Kachle s otvoreným ohniskom Hrábě na listí D Krmítko pro slepice D Přenosná pracovní plošina D Zvlhčovač vzduchu D Úprava čističa práčky D Menič prúdu 220/1 20 V Sklopný stojan k mandlu Veritas D Konferenční stolek
Odviečkovač včelích plástov Světlotěsné okno a dveře do fotolaboratoře D Vyhrievací vankúš pre vodičov D Hnací jednotka s velkým rozpětím otáček D Hydraulický zvedák Pantograf D Stříkací pistole Výroba reziva motorovou pílou
PRÁCE ČITATEĽOV
ODPADKOVÝ KOŠ DO KUCHYNĚ Protože kuchyně panelových domů jsou velmi malé, není v nich místo na odpadkové koše. JIŘÍ KVIRENC z Prahy vhodně využil volné místo pod kuchyňskou linkou a zhotovil si z latí a překližky bedýnku, na jejímž horním víku vyříznul dva otvory pro kbelíčky z umělé hmoty 20 cm vysoké. Ve středu horní části je v trubce zasazen čep, který prochází i trubkou zasazenou do dna kuchyňské linky. Okolo tohoto čepu se bedýnka otáčí. Ke dnu bedýnky jsou po obvodu kružnice připevněna nábytková kolečka. Manipulace je velmi jednoduchá — pouhým kopnutím do kraje se bedýnka vytočí a do kbelíku lze vhodit odpadky, nebo ho vyjmout a vysypat.
SCHODIŠTĚ VE VILCE ZDEN|K STEKLY z Nového Bydžova si postavil lehké schodiště. Jeho nosníky jsou vytvořeny Jäklovým profilem oválného průřezu 45/95 mm. Na horní část profilu je svisle navařen pásek rozměru 5 X 25 mm. Na dolní část profilu jsou z téhož materiálu navařeny závěsy stupňů, na které jsou jednotlivé stupně položeny a přišroubovány. Stupně jsou ze smrkových fošen, sklizených na potřebnou šíři 280 mm. Po osazení stupňů na závěsy se na přední hranu fošen naklíží dubové lišty, které překryjí i svislou část závěsu stupně a zabraňují okopání stupňů. Zábradlí je z ocelové trubky o průměru asi 30 mm, výplň ve tvaru vlnovky. Vlnovka se přivařuje dole na svislý pásek upevněný na nosníku, nahoře na trubku zábradlí. V nejnižší části schodiště jsou nosníky podloženy masivním ocelovým pásem aspoň rozměru 15 X 60 mm privareným přesně na rozteč. Tento pás musí být pod úrovní dlažby tak, aby jí mohl být přetažen a nebyl vidět. Tím se dosáhne tuhost zábradlí v dolní části schodiště. V horní části bude pravděpodobně zábradlí pokračovat do pravého úhlu, takže jeho tuhost je zaručena. Mimo dolní část jsou nosníky na podestu pouze položeny, bez upevňování. Po řádném vyschnutí stupňů (asi za rok) se dubové lišty namoří černě a celé stupně se najméně dvakrát natřou epoxidovým (dvousložkovým) lakem.
ULOŽENÍ SPOJOVACÍHO MATERIÁLU vyřešil přehledně, jednoduše a levně ZDENĚK SOFER z Plas. Nechtělo se mu vydat 250 korun za kovový stojan s šedesáti krabičkami, který lze koupit v železářství. Proto si zhotovil jednoduchou dřevěnou polici, do které zasouvá krabičky z umělé hmoty (od sýrů Olympie) včetně víček. Víčka totiž zabraňují rezavění uložených součástek ve vlhčích místnostech. Na dno krabiček vložil vystřižený kartónový obdélníček, který zabraňuje vypadávání drobnějších věcí, protože originální krabička má na dně otevřené prolisy. Pro lepší orientaci jsou čela krabiček polepena samolepícími štítky a popsána. Vlastní police se dá sestavit pro libovolný počet krabiček — police pro 112 krabiček má rozměr asi 52 X 88 cm. Polici lze zavěsit na zeď, postavit na pracovní stůl, nebo může vyplnit zadní část pracovní skříně. Pro jednodušší manipulaci jsou krabičky vysunuty asi o 1 cm vpřed.
nástroje stroje
Zostavila Ing. Milada Zoufalá
byt
auto chata koníčky
OBSAH DO CHATY A ZÁHRADY Kovové kachle s otvoreným ohniskom . 3 Jednokolesový oborávač II 9 Hrábě na listí 14 Samoobslužné krmítko pro slepice . . . . 15 Přenosná pracovní plošina 16 DO BYTU A DOMU Výkonný striedavý menič prúdu 220/120 V Úprava čističa práčky ROMO-RAC 404 Sklopný stojan k mandlu Úprava tónového korektora Vnitřní izolace obvodových zdí Zvlhčovač vzduchu Konferenční stolek s odkládacími prostory Držák nožů
18 21 22 24 25 26 27 29
KONÍČKY Světlotěsné okno a dveře do fotografické laboratoře 30 Elektrický odviečkovač včelích plástov 35 Úprava kladky pro vlek 42 Osvetlenie fotokomory 42 Úprava kaziet Super 8 44 AUTO-MOTO Elektrický vyhrievací vankúš Hydraulický zvedák Zariadenie STOP-ŠTART Elektronické riadenie karburátora
45 47 49 50
alte
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava
STROJE A NÁSTROJE Univerzální hnací jednotka s velkým rozpětím otáček 52 Stříkací pistole na sifonové bombičky . 57 Výroba reziva motorovou pilou 59 Z praxe pro praxi 61 XIX. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ
2
Propagační tvorba Praha
67
XIX. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, vypisuje ďalší ročník konštruktérskej súťaže pre d o m á c i c h majstrov. Cieľom súťaže je zamerať tvorivú činnosť d o m á c i c h majstrov spoločensky p o t r e b n ý m s m e r o m a získať prehľad o nových konštrukciách v h o d ných na publikovanie v zborníkoch Udělej-Urob si sám. Vypisovatel' má záujem najmä: a) o konštrukcie p o m ô c o k a strojov pre d o m á c i c h m a j strov s vyššími parametrami bezpečnosti práce, ako majú doterajšie konštrukcie, a to najmä v oblasti obrábania a povrchovej úpravy dreva, kovov a plastov, b) o konštrukcie umožňujúce úsporu energie s p o t r e b o vanej priamo obyvateľstvom, c) o konštrukcie umožňujúce získať energiu z netradičných zdrojov, d) o konštrukcie uplatniteľné v záhradkárstve, chovateľstve a v iných záujmových činnostiach v rámci racionálneho využívania voľného času, e) o konštrukcie a nové - a m a t é r o m d o s t u p n é — pracovné postupy pri údržbe, opravách a modernizácii d o m o v é h o fondu, f) o konštrukcie a úpravy bytového zariadenia, zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov, g) o konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu, h) o netradičné konštrukcie, ktoré doteraz boli m i m o okruhu záujmov d o m á c i c h majstrov. Najlepšie konštrukcie o d m e n í porota súťaže t ý m i t o cenami: I. cena 8 0 0 0 Kčs II. cena 6 5 0 0 Kčs III. cena 5 0 0 0 Kčs IV. cena 3 0 0 0 Kčs V. cena 1 5 0 0 Kčs VI. cena 1 0 0 0 Kčs vecné ceny po 1 0 0 Kčs v súhrne 5 0 0 0 Kčs, t e d a celkove sa ráta s 30 0 0 0 Kčs. Po skúsenostiach z minulých súťaží ostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to b u d e z o d p o vedať p o č t u a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže. Prvá cena sa môže priznať len konštrukcii, ktorá sa realizovala a predviedla porote. Na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora porota vyzve vybraných súťažiacich v priebehu februára a marca 1 9 8 9 . Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky, jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori t ý c h t o práv nezriekajú, pokiaľ konštrukciu včas
UPOZORNĚNÍ ČTENÁŘŮM
prihlásili na patentovanie alebo ako zlepšovací návrh. Podmienkou výplaty cien je, že autor ocenenej konštrukcie na požiadanie redakcie doplní d o k u m e n t á c i u tak, aby tvorila dostatočný podklad na publikovanie návodu. Jedinou p o d m i e n k o u prijatia konštrukcie do súťaže je, aby bola pre priemerného d o m á c e h o majstra realizovateľná tak z hľadiska d o s t u p n o s t i materiálu a jeho ceny, ako aj z hľadiska náročnosti na vybavenie dielne. Umožňuje dať vyhotoviť niektorú súčiastku konštrukcie v niektorom p o d niku miestneho hospodárstva. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 3 1 . január 1 9 8 9 . D o t o h t o dňa treba zaslať d o k u m e n t á c i u na adresu: Redakcia Udělej-Urob si s á m . Vltavská 1 6 , 1 5 0 00 Praha 5. Dokumentácia by mala obsahovať f o t o grafie, výkresy a stručný opis konštrukcie vrátane t e c h n i c kých a ekonomických parametrov v rozsahu a p o d r o b n o s tiach, potrebných na posúdenie tvorivého prínosu konštrukcie. Pri novom vypísaní súťaže sme vždy dávali na úvahu námety, ktoré vyplynuli z korešpondencie s č i t a t e ľ m i alebo rozhovorov s autormi či stálymi redakčnými spolupracovníkmi. Zistili sme však, že ak splní ten-ktorý účastník súťaže niektorú z vypísaných p o d m i e n o k , je to predovšetkým preto, že danú konštrukciu sám potreboval, zhotovil a prihlásením do súťaže vlastne zúročil vloženú prácu. Je to prirodzené, lebo „ z l a t é k l i n c e " — ako sme si zvykli nazývať konštrukcie svojím s p ô s o b o m v ý n i m o č n é — sú b u ď prácou kolektívu autorov, alebo výsledkom m n o h o r o č nej práce d o m á c e h o majstra. Takéto konštrukcie získavali prvú cenu v súťaži. Ak sa zamyslíme nad m n o ž s t v o m práce, ale neraz aj nad vynaloženými f i n a n č n ý m i prostriedkami, nie je získaná suma ani málo, ani veľa. Ostatné súťažné príspevky riešia situáciu na našom t r h u — to značí b u ď nedostatok istých výrobkov, alebo ich vysokú predajnú cenu. Z väčších konštrukcií stále márne čakáme na vhodné riešenie stroja na spracúvanie větvového o d p a d u a naopak, nemôžeme využiť veľké množstvo návodov n a d s t a v b u malotraktorov, ktoré sa od seba neodlišujú zvolenou koncepciou, ale iba použitými súčiastkami, t e d a t ý m , čo má ten-ktorý d o m á c i majster d o m a k dispozícii. Uvedený prístup súťažiacich sa asi nezmení. Preto privít a m e všetky príspevky, ktoré vtipne a pokiaľ m o ž n o d o stupnými prostriedkami riešia p r o b l é m y a potreby každého z nás, či už v oblasti bývania, chalupárenia, obrábania pozemku alebo v oblasti športovania, prípadne o d d y c h u počas soboty a nedele. Želáme vám veľa d o b r ý c h nápadov a veríme, že si nájdete čas a prostredníctvom XIX. súťaže d o m á c i c h majstrov ich ponúknete aj o s t a t n ý m . Redakcia USS
V
Ve sborníku č. 56 jsme vás informovali o lístkové kartotéce uveřejněných návodů a požádali vás o vyplnění objednacího lístku. Kartotéku jsme zpracovali a připravili k tisku, od čtenářů jsme dostali více než 3 500 objednávek. Všem, kteří nám napsali, se omlouváme, protože kartotéka v dohledné době nevyjde. Narážíme na cenové předpisy, na nedůvěru nadřízených, kteří se obávají, že publikace zůstane na skladě. Kartotéka je připravena tak, aby byla co nejlevnější z hlediska uživatele. Pro tiskárnu však z téhož důvodu není lákavou zakázkou. Protože si nemůžeme dovolit vydat ztrátovou publikaci (i když jsme zisk nekalkulovali), musíme počkat, až se problémy, související s ekonomickými změnami v podnicích zúčastněných partnerů vyjasní. Adresy zájemců si ponecháváme v redakci, protože věříme, že se nám záměr podaří realizovat. Redakce
2
do chaty a záhrady KOVOVÉ KACHLE S OTVORENÝM OHNISKOM Posedenie pri kozube s praskajúcimi polenami je veľmi príjemné. Ak je však vonku treskúci mráz a za chrbtom nemáme nejaké ďalšie vykurovacie teleso, potom nám plamene v kozube sotva postačia na úplný pôžitok z večernej chvíle. Keďže stavba kozuba je pomerne náročná a na každej chate sa kozub nedá inštalovať, ponúkame vám variant, v ktorom sú obidve funkcie — pôžitok z pohľadu do otvoreného ohňa a teplo domova — spojené rovnakým dielom, a to podľa potreby. Navyše má táto kombinácia veľa ďalších výhod: je menej nákladná a prácna, dá sa inštalovať všade a okrem toho je taká výkonná, že ňou možno dokonale vykurovať aj väčšie miestnosti, je teda vhodná aj do rekreačných objektov. V týchto kachliach — alebo ak chcete v kozube — možno kúriť prakticky všetkým: uhlím, briketami, drevom aj drevným odpadom. Ak sa chceme večer dívať do otvoreného ohňa, stačí len otvoriť dvierka — vtedy by však nemali ležať na rošte brikety, ale polená. Na zvýšenie estetického dojmu či ilúzie si môžeme k tomuto vykurovaciemu telesu.
ktoré je samo osebe celkom vhodným doplnkom interiéru, pristaviť aj Stojanček s kozubovým náradím (mechom, kliešťami, kutáčom a lopatkou) a vedľa neho kôš s polenami. Kachle-kozub sa skladajú z dvoch častí (obr. 1). Spodná je zvarená zo 4 mm hrubého plechu a slúži ako podstavec. Vrchná časť telesa je zvarená zo 4 mm hrubého plechu a v exponovaných častiach 6 mm hrubého plechu. Dno aj boky vykurovacieho priestoru sú obložené šamotovými platňami hrubými 20 mm; chránia steny ohniska proti tepelnému preťaženiu a umožňujú dokonalejšie spaľovanie tuhých palív. V prednej časti kozuba sú dvierka s ochrannou tepelnou vrstvou a klapkami na reguláciu vstupného vzduchu, ktoré sa otvárajú dvoma gombíkovými držadlami. Závesy dvierok umožňujú odkryť vykurovací priestor (dvierka možno oprieť o boky kozuba), takže kachle sú súčasne aj klasickým kozubom s otvoreným ohniskom. Ak majú slúžiť ako klasický kozub, musí byť na dne ohniska zvarený rošt. Celková hmotnosť
kachieľ je asi 120 kg, výkon asi 10 kW. Vyhotovenie kachieľ je finančne nenáročné, celková suma vynaložená za materiál je asi 550 Kčs, prácnosť pri zhotovení asi 60 hodín. Kachle zhotovíme z čistého neskorodovaného plechu. Pri príprave materiálu je nevyhnutné dodržať stanovené uhly pri nástrihu a ohýbaní. Zvary musia byť kvalitné, aby neunikali spaliny. Na rezanie plechov sa ovedčuje rozbrusovací kotúč na stole okružnej píly, ktorým sa dá rezať rýchlo, presne a bez deformácií. Bezpodmienečne však treba dodržiavať bezpečnostné predpisy. \ • PRACOVNÝ POSTUP Najprv narysujeme čelo kozuba 1.4 podľa obr. 2. Tvar varného priestoru ojamkujeme a otvor buď vyfrézujeme, alebo odvŕtame a vypilujeme. Vypálenie vypalovacím horákom nie je príliš vhodné, lebo plech sa môže deformovať a táto chyba sa ťažko odstraňuje. Ohneme vonkajšiu bočnú stenu 1.3 a vnútornú stenu 1.2 do nej vložíme tak, aby bola zapustená o 10 mm. Po nastehovaní zvaríme obidve steny z vnútornej strany (v priestore prúdenia vzduchu). Pri zhotovovaní otvorov v stene 1.3 nesmieme zabudnúť, že jedna stena je pravá a druhá ľavá. Pripravíme si jednotlivé diely varného priestoru 1.8, 1.9, 1.10, 1.11, 1.12, ktoré potom vyrovnáme tak, aby lícovali s hranami otvoru. Diely varné-
$
Obr. 1
4
Rozpis materiálu
ho priestoru nastehujeme a zvaríme ako samostatný celok (obr. 3). Zvarený diel upneme stolárskymi zvierkami na plech 1.4, skontrolujeme lícovanie hrán a zvaríme priebežným kútovým zvarom. Po vychladnutí vyrovnáme na rovnej platni deformácie plechu po zváraní. Zvary musia byť kvalitné, aby neunikali spaliny. Potom položíme obidve zvarené bočné steny na prednú stranu, na presadené hrany položíme čelo 1.4, zrovnáme súbežnosf hrán a lícovanie do uhlov. Potom t a kým istým spôsobom vložíme predný diel ohniska 1.5 a všetko nastehujeme. Pred nastehováním treba zabezpečiť, aby diely 1.4 a 1.5 dosadli po celej ploche a nenarušil sa tak vzhľad prednej strany kozuba. Po skontrolovaní celkového lícovania zvaríme najprv na jednej strane priebežným kútovým zvarom v celej dĺžke 7 6 0 m m .
Zvarenec otočíme na bok a dokončíme aj druhý kútový zvar takisto v celej dĺžke 7 6 0 m m . Zvarenec položíme na základňu a na plech narysujeme skutočný tvar dna 1.1. Plech vystrihneme alebo vyrežeme na vyžadované rozmery. Potom dno 1.1 nastehujeme z vnútornej strany vykurovacieho priestoru, kozub obrátime a privarenie dokončíme priebežným zvarom z vonkajšej strany. Vrchnú platňu 1.7 privaríme tak, že kozub obrátený hore dnom symetricky postavíme na platňu 1.7, nastehujeme a napokon zvaríme znútra kútovým zvarom po celom obvode. Bočné steny 1.3 prichytíme na vrchnú platňu 1.7 z vonkajšej strany kútovými zvarmi dlhými asi 15 m m , elektródou .0 2 mm. Podľa obr. 1 zhotovíme prednú clonu 5 a podľa obr. 3 aj držiaky 6. a 7. Kozub položíme na
prednú stranu, postavíme clonu s priskrutkovaným držiakom 6 a držiak privaríme. Skontrolujeme polohu clony, priložíme držiaky 7, zabezpečíme skrutkami a privaríme na kozub. Dvierka 2 zhotovíme podľa obr. 4. Najprv odmeriame šírku vykurovacieho priestoru (vzdialenosť medzi hranami bočných stien 1.3), od ktorej odpočítame 4 m m , výsledok vydělíme 2 a dostaneme presnú šírku hrany dvierok 2 . 1 . Dvierka narysujeme podľaobr. 4, vyvŕtame otvory a vyrežeme závity. Tepelnú clonu 2.2 je vhodné zvŕtať súčasne s dvierkami 2 . 1 . Po plošnom vyrovnaní dvierok 2.1 prinitujeme pásiky 2.3; zatiaľ každý len jedným nitom 2 . 1 1 . Nity rozklopávame na strane tepelnej clony a doťahujeme hlavičkárom. Na lepšie stiahnutie nitu môžeme koniec drieku ohriať plameňom a potom roznitovať. Závesy dvierok 2.4 a 2.5 zhotovíme podľa obr. 3. Kozub položíme na zadnú stenu a dvierka založíme tak, aby medzi nimi bola vôľa 2 mm a na bokoch 1 m m . Potom priložíme k pásikom 2.3 závesy 2.4 a 2.5 a dĺžku pásikov 2.3 upravíme podľa potreby. Uholníkom upnutým na boku kozuba nastavíme závesy 2.4 a 2.5 na os, nastehujeme a vyskúšame funkciu dvierok. Po vyskúšaní môžeme závesy privariť. Držadlá 2.7 a regulačné klapky 2.9 zhotovíme z dienok 0 44 a 76 mm podľa obr. 3. Po privarení skrutiek 2.8 a 2.10 na dná dosadaciu plochu dien presústružíme. Gombíky a klapky priskrutkujeme a potom už môžeme na dvierka prinitovať tepelnú clonu 2.2, každú troma nitmi 2.12.Na drieky nitov navlečieme dištančné rúrky 2.6; vymedzíme tak jednotnú medzeru 20 mm medzi dvierkami a t e pelnou clonou. Zadnú stenu kozuba 1.6 vyrežeme podľa obr. 2. Rozmeriame umiestnenie zadnej clony (pozri rez na obr. 1) a držiak 8 s priskrutkovanou clonou privaríme na zadnú stenu. Nadstavec dymovodu 1.14 zhotovíme zo 4 mm hrubého plechu, ktorý stočíme do kruhu s kužeľovitosťou asi 4 m m . Dôležité je dodržať 0 157 m m , aby sa dala na nadstavec nasunúť rúrka dymovodu 0 159 m m . Do nadstavca vyvŕtame otvory na dymovú klapku 3, nadstavec 1.14 vložíme do otvoru zadnej steny a z vnútornej strany po nastehovaní zvaríme. Predné dvierka 2 zvesíme, kozub otočíme na predné čelo, zadnú stenu 1.6 priložíme na kozub, nastehujeme a zvaríme kútovým zvarom po obvode. Kozub otočíme na vrchnú platňu, vsadíme vopred ohnutý rámik 1.13, nastehujeme
i
Obr. 2
6
Obr. 3
i
Obr. 4
8
a privaríme znútra kútovým zvarom po celej dĺžke. Kozub otočíme do východiskovej polohy a namontujeme dymovú klapku 3 vyhotovenú podľa obr. 4; dorazy 3.5 je vhodné privariť na platňu 3.4 až po určení kolmých polôh klapky. Napokon ešte zhotovíme podstavec 9. Plechy 9.1 a 9.2 ohneme podľa obr. 4, zlícujeme, nastehujeme a z vonkajšej strany zavaríme. Zvary obrúsime a dopilujeme, aby hrany boli oblé. Potom vsadíme zadnú stenu 9.3 a privaríme ju. Na zhotovený podstavec osadíme kozub.
