSV UK
Strana 4/11
Metody zjišťování a konstrukce pravo-levé polické osy Tato kapitola se klade za cíl ilustrovat některé z metod používaných při zjišťování podoby pravo-levé politické osy na obecné populaci. Rozhodně není záměrem uvést vyčerpávající výčet, spíše jde o ilustraci možných přístupů – navíc kvantitativních. Uvedené metody mohou být v rámci výzkumných šetření používány samostatně nebo kombinovaně.
1. subjektivní sebezařazení na škále Vychází z toho, že pojmy „levice“ a „pravice“ jsou ustálené, a voliči (respondenti) je používají k usnadnění orientace a politické strany k vzájemnému vymezení. Na otázku typu „V politice se často užívají pojmy levice a pravice; kam by jste se Vy sám(a) zařadil(a)“ a následuje předložení škály nebo stimulů. Škála může být reprezentována vizuální nebo verbální podobou.9 a) vizuální Levice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Pravice b) verbální škála 1. jasná levice 2. spíše levice (levý střed) 3. střed 4. spíše pravice (pravý střed) 5. jasná pravice Vizuální škála je pro respondenty přijatelná (u nás se na ní není schopno zařadit 5% lidí), verbální škála činí problémy při zařazení 10% lidí.10 Skutečnost, že respondent je schopen při otázce „Kam by jste se na této škále zařadil“ odpovědět, ještě neznamená, že je schopen přiřadit různá témata levici nebo pravici či tyto pojmy vymezit.
Tabulka 2: Sebezařazení dospělého obyvatelstva ČR na škále levice-pravice (v %)11 Rok 1991 1993 1995
Levice 5,3 3,8 2,7
Levý střed 14,3 12,4 11,8
Střed 49,0 37,7 55,1
Pravý střed 22,5 32,0 24,0
Pravice 8,9 14,1 6,4
2. podle míry souhlasu či nesouhlasu s výroky Levo-pravá osa je určena (zkonstruována) na základě míry souhlasu či nesouhlasu s předloženou baterií výroků. Následuje příklad takových výroků:12 „Vláda by měla přerozdělovat příjmy od těch, kteří jsou na tom lépe, k těm, kteří jsou na tom hůře.“ „Vlastníci podniků bohatnou na úkor dělníků.“ „Obyčejní pracující nedostávají spravedlivý podíl z národního bohatství.“ „Existuje jedno právo pro bohaté a druhé pro chudé.“ „Vedení podniků se bude vždy snažit vyzrát na zaměstnance, pokud dostane šanci.“ Tato metoda se používá nejen při posuzování škály levice-pravice, ale i dalších os reprezentujících politické postoje jako je autoritářství-liberalismus. Výběr položek je volen podle výzkumného záměru a bývá zpravidla předmětem diskuse výzkumného týmu. V kvantitativních šetřeních jsou položky konstruovány shora – politiky, politologii či výzkumníky – respondent má možnost s výrokem souhlasit či nesouhlasit.
3. pomocí identifikace, sympatizace či důvěry respondenta v politické strany
9 10 11 12
Večerník [1999, s. 249]. Večerník [1999, s. 249]. Zdroj: Ekonomické očekávání a postoje [1992-96] Večerník [1999, s. 218].
