UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MEZINÁRODNÍCH ROZVOJOVÝCH STUDIÍ
Petr VRÁNA
Rozvoj Singapuru ve 2. polovině 20. století - příklad úspěšné strategie?
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. OLOMOUC 2008
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl jsem veškeré užité informační zdroje.
Olomouc, 10. května 2008
……………………………. podpis 2
Rád bych touto cestou poděkoval Doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi CSc. za vstřícný přístup a věcné připomínky při vedení bakalářské práce.
3
Obsah Seznam zkratek ................................................................................................ 5 1. Úvod .............................................................................................................. 6 2. Metodika práce............................................................................................. 8 3. Etapy rozvoje v druhé polovině 20. století .................................................. 9 3.1. Singapur po druhé světové válce ..................................................................................9 3.2. Boj za samosprávu Singapuru (1954 - 1963) ..............................................................10 3.3. Počátek nové éry Singapuru - nástup PAP..................................................................12 3.4. Počáteční industrializace ............................................................................................13 3.5. Spojení s Malajsií ......................................................................................................14 3.6. Počátky nezávislého státu...........................................................................................16 3.7. Éra rozmachu ( 70. léta a první polovina 80. let) ........................................................17 3.8. Světová recese 1985...................................................................................................20 3.9. Mezikrizové období (1986-1997) ...............................................................................21 3.10. Asijská finanční krize...............................................................................................22 3.11. Singapur na počátku nového tisíciletí .......................................................................24
4. Faktory a aspekty efektivní transformace ................................................ 26 4.1. Lidský faktor a socioekonomický rozvoj....................................................................26 4.2. Mnohonárodnostní politika ........................................................................................27 4.2.1 Zdvojená minorita ................................................................................................27 4.2.2. Integrační procesy ...............................................................................................29 4.2.3. Singapurská identita a „sdílené hodnoty“.............................................................30 4.3. Politika vzdělávání.....................................................................................................32 4.3.1. Iniciativy roku 1997 ............................................................................................34 4.4. Politika bydlení..........................................................................................................34 4.5. Central Provident Fund ..............................................................................................36 4.6. Rodinné hodnoty a rodinné plánování ........................................................................37 4.7. Ekonomické faktory...................................................................................................38 4.7.1. Podpora přímých zahraničních investic ...............................................................39 4.7.2. Volba pro nadnárodní společnosti........................................................................40
5. Autoritářské důsledky a nedostatky efektivního vládnutí ....................... 41 5.1. Nerovnoprávnost Malajců ..........................................................................................42 5.2. Kontrola sdělovacích prostředků ................................................................................42 5.3. Trest smrti a fyzické tresty .........................................................................................43 5.4. Singapurský rebel ......................................................................................................43
6. Perspektivy a reálné hrozby Singapuru.................................................... 45 6.1. Revoluční návrh reformy ve volebním systému..........................................................46 6.2. Stárnutí populace .......................................................................................................46 6.3. „Brain drain“ .............................................................................................................47 6.4. Regionální konkurence ..............................................................................................48
7. Závěr ........................................................................................................... 50 8. Shrnutí ........................................................................................................ 52 9. Summary .................................................................................................... 53 10. Použité zdroje ........................................................................................... 54
4
Seznam zkratek ASEAN
Association of Southeast Asian Nations (Sdružení národů jihovýchodní Asie)
BMA
British Military Administration (Správa britské armády)
CPF
Central Provident Fund
CPTE
Committee of the Professional and Technical education (Výbor profesionálního a technického vzdělávání)
EDB
Economic Development Board (Úřad pro ekonomický rozvoj)
FTA
Free Trade Agreement (Smlouva o volném obchodu)
HDB
Housing and Development Board (Úřad pro bydlení a rozvoj)
HDP
Hrubý domácí produkt
ISA
Internal Security Act (Zákon o vnitrostátní bezpečnosti)
KBE
Knowledge Based Economy (Vědomostní ekonomika)
KLSE
Kuala Lumpur Stock Exchange (Burza Kuala Lumpur)
MAS
Monetary Authority of Singapore
MCA
Malayan Chinese Association (Malajsko - čínská asociace)
MTI
Ministry of Trade and Industry (Ministerstvo obchodu a průmyslu Singapuru)
NEER
Nominal Effective Exchange Rate (Nominální efektivní směnný kurz)
NUS
National University of Singapore (Singapurská Národní Univerzita)
NWC
National Wages Committee (Národní mzdový výbor)
PAP
People‘s Action Party (Strana lidové akce)
PA‘s
People’s Associations (Lidové asociace)
SAP
Special Assistance Plan
SARS
Severe Acute Respiratory Syndrome
SGD
Singaporean Dollar (Singapurský dolar)
SMU
Singapore‘s Management University (Singapurská Univerzita Managementu)
UMNO
United Malays National Organization (Spojená malajská národní organizace)
USD
United States Dollar (Americký dolar)
USA
United States of America (Spojené státy americké)
5
1. Úvod Singapur, neboli Lví město, jak zní český překlad, se v posledních čtyřech dekádách dokonale proměnil v mrštného tygra. Tento městský stát, který se po odtržení od Malajské federace ocitnul na pokraji krachu, dokázal rychle reagovat na danou situaci a plně využít svoje veškeré omezené zdroje a přednosti, aby se posléze stal symbolem prosperity a rychého hopodářského růstu, symbolem asijského zázraku. Stát řízený po celou dobu své existence jednou politickou partají, Stranou lidové akce (PAP), jejímž lídrem byl po dlouhá léta přísný a zásadový politik Lee Kuan Yew, dovedl na počátku své nezávislosti odvrátit blížící se konflikt mezi čínskými etniky a Malajci a vybudovat tak vlastní singapurskou identitu založenou na respektování všech národností, kultur a tradic. Ze Singapuru se tak stal prosperující multietnický a multikulturní stát, jehož striktní pravidla a zákony brání nárůstu jakékoliv formy kriminality a chrání nejen bezpečnost občanů ale i správné a efektivní fungování celého státního subjektu vůbec. Singapurský hrubý domácí produkt na hlavu se od vyhlášení nezávislosti v roce 1965 zvýšil více než třicetkrát na současnou hodnotu 51 100 singapurských dolarů a je vyšší než tentýž ukazatel jeho někdejšího správce a kolonizátora, Velké Británie. Má nejrušnější světový přístav, třetí největší ropné rafinerie na světě a je jedním z největších světových center výroby zboží a služeb. Tento skok z časů chudoby do éry hojnosti se odehrál v rámci života jedné jediné generace. Na počátku existence samostatného státu se z hospodářského hlediska řadil po bok Mexika, Chile a Argentiny, dnes je jeho hrubý domácí produkt na hlavu oproti těmto zemím až pětkrát vyšší. Státní ideologie postavená na zásadách konfuciánství a řízení hospodářství v japonském střihu se pokládájí za hlavní činitele rychlého singapurského pokroku a vzniku významného obchodního a finančního střediska v jihovýchodní Asii a jsou i základním kamenem pro státní ambiciózní plány stát se v budocnosti důležitým obchodním a finančním centrem celosvětového měřítka. Překážkou v dalším rozvoji však pro Singapur může být četné porušování lidských práv v podobě nerespektování svobody slova a tisku, politického vyjadřování, utlačování politických oponentů a také monopolní postavení Strany lidové akce, i když paradoxně právě její dlouhodobé vedoucí postavení zajistilo Singapuru stabilitu a prosperitu. Jakým způsobem se Singapuru povedlo nastartovat a řídit rychlý rozvoj? Jak se vláda dokázala vypořádat s pestrou etnickou skladbou obyvatelstva? Jaké faktory a aspekty stojí za tímto úspěchem? Jak se tento stát vyvíjel v čase? Jaká je v současnosti situace? Lze považovat 6
tento model státního rozvoje za jakýsi návod pro jiné rozvojové země? Jaké jsou záporné stránky tohoto modelu? Jak se jeví budoucnost Singapuru a jaké výzvy před touto ambiciozní zemí stojí? Toto jsou hlavní a nejdůležitější otázky, které hrály velkou roli při vlastním výběru tohoto tématu a jejich odpovězení či přiblížení daného problému je cílem bakalářské práce.
7
2. Metodika práce Při zpracování bakalářské práce jsem postupoval rešeršně-kompilační a následně selektivní metodou sběru a analýzy dat. Byly využity především relevantní internetové prameny a knižní zdroje. Většinu potřebné literatury jsem si osvojil prostřednictvím světově uznávané internetové vědecké knihovny Questia.com. Při výběru internetových zdrojů jsem se zaměřil na vědecké a dobře ověřitelné informace a hojně jsem také používal singapurské vládní webové stránky. Při vypracování práce jsem se také snažil vyhledávat rovnoměrně zdroje s kritickým a neutrálním výkladem singapurského modelu. Téměř všechna použitá data byla zprostředkována v anglickém jazyce a bylo proto nezbytné vybrané informace nejprve přeložit a poté je podrobně analyzovat. V práci se vyskytuje nespočet ruzných názvů institucí, programů a plánů, z nichž některé byly ponechány v původním anglickém jazyce, především kvůli jejich obtížnému překladu, který by se v mnoha případech často vzdaloval od oficiálního názvu. Oficiální názvy a původní výrazy jsou tak v bakalářské práci pro lepší přehlednost označeny kurzívou. Pro inspiraci a vytvoření konceptu části práce jsem z vybraných pramenů využíval nejvíce dílo od autorů Diane K. Mauzy a R. S. Milne Singapore politics under the People’s Action Party, kde byla neustále konfrontována pozitiva a negativa dané problematiky. Tato práce také obsahuje několik schémat, map a tabulek, které byly přímo přejaty z původních zdrojů, či byly upraveny pouze jejich velikostní parametry.
8
3. Etapy rozvoje v druhé polovině 20. století 3.1. Singapur po druhé světové válce Tak jak japonská vojska ve válečných letech překvapivě snadno dobyla tehdy obávanou obrněnou singapurskou pevnost, stejně tak překvapivě rychle se Britové po náhlém konci války vrátili zpět na místo činu, aby zde v září roku 1945 zřídili oblastní velitelství pro „Správu britské armády“ (BMA). Před Brity tak stál přetěžký úkol, a to co nejrychleji zrekonstruovat svou Korunní kolonii alespoň do předválečného stavu. Singapur se nacházel v té době ve skličující situaci. Potravinové a zdravotnické zásoby byly nebezpečně malé. Obrovskou měrou se na tomto faktu podílel havarijní stav elektrické, telefonní a potrubní sítě a vůbec celého přístavu a jeho příslušenství. Důležitý element pro fungování celé kolonie blokovalo velké množství lodních vraků. Po celém ostrově se v důsledku přelidnění začaly stavět tisíce jednoduchých přístřešků, které byly v katasrofálním sanitárním stavu, rozrůstaly se nové slumy. Hrubá míra úmrtnosti se z předválečného období více než zdvojnásobila. Gemblérství a prostituce díky jejich legalizaci za japonské okupace v Singapuru jen vzkvétala a k tomu ostrov prorůstal korupcí, narkomanií a alkoholismem. Velký podíl na korupci měla i samotná BMA, která pomáhala černým obchodníkům a kolaborantům z japonské okupace prosperovat, což vedlo ke špatné a nerovnoměrné distribuci rýže. Nicméně v dubnu roku 1946, kdy končila vojenská vláda, BMA znovu obnovila zásobování vodou a paliv a rozvod elektřiny. Přístav byl navrácen do civilní kontroly a soukromé společnosti, podnikající v průmyslovém, dopravním a těžebním sektoru, se zaměřily především na dovoz špatně dostupného potřebného zboží. Nedostatečné zásobování potravinami, především rýží, a jejich vysoká cena však byl trvale největší problém. Každým týdnem se spotřeba rýže na hlavu snižovala až na rekordní minimum v květnu roku 1947.1 Především díky rostoucí světové poptávce po cínu a kaučuku od konce roku 1947 se začalo singapurké hospodářství pomalu uzdravovat. Následující rok singapur dosáhl rekordní produkce kaučuku a bohaté žně rýže v sousedních zemích ukončily vážný nedostatek zásobování potravinami. Na začátku nového desetiletí již byl obnoven obchod, produktivita i sociální služby do předválečného stavu, poněvadž roku 1951 poptávka po kaučuku prudce stoupla kvůli korejské válce.
1
Library of Congress, 2005
9
Pro podporu sociálně slabých byly zavedeny pětileté „plány sociální péče“ a byly spuštěny desetileté plány na rozšíření hospitalizačních zařízení a jiných zdravotních služeb. Roku 1947 koloniální vláda také zavedla desetiletý program na obnovu školství za účelem poskytnout všem dětem šestileté základní vzdělání. Rodiče si mohli vybrat, v jakém jazyce budou jejich děti vyučovány - na výběr byla angličtina, malajština, čínština a tamilština. Mnoho rodičů se rozhodlo pro angličtinu, která jejím dětem mohla poskytnout větší příležitosti do budoucna.2 V poválečném období byla singapurská populace z hlediska pohlaví a věku lépe vyvážená a co se týče ustálenosti obyvatel, procento Číňanů, kteří se narodili v Singapuru vzrostlo ze 36% v roce 1931 na 60% v roce 1947. Příznačné pro toto období je imigrace a rapidní růst indických národností. Díky vyhlášení „pohotovosti“ a celkové bídě v Malajsii se dosti zvýšil také počet Malajců.