zozadu vložíme štyri uholníky 10 (pozri obr. 1) a privaríme ich na podstavec 9. Na zvýšenie estetického dojmu možno namiesto kovového podstavca zvoliť murovaný podstavec z bielych tehál alebo iných materiálov. Vymurovku vykurovacieho priestoru urobíme zo šamotových tehál 250 X 120 X 20 mm alebo 255 X 125 X 30 mm. Tehly nepodmazávame, iba ich presne zlícujeme. Na vyrezanie opäť používame rozbrusovací kotúč. Škáry vymazávame šamotovou zme-
JEDNOKOLESOVÝ OBORÁVAČ II V minulom zborníku USS sme okrem vyhotovenia oborávača opísali radlicu a piecku. Teraz prinášame návod na zhotovenie žacej lišty, tlačeného vozíka a radlice na sneh. Žaciu lištu 12 zhotovíme podľa obr. 6. Skladá sa zo spodnej žacej lišty 12.1, na ktorej sú držiakom pripevnené kolieska uľahčujúce pohyb vpred, a vrchnej žacej lišty 12.2, ktorá sa pohybuje po spodnej lište; vedená je prítlačnými plechmi 12.3. Spodná lišta je pripevnená na držiaku 12.4, ktorý sa priskrutkuje na rám oborávača. Pohyb vrchnej lišty je odvodený od kývavého pohybu čapu 12.23 na vrchnej lište, na ktorý sa pomocou uhlovej páky 12.5 a ťahadlá 12.6 prenáša rotačný pohyb od excentra na zotrvačníku 2.5 na predlohovom hriadeli oborávača. Na zhotovenie obidvoch líšt je najlepšie použiť kosy zo starých vyradených kosačiek. Z kôs odmontujeme nože (žabky), ktorých budeme potrebovať 23 — 12 na spodnú lištu a 11 na vrchnú lištu. Pripravíme si uholník 12.11; okraje uholníka musíme odrezať, aby sa o ne nezachytávala tráva. Na uholník prinitujeme nože 12.12 (zošikmenou časťou dole) tak, aby medzi ramenom uholníka a nožmi zostala medzera 12 mm, do ktorej vyvŕtame otvory so závitom M 8, ktoré budú slúžiť na pripevnenie držiakov koliesok a prítlačných plechov. Prinitované nože potom vybrúsime do tvaru podľa obr. 6. Rám kosy 12.22, z ktorej sme odmontovali nože, odrežeme na dĺžku 825 mm a potom naň prinitujeme nože 12.21 tak, aby rám bol hore a zbrúsené ostrie nožov takisto hore, teda opačne, ako to bolo pôvodne (obr. 7). Čap 12.23 privaríme na základňu 12.24, ktorú odrežeme zo zvyšnej časti rámu kosy, a zá-
kladňu prinitujeme na rám 12.22 tak, aby čap bol presne uprostred. Potom prebrúsime nože spodnej aj vrchnej lišty na rovinnej brúske, aby styčné plochy boli rovné. Ak nemáme túto možnosť, vyrovnáme nože na obidvoch lištách čo najlepšie. Pripravíme si prítlačné plechy 12.3 (obr. 7) a otvory 0 8,5 mm vyvŕtame podľa otvorov M8 v spodnej lište. Držiak 12.4 zhotovíme podľa obr. 6. Telo držiaka 12.42 buď upravíme z ramena rámu Škoda Octavia, alebo použijeme tenkostenný profil Jäkl 50 X 50 mm. Na držiak privaríme platňu 12.41 slúžiacu na pripevnenie na rám oborávača a základňu 12.44. Do vopred vyvŕtaného otvoru privaríme čap 12.43. Na základňu držiaka priskrutkujeme spodnú lištu 12.1, na ňu položíme vrchnú lištu 12.2 a priskrutkujeme prítlačné plechy
sou riedenou vodným sklom. Vrchné hrany tehál zamažeme do klina, aby sa tu nedržal popolček. Po vymurovaní už môžeme osadiť späť predné dvierka. Ostáva už len povrchová úprava kozuba. Keďže čierna farba znášajúca vysoké teploty je na trhu nedostupná a farby iných odtieňov nepôsobia esteticky, je najlepšie kozub natrieť. zmesou grafitového prášku a oleja ešte pred prvým zakúrením. Po vypálení kozub přeleštíme handrou. STANISLAV VANĚČEK
m
12.3 tak, aby sa vrchná lišta posúvala po spodnej ľahko, s čo najmenšou vôľou. Správnu polohu zabezpečíme protimaticami. Zhotovíme ešte držiaky koliesok 12.14, privaríme na ne platne 12.15, namontujeme kolieska
9
10
12.13 a všetko priskrutkujeme zospodu na spodnú lištu 12.1. Potom držiak 12.4 priskrutkujeme štyrmi skrutkami M8 na rám oborávača. Pripravíme si jednotlivé diely uhlovej páky 12.5 a zvaríme ich podľa obr. 7. Páku 12.52 zhotovíme buď zo závitovej rúrky 1/2", do ktorej zavaríme maticu M10, alebo z kruhovej ocele, ktorej vnútrajšok vystružíme a vyrežeme závit M10. Závit slúži na priskrut-
kovanie guľového čapu ťahadlá 12.61. Ťahadlo 12.6 vyhotovíme zo závitovej rúrky 12.62, na jeden koniec ktorej privaríme guľový čap 12.61 (použijeme guľový čap z automobilu Škoda 1000 MB) a na druhý koniec maticu 12.64. Do puzdra 12.51 narazíme ložisko 12.67, uhlovú páku osadíme na čap 12.43 a do páky 12.52 naskrutkujeme guľový čap ťahadlá 12.61. Na puzdro
ložiska 12.66 privaríme driek skrutky 12.65, do puzdra narazíme ložisko 12.67 a skrutku 12.65, na ktorú vopred naskrutkujeme protimaticu a čiastočne zaskrutkujeme do matice ťahadlá 12.62. Potom pripevníme skrutkou 12.63 s podložkami 12.68 puzdro do otvoru M12 vyvŕtaného v zotrvačníku 2.5. Ťahadlo nastavíme tak, aby pri úvrate kosy bolo prekrytie spodných a vrchných nožov asi 1 mm cez hroty. Nastavujeme skrutkovaním skrutky 12.65 do matice 12.64 privarenej na ťahadle 12.62; správnu polohu zabezpečíme protimaticou. Polohu protimatice na skrutke označíme, aby sme pri nasledujúcom použití lišty ušetrili prácu s nastavovaním. Ak sa nám nepodarí zaobstarať staré kosy zo žacej lišty, môžeme vybrúsiť tvar nožov spodnej a vrchnej lišty do vyradeného listu strojovej píly a lištu skonštruovať podobne ako na kosačke uverejnenej v zborníku USS č. 44/1982. Rozstup nožov však necháme radšej väčší, ako pri lište 12.2, lebo pri väčšom rozstupe je aj väčšia rezná rýchlosť. Tlačený vozík 13 slúži na prepravu piesku, malty, betónu, hliny, kompostu, hnoja a pod. Skladá sa z jednoduchého podvozku a korby (obr. 8). Korbu 13.1 použijeme hotovú z ručného fúrika. Na spodnú časť korby musíme priskrutkovať držiak, na ktorý privaríme oká (podobné ako ušká 13.23). Podvozok vozíka sa skladá z osi 13.2, kolies 13.3, oja 13.4 a závesu 13.5. Os 13.21 zhotovíme z rúrky 1". Hriadeľ osi 13.22 vysústružíme a na koncoch vyvŕtame otvory 0 4 mm na závlačky. Kolmo na rúrku osi 13.21 privaríme oje 13.4 zhotovené takisto z rúrky 1". Na koniec oja privaríme vonkajšiu časť závesu 13.51 a vzperu 13.54. Vnútornú časť závesu 13.53 priskrutkujeme v potrebnej výške dvoma skrutkami M10 na čelo rámu oborávača. Obidve časti závesu spojíme skrutkou 13.52. Na hriadeľ osi 13.22 privaríme rúrku 13.21, z obidvoch strán nasunieme podložky 13.35, osadíme kompletné kolesá (použijeme lisovaný disk so šiestimi otvormi a pneumatiku Bantam so šípovým vzorom). Nasunieme ďalšie podložky a všetko zabezpečíme závlačkami 13.36. Potom privaríme na rúrku osi 13.21 obidve ušká 13.23 tak, aby sa korba nedotýkala kolies a z obidvoch strán mala rovnakú medzeru. Korbu s osou zoskrutkujeme skrutkami M8 prevlečenými uškami a okami držiakov a zabezpečíme maticami. r±\
11
12
13
Aby sa korba nemohla samovoľne preklopiť, zabezpečíme ju poistkou 13.6. Tvorí ju ťažná pružina 13.62, ktorej jeden koniec zakvačíme
do otvoru vo vzpere závesu 13.54 a druhý koniec pripevníme na háčik 13.61. Háčik zakvačíme do očká pripevneného na korbe.
HRÁBĚ NA LIStí
kem. Konce zubů zakulatíme na R 2 mm a mírně zakulatíme i ostré rohy na obvodu. Z trubky 0 30X1,5 mm zhotovíme objímku. Na vrchní straně ji po celé délce rozřízneme a ze strany trubku provrtáme vrtákem 0 5,3 mm, aby se dala šroubem M5 a maticí objímka stáhnout. Rozvinutý tvar hrábí stáhneme do svěráku mezi dva" úhelníky profilu L a po stranách ještě pojistíme sevření zámečnickými svěrkami. Svěrák musí být těžší a úhelníky raději tlustší. Plech ohneme postupným překlepáním. Abychom nenadělali do plechu kladivem dolíky, přikládáme k němu ocelový hranol, pod kterým ani údery těžkým kladivem nezanechávají stopy. Pokud máme v okruhu svého bydliště klempířskou provozovnu, je lépe dát si plech ohnout na ohýbačce. Objímku privaríme na hrá-
Při hrabání listí železnými hráběmi se v zubech zachycuje tráva a mech. Znepříjemňuje to práci, protože musíme trávu ze zubů často odstraňovat. Vhodnější jsou hrábě s pilovitými zuby, zvlášť hrabeme-li vyšší vrstvy suchého listí, protože se tolik nezanášejí. Jejich výroba je velmi jednoduchá. Na plech 2 mm tlustý si narýsujeme rozvinutý tvar hrábí a ve vzdálenosti 30 mm od dolního okraje vyvrtáme deset otvorů 0 3,5 mm. Do nich prořízneme pilkou jednotlivé zuby, jejichž hrany zarovnáme pilní-
14
Radlica na sneh 14 slúži na odpratávanie snehu v zimnom období. Možno ju naskrutkovať na držiak žacej lišty 12.4, ak odmontujeme lištu a uhlovú páku. Šípovú radlicu 14.1 ohneme a zvaríme z 2 až 3 mm hrubého plechu podľa obr. 7. Z pásovej ocele ohneme vzpery 14.2 a priskrutkujeme ich na vrchné otvory platne 12.41 držiaka. Radlicu položíme na rovnú plochu, priložíme k nej druhé konce vzpier a označíme polohu otvorov, ako aj polohu otvoru na čap 12.43 držiaka. Označené otvory vyvŕtame a vyvŕtame aj otvory 0 8,4 mm do uholníka 14.3, ktoré sme vopred označili podľa otvorov na základni držiaka 12.44. Konce uholníka odrežeme podľa tvaru radlice a na obidvoch stranách uholník privaríme. Napokon ešte privaríme plazy 14.4. FRANTIŠEK STROUHAL
bě dvěma krátkými svary na horní i dolní straně (bokorys obrázku). Násada k hrábím je podle zkušeností našich pradědů nejlepší z vrby. Taková násada prý v ruce „nepálí". J.Š.
SAMOOBSLUŽNÉ KRMÍTKO PRO SLEPICE Jsem majitelem chalupy a mám tedy možnost chovat slepice. Protože dojíždím jen o víkendu, vyvstal problém, jak slípkám zajistit pravidelný přísun zrna. Pohon mechanismu elektromotorkem nebo hodinovým strojkem mně nevyhovoval. Pozorováním může každý rychle zjistit, že s večerem si slípky jedna po druhé posedají na bidýlka, ze kterých slezou až ráno. Přes den se na totéž bidýlko vracejí jen občas a zdaleka ne všechny. Napadlo mne, že bych tohoto zvyku mohl využít a přinutit slepice, aby se obsluhovaly samy. Nápad využívá pohybu odpruženého bidýlka
k otevírání a zavírání zásobníku se zrním. Zařízení zhotovené na tomto principu se mi velmi osvědčilo, celý týden se o třicet slepic nemusím starat. Zařízení mám instalované v kurníku, postaveném ve velkém chlévě, kde jsem slepicím vytvořil i dostatečný počet hnízd. Ve dveřích chléva jsem ještě vyřízl otvor, kterým mohou slepice vylézt ven na louku. Dávkováni krmiva probíhá tak, že jakmile večer slepice usednou na bidýlko, zatíží ho a tím zvedne lanko 4 vedené přes kladky 5 dávkovač 2 do vodorovné polohy (obr. A).
15
Okrajem dávkovače se nadzvedne uzávěr 3 a otvorem v zásobníku 1 se začne sypat zrní na dávkovač tak dlouho, dokud nevytvoří kužel sahající k otvoru zásobníku. Když ráno slepice z bidýlka slétnou, nadzvedne pružina 12 nezatížené bidýlko, dávkovač 2 se sklopí do šikmé polohy a zrní se vysype na zem (obr. B). Uzávěr 3 přitom uzavře působením vlastní hmotnosti otvor v zásobníku, takže další zrní se nesype. Výroba krmítka není příliš složitá a. je zřejmá z výkresu. Nepopisujeme ji do všech detailů, protože bude záležet na místních podmínkách a na materiálu, který seženeme. Zásobník 1 ohneme z plechu asi 1 mm tlustého tak, aby zadní šikmá stěna zásobníku svírala s přední svislou stěnou úhel 45°. Do přední svislé stěny vyřízneme otvor 60X30 mm. Přední nohy 6 zásobníku zhotovíme z úhelníku; k zásobníku je privaríme (popř. přinýtujeme nebo přišroubujeme) tak, aby spodní hrana zásobníku byla ve výšce 850 mm nad zemí. Zadní nohu 7 (z trubky, profilu Jäkl či úhelníku) privaríme pomocí úhelníku k šikmé stěně zásobníku. Do předních noh 6 vyvrtáme ve výšce asi 700 mm po třech otvorech; slouží pro upevnění dávkovače 2. Dávkovač ohneme a spájíme z plechu do tvaru lopatky. Upevníme ho otočně (pomocí šroubů, podložek a matic) k předním nohám zásobníku. Do bočních lemů dávkovače vyvrtáme několik otvorů pro upevnění lanka 4. Uzávěr 3 vystřihneme také z plechu. Horní okraj stočíme tak, abychom jím mohli provléci osu, okolo níž se bude uzávěr točit. Osu upevníme do dvou držáků, privarených
k přední stěně zásobníku nad sypacím otvorem. Ze spodní strany privaríme k uzávěru kruhovou ocel 0 10 mm tak dlouhou, aby přesahovala dávkovač. Okraj dávkovače ve vodorovné poloze musí totiž uzávěr nadzvednout a tím ho otevřít. Pak zhotovíme odpružené bidýlko. Máme-li jich v kurníku více, stačí odpružit jen bidýlko nejvýše poíožené, neboť bývá obsazeno slepicemi nejvíce. Na jedné straně upevníme bidýlko 9 otočně, na druhé straně je zavěsíme na pružinu 12, která musí být předepjata na hmotnost více slepic. Pod odpruženým koncem musíme vyrobit vhodnou podpěru v takové výšce, aby zatížené bidýlko bylo ve vodorovné poloze. Na odpružený konec bidýlka ještě přišroubujeme oko, k němuž připevníme lanko 4. Lanko vedeme přes kladky 5 až nad zásobník 1 a odtud k dávkovači. Pro správnou funkci krmítka je nutné nad dávkovačem rozdělit lanko vahadlem (kladkou 8) na oba boky dávkovače. Zrní připravené na dávkovači zakryjeme igelitem 11. Položíme ho na dvě tyče 10 z kruhové oceli 0 8 mm, kterou privaríme (nebo přišroubujeme) k nohám. Dávkování lze regulovat vzdáleností dávkovače 2 od otvoru zásobníku. Podle potřebného množství zrní tedy dávkovač upevníme do některého ze tří otvorů v nohách 6. I výkyv dávkovače lze regulovat — podle zdvihu bidýlka upevníme lanko do některého ze čtyř otvorů v bočnicích dávkovače. ING. KAREL MUŽÁK
PŘENOSNÁ PRACOVNÍ PLOŠINA Ve sborníku USS č. 31/1979 byla popsána konstrukce sklápěcího přenosného lešení. Inspiroval jsem se tímto návodem a vyrobil jsem přenosnou pracovní plošinu, která se mi při různých opravách velmi osvědčila. Je lehčí a výrobně jednodušší. Skládá se ze dvou samostatných částí — opěrné konstrukce a sklopné plošiny, což umožňuje lepší skladovatelnost. K výstupu na pracovní plošinu je však nutné použít žebřík. Sestavení obou dílů — nejlépe na zemi — zvládne jeden pracovník, k přenášení a postavení je třeba dvou až tří lidí. V případě, že bychom stavěli opěrnou konstrukci na nerovný terén, můžeme vyrobit prodlužovací nohy s hroty jako u sklápěcího lešení. POSTUP PRÁCE Nejprve si podle rozpisky materiálu seženeme potřebný materiál. Dřevo stačí měkké, mělo by však být vyschlé. Rozměry udané na výkresu a v rozpisce jsou jen informativní, můžeme si je přizpůsobit podle potřeby. Musíme však při tom dbát na to, aby konstrukce zůstala bezpečná. Opěrnou konstrukci tvoři dvě nohy 1, které zepředu spojíme dvěma příčkami 2 a zezadu šikmou vzpěrou 3.
16
Ke spojeni použijeme vratové šrouby 5 nebo 6, které zajistíme maticemi 15. Na horní konce noh přibijeme z boku distanční prkénka 4 a z přední strany, v místě styku se stěnou budovy přilepíme kousky Jekoru. Pracovní plošinu zhotovíme ze dvou stojek 7, ke kterým přišroubujeme vratovými šrouby 11 nosníky 8. Spojení musí být otočné. Po vložení podložek zajistíme šrouby dvojicí matic 15. K nosníkům 8 přibijeme podlahová prkna 9 a k stojkám přišroubujeme vždy dvěma vruty zábradlí 10 — tím oba díly plošiny spojíme. Pak pracovní plošinu přiložíme z vnější strany
k opěrné konstrukci a podle předem vyvrtaných otvorů v stojkách 7 a nosníkách 8 vyvrtáme i otvory 0 9,5 mm v nohách 1. Při sestavování pak těmito otvory provlékneme svorníky 12 či 13, z obou stran přiložíme podložky 14 a dotáhneme maticemi 15. Smontovanou plošinu opřeme o budovu pod úhlem asi 65°, opřeme žebřík a můžeme začít pracovat. Kotvení není nutné. Při demontáži postupujeme opačně, opěrnou konstrukci a sklopenou pracovní plošinu uložíme na vhodném místě. JOSEF KRÁL
17
do bytu a domu VÝKONNÝ STRIEDAVÝ MENIČ PRÚDU 120/220 V V mnohých domácnostiach, kde sa zmenil světlený prúd zo 120 na 220 V, zostáva veľa spotrebičov, na ktoré treba buď použiť bežný prevodný transformátor dimenzovaný na potrebný výkon, alebo sa spotrebiče odložia, lebo manipulácia s ťažkým transformátorom je prinajmenšom nepohodlná. Takých spotrebičov je v domácnosti veľa, např. tepelné spotrebiče (žehličky, variče, remosky, vyhrievacie prikrývky, žiarovky, teplomety, absorpčné chladničky, elektrické spájky a pod.) a ďalej spotrebiče s komutátorovými motorčekmi (vysávače, niektoré sušiče vlasov, mixéry, roboty, vŕtačky a pod.). Pomerne rozšírený je nesprávny názor (uvedený např. v USS č. 37, s. 63, ale aj inde), že zapojením diódy do prívodu k spotrebiču sa zníži efektívne napätie na polovicu, t. j. z 220 na 110 V. Diódu možno uplatniť len výnimočne pri tých spotrebičoch, ktoré sú schopné pracovať aj na jednosmerný prúd, a to len krátkodobo, lebo by boli preťažené, ako vyplynie z ďalšieho. Efektívne napätie striedavého prúdu je napätie, ktoré spôsobí prechod prúdu odporovou záťažou v takej výške, že sa na nej vyvinie za jednotku
Obr. 1. Príklad činnosti spínacích prvkov
18
času rovnaké množstvo tepla, ako by sa vyvinulo pri prechode nepulzujúceho jednosmerného prúdu s rovnakým napätím. Efektívne hodnoty striedavého prúdu sa teda porovnávajú so zodpovedajúcimi hodnotami jednosmerného prúdu podľa vykonanej práce alebo vzniknutého tepla. Definícia efektívneho napätia platí aj pre jednosmerný pulzujúci prúd, čo je dôležité uvedomiť si pri použití diódy alebo tyristora. Ak zaradíme do prívodu k spotrebiču diódu a ak púšťame tak doň iba jednu polvlnu striedavého prúdu, je spotrebič zapojený na pôvodný striedavý prúd iba polovicu času a odoberá preto len polovičný výkon. Napríklad vykurovacie teleso na 220 V s výkonom N: = 1 000 W zníži svoj výkon na N2 = 500 W. To však neznamená, že pracuje na polovičné napätie. Z Ohmovho a Jouleovho zákona vyplýva vzťah vyjadrujúci, ako sa mení výkon so zmenou napätia, ak zaťažovací odpor zostáva konštantný.
