SCÉNICKÁ TECHNOLOGIE
MgA. Ondřej Zicha
SCÉNICKÁ TECHNOLOGIE Při současném technickém vývoji je mnohdy velmi obtížné i pro divadelního profesionála orientovat se v inovacích, které se nabízí na vybavení scény divadel. Proto nabízíme tento manuál, jehož ambicí není detailně popisovat jednotlivá zařízení, ale představit možnosti současných technologií v jednoduchém popisu.
Divadelní prostor můžeme přirovnat k živému organizmu, kde každá struktura tvoří neoddělitelnou součást celku.
Základní dělení divadelního prostoru:
A. Technologická část
– horní a dolní sféra + orchestřiště
B.
Provozní část – veškerá technická podpora, případně dílny
C. Sociálně obslužná část – vnitřní komunikační struktura
A.
Technologická část
1. Jeviště - Horní sféra
1. JEVIŠTĚ – HORNÍ SFÉRA Horní sférou označujeme prostor nad úrovni hrací plochy. V divadelním prostředí je to jedno z nejexponovanějších míst ve vazbě na scénickou výpravu.
1.1 TAHOVÁ SOUSTAVA Systém tahové soustavy umožnuje snadnou obslužnost scénické výpravy v závislosti na požadavcích inscenačního týmu. Rychlá proměna scény, manipulace s objemnými dekoracemi, efektní přestavba. Specifickým prvkem tahové soustavy je využití systému bodových tahů. Zpravidla jsou bodové tahy využívány jako podpora prospektových tahů zejména v případech, kdy je potřeba zajistit vertikální pohyb částí dekorace v místech mimo dosah hlavní tahové soustavy nebo pro zavěšení objemnějších částí scénické výpravy. Jinou funkci bodových tahů nabízí jejich umístění v prostoru před portálem. Zvýší se tím možnosti využití tohoto prostoru pro scénickou výpravu.
Dělíme jí na: prospektové tahy motorické prospektové tahy ruční bodové tahy osvětlovací baterie a teleskopy
1.2 SOUSTAVA OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ HORNÍ SFÉRY Nezbytný prvek při využití divadelních technologií tvoří soustava ocelových konstrukcí horní sféry. Její funkce je obvykle spojena s jevištním prostorem a zajišťuje tak jeho technickou obslužnost. V dnešním pojetí divadelní stavby se může stát také nositelem architektonické koncepce divadelního prostoru.
Soustavu ocelových konstrukcí horní sféry tvoří: rošt provaziště osvětlovací a obslužné lávky zvedaný kontraportál pojízdné lávky a mosty portálové věže pevné a pojízdné
A.
Technologická část
1. Jeviště - Horní sféra
1.3 SOUSTAVA BOČNÍCH A ZADNÍCH VÝKRYTŮ V divadelním prostoru v současném pojetí je často potřeba vytvářet iluzi tzv. „černé díry“, ze které je strukturována koncepce uměleckého tvarosloví. Pro vybudování základního rámce slouží soustava bočních a zadních výkrytů. Používáme většinou černou textilii (zpravidla je to protipožárně upravený samet), pomocí které také usnadňujeme nástupy herců na scénu nebo proměnu dekorací z bočních jevišť. Vedle klasických textilních výkrytů je možno použít i výkryty z pevných materiálů, které mohou být technologicky upraveny tak, aby vyhověly i požadavkům na prostorovou akustiku
Soustavu bočních a zadních výkrytů dělíme: horizont zvedaný látkový horizont rozhrnovaný látkový kruhový horizont látkový šálová ramena otočná šálová ramena zvedaná horizont a šály z „tvrdého“ materiálu sufity projekční plátna
1.4 OPONY Začátek a konec, nebo chcete-li brána mezi realitou a fikcí. Opona má v divadelním prostředí zvláštní postavení, patří mezi základní komponenty jevištní výbavy klasického divadelního prostoru. Podle potřeb inscenátorů se může stát součástí scénografické koncepce.
Opony je možné členit na: železná protipožární slavnostní hlavní látková roztahovaná hlavní látková zvedaná portálový tyl – bobinet Do prostoru opon, které jsou v klasickém divadle umístěny mezi zděným a vlastním portálem, je vhodné instalovat jeden nebo dva prospektové tahy pro rozšíření nabídky pro zavěšení další opony nebo prospektu, mající vazbu na scénickou výpravu.