3.2. Boj za samosprávu Singapuru (1954 - 1963) V roce 1953 koloniální vláda zvolila Sira Georgeho Rendela jako vedoucího komise, která měla za úkol komlexně zhodnotit singapurskou ústavu a sestavit kompletní politickou a ústavní strukturu, která by byla navržena tak, aby umožnila Singapuru rozvíjet se jako samostatná a autonomní jednotka s následným přidružením k větší samosprávné jednotce.3 Komise doporučila pro Singapur částečnou vnitřní samosprávu za předpokladu britské kontroly vnitřní bezpečnosti, zákonodárství, financí, obrany a zahraničních záležitostí. Komise také navrhnula jednokomorové Zákonodárné shromáždění se 32 členy. Guvernér si měl udržet svoje právo veta. Britská vláda přijala doporučení komise a „Rendelova ústava“ tak vzešla v platnost v únoru 1954 s tím, že volby do shromáždění byly stanovené na duben 1955. I když nová ústava měla příliš daleko od úplné nezávislosti, zformovalo se díky předvolební horečce mnoho nových politických stran a aliancí. V listopadu byla vytvořena „Strana lidové akce“ (PAP) skupinou většinou vzdělaných Číňanů, kteří se vrátili v 50. letech ze studií v Británii a představovali střední třídu společnosti. PAP vedl pětadvacetiletý Li Kuan-jao. Špičku strany představovali především Toh Čin Čchij, Goh Keng Swi a S. Rajaratnam. Strana se snažila oslovit chudé a neanglicky mluvící lidové masy a Li Kuan-jao si dokázal hned vydobýt popularitu mezi studenty a dělnickou třídou, když se roku 1952 výrazně zastal práv dělníků a bránil studenty zadržené při
2 3
Lian Kwen Fee, Hill, 1995 Konečným vývojem kolonie tedy mělo být sloučení s Malajsií
10
demonstracích za lepší sociální služby. Li tak získal mnoho kontaktů jak mezi antikolonialisty a nekomunisty, tak i mezi prokomunisty. 4 PAP propagovala kampaň pro odvolání „pohotovosti“ v Malajsii, sjednocení s Malajsií, společné malajské občanství, „malajanizaci“ státní služby, dostupné povinné vzdělávání a největší prioritou však zůstával konec kolonialismu. PAP si také byla vědoma toho, že bez komunistů tyto cíle budou těžko dosažitelné, a prohlásila se tedy za nekomunistickou stranu, nikoliv protikomunistickou. Dále Lim Jao Hok, Francis Thomas a David Marshal, právník irácko-židovského původu, založili stranu „Dělnická fronta“, která měla vesměs podobné cíle a žádala singapurské občanství pro více než 220 000 Číňanů narozených v Číně. „Progresivní strana“ byla naopak spíše prokolonialistická a co se týče hospodářské politiky velmi konzervativní. „Demokratická strana“ byla zase velmi pročínsky laděná. Alianci utvořili převážně malajské strany UMNO a MCA.5 Volby v roce 1955 vyhrála „Dělnická fronta“ a koalice s druhou aliancí UMNO a MCA vytvořila ve shromáždění drtivou většinu. PAP vyhrála tři křesla ze čtyř plánovaných a pravici ve shromáždění reprezentoval Li Kuan-jao a levici PAP zase zastupoval Lim Čin Sjong. Vláda „Dělnické fronty“ v čele s Davidem Marshallem čelila od počátku vážným problémům. Komunisté spustili kampaň mnoha stávek a studentských nepokojů, aby tak destabilizovali singapurské vedení. Roku 1955 pouze jedna třetina stávek z celkového počtu 275 byla za vyšší platy a lepší pracovní podmínky. Převážná většina stávek byla pouhým sympatizováním s komunisty a kvůli věznění několika odborářských předáků. 12. května propukly mohutné nepokoje a výtržnosti, když policie rozehnala nelegální demonstraci, při které byli zabiti čtyři lidé a 32 jich bylo zraněno. Tento incident je známý jako „černý čtvrtek“. K tomu se přidaly neshody s guvernérem Robertem Blackem, který Marshallovi nepovolil plánované vládní reformy a Britové byli velmi znepokojeni neefektivní singapurskou vládou. Marsall oznámil, že rezignuje, když Britové singapurské vládě povolí větší svobodu v řízení Korunní kolonie. Do Londýna se tak v dubnu 1956 vypravila singapurská delegace vyjednávat o dalších změnách ve vládnutí. Britové souhlasili téměř se všemi požadavky Marshalla, tedy povolili úplnou samosprávu Singapuru s tím, že vnitrostátní bezpečnost a zahraniční záležitosti bude nadále kontrolovat britská koloniální vláda. 6
4
Library of Congress, 2005 Mauzy, Milne, 2002 6 Ilpyong, J. Kim, 1986 5
11
Novým předsedou se stal Lim Jao Hok, který se brzy dozveděl o dalších plánovaných protivládních aktivitách „Spolku studentů čínských středních škol“, a začal tak rozpouštět komunistické organizace včetně studentských spolků a zavřel dvě čínské střední školy. Vše vyústilo ve studentské demonstrace vedené Lim Čin Sjongem a následné nepokoje, při kterých zemřelo třináct lidí a posléze 900 lidí bylo zatčeno. V letech 1957 a 1958 probíhala další vyjednávání o britské kontrole vnitrostátní bezpečnosti, při kterých Britové značně povolili a byla tak zavedena nová ústava, jež dávala vládě Singapuru mnohem větší samosprávu a ke konci roku 1958 britský parlament změnil singapurský statut kolonie na stát a pro volby v květnu 1959 se rozšířilo shromáždění na 51 křesel. Zatímco Lim Jao Hok usiloval o větší samosprávu Singapuru, bylo roku 1957 schváleno poskytnutí občanství všem, kteří se narodili v Singapuru či Malajské Federaci a britským občanům, kteří pobývali v Singapuru více jak dva roky. Občanství bylo nabídnuto také obyvatelům, kteří žili v Singapuru více než deset let a prokázali loajalitu vůči singapurské vládě. V tentýž rok byl také spuštěn čtyřletý plán „malajanizace“ státní služby, který měl vyvážit etnické poměry v této sféře a ve vzdělání byla zavedena absolutní rovnost mezi vyučováním v angličtině, čínštině, malajštině a tamilštině. Roku 1958 Ministerstvo školství otevřelo 100 nových základních škol, 11 sekundárních a také byly zřízeny polytechnické školy a zavedeny výcvikové kurzy pro malajské a tamilské učitele. 7
3.3. Počátek nové éry Singapuru - nástup PAP Při předvolebních kampaních v roce 1959 se ze všech politiků očividně nejvíce činil vůdce PAP. Svými obsáhlými proslovy o poctivé a efektivní vládě, sociálních a ekonomických reformách a nutným spojením s Malajsií se Li Kuan-jao zapříčinil velkou měrou o drtivé vítězství v generálních volbách do Zákonodárného shromáždění. PAP získalo 43 z 51 křesel.8 Vítězství PAP však mělo velký negativní efekt v podnikatelské oblasti. Mnoho zahraničních i domácích firem se stahovalo do Kuala Lumpuru kvuli obavám znárodnění. Li Kuan-jao se totiž odmítal ujmout úřadu dokud nebude propuštěno z vězení osm prokomunistických členů PAP v čele s Lim Čin Sjongem, Fong Swi Swanem a Devanem Nairem, zatčených v letech 1956 a 1957.
7 8
Library of Congrss, 2005 Mauzy, Milne, 2002
12
Před novou vládou stály dva bezprostředně důležité úkoly. Prvním cílem bylo vštepit singapurské multietnické populaci smysl pro jednotu a loajalitu. Vedení PAP zavedlo novou singapurskou hymnu, vlajku a znak. Ministerstvo kultury organizovalo kulturní koncerty, festivaly a jiné akce, při kterých se měli příslušníci všech etnik lépe poznat a vypěstovat si tak větší toleranci. Všechny čtyři hlavní jazyky dostaly statut oficiální řeči Singapuru a malajština, jako řeč původních obyvatel, byla prohlášena za národní jazyk.9
3.4. Počáteční industrializace Druhým důležitým úkolem byla transformace hospodářství. Vláda chtěla pokud možno co nejvíce minimalizovat závislost singapurské ekonomiky na překladištním obchodu s převážně malajskými komoditami. I přes žádnou tradici průmyslové výroby vedení PAP začalo roku 1959 podporovat politiku industrializace. Nizozemský ekonom Albert Winsemius, který zastupoval „UN Industrial Survey Mission“ na žádost
vypracoval
„Program industrializace Singapuru“. Pro podporu industrializace a ekonomického rozvoje byl roku 1961 založen „Úřad pro ekonomický rozvoj“ (EDB) s rozpočtem 100 mil.USD a společnost „Jurong Industrial Estate“, která se staral o poskytování pozemků pro průmyslovou výrobu a budování jejich infrastruktury. V tom samém roce ministr financí Goh Keng Swi spustil čtyřletý rozvojový plán, který poskytoval především zahraničním investorům lákavé pobídky, jako nízká daňová sazba pro exportně - orientovanou průmyslovou výrobu, daňové prázdniny pro průkopnický průmysl, provizorní ochranná dovozní cla a kvóty. Od 60. let byl největší důraz kladen na podporu pracovně náročné průmyslové výroby, aby se částečně vyřešila problematika nezaměstnanosti. Industrializační program začínal nejprve s fabrikami, které byly zaměřeny na výrobu textilních a oděvních produktů, hraček, dřevařských produktů nebo také paruk a rybářských potřeb. Přibývalo však také projektů náročných na technologii. Pobočky zde zavedly nadnárodní společnosti „Shell Eastern Petroleum“, „National Iron“ či „Steel Mills“.10 Singapurská vláda také musela řešit problém nedostatku adekvátního bydlení. Roku 1960 tak zřídila „Úřad pro bydlení a rozvoj“ (HDB), který se měl vypořádat s odstraněním slumů, výstavbou levných bytových komplexů a přesídlováním obyvatelstva. Pod vedením
9
Philips., Bishop, Wei-Wei Yeo, 2004 Economic Development Board
10
13
průmyslníka Lim Kim Sena HDB za první tři roky existence postavilo více než 20 000 bytů. Roku 1963 vláda také zvýšila výdaje na vzdělávání z 600 000 SGD na 10 mil.SGD.11
3.5. Spojení s Malajsií I když se zdálo, že ekonomika Singapuru se uzdravuje a mírně posiluje, vedení PAP přesto bylo přesvědčeno, že bez Malajsie Singapur nebude schopný prosperovat. Tehdejší ministr financí Goh Keng Swi zdůraznil roku 1960, že nejdůležitější ekonomické transformační procesy Singapuru nebudou možné bez spojení zemí a zavedení společného federativního trhu. Straničtí prokomunisté PAP ovšem oponovali sloučení těchto zemí a viděli relativní šanci v ustanovení prokomunisticky laděné singapurské vlády dokud Kuala Lumpur ještě nekontrolovala vnitrostátní bezpečnost. Vládní vedení UMNO v Kuala Lumpuru, vedené Tengku Abdul Rahmanem, se však do spojení se Singapurem, který řídila strana PAP, zrovna nehrnulo, jelikož shledávalo singapurskou vládu extrémně levicovou, a navíc se malajští lídři obávali toho, že by fúzí obou zemí byl výsledek vytvoření čínské etnické většiny v novém státě. Nicméně, když bylo v dubnu 1961 v doplňkových volbách ohroženo vedení Li Kuan-jaa komunisty, Tengku Abdul Rahman byl donucen alespoň uvažovat o sjednocení se Singapurem.12 V květnu 1961 tak Rahman ve svém projevu navrhnul možnou asociací státu ve společnou federaci. Federaci měla tvořit Malajská federace, Singapur a také britské provincie na severu Bornea Serawak a Sabah, kde byla malajská většina, což by v konečném součtu převýšilo počet Číňanů. Tento návrh vedl k rozporům v PAP a po mnoha neshodách bylo vyřazeno ze strany dohromady 36 prokomunistických členů, kteří posléze v srpnu 1961 vytvořli novou opoziční stranu „Barisan Sosialis“ pod vedením Lim Čin Sjonga, jež získala sympatie v mnoha občanských výborech a odborových svazech a kontrolovala tak dvě třetiny pracovní síly. V říjnu 1962 Li Kuan-jao oznámil referendum o sjednocení s Malajsií. Aby získal velkou podporu spustil kampaň ve 32 rádiových vysíláních zprostředkovaných ve třech jazycích. Naprostá většina voličů 70% se vyslovila pro spojení s Malajsií. Včetně domácí opoziční strany „Barisan Sosialis“ byla proti sjednocení také Indonésie. Prezident Sukarno, který chtěl v budoucnu vytvořit tzv. „Indonesia Raya“, tedy Velkou Indonésii“, zahrnující Indonésii, Borneo a Malajský poloostrov, vyhlásil v lednu 1963 tzv.
11 12
Library of Congress, 2005 Mauzy, Milne, 2002
14
„politiku konfrontace“ proti nové federaci. Do opozice se přidala také filipínská vláda, která si nárokovala část provincie Sabah. 9. července 1963 však lídři Singapuru, Malajsie, Serawaku a Sabahu podepsali smlouvu o Malajsijské federaci, ve které bylo stanoveno přesné datum vzniku federace, a to 31. srpna 1963. Tengku Abdul Rahman později změnil datum až na 16. září a Singapur se tak stal díky této mezeře na 15 dní poprvé nezávislým státem. 3. září Li Kuan-jao rozpustil Parlament a vyhlásil nové volby. Jelikož bylo zatčeno mnoho příslušníků a sympatizantů opoziční strany „Barisan Sosialis“ i s jejími vůdcem Lim Čin Sjongem, kteří odsuzovali sjednocení a byli odpovědni za odboj v Bruneji, strana PAP ve volbách získala převážnou většinu 37 z 51 mandátů. Když v září mise OSN oznámila že většina obyvatel Serawaku a Sabahu je pro sloučení s Malajsií, indonéský prezident Sukarno přerušil veškeré diplomatické a obchodní vztahy s Malajsijskou federací. „Politikou konfrontace“ byl nejvíce zasažen právě Singapur, který ztratil zisky z významného výměnného obchodu mezi Malajsií a Indonésií, a indonéské dělové čluny často atakovaly singapurské rybářské lodě. 24. září indonéští teroristi zaútočili bombovým atentátem na hotel „Ambassador“ a propukl tak rok plný terorismu a propagandy s cílem rozpoutat veřejné nepokoje v Singapuru. Napětí a rasové nepokoje mezi Malajci a Číňany vyústily 21. července 1964 v krveprolití. Výsledkem bylo 23 mrtvých a stovky zraněných lidí a následovaly další krvavé střety. Pro Singapur, který propagoval mír a harmonii mezi různými etnickými skupinami, to byla obrovská rána. Navíc Singapur musel poskytovat rozvojové půjčky provinciím v severním Borneu, zavedení společného trhu, tolik prosazovaného Singapurem, bylo v nedohlednu. Ke všemu Kuala Lumpur vyžadovala po Singapuru vyšší příspěvek pro výdaje na obranu před indonéskou „konfrontací“, což ohrožovalo samotnou existenci singapurské pobočky „Čínské banky“, která ovládala finanční systém pro obchod a remitence mezi Singapurem a Čínou. Zvyšovalo se také politické napětí mezi vládními stranami Singapuru a Malajsie. Strana UMNO poslala k singapurským volbám symbolický počet kandidátů, úplný opak se stal zase v malajsijských všeobecných volbách, kde PAP získala jediný mandát. Výsledkem toho byla zvyšující se nedůvěra a nepřátelství mezi stranami UMNO a PAP. Když v dubnu 1965 vznikla aliance v čele se stranou UMNO, která sdružovala „spřátelené“ strany ze všech států federace, PAP na to reagovala převážně čínským uskupením „Malaysian Solidarity Convention“. Většina extrémistů ze strany UMNO tento krok považovala za čínské spiknutí a pokračovaly urážlivé projevy na obou stranách.
