TŘÍSKA listopad 2009
sborový časopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
DOKONALÝ GPS Už slyším, jak mě napomínáte, že GPS je ženského rodu, prostě „džípíeska“. Ale zjistil jsem si, že je to Globální Poziční Systém, a tedy muž. Poprvé jsem viděl v akci ten kouzelný přístrojek, když jsem se vezl autem s Radkem a Pavlem na konferenci do Hrádku nad Olší. Na malé obrazovce se rozvíjel perspektivní obraz silnice v místech, kudy jsme právě jeli. Zřetelné šipky označovaly, kde máme odbočit, z dálek se nořily vesnice a města. Prostě nádhera. Ale najednou nám GPS ukázal, že jsme omylem odbočili na pole a jedeme terénem bez cest, sjízdných tak leda pro traktor. Jenže my jsme byli na perfektní nové silnici, která prostě nebyla ještě v systému zakreslena. GPS je skvělý, ale v proměnách života nemusí být dokonalý. Rudolfínský matematik a kartograf Tadeáš Hájek z Hájku by se ovšem divil, kam až jsme se dostali od 16. století, kdy on začínal s triangulací a přesnějšími mapami okolí Prahy. Ale i dnes se ještě dá zabloudit, protože v tom všem hraje roli lidská nedokonalost. Cestu na silnicích nakonec najdeme vždycky, ale co v životě? Kdo nám nahraje na GPS, na jakou máme jít školu, kde a jak pracovat, koho si vybrat za životního partnera (partnerku), čemu se věnovat a čemu se vyhnout? V 18. žalmu čteme, že David zdolával i vysloveně nepřátelské území „s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá“ (v. 31). Pokud věřím v Boha, o němž svědčí Bible, věřím také, že má zmapované všecko, i můj málo významný život. Poraď mně ale, Davide, jak ses na ten Boží GPS napojil, jak jsi ho mohl sledovat! Víme, že
i David někdy zamířil do míst, kde byla jen pustina a bahno, kudy žádné Bohem vytýčené cesty nevedly. Ztrácel občas životní orientaci a porucha byla tehdy na jeho straně. Ale Pán Bůh ho v tom bloudění nikdy nenechal. Poslal mu třeba Námana, aby mu řekl: „Ty jsi ten muž! Tys to důkladně zvoral!“ David byl pozoruhodný tím, že hned zase ladil svůj GPS na správnou Boží frekvenci: „Zhřešil jsem proti Hospodinu“ (2. Sam 12). Nebyl to David sám, kdo udržel v životě správný směr, věnoval se správným věcem. Kdyby to bylo jen na něm, jak vidíme, skončilo by to prachšpatně. Ale on nechtěl vybírat svůj směr sám. Kdykoliv na to zapomněl, kdykoliv to mířilo ze silnice do polí, musel David znovu studovat Boží mapu. V tomtéž 18. žalmu vyznává: „Bůh…mou cestu činí dokonalou“ (v. 33). To je něco docela jiného než lidská namyšlená, studená dokonalost, která všecky v okolí odpuzuje. Je to přesvědčení, že sám se v životě ztratím, něco důležitého pokazím, prostě to zvorám. Jenom „se svým Bohem zdolám hradbu“, jenom on „mě opásá statečností a mou cestu napřímí v dokonalém směru“. Má cesta, můj život nebude nikdy dokonalý. Vždy tam budou nejasná místa, bloudění a pochybnosti. Mohu se však spolehnout na dokonalý Boží cíl a na to, že on mě ze své lásky k tomu cíli dovede. Kdykoliv zmáčknu tenhle knoflík, objeví se na mém životním GPS Kristova mapa: „Já jsem ta cesta, pravda i život“. A cíl je v dohledu. Pavel Javornický
XVI. ročník festivalu
Adventní setkání sobota 28. listopadu 2009 v 15:00 Husitský kostel v Náchodě vystoupí pěvecké sbory CB z Bystrého, České Skalice, Náchoda a celostátní sbor Effatha vstupné dobrovolné
pořádá Effatha, o.p.s. a Podorlický seniorát Církve bratrské
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Co jsme slyšeli... Aby duše nezůstala prázdná V neděli 11. 10. v úvodu kázání krátce zopakoval bratr R. Staněk, co jsme vnímali v předchozích týdnech: Ježíšův spor s farizei o to, jakou mocí vyhnal z posedlého člověka zlé duchy. Ne ďáblovou, jak zákoníci tvrdili, ale mocí Ducha Božího. Ježíš je upozorňoval na tvrdost jejich srdcí, která ani zázračné znamení nenasměruje k Bohu a k pokání. V dalším čtení Matoušova evangelia (Mt12/43n) se Ježíš vrací k otázce démonů a ukazuje, jak je důležité naplnit srdce po očištění Božím Duchem, nenechat své srdce prázdné. Vždyť hřích se vytrvale a rád vrací. Tam, kde je ovšem „dům“ srdce již obydlen láskou k Bohu a touhou plnit Jeho vůli, ztrácí hřích nad člověkem moc. V takových chvílích má pro člověka důležitou roli blízký věřící přítel, svědek nového začátku, ten, kdo svým zájmem pomáhá vydávat z dobrého rozhodnutí počet. Život podle Boží vůle je důraz, který se zesíleně ozve ještě jednou v následujích větách Pána Ježíše, když se má Ježíš rozhodnout, zda dá přednost své pokrevní rodině (přišla za ním matka a bratři) a nebo církvi (učedníkům a naslouchajícím). To napětí prožíváme v různých situacích i my. Jednotná a zjednodušená šablona řešení neexistuje. Stále jde o to jedno: žít podle Boží vůle a najít u Pána, jakou roli a službu mi připravil v rodině a jakou v církvi. Tak, aby nezůstal prázdný ani dům mého srdce, ani dům mé rodiny, ani dům církve, kam patřím.