Ak teda použijeme obmedzovaciu diódu, je spotrebič zapojený na efektívne napätie 155,5 V, a nie na 110 V. Nemožno napríklad dlhodobo svietiť žiarovkami na vianočnom stromčeku tak, aby sme ich zapojili do série a dimenzovali na 120 V zaradením diódy do prívodu a zapli ich na 220 V, lebo by sa príliš rozžeravili. Musíme preto do série pridať ďalšie žiarovky prúdom zhodné s pôvodnými (např. na 0,15 A) tak, aby ich súčet napätia bol asi 155 V alebo o niečo viac. S veľkou účinnosťou, a teda s malý-
mi stratami, možno znižovať efektívne napätie spínacími polovodičovými prvkami, ktoré sa nazývajú tyristory a triaky. Sú to prvky, ktoré po privedení spúšťacieho impulzu na riadiacu elektródu sa skokom otvoria a prepustia prúd, tyristor vždy len v jednom smere, triak v obidvoch smeroch. Podľa toho, v akom okamihu sínusovej krivky sa privedie spúšťací impulz, prepúšťa spínací prvok väčšiu či menšiu zvyšnú časť sínusovej krivky, a tak sa mení efektívna hodnota napätia. Spínací prvok sa uzavrie, keď prúd ním prechádzajúci zmení smer na opačný. Na nové otvorenie musí prísť nový impulz. Príklady činnosti obidvoch spínacích prvkov sú znázornené na obr. 1. Sieťové napätie a prúd prechádzajúci odporovou záťažou stúpa a klesá podľa sínusovej krivky. Keďže výkon je daný súčinom napätia a intenzity prúdu, mení sa výkon s druhou mocninou sínusového priebehu. Z tejto úvahy možno vypočítať efektívne napätie pre celý sínusový priebeh alebo akúkoľvek jeho časť. Takto sa vypočítali hodnoty uvedené v tab. 1, z ktorej je zrejmé, ako závisí výsledná efektívna hodnota napätia od uhla a, pri ktorom sa otvorí spínací prvok. Hodnoty v tab. 1 sú vypočítané pre základné napätie 220 V. U T y značí efektívne napätie pri použití tyristora U Tr to isté napätie pri použití triaka, pričom platí vzťah U Tr = U T y . V 2 • umax. J e špičkové napätie, ktoré v rozmedzí 0 až 90 °C sa zho-
duje s vrcholovým napätím sínusovej krivky, čo je 311,12 V. V zostupnej časti sínusovej krivky klesá špičkové napätie z tejto hodnoty na nulu. Aby sa dosiahlo efektívne napätie 127 V (túto menovitú hodnotu má mať napätie v sieti označovanej ako sieť s napätím 120 V), potom by sa tyristor mal otvoriť pri uhle asi 75°, triak pri uhle asi 105°. Použitie triaka je výhodnejšie, lebo vpúšťa prúd do spotrebiča každú stotinu sekundy, kým tyristor každú päťdesiatinu sekundy. Luda s citlivým zrakom registrujú pri použití tyristora blikanie žiaroviek. Navyše pri použití triaka sa zachová princíp striedavého prúdu, a preto ním možno napájať aj synchrónne či asynchrónne motorčeky, napríklad motorčeky starších typov gramofónov, práčok, odstrediviek, chladničiek a pod. Znižovať efektívnu hodnotu napätia spínacimi prvkami však nemožno na prístrojoch, v ktorých sa ďalej prúd usmerňuje a filtruje, lebo toto filtrované napätie by sa príliš neodlišovalo od napätia, ktoré by vzniklo pri zapojení prístroja priamo na 220 V. Ide o rozličné zosilňovače, rozhlasové a televízne prijímače a pod. Je to dané tým, že filtračné kondenzátory, z ktorých sa odoberá usmernený jednosmerný prúd pre činnosť týchto zariadení, sa nabíjajú až na špičkové napätie striedavého prúdu. Z tab. 1 zistíme, že pri použití triaka na úpravu efektívneho napätia z 220 V na Ml M je špičkové napätie na zvyšnej časti sínusovej krivky 300 V. Na odberom nezaťažených filtračných kondenzátoroch by sa preto objavilo napätie 300 V, kým pri použití prevodného transformátora alebo pri zapojení na sieť s napätím 127 V by špičkové napätie na filtračných kondenzátoroch malo byť iba 179 V. Podobné vzťahy medzi špičkovými napätiami platia aj vtedy, ak je vnútri
Obr. 2. Schéma striedavého meniča
zariadenia zabudovaný transformátor, ktorý upravuje napätie na potrebnú výšku pre daný prístroj, ktoré sa potom ďalej usmerňuje a filtruje. V každom prípade by usmernené a filtrované napätie bolo asi o 67 % vyššie ako je prípustné. Našťastie väčšina starších zariadení so vstavaným transformátorom sa dá priamo prepojiť zo 120 V na 220 V, takže netreba použiť prevodný transformátor. OPIS ZAPOJENIA A FUNKCIE Schéma zapojenia striedavého meniča je na obr. 2. Triak je zapojený do fázového vodiča, nulový vodič je zapojený priamo. Fázový vodič rozoznáme v zásuvke tak, že proti kolíku, ktorý je buď uzemnený, alebo spojený s nulovým vodičom, vykazuje plné napätie. Ak je zásuvka správne zapojená, potom pri pohľade na ňu v polohe, keď je kolík hore a otvory pod ním, je v ľavom otvore fáza a v pravom nulový vodič. Niektoré rozvodky prehadzujú (zvyčajne len na jednom z výstupov) medzi sebou fázu a nulový vodič. Pri praktickej prevádzke meniča to neprekáža, môže to však zapríčiniť jeho horšie odrušenie. Triak sa otvorí, len čo sa kondenzátor C1 nabije na také napätie (kladné či záporné), že diakom DK3 prejde impulz na riadiacu elektródu G. Diak je prvok, ktorý prepúšťa prúd v obidvoch smeroch, ak napätie na ňom dosiahne menovité hodnoty. Pri tuzemských diakoch je to od 22 V do 38 V podľa druhu. Kondenzátor C1 sa nabíja z deliča napätia zloženého z odporov R1 až R4. Medzi body B a C deliča sú do série zapojené dva diaky DK1 a DK2, ktoré stabilizujú striedavé napätie medzi týmito bodmi tým, že odrežú vŕšok sínusovej krivky. Týmto stabilizovaným napätím sa cez trimer R3 nabíja kondenzátor C1. Čas spustenia triaka možno jemne doregulovať trim-
rom R4. Len čo triak zapne, skratujú sa body A a C a kondenzátor C1 sa vybíja cez R2, R3 a R4. Stabilizácia napätia medzi bodmi B a C má praktický význam v tom, že aj pri kolísaní vstupného napätia sa triak otvára vždy v rovnakej časti sínusovej krivky tak, ako bol nastavený. Zmena výstupného napätia je teda takmer úmerná zmene vstupného napätia. Keby nebolo stabilizácie, potom pri poklese vstupného napätia by sa otvorenie triaka oneskorovalo, čo by malo za následok neúmerne rýchlejší pokles výstupného napätia. Ak vystačíme s meničom na trvalý výkon 650 až 700 W, možno umiestniť všetky súčiastky do zásuvky určenej na montáž na omietku s vonkajšími rozmerni 69X80X44 mm. Väčší výkon nie je možný, lebo sa do zásuvky nevojde dostatočne veľký chladič triaka. Ak by sme chceli menič používať do 1 000 W, museli by sme ho umiestniť do väčšej škatule (např. U6), na ktorú by sme pripevnili alebo do jej veka zabudovali zásuvku. Triak by sme museli pripevniť na chladič z asi 2 mm hrubého hliníkového plechu s rozmermi asi 60 cm 2 . Plech by bolo treba vytvarovať a umiestniť tak, aby sa z obidvoch strán ochladzoval a a aby chladiaca plocha bola asi 120 cm2. Pritom treba dať pozor na to, že držiak triaka je spojený so silovou elektródou A2, a teda je pod plným napätím. Umiestnený a pripevnený musí byť tak, aby neumožňoval dotyk. Výkon meniča možno zvýšiť aj triakom na 10 či 15 A, pričom treba príslušne dimenzovať prívodnú šnúru, vnútorné vodiče, tlmivku a chladič. MONTÁŽ A UVEDENIE DO PREVÁDZKY Na zapojenie súčiastok zhotovíme
19
Obr. 3. Tlačený spoj zo strany súčiastok
tlačený spoj podľa obr. 3 s rozmermi 52X30 mm. Deliace čiary vyškriabeme pilníkom alebo rohom dláta. Platničku osadíme súčiastkami zo strany bez medi. Kvôli vonkajším rozmerom je odpor R1 zložený z dvoch paralelne zapojených odporov 33 k/1 W. Otvory na zasunutie súčiastok vŕtame vrtáčikom 0 1,2 alebo 1,5 mm. Vývody triaka KT 207/600 sú usporiadané tak, že pri pohľade na nápis (chladiaca plôška s otvorom je potom vzadu) je A1 vľavo, G uprostred a A2 vpravo. V konečnej úprave prívody triaka ohneme tak, aby triak bol rovnobežný s platničkou a na vonkajšej strane bola prístupná chladiaca plôška s otvorom, na ktorú sa priskrutkuje chladiaci plech. Na nastavenie si pripravíme (požičiame) striedavý- voltmeter s rozsahom do 120 a 300 V, prípadne jednosmerným rozsahom do 60 V, ďalej transformátor 220/120 V, stačí na 50 W, dve úplne zhodné priehľadné žiarovky na 220 až 240 V, 40 až 100 W s rovnakým tvarom vlákna, dve objímky na žiarovky a hliníkový pásik 30X160 mm, hrubý 0,8 až 1 mm. Pri nastavovaní a skúšaní musíme dať pozor, lebo sa pracuje s plným sieťovým napätím; musíme teda byť mimoriadne opatrní. Pri nastavovaní trimrov zásadne používame skrutkovač s izolačnou rukoväťou alebo vhodne zrezané drievko, špajľu a pod. Obidva trimre nastavíme asi do polovice rozsahu. Na výstup zapojíme žiarovku. Druhú žiarovku zapojíme na 120-voltový výstup transformátora. Zapneme transformátor (žiarovka bude svietiť len žltým svetlom) a zmeriame napätie. Toto napätie bude porovnávacie pre rovnaké svetlo žiarovky zapojenej na výstup platničky. Keďže efektívne hodnoty striedavého prúdu sa prejavujú vyvolaným teplom, budeme pri nastavovaní porovnávať jas (teplotu vlákna) obidvoch podžeravených žiaroviek položených vedľa seba. Pri podžeravení sa rozdiel jasu dobre rozozná, rozlišovacia schopnosť sa zlepší pri použití slnečných
20
okuliarov. Merať nastavené výstupné napätie striedavým voltmetrom s otočnou cievkou nemá praktický význam, lebo stupnica je ciachovaná pre plnú sínusovú krivku a pre „odseknutú" sínusovú krivku neplatí. Iba na orientáciu nám môže poslúžiť údaj, ktorý pri správnom nastavení podľa jasu žiaroviek sa bude pohybovať okolo 90 V striedavých. To nás však nesmie pomýliť, lebo rozhodujúce je množstvo vybaveného tepla, čo porovnáme s dostatočnou citlivosťou na žiarovkách. Svetlo žiarovky sa nastavuje najmä trimrom R3 a možno ho doladiť trimrom R4. Ak sa zvyšuje odpor na R3, alebo ak klesá odpor na R4, klesá výstupné napätie a naopak. Na ľahšie nastavenie možno miesto trimra R4 zapojiť pevný odpor s hodnotou M 18 až M 22/0,1 W a manipulovať iba s trimrom R3. Po nastavení zmeriame hodnotu na trimre R3 a nahradíme ho pevným odporom. Je pravdepodobné, že konečný odpor bude treba zložiť z dvoch sériovo či paralelne zapojených odporov. Pri tejto príležitosti si takisto môžeme prakticky overiť, ako svieti žiarovka napojená cez diódu (např. KY 132/600) priamo na 220 V v porovnaní so žiarovkou zapojenou na 120 V cez trafostanicu. Žiarovka zapojená cez diódu bude svietiť podstatne jasnejšie. Tlmivku TI zhotovíme navinutím smaltovaného drôtu s 0 1 mm na feritovú tyčku 0 8 mm v troch vrstvách, v každej asi 30 až 32 závitov. Feritovú tyčku dlhú 35 mm získame z dlhšej anténovej tyčky, ktorú dookola napílime a zlomíme. Koniec obrúsime hrubým brúsnym papierom. Každú vrstvu navíjame na samostatnom tŕni rovnakým smerom. Tŕň má mať vždy o 0,5 až 1 mm menší priemer ako tyčka alebo predchádzajúca vrstva. Na to nám poslúžia napríklad stopky vrtákov, guľaté ceruzky a na tretiu vrstvu povedzme rukoväť varechy. Každú vrstvu oblepíme samolepiacou páskou a nasunieme ďalšiu vrstvu. Koniec prvej vrstvy spojíme zvonka so začiatkom druhej vrstvy, koniec druhej vrstvy so začiatkom tretej vrstvy. Umiestnenie tlmivky vidno na fotografii. Kondenzátor C2 je na náprotivnej strane tlmivky a C3 pod prívodnou šnúrou. Zo škatuľky vyberieme porcelánovú vložku s kontaktmi, rozoberieme ju a upravíme takto: Na pliešku, na ktorom je pripevnený uzemňovací kolík, odrežeme na obidvoch stranách kon-
ce so skrutkami. Skrátime kontakt na náprotivnej strane prívodnej šnúry o jednu skrutku. Porcelánovú vložku opäť pevne zoskrutkujeme. Tlačený spoj zasunieme k čelnej stene škatuľky. Najprv však naň v mieste otvoru na skrutku prilepíme dištančnú izolačnú podložku s hrúbkou 2,5 mm. Otvor v platničke nesmie prechádzať poľom, ktoré je pod napätím. Platničku pripevníme na škatuľku skrutkou. Chladiaci hliníkový plech vystrihneme v spodnej časti tak, aby rešpektoval všetky výčnelky na dne škatuľky, vystrihneme na okraji priechodky na tri prívodné drôty k platničke a ohneme ho tak, aby priliehal na obidve bočné steny škatuľky a aby sa pri čelnej stene dotýkal chladiacej plôšky triaka. Potom v plechu vyvŕtame otvor na pripevnenie na triak. Chladiaci plech má plné napätie, a preto sa nesmie dotýkať živých častí. Prívodnú šnúru volíme trojžilovú 3X1 alebo 3X1,5; fázový vodič a kondenzátor C3 prispájkujeme na jeden koniec tlmivky, na druhý koniec tlmivky prispájkujeme fázový prívod k platničke a kondenzátor C2. Nulový vodič šnúry, zvyšné konce kondenzátorov C2 a C3 a nulový vodič na platničku priskrutkujeme na nulovú svorku zásuvky. Ochranný vodič označený v šnúre zelenožlto prispájkujeme na pliešok, na ktorom je pripevnený kolík. Šnúru chránime pred vytrhnutím tak, že omotáme jej koniec samolepiacou páskou na väčší priemer a stiahneme drôtom. Pri zapájaní šnúry do vidlice nesmieme zameniť fázový a nulový vodič! Keďže ani diaky ani triak nemajú v obidvoch smeroch presne rovnaké vlastnosti (nie sú ideálne symetrické), dochádza k tomu, že v jednej polvlne sa triak otvára prv ako v druhej polvlne. O tom sa presvedčíme tak, že zapojíme výstup zo škatule cez diódu na voltmeter s jednosmerným rozsahom 60 V (diódu musíme vzhľadom na voltmeter zapojiť v priepustnom
smere), odpočítame údaj na voltmetri a potom prehodíme medzi sebou vodiče na výstupe zo škatule. Údaje sa budú trocha odlišovať. Nie je to však chyba, lebo zariadenie je nastavené
na efektívnu hodnotu spriemerovanú z obidvoch polvín. Zariadenie nie je odolné proti skratu na výstupe. Istenie pomalou tavnou poistkou by problém nevyriešilo. Pre-
to pri skrate na výstupe sa zničí triak. Zariadenie sa vyskúšalo na trvalé zaťaženie 650 W, pri ktorom vonkajšia teplota škatuľky nepresiahla 45 °C. ING. JAN KOZINA
ÚPRAVA ČISTIČA PRÁČKY ROMO-RAC 4 0 4 Úprava sa týka čističa, ktorý je umiestnený pri čerpadle odpadovej vody. Pôvodne bol na telese plechový krúžok s tesniacou gumičkou, ktorá po čase stratila pružnosť a už pri najmenšom znečistení záchytného košíka ju voda pri vypúšťaní vytlačila. Všetka voda vytiekla, a keďže bývam v panelovom dome, takmer vždy sme vytopili susedov. Preto som sa rozhodol čistič upraviť. Takto upravenú automatickú práčku používame už piaty rok a neboli s úpravou nijaké problémy, nesmieme však zabúdať na čistenie košíka, lebo vodu potom nemožno vypustiť z bubna. Náklady na úpravu sú veľmi malé. Je to len zakúpenie sifónu 43,— Kčs a lepidla Epoxy 1 200 za 14,— Kčs. PRACOVNÝ POSTUP Po odstránení zadnej steny práčky odmontujeme teleso čističa z hadíc od bubna a čerpadla. Eska pásky, ktorými bolo teleso prichytené na hadice, musíme odložiť alebo nahradiť novými. Podľa obrázka odpílime krúžok, na ktorý sa pôvodne zachytával plechový krúžok s gumičkou. Brúsiacim papierom zdrsníme plochu asi 30 mm od konca po celom obvode. Zo sifónu, ktorý sa používa v kuchynských lin-
kách, odpílime časť dlhú asi 30 mm. Vnútornú plochu sifónu zdrsníme celú. Na obidve plochy nanesieme tenkú vrstvu lepidla Epoxy 1200. Odpílenú časť sifónu nasunieme na teleso čističa a necháme 24 hodín schnúť. Na pritlačenie vnútorného kovového košíka treba však navinúť ešte pružinu, ktorá pritláča košík do pôvodnej polohy. Po zaschnutí lepidla a namontovaní pružiny celé teleso zmontujeme a pripojíme na bubon a čerpadlo. ' .
Sifon, ktorý je z novoduru, aj lepidlo dobre znášajú vysoké teploty aj pri vyváraní. Napokon ešte jednu radu: Po určitom čase sa unaví gufero namontované na telese čerpadla, ktoré potom tečie a treba ho vymeniť. Pri zakladaní nového je lepšie vložiť ho do telesa opačne, pretože takto naň menej vplýva agresívna voda. Čerpadlo treba aj trochu namastiť olejom na šijacie stroje. ŠTEFAN CHRENOVSKÝ
21
SKLOPNÝ STOJAN K MANDLU Klobouk dolů před těmi, kdo zaměřili svůj um a vynalézavost na to, aby ženám ulehčili mnohdy těžkou práci v domácnosti. Příkladem může být elektrický mandl Veritas, dovážený k nám z NDR, jehož výhody jsou nesporné; je však 85 cm dlouhý a váží 22 kg, takže manipulace s ním je velmi obtížná. A tak nezbývá, než mandl trvale ponechat v pracovní poloze někde na stole, kde překáží. Řešení přináší sklopný stojan, který usnadňuje manipulaci s mandlem, je opatřen čtyřmi otočnými kolečky a dá se tedy podle potřeby přemisťovat. Stojan navíc umožňuje uskladnit mandl ve svislé poloze, kdy zabírá nejméně místa a dá se uložit do skříňky. Snadným sklopením a podložením otočnou opěrkou se mandl otočí do pracovní polohy, jejíž výška odpovídá práci vsedě na kuchyňské židli. POSTUP PRÁCE Stojan zhotovíme z tenkostenných profilů Jäkl čtvercového průřezu. Profily uřízneme na potřebnou délku, okraje začistíme a pak rám svaříme z dílů 1, 2 a 3. Na zadní dvojici noh 1 (nad níž bude motor mandlu) privaríme výztuhu 5, na zadní konce horních podélníků 3 ložiska 8, která zhotovíme ze stejných profilů Jäkl. Do těchto ložisek vyvrtáme přesně souose otvory 0 8,2 mm a pak je shora propilujeme (viz det. B). Nakonec ještě kolmo k drážkam vyvrtáme otvory 0 1,5 mm pro závlačky. Kostru stoja-
22
nu dokončíme privarením dvou zarážek 10 vyříznutých z plechu 1,5 mm tlustého, vyvrtáním otvorů 0 8,2 mm do horních podélníků (viz. det. A) a otvorů do dolních podélníků, jejich průměry volíme podle os koleček použitých nábytkových koleček. Sklopný držák mandlu 7 zhotovíme z plechu 1,5 mm tlustého. Vyříznutý tvar vyzkoušíme, zda přesně zapadne mezi žebra nosného dílu mandlu. Je-li vše v pořádku, vyvrtáme otvory (podle originálních šroubů mandlu) a držák začistíme. Hotový držák pak privaríme na osu 6, kterou uřízneme z profilu Jäkl, do jehož konců zavaříme dva šrouby 9; budou tvořit čepy, okolo nichž se bude mandl otáčet. Výroba
opěrky 4 je velmi jednoduchá: k uříznutému profilu Jäkl jen privaríme šroub 9, jemuž předem odřízneme hlavu. Pak všechny díly očistíme a opatříme nátěrem vhodného odstínu. Do spodních otvorů stojanu zasuneme kolečka 12 a do horního otvoru nasadíme čep opěrky. Proti vypadnutí pojistíme jak kolečka, tak opěrku jednoduše tak, že otevřenými konci profilů Jäkl na čepy naneseme nátěr a necháme zaschnout. Sklopný držák připevníme k mandlu originálními šrouby. Aby se skříň mandlu neposunula, uvolníme nejprve pouze dva krajní šrouby a teprve po jejich upevnění zbývající dva šrouby. Držák i s mandlem pak nasadíme do ložisek a proti vypadnutí ho zajistíme závlačkami 11. Skříňka na uložení mandlu je výrobně velmi jednoduchá a proto ani
23
není na výkresu rozkreslena. Zhotovíme ji ze tří dřevotřískových desek 13, 14, které spojíme dřevěnými kolíčky do tvaru písmene U. K této jednodu-
ché kostře přibijeme zezadu sololit 15, který dole zpevníme dřevěnou lištou 20 x 40 mm. Přední dvířka vyřízneme z překližky a upevníme je
buď klasickým způsobem na závěsy, nebo stačí jen dvířka přiložit a zajistit je v horní části čtyřmi nábytkovými magnety. Povrchovou úpravu skříňky a úchytky volíme podle daného interiéru. Před žehlením vyvezeme stojan s mandlem ve sklopené (svislé) poloze ze skříňky na pracovní místo, sejmeme přívodní kabel a kabel s pedálem (oba jsou při uložení obtočeny kolem nožek a krytu motoru) a odložíme je na zem. Mandl uchopíme dole za válec a překlopíme do vodorovné polohy. Protože otočný čep je umístěn v těsné blízkosti těžiště, jde to velmi snadno. Druhou rukou otočíme pod mandlem otočnou podpěru o 90° a mandl na ni položíme. Do zásuvky zasuneme vidlici a můžeme začít mandlovat. Po skončení práce necháme vychladnout žehlící plochu a opačným postupem mandl sklopíme a odvezeme zpět do skříňky. M. S.