15
Pod hrozbou dalších veřejných nepokojů a rasových střetů Tengku Abdul Rahman rozhodl 6. srpna 1965 vyloučit Singapur z federace. Li Kuan-jao se snažil dojít ještě k nějakému kompromisu, ale neuspěl. 9. srpna malajsijský parlament bez singapurkých delegátů rozhodl o separaci Singapuru a Li Kuan-jao tak v televizním přenosu vyhlásil suverénní, demokratický a nezávislý stát. Se slzami v očích prohlásil, že celý jeho život usiloval a věřil ve spojení a jednotu s Malajsií a zároveň podotknul, že celý národ čeká boj o holé přežití.13
3.6. Počátky nezávislého státu Ještě několik měsíců po oddělení od Malajsie se singapurské vedení snažilo navázat rozhovor na téma opětného sjednocení, avšak další neshody v oblasti ekonomiky, obrany a zahraničních záležitostí mezi oběmi zeměmi toto úsilí poměrně brzy skončilo a před lídry PAP byla obrovská výzva, a sice vybudovat nový nezávislý národ a národní identitu, která by sjednotila různorodé obyvatelstvo Singapuru. Jakožto oficiální politiku pro podporu etnické a kulturní diverzity koncem roku 1965 vláda ustanovila „Ústavní komisi o právech menšin“ . Ministr zahraničí Rajaratnam při této příležitosti prohlásil, že cílem a úspěchem komise bude vytvořit Singapuřana, který bude mít kořeny v kultuře čtyř civilizací, avšak nebude výhradně náležet ani jedné z nich. Výsledkem tedy měla být částečná integrace a tuto politiku mělo podporovat především veřejné bydlení a integrované vzdělávání. Vláda také skrze politiku vzdělávání utužováním přísné morálky šířila protikorupční kampaně, což lídři PAP pokládali za důležitý předpoklad úspěšného rozvoje státu.14 Z hospodářského hlediska Singapur čelil narůstajícímu clu a dalším obchodním bariérám ze strany Malajsie a tak nezbývalo vládě nic jiného než zintenzivnit lákání místního a především zahraničního kapitálu, lanařit exportní průmysl, podporovat obchod a pokud možno co nejvíce snížit závislost na britských investicích. O vyšší hospodářský růst se zasadila nejen celosvětová ekonomická prosperita, ale hlavně konec „konfrontace“ s Indonésií roku 1966, kdy se moci ujal Suharto, a obchod mezi oběma státy je vzkvétal. Díky větší angažovanosti USA v tomto regionu se Singapur stal také jakýmsi americkým zásobovacím střediskem. Velmi časté odborové stávky a pracovní spory však v minulosti pošramotily reputaci Singapuru, což byla vážná překážka v přílivu většího zahraničního kapitálu. Nový
13 14
Senyo, Adjibolosoo, 1998 Senyo, Adjibolosoo, 1998
16
prezident Jusuf bin Ishak zdůraznil, že přemíra nespolehlivých odborů je luxus, který si Singapur zkrátka nemůže dovolit. 15 Roku 1968 Británie oznámila stáhnout svou vojenskou základnu ze Singapuru do roku 1971. Pro vedení PAP to byl velký šok. Nejen že muselo zavést nový obranný systém, ale celá základna představovala 25% celkového singapuského HDP16 a zaměstnávala téměř 30 000 obyvatel Singapuru. Hrozil krach nového státu a PAP tak musela rychle jednat. Vláda proto vyhlásila nové generální volby na duben 1968, aby získala další mandáty, které by umožnily vládě učinit razantní reformy hlavně v pracovní legislativě. PAP s přehledem vyhrála všech 51 parlamentních křesel a v srpnu ustanovila nové přísné pracovní zákony jak pro dělníky tak i pro zaměstnavatele, které ustanovily například delší pracovní dobu, omezení dovolené a dávaly větší pravomoce zaměstnavatelům, kteří však museli povinně přispívat na účet pracovníka do povinné spořitelny, nazývané „Central Provident Fund“ (CPF). Hned po zavedení zákoníku produktivita dramaticky vzrostla a roku 1969 nebyly zaznamenány žádné stávky. Tato reforma se stala ve své podstatě přelomovou událostí, která fakticky nastartovala singapurský rapidní ekonomický růst.17 V roce 1968 navíc byla zžízena „Jurong Town Corporation“, která měla převzít správu nad průmyslovými pozemky na jihozápadě ostrova, aby tak mohla zahájit plán budování infrastruktury pro potenciální investory. Vedení PAP se také rozhodlo pro rozvoj ostrova Pulau Blahang Mati v turistický rezort „Sentosa Island“, což následně zvýšilo podíl turismu na celkovém HDP Singapuru. Překvapivě malý dopad na ekonomickou politiku Singapuru mělo založení „Sdružení národů jihovýchodní Asie“ (ASEAN), které spolu se Singapurem v roce 1967 zřídila ještě Indonésie, Filipíny, Thajsko a Malajsie pro lepší obchodní spolupráci.
3.7. Éra rozmachu ( 70. léta a první polovina 80. let) Na počátku 70. let byla industrializace v plném proudu, roční ekonomický růst se pohyboval v průměru okolo 12,7%18 a Singapur v té době dosáhl téměř úplné zaměstnanosti. V polovině desetiletí operovalo v průmyslovém komplexu Jurong již více než 250 továren, které zaměstnávaly přes 30 000 pracovníků a 100 fabrik bylo ve výstavbě.
Zájem
zahraničních investorů rychle narůstal díky lukrativním vládním pobídkám. Vláda nabízela 15
Philips., Bishop, Wei-Wei Yeo, 2004 450mil SGD ročně 17 Phang, 1996 18 International Labour Organization, 1998 16
17
investorům daňové úlevy prvních pět let a neomezenou repatriaci zisků a kapitálu z určitých vládou podporovaných průmyslových sektorů. Roku 1972 představovaly 42% přímých zahraničních investicí americké společnosti, které zde zakládaly svá regionální střediska. Další zahraniční kapitál, který přesahoval již jednu čtvrtinu celkové průmyslové výroby pocházel především z Hongkongu, Taiwanu, Austrálie, Malajsie a západní Evropy. Díky strategické poloze Singapur lákal také ropné společnosti angažované v sousední Indonésii, které zde zřídily své inženýrské základny a budovaly rafinérské komplexy. Ze Singapuru se tak v polovině 70. let stalo třetí největší centrum rafinování ropy.19
Obr. č 2: Terminál Tanjong
Průmyslová základna Singapuru se neustále rozšiřovala, nové produkty byly více sofistikované a zahrnovaly položky do počítačů, hardware, software, křemíkové membrány. To vedlo k dalšímu přílivu nových investicí obzvláště do elektrotechnického průmyslu, došlo k větší diverzifikaci výrobků a rapidně tak stoupnul export, i navdory světové recesi, která byla zapříčiněna ropnými šoky v letech 1973 a 1979. Singapur nebyl příliš zasažen krizí už jen proto, že se díky překladištním službám na trhu choval spíšě jako producent ropy než její spotřebitel.20 Od poloviny 70. let v Singapuru začínaly nadnárodní společnosti podnikat výzkumné a rozvojové aktivity („Research & Development“), jakožto rozšíření jejich průmyslové výroby. Pro podporu rozvoje technicky a odborně schopné pracovní síly byl roku 1979 zřízen „Výbor profesionálního a technického vzdělávání“ (CPTE), který koordinoval národní plánování 19 20
Ministry of Trade and Industry Singapore, 2007 Economic Development Board
18
výcvikových programů a stanovil cíle pro nové instituce vyššího učení především polytechnického charakteru.21 Výhradně pro výcvik v průmyslových oborech byl však již roku 1971 založen „Manpower and Training Unit“, který také zprostředkovával výcvikové programy v zahraničních společnostech, jako například v indické firmě Tata, holandské společnosti Philips, či Rollei v Německu. Pro financování těchto aktivit vláda roku 1979 zřídila „Skills Development Fund“. V 80. letech EDB navíc zřizoval instituce informačních technologií společně s podporou vládních vzdělávacích agentur Japonska, Německa a Francie a roku 1982 vznikl „National Computer Board“, který výrazně urychlil používání počítaču Singapuřany. 22 Významným milníkem pro budoucí rozvoj v 80. letech bylo založení „Science Park“ za účelem stimulovat výzkumné a rozvojové aktivity soukromého sektoru, což bylo hlavním impulzem pro budoucí rozvoj „vědomostní ekonomiky“. Vedení PAP také zužitkovalo zařízení a infrastrukturu bývalé britské vojenské základny ke komerčním a průmyslovým účelům. Bývalé doky „Krále Jiřího IV.“ byly přeměněny na loděnice „Sembawang“, které zaměstnávaly tři tisíce dělníků z bývalých doků pro výrobu a opravy lodí. A roku 1972 byl zřízen největší přístavní skladištní komplex v jihovýchodní Asii „Neptune Orient Line“.
Obr. č. 1: Vítězství PAP v generálních volbách roku 198423
21
International Labour Organization, 1998 Economic Development Board 23 Library of Congress, 2005 22
19
V novoročním projevu roku 1984 Li Kuan-jao rekapituloval poslední dvě desetiletí vlády PAP a vyzdvihnul přitom ustálený vysoký ekonomický růst okolo 9%, nízkou inflaci, úplnou zaměstnanost, politickou stabilitu, efektivní administrativu, regionální mír a postupné nahrazení pracovně náročné průmyslové výroby high-tech průmyslem s odborně a technicky vyškolenou pracovní sílou.24
3.8. Světová recese 1985 Od krize způsobené separací Singapuru od Malajsijské federace hospodářství země především díky posilující industrializaci a exportu neustále rychleji rostlo. Až na slabou světovou recesi v letech 1974 a 1975, která mírně přibrzdila rapidní ekonomický růst, si vedla singapurská ekonomika nad očekávání velmi dobře. V roce 1984 singapurské ekonomice dominovaly čtyři hlavní sektory, které představovaly společně více než 80% HDP, a sice obchod, průmyslová výroba, doprava a komunikace a finanční a podnikatelské služby. V hospodářské politice se však občas vyskytovaly určité trhliny ve formě například nízkomzdové výrobní politiky, která byla zároveň vysoce náročná na pracovní sílu. Důvodem této tvrdé politiky byly obavy vládních činitelů z nezaměstnanosti, která strašila Singapur od vyhlášení nezávislosti. I tak se téměř každý rok ekonomický růst země nezadržitelně zvyšoval až do poloviny 80. let. V roce 1985 byl Singapur zasažen světovou obchodní recesí v podobě nízké ceny ropy a poklesu poptávky po lodní dopravě, což se ukázalo být velmi škodlivé pro singapurský export. Recesi prohloubil také samý Singapur. V období 1981 až 1984 totiž vzestup mezd překonal metodické pokyny „Národního mzdového výboru“ a státní ekonomice se tak snížily zisky z produktivity. Další průběh krize pouze potvrzují zákony ekonomie: následovala vyšší produkce a nižší zisky. Důležitým vnějším faktorem byl také výrazný pokles poptávky po singapurské elektronice ze strany USA, největšího obchodního partnera v této oblasti. Singapur vůbec trpěl celosvětově slabou poptávkou po rafinované ropě a jiných petrochemických produktech. Výsledkem krize byl negativní ekonomický růst, abnormální pokles vývozu a vzrůst míry nezaměstnanosti na 6%, což byl nejhorší stav za dvacet let.25 V tentýž rok tak byla pro obnovu ekonomiky a definování směrnic pro budoucí růst ustanovena hospodářská komise vedená Li Hsien Lungem a doplňovaná mnoha užšími komisemi. Jakožto krátkodobá opatření komise nařídila striktní zpevnění platů (snížení
24 25
Library of Congess, 2005 Mauzy, Milne, 2002
20
mzdových nákladů) a povinných příspěvků do CPF. Komise také zvýšila flexibilitu systému pro odškodnění a zavedla širší spotřební daně, které byly mezi obyčejnými Singapuřany dosti neoblíbené. Avšak komisi nezbývalo nic jiného, protože jinak by musela zvýšit celkové daňové sazby, a to by mohlo být důsledkem odlivu mnoha společností ze Singapuru. Tvrdá opatření nakonec přinesla ovoce ve formě pomalého upadání krize, zvýšení ekonomického růstu, jehož hodnota dosáhla na konci 80. let i dvojciferného čísla, a obnovení konkurenceschopnosti Singapuru. Konečnou strategií komise bylo dále rozvíjet výrobu a služby jakožto dvojitý hnací motor hospodářského růstu.
3.9. Mezikrizové období (1986-1997) Po krizi v roce 1985 přišel znovu rapidní ekonomický růst, který se v letech 1987 až 1989 stabilně pohyboval okolo 9,7%. Příčinou toho byl ještě větší nárůst průmyslové výroby, který roku 1990 již tvořil 28% hrubého domácího produktu, a Singapur se stal také největším příjemcem přímých zahraničních investic mezi rozvojovými zeměmi s průměrem 2,3 mld. USD ročně.26 Jelikož se rychle zvýšil životní standard Singapuřanů, pracovně náročná průmyslová odvětví přesunula svou výrobu především do sousedních zemí a Singapur se přeorientoval na vědomostně náročné průmyslové sektory, jako například petrochemie, biotechnologie, informační technologie a letecký průmysl. Singapur tedy rozšířil svou výrobu a služby za hranice městského státu, nastala tzv. ekonomická regionalizace, což mělo singapurským firmám výrazně snížit náklady především co se týčě výše mezd a ještě levnějších pozemků a udrřet si tak na světovém trhu velmi důležitou konkurenční schopnost.27 Roku 1990 byl proto spuštěn jeden s největších regionalizačních projektů Singapuru, „Růstový trojúhelník“, který zahrnoval vytvoření průmyslových parků v indonéské ostrovní provincii Riau, respektive ostrovech Batam a Bintan, a v malajsijské provincii Johor. Poněvadž tyto lokality byly poměrně blízko, firmám se snížily i dopravní výdaje.28 EDB lákal investory vysokých kvalit, mezi kterými byla například Toshiba, Sumitomo Electric, Thomson Electronics a Philips. Nakonec se tento velkolepý projekt ukázal jako méně zdařilý,
26
International Labour Organization, 1998 Ministry of Trade and Industry Singapore, 2007 28 Z ostrovů Batam a Bintan byla vzdálenost od Singapuru pouhých 20km, respektive 45km a tyto ostrovy tak byly dobře dostupné trajektem. 27
21
protože v Johoru narůstal nedostatek pracovní síly a v Riau zase mzdové náklady. Průmyslové parky také ohrožovala silná konkurence z Číny a Vietnamu. 29 Významným milníkem pro singapurskou historii se roku 1990 bezpochyby stalo dobrovolné odstoupení z funkce předsedy vlády Li Kuan-jaa a po 31 letech vládnutí jej vystřídal Goh Čok Tong, který více než jeho předchůdce tíhnul k většímu liberalismu a konzultacím.30
Obr. č. 3: Růstový trojúhelník
3.10. Asijská finanční krize Ke konci roku 1996 se zlomil růstový trend thajského akciového indexu SET. Příčinou byl cenový propad na trhu polovodičů. A problémy thajské ekonomiky vzrostly natolik, že 2. června 1997 musela centrální banka uvolnit směnný kurz bahtu. Vzápětí se baht propadl oproti dolaru až o 18 %. To avšak neodradilo zahraniční spekulanty a dále investovali do klesajících místních akcií. Devalvace bahtu však poškodila thajské podniky, kterým skokově vzrostly jejich zahraniční dluhy. Thajská centrální banka se pokusila odvrátit hrozící kolaps podporou úvěrů ohroženým společnostem, bylo to ale nad její síly a lavina se dala do pohybu. Zanedlouho po devalvaci thajské měny následovaly podpůrné nákupy malajské a filipínské měny. To vedlo ke zvýšenému tlaku na ostatní měny regionu, jako byl např. singapurský dolar. Zahraniční finanční společnosti začaly stahovat z asijských zemí zpět své investice a odliv zahraničního kapitálu situaci v regionu ještě více zhoršoval. Mnoho bank a
29 30
Mauzy, Milne, 2002 Singapore Government
22
