ROK

LIFELONG LEARNING – CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ROČNÍK

/ ČÍSLO

/ ROK

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

ISSN ISSN

-

X (Print) (Online)

Obsah Editorial (Dana Linhartová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ivana Márová, Lenka Slepičková: „Líbí se mi řešit věci jako dospělý“ – Global Storylines jako forma globálního vzdělávání . . . . . . . Slávka Čepelová: Kvalita života a hodnotová orientácia . . . . . . . . . Pavel Sochor: Výtvarná tvorba jako nástroj vzdělávání u osob s postižením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nicole Horáková, Jan Kajfosz: Péče o německé seniory trpící demencí a jinými nemocemi v soukromých sociálních zařízeních na území Polska – případová studie . . . . . . . . . . . Lucie Zormanová: Ženy slaďující vědeckou profesi a soukromý život Pavol Tománek: Heteronormalita vo vzťahu k socializácii a adopcii detí homosexuálnymi rodičmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Recenze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prusáková, V., Schubert, M., Bontová, A. Kurikulárne trendy vo vzdelávaní dospelých (Jaroslav Mužík) . . . . . . . . . . . . . . . . . Carter, Ch. R. Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole (Dita Janderková) Holá, L., Westphalová, L., Kováčová, A., Spáčil, O. Rodinná mediace v České republice (Peter Maľa) . . . . . . . . . . . . . . . . Bischof, N. Psychologie: základní kurz pro náročné (Milan Nakonečný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zprávy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výzva pro autory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Contents Editorial (Dana Linhartová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Articles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ivana Márová, Lenka Slepičková: “I Like to Solve Problems like an Adult”—Global Storylines As a Way of Global Education . . . . Slávka Čepelová: Quality of Life and Value Orientation . . . . . . . . . Pavel Sochor: Art Creation as an Instrument in Education of Individuals with Disabilities . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nicole Horáková, Jan Kajfosz: Care of Elderly Germans Suffering from Dementia and other Diseases in Private Social Welfare Institutions in Poland—A Case Study . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lucie Zormanová: On Being a Scientist, Private Lives and their Harmonization . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavol Tománek: Heteronormality in Relation to Socialization and Adoption of Children by Homosexual Parents . . . . . . . . . . . . Book Reviews . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reports . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Editorial Vážení čtenáři, milí kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě v tuto chvíli otevíráte první číslo letošního ročníku našeho časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, který se od . srpna snad stal jak vaším pravidelným informátorem o aktuálních poznatcích z oblasti celoživotního učení a vzdělávání, tak i vaším nepostradatelným společníkem. Již pět let je naší snahou, aby tomu tak opravdu bylo. Rok proto chápeme jako první důležitý mezník v životě našeho časopisu, který nám otevřel naši cestu k vám, našim čtenářům, milým kolegům i přátelům celoživotního vzdělávání. K roku se ale váže ještě další naše jubileum, které bych ráda zmínila. Před deseti lety se jedno celoškolské pracoviště Mendelovy univerzity v Brně, tedy Institut celoživotního vzdělávání, transformovalo do podoby samostatného vysokoškolského ústavu. Byly tak vytvořeny nové a inspirující podmínky pro jeho další rozvoj. Příležitost, která nám byla poskytnuta, jsme se snažili odpovědně zhodnotit. Doufáme, že se nám to podařilo. Za uplynulých deset let naší činnosti jsme získali akreditaci Ministerstva mládeže a tělovýchovy České republiky k výuce tří vysokoškolských studijních programů, v jejichž rámci nabízíme a uskutečňujeme výuku ve třech bakalářských a jednom navazujícím magisterském studijním oboru. Spolupracujeme se středními odbornými školami, komerčními subjekty a zahraničními partnery. Podíleli jsme se na přípravě a řešení čtrnácti vědecko-výzkumných projektů, a to nejen mezinárodních, ale i národních a vlastních. Uspořádali jsme sedm ročníků mezinárodní vědecké konference ICOLLE, která je zaměřena na různorodé aspekty celoživotního vzdělávání. Začali jsme vydávat nezávislé odborné recenzované periodikum Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, které vás provází posledních pět let. V oblasti celoživotního vzdělávání jsme naši nabídku rozšířili na sedmdesát různých kurzů a seminářů, zaměřených zejména do oblastí pedagogiky, ekonomie, zemědělství, potravinářství, techniky, informačních technologií, jazyků a soft skills. Naše Poradenské centrum poskytuje kvalifikované studijní, kariérové, speciálně-pedagogické, psychologické i adiktologické poradenství uchazečům o studium, studentům, absolventům i zaměstnancům Mendelovy univerzity v Brně. Univerzita třetího věku naší univerzity rozšířila svoji působnost o čtyři regionální pobočky, založila Klub posluchačů Univerzity třetího věku a základní tříleté studium pro seniory doplnila o jeden nultý ročník, dva nástavbové programy a celou řadu odborných, jazykových i zájmových kurzů.

EDITORIAL

Za deset let působení vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání úspěšně prošlo našimi učebnami studentů, přes odborníků se účastnilo sedmi ročníků mezinárodní vědecké konference ICOLLE. Naše kurzy a semináře celoživotního vzdělávání a Poradenského centra absolvovalo více než účastníků a Univerzita třetího věku má přes absolventů. Od počátku letošního roku pracuje redakční rada časopisu v novém složení, které více reflektuje odborné zaměření periodika a naplňování jeho dlouhodobé strategie. Právě ona vám nyní předkládá v prvním čísle roku jednu teoretickou a pět empirických studií a čtyři recenze. Všechny jsou velmi zajímavé a jistě připoutají vaši pozornost. Teoretická studie Pavla Sochora z Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity je zaměřena na přístupy k výtvarnému vzdělávání osob s postižením. Autor podotýká, že oblasti umění a vzdělávání mají významný vliv na kvalitu života lidí se speciálními potřebami a mohou tak sloužit k prosazování myšlenek celoživotního inkluzivního vzdělávání. Studie konfrontuje arteterapeutický přístup a přístup prezentující dopad postižení na podkladu sociální reality s prezentací identity umělce s postižením. Analýzou dat výzkumného dotazníkového šetření, v němž byly použity dva dotazníky, jeden na zjišťování kvality života respondentů a druhý na zjišťování jejich hodnotových orientací, se ve své empirické studii zabývá Slávka Čepelová z katedry pedagogiky Dubnického technologického institutu v Dubnici nad Váhom. Konstatuje, že se v její statistické analýze nepotvrdily žádné rozdíly mezi aritmetickými průměry jednotlivých skupin a oblastí a že ani jeden z faktorů hodnotových orientací nekoreluje významně negativně s faktory kvality života. Současně ale sděluje, že pozitivní korelace se ukázaly v hodnocení fyzické kvality života, psychické kvality života a vnímání sociální kvality života. Autorka uvádí, že celkové skóre kvality života pozitivně koreluje se vzdělávací a ekonomickou hodnotovou orientací, a dochází i k dalším zajímavým závěrům. Případová studie Nicole Horákové a Jana Kajfosze z Katedry sociologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity představuje péči o německé seniory trpící demencí a jinými nemocemi v soukromých sociálních zařízeních na území Polska. Zařadili jsme ji mezi empirické studie. Jejím cílem je na příkladu soukromého pečovatelského ústavu rozebrat sociální praktiky související s umisťováním seniorů do těchto zařízení, stejně jako i způsoby konstruování významů zajišťujících uvedeným praktikám srozumitelnost v rámci různých zúčastněných skupin.

EDITORIAL

S méně známou metodou globálního vzdělávání Global Storylines vás seznámí empirická studie Ivany Márové a Lenky Slepičkové z katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Autorky vám představí výstupy výzkumného šetření, které bylo uskutečněno v rámci tříletého partnerského projektu, řešeného v rámci spolupráce mezi Centrem globálního vzdělávání NaZemi a Institutem pro výzkum inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Výzkumné šetření prokázalo vysoký motivační vliv metody Global Storylines na úroveň aktivity žáků převážně základních škol a jejich participace ve školním vzdělávání. Metoda pozitivně přispěla k rozvoji imaginace žáků, posílení jejich spolupráce, sebevědomí a mezilidských vztahů. Žáci především ocenili privilegia spojená s dospělostí, zejména rozhodovací pravomoc a respekt, a učitelé uvítali možnost opustit roli autority a stát se součástí učící se komunity spolu s žáky. Další empirická studie Pavola Tománka z Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě zjišťuje názory a postoje heterosexuálů na právo homosexuálních párů na manželství a rodičovství. Příspěvek reflektuje dobro dětí, které jsou vychovávány homosexuálními rodiči. Většina heterosexuálních respondentů dle autora uvedla, že podporuje právo homosexuálních párů na manželství, ale přiznání práva na adopci dětí homosexuálním párům se setkalo s jejich spíše odmítavým stanoviskem. To především vycházelo z obav o dobro dětí vyrůstajících a vychovávaných homosexuálními rodiči. Autorka Lucie Zormanová z Fakulty manažerských studií a andragogiky Univerzity Jana Amose Komenského se ve své empirické studii zajímá o ženy ve vysokých akademických pozicích. Jejím cílem bylo na základě uskutečněných rozhovorů ukázat, jak dané ženy reflektují svoji zkušenost s působením v univerzitním prostředí s ohledem na jejich slaďování rodinných a pracovních povinností. Jedná se o ojedinělý pohled na obtíže specifické sociální skupiny, které doposud nebyla v českém prostředí věnována odpovídající pozornost. Autorka dokládá, že respondentky si ke své profesi vytvořily velmi silné pouto, které jim pomáhá překonat překážky v jejich profesním růstu. V čísle / našeho nezávislého odborného recenzovaného periodika také naleznete čtyři recenze zajímavých publikací. V první z nich reflektuje Jaroslav Mužík publikaci Prusáková, V., Schubert, M., Bontová, A. Kurikulárne trendy vo vzdelávaní dospelých. Banská Bystrica: Belanium, . Ve druhé recenzi věnovala Dita Janderková z vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně pozornost odborné knize Carter, Ch. R. Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole: praktický rádce pro rodiče i učitele. Praha: Portál, . Třetí recenze Petera Maľa z Katedry

EDITORIAL

andragogiky Pedagogické fakulty Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici je zaměřena na publikaci Holá, L., Westphalová, L., Kováčová, A., Spáčil, O. Rodinná mediace v České republice. Praha: Leges, . Milovníky zahraničních psychologických publikací jistě potěší recenze Milana Nakonečného, která vás seznámí s ojedinělou publikací Bischof, N. Psychologie: Ein Grundkurs für Anspruchsvolle. . vyd. Stuttgart: Kohlhammer, . Určitě stojí za to si všechny recenze přečíst. Myslím, že každý z vás si v pestrém obsahu nového čísla našeho časopisu najde něco, co ho zaujme. Také prosím nepřehlédněte, že v tomto roce připravujeme jedno monotematické číslo. Bude to číslo / , které hodláme zaměřit na téma Profesionalizace služeb kariérového poradenství. Pokud se rozhodnete, že do tohoto čísla přispějete, neopomeňte se seznámit s Výzvou pro autory, která je uvedena v závěru tohoto čísla. Těšíme se, že na ni budete pozitivně reagovat. Nakonec mi dovolte, abych vám popřála pěkné chvíle nad stránkami našeho společného časopisu. Buďte s námi, jsme tu pro vás. Dana Linhartová předsedkyně redakční rady

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání,

, roč. , č. , s. –

Empirická studie M , I., S , L. . „Líbí se mi řešit věci jako dospělý“ – Global Storylines jako forma globálního vzdělávání. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele201606019. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: . .

.

„LÍBÍ SE MI ŘEŠIT VĚCI JAKO DOSPĚLÝ“ – GLOBAL STORYLINES JAKO FORMA GLOBÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Ivana Márová, Lenka Slepičková Abstrakt: Rozšířenými a často používanými metodami podporujícími aktivitu a participaci žáků ve vzdělávání jsou metody dramatické výchovy, například v podobě hraní rolí či strukturovaného dramatu. Méně známou metodou kombinující prvky dramatické výchovy s globálními a společenskými tématy je skotská metoda Global Storylines. V rámci tříletého partnerského projektu s názvem Rozšiřování participativní výuky globálních témat na . stupni základních škol metodou Global Storylines coby spolupráce mezi Centrem globálního vzdělávání NaZemi a Institutem pro výzkum inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity s podporou ministerstva zahraničních věcí byly sledovány tři stěžejní výzkumné oblasti: efekt metody Global Storylines na míru participace dětí ve vzdělávání; podpůrná role Global Storylines při výuce globálních témat a inkluzivní potenciál metody Global Storylines. Výzkumný soubor sestával v prvním cyklu projektu ze e šesti pedagogů ze dvou základních a z jedné mateřské školy, ve druhém cyklu ze šestnácti pedagogů ze sedmi základních škol a z jedné mateřské školy. Pro naplnění výzkumného záměru byly využity následující kvalitativní výzkumné metody: opakované přímé pozorování práce ve třídách (tři až čtyři pozorování v každé třídě), individuální a skupinové rozhovory s učiteli a žáky, analýza psaných učitelských reflexí jednotlivých epizod příběhu a analýza dalších výstupů v podobě žákovských prací a děl či fotografií pořízených učiteli. Výzkumné šetření prokázalo vysoký motivační vliv metody Global Storylines na úroveň aktivity žáků a jejich participace ve školním vzdělávání. Budování fiktivní komunity, které je základem práce s příběhem, pozitivně přispělo k rozvoji imaginace žáků, posílení spolupráce, sebevědomí a mezilidských vztahů. Patrné je tak propojení úrovně participace s inkluzivním potenciálem metody. Vytvoření nové identity umožnilo žákům i učitelům vystoupit ze stávajících sociálních rolí a získat

Ivana Márová, Lenka Slepičková

STUDIE

zcela nový pohled jeden na druhého. Žáci ocenili privilegia spojená s dospělostí, zejména rozhodovací pravomoc a respekt, zatímco učitelé uvítali možnost opustit roli autority a stát se součástí učící se komunity spolu se žáky. Klíčová slova: Global Storylines, dramatická výchova, participativní výuka, české základní školy, globální rozvojové vzdělávání, inkluzivní vzdělávání

“I Like to Solve Problems like an Adult”—Global Storylines As a Way of Global Education Abstract: Drama techniques such as role playing or structured drama are widespread and frequently used methods of supporting the activity and participation of students in learning. Less known method which combines elements of drama education with global social issues is a Scottish method called Global Storylines. Within a three-year partnership project entitled “Expanding Participatory Teaching of Global Issues in the Primary Schools by Global Storylines Method” in whichthe Centre for Global Education NaZemi and the Institute for Research in Inclusive Education of Faculty of Education of Masaryk University participated, with the support of the Ministry of Foreign Affairs,three principal research goals were followed: Global Storylines effect on the participation of students in education; Global Storylines supportive role in teaching global issues, and inclusive potential of Global Storylines method. In the first cycle of the method implementation the research sample consisted of teachers from two elementary schools and one kindergarten, in the second cycle of teachers from seven elementary schools and one kindergarten. To fulfill the research project the following qualitative research methods were used: repeated direct observation in classes ( – observations in each class), individual and group interviews with teachers and students, analysis of written teacher’s reflections of the story episodes and the analysis of other outcomes such as students’ works and photographs taken by teachers. The survey showed a high motivational influence on the activity level of students and their participation in education. Building a fictional community, which is the basis of work with the story, positively contributed to the development of imagination of students, strengthening their cooperation, self-esteem and interpersonal relationships. A linking has been detected between the level of participation and the inclusive potential of the method. Creating a new identity allows students and teachers to secede from existing social roles and gain a whole new perspective of each other. Students appreciated the privileges associated with adulthood, especially decision-making power and respect, while teachers welcomed the opportunity to leave the role of authority and become part of a community of learners. Key words: Global Storylines, educational drama, participatory teaching, Czech primary schools, global education, inclusive education

STUDIE

„Líbí se mi řešit věci jako dospělý“ . . .

V současném školství je kladen důraz na zavádění takových výukových metod a strategií, které podporují aktivitu a participaci žáků ve vzdělávání. Tyto postupy by měly změnit encyklopedicky pojaté vyučování v aktivní proces učení, v němž jsou žáci a učitelé partnery. Důraz je kladen na konstruktivistické přístupy k vyučování a na osvojování spíše kompetencí než vědomostí. Jedním ze způsobů podpory participace žáků ve vzdělávání je například dramatická výchova, dříve praktikovaná především v rámci volnočasových aktivit žáků (Zormanová, ; Pecina, Zormanová, ; Maňák, Švec, ). Dramatická výchova využívá přirozeného lidského zájmu o dramatické situace a taktéž spontánní lidské schopnosti hrát. Variabilita a rozmanitost dramatických technik výrazně ovlivňuje edukační potenciál pro osobnostní a sociální rozvoj jedince (Valenta, ). Strukturované drama, hraní rolí či taktéž výuka příběhem coby techniky dramatické výchovy jsou již součástí vzdělávání v českých školách (Rámcový . . ., ). Méně známá je původem skotská metoda Storyline a její modifikovaná verze Global Storylines, která využívá potenciál dramatické výchovy a zároveň reflektuje globální a společenské problémy. Těmi jsou především udržitelný rozvoj, nerovný přístup ke zdrojům a konfrontace s diverzitou a odlišností. Cílem následujícího textu je seznámit čtenáře s metodou Global Storylines a s jejími přínosy pro zvýšení motivace a participace v procesu učení, pro rozvoj osobnosti, podporu inkluze ve výuce, spolupráce a partnerství mezi učiteli a žáky a také pro práci s globálními tématy. Vycházíme jednak z teoretických zdrojů a praktických zkušeností ze zemí, kde se metoda Global Storylines ve výuce uplatňovala, ale také z dat získaných v rámci českého projektu, jehož cílem bylo implementovat Global Storylines do prostředí českých základních škol a sledovat efekt tohoto přístupu na učitele, žáky a třídní kolektiv. Tento projekt probíhal v letech – pod finanční záštitou ministerstva zahraničních věcí. Realizovala jej nezisková organizace NaZemi ve spolupráci s Institutem pro výzkum inkluzivního vzdělávání na Masarykově univerzitě. V rámci výzkumu byly stanoveny tři hlavní výzkumné oblasti: efekt metody Global Storylines na míru participace dětí ve vzdělávání, podpůrná role Global Storylines při výuce globálních témat a inkluzivní potenciál metody Global Storylines.

Metoda Storyline a její modifikace V roce skotské ministerstvo školství vydalo publikaci s názvem Základní školy ve Skotsku, obsahující postupy a rady učitelům pro implementaci tehdejšího školního kurikula. Skotští učitelé byli pověřeni vytvořit nový


STUDIE

vyučovací přístup kombinující aktivní učení formou skupinové práce s exploračními metodami, umožňujícími propojení všech předmětů kurikula. V reakci na tyto požadavky byla na Univerzitě ve Strathclydu (University of Strathclyde) vytvořena metoda Storyline (Shugar, Bokus, Smogorzewska, ). V následujících letech byla metoda postupně zaváděna a stala se také součástí A curriculum of Excellence, skotského kurikula platného v letech – . Základní principy tohoto dokumentu, například personalizace, možnost vlastní volby, relevance a hloubka předávaných vědomostí, plně korespondují s filozofií Storyline (Bell, Harkness, White, ). Metoda Storyline je prezentována jako strukturovaný přístup kombinující expresivní dramatické prvky k prohloubení výuky v oblasti technických, sociálních a přírodovědných předmětů a také k usnadnění osvojování čtení, počítání a zdravého životního stylu. Žák je v rámci tohoto přístupu vnímán jako samostatně myslící bytost, nikoliv jako pasivní příjemce vědomostí (Cresswell, ). S ohledem na rostoucí zájem společnosti o globální témata v posledních letech byla metoda Storyline využita Univerzitou ve Strathclydu také pro vytvoření modifikované formy s názvem Global Storylines. Ta obohacuje Storyline o tematiku již výše zmíněných globálních a společenských problémů. Tato témata žáci prozkoumávají v rámci fiktivních příběhů, v nichž se stávají členy komunity, čelící různým překážkám. Každý z příběhů sestává z konkrétního množství epizod. S příběhem pracuje školní kolektiv několik týdnů nebo měsíců, které žákům umožňují ztotožnit se svou „rolí“ a daný problém prozkoumat skutečně do hloubky¹. Například v příběhu Obr od Bodláčí hory žáci nejdříve postupně vytvářejí své role vesničanů v prostředí fiktivního městečka. Poklidný život komunity usilující o titul Vesnice roku je záhy narušen událostmi způsobenými nečekaným návštěvníkem, později rozpoznaným jako obr, který se usadí nedaleko vesnice. V rámci následujících epizod se žáci snaží nalézt řešení situace, a to s pomocí starosty/starostky vesnice a také přizvaného odborníka na obry – obrologa. Střet s nezvaným hostem, cizincem, a hledání cest společné komuMetoda Global Storylines zahrnuje čtyři příběhy, které jsou vhodné pro žáky různého věku. Příběh s názvem Výprava (The Discovery) sleduje problematiku vzájemné závislosti organismů a těžby a udržitelnost rozvoje. Příběh s názvem Voda (Water Source) je zaměřen na nedostatek vodních zdrojů – komunitu oslovuje jiná komunita, která žádá o azyl z důvodů vyčerpání zásob vody v jejich původním bydlišti. Třetí příběh Půda (Our Crops, our Land) se zabývá násilným záborem půdy, ekologickým zemědělstvím a fair trade přístupem. Tři výše zmíněné příběhy jsou určeny pro děti starší deseti let. Čtvrtý příběh, Obr od Bodláčí hory (The Giant of the Thistle Mountain), reflektuje současná společenská témata, jako jsou konflikty, efektivní řešení sporů a akceptace odlišnosti. Poslední zmíněný příběh je určen dětem mladším deseti let (Curriculum . . ., ).

STUDIE


nikace napomáhá k rozvoji sociálních dovedností žáků. Bezpečné prostředí fiktivního příběhu opakovaně poskytuje možnost nezávislého rozhodování, osvojování nových dovedností a postojů a uplatňování svého vlivu na události. Žáci se tak učí, jak aplikovat a rozvíjet to, co již umějí, společně s hledáním nových cest k poznání (srov. McNaughton, ; Curriculum, ). Global Storylines stojí v českém kurikulu na pomezí průřezových témat (výchova v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova aj.) a vzdělávacích oblastí (umění a kultura). S pozvolným odkláněním od informativní výuky tato metoda také reflektuje prvky konstruktivistické pedagogiky. Podstata konstruktivistického pojetí výuky je založena na využívání prekonceptů, neboť žák si do svého vzdělávání přenáší určitou představu o světě jako takovém. Vzdělávání a přijímání nových informací je tak založeno na dovednostech a schopnostech, které jsou již zafixovány. Metoda Global Storylines kombinující prvky dramatizace a řady dalších aktivizačních technik tak společně se silným emocionálním prožitkem příběhu otevírá žákům nový prostor pro objevování globálních souvislostí. Prvky globálního vzdělávání, které tato metoda obsahuje, odráží nerovnost, konflikty a nespravedlnost s cílem podporovat kulturní porozumění a poznání kolektivní identity (Reynolds et al., ). Global Storylines je způsobem, jak uplatnit globální dimenzi ve výuce, a tím přímo navazuje na Národní strategii globálního rozvojového vzdělávání definovanou pro období až (Národní strategie . . ., )². Globální dimenze ve výuce má žákům pomáhat v tom, aby objevovali a chápali klíčová témata současného světa, přemýšleli o nich kriticky, kreativně a z různých perspektiv, uměli obhájit své stanovisko, přemýšleli o důsledcích svého jednání nyní a v budoucnu, uměli se postavit nespravedlnosti, předsudkům nebo diskriminaci, rozvíjeli pozitivní přístup k odlišnostem a účastnili se veřejného dění jako aktivní a odpovědní občané (Globální dimenze . . ., , s. ). Základním předpokladem metody je, že témata otevírající se v epizodách příběhu je možné začlenit do všech předmětů kurikula. Zároveň lze však prolínat jednotlivé oblasti kurikula do příběhu. Samotná realizace tak není vázána na vytvoření „volného“ časového segmentu, v němž se třída věnuje pouze práci v příběhu, ale může docházet k prolínání obsahů a jejich obohacení. V rámci výuky jazyka tak žáci píšou dopisy různým aktérům příběhu či formulují otázky pro diskusi, během řešení problému mohou uplatnit různé typy početních operací či se věnovat tématům, která souvisí s přírodou, Vznik této strategie byl důsledkem rozšiřující se nutnosti globálního vzdělávání a taktéž nízkého povědomí české společnosti o globálních problémech a způsobech jejich řešení. Cílem strategie se stalo začlenění globálního vzdělávání do všech úrovní formálního i neformálního vzdělávání společně s osvětou určenou širší veřejnosti (Národní strategie . . ., ).


STUDIE

rostlinami a živočichy, lidskými sídly, hospodařením se zdroji (voda, půda) atd. Na rozdíl od strukturovaného dramatu jsou vytvořeny podmínky pro dlouhodobější práci s jednotlivými tématy. Po každé epizodě příběhu je zařazena skupinová reflexe prožitého, během níž žáci opouštějí prostor své role a příběhu a diskutují o tom, co se v rámci příběhu událo a co se dozvěděli o sobě samých, o svých spolužácích a o světě. Cílem reflexe je propojit zkušenosti a prožitky z příběhu s tím, co žáci zažívají ve svém životě a co je aktuálním tématem v komunitě, v níž žijí. Zde zmíněné příběhy poskytují rámec pro dlouhodobou práci, v níž je hojně využívána projektová metoda, stejně tak jako techniky dramatické výchovy. Využití kombinace pracovních technik vede k rozvoji kritického myšlení a dovedností, podporuje spolupráci a skupinovou práci společně s vyšší mírou participace žáků v procesu učení. Žáci čelící problematickým situacím se učí porozumět závažnosti a zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Systematická práce v rolích, které si žáci v rámci příběhu vytvářejí, poskytuje bezpečné prostředí pro prozkoumávání různých a často také kontroverzních témat (McNaughton, ).

Metodologie výzkumného šetření Partnerský tříletý projekt s názvem „Rozšiřování participativní výuky globálních témat na . stupni základních škol metodou Global Storylines“ byl zahájen v roce coby spolupráce mezi Centrem globálního vzdělávání NaZemi a Institutem pro výzkum inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity s podporou ministerstva zahraničí. Cílem výzkumu bylo popsat postup implementace pedagogického přístupu Global Storylines v prostředí českých škol a efekt tohoto přístupu na učitele, třídní kolektiv a žáky. Zaměřily jsme se na tři výzkumné oblasti: na potenciál GSL pro participaci, inkluzi a globální témata ve výuce. Všechny základní školy v Jihomoravském kraji byly k účasti projektu přizvány elektronickou cestou. Účast v projektu od nich nevyžadovala žádné finanční náklady, nicméně obnášela časovou investici minimálně dvou učitelů ze školy, kteří se v prvních měsících účastnili školení spojených s Global Storylines a v následujících měsících metodu praktikovali ve svých třídách. V prvním cyklu se projektu účastnilo šest pedagogů ze dvou základních a z jedné mateřské školy, jednalo se o menší školy v malých sídlech. Druhého cyklu se pak účastnilo šestnáct pedagogů z osmi základních škol a jedné mateřské školy, ve vzorku tentokrát byla zastoupena pestřejší škála škol,

STUDIE


od vesnických malotřídek po sídlištní školy ve velkoměstě. Příběhy byly v základních školách realizovány ve třídách prvního stupně. Pro naplnění výzkumného záměru – tedy sledování procesu implementace metody a jejích efektů na učitele, žáky a třídní kolektiv – byla využita kombinace následujících kvalitativních výzkumných metod: opakované přímé pozorování práce ve třídách (tři až čtyři pozorování v každé třídě), individuální a skupinové rozhovory s učiteli a žáky, analýza psaných učitelských reflexí jednotlivých epizod příběhu a analýza dalších výstupů v podobě žákovských prací a děl, fotografií pořízených učiteli atd. Pro první cyklus projektu byl ve všech zapojených školách použit příběh Obr od Bodláčí hory. Druhý cyklus implementace metody ve školním roce / realizovaný na osmi školách zahrnoval příběh Obr od Bodláčí hory a příběh Půda. Předmětem analýzy byly doslovné transkripce individuálních a skupinových rozhovorů, písemné učitelské reflexe, terénní poznámky z pozorování a další výstupy. V souladu s induktivní výzkumnou logikou jsme analytické celky nejprve zpracovaly formou otevřeného kódování a vzniklé kódy transformovaly do obecnějších kategorií. Tento postup umožnil dát prostor vedle oblastí vymezených výzkumnými otázkami také tématům, která se až v průběhu analýzy ukázala být podstatná pro využití metody v prostředí českých škol a která se promítla do názvů a obsahů následujících podkapitol.

Výsledky výzkumného šetření .

Příběh jako motivační faktor

Zvýšení motivace žáků k práci ve vyučování byla pedagogy uváděna jako jeden z hlavních efektů využití metody Global Storylines (GSL) ve školním prostředí. Ta jejich práce, jejich nadšení, jejich touha. Myslím, že nadšení dětí je hnacím motorem pro učitele. Já z toho můžu být vyčerpaná . . .ale jsou to zase ty děti, které – řekneme, že jdeme do Bodláčkova – a oni: „Hurá, hurá!“ (reflexe učitele)

Učitelé ve svých výpovědích popisovali vtažení dětí do děje a vysokou míru jejich angažovanosti. Žáci byli na práci v příběhu koncentrovaní (což bylo učiteli často popisováno jako kontrast s běžnou výukou) a byli také jeho aktivními tvůrci a účastníky. Z pohledu učitelů se žáci v průběhu realizace příběhu těšili do školy. Podobně pak byla popisována motivace pramenící z radosti z činností spjatých s příběhem, a to jak u žáků – můžeme stavět domy, tak u učitelů – je vidět, že je to baví. Více než učení byla práce v příběhu


STUDIE

žáky vnímána jako hra ve smyslu činnosti, kterou si do značné míry volí sami a která je pro ně zábavná. Využití práce v rolích omezuje z pohledu učitelů ostych žáků a napomáhá zapojení těch, kteří se v běžné výuce neprosazují. Jak z výpovědí vyplynulo, nejeden z pedagogů byl aktivitou jindy nesmělého žáka překvapen. Vyzvali jsme je, kdo chce být starosta, a děti se normálně hlásily, prvňáci! Děti, které se chodí ptát, jestli to mají dobře. (diskuse s učiteli) V momentě, kdy začnou reagovat normálně pasivní děcka, tak mi naskočí husí kůže z toho, že to funguje a že to má smysl. (rozhovor s učitelem) A tohle bylo bez přípravy, protože to byl jejich improvizovaný nápad a oni vytvořili úžasnou mapu města. Měli tam cesty, tu budovu. Já jsem koukala, protože to bylo úžasné. (rozhovor s učitelem) A hlavně mě to obohatilo v tom, že děcka to hrozně bavilo a že na to vůbec nejsou malí, takhle uvažovat. Tím mě hrozně překvapily . . . Ty děti vidím úplně jinak, než když počítáme v matematice. (rozhovor s učitelem)

Zvýšení motivace v rámci výuky je efekt, který významně souvisí s tématy, o kterých pojednávají následující podkapitoly. Podílí se totiž na ní větší prostor pro participaci, pro uplatnění vlastní kreativity a imaginace a také pro získávání kompetencí pro spolupráci a řešení konfliktů v rámci skupiny. .

Participace a spolupráce

Metoda Global Storylines podporuje spolupráci mezi žáky a také jejich participaci, která se neodvíjí od jejich výkonu a úspěšnosti v jiných školních aktivitách. Učitelé byli často překvapeni zápalem žáků pro samostatné hledání informací k řešení problémů komunity. Zmiňována byla také spontánnost a nápaditost žáků při řešení úkolů, při nichž často využívali techniky, o nichž učitelé netušili, že je žáci ovládají (softwarové programy atd.). I v této souvislosti se naskytla příležitost pro vyniknutí i jinak pasivním žákům, kterým fiktivní komunita umožnila vystoupit z role obvykle zastávané v třídním kolektivu. Děcka hodně bavilo studium obrů, hodně toho nanosili. Šli do toho sami, spontánně. A oni opravdu chodili a ptali se doma a knížky nosili atd. (rozhovor s učitelem) Tím, že každý měl přispět svým nápadem (svého povolání), jak vesnici pomoci vyhrát soutěž, dostali se ke slovu i ti, co se běžně do diskusí nezapojují (dělá jim potíže aktivně se zapojit). Tady jednali za svoji postavu, od které se očekává příspěvek. (reflexe učitele)

Zapojení i méně aktivních žáků svědčí o inkluzivním potenciálu metody Global Storylines. Žáci v rámci příběhu získávají prostor k ovlivnění dění ve

STUDIE


třídě i dalšího směřování příběhu. Učitel a žáci se vidí v nových situacích a objevují tak nový prostor k uplatnění se i v rámci jiných než každodenních školních aktivit. Možnost participace je tak rozšířena i pro ty žáky, kteří mají například obtíže v ústním vyjadřování či v písemném projevu. Flexibilita této metody, a to co se týče jak volby témat, tak aktivit, umožňuje učiteli reagovat na potřeby třídy. Odlišnost je zároveň i klíčovým tématem příběhů: Naučili jsme se, že nemusíme všechno soudit podle toho, jak to vypadá, ale podle toho, jaké je to uvnitř. (rozhovor se žáky)

Posílení spolupráce mezi žáky bylo reflektováno nejen učiteli, ale také žáky samotnými. Utváření skupin často probíhalo spontánně, na základě aktuálních potřeb fiktivní komunity, neboť žáci v rámci příběhu sami přebírali iniciativu. Mně se to strašně líbilo, že můžu něco dělat s Davídkem nebo Anetkou, že se pohádáme, ale pak se zase smíříme. (rozhovor se žáky)

Společné prožití různých, i kontroverzních situací napomáhá k rozvoji vztahů, solidarity a empatie. Žákům umožňuje práce s příběhy nabýt kompetence důležité pro skupinovou práci: schopnost vyjádřit svůj názor, naslouchat názorům druhým a vyjadřovat se k nim, dávat si slovo, společně rozhodovat a řešit konflikty, přebírat iniciativu a uplatňovat svůj vliv. Dětem to pomohlo mezi sebou si uvědomit pravidla sžívání a komunikace a snažit se vyhovět si. I to, co prožívali, že měli společné téma, úkol – tak si myslím, že to bylo fajn. (rozhovor s učitelem)

Učitelé dále zmiňovali rozvoj komunikačních schopností žáků společně s rozvojem dovedností vyplývajících z nutnosti nalézt kompromis při řešení různých obtíží v komunitě. .

Rozvoj sebevědomí žáků

Rozvoj sebevědomí žáků byl zaznamenán nejen učiteli, ale nepřímo také žáky samotnými. A vidíme, že odhodí svoji identitu, která je třeba introvertní, a ve své roli, když se do toho položí, si nastaví, že je někdo, kdo je úplně jiný, což mu dodá sebedůvěru a sebevědomí a najednou se ozývá úplně jiným stylem, což je super. (rozhovor s učitelem)

Žáci nabývali sebevědomí prostřednictvím uvědomění si schopností, které získali (upevnili) během práce na příběhu. Ve svých výpovědích zmiňovali coby pozitivní zejména svobodu, kterou dostali při výběru své identity (což je jeden z prvních kroků budování komunity v příběhu). Důležitá byla v očích


STUDIE

dětí zejména privilegia spojená s dospělostí, a to rozhodovací pravomoci a respekt. Ony prostě zažijí úspěch díky tomu, že to naplánují, nakreslí schéma, zahrají, a ostatní se jich na to ptají a poznají to – a ten moment, kdy ostatní poznají, co jsme teď zahráli, to je ten úspěch. Pro ně je to pocit uspokojení, což je strašně důležité pro sebedůvěru. (rozhovor s učitelem) Mně se líbí, že tam každý máme svůj názor, můžeme si vybrat povolání a vymyslet svůj příběh, jak tam žijeme. (reflexe se žáky)

Hlasování bylo jednou z častých cest, jak se žáci učili chápat váhu svého hlasu v rámci komunity. Otevírala se jim tak možnost, jak vyjádřit názor a sledovat jeho důsledky. Prezentace vlastního názoru ve skupině vyžaduje vyšší míru odvahy žáka a tím také podporuje rozvoj jeho sebevědomí. Z pohledu pedagogů vytvoření nové identity napomáhá k oproštění se od případného tlaku současné pozice ve třídě či od interních problémů samotného žáka. V rámci role má žák jedinečnou příležitost zažít úspěch, což má podle názoru pedagogů velký vliv na budování jeho sebevědomí. Rozvoj sebevědomí se netýkal jen žáků jako individuí, souvisel také s lepším poznáním ostatních a celého kolektivu. Žáci v rozhovorech často mluví o tom, že jsou překvapeni svými schopnostmi nebo schopnostmi spolužáků: Co vás překvapilo? Že se nám docela povedlo to náměstí, no prostě jsme si mysleli, že se nám to vůbec nepovede. Co jste se dozvěděli nového? Třeba jsme zjistili, že nějací kamarádi umí hezky malovat a tak. Hm, dozvěděla ses, že někdo umí hezky malovat. Ještě o někom jste se něco dozvěděli, co jste nečekali? Že budou mít (ostatní) takový dobrý nápady. (rozhovor s dětmi)

Žáci nabývají sebevědomí také skrze uvědomění si schopností, které získali nebo upevnili v rámci práce na příběhu, jako je jimi často zmiňovaná schopnost rozhodnout se, dohodnout se a spolupracovat. Rozeznávají také jejich přenositelnost a význam v běžném životě. .

Rozvoj imaginace

Představivost žáků se odrážela v jejich spontánních reakcích, v budování prostředí vesnice, v jejich rolích a v řešení rozmanitých úkolů. Žáci byli pro své nápady velmi zapálení a nebáli se je při skupinových diskusích mezi sebou hlasitě obhajovat. Učitelé popisovali svůj údiv nad tím, jak snadné je pro žáky ponořit se do příběhu a zapojit svoji fantazii. Pozitivně hodnocena byla míra

STUDIE


kreativity, kterou žáci používali při řešení obtíží v komunitě a kterou učitelé často nepředpokládali. Každopádně byly tam pro mě potěšující momenty v tom, že když vidím ty děcka, jak se do toho dostávají, a když začnou rozvíjet fantazii, tak to je super. To, jak diskutují o věcech, které vlastně nejsou reálné, a jsou schopny se o to přít, to mi přijde vtipné. Ta dětská fantazie, jak se bijí za něco, co vlastně neexistuje, co si jen vyfantazírovali. (skupinová diskuse s učiteli) Vnímám, že podceňuji dětskou fantazii, jsem překvapená, že je bohatší než fantazie má. (písemná reflexe učitelů)

Žáci ocenili prostor pro vlastní tvorbu společně s pestrými technikami, které mohli využít. Z odpovědí žáků bylo patrné nadšení v souvislosti se všemi aktivitami v rámci příběhu a zainteresovanost v ději. Dětská představivost a práce v rolích přinášela žákům dojem jiného než školního prostředí. Mně se to zdá takový, že si připadám jinde než ve škole. (skupinová diskuse se žáky)

To, že žáci definovali aktivity v rámci příběhu jako „hru“, a nikoli jako „učení“ poukazuje na to, že potenciál příběhu pro „učení se“ nebo výstupy v podobě „naučených“ znalostí a dovedností nejsou učiteli zdůrazňovány a/nebo žáky vnímány. Na druhé straně se od žáků jedná o spíše pochvalné vyjádření kontrastu mezi aktivitami, nad kterými nemají moc a které hodnotí jako nudné („učení“) a mezi aktivitami, které vnímají jako zábavné a dobrovolné („hra“). „Hra“ tedy vstupuje do běžné školní práce jako motivující a zábavný prvek, aniž by tím byl oslaben její význam pro učení. .

Vývoj vztahu učitele a žáka

Fiktivní prostředí příběhu a komplexní témata, které žáci společně s učitelem řeší, poskytují prostor pro vzájemné poznávání a ocenění. Jak učitelé ve svých výpovědích v rámci reflexí a diskusí uváděli, byli velmi překvapeni tím, co všechno jejich žáci dokážou a jak jiní umějí být oproti běžným výukovým situacím. Tuto jinakost popisovali termíny „dospělí“, „ukázněnější“, „schopnější“ či „bystřejší“. Pedagogové oceňovali žákovské nápady i technickou zručnost při jejich realizaci. Stejně tak i žákům nabízí příběh poznání učitele v nových situacích a nových rolích. Struktura příběhu často napomáhá tomu, aby se role žáků a učitele vyrovnaly nebo vyměnily – učitel bývá často v příběhu tím, kdo ví méně než ostatní, a musí se žáků v rolích ptát na radu a názor. Žáci se dostávají do role expertů poučujících učitele, tradiční hierarchický vztah mezi učitelem a žáky mizí. Prožívání příběhu napomáhají hravé aktivity i jejich fyzické uspořádání.


STUDIE

Vzhledem k tomu, že se pracuje na zemi, že jsem nestála nad nimi jako učitel, jsem je vždycky spíš naváděla, bylo to takové partnerské, a spíš mě někdy školily ty děcka. Vždycky, když s nimi sedím v kruhu, komunikace je jiná. Nestojím nad nimi, nehučím: „Otevři si sešit,“ ale jsme na jedné lodi na tom koberci. (rozhovor s učitelem)

Společné prožívání příběhu v rámci rozmanitých rolí nabízí prostor pro společné učení, objevování nových témat a získávání nových dovedností. U žáků lze tento posun ilustrovat již výše zmíněným rozvojem imaginace, spolupráce či změnou vztahů v kolektivu. Jak jeden z učitelů uvedl – žáci měli možnost dělat si v rámci „hry“ to, co chtěli. U učitelů se, jak sami uváděli, více jednalo o rozvoj vlastních dovedností či překonávání dříve obtížných aktivit (např. překonání ostychu z práce v roli, zadávání práce do dvojic či skupin). Mně se jednoduše vstupuje do role. Já si to užívám. Je pro mě příjemné být i v jiné roli než ve vedoucí. A je pro mě pozitivní, že v té roli jsou děti schopné se se mnou bavit opravdu tak, že jsem ten Vašek-důchodce. To mě vždycky překvapuje, oni se ve svých rolích chovají jinak. (rozhovor s učitelem)

Dlouhodobá práce s příběhem z pohledu učitelů pozitivně ovlivňovala atmosféru ve třídách, což bylo úzce spojeno s pocitem bezpečného prostředí, které fiktivní komunita v příběhu nabízí. Právě proto, že se žáci cítí bezpečně, mají odvahu a chuť experimentovat ve své nové roli. Mají možnost chovat se a jednat jako dospělí a přijmout odpovědnost. .

Global Storylines jako obohacení výuky

Pro učitele představuje Global Storylines prostor pro využití nových postupů a metod, například v podobě dramatechnik, či pro větší diferenciaci v rámci výuky. Učitelé se díky práci v příběhu i následně v běžné výuce cítili „nápaditější“. Jak z rozhovorů a psaných reflexí vyplynulo, Global Storylines poskytlo pedagogům svobodu a prostor experimentovat a vyzkoušet nové formy práce (a spolupráce) v hravém kontextu příběhu. Napomohlo také v objevení nového prostoru k vlastnímu rozvoji. Pozitivní zkušenost s GSL následně některé z učitelů motivovala k vyhledávání podobných, ovšem časově méně náročných dramatických činností. Neměli jsme zkušenost s globální výchovou, člověk si myslel, že jim jen ukáže, že je svět a že nejsme jen my tady, a nakonec zjistí, že je to o tom, že se umím bavit se svým kamarádem a že mu umím naslouchat. To je hezký. (rozhovor s učitelem)

Díky práci s metodou Global Storylines byl pedagogům poskytnut prostor pro otevření témat, k nimž by se dostali v běžném kurikulu mnohem později či vůbec. Těžiště globálních témat bylo z jejich pohledu více než se samotným

STUDIE


tematickým obsahem spojeno s rozvojem osobnostních vlastností žáků, s empatií a se společným soužitím. Donutilo nás to zabývat se věcmi a třeba pohledy konkrétně na tu obec a spolupráci, tak jak bych to s dětmi nedělala. (diskuse s učiteli)

Realizaci příběhu v rámci běžných školních dnů bylo možné přizpůsobovat žákům a individuálním situacím díky flexibilitě metody Global Storylines. Pokud nebyli žáci soustředění, případně ve vhodném rozpoložení, učitelé činnosti přiměřeně přizpůsobovali (některé činnosti zkrátili apod.). Příběh byl pojímán jako doplněk nebo oživení výuky, což se promítalo také do přístupu pedagoga. Učitelé v souvislosti s vysokou motivací žáků zmiňují právě tento „ozvláštňující“ efekt práce s příběhem a rolí, kterému žáci sami říkají „obrování“. Na druhou stranu učitelé ocenili velmi konkrétní podobu metodiky k jednotlivým příběhům. Někdo nám dal metodiku a nemusíme ji vymýšlet. Ta metodika je tak vymyšlená, že nemáme potřebu vnášet další věci. (diskuse s učiteli)

Pedagogové se však domnívali, že pokud by byl příběh přítomen po celý školní rok nebo by byl do výuky zařazován příliš často, jeho kouzlo by vyprchalo. Právě toto krátkodobé, například dvěma vyučovacími hodinami ohraničené využití z jejich pohledu umožňuje naprosté ponoření do příběhu, vstoupení do rolí a života vesnice. .