ÚPRAVA TÓNOVÉHO KOREKTORA V zborníku USS č. 60 bola uverejnená konštrukcia päťkanálového tónového korektora. Uvedená schéma bola už niekoľkokrát publikovaná, naposledy v sovietskom časopise Rádio č. 7, 1982, s. 34 až 42. Technické údaje, jednoduchosť konštrukcie aj vyladenie tohto korektora získali jeho obľubu medzi rádioamatérmi. Taký istý korektor používam už asi tri roky pri kvalitnom nízkofrekvenčnom zosilňovači. Avšak okrem výhod som pri zdôraznení hĺbok a výšok pri vyššom vstupnom napätí (menšom ako 800 mV) pozoroval skreslenie, čo bolo v rozpore s technickými údajmi. Na rovnaký problém, t. j. na zníženie prebuditeľnosti pri rozličných polohách jazdcov regulačných potenciometrov, reagoval aj ďalší článok v časopise Rádio č. 9, 1985, s. 60, v ktorom autori konštrukcie podstatu tohto negatívneho javu vysvetlili a urobili úpravu znížením zosilnenia aktívnych filtrov. Upravené zapojenie pre selektívny zosilňovač je na obrázku a spočíva vo vynechaní odporov R30 až R34, v zmene hodnoty pri odporoch R35 až R39 a v zapojení ďalšieho odporu R. Konštrukčne možno túto úpravu urobiť na pôvodnom tlačenom spoji tak, že namiesto odporov R30 až R34 dáme vodivý mostík z medeného drôtu a hodnotu odporov R35 až R39 zväčšíme na hodnotu 10kí2. Ďalej zo strany spojov zapojíme medzi bázu T2, T4, T6, T8, T10 a zem odpor R s hodnotou 3,3 kQ. Merania upraveného zapojenia dokázali, že maximálne výstupné napätia v pracovnom pásme 20 Hz až 30 kHz prestali závisieť od polohy jazdcov regulačných potenciometrov a sú asi 2,8 V. Čo teda odporúčať? Ak budeme používať korektor vo zvukovom reťazci tak, že vystačíme s výstupným napätím do 500 mV, nemusíme ho upravovať. Pre väčšie výstupné napätie treba zapojenie upraviť podľa obrázka. Ešte niekoľko poznámok ku konštrukcii korektora: Použité polovodičové prvky sú síce vyhovujúce, ale pretože sa v ostatnom čase objavili v predaji kvalitnejšie, možno
24
odporúčať pre tranzistory T1 až TI 2 typ KC 239 F (v porovnaní s KC 509 má polovičný šum) a pre tranzistor T I 3 typ KC 309 F (alebo KC 309 B, C). V zdroji možno D5, R49, R50 a T I 4 nahradiť integrovaným stabilizátorom MA 7815. Uvedený korektor osadený nízkošumovými tranzistormi možno ľahko rozšíriť na deväťpásmový a využiť ho např. v HIFI zosilňovači. V tom prípade sa interval medzi kmitočtami rovná oktáve (např. 55 Hz, 110 Hz, 220 Hz,...); odpory R15 až R19 treba znížiť na hodnotu 3,9 kíl, odpory R20 až R24 naopak zvýšiť na hodnotu 47 kíl a pri upravenom korektore namiesto odporov R35 až R39 použiť odpory s hodnotou 6,8 kQ. Kapacity kondenzátorov C4, C5 až C12, C13 musíme vypočítať zo vzťahu C=11,755/f kde zvolený kmitočet f dosadzujeme v Hz, kapacita vyjde v mikrofaradoch. Vypočítanú hodnotu zaokrúhlime na najbližšiu hodnotu vyrábaného radu alebo na hodnotu, ktorú možno získať paralelným zaradením. RNDr. STANISLAV ZHEJBAL
VNITŘNÍ IZOLACE OBVODOVÝCH ZDÍ Protože jsme v obývacím pokoji (bydlíme v panelovém domě) neměli příliš teplo, rozhodl jsem se dvě obvodové zdi z vnitřní strany izolovat polystyrénovými deskami 10 mm tlustými. Chtěl jsem tak do jisté míry nahradit izolační tapety, které se v zahraničí lepí pod vlastní tapety, u nás se však zatím nevyrábějí. Při lepení polystyrénových desek na omítku a na ně pak tapet běžně prodávanými lepidly (Uniflex, Dilex, Mirofix) se však často setkáváme s tím, že se po zaschnutí tapety polystyrénové desky odchlipují. Je to způsobeno tahem, vznikajícím při smršťování schnoucí tapety. Volil jsem proto takový způsob lepení, který smrštitelnosti schnoucího papíru naopak využívá k přitahování polystyrénových desek ke zdi. K lepení jsem použil
disperzní lepidla, která zaručují dobrou přilnavost papíru k polystyrénu a zároveň k omítce, ovšem jen v suchých místnostech. Pracovní postup je velmi jednoduchý, náklady nízké, asi 15 Kčs za metr čtvereční. Tepelně akumulační schopnost stěny se sice touto izolací poněkud sníží, v bytech s ústředním vytápěním to však není na závadu. POSTUP PRÁCE Nejprve si opatříme potřebný materiál. Jsou to jednak polystyrénové desky 10 mm tlusté (prodávají se v rozměrech 100X100 cm) v množství podle plochy, kterou budeme izolovat, jednak archy tužšího balicího papíru, kterého budeme potřebovat trojnásobek izolované plochy, a lepidla Koramex M, Herkules a Dilex.
Ze zdi, kterou budeme izolovat, pečlivě seškrábeme malbu až na omítku a zeď omyjeme mokrým hadrem tak, abychom odstranili všechny zbytky malby. Pokud byla zeď tapetována, odstraníme tapety i malbu. Pak si zhotovíme lepicí směs (dále lepidlo I): podle návodu připravíme lepidlo Koramex M (raději hustší). Zeď natřeme lepidlem I, tímtéž lepidlem natřeme i archy balicího papíru 1 a zeď jím polepíme. Nastříháme si pruhy 2 balicího papíru asi 50 cm široké, přeložíme je podélně na polovinu, jednu polovinu natřeme lepidlem I a přilepíme ji do rohů sousedících stěn a pod strop a k podlaze tak, aby podélný přehyb papíru byl přesně v rohu, lepidlem opatřená strana byla nalepena na zdi, kterou izolujeme a zbývající nenatřená polovina pruhu papíru zůstala volná. Polystyrénové desky 6 rozřežeme listem pilky na kov na formát 100X 50 cm a po jedné straně je polepíme balícím papírem 3. Stěnu i polystyrénové desky necháme dobře zaschnout, nejlépe do druhého dne. K další práci budeme potřebovat lepidlo II, které si připravíme z Koramexu M, Herkulesu a jednoho balení lepidla Dilex, pruhy balícího papíru 4 nastříhané na šířku 40 cm. S lepením desek na zeď začínáme v levém rohu u podlahy. Na papírem polepenou stranu polystyrénové desky naneseme lepidlo II, poté naneseme lepidlo I po obvodu stran přiléhajících k rohu a podlaze a desku přichytíme připravenými volnými polovinami pruhu papíru v levém rohu místnosti a u podlahy. Horní vodorovný okraj a pravý svislý kraj desky přilepíme ke zdi připraveným pruhem 4 tak, že půl šíře papíru nalepíme na desku a půl na zeď. Přechod balicího papíru z desky na zeď musí být plynulý. Při lepení další desky necháme odstup od předcházející desky asi 7 mm. Vzniklé spáry mezi deskami přelepujeme pruhy balicího papíru 5. Postupujeme co nejrychleji ve vodorovném směru zleva doprava od podlahy až ke stropu. V rozích a u stropu opět naneseme lepidlo I na volné pruhy papíru, které přilepíme k deskám. Případné nerovnosti vyrovnáme nalepením další vrstvy papíru. Hrany polystyrénových desek u oken a dveří a případné výškové nerovnosti desek
25
zbrousíme hrubým smirkovým plátnem nataženým přes špalík dřeva. Pokud budeme izolovat zeď i za radiátorem ústředního topení, můžeme jako reflexní vrstvu pod tapetu nalepit Alobal. Spodní okraj desek u podlahy lze
ZVLHČOVAČ V dnešní době trpí mnoho dětí chorobami horních cest dýchacích. Jednou z příčin je příliš suchý vzduch v bytech vytápěných dálkovým ústředním nebo etážovým topením. Abychom zvýšili obsah vlhkosti v bytě, můžeme zhotovit jeden nebo více stojanů na odpařování vody, které postavíme k radiátorům. Mimo topné období se dá stojan využívat k přenášení nářadí při opravách v domácnosti. POSTUP VÝROBY Z plechu tlustého 2 mm vystřihne-
26
uchytit i lemovkami pro podlahové krytiny z PVC. Mezi polystyrenem a lemovkou však musí být vrstva papíru, protože lemovka se lepí Chemoprenem a ten polystyren rozpouští. Na takto izolovanou stěnu přilepíme obvyklým způsobem tapety. Bez prac-
VZDUCHU me dva kroužky 0 30 mm a dva 0 33 mm. Uprostřed nich vyvrtáme otvor 0 5,2 mm. Z drátu 0 6 mm vytvarujeme dvě čela a příčky. Na rovné podložce privaríme k dolním částem čel kroužky 0 30 mm třemi krátkými svary (det. B). Na horní část privaríme kroužky 0 33 mm (det. A). Ve výšce 1 50 mm odspodu privaríme příčky (det. C). Z ocelového drátu 0 5 mm zhotovíme dvě spojky dlouhé 484 mm, na jejichž obou koncích vyřízneme závit M5 dlouhý 15 mm. Z novodurové trubky 0 32,5 mm
ného vrtání otvorů můžeme na stěnu pomocí háčků na obrazy Parnas zavěsit lehčí předměty, plakáty lze připevnit pouze špendlíky. K zavěšení větších a těžších obrazů či předmětů použijeme hmoždinky. K. Š. uřízneme část dlouhou 468 mm, která bude sloužit jako držadlo. Do obou konců držadla zasuneme špalíky dřeva dlouhé asi 40 mm, jejichž průměr přizpůsobíme vnitřnímu průměru trubky tak, aby do ní šly těsně zasunout (tloušťka trubky je 2,5 mm). Doprostřed špalíků vyvrtáme otvor 0 5,2 mm na provlečení spojky 0 5 mm. Všechny kovové části nastříkáme syntetickým nebo nitrocelulózovým lakem. Stojan sestavíme tak, že nejprve spojíme obě čela spojkou v dolní části čtyřmi maticemi M5 (det. B). Mezi horní kroužky čel vložíme držadlo, provlékneme druhou spojku a dvěma maticemi přitáhneme čela k držadlu. Na závit kápneme trochu barvy, aby
se matice nepovolovaly. Na příčky čel zavěsíme nádobu na vodu. Použijeme truhlík na květiny, který je k dostání za 20 korun v prodejnách výrobků z umělých hmot
nebo v prodejnách Sempry. Přes držadlo přehodíme plentu z dobře savého textilu (dětská plena, froté ručník ap.). Nádobu naplníme vodou do výše asi 1 cm od horního okraje.
KONFERENČNÍ STOLEK S ODKLADACÍMI PROSTORY Dlouho jsem sháněl konferenční stolek, který by odpovídal mým představám, až jsem se nakonec rozhodl vyrobit ho sám. Většina sériově vyráběných konferenčních stolků má totiž dvě nevýhody: stabilní velikost horní desky a ne příliš prakticky řešené prostory na odkládání drobností. Pokud u některých lze horní plochu zvětšit, musíme ze stolku napřed všechno odklidit. U odkládacích prostorů se zase neberou v úvahu potřeby uživatelů — odložení knih, časopisů, lahve či skleničky. Tyto důvody mne vedly k vlastní konstrukci stolku, který se mně v praxi
osvědčil. Ve spodní části lze postavit i větší knihy či láhev, na střední desku se dá odložit sklenička ap. POSTUP PRÁCE Podle rozpisky materiálu si připravíme jednotlivé části. Všechny uvedené rozměry (kromě otočné podpěry) jsou konečné. Nejvhodnějším konstrukčním materiálem je překližka 12 mm tlustá, protože stolek z ní vyrobený je velmi pevný, i když dost těžký. Ke snížení hmotnosti lze přepážky 4 až 7 a vzpěry 9 až 11 vyrobit buď z laťovky, nebo z desek vlastní výroby (rámy z lišt 8 mm tlustých z obou stran polepených sololitem. Horní de-
Plentu před zavěšením celou namočíme, aby voda vzlínala až nahoru. Vždy asi po jednom týdnu tkaninu přepereme a promácháme v čisté vodě. sky 12 a 13 je možné zhotovit i z dřevotřísky. Nosný rám vyrobíme z latí 1 a 2, které v rozích buď pouze přeplátujeme či spojíme na čepy a rozpory, a slepíme lepidlem Duvilax nebo Herkules. Hotový rám přilepíme zespodu na dolní desku 3 a shora spoj zpevníme vruty. Potom horní plochu a hrany desky 3 odýhujeme dýhou vhodně volenou podle interiéru. Technika dýhování byla popsána ve sborníku USS č. 61. Stejně odýhujeme přepážky 4, 5, 6, 7 a vzpěry 9, 10 a 11. Zde však odýhujeme pouze viditelné hrany, zatímco sklopenou desku 13 odýhujeme celou. Všechny díly vždy po odýhování přebrousime brusným papírem po vláknech (používání brusných kotoučků na vrtačku není vhodné, narušuje strukturu dýhy) a přelakujeme bezbarevným nitrocelulosovým lakem. Brou-
27
sení ä lakováni vždy po zaschnutí předcházející vrstvy alespoň dvakrát opakujeme. Před prvním nátěrem se doporučuje vetřít do dýhy fermež. Přepážky 5 a 6 slepíme a spojíme kolíky z tvrdého dřeva 0 6 mm do tvaru písmene „ H " , k nim pak stejným
28
způsobem připevníme přepážky 4 a 7. Otvory pro kolíky vrtáme pečlivě, aby vzpěry 4, 5 a 7 byly uprostřed dílů 6 a celá takto vzniknuvší mříž byla pravidelná. Bude-li to nutné, upravíme hoblíkem horní a dolní dosedací hrany hotové mříže do roviny, aby přilehly ke
spodní desce 3 i střední desce 8. Takto připravenou sestavu přepážek 4 až 7 spojíme lepením a kolíky se spodní deskou 3 a střední deskou 8 tak, aby obě desky přesahovaly mříž na všech stranách stejně, asi o 10 mm. Spojení desek 3 a 8 s mříží
můžeme zpevnit i sešroubováním vruty do předvrtaných děr, není to však bezpodmínečně nutné. Hrany a horní plochu střední desky 8 opět odýhujeme a dokončíme povrchovou úpravu lakem. Vzpěry 9 a 10 spojíme kolíky a lepidlem do tvaru písmene „T". Díl 9 posuneme asi o 25 mm mimo střed dílu 10, aby se dal přišroubovat ke střední desce 8. Dosedací hrany vzpěr 9, 10 a 11 opět upravíme hoblíkem do roviny a svrtáme je pro kolíky a vruty se střední a horní deskou 8 a 12. Mezi vzpěrou 10 a kratší hranou obou desek (8 a 12) necháme vzdálenost asi 60 mm, v níž bude umístěna otočná podpěra, určená
k podepření sklopné desky 13. Podpěru slepíme a sešroubujeme ze tří dílů 14, 15 a 16. Nemusíme ji dýhovat, stačí jen namořit odpovídajícím lihovým mořidlem a přelakovat. Slepé otvory pro osu 17 v deskách 8 a 12 je třeba předvrtat pečlivě, neboť při otáčení se podpěra musí vyhnout závěsu 19, jímž budou odspodu spojeny desky 12 a 13. Umístění otvorů v deskách je proto nesouosé, a to na tu stranu, kam se bude podpěra otáčet při sklopené desce 13. Se vzpěrou 10 musí však být osa rovnoběžná, asi o 2 mm. V desce 8 vyvrtáme otvor do hloubky 10 mm, v horní desce 12 maximálně do hloubky 8 mm.
Desky 12 a 13 spojíme zespodu pianovým závěsem 19, přitom na desce 12 podložíme závěs páskem dýhy, aby po zvednutí desky 13 na hotovém stole byly obě ve stejné výši. Pak vyzkoušíme sestavení celé horní části stolu a pokud ptirjde vzpěra snadno otáčet, celou sestavu skolíkujeme, slepíme a sešroubujeme. Hrany i horní plochu horní desky 12 odýhujeme a dokončíme povrch lakováním. Stůl otočíme, nosný rám namoríme mořidlem, nalakujeme a nakonec přišroubujeme kolečka 18. Chceme-li se vyhnout dýhování, můžeme stůl ponechat v přírodním stavu a pouze jej nalakovat bezbarevným lakem nebo krycím emailem. V takovém případě dbáme, aby vruty nebyly vidět. J. K.
DRŽÁK NOŽŮ Nezbytnou rekvizitou každé domácnosti je souprava kuchyňských nožů, které by měly být stále ostré. Protože však jsou obvykle volně uloženy v jedné z přihrádek zásuvky, dochází při jejich vybíraní k otupování ostří nekrytých čepelí, nehledě k případnému poranění, které si můžeme způsobit. Všechny tyto nedostatky tradičního uložení kuchyňských nožů řeší jednoduchý držák, který si s minimem námahy a nákladů může udělat každý sám. Nože v držáku jsou dobře přehledné a umístíme-li držák nad pracovní deskou, nemají k nim přístup děti. Jeho zhotovení je zcela jednoduché: Na užší stranu ohoblované laťky přišroubujeme nábytkové magnety, jejichž plechy necháme přečnívat asi o 1 mm. Počet magnetů a délku laťky udává počet nožů, které chceme tímto způsobem zavěsit. Šířku užší strany laťky volíme podle tloušťky rukojetí nožů. Otvory pro šroubky k přišroubování na stěnu umístíme* v ose dvou magnetů tak, aby je kryly čepele nožů. . M. V.
29
koníčky SVĚTLOTESNÉ OKNO A DVEŘE DO FOTOGRAFICKÉ LABORATOŘE Měl jsem to štěstí, že se mi podařilo přesvědčit rodinu, že je rozumnější mít v panelovém třípokojovém bytě svoji vlastní pracovnu, než zabírat na různé práce všechny místnosti, kuchyň nevyjímaje. Praxe ukázala, že je to řešení rozumné a nejvhodnější. V bytě je naprostý pořádek, každá věc má svoje místo. Chtělo to jen promyslet byt tak, aby dětem zůstal dětský pokoj (14 m2), ve větší místnosti (16 m2) vyřešit dokonalou obývací ložnici s pracovním koutkem pro manželku a nejmenší pokoj (12 m2) upravit na pracovnu. Protože mým koníčkem je především fotografování, snažil jsem se místnost vybavit i jako laboratoř pro výrobu černobílých a barevných fotografií. To předpokládalo kromě instalatérských prací (přívod a odvod studené i teplé vody) upravit okno a dveře tak, aby byly světlotěsné. Obojí se mně po několika pokusech podařilo. U okna — sériově vyráběné dřevěné otočné okno 120/160 běžně používané v panelových domech — jsem k vnitřnímu okennímu křídlu přišrouboval další profil s drážkami pro druhé sklo a roletu jsem zabudoval do truhlíku upevněného na horním rámu. Okno je tedy trojitě zaskleno a v pracovně je
30
méně hluku a větší teplo (asi o 4 °C více, než v ostatních místnostech). Způsob upevnění rolety umožňuje otvírat okno i při stažené roletě. Úpravu dveří jsem vyřešil obložením kovové zárubně dřevěnými deskami, což se osvědčilo nejen funkčně, protože dveře opravdu nepropouštějí světlo, ale i z estetického hlediska působí mnohem lépe. ÚPRAVA OKNA Okno vymontujeme (stačí rozšroubovat horní i dolní středový závěs), oddělíme vnitřní křídlo od vnějšího a vnější křídlo uložíme, protože ho nebudeme upravovat. Okenní rám vnitřního křídla opatrně vysklíme, sklo očistíme od ztvrdlého tmelu a uložíme na bezpečné místo. Je-li okno olištované, hřebíky vytáhneme, lišty očistíme, nalakujeme a uložíme. Budeme je potřebovat po rekonstrukci rámu k opětnému zasklení. Pomocí dláta, smirkového papíru a vhodných rozpouštědel pečlivě vyčistíme celý obvod rámu, kde bylo zasazeno podkytované sklo spolu s lištami pro jeho držení. Pak opálíme barvu po celém obvodu okna na místech, kam budeme později vlepovat přídavné profily. Tato místa jsou vyznačena na obr. 1 (i dalších) silnou čarou. Vše pečlivě dosmirkujeme, zdrsníme i barvu na ostatních částech okna. Je-li na okenních křídlech montován Kovotěs, není nutné jej demontovat. Po té zkontrolujeme rozměry a to jak rozměry celkové na obr. 1, kde míry A, B, C udávají maximálně možné míry pro úpravu (zakresleno čárkovaně), aby okno šlo otevírat, tak i rozměry původního okenního rámu (obr. 2). V případě, že se rozměry liší, musíme míry udané na výkresech patřičně upravit. Budeme potřebovat dva typy přídavných profilů: jednodušší profil na horní část rámu, na který nakonec upevníme světlotěsný kryt rolety a složitější s drážkou i pro roletu na dvě svislé a spodní stranu rámu. Pří-
davné profily zhotovíme z kvalitní vyschlé nepopraskané borové fošny na okružní pile s rovným, neprohnutým stolem. Začneme s výrobou složitějšího profilu 1, jehož upevnění na svislé křídlo rámu je znázorněno na obr. 3. Tvar profilu 1 (obr. 4) je poměrně složitý, proto pracujeme pečlivě a s rozmyslem. Každou míru si postupně označíme na kraji opracovávaného profilu, zkontrolujeme ji a teprve potom řežeme. Hotové profily na nástavci okružní pily pro úhlové řezání zkrátíme na přibližně delší míru než bude konečná. Profily pečlivě vybrousíme, hlavně drážky pro roletu, které již teď musíme natřít matným černým olejovým lakem na školní tabule. Nátěr asi třikrát opakujeme, vždy s opětovným jemným broušením po patřičném zaschnutí. Drážka musí být bezvadně matně černá a hladká — při protažení hadříku drážkou v ní nesmí zadrhávat chloupky. Druhý profil 2, na který pak přilepíme světlotěsný kryt rolety, vyrobíme podle obr. 5. Na přípravku pro úhlové řezání profil přesně zarovnáme na rozměr „ A " a patřičným vybráním na zarovnaných krajích profil včepujeme na horní část rámu (obr. 6). Profil popřípadě dolícujeme tak, aby jeho horní plocha byla přesně stejně vysoko jako okolní rám. Složité profily 1 pak vsadíme nejprve na obě svislé strany. Kraje profi-
KLIČKY V RÁMU OKNA ODJIŠTĚNO
KLIČKY V OKENNÍM KŘIDLE
"H-ZAJŠŤ. LIŠTA SKLA 8x11 mm
SVĚTLOST (976)
i
i
24
31
32
lu na horní straně včepujeme do profilu 2 výstupky 8X16 mm přesně na sebe. Spodní části zarovnáme tak, aby končily s kótou B (obr. 1) a začepujeme do rámu okna. Vše musí být vyrobené přesně a těsně. Zbývá ještě upevnit tentýž profil 1 na spodní stranu okenního rámu. Jeho kraje opět co nejpečlivěji včepujeme do výstupků 8X16 mm svislých profilů. Za předpokladu, že vše sedí a drážky pro roletu na sebe přesně navazují, spojíme na několika místech profily s rámem pomocí kolíků (zatím jen nasucho) tak, jak to je znázorněné na výkresech. Ještě je však třeba zabezpečit světlotěsnost i ve spod-
ních rozích, tam, kde se profily dotýkají. Nejjednodušeji toho dosáhneme dodatečným úběrem z profilů, jak znázorňuje obr. 7. Profily orýsujeme a potom okno rozebereme. Vyšrafované plošky vybereme na cirkulační pile, na každý roh okna uřízneme jednu destičku ze dřeva tloušťky 5 mm, rozměru 80X20 mm a dále destičky z letecké překližky 2 mm tlusté, rozměrů 80X47 mm. Pak vše namažeme velmi dokonale lepidlem Epoxy 1200 (ne jiným), profily i okno znovu sesadíme a skolíkujeme kolíky namazanými týmž lepidlem. V dolních rozích stejným lepidlem podmažeme a přisadíme nejprve destičku
5 mm tlustou, případně proti posuvu při schnutí ji raději zajistíme izolepou. Po dokonalém zaschnutí odstraníme truhlářské svěrky, kterými jsme si zabezpečili díly proti posuvu během lepení, okno ve spodních rozích doopracujeme tak, aby bylo možné stejným lepidlem přilepit plátky z překližky 2 mm tlusté. Proti posuvu je zajistíme truhlářskými svěrkami, které nesmíme příliš stáhnout, aby se neodlomila spodní část drážky pro roletu. Druhý den po zaschnutí vše pečlivě opracujeme a vysmirkujeme. V případě, že se vytlačilo nějaké lepidlo ve spojích pro drážku rolety, musíme — pokud jsme lepidlo nevytřeli
33
nátěry fermežovou barvou bílou, vždy po předchozím zaschnutí a obroušení. Poslední nátěr provedeme syntetickým venkovním nebo univerzálním emailem. Natřeme celek, to znamená i ta místa, na kterých jsme barvu neopalovali. Všechny vnitřní díly světlotěsného krytu rolety natřeme několikrát černou matovou barvou. Okno zasklíme nebo dáme do sklenářství zasklít.
