2Ad 53/2015 - 35
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J.Š., bytem S.L. 69, Č., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2015, č.j. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Od ůvo d ně n í: (1)Žalobou doručenou dne 1.9.2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2015, č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne 1.4.2015 č.j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 17.3.2015 je žalobce nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2, písm. a) zákona o důchodovém pojištění a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě poukázal na to, že jeho největším zdravotním problémem jsou velké klouby, kolena, kyčle, páteř a k tomu odkázal na lékařský nález Nemocnice Písek ze dne 15. 6. 2015, který soudu zaslal jako přílohu č. 1. Při projednávání jeho námitek u MUDr. V.M. nebylo rovněž přihlédnuto k novým podstatným skutečnostem zhoršeného zdravotního stavu, které doložil písemnými potvrzeními z Nemocnice Písek ze dne 15. 6. 2015. Vzhledem k tomu, že lékařka mu v námitkovém řízení sdělila, že na celé věci nic měnit nebude, podal
Pokračování
- 2 -
2Ad 53/2015
žalobu k soudu, neboť má za to, že rozhodnutí o tom, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě prvního stupně, není správné, neboť podle jeho názoru odpovídá invaliditě třetího stupně. V žalobě dále popsal vývoj jeho zdravotního stavu od roku 1993 a poukázal i na svou nepříznivou finanční situaci. Požádal o objektivní a nestranné posouzení jeho záležitosti. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. (3) Žalovaná k věci poukázala na platnou právní úpravu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 19. 6. 2015 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované. Posudek je úplný, celistvý, přesvědčivý a vypořádal se se všemi podstatnými skutečnostmi. Žalovaná je přesvědčena, že jak tento posudek, tak posudek vypracovaný lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku ze dne 17. 3. 2015 je objektivní. Jako důkaz navrhla žalovaná posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích. Na základě výsledku tohoto posouzení ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu. III. Obsah správních spis ů včetně důkazů doplněných soudem. (4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku, který posoudil zdravotní stav žalobce dne 17. 3. 2015. Lékař dospěl k závěru, že se jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddíl A, položka 2b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nezměnila. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 1. 4. 2015 rozhodnutí, kterým žalobci ponechala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky dne 15. 5. 2015. O námitkách bylo rozhodnuto na základě nového posouzení zdravotního stavu dne 19. 6. 2015, a to dne 2. 7. 2015 tak, že námitky byly zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla revmatoidní artritida I. až II. stupně s postižením drobných i velkých kloubů, remise onemocnění s ohledem na přirozené stárnutí organismu a smíšené osobnostní poruchy. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla hodnocena podle kapitoly XIII, oddíl A, položka 2 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy lékař zvolil horní hranici taxace na 35 %. Přihlédl k tíži postižení, kloubním změnám, dorzopatii i osobnostní poruše. Tuto míru pracovní schopnosti označil lékař za plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu. Účastník byl posuzován jako středoškolák, referent a další navýšení nebylo důvodné. Žádná z komorbidit neměla takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které by odpovídalo vyšší procentuální taxaci poklesu pracovní schopnosti. Posudkové kritérium pro revmatickou artritidu středně těžké formy nelze u žalobce použít, neboť je vyhrazeno až pro stavy se střední až vysokou aktivitou onemocnění, stavy s přítomností kloubních deformací, svalových atrofií a šlachových problémů, o což se u žalobce nejednoznačně nejedná. (5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 3. 11. 2015 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě
Pokračování
- 3 -
2Ad 53/2015
nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je revmatoidní artritida I. - II. stupně v remisi, toho času bez systémové protizánětlivé léčby. Komise hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, kterým byl hodnocen lékařem LPS OSSZ i lékařem LPS ČSSZ tak, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 2 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na dlouhodobé vyřazení žalobce z pracovního procesu, které má negativní vliv na schopnost rekvalifikace, zvolila komise horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti 35 %. Kvalifikační potenciál žalobce již ale není důvodem k navýšení této míry, a tudíž není indikováno použití § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Komise se plně shoduje se zdůvodněním, které bylo vypracováno na druhé instanci ohledně hodnotícího posudkového kritéria. Žalobce byl i komisí hodnocen položkou určenou pro velké RA v pomalu progredující formě, pro stavy, kdy je přítomna lehká až střední porucha funkce, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků, aktivita je trvale nízká, jsou jen občasná vzplanutí, nedošlo k orgánovému poškození a systémovým projevům pro stavy, kdy rentgenová přechodná progrese je minimální. (6) Komise uzavřela, že posudkové závěry prvoinstančního i druhoinstančního lékaře vycházely z objektivně zjištěného zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudkový závěr uvedených lékařů vycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity byl posuzován v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Na základě takto provedeného hodnocení dospěla komise k závěru, že posudkový závěr je shodný jako při posudkových jednáních dne 17. 3. 2015 a 24. 6. 