Domov V neděli 18. 10. měl pro nás slovo P. Javornický. Každý člověk se podvědomě snaží být někde zakotven a být někde doma. Lidský domov je pouze dočasný, avšak Boží domov je trvalý. Četli jsme z listu Efezským 2/1–14. Apoštol Pavel se obrací k lidem, kteří opravdu byli bez Krista. Toto opravdové odloučení znamená odloučení od lidu, který na Boha myslí a se kterým Bůh počítá. Znamená to nemít účast na smlouvách Božího zaslíbení, žít bez naděje, bez smyslu života. Máme pro svůj život naději? Tato otázka je velmi důležitá, protože život bez naděje nemá smysl, ztrácí motivaci. Jsme–li na světě bez Boha, s kým tedy jsme? S lidmi, nebo taky sami. Avšak bez Boha si nemůžeme být jisti přítomností, natož budoucností. Proto nebuďme bez Boha na světě. Apoštol Pavel mluví o naději : „ Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdáleni, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.“ To je dobrá zpráva – díky Kristovu kříži jsme se stali blízkými Bohu i sami sobě. Sami sebe se tedy ptejme, zda jsme skutečně blízko Pánu Bohu. A pokud zjistíme odstup, poprosme Pána v tiché modlitbě: „Bože, chci Ti být blízko. Přijímám cestu Kristovy oběti.“
Proč Ježíš mluví v podobenstvích? Tak se ptal spolu s učedníky R. Staněk v úvodu ke kázání v neděli 25. 10 nad textem z Matoušova evangelia 13. kapitoly. Odpovědí je v. 15–17: protože hledíce nevidí, slyšíce neslyší, ani nechápou… V rámci projektu náchodská „Desítka“ se spolu s R. Staňkem na kázání podílel Pavel Schuma, s nímž jsme četli Ježíšovo podobenství o rozsévači. V podobenství o rozsévači mluví Ježíš ve čtyřech přirovnáních. Ve všech čtyřech je kladen důraz na půdu, do které byla setba zaseta. Půda je obra-
2
zem nás, posluchačů, naší vnitřní připravenosti. Setba je podobenstvím Božího slova, poselství. Se zasetým zrnem do půdy se začíná něco dít. Začíná proces růstu. – Způsob, jak přijímáme Boží slovo. Boží setba probíhá po celém světě, stále. Máme pocit, že se s námi „nic neděje“? Pak je toto podobenství pro nás. Obraz 1.: Setba mimo pole – Čím plníme svoje myšlení? Kolik místa v něm má Bůh? Jak velké pole je připravené? Tam, kde zůstala setba mimo připravenou půdu (u cesty), nevidíme Boží milost, Boží slovo nám nic neříká, zůstáváme v duchovní tmě. Ďábel se o to postará. Ptáci setbu sezobou. Obraz 2.: Setba na skále – Problém je v mělkém zakořenění, nedostatku vláhy. Slibný začátek, emoce se časem vytrácí, chybí výživa. Víra je ohrožená. Pokud naše víra neproroste do Krista, bývá při prvních problémech výsledek stejný jako v prvním případě. Obraz 3.: Problémem je plevel – starosti o zabezpečení, touha po majetku – přerostou–li nám přes hlavu, zadusí víru. Setba vzklíčila – jen se těšit na ovoce. Vlivem okolností se stává víra formální, Ježíšovo království přestává být nejdůležitější, ovoce nedozraje. Obraz 4.: Úrodná půda – Křesťan, který nese užitek. Následuje, přijímá a rozmnožuje, co přijal. Žije pod vlivem Ducha svatého. Podle podobenství ¾ zrn nepřináší užitek. Malý výnos. Ale Boží míra je jiná – kdo žije k Boží chvále, přináší až stonásobný zisk. A ještě jednou z jiného úhlu pohledu R. Staněk: Co je ona „úroda“? – Život v Boží slávě. V tom je zahrnuto vše. Proč lidem z příměru 1–3 nic Boží sláva neříká? Obraz 1.: Jsou zahleděni do sebe. Obraz 2.: Mají radost, pokud a dokud jsou středem Božího zájmu. Bůh mě zahrnuje, Bůh mi dává, Bůh mě miluje… mají–li sami něco dávat, opustit, radovat se ne z daru, ale z Dárce – nejsou schopni vydat úrodu. Obraz 3.: Chtějí získat ještě něco bokem. Boží království – ano, fajn, ale já chci žít už teď, tady… Obraz 4: Kristus je víc než cokoli jiného.
Navždy růst do krásy 1. listopadovou neděli nás br. kazatel Staněk provedl dalšími podobenstvími ze 13. kapitoly Matoušova evangelia. Na minulou neděli jsme navázali od 24. verše dvěma podobenstvími o růstu. Jsou to podobenství o Království nebeském, království Jeho lásky a slávy. Když sedíme v lavici a posloucháme kázání, podílíme se na šíření Božího království. Kazatel k nám mluví – probíhá setba. Je na nás, jestli bude setba úspěšná. Bůh nás miluje a chce, abychom byli obyvateli Jeho království a mohli hledět na Jeho slávu. K tomu musíme dorůst. Tak jako malinké semínko má v sobě obrovský potenciál růstu, tak i semínko domácí skupinky nebo věrného jedince má obrovský potenciál růstu, i když roste pomalu. Jak roste počet Jeho následovníků, tak roste Království nebeské. Plevel i pšenice, obojí roste spolu až do žně. Tak žijí spolu věřící i nevěřící až do konce, do příchodu Syna člověka. V dalším podobenství o růstu je Království nebeské připodobněno ke kvasu. Malé množství kvasu a velké množství mouky je základem pro ještě větší množství těsta. Růst je obrazem života Království nebeského. Růst se nedá zadržet (tak jako kvas). Když odmítnu zapojit se do růstu, Pán Bůh si použije někoho jiného.