v mokrém stavu — drážku velmi pracně a pečlivě dobrousit a samozřejmě opravit nátěr. Výroba světlotěsného krytu na roletu je již velmi jednoduchá. Kryt zhotovíme z kvalitní několikavrstvé překližky (nejlepší je zakoupit ve Stavivech překližku sovětskou) 12 mm tlusté podle obr. 8. Jednotlivé díly krytu 3, 4 a 5 spojíme na drážku a pero, které vyřízneme na okružní pile. Spojení pomocí kolíků není tak vhodné, protože spoj není světlotěsný a je pak nutné rohové spoje dodatečně zalít Epoxydem. Zadní díl 5, který budeme lepit na horní díl okna, vyřízneme z překližky 8 mm tlusté. Při jiném rozměru by roleta plynule nepřecházela do drážky v profilu. Bočnice 6 vyrobíme z překližky 12 mm tlusté, spoje provedeme opět na okružní pile. Malou frézkou nebo zbroušeným vrtákem upnutým ve stojanové vrtačce zhotovíme do bočnic zahloubení 42X21 mm pro desku 7. Spodní odnímatelný kryt 8 vyřízneme z překližky tlusté 12 mm podle obr. 8. Před slepením všech dílů krytu rolety vyvrtáme ještě na stojanové vrtačce otvory pro distanční sloupky 9 se závitem M3. Distanční sloupky 9 vyrobíme z šestihranu nebo kruhové oceli 0 asi 6 mm, kterou navroubkujeme kolečkem na soustruhu. Odmaštěné sloupky pak vlepíme Epoxydem do předvrtaných otvorů. Kryt slepíme Epoxydem, po dokonalém zaschnutí opracujeme, jemně vysmirkujeme a pomocí kolíků nebo šroubů zalepených do dřeva přilepíme na horní část okna tak, jak je znázorněno na obr. 6. Po zaschnutí opět pečlivě opracujeme, holé dřevo napustíme napouštěcí fermeží, a pak opatříme dvěma
34
Zbývá namontovat roletu. Do bočnic krytu 6 přišroubujeme držáky rolety 10. Jako roletovinu použijeme černou, nejlépe oboustrannou koženku. Koženka má být tak dlouhá, aby i ve staženém stavu zůstaly na roletovém válci dva závity. Šířku koženky volíme tak, aby na každé straně byla mezi držáky a krajem koženky mezera asi 5 mm. Do spodního konce rolety našijeme lištu l i z pružného ocelového plechu 1 mm tlustého, do níž předem vyvrtáme otvor 0 4,2 mm a dále otvory pro upevnění madel, která umístíme tak, aby po montáži byly kraje madel asi 2 mm vzdálené od okrajů vlepených profilů 1. Středový otvor pronýtujeme po zašití do rolety nýtem s vnitřním otvorem asi 0 3,2 mm. Před přibitím koženky na dřevěný roletový válec musíme ještě znemožnit pohyb aretační západce tím, že do ní ťukneme vhodným důlčíkem. Roleta tedy nebude držet po určitých záskocích v různé poloze, ale bude nutné ji stáhnout až dolů a proti vytažení ji zajistit kolíčkem. Je to nutné proto, že pro změnu polohy rolety ze záskoku na opětovné vytažení je potřebná dráha asi 40 mm a tu k dispozici nemáme. Hotovou roletu přibijeme na dřevěný válec. Krátké hřebíčky délky max. 6 mm používáme na straně západkového mechanismu až do místa, kde je hlava hřebíku, zajišťující vinutou spirálu mechanismu rolety. Pak již můžeme koženku přibíjet delšími hřebíčky (10 až 12 mm). Máme-li koženku jednostrannou, připevníme ji tak, aby byla černá koženková část směrem do místnosti a bílý textilní podklad směrem ven. Před vložením rolety do držáků musíme ještě napružit spirálu. Plochý výstupek rolety podržíme nějakým klíčem nebo kleštěmi a roletu natáčíme tak dlouho, aby síla pružiny byla dostatečná k tomu, aby stažená roleta lehce vyjela nahoru. V takto napruženém stavu musíme roletu dostat do roletových držáků. Pokud se nám to nepodaří, vyrobíme si z kousku plechu malý klíček, který "umožní držet roletu napruženou až do doby.
než ji vsuneme i do levého držáku. Funkci rolety vyzkoušíme, nakonec přišroubujeme spodní kryt 8 třinácti zapuštěnými šroubky M3. ÚPRAVA DVEŘÍ Úprava vlastních dveří je jednoduchá. Na té straně dveří, kde bude obložení, tedy do místnosti, musíme asi o 5 mm upilovat štítek zámku. Místo jednoduchého zámku, kudy by pronikalo světlo, dáme dózickou vložku FAB. Než upilovaný štítek znovu upevníme, vylijeme ho Epoxydem tak, aby celou plochou přiléhal ke dveřím. Při této úpravě bude klika asi 5 mm od obložení — musíme si tedy dát pozor, abychom si nepřiskřípli ruku. Kdybychom chtěli světlotěsnou úpravu dveří u novostavby, je výhodné sehnat křídlo dveří s hlubším zámkem. Tyto dveře pak mají kliku dále od kraje dveří, takže nemusíme štítek pilovat. Původní práh odmontujeme a vyrobíme si papírovou šablonu na zhotovení nového prahu, vysokého 50 mm a širokého tak, aby jeho přední část byla pokud možno zároveň se zdí (80 mm). Práh velmi přesně vyrobíme z jednoho kusu tvrdého dřeva, několikrát jej vybrousíme a nalakujeme bezbarvým epoxydovým lakem. Po uschnutí jej na upravený, rovný podklad pevně přišroubujeme alespoň třemi dlouhými šrouby, každý do čtyř hmoždinek. Pokud jsme pracovali přesně, práh na zavřené dveře těsně přiléhá po celé jejich šířce. Z vnitřní strany přilepíme „rohový díl" z PVC, který v místech dveří chyběl. Pak pečlivě změříme zárubeň. Podle obr. 9 musíme nejprve zjistit světlou šířku zazděné zárubne A a světlou výšku C. Dveře zavřeme a posuvným měřítkem (jako hloubkoměrem) zjistíme vzdálenost B. Na této míře velmi záleží, aby vyhotovené obložení bylo přitisknuto až na samé dveře. Měříme
tuto míru raději na několika místech dveří. Ve všech nových panelových domech se montují univerzální zárubně, do nichž lze montovat dveře libovolným způsobem. Musíme proto na té straně, kde má být montováno obložení, proškrábat a pročistit všechny otvory sloužící k případné montáži závěsů — bude jich šest. V těchto otvorech bývá zakytován jakýsi korek. Zakoupíme závěsy do univerzálních zárubní — tři levé a tři pravé. Všech šest závěsů upravíme tak, že vlastní závěs odřízneme. Na zbytku, který
použijeme, zbyde jenom taková část se závitem M6, aby při namontování do zárubně ani kousek plechu nevyčníval — jinak by nebylo možné dorazit obložení až na dveře. Materiál na obložení rozřežeme na okružní pile, potřebné hrany odyhujeme a vždy dvě latě spojíme kolíky velmi hustě, aby nebyla porušena světlotěsnost, do tvaru písmene L. Je možný i jiný způsob spojení — například na drážku a pero jako u světlotěsného krytu rolety. Před vlastním spojením ještě vyvrtáme do dvou latí otvor 0 10,2 mm (pro spojku 11) a dva otvory k němu kolmé (obr. 9). Toto uspořádání umožňuje obložení rozebrat nebo přemístit na jinou zárubeň. Otvory pro dřevěné kolíky 0 8 mm vrtáme až po slepení a sesazení obložení. Kolíky nemažeme lepidlem — slouží jen jako rozebíratelné vodicí čepy. Pro vrtání některých otvorů je nejvhodnější okružní pila upravená jako vodorovná vyvrtávačka — hlavička pro upnutí vrtáku by tedy měla být na hřídeli a dále by měla být možnost připevnit boční, posuvný vodorovný stůl. Slepené horní obložení přesně zarovnáme na úhlovém nástavci okružní pily a předběžně sešroubujeme svislými díly 7. Zkontrolujeme míru C a pak svislé díly na straně u prahu zkrátíme opět na úhlovém nástavci a obložení definitivně smontujeme.
Obložení vsuneme na zárubeň dveří a zkusíme, zda se po celém obvodu opírá o dveře. Je-li vše v pořádku, naprosto přesně (velmi na tom záleží) rozměříme otvory 0 6,2 mm, které musíme vyvrtat do vnitřních svislých částí obložení. Jimi přitáhneme celé obložení do šesti upravených závěsů. Potřebnou délku šroubů si změříme a na soustruhu vyrobíme šrouby železné s plochou hlavou velkého průměru. Závitem je opatříme jen na té části, kde je to zapotřebí. Drážku pro šroubovák vyfrézujeme. Pokud jsme pracovali čistě a přesně, obložení přesně sedí bez jakýchkoli škvírek. Ty nesmějí být ve spojích, nahoře, ani dole, ve styku s prahem. Před montáží na zárubeň je vhodné natřít vnitřek obložení matnou černou barvou na školní tabule. Jemným vlasovým štětečkem pak natřeme stejnou barvou celý obvod dveří (i ve styku s prahem) tak, aby nátěr nebyl viditelný při zavřených dveřích ani z jedné strany. Na tu část obložení, která je ve styku s dveřmi (proužky šíře 19 mm) nalepíme Chemoprenem nebo odpovídajícím lepidlem černou sametku šíře 20 mm. S pomocníkem nakonec překontrolujeme silnou, alespoň 500 W žárovkou světlotěsnost. Aby byla zkouška provedena zodpovědně, musí ten, kdo zůstane v místnosti, umožnit očím přizpůsobit se. ;
IVO TICHÝ
ELEKTRICKÝ ODVIEČKOVAČ VČELÍCH PLÁSTOV Odviečkovanie včelích plástov pri zbere medu zaberie pomerne veľa času. Ak obhospodarujeme viac ako 20 včelstiev, vyplatí sa nám zhotoviť si elektrický odviečkovač včelích plástov, ktorým si prácu uľahčíme a zrýchlime, lebo má výkon asi 200 až 300 plástov za hodinu. Prístroj (obr. 1) poháňa elektromotor s výkonom 550 W a otáčkami 1 430 min- 1 . Vonkajšie rozmery odviečkovača sú 460X580X1 200 mm. Princíp prístroja je jednoduchý. Na hriadeli elektromotora je pripevnená remenica, ktorá má na obvode ozubenie, do ktorého zapadá ozubenie ďalšej remenice. Pomocou klinových remeňov sa pohyb obidvoch remeníc prenáša na remenice pripevnené na hriadeľoch rotorov. Na hriadeľoch je kotúčmi pripevnená jednak dvojica tyčiek s lopatkami a jednak dvojica holých tyčiek, ktoré slúžia ako opora lopatiek. Medzi hriadele s rotujúcimi lopatkami
sa zasúva plást pripevnený v ráme; rotujúcimi lopatkami sa odstráni vosk, ktorý padá do zásuvky vsunutej do spodnej časti odviečkovača. PRACOVNÝ POSTUP Kostru zhotovíme podľa obr. 2. Najprv si podľa rozpisu materiálu pripravíme jednotlivé diely. Do nosníkov 1.1 vyvrtáme otvory 0 15 mm, do ktorých zasunieme rúrky 1.2 s privareným závesom 1.9. Potom rúrky privaríme na nosníky 1.1 (pozri det. A). Zhotovíme kotviace skrutky 1.8 a privaríme ich podľa det. B na nosníky 1.6. Vložky 1.10 opracujeme a kútovým zváram privaríme na nohy 1.4 podľa det. C. Pripravené diely kostry potom zvaríme do jedného celku. Po zvarení kostry vyvrtáme otvory 8X0 12 mm do nosníkov 1.3. Otvory 0 4,5 mm do nosníkov 1.5 vyvrtáme až pri montáži vodiacich líšt 13. Ďalej zhotovíme z plechu hrubého
35
36
Pokračujeme vyhotovením rotora 2 (obr. 3). Lopatky 2.1 zhotovíme z antikorózneho plechu podľa obr. 2. Vystrihneme 118 pásov plechu s rozmermi 12X50 mm. Vyvŕtame do nich otvory 0 6 mm; vŕtame jednotlivo podľa šablóny. Na záver ohneme vo zveráku lopatky na vyžadovaný tvar. Podľa obr. 2 vysústružíme aj hriadele 2.8, tyčky 2.2, lôžka 2.9, kotúče 2.13, remenice 2.14. Kryt 2.11 a kotúč 2.16 vyrežeme z antikorózneho plechu. Pri montáži rotora 2 postupujeme takto: Na dve tyčky 2.2 postupne nasúvame dištančné rúrky 2.4 a lopatky 2.1, doprostred nasunieme kotúče 2.16 a potom opäť rúrky a lopatky a z obidvoch strán naskrutkujeme matice 2.3. Dbáme pritom na to, aby bola dodržaná vzdialenosť kotúča 220 mm (obr. 3, rez C-C). Na ďalšie dve tyčky 2.2, ktoré sa zasunú do protiľahlých otvorov v kotúči 2.16, nasúvame dištančné rúrky 2.4 a lopatky 2.1 tak, aby os lopatiek ležala v medzere protiľahlých lopatiek. Dĺžky dištančných rúrok volíme podľa potreby tak, aby sa lopatky voľne otáčali na tyčkách. Do vedľajších prázdnych otvorov v kotúčoch 2.16 nasunieme voľné štyri tyčky, na obidva konce ktorých naskrutkujeme aj matice 2.3. Tieto holé tyčky slúžia ako opora lopatiek. Na konce tyčiek nasunieme kotúče 2.13 a provizórne ich pripevníme maticami 2.3. Na koniec hriadeľa
0,5 mm vnútorný kryt 8 (obr. 4). Možno použiť aj antikorózny plech. Po ohnutí plechu spojíme kryt zvarením alebo nitovaním. Vnútornú stranu vnútorného krytu 8 nastriekame bielou epoxidovou farbou (antikorózny materiál nestriekame). Kryt 8 vložíme zhora do kostry a vyvŕtame otvory
0 24 mm tak, aby ich os ležala na spojnici nad sebou ležiacich otvorov 0 12 mm vyvŕtaných v nosníkoch 1.3. Osi otvorov 0 12 mm vo vnútornom kryte 8 sú totožné s osami otvorov 0 12 mm v nosníkoch 1.3. Otvory 0 4,5 mm budeme vŕtať až pri montáži vodiacich líšt 13.
2.8 bez pera namontujeme ložisko 2.10 s lôžkom 2.9. Celky kotúčov 2.13 s lopatkami 2.1 a tyčkami 2.2 vsunieme do vnútorného krytu 8 a zboku nasunieme cez kryty 2.11 hriadele 2.8. Pred zasunutím hriadeľov 2.8 do protiľahlých otvorov 0 24 mm vnútorného krytu 8 nasunieme kryty 2.11 aj z druhej strany. Na voľné konce hriadeľov namontujeme lôžka 2.9 s ložiskami 2.10 a lôžka 2.9 pripevníme na kostru. Zhotovíme perá 2.15 a nasunieme remenice 2.14. Celok kotúčov zafixujeme na hriadeli 2.8 závlačkami 2.12 a dotiahneme matice 2.3. Zasúvací rám 4 zhotovíme podľa obr. 3. Narežeme priečniky 4.1, 4.18 a vodiace profily 4.3 a rám zvaríme. Upínacie zariadenie zhotovíme podľa rezu D-D. Pripravíme si piesty 4.14, prevŕtame skrutky 4.15, narežeme závit do rúrok 4.16 (pozri obr. 4). Rúrky 4.16 privaríme medzi priečniky 4.1 a 4.18, do ktorých vopred presne súosovo vyvŕtame v rozstupe 345 mm dva otvory hore 0 9 mm, dole 0 4,5 mm. Rúrky privaríme tak, aby boli súosovo s vyvŕtanými otvormi. Na piesty 4.14 navlečieme pružiny 4.17
37
38
39
Obr. 4
40
a vsunieme ich do rúrok. Zaskrutkujeme skrutky 4.15 a nakoniec na piesty naskrutkujeme gule 4.13. Doprostred tyče 4.5 privaríme zarážky 4.6, ktoré prispôsobíme spodku úľového rámika, a na konce tyče privaríme podľa rezu E-E vodiace profily 4.4. Vo vodiacom profile 4.4 vyvŕtame otvory 0 4 mm, na ktoré privaríme matice 4.7. Takto pripravenú opornú tyč priskrutkujeme podľa výšky úľového rámika na vodiace profily 4.3 pomocou skrutiek 4.8. Pripravíme zarážky 4.12 z gumy, zhotovíme skrutky 4.10 a privaríme ich na podložky 4.11, na ktoré prilepíme lepidlom Chemoprén zarážky 4.12. Takto pripravené celky priskrutkujeme na priečnik 4.1. Pohon zariadenia 3 zhotovíme podľa rezu B-B na obr. 3. Elektrický motor 23 (2 APJC—80—4) vystrojíme remenicou 3.2 s ozubeným kolesom a na konzolu 22 pripevníme druhú remenicu 3.3 s ozubeným kolesom. Motor s remenicou 3.2 a plechom 21 nasunieme na kotviace skrutky 1.8, osadíme klinový remeň 3.1 do príslušných remeníc a napneme ho. V tejto polohe zafixujeme motor 23 maticami 17. Namontujeme konzolu 22 s remenicou 3.3 tak, aby ozubené kolesá boli v zábere a mali hladký chod. Ozubenie namastíme. Osadíme aj druhý klinový remeň. Zhotovíme pružiny 15, vhodné sú pružiny z posilňovacej súpravy, ktoré skrátime na dĺžku 200 mm. Vrchné konce pružín upravíme tak, aby sa dali zavesiť na záves 1.9 a spodné konce tak, aby sa o ne zarazila vodiaca tyč 4.2. Upravené pružiny 15 osadíme na závesy 1.9. Pokračujeme zhotovením vrchného krytu 5. Z plechu ohneme kryt 5.2
41
do tvaru písmena U (pozri rez G-G na obr. 4) a prispájkujeme naň lišty 5.3 ohnuté do tvaru písmena L; dve lišty budú pravé a dve ľavé. Na tieto lišty sa po konečnej montáži položia vlastné kryty 5.1 z organického skla. Do krytu 5.2 vyvŕtame podľa rúrok 1.2 otvory 0 11 mm na vodiace tyče. Kryt 5 nasunieme na kostru a potom na priečnik 4.1 zasúvacieho rámu privaríme vodiace tyče 4.2 tak, aby sa dali zasunúť do rúrok 1.2. Do nosníka 1.3 a 1.5 kostry vyvŕtame otvory
0 4,5 mm a skrutkami 14 priskrutkujeme vodiace lišty 13. Potom už môžeme zasunúť rám 4 tak, aby vodiace tyče 4.2 zapadli do rúrok 1.2 a do pružin 15. Podľa obr. 4 a 5 vystrihneme a ohneme kryty 6, 7, 9, 10 a 11. Pripevníme ich závitoreznými skrutka-" mi 16 na kostru. Zásuvku 12 zhotovíme takisto z plechu a zasunieme ju do zárezu v prednom kryte 10. Napokon ešte priskrutkujeme kolieska 24 do vložiek 1.11 v podperách kostry.
ÚPRAVA KLADKY PRO VLEK V USS č. 62/1987 byl uveřejněn návod na zhotovení lyžařského vleku. Tak jako autor návrhu, jsem i já stál před problémem jak dosáhnout potřebné frikce mezi lanem a kladkou. Jedním z řešení by bylo povulkanizování vnitřního povrchu drážky v klad-
ce; to však je mimo možnosti kutila. Nakonec se mi podařilo problém vyřešit zamontováním klínového řemenu mezi dvě příruby s úkosy, takže po sešroubovaní vznikne drážka, jejíž dno tvoří řemen. Takto upravená kladka se velmi osvědčila — při přetí-
OSVETLENIE FOTOKOMORY Pri vyvolávaní fotografií je nevyhnutné osvetliť fotokomoru svetlom, na ktoré nie sú fotografické papiere citlivé. Používajú sa buď farebné žiarovky, alebo lampy s výmennými filtrami. Cena, za ktorú sa takáto (ampa v našich predajniach foto-kino predáva, je pomerne veľká, a preto som sa rozhodol zhotoviť si ju sám. Pracovný postup je jednoduchý a dá sa zvládnuť za nedeľu.
42
Lampa znázornená na obrázku je určená pre filtre s rozmermi 240X X180mm; pre iné filtre by bolo treba rozmery jednotlivých dielov upraviť. Plášť 1 a steny 2 zhotovíme z hliníkového plechu hrubého 1,5 mm. Plášť ohneme podľa rúrky vhodného priemeru, a potom pomocou dvoch uholníkov ohneme lemy tak na plášti 1, ako aj na vystrihnutých stenách 2. Vyvŕtame otvory po-
Pri odviečkovaní plástov postupujeme takto: Najprv uvedieme elektromotor do chodu. Spodok včelieho plástu položíme na tyč 4.5 a do vrchu plástu zapichneme hroty piestov 4.14. Zasúvací rám chytíme za priečnik 4.1 a zatlačíme ho dole až na doraz. Rotujúce lopatky pritom plást odviečkujú. Potom vrátime zasúvací rám do pôvodnej polohy a plást vyberieme. Takým istým spôsobom postupne odviečkujeme všetky plásty. Dr. ERNEST ALT žení poklesnou otáčky dříve, než začne lano prokluzovat. Výroba kladky je sice o něco složitější, značně se však sníží opotřebení lana i kladky, takže se podstatně prodlouží životnost celého zařízení. Zhotovení kladky, která se skládá z pouzdra, kotouče, dvou přírub a klínového řemenu je zřejmá z výkresu. Uvedené rozměry platí pro kladku 0 260 mm a ocelové lanko 0 3 mm, jež používám kvůli snížení hmotnosti celého zařízení na svém vleku, dlouhém 150 m (délka lana je tedy 300 m). V případě, že bychom volili lanko většího průměru, musíme drážku přiměřeně rozšířit a použít i širší klínový řemen, čímž se dosedací plocha zvětší. V uvedené kladce je použit klínový řemen 13X630, který šikmým řezem zkrátíme tak, aby vyplnil drážku po celém obvodu přírub. Obě příruby se sešroubují imbusovými šrouby M 6; v jedné přírubě je tedy třeba zhotovit otvory se zahloubením pro hlavy šroubů a v druhé otvory se závitem. Příruby se při stahování k sobě vystřeďují na osazeném průměru kotouče kladky. Po stažení zůstanou příruby asi 2 mm od sebe, takže lanko dosedne na povrch klínového řemene. B. R. dľa obrázka a plášť so stenami z vonkajšej strany zlepíme epoxidom. Aby lepidlo nestekalo, zahustíme ho plnidlom, např. zásypom. Po stvrdnutí prilepíme na kraje zahnutých lemov modelárske lišty 7 a 8 a potom rámik 3 vystrihnutý z rovnakého hliníkového plechu. Vznikne tak drážka, do ktorej budeme zasúvať filtre. Aby bol spoj pevnejší, oblepíme lemy s lištami a rámikom pásikom silonovej tkaniny 22 nasiaknutej epoxidom. Lepené spoje obrúsime a lampu vrátane drážok na filter nastriekame matnou čiernou farbou. Namiesto náteru čiernou farbou môžeme drážku na filter
43
Konzolu 4 ohneme z hliníkového plechu a priskrutkujeme ju dvoma skrutkami 17 s maticami 18 na plášť 1. Potom na konzolu priskrutkujeme objímku 10. Do otvoru v plášti osadíme priechodku 20, ktorou pretiahneme trojžilový kábel 2 1 , drôt určený na zakostrenie prichytíme pod skrutku 12. Proti vytrhnutiu zabezpečíme kábel zvierkou 6, ktorú ohneme z hliníkového plechu.
oblepiť aj čiernym zamatom; v tom prípade by však museli byť lišty 7
a 8 hrubšie, aby sa do drážky zmestil filter.