Přesah příběhu do života žáků a učitelů

Přesah příběhu do běžného života žáků vyplýval z vysoké motivace a emocí, které měli žáci s příběhem spojené. Protože i v družině se dokážou zklidnit sami. Třeba já jsem policajtka tady v Koníkově, takže já je tam okřikuju, aby se ztišili, ještě dřív, než to stihnu říct já. (rozhovor s učitelem)

Přenos byl patrný v aktivitách mimo příběh, v nichž se projevil spontánní spoluprací žáků i v řešení konfliktů. To lze ilustrovat příkladem konfliktu v družině, který žáci vyřešili samostatně za pomoci svých příběhových rolí. Převádění příběhu do života bylo cíleně prováděno v rámci reflexí po každé epizodě, kdy kolektiv diskutoval například o tom, zda je možné vidět rysy obrova chování někde v okolí (např. obr a jeho rozladěnost – tatínek také bývá mrzutý). Jak učitelé uváděli, změna třídní atmosféry, k níž docházelo při implementaci příběhu ve všech třídách, eliminovala také dříve časté kázeňské obtíže.


STUDIE

Kázeňské problémy zmizely úplně, neřeším nic, hezké dny máme. A to jsem tři roky, kdy jsem tam měla problémového chlapečka, nebyla zvyklá mít klidné dny ve třídě. A kdo tam potřeboval lumpačit, tak najednou nelumpačí. (diskuse s učiteli)

Dle jejich výpovědí pozitivní atmosféra ve třídách přetrvala i po ukončení příběhu. Zodpovědní, pracovití, přemýšliví, to jsou plody těch dvou měsíců v reálném životě. (diskuse s učiteli) A určitě se to teď promítá dál do vyučování, já k nim přistupuju jinak a asi i oni ke mně, v našem kolektivu je nesmírný klid a přátelské prostředí. (diskuse s učiteli)

Příběh se s reálným životem nepropojuje jen na úrovni získaných kompetencí, ale také na úrovni znalostí – podněty z příběhu tak žáky vedou k dalšímu zkoumání a objevům. Diskuse o původu potravin přiměla žáky v jedné ze zúčastněných tříd tázat se vedení školní jídelny na to, odkud jsou používané potraviny, tentýž „průzkum“ žáci provedli i doma. Jedna z vyučujících také reagovala na obtíže dětí s volbou povolání své fiktivní postavy úkolem diskutovat o volbě povolání s rodiči a ptát se jich, jaké vzdělání musí mít a co všechno musí umět k tomu, aby svou práci mohli vykonávat.

Závěr Kvalitativní analýza využití metody Global Storylines k rozšiřování participativní výuky na prvním stupni základních škol prokázala pozitivní vliv příběhu na vývoj osobností žáků, mezilidských vztahů (žák–učitel a žák–žák), změnu třídního klimatu, vyšší úroveň participace a zájmu žáků o školní aktivity. Zaznamenán byl také pozitivní vývoj dovedností v oblasti imaginace a komunikačních dovedností. To potvrzuje taktéž například experimentální studie Smogorzewské ( ), která ukázala, že metoda Storyline pozitivně ovlivňuje vývoj jazykové kreativity, a to již v předškolním věku. Naše studie má však ryze explorační charakter a její závěry nemohou být považovány za reprezentativní. Zejména výběr respondentů v našem výzkumu byl v tomto ohledu výrazně limitující, a to především ve vztahu k jejich nízkému počtu a nenáhodnému výběru. U zúčastněných pedagogů lze předpokládat vyšší motivaci k využití méně tradičních metod vzdělávání, a tedy i otevřenější přístup k učitelské práci obecně. Je také možné předpokládat, že ve školách zapojených do projektu je pozitivnější pracovní atmosféra, která poskytuje pedagogům pocit bezpečí a prostoru pro experimentování. Ti se tak cítí méně svázáni tradičním kurikulem a společně s pocitem větší svobody se méně obávají i případných neúspěchů, spojených s implementací nové metody.

STUDIE


Jak bylo již zmíněno výše, metoda Global Storylines byla z pohledu žáků a pedagogů hodnocena jako velmi přínosná. Bezpečné prostředí fiktivní komunity poskytlo žákům prostor pro poznávání jeden druhého, objevování a prohlubování svých dovedností v oblasti komunikace i osobnostních vlastností v úzké souvislosti s vyšší úrovní participace, vědomí váhy svého hlasu a rozvoje spolupráce mezi žáky. Výzkumná zjištění této kvalitativní studie korespondují se závěry výzkumů realizovaných ve Skotsku McNaughtonovou ( ) a neziskovou organizací WOSDEC, centrem globálního vzdělávání v Glasgow, která ve spolupráci s Univerzitou ve Strathclyde v letech až implementovala zmíněnou metodu v prostředí skotských škol. Vzhledem k dlouhodobé práci žáků v rámci fiktivní komunity lze však tuto metodu považovat za časově náročnou a jako takovou ji popisovali i zúčastnění pedagogové. I přesto, že vysoká angažovanost žáků v příběhu a jejich nadšení z aktivit s ním spojených působila na participující učitele coby motivační faktor, ne vždy bylo možné jednoduše kombinovat každodenní školní režim s vývojem příběhu. Těmto obtížím čelili zejména pedagogové těch škol, které ve stejný čas realizovaly více školních projektů. Zároveň ale jasně strukturovaný scénář příběhu slouží učitelům jako výrazná opora, která umožňuje flexibilně se přizpůsobovat povaze a životu třídy a školy. Tak jako se pedagogové pokoušeli přenášet témata života fiktivní komunity do předmětů kurikula, využívali příběh pro upevnění již osvojené látky z různých předmětů. Transfer vzdělávacích obsahů z předmětů do příběhu a naopak z příběhu do předmětů probíhal oboustranně. Příběh byl vnímán jako spontánní nenásilná cesta diskuse o globálních tématech, jejichž probrání by bylo v rámci každodenního kurikula problematické. „Globální rozměr“ příběhů nebyl chápán zjednodušeně jako „poučení“ o tom, jak žijí lidé v jiných částech světa, ale zahrnoval nabývání schopností, jako je kritické myšlení, schopnost nahlížet na problém z různých perspektiv, vcítit se do situace druhého, pojmenovávat nespravedlnost a diskriminaci, být otevřený v komunikaci a opatrný v úsudcích. Příběhy také poskytují prostor pro diskusi o komplexních vztazích v současném světě, o hospodaření s půdou a zdroji, o pracovních podmínkách lidí zastávajících různé typy profesí atd. a v tomto ohledu jsou dobrým způsobem, jak naplňovat potenciál výuky napříč předměty (Národní strategie . . ., ).

Literatura B

, S., H , S., W Enterprising Careers.

, G. . Storyline: Past, Present & Future. Glasgow: p. ISBN - - .


C

STUDIE

, J. . Creating Words, Constructing Meaning: The Scottish Storyline Method. Portsmouth: Heinemann. p. ISBN - - .

Curriculum for Excellence [online]. c , poslední revize neuvedena [cit. Dostupné z: http://www.globalstorylines.org.uk/cfe. Globální dimenze ve výuce: příručka pro vzdělávání učitelů [online]. c . . [cit. - - ]. Dostupné z:

-

-

].

, poslední revize

http://www.globalnirozvojovevzdelavani.cz/grv-materialy/premyslime-ogrv.html?download=84.

M

, J., Š

, V.

. Výukové metody. Brno: Paido,

s. ISBN

-

-

- .

M N , M. J. . Relationships in Educational Drama: A Pedagogical Model. In S , S. (Ed.). Key Concepts in Theatre/Drama Education. Rotterdam: Sense Publishers, pp. – . ISBN - - . M N , M. J. . We Know How They Feel: Global Storylines as Transformative, Ecological Learning. In W , A. E. J., C , P. B. (Eds.). Learning for Sustainability in Times of Accelerating Change. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, pp. – . ISBN - - . M N , M. J. . From Acting to Action: Developing Global Citizenship Through Global Storylines Drama. The Journal of Environmental Education, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1080/00958964.2013.804397. Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání revize . . [cit. - - ]. Dostupné z:

–

[online]. c

, poslední

http://www.mzv.cz/file/612334/Narodni_strategie_globalniho_rozvojoveho_ vzdelavani_pro_obdobi_2011___2015.pdf.

P

, P., Z , L. Masarykova univerzita.

. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. Brno: s. ISBN - - .

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání (verze platná od . . upraveného RVP ZV [online]. c , poslední revize . . [cit. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/29397/download.

): úplné znění - - ].

R

, R. . . Contesting and Constructing International Perspectives in Global Education. Rotterdam: Sense Publishers. p. ISBN - - .

S

, G. W., B , B., S Text. Piaseczno: Lexem.

p. ISBN

, J. -

-

. From Reference Situation to Narrative - - .

S

, J. . Developing Children’s Language Creativity through Telling Stories: An Experimental Studies. Thinking Skills and Creativity, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.tsc.2014.02.005.

V

, J. ISBN

Z

-

. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing. - .

s.

, L. . Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky. Praha: Grada Publishing. s. ISBN - - .

STUDIE


Autorky PhDr. Mgr. et Mgr. Ivana Márová, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, Poříčí , Brno, e-mail: [email protected] Mgr. Lenka Slepičková, Ph.D., Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Institut výzkumu inkluzivního vzdělávání, Poříčí a, Brno, e-mail: [email protected]


, roč. , č. , s.

–

Empirická studie Č , S. . Kvalita života a hodnotová orientácia. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2016060126. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: .

.

.

KVALITA ŽIVOTA A HODNOTOVÁ ORIENTÁCIA Slávka Čepelová Abstrakt: Výskum obsahuje analýzu dát, ktoré sme získali prostredníctvom dotazníka WHOQOL-BREF o kvalite života a dotazníka na zisťovanie hodnotových orientácií, postojov k hodnotám a motivácie výkonov HO-PO-MO. Zo získaných údajov môžeme celkovo k štatistickej analýze vnímanej kvality života skúmaných respondentov povedať, že sa signifikantne nepotvrdili žiadne rozdiely medzi aritmetickými priemermi jednotlivých skupín a oblastí. Ani jeden z faktorov hodnotových orientácií nekoreluje významne negatívne s faktormi kvality života. Naopak, pozitívne korelácie sa ukázali v hodnotení fyzickej kvality života, psychickej kvality života, či vnímaním sociálnej kvality života. Celkove skóre kvality života pozitívne koreluje so vzdelávacou a ekonomickou hodnotovou orientáciou. Za významné považujeme zistenia o tom, že respondenti, ktorí subjektívne prežívajú vysokú kvalitu života, sa hodnotovo orientujú najmä na vzdelávaciu a ekonomickú oblasť. Pretože však korelačné výpočty neurčujú smer vzťahu, je možné aj opačné tvrdenie, a to, že respondenti, ktorí sa hodnotovo orientujú na vzdelávanie, poznávanie a ekonomické vzťahy, majú vyššiu kvalitu života. Klíčová slova: hodnoty, hodnotové orientácie, kvalita života, prístupy ku kvalite života, osobnosť človeka

Quality of Life and Value Orientation Abstract: Research contains data analysis obtained through two questionnaires— questionnaire WHOQOL-BREF about quality of life and a questionnaire for the detection of value orientation, attitude to the values and motivation to achievements (Values-Attitudes-Motiovation). According to obtained data statistic analysis of perceived quality of life by the respondents in general didn’t significantly prove any differences between the arithmetic averages of individual groups and areas. None of

STUDIE

Kvalita života a hodnotová orientácia

the factors of value orientation shows negative data correlation with the factors of quality of life. By contrast, positive data correlation appeared in the evaluation of physical quality of life, mental quality of life, or in perception of social quality of life. Total score of quality of life shows positive correlation with educational and economic value orientation. Important findings are that respondents who subjectively see their quality of life as high have their values oriented towards educational and economic area. Since the correlation calculations do not show the direction of this relation, a reverse interpretation is also possible—the respondents with value oriented towards education, knowledge and economical relations, experiencea higher quality of their lives. Key words: values, value orientation, quality of life, attitude to quality of life, personality

„Existuje jediný spôsob, ako si poradiť so životom, a to nájsť taký súbor hodnôt, ktoré nepodliehajú módnym trendom, ktoré sa nikdy nemenia a budú neustále rodiť ovocie v tom zmysle, že nám i uprostred veľmi neistého sveta prinesú pokoj, zdravie a istotu.“ Thomas Hora Záujem o spracovanie uvedenej témy vyplýva z jej nadčasovosti a z potreby každého človeka, svojím spôsobom definovať vlastné parametre hodnôt a kvality života. Život každého človeka má jedinečný a neopakovateľný priebeh a špecifický sumár okolností, za ktorých rieši vzniknuté situácie. Myslíme si, že akákoľvek obsiahla vedecká štúdia neprinesie jednoznačný a paušálny pohľad na to, ktorá hodnotová orientácia je tá správna k tomu, aby bolo prežitie nášho života kvalitné. Je možné prinášať zovšeobecnenia a skutočnosti vždy iba so zohľadnením určitého vybraného spektra faktorov. Rôznorodé okolnosti, vstupujúce do našich životov, či sú to objektívne, alebo subjektívne, nás nútia ku každodennému rozhodovaniu sa z určitých nám známych možností, v závislosti na osobnosti a ostatných faktoroch. Z tohto dôvodu považujeme tému kvality života v závislosti na hodnotovej orientácii za nevyčerpateľnú studnicu skúmania a nachádzania stále nových právd, interakcií a korelácií. Pojmy kvalita života a hodnotová orientácia sú aktuálne široko diskutované nielen v akademickej obci na Slovensku, ale i široko vo svete. Napríklad európskym tendenciám a hodnoteniu kvality života sa venujú Beslerová a Dzuričková ( ). Médiá prinášajú každý deň čoraz šokujúcejšie správy a informácie, pri ktorých je často položená otázka, aké sú skutočné ľudské

Slávka Čepelová

STUDIE

hodnoty, úroveň hodnotovej orientácie, a teda aká je naša kvalita života v konečnom dôsledku? Oba pojmy majú interdisciplinárny charakter a empirické štúdie k nim nachádzame nielen v pedagogickej psychológii, ale aj v iných vedných disciplínach, ako je sociológia, sociálna práca, teológia, filozofia. Každá vedná disciplína však zaujíma k vybraným pojmom svoj špecifický a charakteristický postoj, zdôrazňuje odlišné hľadiská a definuje ich osobitým spôsobom. Základným problémom tak je odborová rôznosť a terminologická nejednoznačnosť. Pozornosť v štúdiách týchto vedných disciplín je často zacielená predovšetkým na mladú populáciu a proces tvorby zdravej hodnotovej orientácie, a teda aj subjektívnu kvalitu života. K danej problematike sa vyjadrujú viacerí autori. Zelina ( ) definoval kvalitu života podľa OSN pomocou troch nasledujúcich okruhov: • Zdravie človeka a zdravotná starostlivosť o ľudí v štáte – vyjadruje sa pomocou množstva finančných prostriedkov zo štátneho rozpočtu na hlavu človeka, pomocou priemernej dĺžky života mužov a žien a pod. • Vzdelanie národa – na vyjadrenie a porovnanie kvality života v závislosti od kvality vzdelania, berú sa do úvahy základné štatistické čísla, akými sú počet negramotných obyvateľov štátu. Primárna gramotnosť je vyjadrená pomocou počtu ľudí, ktorí vedia čítať, počítať a písať, častejšie pomocou počtu ľudí, ktorí to nevedia. Sekundárna gramotnosť je jazyková – koľko ľudí ovláda cudzí jazyk. Niekedy sa uvádza aj tretia gramotnosť, a to je schopnosť práce s IT technológiami, kde sa vyjadruje počet počítačov na hlavu národa alebo počet žiakov a študentov ovládajúcich počítač na definovanej úrovni a pod. Ďalším znakom vzdelanosti národa ako predpokladu kvality života je počet maturantov v národe alebo počet maturantov z konkrétneho populačného ročníka a počet vysokoškolsky vzdelaných ľudí. • Kúpna sila obyvateľstva sa operacionalizuje do sumy peňazí, potrebných na nákup definovaného spotrebného koša. Hlásna ( ) a Hlásna a Horváth ( ) navrhujú kvalitu života človeka ponímať ako subjektívne prežívanie objektívnych okolností jeho života. Je dôležité, čo človek prežíva a zároveň aj to, čo sú príčiny práve takého prežívania. Vysoká miera subjektivity je daná najmä typom osobnosti a konkrétnych životných skúseností jednotlivca, pretože individualita človeka často prevažuje nad akýmikoľvek všeobecnými rámcami a závermi. Pri tejto definícii je potrebné poukázať na potrebu poznania človeka z hľadiska psychológie jeho osobnosti a následných súvislostí s jeho vnímaním a prežívaním v závislostiach interakcie s jeho okolím.

STUDIE


Hodnoty priamo vplývajúce na kvalitu života človeka z pohľadu výkonnej moci štátu smerom k človeku ako jeho občanovi môžeme zaradiť medzi vonkajšie faktory ovplyvňujúce hodnotovú orientáciu osobnosti v nadväznosti na jej kvalitu života. Ako sme v našej práci uviedli vyššie, tvorba hodnôt a hodnotového systému je ovplyvňovaná faktormi širšieho prostredia (Schusterová, ; Krajčová, Pasternáková, ; Sičák, ). Zo zahraničných odborníkov nemožno nespomenúť napríklad nemeckú autorku Wooper ( ), ktorá sa dlhodobo venuje významu kvality života a hodnoteniu indikátorov kvality života. Autorka upozorňuje, že na problematiku kvality života je možné nazerať aj jako na etický problém. Hlásna a Horváth ( ) sa pokúsili sumarizovať a zadefinovať základné „rámce“ percepcie a hodnotenia kvality života človeka ako východiskovej kategórie ďalšieho záujmu rozpracovania tejto tematiky. Problematiku kvality života poňali z pohľadu: vnímania človeka (autonómny a heteronómny charakter); časového obdobia (krátkodobý a dlhodobý charakter); percipovania a hodnotenia (globálny a parciálny charakter); samotného jedinca a človeka v danej skupine (individuálny a skupinový charakter); znakov jednotnosti alebo rôznorodosti (homogénny a heterogénny charakter); poradia udalostí vplývajúcich na motívy vo vnímaní a hodnotení (primárny a sekundárny charakter); samotnej podstaty vnímaného parametra (konkrétny a abstraktný charakter); dvojpólového rozhrania vnímania a hodnotenia medzi dobrým a zlým (pozitívny a negatívny charakter). Subjektívne parametre v rámci tejto škály vychádzajú z individuality každého človeka. Tie objektívne môžu byť numericky zmerateľné. Z iného uhla pohľadu vysokú mieru subjektivity posudzovania pojmu kvalita života potvrdzuje jedna z definícií, ktorá hovorí, že je na rozdiel od hmotného prostredia „vyjadrením osobnej spokojnosti alebo nespokojnosti s kultúrnymi alebo duševnými podmienkami, v ktorých človek žije“ (Quality of Life, ). Nakoľko sú ľudské potreby i nehmotného charakteru, častokrát môže byť vysoká spokojnosť s kvalitou života vyjadrovaná ľuďmi, žijúcimi v materiálnom nedostatku, avšak z ich pohľadu v plnohodnotnom a kvalitnom živote. Naopak, nie vždy zabezpečí materiálny dostatok spokojnosť človeka s kvalitou života. I z toho je zrejmé, že tieto dve dimenzie ľudskej existencie (materiálna i nemateriálna) sú vzájomne prepojené a ich interakcia vyúsťuje do jedinečného individuálneho výsledku, v podobe hodnotenia úrovne kvality života. Vysoká miera subjektivity, ako uvádzame vyššie, je tou, ktorá výrazne vplýva na akékoľvek vedecké determinanty, ktorých snahou je ustálenie zovšeobecňujúcich záverov či definícií v oblasti skúmania kvality života človeka.

Slávka Čepelová

STUDIE

Morris (in Ištvániková, Čižmárik, ) sa svojím teoretickým konceptom hodnôt a hodnotovej orientácie pravdepodobne najviac priblížil životnej realite. Jeho terminológia nahradila pojem hodnotová orientácia termínom životné cesty. Pri opise Morrisových hodnotových orientácií, resp. životných ciest nachádzame všeobecných hodnotových typov: • sociálne ovládanie sa a sebakontrola; • radosť a pokrok v konaní; • utiahnutosť a sebestačnosť; • chápavosť a súcitnosť; • samoľúbosť (alebo zmyslová radosť). Okrem determinačného charakteru správania, ktorý hodnotová orientácia nadobúda, je nesporným faktom, že hodnotová orientácia je produktom socializačného procesu. Hoci mnohí autori uvádzajú, že východiskom vzniku hodnotovej orientácie sú potreby, v prevažnej miere možno hodnotové orientácie považovať za výsledok procesu socializácie. Zo sociologického hľadiska sú hodnoty vo svojej podstate rozdelené na materiálne, sociálno-politické a duchovné (Krajčová, Pasternáková, ). Ich hierarchia sa formuje na základe prežitých skúseností jedinca v súčinnosti s ovplyvňovaním prostredníctvom spoločenskej mienky. Krajčová a Pasternáková ( ) uvádzajú, že „človek nie je od prírody ani dobrý, ani zlý“. Každopádne do hodnotovej oblasti vstupuje v prvom rade ako kultúrna bytosť. Výchovou sa stáva dieťa „človekom“ vyformovaným k obrazu hodnôt, v duchu ktorých je vychovávané a prostredníctvom ktorých je smerované vo svojom rozvoji. Zelina ( ) pri porovnávaní výsledkov výskumov alternatívnych škôl uvádza niekoľko zásadných aspektov, ktoré by podľa nášho názoru, mali byť dôležitými kvalitatívnymi prvkami v rámci celého výchovného a vzdelávacieho procesu. Predmetom nášho záujmu sa stala vzorka aktuálne produktívnej generácie prežívajúca strednú dospelosť a zároveň sme si ako špecifikujúce kritérium zvolili vzdelanie formou externého štúdia tejto populačnej vzorky. Prihliadali sme aj na ostatné triediace kritériá pri výbere výskumnej vzorky. Zámerom výskumu je teda upriamenie pozornosti práve na zmienenú populačnú vzorku už len pre fakt, že práve táto generácia pomerne v krátkom časovom horizonte prežila také zásadné spoločenské zmeny, ako je zmena politického režimu a v konečnom dôsledku bola vzdelávaná za diametrálne odlišných podmienok, ako to preferuje súčasný spôsob vzdelávania a výchovy. V súčasnosti sú podmienky pre socializáciu človeka úplne odlišné od tých,

STUDIE


ktoré nami skúmaná generácia zažívala v období socializmu. So zmenou zriadenia prišla aj zmena všeobecne uznávaných a preferovaných hodnôt z pohľadu spoločnosťou žiadaných i individuálnych. Rozdiely v prežívaní či kvalite života človeka sa prehĺbili v závislosti na diferenciácii okolitých podmienok. Človek ako predstaviteľ nami skúmanej generácie bol nútený zmeny spracovať a zaujať k nim taký postoj, aby svoj život prežíval čo najkvalitnejšie. Aktuálna otázka je, aká je vlastne hodnotová orientácia dospelého jednotlivca, ktorý opätovne vstupuje do vzdelávacieho procesu? Hodnotovú orientáciu v zásadnej miere ovplyvňuje aj výchovno-vzdelávací proces, a teda cieľom nášho výskumu je zistiť subjektívne hodnotenie kvality života vysokoškolských študentov a ich subjektívnu hodnotovú orientáciu.

Ciele, problémy a hypotézy výskumu Cieľom empirickej časti výskumu je na vybranej vzorke respondentov zistiť ich názory na vlastnú kvalitu života a hodnotové orientácie vymedzené oblasťami použitých metodík. Takto široko koncipovaný cieľ umožňuje jeho špecifikáciu do dvoch samostatných cieľov (subcieľov): • Zistiť vzájomné vzťahy premenných na strane kvality života a na strane hodnotových orientácií respondentov. • Uskutočniť komparatívnu analýzu premenných kvality života a hodnotových orientácií respondentov v závislosti od ich veku a miesta bydliska. Z iného zorného uhla je cieľom poznať názory dospelých respondentov na ich vlastnú kvalitu života a na ich hodnotové orientácie. Na základe tohto poznania konštatovať rozdiely, špecifiká a možné príčiny rozdielov. Pretože najmä v prípade hodnotových orientácií nie je teoreticky jasne definované, čo je pozitívna hodnotová orientácia (ktorá oblasť), tak cieľom práce je aj pokus o axiologickú hierarchizáciu hodnôt implicitne zisťovaných použitou metodikou. Hierarchiu hodnôt skoncipoval okrem iných aj Spranger (Aiken, ). S navrhnutou hierarchizáciou hodnôt Sprangerom sa z praktického hľadiska nedá celkom súhlasiť, pretože bola vypracovaná v iných spoločenských podmienkach a v inej kultúre, ako je dnešná postmoderná kultúra. Zmyslom výskumu z praktického hľadiska je poznanie dvoch závažných fenoménov života každého človeka, a to fenomén kvality života a kvality preferovaných hodnôt. Takéto poznanie umožní odborníkom pomáhajúcich profesií mať presnejšie východiská a informácie o tom, či sú vo všeobecnosti iné hodnoty uznávané skupinami respondentov, podľa ich diferenčných znakov (vek, demografia). Informácie tohto charakteru majú praktické využitie v poradenskej práci, najmä v poradenskej reedukačnej, resocializačnej aj

Slávka Čepelová

STUDIE

psychoterapeutickej praxi založenej na fenomenologickom, humanistickom a personologickom prístupe. Poznatky o názoroch subjektov na kvalitu života a na hodnotové orientácie človeka však môžu pomôcť aj behaviorálne a kognitívne zameraným odborníkom. Zvláštny dôraz kladieme na význam poznatkov o kvalite života a hodnotových orientácií pre pedagogiku, pretože v princípoch reformy školstva na Slovensku, ktorá prebieha, sa tiež zdôrazňuje rozvíjanie hodnotiaceho, kritického myslenia (koncepcia MILÉNIUM – Národný program výchovy a vzdelávania na najbližších – rokov na Slovensku; Milénium . . ., ). Výchova k hodnotám (axiologická výchova) sa stáva vysoko aktuálnou témou aj preto, že sa zhoršuje správanie detí a mládeže. Svedčia o tom nielen sťažnosti pedagógov a rodičov, ale tiež štatistiky užívania nelegálnych aj legálnych drog, výskumy problémov v správaní detí a mládeže, počet trestných činov mladých ľudí. Informácie je možné nájsť v periodiku Prevencia (Časopis Prevencia, ) vydávaného Ústavom školských informácií a prognóz MŠ SR. Zelina ( ) upozorňuje na potrebu zmeny filozofie školstva a výchovy z pragmatickej roviny do roviny potreby komplexného rozvoja osobnosti detí a mládeže. V kontexte súvislostí hodnôt a hodnotovej orientácie mladých ľudí a ich vzdelávania a výchovy poukazuje na to, že výchova sa nedá rozdeliť na pedagogiku a psychológiu, pretože existuje iba osobnosť, človek. Pri tejto téme je dôležité položiť si otázku, ako a k akým hodnotám sú vedení žiaci v školách. Pri analýzach fungovania osobnosti z psychického hľadiska bolo zistené, že najčastejšie človek hodnotí predmety, javy a situácie. Hodnotenie je základom tak vzdelávania, ako aj výchovy. Výchovu k hodnotám a formovanie hodnotových orientácií človeka zdôrazňuje nestor slovenskej axiológie Brožík ( ). Za paradox Zelina ( ) považuje, že tento proces sa na školách vlastne vôbec neučí a netrénuje. Naučiť sa hodnotiť má veľký význam pre celý život človeka. Dôležitou je metodika výchovy k hodnotám, ktorá by mala mať za následok všeobecnú zručnosť a spôsobilosť pri hodnotení. Axiologizácia je považovaná za nadstavbový prvok nad aplikačnými oblasťami hodnotenia. Cieľom axiologizácie by mala byť snaha o sebareguláciu, ktorá je žiaducim výsledkom procesov hodnotenia a významná metóda rozvoja osobnosti človeka. Autoregulácia (sebaregulácia) je nástrojom systému osobnosti človeka. Potrebu implementácie výchovy k hodnotám v škole, ale tiež za pomoci mládežníckych organizácií zdôrazňujú zhodne aj odborníci v zahraničí (Valeeva, Rybakova, ).

STUDIE

.


Problémy výskumu

Prvým problémom výskumu bolo zistiť prevalenciu percipovanej kvality života respondentmi. Problémom pri zisťovaní kvality života je, že ide o subjektívne výpovede respondentov, o ich názory, postoje, pocity, ktoré vyjadrujú v dotazníku. Použitý nástroj na zisťovanie kvality života nepracuje s objektívnymi dátami (okrem identifikačných údajov respondentov), ale so subjektívnou reflexiou odpovedajúcich. To je obmedzenie, ale zároveň výhoda, pretože poradca pracujúci s takýmto človekom, narába s jeho subjektívnym prežívaním, myšlienkami. Zmena postojov v tomto kontexte môže byť rezultátom poradenstva. Zisťovanie kvality života je limitované v našom prípade použitou metodikou, ktorá sa zameriava len na štyri základné oblasti kvality života a používa kvantitatívnu metódu. Takýto prístup má svoje výhody v exaktne definovaných oblastiach a kvantitatívnom vyjadrení (a teda možností porovnávania) údajov. Svoje nevýhody má v tom, že menej zachytáva kvalitatívne, dynamické stránky reflexie kvality vlastného života. Aj my sme sa sústredili na poznanie rozdielov vo vnímaní kvality života rozličných sociálnych skupín. Uvedomujeme si však, že tento prvotný predpoklad môže byť chybný. Pokiaľ by sme zastávali personologické hľadisko a tvrdili, že každá osobnosť je jedinečná, jej prežívanie a správanie je viac determinované ňou samou ako kultúrou a prostredím, v ktorom žije, tak by sme museli skúmať osobnostné charakteristiky každého respondenta a vzťahovať jeho reflexiu kvality života k faktorom osobnosti. Vzhľadom na to, že výskum má interdisciplinárny charakter, s ťažiskovým pohľadom na problém z pozície poradcu, ošetrovateľstva, sociálnej pomoci, pomáhajúcej profesie, tak sme zvolili prístup orientovaný na vonkajšie faktory, u ktorých predpokladáme, že by mohli byť v príčinnej súvislosti s poňatím a hodnotením kvality života jednotlivcov zúčastnených na výskume. Prvý okruh problémov by sme mohli špecifikovať takto: Nastoľujeme tu problém kvality života ľudí v meste a na dedine. Sú argumenty, ktoré hovoria, že lepšia kvalita je vo všetkých štyroch zložkách u mestského obyvateľstva (možnosť kultúry, sociálnych stykov, lekárskej starostlivosti a podobne). Ale sú tiež argumenty, že kvalitnejší život majú ľudia na dedinách. Našli by sme argumenty napríklad v podobe tvrdení, že na dedine žijú ľudia družnejšie, sú ako jedna rodina, pomáhajú si, sú v zdravšom prostredí atď. Je problém, ako postaviť hypotézu, či ju formulovať ako nulovú a tvrdiť, že nie sú významné rozdiely medzi súborom respondentov z miest a dedín, alebo sa prikloniť k niektorej z uvedených alternatív. Žiaľ, údaje zo zahraničia nepomôžu, lebo ide o iné kultúrne aj historické podmienky a na Slovensku sa výskum s týmto zameraním sledovania kvality života neuskutočnil. Problém sa komplikuje

Slávka Čepelová

STUDIE

ešte o skutočnosť, že mnohí z dedín dochádzajú pracovať do mesta a ľudia z mesta chodia na chalupy vo voľnom čase. Ich kultúrne zázemie je tak kontaminované dvoma kultúrami. Posledným problémom v kontexte kvality života je problém vnímania kvality života u respondentov mladšieho, stredného a staršieho veku. Tu sa zdá, že problém ani neexistuje, je jednoznačné tvrdenie, že ľudia mladšieho veku majú lepšiu kvalitu života ako ľudia stredného a staršieho veku. Možno toto tvrdenie platí najmä pre fyzické zdravie. Nie je to už celkom jasné v prípade sociálnej pohody, mladí ľudia si hľadajú svoje miesto na trhu práce, v manželstve, vo vzťahoch, v živote a nie vždy to môže byť správne hľadanie. Podobne psychická pohoda mladých ľudí môže byť narušená incidentmi, krízami, neistotou a nespokojnosťou s tým, čo a ako sa deje okolo nich. Ich postoj k environmentálnym problémom môže byť oslabený ich výkonovou snahou, najmä u mužov. Možno ako o probléme uvažovať aj o najvyššej pohode u starších ľudí (v našej vzorke sú to respondenti vo veku – rokov), ktorí už prekonali krízu stredného veku, ich názory na svet sú ustálené, nachádzajú svoju realizáciu vo výkonoch aj vzťahoch, vedia, čo ich nemusí zaťažovať a podobne. V oboch úvahách o hodnotení problému veku a kvality života vychádza, že stredný vek je kritickým vekom pre reflexiu kvality života. Druhý okruh problémov je ešte komplikovanejší ako prvý. Hodnotové orientácie môžu mať podobné hodnotenie ako kvalita života vzhľadom na vek, vzdelanie, pohlavie a demografiu. Je tu však podstatný rozdiel v tom, že pri hodnotení kvality života je skóre odpovedí v jednotlivých oblastiach jednoznačnejšie definované v smere pozitívnej alebo negatívnej kvality života, pričom v oblasti hodnotových orientácií chýba, resp. je menej presne vyjadrená, axiologická dimenzia. Nami použitá metóda HO-PO-MO v oblasti hodnotových orientácií (HO) zisťuje orientáciu jednotlivca na tieto oblasti: vzdelávacia, estetická, mravná, ekonomická a sociálna. Tieto oblasti zodpovedajú približne Sprangerovej typológii. Autor metodiky Vonkomer ( , s. ) uvádza, že „hodnotové orientácie predstavujú strategickú rovinu zameranosti i rozhodovania človeka“. Postoje k hodnotám určujú rovinu operačnú a motivačné prostriedky sú podnetmi pre bezprostredné dosahovanie cieľov. Problém je v tom, že jednotlivec nie je orientovaný len na jeden druh hodnôt, ale metodika umožňuje sledovať u jednotlivca hierarchiu jeho hodnotových orientácií. Psychoregulačný vplyv hodnotových orientácií sa odráža, podľa autora dotazníka, napríklad v rozličnom správaní školských tried (ročníkov). Vonkomer zistil, že vzorka chlapcov na odbornej technickej škole dáva na prvé miesto ekonomické hodnotové orientácie, zatiaľ čo napr. maturantky dievčatá dávajú na prvé miesto sociálne hodnotové orientácie.

STUDIE


Vo výskume chceme podobne zistiť špecifiká hodnotových orientácií v závislosti od identifikačných premenných skúmaného súboru respondentov. K tomu smeruje riešenie problémov vyjadrených v hypotézach. Problémy v oblasti skúmania hodnotových orientácií možno vyjadriť takto: • Budú výrazné rozdiely v hodnotových orientáciách medzi respondentmi z miest a dedín? • Aké budú mať dominantné hodnotové orientácie mladí ľudia našej vzorky v porovnaní so stredným a starším vekom? V výskume uvažujeme o primárnom triedení dát podľa definovaných znakov skúmaného súboru. Nepoužívame sekundárne, resp. terciárne triedenie znakov, lebo by klesol počet respondentov v jednotlivých subskupinách pod hranicu generalizovateľnosti interpretácií. Tretia oblasť problémov výskumu je poznanie vzťahov medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami našich respondentov, kde problémy sme formulovali takto: • Aké hodnotové orientácie preferujú ľudia s dobrou kvalitou života? • A vice versa: Aké hodnoty uznávajú ľudia s horšou kvalitou života? • Je medzi týmito dvoma premennými vôbec nejaký vzťah? Pretože základnou metodologickou paradigmou nášho výskumu je kvantitatívny prístup k spracovaniu problémov, tak v tejto časti riešime problém vzťahov medzi hodnotovými orientáciami a kvalitou života pomocou korelačných výpočtov. Uvedomujeme si pritom, že neskúmame kauzalitu, príčinnosť a následnosť javov, ale skúmame len tesnosť ich vzťahov vyjadrenú korelačnými koeficientmi. Korelačný koeficient nerieši problém, či hodnotová orientácia je výsledkom kvality života, alebo či kvalita života je výsledkom hodnotovej orientácie. Máme k dispozícii štyri premenné na strane kvality života a päť premenných na strane hodnotových orientácií. To umožňuje vypracovať korelačnú maticu, na základe ktorej môžeme interpretovať vzájomné vzťahy. Okrem toho na strane kvality života môžeme zrátať skóre na fyzické, sociálne, psychické zdravie a vnímanie prostredia a dostaneme celkové skóre kvality života. Žiaľ, v prípade hodnotových orientácií by nebolo korektné spočítať skóre všetkých piatich oblastí, lebo skóre nie je sčítateľné. Jeden subjekt nemôže dostať bodov vo všetkých piatich škálach, lebo ide o nútenú voľbu poradí a keď dostane bodov napr. v oblasti sociálnej hodnotovej orientácie, nemôže dostať bodov aj na škále estetických hodnôt – neumožňuje to spôsob zaraďovania odpovedí do poradia.

Slávka Čepelová

.

STUDIE

Hypotézy výskumu

Hypotéza : Predpokladáme, že z možných korelačných vzťahov v matici (HO) × (WHOQOL-BREF) budú signifikantne pozitívne korelácie medzi: • H a: celkovou kvalitou života a hodnotovou orientáciou respondentov v oblastiach hodnôt vzdelávacích, hodnôt ekonomických a hodnôt sociálnych; • H b: psychická a sociálna dimenzia kvality života bude pozitívne korelovať so sociálnou a vzdelanostnou hodnotovou orientáciou respondentov. Zdôvodnenie subhypotézy H a: Predpokladáme, že jednotlivec, ktorý hodnotí vysoko kvalitu svojho života vo všetkých sledovaných zložkách (fyzickej, psychickej, sociálnej, environmentálnej), bude viac orientovaný na sociálne, ekonomické a vzdelávacie aktivity. Menšiu úlohu (nevýznamnú koreláciu) predpokladáme medzi kvalitou života a estetickou, či mravnou hodnotovou orientáciou. Zdôvodňujeme to tým, že ľudia si uvedomujú mravné hodnoty, no nespájajú si ich v živote s cieľom kvality života. Vynechanie predpokladu s estetickými hodnotami zdôvodňujeme údajmi, ktoré hovoria o tom, že bežný človek na dedine či v meste nevenuje veľa času pre hodnotné estetické zážitky, a preto túto hodnotu nebude preferovať. Zdôvodnenie subhypotézy H b: Predpokladáme vzťah sociálnej, mravnej a vzdelanostnej hodnotovej orientácie s psychickým prežívaním kvality života a sociálnou pohodou. Tento predpoklad je postavený na argumente, že ide o obsahovo blízke a logicky previazané oblasti, kto vysoko hodnotí sociálnu dimenziu v hodnotových orientáciách, je vysoký predpoklad, že bude pozitívne prežívať sociálne interakcie v dimenzii kvality života. Podobne, kto vysoko hodnotí pozitívne prežívanie v oblasti kvality života, je vysoko pravdepodobné, že v hodnotových orientáciách bude uprednostňovať vzdelanostnú a mravnú oblasť. Hypotéza : • H a: Vysokoškolskí dospelí študenti žijúci v mestách budú hodnotiť kvalitu života pozitívnejšie ako študenti žijúci v obciach. • H b: Vysokoškolskí dospelí študenti žijúci v mestách zaradia medzi tri najdôležitejšie životné hodnoty odlišné komponenty ako študenti žijúci v obciach. Zdôvodnenie subhypotézy H a: Respondenti z mesta, ktorí hodnotia vysoko kvalitu svojho života vo všetkých sledovaných zložkách (fyzickej, psychickej, sociálnej, environmentálnej), budú viac orientovaní na sociálne, ekonomické a vzdelávacie aktivity. Majú viac príležitostí v meste uspokojiť

STUDIE


svoje potreby, ako aj potreby sebaaktualizácie. Podobne pre estetické hodnotové orientácie vidíme viac príležitostí v meste ako na dedine. Zdôvodnenie subhypotézy H b: Dalo by sa očakávať, že respondenti z dedín budú v hodnotových orientáciách častejšie a viac preferovať mravné a sociálne hodnoty ako respondenti z mesta. Zdôvodňujeme to nielen vzájomnou „kontrolou“ morálky na dedine, vyššou kohezivitou spoločenstva, ale aj vyššou religiozitou. Respondenti z mesta budú mať signifikantne vyššie skóre vo faktoroch kvality života týkajúcich sa psychického prežívania. Nepredpokladáme významné rozdiely v dimenziách vnímania environmentu a fyzického zdravia medzi respondentmi z mesta a dedín. Hypotéza : • H a: Mladší vysokoškolskí dospelí študenti budú hodnotiť kvalitu života pozitívnejšie ako starší vysokoškolskí dospelí študenti. • H b: Mladší vysokoškolskí dospelí študenti zaradia medzi tri najdôležitejšie životné hodnoty odlišné komponenty ako starší vysokoškolskí dospelí študenti. Zdôvodnenie subhypotézy H a: Zdravie v štyroch doménach kvality života zohráva sledovaných skupín respondentov, tak vychádza, že najmladšia skupina bude hodnotiť nielen najlepšie svoje zdravie, ale aj sociálnu pohodu a psychické prežívanie, lebo ide o ľudí, ktorí majú veľa plánov, cieľov, nádejí. Ich sklamania a obavy, napr. zo straty zamestnania, nepôsobia na mladých ľudí tak stresujúco, ako na ľudí stredného a staršieho veku. Zdôvodnenie subhypotézy H b: U respondentov vyššieho veku (stredného a staršieho veku) predpokladáme, že budú viac uprednostňovať hodnoty v oblastiach mravnej, estetickej a sociálnej, ako mladší respondenti, ktorí budú preferovať viac ekonomické a vzdelávacie hodnoty. Stredná a staršia skupina respondentov už nebude natoľko preferovať vzdelávacie a ekonomické hodnoty, lebo vzdelanie už absolvovali, ich ekonomické zabezpečenie je saturované, a teda nebude hrať rolu v poradí preferovaných hodnôt. Hypotéza : Respondenti s najvyššími hodnotami kvality života budú najvyššie skórovať v oblasti hodnotovej orientácie . vzdelávacej, . ekonomickej, . sociálnej. Zdôvodnenie hypotézy : Predpokladáme, že vysokoškolskí dospelí respondenti s najvyššími hodnotami kvality života budú preferovať viac ekonomické, vzdelávacie a sociálne hodnoty. Pretože si uvedomujú význam vzdelania a jeho súvzťažnosť s ekonomickou stabilitou a zároveň sociálnou istotou.

Slávka Čepelová

STUDIE

Metodológia výskumu Zvolili sme typ výskumu ex post facto. Metodológia tohto typu výskumu si kladie za cieľ poznať skutočný stav názorov respondentov na ich kvalitu života a hodnotové orientácie. Poznanie ich subjektívnych reflexií dvoch dôležitých zložiek osobnosti – kvality života a preferovaných hodnôt – umožňuje nielen poznať ich vnímanie, ale aj porovnať navzájom a skúmať diferencie rozloženia skóre podľa identifikačných znakov skúmaného súboru. Uprednostnenie typu výskumu ex post facto pred experimentálnym výskumom bolo z toho dôvodu, že bez poznania stavu názorov a ich determinánt z hľadiska pohlavia, veku, vzdelania, demografie nie je možné cielene a zdôvodnene projektovať výskum zmien, influencie názorov alebo ich formovania. Experimentálny výskum sa dá projektovať ako druhý krok pokračovania výskumu. Rovnako pre naplnenie cieľov sme zvolili kvantitatívny výskum pred kvalitatívnym výskumom. Táto voľba bola určená niekoľkými dôvodmi. Prvým dôvodom bola skutočnosť poznania oboch fenoménov na širšej vzorke respondentov, čo považujeme za základnú orientáciu v definovaných problémoch. Takýto postup tiež umožňuje určité zovšeobecnenie, i keď limitované výberom vzorky. Kvalitatívny výskum nie je len fenomenologicky náročnejší, ale neposkytoval by všeobecnejšie poznanie stavu kvality života a hodnotových orientácií danej vzorky. Bolo možné voliť aj kombináciu kvalitatívneho a kvantitatívneho výskumu (kvalimetrický prístup), ale to by rozšírilo pole analýzy do takej extenzity, že by sa nepoznali presnejšie parametre rozloženia názorov subjektov na kvalitu života a hodnotové orientácie v širších kontextoch. .

Výskumná vzorka

Celkovú vzorku, na ktorej sme výskum uskutočnili, tvorilo vybratých dospelých externých vysokoškolských študentov-respondentov z oblasti stredného a západného Slovenska. Výber vzorky bol kvótovaný, t. j. bol robený podľa kritérií rovnakého zastúpenia mužov a žien, žijúcich v meste a na dedine a podľa veku. Zloženie vzorky: • Z hľadiska pohlavia: mužov a žien. • Z demografického hľadiska: respondentov z mesta a respondentov z dediny. • Z hľadiska veku: najmladší respondenti ( – rokov; N = ); mladší respondenti ( – rokov; N = ); najstarší respondenti ( – rokov; N = ).

STUDIE


Výskumu sa zúčastnili pracovníci z rôznych profesných orientácií, čo mohlo kladne ovplyvniť výsledky aj v oblasti kvality života, aj v oblasti hodnotových orientácií. Priemerný vek žien bol rokov a mužov rokov. .

