samostatně neprodejné

Kopat do míče jsem neuměl

Ivo Viktor

8. 6. 2012 / č. 23 / samostatně neprodejné

Pátek

OBSAH

rozhovor Ivo Viktor: Vodili nás jako cvičené medvědy téma Jiná Šumava, ta bez kůrovce průvodce Noční Hamburk na cestě Co dělají běloši? gurmán Saláty: praktické rady k přípravě AUTO BMW 5 hity Pavel Bobek: Pojď stoupat jak dým

+ Program TV na celý týden

se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

editorial Navenek to vypadá, že Šumavu sužuje pouze kůrovec, respektive boj o něj. Skutečnost je jiná. Více na str. 12.

Do Polska

Z

ačíná mistrovství Evropy ve fotbale. A  tak je přirozené, že se na obálce našeho magazínu objevuje Ivo Viktor, legendární brankář sedmdesátých let, idol českých kluků, kteří v  té době vyrůstali. Fotbalista, jenž by jistě byl idolem ještě větším a  zbožňovanějším, kdyby nehrál za pražskou Duklu, která v těch letech už dávno nebyla onou Duklou Oty Pavla (přestože se její zřizovatel nijak nezměnil), nýbrž reprezentantem všeobecně neoblíbené armády a režimu. A  kluci to přinejmenším podvědomě tušili (a  do stoupenců Dukly o  školních přestávkách malinko bušili). Ivo Viktor vzpomíná v  rozhovoru na evropský triumf, od kterého letos uplyne 36 let. Kdo si na tehdejší finálový zápas se Spolkovou republikou Německo vzpomene, vybaví si podporu bělehradského publika, jíž se československé reprezentaci dostalo. Našince by to snad mohlo vést až k jakési panslavistické úvaze. Když vidí, kolika sympatií se nyní dostává českým hráčům v  polské Wrocławi. Na nádraží je vítaly stovky fanoušků, až někteří nebožáci padali do kolejiště. Přípravu reprezentace sledovalo vyprodané hlediště tréninkového stadionu. A  je, myslím, mimo jakékoliv diskuse, komu budou polští diváci fandit v českém zápase s Rusy.

Rozhodně to však nemá nic společného s  panslavismem (ostatně, jakkoli je každá kategorie národních sympatií sama o sobě problematická, polsko-ruské vztahy jsou toho zřejmým důkazem). Mnohem spíš stojí za náklonností polských fanoušků, jež české hráče a funkcionáře po příjezdu do Wrocławi tolik překvapila, mnohokrát popsaná historická a kulturní spřízněnost. Spřízněnost osudem – a z polské strany leckdy i volbou. Občas se totiž zdá, že jsou tyto sympatie jednostranné. Na jedné straně stojí polský zájem o  český film, české divadlo, českou literaturu i sport. Na straně druhé…? Snad nás nadcházející šampionát přivede alespoň k  poznání, že jsou v  těsné blízkosti našich hranic tak nádherná města jako Krakov nebo Wrocław. Že stojí za to do Polska vyrazit. Třeba jen na  víkend.

Dan Hrubý vedoucí magazínu

6 rozhovor Ivo Viktor: Vodili nás jako cvičené medvědy 12

téma Jiná Šumava, ta bez kůrovce

20 průvodce Noční Hamburk 28 na cestě Co dělají běloši?

30 gurmán Saláty: praktické rady k přípravě

32 AUTO BMW 5 34 hity Pavel Bobek: Pojď stoupat jak dým

Foto na titulu: Jan Zatorsky

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

3

téma

Jiná

Šumava

Někdy to vypadá, že Šumava má jediný problém – kůrovce, respektive vášnivé boje kolem něj. Ve skutečnosti se potýká s mnoha jinými věcmi, o nichž se, na rozdíl od lýkožrouta, vlastně vůbec nemluví. Marek Kerles, foto František Vlček

Fotograf Pavel Štěpánek koupil po návratu z německé emigrace polorozpadlý statek u Želnavy a přestavěl ho na biofarmu.