Tříska – listopad 2009
3 Pán Bůh nás stvořil jako svůj obraz, abychom odráželi Jeho vlastnosti. Kdo následuje Krista, jeho proměna se děje nepřetržitě, každý den. Nyní vidíme Boží slávu srdcem, potom, až budeme v Božím království, uvidíme ji na vlastní oči, ještě více budeme podobni Pánu Ježíši.
Archimedův zákon aneb důležitost stálého ponoru V úvodu neděle 8. 11. jsme si připomněli Světový den modliteb za pronásledované křesťany. Skutečnost, že již 20 let v naší zemi následovníci Pána Ježíše Krista netrpí pro víru, je v kontextu světových dějin i současných událostí spíše výjimkou, vzácným darem svobody, za který máme být vděčni. Na začátku kázání jsme si spolu s Pavlem Javornickým připomněli Archimedův zákon: těleso, ponořené do kapaliny... Obdobu tohoto zákona vidíme v proroku Ezechieli 47/1–6, kdy z chrámu v Jeruzalémě vytéká životodárný pramen, který se postupně mění v hluboký potok. Voda zde znamená Boží požehnání. Apoštol Pavel definuje živou víru slovy „být v Kristu“, tedy být ponořen do Krista jako ve vodě, kdy kolem je jen Boží přítomnost. Brouzdání po kotníky ve vodě je příjemné, stejně tak jako procházka po břehu řeky může být osvěžující. Kde jsme v Kristu my? Chodíme zatím po břehu a trochu závidíme těm, kteří se již koupou? Bůh pro nás má však něco víc (viz Galatským 3/26–29). Chceme-li být opravdovými Božími dětmi, pak je to možné pouze skrze víru v Krista Ježíše (ne u Ježíše Krista). Dalším krokem je rozhodnutí být pokřtěn v Krista (na množství vody nezáleží). Dále pak je to obecenství a jednota v Kristu. Důležité je si to uvědomit a toužit po tom, milostivý Bůh nám to dává. Proč je třeba zachovávat hluboký ponor? Protože nás Bůh chce očistit od našeho hříchu totální koupelí a nezáleží na tom, je-li to
z našeho pohledu velký nebo malý hřích. Tuto očistu nestačí provést jednorázově při křtu, ale opakovaně pokorou a oddaností Kristu přijímat Jeho odpuštění. Stejně jako obrovské zaoceánské lodi mají mnohem větší ponor než tu část, která je vidět nad hladinou a tím si udržují stabilitu, tak stálý hluboký ponor v Ježíše Krista nás nadlehčuje v našich životech, obavách, nemocech a získáváme stabilitu životní praxe. Jsme nadlehčování Boží láskou v Ježíši Kristu. Neumět plavat je nebezpečné jak ve vodě, tak i v duchovním životě. A na druhou stranu, pěkně si zaplavat je přece radost:-) (Pel, Mal, H. Hejzlarová, masch) Ponoření do svých výmyslů a výtahů z myšlenek kolemstojících zabředli jsme jen těžko říct, kdo míň, kdo víc všichni – bez výjimky z pravidla nechali jsme odplout příď Noemova plavidla stojíme tu a voda stoupat začíná třeští nám hlava – z viny? Nebo od vína? Jsme jako ti, kdo bloudí v kruhu zatmění, tak bez směru, nevěru v záměru, zmatení... A do toho, jak jsme každý sám – to nevíš odkud a nevíš kam, se srdcem jiný proud prožene a je to pravda – ne, že ne! Příval tě strhne až ke splavu, zjistíš: ty plaveš! Já plavu! Ta koupel čistí život celý, jde do morku, až do kostí, říct, že to chápeš – nebuď smělý, vidíš jen: je to z milosti.
(Pel)
Skupinka a pěvecký sbor v Praze, Soukenické Návštěva bratra kazatele Petra Grulicha v našem sboru přinesla mimo jiné i pozvání pro zpěváky a skupinku do Soukenické, kam jsme se rádi vydali v neděli 18. října. Pravda, vstávání bylo trochu krušné, protože jsme měli, jako každou neděli, sraz v 8 hodin ráno, ovšem na jiném stupínku, totiž v Praze. Zpěváci jsou ale už zvyklí absolvovat zhruba jednou za půl roku takovou výpravu, a tak se ani neozývaly hlasité protesty (a na ty tiché jsem se raději neptala). Je to vždycky trochu dobrodružství zpívat v jiném prostoru a všichni s napětím očekávají, co nás překvapí, co bude dobré a co nevyjde. Tak i tentokrát. Při zkoušce, jak už víme, nutno zpívat
ze všech sil a raději nesledovat, jak to zní, však pak to bude stejně úplně jinak a jak, to už moc neovlivníme, tak co bychom se trápili... Zpěváci na stupínku musí věřit Pánu Bohu, že skrze jejich zpívání přinese lidem radost, povzbuzení a užitek, protože sami toho moc neslyší. Ale Soukeničtí slyšeli a měli radost, mnozí přišli a vyjádřili vděčnost a my jsme zase zavírali oči při nádherných tónech, které se nesly z píšťal klasických varhan. Domů jsme se vrátili povzbuzení i díky krásnému průvodnímu slovu bratra kazatele Staňka a už domlouváme jarní Liberec... Bohunka Sáričková
Službu smíšeného sboru vnímáme jako Boží obdarování v našem společenství. O letošním Adventu budeme mít možnost slyšet sbor při koncertu Effathy (viz str. 1, 5). Na obr. zpěváci v Horních Počernicích v říjnu 2007 a v Beránku v prosinci 2008.