Metódy výskumu

Zvolili sme použitie dvoch dotazníkov, ktoré majú poskytnúť obraz o vnímaní kvality života respondentov a o ich hodnotových orientáciách. Obidva dotazníky sú používané, poznajú sa ich scientometrické údaje, čo považujeme za metodologickú výhodu. Trianguláciu metód v pravom slova zmysle sme nepoužili, pretože určitú výhodu poskytuje skutočnosť poznania identifikačných údajov respondentov, čo umožňuje akoby trianguláciu v tom zmysle, že sú prítomné prístupy: identifikácia skladby vzorky, kvalita života a hodnotové orientácie. Prvý dotazník bol zameraný na kvalitu života a druhý na hodnotovú orientáciu. Obidva dotazníky boli administrované za použitia jednotnej, predpísanej inštrukcie, aby nedochádzalo ku skresleniam výkladu zmyslu použitia dotazníkov a k rozličnej motivácii respondentov. Prípadné otázky riešiteľka odpovedajúcim individuálne objasnila. Zdôraznená bola skutočnosť, že najvyššia bodová hodnota zodpovedá odpovedi, ktorá má z pohľadu respondenta najväčšiu váhu a najnižšia bodová hodnota mala najmenší význam. Dotazník WHOQOL-BREF ( ) bol vyvinutý kvôli vysokej potrebe medzinárodných, komparatívnych štúdií týkajúcich sa zdravia občanov (Development . . ., ). Bol vyvinutý v centrách z celého sveta, kde bol overovaný vzhľadom na rozličné úrovne zdravia ľudí, na rozličné choroby v rozličných profesiách a v rozličných krajinách. Tento dotazník bol preložený do dvadsiatich svetových jazykov. Tiež bol odskúšaný u súborov diabetikov, s poruchami tlaku krvi, u ľudí s AIDS a podobne. Dotazník bol overený v centrách v týchto krajinách: Austrália, Chorvátsko, India, Izrael, Japonsko, Holandsko, Panama, Rusko, Španielsko, Thajsko, Anglicko, USA, Zimbabwe, Argentína, Čína a pripojili sa ďalšie krajiny, ako Kanada, Nemecko, Maďarsko, Švédsko, Turecko, Dánsko a Taliansko. V Českej republike pilotný výskum s dotazníkom urobili Dragomirecká et al. ( ). Na Slovensku má zásluhu na používaní tohto dotazníka najmä Kováč ( ). Dotazníky kvality života, ktorých je dnes už veľký počet, sa spočiatku zameriavali len na zdravie odpovedajúcich respondentov a boli vyvinuté predovšetkým lekármi, najmä psychiatrami. Pôvodne WHOQOL dotazník vznikol z cieleného projektu Divízie pre duševné zdravie a prevenciu abúzu látok Svetovej zdravotníckej organizácie a zisťoval subjektívnu kvalitu života v šiestich doménach: fyzickej

Slávka Čepelová

STUDIE

kvalite života, psychickej kvalite života, nezávislosti na psychotropných látkach, v sociálnych vzťahoch, sociálnom a fyzickom prostredí (environment) a v spiritualite (náboženské a svetonázorové presvedčenia). Tento dotazník obsahoval položiek a na základe neho vznikol BREF dotazník, ktorý má položiek a dve nezávislé položky. V tomto skrátenom dotazníku bola vynechaná oblasť spirituality, o čom sa dá diskutovať. Štruktúra dotazníka WHOQOL-BREF ( ) zahrňuje: fyzické zdravie, psychologické aspekty prežívania kvality života, sociálne vzťahy a faktory prostredia. Dotazník má položiek. Jednotlivé oblasti sú rozdelené nasledovne: • Oblasť : Fyzická kvalita života. Saturuje ju položiek, ktoré sa týkajú životnej energie, únavy, bolesti, diskomfortu, spánku a odpočinku. • Oblasť : Psychická kvalita života. Obsahuje položiek, ktoré zisťujú telesnú pohodu, negatívne a pozitívne prežívanie (emócie, city), sebahodnotenie, myslenie, učenie, pamäť, koncentráciu. • Oblasť : Sociálne vzťahy. Obsahuje položky zamerané na osobné medziľudské vzťahy, sociálnu podporu, sexuálne aktivity. • Oblasť : Environment – prostredie. Obsahuje položiek skúmajúcich finančné zabezpečenie, slobodu, istotu a bezpečnosť, kvalitu domáceho a pracovného prostredia, kariéru, príležitosť získať nové informácie, účasť na spoločenskom dianí, možnosť odpočinku, fajčenie, životné prostredie, mobilitu. Konštrukcia dotazníka je taká, že prvé dve otázky sú všeobecnými otázkami o celkovom dojme odpovedajúceho subjektu na jeho kvalitu života (G ) odstupňované od veľmi nízkej kvality ( ) po veľmi vysokú kvalitu života ( ). Otázka G sa pýta na spokojnosť odpovedajúceho so svojím zdravím, kde ( ) znamená veľmi nespokojný a ( ) veľmi spokojný. V nasledujúcich otázkach sa dotazník pýta subjektov, ako sa cítili v posledných dvoch týždňoch a odpovede boli skórované takto: vôbec – bod, tak trochu – body, priemerne – body, veľmi – body, mimoriadne – bodov. Dotazník sa nesústreďuje len na prítomnosť nespokojnosti a choroby, ale skúma tiež spokojnosť so životom bez ohľadu na fyzické zdravie. Z metodologického a štatistického pohľadu je dôležité, že sa dá skóre v jednotlivých oblastiach kvality života spočítať a dostávame celkové skóre subjektívnej kvality života odpovedajúceho. Druhým použitým dotazníkom je Dotazník na zisťovanie hodnotových orientácií, postojov k hodnotám a motivácie výkonu od Vonkomera (Psychodiagnostika , T). Z tohto dotazníka sme pre naše potreby a ciele výskumu použili len prvú škálu na zisťovanie hodnotových orientácií. Výhodou tohto dotazníka je to, že bol urobený na našej populácii, sú známe

STUDIE


scientometrické parametre dotazníka a existujú aj normy pre rozličné skupiny respondentov. Vyplnenie dotazníka trvá v rozpätí od – minút. Dotazník na poznávanie hodnotových orientácií má celkom reálnych situácií a pri každej z nich je alternatívnych odpovedí ( – najvyššia bodová hodnota, – najnižšia bodová hodnota). Ak uvedené situácie zoradíme podľa bodového hodnotenia od do , bude sa získané skóre pohybovať v rozpätí od do v každej hodnotovej orientácii. Zvláštnosťou dotazníka hodnotových orientácií je skutočnosť, že sa odpovede zoraďujú do poradia podľa preferencie hodnôt. To z metodologického hľadiska znamená, že sa dostáva poradie a nie absolútne hodnoty preferencií hodnôt. Ďalej to znamená, že skóre nie je aditívne za jednotlivé oblasti a nemôžeme dostať celkové skóre hodnotových orientácií. U jednotlivca môžeme identifikovať, ktorú hodnotu z piatich definovaných dáva na prvé, druhé, tretie až piate miesto. To isté potom platí pre skupiny osôb (napr. muži – ženy). Obsah situácií a alternatívnych odpovedí možno demonštrovať na tomto príklade: Voľný čas je najužitočnejšie tráviť: a) vzdelávaním a sebazdokonaľovaním (vzdelávacia orientácia); b) návštevou kultúrnych podujatí (divadlo, koncert, výstava a podobne) (estetická orientácia); c) meditáciami nad prehlbovaním mravnosti ľudstva (mravná orientácia); d) opravovaním a vylepšovaním vybavenia domácnosti (ekonomická orientácia); e) v spoločnosti svojich blízkych a priateľov (sociálna orientácia). Subjekt má odpovede usporiadať do poradia – čo by robil, čo by uprednostnil na prvom až na piatom mieste, čo je pre neho najmenej dôležité. Nútené voľby odpovedí majú svoje pozitíva aj negatíva. Pozitívom je jasnosť definovania preferencií. Negatívom je nemožnosť voliť iné preferencie alebo kombinovať jednotlivé orientácie. Autor metodiky Vonkomer ( ) urobil položkovú analýzu, z ktorej uvádzame tieto hodnoty reliability: metódou split-half boli dosiahnuté korelačné koeficienty r = , (N = ); metódou test-retest po dvoch týždňoch a po dvoch rokoch boli dosiahnuté výsledky reliability znázornené na obrázku . Ďalej Vonkomer ( ) uvádza korelácie jednotlivých oblastí navzájom a hodnoty validizácie. Validitu autor zisťoval internou validitou koreláciami

Slávka Čepelová

STUDIE

0,739 0,784

H

0,809 0,935

H

0,713 0,736

H

Po dvoch rokoch P 0,874 0,900

H

0,673 0,688

H 0

0,2

0,4

0,6

0,8

1

Obrázok . Hodnotové orientácie respondentov Zdroj: Primárny výskum, vlastné spracovanie

medzi internými oblasťami, porovnávaním s podobnými dotazníkmi. Vonkomerov recenzent V. Smékal uvádza, že chýba externá validizácia pomocou metódy známych skupín. To je určité obmedzenie, ktoré môže viesť k diskusiám o možnostiach zlepšenia – potvrdenia validity metódou externých skupín. Napokon Vonkomer ( ) uvádza deskriptívne, stenové a percentilové normy u žiakov základnej školy, strednej školy, vysokoškolákov a netriedenej mužskej populácii (N = ) a netriedenej ženskej populácii (N = ). Okrem škály hodnotových orientácií má dotazník aj oblasť zisťovania postojov k hodnotám. Prostredníctvom neho sa sleduje rozdiel medzi hodnotovou orientáciou, uznávaním hodnoty a pozitívnym postojom k hodnotám. Sú uvedené situácie a pri každej situácii alternatívnych odpovedí. Bodové hodnoty sa priraďujú od do ( najvyššia bodová hodnota a najnižšia bodová hodnota). Dosahované skóre sa v jednotlivom postoji pohybuje od do bodov. Ďalšou oblasťou, ktorú dotazník HO-PO-MO zisťuje, je poznávanie váhy motivačných prostriedkov – incentív na zvyšovanie výkonu v spoločensky užitočnej práci. Obsahuje prvkov z repertoáru stimulov, ktoré sa vzťahujú k záujmom, subjektívnemu prežívaniu dosahovaných výsledkov, hmotnej odmeny, podmienkam postupu, interpersonálnym vzťahom až po spoločenský prínos vykonávanej práce. Pre jednotlivé motivačné prostriedky je

STUDIE


najvyššia hodnota označená bodmi a najnižšia bodom. Dosiahnuté skóre sa pohybuje od do . V našom prístupe sme nepoužili oblasť skúmania postojov a motivačných incentív, a to z toho dôvodu, že ich zaradenie už nezodpovedá filozofii hodnotových orientácií subjektu, ale skôr vychádza z teórie inštrumentálnych a cieľových hodnôt, čo nebolo predmetom ani obsahom nášho skúmania. Časť dotazníka, ktorá sa sústreďuje na hodnotové orientácie, skúma: • úroveň hodnotovej orientácie vzdelávacej; • úroveň hodnotovej orientácie estetickej; • úroveň hodnotovej orientácie mravnej; • úroveň hodnotovej orientácie ekonomickej; • úroveň hodnotovej orientácie sociálnej. Vonkomer ( ) ďalej uvádza, že scientometrické hodnoty, najmä reliability a validity sú dostatočné na komparáciu výsledkov jednotlivcov s príslušnými populačnými normami. Aj napriek určitým rezervám vo validizácii metodiky a konštrukčnej validite (výber položiek, oblastí, . . .) sme sa rozhodli použiť túto metodiku nielen preto, že je jednou z mála u nás prístupných, ale aj preto, že prípadné obmedzenia metodiky sa rovnako prejavia v komparácii súborov, ktoré sú predmetom nášho skúmania. Naším cieľom nebolo diagnostikovať jednotlivca, ale poznať postavenia skupín navzájom a porovnať hodnotové orientácie s kvalitou života. .

Štatistická analýza

V intenciách cieľov výskumu, riešenia problémov a hypotéz sme použili tieto základné štatistické procedúry: • deskriptívne údaje o celej vzorke a porovnanie s normami, resp. inými výskumami; • zostrojenie frekvenčných distribúcií našej vzorky – celkového skóre za kvalitu života a frekvenčné distribúcie piatich oblastí hodnotových orientácií; • počítanie chí-kvadrátu očakávaného a zisteného rozloženia skóre v otázkach celkovej kvality života a spokojnosti so zdravím; • pre riešenie hypotéz rozloženia skóre v jednotlivých súboroch sme použili počítanie významností aritmetických priemerov podľa t-testu; • pre riešenie hypotézy o vzťahoch medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami subjektov sme použili Spearmanov korelačný koeficient;

Slávka Čepelová

STUDIE

nie všetky frekvenčné distribúcie mali podobu normálneho rozloženia (najmä estetické hodnotové orientácie a sociálne hodnotové orientácie).

Výsledky a ich interpretácia Výsledky v tomto dotazníku sme vyhodnotili z hľadiska demografie (respondenti z mesta a z dediny) a z hľadiska veku. Zo získaných údajov z dotazníka WHOQOL-BREF sme najprv vyhodnotili všeobecné otázky: • Ako by ste ohodnotili kvalitu svojho života? (G ) • Ako ste spokojný so svojím zdravím? (G ) Hodnotenie celkovej kvality života respondentmi: Najprv sme vyhodnotili odpovede získané z prvej všeobecnej otázky: „Ako by ste ohodnotili kvalitu svojho života?“ Respondenti si vyberali z nasledujúcich možností: veľmi nízka – bod; nízka – body; ani nízka, ani vysoká – body; vysoká – body; veľmi vysoká – bodov. Významnosť rozloženia odpovedí sme testovali chí-kvadrátom, v rámci lineárneho rozloženia očakávaného a skutočného skóre po horizontálnej úrovni a tiež pomocou štvorpolovej tabuľky hodnotenia rozdielov. Respondenti našej vzorky na otázku, ako by ste ohodnotili kvalitu svojho života, odpovedali nasledovne: , ohodnotilo svoju kvalitu života ako nízku; ani nízka, ani vysoká kvalita života sa vyskytuje u , označilo , respondentov. Závery – splnenie cieľov výskumu, riešenie problémov a hypotéz: Splnenie cieľov výskumu: Formulovali sme všeobecný cieľ a dva subciele. Prvým bolo poznať názory respondentov na ich kvalitu života a poznať ich hodnotové orientácie. Tento cieľ sme dosiahli analýzou odpovedí respondentov na otázky dotazníka BREF o kvalite života a na otázky, ktoré sú na hodnotové orientácie v dotazníku HO-PO-MO. Stanovili sme dva subciele – v prvom hľadať a analyzovať vzťahy medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami a v druhom subcieli sme si stanovili úlohu porovnať výsledky medzi súbormi starších a mladších respondentov, žijúcich na dedinách a v meste. V interpretačnej časti výskumu uvádzame riešenie týchto úloh v opačnom poradí, t. j. najprv sme urobili analýzu a porovnanie skóre kvality života a oblastí hodnotových orientácií medzi súbormi a v druhej časti sme sa pokúsili o analýzu vzťahov medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami. Ciele výskumu boli splnené na definovanej vzorke a pomocou prostriedkov, metód, ktoré sme pre výskum zvolili.

STUDIE


Riešenie problémov výskumu: Problémy výskumu sme rozdelili do troch skupín. Prvú skupinu problémov vidíme v oblasti vnímania kvality života, druhú v oblasti hodnotových orientácií a tretiu v oblasti vzťahov medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami. Prvý problém bol v tom, či subjektívne vnímanie kvality života je lepšie obyvateľmi žijúcimi v meste alebo na dedine. V globálnej otázke sme zistili, že vyššie hodnotia svoju kvalitu života respondenti z dedín ako miest. V skúmaní špecifických oblastí kvality života sme zistili, že v oblastiach fyzickej, psychickej a environmentálnej majú vyššie skóre respondenti z dedín. V sociálnej oblasti majú vyššie skóre respondenti z miest. Ďalším problémom bolo hľadanie odpovede na otázku, či starší, alebo mladší respondenti lepšie vnímajú svoju kvalitu života. V celkovej otázke na kvalitu života (G ) sme zistili, že najlepšie vnímajú svoju kvalitu života najmladší respondenti ( – rokov), potom respondenti stredného veku ( – rokov) a najhoršie vnímajú svoju kvalitu života starší respondenti ( – rokov). Toto poradie vnímania kvality života vo vzťahu k veku sa nepotvrdilo pri sledovaní jednotlivých oblastí kvality života. V tomto prístupe sme zistili, že najviac pozitívne vnímajú svoju kvalitu života respondenti stredného veku, potom najmladšia skupina a najhoršie najstaršia skupina respondentov. Rozdiely sú však minimálne, štatisticky nevýznamné. Ďalší okruh problémov sa týkal hodnotových orientácií skúmaných subjektov. Celkove sme problémy vymedzili týmito otázkami: Majú iné hodnotové orientácie respondenti z miest a dedín? Problém je, ktoré hodnotové preferencie budú uznávať mladí ľudia v porovnaní so staršími? Zistené riešenia problémov – odpovede: Respondenti z miest i obcí majú takmer rovnakú hodnotovú orientáciu, pričom respondenti z miest najvyššie skórujú len v oblasti ekonomickej hodnotovej orientácie a respondenti z dedín najvyššie skórujú v oblasti vzdelávaco-poznávacej, sociálnej, mravnej i estetickej hodnotovej orientácie. Východiskom pre vyššie popísané konštatovania sú dáta štatistického charakteru, ktorých numerické spracovanie prikladáme v tabuľke . Respondenti mladšieho veku najvyššie skórujú v sociálnej oblasti, respondenti stredného veku najvyššie skórujú v ekonomickej a mravnej oblasti a respondenti staršieho veku najvyššie skórujú v vzdelanostno-poznávacej a estetickej oblasti (tabuľka ). Ďalší okruh problémov sa týkal vzťahov medzi kvalitou života, jej oblasťami a medzi hodnotovými orientáciami. Položili sme si v tejto súvislosti nasle-

Slávka Čepelová

STUDIE

Tabuľka Namerané hodnoty Dotazníka hodnotovej orientácie z hľadiska demografie

Hodnotová orientácia

HO v %

M

SD

Vzdelávaco-poznávacia (dedina)

,

,

,

Vzdelávaco-poznávacia (mesto)

,

,

,

Estetická (dedina)

,

,

,

Estetická (mesto)

,

,

,

Mravná (dedina)

,

,

,

Mravná (mesto)

,

,

,

Ekonomická (dedina)

,

,

,

Ekonomická (mesto)

,

,

,

Sociálna (dedina)

,

,

,

Sociálna (mesto)

,

,

,

Max

Min

Legenda: HO – hodnotová orientácia; M – aritmetický priemer; SD – štandardná odchýľka; Max – maximálna hodnota; Min – minimálna hodnota

dovné otázky. Prvá bola, aké hodnotové orientácie preferujú ľudia s dobrou (vyššou) kvalitou života? Respondenti našej vzorky, ktorí subjektívne prežívajú vysokú kvalitu života, sa hodnotovo orientujú najmä na vzdelávaciu oblasť (tabuľka ). Treba však pripomenúť, že to môže byť aj naopak, že ľudia, ktorí majú hodnotové orientácie na vzdelávanie a sociálnu oblasť, majú vyššiu kvalitu života. Korelačný výpočet neodhaľuje vzťah príčinnosti a následku. V ďalšej otázke sme sa spytovali na opačné preferencie – Aké hodnoty uznávajú ľudia s horšou kvalitou života? Na túto otázku nemôžeme priamo odpovedať z korelačnej matice. Dá sa logicky uvažovať len v opačnom smere, že naši respondenti, ktorí nemajú v osobných preferenciách na prvých miestach vzdelávanie, poznávanie, ekonomickú či sociálnu oblasť, budú horšie vnímať svoju kvalitu života. Na potvrdenie tejto hypotézy by bolo potrebné urobiť ďalšie analýzy aj inými metódami. V ďalšej otázke sa pýtame, či vôbec je nejaký vzťah medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami. Našlo sa relatívne málo vzťahov medzi oblasťami jednej aj druhej premennej, čo ale môže byť artefaktom použitých metód a štatistických postupov. Fyzická kvalita života koreluje s vzdelávaco poznávacou či mravnou hodnotovou orientáciou. Prežívanie psychických kvalít života koreluje so vzdelávacou, estetickou i ekonomickou oblasťou. Akceptácia sociálnej kvality života koreluje logicky so sociálnou hodnotovou

STUDIE


Tabuľka Namerané hodnoty Dotazníka hodnotovej orientácie z hľadiska veku respondentov

Hodnotová orientácia

HO v %

M

SD

Vzdelávaco-poznávacia (

–

rokov)

,

,

,


–

rokov)

,

,

,


–

rokov)

,

,

,

Estetická (

–

rokov)

,

,

,

Estetická (

–

rokov)

,

,

,

rokov)

Estetická (

,

,

,

Mravná (

–

–

rokov)

,

,

,

Mravná (

–

rokov)

,

,

,

Mravná (

–

rokov)

,

,

,

Ekonomická (

–

rokov)

,

,

,

Ekonomická (

–

rokov)

,

,

,

Ekonomická (mesto)

,

,

,

Sociálna (

–

rokov)

,

,

,

Sociálna (

–

rokov)

,

,

,

Sociálna (

–

rokov)

,

,

,

Max

Min

Legenda: HO – hodnotová orientácia; M – aritmetický priemer; SD – štandardná odchýľka; Max – maximálna hodnota; Min – minimálna hodnota Tabuľka Korelačná matica kvality života a hodnotových orientácií

Kvalita života Fyzická Psychická

Hodnotové orientácie VzdelávacoEstetická Mravná Ekonomická Sociálna -poznávacia , − , , − , − , ,

,

− ,

,

− ,

− ,

− ,

− ,

,

,

Environmentálna

,

− ,

,

,

,

Celkové skóre

,

− ,

− ,

,

,

Sociálna

orientáciou a ekonomickou a celkové skóre kvality života koreluje so vzdelávacou a ekonomickou hodnotovou orientáciou (tabuľka ).

Slávka Čepelová

STUDIE

Riešenie hypotéz: Prvá hypotéza obsahovala dve subhypotézy. V prvej subhypotéze sme predpokladali, že celkové skóre kvality života bude pozitívne významne korelovať so vzdelávacími, ekonomickými a sociálnymi hodnotami. Potvrdila sa tá časť hypotézy, ktorá hovorí o signifikantnej pozitívnej korelácii medzi celkovým skóre kvality života a medzi vzdelávacou (r = , ) a mravnou hodnotovou orientáciou (r = , ). V druhej subhypotéze sme predpokladali, že psychická a sociálna dimenzia kvality života bude pozitívne korelovať so sociálnou a vzdelanostnou hodnotovou orientáciou našich respondentov. Hypotéza sa potvrdila v časti predpokladaných korelácií medzi psychickou kvalitou života a vzdelanostnou hodnotovou oblasťou (r = , ) a sociálna kvalita života, jej akceptácia, korelovala so sociálnou hodnotovou orientáciou (r = , ). Druhá hypotéza obsahovala dve subhypotézy. Týkala sa rozdielov v kvalite života a v hodnotových orientáciách medzi respondentmi z miest a dedín. V prvej subhypotéze sme predpokladali, že respondenti z mesta budú hodnotiť lepšie kvalitu svojho života oproti respondentom z dedín. Na základe celkového skóre za všetky štyri oblasti dotazníka kvality života, ktoré sa pohybuje u respondentov z mesta do bodov a priemerné skóre je , bodov. Celkové skóre za všetky štyri oblasti sa pohybuje u respondentov z dediny od do bodov. U respondentov z dediny je priemerné skóre , bodov. Respondenti z dedín takmer vo všetkých oblastiach kvality života okrem ekonomickej dosiahli vyššie skóre ako respondenti z miest. Na základe uvedeného porovnania našu hypotézu zamietame. V druhej subhypotéze sme predpokladali, že respondenti z mesta budú viac preferovať iné hodnoty oproti respondentom z dedín. Potvrdila sa zhodná hodnotová orientácia všetkých respondentov v nasledovnom poradí vzdelávaco-poznávacej, ekonomickej, sociálnej, mravnej, estetickej. Respondenti z miest vyššie skórovali len v ekonomickej hodnotovej orientácii. Na základe porovnania parciálnych priemerných skóre uvedených v tabuľke v predmetných kategóriách dotazníka našu hypotézu zamietame. Tretia hypotéza sa týkala rozdielov v kvalite života a v hodnotových orientáciách z pohľadu veku respondentov. Prvá subhypotéza, ktorá predpokladala, že celkové skóre kvality života bude najvyššie u mladších respondentov, a teda budú hodnotiť kvalitu života pozitívnejšie ako starší. Hypotéza sa potvrdila, pokiaľ berieme do úvahy odpovede na celkovú otázku o kvalite života (G ) našich respondentov, lebo , % mladších označilo kvalitu svojho života za dobrú alebo veľmi dobrú, zatiaľ čo tieto odpovede v skupine stredného veku , % respondentov a v staršej skupine len , %. Pokiaľ ale berieme do úvahy štruktúru kvality života, t. j. jednotlivé oblasti

STUDIE


a skóre v nich dosiahnuté, tak najvyššie skóre kvality života mali respondenti stredného veku ( – rokov) v percentuálnom vyjadrení , %, potom mladšieho veku ( – rokov) v , % a najhoršie vnímajú kvalitu svojho života respondenti staršej vekovej kategórie, tzn. od – rokov v zastúpení % celkovej výskumnej vzorky. V skúmaní rozloženia daných javov z fenomenologického hľadiska a ich percentuálneho zastúpenia vo výskumnej vzorke nemôžeme potvrdiť platnost našej hypotézy. Druhá časť hypotézy (subhypotéza) predpokladala, že mladší respondenti zaradia medzi tri najdôležitejšie životné hodnoty odlišné komponenty ako starší respondenti. Hypotézu na základe podobného hľadiska skúmania nemôže overiť, a teda jej správnosť potvrdiť. Potvrdila sa zhodná hodnotová orientácia všetkých respondentov v nasledovnom poradí vzdelávaco-poznávacej, ekonomickej, sociálnej, mravnej, estetickej. Najmladší respondenti najvyššie skórovali v sociálnej hodnotovej orientácii, strední respondenti najvyššie skórovali v ekonomickej a mravnej hodnotovej orientácii a najstarší respondenti najvyššie skórovali vo vzdelavaco-poznavacej a estetickej hodnotovej orientácii. Štvrtá hypotéza predpokladala, že respondenti s najvyššími hodnotami kvality života budú najvyššie skórovať v oblasti hodnotovej orientácie vzdelanostno-poznávacej, ekonomickej a sociálnej. Potvrdila sa tá časť hypotézy, ktorá hovorí o signifikantnej pozitívnej korelácii medzi celkovým skóre kvality života a medzi vzdelávacou (r = , ) a ekonomickou (r = , ) hodnotovou orientáciou. Nepotvrdila sa tá časť hypotézy, ktorá hovorí o signifikantnej pozitívnej korelácii (r = , ) medzi celkovým skóre kvality života a medzi sociálnou hodnotovou orientáciou.

Hlavné zistenia – prínosy výskumu V odpovediach na problémy výskumu a hypotézy sme nemohli uviesť všetky zaujímavé zistenia, preto ich uvádzame v týchto tézach. Odpovede na všeobecnú otázku o kvalite života: • Len , % respondentov našej vzorky hodnotí svoju kvalitu života ako nízku; , % ako vysokú alebo veľmi vysokú. Ostatní ako priemernú. Toto zistenie považujeme za vysoko pozitívne významné. • Vysokú alebo veľmi vysokú kvalitu života označilo , % respondentov z dediny a , % respondentov z mesta, pričom nízku kvalitu svojho života označilo len , % respondentov z dediny a , % respondentov z mesta.

Slávka Čepelová

STUDIE

• Čím mladší respondenti, tým subjektívne lepšie hodnotia svoju kvalitu života. , % mladších respondentov hodnotí svoju kvalitu života za vysokú alebo veľmi vysokú, zatiaľ čo , % respondentov stredného veku a , % staršieho veku. Odpovede na všeobecnú otázku o zdraví: • Respondenti našej vzorky sú len v malej miere nespokojní so svojím zdravím ( , %). Až , % respondentov je so svojím zdravím spokojných. Priemernú odpoveď označilo len , % ľudí. •

, % respondentov z miest sú spokojných alebo veľmi spokojných so svojím zdravím a , % respondentov z dedín.

• V skupine mladších respondentov je spokojných alebo veľmi spokojných so svojím zdravím , %; v skupine stredného veku je to , % a v skupine starších respondentov je to , %. Kvalita života podľa jednotlivých oblastí: Sumárne poradie podľa jednotlivých meraných oblastí kvality života našich respondentov je takéto: . miesto – najvyššia kvalita života je v oblasti sociálnej; . miesto – environmentálna kvalita života; . miesto – pychická kvalita života; . miesto – fyzická kvalita života. Celkovo k štatistickej analýze vnímanej kvality života skúmaných respondentov možno povedať, že sa signifikantne nepotvrdili žiadne rozdiely medzi aritmetickými priemermi jednotlivých skupín a oblastí. Skutočnosti možno interpretovať len v tom zmysle, že sú tu určité tendencie k prevalencii kvality života. • Skóre rozloženia kvality života respondentov našej vzorky má podobu normálneho rozloženia. • Respondenti z dedín dosiahli vyššie skóre v subjektívnom hodnotení kvality života ako respondenti žijúci v mestách. • Najvyššiu kvalitu života majú respondenti stredného veku, potom skupina respondentov mladších a najhoršie vnímajú svoju kvalitu života respondenti staršej vekovej skupiny ( – rokov). Hodnotové orientácie respondentov: • Naši respondenti dosiahli najvyššie priemerné skóre v hodnotovej orientácii vzdelania, poznávania ( , bodov). Potom nasleduje oblasť ekonomických hodnôt s priemerným skóre , bodov. Ďalej nasleduje oblasť

STUDIE

•

•

•

•


sociálnych hodnôt s priemerným skóre , bodov. Mravné hodnoty s priemerným skóre , bodov a respondenti našej vzorky estetickým hodnotám prikladajú najmenšiu váhu s priemerným skóre , bodov. Vzdelávanie a poznávanie ako hodnotová orientácia je uznávaná na prvom mieste ako najdôležitejšia hodnota; najmenej uznávaná je estetická hodnota. Treba brať do úvahy skutočnosť, že išlo o zoraďovanie hodnôt v rámci piatich orientácií. Individuálne poradie môže byť podstatne iné. Z hľadiska humanitných, sociálnych vied je poradie pozitívom – vzdelanie je kľúčom k iným hodnotám, aj ku kvalite života. Skóre všetkých frekvenčných distribúcií v hodnotových orientáciách ukázali, že okrem vzdelávaco-poznávacích hodnôt a sociálnych hodnôt majú ostatné oblasti normálne, gaussovské rozloženie. Pre respondentov z mesta, ako aj z dediny je najdôležitejšou hodnotou vzdelanie. Potvrdila sa zhodná hodnotová orientácia v nasledovnom poradí vzdelávaco-poznávacej, ekonomickej, sociálnej, mravnej, estetickej. Respondenti z miest vyššie skórovali len v ekonomickej hodnotovej orientácii. U všetkých vekových skupín respondentov sa potvrdila zhodná hodnotová orientácia v poradí vzdelávaco-poznávacej, ekonomickej, sociálnej, mravnej, estetickej. Najmladší respondenti najvyššie skórovali v sociálnej hodnotovej orientácii, strední respondenti najvyššie skórovali v ekonomickej a mravnej hodnotovej orientácii a najstarší respondenti najvyššie skórovali vo vzdelavaco-poznavacej a estetickej hodnotovej orientácii.

Vzťah medzi kvalitou života a hodnotovými orientáciami respondentov: Ako vidno z korelačnej matice, ani jeden z faktorov hodnotových orientácií nekoreluje významne negatívne s faktormi kvality života. Pozitívne korelácie sa ukázali v týchto prípadoch: • Hodnotenie fyzickej kvality života je v pozitívnom vzťahu s mravnou a vzdelanostno-poznávacou hodnotovou orientáciou našich respondentov. • Psychická kvalita života pozitívne koreluje so vzdelávacou hodnotovou orientáciou ekonomickou a s estetickou hodnotovou orientáciou. • Vnímanie sociálnej kvality života je podľa predpokladu v pozitívnom vzťahu (korelácii) so sociálnou orientáciou respondentov a ekonomickou.

Slávka Čepelová

STUDIE

• Akceptácia environmentálnej oblasti kvality života mierne koreluje s vzdelávacou a sociálnou hodnotovou orientáciou. • Celkove skóre kvality života pozitívne koreluje so vzdelávacou a ekonomickou hodnotovou orientáciou. • Za významné považujeme zistenia o tom, že respondenti našej vzorky, ktorí subjektívne prežívajú vysokú kvalitu života, sa hodnotovo orientujú najmä na vzdelávaciu a ekonomickú oblasť. Psychická kvalita života koreluje so vzdelávacou hodnotovou orientáciou. Pretože korelačné výpočty neurčujú smer vzťahu, je možné aj opačné tvrdenie, a to, že respondenti, ktorí sa hodnotovo orientujú na vzdelávanie, poznávanie a ekonomické vzťahy, majú vyššiu kvalitu života.

Záver a odporúčania Odporúčania môžeme rozdeliť do troch oblastí. Prvou sú odporúčania pre teóriu, druhou sú odporúčania pre metodológiu a treťou odporúčania pre prax človeku v pomáhajúcich profesiách. Odporúčania pre oblasť teórie: Koncept kvality života je celosvetovo dosť dobre prepracovaný komisiami pri WHO. Ale aj tu badať rozdielne prístupy ku kvalite života. Na jednej strane sú to prístupy, ktoré zohľadňujú najmä objektívne fakty kvality života; na druhej strane sú to diskurzy, ktoré sledujú najmä subjektívne prežívanie kvality života. A sú prístupy, ktoré oba predchádzajúce spôsoby kombinujú. Problémom je však to, aby sa výskumy, najmä medzinárodne komparatívneho charakteru, osobitne uvádzali podľa druhu prístupu k ich definovaniu základnej paradigmy. Ešte komplikovanejšia je situácia hodnôt – axiológie. Nie je jasné, či tento obsah je prioritnou témou filozofie, sociológie, psychológie alebo iných vied. Interdisciplinárny prístup, ktorý sa zvyčajne uplatňuje, vedie k vágnosti používaných konceptov a pojmov. Nejasnosti sa pravdepodobne neodstránia, ale s postupom vedy dôjde pravdepodobne k vlastným prístupom k problému axiológie z hľadiska rôznych vedných disciplín. Tu je výzvou, aby napríklad sociológia, sociálna práca, sociálna starostlivosť si vypracovali svoj prístup, ktorý môže byť kombinovaný s psychológiou, filozofiou a inými vednými disciplínami. Teoretickým problémom hodnôt je tiež ich „hodnotenie“ z hľadiska jednotlivca či skupín. Rozkolísanosť hodnôt vo svete vedie k spochybňovaniu alebo pluralite protirečivých uznávaných hodnôt, čo sa nemôže zanedbať pri analýze funkčnosti hodnotových orientácií. Napríklad vzťah ku gayom, trestu smrti a podobne. Odporúčania pre oblasť metodológie: Prvým odporúčaním pre záujemcov pre výskum kvality života je to, aby používali skôr položkový dotazník

STUDIE


kvality života a aby kombinovali dotazníkové metódy s kvalitatívnou analýzou. Podľa nášho názoru dotazník HO-PO-MO by bolo dobré revalidizovať a reštandardizovať a dodať do jeho obsahu dimenziu spirituality, ktorá by skúmala nadosobné ciele subjektu. Rovnako by bolo osožné rozdeliť hodnoty na inštrumentálne a cieľové. Za úvahu tiež stojí, či lepšie neodráža hodnotové orientácie jednotlivca riešenie konkrétnych hodnotových (mravných a iných) dilem na základe príbehov, podobne ako to urobil Morris (bližšie Kavalíř, ). A pri skúmaní hodnotových orientácií tiež odporúčame idiografický (idiosynkratický) prístup, popri monotetickom prístupe. Odporúčania pre prax: Pre profesionálov pomáhajúcich profesií odporúčame používať prostriedky, metódy na zisťovanie kvality života a hodnotových orientácií. Diagnóza skupín či jednotlivca sa môže stať východiskom pre poradenstvo, sociálnu starostlivosť, prekonávanie kríz, napr. seniorského veku, pri prekonávaní stresov z choroby, krízy stredného veku, depresií a pod. Viac ako doteraz by sa prístupy ku klientovi mali sústrediť na oblasti kvality života a hodnotových systémov osobnosti. Personálny a osobnostný prístup (na klienta centrované poradenstvo, psychoterapia) môže významne pomôcť aj pri riešení sociálnych problémov skupín. Sociálne či osobnostné poradenstvo a intervencie môžu byť viac úspešné, pokiaľ nielen poznáme, aké hodnoty klient, osobnosť či skupina uznáva, ale aj sústredenie sa na to, čo im pomôže prekonať prekážky na ich realizáciu. Pokiaľ na jednej strane sú stresory, tak na druhej strane sú salutory – t. j. činitele, faktory, ktoré pomáhajú kvalitnému životu. Výskum aj prax by sa mali viac sústrediť na pozitívne stránky osobnosti, skupín, na ich posilnenie, sociálnu podporu. Pokiaľ by sa uskutočnili kvalitatívne výskumy faktorov podmieňujúcich kvalitu života, pomohlo by to poradcom identifikovať tieto salutory a podporiť ich alebo rozvinúť, ako o tom hovorí pozitívna psychológia. Jedno z najdôležitejších odporúčaní pre prax vidíme vo výchove k hodnotám už v rodine v rannom veku detí a potom v školách. Sú u nás výskumy (pozri napr. Vybrané aspekty . . ., ), ktoré zistili, že vysoký počet žiakov druhého stupňa základných škôl a žiaci stredných škôl nemajú žiadne alebo skoro žiadne krátkodobé alebo dlhodobé ciele v živote. Je to široký a zložitý problém motivácie žiakov k učeniu, k sebe, k svetu. Tradičná škola je viac zameraná na vzdelanostné výkony, menej sa sústreďuje na personálne a sociálne aspekty žiaka. Prebiehajúca školská reforma v Slovenskej republike sa snaží viac akcentovať personálny a sociálny rozmer žiaka, jeho hodnoty, správanie, disciplínu, motiváciu, emocionálnu inteligenciu. V našom výskume sa ukázalo, že veľa dospelých ľudí považuje vzdelávanie, poznávanie za dôležité hodnoty, ale napriek tomu je v bežnom živote veľa násilia, nezáujmu

Slávka Čepelová

STUDIE

(vyhorenosti), agresie. Sme presvedčení, že keby sa venovalo viac pozornosti už v rodinách a školách hodnotám, hodnotovej výchove, morálke, zmyslu života a spôsobom prekonávania ťažkostí, stresov a problémov, dosiahol by sa vyšší stupeň kvality života, a tým aj zdravia a ekonomickej prosperity. Veríme, že náš výskum prispel svojím dielom k riešeniu zložitých problémov hodnotových orientácií človeka a kvality života.

Literatúra A

, L. R. . Attitudes and Related Psychosocial Constructs: Theories, Assessment and Research. Thousand Oaks: Sage, . p. ISBN - .

B

, S., D , J. . Quality of Life Measurements in EU Countries. Procedia Economics and Finance, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S2212-5671(14)00318-9.

B

, V. ISBN

-

. Hodnotové orientácie. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. - .

Časopis prevencia [online]. c

, poslední revize .

.

[cit.

-

-

s.

]. Dostupné z:

http://www.uips.sk/casopis-prevencia/casopis-prevencia.

Development of the World Health Organization WHOQOL-BREF Quality of Life Assessment: The WHOQOL Group. Psychological Medicine, , vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1017/S0033291798006667. D

, E. . . SQUALA: Subjective Quality of Life Analysis: příručka pro uživatele české verze Dotazníku subjektivní kvality života SQUALA. Praha: Psychiatrické centrum. s. ISBN - - .

H

, S. . Sociálna klíma triedy a kvalita života žiaka v triede. Bratislava: Z-F Lingua. s. ISBN - - - .

H

, S., H , M. . Komponenty kvality života detí, mládeže a dospelých v edukačných a právnych aspektoch. Báčsky Petrovec: [s. n.]. s. ISBN - - - .

I

, L., Č , M. . Hodnotové orientácie. In V , J. sociálna sonda (ESS): . kolo na Slovensku. Prešov: Universum, s. – ISBN - - .

K

, P. . K problematice výzkumu hodnot a hodnotových preferencí. Československá psychologie, roč. , č. , s. – . ISSN X.

K K

, D.

. Psychológiou k metanoi. Bratislava: Veda.

s. ISBN

-

. Európska .

-

-

- .

, N., P , L. . Štýly výchovy v rodine v kontexte s hodnotovou orientáciou detí. Prešov: Vydavateľstvo Prešovskej univerzity. s. ISBN - - .

MILÉNIUM – Národný program výchovy a vzdelávania v Slovenskej republike na najbližších – rokov [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.region-bsk.sk/SCRIPT/ViewFile.aspx?docid=89.

STUDIE


Quality of Life [online]. c

, poslední revize neuvedena [cit.

-

-

]. Dostupné z:

http://www.thefreedictionary.com/quality+of+life.

S

, N. . Vzťah hodnôt, cieľov a subjektívnej pohody. Československá psychologie, roč. , č. , s. – . ISSN X.

S

, A. . Hodnoty a hodnotový systém v komplexe životných daností a zmyslu života seniora. In B , B. (Ed.). Elan vital v priestore medzigeneračných vzťahov: zborník príspevkov z konferencie s medzinárodnou účasťou . . v Prešove. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, s. – . ISBN - - .

V

, R. A., R , L. A. . The Role of Youth Organization in the Development of Higher Educational Institutions Students’ Humanistic Value Orientations. Procedia – Social and Behavioral Sciences, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.sbspro.2014.05.142.

V

, J. . Dotazník na zisťovanie hodnotových orientácií, postojov k hodnotám a motivácie výkonu. Bratislava: Psychodiagnostika. s.

Vybrané aspekty vzťahu žiakov k súčasnej škole: rozdiely v postojoch žiakov neštátnych a štátnych škôl [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.uips.sk/sub/uips.sk/images/JH/vzs-zriadovatel.pdf. WHOQOL-BREF: Introduction, Daministration, Scoring and Generic Version of the Assessment [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.who.int/mental_health/media/en/76.pdf.

W

,C . . Die Bedeutung von Lebensqualität – aus ethischer Perspektive. Zeitschrift für Evidenz, Fortbildung und Qualität im Gesundheitswesen, vol. , no. – , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.zefq.2014.03.002.

Z

, M.

Z

, M. ISBN

. Alternatívne školstvo. Bratislava: Iris. -

s. ISBN

-

-

- .

. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. Bratislava: Iris. - - .

s.

Autorka PhDr. Slávka Čepelová, PhD., Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom, Katedra školskej pedagogiky a psychológie, Sládkovičova / , Dubnica nad Váhom, Slovenská republika, e-mail: [email protected]


, roč. , č. , s.

–

Teoretická studie S , P. . Výtvarná tvorba jako nástroj vzdělávání u osob s postižením. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2016060156. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: .

.

.