Jan Cholt
FSV UK
Strana 5/11
Abstraktní pojmy levice a pravice jsou zde nahrazeny konkrétními politickými subjekty. Tento přístup má jisté výhody a nevýhody od předchozího. Za pozitivum bychom mohli pokládat to, že pod politickými subjekty si respondenti vybavují vcelku podobné věci – reflektovat mohou čelní představitele politických stran, jejich společnou politiku či program, mediální obraz atd. Nevýhoda spočívá ve zpětné interpretaci – pro respondenta „předpřipravená“ politická škála existujícími subjekty a pro čtenáře textu nutnost si vybavit obraz politické scény v době, kdy byl prováděn výzkum. Tato nevýhoda je v jisté míře vlastní všem uvedeným metodám, nicméně zde asi nejvíce patrná.13 Otázkou zůstává – jak pevná je vazba mezi respondentem a politickou stranou a na čem se zakládá. Jde o sympatizaci, důvěru nebo přímo identifikaci? Ve výzkumech se zpravidla pracuje s konceptem důvěry v politické subjekty. „Důvěra k jednotlivým politickým stranám jen částečně vypovídá o tom, kterou strategii společenské transformace (změny) lidé upřednostňují, protože důvody, proč člověk důvěřuje či nedůvěřuje té či oné politické straně mohou být různé: od volebních programů přes image strany, sympatie či antipatie k jejich představitelům, až po důvody zcela iracionální.“14 Podobné jistě platí pro důvěru obecně, tedy nejen v souvislosti s transformačními procesy. Metoda je v opozici k subjektivnímu sebezařazení označována jako objektivní politická orientace.15 Metodologickou otázku možnosti srovnání výsledků, ať již mezinárodního nebo časového v rámci jednoho politického systému, které jsou získávány různými způsoby, nelze uspokojivě vyřešit. Můžeme se dostat do situace, kdy „na pozadí dlouholetého stabilního rozložení voličů na levopravé spektru však dochází k proměnám volebních preferencí a politických postojů.“.16 Konkrétně: osa získaná první metodou je ve sledovaném období relativně stabilní, avšak preference majoritních představitelů (vládních stran) pravého a levého spektra, tedy důvěra v politické strany, se poměňuje zásadním způsobem. 17
4. typologie: Demokrat, Liberál, Konzervativec, Socialista atp. Následující metoda může být vnímána jako snaha vymanit se z konceptu pravolevé osy a na konkrétní místo a historickou dobu fixovanou politickou scénu. Nevýhodou je opět problém komparace a dobově/místně podmíněného vztahu k ose levice-pravice (viz poznámka Kitschelt). Respondentům je dána možnost výběru jednoho s uvedených typů spolu s krátkým vysvětlením pojmu:18 Konzervativní – zdůrazňující odpovědnost jednotlivce a význam řádu i tradičních hodnot. Liberální – zdůrazňující svobodu jedince a volný trh Sociálně demokratický – spojující demokracii se sociálně tržním hospodářstvím Socialistický – zdůrazňující sociální jistoty garantované státem. Komunistický – připomínající úspěchy předchozího období a možnost jeho reformy Radikální až anarchistický – zásadně kritizuje současnou společnost a její nešvary Jiný Je zřejmé, že tato metoda klade větší nároky na respondenta – už jen z toho důvodu, že nabízí větší množství stimulů. Výhodou této metody je, že pokrývá bohatší spektrum politických postojů.19
5. Paternalismus – Liberalismus, Materialismus – Postmaterialismus, Liberalismus – Konzervatismus, … Výše uvedené koncepty v různé míře odkazují na roli státu a jedince. Jedni zdůrazňují úlohu státu jako garanta určitého standardu životní úrovně (paternalismus), jiní zdůrazňují zodpovědnost a svobodu jedince za svůj osud (liberalismus), čímž vzniká osa paternalismus-liberalismus. Můžeme se také dotazovat, obdobně jako Inglehart v 70. letech, na hodnoty materialistické a postmaterialistické (svobodná seberealizace individua, participace na politických rozhodnutích, účast na správě
Nevýhoda předem daných možností a přílišné strukturovanosti je dána kvantitativními metodami zjišťování, které principielně vymezují prostor pro respondenta. Zdroj: Tuček M. (1998). "Zastoupení obecných sociálně politických strategií v populaci České a Slovenské republiky v průběhu transformace společnosti (1991-1995)", s. 34 Lux [1998, s. 22]. Večerník [1999, s.251]. Srov. Večerník [1999, s.250-1], stabilní deklarovaná levopravá politická orientace v letech 1991-97 a vývoj preference ODS a ČSSD mezi volbami 1996 a 1998. Zdroj: Tuček M. (1998). "Zastoupení obecných sociálně politických strategií v populaci České a Slovenské republiky v průběhu transformace společnosti (1991-1995)", s. 35 Radikální až anarchistický tip může v rámci levo-pravé osy patřit jak k pravicovému, tak k levicovému extremismu. 13
14
15 16 17
18
19
Jan Cholt
FSV UK
Strana 6/11
věcí a kvalita života v kvalitním životním prostředí) a dostaneme škálu materialismus-postmaterialismus.20 Kozervatismus má v českých zemích specifičtější význam (např. oproti Anglii) a je nejprve nutné je konceptualizovat.21 Volba konkrétní metody zjišťování pravolevé osy, či případně některé jiné, se odvíjí zpravidla od výzkumného záměru, dostupnosti dat atp. Přihlédnout je také třeba ke kulturním podmínkám – co je dotazovaným srozumitelné (kolektivní symboly), stupeň angažovanosti (součást politické kultury), politická tradice dané země a některé situační faktory.22 Opět zde figurují škálové stimuly nebo míra souhlasu či nesouhlasu s výroky. Metoda zůstává stejná, pouze obsah osy se mění. V některých případech se volí i metoda sumovaných odhadů (Lickertovo škálování).23 Metodologickou otázkou zůstává, nakolik jsou uvedené a další možné osy, chápány jako alternativa ke klasické pravolevé politické ose, v té či oné zemi a době paralelní koncepty nebo je můžeme vynést na kříž jako dvě proti sobě se vymezující osy. Otázku validity uvedených indikátorů necháváme pro tentokrát plně stranou.