ÚPRAVA KAZIET SUPER 8 Citlivosť filmov Super 8 sa do expozičnej automatiky väčšiny kamier zavádza samočinne, a to vrchným kódovacím zárezom v čelnej stene kazety. Medzinárodná norma stanovuje pre jednotlivé citlivosti presné rozstupy medzi stredom centrovacieho otvoru kazety (A) a spodnou hranou' vrchného zárezu (B), ktoré musia výrobcovia dodržiavať s maximálnou odchýlkou ±0,38 mm. Platí, že so vzrastajúcou citlivosťou sa tento rozstup zmenšuje a kódovací výrez sa zväčšuje. Ak pri filmoch s citlivosťou 17° ČSN meria uvedený rozstup 17,78 mm, potom pri materiáli s citlivosťou 23° ČSN je to už len 10,16 mm. Po založení kazety do kamery jej indikačný tŕň „prečíta" zakódovaný
44
údaj a podľa neho nastaví expozičnú automatiku. Aj keď pôvodná norma stanovila rozstupy pre celé rozpätie bežných citlivostí, popredné fotochemické firmy sa zjednotili iba na dvoch základných hodnotách 17 a 23° ČSN, t. j. 40 a 160 ASA, v ktorých dodávajú väčšinu filmov Super 8, např. Agfa Moviechrome 40, Kodak X40 a X160 a pod. Tejto situácii sa prispôsobili aj výrobcovia snímacej techniky, ktorí upustili od viacstupňových indikátorov citlivosti a začali kamery vybavovať iba jednoduchými tŕňmi dešifrujúcimi zvyčajne len uvedené dve základné hodnoty. Ak do takto upravenej kamery založíme materiál inej citlivosti, např bežne dovážané sovietske čiernobiele kazetové filmy Svěma OČ 45, ktoré majú atypickú citlivosť 18° ČSN, môže sa stať, že ich dekódovací obvod bude pokladať už za materiály s citlivosťou 23° ČSN, a na uvedenú hodnotu nastaví aj expozičnú automatiku. Filmového amatéra potom čaká nemilé prekvapenie: výsledný film bude veľmi tmavý, podexponovaný. Ako tomu predísť? Pri kazetách s filmom Svěma OČ 45 je rozstup medzi stredom centrovacieho otvoru a spodnou hranou kódovacieho zárezu asi 15 mm. Ak predĺžime túto vzdialenosť na 17,78 mm (±0,38 mm), teda na hodnotu zodpovedajúcu 17° ČSN, nasta-
Lampu vešiame na stenu závesom 5, ktorý ohneme z drôtu 0 4 mm. Záves pripevníme otočné na vyčnievajúce drieky skrutiek 12. Aby nezadŕhal o stenu, vložíme medzi stenu a záves podložku 14, maticu 13 a ďalšiu podložku 15. Nakoniec záves zabezpečíme krídlovými maticami 16. Ak svetlo preniká štrbinou, ktorou nasúvame filter, zhotovíme ešte z tenkého hliníkového plechu kryt 9. ING. MARTIN HORKÝ vi sa automatika na ňu a film bude exponovať rovnako ako materiály s citlivosťou 17° ČSN. Film sa tým síce o 1° ČSN preexponuje, ale keďže toto rozpätie zodpovedá len odchýlke o 1/3 clonového čísla (kým pri nastavení na 23° ČSN už 1 2/3 clonového čísla), na jeho krytí sa to nijako neprejaví. Ak tŕň kamery indikuje iba dve základné citlivosti 17 a 23° ČSN, môžeme celý vrchný kódovací zárez zaslepiť; ak má prístroj viacrozsahový tŕň, zatlačíme do prelisu za kódovacím zárezom vhodnú dištančnú vložku zhotovenú napríklad z lepenky, moduritu, plastu, dreva a podobne, ktorá predĺži vzdialenosť medzi stredom centrovacieho otvoru a spodnou hranou kódovacieho otvoru na určených 17,78 mm (±0,38 mm). Je samozrejmé, že zabudovaný konverzný filter, určený na snímanie na farebné materiály za denného svetla, necháme pri nakrúcaní na čiernobiele materiály vyklopený, aby zbytočne neznižoval relatívny otvor objektívu a nezhoršoval jeho kresbu. Uvedenú úpravu som vyskúšal na kamere Canon 514 XL, ale hodí sa aj pre všetky ostatné prístroje s automatickou indikáciou citlivosti. Záujemcom, ktorí by si chceli upraviť aj kazety s materiálmi s inými citlivosťami, prípadne plnené podomácky rozřezávanými filmami DS 8, odporúčam preštudovať seriál Tajemství správné expozice, ktorý vychádzal v časopise Amatérský film 7—12/1982 (vydáva nakladateľstvo Panorama). JIŘÍ LOS a J. D.
Auto-moto
ELEKTRICKÝ VYHRIEVACÍ VANKÚŠ Sadnúť si v zimnom období do studeného automobilu nie je príjemné, ani zdravé. Priestor auta sa síce začne vyhrievať už asi po desiatich minútach jazdy, ale sedadlo vodiča zostáva studené ešte ďalších tridsať minút. Vodiči tak môžu ochorieť na obličky, močový mechúr a močové cesty. Preventívnou ochranou proti týmto ochoreniam je elektrický vyhrievací vankúš na sedadlo, ktorý je vlažný už asi po troch minútach a v zasadnutej časti približne za päť až šesť minút. Vyhotovenie vankúša nie je veľmi zložité ani nákladné, takže vodičom, ktorí v zime často jazdia, sa vyplatí. PRACOVNÝ POSTUP Vyhrievací vankúš, ktorého schéma zapojenia je na obr. 1, má výkon asi 58 W a je napájaný napätím 12 V. Vyhrieva sa odporovými slučkami R1 až R6, ktoré zhotovíme z priameho odporového drôtu. Drôt získame roztiahnutím vykurovacej špirály do elektrických teplomerov. Každú slučku ohneme zo 65 cm dlhého drôtu; dĺžka sa overila skúškou, pri ktorej odporový drôt asi 1 m dlhý sa pripojil na akumulátor 12 V a uprostred tejto dĺžky sa držal v dlani. Dĺžka drôtu sa postupne skracovala tak, aby sa drôt dal udržať v dlani najmenej 10 minút. Pri uvedenej dĺžke 65 cm pretekal odporovým drôtom elektrický prúd s intenzitou asi 0,8 A. Do vankúša musíme zašiť šesť odporových slučiek zapojených paralelne (obr. 2). Ako nosnú časť vankúša použijeme podkladový materiál zo sklolaminátovej tkaniny Vertex, hrubý asi 0,4 mm. Ide
Obr. 1. Schéma zapojenia
o obdobu materiálu používaného na opravu sklolaminátových lodí, striech a pod. Túto tkaninu možno nastrihať nožnicami a šiť na šijacom stroji. Vystrihneme dve podložky veľkosti 40 x 70 cm. Na jednu z nich nakreslíme fixkou rozloženie výhrevných slučiek tak, aby pri okrajoch zostalo 15 mm voľného miesta na obšitie. Vyhrievacie slučky najprv ručne přistěhujeme niťou na podložku a potom ich prišijeme na šijacom stroji silonovou niťou obnitkovacím stehom. Vývody slučiek zapojíme paralelne svorkami z lámacej svorkovnice, ale bez bakelitovej časti. Na lepšie spevnenie svorky ešte prišijeme ručne zrebnou niťou na podložku. Keďže odporový drôt nemožno spájkovať mäkkou spájkou, musíme ho v svorkách spojiť čo najlepšie. Do miesta medzi treťou a štvrtou slučkou zapojíme termostat Th na reguláciu vyhrievacej teploty. Najvhodnejší termostat je žehličkový (možno ho kúpiť v Technomate za 27 Kčs), lebo znesie prúd do 10 A. Časť na osadenie ovládacieho gombíka odrežeme. Rozmermi by bol vhodnejší termostat z elektrického vankúša typ TH 65, (vyrába n. p. Metra), ale je určený pre prúd do 2 A. Mohol by sa teda použiť pre vyhrievací vankúš s nižším príkonom asi do 30 W. Tento príkon by síce stačil, ale museli by sme upraviť odporové slučky. Termostat podložíme v dolnej časti pertinaxovou fóliou hrubou asi 0,2 až 0,4 mm a ako celok prišijeme zrebnou niťou na podložku. Zapojíme ho do série s prívodom prúdu jednej jeho vetvy. Na takto zhotovený podklad vankúša priložíme druhý diel sklolaminátovej podložky a obidva diely zošijeme po obvode aj v miestach medzi slučkami. Elektrickú časť funkčne vyskúšame pripo-
Obr. 2. Rozloženie odporových slučiek
Obr. 3. Vykurovacie vložky v reze
45
Použitý materiál
vod pod prístrojovú platňu. Prívod uložíme pod gumovým kobercom a vo vzdialenosti po 20 cm prichytíme káblovými príchytkami na dlážku. Na prístrojovej platni pripevníme záporný vodič na vhodnú skrutku karosérie — na kostru. Kladný vodič pripojíme v spínacej skrinke na kontakt zapájajúci prúd pri uvádzaní automobilu do chodu. Tým je zaručené, že pri opustení automobilu je prikrývka vypnutá aj vtedy, ak ju zabudneme vypnúť vypínačom. Nemalo by sa to však stať, lebo sedieť dlhší čas za jazdy stále na vyhrievanom vankúši nie je zo zdravotného hľadiska vhodné. Ručné vypínanie šňůrovým vypínačom je teda bežné. OTAKAR HOŠEK Vyhrievací vankúš pripevnený na povlaku sedadla pomocou zipsu možno kedykoľvek ľahko odpojil
jením na zdroj 12 V. Odoberaný elektrický prúd nemá byť väčší než asi 4,5 A. Aby sa zväčšila mechanická odolnosť vankúša a absorpcia tepla, obložíme polovýrobok vankúša z obidvoch strán kučeravěnou tkaninou VATEX zo 100 % plastu (obr. 3). Táto tkanina sa používa na výrobu zimných prešívaných búnd, otepľovačiek a pod., v načuchranom stave je asi 10 mm hrubá. Dá sa bežne šiť na šijacom stroji a ťažko sa zapaľuje. Všetko spolu po obvode obšijeme na šijacom stroji a ešte prešijeme aj medzi slučkami v dĺžke asi 10 cm. Aby sa nestrapkali kraje, obšijeme nakoniec celý vankúš po obvode 3 cm širokou lemovkou. Poťah na vyhrievací vankúš ušijeme z dekoračnej tkaniny Aratex. Na kratšej strane poťahu prišijeme zips alebo šnúrky na uväzovanie. Na poťah prikrývky prišijeme na každú stranu hore polovicu rozoberateľného zipsu dlhého 30 cm. Druhé polovice potom prišijeme na poťah sedadla. Tak je vankúš za jazdy pevne spojený so sedadlom, nezhŕňa sa, netlačí a nepoškodzuje. Doprostred dvojžilovej prívodnej šnúry, ktorej dĺžku volíme asi 30 cm, zapojíme (podľa obr. 1) šnúrový vypínač V I . Na koniec prívodnej šnúry pripevníme vidlicu PAIV12 V, ktorá sa používa na prenosné automobilové svietidlá. Na jednoduché pripojenie prikrývky k rozvodu elektriny v automobile zhotovíme držiak, na ktorý pripevníme poistnú skrinku na dve automobilové poistky 6 A a zásuvku PAL/12 V. Držiak ohneme z pásika 1,5 mm hrubého plechu do tvaru písmena U podľa obr. 4. Držiak priskrutkujeme na voľné a prístupné miesto medzi prednými sedadlami. Od poistkovej skrinky vedieme dvojžilový pri-
46
Obr. 4. Držiak zásuvky a poistiek
HYDRAULICKÝ ZVEDÁK K běžnému vybavení auta patří zvedák, určený na výměnu pneumatik. Motorista, který si dělá údržbu a drobné opravy vozidla sám, potřebuje nejen zvednout bok vozu, ale i jeho přední nebo zadní část, motor, nebo převodovku. K těmto účelům se boční zvedák dodávaný výrobcem nehodí. Zhotovil jsem si proto jednoduchý hydraulický zvedák, který používám při opravách vozu Wartburg 1000 (hmotnost 960 kg). Ve sklopené poloze má zvedák výšku 140 mm, zvednutý 450 mm. Náplň nádržky obsahuje 0,3 I oleje. Celkový náklad na materiál použitý pro jeho výrobu a zakoupený v podniku Kovošrot, Domácí potřeby a Kovomat byl 64 koruny. POSTUP PRÁCE
Základnu zvedáku 9 zhotovíme z profilu U, jehož konce seřízneme pod úhlem 45° do hloubky 50 mm. Na dno základny privaríme držák 4. Tvoří ho dva kusy ploché oceli 30 X 8 mm, jejichž rozteč upravíme podle šířky závěsného oka použité pístnice 6. Ramena 1 zhotovíme z ploché oceli 30X10 mm. Ve vzdálenosti 334 mm od kraje si na podélné ose naznačíme úhel 45° a zde rameno odřízneme a zbylou část privaríme pod stejným úhlem. Ramena upevníme do silnějšího svěráku, za studena ohneme a vyvrtáme otvory 0 16 mm a 0 i 4 m m . Mezi ramena vložíme
rozpernou trubku 2, přední část stáhneme svěrkou, ramena srovnáme, aby byla souměrná k podélné ose a rozpernou trubku a přední část svaříme. Z pásové oceli 30X8 mm vyrobíme držáky ramen 3, na jejichž horních koncích vyvrtáme otvor 0 16 mm. Do otvoru jednoho držáku 3 zasuneme šroub M16X140 mm, na šroub nasuneme rozpernou trubku s rameny a pak další držák 3 a vše lehce stáhneme maticí M16. Abychom získali potřebnou vůli po svaření a vychladnutí součástek, je vhodné vložit mezi držáky 3 a ramena 1 podložky 0 16 mm. Takto sešroubovanou část usadíme na stěny základny a privaríme. Táhla 7 ohneme z ploché oceli, vyvrtáme otvory 0 12 mm a do zadních otvorů naklepneme čepy s otvorem pro závlačku. Na čepy nasuneme vzpěry 5 z ploché oceli, do nichž předem vyvrtáme ve vzdálenosti 40 mm od horního okraje otvor 0 12 mm a zajistíme je závlačkou. Čep siícujeme s táhlem 7 a privaríme. Opěrku 8 tvoří deska, na jejíž spodní část privaríme v rozteči 20 mm držáky, které mají tvar písmene L Do držáků vyvrtáme otvor 0 16 mm a 0 12 mm. K otvoru 0 12 mm privaríme rozpernou trubku. Na přední část ramen 1 připevníme držák opěrky 8 šroubem M16X45 mm s maticí. Opěrku srovnáme, aby byla kolmá na vodorovnou osu ramen 1 a šroub
a matici dotáhneme. Na držák opěrky ještě připevníme šroubem M12X45 obě táhla 7. Táhla srovnáme, aby byla rovnoběžná s rameny 1 a souměrná k podélné ose a pak již můžeme přivařit vzpěry 5 na bočnice základny 9. Úhel a rozteč otvorů musí být na obou koncích ramen 1 a táhel 7 shodný. Vytvoří pantograf, který udržuje opěrku 8 neustále v kolmé poloze. Pístnice 6 má mít průměr pístu 50 mm a vysunutí pístní tyče 150 mm. Koupíme ji buď v Kovošrotu (1 kg za 1,50 Kčs), nebo ji vyrobíme z tlustostěnné trubky 0 60 mm. Podrobnější postup výroby pístnice byl uveřejněn v článku „Hydraulické sklápanie valníka" (USS č. 64/1987). Na tyč pístu (kolmo k ose) privaríme čep 11. Na osazené konce čepu navlékneme táhla 10, zhotovená z ploché oceli a zajistíme závlačkami. Pístnici s namontovanými táhly vložíme na základnu 9, závěsné oko pístnice zasuneme do držáku 4 a zajistíme šroubem. Druhé konce táhel 10 spojíme s rameny 1 pomocí čepů podobně jako u pantografu. Povolíme silně utažené matice a rukou vyzkoušíme volný chod zvedáku. Továrně vyrobený zvedák stejného principu má navíc kolečka. Při zvedání vozidla se posouvá osa opěrky zvedáku z pravé strany na levou (podle výkresu) a zvedák tedy vjíždí pod vozidlo. Zvedák bez koleček můžeme použít jen pro zvedání nezabržděného vozidla a to jen v ose jízdy. Zvedák stojí, pojíždí vozidlo. Vyplatí se tedy vybavit zvedák kolečky. Vhodná jsou např. vyřazená kuličková ložiska s otvorem 1 5 až 17 mm. Do otvoru ložiska zasuneme šroub nebo čep, zajistíme maticí nebo závlačkou a hlavu šroubu nebo čepu privaríme tak, aby kolečko vyčnívalo si 5 mm pod spodní stranou základny zvedáku. Větší výškou by se zbytečně zvyšovala výška sklopeného zvedáku, a tedy i použitelnost. Páku 12 vyrobíme z ploché oceli, k níž privaríme pouzdro a k němu pak rameno také z ploché oceli. Délku páky i ramene a úhel sevření musíme přizpůsobit použitému pístovému čerpadlu 13. Jako pístové čerpadlo poslouží nejlépe hlavní kapalinový brzdový válec, např. pro válec ze staršího typu vozu Wartburg vychází délka páky 400 mm, délka ramene 60 mm a úhel sevření 120°. Zdvih pístu tohoto válce je 35 mm a pro úplné zvednutí zvedáku je třeba 32 zdvihů páky. Průtokový šroub na vstupu brzdového válce ponecháme beze změny, ale průtokový šroub 14 na vý-
47
SCHÉMA HYDRAULIKY
48
stupu kapaliny musíme upravit tak, aby plnil funkci zpětného ventilu. Úprava šroubu byla popsána ve zmíněném článku v USS č. 64. Čep, kterým upevníme páku, zhotovíme ze šroubu M16, jehož hlavu privaríme na držák 3, ovšem až při montáži celé hydraulické části. Brzdový válec upevníme pomocí příruby, kterou privaríme co nejníže na základnu zvedáku. Na píst válce privaríme vidlici.
kterou upevníme čepem k ramenu páky. Přírubu i čep páky privaríme tak, aby při zmačknuté páce (tedy při zasunutém pístu) byl konec páky, který držíme v ruce alespoň 50 cm nad zemí. Pro rozvod hydraulické kapaliny použijeme potrubí používané pro rozvod brzdové kapaliny v autě. Jako zpětný ventil 15 je vhodný takový průtokový ventil nebo kohout, který lze upravit pro brzdové potrubí (na-
ZARIADENIE STOP—ŠTART V súčasnosti vzrastá záujem o prístroje a zariadenia umožňujúce dosiahnuť úsporu energie aj obmedzenie znečisťovania životného prostredia, najmä v mestskej prevádzke. Uvádza sa napríklad, že isté úspory pohonných látok možno dosiahnuť, pri zastávkach dlhších ako 30 sekúnd, zastavením motora vypnutím spínacej skrinky. Súčasná cestná prevádzka však kladie značné nároky na rýchlosť reakcie na rozličné zmeny situácií, a tým aj na pozornosť vodiča. Vypínanie a nasledujúce spúšťanie motora týmto spôsobom je málo pohotové a môže byť aj zdrojom nebezpečenstva, lebo odvádza pozornosť vodiča. Nevýhodou je aj to, že pri vypnutom zapaľovaní zvyčajne nepracujú ukazovatele smeru a ostatné pomocné spotrebiče. Už pred časom sa objavili zariadenia, ktoré spúšťací proces v týchto prípadoch automatizujú; napríklad v predajniach TUZEX sa predávalo prídavné zariadenie firmy HELLA, avšak za cenu, ktorá musela odradiť väčšinu záujemcov. Zhotovil som si preto veľmi jednoduché a prevádzkovo spoľahlivé zariadenie „STOP—ŠTART", ktoré pracuje už vyše troch rokov bez porúch. Zariadenie umožňuje, najmä v mestskej prevádzke, dosiahnuť úspory pohonných látok a súčasne obmedzuje emisie výfukových plynov vypínaním motora automobilu pri krátkych zastávkach (čakanie na križovatkách, železničných priecestiach a pod.). Na uspokojivú funkciu zariadenia treba, aby elektrická sústava automobilu (akumulátor, štartér, dynamo alebo alternátor a jeho regulátor) bola v dobrom technickom stave a motor sa dal ľahko spúšťať. Výhodné je elektronické zapaľovanie s predĺženou iskrou — nie je však podmienkou. Zariadenie je vhodné najmä pre vozidlá s dvojtaktnými motormi, ktoré majú vply-
vom nedokonalého vyplachovania valcov vysokú spotrebu a exhalácie pri voľnobehu, ale oproti tomu sa veľmi ľahko spúšťajú. Používať zariadenie nie je vhodné, pokiaľ nie je motor zohriatý na prevádzkovú teplotu alebo pri nedostatočne nabitom akumulátore. Opatrnosť je potrebná pri používaní vo vozidlách s podtlakovým posilňovacom bŕzd. FUNKCIA ZARIADENIA V pokojovom stave sú obidve relé AI a A2 odpadnuté a cez pokojový kontakt 3A1 sa napája zapaľovanie automobilu; funkcia všetkých zariadení je normálna. V okamihu, keď chceme zastaviť motor, uvoľníme plynový pedál, tým zapne kontakt K s ním spriahnutý a zopne tlačidlo TL. Tlačidlom sa napája cievka relé A I . Zopne sa kontakt 1A1, ktorý zabezpečí napájanie cievky relé A1 aj po uvoľnení tlačidla, rozopne sa kontakt 3A1, ktorý preruší napájanie zapaľovacej cievky automobilu. Súčasne sa cez kontakt 2A1 napája cievka relé A2, ktorá je druhým koncom pripojená na kontrolnú žiarovku nabíjania. Pri vypnutom motore nedodáva dynamo (alternátor) prúd, v bode D je napätie záporného pólu batérie. Relé A2 preto tiež priskočí a zapnú sa jeho kontakty 2A2 a 1A2. Obidve relé zostávajú pritiahnuté, motor je v pokoji a sú napájané všetky spotrebiče okrem zapaľovania. Súčasne svieti kontrolná žiarovka Ž I , ktorá indikuje činnosť obvodu. Stlačením plynového pedála sa rozopne kontakt K, a tým odpadne relé A1. Kontakt 3A1 obnoví napájanie zapaľovacej sústavy. Kontakt 2A1 síce rozopne, ale relé A2 zostáva napojené cez kontakt 1A2 a odpor R. Súčasne jeho druhý kontakt 2A2 napája magnet spúšťača, ktorý sa rozbehne. V okamihu, keď motor naskočí, zvýšia sa jeho otáčky a dynamo (alternátor) začne
příklad kohout plynového sporáku). Velikost nádržky 16 záleží na obsahu pístnice, potrubí a brzdového válce. Většinou postačí obsah 0,3 až 0,41. Podle typu nádržky volíme i způsob upevnění na základnu zvedáku. Horní strana nádržky (zatká) nesmí být výše než opěrka a dno nádržky musí být nad úrovní vstupního otvoru brzdového válce 13. SVATOPLUK SLAVÍK dodávať prúd. Tým klesne napätie napájajúce cievku relé A2 pod hodnotu prídržného napätia a relé odpadne. Kontakt 2A2 vypne spúšťač a rozopne sa aj kontakt 1A2. Motor beží, zariadenie je v pokojovom stave a čaká na ďalšie stlačenie tlačidla. Činnosť obvodu možno kedykoľvek zrušiť vypnutím spínacej skrinky (teda aj počas štartovania). Na väčšine vozidiel je zapojená kontrolná žiarovka nabíjania medzi vodič od regulátora a kladný pól inštalácie. Pre tieto automobily platí schéma na obr. 1. Na niektorých automobiloch s alternátorom môže byť kontrolná žiarovka zapojená medzi vodič od regulátora a kostru vozidla. V tomto prípade použijeme zapojenie podľa obr. 2. Zariadenie „STOP—ŠTART" môžeme použiť bez zmeny zapojenia na automobiloch s ukostreným kladným alebo záporným pólom akumulátora a s 12 aj 6 V inštaláciou. ZHOTOVENIE ZARIADENIA Relé použije vstavané, např. > RP 7 0 1 , RP 100 a pod. na 12 V (6 V). Na type nezáleží — vhodné sú robustné kontakty. Tlačidlo TL použijeme výhodne presvetľovacie z radu T6, kontrolná žiarovka Ž1 (12V/1,5W) potom môže byť umiestnená priamo v ňom. Tlačidlo umiestnime na vhodnom mieste palubného panelu. Riešenie kontaktu K na automobiloch Škoda je jednoduché; od typu 1000 MB je konštrukcia ložiska plynového pedála rovnaká. Najprv vyskrutkujeme dve skrutky z boku vykurovacieho kanála, platničku ložiska odtiahneme a po odpojení oceľového ťahadlá z konca plechovej páčky môžeme ložisko vybrať aj s pedálom. Plechová páčka pri uvoľnenom pedáli prilieha hranou na hliníkový náliatok, ktorý slúži ako doraz. Náliatok na vhodnom mieste prevŕtame s priemerom 3,5 až 4 mm. Do otvoru potom prevlečieme mosadznú skrutku s plochou hlavou, ktorú opilujeme na výšku 1,5 mm. Skrutku izolujeme pertinaxovými podložkami a izolač-
49
nou rúrkou. Pod maticu utiahneme káblové očko a pripojíme autokábel s prierezom 0,75 mm 2 , pre ktorý na vhodnom mieste platničky ložiska prevŕtame otvor. Hlava skrutky tak vytvorí nový doraz plynového pedála a súčasne rozpínací kontakt. Káblik pretiahneme spolu s vodičmi elektroinštalácie (vedie hneď vedľa) pod palubný panel. Na iných automobiloch môžeme použiť vhodne umiestnený mikrospínač.