VÝTVARNÁ TVORBA JAKO NÁSTROJ VZDĚLÁVÁNÍ U OSOB S POSTIŽENÍM Pavel Sochor Abstrakt: Teoretická studie se zabývá přístupy k výtvarnému vzdělávání osob s postižením. Oblasti umění a vzdělávání jako klíčové složky kultury mají významný vliv na kvalitu života lidí se speciálními potřebami v naší společnosti. Obě oblasti mohou v současnosti sloužit k prosazování myšlenek celoživotního inkluzivního vzdělávání. Intervence v oblasti vzdělávání je ovlivněna modely pojetí postižení, reflektujícími odlišné přístupy. Arteterapeutický přístup a přístup prezentující dopad postižení na podkladě sociální reality je konfrontován s prezentací identity umělce s postižením i jeho diverzity. Specifické prostředí uměleckých vzdělávacích center a ateliérů nabízí jednu z možností kultivace osobnosti lidí s postižením. Za příklad formy socializace lze považovat etablování autora s postižením v uměleckém stylu art brut a outsider art v mainstreamové společnosti. Klíčová slova: art brut, outsider art, výtvarná tvorba, model postižení, disability studies, arteterapie, inkluze, umělecká a vzdělávací centra

Art Creation as an Instrument in Education of Individuals with Disabilities Abstract: Theoretical study deals with approaches towards art education of individuals with disabilities. Arts and Education are crucial cultural components and significantly affect the quality of life of people with disabilities in our society. Nowadays both components may serve to promote the ideas od lifelong inclusive education. Intervention in education is influenced by models of disability concepts reflecting different approaches. Art therapy and approach presenting the impact of disability on the basis of social reality is confronted with the presentation of disabled

STUDIE

Výtvarná tvorba jako nástroj vzdělávání u osob s postižením

artist’s personality and his diversity. Unique environment of art education centres and art studios provides opportunity for cultivation of personality of a person with disability. The establishment of author with a disablity in artistic style art brut and outsider art in mainstream society can be considered as a form of socialization. Key words: art brut, outsider art, art creation, models of disability, disability studies, art therapy, inclusion, art and education centers

Teoretická studie vychází ze základní triády pojmů, kterými jsou „postižení“, „vzdělávání“ a „umělecké formy“. Tyto pojmy jsou interpretovány v různých kontextech a mezioborových souvislostech. Hlavní myšlenkou těchto úvah je otázka, do jaké míry umožňuje aktivní přístup k výtvarné tvorbě a souvisejícímu procesu výtvarného (uměleckého i mimouměleckého) vzdělávání rozvíjení sociokulturních kompetencí člověka s postižením. Jak může cílevědomá výtvarná činnost podpořit socializaci člověka do společnosti? Kategorie postižení, ať už jej vnímáme jako dlouhodobé zdravotní omezení, nebo sociálně podmíněný proces interakce mezi jedincem a prostředím, provází lidský rod od samého počátku. Tato obecná realita prostupovala a prostupuje každou společností. Je základním akčním konceptem, v němž společnost řeší složitý vztah k nemocným či postiženým lidem, kteří jsou v minoritním společenském postavení. Psychická i fyzická jinakost člověka se promítá do bariér v mezilidské komunikaci i v chování. Segregační postoj k jedinci s postižením se v kulturně-historickém kontextu projevoval v omezených možnostech participovat na chodu společnosti. I když společnost na jakémkoliv stupni vývoje a v kterékoliv době tyto jedince v různé míře izolovala a segregovala, nikdy nepřestali být její součástí. Vztah společnosti k lidem s postižením ilustroval reálné zaměření a vnitřní život daného společenství (srov. Vítková, ; Harrington, ; Barnes, Mercer, ). Existence zdravotního postižení představuje určité riziko znevýhodnění ve vztahu k ostatním členům společnosti, což může ve svém důsledku způsobit sociální vyloučení a související omezení přístupu k nabídkám celoživotního učení. Nejvíce jsou podle Pančochy ( ) ohroženi lidé s těžkým zdravotním postižením, u kterých v celé řadě oblastí života stále přetrvávají mnohé formy přímé i nepřímé diskriminace. Vzhledem k překonanému medicínskému modelu postižení je dnes v naší společnosti prosazován sociální model pojetí postižení (Krhutová, ; Sochor, ). Tento model je silně reflektován také v oborech speciální pedagogiky i andragogiky. V konceptu sociálního modelu pojetí postižení již není možné jedince s postižením vnímat jako někoho, kdo musí být

Pavel Sochor

STUDIE

vyléčen, dovzdělán a převychován k obecně stanovené normalitě. Reakcí na tuto paradigmatickou změnu je především ve vzdělávání důraz na inkluzivní prostředí a přístupy (srov. Pančocha, ; Barnes, Mercer, ; Krhutová, ). Kompetence člověka i jeho postižení je třeba definovat v současné společnosti zejména v rámci sociokulturního kontextu. Vzdělání společně s uměním je akceptováno jako nejvýznamnější atribut kultury a nástroj socializace. Elementární předpoklady pro kulturní proměnu prostředí společnosti by měly vycházet ze schopností vzájemně kreativně spolupracovat, vzdělávat se a respektovat autentickou identitu osobnosti každého člověka (Sochor, , ; Hatton et al., ; Krhutová, ). V současné společnosti tak lze pozorovat rostoucí zájem o problematiku řešení sociální inkluze a sociální exkluze zasahující i do oblasti kultury. Příčin je pravděpodobně více. Jde především o reakci na procesy sociální diferenciace – diferenciace životních šancí, diferenciace dopadů sociálních rizik, diferenciace životních stylů a procesů „multikulturalizace“ aj. (srov. Hatton et al., ; Harrington, ).

Přístupy ke vzdělávání na podkladě modelů péče a podpory osob s postižením V České republice došlo po roce k zásadním změnám v oblasti podpory osob se zdravotním postižením při jejich začleňování do společnosti. Důležité změny podpory proběhly a pokračují v oblasti vzdělávání umožňující uplatnění na trhu práce. Stále se však setkáváme s tím, že lidé s postižením nemají možnost získat dostatečnou sociální zkušenost a odpovídající pracovní kompetence. Míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v produktivním věku činí dle Výběrového šetření pracovních sil %. Míra zaměstnanosti osob se zdravotním postižením je tak ve srovnání s celou populací České republiky zhruba třikrát nižší. Tento stav je nepříznivý a je nutné přijmout patřičná opatření (Postavení a strategie . . ., ). Problematice provázanosti vzdělávání a možností pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením se věnuje více oborů. V kontextu speciální pedagogiky a andragogiky můžeme označit cílovou skupinu – člověka se zdravotním postižením – jako jedince, u kterého dochází k omezení, jež má za následek sociální dimenzi postižení (Vítková, , ). Aplikované vzdělávací strategie operují se zákonitostmi psychického vývoje a procesem učení člověka v jeho jednotlivých životních etapách. Vytvořené optimální prostředí tak podporuje efektivní učení, které umožní v plné míře rozvinout potenciál každého člověka vzhledem k jeho schopnostem, dovednostem

STUDIE


i talentu (srov. Vítková, , ; Průcha, ; Sochor, ; Pančocha, ). V následujících úvahách se zaměříme především na vzdělávání a následné uplatnění autorů s postižením z hlediska jejich kreativních schopností a uměleckého talentu. Nejprve je potřeba upozornit, že výraznou změnu v současnosti zaznamenaly nové a alternativní koncepty výtvarného vzdělávání v České republice. V oblasti základního a středního školství sem patří především artefiletika, arteterapie, speciální výtvarná výchova a inkluzivní trendy ve výtvarném vzdělávání. Jejich přesah je dnes patrný i do oblasti celoživotního vzdělávání dospělých se zdravotním postižením. Tuto situaci dokládá projekt Creative Help katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (Speciální . . ., ). Nový zahraniční trend rozvoje uměleckých a vzdělávacích center typu „open art studio“ má za cíl prezentovat tvorbu autorů s postižením, kteří by se dříve jen obtížně v důvodu svého postižení prosadili v uměleckém provozu. Tvorba těchto autorů je často označována jako outsider art, art brut či nejnověji disability art (srov. Sochor, ; Feilacher, ; Valenta ). Součástí těchto organizací je poskytování uměleckého vzdělávání a zprostředkování souvisejících služeb a podpory. V inkluzivním prostředí dochází k důraznějšímu prosazování práv osob s postižením i jejich výjimečnosti (srov. Bach et al., ). Pozoruhodný je i související kulturní fenomén art brut a outsider art. Společným jmenovatelem uvedených postojů vztahujících se k osobám s postižením jsou vzdělávací strategie orientované na autenticitu, kreativitu, individualitu a budování vlastní identity ve společnosti (Sochor, ). Již bylo zmíněno, že oblast kultury a umění nabízí unikátní prostor k interpretaci vlastní osobní zkušenosti každého člověka a představuje vysoký potenciál jedinečné participace v sociokulturním prostředí. Do tohoto prostoru jistě patří výstavní projekty i umělecké animace prezentované v galeriích, muzeích a ve veřejném prostoru (srov. Sochor, ; Horáček, ). .

Pojetí výtvarné edukace v medicínském a sociálním modelu postižení

V této podkapitole se zaměříme na definování základních přístupů a intervencí k osobám s postižením, reflektující historický vývoj terepeuticko-formativních postupů. Snaha pomoci lidem zlepšit jejich zdravotní stav či „patologické“ (nebo nežádoucí) myšlení, emoce a chování doprovázela lidské společenství odpradávna. Tyto snahy vycházejí především z dříve dominantního tzv. medicínského modelu, který je úzce spojen s „rolí nemocného“. Jedinci v určitém stavu nebo s určitými vlastnostmi jsou v tomto pojetí

Pavel Sochor

STUDIE

považováni za nezpůsobilé a jsou osvobozeni od plnění některých společenských povinností, protože jsou „nemocní“, a mohou být „vyléčeni“ pouze v případě, že se podrobí lékaři navrženým postupům. Vzhledem k původu těchto myšlenek v lékařství je model silně zaměřen na oblast terapie a léčby. Daleko méně se toto pojetí orientuje na stupeň postižení nebo společenské bariéry. To však vede k přesvědčení, že je třeba změnit jedince, nikoli externí faktory prostředí (srov. Pančocha, ; Krhutová, ; Novosad, ; Vítková, ). Zmíněný medicínský model pojetí postižení implicitně předpokládá, že postižení je negativní deviací od normy. Takto pojaté paradigma postižení reprezentuje pouze individuální charakteristiku jedince vytvářející se na fyziologickém základě, a to v důsledku poškození nebo onemocnění. Významnou intervenci v takovém pojetí reprezentují léčebné a terapeutické přístupy. Od dvacátých let . století se začali někteří lékaři na evropských psychiatrických klinikách vážněji zabývat výtvarnými projevy svých klientů. Nejvýznamnějším byl lékař Hans Prinzhorn v Heidelbergu. Zájem o výtvarnou produkci využitelnou v psychoterapii zásadně ovlivnil neurolog Sigmund Freud se svými spolupracovníky, když formuloval psychoanalýzu. Vědecký zájem o „léčivou“ sílu umění se stal doménou medicínskou. Na základě provedených výzkumů v oboru přestala psychoterapie trvat v průběhu času pouze na psychoanalytické interpretaci klientova díla a uznala léčebný význam samotného procesu výtvarné tvorby (srov. Sochor, ; Novotná, ). Následně došlo k výraznému rozvoji expresivní výtvarné terapie označované jako arteterapie, která začala využívat široké škály výtvarného jazyka jako účinného nástroje komunikace. Arteterapie v současnosti hledá a nachází svá svébytná východiska nejen v psychoterapii, ale i v teorii umění, ve filozofii atd. V arteterapii jde u každého jednotlivého klienta o naplnění více cílů. Mezi nejčastější patří například navození kompenzačního procesu, aktivizace, zprostředkování kontaktu, přeformování stereotypů, komunikace prostřednictvím výtvarného projevu a socializace (Sochor, ; Šicková-Fabrici, ; Slavík, ; Jebavá, ). Koncept obecně pojaté arteterapie vychází z paradigmatu, že každý člověk, ať už bude, či nebude vzdělán ve výtvarném umění, má latentní kapacitu přenést svůj vnitřní konflikt do vizuálních tvarů. Ty pak mohou být použity jako tzv. iniciační body pro další verbální komunikaci (srov. Šicková-Fabrici, ; Kratochvíl, ; Slavík, ). U terapeutické aktivizace lidských dispozic u osob s postižením sehrává výraznou roli široce pojatá arteterapie, která zahrnuje více interpretačních

STUDIE


proudů. Současný český ekvivalent arteterapie je odvozen od termínu art therapy, který poprvé v literatuře ve třicátých letech . století použila americká terapeutka Margaret Naumburgová. Východisko jejího terapeutického zaměření bylo psychoanalytické. Psychoanalýzu či obecně psychodynamické směry je možné nalézt ve většině původních arteterapeutických přístupů. Tyto tendence lze rozdělit do dvou myšlenkových proudů, které se liší v pohledu na pozici umění v léčebném procesu. Těmto směrům je možné přičlenit termíny art as therapy a art-psychotherapy, tedy „výtvarné umění jako léčba“ a „výtvarná psychoterapie“. Tyto dva termíny předznamenávají hlavní proudy současné arteterapie. Veškeré přístupy jsou v zásadě děleny na receptivní a produktivní. Produktivní pojetí předpokládá využití konkrétních tvůrčích činností (kresba, malba atd.). Receptivní arteterapie využívá vnímání uměleckého díla, které arteterapeut vybírá s určitým záměrem (srov. Gilroy et al., ; Kratochvíl, ; Šicková-Fabrici, ; Slavík, ). Významný současný proud vycházející z arteterapeutických přístupů art-therapy se u nás etabloval jako svébytný koncept pod názvem „artefiletika“. Jedná se o specifické pojetí výtvarné edukace, které bylo formulováno v České republice po roce . Artefiletika je tak modifikací arteterapie ve významu výchovy prostřednictvím umění. Artefiletika ve svém teoretickém vymezení předpokládá, že každý umělecký projev je „sociálním pojidlem“ (pojítkem mezi jedincem a obecnou kulturou lidského společenství). Z artefiletické praxe byl zformulován soubor zásad nebo principů, které jsou užitečné při přípravě, vedení nebo posuzování artefiletických činností. Patří sem důraz na autentičnost, na individualitu výrazového projevu, na mezilidské obohacování, citlivost pro objevování rozdílností a kooperace osob, dále důraz na postup od individuální zkušenosti k poznávání kultury s akcentem na prožitek a sebereflexi a soustředění se na souvislosti různých forem uměleckého výrazu. Artefiletické postupy tak stojí na pomezí sociálně integračních a terapeutických přístupů. V uvedených terapeuticko-formativních koncepcích lze vznik výtvarného artefaktu chápat v jednotě procesu utváření a interpretace (Slavík, Wawrosz, ; Slavík, ). Sociální model percepce postižení reprezentuje odlišný přístup k vnímání paradigmatu postižení. Rozvinul se v šedesátých letech . století. Orientuje se na příčiny systémových bariér, negativních postojů majority a sociální exkluze lidí s postižením. Zastánci tohoto modelu upozorňují zvláště na neexistenci přímé souvislosti mezi onemocněním, vadou nebo poruchou a vznikem postižení. Hlavní příčinu vzniku postižení vidí ve společnosti samotné, která (vědomě či nevědomě) opomíjí potřeby některých lidí a odmítá jejich začlenění a sociální participaci. Pozornost se tak z kategorizace a míry individuálního orgánového nebo funkčního poškození přesouvá na

Pavel Sochor

STUDIE

bariéry, se kterými se lidé při interakci s prostředím potýkají. Prostředí je definováno široce a obsahuje sociální, vzdělávací, fyzickou, ekonomickou a politickou dimenzi. Fyzické prostředí zahrnuje prostor vytvořený člověkem, např. veřejné budovy, obytné stavby, systém veřejné dopravy. Ekonomická dimenze v sobě obsahuje nerovné příležitosti ve vzdělávání a na trhu práce a politická dimenze se zaměřuje například na problematiku spojenou s tzv. místem kontroly (locus of control), tedy na faktory, které ovlivňují události v životě člověka (srov. Sochor, ; Pančocha, ; Krhutová, ; Barnes, Mercer, ). Odlišný pohled na problematiku výtvarné tvorby osob s postižením a způsob vzdělávání přináší výše popsaný tzv. sociální model. Schopnost účastnit se společenských aktivit a zastávat sociální role, včetně role umělecké, tak závisí především na přístupnosti různých prostředí. Omezení aktivní participace není způsobeno onemocněním, vadou nebo poruchou, ale je důsledkem organizace sociálního prostředí – proto název „sociální model“ (Pančocha, ). V rámci tohoto pojetí se začíná postupně měnit pohled na výtvarnou tvorbu osob marginalizovaných postižením především jako na svébytnou uměleckou činnost, která nemá být měřena kategorií normality. Terapeutické intervence nejsou již klíčovou prioritou. Za úspěšnou integrací talentovaného tvůrce s postižením by měla být jeho umělecká tvorba etablovaná v kulturním prostředí společnosti (Sochor, , ). Důkazem změny společenského postoje jsou umělecké artefakty vytvořené autory s postižením, jež se stávají sběratelsky atraktivními díly na celosvětovém uměleckém trhu (např. Gugging art, Kaarisilta art). Výjimečná umělecká tvorba autorů z uvedených uměleckých center je tak identifikovatelná v dějinách i v současném umění. Lze konstatovat, že díla těchto autorů reflektují zkušenost s postižením, které se jim nestalo nepřekonatelnou překážkou integrace do společnosti. Sociální model pojetí postižení a jeho aplikace v umělecké praxi představuje obohacování kulturního kapitálu člověka s postižením. Dlouhodobá výtvarná činnost rozvíjí sociální kompetence autora při prezentaci jeho tvorby i při jejím vzniku. Cílevědomá výtvarná činnost prostřednictvím hodnot přinášených v oblasti umění a kultury podporuje úspěšnou socializaci umělce s postižením (Hatton et al., ; Sochor, ; Krhutová, ). Může být i důležitým faktorem při pracovním uplatnění osob s postižením ve specializovaných oborech a v oblasti užitého umění (např. designér, grafik, keramik, profesionální umělec, malíř aj.). Předpokladem esteticko-uměleckého projevu nejen u osob s postižením je vždy přítomnost dvou funkcí. Mluvíme o funkci esteticko-osvojovací (tzv. princip zobrazení a estetického uspořádání) a o funkci komunikativní

STUDIE


(tzv. princip vyjádření a sdělování) (Kulka, ). U osob s mentálním postižením nemusí být vždy vzhledem k mentálním schopnostem naplněn předpoklad existence estetické responze a reflexe, obsahující uvažování o výtvarné tvorbě a díle (Kläger, ). Pohled na tuto problematiku je v odborných kruzích předmětem stálé polemiky teoretiků umění, umělců, kurátorů, pedagogů (např. Feilacher, ; Stehlíková Babyrádová et al., ; Stadlerová et al., ; Cardinal, ). Vznikají „otevřené výtvarné dílny a ateliéry“ pro veřejnost (profesionální i neprofesionální výtvarníky), které mohou nabídnout mezigenerační setkávání, získání nových zkušeností a praktických dovedností, inkluzivní prostředí, aktivizaci a utváření nových sociálních a pracovních kompetencí pro osoby nejen se specifickými vzdělávacími potřebami (např. ateliér KreArt, Creative Help – tvůrčí dílny pro seniory) (O ateliéru, ). V zahraničí se jedná například o umělecká a vzdělávací centra INUTI (Švédsko) nebo GAIA Museum Outsider Art (Dánsko). Společnou charakteristikou je podpora svobodného výtvarného projevu. Součástí workshopů a náplně otevřených ateliérů je praktická prezentace výtvarných metod a realizace výtvarných projektů. Buduje se zde komunitní prostředí respektující jinakost každého tvůrce. Často jsou participujícími členy i profesionální umělci, kteří předávají lidem s postižením své zkušenosti a podílejí se kromě ostatních lektorů a osobních asistentů na vzdělávacích aktivitách. Centra pořádají výstavy a publikují. Další snahou je prodej vzniklých děl a zapojování výtvarníků s postižením do mezinárodních akcí spolu se spolupracujícími evropskými ateliéry podobného zaměření (srov. Bach et al., ). Pedagogická praxe nám poukazuje v obecnější rovině i na nedostatky v rovném přístupu ke vzdělávání již v období školního vzdělávání, které mají dopad do dalších životních období člověka s postižením a schopnosti dalšího sebevzdělávání. Důležitá data publikuje výzkum realizovaný v rámci projektu NAPSI (Národní akční plán sociální inkluze – ). Jedním ze zjištění, které analýza přinesla, je fakt, že již počáteční inkluzivní přístup k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami je silně vázán na vůli samotných škol, a především jejich zřizovatelů, jejichž postoj a výše podpory jsou v tomto procesu klíčovou proměnnou. Legislativa v oblasti rozvoje inkluze nepředstavuje závažnější bariéry, ale zároveň negeneruje dostatečnou míru potřebné podpory a motivace (Národní . . ., ). V rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení vznikla v roce publikace Umělci pro společnost (Müllerová, Kašpárek, Frajtová, ), v níž nalezneme příklady kulturních projektů v oblasti sociální inkluze mapující nejúspěšnější kulturní projekty v oblasti sociální inkluze. Dle autorů publikace není téma kultury jako nástroje začleňování vyloučených skupin v České republice dosud kom-

Pavel Sochor

STUDIE

plexně zpracováno a není zásadněji včleněno do kulturní či sociální politiky státu.

Umělecká tvorba jako nástroj k nalezení vlastní identity a ke kultivaci osobnosti Dnes již samozřejmé respektování schopností a talentu osob s postižením a poskytování vhodných forem celoživotního vzdělávání mělo svůj vývoj. Důležitý milník pro začátek změny pohledu na nový potenciál tvorby osob s postižením představovala již výzkumná činnost německého psychoterapeuta, filozofa a historika umění Hanse Prinzhorna ( – ). Ten své poznatky zveřejnil v knize Umění duševně nemocných: příspěvek k psychologii a psychopatologii znázorňování z roku . Publikované poznatky bezesporu ovlivnily budoucí směřování tvorby jednoho z nejvýznamnějších francouzských umělců . století Jeana Dubuffeta, který jako první definitivně změnil pohled společnosti na fenomén postižení v umění jako na atribut jedinečnosti a geniality. Dubuffet se o díla duševně nemocných umělců začal zajímat již ve čtyřicátých letech . století a podobně jako Prinzhorn s přáteli po léta shromažďoval sbírku výtvarných prací vzniklých v psychiatrických léčebnách. Pro umění duševně nemocných, dětí a tzv. neškolených primitivů, které se stalo inspiračním zdrojem jeho vlastní tvorby, zavedl po druhé světové válce termín art brut, tzv. „syrové umění“, a následně v roce stál u zrodu Compagne de l’Art Brut. Jednalo se o neformální sdružení umělců působících na okraji oficiální kultury (srov. Sochor, ; Mikš, ; Nádvorníková, ; Pijoán, ). Koncem padesátých let . století uložil český psychiatr Leo Navrátil svým pacientům na rakouské nervové klinice Maria Gugging, aby zhotovili výtvarné artefakty. Jeho záměr měl přitom čistě testovací účel. Navrátil na svém oddělení ovšem následně objevil pacienty s výtvarným talentem a začal se intenzivně věnovat vztahu mezi psychickými nemocemi a uměním. Pokoušel se svým dospělým pacientům poskytnout prostřednictvím výtvarné tvorby alternativní způsob pro sebevyjádření a specifický nástroj sebevzdělávání (poznání). Jeho kniha Schizofrenie a umění z roku přilákala do Guggingu řadu vídeňských umělců a v roce se ve Vídni konala první výstava „umělců z Guggingu“. Navrátil pro výtvarně nadané pacienty s psychickým onemocněním založil začátkem osmdesátých let . století Centrum umění a psychoterapie (dnes Dům umělců pod vedením Johanna Feilachera), které umělcům slouží jako bydliště, vzdělávací centrum, umělecký ateliér, galerie i místo pro vzájemnou komunikaci. Díla dřívějších i současných autorů z Guggingu byla dodnes prezentována na více než dvou stech výstavách na

STUDIE


celém světě. V roce byli umělci z Guggingu vyznamenáni cenou Oskara Kokoschky za přínos pro současné umění. Fenomenální je skutečnost, že na provozu galerie se vedle profesionálních galeristů a kurátorů podílejí rovněž samotní výtvarníci s postižením. Proces skutečného otevírání se světu, cílené narušování a odstraňování pomyslných i skutečných hranic mezi duševně nemocnými a tzv. normálními lidmi zde dostalo skrze umění nový humanistický rozměr. Dnešní mezinárodní výtvarná scéna neprofesionálních výtvarníků, které lze zařadit svou filozofií do stylu art brut, má více označení. Angličan Roger Cardinal vytvořil v roce anglické synonymum k tomuto pojmu a umění tvořené mimo hranice oficiálního mainstreamu pojmenoval jako outsider art. Tento druh umění je často nazýván přívlastky jako intuitivní, vizionářské, lidové, naivní atd. Termín outsider art v současnosti označuje rozšiřující se pojmenování umělecké tvorby profesně neškolených autorů, kteří žijí stranou hlavních proudů společenského dění a tvoří nikoliv pro společenský status současného umělce, ale z naléhavé vnitřní potřeby realizovat se prostřednictvím výtvarné tvorby (Cardinal, ). Původní a poněkud specifické označení art brut je dnes často užíváno pro výtvarnou tvorbu pacientů psychiatrických léčeben a lidí s duševním onemocněním. V současném celosvětovém uměleckém diskurzu se tyto pojmy často zaměňují (Sochor, ; Feilacher, ; Mikš, ; Nádvorníková, ). Významný český pedagog a teoretik Valenta ( ) uvádí, že v širším pojetí může pojem art brut zastřešovat i již zmiňovaný naivismus, původně spojovaný zejména s pojmen outsider art. Pokud bychom chtěli být terminologicky důslední, pak je možné za art brut považovat pouze Dubuffetovu sbírku v Lausane. Ostatní sbírky v mnohých kulturních centrech a galeriích, včetně další produkce osob s duševní poruchou i mentálním postižením, by měly být řazeny k současnému označení outsider art. Rozsáhlý kvalitativní výzkum v oblasti umění je prezentován v knize Art brut v českých zemích od autorky Nádvorníkové ( ). Kniha představuje doposud nejrozsáhlejší a nejucelenější komparativní studii o tvorbě téměř padesáti autorů z Čech, Moravy a Slezska (mediumiků, solitérů a psychotiků) z let – . Prezentuje biografie jednotlivých umělců charakterizující jejich tvorbu, životní příběhy a filozofii. Jednotliví umělci (outsiders) jsou prezentováni z pohledu přínosu společenských hodnot skrze svoji tvorbu. Zajímavá data přináší také mezinárodní srovnávací studie z roku až analyzující a hodnotící kulturní a umělecká centra v Evropě zaměřující se na tvorbu outsider art. Studie prezentuje na charakteristice jednotlivých institucí a organizací nejnovější zahraniční trendy v oblasti umění, kulturních projektů a vzdělávacích aktivit. Poukazuje na významnost

Pavel Sochor

STUDIE

zapojení neziskového sektoru a nutnost propojení institucí poskytujících komplexní podporu (ateliérového prostředí, vzdělávací, sběratelskou, sociální, ekonomickou atd.) (Bach et al., ). Kvalitativní šetření provedené v roce – ve Finsku mapuje výtvarné vzdělávání a související výtvarnou tvorbu lidí s mentálním postižením ve výtvarných ateliérech a centrech. Data publikuje Vienamo et al. ( ) pod názvem LÖYTÖJÄ – Outsider Art from Finland. Kniha je opatřena obsáhlou biografií jednotlivých autorů pocházejících z různého sociálního prostředí a komunit.

Diskuse a závěr Tento příspěvek se zaměřil na mezioborové téma role výtvarné tvorby v celoživotním vzdělávání u osob s postižením. Poukazuje na potřebu včasného inkluzivního vzdělávání u studentů se speciálními vzdělávacími potřebami z důvodu dopadu na úspěšnost v socializačním procesu. Společná východiska lze nalézt v inkluzivně vzdělávacích a uměleckých přístupech. Společný jim je například respekt k jedinečnosti i obhajoba jinakosti a diverzity ve společnosti. Související charakteristika modelů postižení medicínského a sociálního poukazuje na rozdílnost postojů k lidem s postižením v dějinném kontextu. Představený medicínský model preferuje v oblasti terapeutických intervencí arteterapeutické přístupy, které mohou podpořit efektivitu vzdělávání skrze účinnou sebereflexi a sebepoznání (srov. Slavík, ; Jebavá, ). Právě posilování těchto oblastí může u člověka s postižením podpořit efektivitu celoživotního sebevzdělávání a tím ovlivnit jeho úspěšnost ve společnosti. Sociální model pojetí postižení a jeho aplikace v umělecké i mimoumělecké praxi představuje respektování diverzity osobnosti člověka s postižením a jeho komplexnější interpretaci v sociální realitě. Záměrná a dlouhodobá výtvarná činnost s cílem veřejné sebeprezentace autora s postižením může úspěšně rozvíjet jeho sociální a pracovní kompetence. Ty souvisejí se způsobem veřejné prezentace jeho tvorby a s úspěšným zvládáním souvisejících sociálních interakcí, a to za případné osobní asistence a odpovídající nabídky sociálních služeb a vzdělávacích forem. Prezentace vlastní jinakosti prostřednictvím výsledků své práce (výtvarné tvorby) tak může přinést nové společenské hodnoty v oblasti umění a kultury (např. umění art brut a outsider art). Normalita se tak v tomto prostoru stává relativní kategorií, což dokazuje mezinárodní úspěch uměleckých center pro autory s postižením (Gugging, INUTY, Kaarisilta aj.).

STUDIE


Lze konstatovat, že autentická a originální tvorba podporuje úspěšnou socializaci umělce s postižením. Za zmíněnými uměleckými úspěchy autorů s postižením často stojí dlouhodobý vzdělávací proces, na kterém se podílí širší tým (lektorující profesionální umělci, speciální pedagogové, osobní asistenti atd.). Zásadním přínosem takových dílen (uměleckých center a otevřených ateliérů) pro dospělé osoby a seniory se zdravotním postižením je pestrá nabídka různých forem vzdělávacích aktivit i v mimoumělecké oblasti. Výtvarná tvorba díky své univerzální povaze zde může nabývat podoby terapeutické (art for therapy), mimoumělecké i umělecké (art brut, outsider art a disability art). Získané i prohloubené řemeslné a kreativní dovednosti mohou být důležitým faktorem při pracovním uplatnění postižených ve specializovaných oborech, a to nejen v oblasti užitého umění. Aktivní přístup k výtvarné tvorbě i souvisejícímu procesu výtvarného (uměleckého i mimouměleckého) vzdělávání umožňuje rozvíjení sociokulturních kompetencí člověka s postižením. Umělecké a mimoumělecké formy prostřednictvím výtvarné tvorby v procesu celoživotního učení představují proces podmiňující rozvoj kreativního, estetického i uměleckého vnímání každého člověka a možnost posílení pracovních a sociálních kompetencí. V českém prostředí se tím rozšiřuje nabídka výtvarných sociálněterapeutických dílen, kurzů, výtvarných dílen a ateliérů. Elementární předpoklady pro kulturní proměnu prostředí tak spočívají ve schopnostech spolupracovat a vzdělávat se v koordinaci s druhými lidmi. Umělecká i mimoumělecká tvorba tento předpoklad splňuje. Rozvoj kulturních aktivit, v nichž mají své nezastupitelné místo lidé se zdravotním postižením, lze považovat za jeden z významných indikátorů rozvoje inkluzivního prostředí v České republice. Tato práce byla podpořena z projektu „Zaměstnáním čerstvých absolventů doktorského studia k vědecké excelenci“ (CZ. . / . . / . ), který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Literatura B

, M. . . On the Map: Exploring European Outsider Art: A Notebook. Ghent: Museum Dr. Guislain. p. ISBN - - .

B

, C., M , G. . Exploring Disability: A Sociological Introduction. nd edition. Cambridge: Polity Press. p. ISBN - - .

C

, R. ISBN

F

- -

. Cultural Conditioning, Outsider art. London: Studio Vista. - .

- -

. Gugging meisterwerke! St. Pölten: Residenz Verlag. - .

, J. ISBN

p.

p.

Pavel Sochor

G

, A. M. p. ISBN

H Portál. H H

J K

, K. ISBN

, J.

. Art Therapy: A Handbook. Buckingham: Open University Press. - .

, A. . Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: s. ISBN - . . - -

-

. Towards an Inclusive Arts Education. London: IOE Press. - .

p.

. Úvod do arteterapie I. Praha: Karolinum.

s. ISBN

-

-

- .

, M.

. O tvorbě mentálně postižených autorů. In S B , H., B , J., Z , T., K , M. Obrazy příběhů – příběhy obrazů. Brno: Masarykova univerzita. s. ISBN - - . ISBN

K

- -

, R. . Galerijní animace a zprostředkování umění: poslání, možnosti a podoby seznamování veřejnosti se soudobým výtvarným uměním prostřednictvím aktivizujících programů na výstavách. Brno: Akademické nakladatelství CERM. s. ISBN - .

K K

.

STUDIE

, S. -

-

. Základy psychoterapie. ., aktualiz. vyd. Praha: Portál. - .

s.

, L. . Sociální práce a lidé se zdravotní postižením [CD-ROM]. . vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. ISBN - - . , J.

. Psychologie umění: obecné základy. Praha: SPN.

s. ISBN

-

-

- .

M

, F. . Gombrich: tajemství obrazu a jazyk umění: pozvání k dějinám a teorii umění. Brno: Barrister & Principal. s. ISBN - - .

N

, A. Arbor Vitae.

. Art Brut v českých zemích: mediumici, solitéři, psychotici. Olomouc: s. ISBN - - - .

Národní akční plán sociální inkluze [online]. c

[cit.

-

-

]. Dostupné z:

http://www.napsi.cz/download/pdf/pdfs_11.pdf. (Pozn. redakce: v době přípravy

časopisu byl internetový odkaz nefunkční.) N

, L. . Tělesné postižení jako fenomén i životní realita: diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. Praha: Portál. s. ISBN - - .

N

, P. univerzita.

. Deaf Art – Výtvarné umění v kultuře Neslyšících. Brno: Masarykova s. ISBN - - .

O ateliéru [online]. c


-

-

]. Dostupné z:

http://www.kreat.cz/domains/kreat.cz/index.php/home.

P P

, K. univerzita. , J.

. Postižení jako axiologická kategorie sociální participace. Brno: Masarykova s. ISBN - - .

. Dějiny umění. . sv. Praha: Knižní klub.

s. ISBN

-

-

- .

Postavení a stragie OZP na trhu práce [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/zamestnavani_ozp/ helpforthem/hlavni_vystupy_projektu_a_jejich_prinosy/dotaznikove_setreni_ozp_ na_trhu_prace.pdf.

P

, J. ISBN

-

. Andragogický výzkum. Praha: Grada Publishing. - .

s.

STUDIE

S

, J. ISBN


-

. Od výrazu k dialogu ve výchově: artefiletika. Praha: Karolinum. - .

s.

S

, J. . Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky: . díl. . vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. s. ISBN - - .

S

, J., W , P. . Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky: . díl. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. s. ISBN - .

S

, P. ISBN

S

-

. Disability and Art Creation. Brno: Masaryk University. .

p.

, P. . Člověk s postižením a výtvarná tvorba: od zobrazování k autorství. Brno: Masarykova univerzita. s. ISBN - - .

Speciální výtvarná výchova [online]. c , poslední revize neuvedena [cit. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv.

-

-

].

S

, H. univerzita.

S

B . . Trasy: výzkum historických a inovativních aspektů umění a edukace. Brno: Masarykova univerzita. s. ISBN - - .

Š

-F

. . Senioři: Creative help – tvůrčí dílny se seniory. Brno: Masarykova s. ISBN - - .

, J.

. Základy arteterapie. Praha: Portál.

s. ISBN

-

-

- .

Umělci pro společnost: příklady kulturních projektů v oblasti sociální inkluze [online] c poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z:

,

http://www.programculture.cz/media/document/umelci-pro-spolecnost.pdf.

V roč.

, M. . Outsider Art a umělci s mentálním postižením. Speciální pedagogika, , č. , s. – . ISSN .

V

, E. Art Centre.

.

. LÖYTÖJÄ – Outsider Art from Finland. Taidekeskus Kettuki: Kettuki p. ISBN - - .

V

, M. . Teoretická východiska speciální pedagogiky. In O , D., V , M. Speciálně pedagogická podpora dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami mimo školu. Brno: Paido. s. ISBN - - .

V

, M. . Teorie a praxe inkluzivní didaktiky se zřetelem na inkluzivní, otevřené a projektové vyučování. In V , M., B , B. . Intervence v inkluzivní edukaci dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a jejich pracovním uplatněním. Brno: Paido. s. ISBN - - .

Autor Mgr. Pavel Sochor, Ph.D., Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Institut výzkumu inkluzivního vzdělávání, Poříčí a, Brno, e-mail: [email protected]


, roč. , č. , s.

–

Empirická studie H , N., K , J. . Péče o německé seniory trpící demencí a jinými nemocemi v soukromých sociálních zařízeních na území Polska – případová studie. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2016060170. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: .

.

.

PÉČE O NĚMECKÉ SENIORY TRPÍCÍ DEMENCÍ A JINÝMI NEMOCEMI V SOUKROMÝCH SOCIÁLNÍCH ZAŘÍZENÍCH NA ÚZEMÍ POLSKA – PŘÍPADOVÁ STUDIE Nicole Horáková, Jan Kajfosz Abstrakt: Evropská společnost stárne a zatím nikdo přesně neví, jak s tímto problémem zacházet. Existují různé modely od rodinné péče, speciálního bydlení pro staré lidi až po profesionální ústavní péči, která však má tu nevýhodu, že je velice nákladná. V Německu se objevil v posledních letech nový trend, a sice posílat staré lidi, zejména ty, kteří trpí demencí a potřebují intenzivní péči, do zahraničí, kde jsou pečovatelské služby na vysoké úrovni a zároveň mnohem levnější než v samotném Německu. Cílem našeho příspěvku je na příkladu soukromého pečovatelského ústavu, který se nachází v Polsku v Horním Slezsku a je specializovaný na německou klientelu, rozebrat sociální praktiky související s umísťováním seniorů do takových zařízení a také způsoby konstruování významů zajišťujících těmto praktikám srozumitelnost v rámci různých zúčastněných skupin. Použili jsme metodu kvalitativního terénního výzkumu, zahrnující diskurzivní a narativní analýzy různých materiálů (rozhovorů, propagačních textů, internetových stránek), což nám mezi jinými umožnilo rekonstruovat mediální obraz zkoumané rezidence pro seniory a zasadit ho do širšího kontextu. Klíčová slova: migrace, ústavní péče, terénní výzkum, diskurzivní, analýza, narativní analýza

Care of Elderly Germans Suffering from Dementia and other Diseases in Private Social Welfare Institutions in Poland—A Case Study

STUDIE

Péče o německé seniory trpící demencí . . .

Abstract: The European society is getting older and nobody knows how to deal with this problem. There are different models from family care, special housing for elderly to professional institutional care, which has the disadvantage of being very expensive. In Germany we have noticed in the last two or three years a special trend to send old people suffering from dementia to foreign countries, because these people need intensive care and the social services for example in Poland have a high standard. The aim of our survey is to dismantle, by the example of the private care institution situated in Poland, Upper Silesia which specializes on German customers, the social practices associated with placing the elderly in such institutions and also the methods of constructing meanings of these practices providing clarity in the various groups that take part in this process. To reach this aim we used qualitative field research, including discourse and narrative analysis of various materials (interviews, promotional texts, websites), which beside other things allowed us to reconstruct the media image of the surveyed residences for the elderly and show it in a wider context. Key words: migration, institutional care, field research, discourse analysis, narrative analysis

Demografické stárnutí populace postihuje skoro každou vyspělou zemi v Evropě a podílejí se na něm takové faktory jako pokles počtu narozených dětí a prodlužování předpokládaného dožití. Fakt, že se střední délka života prodlužuje, vede mimo jiné k tomu, že ve společnosti roste podíl seniorů a zároveň se prodlužuje i časový úsek poslední fáze života. Prognózy předpovídají v Evropě do roku víc než % růst populace + (Population . . ., ). V Evropě má největší podíl obyvatel ve věku + Spolková republika Německo, kde se senioři věkové kategorie mezi a lety soustřeďují zejména ve větších městech v severní části Německa a v bývalých průmyslových centrech nových spolkových zemí (Active . . ., ). Pod vlivem těchto statistik a demografických prognóz se v posledních letech stále více mluví o aktivním stárnutí jako o možnosti zmírnit náklady spojené se stárnutím populace, jež zatěžují mladší generace i stát jako celek. Aktivní stárnutí však předpokládá určité podmínky nutné k tomu, aby se starší či starý člověk mohl na základě práva na sebeurčení aktivně zapojit do chodu společnosti. Vedle fyzického a psychického zdraví, určitého rozměru mobility, sociálních kontaktů, podpory ze strany rodiny a samostatnosti v rozhodování k nim patří i finanční nezávislost či ekonomická soběstačnost (srov. Sýkorová, ). Roste-li ve společnosti podíl seniorů, roste také podíl těch z nich, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vyžadují stálou péči. Tu jim poskytují buď příbuzní, anebo státní či soukromé instituce. Rozhodnutí nechat starší členy rodiny opatrovat v domově pro seniory s odpovídajícím rozsahem

Nicole Horáková, Jan Kajfosz

STUDIE

pečovatelských služeb je – hlavně v sousedním Německu – převážné ekonomickým rozhodnutím. Průměrný důchod zde v roce činil eur měsíčně (srov. Rentenversicherung . . ., ). Pokoj v domově pro seniory s pečovatelskou službou stojí ale průměrně eur měsíčně, podle toho, kolik péče klient potřebuje. Z fondu Pflegeversicherung se nepokryje ani polovina této částky. Důchod a podpora ze strany pojišťovny u většiny seniorů nestačí, aby si mohli dovolit péči v blízkosti svých rodinných příslušníků. Tento nedostatek sociálního systému v Německu využívají podnikatelé, kteří nabízejí pečovatelské služby v zahraničí. Fenomén, že do Německa přijíždějí za prací pečovatelky a pečovatelé z Polska, Slovenska nebo jiných zemí střední a východní Evropy (s nižšími mzdovými požadavky), aby se tam v různém rozsahu starali o seniory, je dostatečně známý. Zhruba v posledních dvou letech se však objevil nový trend. Senioři se přímo „vyvážejí“ do zemí, kde lze ze strukturálních důvodů získat stejný, nebo dokonce lepší rozsah poskytovaných sociálních služeb za nižší cenu. Informace o tomto novém trendu pronikají v do německých médií (např. reportáže o německých seniorech, kteří se rozhodli strávit podzim života v Thajsku, o péči o německé seniory trpící různými formami stařecké demence v téže zemi, srov. Oma . . ., ; Deutschland/Tschechien . . ., ). Touto cestou si potenciální „emigranti“ a jejich rodinní příslušníci mohou osvojit myšlenku, že zde podobné možnosti existují a že jejich využívání není natolik neobvyklé či ojedinělé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neznamená to nic jiného, než že se zde – mimo jiné za přispění médií – rodí jistá norma, která zajišťuje podobným rozhodnutím společenskou akceptovatelnost a která funguje jako vzorec (angl. pattern) pro možné budoucí rozhodování dotčených, ať už samotných seniorů (s různými nároky na rozsah sociálních služeb vzhledem k jejich zdravotnímu stavu), nebo jejich rodinných příslušníků. Ti sehrávají v podobném rozhodovacím procesu klíčovou roli v závislosti na tom, jak úzké emocionální vazby je se seniorem pojí a nakolik jsou schopni jej k takovému kroku motivovat. V případě, kdy se potenciální „emigrant“ vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (zejména kvůli mentálnímu handicapu) sám rozhodnout nemůže, musí to jeho nejbližší příbuzní udělat za něj. Mediální informace o možnosti německých občanů využívat sociální služby v zahraničí kromě toho plní – ať už zcela nezáměrně a podružně, nebo v závislosti na konkrétních podmínkách možná i cíleně – funkci určité kryptoreklamy (skryté reklamy), a to tehdy, když jsou málo vyvážené, když informují své příjemce více o kladech seniorských emigrací za lepšími a levnějšími sociálními službami než o jejich záporech.

STUDIE


Cílová oblast Horní Slezsko v kulturně-historické perspektivě K zemím s poměrně velkým potenciálem pro zajišťování sociálních služeb pro německé seniory patří Polsko, a to nejenom ze strukturálních důvodů, k nimž patří zejména nižší náklady na kvalifikovanou pracovní sílu, ale také vzhledem ke geografické blízkosti ke Spolkové republice Německo. Vlastní terénní výzkum byl prováděn v obci Bílá¹ v Horním Slezsku, tedy v oblasti současného Polska, která si vzhledem ke svému kulturně-historickému vývoji zachovala jistou jazykovou a kulturní blízkost k německy mluvícím zemím, což činí tuto oblast poměrně vhodným místem pro zřizování komerčních pečovatelských institucí pro německou klientelu. Obec Bílá leží v části historicky multietnického Horního Slezska (Górny Śląsk/Oberschlesien)². Dnešní skladbu obyvatelstva v této oblasti, jakož i jeho jazykové a kulturní kompetence ovlivňovaly různé faktory, z nichž jsou nejpodstatnější dva – postupný příchod obyvatel z různých oblastí dnešního a předválečného Polska (dnes části západní Ukrajiny, Běloruska a Litvy) od roku a odchod části hornoslezských autochtonů do západního Německa v několika vlnách³. Pro cíle předkládané práce je podstatná pouze skutečnost, že v současné době má nemalá část obyvatel obce, na jejímž katastru se zkoumaná pečovatelská instituce nachází, zkušenosti s prací v Německu (zejména pokud se jedná o osoby s dvojím občanstvím – Polska a Německa⁴). Je kromě toho více či méně znalá němčiny a disponuje určitými kulturními kompetencemi, Pozn. redakce: Místa a názvy institucí byly redakcí časopisu anonymizovány nad rámec anonymizace provedené autory studie. Jedná se o území, které bylo v roce administrativně připojeno k Pruskému království. Spolu s ním pak tvořilo součást Německého císařství ( – ), načež bylo v roce rozděleno mezi tehdejší Výmarskou republiku a Polsko. Horní Slezsko bylo po roce postiženo novým poválečným uspořádáním jen v omezené míře. Byť se tehdy německo-polská hranice posunula na západ a celé bývalé pruské Slezsko se vyjma malého cípu na západní straně Lužické Nisy stalo součástí polského státu, v Horním Slezsku k celkové výměně obyvatelstva nedošlo, a to z hospodářských a politických důvodů. Autochtonní obyvatelé znalí alespoň zčásti polštiny nebo slovanského dialektu, ti, jejichž příjmení odkazovalo k polskému (nebo alespoň slovanskému) původu a ti, kteří byli nepostradatelní pro hornoslezský průmysl, mohli získat tzv. rehabilitaci a být vyloučeni z odsunu, jenž zde tak proběhl v poměrně omezené míře (Bahlcke, Gawrecki, Kaczmarek, ). Migrace obyvatel Horního Slezska do tehdejší Německé spolkové republiky byla motivována jednak represemi ze strany státní administrativy, která německou menšinu do devadesátých let . století neuznávala, zejména pak ekonomickými rozdíly mezi tehdejším západním Německem (prožívajícím od padesátých let tzv. hospodářský zázrak) a Polskou lidovou republikou, zmítanou od sklonku sedmdesátých do devadesátých let . století hospodářskými problémy (Kneip, , s. – , srov. Bahlcke, Gawrecki, Kaczmarek, ). Od roku je trh práce v Německu bez omezení přístupný i pro držitele samostatného polského občanství.