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Jaké máš jméno? To bylo předmětem setkání KLUPu v úterý 13. 10. 2009. Bylo nás kolem stolu, prostřeného k osmdesátinám br. Štefana Karaffy, čtrnáct. Sychravý den si vybíral svou daň zvláště na nemocných, za které jsme se v modlitbách přimlouvali. Podle čeho se vybírají jména při narození dětí? Často prostě jen, aby to zvukově ladilo k příjmení, nebo jaká jména jsou právě v módě, podle význačných lidí, ale málokdy podle toho, co jméno vyjadřuje. I v Bibli nacházíme jména, která nemají hlubší smysl jako třeba Debora – včela, Ráchel – ovce, Rebeka- krmné telátko, Ródé – růže. Někdy jméno vyjadřu-
4
asi 75%. Dalším příkladem může být přátelství mezi mužem a ženou, podřízeným a nadřízeným, tchyní a snachou nebo mezigenerační přátelství. Zazněla i myšlenka, proč se často za přátelstvím schovávají milenecké dvojice, místo aby zakládaly úplné rodiny. Je to proto, že v dnešní uspěchané době – kde čas jsou peníze – zůstává klasické přátelství prázdným pojmem... Po vynikajícím obědě jsme se opět věnovali tématu přátelství. Tentokrát jsem si vybírali jeden z nabízených seminářů. Předpokladem pro fungující přátelství je vzájemná otevřenost, komunikace a především láska. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15/13). Eva Plná, Mal
Doplavba Noemovy archy
je významné vlastnosti či okolnosti: Ezau – chlupatý, Ábel – vánek, pára, Agar – uprchlice, Mojžíš – vytažený z vody, Jákob – lstivý, Ester – hvězda, Gedeon – bořitel. Jména vyjadřující naději a poslání jsou např. Jan Křtitel (Hospodin je milostiv), Jozue, Ježíš (Hospodin je vysvoboditel, spása), David ( milovaný), Hannah (Bůh je milostivý). Také vyjadřují úzký vztah k Bohu: Eliáš (Bohem mým je Hospodin), Samuel (Hospodin slyší). V Izaiášovi 62. kapitole se dočítáme: „Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa.“ Příklady změn ve jménech: Abram (vysoký) – Abraham (otec množství), Jákob (úskočný) – Izrael (zápasí Bůh), Šimon (slyšící) – Petr skála, skalák)…. Někdy změny vypůsobené spásou v Pánu Ježíši dávají teprve pravý význam jménu. Třeba Zacheus, nelítostný výběrčí daní, vrací lidem peníze. Jeho jméno Nevinný teď platí. Nechť nás povzbuzuje slovo z Iz 43,1: „Neboj se, nebo vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.“ Smíme se také radovat, že naše „proměněná“ jména jsou zapsána v Knize života. Vrcholem přejmenování všech vykoupených jejich novým osobním jménem, bude předání bílého kaménku, kde bude toto jméno vyryto. V knize Zjevení 2,17 čteme krásné zaslíbení : „Tomu, kdo zvítězí…dám kamének bílý a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“ Patříš k těmto čekatelům na bílý kamének i ty ? Jiří Beneš
Konference o přátelství V sobotu 24. 10. jsme s několika sestrami ze sboru navštívily v pardubické Arše konferenci s názvem „Přátelství, to není jen tak“. Dopolednem nás provázela přednáška Daniela Fajfra, ve které nám připomněl, že jsme vztahové bytosti. Přátelství vzniká ze společného zájmu o nějakou věc a opírá se o prožitek, při kterém druzí vidí věci obdobně jako „já“. Společně jsme objevili šest předpokladů či potřeb přátelství. Patří mezi ně zejména láska, touha, pocit důležitosti, očekávání, pozitivní duch, upřímnost. Zajímavým tématem bylo přátelství mezi dvěma muži nebo dvěma ženami, kterých je
Na víkend 6.–8. 11. byla v Orlických horách zamluvena od léta chata Bedřichovka pro tzv. Doplavbu Noemovy archy neboli setkání účastníků letního English campu, který se na přelomu července a srpna konal tamtéž. Na poslední chvíli však z celého víkendu sešlo pro nevelké množství přihlášených, a tak jsme se, kdo chtěl, setkali pouze v sobotním odpoledni na promítání fotek z léta, při kterých jsme nejen zavzpomínali, ale i při čaji a dobrotách vyposlechli, kdo z nás čím prochází v novém školním roce, jaké má nejbližší plány. Nechyběla ani správná nota na motiv Já mám kocábku náramnou, ovšem v campařské verzi :-) Rosťa Staněk nás vyprovodil připomenutím Boží naděje, která byla i důrazem, jenž prolínal letní týden, a která jako Noemu tenkrát i nám vzchází dnes. Pel
5
Jak to zpívá Effathě? Od léta, konkrétně od týdnu 13.–22. 8. 2009, kdy proběhl tradiční kurz zpěvu, uběhla již řádka dní. Effatha včele s dirigentem Bohumírem Touškem, ale nezahálí ani dál! Nejedná se tedy o stejné složení lidí, protože letní Effatha je spíše pro děti, dorost a mládež, jelikož „dospěláci“ nemají volno, ale i tak to stojí za to. Nyní tedy „dobíhá“ dvouletý cyklus celocírkevního sboru, jehož složení je pestré nejen věkově, ale i místem bydliště a dalšími faktory ovlivňujícími každého zpěváka. Toto dvouleté snažení vyvrcholí adventním setkáním v Náchodě (viz pozvánka na úvodní straně Třísky). Koncem léta již proběhla zkouška v Ostravě s koncertem tamtéž dne 12. 9. 2009; hned den poté koncert na Hrádku nad Olší. V sobotu 7. 11. 2009 se uskutečnila zkouška i koncert v Čelákovicích. Zanedlouho se tedy Effatha CCS (jak tomu pracovně říkáme) v plné zbroji, dá-li Pán, objeví v Náchodě, a pokusí se ze sebe vydat jen to nejlepší. mk