podniků v oblasti se tak dostalo do velkých problémů a nebylo schopno splácet zahraniční závazky, což vyústilo ve vlnu bankrotů a navýšení státních dluhů. Deficit platební bilance, malé státní zásoby, fiskální deficit, vysoký zahraniční dluh, velký objem nesplacených půjček, nízká úroveň finanční disciplíny a ekonomického managementu, korupce, nepotismus, politická protekce apod. byly hlavními příznaky zasažených národních ekonomik, nikoliv však Singapuru. Krize zasáhla Singapur jako poslední ze všech východoasijských zemí a měla poměrně krátký a mírnější průběh. Bylo to především díky obrovským rezervám a striktní hospodářské politice. Singapuru zajišťoval odolnost před krizí: 1) řízený systém směnného kurzu - „Monetary Authority of Singapore“ neřídí singapurský dolar vůči jiné měně, ale k více měnám hlavních obchodních partnerům, což zajišťuje její stabilitu a předvídatelnost. MAS tak operuje s nominálním efektivním směnným kurzem (NEER), kde povoluje kurzu plavat, avšak s pravidelnou intervencí, která tlumí fluktuaci; 2) přizpůsobitelný mzdový systém - od roku 1972 operuje ve mzdové politice Národní mzdový výbor (NWC). Je to tripartitní orgán zaměstnavatelů, odborů a vlády, který je založen na každoročním nařízením platové politiky a redukuje tak nepředvídatelný nárůst mezd; 3) MAS reguluje funkci finančních institucí, čímž se podílí na stabilitě dolaru; 4) a v neposlední řadě silné základy ekonomiky, tedy nízký zahraniční dluh, obrovské zahraniční devizové rezervy, značný rozpočtový přebytek, silný příliv přímých zahraničních investic, vysoká míra úspor, nízká inflace, zdravý finanční systém aj.31 Avšak i tak singapurská ekonomika čelila vážným problémům. Hlavní příčinou byla v 90. letech vládou podporovaná regionalizace, tedy užší integrace s regionálními ekonomikami, což se zkrátka muselo nevyhnutelně odrazit na chodu singapurského hospodářství. Pokles reálného růstu přišel až v polovině roku 1998. Optimismus z překvapivě vysokého ekonomického růstu okolo 6% ke konci roku 1997, rychle srazil pád až na 0,3% a míra nezaměstnanosti se dramaticky zdvojnásobila. Rapidně slábnul export, který se stával méně konkurenčně schopný vůči zemím třetího světa, růst průmyslové výroby znatelně klesnul stejně jako produktivita, banky byly oslabeny značným poskytováním půjček do zasažených zemí, ze Singapuru se ztrácely investice, byl zasažen trh s nemovitostmi a cennými papíry, což se promítlo v rychlém pádu cen aktiv. Nejvíce postiženými sektory byl jak velkoobchod tak maloobchod, hotely a restaurace, finanční služby a již zmíněná
31
Ngiam Kee Jin, 2000
23
průmyslová výroba. Pozitivní růst však zaznamenala doprava a komunikace a podnikatelské služby. Za těchto alarmujících okolností byla ustanovena Komise na konkurenceschopnost Singapuru („Committee on Singapore’s Competitiveness“)32 Komise viděla velký problém ve ztrátě konkurenceschopnosti zapříčiněné stoupajícími náklady, které předstihly zisky z produktivity vinou přece jen horší mzdové politiky. Komise tak doporučila vyšší snížení nákladů a zkoumala možnost zavedení „konkurenční znalostní ekonomiky“. Pod heslem „Nejlepší obrana je útok“ Singapur budoval infrastrukturu, podporoval školení pracovní síly, aby tak podnítil růst výrobního sektoru informačních technologií. Dalším stimulem měla být podpora rozvoje místních podnikatelů a zvýšení kapacit podnikatelské sféry. Aby se tak uskutečnilo, musela se provést redukce mezd a zaměstnavatelských příspěvků do CPF. Vláda také napomohla zredukovat podnikatelské výdaje, tedy snížení pozemkových nákladů, nájemného, poplatků za veřejné služby a daňové úlevy.33 I když v červnu 1998 vláda vynaložila na snížení výdajů ze svého rozpočtu dvě miliardy amerických dolarů, ve druhém a třetím čtvrtletí roku 1998 byl ekonomický růst dokonce i negativní, což si vyžádalo další nezbytná opatření ve formě úplného odpisu daní v listopadu 1998. Hospodářství se tak konečně začalo pomalu ale jistě zvedat.34
3.11. Singapur na počátku nového tisíciletí Když singapurký tisk v roce 2000 oznámil oslnivý ekonomický růst 10,4% ve třetím čtvrtletí, zdálo se, že se Singapur už kompletně uzdravil z předešlé finanční krize a směřuje ke stabilnímu růstu, a současně bylo podotknuto, že singapurské hospodářství čeká méně vydařený příští rok. Tento méně vydařený rok se však proměnil v naprostý kolaps elektrotechnického průmyslu, respektive průmyslu informačních technologií, což byla významná položka exportu do USA. Na rozdíl od finanční krize z roku 1998 byl Singapur ze všech východoasijských zemí zasažen touto krizí jako první. Růst hospodářství klesnul oproti předešlému úspěšného roku o 5,6%, což znamenalo největší pokles v historii nezávislého Singapuru. Zároveň se rapidně zvýšila míra nezaměstnanosti, bez práce bylo již 25 000 lidí. Jelikož ještě platila mnohá opatření z finanční krize 1998, předseda vlády Goh Čok Tong měl velmi těžký úkol, jak omezit nežádoucí vlivy krize. Byly proto omezeny podnikatelské daně a
32
Ministry of Trade and Industry Singapore, 2007 Mauzy, Milne, 2002 34 Ministry of Trade and Industry Singapore, 2007 33
24
poskytnuta úleva určitých poplatků, nájemného, či poplatků za veřejné služby. Zárověň bylo těm nejvíce postíženým z rozpočtu vyhrazeno 2,2 mil. USD.35 Další katastrofa přišla pro Singapur v roce 2003, když zde propukla epidemie smrtelně nebezpečného dýchacího onemocnění SARS, čímž značně utrpěl sektor podnikatelských a finančních služeb a především turismus. Fiskální stimuly, nízké úrokové sazby, nárůst exportu a dostatečná flexibilita hospodářské politiky však v letech 2004 až 2007 napomohly stabilními ekonomickému růstu, který se v poslední době pohybuje okolo 7%. Nyní se Singapurská vláda snaží především snížit závislost národního hospodářství na poptávce po informačních technologií, zaměřuje se více na výzkum a produkci farmaceutických a lékařských technologií a pokračuje neustále v úsilí stát se globálním high-tech a finančním centrem.36 Nové milénium je také ve znamení podpisů smluv o užší obchodní spolupráci (FTA) s důležitými obchodními partnery, jako například s USA, Novým Zélandem, Chile, Austrálií, Japonskem, Čínou, Kanadou atd.37 Z hlediska politických událostí byla tou nejrozporuplnější znovuzvolení S.R Nathana do prezidentské funkce v srpnu roku 2005, poněvadž nejvážnější oponenti byli za dosti nejasných okolností zbaveni kandidatury. Parlamentní volby v letech 2001 a 2006 vyhrála s přehledem opět PAP, kdy v těch posledních byl soudem shledán nevolitelným za opakované porušení „zákona o pomluvě“ Či Sun Žuan, kandidát opoziční strany. A v roce 2004 po třinácti letech odstoupil z funkce premiéra Goh Čok Tong a na jeho místo nastoupil syn Li Kuan-jaa Li Hsien Lung, který více vnímá zahraniční kritiku Singapuru ohledně občanských svobod a již omezil platnost určitých zákonů.38
35
Mauzy, Milne, 2002 Central Inteligence Agency, 2008 37 Ministry of Trade and Industry Singapore, 2007 38 Singapore Government 36
25
4. Faktory a aspekty efektivní transformace 4.1. Lidský faktor a socioekonomický rozvoj Lidský faktor je označován za nejdůležitějšího činitele úspěšné socioekonomické transformace, jehož vhodné charakteristiky byly prosazovány sociální politikou singapurské vlády. Lidský faktor je komplexní pojem lidských kvalit a jeho součástí je nejen lidský kapitál. Ve 40. a 50. letech se Singapur usilovně připravoval na spojení s Malajsií a vznik společné federace. Političtí lídři totiž byli přesvědčeni, že by Singapur jako samostatný stát ekonomicky nemohl přežít. Singapur neměl dostatečně početnou populaci a disponoval malou pozemkovou základnou a mizivými přírodními zdroji potřebnými pro socioekonomickou transformaci. Když byl Singapur po mnoha neshodách vypovězen z federace, vedení PAP bylo přinuceno bleskově promyslet novou strategii. Výsledkem bylo konstatování, že klíč k úspěšné socioekonomické transformaci země může vést pouze přes lidský faktor.39 Singapurská vláda uznala, že s dosažením vhodného lidského faktoru by městský stát mohl úspěšně využít svůj jediný přírodní zdroj a zpřístupnit tak vnější zdroje pro zásobování místních zdrojů. První generace vedení PAP se proto na konci 60. let začala soustředit na rozvoj vhodných charakteristik lidského faktoru. Na počátku nezávislosti byla úroveň rozvoje lidského faktoru velmi nízká, jelikož také vědecká a dovednostní základna, kvalita pracovní síly a odborné a technické schopnosti byly na nízké úrovni. Většinu obyvatel představovali negramotní rolníci a rybáři. Vláda tak věřila, že klíčem k úspěchu a jádrem rozvoje by měla být také početná skupina obchodníků, jejichž užitečné charakteristiky lidského faktoru měly být systematicky využity ke kultivaci vhodného lidského faktoru většinové populace. PAP ovlivňovala chování obyvatel a zmobilizovala je pro socioekonomický rozvoj manipulováním s ekonomickými a soudními prostředky. Singapurský program pro rozvoj lidského faktoru byl uplatňován skrze agentury sociálního inženýrství pro mnohonárodnostní záležitosti, vzdělávání, bydlení, hromadné sdělovací prostředky, rodinné hodnoty a občanské parapolitické asociace. Díky těmto agenturám a jejich politice vedení PAP pomáhalo Singapuřanům si úspěšně osvojit a využít vysokou úroveň vědeckých vědomostí, odborných a technických dovedností a lidských kvalit. Singapurské vedení však zdůrazňovalo, že prosperující národ musí sestávat z lidí s vysokým lidským kapitálem, kteří ale také splňují funkci dobrého občana. V kontextu singapurské 39
Senyo, Adjibolosoo, 1998
26
vícerasové reality a ideologie ekonomického pragmatismu být dobrým občanem znamená být tolerantní, poctivý, loajální, tvrdě pracující, zavázaný, odpovědný, rozvážný, sebevědomý, dochvilný, vědom si komunitní příslušnosti a musí mít sebekázeň a dobrou morálku. Podporování dobrého občanství bylo primárním zájmem státní ideologie. 40 Úkolem mnohonárodnostní politiky a politiky dvojjazyčnosti bylo zabránit etnické a rasové diskriminaci, podpořit mezietnické vztahy a národní hodnoty. Politika vzdělávání produkovala lidský kapitál a podporovala dobré občanství v mnohonárodnostní společnosti. Politika bydlení vystavovala příslušníky rozdílných etnik a společenských tříd vzájemnému působení, což mělo prohloubit toleranci, povědomí a citlivost vůči ostatním komunitám a zmírnit napětí v mezispolečenských vztazích. Skrze výstavbu společných rodinných bytů vláda prosazovala důležité rodinné hodnoty. Vůbec integrující politika bydlení byla velice riskantní strategie, která se však velmi zdařila. Vlastnit či splácet nemovitost rozšiřovalo závazek lidí vůči obecnému sociálnímu řádu, nájemníci tedy museli tvrdě pracovat - další charakteristika lidského faktoru. Politika bydlení také vzbuzovala zájem lidí zapadat do určité občanské organizace, jako například „Městké výbory“ či Rezidenční komise apod. Vhodné charakteristiky lidského faktoru měl od konce 80. let znovunabýt a prohloubit koncept tzv. „sdílených hodnot“, který byl v 90. letech zaveden do vzdělávacích systémů. Vedení PAP již od počáteční let samostatnosti Singapuru podporovalo „vzdělávání pro živobytí a občanství“, což znamenalo nejen nabytí vhodného lidského kapitálu, jak bylo prosazováno neoklasickými teoretiky, ale zahrnovalo i morální kapitál, duchovní kapitál, estetický kapitál a lidský potenciál. Lidský kapitál je totiž pouze malý segment lidského faktoru.41
4.2. Mnohonárodnostní politika 4.2.1 Zdvojená minorita Singapur, jakožto multietnický stát, tvoří ze 77% čínská etnika, ze 14% Malajci, ze 7,7% indická etnika (především Tamilové) a 1,3% z celkového počtu obyvatel představují euroasijské národnosti a ostatní. Trvalí obyvatelé a cizinci představují 24% celkové populace. Již tyto indikátory naznačují vysokou míru národnostní heterogenity místních obyvatel. Navíc zde pobývá přibližně 12 etnických skupin Číňanů, jejichž dialekty se od sebe mnohdy značně odlišují. 40 41
Senyo, Adjibolosoo, 1998 Senyo, Adjibolosoo, 1998
27
Od koloniálních dob existovala hluboká propast mezi mezi Číňany vzdělávajícími se v angličtině a čínštině. Z hlediska kulturní a politické orientace vyústily tyto jazykové a vzdělávací odlišnosti často v napjaté rozdělení Číňanů. Anglicky vzdělaní měli obvykle prestižní postavení a větší pravomoci, než ti, co navštěvovali čínské školy, kteří převážně tvořili početnější dělnickou vrstvu a inklinovali k politické levici. Díky ohromné politické podpoře angličtiny především v prvním desetiletí existence samostatného Singapuru se však lídrům PAP podařilo citlivými zásahy do školních systémů snížit tuto společenskou mezeru a hlavně eliminovat levicová hnutí. Malajsko-muslimská komunita, tedy nečínská společnost, je velmi rozmanitá a sestává především z Malajců, Jávanců, Bugisů, indických národností, arabů, etnika Minangkabau a dalších. Tato kategorie je primárně založena na Islámu. Nicméně tvoří také indonéské křesťany, či Hindy. 42 Pod britskou správou se nacházely tyto etnické skupiny a podskupiny v separovaných rajonech, kde mluvily svojí řečí, vyznávaly svoje náboženství a tradice. Národnostní komunity žily v podstatě bok po bohu, avšak odděleně. S nárůstem populace a s modernizací těchto národnostních okrsků se zvyšovalo napětí, docházelo k mnoha střetům, každá skupina prosazovala svoje nejdůležitější a pro většinu etnik nejcitlivější hodnoty, tedy jazyk, náboženství, rodinu a svůj politický výklad. Singapurský případ národnostního složení je navíc popisován jako „zdvojená minorita“. Číňané tvoří většinu v Singapuru, ale v regionu jsou menšinou. Malajci jsou naopak minoritou v Singapuru a v okolní oblasti však tvoří větsinu. Případy dvojité minority Severního Irska či Šrí Lanky mluví za vše. Singapur představoval časovanou výbušninu a před vládou tak stál obtížný úkol zamezit etnickému konfliktu, který představoval největší hrozbu pro přežití státu. A proto již v roce 1959, kdy se moci chopila Strana lidové akce, byla vzhledem k hrozbě konfliktu a přecitlivělosti Malajců v otázce kulturních hodnot ustanovena malajština jako národní jazyk a funkci oficiálního jazyka splňovala vedle malajštiny mandarínština, tamilština a angličtina. Vláda podporovala vyučování ve školách všemi čtyřmi jazyky. Tisk a rádiové a televizní vysílání bylo zprostředkovávané ve všech řečích. Oficiální politika založená na respektování etnik je označována lídry PAP jako „multiracialismus“. Tento pojem zahrnoval všenárodnostní kulturní hodnoty, mnohojazyčnost, vzájemnou toleranci a ochranu hlavních náboženství. Do všech státních úrovní, státních institucí i vedoucí politické strany PAP byli zahrnuti příslušníci menšinových etnik. Singapur se tedy vyvaroval možnosti
42
Mauzy, Milne, 2002
28
stát se „Třetí Čínou“, Malajcům se v ústavě dostalo zvláštního symbolického uznání a vláda se tak vyhnula pravděpodobně vážnému vnitrostátnímu napětí a nebezpečné kritice zvenčí. Co se týče víry, hlavní náboženství byla pečlivě a opatrně kontrolována řadou zákonů a nařízení, které se upravily a ucelily do konečné podoby v roce 1991 ustanovením „Aktu o zachování náboženské harmonie“. Vláda podporuje festivaly a tradiční praktiky všech základních náboženství, chrání a dotuje posvátné stavby, opatrně omezuje obracení se na jinou víru a snaží se v této problematice zasahovat pokud možno nejjemnější formou, především v případě muslimské komunity.