STUDIE

umožňujícími poměrně snadné fungování v německy mluvícím prostředí. Pro přesnost je nutno připomenout, že se mezi autoidentifikacemi (obrazy vlastní jazykové a kulturní příslušnosti) a skutečnými jazykovými a kulturními kompetencemi mohou vyskytovat zásadní rozdíly (srov. Finkielkraut, , s. – ). Během častých přeshraničních kontaktů s obyvateli Ratibořska, kde probíhal vlastní terénní výzkum, dochází běžně k situacím, kdy mluvčí nadsazují své vlastní jazykové dovednosti. Mluvit německy zde často znamená mít znalost tzv. školské němčiny nebo jen pasivní znalost jazyka, kdy mu aktér vcelku rozumí, ale sám jej používá jen s obtížemi. Lidí používajících aktivně němčinu v běžných každodenních situacích je v obci Bílá a jejím okolí jen zanedbatelné množství. Zpravidla se jedná o příslušníky nejstarší generace a ty, kteří pendlují do Německa za prací. Ostatním z řad německé menšiny i mimo ni stačí, že se ke znalosti němčiny hlásí. V Bílé, kde jsme provedli většinu rozhovorů a pozorování, se denně mluví polsky, lokálním slezským nářečím anebo jeho kreolizovanou podobou, jež se vyvinula pod vlivem polštiny. Dovednost mluvit německy je zde často jen deklarovaná (spadající do kategorie „zbožného přání“, angl. wishful thinking), kdy jako „důkaz“ nezřídka postačuje bohatá přítomnost germanismů v místním nářečí.

Rezidence pro seniory Nově postavený dům, v němž sídlí Rezidence pro seniory, leží ve slepé ulici na okraji vesnice, která čítá kolem obyvatel. Rezidence nabízí místo pro lidí, kteří potřebují péči. Disponuje jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji se standardním vybavením a vlastním sociálním zařízením. Dům má společenskou místnost, kde se konají různé kroužky, velkou společenskou místnost, kde senioři společně jedí nebo jenom tak pobývají, fyzioterapeutickou místnost a kapli, v níž se koná pravidelně každých čtrnáct dní bohoslužba v německém jazyce. Vedoucí pečovatelské služby, která nás prováděla po rezidenci a která jako jediná mluví bezchybnou němčinou (je to její mateřština), nám ukázala, že i nádobí, které slouží v jídelně, je originální, importované z Německa: „Naši klienti nemají stálý kontakt s rodnou vlastí pouze prostřednictvím moderní komunikační techniky (satelitní televize, internet – pozn. aut.). Také hrnky, talíře a všechny materiální věci, které je obklopují, jsou originální z Německa a mají dát klientům pocit bezpečí a domova“ (vedoucí pečovatelské služby během naší návštěvy v rezidenci, únor ). Domov pro seniory je zvenčí i zevnitř hezký, zahrada je nově vybudovaná a oplocená. Stromy a keře v zahradě jsou ještě nízké a neposkytují stín. Není

STUDIE


zde žádná pergola či jiný druh posezení, kde by senioři mohli posedávat. Fotografický materiál umístěný na webových stránkách rezidence však zprostředkovává jiný dojem. Na webu jsou vidět senioři věnující se zahradničení, avšak v areálu rezidence jsme taková ani obdobná místa neviděli. Kombinace fotografií a ilustračních fotografií, které se ve spontánní percepci snadno stávají prostou reprezentací toho, co je na místě k dispozici, je ostatně široce využívaným marketingovým tahem. Ve veřejném prostranství celé vesnice jsme nezaznamenali jedinou lavičku, kde by si senioři během svých procházek mohli odpočinout. Pokud ovšem na procházky chodí, protože přejít hlavní silnici, po které neustále jezdí nákladní vozidla, musí být pro nepříliš mobilního seniora skoro nadlidský výkon, jak se vyjádřil student, který se zúčastnil terénního výzkumu v obci. Pokud senior přejde přes silnici, může navštívit místní kostel, naproti němuž se nachází hřbitov (vzdálenost hřbitova i kostela je zhruba – metrů od rezidence pro seniory). Jestli se obyvatel tohoto soukromého ústavu, čistě hypoteticky, vydá pěšky dále do vesnice, mohl by navštívit místní restauraci či dva obchody. Samotné umístění rezidence do této lokality nepřeje volnému pohybu v bezprostřední blízkosti areálu. Chybí zde les nebo místní park pro procházky, kino nebo jiné možnosti zábavy.

Design výzkumu Původním cílem našeho příspěvku bylo zjistit pomocí rozhovorů a zúčastněných pozorování ve zmiňované rezidenci pro seniory důvody, které vedly samotné klienty (ty, kteří se vzhledem ke své duševní kondici rozhodli pro odchod z Německa sami) k tomu, že si zvolili možnost přestěhovat se ve vysokém věku do cizího prostředí. Zajímalo nás, jakou roli v tomto procesu rozhodování sehrála rodina a jakým způsobem probíhá kontakt s nejbližšími. Výsledky sondáží jsme chtěli interpretovat pomocí současných migračních teorií a chtěli jsme se pokusit o určení míry autonomie v rozhodování seniorů. Původní plán a výzkumnou otázku jsme však museli v průběhu šetření změnit, jelikož s námi vedení rezidence odmítlo spolupracovat i přesto, že naše první e-mailové kontakty s ředitelem této instituce (se sídlem v Německu) a taktéž osobní kontakt na místě byly velmi pozitivní. Vedení rezidence ochotně spolupracuje s novináři, v čemž spatřuje marketingovou příležitost k sebeprezentaci navenek. Publicistické výstupy, kterých je překvapivě mnoho, zveřejňuje na svých webových stránkách. Původní vstřícnost ze strany vedení byla vystřídána rezervovaností a posléze i odmítnutím tehdy, když se ukázalo, že nám jde o hloubkovou analýzu, která zahrnuje rozhovory s klienty o jejich bývalém i stávajícím životě (v závislosti


STUDIE

na jejich ochotě a zdravotním stavu), ne o běžnou prezentaci v daných podmínkách skutečně vysoké kvality péče o svěřené seniory. Nepomohla naše opakovaná ujištění o našich etických standardech⁵, navíc čím precizněji jsme vysvětlovali naše záměry, tím zřetelněji se projevovala neochota vedení svolit k plánovaným rozhovorům s klienty rezidence. V e-mailu, který jsme obdrželi několik dnů po prvním osobním kontaktu s provozovateli rezidence, nám bylo oznámeno, že s námi spolupracovat nebudou. Bylo to zdůvodněno tvrzením, že si to rodinní příslušníci klientů, kteří by jinak byli psychicky a fyzicky zdatní k plánovaným rozhovorům, nepřejí. Podle zásady fungující v rámci tzv. zakotvené teorie (angl. grounded theory), příznačné pro kvalitativní terénní výzkum, je celkový neúspěch terénního výzkumu principiálně nemožný, pokud samotné tázání a použité metodologické postupy důsledně zohledňují konkrétní podmínky v terénu a pokud se těmto podmínkám přizpůsobují (srov. Charmaz, ). Vycházeje z této skutečnosti jsme se rozhodli učinit předmětem analýz naší zkušenost se samotným rozhodovacím procesem, zda povolit nebo zamítnout naše rozhovory se seniory institucionalizovanými ve zkoumané rezidenci v obci Bílá, a jeho okolnostmi, a taktéž naší zkušenost s aktéry daného procesu. Rozhodli jsme se navíc srovnat informace, které jsme během naší návštěvy v rezidenci obdrželi od odpovědných provozovatelů, s poznatky, které jsme získali během několika návštěv v okolí rezidence, kam nám již nemohl být odepřen přístup. Dále jsme podrobili diskurzivní analýze veškeré mediální – mezi jinými i propagační – texty vztahující se ke zmiňované rezidenci a přihlédli jsme k obdobným textům, pomocí nichž se prezentují analogická pečovatelská zařízení v Polsku. Cílem takové analýzy, která vychází zejména z Foucaultovy archeologie a zčásti i z genealogie myšlení, je prozkoumat způsoby diskurzivního, zejména narativního utváření reprezentovaných jevů a určit implicitní neboli nezjevnou, neverbalizovanou strukturu stojící v pozadí všeho, co je zjevné a verbalizované (Jäger, , s. – ; Keller, , s. – ). Tato struktura sestává nutně i z hodnotových systémů stojících v pozadí toho, Základním etickým problémem každé případové studie je míra anonymizace a její uplatňování tak, aby byli dostatečně chráněni informátoři, zejména pokud jsou zranitelní a pokud se spoluprací s badateli vystavují nebezpečí sankcí ze strany okolí nebo institucí, v jejichž neprospěch se případně vyjadřují. Informátorům jsme změnili iniciály křestních jmen. Jednomu z nich, kde by mohl být takový krok nedostačující, jsme předložili hotový text a požádali jej o souhlas s jeho zněním. Stejně jsme postupovali v případě předsednictva jedné místní kulturní organizace, která nám pomáhala. V obou případech jsme obdrželi souhlas se zněním článku. Přestože se domníváme, že není nutné ve stejné míře anonymizovat mluvčí institucí, ani je neoznačujeme skutečnými jmény. Zastáváme názor, že anonymizace, jejímž cílem je ochrana informátorů, nemůže přerůstat v autocenzuru, která by – dovedena ad absurdum – znemožňovala vznik kritické případové studie.

STUDIE


co a jakým způsobem je řečeno. Text takto může prozradit leccos o sféře „mlčících“, reflexivně nevědomých habitualit, dispozic k určitým způsobům mluvení a myšlení o skutečnosti, k určitým způsobům její konceptualizace a hodnotové hierarchizace (Bourdieu, , s. – ). Text může tudíž ukázat, jaký obraz světa stojí v jeho pozadí, pomocí jakých diskurzivních praktik je tento obraz utvářen a jak se v něm projevují společenské, kulturní a ekonomické podmínky určitého místa a doby (srov. Kajfosz, , s. – ; Czachur, , s. – ). Podmínkou je to, abychom si všímali nejenom obsahů, které text explicitně zprostředkovává, ale i implicitních předpokladů, za nichž se stává srozumitelným. Neméně důležité je mít na zřeteli i to, čemu text vlastně slouží, uvážíme-li spolu s Geertzem ( , s. – ), že je nejenom modelem něčeho, ale zároveň také modelem pro něco. Jako výzkumný tým⁶ jsme byli dobře jazykově vybavení a informátory ochotné ke spolupráci jsme v okolí rezidence našli poměrně snadno: prodavačky z místního obchůdku, servírky a štamgasty z místní restaurace aj. Velice ochotně s námi spolupracovali příslušníci německé menšiny, působící v místním Spolku, snad proto, že se domnívali, že budeme psát i o jejich aktivitách. Zajímala nás pochopitelně ne „objektivní fakta“ týkající se rezidence, distribuovaná a reprodukovaná v rámci lokální „lidové slovesnosti“, nýbrž paměťové reprezentace bezprostředních, očitých zkušeností informátorů s obyvateli rezidence, jakož i informace pocházející od pracovníků dané instituce žijících v obci Bílá a nejbližším okolí. Bezprostředně pro rozhovor se nám nepodařilo získat ani jednoho z pracovníků rezidence (i bývalých). Náš metodologický postup vycházel z konkrétních podmínek v terénu. Snažili jsme se rekonstruovat implicitní konceptuální a hodnotový systém, který dovoluje rozumět „exportu“ německých seniorů do sociálních služeb v zahraničí jako praxi sloužící jejich zájmům. Reprodukci tohoto systému zajišťují mediální texty včetně těch zjevně propagačních (reklamních). Jejich prostřednictvím se námi zkoumaná rezidence – stejně jako i jiná obdobná zařízení – prezentuje veřejnosti a hledá si potenciální klienty. Nepřímo i přímo jim nabízí akceptovatelné východisko ze situace, ve které tito potenciální klienti pociťují závazky vůči svým příbuzným vyžadujícím intenzivní péči a nevědí, jak postupovat, aby nalezli soulad mezi vlastními zájmy a zájmy svých nemocných či nesoběstačných příbuzných. Zajímalo nás, zda, a pokud ano, tak jakým způsobem mediální reprezentace života německých seniorů v zahraničních pečovatelských institucích legitimizují transakce mezi těmito institucemi a příbuznými dotčených seniorů, tj. příbuznými, kteří jsou Kromě autorů se na terénním výzkumu podíleli studenti tehdejšího prvního ročníku sociologie z Filozofické fakulty Ostravské univerzity Ondřej Drozdek, Jan Hnyluch, Michal Hoferík, Jiří Mrázek, Sabina Nováková a Martin Šebesta. Výzkum probíhal od února do dubna .


STUDIE

postaveni před volbu, zda využít či nevyužít nabídky daného zahraničního pečovatelského zařízení. Co se týče stylu a pojmového aparátu, který zde uplatňujeme, vycházíme z požadavků editorů sborníku Writing Culture: Poetics and Politics of Ethnography (Clifford, Marcus, ), kteří po vědeckých statích reprezentujících kvalitativní terénní výzkum požadují pluralitu reprezentací. O tu se snažíme i my. Každý model sociálního jevu má totiž kromě explikativní funkce také funkci pragmatickou či persvazivní už jen proto, že nabízí svému recipientovi nejenom zjevnou, ale i nezjevnou konceptualizaci jevů, spadající do kategorie tacitních znalostí (srov. Berger, Luckmann, Marada, ). V tomto smyslu každý text nejenom reprezentuje skutečnost, ale ji zároveň utváří jakožto určité politicum. Přestože je tento druhý aspekt textu od prvního neodmyslitelný, je věcí vědecké poctivosti, aby nad ním nepřevládal. Tomu může sloužit mezi jinými pluralita pojmů, která čtenáře chrání před persvazí spojenou s jazykem popisu – chrání jej před různými podobami newspeeku. Ten má za cíl spíše utvářet obraz světa na společenskou či politickou zakázku než jej popisovat. Z daných důvodů se v našem textu vedle „seniora“ objevuje „důchodce“ či „penzista“, vedle „rezidence pro seniory“ také „domov důchodců“ či „domov pro seniory“, vedle „mentálního handicapu“ pojem „demence“ apod. Záměrně se tak snažíme o mnohost pojmů, které, ačkoliv mají identické či podobné definiční významy, se liší mezi sebou konotacemi, tedy významy doprovodnými či podružnými, spojenými z různorodými axiologickými (hodnotícími) náboji. Étos, který je od vědecké práce – ve zjevné nebo skryté podobě – neodmyslitelný, může cílit na to, aby byl život seniora v sociální instituci (úměrně podmínkám) co nejkvalitnější, nejbohatší, nejdůstojnější apod. Nelze jej však naplňovat pouhým vytvářením určitého režimu řeči (korektního způsobu mluvení). Nazveme-li člověka ve stáří „seniorem“, neučiníme jej mladším. Nazveme-li instituci, v níž žije, „rezidencí“, jež konotačně odkazuje k luxusním sídlům majetných vlastníků, neučiníme ji pro život příjemnější. Právě naopak, důsledkem rétorického vytváření určitých zdání může být snižování společenské citlivosti vůči jevům, které si žádají pozornost. Proto mohou být dobře míněné eufemizace v diskurzu sociálních věd zavádějící, a to zejména tehdy, nabývají-li podoby zaběhnutých, nereflektovaných deskriptivních úzů. Odvolávaje se na J. Clifforda, G. E. Marcuse, E. W. Saida a mnohé další představitele tzv. diskurzivního obratu v sociálních vědách (angl. discursive turn) můžeme mít za to, že je naším primárním úkolem rétorické strategie identifikovat, ne je bezděčně reprodukovat či se jim v zájmu pojmové korektnosti přizpůsobovat.

STUDIE


V zajetí hry představ Značným zklamáním byl pro nás telefonický kontakt s knězem místní katolické farnosti, který dvakrát odmítl rozhovor, a to bez zdůvodnění, prudce a nepříliš zdvořile. Jedná se o stejného kněze, který podle informací, jež nám sdělila vedoucí rezidence, zajišťuje duchovní péči pro katolické klienty ústavu a každých čtrnáct dnů pro ně slouží mši v kapli rezidence. Jak vyplývá z výpovědí hned několika informátorů, účastníci sporadických německojazyčných bohoslužeb v místním kostele nejsou s jazykovou vybaveností faráře spokojeni. Kázání údajně pouze přečte, jelikož „neumí moc německy“, což se potvrdilo i během našeho telefonického kontaktu. Otázkou zůstává, jakým způsobem tedy zajišťuje duchovní péči pro seniory v rezidenci, zejména když na jejích internetových stránkách čteme: „Pokud obyvatelé naší rezidence potřebují duchovní péči nebo si ji přejí, mohou se obrátit na naší sestru-důvěrnici, faráře nebo na německojazyčnou duchovní péči po telefonu.“ Na stejných stránkách také stojí: „Jen metrů opodál stojí vesnický katolický kostel, v němž je několik dnů v týdnu sloužena svatá mše německy a denně polsky.“ Dle názoru několikerých členů místní německé menšiny je tomu tak pouze na papíře. Ve skutečnosti jsou v místním kostele německojazyčné mše daleko méně četné (zpravidla jednou za měsíc), zejména proto, že jim farář není nakloněn, a to zdaleka nejenom z důvodu vlastní slabé jazykové vybavenosti. Jak vypověděla paní D. z řad zástupců německé menšiny, farář „nerad mluví německy a snaží se německým farníkům v obci Bílá házet klacky pod nohy, jen aby se nekonaly bohoslužby v německém jazyce“. Odtud pramení jisté napětí, kvůli kterému dokonce někteří místní dojíždějí na českojazyčné a polskojazyčné mše do nedalekého příhraničního města. Není vyloučeno, že zde lze hledat důvod, proč farář rozhovor o zkušenostech ze své duchovní služby pro německé penzisty dosti nevybíravým způsobem odmítl. Případ avizované duchovní péče v německém jazyce, o jejíž kvalitě lze zásadně pochybovat, není jediný, kde se marketingově či píárově motivované informace rozcházejí se stavem konstatovaným na základě výpovědí informátorů z okolí rezidence. Vedoucí pečovatelského ústavu, s níž jsme během naší jediné návštěvy v rezidenci hovořili, kromě jiného zdůrazňovala, jak zdařile se klienti rezidence začleňují do života vesnické komunity, jak se děti z místní mateřské školky (které pro seniory příležitostně zpívají), farář a členové Spolku angažují s cílem napomáhat německy mluvícím obyvatelům rezidence s integrací do lokální společnosti, aby se zde zabydleli a zvykli si na nové prostředí (vedoucí pečovatelské služby během naší návštěvy v rezidenci, únor ). Netajili


STUDIE

jsme se totiž tím, že míra integrace německých seniorů do místního prostředí je něčím, co nás velice zajímá. Z úst vedoucí ústavu a zástupce obchodního vedoucího jsme se mimo jiné dozvěděli, že klienti, kteří toho jsou po zdravotní stránce schopni, se pravidelně účastní setkání členů Spolku. Členové Spolku tuto skutečnost ale nepotvrdili. Obyvatelé rezidence s nimi přišli do styku pouze jednou. Jednalo se o novoroční setkání pořádané tradičně v lednu v místní restauraci, což nám dodatečně potvrdila servírka, která tam pracuje. Senioři přišli v doprovodu zaměstnanců rezidence a prakticky žádný bezprostřední kontakt se členy Spolku nenavázali, už kvůli jazykové bariéře, jelikož příslušníci místní německé menšiny (vyjma nejstarších seniorů upoutaných ve svých domovech) zpravidla nemluví plynule německy a obyvatelé pečovatelského ústavu mohou jen stěží překonat jazykovou bariéru. Další spolupráce zatím není plánována, jelikož, jak prohlásila paní B., „vedení nepustí seniory samostatně na procházky mimo rezidenci či do vesnice“. Informaci, že ani fyzicky a mentálně zdatní obyvatelé rezidence tento objekt „na vlastní pěst“ nikdy neopouštějí, potvrdily víceré zdroje. Pokud někdo zvenčí nějaké klienty ústavu zahlédne, pak vždycky v doprovodu někoho z pečovatelského personálu. Personál zdatnějším důchodcům v pohybu vně rezidence patrně nebrání, pouze tento pohyb organizuje a motivuje je, aby se přizpůsobili „pravidlům“. Z výpovědi bývalé zaměstnankyně, která odjela za prací do Německa (zprostředkované její známou R. z obce Modré) vyplývá, že je v rezidenci problém ani ne tak s nezvladatelnými aktivitami seniorů jako s jejich apatií, kdy se jim mnohdy „nic nechce“. O možných vnějších strukturálních faktorech utváření různých pocitů a nálad institucionalizovaných seniorů zde kvůli nedostatku konkrétních poznatků „zevnitř“ mnoho nevíme. Lze však s jistotou říci, že takové faktory vždy a všude ovlivňují formy lidské emocionální zaangažovanosti nebo nezaangažovanosti ve vztahu k vnějšímu světu (Bourdieu, , s. – ). Je vcelku nemožné, aby se na psychické kondici seniorů nijak neodrážela skutečnost, že jsou daleko od míst jejich vzpomínek. Tento předpokládaný deficit, který jsme kvůli zamítnutému kontaktu s obyvateli rezidence nemohli ani potvrdit, ani vyvrátit, lze patrně jen stěží vyplnit materiálním komfortem. Takto se během jednoho rozhovoru v Ratiboři vyjádřila vedoucí obecního odboru sociálních služeb, paní A., když hodnotila své dosavadní dlouholeté zkušenosti s umísťováním místních nesoběstačných seniorů do pečovatelských institucí. (Soukromá rezidence pro seniory nepodléhá podle platných zákonů kontrolním institucím platným pro obdobné ústavy, jejichž zřizovatelem je stát.) Paní A. se domnívá, že pro staršího člověka není tak důležité komfortní materiální zajištění bydlení s vysokým hygienickým

STUDIE


standardem, ale víc mu záleží na duchovní stránce a na emocionálních vazbách na místo, kde bydlí. Tyto vazby mu mohou poskytovat známé věci či prostředí, které ho doposud obklopovaly, nebo lidé (rodinní příslušníci nebo i profesionální pečovatelé). Podle paní A. cílí vzhled a pozitivní dojem, které se pokoušejí pečovatelské domy vzbudit, více na emocionální stránku příbuzných, kteří si přejí pro své rodinné příslušníky, odkázané na profesionální péči, jenom to nejlepší. Závažným faktorem, jenž se může odrážet na psychické kondici seniorů, je v tomto kontextu jazyková vybavenost pečovatelského personálu. Bez určité pokročilosti ve znalosti jazyka je důvěrný rozhovor nemožný. Podle informací některých členů Spolku, které pocházejí od lidí, kteří v rezidenci pracovali, nejsou znalosti němčiny ze strany řadového personálu nijak závratné. Kdo neumí německy vůbec, tomu je údajně nabídnut jazykový kurz. Personál si údajně vystačí se slovy essen, trinken, Pippi machen (jíst, pít, vyčurat se). I kdybychom je brali jako nadsázku, konverzace mezi personálem a seniory v rezidenci se týká obvykle jen základních věcí nutných k chodu instituce. Nejde nám ani v nejmenším o pochybnosti týkající se kvality poskytované péče a materiálního komfortu (perfektní vybavení, fyzioterapie, velká zahrada, automobil kategorie van pro přepravu osob atd.), nýbrž o pochybnost tykající se kvality života v co nejširším významu, určované mezi jinými hodnotami, které nejsou kvantifikovatelné. O plném uspokojování určitých duchovních potřeb, které si žádají patřičnou úroveň vzájemného porozumění – zprostředkovaného mezi jinými společným, dobře zvládnutým jazykovým kódem – a které může být jen do určité míry suplováno řečí těla, zde mluvit nelze. Nakolik cizí prostředí na německé seniory v obci Bílá čeká, si většina z nich patrně neuvědomuje (pokud jsou samozřejmě natolik mentálně zdatní, aby mohli rozhodovací proces ovlivnit). Platí to i pro jejich příbuzné, kteří zvažují, zda využít nabídky německy inzerované pečovatelské instituce Rezidence pro seniory. Nabízející se představa, že zde budou dotyční senioři žít prakticky v německém prostředí, se v kontextu toho, co bylo o lokalizaci rezidence a jejím personálu řečeno, jeví jako dosti iluzorní. Internetové stránky, které slouží k propagaci dané pečovatelské instituce, tuto představu ale nijak nezpochybňují, právě naopak. Jak napovídá prezentace instituce, klient má možnost žít u řeky tekoucí mj. na okraji Německa a v Horním Slezsku, tedy skoro doma nebo přinejmenším nedaleko domova. Lze totiž předpokládat, že vzhledem k mentálním mapám příslušníků nejstarší generace, tedy potenciálních klientů, reprezentuje název bývalé německé provincie daleko důvěryhodnější obrazy, spojené s kladnějším hodnotovým nábojem než Polen (Polsko) jakožto název země bývalého východního bloku. V této


STUDIE

souvislosti je nutno zmínit, že během našeho výzkumu byly mezi klienty rezidence pouze dvě osoby, které z Horního Slezska samy pocházely. Skutečnost, že zpopelněné ostatky obyvatel rezidence – patrně z ekonomických důvodů – jsou ukládány do společného hrobu (místními nazývaného „Massengrab“) a jejich jména se připisují na společný pomník, o kvalitě jejich života v rezidenci samozřejmě nic nevypovídá. Může ale vyvolávat zajímavé otázky týkající se potřeby pozůstalých pěstovat, nebo naopak sublimovat (potlačovat) paměť týkající se „exportovaných“ členů rodiny. Se zájmem o vývoz nejbližších do sociálních služeb v zahraničí může totiž souviset zájem o export s nimi spojených míst paměti, aby se pro pozůstalé nemohly stávat případnou němou výčitkou. Takovou interpretaci může podporovat skutečnost, že se pozůstalí z Německa pohřbů obyvatel rezidence účastní zřídkakdy. V takových případech je na poslední cestu přicházejí vyprovodit jen fyzicky zdatní spolubydlící z rezidence a obyvatelé z vesnice, jak je to zde zvykem. Na naši otázku, položenou několika členům Spolku během společného posezení, co si myslí o trendu, že rodiny nechávají své příslušníky opatrovat v Polsku, padaly velmi opatrné odpovědi. Dozvěděli jsme se, že místní tyto praktiky v podstatě nechápou a nesouhlasí s nimi, jelikož starý člověk potřebuje prostředí, na které je zvyklý, a hlavně lidi, s nimiž může mluvit, byť je třeba i dementní. Na druhé straně jednoznačně přiznávali, že je rezidence pro ekonomický vývoj obce pozitivní, jelikož díky ní vznikla nová pracovní místa a pečovatelky nejsou nucené odjíždět za prací do Německa a mají možnost zůstat ve vesnici.

Závěr Soukromá pečovatelská instituce, která zde byla předmětem šetření, funguje na komerční bázi, což se musí nutně odrážet na šíři prostoru, jenž je zde institucionalizovaným seniorům ponecháván ke sdělování svých zkušeností se životem v ústavu vnějšímu světu. Aniž bychom chtěli vedení zkoumané rezidence nebo jiná analogická zařízení z čehokoliv podezřívat, je nesporným faktem, že instituce, která by ponechala svému klientovi příliš velký, nekontrolovaný prostor ke sdělování svých zkušeností se životem v cizině komukoliv zvenčí, by podstupovala riziko možného ohrožování svých komerčních zájmů. Odtud patrně také nechuť vedení Rezidence pro seniory poskytnout přístup k jejím klientům sociologům či sociálním antropologům, jejichž tázání by šlo nad rámec standardních novinářských relací, pěstujících pro danou instituci vcelku kladné PR. Odtud mezi jinými neustálý dozor ze strany pečovatelského personálu nad jejich „svěřenci“ opouštějícími areál.

STUDIE


Přílišná intenzita sociálních kontaktů mezi institucionalizovanými seniory a jejich okolím by za jistých okolností mohla ohrožovat marketingový obraz rezidence, a tudíž i ekonomické zájmy jejich majitelů. Opakovaně dodejme, že je tento obraz právem pozitivní, alespoň co se týče skutečně vysokých materiálních standardů života uvnitř zařízení. V tomto konkrétním ohledu nejsou zavádějící ani reklamní informace umístěné na webových stránkách rezidence. Snadnost jazykového kontaktu ve vztazích s okolím a nekontrolovaná integrace s okolím (alespoň co se týče těch seniorů, kteří by byli k takovým kontaktům po tělesné i duševní stránce zdatní), která by zahrnovala například sdělování případných citlivých dat týkajících se vlastních potomků a jiných nejbližších členů rodiny, je něčím, co by nemuselo – viděno z perspektivy dotčených nejbližších příbuzných seniorů – prospívat pověsti jednotlivých rodin. V tomto smyslu zde jde o pocity příbuzných, že se díky pravidlům řídícím kontakty seniorů s okolím nic, co by je mohlo případně poškodit, nedostane ven. V tomto ohledu nemáme důvod nevěřit řediteli rezidence, který nás ujišťoval, že příbuzné seniorů, kteří by přicházeli v úvahu pro výzkum, kontaktoval, ale ti k němu svolení nedali. (Samotným seniorům nebyla dána šance se rozhodnout nebo se o rozhodovacím procesu vůbec dozvědět.) Kromě toho, že jsou obyvatelé penzionu – metaforicky řečeno – rukojmím komerčního úspěchu pečovatelské instituce, jsou ve stejném smyslu rukojmím svých rodin. I jejich pověst by mohla být poškozena v případě, kdyby byl jejich blízkým ponechán nekontrolovaný prostor pro komunikaci s vnějším světem mimo instituci. Co nejdokonalejší internalizace pravidel týkajících se kontaktů z vnějším světem v tomto smyslu chrání ve stejné míře instituci, která o seniory pečuje, i jejich příbuzné. Potud je potenciální hlas klienta rezidence ve veřejném prostoru něčím, co je nutno podrobit určité sociální kontrole (srov. Goffman, ; Foucault, ). Příznačným příkladem integrace tohoto typu jsou děti z místní mateřské školky, které přicházejí – pod vedením paní učitelky – do rezidence, aby její obyvatele potěšily polskými i německými písněmi. Tento druh setkávání mezi „vnitřním“ a „vnějším“ je vzhledem k výše uvedeným okolnostem pro samotnou instituci i pro rodiny, jejíž zájmy zastupuje, nejvíce vhodný. Neméně zajímavé je i zjištění týkající se diskurzivního obrazu světa rekonstruovaného na zásadě analýzy propagačních materiálů rezidence. Lze si zde totiž povšimnout určitého nezjevného konceptuálního a hodnotícího schématu, které se skrývá v pozadí komerčních sdělení i jiných zahraničních institucí pečujících o německé seniory. V reklamních materiálech jednoznačně převládá důraz na uspokojování tělesných či materiálních potřeb (počet


STUDIE

jídel za den, zařízení pokojů, rádio, televize, přístup k internetu, četnost lékařských vyšetření apod.). Podobná explicitní sdělení tak obsahují zhruba tuto implikovanou informaci o hodnotovém systému reprodukovaném v pozadí – dobře se o někoho postarat znamená zajistit mu vysoký materiální standard. Jen v rámci takové hierarchie hodnot dává totiž „export“ seniorů do zahraničí za lepšími a levnějšími sociálními službami smysl. Aby mohlo být podobné sdělení marketingově úspěšné, musí potlačovat případné alternativní hodnotové systémy. Kdyby zde nebyla „přehlušena“ či přímo sublimována myšlenka na potřebu emocionální blízkosti seniora vzhledem ke známým lidem a místům, reklamní sdělení by bylo kontraproduktivní, jelikož by nastolovalo citlivou otázku, nakolik jsou sociální služby, které se seniorovi v zahraničí nabízí, pro něj vůbec dobré. Materiální vymoženosti, které na klienta v pečovatelské instituci čekají, tak plní funkci jistého fetiše, který je s to odvádět od této otázky pozornost.

Literatura Active Ageing and Solidarity between Generations: A Statistical Portrait of European Union . Luxemburg: Publications Office of the European Union, . p. ISBN - - - . B

, J., G , D., K , R. . Historia Górnego Śląska: Polityka, gospodarka i kultura europejskiego regionu. Gliwice/Katowice: Dom Współpracy Polsko-Niemieckiej/Muzeum Śląskie. s. ISBN - - .

B

, P. L., L , T., M , R. . Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. ISBN - - .

B

, P. s. ISBN

. Zmysł praktyczny. Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. - - .

C

, J., M , G. E. (Eds.). . Writting Culture: The Poetics and Politics of Ethnography. Berkeley: University of California Press. p. ISBN - .

C

, W. . Dyskursywny obraz świata: Kilka refleksji. Tekst i dyskurs/Text und Diskurs, roč. , s. – . ISSN .

Deutschland/Tschechien: Billigpflege im Ausland [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://videos.arte.tv/de/videos/tschechiendeutschland-billig-pflege-im-ausland–7246618.html. (Pozn. redakce: v době přípravy časopisu byl internetový odkaz nefunkční.) F

, A. ISBN

-

ISBN

, M. -

F

-

. Destrukce myšlení: esej. . vyd. Brno: Atlantis. - .

s.

. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin. - - .

s.

STUDIE

G


, C. . Religion as a Cultural System. In L Anthropology of Religion. Malden: Blackwell, pp.

–

, M. (Ed.). A Reader in the . ISBN - .

G

, E. . Instytucje totalne: o pacjentach szpitali psychiatrycznych i mieszkańcach innych instytucji totalnych. Sopot: Gdańskie Wydawnictwo Psychologiczne. s. ISBN - - .

C

, K. . Constructing Grounded Theory: A Practical Guide through Qualitative Analysis. London: Sage. p. ISBN - .

J

, S. . Kritische Diskursanalyse: Eine Einführung. . Auflage. Münster: Unrast. ISBN - .

K

S.

, J. . Magia w potocznej narracji. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego. s. ISBN - - .

K

, R. . Diskursforschung: Eine Einführung für SozialwissenschaftlerInnen (Qualitative Sozialforschung). . Auflage. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften (VS). S. ISBN - - .

K

, M. . Die deutsche Sprache in Oberschlesien: Untersuchungen zur politischen Rolle der deutschen Sprache als Minderheitensprache in den Jahren – . . Auflage. Dortmund: Forschungsstelle Ostmitteleuropa an der Universität Dortmund. S. ISBN - - .

Oma will nach Thailand [online]. c poslední revize . . z: https://www.youtube.com/watch?v=vn8GRhKshno.

[cit.

-

-

]. Dostupné

Population Structure by Majore Age Groups, EU- , – [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php?title=File:Population_structure_by_major_age_groups,_EU27,_2011-2060_%281%29_%28%25_of_total_population%29.png&oldid=105562.

Rentenversicherung in Zahlen [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.deutscherentenversicherung.de/cae/servlet/contentblob/238692/publicationFile/61046/01_ rv_in_zahlen_2013.pdf.

S

, D. . Autonomie v stáří: kapitoly z gerontosociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. s. ISBN - - - .

Autoři Dr. phil. Nicole Horáková, M.A., Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Katedra sociologie, tř. Čs. Legií , Ostrava, e-mail: [email protected] Dr. hab. Jan Kajfosz, Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Katedra sociologie, tř. Čs. Legií , Ostrava, e-mail: [email protected]


, roč. , č. , s.

–

Empirická studie Z , L. . Ženy slaďující vědeckou profesi a soukromý život. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2016060186. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování:

.

.

.

ŽENY SLAĎUJÍCÍ VĚDECKOU PROFESI A SOUKROMÝ ŽIVOT Lucie Zormanová Abstrakt: Ženy ve vysokých akademických pozicích představují elitní skupinu žen, jejíž zkušenost nebyla v českém sociologickém prostředí dosud samostatně zmapována. Univerzitní prostředí spolu s oblastí vědy jsou historicky „mužsky“ konotované oblasti, kam ženy pronikaly velmi obtížně. I přes formální otevření tohoto akademického vzdělávacího a profesního prostředí ženám se ještě v dnešní době setkáváme s vysokou vertikální segregací na úrovni akademických hodností. Provedené rozhovory proto měly ukázat, jak dané ženy reflektují svou zkušenost s působením v univerzitním prostředí s ohledem na slaďování rodinných a pracovních povinností. Bylo zjištěno, že všechny respondentky si vytvořily velmi silné pouto ke své profesi, které jim pomáhá překonávat překážky v jejich profesním růstu, zapříčiněné problémy při slaďování rodinných a pracovních povinností. Jejich náhled na postavení své a ostatních žen je spíše optimistický, s omezenou genderovou citlivostí. Klíčová slova: genderové stereotypy, nerovnost mužů a žen, diskriminace, vědecká kariéra, sladění rodinného a pracovního života

On Being a Scientist, Private Lives and their Harmonization Abstract: Women in the high academic positions represent an elite group of women, whose experience has not been described separately in the Czech sociological context yet. The university environment is historically masculine denoted area, which women entered with many difficulties. Despite of opening of this academic area to women, we still see the high vertical segregation at the high academic positions. The interviews were ment to show how women reflect their own experience. The article deals with

STUDIE

Ženy slaďující vědeckou profesi a soukromý život

the work-life balance. All of the respondents have developped a very strong tie to their profession, which helps them overcome barriers in their professional growth, that are caused by problems arising from the reconciliation of family and work responsibilities. Their view of own and other women position is rather optimistic, with limited gender sensitivity. Key words: gender stereotypes, inequality, discrimination, research careers, work-life balance

Genderové stereotypy panující ve vědě, výzkumu a akademické sféře se jasně odrážejí ve statistických údajích. Pokud se podíváme na statistické údaje a srovnáme pozice a výši platu žen a mužů pracujících v této sféře, zjistíme, že také zde ženy zastávají podřadné pozice a dosahují nižších platů v porovnání s muži (Postavení žen . . ., ). Výzkumy z oboru sociální psychologie zabývající se touto problematikou se snaží zmíněný postup a jeho příčiny pochopit, vysvětlit genderové rozdíly, jejich důvody a touto cestou upozornit na nevědomou genderovou stereotypizaci v akademickém prostředí, v hodnocení výkonu na akademické půdě a v kariérním postupu (Bronmann, Mutz, Daniel, ; Greenwald et al., ; Steinpreis, Anders, Ritzke, ; Banaji, Greenwald, ; Geenen, , aj.). Výzkumy, které se zabývají korelací mezi kariérním postupem a genderem, poukazují na to, že se při hodnocení projevují genderově stereotypní statusová přesvědčení, podle nichž jsou muži považováni za kompetentnější, a proto jsou preferováni v kariérním postupu (Correl, ; Ridgeway, ). Akademické povolání pro ženy často znamená přenést se přes předsudky v podobě genderových stereotypů a překonat překážky, které pramení z genderové role žen. Ženy se potýkají se stereotypním chápáním akademického světa jako typicky mužského, které vyžaduje flexibilitu v podobě neustálého přizpůsobování se změnám a nárůstu požadavků. Vědecká práce totiž v současné podobě znamená, že se akademičtí pracovníci věnují náročné výzkumné, publikační a pedagogické činnosti a mnoha organizačním aktivitám včetně obsáhlé administrativy. Jejich pracovní nasazení zahrnuje běžně i práci ve volném čase, o víkendech a o dovolené.

Nerovné postavení žen a mateřství Ženě je stále přisuzována péče o rodinu a domácnost daleko více než muži. Považuje se za normální, že žena je daleko více než muž zatížena péčí

Lucie Zormanová

STUDIE

o domácnost a děti, že je tou, kdo odchází na rodičovskou dovolenou, na „paragraf“ s dětmi, když jsou nemocné. Je třeba podotknout, že nerovné postavení žen s muži je také zapříčiněno ideologií mateřství, která panuje v České republice. Ve srovnání s jinými západoevropskými zeměmi je stávající ideologie mateřství v České republice silně konzervativní, založená na nepřerušené přítomnosti matky u dítěte nejlépe do tří let, na ideologii, že žena stráví první tři roky dítěte doma péčí o ně, vzdá se svých ambicí a obětuje se kvůli správnému ranému vývoji dítěte, což se odráží také v enormní délce rodičovské dovolené. Na české vědkyně tak působí kombinovaný tlak neokonzervativní ideologie mateřství a étosu odtělesněného vědeckého pracovníka, zaměřeného pouze na vědu. Je velmi těžké dostát standardům vědecké profese a standardům mateřství, neboť standard vědce je reprezentován představou oddaného odborníka kladoucího důraz na výkon, rychlost výsledků, jejich uplatnitelnost a ostrou soutěživost (Linková, Červinková, ). Ženy obvykle pociťují nutnost zvládat dobře povinnosti vyplývající z pracovní i rodinné role, proto ženy pracující v akademické profesi čelí protikladným nárokům (Šaldová, ). Ve vědě stále panuje představa, že nejde „sedět na dvou židlích“, sladit harmonicky a efektivně rodinu a práci, vykonávat na dobré úrovni vědeckou práci i věnovat se rodině. Ve vědě panuje představa, že kdo chce vědu „dělat“ kvalitně, musí se jí zcela oddat, podřídit jí svůj život (Garforth, Kerr, ; Runté, Mills, ). Nerovné postavení žen ve vědě je způsobeno organizací práce ve výzkumných institucích, která je stále nastavena na základě tradiční dělby práce a odráží tak spíše mužské hodnoty (Smithson, Stokoe, ; Runté, Mills, ; Acker, ). Proto akademická pracoviště, vědecké a výzkumné instituce ve strategiích a aktivitách na pomoc vědkyním vytvářejí takové pracovní prostředí, v němž se ženy budou moci chovat jako muži s tím, že se pro tuto ideologii vytvoří vhodné pracovní podmínky, jež jsou hrazeny státem nebo danou institucí (Ely, Meyerson, ). Je třeba si také uvědomit, že brát ohledy na rodičovství je ve vědecké sféře poměrně novým fenoménem a vhodné podmínky pro sladění rodiny a práce většinou záleží na individuální dohodě s vedoucím. Politiky rovných příležitostí ve vědě a výzkumu, pokud jsou, zůstávají na postupné eliminaci omezujících institucionálních mechanismů, neeliminují však to zásadní, genderové stereotypy (Šaldová, ). Organizace vědecké práce a hodnocení této vědecké práce jednotlivce také nepočítá s mateřstvím a kariérními pauzami s ním spojenými. Je tomu tak proto, že ve vědě více než v jiném oboru stále platí pravidlo o ideálu lineární kariéry (Smithson, Stokoe, ). Vědkyně, která se stane matkou a odejde

STUDIE


na rodičovskou dovolenou v délce dvou, častěji tří let, porušuje ideál lineární, nepřerušené vědecké profesní dráhy. U žen, které se i přes tyto bariéry rozhodnou pro delší kariérní pauzu a po této pauze způsobené mateřstvím chtějí dále pokračovat na své pozici vykonávané před rodičovskou dovolenou, jsou mnohdy zpochybňovány jejich profesní role a vědecké kompetence (Özbilgin, ; Castilla, ; Dovidio, Gaertner, ). Akademičtí pracovníci a pracovnice s kariérní přestávkou (což jsou především ženy), kteří splňují požadovaná kritéria pro dosažení vyšší pozice (docentury či profesury), jsou často starší a jsou opět znevýhodněni, protože jmenovací výbory často dávají přednost mladším kandidátům a kandidátkám se stejnou kvalifikací. V tomto případě se nerovnost pohlaví znásobuje věkovou diskriminací. Zdá se, že existuje nevyřčené věkové rozmezí, ve kterém by měli být profesoři a profesorky jmenováni, a tento systém zvýhodňuje akademiky, kteří dodrželi tradiční mužskou kariérní dráhu (Linková, Červinková, ). Ženy také kvůli péči o děti mají ve vědě menší šance z důvodu snížené mobility, neboť mají omezené možnosti absolvovat postdoktorské stáže, letní školy apod., což je zapříčiněno menším množstvím času, které mají na setkávání po pracovní době. To je handicapuje při vytváření neformální sítě kontaktů, jež by mohly mít pozitivní dopad na jejich publikační činnost (Smithson, Stokoe, ; Blair-Loy, ; Martin, ). Přeneseně by se dalo říci, že ženy jsou ve vědeckém prostředí sankcionovány, pokud se rozhodnou děti mít, zatímco společnost ženy sankcionuje, pokud se rozhodnou děti nemít. Píši ženy, poněvadž problém sladění rodiny a práce bývá tradičně v české společnosti stále ještě přisuzován ženám. Česká společnost předpokládá, že muži jsou spokojeni s pozicí živitele rodiny a „víkendového táty“ (Šaldová, ).