Samé tajnosti... …dělalo vedení dorostu s výletem, na který vyrazilo 12 Svišťů + 3 vedoucí v pátek 30. 10. Na stanici metra PrahaČerný most už bylo jasné, že následujících pár hodin stráví osádka dvou aut v hlavním městě. Do sytosti se ponejprv
Tříska – listopad 2009 Adventní koncert v Náchodě je 16. ročníkem této akce, která vznikla s trojím záměrem: a) umožnit setkání pěveckých sborů, které se tak mohou vzájemně inspirovat a podpořit b) připravit setkání bratří a sester z celé republiky c) nabídnout setkání lidí z necírkevního prostředí se zvěstí evangelia předané v duchovních písních Navíc díky umístění koncertu do podorlického seniorátu v kombinaci s účastí pěveckých sborů z Bystrého, České Skalice a Náchoda vzniká jedinečná možnost uspořádat akci, při které se budeme moci setkat i jako sbory CB z celé oblasti, podobně jako tomu bývalo a částečně je při sborových dnech. Tato myšlenka hrála podstatnou roli v rozhodování, kam letošní Adventní setkání umístit. …Chceme vás proto vyzvat, abyste se ve vašich sborech za letošní Adventní setkání především modlili a předávali celou akci Pánu Ježíši, protože byť chceme posluchačům připravit hodnotný program i po kulturní stránce, jde nám především o Boží oslavu a zvěstování evangelia. Roman Toušek, kazatel CB v Bystrém, zástupce pořadatelů Adventního setkání (vyňato – celý text naleznete na nástěnceve vestibulu sboru)
všichni povozili metrem se vším přestupováním v pražském trojúhelníku, pak také několikrát vyzkoušeli eskalátor. Ale nezůstali nakonec jen v pražském podzemí. Shlédli kupříkladu Národní třídu, Petřín včetně bludiště, Pražský hrad či Karlův Most, a když jim na Staroměstském náměstí odchodil orloj pátou odpolední, vydali se zpět na Vysokov, kde nocovali do soboty. Pel
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Milwaukee Mezi staršovstvy sborů CB v Náchodě a EFCA v Milwaukee probíhá rozhovor o budoucnosti našeho partnerství. Pro sbor v Milwaukee je rozhodující, jestli společně najdeme způsob, kterým by se oni mohli podílet na misii v broumovském výběžku. K tomu potřebují vědět, k jaké dlouhodobé vizi nás Bůh vede, i naši představu, jakými kroky chceme ve směru této vize postupovat. Právě tím se naše staršovstvo už pár měsíců zabývá. Modlitební podněty z partnerského sboru v Milwaukee, říjen 2009 Díky Bohu za pokračující službu „Spižírny“, která zaopatřuje jídlo chudým v naší čtvrti. Vidíme, jak více lidí přichází do církve a přijímají tuto službu. Tým služebníků jim dává jídlo s úsměvem a s modlitbou. Díky Bohu za nadšený start služby středoškolákům v novém školním ro-
ce. Silně vzrostla návštěvnost programů v neděli večer, chodívá mnoho studentů, hostů zvenku. První večer přišlo 85 studentů – chvála Pánu! Ve službě vysokoškolákům máme další manželský pár k vedení biblického studia. Z řad vysokoškolské mládeže hledáme pomocníky pro vedení středoškolské mládeže. Modlete se za skupinky biblického studia – usilujeme o to, aby se do roka co nejvíce lidí zapojilo do skupinek biblického studia. Služba ženám má letos za cíl oslovit ženy z Milwaukee, které nejsou v žádné církvi. Také se modlí za oslovování žen v Itálii ve spojení se službou jedné naší misionářky. Modlete se za výchovu učedníků v našem sboru. Je to velmi důležité a my s touhou vyhlížíme nové vedoucí a prohloubení našeho chození s Bohem skrze učednictví. Modlitební seznam zaslali Bob Barthelme a Tim Covell Připravil Rosťa Staněk
Tak jsme byli v kině... …ve sboru s rodinami v neděli odpoledne 11. 10. Pozvali nás Staňkovi na film s názvem Ohnivzdorný, který s nimi přicestoval z USA. Podle ohlasů to stálo za to, i když jsme museli číst někdy rychlé titulky – však i bez nich bychom pochopili, že se na plátně kupříkladu odehrává divoký manželský souboj :-) O tom to vlastně bylo: jak se ze souboje dostat do spolupráce i dál, k oběti a bezpodmínečnému přijetí. Vřele doporučujeme ke shlédnutí všem, kteří zakusili, že evangelium mění život – a kteří by rádi viděli, jaký dopad má taková změna v manželství. Moc děkujeme jak Staňkovým, tak Ivče K., Sáře, Kristýně a Davidovi Sch., Samovi V., Kátě S. a Evče A. za to, že se během naší návštěvy kina a následného povídání o filmu věnovali stádu našich dětí při hrách a tvoření. Za všechny diváky Pellyovi P. S. Připojujeme poděkování, že jsme byli v pátek 23. 11. vlídně přijati na setkání mladšovstva. Mohli jsme se vzájemně potěšit a povzbudit k budování vztahů jak uvnitř generačních skupin, tak i mostů mezi nimi. Za rodiny jsme zvali mládežníky do našich setkání a programů s ujištěním, že budou rádi viděni, na oplátku se nám dostalo pozvání na filmový klub připravovaný mládeží. Na přetřes se dostal i E-camp, sborová dovolená a další sborové aktivity, kde si můžeme stát blízko ve spolupráci. Velmi cenné pro nás byly informace o životě a potřebách mládeže. Těšíme se z toho, že Pán Bůh mezi nás vkládá svoji lásku a pokoj.