Relé pripevníme na vhodný držiak a umiestnime do škatuľky, najlepšie z plastu. Vývody môžeme nechať z rôznofarebných káblikov, alebo použijeme vhodné svorkonice, např. lámacie „čokolády". Zapojenie do palubnej siete nie je zložité. Veľkosť odporu R závisí od typu relé A2 (spotreby cievky). Je tu preto, aby relé A2 odpadalo čo najskôr po nabudení dynama (alternátora) pri rozbehu motora. Pre relé typu RP 102
(12 V) vyhovovala hodnota 100Í2 a pre relé RP701 sa nebude veľmi líšiť. Skusmo možno hodnotu nájsť tak, že odpor zapojíme do série s cievkou relé a pripojíme na zdroj jednosmerného napätia 8 až 9 V. Kotva relé musí pri pritisnutí prstom ešte spoľahlivo zostať pritiahnutá. Ak odpadáva, treba hodnotu odporu R zmenšiť. Zaťažiteľnosťou vyhovie teliesko od 0,5 W vyššie. ING. IVAN ŠIFTA
ELEKTRICKÉ RIADENIE KARBURÁTOR A Pri konštrukcii automobilových motorov sa stále viac presadzuje úsilie o maximálne zníženie spotreby benzínu pri zachovaní výkonu motora. Jedným zo spôsobov, ako sa priblížiť k tomuto cieľu, je zamedziť spaľovaniu benzínu v čase, keď sa motorom brzdí. Týmto problémom sa zaoberajú niektoré významné podniky vyrábajúce automobily. Napríklad automobil VAZ 2105 má zariadenie na uzatváranie prívodu pohonnej zmesi pri brzdení motora, čo prispieva k relatívne nízkej spotrebe benzínu. Doteraz vyrábané automobily Škoda však takéto zariadenie nemajú. Tento nedostatok možno odstrániť doplnením karburátora vhodným elektronickým zariadením. Do automobilov Škoda sa montuje karburátor JIKOV 32 EDSR s elektronickým ventilom, ku ktorému možno pripojiť regulačný systém riadený počtom otáčok motora a polohou klapky karburátora. Ak má motor viac ako 1 500 otáčok za minútu, pričom nohou nedržíme plynový pedál, regulátor okamžite uzavrie prívod benzínu pre voľnobeh. Prívod benzínu sa opäť otvorí pri poklese otáčok motora pod nastavenou hranicou (asi 1 500 otáčok za minútu) alebo stlačením plynového pedála. Toto dvojité ovládanie regulačného
50
systému vylučuje zastavenie motora a zamedzí nežiadúcemu trhavému chodu motora. Na regulácii je navyše kontrolná žiarovka, ktorá opticky ukazuje, kedy je prívod voľnobežného benzínu (svieti kontrolná žiarovka) uzavretý. Kontrolná žiarovka súčasne slúži ako indikátor chyby na regulácii vrátane poškodenia cievky elektromagnetického ventilu. Zariadenie sa dá použiť aj na automobily Lada 1500; musia sa však zvýšiť rozhodujúce otáčky regulácie z 1 500 až na 2 000 min-'. Dôvodom je dlhý voľnobežný kanálik v originálnom karburátore, ktorý sa nestačí naplniť zmesou a motor zhasne. Na automobiloch Lada 1200 a 1300 možno použiť reguláciu po výmene originálneho karburátora za karburátor JIKOV 32 EDSR, ktorý má oveľa lepšie vlastnosti aj elektromagnetický ventil. Novší karburátor JIKOV SEDR so zabudovaným elektronickým ventilom nie je vhodný, lebo magnet po uzavretí už nepremôže podtlak v nasávaní a nepritiahne ventil; k týmto karburátorom treba dokúpiť ventil z karburátora JIKOV 32 EDSR.
Obr. 1
Obr. 2
FUNKCIA SAMOTNEJ REGULÁCIE Na úpravu impulzov prichádzajúcich z prerušovača zapaľovacej sústavy do bodu 1 (prívod regulácie) sa v podstate použilo zapojenie uverejnené v časopise Amatérske rádio A, č. 1/1986 (Ing. R. Haramule: Otáčkoměr pro motorová vozidla). Schéma zapojenia regulačného zariadenia je na obr. 1. Odpor Rx sa pohybuje okolo 33 íl a nastavuje sa tak, aby pri preklápaní klopného obvodu
tvoreného tranzistormi T2 a T3 nedochádzalo k rozkmitaniu vplyvom zvlnenia napätia na kondenzátore C6. Zapríčinilo by to rýchle a opakujúce sa otváranie a zatváranie elektronického ventilu pri rozhodujúcich otáčkach (v našom prípade 1 500 min~1). Nastavenie treba skontrolovať aj pri napätí 11 V. Trimer P1 potom nastavíme do takej polohy, aby zariadenie zapínalo ventil pri otáčkach, ktoré si určíme (1 500 min- 1 ). Do bodu 2 privedieme napätie +12 V cez spínaciu skrinku. Všetky súčiastky, okrem vypínača V I , mikrospínača V2 a svetelnej diódy D5, umiestnime na platňu plošných spojov (obr. 2). Platňu osadenú súčiastkami pripevníme do vhodnej škatule, ktorú priskrutkujeme na palubnú platňu tak, aby kontrolná žiarovka D5 aj vypínač VI boli prístupné. Mikrospínač V2 zabudujeme do plynového pedála tak, aby zapol v okamihu, keď sa pedála dotkne noha. Najlepšie je urobiť dvojitú platňu na plynovom pedáli. Do pôvodnej platničky zabudujeme mikrospínač a cez ňu pohyblivo prichytíme kryciu platničku, ktorá pri stlačení zapne mikrospínač. Tým sa otvorí elektronický ventil a do voľnobežnej dýzy prichádza pohonná zmes. V okamihu, keď sú otáčky motora vyššie (1 500 min-1) a zložíme nohu z pedála, dýza sa uzavrie. Ďalšie otvorenie sa zabezpečí reguláciou alebo opätovným zošliapnutím plynového pedálu. Mikrospínač môže byť aj na ťahadle vedúcom ku škrtiacej klapke prvého stupňa karburátora. Vypínačom VI môžeme celú elektronickú reguláciu vyradiť; elektronický ventil sa potom otvára pri zapnutí spínacej skrinky a nie je regulovaný. ROSTISLAV VONÁŠEK
51
stroje a nástroje UNIVERZÁLNÍ HNACÍ JEDNOTKA S VELKÝM ROZPĚTÍM OTÁČEK Kutilství — tato převážně mužská doména — je pro svou mnohotvárnost nejoblíbenějším a vinou nedostatečných služeb občanům i nejužitečnějším koníčkem. Každý kutil však potřebuje svou dílnu nebo dílničku, a kutilové, bydlící v panelových domech — mezi něž patřím i já — mají pořádně přistřižená křídla. Problémem je zde totiž nejen nedostatek místa, ale také hluk, kterým je kutilova činnost provázena. Podařilo se mi s úspěchem vyřešit oboje: to první díky pochopení rodinných příslušníků úpravou skříně v předsíni, do níž jsem vestavěl pracovní stůl, na něj upevnil svěrák a stojan s vrtačkou, jež se dá po sklopení využít jako soustruh na dřevo; to druhé nahrazením příliš hlučné vrtačky (kolem 1OOdB) univerzální hnací jednotkou, která je jednak méně hlučná a jednak má výhodu šestistupňové regulace rychlosti pracovního vřetena. Velké rozpětí otáček od asi 150 do 1 200 min~ 1 pro soustružení, do 3 000 min" 1 pro vrtání a do 6 000 min~ 1 pro broušení a možnost změny směru otáčení umožňuje široké využití. Těmto značným nárokům nejlépe vyhovuje elektrický motor z automatické pračky. Použil jsem motor DPC 100-2/16 (výrobce MEZ Mohelnice) s dvou a šestnáctipólovým vinu-
52
tím. Má 300 otáček za minutu s reverzací pro praní a 2 800 otáček za minutu bez reverzace pro odstreďovaní. Tento elektromotor se výborně hodí pro univerzální hnací jednotku v dílně, zvláště pro velký odstup obou stupňů otáček. Výkon motoru je 180 W při vyšších a 60 W při nižších otáčkach. Druhá hodnota výkonu se zdá malá, je nutné si však uvědomit, že platí pro velmi nízké otáčky — asi osmkrát nižší oproti vyšším, ačkoli je výkon snížen na třetinu. Z toho vyplývá naopak větší jmenovitý kroutící moment. Ten je při nízkých otáčkách 1,60 Nm, při vysokých 0,61 Nm. Motor je navržen pro zvýšenou teplotu prostředí, a proto není třeba obávat se teplot, kdy na motoru nelze udržet ruku. Připouští se oteplení o 75 °C při vyšších a o 85 °C při nižších otáčkách. Před nežádoucím oteple'ním je motor chráněn pojistkou Klixon, která vypíná motor při teplotě vinutí 120°C. Univerzální hnací jednotkou poháním jak dřevosoustruh (přídavný díl k vrtačce), tak kovoobráběcí stroj, který jsem si postavil podle návodu v USS č. 4/1972. Broušení však neprovádím na kovosoustruhu, jehož suvným plochám škodí smirkový prach, ale na brusce, vlastně kusém soustruhu.
ÚPRAVA MOTORU Protože soustružení a broušení vyžadují opačný směr otáčení, než jaký má motor při vyšších otáčkách (rozumí se při orientaci řemenic na motoru i na brusce vlevo vůči obsluze), je nutné původní zapojení motoru podle obr. 1 upravit. K tomu stačí sejmout víko motoru na straně řemenice a sledovat modrozelený vodič spojeného vinutí hlavní a pomocné fáze (HF, PF). Po rozstřižení několika smyček provázkové bandáže nalezneme na povrchu vinutí v bužírce spoj obou vinutí, který rozdělíme a po nastavení novým vodičem spolu s původním modrozeleným vyvedeme ven na svorkovnici. Původní konektor motoru nahradíme běžnou lámací svorkovnicí s jedenácti svorkami, kterou upevníme k motoru. Tím získáme možnost změny směru otáčení motoru na obou stupních otáček. Na elektromotor zabudovaný trvale pod pracovní desku stolu (s prořezem otvoru pro klínový řemen) upevníme rozběhový kondenzátor C1 s kapacitou 16^F (450 V, typ MP), společný pro oboje otáčky. Od svorkovnice vyvedeme jeho řízení devítižilovým kabeJem k ovládací skříňce zapojené podle obr. 2. Jako skříňka poslouží i víčko od sprejového balení Resistinu ML To pak jedním průchozím vrutem v izolační trubce připevníme v dosahu ruky na stěnu dílny. Montujeme-li skříňku na hořlavý podklad, musíme pod ni vložit lignátovou podložku 0 80 mm tlustou 5 mm. Elektrická instalace musí odpovídat bezpečnostním předpisům a normám ESČ. Rozmístění
53
EVENT. FIXACE NEBO HYDR. TLUMIČ
54
nižších otáčkách motoru). Výsledek, respektive vyhodnocení pocitů, nás přesvědčí. Někam do oblasti mezi tu „podložku a ruce" se dostaneme kyvným zavěšením motoru pod spodní desku stolu nikoli pomocí obvyklých kovových závěsů, nýbrž na pryžové pružiny (silentbloky). Ty brání šíření nízkých frekvencí kmitů a vzniku rezonancí dalších připojených částí buzené soustavy. Vzhledem ke směrům vektorů statických i dynamických sil je vhodný válcový typ pružiny (obr. 4). Při hmotnosti motoru 12 kg byla zvolena dvojice pružin velikosti 645 podle ČSN 63 5813 (vyrábí je Gumokov Hradec Králové). Při výrobě držáku je nutné počítat s důsledkem vyoseného tahu řemene, který vyvolává opačné směry deformací u obou pružin. Při tuhosti pružin 430 N.cm~i to vyžaduje usadit levou pružinu o 4 mm níže než pravou, aby osa motoru zůstala po jeho připojení vodorovná. Podrobnější řešení neuvádíme, protože záleží na všech konkrétních okolnostech.
Rozpiska materiálu
přepínačů a jejich označení na svrchní čelní stěně ovládací skříňky je na obr. 3. V ovládací skříňce jsou kromě páčkového vypínače V dva doupólové páčkové přepínače P1 a P3 pro řízení směru otáčení a přepínač P2 pro výši otáček motoru. K tomu je třeba zdůraznit, že při přepnutí přepínače P2 na vyšší otáčky musí být spojky vývodů přepínače P3 v horní poloze, t. j. čárkovaně podle obr. 2. Jinak motor nemá přímo připojený kondenzátor, rozbíhá se nahodilým směrem, pomalu, a nemá výkon. Při zapojování je třeba pamatovat na to, že vnitřní propojování v přepínačích je vždy na opačné straně než poloha páček! Na uvedenou vazbu přepínačů upozorňuje i značení na ovládací skřínce. Dokonalejší řešení by vyžadovalo jeden šestipólový pětipolohový přepínač, který však není k dispozici. Dva výrazně odlišné stupně otáček n n a n v motoru dávají výbornou možnost jemnější odstupňovat otáčky vřetene, např. třístupňovými klinovými řemenicemi. Pro motor s otáčkami 300 a 2 800 min~ 1 vychází při požadavku dalších čtyř mezistupňů kvocient geometrické řady otáček 2,1. Stupnice otáček vřetene pak vychází tak, jak udává tab. 1. Zvolíme-li pro přímý přenos základních otáček motoru na vřeteno
řemenice s průměrem 100 mm, vycházejí průměry dalších řemenic 65 a 135 mm. Převodové poměry udává tab. 1. První stupeň je vhodný pro řezání závitů, první čtyři pro soustružení, třetí až pátý pro vrtání a poslední dva pro broušení. Nejvyšší stupeň otáček je pod mezí maximálně dovolených otáček univerzálky soustruhu 6 000 min~ 1 pro průměr 80 mm. Takovou stupnici otáček lze při jednoduchém převodu jinak stěží vytvořit. PROTIHLUKOVÁ OPATŘENÍ Nejprve je třeba analyzovat příčiny a druh hluku a teprve podle toho přistupovat k jeho potlačování vhodnými úpravami. Mezi zatím neodstranitelnou příčinu hluku patří broušení větších kovových dílů, toho se musíme ve večerní době vzdát. Samotné vrtání a soustružení není příliš hlučné, pokud nevzniká tzv. samobuzené kmitání, kterému lze čelit úpravou pracovních podmínek. Je to např. změnou otáček, posuvů, řezných úhlů, vyložení nože atd. Velmi důležitý je i požadavek na vibroizolaci hluku samotného motoru. Pro ilustraci doporučujeme malý pokus: Zapneme si elektromotor položený přímo na stůl, pak jej podložíme například pryžovou podložkou a nakonec ho uchopíme do rukou (vše při
Dále je třeba dbát na vyvážení rotoru motoru, řemenic a stálost průřezu řemene. Nelze připustit házivost řemenic (hlavně radiální), která se vyskytuje téměř vždy u dřevěných řemenic. Proto je lépe zhotovit řemenice kovové (z duralu), z umatexu, silonu anebo z organického skla (plexi). U volně výkyvného motoru je radiální házivost nejčastější příčinou hlučného chodu spolu s vlivem časově proměnného zatížení motoru. Zde je účelné hydraulické tlumení polohy motoru nebo alespoň jeho fixace k rámu přes pryžovou pružinu. Samotný motor při otáčkách 300 min~ 1 jen mírně bručí v oblasti několika desítek Hz. Při otáčkách 2 800 min- 1 se posouvá účinná hladina hluku podstatně výše, hlavně šumem obou ventilátorů, do pásma stovek až tisíců Hz. Odhlučnění tedy nelze vyřešit jedním typem hlijkové izolace. Použitá dvojice válcových pružin podle provedených hlukových měření (mikrofonem a frekvenčním analyzátorem Brůel-Kjaer) snižuje vibrace při otáčkách 300 min~i o 14 dB, bez filtru A. (Pro méně informované čtenáře doplňujeme, že poklesu o kaž-
55
60
ŘEZ A - A
• i.