Nástroje ke sladění rodiny a práce V současné době se také v České republice začínají zaměstnavatelé zabývat podporou sladění rodiny a práce. Zavádějí nástroje na podporu work-life balance, jako jsou flexibilní pracovní místa, možnost práce z domova, zavedení dětských koutků a firemních mateřských školek. Tato opatření, pokud jsou efektivně realizována, snižují riziko odchodu žen z vědy a výzkumu a vedou ke zlepšení perspektiv jejich kariérního postupu, k větší spokojenosti, vyššímu úsilí a kvalitnějším pracovním výkonům. Tyto nástroje, které vědní politiky nabízejí, vycházejí z principu rozdílnosti, pojímají tedy problém sladění rodiny a práce jako tzv. ženské téma (Šaldová, ). Efektivně sice napomáhají sladění rodinných a pracovních

Lucie Zormanová

STUDIE

povinností, avšak přisuzují problém sladění rodiny a profese pouze ženám. Pokud se však díváme na problém sladění rodiny a práce pouze jako na ženský problém, potvrzujeme genderové stereotypy, které nechávají zodpovědnost za sladění rodiny a práce pouze na ženách (Červinková, ). Takto se z problému, jenž byl převážně řešen jako feministický, stal problém rovnopříležitostní a ekonomický. Problematika harmonizace je projednávána jako problém institucí a žen, které se společně snaží najít efektivní model, jenž nebude pro instituce představovat finanční zátěž a ženám umožní seberealizaci a kariérní růst, aniž by přestaly naplňovat genderové stereotypy. Ženy tak mohou pracovat, vychovávat děti a starat se o domácnost, instituce nemusí měnit zásadní hodnoty a principy, na jejichž základě fungují, a mohou vystupovat tak, jako by problém byl již vyřešen. Toto řešení představuje vytvoření pracovního prostředí, v kterém se ženy mohou chovat jako muži a ženy-matky se mohou bez obtíží zapojit do pracovního procesu (Červinková, ; Šaldová, Tenglerová, ). Paradoxně se díky zavedení těchto nástrojů upevňuje stávající genderový kontrakt, kdy je žena primárně a cyklicky odpovědná za výchovu dětí a péči o domácnost. To umožňuje institucím neměnit zásadní hodnoty a principy, na jejichž základech fungují. Snaha měnit hodnoty, a tím i systém, se z agend v procesu politického a institucionálního vyjednávání vytratila. Takováto vědní politika, která na pohled působí jako vstřícná ženám, podporuje systém, který se nazývá dvojí zátěž (Červinková, ). Pojetí problému sladění rodiny a práce jako ženského problému může odhalit neuvědomělé přijímání vědy jako mužského projektu, v němž jsou ženy, pokud chtějí efektivně fungovat, nuceny přijímat pomoc (Šaldová, ). Je proto nutné přestat o této infrastruktuře přemýšlet jako o infrastruktuře, která je určena ženám, ale jako o infrastruktuře pomáhající dvoukariérním manželstvím.

Metodologie výzkumného šetření Z teoretické části vyplývá, že sladění rodiny a vědecké kariéry je velmi obtížné, protože akademické povolání vyžaduje silnou vůli, zájem o profesi, mobilitu a flexibilitu. V naší společnosti ovládané genderovými stereotypy je ženě více než muži přisuzována péče o rodinu a domácnost, také na problematiku slaďování rodiny a práce je nahlíženo jako na ženské téma. Na české vědkyně tak působí kombinovaný tlak neokonzervativní ideologie mateřství a étosu odtělesněného vědeckého pracovníka zaměřeného pouze na vědu a je velmi těžké dostát standardům vědecké profese a standardům

STUDIE


mateřství, zvláště když ve vědě panuje představa, že nejde „sedět na dvou židlích“, a je zde prosazováno pravidlo o ideálu lineární kariéry. Cíl výzkumu i výzkumné otázky vychází z teoretické části. Cílem výzkumu je zmapovat na základě autentických výpovědí akademiček, zda identifikují překážky a omezení profesní dráhy spojené s mateřstvím, jak k těmto omezením přistupují a jak se s těmito omezeními vyrovnávají. Na základě cíle jsme stanovili tyto dílčí otázky: • Existuje dle mínění respondentek specifičnost ženské akademické dráhy? Čím je odlišná od mužské? • Jak vnímají respondentky své šance na kariérní úspěch jakožto ženy-matky? • Potýkaly se respondentky během své kariéry s obtížemi spojenými s mateřstvím? S jakými? • Jak se s těmito omezeními vyrovnávají? • Jaké podmínky označují za podstatné pro to, aby ženy-matky mohly dosáhnout profesního úspěchu? V tomto výzkumu se jedná o zachycení zkušenosti žen v akademických pozicích, kdy se výzkumník zajímá o to, jak respondentky reflektují svou vlastní zkušenost v naznačeném kontextu. Jde o téma, které si žádá hlubší proniknutí do vlastních pohledů a přístupu dotazovaných. Z tohoto důvodu byla zvolena kvalitativní metodologie, která nabízí nejlepší možnosti, jak zkoumat zkušenost jedince a skrze jeho tematizaci a způsob pojetí získat určitou představu o vybrané problematice (tématu) a vysvětlit ji. Výzkumný vzorek tvořilo vysokoškolských učitelek ve věku – let, které působí v kategoriích docentka ( respondentky) a odborná asistentka ( respondentek). Vzhledem k výzkumnému vzorku a jeho výběru, který byl dostupný (s respondentkami se výzkumnice již dříve znala), nelze pochopitelně učinit generalizaci výsledků výzkumu na české akademické prostředí. Jedná se akademičky z celé České republiky působící na státních i soukromých školách v humanitních oborech. Základní metodou pro získávání dat byla metoda kvalitativních rozhovorů. Jedná se o tzv. rozhovor s návodem, což znamená, že se pohybuje v rozmezí předem připravených tematických okruhů i s otázkami, ale bez striktně stanoveného sledu a užití otázek, čímž je oběma stranám umožněna jistá míra volnosti a cíleně se zaměřuje na jednu vybranou tematickou oblast zkoumání. Rozhovor je koncipován tak, aby lineárně sledoval relevantní témata výzkumu, v našem případě téma ženské profesní zkušenosti včetně omezení v průběhu kariéry spojených s mateřstvím a řešení těchto obtíží.

Lucie Zormanová

STUDIE

Rozhovory s jednotlivými respondentkami trvaly obvykle od do minut a byly realizovány v období od prosince do března . Pro záznam a fixaci dat jsme používali diktafon. Jelikož pomocí diktafonu nebyla zaznamenávána neverbální komunikace, vedli jsme si poznámkový aparát. Technikou převodu mluveného projevu do písemné podoby byla doslovná transkripce, která umožňuje zdůrazňovat důležitá místa, opatřovat určité úseky textu komentáři či poznámkami výzkumníka a jednotlivá místa srovnávat. Text nebyl stylisticky upraven, zachovali jsme nespisovné a hovorové výrazy, pro označení pauzy v řeči byly použity tečky, byl zaznamenán i smích informátorky či gestikulace, která doprovázela či nahrazovala mluvená slova. Nezbytným úkonem se v několika případech ukázala redukce dat, díky níž byla při zachování kontextu odlišena nepodstatná data od podstatných. Redukce dat se stala součástí analýzy a základem pro další interpretaci. Dále jsme s textem pracovali pomocí tří základních souběžně prováděných postupů – segmentace, kódování a poznámkování, kdy byl každý transkribovaný text logicky rozčleněn a byly odděleny významově odlišné texty. Následně jsme provedli komparaci dat mezi všemi případy a zjišťovali podobnosti a rozdíly jevů, byly přiřazeny kódy k určité stejnorodé skupině dat a vytvářeny společné kategorie. K utřídění a kategorizaci dat jsme zvolili otevřené kódování, které umožnilo odkrýt témata, vztahující se k položeným výzkumným otázkám. Otevřené kódování je sice typickým postupem pro zakotvenou teorii, zvolili jsme je však proto, že umožňovalo vytváření kategorií a konceptů v získaných výpovědích. Použitý druh kódování umožnil aplikovat metodu vytváření trsů, což je uspořádání dat, tedy výroků, do skupin na základě jejich podobnosti (tematický překryv, časový překryv, prostorový překryv), a dále metodu zachycení vzorců, což je vyhledávání a zaznamenávání v datech se opakujících vzorců, témat, struktur. Rozhovory byly kódovány ručně, postupně dle toho, kdy byly realizovány, díky čemuž bylo možné porovnávat kódy mezi sebou a více přemýšlet o vzájemných vztazích kódů, s jejichž pomocí tak byla vytvořena kostra analytického příběhu.

Výsledky výzkumu .

Bariéry v kariérním postupu

Všechny dotazované akademičky identifikovaly případné problémy a překážky profesní dráhy žen na úrovni společenského předpokladu, který ženu automaticky spojuje s její mateřskou/rodičovskou úlohou. To není ničím výjimečné. Pojetí omezujícího aspektu rodičovské úlohy v případě akademi-

STUDIE


ček se neliší ani v mezinárodním srovnání českého a německého kontextu (Zimmer, Krimmer, Stallmann, ; Vogel, Hinz, ; Wetterer, ; Bock, Braszeit, Schmerl, ). Dotazované akademičky se shodují na tom, že rodičovská úloha (péče o děti) znamená jistou překážku v kariérním a profesním růstu, která omezuje pracovní nasazení žen. V rozhovorech se ženami se setkáváme s pojmy „zbrzdění“ (Lenka, let, doktorka) či „zpomalení“ (Markéta, let, doktorka)profesního postupu. „Když máte děti, tak vás to samozřejmě brzdí. Chcete pracovat, a nemůžete, chcete publikovat, máte nápady, ale nemáte prostor a čas, hlavně nemáte možnost se na to plně soustředit, a na to musíte být plně soustředěný, ale nemůžete, protože jste napůl doma, napůl v práci. Já pořád někam spěchám – do práce, vyzvednout děti, dovést je do kroužků, domů, připravit večeři, vyprat, uklidit, vyžehlit, dělat s dětmi úkoly. Všechno leží jen na mně. Nejhorší je, když jsou děti nemocné.“ (Lenka, let, doktorka) V odpovědích respondentek se setkáme také s tím, že odhadují, o kolik let je jejich kariérní postup zpomalen faktem, že mají dítě. „Dítě zbrzdí kariérní postup nejméně o tři roky.“ (Klára, let, doktorka) Dotazovaná Markéta ( let, doktorka) uvádí: „Před otěhotněním, po doktorátě, jsem si myslela, že je otázkou několika málo let, že budu mít také docenturu. Viděla jsem tuto možnost jako zcela reálnou, viděla jsem se jako vedoucí katedry a věřila jsem si, že bych se na toto místo hodila. Dnes mi přijde docentura na hony vzdálená, nemám čas publikovat tolik, kolik bych chtěla, nemohu odjet na zahraniční stáž, nemám čas zpracovat habilitační práci. V hlavě nápad mám, rozepsáno to mám taky, ale nemám dost času, dost souvislého času, který bych mohla habilitační práci věnovat. To nejde psát chvilkami po večerech, to vyžaduje soustředění, pořád v tom sedět.“ Podle Maříkové ( , s. ) „k případnému ‚vyrovnání‘ kariérových drah žen a mužů dochází až ke konci jejich kariérové dráhy, ve věku nad – let“. Skutečnost časového posunu dosahování kariérních pozic z důvodu rodičovské úlohy žen však dokladují i jiné průzkumy (Van den Brik, Beshop, ). Omezení žen z hlediska kariérního postupu jsou částečně jakoby předprogramována, protože kritéria vědeckého postupu jsou jednoznačně stanovena, v případě nižších vědeckých hodností to je kvalifikační práce, při aspiraci na vyšší vědecké hodnosti se posuzuje pedagogická a vědecká praxe včetně vyprodukovaných vědeckých a pedagogických prací, vědecká mobilita či jiná aktivita jedince, grantová účast, což je pro ženy matky náročné, atd. (např. Habilitační . . ., ).

Lucie Zormanová

STUDIE

„Neumím si ale představit, že bych s Krisťou (pozn.: syn respondentky) žádala o granty, vedla několik projektů, jezdila na konference, zahraniční stáže, tak jak jsem to dělala před mateřskou a jak to vyžadují kritéria na habilitaci.“ (Dobroslava, let, doktorka) Další rovinou, na které je pociťováno omezení z důvodu společenské role ženy-matky, je rovina uplatnění se v různých vedoucích pozicích v rámci akademické obce. Vedoucí pozice jsou v rámci akademické obce hodnoceny jednak kvůli své prestižnosti, jednak jsou to pozice finančně honorované, a především představují užší sítě moci v rámci fakulty jakožto pracoviště (Zimmermann, ). Zastoupení žen ve vedoucích pozicích v rámci fakulty prokazuje, že ženy se (ve srovnání s muži) na tyto pozice dostávají spíše jen ojediněle. Lze tuto skutečnost vysvětlit „druhou směnou“ žen v soukromé sféře? Podívejme se na základní podmínky výkonu těchto pozic, jak je popisují dotazované. První podmínkou je opět podmínka času a ta je v případě žen s (malými) dětmi spíše „nedostatkovým zbožím“. Funkce představuje navýšení pracovních povinností mimo standardní činnosti akademické profese, jakými jsou pedagogická a vědecká činnost: „Dokonce mi jednou byla nabídnuta pozice vedoucí katedry, ale to už jsem měla Krisťu, začal právě chodit do první třídy. Dlouho jsem to zvažovala, protože jsem vždycky po dané pozici toužila, taky jsem to brala jako prestiž, jako ocenění. Viděla jsem, že si mě váží, jinak by mi to nenabídli. Abych řekla pravdu, tak mě to dost překvapilo. Po zvážení všeho jsem nabídku nepřijala, protože jsem si nevěřila, že vše zvládnu. Stát se vedoucí by pro mě obnášelo udělat docenturu. Měla jsem Krisťu, který měl nastoupit do první třídy, a věděla jsem, že se mu budu muset hodně věnovat, že to už nebude, jak když chodil do školky, že bude potřebovat moji pomoc, a v první řadě mi záleželo na tom, aby syn měl dobré známky. Řekla jsem si, že kariéra počká. Prostě ta nabídka přišla v nevhodnou dobu. Doufám, že ji ještě někdy dostanu.“ (Dobroslava, let, doktorka) .

Nedostatek prostoru na práci

V rozhovorech často zazníval problém nedostatku prostoru na vlastní vědeckou práci, na kariérní růst, který byl spojován s genderovou rolí ženy ve společnosti a charakteristikami s touto rolí spojenými, tedy ženy jako pečovatelky, matky, jež se stará o děti a domácnost, udržuje teplo rodinného krbu. Myšlenka nedostatku prostoru pro vlastní vědeckou práci, pro kariérní růst jasně vyznívá z výpovědi docentky, která vystihla, jak role matky silně

STUDIE


limitovala její možnosti, její prostor pro vědeckou práci a také samozřejmě její představu o vlastních možnostech – respondentka dříve, když měla malé děti, ani nepřemýšlela o kariérním postupu a neměla jej nikterak naplánovaný: „Dříve jsem ani nepřemýšlela o tom, že si udělám docenturu. Snažila jsem se věnovat se rodině, dětem a přitom si udržet práci na vysoké škole, kde jsem velmi spokojená. Dělala jsem tedy výzkum, něco jsem publikovala sama i s kolegy, napsala jsem také monografii. Dělala jsem tolik, kolik jsem mohla, aby to nebylo na úkor dětí, domácnosti či mého vlastního zdraví.“ (Jana, let, docentka) Problém se sladěním rodiny, povinností matky a vědecké práce byl obsažen ve výpovědích všech respondentek. Vědkyně, které jsou zároveň i matkami malých či školou povinných dětí, se ocitají „mezi dvěma mlýnskými kameny“. Na jedné straně stojí ideál vědeckého pracovníka, tedy člověka, který je zcela oddán vědě, je výkonný, soutěživý a má lineární kariéru bez jakýchkoliv přestávek. Na druhé straně v České republice panuje neokonzervativní ideologie mateřství. Pracovní akademické a vědecké prostředí tlačí matku-vědkyni, aby přerušila kariéru na co nejkratší možnou dobu a co nejrychleji se vrátila do práce, zatímco společnost se na ženy, které nesplňují současný výše popsaný ideál mateřství, dívá jako na „krkavčí matky“. Se slaďováním rodiny a kariéry žen souvisí také míra angažovanosti žen v domácích pracích a v péči o dítě, zda se partneři navzájem doplňují, střídají či ne. V České republice je stále ještě v myšlení společnosti obsažen genderový stereotyp ženy „ochránkyně rodinného krbu“ a muže „živitele“, což se odráží i v rozdělení práce v domácnosti, kdy je největší zodpovědnost za chod domácnosti a péči o děti přisuzována ženě. Pokud se muž nějakým (i třeba malým) dílem zapojuje, je to považováno za „nadstandard“. Jedna z respondentek například dělbu práce v rodině popisuje následujícími slovy: „Já se věnuju domácnosti, nevím, co dřív, ale manžel si potřebuje přečíst všechny články a knihy, které vycházejí o jeho oboru. On při dětech nezblbnul. Když jsem se vrátila po mateřské zpět do práce, začala jsem tlačit na manžela, aby mi víc pomáhal, víc se věnoval dětem, a jemu je to nepříjemné. Ne že by mi moji práci nepřál, on je za ni rád, ale bere to tak, že ‚ve svém volném čase si dělej, co chceš‘. Asi jsem si to pokazila sama tím, že jsem na mateřské dělala všechno sama, protože tak mám pořád celou domácnost na svých bedrech.“ (Sylva, let, doktorka) Ve výpovědích respondetek se objevuje často problém jejich omezené mobility, která úzce souvisí s bariérami v profesním růstu. „Ukazuje se, že ten, kdo má dobré projekty, publikace, spolupracuje s někým zvenku. Zahraniční spolupráce se nedá získat nebo dělat jen na dálku, přes e-mail. Já se dvěma dětmi nemohu odjet od rodiny déle než na týden a také to nemůžu udělat

Lucie Zormanová

STUDIE

manželovi, protože vím, jak sama špatně snáším, když je pryč a jsem najednou na všechno sama.“ (Jana, let, doktorka) Ve výpovědích respondentek se setkáváme s tím, že ačkoliv ženy mají problém vyjet na zahraniční stáž, muži, a to i ti, kteří mají děti, s tím takový problém nemají. „Muži odjet můžou, protože ví, že se jim žena postará o děti, kdežto žena to doma ani nenavrhne, protože už dopředu ví, že ty možnosti nemá, že ten muž se nebude o děti sám starat.“ (Klára, let, doktorka) Podobná racionalizace a zároveň i „naturalizace“ popisující tuto situaci žen ve vědě zazněla z úst respondentky Ivany ( let, docentka): „Když si uvědomíte, že pro získání docentury musíte absolvovat nějaké zahraniční pobyty, musíte publikovat, zúčastnit se přednášek, konferencí v zahraničí. Žena-matka se ale nemůže odtrhnout od rodiny, od péče o děti, nemůže dětem říct: tak, já tu teď půl roku nebudu, bude se o vás starat táta.“ Ve výpovědích Jany, Kláry a Ivany je obsažena „povinnost“ mezinárodní mobility, kvalitní zahraniční stáže jako předpokladu pro nastartování kariérního růstu, dosažení vyšších pozic či habilitace. Institucionálně podporovaný požadavek flexibility a mobility je dalším faktorem, který limituje profesní možnosti matek. Ve výpovědi respondentky Milušky ( let, doktorka) zaznívají i provozní problémy, které souvisí se sladěním rodiny a práce: „Děti byly hodně nemocné, nemoci si předávaly mezi sebou. Jednou se stalo, že jsem nemohla třeba celý měsíc chodit do práce, protože jsem s nimi musela být na paragrafu. To pak nás ženy samozřejmě brzdí, protože nemůžete psát články, jelikož na to nejste soustředěná, ze stejného důvodu se nemůžete věnovat profesnímu růstu. V takových podmínkách, s takovým pracovním nasazením se věda dělat nedá.“ Tento citát je zajímavý z několika hledisek. Za prvé předpokládá vysoké pracovní nasazení k rozvoji vědecké dráhy. Druhým hlediskem tohoto citátu je popis situace pojednávající o tom, jakým způsobem se do vědecké kariéry a standardů kladených na vědeckého pracovníka promítá rodičovství. V této výpovědi, stejně jako ve výpovědích ostatních respondentek, je významné i to, jaká důležitost se přikládá mateřství a zda je rodina pro ženy prioritou. I v případě akademiček a vědkyň panuje ve společnosti předpoklad, že se rodině budou chtít věnovat, že ve prospěch rodiny a dětí se dočasně vzdají vlastního profesního růstu a dovolí, aby jejich kariéra stagnovala, neboť ve společnosti panuje idea, že ženy bez ohledu na jejich povolání a profesní ambice mají ve svém hodnotovém žebříčku rodinu a děti na prvním místě. Ve výpovědích respondentek se objevuje i hodnotový soud, který ženám tradičně přisuzuje mateřství jako to, čeho si nejvíce váží, a proto by ženy měly děti mít a měly by se jim věnovat co nejvíce.

STUDIE


Respondentka Miluška ( let, doktorka) dále uvádí, že muži si jdou více za svým, a to i v manželských dvojicích, kde oba partneři pracují ve vědě. „Mám kamarády, oba mají doktorát a působí ve vědě. Zatímco žena po narození dětí začala ve své profesi výrazně stagnovat, muž postupuje dál, dělá kariéru.“ V této výpovědi, stejně jako ve výpovědi Sylvy a Kláry, je obsažena představa otce plně oddaného práci, zapáleného pracovníka, který se své kariéře věnuje s maximálním pracovním nasazením, avšak v rodině je nepřítomný, v lepším případě plní funkci víkendového otce a rodina od něj ani nic jiného neočekává. Studie upozorňují, že tato situace je často dána právě tím, že ženy ve vysokých (prestižních) pozicích uzavírají dvoukariérová manželství, kde se sice partner nemusí nutně věnovat vědě, ale bývá například manažerem nebo podnikatelem (Havelková, ; Červinková, ; Maříková, ). Vysvětlení, proč tomu tak je, nabízí Bourdieu ( , ). Mluví o možném neuvědomovaném vlivu kulturních schémat vnímání a myšlení na partnerskou volbu ženy, kdy si žena hledá takového partnera, který ji „převyšuje“, např. právě sociokulturním kapitálem. Setkali jsme se také s tím, že ve výpovědi některých respondentek byly rodičovské povinnosti vnímány jako motivační faktor, který urychlil ženin akademický postup. Většinou tomu bylo proto, že se žena snažila dokončit doktorské studium či habilitaci v době, kdy si uvědomovala, že v dalším období bude mít s dítětem či dětmi více práce: „. . . když jsem dokončovala Ph.D., snažila jsem se to udělat co nejdříve, protože jsem věděla, že to musím udělat, než dcera půjde do první třídy a začne mít více povinností, takže i já budu mít více práce, než mám nyní, když dcera chodí do školky“ (Anna, let, doktorka). Podobný přístup měla také Zdena ( let, docentka): „Já jsem obhajovala docenturu v lednu, abych to stihla před porodem.“

Slaďování rodiny a práce Jaké podmínky jsou tedy podstatné pro to, aby se žena-matka mohla věnovat profesní kariéře? Všechny respondentky se shodují na tom, že hlavní je, aby „fungovala“ soukromá sféra, aby akademička měla podporu v rodině. Kladný přístup rodiny ke kariéře ženy znamená významnou podporu, stejně jako přímá praktická pomoc v péči o děti a domácnost i psychická podpora. Většina dotazovaných s dětmi měla možnost využít pomoci s péčí o děti a zajištěním domácnosti, většinou ze strany vlastní matky, méně již manžela. „Já mám velké štěstí, mám skvělou rodinu, která je mi oporou, podporuje mě, fandí mi, vždy mi pomůže, pohlídá, když potřebuju. Díky nim nepociťuji omezení ženy-matky. Hlavně babička, moje mamka, mi moc pomáhá s hlídáním.

Lucie Zormanová

STUDIE

Skloubit rodinu i práci, aby to člověk dělal opravdu dobře, byl vždycky problém. Sám to člověk dělat nemůže, potřebuje k tomu lidi.“ (Zdenka, let, docentka) Od této výpovědi se liší výpovědi akademiček, které měly děti v dřívější době, ty uvádějí, že hodně využívaly služeb státních zařízení institucionální péče o děti. Tyto možnosti jsou v dnešní době bohužel dost omezené, proto jsou mladší akademičky v nevýhodě, neboť zařízení pro děti útlého věku, jako jsou jesle, téměř vymizela nebo jsou finančně náročná, podobně jako soukromá péče o děti v podobě placené pečující osoby (Šaldová, Tupá, ). „Doma jsem byla s každým synem asi rok a půl. Pak jsem je dala do jeslí.“ (Zuzana, let, docentka) Některé respondentky jakoby popírají negativní dopad své pečovatelské role na profesi a ukazují, že ženy zvládnou obojí, jak profesi, tak soukromý (rodinný) život. Například respondentka Anna ( let, doktorka)popisuje podporu, jež se jí dostalo na pracovišti, které je vysoce family-friendly: „Hodně mi pomáhají na pracovišti, důvěřují mi, dávají mi volnost. Nikdo se nepohoršuje, když zůstanu s nemocným synem doma, stačí jim, že si své věci stíhám, že nahradím chybějící výuku, že publikuji, věnuju se diplomantům. Prostě odvádím dobrou práci. To jim stačí, nikdo mi nepočítá hodiny strávené na pracovišti.“ Dotazované akademičky se shodují na jednom – žena na rozdíl od muže musí v akademické profesi vynaložit mnohem větší úsilí, aby byla brána jako rovnocenná muži, s čímž korespondují poznatky zahraničních výzkumů (Zimmer, Krimmer, Stallmann, ; Bock, Braszeit, Schmerl, ). Proto se respondentky ve svých odpovědích na otázku, co je podstatné pro to, aby ženy matky mohly dosáhnout akademické kariéry, také hojně zabývají ženskou pracovní morálkou, organizací práce, vášní pro práci, pracovním nasazením. V jejich odpovědích se pak setkáváme s pojmy jako „stíhat“, „švihat“, „kázeň“, „chuť k práci“, „organizace práce“. „Akademické povolání vyžaduje silnou vůli a chuť do práce, práce vás musí bavit. Tady nejsou píchačky, nikdo nad vámi nestojí. Musíte se sama ukáznit, sama si práci zorganizovat tak, abyste vše zvládla. Abyste byla v obraze, stíhala dostatečně publikovat, připravovala se perfektně na výuku. Vše je na vás. Vy si musíte najít čas. Musíte si chtít najít čas, i kdyby to bylo v noci, když děti spí.“ (Zdenka, let, docentka) V odpovědích respondentek se setkáme s návody na to, jak si uspořádat své pracovní a soukromé povinnosti, jak zorganizovat čas a úkoly tak, aby se zvládlo vše. V jejich popisech jasně zaznívá vztah k profesi, vášeň pro povolání, obrovský zájem o obor. V popisech pracovního dne se totiž neustále prolíná pracovní život se soukromým, z odpovědí respondentek je jasné, že práce není „jen práce“, ale je pro ně koníčkem, posláním. „Já vlastně pracuji pořád, i když vařím, jdu nakupovat, jdu na procházku se psem. Já jdu

STUDIE


třeba na procházku se psem a promýšlím článek, pak ho promýšlím, když jdu nakupovat, když myju nádobí. A večer, když mám klid, všichni spí, tak sednu k počítači, a to, co jsem si poskládala za celý den v hlavě, přenáším na papír. Taky posudky, recenze tvořím tak, že večer si v klidu ty články, diplomky přečtu, a pak celý den je promýšlím, promýšlím, co napsat, v hlavě si ten posudek skládám a pak ho večer napíšu.“ (Zuzana, let, docentka) Z odpovědi je jasné, že profese pro respondentku představuje nedílnou součást života, je pro ni prací i koníčkem, což potvrzují i ostatní respondentky.

Závěr V teoretické části studie jsem popsala, že genderové stereotypy panující ve společnosti zapříčiňují to, že vědkyně ve srovnání s vědci mají svou profesní kariéru mnohem komplikovanější. Sladění rodiny a vědecké kariéry je velmi obtížné, protože ve vědeckém prostředí stále panuje názor, že „nejde sedět na dvou židlích současně“. Také dle výzkumu bylo zjištěno, že ženě je více než muži přisuzována péče o rodinu a domácnost, alespoň dle subjektivních názorů a pocitů respondentek, což respondentky považují za omezující aspekt rodičovské úlohy, tak jak to vnímají také Zimmer, Krimmer a Stallmann ( ), Vogel a Hinz ( ), Wetterer ( ) a Bock, Braszeit a Schmerl ( ). Tomu odpovídá ideologie mateřství panující v současné době v České republice. Také respondentky, stejně jako jejich okolí, vnímaly sféru rodiny jako záležitost ženy. Respondentky se však s ideologií mateřství, dle níž je důležitá nepřerušená přítomnost matky u dítěte nejlépe do tří let věku dítěte, neztotožnily a vracely se do práce převážně na částečné úvazky již dříve. Omezení žen z důvodu genderově stereotypního spojení ženy se soukromou sférou přijímají respondentky jako danost. Představu svých bariér v kariérním postupu limitují především na mobilitu. Omezení žen z hlediska kariérního postupu jsou dle výpovědi respondentek způsobeny hlavně tím, že pro kariérní postup či dosažení vyšší vědecké hodnosti je zapotřebí mezinárodní mobility. V některých výpovědích je mezinárodní mobilita vnímána jako povinnost. Tyto respondentky vypovídají o institucionálně podporovaném požadavku flexibility a mobility, který limituje profesní růst matek. Na důležitost mobility poukazují i jiné studie, např. Smithson a Stokoe ( ), Blair Loy ( ) a Martin ( ). Osobní zkušenost respondentek s prostředím univerzity je převážně kladná. Respondentky svou profesní dráhu vnímají veskrze pozitivně, i když málo genderově citlivě. Některé respondentky popírají negativní dopady své

Lucie Zormanová

STUDIE

pečovatelské role na profesní růst a ukazují, že ženy zvládnou obojí, jak rodinné povinnosti, tak i kariéru. Podmínkou, aby dokázaly sladit obojí, je dle jejich výpovědí family-friendly přístup na pracovišti, podpora v rodině, ženská pracovní morálka a chuť do práce. Chuť do práce a s ní související ženská pracovní morálka se ve výpovědích respondentek ukázaly jako velmi důležité faktory. Z výpovědí respondetek vyplývá, že žena musí vyvinout vyšší úsilí, aby byla brána jako rovnocenná muži, což souhlasí také s výsledky zahraničních studií (Zimmer, Krimmer, Stallmann, ; Bock, ). Do jisté míry to koresponduje s výsledky výzkumu Correla ( ) či Ridgewaye ( ), dle kterých jsou muži považováni za kompetentnější. Ve výpovědích respondentek se objevuje tvrzení, že akademické povolání vyžaduje silnou vůli a zájem o profesi, a dále to, aby se zaměstnankyně dokázaly samy ukáznit, samy si svou práci zorganizovat tak, aby vše zvládly. V odpovědích respondentek se setkáváme s návody na to, jak zorganizovat své pracovní a rodinné povinnosti, aby byly v harmonii, aby zvládaly obojí. V popisech pracovního dne respondentek se objevuje prolínání soukromého a pracovního života. Z výpovědi respondentek je jasné, že práce je pro ně koníčkem, což jim pomáhá v profesním a kariérním růstu. Dá se tedy říci, že respondentky jsou do jisté míry ztotožněny s genderovými stereotypy panujícími ve společnosti, které berou jako danost, proto vnímají cestu většího úsilí jako jedinou možnou cestu seberealizace ve své kariéře, jež je pro ně koníčkem. Také dle Šaldové ( ) ženy obvykle vnímají jako nutnost zvládat dobře povinnosti spjaté s pracovní i rodinnou sférou. Šaldová uvádí, že vědkyně, zejména ty starší, zvládají sladit rodinu a práci a tento stav si nedovolují a nechtějí narušovat, nemohou se smířit s rétorikou „pomoci ženám“. V tomto pojetí ideální harmonizace rodiny a práce shledáváme fenomén vykupování vlastního úspěchu popsaný Havelkovou ( ), který říká, že čím má žena vyšší postavení, tím více dává najevo svou feminitu, včetně vykonávání typicky ženských prací.

Literatura A

, J. . Hierarchy, Jobs, Bodies: A Theory of Gendered Organizations. Gender and Society, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1177/089124390004002002.

B

, M. R., G , A. G. . Implict Gender Stereotyping in Judgments of Fame. Journal of Personality and Social Psychology, vol. , no. , p. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.3758/BF03193794.

B

-L , M. . Cultural Constructions of Family Schemas: The Case of Women Finance Executives. Gender and Society, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1177/089124301015005004.

STUDIE


B

, U., B , A., S ,C . . Frauen im Wissenschaftsbetrieb: Dokumentation und Untersuchung der Lern- und Arbeitsbedingungen von Studentinnen und Dozentinnen an deutschen Hochchulen. Weinheim und Basel: Beltz Verlag. p. ISBN - - .

B

, L., M , R., D , H. D. . Gender Differences in Grant Peer Review: A Meta-Analysis. Journal of Infometrics, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.joi.2007.03.001.

B

, P. no. , pp.

B

, P.

–

. Le Champ Scientifique. Actes de la recherche en science sociales, vol. , . ISSN . . Nadvláda mužů. Praha: Karolinum.

s. ISBN

-

-

- .

C

, E. J. . Gender, Race, and Meritocracy in Organizational Careers. American Journal of Sociology, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.5465/AMBPP.2005.1877866.

C

, S. J. Contarints into Preferences: Gender, Status, and Emerging Career Aspirations. American Sociological Review, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/0.1177/000312240406900106.

Č

, A. . Za roky doktorát, za dítě, stáž v USA: vědecká dráha v kontextu biografického plánování. Kontext: časopis pro gender a vědu, roč. , č. – , s. – .

Č

, A. . Na vědecké dráze: příští zastávka rodičovství. In Š , K. (Ed.). Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. – . ISBN - - .

D

, J. F., G , S. L. . Aversive Racism and Selection Decision: Psychological Science, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/1467-9280.00262.

and

.

E , R. J., M , D. E. . Theories of Gender in Organzations: A New Approach to Organizational Analysis and Change. Research in Organizational Behavior, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S0191-3085(00)22004-2. G

, L., K , A. . Construction Careers, Creatining Communities, Findings of the UK KNOWING Research on Konwledge, Institutons and Gender. Leeds: University of Leeds. p.

G

, E. M. Budrich.

G

, A. . . A Unified Theory of Implict Attitudes, Stereotypes, Self-esteem, and Self-concept. Psychological Review, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0033-295X.109.1.3.

. Blockierte Karrieren: Frauen in der Hochschule. Opladen: Verlag Leske, p. ISBN - - .

Habilitační a jmenovací řízení [online]. c , poslední revize Dostupné z: http://www.cuni.cz/UK-36.html. H

. .

[cit.

-

-

].

, H. . The Political Representation of Woman in Mass Media Discourse in the Czech Republic – . Czech Sociological Review, vol. , No. , pp. – . ISSN .

Lucie Zormanová

STUDIE

H

, H. . Transformace, která nikdy nezačala: ženy v české vědě. In L (Ed.). Trans/formace: gender, věda a společnost. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. – . ISBN - - .

L

, M., Č , A. . „Vlastní laboratoř“: akademické trajektorie a gender v současných biovědách. Gender, rovné příležitosti, výzkum, roč. , č. , s. – . ISSN .

M

, J. . Deconstructiong Organizational Taboos. The Supression of Gender Conflict in Organizations. Organizations Science, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/0.1287/orsc.1.4.339.

M

, H. . Práce a rodina v životě českých vědkyň: generační a genderové srovnání. Kontext: časopis pro gender a vědu, roč. , č. – , s. – .

M

, J., S , E. H. . Discourses of Work-Life Balance: Negotiating Genderblind Terms in Organizations. Gender, Work and Organization, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/0.1111/j.1468-0432.2005.00267.x.

Ö

, M. F. . From Journal Rankings to Making Sense of the World. Academy of Management Learning and Education, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.5465/AMLE.2009.37012185.

Postavení žen v české vědě: monitorovací zpráva za rok . s. ISBN - - .

, M.

. Praha: Sociologický ústav AV ČR,

R

, C. L. . Gender and Status, and Leadership. Journal of Social Issues, vol. no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/0022-4537.00233.

,

R

, M., M , A. . Paying the Toll: A Feminist Post-Structural Critique of the Diskurse Bridging Work and Family. Culture and Organisations, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1080/14759550412331297165.

S

, R. E., A , K. A., R , D. . The Impact of Gender on the Review of the Curricula Vitae of Job Applicants and Tenure Candidates: A National Empirical Study. Sex Roles, vol. , no. / , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1023/A:1018839203698.

Š

, K. . Úvod: cesty labyrintem a jak se v nich neztratit. In Š , K. (Ed.). Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. – . ISBN - - .

Š

, K., T , H. . Tady je na dohodě vlastně úplně všechno: příklady dobré praxe na cestách labyrintem slaďování soukromého a profesního života. In Š , K. (Ed.). Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. – . ISBN - - .

Š

, K., T , B. . Zvládnu to všechno sama. Zvládnu to všechno sama?: vědecká práce a rodina v sociálně-politickém kontextu. Kontext: časopis pro gender a vědu, roč. , č. – , s. – .

V

D B , M., B , Y. . Genderové praktiky v konstrukci akademické excelence: ovce s pěti nohama. Gender, rovné příležitosti, výzkum, roč. , č. . ISSN .

STUDIE


V

, U., H , C . . Wissenschaftskarriere, Geschlecht und Fachkultur: Bewältigungsstrategien in Mathematik und Sozialwissenschaften. Bielefeld: USP International. p. ISBN - - .

W

, A. (Ed.). . Profession und Geschlecht: Über die Marginalität von Frauen in hochqualifizierten Berufen. Frankfurt am Mein: Campus Verlag. p. ISBN - - .

Z

, A., K , H., S , F. . Frauen an den Hochschulen: Winners among Losers: Zur Feminisierung der deutschen Univeristät. Opladen: Budrich. p. ISBN - - .

Z

, K. . Grenzgänge zwischen Wissenschaft und Politik: Geschlechterkonstellationen in wissenschaftlichen Eliten. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenshaften. ISBN - - .

Autorka PaedDr. Lucie Zormanová, Ph.D, Univerzita Jana Amose Komenského Praha, Fakulta manažerských studií a andragogiky, Roháčova , Praha , e-mail: [email protected]


, roč. , č. , s.

–

Empirická studie T , P. . Heteronormalita vo vzťahu k socializácii a adopcii detí homosexuálnymi rodičmi. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. , č. , s. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele20160601104. Příspěvek redakce obdržela: . . . Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování:

.

.

.

HETERONORMALITA VO VZŤAHU K SOCIALIZÁCII A ADOPCII DETÍ HOMOSEXUÁLNYMI RODIČMI Pavol Tománek Abstrakt: Predkladaná štúdia zisťuje názory a postoje heterosexuálov na právo homosexuálnych párov na manželstvo a rodičovstvo. Príspevok reflektuje dobro detí, ktoré sú vychovávané homosexuálnymi rodičmi. Štúdia demonštruje aj stručnú empirickú sondu do skúmanej problematiky. Výskumnú vzorku tvorilo participantov, ktorí sa identifikovali ako heterosexuáli. Väčšina respondentov uviedla, že podporuje právo homosexuálnych párov na manželstvo, avšak, priznanie práva na adopciu detí homosexuálnym párom sa stretlo skôr s odmietavým stanoviskom. Odmietavé stanovisko k rovným rodičovským právam pre homosexuálne páry vychádzalo predovšetkým z obáv o dobro detí vyrastajúcich a vychovávaných homosexuálnymi rodičmi. Klíčová slova: manželstvo, partnerstvo, homosexualita, adopcia, rodičovstvo

Heteronormality in Relation to Socialization and Adoption of Children by Homosexual Parents Abstract: This study explores opinions and attitudes of heterosexuals on the right of homosexual couplesto marry and raise children. The study reflects the benefits of children, brought up by gay parents. The study also provides a concise probe into the empirical research problems. The research sample consisted of participants who identified themselves as heterosexual. Most respondents stated that they supported

STUDIE

Heteronormalita vo vzťahu k socializácii a adopcii detí . . .

the right of homosexual couples to marry, however, recognition of the right to adopt children by homosexual couples was met with a rather unfavorable opinion. Disapprovement to the equal parental rights for homosexual couples based mainly on concerns about the children growing up and being raised by homosexual parents. Key words: marriage, partnership, homosexuality, adoption, parenting

Sme svedkami nových typov rodinného spolužitia, akými sú single, mingle, patchwork rodiny, homosexuálne rodiny a pod. (Tománek, ). Často mladé heterosexuálne páry nevstupujú do manželstva, pretože manželstvo považujú za zbytočné formality s vyhlásením, že „nepotrebujú papier na to, že sa majú radi!“ Na druhej strane, akoby v opozícii, sa však demonštrujú mladé homosexuálne páry, ktoré sa dožadujú legalizácie ich vzťahu až do úrovne manželstva, resp. registrovaného partnerstva. Čiže, môžeme reflektovať, že tradičné chápanie vzniku rodiny (máme na mysli práve heterosexuálne manželstvo) už „papier na legalizáciu svojho vzťahu“ nepotrebuje, pričom novovznikajúce formy manželského (ako aj rodinného spolužitia) „tento papier“ vyžadujú. Pýtame sa preto, prečo isté skupiny tento „papier“ už nepotrebujú, a naopak, prečo iní tento „papier“ vyžadujú? Iný pohľad na celú problematiku manželstva spočíva vo fakte, že súčasné mladé heterosexuálne páry majú potrebu žiť spolu pred manželstvom (kohabitácia), aby si „vyskúšali“ fungovanie ich vzťahu, no paradoxom ich vzťahu je skutočnosť, že máloktorý z týchto párov po uzavretí manželstva oslavujú až -ročné výročie uzavretia manželského života. Pritom ich rodičia, starí rodičia, ktorí nežili spolu pred vstupom do manželstva, si pripomínajú ., ., . výročie manželstva. V spoločnosti sa vytvára o manželstve mýtus, že ide o prekonané spolužitie, ktoré má nahradiť voľnosť kohabitujúcich heterosexuálnych/homosexuálnych vzťahov. Počnúc rokom , kedy Holandsko ako prvé na svete rozšírilo právo uzatvoriť manželstvo aj pre homosexuálne páry, nasledujúce desaťročie prinieslo významné rozšírenie zákonných práv homosexuálov na rodinný život v desiatkach ďalších štátoch (Biblarz, Savci, ), nevynímajúc homoparentalitu (Tománek, ). „V súčasnosti v krajinách Európskej únie sú v rôznej forme schválené registrované partnerstvá či manželstvá párov rovnakého pohlavia, krajín povoľuje aj adopciu dieťaťa“ (Sill, , s. ). Európska únia, Rada Európy a Organizácia Spojených národov rozvíjajú a posilňujú štandardy v oblasti nediskriminácie a rovnosti pre LGBTI ľudí. Rada Európy prijala množstvo legislatívnych nástrojov (rezolúcie, odporúčania) a štandardov na boj proti diskriminácii LGBTI ľudí. Európsky parlament vo februári schválil plán EÚ ( / (INI) proti homofóbii a diskriminácii na

Pavol Tománek

STUDIE

základe sexuálnej orientácie a rodovej identity. Parlament týmto uznesením vyzýva všetky členské štáty, aby podporovali agendu práv LGBTI skupiny vrátane manželstva osôb rovnakého pohlavia, voľného prístupu k adopcii, asistovanej reprodukcii a náhradnému materstvu pre takéto páry (Sill, ; Tománek, ). Slovensko doposiaľ nekodifikovalo žiadny právny štatút pre páry rovnakého pohlavia. Väčšina spoločnosti doposiaľ vníma, propaguje homosexualitu ako chorobu. „Napriek množstvu ľudskoprávnych dokumentov na Slovensku prebieha boj proti legalizácii spolužitia párov rovnakého pohlavia formulovaný ako ochrana tradičnej rodiny“ (Sill, , s. ). Po roku Slovensko zažíva dynamické zmeny partnerského a reprodukčného správania, vznikajú nové podoby usporiadania rodinných a partnerských vzťahov, ako sú single, mingle, patchwork rodiny (Tománek, ). Fenomén manželstva má tendenciu upadať. Výskumné demografické centrum zverejnilo údaje, kde sa počet rozvodov zvyšoval počas celých deväťdesiatych rokov i na začiatku . storočia, a to aj napriek klesajúcemu počtu sobášov. Rok bol prelomový, keďže v tomto roku dosiahol index rozvodovosti až %, čo znamená rozvodov na uzavretých manželstiev. Akceleruje počet, ale i podiel osôb žijúcich v rôznych typoch neformálnych zväzkov. Viac ako tretina detí sa rodí mimo manželstva a tento podiel každoročne rastie. V západnom svete je blaho dieťaťa dlhodobo v centre verejných, politických a právnych diskusií o manželstve a rodine (Sill, ). Otázka, či prostredie rodiny, ktorú tvoria homosexuálne orientovaní partneri, je adekvátne pre vývoj dieťaťa, podnietila rozsiahly výskum. Údaje so sociálnovedného prostredia sú často najdostupnejším zdrojom informácií použiteľných pri zvažovaní právnych limitov manželstva a adopcie a sú hodnotené tak zástancami, ako aj odporcami homosexuálneho manželstva. V akademickom prostredí často prevláda konsenzus, že sexuálna orientácia a rodová identita nemajú nič spoločné so schopnosťou byť dobrým rodičom (Polášková, ). Mnoho štúdií ukázalo, že well-being detí omnoho viac ovplyvňujú ich vzťahy s rodičmi, zmysel rodičov pre kompetenciu a zabezpečenie a prítomnosť sociálnej a ekonomickej podpory než pohlavie, alebo sexuálna orientácia ich rodičov. Predkladaná štúdia sa zaoberá predovšetkým homosexuálnym správaním sa a postojmi v rodinách, kde sa partneri identifikovali ako homosexuáli, i napriek tomu, že sa v súčasnosti na erudovanej úrovni rieši ani nie tak homosexuálne správanie, ako skôr homosexuálna sebaidentifikácia (Nedbálková, ). V štúdii nejde o prehľad európskych postojov k LGBTI právam a pod., pretože o týchto údajoch sa môžeme dozvedieť z iných monografických či iných empirických štúdií. Štúdia reflektuje skúmanú problematiku

STUDIE


so zameraním na slovenského respondenta. Cieľom príspevku je zistiť postoj k výchove a adopcii detí pármi rovnakého pohlavia. Nazeranie na homosexualitu má významný vplyv na postoj voči homosexuálom ako jednotlivcom, ako aj rodičom. Záver ponúka aj stručnú empirickú sondu a jej výsledky zistené kvantitatívnou metódou dotazníka.