4.2.2. Integrační procesy Singapurská vláda vždy hlásala politiku multiracialismu a v mnoha ohledech odporovala záměrům integrovat či asimilovat rozdílné společnosti. Co se týče přizpůsobení, i kdyby byl přemožen značný čínský odpor k asimilaci, politicky by bylo téměř nemožné asimilovat nečínské národnosti na majoritní čínskou kulturu. Jelikož se po několika letech význam multiracialismu v mnoha záležitostech modifikoval, byla vládou v některých případech prosazována integrační politika, za což můžeme považovat propagaci anglického jazyka a uzavření čínské Univerzity Nanyang a přesídlování obyvatel do integračních vládních bytových komplexů prosazovaných HDB, kde byly na každou obytnou jednotku nařízeny etnické kvóty, které často měly ilustrovat národnostní složení Singapuru. Za okrajovou a mírnější integrační politiku se pokládala také povinná vojenská služba pro muže všech etnik, která byla zavedená roku 1967, ale po určitém období byl odvod Malajců omezován a integrované školství, tedy vzdělávací instituce, ve kterých se vyučovalo všemi čtyřmi jazyky. Prvotní motivy těchto opatření však neměly přímo podporovat integrační procesy. V polovině 60. let vedení PAP se rozhodlo pro podporu užívání anglického jazyku jako prostředku dorozumívání v oblastech vědy, komerce a mezinárodního obchodu, což mělo Singapuru zajistit jeho pevnější mezinárodní vazby a značnou konkurenční výhodu. Angličtina měla splňovat také funkci společné pracovní a administrativní řeči. Od roku 1966 tak byla angličtina v dvojjazyčném vzdělávacím schématu zavedena jako povinný jazyk. Se zavadením angličtiny nemělo vedení PAP vážnější problém už proto, že to byl správní jazyk za koloniálního období a navíc tato mluva splňovala pozici etnicky neutrálního jazyka. Díky své ekonomické výhodě si angličtina rychle vybudovala velkou převahu. To se ještě umocnilo v roce 1985 ustanovením vlády, že na všech školách se bude vyučovat anglicky.
29
Stejný osud postihl také tehdy nedotknutelnou čínskou Univerzitu Nanyang. Byla to jediná mandarínská univerzita v jihovýchodní Asii, centrum klasického čínského učení, ale také ohnisko levicových aktivistů. Absolventi navíc složitě hledali vhodné zaměstnání, pracovní příležitosti v soukromém sektoru byly omezené a zaměstnání ve veřejném sektoru vyžadovalo znalost angličtiny. Univerzita tak byla vzhledem k nepříznivým okolnostem přinucena schválit angličtinu jako jazyk výuky paralelní s mandarínštinou a později v roce 1980 byla sloučena se Singapurskou Univerzitou a vznikla Singapurská Národní Univerzita (NUS). Uzavření čínské univerzity znamenalo, že terciální vzdělání v Singapuru bude výhradně v angličtině. Byla to těžká rána pro mnohé čínské asociace, spolky a média.43
4.2.3. Singapurská identita a „sdílené hodnoty“ S postupem
času
byla
převaha
angličtiny
abnormální,
splývala
s globální
technologickou revolucí a obyvatelé Singapuru tak byli vystaveni obrovskému vlivu „westernizace“, což mělo za následek především vtrácení čínské kultury a jazyku. Od konce 70. let vláda učinila razantní změny v aplikaci multiracialismu skrze politiku vzdělávání a jazykového plánování. Znovu se začínal kllást důraz na etnickou různorodost, hlavně na čínskou kulturu a jazyk, aby se tak posílily asijské kořeny Singapuřanů. Zatímco v poslední době se snižoval význam etnické různorodosti a každý se považoval za Singapuřana, na začátku 80. let se obyvatelé Singapuru považovali za naturalizované čínské Singapuřany, malajské Singapuřany, Indo-Singapuřany. Pro podporu a vzkříšení asijských, respektive čínských hodnot byly spuštěny dvě hlavní iniciativy, a sice „Special Assistance Plan“ (SAP) a Kampaň „Mluv mandarínsky“ . Pod programem SAP se zřizovaly primární a sekundární školy pro elitní studenty, kde prvním vyučovaným jazykem byla mandarínština po boku angličtiny. Druhá iniciativa byla spuštěna roku 1979, aby podpořila sjednocení čínských Singapuřanů skrze používání mandarínštiny namísto mnoha dialektů. Kampaň měla relativní úspěch, protože již v roce 1988 mluvilo mandarínsky přes 87% čínských Singapuřanů. Bylo mnoho důvodů, proč se znovu obrátit na mnohonárodnostní sytém: 1) Západní kultura a hodnoty postupně vyhlazovaly ty asijské a prosazovaly ideu individualismu a politického liberalismu.; 2) Vzhledem k politickému a ekonomickému vzestupu Číny Singapur ztrácel svou komparativní výhodu „čínskosti“.; 3) Mnoho příslušníků čínských etnik bylo rozhořčeno ze zániku několika čínských škol v čele s Univerzitou Nanyang a PAP tak 43
Library of Congress
30
ztrácela potenciální volební hlasy. Podle Christophera Tremewana bylo vysvětlení jednoduché. PAP použila vyučování v angličtině, aby zneškodnila politickou opozici čínské pracovní třídy, a podpořila tak vytváření anglicky vzdělané střední třídy a liberální demokracie. Avšak některé principy liberální demokracie lídrům PAP přerostly přes hlavu a jako preventivní zbraň proti této hrozbě použila politiku asijských hodnot a čínského konzervativního vzdělávání.44 Vláda tak úmyslně zvýšila etnické povědomí, etnickou identitu a posílila etnická území. Důsledkem toho vláda podnítila rozvoj singapurské národní identity, do čehož zahrnovala význam sdílené historie, společných vyznání a hodnot a vědomí společného osudu. Nicméně důraz na odlišné etnické identity vládě komplikoval úlohu formulovat singapurskou „supraidentitu“, což ke konci 80. let prokázal nezdařilý vládní pokus vytvořit koncept „Národní ideologie“. Nečínská společnost argumentovala, že tento návrh příliš propaguje konfuciánské hodnoty. V lednu 1991 byl proto prezentován Parlamentem nový koncept „Bílý papír sdílených hodnot“. Tento návrh měl být spíše propagován ve školním systému, než aby byl šířený vládou jako oficiální státní ideologie. Koncept podporuje „sdílené hodnoty“, které by měly napomoci k rozvoji singapurské identity. Konfuciánské hodnoty a ideály byly obratně přeměněny na „komunitární hodnoty“. „Sdílené hodnoty“ představují pět základních bodů: 1) Národ před komunitou a komunita před sebou samým 2) Rodina, jakožto základní jednotka společnosti 3) Podpora komunity a respektování jedince 4) Konsenzus, nikoliv konflikt 5) Rasová a náboženská harmonie Veřejná reakce byla v podstatě neutrální, spíše nepříliš nadšená. Tyto prvky jsou přejímány ve školních sylabech a předpokládá se dlouhodobý dopad na obyvatelstvo Singapuru. Jsou to v podstatě takové zhrnuté základní nedráždící konfuciánské hodnoty v komunitárním obalu. Je tak zcela možné, že se za několik desetiletí národní identita pomalu přemění a vymodeluje na „Čínský Singapur“. Západní pozorovatelé kritizují princip „sdílených hodnot“ jako odsunutí liberální demokracie, individualismu a lidských práv na vedlejší kolej. Nicméně vláda se snaží vyřešit otázku singapurské identity důrazem na hlavní
44
Mauzy, Milne, 2002
31
element totožnosti Singapuřanů, a sice povědomí společného určení,45 aby tak podpořila klíčové hodnoty patriotismu a věrnosti k Singapuru.
4.3. Politika vzdělávání V roce 1959, kdy se dostala k moci PAP, zdědila čtyři zcela odlišné typy vzdělávacích systémů. Nejenže tyto systémy byly striktně etnicky segregovány, ale měly i rozdílnou historii, standardy vzdělávání, certifikáty, sylaby, apod. Bezprostředně poté vedení PAP standardizovalo zkoušky a kapacity a upravilo dvojjazyčnou politiku, kterou již o tři roky dříve do systému PAP prosadila, s důrazem na vyučování v anglickém jazyce a v příslušné mateřské mluvě. Jelikož se lídři PAP důsledně připravovali na vstup do Malajsijské federace, byl také kladen důraz na vyučování malajštiny pro nemalajská etnika. Na počátku 60. let začala vláda stavět a zařizovat v průměru jednu vzdělávací instituci za měsíc a výrazně zvýšila příležitostosti ve vzdělávání pro ženské pohlaví. Studijní plán v šestiletých primárních školách byl zaměřen na dvojjazyčnost46 a vyučování matematiky a v čtyřletých sekundárních školách se ještě zvýšil důraz na vědní a odborné obory. V druhé polovině 60. let se vláda naklonila k názoru, že by angličtina měla představovat jazyk pro pracovní záležitosti a mateřská řeč by měla splňovat funkci kulturního jazyka. Roku 1967 se proto vláda usnesla, že matematika a vědní obory budou především v primárních čínských školách vyučovány v angličtině a od dva roky později se občanské nauky měly vyučovat výhradně v mateřském jazyku. V roce 1978 však vyšla „Zpráva Ministerstva školství“, která stávající bilingvní systém uznala za zpožďující, jelikož gramotnost a rozsah vyučování angličtiny byl neuspokojivý, což způsobilo obrovské ztráty v lidských zdrojích a doporučila tak razantní změny. Schopnosti studentů byly na rozdílné úrovni a tak se pod „Novým vzdělávacím systémem“ dvojjazyčnost rozdělila na několik stupňů obtížnosti a rychlosti učení, pro jiné studenty byl zaveden jednojazyžný systém. Rozdělení žáků bylo založeno na jejich školních předpokladech a inteligenčních testech. Od roku 1987 byla zahájena iniciativa angličtiny jako prvního jazyku a mateřské řeči jako druhého jazyku. Druhá iniciativa ze zprávy roku 1978 byla zajistit přežití nejlepších čínských škol zavedením již zmíněného programu „Special Assistance Plan“.47
45
Podporovaný sloganem Li Kuan-jaa: „Žijeme společně nebo zemřeme společně“ Do roku 1965 byla uplatňována i mnohojazyčnost 47 Počet zapsaných studentů do těchto škol rapidně poklesl ze 46% v roce 1959 na pouhých 9% v roce 1979 46
32
Několik změn přinesla také „Zpráva o morální výchově“ v roce 1979. Vláda se spoléhala na občanské kurzy, kde si měli studenti osvojit určité základní morální hodnoty. Avšak zpráva z roku 1979 odhalila mnoho nedostatků v jejich sylabu a tyto občanské nauky většinou nahrazovaly předměty, které neměly s prohlubováním morálních hodnot nic společného. Zpráva proto zavedla kurzy tzv. „religiózního vzdělávání“, které měly produkovat „dobré, užitečné a loajální občany“. I když se vedení PAP staralo spíše o pozvolné snižování role náboženství, zařadilo tyto velmi delikátní kurzy do školního systému. Vláda se však odvolávala, že to nejsou studie o pouhém náboženství. Studenti si tedy mohli vybrat předměty jako např. „budhistická studia“, „hinduistická studia“, „učení islámu“, „učení bible“, „konfuciánskou etiku“ apod. Na konci 80. let se „religiózní vzdělávání“ postupně začlenilo do komplexnějších občanských programů, poněvadž zde byly obavy z narůstání oživení náboženství. Tento experiment morálního vzdělávání byl zaveden do systému především díky dramaticky narůstající převaze angličtiny, což způsobilo náklonnost mladých Singapuřanů k západním kulturním hodnotám a oslabovalo tak tradiční asijské hodnoty. Vláda proto preferovala využívání angličtiny pouze pro vědu, technologii a komerci. Nárůst angličtiny nebyl způsoben úmyslným zavíráním škol, kde se vyučovalo v mateřském jazyku. Důvod byl čistě pragmatický. Rodiče totiž své děti posílali přímo do anglických škol, protože vynikající dovednost angličtiny jim nabízela velké ekonomické příležitosti. V 90. letech bylo školství kritizováno, poněvadž se zde aplikovalo spíše jen mechanické učení na úkor tvořivého myšlení a kreativity vůbec. V důsledku toho se tak zvýšil důraz na tři důležité prvky vyučování „učení, kreativitu a komunikaci“. Již v roce 1987 vláda vynakládala na vzdělávací systém přes 4% HDP a cílem Singapuru pro 90. léta bylo zvýšit tyto výdaje na 6%, což odpovídalo nákladům USA či Japonska. Systém školství je v britském stylu. Studenti nejprve navštěvují šestileté primární školy, čtyřleté skundární školy, poté dvouleté vysoké školy, což je příprava na univerzity a vědecké instituty. Mezi nejprestižnější instituty se řadí „Politechnika Ngee Ann“, „Singapurský polytechnický institut“, „Technologický institut Nanyang“ aj. Na úspěšné absolvování a udělení certifikátů všech stupňů je kladen obrovský důraz.48 Malé skupině muslimů je povoleno navštěvovat muslimské náboženské školy „madrasahy“, jelikož nejsou spokojeny se současným systémem, který dostatečně nepropaguje muslimské hodnoty.
48
International Labour Organization, 1998
33
Singapurská vláda dotovala a dotuje veřejné vzdělávání z mnoha důvodů: 1) aby podporovala gramotnost, která je důležitá pro pochopení zákonů a řízení se podle nich; 2) aby posilovala dominantní politickou kulturu; 3) aby rozvíjela lidský kapitál, schopnou pracovní sílu a dělbu práce; 4) a aby socializovala spolu s rodinou a hromadnými sdělovacími prostředkami mladé lidi do určitých ideálů a hodnot šířením vědomostí ve společnosti. Podle většiny kritiků je singapurský vzdělávací systém klíč k sociální kontrole. Tato politika poskytuje levnou, disciplinovanou a schopnou pracovní sílu, je to hlavní nástroj pro národní rozvojový proces. Singapurské vzdělávání v podstatě představuje důležité investice. Tak jako ostatní státy se snaží vydolovat ze svých rudných ložisek co nejvíce materiálu, tak se Singapur snaží vytěžit ze svých lidských zdrojů to nejlepší s minimalizací
ztráty ve
vzdělávacím procesu.