A.
Technologická část
1. Jeviště - Horní sféra
1.5 OSVĚTLOVACÍ BATERIE A TELESKOPY Svým charakterem patří do osvětlovacího parku, ale způsobem zavěšení je lze zařadit do technologie jeviště. Je proto nutné je zapracovat do systému horní sféry divadelního prostoru
Dělí se na: vyvážené jedno až třípatrové podmostové převěšovací mobilní teleskopy a pantografy pro svítidla hledištní
1.6 SPECIÁLNÍ ZVEDANÁ ZAŘÍZENÍ V divadelním prostoru je nutné mnohdy umístit technická zařízení vyžadující zvedací soustavu, nezávislou na základní tahové soustavě divadla.
K tomuto účelu slouží speciální zvedaná zařízení, která dělíme na: pohon zvedání zobrazovací kostky (speciální vybavení sportovních hal) pohon zvedání reprosoustav (clusterů) pohon zvedání lustru
A.
Technologická část
2. Jeviště – Dolní sféra
2. JEVIŠTĚ – DOLNÍ SFÉRA Dolní sférou v divadelním prostředí obvykle označujeme vše co se nachází pod úrovní hrací plochy plochy.
2.1 ZVEDANÉ STOLY A PLOŠINY Tuto část technologie lze označit jako nosnou v celkové využitelnosti dolní sféry jeviště. Díky propracovanému systému mechanizace jednotlivých součástí soustavy stolů a plošin, je možné dosáhnout prostorové multifunkčnosti v téměř bezhlučném provozu. To znamená, že v závislosti na zvolené koncepci nám tato soustava slouží jak k ovládání malé scénické plochy (osobní propadla), tak k manipulaci se scénickou plochou velkých rozměrů (jevištní stůl). Pomocí této technologie je možné jevištní plochu členit do několika funkčních segmentů a vytvořit statickou nebo kinetickou jevištní elevaci, případně scénu dělenou na více hracích ploch. V některých případech je možné jejich využití při navážení a manipulaci s dekoracemi.
Zvedané stoly a plošiny obvykle dělíme: jevištní stůl – elektromechanický pohon jevištní stoly – hydraulický pohon osobní propadla plošina pro dopravu dekorací boční a zadní nájezdové vozy stůl orchestřiště
A.
Technologická část
2. Jeviště – Dolní sféra
2.2 TOČNY Točna patří mezi scénická zařízení umožňující v jevištním prostoru speciální pohyb dekorací a osob, jednak před diváky v rámci scénické produkce, nebo skrytě při přestavbě dekorací.
Dělíme je na: pevně zabudovaná – talířová – cylindrická mobilní skládací – umístněná v jevištním voze – s pohonem vlastním – s pohonem externím
2.3 PROSPEKTOVÝ SEJF Nepatří do technologické výbavy jeviště, ale v uspořádání spodní sféry je vhodné s ním počítat. Je nutný pro provoz zejména větších divadel, kde jej zpravidla instalujeme v zadní části jeviště tak, aby co nejméně zabíral prostor pro technologii spodní sféry (zpravidla za posledním stolem). Prospekty nabalené na dřevěné lati tak můžeme ukládat přímo v prostoru jeviště, protože jejich transport je vzhledem k šířce prospektu velmi náročný. sejf dekorací
2.4 PODLAHA JEVIŠTĚ ocelová konstrukce podlahy jeviště dřevěná podlaha jeviště
A.
Technologická část
3. Prostor orchestřiště
3. PROSTOR ORCHESTŘIŠTĚ V operních domech a ve vícesouborových divadlech se setkáváme s prostorem orchestřiště. Zpravidla je z důvodů scénického využití členěn do více částí (stolů) v podélných, případně příčných osách. Při návrhu této části divadelního prostoru je třeba počítat s připojením osvětlení notových pultů v dostatečném počtu vzhledem ke kapacitě plochy. Výhodou je, jsou-li přípojné zásuvky (zpravidla na malé napětí, protože se nachází na zvedané ploše) instalovány ve voze, který je možno „parkovat“ v sejfu pod prostorem hlediště. Zlepšením nabídky inscenátorům je odnimatelná předprseň orchestřiště. Hrací plochu je tak možno prodloužit až k první řadě diváků.