Pohled na data Zkusme se podívat ilustrativně na data z vybraného výzkumu. Náš pohled se zaměří na osu levice-pravice. Datovou základnu tvoří reprezentativní data z výzkumu „Deset let společenské transformace v České a Slovenské republice“, jež byla sebrána na podzim v roce 1999. Výzkum provedl tým sociální transformace a modernizace v Sociologickém ústavu AV ČR pod vedením Milana Tučka. Oporou výběru byl registr bytů ČR. Stratifikovaný náhodný výběr proběhl tak, že bylo nejprve vybráno 500 sčítacích obvodů tím způsobem, aby se jednotlivé obvody vyskytovaly ve shlucích (ekonomické a časové důvody) a přitom byla zachována reprezentativita regionální i podle velikosti obcí. V obvodech pak bylo náhodně vybráno 16 adres a na každé adrese byl tazatelem náhodně vybrán respondent. 32stránkový dotazník po překódování obsahuje cca 750 zjišťovaných proměnných. V našich analýzách je vyšetřený soubor 4750 jednotlivců omezen na ekonomicky aktivní část čítající 3052 dotazovaných osob ve věku 18-69 let. Dotazovaní se na podzim roku 1999 měli vymezit na škále levice-pravice. Z grafu je patrných 5% respondentů nezařazených. Celkově pozorujeme stabilní rozložení na ose s majoritou ve středu a mírným vychýlením vpravo. 50
40 39
30
20
21
15 13
Percent
10
5
6
Missing
Umirnena levice Krajni levice Levy stred
0 Stred
Umirnena pravice Pravy stred Krajni pravice
Sebezarazeni levice - pravice Cases weighted by VAHAIND
Kdybychom chtěli toto subjektivní sebezařazení porovnat s politickou scénou, máme dvě možnosti. První možností je volená strana ve volbách 1998 – ve vzorku cca 72% účast ve volbách ( u 67% respondentů známe volenou politickou stranu). Druhou možností jsou aktuální volební preference v době výzkumu – ve vzorku zamýšlí cca 58% účast ve volbách (u 45% respondentů známe jejich momentální volební preferenci).
20 21 22 23
Rabušic [2000, 3]. Lux [1998, 5 an.] Brokl [1996, 390-2]. Lux [1998, 21 an.]
Jan Cholt
FSV UK
Strana 7/11
40
40
36 34
33 30
30
20
20 20 17 15
13 10
13 10
11
Percent
Percent
8
0 CSSD
ODS
KSCM
KDU-CSL
US
0 CSSD
ODS
Volena strana 1998
Volebni preference zari-rijen 1999
Cases weighted by VAHAIND
Cases weighted by VAHAIND
KSCM
KDU-CSL
US
V grafech jsou zobrazeny pouze strany, které splňují 5% volební hranici. Uvedená procenta nezobrazují volební preference jednotlivých stran (tedy celé politické spektrum), ale pouze poměry v rámci vybraných stran (parlamentní strany). Je třeba zdůraznit, že jde spíše o metodologickou ilustraci, ze které není možno dělat závažné závěry. Jedná se pouze o ekonomicky aktivní populaci zúženou navíc s výše uvedeným procentuálním zastoupením. Z výše uvedených grafů je patrné, ze česká politická scéna na přelomu tisíciletí nebyla bipolární, ale spíše kontinuální.24
Odlišný pohled na data se nabízí při užití výsledků výzkumu z roku 1996 (ISSP 1996 Role vlády)25. Jde o pohled na názory a volební chování cca 1100 respondentů – často formou míry souhlasu s předloženou baterií otázek. Opět byl použit filtr 5% hranice pro politické strany (64% respondentů). 40
35
36
30
20
12
Percent
10
9
8
0 CSSD
ODS
ODA
KDU-CSL
KSCM
VOLENA STRANA VE VOLBACH
24 25
Obdobná zjištění a závěry na datech z roku 1996 viz např. Brokl [1996, 403]. Bližší informace viz archiv.soc.cas.cz
Jan Cholt
FSV UK
Strana 8/11
50
30
40 39
23 20
30 17 25 20
13 10 12
5
5
3
0 jasna levice
stred
spise nalevo
10 8
11
Percent
Percent
10
jasna pravice
4
5
3
0
bez odpovedi
spise napravo
6
6
5
1
3
nevi
5
2
LEVICE - PRAVICE
7
4
9
6
bez odpovedi
8
10
LEVICE - PRAVICE STUPNICE