4.3.1. Iniciativy roku 1997 V roce 1997 byly spuštěny dva přelomové projekty v politice vzdělávání. Iniciativa „Thinking schools, Learning Nation“ je vzdělávací plán zaměřený na informační technologie a podporuje „Vědomostní ekonomiku“ (KBE). Na tento program vláda každých pět let přispívá 2 mld.USD a vytváří tak prostředí potřebné pro výzkum a vzdělání v oblasti informačních technologií. Program „Národní vzdělávání“ představuje nový přístup ve výchově občanů. Navíc pro podporu inovací v informačních technologiích byla schválena a roku 2000 otevřena soukromá „Singapurská Univerzita Managementu“ (SMU). „Národní vzdělávání“ zavedlo do školního systému studia singapurské historie, geografie či demografie. Důsledkem tohoto programu je posílit hrdost a patriotismus Singapuřanů, podpořit společné vědomí národnosti a vštěpovat základní hodnoty jako rasovou harmonii a meritokracii. Cílem „Národního vzdělávání“ je také vymícení zkomoleniny angličtiny a čínských dialektů, nazývané „singlish“ a má tak výrazně zlepšit gramatiku a mluvené slovo anglického jazyku mezi prostými lidmi. 49
4.4. Politika bydlení Počátkem 50. let bydlelo přibližně 75% populace Singapuru v přeplněných etnicky homogenních a špinavých čtvrtích v jižní části ostrova. Zbytek obyvatel se nacházel v severní venkovské části ostrova podél cest či v malých vesnicích v chatrčích, malajsky nazývaných
49
Mauzy, Milne, 2002
34
„kampongy“. I na venkově se utvářely přeplněné uzavřené (spíše malajské) komunity. Singapur trpěl nedostatkem bytů alespoň se základním vybavením.50 Největším předsevzetím Strany lidové akce proto bylo poskytnout všem obyvatelům levné a důstojné ubytování. Založení „Úřadu pro bydlení a rozvoj“ (HDB) se stalo hlavním impulsem pro stavbu výškových domů, přesídlování lidí a demolici slumů. Vláda dala úřadu velkou moc, co se týče nuceného přesídlování a povinného prodeje pozemků. HDB tak jednalo pod zákonem „Land Acquisition Act“ z roku 1967, tedy znárodněním půdy za účelem využití nedostatkových pozemků pro obytné a průmyslové komplexy. Tento znárodňovací akt byl jeden z nejspornějších nařízení vlády v historii Singapuru, avšak ukázal se být velmi efektivním. I když se vláda potýkala s mnoha negativními ohlasy především malajských rolníků ze severní části, většina lidí z přehuštěných slumů na toto regovala vesměs pozitivně s odůvodněním zvýšení jejich životního standardu. Do bytových komplexů byly přesídleny všechny etnické skupiny podle celostáního poměru národností, aby se tak díky zvýšenému rasovému uvědomění a toleranci napomohlo k poklesu napětí a konfliktů mezi etnickými a sociálními komunitami. 51 „Systém bytového vlastnictví“ byl spuštěn roku 1968. Majitelé či nájemníci veřejných bytů se automaticky stali členy CPF, fondu, který poskytnul finance k pronájmu bytů i zdánlivě nesolventním osobám výměnou za tvrdou práci a měsíčním přispíváním do CPF ze svých mezd. Vlastnit či pronajímat byt bylo v Singapuru velmi prestižní a členové CPF tak byli díky svému závazku vůči státu nuceni najít si práci a automaticky tak do fondu přispívat. Rychlá výstavba levných bytových komplexů v 60. letech pomohla vyřešit problém nezaměstnanosti ve stavebním průmyslu, rapidně zvýšila popularitu PAP, která tak viditelně ukázala, že umí dodržet slib adekvátního bydlení pro všechny a zvýšila tolik důležitou sociální kontrolu, což dávalo PAP velkou moc. Pro větší kontrolu byla také zřízena v každém bloku policejní stanice, která dohlížela na pořádek a skrze městské a rezidenční výbory vláda kontrolovala jakékoliv komunistické sympatizování či jiné aktivity, které by mohly narušit stabilitu chodu rezidenčních bloků a tudíž i státu. Zavedením levných rodinných bytů podporovala politika bydlení rodinné hodnoty, což byl a je důležitý element státní ideologie. Skrze politiku bydlení stát také efektivně kontroloval nabídku pracovních sil pro podnikatelskou sféru, což bylo stěžejní pro počáteční rozvoj kapitalismu. Kvalita bytů se postupem času zvyšovala a nájemníci, kteří za určitou dobu splatili hypotéku díky CPF se stali vlastníky nemovitostí a především na začátku 80. let se tak 50 51
Library of Congress, 2005 Phang, 1996
35
rozvíjel obchod s nemovitostmi. S tím však nastal problém. Lidé znovu tíhnuli ke svým klanům a hrozilo znovuutváření separátních skupin. V březnu 1989 tak vláda stanovila přísné rezidenční etnické kvóty, které při překročení znemožňovaly výměnu či prodej bytu stejné etnické skupině. Od konce 80. let se podíl obyvatel Singapuru, kteří bydlí ve veřejných bytových komplexech, stabilně pohybuje kolem 86%. Z toho 93% již představují vlastníci těchto nemovitostí. Nedostatek adekvátních a cenově přístupných bytů tak vláda vyřešila excelentně a je to jeden z jejích vůbec nejúspěšnějších projektů, který výrazně napomohl celkovému rozvoji Singapuru.
4.5. Central Provident Fund „Central Provident Fund“ by se dal definovat jako spořitelnický systém plně založený na sociální bezpečnosti členů, do kterého v Singapuru zaměstnanci a zaměstnavatelé52 povinně přispívají určitý podíl ze mzdy na svůj účet, který si člen může vybrat ve svém důchodovém věku. Skrze tento statutární úřad vedení PAP provádělo téměř všechny sociální politiky a má obrovský podíl na efektivní socioekonomické transformaci Singapuru. Úspory však mohu být vybírány postupně, nicméně musí sloužit určitým stanoveným účelům. Člen CPF může použít svoje úspory při koupi veřejného bytu či splácení nájemného, může investovat do akcií určitých vládou řízených společností, zajistit rodinu, dále je může použít pro zaplacení zdravotnické služby, investovat do vzdělání sebe či svých dětí, avšak původní a hlavní záměr této instituce je finančně zabezpečit Singapuřany v důchodového věku. Z historického hlediska funguje CPF již od koloniální správy a nutno podotknout, že zavést takový institut v rozvojové zemi se základním minimem byl od Britů velmi neobyčejný počin. Avšak pro budoucí rozvoj samostatného Singapuru se stal CPF jednou ze základních položek. Obyvatelé Singapuru, kteří byli přesídleni do nových obytných komplexů si mohly koupit či pronajímat byt skrze půjčky CPF a stali se tak automaticky jeho členy. Jestliže si lidé půjčovali od CPF, museli tvrdě pracovat většinou ve vládou podporovaném průmyslovém sektoru a posléze ze mzdy povinně odvádět určitý podíl ze mzdy. Tak vznikl koloběh, který nastartoval singapurké hospodářství. Procento příspěvků je dáno věkem a zaměstnavatel přispívá na účet zaměstnance v hlavním produktivním věku 14,5%, sám zaměstnanec hradí ze své mzdy 20%.53
52 53
Počet členů CPF přesáhl v roce 2001 tři miliony obyvatel Singapuru Central Provident Fund, 2008
36
Nyní jsou úspory rozděleny na základní účet, který je určen pro koupi či pronájem nemovitosti, koupi akcií či investování do vzdělání, na speciální účet, který je určen hlavně pro penzijní pojištění a účet „Medisave“, který slouží k úhradě zdravotnických služeb.54
Příspěvek Zaměstnanec zaměstnavatele (věk) (% z platu)
Příspevek zaměstnance (% z platu)
Celkový uloženo na příspěvek Základní Special. Účet (% z účet účet „Medisave“ platu) (podíl) (podíl) (podíl)
do 35
14.5
20
34.5
0.6667
0.1449
0.1884
35 - 45
14.5
20
34.5
0.6088
0.1739
0.2173
45 - 50
14.5
20
34.5
0.5509
0.2028
0.2463
50 - 55
10.5
18
28.5
0.4562
0.2456
0.2982
55 - 60
7.5
12.5
20
0.575
0
0.425
60 - 65
5
7.5
12.5
0.28
0
0.72
nad 65
5
5
10
0.1
0
0.9
Tab.: Systém povinných příspěvků do CPF55
4.6. Rodinné hodnoty a rodinné plánování Při polemice o úspěchu Singapuru Li Kuan-jao podotknul: „K podpoře hospodářského růstu jsme využili především rodinu - do svých plánů jsme zahrnuli ambice či ctižádost jednotlivců a jejich rodin. Pokusili jsme se například zdokonalit schopnosti mnoha dětí prostřednictvím vzdělání. Vláda může vytvořit rámec či prostředí, v němž lidé mohou žít šťastněji, mohou se realizovat a být úspěšní, ale ekonomický úspěch nebo nezdar závisí vposledku na tom, jak sami lidé naloží se svými životy. A opakuji, naší šťastnou okolností bylo naše kulturní zázemí, naše víra v blaho hospodárnosti, tvrdé práce, poslušnosti vůči rodičům a loajality v rámci širší rodiny, a - zejména - úcta ke vzdělání a znalostem.“56
Rodina a její hodnoty byly a jsou základním prvkem propagace sociální politiky vedení PAP. Již roku 1966 byl vládou zřízen „Singapore Family Planning and Population Board“, 54
Central Provident Fund, 2008 Central Provident Fund, 2008 56 FareedZakaria.com, 1994 55
37
aby implementoval národní programy rodinného plánování. Jeho bezprostředním cílem bylo snížít populační růst, zavádět rodinné hodnoty do vzdělávacího systému, zvýšit povědomí o důležitosti rodiny, zavést širokou síť mateřských a dětských středisek apod. Jeho první velkou iniciativou byla antinatální politika „Dvě stačí“, která byla řízena ekonomickými prostředky a pokutami. Měla se tak rapidně zvýšit kvalita rodiny. V tomhle ohledu byla tato politika úspěšná, avšak i tak je považována za největší omyl vedení PAP, protože na začátku 80. století se ukazoval nedostatek populace jako vážný problém. Roku 1983 tak Li Kuan-jao při svém projevu prohlásil: „Mějte tři a více dětí“, čímž apeloval na zavedení pronatální politiky, která měla pouze částečný úspěch. V roce 1994 byl zveřejněn vládou velmi protěžovaný dokument „Singapuské rodinné hodnoty“. Byl vytvořen kvůli úpadku tradičních konfuciánských hodnot mezi Singapuřany na úkor západního stylu života. Dokument představuje jakousi směsici tradičních asijských hodnot a prvků západní střední třídy společnosti. Základními hodnotami je vzájemný respekt, úcta k rodičům, láska, opatrovnictví, závazek a zodpovědnost. Tato listina je velmi komplexní projekt a měla by být vodítkem pro sociální politiku Singapuru a vrátit tak Singapuřanům své tradiční mravní základy.57
4.7. Ekonomické faktory Po vyhlášení nezávislosti Singapuru vláda zvolila v té době velmi riskantní a dobrodružnou ekonomickou strategii založenou na hospodářském plánování, industrializaci, vysoce proexportní průmyslové výrobě, podpoře nadnárodních společností a lákání zahraničních malých a středně velkých podniků. Singapur dosáhnul úspěšné ekonomické transformace s vládní taktikou řízení národního hospodářtví. Stát vlastní, kontroluje a reguluje rozvržení kapitálu a pozemků, pracovní trh, dohlíží na tržní ceny a poskytuje úplné sociální služby a infrastrukturu pro investory. Vláda od počátku nezávislosti vynakládala velký podíl ze státního rozpočtu na vybudování adekvátní infrastruktury, což bylo pro lákání zahraničních investorů velmi důležité. Tři megalománské konstrukce však vyčnívaly nad ostatními a z pohledu mnoha kritiků byly tyto projekty považovány za budoucí „bílé slony“, kterých bylo po celé jihovýchodní Asii více než dost. To se však nepotvrdilo a Singapur díky těmto projektům mohl zahájit úspěšnou transformaci celého hospodářství. Když se ke konci 60. let začala budovat průmyslová zóna v Jurongu, mnoho odpůrců tohoto projektu označilo angažovaného 57
Lian Kwen Fee, Hill, 1995
38
ministra financí Goh Keng Swie za hlupáka, jelikož se zde budovala finančně náročná infrastruktura před tím, než se zde firmy vůbec usídlily a především za luxusní služby zaplatily. Avšak vložené vládní investice do tohoto projektu se bohatě vrátily již v 70. letech, kdy se rapidně navýšil příliv zahraničního kapitálu.
Obr. č 4: Budování infrastruktury v Jurongu
Další obrovskou konstrukcí bylo rozšíření singapurkého přístavu a jeho terminálů. „Port of Singapore Authority“, správce přístavu, je největší operátor obchodu a přepravy kontejnerových nákladů na světě. Má jedny z nejrozsáhlejších terminálů na světě, mezi které patří „Tanjang Pagar“, „Keppel“, „Brani“ a ve výstavbě je terminál „Pasir Panjang“, který má pojmout více karga než všechny terminály dohromady. A konečně za poslední megalomanskou stavbu můžeme považovat nový letištní terminál v Changi, který se rozkládá na ploše 350 000m2 a pojme 20 mil. cestujících ročně.58
4.7.1. Podpora přímých zahraničních investic Za obrovským rozmachem přímých zahraničních investic a vládou podmíněného lákaní zahraničních investorů dost možná stojí incident, který se udál roku 1968. Úspěsný podnikatel Marcus Sieff, vedoucí společnosti Marks & Spencer’s navštívil Li Kuan-jaa, známého jako dobrého přítele Džamala Abdula Násira, za účelem přemluvit egyptského vůdce, aby s Izraelem uzavřel mír. Li slíbil, že se pokusí si s ním promluvit. Na oplátku Sieff Limu poradil: „ Jestli potřebuješ vytvořit nová pracovní místa, proč nevyrábíte rybářské udice? Je 58
Read, Youtie, 1996
39
to velká pracovní příležitost pro mnoho dělníků, kteří tak zlepší své dovednosti a počítá se navíc s vysokou přidanou hodnotou“. Násir sice mír s Izraelem neuzavřel, ale norská společnost Mustaad & Co. v Singapuru založila svou pobočku s výrobou rybářských potřeb a zaměstnala tak několik stovek pracovníků. V sázce bylo holé přežití ne zrovna perspektivního národa s žádnými přírodními zdroji kromě své populace. Po rybářských potřebách následovaly automobilové pneumatiky, fotoaparáty, zkrátka vše, co bylo schopné poskytnout pracovní místa. Singapur tak začal ve velkém podporovat příliv zahraničního kapitálu skrze lukrativní daňové pobídky. 59
4.7.2. Volba pro nadnárodní společnosti Singapur se jako první země jihovýchodní Asie odhodlal v 70. letech značně podporovat příliv nadnárodních společností. A investice těchto korporací do Singapuru začaly hned na počátku této dekády dramaticky narůstat především díky pracovní legislativě z konce 60. let, což jim zaručovalo určité konkurenční výhody nejen v regionu. Investoři navíc shledávali Singapur jako efektivní a relativně bezpečné místo pro počáteční investice v oblasti. Volba pro nadnárodní společnosti jakožto hlavní faktor industrializace měla havu a patu. Malé a středně velké podniky nemohly hrát příliš velkou úlohu v rychlém ekonomickém růstu vyžadovaném v prvních dekádách rozvoje a rozhodnutí se pro nadnárodní společnosti mělo mnoho důležitých výhod. Jestliže v Singapuru tyto korporace zřídily své pobočky, musely zde také zavést nové technologie, což bylo lepší než dovážet a aplikovat zahraniční technologie do místních firem a zvýšil se také celkový základní kapitál. Příkladem obrovského významu těchto korporací na singapurkém rozvoji může být například společnost „Texas Instrument“, s kterou EDB vyjednával pouhých 6 měsíců. Tato firma produkující polovodiče a integrované obvody určené pro export dokázala za 50 dní od zahájení výroby vydělat na produkci 6 mil. USD a výrazně pomohla počátečnímu rozvoji elektrotechnického průmyslu v Singapuru.. Roku 2001 nabyla strategie EDB pro lákání nadnárodních společností nové dimenze, když jejich počet přesáhl 6000.60
59 60
Sung, 2006 Mauzy, Milne, 2002
40
5. Autoritářské důsledky a nedostatky efektivního vládnutí I přes velký úspěch v socioekonomické transformci, Singapuru chybí něco, čemu západní kultura říká „úplná demokracie“. I když celý vládní, zákonodárný a soudní systém je ve své podstatě regulérní a demokratický, Singapur je často ostře kritizován za velmi přísné někdy až utlačující zákony, rozsáhlou vládní kontrolu na politické participaci, omezením civilních a politických práv, kontrolou a ovlivňováním sdělovacích prostředků, tedy nesvobodou tisku a bývá tak mnoha kritiky označován jako „despotická domokracie“ či „neliberální demokracie“.61 Americké ministerstvo pro lidská práva nedávno vydalo zprávu, ve které stojí, že singapurská vláda všeobecně respektuje lidská práva svých občanů, ačkoliv jsou zde určité závažné problémy, Singapur usiluje o změnu jeho vlády k vetší demokratičnosti, avšak velkou překážkou v této cestě může být nedostatek adekvátní opozice. Ale i tak je nutné podotknout, že nejsou zaznamenána žádná vážnější narušování lidských práv, včetně nezákonného zabíjení a politického utlačování, které probíhalo a zřejmě i nadále probíhá v sousední Indonésii. Zpráva také oznamuje, že singapurská vláda nevězní politické oponenty. Je pravda, že oficiální zatýkání za politickou oponenturu zde neexistuje, avšak až moc nápadně často se před generálními volbami najde alespoň jeden případ zatčení nebo zákazu kandidatury politického oponenta za porušení bezpečnostní legislativy. Dalo by se říci, že zatýkání a udělování sankcí Či Sun Žuanovi, předsedovi opoziční „Singapurské demokratické strany“ a nejznámějšímu singapurskému rebelovi, se již stalo národním politickým koloritem. Vedení PAP také velmi často využívá rozporuplného „zákonu o pomluvě“ s argumentací, že voličské postavení PAP a její schopnost vládnout je založena na schopnosti bránit svojí reputaci před údajnými pomluvami, ať už se jedná o pravdu či lež. Singapuřany svazuje také nespočet zákonů a předpisů. Mezi ty nejzávážnější patří „Zákon o vnitrostání bezpečnosti“ (ISA), který byl původně určen proti komunistickým aktivitám, „Zákon o zneužívání drog“, který výrazně omezuje obchod s drogami (jak už je u asijských zemích známo) a uživatele posílá do rehabilitačních center, a „Akt o trestních zákonech“. Vláda také zavádí velmi exotická a rozporuplná opatření jako je již zmíněný politicky zneužitelný „Zákon o pomluvě“, nebo zákaz dovozu a prodeje žvýkaček, jelikož
61
Mauzy, Milne, 2002
41
právě žvýkačky byly příčinou mnoha dopravních kolapsů. Žvýkačky často uvízly mezi dveřmi rychlovlaků, které se potom nemohly zavřít. Také odhazování odpadků mimo odpadkové koše je trestáno poměrně vysokými sankcemi a každý provinilec pak musí povinně nastoupit na úklidovou směnu s odlišenou pracovní vestou, což je v Singapuru považováno za velkou ostudu
5.1. Nerovnoprávnost Malajců I když singapurská vláda hlásá rovnost mezi etnickými skupinami, průzkumy dokazují, že Malajci jsou na pracovním trhu diskriminováni. Roku 1991 mělo 45,8% Malajců měsíční příjem ve výši 200 až 599 SGD, kdežto procento Číňanů bylo 29,7%. Nejvyšší měsíční příjem, tedy 3 000 SGD a více, má 23% Číňanů, respektive 20% Tamilců, zatímco z celkového počtu Malajců si tuto částku vydělá pouhých šest procent. Zvláště v průmyslovém sektoru se Malajci cítí značně nerovnoprávní. Na začátku 90. let navíc průzkumy dokázaly, že téměř 38 000 čtyřčlenných rodin žije na hranici absolutní chudoby stanovené roku 1991 na 510 SGD, z čehož téměř polovinu představovaly malajské rodiny Nutno podotknout, že v tomto průzkumu nejsou zahrnuti jedinci bez rodiny. 62
5.2. Kontrola sdělovacích prostředků V oblasti hromadných sdělovacích prostředků si drží singapurská vláda bezkonkurenční monopol. Mediální sféru ovládají buď vládou řízené společnosti a nebo soukromé holdingové korporace s užšími vládními vazbami. „Singapore Press Holdings“ vlastní téměř všechen tisk ve všech čtyřech jazycích až na jeden místní deník a bulvární plátek. „MediaCorp“ zase ovládá většinu televizních a rozhlasových stanic. Ostatní stanice provozuje vládní „Televizní společnost Singapuru“ a „Rozhlasová společnost Singapuru“. Jediný televizní kanál, který zůstává v podstatě bez kontroly je „BBC World Service“. Rodinné satelitní talíře jsou zakázány. Od roku 1994 rozhlasové a televizní vysílání striktně reguluje statutární úřad „Singapore Broadcasting Authority“.63 Vláda povolí vysílat či tisknout pouze to, co nepovažuje za nevhodné, pobuřující či protivládní. Singapurské vedení proto zavedlo několik právních předpisů a pravidel, které se zaobírají těmito nežádoucími vlivy médií a redukují je. Vedení PAP tak ustanovilo „Zákon o protivládní agitaci“, „Zákon o nevhodných publikacích“ a roku 1974 vzešel v platnost 62 63
Km Lee, 2001 Media Development Authority, 2005
42
nejznámější a nejrozporuplnější zákon „Newspapers and Printing Presses Act“, díky kterému vláda může kdykoliv omezit nebo stáhnout z oběhu jakoukoliv „nežádoucí publikaci“. Pokud jde o internet, každý legální uživatel se musí spojit přes „Internet Service Provider“, čímž tak probíhá určitá kontrola. Vláda sleduje především užívání religiózních webových stránek a blokuje asi sto pornografických stránek. Nicméně vládní kontrola internetu je i tak velmi obtížná a PAP zde nemá takovou moc jako u jiných sdělovacích prostředků.