12

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

13

V

  lednu 1919 dostali účastníci mírové konference v  Paříži na stůl dopis, v němž se tehdejší obyvatelé Šumavy snažili zástupcům vítězných mocností vysvětlit, proč nemohou žít ve společném státě s  Čechy. „Je to německá duše, která se tu vyjevuje, německý duch, který, opojen přírodou a  hotov k obětem, zdolal obtíže horské půdy, německý dech, který tu vysvobodil svět ze samovlády mrtvého kamení,“ psal autor dopisu, rakouský povídkář a  spisovatel Emerich Rudolf baron von Berghof. V  zastoupení šumavských Němců přesvědčoval „mírotvorce“, aby nedopustili ponechání Šumavy v  nově vzniklé Československé republice, ale přičlenili hory k jazykově i kulturně mnohem bližšímu Rakousku. Češi podle Berghofa vlastně nikdy o Šumavu nestáli. Nechtělo se jim žít v hlubokých lesích, dřít do úmoru na málo úrodné půdě plné kamení a  mokřadů a  denně se rvát s  drsnou krajinou a  počasím. Vždyť Čechům – a  vůbec Slovanům –, jak tvrdil Berghof, se lépe hospodaří v úrodných nížinách než v šumavské bažině, kterou raději přenechali německým kolonizátorům. Tak proč by se měla v  nové, poválečné Evropě stát „německá“ Šumava součástí Československa? Umějí Češi vůbec na Šumavě hospodařit?

režimem. Teprve dvě desetiletí tak mají Češi možnost rozhodovat o Šumavě zcela svobodně a demokraticky. A výsledek? Paradoxně ještě nikdy v historii Šumava nesváděla takový zápas o svůj osud jako nyní, v  době demokracie a  relativního blahobytu, o kterém se německým kolonizátorům ani nesnilo. Kdo by chtěl přitom namítnout, že se tentokrát jedná především o  boj mezi ochránci přírody a  místními obyvateli, jakých se na světě odehrává bezpočet, hluboce by se mýlil. Možná to tak vypadá při čtení nejrůznějších politicky podbarvených prohlášení o šumavských lesích. Realita je ovšem taková, že i když se opravdu v mnoha šumavských hospodách nadává na ekologické aktivisty, kteří se při blokádách šumavských pralesů přivazují ke stromům, lýkožrout smrkový, jehož jméno se dnes v  souvislosti se Šumavou skloňuje ve všech pádech, není tím, co by obyvatele Šumavy trápilo úplně nejvíc. ◆◆◆ „Kůrovec určitě představuje problém, ovšem my máme jiné, řekla bych mnohem důležitější starosti,“ říká starostka šumavské Lenory Jaroslava Krnáková. V Lenoře, sousedící s Národním parkem Šumava a  ležící v  nádherné přírodě na břehu Teplé Vltavy, je dnes dvanáct procent obyvatel bez práce, obec se vylidňuje. Z původních tří hospod zbyla jediná. Ve škole ubývají děti. „Kdysi u  nás bylo těžké sehnat byt. Dnes zůstávají některé obecní byty prázdné,“ říká starostka. Proč? Může za to kůrovec nebo přebujelá ochrana přírody? Na rozdíl od mnoha dalších regionálních politiků starostka z vylidňování Lenory ani z  vysoké nezaměstnanosti

◆◆◆ Takřka sto let poté, co Berghof napsal svůj dopis, je závěrečná otázka v  něm položená možná aktuálnější než kdy jindy. I když Češi hospodaří na Šumavě po poválečném odsunu Němců už 66 let, až do roku 1990 se jednalo o správu v rámci totalitního, komunistického režimu, který z  pohraničních hor v  sousedství „železné opony“ udělal oblast se zvláštním

Informační středisko národního parku ve Stožci si výbavou i zázemím pro návštěvníky nijak nezadá s podobnými středisky v USA či západní Evropě. Losa na snímku srazilo v roce 2003 auto u Přední Výtoně.

Jihočeské dřevařské závody ve Volarech podobně jako mnohé jiné podniky na Šumavě ukončily výrobu. V areálu bývalé továrny dnes stojí solární park.

Starostka Lenory Jaroslava Krnáková pochází z česko-německé rodiny, jejíž část byla po válce vystěhována do Bavorska.

xxxx

14

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

15

➡

Chcete si to dočíst?

ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