V obou případech, tedy jak při zjišťování verbální i visuální škálou se odpovědi typu „neví“ či „bez odpovědi“ pohybuje kolem 8%, resp. 5%. Novější data z roku 1999 (viz výše) naznačují úbytek krajně vyhraněných stoupenců levice i pravice, což koresponduje s úbytkem příznivců krajně vyhraněných stran (v obou případech pod 5% hranicí). Data z výzkumu role vlády užívala v hojné míře metodu zjišťování postojů formou míry souhlasu s výroky. Pro ilustraci uvádíme následující výroky představující osy levice-pravice a autoritářství-liberalismus. Osa levice-pravice byla zkonstruována pomocí míry souhlasu s následujícími výroky a) Vláda by měla přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře b) Vlastníci velkých podniků bohatnou na úkor dělníků c) Obyčejní pracující lidé nedostávají spravedlivý podíl z národního bohatství d) Existuje jedno právo pro bohaté a druhé pro chudé e) Vedení podniku se bude vždy snažit vyzrát na zaměstnance, pokud dostane šanci Osa autoritářství-liberalismus byla zkonstruována pomocí míry souhlasu s následujícími výroky f) Mladí lidé dnes neuznávají tradiční hodnoty g) Za některé zločiny je nejvhodnějším trestem trest smrti h) Školy by měly učit děti uznávat autoritu i) Právem je třeba řídit se vždy, dokonce i když určitý zákon je špatný j) Cenzura filmů a časopisů je nutná pro udržení morálních norem k) Lidé, kteří porušují právo, by měli dostat přísné tresty 16
14
14
12
12 12
13 12
12
13
10
10
10 8
8
6
6 6
7 5 4
4
4 2
2
0 -10.00
-6.00 -8.00
-2.00 -4.00
2 1
2.00 .00
2 1
1
6.00 4.00
1
1 10.00
8.00
2
3
2 1
0 -7.00
-5.00
-6.00
2
1 -3.00
-4.00
-1.00
-2.00
.00
1.00
3.00
2.00
5.00
4.00
7.00
6.00
9.00
8.00
Vyroky Liberalismus-Autoritářství
Vyroky Levice-Pravice
Jan Cholt
4
4
3
5
5
4
Percent
Percent
4 2
9
8
9
8
9
9
FSV UK
Strana 9/11
1
11.00
10.00 12.00
A 50
B 65
C 70
D 65
E 70
F 70
G 80
H 90
I 50
J 50
K 90
Pozn.: rozdílný rozsah os není dán pouze rozmístěním respondentů na ose, ale také faktem, že osa souhlasu výroků autoritářství-liberalismus byla konstruována součtem více položek. Vlastní proměnné jsou konstruovány součtem jednotlivých položek (-2: určitě nesouhlasím, -1: spíše nesouhlasím, 1: spíše souhlasím, 2: určitě souhlasím, 0 pro neví, nevyjádřil se atp.) Z grafů se na první pohled zdá, že lidé mají spíše levicové a spíše autoritářské názory. Obdobné výsledky nabízí tabulka zobrazující míru souhlasu s výroky (vždy zaokrouhleno na celých 5%). Jinak řečeno: výroky a), i) a j) nemají silnou podporu, zbylé výroky generují levicové a autoritářské názory. Jako první nás napadá otázka validity – co vlastně tyto výroky představují. Jedná se opravdu o levicové a pravicové hodnoty (resp. autoritářské a liberální) nebo se respondenti vyjadřují spíše k tématům fungování práva v našich reáliích a reálné distributivní spravedlnosti? Metodologická skepse nad výsledky dat nás neopustí ani při pohledu na korelační tabulku subjektivního vyjádření příslušnosti k levici-pravici (Osa L_P) spolu s výše zmíněnými osami získanými pomocí výroků (Výroky L_P a Výroky L_A). Výroky L_P Výroky L_A Osa L_P PC 1.000 -.282 .130 Significant ** ** PC -.282 1.000 -.072 Výroky L_A Significant ** * PC .130 -.072 1.000 Osa L_P Significant ** * ** Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed). * Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed). Výroky L_P
Ilustrovanými výsledky rozhodně nechceme dokazovat, že by uvedené metodologické postupy zjišťování pravolevé politické osy či osy autoritářství-liberalismu nebyly nosné. Účelem je poukázat na problém, na který nutně narážíme v momentně, kdy chceme porovnávat výsledky různých výzkumů (zde navíc v různém čase) za použití různých metodik.