Stručný pohľad do histórie homosexuality Označenie homosexualita a s ním spojené oslovovanie homosexuál, lesba po prvý raz použil v roku K. M. Benkert. Hoci termín je nový, sexualita všeobecne a obzvlášť príťažlivosť k rovnakému pohlaviu vyvoláva filozofickú diskusiu od čias Platónovho Symposia až po súčasnú queer teóriu. Celá západná kultúra sa formovala pod vplyvom helénskeho zlatého veku a biblického étosu hebrejskej viery. V Starom Grécku sa predpokladalo, že človek môže byť priťahovaný oboma pohlaviami. Pohlavie bolo irelevantným detailom. Názory Hebrejov na manželský sex, ako ich podáva Talmud, pripomínajú modernú sexuálnu príručku. Mužská sexualita v manželstve sa tak vysoko hodnotila, že ostatné sexuálne aktivity, aj celkom všedné, sa zakazovali. Manželstvo bolo náboženskou povinnosťou (Spencer, ). Starovekí Rimania demonštrovali mnoho paralel v otázkach sexu s antickým Gréckom najmä počas republiky. V čase Impéria sa rímska spoločnosť postupne stavala negatívne k sexualite, pravdepodobne v dôsledku sociálnych a ekonomických otrasov, ešte predtým ako sa kresťanstvo stalo vplyvným. Do . až . storočia mainstreamový kresťanský názor povoľoval sex slúžiaci výlučne na reprodukciu. V . až . storočí zakcelerovala intolerancia voči homosexuálnemu sexu popri perzekúcii Židov, Moslimov, heretikov a iných. Cirkev začala apelovať na koncept „prirodzenosti“ ako štandardu morálky, podľa ktorej bol neprirodzený homosexuálny styk, ako aj mimomanželský sex, neplodivý sex v manželstve a masturbácia. Tretí lateránsky koncil v roku prijal kánon zakazujúci „neviazanosť, ktorá je proti prírode“. Tento apel na prirodzené právo sa stal veľmi vplyvný v západnej tradícii. V . a . storočí už cirkev, resp. cirkvi nemajú dominantné miesto v diskurze o homosexualite, namiesto toho svetské argumenty a interpretácie sa čoraz častejšie dostávajú do vedeckých kruhov. Najdôležitejšou sekulárnou doménou diskusie sa stala medicína, vrátane psychológie (Spencer, ). V . storočí vývoj prebiehal v niekoľkých krokoch. Prvým bola dekriminalizácia homosexuality. V Československu prestala byť homosexualita trestná od roku , až do roku zostal však zákaz takýchto vzťahov s osobami mladšími ako rokov (Fanel, ).

Pavol Tománek

STUDIE

Druhým krokom bola na poli medicíny depatologizácia. Americká psychiatrická asociácia odstránila homosexualitu zo svojho Diagnostického a štatistického manuálu duševných porúch v roku (a to neštandardným spôsobom: neboli pozvaní odborníci, a o zmenu žiadalo cca ľudí, čo je nedostatočný počet na národnú, nie to na medzinárodnú „petíciu“). Americká psychologická asociácia zaujala rovnakú pozíciu v roku (Tománek, ). Homosexualita ako medicínska diagnóza bola vylúčená z desiateho revidovaného vydania Medzinárodnej štatistickej klasifikácie chorôb (ICD- ) Svetovej zdravotníckej organizácie od . januára . Tretím krokom bolo až do súčasnosti prebiehajúce úsilie o legalizáciu registrovaného partnerstva analogického manželstvu a možnosť adopcie párom rovnakého pohlavia.

Rodičovstvo homosexuálnych partnerov Zmeny v štruktúre rodiny sa demonštrovali najmä v druhej polovici . storočia. Spojitosť manželstva s rodením detí výrazne oslabila po celom svete, o čom svedčí prudký nárast počtu detí narodených mimo manželstva vo väčšine vyspelých krajín. Dnes možno deti nájsť v rôznych alternatívnych rodinných usporiadaniach (Eggebeen, ). Systematický výskum detí homosexuálnych rodičov sa začal objavovať v odborných časopisoch koncom sedemdesiatych rokov . storočia, rapídne expandoval v prvej dekáde . storočia (Tománek, ). Závery z výskumov boli prevažne v duchu „no differences“. Zistenia komparatívnych štúdií ukázali, že existuje len veľmi málo rozdielov medzi deťmi z homoparentálnych rodín a heteroparentálnych rodín (Sill, ). .

Vybrané výskumy v danej oblasti

Množstvo vedeckej literatúry prezentuje, že deti a adolescenti, ktorí vyrastajú s homosexuálnymi rodičmi, fungujú v emocionálnej, kognitívnej, sociálnej a sexuálnej dimenzii rovnako dobre ako deti heterosexuálnych rodičov, až na jeden fakt, že deti vychovávané homosexuálnymi rodičmi, zažívajú až -krát častejšiu výmenu rodičov, partnerov ako v heterosexuálnych rodinách (Tománek, ; Goldberg, ; Golombok, Badger, ; Rosenfeld, ; Bos et al., ; Fulcher, Sutfin, Patterson, ; Wainright, Patterson, , ; Patterson, ; Pawelski et al., ; Tasker, ; MacCallum, Golombok, ; Wainright, Russell, Patterson, ; Vanfraussen, Ponjaert-Kristofferson, Brewaeys, ; Golombok et al. ; Anderssen, Amlie, Ytterøy, ; Perrin, ; Stacey, Biblarz, ).

STUDIE


Komparatívna štúdia vermontských (Vermont, štát v USA) homosexuálnych zväzkov a heterosexuálnych manželstiev ukázala, že páry rovnakého pohlavia mali kvalitnejší vzťah, kompatibilitu, intimitu a menej konfliktov ako manželské heterosexuálne páry (Balsam et al., ). Metaanalýza (Crowl, Ahn, Baker, ) tvrdí, že neheterosexuálni rodičia v priemere majú výrazne lepšie vzťahy so svojimi deťmi ako heterosexuálni rodičia spolu s tým, že neexistujú žiadne rozdiely v kognitívnom vývoji, psychologickej adjustácii, rodovej identite a v preferencii sexuálneho partnera. Ďalší pohľad na kvalitu života detí vychovávaných od narodenia homosexuálnymi rodičmi poskytuje Americká národná dlhodobá štúdia lesbických rodín (National Longitudinal Lesbian Family Study), ktorá začala v USA v roku (Gartrell, Bos, ). Štúdia dlhodobo sledovala lesbických matiek a porovnávala výsledky dospievajúcich detí na základe výpovedí adolescentov a ich matiek s národnými štandardizovanými vzorkami. Správy lesbických rodín indikujú vysokú úroveň sociálnej, školskej/akademickej a celkovej kompetencie ich detí a menej sociálnych problémov, porušovania pravidiel, ako aj menšie sklony k agresívnemu správaniu v porovnaní s inými deťmi rovnakého veku. Americká psychologická asociácia (APA) v roku zverejnila správu o homosexuálnom rodičovstve, kde oficiálne potvrdila, že „ani jedna štúdia nezistila, že by deti lesbických alebo gejských rodičov boli v akomkoľvek významnom aspekte znevýhodnené v porovnaní s deťmi heterosexuálnych rodičov“ (Patterson, , s. ). Svoje závery opiera o štúdií. I napriek tomu, že mnohí autori neprijali Regnerov výskum (Regnerus, ), alebo jeho časti, prezentujeme v tejto štúdii jeho zásadné zistenia, ktoré korešpondujú s našimi výsledkami. (Pozn. autora: Regnerus zahrňoval do výskumu aj rodiny, v ktorých bolo homosexuálne správanie len prechodným javom, nie identifikáciou.) .

Marksov a Regnerov výskum

Výzvu širokému odbornému konsenzu, že deti vychovávané homosexuálmi netrpia žiadnym deficitom, nastoľujú Marks ( ) a Regnerus ( ). Prinášajú metodickú kritiku súčasnej literatúry a precíznu deskriptívnu analýzu výsledkov o deťoch, ktorých rodičia mali homosexuálny vzťah. Každý autor detailne uvádza závažné limity mnohých štúdií, ktoré nenašli žiadne znevýhodnenie detí vyrastajúcich v homosexuálnom zväzku. Marks ( ) kritizuje správu Americkej psychologickej asociácie o lesbickom a gejskom rodičovstve z roku . Preveruje kvalitu štúdií publikovaných v rokoch – , na ktoré sa APA odvoláva. Viac ako tri štvrtiny z štúdií sú založené na malých, nereprezentatívnych, nenáhod-

Pavol Tománek

STUDIE

ných vzorkách, ktoré nezahŕňajú menšiny. Väčšinu tvoria homogénne vzorky bielych, vzdelaných, prosperujúcich lesbických matiek zo strednej až vyššej triedy. Takmer polovici štúdií chýba heterosexuálna porovnávacia skupina. Len zopár štúdií skúma dlhodobé ukazovatele, ktoré presahujú detstvo, ako medzigeneračná chudoba, dosiahnuté vzdelanie, zamestnanie, kriminalita, zneužívanie, drogy, samovraždy, ktoré sú ťažiskom štúdií o deťoch z iných netradičných rodín. „Dostupné dáta, z ktorých APA vyvodzuje svoje závery, získané predovšetkým z malých príležitostných (convenience) vzoriek, nie sú dostatočné na podporu silného generalizujúceho tvrdenia,“ uzatvára Marks ( , s. ). Regnerus ( ) vo svojej štúdii predstavuje projekt New Family Structures Study (NFSS). NFSS je národná reprezentatívna vzorka takmer mladých Američanov vo veku – rokov, ktorí vyrastali v rôznych typoch rodinných usporiadaní. Poskytuje prvú väčšiu vzorku populácie detí, ktorých rodičia zažili homosexuálny vzťah ( respondentov uviedlo, že ich matka mala lesbický vzťah a respondentov uviedlo, že ich otec mal gejský vzťah). Predchádzajúci výskum spočíval predovšetkým na malých selektovaných vzorkách detí bielych homosexuálnych rodičov zo strednej triedy. Naproti tomu NFSS ukazuje, že existuje značná rôznorodosť v tejto populácii, čo sa týka rasy a etnického pôvodu, sociálno-ekonomického statusu a spôsobu, ktorým deti zažívali homosexuálny vzťah ich rodičov. Približne % NFSS respondentov, ktorých matky mali lesbický vzťah, boli čierni alebo hyspánci. Regnerus ( ) porovnáva výsledky mladých dospelých z ôsmich rôznych rodinných štruktúr v rôznych výsledných kritériách, vrátane demografických charakteristík, zamestnanosti a dosiahnutého vzdelania, kvality vzťahov, fyzického a emocionálneho zdravia a rizikového správania. Osobitne sa zameriava na porovnanie respondentov z intaktných biologických rodín a rodín, kde matka alebo otec mali homosexuálny vzťah. Zisťuje štatisticky významné rozdiely v zo výsledkov ( %) v neprospech mladých dospelých, kde matka mala lesbický vzťah, v porovnaní s tými, ktorých celé detstvo vychovával manželský pár biologických rodičov. Napríklad, signifikantne nižšia úroveň príjmov, vyššia odkázanosť na štátnu pomoc, nižšia miera zamestnanosti, nižšie dosiahnuté vzdelanie, horšie duševné a fyzické zdravie, menej kvalitný vzťah so súčasným partnerom, vyššia miera kohabitácie, viac nevyriešených problémov s pôvodnou rodinou, vyššia úroveň fajčenia a kriminality (Tománek, ). Menej významné rozdiely ( zo výsledkov) u detí, kde otec mal homosexuálny vzťah, môžu byť spôsobené malou vzorkou respondentov s gejským otcom a zriedkavejšou skúsenosťou spolužitia s otcovým partnerom, zdôvodňuje autor. Len % respondentov uviedlo, že žilo so svojím otcom počas jeho homosexuálneho vzťahu, kým

STUDIE


s matkou žilo až % respondentov počas jej homosexuálneho vzťahu. Spolužitie dlhšie ako roky uviedlo už len menej ako % respondentov gejských otcov a % respondentov lesbických matiek (Regnerus, ). Regnerus ( ) je vo svojich záveroch opatrný, priznáva aj ďalšie limity štúdie. NFSS nie je longitudinálna štúdia, preto nedokáže zodpovedať otázky kauzality. Negatívne výsledky detí z homoparentálnych rodín nemusia byť nevyhnutne dôsledkom sexuálnej orientácie rodičov, môžu byť spôsobené viacerými rodinnými tranzíciami, ako je rozchod biologických rodičov, nevlastný rodič, pobyt v detskom domove a iné. Väčšina respondentov zaradených do skupiny detí lesbických matiek a gejských otcov strávila určitú časť svojho detstva v heteroparentálnych a jednorodičovských rodinách (Sill, ). Štúdia nehodnotí potomkov z rovnako pohlavných manželstiev, pretože drvivá väčšina jej respondentov pochádza z čias pred legalizáciou homosexuálnych manželstiev vo viacerých štátoch USA. V USA sú dnešné deti v homoparentálnych rodinách oveľa viac „plánované“ (prostredníctvom adopcie, umelého oplodnenia, náhradnej matky) ako pred – rokmi, kedy tieto deti boli obvykle produktom heterosexuálnych zväzkov. Štúdia nedáva odpoveď na politické otázky ohľadne homosexuálnych vzťahov a ich právnej legitimity. NFSS však jasne ukazuje, že najväčšiu pravdepodobnosť uspieť v dospelosti majú deti, ktoré celé detstvo prežili so svojimi biologickými, zosobášenými rodičmi (Regnerus, ). Marksovu a Regnerusovu štúdiu v rovnakom vydaní Social Science Research komentujú traja výskumníci rodiny. .

Eggebeenova poznámka k Marksovmu a Regnerovmu výskumu

Eggebeen ( ) poznamenáva, že štúdie nič nedokazujú. Marksova štúdia osvetlením nedostatkov predošlých prác je výzvou pre výskumníkov, aby vyvíjali lepšie dáta a vykonávali druhy analýz, ktoré umožnia väčšiu dôveru ku generalizácii. Regnerusova štúdia predstavuje súbor dát na základe národnej vzorky, ktorý má potenciál osloviť niektoré z Marksových kritík. Analýzy v Regnerusovej štúdii sú provokatívne, ale zďaleka nie konečné. Tieto veľmi predbežné zistenia by nemali odvádzať pozornosť od skutočného významu tejto štúdie, popis novej sady dát, ktorá ponúka významné výhody (Eggebeen, , s. ). Regnerusova štúdia je vedecky prísnejšia ako väčšina ostatných štúdií v tejto oblasti, ale neposkytuje teoretické zdôvodnenie, prečo rozdiely existujú. Či samotné homosexuálne rodičovstvo spôsobuje pozorované rozdiely, sa nedá určiť z jeho analýzy, upozorňuje Osborne ( ). Málo respondentov

Pavol Tománek

STUDIE

žilo spoločne s rodičom a jeho homosexuálnym partnerom a aj to väčšinou len krátkodobo. Negatívne výsledky môžu byť dôsledkom mnohých rôznych rodinných štruktúr, ktoré predchádzali homosexuálnemu vzťahu. Nemožno izolovať účinky rozvodu biologických rodičov, uzatvorenie ďalšieho manželstva, či života len s jedným rodičom. Je tiež celkom možné, že negatívny účinok pochádza výhradne zo stigmy spájanej s homosexuálnymi vzťahmi a právnych zákazov, ktoré bránia párom rovnakého pohlavia vytvárať a udržiavať „normálne“ manželské vzťahy. Deti homosexuálnych rodičov sú citlivou politickou a spoločenskou problematikou sprevádzajúcou homosexuálne vzťahy (Polášková, ). Pretože téma je tak spolitizovaná, vedci musia o to viac pozornosti venovať prezentácii a interpretácii svojich zistení. Výsledky vedeckých štúdií sú často rôznymi znalcami a legislatívcami napasované na podporu vopred vyprofilovaného ideového konceptu „differences“ alebo „no differences“. Obe štúdie sú excelentným príkladom ako výskum v tejto oblasti môže byť ľahko dezinterpretovaný a prečo bádatelia musia byť veľmi zrozumiteľní v tom, čo štúdia môže a nemôže tvrdiť (Osborne, ).

Rodová identita a socializácia „Heterosexualita je v spoločnosti normatívna. Určuje mnohé sociálne normy a hodnoty, sú ňou podložené tradičné sociálne inštitúcie, ako manželstvo a rodina“ (Fafejta, , s. ). Heterosexualita je vnímaná ako prirodzená, univerzálna, pevne daná a nemenná kategória a samozrejme morálna (Marková, ). Existencia rodov, identít a sexualít, ktorá sa neviaže k dvom pohlaviam, je vnímaná ako ohrozenie stability kultúry (Fafejta, ). Chápanie rodu sa vyvíja z teoreticko-filozofického pohľadu aj z pohľadu metodologického prístupu. Rod (angl. gender) optikou sociálneho konštruktivizmu znamená sociálnu diferenciáciu ľudí na kategóriu žien a kategóriu mužov. Pohlavie (angl. sex) sa vzťahuje k biologickej danosti žien a mužov. Rod je sociálna, kultúrna a psychologická dimenzia ženskosti a mužskosti (Čerešník, ). Rodová identita, teda to, čo znamená byť v spoločnosti mužom alebo ženou, podlieha zmenám a vývoju. Rodová identita ako sociálna pozícia je určená jednak sociálnymi vzťahmi, jednak predstavami a stereotypmi o rodovo podmienených úlohách (Sill, ; Marková, ). Rodová identita je tiež vnímaná ako sebaidentifikácia a sebareflexia, vnútorné uvedomovanie a prežívanie rodovej príslušnosti, vnútorná recepcia noriem a stereotypov. Rod zvyčajne predstavuje sociálnu rolu, ktorá môže zodpovedať biologickému pohlaviu, ale môže byť s ním aj v rozpore. Označuje odlišné postavenie

STUDIE


žien a mužov v sociálnych a mocenských vzťahoch, ktoré nie sú dôsledkom biologických odlišností. Mužom a ženám ako sociálnym kategóriám sa pripisuje iná sociálna hodnota, iný sociálny status, iné pozície, iné pravidlá správania, iné vlastnosti, morálne záväzky, výkon, fyzický vzhľad a odev, poskytujú sa im odlišné možnosti a formy života, prideľujú odlišné úlohy a činnosti, práva a povinnosti. Sociálny konštruktivizmus nazerá na rod a sexualitu ako sociálnu kategóriu vytvorenú historicky, sociálne a kultúrne, čiže kategóriu premenlivú, a nie „prirodzenú“, či večnú. (Bačová, Dudeková, Lengyelová, ). Zarážajúcou skutočnosťou je však fakt, že mnohí odborníci nevedia, alebo nechcú pochopiť základný rozdiel medzi rodovou identitou a rovnosťou pohlaví. .

Biologický existencionalizmus

Protipólom je biologický existencionalizmus, ktorý považuje ženskosť a mužskosť za esencie, za „pravú“ podstatu ľudí, ako niečo, čo je dané prírodou, je nemenné a existuje nezávisle na sociálnych okolnostiach. Existencializmus odvodzuje rodovú odlišnosť od pohlavnej, telesnej, fyziologickej odlišnosti (Polášková, ). Predpokladá, že biologické pohlavie determinuje dôležité črty jedinca, ako aj vzorce správania. S touto dištinkciou je spätá i predstava o existencii typicky mužskej a typicky ženskej sexuality. Podľa existencionalizmu príčina homosexuality je biologická, spôsobujú ju genetické, hormonálne faktory (Kiczková, Szapuová, ). Sociálni konštruktivisti tvrdia, že homosexualita sa tak môže chápať ako anomália a existencionalizmus akceptovaním dichotómie heterosexuálny/homosexuálny nesprávne pripúšťa, že heterosexualita je normou a homosexualita je abnormálna a je bázou pre trvalú menšinu (Homosexuality, ). Pojmy pohlavie a rod rozlišuje aj Ústava Slovenskej republiky č. / Zb. v čl. ods. : „Základné práva a slobody sa zaručujú na území Slovenskej republiky všetkým bez ohľadu na pohlavie, rasu, farbu pleti, (. . .) rod alebo iné postavenie.“ Kľúčovou postavou, ktorá výrazne ovplyvnila myslenie o sexualite je M. Foucault ( , ). Foucault už v roku analyzuje históriu sexuality od antického Grécka až do modernej doby. Prezentuje, ako hlboko sa môže chápanie sexuality meniť v čase a priestore. Foucault demonštruje názor, že sexualita je sociálnym produktom vytvoreným autoritou a mocou, je dôsledkom historicky špecifických diskurzov a je jednou z najúčinnejších foriem sociálnej regulácie. Táto regulácia sa začína uplatňovať od . storočia, keď vzniká kategorizácia sexuálneho správania.

Pavol Tománek

STUDIE

Foucaltove argumenty ovplyvnili gej/lesbické teoretizovanie a najmä queer teóriu (Nedbálková, ; Spargo, ). Binárna štruktúra západného myslenia a jeho dichotomických opozícií medzi prírodou a kultúrou, telom a duchom, hmotou a vedomím produkuje neriešiteľné dichotómie, v rámci ktorých dochádza k vylučovaniu, resp. marginalizácii všetkých tých prvkov, ktoré sa nevtesnajú do krajných pólov binárnej schémy (Kiczková, Szapuová, ). V antickom Grécku sa kládol dôraz na rolu v sexuálnom akte a sociálny status, dnešní ľudia chápu samých seba ako heterosexuála, homosexuála, prípadne bisexuála a je veľmi ťažké vykročiť mimo týchto kategórií. „Jednou z najviditeľnejších charakteristík mužskosti je dnes heterosexualita. (. . .) Mužská identita sa spája s činnosťami ako: zmocniť sa, vziať, vniknúť, ovládať a potvrdiť aj silou, ak je to nevyhnutné. Ženská identita sa spája s činnosťami: byť ovládaná, poslušná, pasívna a poddajná. (. . .) V tejto optike sa homosexualita, implikujúca ovládanie muža mužom, považuje ak nie za duševnú chorobu, tak aspoň za zmätok v rodovej identite“ (Badinter, , s. ). Na základe rodových predstáv sú chlapci a dievčatá v spoločnosti často socializovaní odlišným spôsobom (Sill, ). Rodové stereotypy sú postavené na rodovej polarizácii zdôrazňujúcej pohlavné odlišnosti a ich kľúčovú úlohu pri usporiadaní spoločnosti a pohlavne-rodovom systéme inštitucionalizovaných vzorcov rodovej diferenciácie, ktorý zahŕňa najmenej tri navzájom previazané prvky: sociálna konštrukcia dichotómnych rodov založená na biologickom pohlaví, deľba práce na základe pohlavia a spoločenská kontrola nad sexualitou (Čerešník, ; Renzetti, Curran, ). .

Rodová socializácia

Rodovú socializáciu popisuje rad biologických, sociologických a psychologických teórií. Teória sociálneho učenia predpokladá, že deti sa učia rodovým rolám prostredníctvom pozorovania a modelovania správania rodičov rovnakého pohlavia a tiež napodobňovaním súrodencov, rovesníkov, pedagógov a mediálnych osobností rovnakého pohlavia (Bandura in Čerešník, ). Teórii sú vytýkané viaceré problémové body. Výskumy nepotvrdzujú, že deti napodobňujú viac vzory rovnakého pohlavia než vzory pohlavia opačného (Raskin, Israel in Renzetti, Curran, ). Pri modelovaní zohráva dôležitejšiu úlohu moc napodobňovanej osoby ako jej pohlavie (Jacklin in Renzetti, Curran, ). Dievčatá častejšie napodobňujú mužské vzory ako naopak, čo môže byť spôsobené práve tým, že muži sú vnímaní ako mocnejší než ženy (Golombok, Fivush in Renzetti, Curran, ). Deti napodobňujú vzory

STUDIE


rovnakého pohlavia len vtedy, ak sa tieto vzory správajú zodpovedajúco danému rodu. To naznačuje, že deti majú určité vedomie rodu nezávislé na tom, ktoré získavajú modelovaním (Jacklin, Perry, Bussey in Renzetti, Curran, ). Kritici vyčítajú teórii najmä to, že socializácia je chápaná ako jednosmerný proces, v ktorom dospelí ako poskytovatelia modelov aktívne formujú deti a deti len pasívne prijímajú socializačné signály (Corsaro, Eder in Renzetti, Curran, ). Teória kognitívneho vývoja predikuje, že učenie sa rodu nie je pasívny proces. Deti hrajú aktívnu rolu pri nadobúdaní usporiadaných poznatkov a presvedčení o rode zo širšieho sociálneho prostredia. Integrujú informácie o rode prichádzajúce od svojej rodiny, rovesníkov a kultúry. Aktívne si utvárajú obraz o tom, čo znamená byť chlapcom alebo dievčaťom. Socializácia v tomto ponímaní predstavuje komplexný proces vzájomných interakcií jednak medzi deťmi a dospelými a jednak medzi deťmi samotnými (Čerešník, ; Kiczková, Szapuová, ). Odporcovia adopcie pármi rovnakého pohlavia argumentujú, že homosexuálni rodičia neposkytnú svojim deťom primerané rodové roly, čo rezultuje do zlyhania vývoja rodovej identity detí a možnosti, že sa stanú homosexuálmi (Hicks, ; Ryan, Bedard, Gertz, ; Clarke, Kitzinger, ). V roku Clarke a Kitzinger ( ) zverejnili svoje výskumné údaje, o ktorých sa vedecká verejnosť nazdávala, že pôjde len o sugestívne a nerelevantné výskumné výsledky. Avšak, keď Ryan, Bedard a Gertz ( ) a následne Hicks ( ) zverejnili svoje výskumné dáta, začala sa otázka rodovej identity rozpracovávať na viacerých vedeckých pracoviskách, odboroch a pod. Obava, že deti rovnako pohlavných rodičov môžu trpieť neadekvátnou rodovou socializáciou je založená na mylnom predpoklade, že tieto deti sú vystavené pôsobeniu dospelých len jedného pohlavia (Goldberg, ; Goldberg, Allen, ; Clarke, ). Podstatou tejto obavy je názor, že rodové roly rodičov súvisia s rozvojom „vhodného“ rodového správania detí, a tým aj s vyššími úrovňami psychologickej adjustácie. Na základe teórií o rodovej socializácii Hetherington, Bridges a Insabella ( ) a Sax ( ) sa domnievajú, že absencia rodiča rovnakého pohlavia môže viesť k problematickému vývoju stabilnej rodovej identity dieťaťa a v dôsledku toho aj k väčšej pravdepodobnosti vzniku psychologických problémov. Predpoklad psychickej dysfunkcie je vyšší u chlapcov bez mužského vzoru ako u dievčat bez ženského vzoru. Sax ( ) konštatuje, že v Spojených štátoch narastá epidémia nemotivovaných a neambicióznych chlapcov a jedným z piatich faktorov spôsobujúcich túto epidémiu je nedostatok mužských vzorov. Hoci viacero odborníkov spochybnilo tvrdenie, že chlapci potrebujú otca alebo model mužskej role, aby sa zabránilo psychic-

Pavol Tománek

STUDIE

kým problémom a zmätočnej rodovej identite (napr. Biblarz, Stacey ; Sullivan ), oponenti plánovaných lesbických rodín stále namietajú, že prítomnosť zainteresovaného mužského vzoru je zásadná pre adekvátny vývoj dieťaťa Rosky ( ). Goldberg a Allen ( ) analyzovali rozhovor s lesbickými pármi o mužskej role v živote ich detí. Viac ako dve tretiny žien malo obavy, že absencia mužského vzoru by mohla ovplyvniť psychologický well-being ich detí. Na otázku, prečo si myslia, že mužské vzory sú dôležité pre ich deti, niektoré ženy uviedli, že deti by mali byť vystavené pestrej škále ľudí rôznych rodov, sexuálnych orientácií, rás a etník. Heteronormatívny spoločenský tlak bol tiež faktorom u niektorých žien v snahe zapojiť mužskú postavu do života svojich detí. Hicks ( ) kritizuje teóriu rodových rolí, podľa ktorej korektná socializácia vyžaduje mužský aj ženský model rodovej roly, čo vyžaduje tradičný model rodiny. To neumožňuje iné formy vzťahov a posilňuje heteronormatívne predstavy o tom, ako by ľudia mali žiť a ako by mali byť deti vychovávané. Ďalšie štúdie zistili, že aktivity detí boli menej rodovo diferencované v lesbických rodinách, kde je rodičovská deľba práce viac egalitárna než v heterosexuálnych rodinách s tradičnou deľbou práce. Lesbické matky vytvárali menej rodovo stereotypné fyzické prostredie pre svoje deti a mali menej konzervatívny postoj k rodovému správaniu detí než heterosexuálni rodičia. Zariadenie detských izieb a hračky boli menej stereotypne maskulínne alebo feminínne. Deti rodičov s liberálnejším postojom k rodu a egalitárnejšou deľbou práce boli flexibilnejšie vo vlastných rodových stereotypoch a profesijných ašpiráciách (Fulcher, Sutfin, Patterson, ; Sutfin et al., ). Rodová identita, hoci sa javí ako duálna – mužská alebo ženská, v skutočnosti môže predstavovať celé spektrum rôznych aspektov mužskosti, ženskosti či ďalších rodových znakov. V západných spoločnostiach sa uvoľňuje sociálny tlak na produkciu rodovo typizovaných ľudí (Čerešník, ). „Spoločnosť už nemá o jednoznačné bipolárne rodové identity záujem a rozpúšťa štruktúry, na ktoré sa indivíduá dosiaľ mohli normatívne orientovať“ (Beck in Šmausová, , s. ).

Manželstvo a adopcia homosexuálnym párom Manželstvo je definované ako zväzok muža a ženy, ktorí sa zaviazali zdieľať svoje životy na každej úrovni svojho bytia (telesnej, emocionálnej, duchovnej) v takom type zväzku, ktorý bude naplnený spoločným plodením a výchovou detí. Komplexná povaha tohto zväzku a jeho prirodzená orientácia na prokreáciu odlišuje manželstvo od iných typov spoločenstiev

STUDIE


a poskytuje bázu pre normy exkluzivity a permanencie manželstva. Uvedená definícia vyjadruje tradičné, snubné chápanie manželstva. Dieťa je závislé na rodičoch. Vyžaduje sústavnú a dlhodobú starostlivosť o výživu, výchovu, zdravie a všestranný vývoj. Potrebuje ochranu, podporu a lásku. Rodina je najvýznamnejšia sociálna skupina, ktorá zásadným spôsobom ovplyvňuje vývoj dieťaťa (Tamášová, ). Poskytuje nielen základné poznatky, ale je aj citovým zázemím, zdrojom istoty a bezpečia. Reziliencia dieťaťa je odvodená od jeho pocitu permanencie, bezpečnosti a bezpodmienečného pripútania (Vágnerová, ). Preto moderné spoločnosti vyvinuli manželstvo ako právnu a spoločenskú zmluvu s cieľom zabezpečiť trvalý záväzok rodičov voči sebe navzájom i voči svojim deťom, a tak poskytnúť optimálne prostredie na prospievanie detí (Perrin, Siegel, ). Ústava Slovenské republiky definuje manželstvo ako jedinečný zväzok medzi mužom a ženou. Štát manželstvo všestranne chráni a napomáha jeho dobru. „Hlavným účelom manželstva je založenie rodiny a riadna výchova detí“ (Zákon č. / Z. z., čl. ). Manželstvo nemožno uzatvoriť so ženatým mužom alebo s vydatou ženou, medzi predkami a potomkami, ani medzi súrodencami. Manželstvo nemôže uzatvoriť maloletý, osoba pozbavená spôsobilosti na právne úkony, osoba postihnutá duševnou poruchou a osoby rovnakého pohlavia. Na druhej strane manželstvo, ktoré má plniť dôležitú prokreatívnu a výchovnú úlohu, môžu uzavrieť starí, chorí, umierajúci, fyzicky postihnutí, závislí na alkohole a iných drogách, sociálne neprispôsobiví, negramotní, simplicitní. Dokonca ani história týrania, zneužívania dieťaťa, domáceho násilia alebo inej trestnej činnosti nediskvalifikuje dospelých z občianskeho sobáša. Väčšina gejov a lesieb sa stane rodičmi v kontexte predchádzajúceho heterosexuálneho manželstva alebo vzťahu (Tománek, ). Náhradné materstvo slovenská legislatíva neumožňuje. Zákon č. / Z. z. o rodine ustanovuje, že matkou dieťaťa je žena, ktorá dieťa porodila. Lesby nemajú prístup ani k asistovanej reprodukcii. Umelé oplodnenie upravuje zastarané opatrenie MZ SSR č. / (podzákonný predpis nízkej právnej sily), ktoré pripúšťa umelé oplodnenie len vydatej ženy so súhlasom manžela a len zo zdravotných dôvodov (Tóthová, ). Podľa zákona o rodine si osvojiť maloleté dieťa môžu len manželia alebo jeden z manželov, ktorý žije s niektorým z rodičov dieťaťa v manželstve. Páry rovnakého pohlavia si teda spoločne dieťa adoptovať nemôžu. Nemôžu tak urobiť ani v prípade, ak má jeden z partnerov biologické maloleté dieťa. To znamená, že druhý partner si ho nemôže adoptovať a nemôže medzi nimi vzniknúť právny zväzok. Je možnosť osvojiť si dieťa individuálne. Podľa zákona o rodine maloleté dieťa

Pavol Tománek

STUDIE

môže výnimočne osvojiť aj osamelá osoba, ak sú splnené predpoklady, ktoré zákon stanovuje. O osvojení rozhoduje súd. Návrh podáva osvojiteľ. Jednou z podmienok na osvojenie dieťaťa je zapísanie do zoznamu žiadateľov, o čom podľa zákona o sociálnoprávnej ochrane a sociálnej kuratele rozhodujú určené úrady práce, sociálnych vecí a rodiny. Adopcia podporuje kognitívny a emocionálny vývoj detí osvojených z náhradnej starostlivosti. Lavner, Waterman a Peplau ( ) analyzovali, či tieto pozitívne výsledky dosahujú aj deti adoptované gejmi a lesbami. Štúdia porovnávala kognitívny vývoj a behaviorálne problémy u vysoko rizikových detí adoptovaných z pestúnskej starostlivosti do heterosexuálnych a gejských alebo lesbických rodín (Sill, ). Deti v oboch typoch domácností preukázali podobné napredovanie vo vývoji, napriek tomu, že gejskí a lesbickí rodičia vychovávali deti, ktoré mali pred adopciou vyššiu úroveň biologických a environmentálnych rizík. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny v roku zverejnilo údaje o ústavných zariadeniach, v ktorých narastá počet detí s rôznym hendikepom (deti s poruchami správania, deti drogovo a inak závislé, deti týrané, pohlavne a inak zneužívané, deti postihnuté a ťažko zdravotne postihnuté, deti s duševnou poruchou, deti staršie ako rokov), ako aj počet viacčlenných súrodeneckých skupín. Tieto deti sú ťažko umiestniteľné v náhradnej rodinnej starostlivosti. Lavner, Waterman a Peplau ( ) zistili, že u gejov a lesieb je väčšia pravdepodobnosť adopcie rizikových detí a aj detí odlišného etnického pôvodu. Toto zistenie rozširuje predchádzajúci výskum, ktorý poukazuje na to, že gejskí a lesbickí rodičia si pravdepodobnejšie adoptujú deti so špeciálnymi potrebami a deti rôznych rás (Farr, Forssell, Patterson, ; Brodzinsky, Patterson, Vaziri, ). Gejovia a lesby sú viac otvorení diverzite vo všetkých formách, a teda sú ochotní vziať deti s vyšším stupňom rizikových faktorov, ako aj deti s rôznym backgroundom, rôznych etník a rás (Lavner, Waterman, Peplau, ). Sprostredkovanie osvojenia a pestúnskej starostlivosti je v kompetencii orgánov sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately (Zákon č. / Z. z.). Nie je známy počet detí vyrastajúcich s homosexuálnymi rodičmi (Nedbálková, ). Chýbajú informácie, štatistické a výskumné dáta o situácii a problémoch homoparentálnych rodín v praxi, ako aj pri adopcii jednotlivcom s inou sexuálnou orientáciu a v oblasti zverenia dieťaťa do náhradnej rodinnej starostlivosti LGBTI osobám. Výskumy preukázali, že negatívne postoje k adopcii detí rovnako pohlavnými pármi prevládajú aj medzi ľuďmi, u ktorých sa predpokladajú liberálne postoje (napr. študenti vysokých škôl, psychológovia, sociálni pracovníci).

STUDIE


Stručná empirická sonda skúmanej problematiky Otázka sexuálnej orientácie a rodovej identity je na Slovensku relatívne novou neprebádanou otázkou, ktorá bola donedávna ignorovaná vo verejnom, ale i vedeckom diskurze a politikách, čo zrejme vyústilo k samotnej propagande LGBTI problematiky. Cieľom stručnej empirickej sondy bolo zistiť postoje a názory heterosexuálov na socializáciu a adopciu detí pármi rovnakého pohlavia. Závislou premenou bolo právo na adopciu, ktoré sme analyzovali špecifickejšie v závislosti od demografických premenných (pohlavie, vek, politická afiliácia, religiozita, vzdelanie . . .). Pracovali sme kvantitatívnou metódou, dotazníkom. Dotazník obsahoval otázok. Prvé tri otázky sa zamerali na vek a pohlavie, vzdelanie, religiozitu a sexuálnu orientáciu. Dalšie otázky boli zamerané na výchovu v homoparentálnej rodine, na adopciu párom rovnakého pohlavia a na práva osôb rovnakého pohlavia. Dotazník vyplnilo participantov vo veku a viac rokov, pričom dotazníkov bolo vyradených z dôvodu neúplnosti údajov. % participantov sa identifikovalo ako heterosexuáli, % ako homosexuáli a % ako bisexuáli. Výberový súbor tvorilo teda heterosexuálov, z toho ( , %) mužov a ( , %) žien. Bohužiaľ, mužov ako respondentov bolo menej preto, lebo viacero dotazníkov od mužov prišlo nesprávne alebo vôbec vyplnených. % respondentov uviedlo vysokoškolské vzdelanie, najmenej boli zastúpení participanti s ukončeným základným vzdelaním ( %). % boli respondenti vo vekovej kategórii produktívneho veku ( – rokov). Najmenej vo vekovej kategórii a viac rokov ( %). % participantov sa hlásilo ku kresťanstvu (pozn. autora: nedotazovali sme sa na špecifikáciu tej-ktorej cirkvi, i keď viacerí v dotazníku doplnili buď rímskokatolícke %, gréckokatolícke %, evanjelické a. v. %), % k sektám a %k žiadnemu náboženstvu. Z hľadiska politickej orientácie, % participantov sa identifikovalo ako veľmi konzervatívnych/konzervatívnych, % ako veľmi liberálnych / liberálnych a % ako trochu konzervatívnych / trochu liberálnych. Vyhodnotenie dotazníka prebehlo matematicko-štatistickou metódou (chi-kvadrát). .

Postoje respondentov na socializáciu detí homosexuálnymi pármi

Pri všetkých dotazníkových otázkach, resp. výrokoch sa ukázali signifikantné rozdiely medzi názormi mužov a žien. Celkovo pozitívny postoj ( %) prevážil nad negatívnym postojom ( %). Až % respondentov nevedelo

Pavol Tománek

STUDIE

zaujať stanovisko. Podobný výskum demonštrovala aj Sill ( ) vo svojom výskume, ktorý realizovala v roku . Nižšie prezentujeme výsledky našej stručnej empirickej sondy: • Viac mužov ako žien sa domnievalo, že vyrastanie s rodičmi rovnakého pohlavia má nepriaznivý vplyv na dieťa. % mužov a % žien súhlasilo s výrokom: „Deti, ktoré vyrastajú s lesbickými matkami alebo gejskými otcami, sú častejšie vystavené šikanovaniu ako ostatné deti.“ S výrokom: „Deti vychovávané pármi rovnakého pohlavia nemajú adekvátne mužské a ženské vzory potrebné pre ich normálny vývoj“ sa stotožnilo % mužov a % žien. • % mužov a tretina žien ( %) súhlasilo s výrokom: „Dieťa homosexuálneho rodiča (rodičov) bude rovnako homosexuálom alebo bude mať zmätok vo svojej sexualite.“ • Najmenej participantov, % mužov a % žien, súhlasilo s výrokom: „V homoparentálnej rodine je zvýšené riziko týrania a sexuálneho zneužívania dieťaťa.“ • % mužov a % žien súhlasilo s výrokom: „Sexuálna orientácia nemá nič spoločné so schopnosťou byť dobrým rodičom.“ • S výrokom: „Deti homosexuálov prospievajú v živote rovnako dobre ako iné deti“ súhlasilo % mužov a % žien. • S výrokom: „Homosexuálni rodičia (homoparentní) dokážu plne naplniť potreby a záujmy detí“ súhlasilo % mužov a % žien. .

Postoje respondentov na adopciu detí homosexuálnymi pármi

Právo párov rovnakého pohlavia na adopciu detí celkovo podporilo participantov, % bolo proti a % nevedelo zaujať stanovisko.

%

• S výrokom: „Homosexuálne páry by mali mať zákonné právo adoptovať dieťa“ súhlasilo len % mužov a % žien. • S výrokom: „Právo na adopciu detí by malo byť nezávislé na sexuálnej orientácii“ súhlasilo % mužov a % žien. • S výrokom: „Homosexuálni ľudia by nemali mať deti, pretože to nie je prirodzené“ súhlasilo % mužov a % žien. .

Postoje respondentov na tzv. homosexuálne manželstvo

% respondentov podporila právo párov rovnakého pohlavia na manželstvo, % bolo proti a % odpovedalo neviem.

STUDIE


• S výrokom: „Homosexuálne páry by mali mať rovnaké zákonné právo na manželstvo ako heterosexuálne páry“ súhlasilo % mužov a % žien. • S výrokom: „Manželstvo by malo zostať výlučne zväzkom muža a ženy“ súhlasilo % mužov a % žien. .

Zhrnutie stručnej empirickej sondy

Naším cieľom bolo zistiť názory na adopciu detí pármi rovnakého pohlavia vo vzťahu k pohlaviu, veku, vzdelaniu, religiozite a politickej orientácii. Mužskí participanti (χ = , ; p < , ), starší participanti (χ = , ; p< , ), participanti s nižším vzdelaním (χ = , ; p < , ), religióznejší participanti (χ = , ; p < , ;χ = , ;p< , ;χ = , ; p < , ) a konzervatívnejší participanti (χ = , ; p < , ) zaujali negatívnejší postoj k adopcii detí pármi rovnakého pohlavia. Právo na adopciu a manželstvo podporili vo vyššej miere ženy ako muži. Tiež výchovu detí pármi rovnakého pohlavia hodnotili pozitívnejšie ženy ako muži. Výsledky sú konzistentné so štúdiami postojov, ktoré ukazujú, že postoje mužov k lesbám a gejom všeobecne majú tendenciu byť viac negatívne (Tománek, ; Hlaďo, ; Herek, ). S adopciou súhlasilo % participantov so stredoškolským vzdelaním bez maturity (vrátane základného vzdelania), % so stredoškolským vzdelaním s maturitou a % participantov s vysokoškolským vzdelaním. Podľa ESS je na Slovensku rozdiel v akceptácii homosexuality medzi mladšou a staršou vekovou skupinou %, najväčší zo skúmaných krajín Európy. Vo vekovej skupine – -ročných je % akceptujúcich homosexualitu. Štatisticky významný údaj bol zreteľný medzi religiozitou a súhlasom/nesúhlasom na adopciu párom rovnakého pohlavia. Respondenti z cirkví (rímskokatolíckej, gréckokatolíckej, evanjelickej a. v.) dosiahli v podpore adopcie výrazne nižšie skóre ( %) než participanti, ktorí sa neidentifikovali so žiadnym náboženstvom ( %). Situácia v Európe je však iná. Podľa údajov ESS v západnej Európe kresťania homosexualitu vo vysokej miere akceptujú (katolíci %, evanjelici %). V názoroch na adopciu sa participanti signifikantne odlišovali aj v závislosti od intenzity živej/neživej religiozity. S adopciou by súhlasilo % úplne nereligióznych, % málo religióznych a % dosť religióznych participantov. Toto hľadisko korešponduje aj s názorom na adopciu detí homosexuálnym rodičom, ktoré sme prezentovali vyššie. Adopciu by podporilo % pravidelne sa zúčastňujúcich, % občas, % pri zvláštnych príležitostiach a % respondentov, ktorí sa vôbec nezúčastňujú na náboženských obradoch. Osobné náboženské presvedčenie

Pavol Tománek

STUDIE

a príslušnosť k náboženstvu sú celosvetovo považované ako typicky silné prediktory postojov k homosexualite. Čo sa týka politickej orientácie, tak aj tu sa ukázal štatisticky vysoko významný vzťah. S adopciou súhlasilo % liberálnych, % konzervatívnych a % participantov bez vyznania. Na Slovensku, ale aj v Česku práva homosexuálov viac podporujú ľudia hlásiaci sa k pravici (Postoje . . ., ; Gyárfášová, ). Najvyššia akceptácia je v Severozápadnej Európe, nasledujú bývalé euro-anglo kolónie (Austrália, Kanada, Nový Zéland a USA), Južná Európa, Latinská Amerika, bývalý Východný blok (Sovietsky zväz, Východná a Stredná Európa), Ázia, Afrika a najnižšia akceptácia je vo väčšine moslimských krajín (Smith, Son, Kim, ).