Telefonuje manžel z práce domů: „Dnes odpoledne přivedu návštěvu.“ „Ty ses asi zbláznil,“ odpovídá žena, „vždyť víš, že malujeme, že jsou nemocné děti a navíc jsi na dnešní odpoledne pozval svou matku! To snad nemyslíš vážně!“ „Úplně vážně,“ odpovídá manžel. „Je to mladší kolega, který se chce ženit, tak aby věděl, do čeho jde.“ Já myslím, že to s tou zločinností není mezi mládeží tak zlé,“ prohlásil katecheta. „To za časů Kaina a Ábela bylo mezi mladými 50 % vrahů.“ (Vybráno z internetu)
6
Ve výhledu je každoroční Alianční týden modliteb od pondělí 11. 1. do pátku 15. 1. 2010 jsou jarní prázdniny, během kterých Svišti opět vysviští do hor od soboty 6. 2. do soboty 14. 2. 2010 je Filmová víkendovka mládeže od 19. do 21. 2. 2010 je také Jarní bazar, který je naplánován na 15.–19. 3. 2010 Ze staršovstva: Staršovstvo vedlo rozhovory s několika zájemci o přípravné, respektive plnoprávné členství v církvi: Petr Šťastný vyznal svoji víru v Ježíše Krista a pověděl o svém hledání společenství, ve kterém by měl i vrstevníky. Petr bydlí ve Dvoře Králové. Vyrostl ve věřící rodině a v malém společenství Křesťanských sborů. Byl přijat za přípravného člena CB a už se zúčastňuje s Danielem Balcarem přípravy ke křtu. Mirek a Oxana Vanžurovi vyznali svoji víru v Ježíše Krista a staršovstvo rozhodlo rovnou o jejich přijetí za plnoprávné členy CB. Mirek je z Pravoslavné církve na Ukrajině a Oxana z Baptistické církve na Ukrajině. Členský slib plánujeme na 6. prosince 2009. Miloš a Eva Plní jsou od května přípravnými členy a nyní staršovstvo rozhodlo o jejich přijetí za plnoprávné členy CB. Oba jsou zapojeni v dobrovolnické službě v hospici v Červeném Kostelci. Členský slib plánujeme na 6. prosince 2009. Blahopřejeme... Jubilea v těchto dnech Pán Bůh dopřává sestrám všech generací: 25. 11. Míle Markové, 12. 12 Evě Andršové, 15. 12. Daniele Andršové a 16. 12. Jitce Bucharové. Přejeme jim srdce naplněné Boží slávou a očekávájící na Boží moc v každodenních zápasech života, jak to vyjadřuje modlitba v žalmu 73/23–26: „Já však chci být ustavičně s Tebou, uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě Tebe nemám zalíbení.“
Tříska – listopad 2009
7
To bude v pořádku Billovi Tuckerovi bylo šestnáct, když mu onemocněl tatínek a v důsledku toho musel nechat práce. I když se pak zase uzdravil, jejich rodina finančně zápasila a jen tak tak se drželi nad vodou. Pan Tucker, protože byl podnikavý, přišel s nápadem. Získal zakázku přečalounit sedadla v místním kině. To celou rodinu nesmírně udivilo, protože ještě nikdy neopravil ani sedadlo. Dokonce k tomu neměl ani potřebné vybavení. On si však našel člověka, který ho to naučil, a sehnal si na to také výkonný stroj. Rodina se složila, vyškrábali každý cent, aby si ho mohl koupit. Vyčerpali svá konta a vytáhli poslední mince zpod matrace. Nakonec potřebnou částku měli. Byl nádherný den, když Bill s tatínkem jeli to zařízení vyzvednout. Bill vzpomíná, jak spolu celou hodinku jeli a žoviálně mluvili o jasném horizontu, který jim tato nová příležitost otevírala. Stroj naložili dozadu na korbu a zajistili ji hned za kabinou. Pan Tucker pak vyzval syna, aby cestou domů řídil. Ať vám zbytek příběhu poví sám Bill: „Cestou zpátky jsme byli celí bez sebe radostí, a já, jako každý šestnáctiletý řidič, jsem asi nevěnoval dost pozornosti ručičce na tachometru. Právě když jsme zatáčeli na vjezdu na dálnici, nikdy nezapomenu na to, jak jsem viděl pomaličku naklánět náš šicí stroj, který byl dost těžký. Dupnul jsem na brzdy, ale už bylo pozdě. Už jsem jen viděl, jak padá přes postranici. Vyskočil jsem a běžel dozadu. Když jsem zahnul vzadu kolem korby, viděl jsem naši naději a sen ležet na zemi, rozbitou na kousíčky. A pak jsem viděl tátu, který se jen díval. Riziko toho podniku, jeho snaha a úsilí, zápas o uskutečnění, celý jeho sen, všechna jeho naděje, že se postará o rodinu, to všechno tu leželo v troskách. Dobře víte, co v takových případech následuje: „Ty trdlo, ty blbče, jel jsi moc rychle, jak to, že jsi nedával pozor?! Zničil jsi celou rodinu tím, že jsi nám teď sebral živobytí.“ Nic takového však táta neřekl. Podíval se přímo na mne a řekl: „Je mi to moc líto.“ Pak přišel ke mně, dal mi ruku kolem ramen, a dodal: „Synku, to bude v pořádku“.“ Bůh vám do ucha šeptá totéž. To, co cítíte, je Jeho objetí. Spolehněte se na Něj. To, co slyšíte, je Jeho hlas. Věřte Mu to. Dovolte tomu jedinému, který ve vesmíru skutečně rozhoduje, aby vás utěšil. Někdy to vypadá, jako kdyby se nám celý život rozpadl na kousky a že už to nikdy nepůjde spravit. Ale bude to v pořádku. Jak to vím? Protože Bůh tak miloval svět. Když Bůh může stvořit miliardu galaxií, copak by nemohl obrátit v dobro to naše těžké a získat dobro z našich nejistých, zajíkavých a potácivých životů? Rozhodně může. Vždyť je Bůh! M. Lucado, př. M. Marková