3.1 ORCHESTŘIŠTĚ stůl orchestřiště – elektromechanický pohon stůl orchestřiště – hydraulický pohon pojízdná paleta v orchestřišti parapet orchestřiště světelná rampa v orchestřišti
3.2 TAHY NAD ORCHESTŘIŠTĚM bodový tah prospektový tah tah titulkovacího zařízení tah zvedání clusterů
A.
Technologická část
4. Hlediště
4. HLEDIŠTĚ Hlediště v kontextu divadelní stavby je možné definovat jako prostor určený divákům. Prostor hlediště má však dvě základní funkce. První, jako prostor pro diváky, druhá jako prostor pro divadelní technologii. Částečně byly technologické prvky v prostoru hlediště zastoupeny vždy. Dnes je však mnohdy vnímán prostor hlediště jako součást akce, kdy inscenátoři často překračují rámec jeviště. Tím dochází k vzájemnému propojování a vytváří se jeden divadelní prostor. Jedno je však nutno zachovat. Divák i při těch nejavantgardnějších inscenacích musí pociťovat jistou míru pohody. Lze to nazvat sociálním komfortem hlediště. K tomu napomáhá vedle kvalitně zvládnuté architektury prostoru, také soustava světelného designu, volba akustických materiálů a v neposlední řadě systém divadelních křesel. V kontextu vývoje evropských divadelních staveb je obvykle stěžejním prvkem prostoru hlediště jeho elevace. Umožňuje divákům dobrou viditelnost scénické akce.
4.1 HORNÍ ČÁST HLEDIŠTĚ hledištní osvětlovací most zvedání lustru osvětlovací rampy
4.2 DOLNÍ ČÁST HLEDIŠTĚ pevná elevace proměnlivá elevace (teleskopická, aj.)
A.
Technologická část
5. Interiérové prvky
5. INTERIÉROVÉ PRVKY Prostor pro divadlo v současném pojetí obvykle využívá mnoho součástí spojených s divadelním provozem přímo, nebo jako doplněk základního divadelního prostředí. Tyto součásti většinou technicky podporují akci na jevišti. Je to například akustické a světelné prostředí divadelního prostoru. Mohou také umožnit využití mobilních technologických součástí divadla.
Jsou to : koncertní akustické mušle dekorace praktikábly podhledy v hledišti
B. Provozní část
PROVOZNÍ ČÁST divadla může být nedílnou součástí divadelní stavby. Zahrnuje v sobě veškeré pomocné prostory divadla.
Do této skupiny řadíme dílny (truhlářská, zámečnická, malírna, kašérna) zázemí pro účinkující (šatny personálu, herců, rychlé převleky) zázemí pro umělecko technický provoz přípravnu garderoby přípravnu maskérů sklady dekorací, nábytku, rekvizit, čalounů administrativu
Zejména divadelní dílny a skladování dekorací jsou dnes v oblasti technologického řešení zajímavou skupinou, kde je možné uplatnit techniku s výraznou úsporou pracovních sil.
SKLADOVÁNÍ DEKORACÍ: paletizační skladový systém sejf dekorací Systém paletový kontejnerový s překládáním v boxech
C. Sociálně obslužná část
SOCIÁLNĚ OBSLUŽNÁ ČÁST Sociálně obslužná část divadelní stavby je v jistém pohledu krevním oběhem celého divadelního organizmu. Zahrnuje v sobě všechny sociálně komunikační vrstvy, propojuje pracovníky a celou divadelní stavbu. Umožňuje orientaci po budově.
V základním pohledu ji dělíme na: primární komunikace sekundární komunikace
Primární komunikace v divadelním prostoru jsou všechny komunikační směry určené k obsluze a využívání hlavního divadelního provozu. Tedy jeviště a hlediště. Sekundární komunikace divadelního prostoru jsou všechny cesty provozní části divadla.
Zvláštní poděkování Mgr. Bedřichu Gregorinimu