Závěr Teoretická východiska pravolevé osy, osy paternaslimu-liberalismu, osy liberalismu-konzervativismu či typologií demokrat, liberál, konzervativec, socialista atp. nebývají problematické. Obtíže nastávají v momentě jejich operacionalizace. Samotná data z výzkumů také nebývají problematická nebo alespoň en do té míry, jako jejich ‘správná‘ interpretace. Rozmístění politických stran na naší politické scéně nemusí vždy odpovídat klasickým pravolevým hodnotám.26 „Sympatizanti sociální demokracie jsou však současně výrazně slabšími podporovateli modernizačních procesů než sympatizanti pravicových občanských stran. Je to paradoxní situace: ti, kdo deklarují promoderní postoje, nemají k jejich prosazování jednoznačně rozhodnou sociální podporu, neboť v jejich elektorátu jsou silně zastoupeny skupiny obyvatelstva preferující sociální solidaritu až rovnostářství. Na druhé straně ti, kdo by získali podporu pro modernizaci od vzdělanějších, kompetentnějších a podnikavějších lidí, nejsou z ideologických důvodů ochotni modernizaci formulovat jako svůj program a v praktické politice ji často z fiskálních důvodů brzdí omezováním prostředků pro rozpočtovou sféru a pro realizaci v úvahu připadajících promodernizačních opatření (např. nepřímé finanční podpory proinvestiční a proexportní politiky).27“. Nebo jinak a kratčeji: „Oba prostory se však neliší natolik, aby předseda opoziční levicové strany nemohl např. předsedu pravicové vládnoucí strany veřejně obvinit ze zcizení opozičního stranického programu.28“.
„Schéma umístění politických stran v ploše vymezené pravolevým kontinuem a oso autorianismus-libertarianismus bylo u nás pravděpodobně poprvé použito v článku [Tymowski a Petrusek 1992] bez výzkumného matematického zázemí jako ilustrace hodnocení politické scény autory.“, Brokl [1996, 397-8]. Machonin [1997]. Brokl [1996, 403]. 26
27 28
Jan Cholt
FSV UK
Strana 10/11
Literatura: Brokl L. (1996). "Parlamentní volby 1996." Sociologický časopis 32: 389-406. Šanderová J. (1993). Vnímání důsledků transformace českou a slovenskou populací. Sociologický časopis, Vol. 29, (No. 1: 5772). Haberlová V. (1997). Období 1992-1996 v datech výzkumů veřejného mínění. Sociologický časopis, Vol. 33. No. 1: 87-98. Lux M. (1998). Konzervatismus a liberalismus na pozadí percepce sociálního státu. Working Papers 98:04. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Machonin P. (1997). Sociální transformace a modernizace. K výstavbě teorie společenských změn v evropských postkomunistických zemích. Praha: Slon. Rabušic L. (2000). "Je česká společnost ‘postmaterialistická‘?", Sociologický časopis, 2000, Vol. 36 (No. 1: 3-22). Řeháková B. (1999). "Předčasné volby 1998: Volební chování různých skupin voličů", Sociologický časopis, Vol. 35, No. 3: 311-334. Tuček M. (1998). "Zastoupení obecných sociálně politických strategií v populaci České a Slovenské republiky v průběhu transformace společnosti (1991-1995)" Večerník J. (1998). "Vnímání transformace v souvislosti s osobní situací.", Pp. 231-258, in Večerník, J. Občan a tržní ekonomika. Večerník J., Matějů, P. (eds.). „Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998“, zejména kapitoly 9,10,11. Vohralíková L. (2002). O čem psali a bádali čeští sociologové v devadesátých letech 20. století. Sociologický časopis, Vol. 38, No. 1-2: 139-151. Pozn. Do literatury nebyla smyslněna zařazena publikace Matějů P., Vlachová K. a kol. (2000). Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991-1998. Praha: Slon.
Jan Cholt
FSV UK
Strana 11/11