• ze života víry • Na život víry jsme se tentokrát ptali Blanky Vinterové. S manželem Radkem vychovává Davida (10) a Michala (5), bydlí nedaleko našeho sboru. Oba pracují ve své rodinné firmě se stavebním materiálem a ve sboru patří do skupiny vedoucích připravujících každotýdenní páteční setkávání dětí od 3. do 5. třídy. Blanko, nejsi „sborová rodačka“, přišla jsi sem do církve pravděpodobně za manželem, bylo to těžké? Kdy ses rozhodla (respektive za jakých okolností) spojit svůj život s následováním Pána Ježíše? Musela jsi třeba něco opustit? Do sboru jsem začala chodit s Radkem a uvěřila jsem později. Jsem z nevěřící rodiny, jen babička věřila, a když jsme byly děti, modlila se s námi večer „andělíčku, můj strážníčku“. Jako dítě jsem byla zvědavá, jak to vlastně je s Vánocemi, Velikonocemi a církevními zvyky. Takže nejdřív to byla zvědavost a pak v pubertě už jsem hledala, kde je pravda a kde spravedlnost. Hledala jsem někoho, komu bych mohla věřit, spolehnout se na něj, vybrečet se. Ale je to pořád o lidech. Každý má nějaké své starosti a nedokáže se za všech okolností zachovat dokonale a unést tíhu problémů toho druhého. Ať už jde o vaši rodinu nebo někoho jiného. A ani já jsem se někdy nedokázala zachovat tak, jak jsem si říkala, že se zachovám. Takže když už to vypadalo, že moje životní krédo bude znít: „Nikomu nevěř, ani sobě,“ a přidaly se k tomu situace v životě, kdy nás (myslím mě a mé tři sourozence) v krátké době opustili naši prarodiče a i rodiče, a já jsem myslela, že už to neunesu, tak mi Pán Bůh strašně ulevil a já mu to mohla předat a mohla jsem najít Někoho, komu můžu opravdu věřit. Dva synové ti dávají zabrat, jak stíháš zaměstnání, výchovu, domácnost, sborové aktivity? Asi jako každý: těžko, spíš nestíhám. Co tě vedlo k práci v Mraveništi? K práci v Mraveništi mě vedlo i to, že tam jsou naše děti. A pracujete i s ostatními dětmi a doufáte, že i když někdy zlobí a neposlouchají, tak v nich aspoň něco zůstane, nebo že jim to v je-
jich budoucím životě pomůže se správně rozhodnout. Nacházíš v této práci smysl své „církevní realizace“? Ano. Myslím, že když má člověk v církvi nějaký úkol, tak to v prvé řadě dělá pro Pána. A pak při plnění těch úkolů řeší vztahy s lidmi. A to je to, co po nás Pán chce: abychom je řešili, a ne se na to vykašlali. A když si nevíme rady, tak je tady přeci On. Taky si myslíš, že dnešní děti víc zlobí? No, zlobení. Myslím, že děti jsou stejné. Spíš se mění doba, hranice se posouvají a uvolňují, výchova je jiná, jsou kladeny nároky – na děti i na dospělé … Věřím tomu, že Pán Bůh to má ve své moci. Když si znovu čtu svoje odpovědi, tak mi některé nezní optimisticky, ale pokud můžu trochu bilancovat a napsat, jak to cítím dnes, tak to je určitě o radosti a vděčnosti Pánu Bohu za všechny moje životní zkušenosti (i za ty špatné), za rozhodnutí se pro Něj, za rodinu, je to o naději, o pokoji, že už mám někoho, komu můžu na 100% věřit. Děkujeme za poctivé odpovědi a přidáváme se k modlitbě žalmisty: „ Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti“ (Žalm 68/20–21). Ptala se Masch
VELKÉ maličkosti – V
běhu
„Dává mým nohám hbitost laně“, zpívám si v srdci s Davidem, když běžím lesem. Chválím Boha a mám ještě větší radost ze samotného Dárce, než z jeho daru. Dar pomíjí. Kdoví, jak dlouho mi nohy ještě budou sloužit. Nemusely by. Dokud ano, jsem vděčný. Dobrý relax pro introverta, který musí být hodně s lidmi, u počítače, nebo v knihách. Taky dobrý čas k modlitbě srdce. Nedávno jsem se zúčastnil silničního běhu z Hronova do Náchoda. Tak mě napadá: Kdybychom společně, všech 300 běžců, běželi, s Davidem si zpívali o lani a s Pavlem vyhlíželi cíl, totiž nebeskou cenu! RoSta
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
LISTOPAD
2009
Pravidelný týdenní rozvrh sborového života
Kazatel mimo sbor
Pondělí (jednou měsíčně) Úterý (druhé v měsíci) Středa Pátek Pátek Pátek (první v měsíci) Pátek (druhý v měsíci) Pátek (poslední v měsíci) Sobota (podle rozpisu) Neděle Neděle Neděle (jednou měsíčně) Neděle (podle rozpisu) Neděle (poslední)
Čt 10. 12. 9.00 – Justynka Hronov Čt 17. 12. 9.30 – Harmonie Náchod
16.30 9.30 18.30 17.00 17.00 18.30 19.00 19.00 18.00 9.00 9.30 15.00 15.00 17.00
Nedělní bohoslužby
Ne 15. 11. Ne 22. 11. Ne 1. adv. 29. 11. 17.00 Ne 2. adv. 6. 12. Ne 3. adv. 13. 12. Ne 4. adv. 20. 12. Čt 24. 12. 23.00 Pá 25. 12. Ne 27. 12. 17.00 Čt 31. 12. 17.00
Biblické hodiny St St St St St St St
18. 11. 25. 11. 2. 12. 9. 12. 16. 12. 23. 12. 30. 12.