2015. Nebylo zjištěno posudkově významné zhoršení zdravotního stavu s dopadem na pracovní potenciál. Nález kloubní a páteřní byl při vyhodnocení míry poklesu pracovní schopnosti zohledněn. Ohledně vyšetření srdce a plic komise konstatovala, že u žalobce byla zjištěna FIS, tato je podle interního nálezu asymptomatická, nevyžaduje léčbu a nemá rozhodný dopad na pracovní potenciál. Pokud žalobce uváděl, že podle ošetřujícího lékaře ortopeda má nárok na invaliditu 3. stupně, pak k tomu komise uvedla, že tato doporučení nejsou pro posudkové lékaře jakkoli závazná. Podle platné legislativy spadá posouzení invalidity výhradně do působnosti lékařské posudkové služby, jejíž lékaři jsou specializováni pro tuto oblast. Lékařské nálezy ošetřujících lékařů slouží pouze jako podklad pro vydání posudku o zdravotním stavu posuzovaných. Skutečnost, že žalobce byl 20 let nezaměstnaný, indikovala horní hranice taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. V období, kdy byl žalobce hodnocen 60 %, to bylo v roce 2006, bylo u žalobce onemocnění aktivní, od roku 2008 však byla nastolena remise onemocnění, a proto byla míra poklesu pracovní schopnosti snížena na 40 % a nyní na 35 %. Na RTG vyšetření je popsána artróza pouze druhého stupně, což není posudkově významné postižení. Rozhodné je pak to, že v postižených kloubech není přítomno žádné závažné funkční omezení. Na RTG vyšetření byly zjištěny i degenerativní změny páteře, zde je posudkově rozhodné, že v klinickém nálezu, tedy funkčně žalobce nemá žádné zánikové radikulární příznaky. Komise při vypracování posudku měla k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to revmatologie Nemocnice Písek, MUDr. K. ze dne 16. 4. 2014 a 29. 10. 2014, z chirurgie Nemocnice Písek, MUDr. S. z 30. 10. 2014, interna Nemocnice Písek, MUDr. J. z 29. 12. 2014, psychiatrie Nemocnice České Budějovice, MUDr. J. z 30. 12. 2014, interna Nemocnice České Budějovice, MUDr. F. z 30. 12. 2014, neurologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. K. z 30. 12. 2014, z psychiatrie Nemocnice Písek, MUDr. P. z 26. 1.
Pokračování
- 4 -
2Ad 53/2015
2015, psychologie Písek, MUDr. S. z 16. 2. 2015, plicní ambulance MUDr. K. z 15. 6. 2015 a ortopedie Nemocnice Písek, MUDr. S. z 15. 6. 2015. IV. Právní názor soudu. (7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním
Pokračování
- 5 -
2Ad 53/2015
k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 č.j. 530 115 238, kterým byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 17. 3. 2015 byl účastník řízení nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly dne 2. 7. 2015 pod č.j. 530 115 238/43091-KV zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že ani novým posudkem o invaliditě nebyl zjištěn jiný závěr, než v řízení na prvním stupni, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce byl určen na 35 %, kdy tento stav odpovídal invaliditě prvního stupně. (12) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce v posudku ze dne 3. 11. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a odborný schopnost občanů pro účely nezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové
Pokračování
- 6 -
2Ad 53/2015
řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývající pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (13) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, pouze ověřuje, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (14) S ohledem na žalobcem vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jeho zdravotního stavu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a zároveň námitkou žalobce, zda pokud bylo vycházeno z tohoto posudku žalované, nebylo zaručeno odborné řádné posouzení jeho zdravotního stavu. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na výše popsanou platnou právní úpravu neshledal tuto námitku důvodnou. V dané věci byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR posudek, který si soud vyžádal a ten dostál nárokům na test ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti i správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Komise vysvětlila, jak při vypracování posudku postupovala, jaké onemocnění je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a zdůraznila, že toho času se onemocnění žalobce nachází v remisi bez systémové protizánětlivé léčby. To má vliv na stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti. Posudkové závěry se shodují se závěry prvoinstančního a druhoinstančního lékaře. Vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. (15) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. V posudku vypracovaném na základě požadavku soudu, byl vysloven závěr, že zdravotní stav žalobce odpovídal prvnímu stupni invalidity. Soud proto uzavřel, že tak jak bylo zhodnoceno v lékařských posudcích na základě podkladů, které byly k dispozici, lze vyslovit závěr, že tyto lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských
Pokračování
- 7 -
2Ad 53/2015
vyšetření zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která je shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, avšak odpovídá pouze invaliditě prvního stupně, nikoliv invaliditě třetího stupně, tak jak žalobce požadoval. Pokud by však došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze nárok na invalidní důchod znovu uplatnit nově podanou žádostí. V. Závěr, náklady řízení. (16) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dne m lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných nále žitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokáte m; to ne platí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, kte rý za ně j jedná nebo je j zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. listopadu 2015
Pokračování
- 8 -
2Ad 53/2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v.r.
Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