dych 6 dB odpovídá snížení intenzity hluku na polovinu.) Kromě pryže bylo ověřováno i velkoplošné uložení v molitanu, rozdíly byly minimální. Zakrytí motoru zevně nemá prakticky význam. Jiná situace je však při otáčkách motoru 2 800 min" 1 , při kterých šum ventilátorů omezuje vnější krytování. Překrytí motoru molitanem či pěnovým polystyrénem není účinné — hluk poklesne jen o několik desetin dB (s filtrem A). Výrazný pokles 0 10 dB přineslo až uzavření prostoru s motorem hmotným krytem z plechu 1 mm tlustého či dřeva tloušťky 20 mm. Pokud se tento kryt opatří uvnitř vrstvou molitanu 15 mm, poklesne hluk vně o další 4 dB. Tyto úvahy a měření je třeba chápat jako směrnice pro individuální případy řešení protihlukové izolace elektromotorů. Použitá koncepce odděleného motoru přes klínový řemen řešení napomáhá. Protože se motor při běhu dosti zahřívá, je třeba řešit i otázku chlazení a ventilačních cest. Ty by měly být do vnější atmosféry několikrát zakřivené a vyložené plstí či molitanem, aby mnohonásobný odraz hluku byl také mnohonásob-
ně tlumen. Otvor v desce stolu pro klínový řemen se překrývá úzkými „kartáči" s dlouhými žíněmi, které brání šíření šumu. Neúplná aplikace těchto protihlukových opatření v mém případě umožňuje vrtat a soustružit (při otáčkách motoru 300 min- 1 ) bez znatelného rušení okolí asi do 22. hodiny v zimě a do 23. hodiny v létě. Poté hluková hladina pozadí poklesává a další provoz v dílně by rušil. Značně se na tom podílí i obvyklé velkoplošné zasklení všech vnitřních dveří v bytě. Pokud však členové rodiny sledují rozhlas či televizi, není hluk z dílny ani přes zasklené dveře slyšet. BRUSKA je vlastně kusý soustruh, který lze popřípadě doplnit i koníkem a pak na něm lze i soustružit. Sestava soustruhu je na obr. 5, detaily na obr. 6. Soustruh je postaven na základě zakoupené upínky 1 U 43 Narex, která se za 70,— Kčs běžně prodává v železářství a je i bočnici prodávaného dřevosoustruhu Narex SD 350 pro vrtačku EV 513 D. Do upínky je vsazeno a sevřením zajištěno pouzdro 3 s vřetenem 6 na dvou zavřených kuličkových ložiskách 4. Pravý
konec vřetene je opatřen kuželem pro vrtačkové sklíčidlo 31 0 13 mm k uchycení větších brusných kotoučů či kotoučů čelně polepených smirkovým plátnem (lepeno Chemoprenem). Malé brousky na stopkách 0 6 mm se upínají s menším vyložením do kleštiny 7 v dutině vřetene šroubem 9. Také sklíčidlo je z bezpečnostních důvodů nezbytné zajišťovat osovým šroubem 10. Proto je třeba sklíčidlo osově provrtat a opatřit závitem M 6. Zcela nezbytný je také bezpečnostní stavitelný kryt 25 až 30. Na přední trubce lože 18 se upevňuje objímka 17 ze stojanu Narex-Combi. Do svislého otvoru této objímky lze upnout opěrku Narex pro ruční soustružení, broušení či leštění součástí do 0 170 mm obvodově i čelně a dále na obr. 5 vyznačený brousicí stolek 12 až 16. Pokud budeme jen brousit, stačí jen nejmenší řemenice. Jestliže už máme celý dřevosoustruh Narex SD 350, není nutné zajišťovat úpinku i lože. V tom případě však musíme svěrnou objímku 22 pro uchycení krytu na zadní trubku lože upravit na větší průměr trubky 30 mm. ING. ZDENĚK VRANÝ
STŘÍKACÍ PISTOLE NA SIFONOVÉ BOMBIČKY Při konečné úpravě svých výrobků jsem stál často před problémem, jak vyřešit nátěr. Nejvhodnější způsob je stříkání, ale na našem trhu nejsou vhodná levná zařízení k dostání. Používání barev ve sprayích je sice pohodlné, ale vyjde velmi draho a navíc je obtížné sehnat v tomto balení požadovaný odstín. Zhotovil jsem si proto stříkací pistoli, která se mi velmi osvědčila. Jako zdroj tlaku slouží sifonová bombička. Pro toho, kdo má možnost soustružit, není výroba pistole složitá, protože jde o zhotovení jen
pěti dílů. Ostatní součásti se jednak koupí jako náhradní díly k sifonovým lahvím a jednak použijí z vypotřebovaných sprayů. POSTUP PRÁCE Nejprve vysoustružíme z duralu těleso 1, nádržku 2, šroub 3 a 4 podle výkresu. Rozměry tělesa a nádržky jsou dány velikostí těsnicí gumy 10, kterou se nám podaří sehnat a délkou trubičky 9. Rozměry tedy popřípadě upravíme. Šroubem' 5 vysoustružíme z ocelového šestihranu. Jako náhradní
57
Stříkací pistole: 1 — těleso z duralu 0 60 mm; 2 — nádrž z duralu 0 52 mm; 3 — šroub z duralu 0 20 mm; 4 — šroub z duralu 0 14 mm; 5 — šroubem' ze šestihranu; 6 — držák bombičky; 7 — tryska ze spraye; 8 — těsnění ze spraye; 9 — trubička ze spraye; 10 — gumové těsnění k sifonu 0 45/0 31 mm; 11 — matice k sifonu M 16X1,5 mm; 12 — těsnění k sifonu 0 14 mm; 13 — jehla k sifonu 0 14 mm; 14 — těsnění k sifonu 0 14/0 7 mm; 15 — fíbrové těsnění 0 20/0 14 mm díly k sifonovým lahvím zakoupíme držák bombičky 6, matice 11, těsnění 12, jehlu 13 a těsnění 14. Držák bombičky 6 však musíme upravit, a to tak, že původní závit přeřezáme na závit M20 X 1,5 mm. Trysku 7, těsnění 8 a trubičku 9 použijeme ze starého spraye. Šroub 3 s vloženou tryskou 7, těsněním 8 a trubičkou 9 zašroubujeme přes těsnění 15 do tělesa 1 a zespodu upevníme šroubem 4. Do šroubem 5 vložíme těsnění 14, zasuneme jehlu 13 a zajistíme maticí 11. Vsuneme těsnění 12 a vše zajistíme druhou
58
maticí 11. Pak šroubení zašroubujeme, opět přes těsnění 15 do tělesa 1 pistole. Na nádržku 2 nasadíme těsnicí gumu 10 a pistole je hotova. Při práci postupujeme tak, že nádržku 2 naplníme přecezenou zředě-
nou barvou nejvýše do dvou třetin výšky. Potom nádržku uzavřeme zašroubováním tělesa 1; do držáku vložíme bombičku a držák zašroubujeme až plyn z bombičky vnikne do nádržky. Pak už stačí stisknout trysku 7
a můžeme stříkat. Před rozebráním a novým plněním musíme vypustit zbytek plynu tak, že pistoli otočíme vzhůru nohama (bombička směřuje dolů) a stlačíme trysku 7. JIŘÍ BROKEŠ
ZHOTOVENIE REZIVA MOTOROVOU PÍLOU Motorová reťazová píla je výborný pomocník, s ktorým ľahko zotneme stromy, orežeme vetvy, pripravíme drevo na kúrenie a podobne. Jej použitie ešte podstatne rozšírime, ak si zhotovíme prípravok, s ktorým možno vyrábať rezivo (fošne, hranoly, dosky) z kmeňov, ktoré sa dajú lacno kúpiť nastojato v lese. Rezivo sa v súčasnosti ťažko zaobstaráva, navyše je drahé a dopravovať ťažké kmene z lesa na pílu je namáhavé a bez vhodného dopravného prostriedku takmer nemožné. Prípravok na vedenie píly nám umožní vyhotoviť si vyžadované rezivo v potrebnej dĺžke priamo v teréne. V niektorých prípadoch — na menších a kratších kmeňoch — je výhodné orezať len jednu stranu a zvyšok potom dorezať až doma na veľkej okružnej píle. Rezivo sa dá narezať s dostatočnou presnosťou a pomerne kvalitne za predpokladu, že máme dostatočne výkonnú motorovú pílu (s obsahom motora aspoň 50 cm3) a že reťaz je správne nastavená a nabrúsená. Zhotovenie prípravku je veľmi jednoduché; na teleso píly je štyrmi skrutkami pripevnený plechový držiak 4 s privarenou objímkou 5, v ktorej sa posúva tyč 3, na konci ktorej je priva-
rený vodiaci profil 2 s ozubením. Vodiaci profil sa pohybuje po vodiacej lište 1 priskrutkovanej na rozřezávánom kmeni. Tyč s vodiacim profilom sa v objímke pripevní skrutkou v požadovanej vzdialenosti (podľa potrebnej hrúbky reziva). PRACOVNÝ POSTUP Vodiacu lištu 1 zhotovíme z tenkostenného profilu Jäkl obdĺžnikového prierezu 60 X 20 mm. Do lišty vyvŕtame dva otvory 0 12,5 mm na závrtky 9, ktorými budeme lištu pripevňovať na rozřezávaný kmeň. Vodiaci profil 2 ohneme z 3 mm hrubého plechu do tvaru písmena U. V spodnej časti vyrežeme do vodiaceho profilu zuby, ktorými sa prípravok pri rozrezávaní o kmeň opiera. Oporné zuby, ktoré má každá motorová píla, sú totiž po namontovaní prípravku mimo záberu. Na vodiaci profil privaríme tyč 3, ktorú odrežeme z profilu Jäkl 4 0 X 2 0 mm. Z 2 mm hrubého plechu ohneme držiak 4, ktorý slúži na pripevnenie prípravku na pílu. Polomer ohybu teda radšej upravíme až pri montovaní, takisto ako polohu otvoru 0 5,5 mm a drážok širokých 5,5 mm tak v držiaku, ako aj v platni 6, ktorú privaríme na prednú časť
držiaka. Doprostred držiaka ešte privaríme objímku 5, ktorú ohneme tak, aby sa v nej ľahko posúvala tyč 3. Aby sme mohli zabezpečiť tyč v potrebnej polohe skrutkou 8, musíme do objímky vyvŕtať otvor 0 8,1 mm, ku ktorému privaríme maticu 7. Tvar držiaka na obrázku je upravený pre motorovú reťazovú pílu zn. Partner, pre iné typy
59
60
Rozpis materiálu
treba tvar držiaka prispôsobiť. Na niektorých typoch píl je konštrukčne výhodnejšie prichytiť držiak zboku (a nie zo spodnej strany) a vodiacu objímku 5 slúžiacu na nastavenie hrúbky reziva privariť na vrchnú časť
držiaka. Tyč 3 potom lepšie privaríme aj z vrchnej strany na vodiaci profil 2. Prípravok umožňuje pri rezaní vykyvovať pílu v zvislom smere a uľahčovať tak rezanie, pričom sa zuby prípravku opierajú o kmeň a nedostávajú
Z PRAXE PRO PRAX BOČNÍK AMPÉRMETRU Ampérmetry pro větší rozsahy se na trhu vyskytují jen sporadicky, obvykle jsou k dostání jen pro rozsahy miliampérů až mikroampérů. Potřebujeme-li někdy měřit větší proudy, například v nabíječi akumulátorů, můžeme si jednoduše pomoci odporem zapojeným paralelně k měřícímu přístroji, tak zvaným bočníkem. Ten na sebe přebere větší část proudu, takže na použitý měřicí přístroj již zbude podstatně menší část (obr. 1a). Rozsah měřidla zvětšíme tak, aby se velikost měřeného proudu mohla na stupnici pohodlně číst (vzhledem k dělení stupnice), tj. aby byl dvakrát, pětkrát nebo desetkrát větší proti původnímu rozsahu měřidla. Chceme-li například zvětšit rozsah ampérmetru pětkrát, volíme velikost bočníku tak, aby jeden díl proudu protékal měřidlem a čtyři díly bočníkem. Označíme-li číslo, kolikrát byl zvětšen proudový rozsah písmenem n, bude bočníkem protékat proud l b , který je (n—1 )krát větší, než proud l m , protékající měřidlem. Proto
musí být odpor bočníku Rb vždy (n— 1)krát menší, než je odpor Rm měřidla. Odpor bočníku Rb tedy vypočítáme ze vzorce Rb = R m / ( n - 1 ) ( [ a n ] Bočník zhotovíme z odporového materiálu, pro větší proudy i z mosazi nebo dokonce z mědi. Chladicí povrch bočníku musí být dostatečně velký, aby se bočník procházejícím proudem příliš nezahříval a tím neměnil svůj odpor. Při úpravách měřicích přístrojů pro proudové měřicí rozsahy 1 —10 A (například pro nabíječ akumulátorů) nebo i více, třeba pro svářečku, vychází vypočítaná hodnota bočníku příliš malá. Jeho měření a nastavení pak přináší potíže, protože málokdo má doma přístroj pro měření tak malých odporů (řádově setiny ohmu). V tom případě můžeme vyrovnat tolerance hodnot bočníku Rb pomocí opravného odporu Ro s přibližně stejným odporem, jako má použité měřidlo (obr. 1b). Jako příklad uvádíme výpočet bočníku k měřidlu MP 120/
sa zo záberu, čo zabezpečuje presné a pohodlné vedenie píly. Napokon znova pripomíname, že pri používaní treba mať k dispozícii výkonnú motorovú pílu; ak má píla regulovateľné olejové mastenie reťaze, odporúčame nastaviť mastenie na plný výkon. Reťaz musí byť dokonale ostrá, nabrúsená v brúsiacom prípravku (např. prípravok firmy Oregon). Brúsiť reťaz pilníkom voľnou rukou sa neodporúča, lebo ani brúsenie, ani rez nie sú kvalitné. Takisto ostatné parametre reťaze musia byť v poriadku (správna výška pomocou zubov, kvalitná, nepoškodená a nedeformovaná lišta aj neopotrebovaná refaz)
-
ING. ŠTEFAN ČERVENÁN
/100 uA pro měřicí rozsah do 5 A. Vnitřní odpor měřidla Rm je 1 800 í l , jako opravný odpor R o tedy použijeme odporový trimr 1 k5 (tj. 1 500 íl). Bočník Rb pak má mít při měřeném proudu 5 A takový úbytek napětí, který součtem odporů Rm-l-0,5 Ro protlačí proud lm=100 uA (0,0001 A). Rb = l m (R m + 0,5R o )/l M = = 0,0001 [1 800 + (0,5.1 500)]/5 =
0,051
Opravným odporem Ro nyní můžeme nastavit plnou výchylku měřidla při měřeném proudu IM = 5 A ve všech případech, kdy hodnota bočníku se bude pohybovat od 0,066 Q do 0,036 D. Hodnota bočníku Rb může tedy být v dosti velké toleranci s chybou až do ± 3 4 % při přesném měření. HLEDÁNÍ STŘEDU KULATINY si usnadníme, když k ocelovému úhelníku 1 připevníme dvěma šrouby plech 2, jehož tvar je naznačen na obr. 2. Plech upevníme tak, aby přesně půlil úhel úhelníku na 2X45°. Celý přípravek nasadíme na kulatinu 3, uděláme rysku, pootočíme kulatinou asi o 90° a uděláme druhou rysku. Dvěma přibližně kolmými ryskami podle šikmé hrany pomocného plechu určíme střed. Při menší nepřesnosti v upevnění plechu otáčíme kulatinou o 180° pro každou rysku, takže případnou chybu vymezíme. PRO SMIRKOVÁNÍ zvláště k jemným pracem, jako je vyhlazování, vzorkování a podobně, se hodí holiči strojek na čepelky (obr. 3), na jehož horní plochu upneme smirkové plátno. Náhradní obdélníčky ze smirkového plátna různé hrubosti si nastříháme předem, takže jejich výměna je pak snadná a rychlá.
61
JASNĚ ŽLUTÉ
62
SVAŘOVÁNÍ PVC FÓLIÍ Ke svařování fólií z PVC se obvykle používají různé nástavce na páječky. Výhodnější je však upravit transformátorovou pistolovou páječku, protože práce s ní je rychlejší a tím úspornější. Zatímco běžnou 100 W páječku máme zapnutou asi deset minut, s transformátorovou páječkou jsme s toutéž prací hotovi za pouhé tři sekundy. Úpravu provedeme záměnou obyčejné měděné smyčky za novou, která je znázorněna na obr. 4. Vlastní svařovací hrot 2 zhotovíme z antikorozní oceli 0 2 mm (svařovací tyčinky), nejlépe z materiálu AKVN, AKVS. Konec hrotu zploštíme na tloušťku 1 mm (řez A—A) a důkladné vyleštíme. K hrotu 2 připájíme mosazí natvrdo měděný drát 1 0 1,5 až 2,0 mm. Drát nejprve kolem hrotů ovineme a pak připájíme. Hrot z antikorozní oceli má proti měděnému téměř nekonečnou životnost, nedeformuje se teplotou ani tlakem a neznečisťuje svar okujemi kysličníků mědi. Tento hrot ovšem nelze použít k pájení, jelikož antikorozní oceli jsou cínovou pájkou těžko smáčitelné. To je však spíše výhoda, protože se nespleteme a použijeme téhož hrotu i pro pájení. Hrot se totiž při pájení znečišťuje pájecími pastami, které pak zhoršují kvalitu svaru PVC fólie. Zhotovit celou smyčku i s hrotem z jednoho kusu antikorozní oceli nedoporučujeme, protože se doba ohřevu neúměrně prodlužuje, transformátor páječky je pak značně přetěžován. Vlastní svařování provádíme nejlépe na skleněné podložce (postačí i umakart apod.) tak, že svařované fólie dobře stiskneme ocelovým pravítkem a podle něj táhneme rozehřátý hrot svařovací smyčky. Nejlépe se osvědčuje běžné dílenské ocelové měřítko, tlustší pravítka odvádějí zbytečně rychle teplo a tím snižují rychlost svařování. Rychlost pohybu hrotu po fólii si předem odzkoušíme a -nacvičíme tak, abychom fólii jedním tahem svařili a zároveň i odřízli přebytečnou část. Vzhled svaru se pak rovná továrním výrobkům. Při pomalejším pohybu se fólie přepaluje, svar
je nerovný, nevzhledný a má menší pevnost. Tímto způsobem můžeme do sáčků z PVC uzavírat různé drobné součásti pro uskladnění ve vlhkém prostředí, popř. uzavřít pytle cementu do větších PVC pytlů (od umělých hnojiv) k uložení přes zimu. VRTÁNÍ VĚTŠÍCH OTVORŮ do desek z plastických hmot nebo i do hliníkových a měděných plechů nám usnadní přípravek, který si snadno vyrobíme z pásové oceli 1 5 X 1 až 1,5 mm, délky 180 až 200 mm (obr. 5). Jeden konec pásku zahneme do pravého úhlu, strany srazíme do úhlu 45° a celý konec zakalíme. Brit přípravku brousíme na obvodu brusného kotouče, otvor 0 4 mm (kóta R) vyvrtáme podle požadovaného průměru otvoru. Na protilehlou část páky přilepíme alkaprénem špalíček dřeva. Otvory řežeme takto: Ve středu budoucího otvoru vyvrtáme díru 0 4 mm, do které připevníme šroubkem popsaný přípravek. Volným koncem pásku otáčíme rukou a maticí na šroubu jej utahujeme do záběru podle toho jak přípravek zabíhá do materiálu. DRUH OCELI poznáme při broušení podle barvy a tvaru jisker. Na obr. 6a jsou jiskry kujného železa, na obr. 6b oceli s větším obsahem uhlíku, obr. 6c ukazuje tvar jisker manganové oceli, obr. 6d wolframové nástrojové oceli a na obr. 6e pak rychlořezné oceli s přísadou wolframu a molybdenu. DROBNÉ RADY • Starosti se škraloupem na olejových barvách nebudou, když plechovku se zbytkem barvy uskladníme dnem vzhůru. To ovšem za předpokladu, že víčko plechovky dobře těsní. • Dostane-li se do bílého prádla barevný kus, který ostatní prádlo zbarví, pomůžeme si tím, že zabarvené kusy ponoříme do přiměřeného množství mléka tak, aby postižené kusy prádla byly úplně ponořeny. Necháme je tam tak dlouho, až mléko zkysne a zhoustne. Pak prádlo vytáh-
neme a dokonale propláchneme ve studené vodě. V obzvláště tvrdošíjných případech je stačí znova vyprat. • Skvrny od barvy na bíle nalakovaných dveřích nebo nábytku odstraníme terpentýnem. Není-li po ruce, pak stačí skvrny přetřít troškou jakéhokoli tuku a pak silně třít měkkým hadrem. • Zlaté předměty vyčistíme, když je namočíme do teplé mýdlové vody, do které přilijeme kapku čpavku. Vykartáčujeme je jemným kartáčkem, opláchneme v čisté studené vodě a nakonec v lihu (stačí líh na pálení) a důkladně osušíme. Předměty zdobené drahými kameny čistíme co možná nejrychleji, předměty s tyrkysy nevkládáme do mýdlové vody vůbec. • Pro pájení drobných předmětů cínovou pájkou není vhodné používat kyselinu, neboť se dá těžko odstranit (zvláště na členitém povrchu) a po čase působí korozi. Výhodnější je čistá kalafuna nebo její roztok v lihu (1:1). Pro silněji zoxidovaná nebo těžko pájitelná místa je účelné používat močovinu (CH4N2O), která ve srovnání s kalafunou působí intenzivněji a za studena pájená místa nenapadá. • Aby lak dobře držel na povrchu hliníkových a duralových plechů či podobných předmětů, namoríme je v roztoku kuchyňské soli a hydroxidu sodného (na 1 litr vody 100 g hydroxidu sodného a pak přidáme tolik kuchyňské soli, kolik se jí v roztoku rozpustí). Hotový roztok ohřejeme a vložíme do něj hliníkový předmět asi na 30 sekund. Nakonec předmět opláchneme v tekoucí vodě, osušíme a znovu nastříkáme nebo nalakujeme. JIŘÍ HELLEBRAND ÚPRAVA ŠROUBOVÁKU Při šroubování vrutů do dřeva, šroubů do hliníku a jiných materiálů, dojde často ke sklouznutí šroubováku z hlavy vrutu (šroubu) a tím k poškození montovaného materiálu. Navržený přípravek lze upevnit na šroubováky, které nemají rozšířený břit dříku. Zamezuje sklouznutí šroubováku a usnadňuje práci v těžko přístupných místech. Přípravek se skládá z trubičky pevnějšího materiálu (dural, hliník apod.), jemnější pružinky a posuvného kroužku, který ve zvoleném místě zaaretujeme (obr. 7). Při šroubování přesahuje trubička přes hlavu šroubu (vrutu) a při došroubování se opírá o šroubovaný materiál. Pružinka se přitom stlačuje. Opěrnou plochu trubičky musíme proto hladce opracovat. Přípravky zhotovíme pro různé velikosti šroubováků. VLADIMÍR HRADIL
63
NABÍZÍME VÁM
•'t i • ; ,
•;«
• Předplatné sborníku Udělej-Urob si sám Sborníky zasíláme poštou až do bytu za nezvýšenou cenu Vycházejí čtyřikrát do roka — v březnu, červnu, září a prosinci. Výtisk stojí 14,— Kčs, roční předplatné činí 56,— Kčs. Zájemci o předplatné si mohou o složenku napsat na níže uvedenou adresu. • Plánky Kovoobrábací stroj Elektrický žehlící mandl Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením
29,— Kčs 18,—Kčs 40,— Kčs
Objednávky přijímá PROPAGAČNÍ TVORBA Expedice USS Hájkova 1 130 00 Praha 3, tel. 27 93 63
KNIŽNICA UROB SI S Á M - VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVÁ
UDĚLEJ-UROB SI S Á M
,
r
"
zväzok 67 V !
'
"
'
MDT 379.826:645 '
Zostavila Ing. Milada Zoufalá
Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., 8 1 5 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s Propagačnou tvorbou, družstvom umeleckej činnosti a výroby, Praha 1, Celetná 2 5 , v septembri 1 9 8 8 , ako svoju 10 8 3 2 . publikáciu Adresa redakcie: Vltavská 16, 1 5 0 00 Praha 5; t e l . 54 14 57 ' ' •••• '' • "•'•-"••'
;
Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová
••'•'
' '
Technická redaktorka Zora Šinková "*•' ;
Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk
'
Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 91 obrázkov; 11,35 AH, 11,72 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1988 1. vydanie. Náklad 170 000 výtlačkov ' 3 0 2
0 6 3 — 1 2 3 — 88
05
UUS
510/21; 818
64
,.„ .„,,„....
Kčs 14,—
-r '*-
•
>
,
MÍCHAČKU ZE ZAHRADNÍ FRÉZY I P R Á C E Č I T A T E Ľ O V si postavil ZDENĚK VANÍČEK z Kutné Hory. Na své zahradě občas potřeboval namíchat maltu nebo beton na stavbu základů, bazénu, betonových chodníků apod. Vyrábět celou míchačku s motorem nepovažoval za ekonomické a tak k pohonu míchačky využil zahradní frézu, kterou si již dříve zhotovil pro snazší zpracování půdy. Zahradní frézu vyrobil z motoru ČZ 175 (ze skútru) s dynamostartérem. Použil dvojího převodu ozubenými koly. Pro míchačku stačí jen vyrobit míchací buben a stojan, na který se zmíněná fréza postaví. Míchací buben se přišroubuje třemi šrouby na kolo frézy. Rozměry i konstrukce stojanu se musí přizpůsobit použité fréze a velikosti míchacího bubnu. Výhodou jé, že lze míchat betonovou směs či maltu na místech, kde není elektrický proud. Výkon míchačky je značný. Výfukové plyny sa odvádějí dlouhou hadicí mimo míchačku. Při vyklápění malty se použije plechový žlab, který se zasune do míchacího bubnu a míchací lopaty v bubnu pak samy maltu vyloží do kolečka. Při míchání je třeba žlab vyzvednout.
REZANIE TEHAL
TRAKAČ
pri búraní stien si uľahčil LUBOMÍR KIPILA z Hažína. Zhotovil si pilku, s ktorou možno nielen šetrne vybúrať nové otvory v stene, ale aj pohodlne odrezať tehlu na potrebnú veľkosť. Pílku zostrojíme tak, že k listu starej strojovej píly, na ktorej vybrúsil väčšie ozubenie, privaril držadlo z kruhovej ocele.
ze starého kolečka, u kterého prorezavěla korba si postavil JAN BARTOŇ z Kosova. Ze dvou kusů pásové oceli Ohnul dva nosníky a privaril je bokem zevnitř k rámu kolečka. Přední hranu nosníku navařil na rám čelně shora. K těmto nosníkům přišrouboval vratovými šrouby prkna z tvrdého dřeva. Na trakaři se pohodlně dají převážet cihly, tvárnice, stropnice aj. stavební materiál. Je na něj možno naložit vaničku s vápnem, sud s vodou apod. Při omítání je výhodné postavit na trakař truhlík, do kterého rovnou z míchačky vyklopíme maltu. Na trakaři pak zavezeme truhlík k lešení a vytáhneme nahoru — ušetříme tak zbytečné přehazování malty.