Provázek KluP Biblická hodina Mravenci Svišti (na Vysokově) Starší rodiny Střední rodiny Filmový klub Klub mládeže SOKL Modlitby Shromáždění Mladé rodiny Manželská setkání Modlitební
vedení / kázání R. Staněk + Jan Pelly (požehnání Jindřichovi Hejzlarovi) Pa. Schuma / Josef Fišer J. Verner / R. Staněk Modlitební Vl. Chráska ml. / R. Staněk (V. P.) Pa. Hejzlar / R. Staněk R. Staněk + Vl. Chráska ml. (dětská vánoční slavnost) hudebníci a zpěváci + R. Staněk Pa. Schuma / R. Staněk M. Sárička / P. Javornický Modlitební silvestrovské shromáždění
P. Javornický R. Staněk R. Staněk R. Staněk P. Javornický biblická nebude biblická nebude
Služby CB mimo sbor Ne 22. 11. Služba v Brně na Královopolské. So-St 26.–30. 12. dovolená
Mt 13,44–47, „Poklad, perla a rybářská síť“ Mt 14,1–11 „Cena za pravdu“ Mt 14,13–21 „5 chlebů a 2 ryby“ Mt 1,1–17 „42 generací“ Mt 2,12 „Hvězda a mudrcové“ (Půlnoční svíčková) (Boží hod vánoční)
kniha Soudců Bůh je spravedlivý Bůh je svatý Bůh je milostivý kniha Soudců
Generační setkání, skupinky a plánované akce Ne 15. 11. 15.00 Út 17. 11. 15.00 Čt 19. 11. 18.30 Pá 20. 11. 9.00 Pá–So 20–21. 11. Ne 22. 11. 15.00 So 28. 11. 15.00 Ne 29. 11. 17.00 Po 1. 12. 17.00 Pá 4. 12. 18.30 Ne 6. 12. 17.00 Út 8. 12. 9.30 Čt 10. 12. 18.30 Pá 11. 12. 9.00 Pá 11. 12. 19.00 Ne 13. 12. 15.00 Ne 13. 12. 17.00 Ne 13. 12. 17.30 Po 14. 12. 16.30 Pá 18. 12. 19.00 Ne 20. 12. 19.00 Po–St 28.–30. 12. St–Pá 30. 12.–1.1.
Mladé rodiny Ekumenické shromáždění „20 let svobody“, v kostele CČSH Taťkové Mamky u Jany Hejzlarové (Šonov) „Houba“ pro mládež „Oslovit Zachea – Integrace nových a okrajových lidí do sborového společenství“ setkání služebníků sborů Východočeského seniorátu v Novém Městě nad Metují EFFATHA, festival pěveckých sborů v Náchodě, v kostele CČSH. Advent na náměstí u stromu: ŘKC a CASD Mamky u Hanky Zandalové Starší rodiny Advent na náměstí u stromu: CB KluP – Klub pohody Taťkové Mamky Střední rodiny Mladé rodiny Advent na náměstí u stromu: CČSH a ČCE Staršovstvo Provázek (Míla Marková) Filmový klub: „Adamova jablka“ Adventní pořad v Beránku Dorost na Vysokově Silvestrovský pobyt mládeže
Redakční kolektiv: Hana Zandalová (HaZa), Jaroslav Zandal(Zandy), Monika Kučerová(mk), Věra Pelly (Pel), Malvína Čejchanová (Mal). Korektury: Bohunka Kučerová. Foto: Adam Sárička(as), VlČe. Graficka, tisk Vlastík Čejchan (VlČe). E-mail redakce:
[email protected]. Adresa sboru: Purkyňova 584, 547 01 Náchod, č. ú. 1180143379/0800. Kontakt na kazatele: R. Staněk – pevná linka: 491 427 332, mob.: 602 323 941, e-mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla bude 3. 12. 2009. Vyjde 13. 12. 2009. Budeme vděčni za příspěvky, náměty a nápady, které by mohly zpestřit náš sborový časopis. Nepodepsané příspěvky pořídila redakce. Stránky sboru: www.cb.cz/nachod.