5.3. Trest smrti a fyzické tresty Zahraniční kritice se také nevyhnul trest smrti, dědictví japonské okupace. Li Kuan-jao byl ohromen malým procentem těžkých kriminálních činů za japonské nadvlády a pro nezávislý Singapur tak zavedl tento rozporuplný trest. Vskutku oproti poválečnému období kriminalita po zavedení tohoto trestu prudce klesla. Od roku 1991 bylo odsouzeno k trestu smrti 400 vrahů a převaděčů drog, což ze Singapuru činí zemi s největším počtem popravených vězňů na světě. Naprostou většinu odsouzených představovali Thajci a občané Malajsie a poukazuje tak na obrovský respekt a nízkou kriminalitu Singapuřanů. Fyzické tresty jsou vykonávané na mužích ve věkovém rozmezí 16 až 60 let a již také většina singapurských obyvatel považuje tyto tresty za necivilizované a zastaralé, pomalu se od něj upouští.64
5.4. Singapurský rebel V roce 2004 režiér Martyn Si vytvořil dokumentární snímek „Singapore rebel“. Hlavní postavu ztvárnil předseda Singapurské demokratické strany Dr. Či Sun Žuan a titul filmu dokonale vystihuje i jeho roli na singapurské politické scéně. Ve volebním období roku 2001 totiž Či podezříval Goh Čok Tonga a Li Kuan-jaa z poskytování nelegálních tajných půjček bývalému prezidentovi Sohartovi v hodnotě okolo 17 miliard USD a veřejně jim položil choulostivou otázku na toto téma. Následně na to byl obviněn z porušení zákona o pomluvě, musel zaplatit poškozeným dohromady 500 000 USD a byla mu znemožněna kandidatura v generáních volbách v roce 2006. Po pár týdnech vyhlásil bankrot a byl i několikrát na pár dní vězněn.65
64 65
Mauzy, Milne, 2002 Human Right‘s Features, 2002
43
Roku 2001 byl také obviněn z porušení zákonu o vnitrostátní bezpečnosti, který nepovoluje veřejnou diskuzi o citlivých rasových a náboženských záležitostech. V „řečnickém koutku“, který byl zaveden právě roku 2001 a kde je každý řečník povinně uveden v registru a jeho projevy jsou nahrávané, se Či zmínil o suspendování tří muslimských studentek, které do třídy chodily s šátkem na hlavě, za což mu byly rovněž uvaleny přísné sankce. Či Sun Žuan neustále podniká protivládní, avšak tiché, demonstrace, za což už byl mnohokrát odsouzen k několikadennímu uvalení sazby. Naposledy byl propuštěn v červnu 2008 a nepřestává bojovat za větší svobodu slova a politickou participaci a neustále upozorňuje občany na mnohá restriktivní opatření. Před posledními parlamentními volbami Či často veřejně diskutoval na téma, zda mají občané Singapuru vůbec jinou volbu, než znovu zvolit PAP, která si nad většinou Singapuřanů udržuje určitou sociální kontrolu a mnoho z nich se tak možná bojí ztráty určitých výhod, které PAP poskytuje. Co se týče samotného dokumentu, snímek nedostal povolení k promítání na singapurském mezinárodním filmovém festivalu kvůli „Zákonu o filmech“ z roku 1998, který zakazuje šíření politicky propagovaných dokumentů a režisérovi tohoto filmu bylo pohroženo odebráním kamery a nahrávacího příslušenství. Dokument je i tak přístupný Singapuřanům na internetu, kde se spustila obrovská ostře protivládní diskuze na toto téma. Roste tak v Singapuru nová generace, kterou v budocnosti strana PAP již neudrží pod kontrolou?
44
6. Perspektivy a reálné hrozby Singapuru Při srovnání Taiwanu a Singapuru Samuel P. Huntington, velký kritik singapurkého modelu, zdůraznil, že svoboda a kreativita, kterou zavedl prezident Taiwanu Li, Liho docela určitě přežije, ale že poctivost a efektivita prosazovná v Singapuru, následuje Li Kuan-jaa do hrobu. Co tedy musí singapurské vedení udělat, aby se Huntington mýlil?66 Poctivost a efektivní vládnutí by mělo přežít Li Kuan-jaa. Velký podíl na tom má mít obrovské úsilí první vládnoucí generace okolo Li Kuan-jaa a Goh Čok Tonga zajistit oddanou a efektivní druhou a třetí generaci následnického kolektivu, díky především až posedlostí vysokou kvalitou lidského faktoru. Singapurští lídři by měli vlastnit velmi kvalitní morální, lidský a estetický kapitál a měla by z nich až vyzařovat loajalita Singapuru. Tyto požadavky zní až nadlidsky, nicméně částečně obměněný tým okolo současného předsedy vlády Li Hsien Lunga, syna Li Kuan-jaa, dokazuje, že tvrdá práce první generace nevzešla vniveč. Co by mělo singapurské vedení podniknout, aby podporovalo ekonomický pokrok bez ztráty své „poctivosti a efektivity“ v současném globalizovaném světě? Nabízí se zde jasná volba: „Vědomostní ekonomika“, která je o inovacích, komunikaci, informacích a tvořivosti. Vedení PAP si je vědomo toho, že důležitou výzvou pro budoucnost Singapuru je rozvoj kreativity a inovace, čemuž by však měla být úměrná i větší politická a občanská svoboda. Pokud vláda neodstraní některá striktní někdy až směšná opatření a zákony, jako například zákon o redukci dovozu žvýkaček, nemůže čekat kýžené výsledky. Proto už v některých sférách vláda pomalu uvolňuje přísná omezení, ale sociální kontrolu i tak nehodlá příliš redukovat. Otázkou tedy je, kam až dokáže vláda zajít s omezením kontroly občanské společnosti a jestli vše stihne zavčas, v tu pravou chvíli. Singapur tedy potřebuje vychovat pokrokové, podnikavé a odvážné občany způsobilé práce s informačními technologiemi. Podle Goh Čok Tonga totiž v budoucnosti nebude záležet až tak na přírodních zdrojích, rozloze země a lokaci, jako na kapacitách nových znalostí a jejich aplikačních schopnostech a nových nápadech. Otázkou do budoucnosti také je, jestli právě globalizace a revoluce informačních technologií nepodkopává singapurský rozvojový model, protože už nyní se ukazuje v některých sektorech postupné snižování konkurenční schopnosti především co se týče regionální konkurence. Problémem je také slábnoucí elektrotechnický průmysl, doména
66
Mauzy, Milne, 2002
45
proexportní ekonomiky především v 80. letech. A zatímco v minulosti většinou velcí pojídali malé, v blízké budoucnosti rychlí budou pohlcovat pomalé. Jakým hlavním směrem se tedy bude ubírat Singapur? Bude to opravdu sázka na inovační a kreativní průmysl? Li kuan-jao při pohledu na minulost a budoucnost rozvoje Singapuru řekl: „Naše výhoda spočívala v tom, že při pohledu na Západ a později na Japonsko jsme věděli, jaké budou konečné výsledky. Věděli jsme, kde jsme, a věděli jsme, kam musíme jít. Řekli jsme si: "Pospěšme si, ať vidíme, jestli můžeme do cíle dorazit rychleji." Brzy však budeme čelit úplně jiné situaci. V blízké budoucnosti se všichni dostaneme na úroveň Japonska. Kam půjdeme pak? Jak máme spěchat, abychom se tam dostali, nevíme-li, kam vlastně míříme? To bude docela nová situace.“67
6.1. Revoluční návrh reformy ve volebním systému Co se týče volební politiky Singapuru, lídři vládní strany zkoumají alternativu voličského systému „jeden člověk - jeden hlas“. Návrhem má být systém „některý člověk jeden hlas a jiný člověk - dva hlasy“, tedy lépe řečeno člověku ve věkovém rozmezí 40 až 65 let, který má rodinu, by byly přiznány dva hlasy s odůvodněním, že takový člověk je rozvážnější, jelikož hlasuje také za své děti a celý systém by tak podporoval rodinné hodnoty tolik propagované vládní stranou. Zbytku populace by byl přisouzen jeden hlas s tím, že člověku, který by přesáhl věkovou hranici, by byl hlas znovu odebrán. Koncept však není ještě příliš propracovaný, je velmi rozporuplný a vzbudil by zřejmě horlivé diskuze na toto téma.
6.2. Stárnutí populace Vážný problém pro budoucí rozvoj Singapuru představuje velice nízká míra porodnosti. V současnosti se hrubá míra porodnosti pohybuje okolo 1,48, což je jedna z nejnižších hodnot na světě a již od roku 1988 až na výjimky neustále klesá. Bývalý předseda vlády Goh Čok Tong definoval klesající míru porodnosti společně s problematikou emigrace, tedy ztrátami důležitých lidských zdrojů, jako hlavní hrozby, kterým bude muset Singapur v budoucnosti čelit.68
67 68
FareedZakaria.com, 1994 Mauzy, Milne, 2002
46
Následkem nízké porodnosti bude stárnutí pracovní síly, což bude mít negativní dopad na ekonomický růst, který je odvozen právě od objemu a stavu pracovní síly a zisků z produktivity. Navíc i když populace čínských a indických etnik klesá, porodnost u malajské národnosti mírně stoupá, což způsobí změnu procentuálního poměru etnik v celkové populaci Singapuru, čehož se vedení PAP velmi obává. Hlavní příčinou poklesu míry porodnosti je měnící se postavení ženy ve společnosti. Modernizace a prosperita výrazně ovlivnily roli pohlaví. V Singapuru se ženám dostává stejných příležitostí ve vzdělávání (dokonce na školách a institutech třetího stupně je již počet žen převyšuje počet mužů) a v zaměstnání. Mění životní styl singaurských žen. V roce 1999 představovaly ženy 53% pracovní síly, z toho 35% zastávalo profesionální či manažerské funkce. Jediný sektor, kde se ženy ještě moc neobjevují, je politika. Zde se nachází další problém - na průměry vyspělých západních států je participace žen na politickém dění Singapuru velmi nízká. Důsledkem přeměny asijských sociálních hodnot je na prvním místě ženy dost často kariéra a materiální úspěch a manželství a rodičovství se tak stává drohořadým cílem, což značně podkopává vládní iniciativy a plány s důrazem na rodinné hodnoty. Narůstá také trend uzavření sňatku pokročilém věku, který snižuje pravděpodobnost početné rodiny. V roce 1998 se singapurské ženy vdávali průměrně ve 26,8 letech a průměr se stále zvyšuje. Vedení PAP proto zřídilo několik komisí, které se zabývají studiemi manželství a rodičovství. V srpnu 2000 komise doporučily zavést flexibilní pracovní hodiny, práci doma, třídenní placené otcovství. Dále Goh Čok Tong oznámil zavedení systému „baby bonusů“, který vyžaduje po rodičích příspěvky, které se jim bohatě vrátí v přídavcích. Za druhé dítě rodiče dostanou 9 000 USD a za třetí 18 000 USD za šest let. Avšak i to se neukázalo být příliš účinné.
6.3. „Brain drain“ Problém „brain drain“, tedy odliv talentovaných a vzdělaných osob do států s lepšími životními podmínkami, je velkým problémem nejen pro rozvojové země, ale také pro Singapur. Tato problematika začala být aktuální již od konce 80. let a vláda se tímto jevem intenzivně zabývá, nicméně nemůže nikomu bránit v emigraci, může pouze zlepšit životní podmínky a příležitosti pro Singapuřany.
47
Singapur je vůbec vůči tomuto jevu velmi náchylný, jelikož produkuje odborně a technicky vysoce vzdělané občany s dobrou znalostí angličtiny, po kterých je obrovská poptávka především v nadnárodních společnostech. Příčinou není jen vyšší plat, ale i vysoké životní náklady v Singapuru, které zahrnují vysoké poplatky za automobily a již i byty, pracovní stres, rodinný stres odvozený od vysoce konkurenčního vzdělávacího systému. Po skandinávských zemích je zde nejvyšší konkurence technicky velmi dobře vzělané pracovní síly na světě. Mnoho lidí opouští Singapur také kvůli restriktivnímu politickému prostředí a přehnaným omezením a zákonům. V 90. letech emigrovalo ze Singapuru každoročně okolo 2 000 občanů a i přes ustanovení zákonu, který nabádá ženy vdané za cizince, aby zůstaly v Singapuru, což byl velký problém emigrace, dnes tento počet znovu začíná růst. Vláda však k těmto emigrantům zachovává vlídný postoj a nechává jim otevřené dveře pro případ jejich návratu. Aby se omezil počet emigrantů, závádí se do škol také občanské vzdělávání, které má posílit národní cítění a oddanost Singapuru. Singapurská vláda ale už nemá žádné pochopení pro studenty, kteří zneužívají studijní stipendia69 a poté poruší svůj „právní a morální závazek sloužit Singapuru“, což začíná být novým nebezpečným fenoménem.
6.4. Regionální konkurence Velkou
hrozbu
pro
singapurský
hospodářský
růst
představuje
sílící
konkurenceschopnost Malajsie. Díky agenturám „Danaharta“ a „Danamodal“ se Malajsie dostala s hospodářského útlumu, který zapříčinila asijská finanční krize, a nastartoval se tak rapidní ekonomický růst. Malajsijská vláda jde ve stopách singapurského úspěchu, co se týče výstavby moderní infrastruktury, zvyšování kvality pracovní síly, rozvoje vyspělých informačních technologií, zavádění zákonů prospívajících přímým investorům. Menší provozní náklady a stabilní nepříliš silná měna láká potenciální zahraniční investory Singapuru a mnoho společností přemisťuje svou výrobu do Kuala Lumpuru či Johoru právě z ostrovního státu. Největší ztrátou v posledních letech byl v podnikatelském sektoru přesun výroby nadnárodních společností jako BMW, BHP Steel a Philips do Malajsie. Ztráty hlásí i „Singapurský přístavní úřad“. Logistické firmy totiž preferují levnější malajsijský přístav v Johoru „Tanjong Pelapas“. Navíc vládou řízené společnosti v Singapuru se rozšiřují, prosperují a vytlačují tak soukromé podnikatele z domácího trhu. Není jasné, co se stane se 69
Stipendia představují průměrně 250 000 USD na studenta
48
singapurskou ekonomikou až se na podobnou úroveň jako Malajsie dostane další a větší hráč v regionu Indonésie, avšak je jisté, že Singapur musí nadále rozvíjet své inovativní a kreativní postupy ve výrobě , aby si vůbec udržel vhodnou konkurenční schopnost vůči jeho sousedům.70
70
Singapore Window, 2002
49
7. Závěr „Xiushen quija zhiguo pingtianxia.“ Dalo by se zjednodušeně říci, že v tomto čínském aforismu se v kostce nachází tajemství úspěšného rozvoje tohoto městského státu a odvolává se tak na obrovskou roli jediného singapurského přírodního zdroje, kterým jsou lidé a jejich potenciál. „Xiushen“ znamená postarej se o sebe, rozvíjej se, čiň vše, abys byl užitečným; „qijia“ znamená starej se o rodinu, „zhiguo“ - starej se o svou vlast a „pingtianxia“ - vše pod nebem je pokojné a mírné.71 Tímto rčením se řídí většina obyvatel země, od ministerského předsedy až po obyčejné občany. Zdá se to být jednoduché a celé to tvrzení zní naivně, avšak tato filosofie představovala a představuje pro státotvůrce v čele s Li Kuan-jaem základní koncept úspěchu a jeden z hlavních pilířů efektivního vládnutí. Bez tohoto komplexního prvku by se úspěšné tažení Singapuru za ambiciózními plány těžko uskutečnilo, avšak je nutné podotknout, že pouze s těmito morálními hodnotami a nejlepšími charakteristikami lidského faktoru by Singapur současného výsledku také nedocílil. V čem tedy vězí prvotní a rozhodující úspěch počátečního rozvoje? Na počátku 60. let vznikl nespočet postkoloniálních státu, které stály před novými výzvami a cíli, jejichž naplnění ovlivňovaly určité specifické výhody a nevýhody. Naprostá většina těchto zemí se přesvědčila o tom, že nejtěžší a rozhodující jsou začátky. Počáteční léta existence států totiž záležela na maximálním využití svých výhod a pokud možno eliminaci svých nevýhod. Šťastnou okolností pro Singapur byla bezesporu jeho strategická poloha, což Singapuru zajišťovalo potřebný kapitál z překladištního obchodu a souvisejících služeb. Další výhodou byl fakt, že po Britech zůstala na tehdejší dobu relativně kvalitní infrastruktura a uspokojivé administrativní základy. Samozřejmě nemůžeme opominout tolik důležité kulturní zázemí, které vystihuje již zmíněné čínské přísloví. Singapurská vláda tak měla z čeho vycházet, měla určité limitované prostředky a záleželo pouze na ní, jak s nimi vynaloží, ostatně jako mnoho jiných nově vzniklých zemí. Singapur nenapodobil scénář mnoha rozvojových zemí v budování královských paláců, masivního znárodňování či občanských válek a vydal se cestou rozsáhlé socioekonomické transformace. Co se týče makroekonomických a politických faktorů, vláda Strany lidové akce kladla důraz na ideologii sociálního a ekonomického pragmatismu, což znamenala silná pozice státu, velký objem přímých zahraničních investic, vysoká míra hrubých domácích úspor a investic, osvojení tehdejších materialistických kulturních hodnot, vyšší úroveň
71
FareedZakaria.com, 1994
50
vzdělávání, nediskriminace pohlaví v příležitostech vzdělání a vysoká úroveň odborně technických dovedností pracovní síly. Co se týče sociální politiky, vedení PAP se zaměřilo na otázku jak se vypořádat s důležitými mechanismy vzdělávání, bydlení, rodinných hodnot, masmédií a parapolitických organizací, což napomohlo k budování nového národa, respektování všech etnik a vytváření tak nové singapurské identity. Primární „ideologie přěžití“ založená na filozofii maximálního využití lidských zdrojů přinesla svoje ovoce především v 70. a 80. letech, kdy byl zaznamenán průměrný roční ekonomický růst okolo devíti procent. Se silným sektorem průmyslové výroby a služeb, s excelntními mezinárodními obchodními vazbami a s vysokým životním standardem se dnes Singapur řadí v mnoha případech po bok nejvyspělejších států světa. Klíčem k úspěšné socioekonomické transformaci byl úkol vytvořit jednotný multietnický národ založený na částečné integraci, nikoliv však na asimilaci. Vyspělým státům trvala podobná evoluce ze společnosti zemědělské po společnost vysoce industrializovanou přes 200 let, Singapur tento přechod vtěsnal do pouhých čtyř desetiletí a proto se dala očekávat určitá nerovnováha v mnoha otázkách, kterými je bezpochyby často kritizovaná problematika ochrany lidských práv, zatýkání některých politických oponentů a nadměrná kontrola občanů skrze politiku bydlení, parapolitických organizací a kontrolu médií. Nelze ale očekávat zlepšení ochrany lidských práv v západním slova smyslu, tedy v neotřesitelných právech jednotlivce, které mu umožňují chovat se tak, jak si on sám přeje, k čemuž často dochází na úkor řádu ve společnosti. Cílem východoasijské společnosti je spořádaná rodina, spořádané vazby mezi rodinami, spořádané komunity, které dohromady utváří spořádaný národ. Nevnucujme tak naprosto odlišné společnosti naše západní globalizující hodnoty, avšak naopak nelze přehlížet například zatýkání pokojných demonstrantů proti striktním pravidlům CPF. Singapurská vláda uznává ve svém systému určité trhliny, které hodlá napravit, ale potřebuje čas, nic se nesmí uspěchat. A Singapur v citlivých záležitostech, ať už jde o etnickou problematiku, budování singapurské identity či o svobodu slova a tisku, vždy spěchá pomalu. Ikdyž se tedy v singapurském modelu nachází několik nedostatků, které jsou v konfrontaci se západním pojetím svobodného a demokratického státu, není pochyb o tom, že lídři PAP zvolili efektivní strategii rozvoje a je jen na další generaci, jak dokáže vynaložit se současnými prostředky, aby tak zhmotnila současné ambiciózní plány Singapuru a napravila si špatnou reputaci v problematice lidských práv. Li Kuan-jao a spol. mnoho možností neměli. 51
8. Shrnutí Tato práce je komplexní studií socioekonomické transformace Singapuru, která zahrnuje důležité historické, politické, ekonomické, sociální a kulturní aspekty rozvoje. Bakalářská práce se zabývá a pracuje s fakty, které výrazně napomohly zdařilé transformaci, spíše než teoretickými definicemi rozvoje. Cílem práce je identifikovat, popsat a analyzovat veškeré strategické faktory, které se podílí na rychlém socioekonomickém rozvoji Singapuru. Třetí kapitola vytváří přehled především politického a ekonomického vývoje v historickém kontextu od konce druhé světové války až po začátek nového tisíciletí a identifikuje důležité aspekty rozvoje. Čtvrtá kapitola pak podrobně popisuje a analyzuje nejdůležitější prvky efektivní transformace, tedy zdůrazňuje především procesy sociální politiky a ekonomického řízení, jakožto výsledek částečné integrace a rozvoje. V páté kapitole je kladen důraz na vymezení a následnou analýzu nedostatků nastavených pravidel singapurské vlády. Šestá kapitola se zabývá perspektivami Singapuru a identifikuje jeho reálné hrozby.
Klíčová slova: rozvoj, Singapur, Li Kuan-jao, vzdělávání, lidské zdroje, ekonomika, obchod
52
9. Summary This work is a comprehensive study of Singapore‘s socioeconomic transformation, which cover the substantial historical, political, economic, social and cultural aspects of development. Bachelor thesis is concerned and operates with the facts, which facilitated to the successful transformation, rather than with the development theories. The objective of the thesis is to identify, describe and analyse most important strategic factors sharing in the rapid socioeconomic development of Singapore. Chapter 3 create an overview of political and economic progress in historical context, particurarly, from the end of the World War Two to the beginning of the new millenium, and identify vital development aspects. Chapter 4 closely describe and analyse the most relevant elements of the effective transformation. It also emphasize the social-engineering-processes and economic guidance, as a result of the partial integration and development. In chapter 5, the emphasis has been on the qualification and the resulting analysis of the lacks of Singapore’s governments rules. Chapter 6 deals with the Singapore‘s perspectives and it identify its real threats.
Key words: development, Singapore, Lee Kuan Yew, education, human resources, economy, trade
53
10. Použité zdroje CENTRAL PROVIDENT FUND BOARD. Introduction to CPF. Monday, July 21, 2008. © 2008 [online] Dostupné z WWW
[cit. 2008-07-23]
CENTRAL PROVIDENT FUND BOARD. Schemes & Services.Wednesday, July 02, 2008. © 2008 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-07-24]
CENTRAL PROVIDENT FUND BOARD. CPF Contribution. Monday, June 23, 2008. © 2008 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-07-23]
CIA THE WORLD FACTBOOK. Singapore. 7 March 2008 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-04-22]
DA CUNHA, D. Singapore in the New Millennium: Challenges Facing the City-State. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2002. ISBN 981-230-130-5
ECONOMIC DEVELOPMENT BOARD OF SINGAPORE. Our history. © 2004-2008 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-03-03]
ERC SERVICE INDUSTRIES SUBCOMMITTEE WORKGROUP ON CREATIVE INDUSTRIES. Creative industries development strategy. September 2002. [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-03-03]
FAREED ZAKARIA.COM. Culture Is Destiny-A Conversation with Lee Kuan Yew. March/April, 1994. [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-02-24]
54
HUMAN RIGHT’S FEATURES. Singapore: Asia’s gilded cage. 17 April 2002 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-03-03]
ILPYONG J. KIM. Development and Cultural Change: Cross-Cultural Perspectives. New York: Paragon Press, 1986. ISBN 0-89226-030-0
INTERNATIONAL LABOUR ORGANISATION. Human resource development for continued economic growth-The Singapore experience. 13 July 1998 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-02-12]
JURONG TOWN CORPORATION. Industrial parks. 07 July 2008 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-07-14]
KM LEE, W. The Poor in Singapore: Issues and Options. Singapore: Journal of Contemporary Asia Publishers, 2001
KUI-WAI LI. Capitalist Development and Economism in East Asia: The Rise of Hong Kong, Singapore, Taiwan, and South Korea. London: Routledge, 2002. ISBN 0-415-26873-7 LEE KUAN YEW, From Third World to First, The Singapore Story: 1965-2000, Singapore: Times Media Private Ltd., 2000. ISBN 0-321-4565-12
LIAN KWEN FEE, HILL, M. The Politics of Nation Building and Citizenship in Singapore. New York: Routledge, 1995. ISBN 0-415-10052-6 LIBRARY OF CONGRESS, FEDERAL RESEARCH DIVISION. A Country Study: Singapore. November 9, 2005 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-01-14]
MAUZY, D. K., MILNE, R.S. Singapore Politics under the People's Action Party. London: Routledge, 2002. ISBN 0-415-24652-0
55
MEDIA DEVELOPMENT AUTHORITY. Censorship Review Committee. 3 January 2005 © 2004 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-07-23]
MINISTRY OF TRADE AND INDUSTRY SINGAPORE. Growing our economy. 06/09/2007. © 2008 Government of Singapore [online] Dostupné z WWW [cit. 2007-12-24]
MINISTRY OF TRADE AND INDUSTRY SINGAPORE. MAIN INDICATORS OF THE SINGAPORE ECONOMY (CONT’D). 2007 [online] Dostupné z WWW [cit. 2007-12-25]
NGIAM KEE JIN. Coping with the Asian financial crisis-The Singapore experience. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, March 2000. ISSN 0219-3582
PHANG S-Y. Economic Development and the Distribution of Land Rents in Singapore: A Georgist Implementation. New York: American Journal of Economics and Sociology, Inc., 1996
PHILIPS J., BISHOP, R., WEI-WEI YEO. Beyond Description: Singapore Space Historicity. New York: Routledge, 2004. ISBN 0-415-29981-0
READ, W., H., YOUTIE, J.,T. Telecommunications Strategy for Economic Development. Westport: Praeger Publishers, 1996. ISBN: 0-275-95415-3 SENYO, B-S, ADJIBOLOSOO, K. International Perspectives on the Human Factor in Economic Development. Westport: Praeger Publishers, 1998. ISBN: 0-275-95967-8
SINGAPORE WINDOW. Singapore‘s future. December 12, 2002 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-03-02]
SINGOV. Government Information. © 2004 [online] Dostupné z WWW [cit. 2008-07-11] Poslední aktualizace není dostupná.
56
SUNG, J. Explaining the economic success of Singapore-The developmental worker as the missing link. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2006. ISBN-10: 1-84376-329-X
WILLNAT, L., LEE, T. Media research and political communication in Singapore. Perth: Murdoch University, April 2006. ISBN: 86905-892-4
57