Diskusia – výzvy, perspektívy Cieľom štúdie bolo zistiť názory a postoje heterosexuálov na výchovu detí v homoparentálnej rodine a či gejovia a lesby by mali mať rovnaké právo adoptovať dieťa a uzatvoriť manželstvo ako heterosexuálne páry. Ďalším cieľom bolo zistiť rozdiely v postojoch k adopcii na základe stanovených sociodemografických premenných. Porovnávanie s výsledkami iných výskumov bolo sťažené, pretože v Slovenskej republike sú štúdie v tejto oblasti veľmi zriedkavé (Sill, ; Tománek, ). Analýza názorov a postojov k homoparentálnej rodine bol nevyvážená. % participantov zaujalo pozitívny postoj, % negatívny postoj a % nevedelo zaujať stanovisko. Obavy o blaho detí vyrastajúcich s lesbickými a gejskými rodičmi udávajú aj zahraničné štúdie (Costa et al., ; Costa, Pereira, Leal, ; Baiocco et al., ; Hollekim, Slaatten, Anderssen, ; Morse et al., ; King, ). Na Slovensku štúdie o postojoch ku gejskému a lesbickému rodičovstvu neexistujú (Sill, ). Postoje k homosexuálnym rodinám (máme na mysli partnerov, ktorí sa identifikovali ako homosexuáli a vychovávajú deti z predchádzajúceho heterosexuálneho vzťahu alebo formou adopcie) vychádzajú z veľkej časti z postojov ku gejom a lesbám všeobecne ako jednotlivcom, preto na ilustráciu uvedieme údaje Európskej sociálnej sondy o akceptácii homosexuality v slovenskej populácii (Tománek, ). Európska sociálna sonda (ESS) je medzinárodný komparatívny sociálny prieskum, ktorý sa uskutočňuje každé dva roky od roku . Kým mnohé európske krajiny sa stali tolerantnými v postojoch k homosexualite, Slovensko i naďalej zaujíma odmietavé stanovisko tak k homosexuálnym manželstvám, ako i adopciám párom rovnakého pohlavia. Dôvodom, resp. hlavným prediktorom sú často obavy o dobro dieťaťa. Najmä muži ako respondenti

STUDIE


sa obávali, že u detí vychovávaných rodičmi rovnakého pohlavia je väčšia pravdepodobnosť, že budú mať zmätok v sexuálnej orientácii. Muži ako respondenti za skôr zamerali (až v %) na exogénne faktory (kyberšikanovanie, šikanovanie alebo negatívne sociálne reakcie) ako väčšiu hrozbu pre dobro dieťaťa ako samotnú výchovu rodičmi rovnakého pohlavia. Taktiež netreba zabúdať, že deti, ktoré boli vychovávané homosexuálnymi rodičmi, zažívali – -krát častejšiu výmenu rodičov ako deti s heterosexuálnymi rodičmi (Tománek, ). Z údajov ESS vyplýva, že krajiny, v ktorých je najvyššia akceptácia homosexuality, ako Holandsko, Švédsko a Dánsko, boli medzi prvými, ktoré legalizovali homosexuálne partnerstvá a potom aj manželstvo osôb rovnakého pohlavia. Nízka úroveň akceptácie homosexuality je v postsocialistických krajinách východnej Európy, v ktorých nie je právne uznaná žiadna forma spolužitia párov rovnakého pohlavia. V západnej Európe akceptuje homosexualitu % populácie, vo východnej Európe %. Slovensko sa zaraďuje do východnej Európy, dokonca do jej menej tolerantnej polovice. V Českej republike, kde sú registrované partnerstvá uzákonené od roku , akceptovalo homosexualitu % populácie (Exploring . . ., ). Verejná mienka v Európe je viac naklonená k právam párov rovnakého pohlavia na manželstvo než na adopciu (Hollekim et al., ; Ipsos, ; Eurobarometer , ). V roku v priemere % Európanov si myslelo, že homosexuálne páry by mali mať možnosť adoptovať deti a % súhlasilo, aby boli povolené homosexuálne manželstvá (Eurobarometer , ). Na Slovensku v roku podporovalo homosexuálne manželstvo % a adopciu % obyvateľov (Homosexual . . ., ). V roku manželstvo podporovalo % a adopciu % verejnosti (Eurobarometer , ). Vyššia podpora práv na manželstvo ako na rodičovstvo pre gejské a lesbické páry môže súvisieť s faktom, že manželstvo a rodenie detí už nie sú tak úzko a vždy prepojené, napr. single, mingle, patchwork rodiny (Tománek, ). Podľa údajov Eurostatu v Európe ubúda sobášov, pribúda počet rozvodov a až % detí sa rodí mimo manželstva. Treba však pragmaticky aj skonštatovať, že doposiaľ sa nerobil riadny výskum, ktorý by sa zameral na príčiny rozvodovosti, na to, či k rozvodom prichádzalo v pároch, ktoré mali konfesijný, či nekonfesijný charakter, či nedochádzalo častejšie k rozvodom u tých heterosexuálnych párov, ktoré pred vstupom do manželstva žili v kohabitáciách a pod. (Tománek, ). Zástancovia rovných práv pre homosexuálov kladú dôraz na ľudské práva a princípy demokracie. Odporcovia sa častejšie odvolávajú na náboženstvo a tradíciu, argumentujú právom dieťaťa na tradičnú, normálnu a „prirodze-

Pavol Tománek

STUDIE

nú“ rodinu s dvoma rodičmi opačného pohlavia (Hollekim, Slaatten, Anderssen, ). Naše zistenia sú vo všeobecnosti konzistentné s výsledkami výskumov v iných krajinách. Fakt, že názory na rodičovstvo a právo osôb rovnakého pohlavia na adopciu a manželstvo sú vo veľkej miere predikované rovnakými demografickými premennými vrátane religiozity a sociálno-politickej orientácie, je podporovaný skoršími zisteniami (napr. Ipsos, ; Hollekim, Slaatten, Anderssen, ; Brumbaugh et al., ; Gyárfášová, ; Morse et al., ; Homosexual . . ., ).

Záver V roku bolo manželstvo v SR ústavne zadefinované ako jedinečný zväzok muža a ženy. Zistenia z nášho výskumu ukazujú rastúcu podporu práv homosexuálov, avšak v rámci krajín EÚ by sa Slovensko s týmto výsledkom umiestnilo na spodných priečkach rebríčka. Z výskumu tiež vyplynulo, že mužské pohlavie, vyšší vek, nižšie vzdelanie a najmä vyššia religiozita a konzervativizmus predikujú negatívne postoje k právam rovnako pohlavných párov na adopciu a manželstvo, ako aj k výchove detí v homoparentálnej rodine. V posledných desaťročiach aj Slovensko zaznamenalo diverzifikáciu a pluralizáciu foriem rodinného spolužitia. Rodina sa stáva čoraz viac rozmanitejšou, krehkejšou, spornejšou a nejednoznačnou. Politickou otázkou je, ktoré formy spolužitia budú legitimizované, chránené, podporované. Dnes je inštitucionálne privilegované manželstvo. Domnievame sa, že nielen slovenská, ale celá európska spoločnosť stojí a čelí veľkému problému v oblasti rodiny. Až príliš bezhlavo, bez logickej argumentácie si niektoré štáty a ich predstavitelia a následne aj organizácie (vládne i mimovládne) legalizujú pravidlá spoločného a spoločenského života. Rodičia so skúsenosťami, ale aj mladí rodičia, ktorí prichádzajú so svojimi deťmi pred veľkú scenériu sveta, sa často nevedia zorientovať v progrese, či dokonca regrese hodnôt nielen v slovenskej spoločnosti. Rodičia majú základné právo korigovať výchovu. Keď zlyhajú v tejto oblasti, vzdelávanie a výchova dospelých, bude len popoluškou a naprávateľkou toho, čo sa pokazilo. Povzbudzujem rodičov, pedagógov, ako aj deti, mládež, sociálnych pracovníkov, aby sme v ľuďoch vždy predstavovali rodinu ako hniezdo, z ktorého vychádzajú významné osobnosti do všetkých oblastí života. Blahoželám všetkým, ktorí svojím príkladom, hodnotami kreujú novú generáciu pre plularitnú spoločnosť s vedomím, že sa za ňu nebudú hanbiť.

STUDIE


Literatúra A

, N. . . Outcomes for Children with Lesbian or Gay Parents: A Review of Studies From to . Scandinavian Journal of Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN .

B

, V., D , G., L , T. . Identita a rod. In K , G., K E., K , E. (Eds.). My a tí druhí v modernej spoločnosti: konštrukcie a transformácie kolektívnych identít. Bratislava: Veda, s. – . ISBN - - .

B

, E.

. XY identita muža. Bratislava: Aspekt.

s. ISBN

-

-

,

- .

B

, R. . . Attitudes of Italian Heterosexual Older Adults Towards Lesbian and Gay Parenting. Sexuality Research and Social Policy, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s13178-013-0129-2.

B

, K. F. . . Three-year Follow-up of Same-sex Couples who had Civil Unions in Vermont, Same-sex Couples not in Civil Unions, and Heterosexual Married Couples. Developmental Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0012-1649.44.1.102.

B

, T. J., S , E. . Lesbian, Gay, Bisexual, and Transgender Families. Journal of Marriage and Family, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1741-3737.2010.00714.x.

B

, T. J., S , J. . How Does the Gender of the Parents Matter? Journal of Marriage and Family, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1741-3737.2009.00678.x.

B

, H. M. . . Same-sex Attraction, Social Relationships, Psychosocial Functioning, and School Performance in Early Adolescence. Developmental Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0012-1649.44.1.59.

B

, D. M., P , C. J., V , M. . Adoption Agency Perspectives on Lesbian and Gay Prospective Parents: A National Study. Adoption Quarterly, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1300/J145v05n03_02.

B

, S. M. . . Attitudes Toward Gay Marriage in States Undergoing Marriage Law Transformation. Journal of Marriage and Family, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/0.1111/j.1741-3737.2008.00486.x.

C

, V. . Sameness and Difference in Research on Lesbian Parenting. Journal of Community & Applied Social Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN DOI: http://dx.doi.org/10.1002/casp.673.

.

C

, V., K , C. . We’re not Living on Planet Lesbian: Constructions of Male Role Models in Debates about Lesbian Families. Sexualities, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1177/1363460705050851.

C

, P. A. . . University Students’ Attitudes Toward Same-Sex Parenting and Gay and Lesbian Rights in Portugal. Journal of Homosexuality, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1080/00918369.2014.951253.

Pavol Tománek

STUDIE

C

, P. A., P , H., L , I. . “The Contact Hypothesis” and Attitudes Toward Same-Sex Parenting. Sexuality Research and Social Policy, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s13178-014-0171-8.

C

, A., A , S., B , J. . A Meta-Analysis of Developmental Outcomes for Children of Same-Sex and Heterosexual Parents. Journal of GLBT Family Studies, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1080/15504280802177615.

Č

, M. . O mužoch a o ženách: psychologický pohľad na problematiku rodu. Nitra: Pedagogická fakulta UKF v Nitre. s. ISBN - - .

E

, D. J. . What Can we Learn from Studies of Children Raised by Gay or Lesbian Parents? Social Science Research, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.ssresearch.2012.04.008.

Eurobarometer : Public Opinion in the European Union [online]. c . . [cit. - - ]. Dostupné z:

, poslední revize

http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb66/eb66_en.pdf.

Exploring Public Attitudes, Informing Public Policy: Selected Findings from the First Five Rounds [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.europeansocialsurvey.org/docs/findings/ESS1_5_select_findings.pdf.

F F F

, M. ISBN , J.

. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Jan Piszkiewicz. - - . . Gay historie. Praha: Dauphin.

s. ISBN

-

-

s.

- .

, R. H., F , S. L., P , C . J. . Parenting and Child Development in Adoptive Families: Does Parental Sexual Orientation Matter? Applied Developmental Science, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1080/10888691.2010.500958.

F ISBN

, M. -

-

. Dějiny sexuality I: vůle k vědění. Praha: Herrmann & synové. - .

ISBN

, M. -

-

. Dějiny sexuality II: užívání slastí. Praha: Herrmann & synové. - .

ISBN

, M. -

-

. Dějiny sexuality III: péče o sebe. Praha: Herrmann & synové. - .

F F

s. s. s.

F

, M., S , E. L., P , C . J. . Individual Differences in Gender Development: Associations with Parental Sexual Orientation, Attitudes, and Division of Labor. Sex Roles, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s11199-007-9348-4.

G

, N., B , H. N. . US National Longitudinal Lesbian Family Study: Psychological Adjustment of -Year-Old Adolescents. Pediatrics, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1542/peds.2009-3153.

G

, A. E. . Lesbian and Gay Parents and Their Children: Research on the Family Life Cycle. Washington, DC: American Psychological Association. p. ISBN - - .

STUDIE

G


, A. E., A , K. R. . Imagining Men: Lesbian Mothers’ Perceptions of Male Involvement during the Transition to Parenthood. Journal of Marriage and Family, vol. no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1741-3737.2007.00370.x.

,

G

, S. . . Children with Lesbian Parents: A Community Study. Developmental Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0012-1649.39.1.20.

G

, S., B , S. . Children Raised in Mother-Headed Families from Infancy: A Follow-up of Children of Lesbian and Single Heterosexual Mothers, at Early Adulthood. Human Reproduction, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1093/humrep/dep345.

G c

, T. . Postoje verejnosti k ľuďom s neheterosexuálnou orientáciou [online]. , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z:

https://www.lesba.sk/images/Museion_vyskum_sprava_2008.pdf

H

, G. M. . Gender Gaps in Public Opinion about Lesbian and Gay Men. Public Opinion Quarterly, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1086/338409.

H

, E. M., B , M., I , G. M. . What matters? What does not? Five Perspectives on the Association Between Marital Transitions and Children’s Adjustment. American Psychologist, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0003-066X.53.2.167.

H

, S. pp. –

H

, P. . Postoje univerzitních studentů pedagogicky orientovaných studijních programů k homosexualitě měřené na škále Homosexuality Attitude Scale. Pedagogická orientace, roč. , č. , s. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2015-3-438.

H

, R., S , H., A , N. . A Nationwide Study of Norwegian Beliefs about Same-sex Marriage and Lesbian and Gay Parenthood. Sexuality Research and Social Policy, vol. , no. , p. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s13178-011-0049-y.

. Gender Role Models . . . ho needs ’em?! Qualitative Social Work, vol. , no. , . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1177/1473325007086415.

Homosexual Marriage, Child Adoption by Homosexual Couples: Is the Public Ready? [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://www.rklambda.at/dokumente/news_2003/News-PA-031015-Gallup-UmfrageText.pdf.

Homosexuality [online]. c

, poslední revize

. .

[cit.

-

-

]. Dostupné z:

http://plato.stanford.edu/archives/spr2011/entries/homosexuality.

Ipsos [online]. c


-

-

]. Dostupné z:

http://www.ipsos-na.com/download/pr.aspx?id=12794.

K

, Z., S , M. (Eds.). . Rodové štúdiá: súčasné diskusie, problémy a perspektívy. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. s. ISBN - - .

Pavol Tománek

STUDIE

K

, B. R. . Ranking of Stigmatization Towards Lesbians and their Children and the Influence of Perceptions of Controllability of Homosexuality. Journal of Homosexuality, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1300/J082v41n02_05.

L

, J. A., W , J., P , L. A. . Can Gay and Lesbian Parents Promote Healthy Development in High-risk Children Adopted from Foster Care? American Journal of Orthopsychiatry, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1939-0025.2012.01176.x.

M

, F., G , S. . Children Raised in Fatherless Families from Infancy: A Follow-up of Children of Lesbian and Single Heterosexual Mothers at Early Adolescence. Journal of Child Psychology and Psychiatry, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1093/humrep/dep345.

M

, D. Garmond.

M

, L. . Same-Sex Parenting and Children’s Outcomes: A Closer Examination of the American Psychological Association’s Brief on Lesbian and Gay Parenting. Social Science Research, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.ssresearch.2012.03.006.

M

, C. N. . . The Attitudes of Australian Heterosexuals Toward Same-Sex Parents. Journal of GLBT Family Studies, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1300/J461v03n04_04.

N

, K. . Spoutaná Rozkoš: sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici. Praha: Sociologické nakladatelství. s. ISBN - - .

O

, C. . Further Comments on the Papers by Marks and Regnerus. Social Science Research, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.ssresearch.2012.05.002.

P

, C. J. . Lesbian and Gay Parents and Their Children: Summary of Research Findings. In Lesbian and Gay Parenting: A Resource for Psychologists. nd edition. Washington, DC: American Psychological Association.

P

, C. J. . Children of Lesbian and Gay Parents. Current Directions in Psychological Science, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1467-8721.2006.00444.x.

P

, J. G. . . The Effects of Marriage, Civil Union, and Domestic Partnership Laws on the Health and Well-being of Children. Pediatrics, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1542/peds.2006-1279.

P

, E. C. . Sexual Orientation in Child and Adolescent Health Care. New York: Springer Science + Business Media. p. ISBN - - .

P

, E. C., S , B. S. . Promoting the Well-being of Children Whose Parents Are Gay or Lesbian. Pediatrics, vol. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1542/peds.2013-0377.

P

, E. . Plánovaná lesbická rodina: klíčové aspekty přechodu k rodičovství. Brno: Masarykova univerzita. s. ISBN - - .

. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra: s. ISBN - - - .

STUDIE


Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – červen . . [cit. - - ]. Dostupné z:

[online]. c

, poslední revize

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7261/f3/ ov140711b.pdf.

R

, M. . How Different are the Adult Children of Parents Who Have Same-Sex Relationships? Findings from the New Family Structures Study. Social Science Research, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1111/10.1016/j.ssresearch.2012.03.009.

R

, C. M., C ISBN -

R

, M. J. . Nontraditional Families and Childhood Pogress Through School. Demography, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1353/dem.0.0112.

R

, C. J. . Like Father, like Son: Homosexuality, Parenthood, and the Gender of Homophobia. Yale Journal of Law and Feminism, vol. , pp. – . ISSN -

R

D. J. - .

. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum.

s.

, S. D., B , L. E., G , M. . The Influence of Gender on the Placement of Children with Gay or Lesbian Adoptive Parents. Journal of GLBT Family Studies, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1300/J461v03n01_02.

S

, L. . Why Gender Matters: What Parents and Teachers Need to Know about the Emerging Science of Sex Differences. New York: Broadway Books. p. ISBN - - .

S

, K. . Postoje heterosexuálov k socializácii a adopcii detí pármi rovnakého pohlavia: diplomová práca. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislave. s.

S

.

, T. W., S , J., K , J. . Public Attitudes Towards Homosexuality and Gay Rights across Time and Countries [online]. c , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z: http://williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/publicattitudes-nov-2014.pdf.

S

, T. ISBN

. Foucault and Queer Theory. New York: Totem Books. - - .

p.

S

, C. ISBN -

S

, J., B T. J. . (How) Does the Sexual Orientation of Parents Matter? American Sociological Review, vol. , no. , pp. – . ISSN .

S

, M. . The Family of Woman: Lesbian Mothers, their Children, and the Undoing of Gender. Berkeley: University of California Press. p. ISBN - - .

S

, E. L. . . How Lesbian and Heterosexual Parents Convey Attitudes about Gender to their Children: The Role of Gendered Environments. Sex Roles, vol. , no. – , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s11199-007-9368-0.

Š

, G. . Normatívni heterosexualita bez nátlaku k prokreaci? Gender, rovné příležitosti, výzkum, roč. , č. – , s. – . ISSN .

. Dejiny homosexuality. Bratislava: Vydavateľstvo Slovart. - .

s.

Pavol Tománek

T

, V. ISBN

-

-

. Teória a prax rodinnej edukácie. Ivanka pri Dunaji: Axima. - - .

STUDIE

s.

T

, F. . Lesbian Mothers, Gay Fathers, and their Children: A Review. Developmental and Behavioral Pediatrics, vol. , no. , pp. – . ISSN X. DOI: http://dx.doi.org/10.1097/00004703-200506000-00012.

T

, P. ISBN -

T c

. Rodina – výchova – spoločnosť: výzvy a perspektívy. Brno: Tribun. - .

s.

, L. . Právo na reprodukciu – právna úprava asistovanej reprodukcie [online]. , poslední revize . . [cit. - - ]. Dostupné z:

http://www.pravo-medicina.sk/aktuality/22/pravo-na-reprodukciu—pravna-upravaasistovanej-reprodukcie.

V

, M. . Vývojová psychologie: dětství a dospívání. . doplněné a přepracované vydání. Praha: Karolinum. s. ISBN - - .

V

, K., P -K , I., B , A. . Family Functioning in Lesbian Families Created by Donor Insemination. American Journal of Orthopsychiatry, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0002-9432.73.1.78

W

, J. L., P , C. J. . Delinquency, Victimization, and Substance Use Among Adolescents with Female Same-sex Parents. Journal of Family Psychology, vol. no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0893-3200.20.3.526.

W

, J. L., P , C. J. . Peer Relations Among Adolescents with Female Same-sex Parents. Developmental Psychology, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1037/0012-1649.44.1.117.

W

, J. L., R , S. T., P , C. J. . Psychosocial Adjustment, School Outcomes, and Romantic Relationships of Adolescents with Same-sex Parents. Child Development, vol. , no. , pp. – . ISSN . DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1467-8624.2004.00823.x.

,

Zákon č.

/ Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele. Zbierka zákonov, , čiastka , s. – .

Zákon č.

/ Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Zbierka zákonov, , čiastka , s. – .

Autor doc. PaedDr. PhDr. ThDr. Pavol Tománek, PhD., Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, námestie . mája , Bratislava, Slovenská republika, e-mail: [email protected]

RECENZE

KURIKULÁRNE TRENDY VO VZDELÁVANÍ DOSPELÝCH Jaroslav Mužík RECENZE KNIHY P

, V., S , M., B , A. Kurikulárne trendy vo vzdelávaní dospelých. Banská Bystrica: Belanium, . s. ISBN - - .

Rád bych čtenáře upozornil na velmi zajímavou publikaci našich kolegů ze Slovenské republiky, která by určitě neměla ujít jejich pozornosti, neboť není v žádném případě jednorázovým nakladatelským počinem. Reaguji tak zejména na přání autorů z úvodu: „Věříme, že se tato publikace stane podnětem pro diskusi o významu tvorby kurikula ve vzdělávání dospělých a o potřebě teoretického rozpracování této problematiky“ (s. ). Ano, je zcela evidentní, že u nás je diskuse o kurikulu ve školství v souvislosti s realizací Rámcového vzdělávacího programu relativně bohatá. V oblasti dalšího vzdělávání, zvláště v jeho profesně zaměřené části, tato diskuse takřka absentuje. Předložená odborná kniha vychází z konceptu sociálně-ekonomických změn, které ovlivňují celou oblast vzdělávání dospělých. Autoři charakterizují čtyři podle jejich slov socioekonomické megatrendy, které tvoří rostoucí vliv informačních technologií, rozvoj různých profesí ve výrobě i službách, propojení výkonu práce s učením a determinující působení demografických změn ve společnosti na trh práce a vzdělávání. Dále se autoři věnují trendům v kurikulu vzdělávání dospělých v návaznosti na kompetenční přístupy v této oblasti. Publikace pak vrcholí v analýze modelů tvorby kurikula v rámci

RECENZE

neformálního a informálního vzdělávání, která je doplněna konkrétními příklady. Práce slovenských autorů je v plné své šíři velmi odborně fundovaná a je podnětná pro řadu odborníků ze vzdělávací oblasti. Rád bych vyzdvihl jen některé momenty, které mají podle mého názoru širší dosah na teorii i praxi vzdělávání. Zajímavým problémem je diskuse o roli dalšího vzdělávání v ekonomice a společnosti. Autoři uvádějí, že „profesní vzdělávání a další vzdělávání směřuje a ovlivňuje možnosti profesního rozvoje, možnosti postupu a společenský status (lidí – pozn. autora)“ (s. ). Na jiném místě k tomu dodávají: „Další profesní vzdělávání je vzdálené od naplňování cílů, které jsou historicky spjaté s myšlenkou vzdělávání, například rovnost šancí, sociální soudržnost a spravedlivost – ve své současné podobě další profesní vzdělávání prohlubuje sociální nerovnosti a selekci“ (s. ). Toto tvrzení například zastává sociolog Jan Keller, který ve svých pracích dokládá, že profesní vzdělávání zvláště v podnikové sféře přináší jasné výhody zejména managementu, kterému slouží jako nástroj k posílení výsad, pozic a moci. Tento autor na základě výzkumů v západoevropských firmách dospěl k názoru, že profesní vzdělávání také dále prohlubuje nerovnosti v příjmech zaměstnanců. Otázkou však zůstává, jaké jsou „cíle historicky spjaté s myšlenkou vzdělávání“. Vzdělávání v historickém pohledu sloužilo jako klíč k vzestupu lidí, jako prostředek emancipace nebo příspěvek k sociální integraci a sociální kohezi. Současně však vzdělávání působilo jako „skleněná zeď“ (Walter Rathenau), která od sebe oddělovala sociální skupiny a posilovala sociální rozdíly. Chtěl bych v této souvislosti také připomenout koncepci vzdělávání Wilhelma von Humboldta, která měla i pragmatickou dimenzi, byť jen zprostředkovaně. Humboldtův program vzdělávání vědou byl použit prakticky institucionálně a vedl v Německu (zejména v Berlíně) k založení řady odborných škol, které sloužily vědě i výuce, produkovaly řadu odborníků ve všech oblastech veřejného života a staly se i základem dalšího odborného vzdělávání. V tomto kontextu plně souhlasím s konstatováním autorů, že „na tomto pozadí je potřebné položit si otázku, jaké společensko-podnikové změny práce jsou v současnosti základem dalšího vzdělávání a jak přesně vypadá sociální selektivnost“ (s. ). Je totiž evidentní, že další profesní vzdělávání představuje důležitý doprovodný jev probíhajících změn ve společnosti i hospodářství. Vzdělávací činnost představuje též důležitou kompetentu rozvoje lidských zdrojů v podnicích. Další vzdělávání je také chápáno jako důležitý nástroj v boji se sociální exkluzí různých menšin ve společnosti. Autoři velmi přesně charakterizují aktuální úkol andragogiky takto: „Andragogika jako všeobecná teorie edukace dospělých musí kromě svých vlastních, vědecky

RECENZE

verifikovaných teorií akceptovat také sociální, resp. edukační realitu, a naopak vlastní vědeckou produkcí andragogika přispívá k optimalizaci politiky vzdělávání dospělých“ (s. ). K tomu bych chtěl dodat, že je otázkou, zda je opravdu andragogika „všeobecná teorie edukace dospělých“. Jak všichni víme, existuje v tomto smyslu řada názorů. Jen tak namátkou. Saran B. Merriam chápe andragogiku jako jeden ze dvou pilířů teorie učení dospělých, přičemž druhým pilířem je sebeřízené učení se. Jost Reischmann andragogiku definoval jako vědu o celoživotním a všeživotním vzdělávání. Bastiaan van Gent používá termín andragogika jako označení pro vzdělávání dospělých, řízení a organizaci sociální a komunitní práce. A tak bych mohl pokračovat. Další problémy současné andragogiky otevírají autoři na s. , kde píší: „Struktura didaktiky dospělých jako by stále ještě věrně kopírovala strukturu didaktiky obecné, která je ve velké míře vázána na školské prostředí a která by též potřebovala zásadní změny.“ Ano, s tímto tvrzením lze jen souhlasit. Klasická didaktika, tedy i didaktika dospělých, je skutečně vědou konzervativní a drží se pevných témat svého poznání. Autoři publikace velmi fundovaně dokládají specifika učení se a vzdělávání dospělých a dávají ho do souvislosti s tzv. kompetenčním pojetím vzdělávání. V této souvislosti podtrhují význam dalšího vzdělávání v procesu přechodu k tzv. společnosti vědění (znalostní společnosti). Oprávněně také poukazují na nejednotné chápání pojmu kurikula a na různé možné interpretace a přístupy k této problematice. Jen na potvrzení celé věci, Oxfordský výkladový slovník pojem curriculum neuvádí vůbec a další autorita – slovník PONS – curriculum představuje jako kurz (předmět) v rámci studia ve škole či na univerzitě. V oblasti didaktiky dospělých zaznamenáváme v posledních pěti letech přece jenom určitý posun. Rozšiřuje se její kurikulum o nové otázky, v její struktuře ne zcela obvyklé. Tato součást andragogiky se snaží vyrovnat s elektronizací výukového procesu. Zkoumá využití on-line nástrojů na podporu výuky i otázky částečné či úplné virtualizace vzdělávání dospělých. Do didaktické problematiky jsou zařazovány dále otázky efektivity výuky, systémy kvality řízení vzdělávacích institucí apod. Co lze dodat závěrem? Děkuji slovenským kolegyním a kolegovi – profesorce Prusákové, doktorce Bontové a magistru Schubertovi, že se pustili do tak složité a důležité problematiky.

Autor doc. PhDr. Jaroslav Mužík, DrSc., Bělčická e-mail: [email protected]

/

,

Praha ,

RECENZE

DÍTĚ S ADHD A ADD DOMA I VE ŠKOLE Dita Janderková RECENZE KNIHY C

, C . R. Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole: praktický rádce pro rodiče i učitele. Praha: Portál, . s. ISBN - - .

Možná si řeknete: „Zase to téma ADHD a ADD. Pořád to stejné. Je možné ještě něčím nově přispět, je možné najít něco, co bychom nevěděli jako vychovatelé?“ Ale jistě že je. Každý zdroj informací je potřeba vítat. Tak je to i v případě knihy Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole. Její autorkou je Cheryl R. Carterová, zakladatelka organizace Organized Kidz, jež pomáhá dětem se speciálními potřebami osvojit si organizační a studijní dovednosti. Autorka v recenzované knize zúročila své dlouholeté zkušenosti speciální pedagožky se zaměřením na poruchy učení a dále jako poradkyně v oblasti time managementu. Předkládaná kniha poslouží především rodičům a vychovatelům dětí s problémy poruch pozornosti. Ovšem poučení najdou i učitelé, speciální pedagogové nebo pracovníci v oblasti volného času. Doporučuji tuto knihu i samotným dětem s poruchami pozornosti (nejlépe v období dospívání, podle vyspělosti dítěte i dříve), a především dospělým, kteří s touto poruchou žijí. Kniha bude nejen přínosem po stránce informační, ale poslouží i jako zdroj námětů a inspirací, jak si lépe organizovat čas, jak zvládat time management.

RECENZE

Problematika poruch pozornosti – s hyperaktivitou (ADHD) a bez hyperaktivity (ADD) – je stále diskutovaným tématem. Je možné najít k tomuto tématu publikace velmi dobré, průměrné, ale i ty, jež je možné přehlédnout, a o nic nepřijdeme. Recenzovanou knihu ale řadím do skupiny, které je dobré věnovat pozornost. Autorka pojala téma citlivě, ale věcně. Své rady konkretizuje a uvádí mnoho příkladů, nad kterými může vnímavý čtenář zapřemýšlet a případně je dále rozvinout. Kniha je také cenná tím, že v ní najdou poučení, jak už bylo zmíněno, nejen rodiče, ale také samotné děti a dospělí s poruchami pozornosti, a dokonce i dospělí v roli rodičů, kteří jsou sami nositeli poruch pozornosti. Autorka totiž vhodně připomíná, že je nutné překonat mýtus, že dítě z těchto problémů vyroste. Porucha v drtivé většině přechází do dospělosti. Publikace je rozčleněna do jedenácti vcelku stručných kapitol. Na zhruba stranách podává to nejdůležitější, ve shodě s podtitulem Praktický rádce pro rodiče a učitele. Každá kapitola je přehledně rozčleněná a přináší to podstatné. Musím ale zklamat ty, kteří by zde hledali teorie, hypotézy o etiologii, terapii. Autorka jde, jednoduše řečeno, přímo k radám, což je pro vychovatele to nejpodstatnější. Co je ale sympatické, že se odvolává na vlastní zkušenosti a podporuje čtenáře k zamyšlení a dodává povzbuzení. To je velmi důležité především pro rodiče, kteří jsou pod tíhou každodenních problémů zahlcení negativními projevy svých dětí a neustále musí čelit výtkám na chování svých dětí z okolí. Autorka představuje vlastní metodu FIRST (česky první), s jejíž pomocí chce zavést do života dětí řád. Její označení je zkratkou tvořenou prvními písmeny zásad, na kterých metoda stojí. Jedná se o zábavu (angl. fun), individualismus (angl. individualism), pravidla (angl. rules), jednoduchost (angl. simplicity), časový režim (angl. time management). Zkratku lze přeložit jako první, tedy to první a podstatné, pokud chceme dětem s poruchami pozornosti pomoci. Autorka poskytuje konkrétní, do kroků rozčleněný návod zaměřený na nácvik úkolů a prací. Návod je jednoduchý, srozumitelný a velmi dobře použitelný u všech dětí, nejen u těch s poruchami pozornosti. Prvním krokem musí být ukázka konkrétní činnosti. Dítě necháme, aby dospělého pozorovalo, jak něco vykonává, a přitom popisujeme, co dospělý dělá. Pak následuje aktivní účast dítěte, kdy dospělému pomáhá, a současně je povzbuzujeme, aby se snažilo jednotlivé úkony provádět už samostatně. Nelze opomenout dohled, kdy dospělý pozoruje, jak dítě dělá úkol bez jeho pomoci. Přitom se nešetří pozitivní zpětnou vazbou – pochvalou, pohlazením, uznáním. Děti s poruchami pozornosti potřebují neustálé utvrzování, že se lepší, že se jim podaří úkol zdárně dokončit. Ve čtvrtém kroku už dítěti svěřujeme odpovědnost.

RECENZE

Je povzbudivé, pokud nás dítě uslyší, že ho chválíme i před druhými, tím roste jeho sebedůvěra a má větší chuť se v činnosti angažovat. Pochvala totiž vždy motivuje a potěší. Následuje nezbytný pátý krok, kterým je kontrola. Je nezbytné občas zkontrolovat, jak dítě určitou činnost vykonává. U domácích prací se doporučuje kontrola alespoň jednou týdně. Autorka velmi trefně připomíná, že děti nedělají to, co očekáváme, ale pouze to, co kontrolujeme. Pokud s dětmi cvičíme provádění nějakých činností, je vhodné propojit tento nácvik se zábavou, která ale musí být vyvážená přiměřenou kontrolou. Zábava je velmi mocnou motivací. Musíme pamatovat na skutečnost, že děti s ADHD a ADD mívají nízký práh frustrace. Tu lze posilovat nácvikem schopnosti odložit momentální uspokojení. Dítě tak získá pocit vnitřní síly a bude se vidět jako úspěšné a na úspěch se vyladí. Lidé jsou takoví, za jaké se sami považují. Každé dítě je jiné a tak k němu musíme přistupovat. Respektujme jeho individualitu. Pomůžeme mu vytvořit si vlastní seznam úkolů, rozvrh činností, své místo musí mít také odpočinek. K naplnění individuality autorka doporučuje, aby si každý člen rodiny zapsal jinou barvou svůj pracovní rozvrh do rodinného kalendáře společných činností. Každé dítě by mělo mít také k dispozici vlastní pracovní místo, stůl. Pro úspěch je nezbytné zavést pravidla a rutinu, které vyvažují předchozí dvě zásady – zábavu a individualismus. Děti potřebují pravidla a řád, vítají strukturu a předvídatelnost. V souvislosti s tím se snažíme poskytovat dětem instrukce typu, co mají činit a ne, co dělat nemají. Děti mnohdy sice slyší, že nemají to či ono dělat, ale už nevědí, jak je to správně, neumějí si představit žádoucí chování. Pravidla a rutinu posilujeme vytvořeným rozvrhem, kdy se odmění například vlepením obrázku, že bylo něco splněno, že se něco podařilo. Vhodné je například obodovat jednotlivé domácí práce a požadovat, aby dítě provedlo práce v hodnotě, na které jsme se dohodli. Dalším krokem metody FIRST je jednoduchost a konkrétnost. Pokud s dítětem komunikujeme, pokud po něm něco chceme, sdělujeme mu to přiměřenou, jednoduchou formou. Jednoduché se pro dítě stává snadným. Dáváme maximálně dva požadavky najednou. Více dítě není schopno zpracovat, natož vykonat. Osvědčuje se, aby dítě samo opakovalo, co po něm požadujete, lépe si to pak uvědomí a zapamatuje. Dítě má mít k dispozici sáčky, krabice, háčky a podobně, kam může různé věci třídit, uklízet a všechno je možné vhodně popsat, označit obrázky. Obtížně se uklízí i dospělému, když věci není kam uklidit. Hospodaření s časem je „kámen úrazu“ nejen pro děti s poruchami pozornosti. Proto je vhodné mu věnovat náležitou pozornost a trénovat tuto dovednost. Základem je časový rozvrh a propojení jednotlivých činností.

RECENZE

Děti s poruchami pozornosti mají velký problém s přechodovými fázemi. Osvědčuje se upozornit dítě a předem je připravit, že za chvíli se bude muset přesunout někam jinam, že bude muset dělat něco jiného. Zajímavým tipem je v těchto přechodových fázích využití hudby nebo zpěvu písničky. Jakmile dítě uslyší tento signál, ví, že přichází změna. Hospodaření s časem posilujeme také tím, že pořídíme dítěti plánovač a naučíme ho s ním pracovat. Nejdříve mu ukážeme svůj (pokud ho ovšem využíváme). Děti nás pak rády napodobí. Nesmí se jednat o nic složitého, ale přehledně zpracovaný seznam úkolů s určitým časovým výhledem. Plánování se má týkat nejen školy, ale i domácích činností, úkolů a nesmíme zapomínat ani na zábavu a koníčky. Podmínkou dobrého využití času je i pořádek, systém ve věcech. Uspořádané prostředí vede k uspořádaným myšlenkám. Vyjasníme s dítětem, případně i sepíšeme, co se rozumí uklizeným pokojem. Vytvoříme s dítětem jakousi mapu, kde bude zaznamenáno, nakresleno, kam která věc patří, kde má své místo. Dítě povzbuzujeme k úklidu. Učíme ho, že je vhodné některé věci rozdat, případně vyhodit. Ovšem vyvarujeme se toho, abychom něco sami vyhazovali. I zdánlivé nepotřebnosti mohou mít pro dítě (nám těžko srozumitelný) význam. Stále máme jako vychovatelé na paměti, že naším cílem je postupně budovat u dítěte samostatnost a s tím spojenou sebedůvěru. Proto dítě učíme poznávat jeho silné, ale také slabé stránky. Těm pak může lépe čelit, což je velmi důležité pro každého člověka po celý život. Silní nejsme ve všech oblastech, něco se nám daří lépe, k něčemu máme lepší předpoklady. Důležité je ale tyto oblasti poznat a podle toho se pak v životě chovat. Předposlední kapitola uvádí přehledně odpovědi na zásadní otázky, které si kladou vychovatelé dětí s poruchami pozornosti. Lze předpokládat, že právě tato kapitola bude ta první, kterou si případní čtenáři (často zoufalí rodiče) přečtou. To ale vůbec nevadí, odpovědi je budou jistě inspirovat, aby si přečetli i kapitoly předchozí, podle toho, co považují při řešení výchovných problémů svých dětí za nejnaléhavější. K publikaci je možné se vracet, nápadů, které autorka uvádí, je hodně a přehledně je připojuje v poslední kapitole. Konkrétně se například věnuje domácím pracím, oblékání, cílům, domácímu životu, volnému času, školní práci a podobně. Na závěr připojuje i zcela konkrétní seznam toho, co je pro dítě vhodné pořídit, aby se mu lépe zvládaly nástrahy života, a také předkládá seznamy domácích prací, které může dítě už samo vykonávat. Zde se domnívám, že zvláště u mladších dětí je autorka hodně optimistická, ale proč to nezkusit. Pro usnadnění grafických záznamů poslouží tabulky rozvrhů a plánovačů.

RECENZE

Cením si této knihy proto, že zdůrazňuje nutnost řádu v životě. Domnívám se, že některé koncepce výchovy, které sázejí na přílišnou volnost dítěte, mohou být ve svých důsledcích pro samotné dítě zničující. Jistě je právem každého rodiče zvolit si k dětem přístup, jaký uzná za vhodný. Řád, pokora, je ale to podstatné, co nás vede k cíli, co nás obklopuje. Po přečtení knihy Ch. R. Carterové Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole jsem nabyla dojmu, že je stále možné s našimi dětmi něco zlepšovat, ale že mnohé z toho, co jsem četla, bych mohla důsledněji aplikovat i u sebe. Jsou to dovednosti obecně prospěšné a činí život srozumitelnějším a snad i snazším. Doufám, že podobný dojem bude mít více čtenářů. Proto knihu doporučuji všem, kteří chtějí pracovat jak na výchově svých dětí, tak i na rozvoji vlastní osobnosti.

Autorka Mgr. Dita Janderková, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání, Zemědělská , Brno, e-mail: [email protected]

RECENZE

RODINNÁ MEDIACE V ČESKÉ REPUBLICE Peter Maľa RECENZE KNIHY H , L., W , L., K v České republice. Praha: Leges,

.

, A., S , O. Rodinná mediace s. ISBN - - .

Monografia Rodinná mediace v České rebublice je výsledkom vedeckej práce štyroch autorov. Lenka Holá je v súčasnosti etablovaná odborníčka na mediáciu nielen v Českej republike, ale aj na Slovensku. Aktívne sa podieľala na príprave zákona o mediácii a je predsedkyňou skúšobnej komisie pre skúšky mediátorov a skúšky z rodinnej mediácie na Ministerstve spravodlivosti ČR. Lenka Westphalová sa vo svojej vedeckej činnosti venuje najmä rodinnému právu, je spoluautorkou komentára k novému občianskemu zákonníku a komentára k zákonu o osobitných súdnych konaniach. Anna Kováčová je odborníčkou v oblasti rodinného práva a alternatívnych spôsobov riešenia súkromnoprávnych sporov. Ako advokátka sa zameriava na korporátne právo a rodinnoprávne spory. Ondřej Spáčil svoju vedeckú činnosť zameriava na rodinné právo najmä vo vzťahu k novému občianskemu zákonníku. Publikácia obsahuje sedem kapitol, ktoré na seba logicky nadväzujú. Prvá kapitola analyzuje súčasnú českú rodinu, druhá kapitola je zameraná na charakteristiku konfliktov v rodine z pohľadu sociálneho a právneho. Tretia kapitola je venovaná rodinnej mediácii ako špecifickej metóde riešenia konfliktov

RECENZE

v rodine a štvrtá kapitola pojednáva o účastníkoch rodinnej mediácie so zameraním na problematiku účasti detí v mediácii. Ďalšia kapitola sa venuje vývoju rodinného práva v Českej republike v súvislosti s postavením členov rodiny a riešení ich konfliktov, na čo nadväzuje kapitola šiesta, v ktorej čitateľ nájde analýzu právneho ukotvenia rodinnej mediácie v Českej republike. Veľkým pozitívom monografie je zaradenie kapitoly o počiatočnom a ďalšom vzdelávaní rodinných mediátorov, ktoré vychádza z profesijných kompetencií rodinného mediátora, čo je obsahom poslednej siedmej kapitoly. V úvode autorský kolektív uvádza, že monografia je jedným z výstupov výskumného projektu Rodinná mediácia, ktorý sa realizoval od marca do februára na Právnickej fakulte Univerzity Palackého v Olomouci. Cieľom monografie je podľa autorov sociálno-právna analýza riešenia rodinných konfliktov prostredníctvom mediácie v podmienkach Českej republiky, pričom zvolili interdisciplinárny prístup, v ktorom využili poznatky a metódy viacerých vedných disciplín. Tento prístup bol zvolený na základe toho, že samotná mediácia je multidisciplinárnou metódou, lebo je postavená na poznatkoch z vedných disciplín, ako je právo, psychológia, sociológia, sociálna práca, etika, filozofia a iné. Rovnako aj autorský tím bol zložený z odborníkov z viacerých odborov – tvorili ho traja právnici, ktorí sa venujú rodinnému právu a jeden odborník na mediáciu so psychosociálnym vzdelaním. Na prvý pohľad nevyváženosť interdisciplinarity autorského tímu sa negatívne neodrazila v obsahu monografie, ktorý je z tohto aspektu vyvážený a ponúka multidisciplinárny pohľad na rodinnú mediáciu. Pri spracovaní témy si autori zvolili tri základné vedecké metódy: historickú analýzu, analyticko-deskriptívnu metódu a právnu porovnávaciu metódu. Rovnako využili aj svoje osobné skúsenosti zo zahraničných stáží, z aktívnej účasti na konferenciách a z konzultácií s domácimi aj zahraničnými odborníkmi v tejto oblasti. Prvá kapitola s názvom Charakteristika současné české rodiny charakterizuje rodinu z pohľadu právneho, sociologického a psychologického a následne sa zaoberá jej vybranými aspektmi: funkcie, roly, vzťahy a hodnoty v rodine. Právne aspekty vychádzajú z platného rodinného práva v Českej republike, ktoré je od roku súčasťou občianskeho zákonníka a ktoré stojí na troch základných princípoch: princíp blaha dieťaťa, princíp rovnosti subjektov a princíp vzájomnej pomoci. Autori konštatujú, že rovnaké princípy je potrebné dodržiavať aj v rodinnej mediácii. V sociologických aspektoch rodiny nájdeme charakteristiku rodiny ako špecifickej sociálnej skupiny, ktorá formuje osobnosť človeka, jeho sociálny charakter a chráni ho pred tlakom spoločnosti. Ďalej nám ponúka pohľad na tradičnú rodinu v preindustriálnej a industriálnej spoločnosti a rodinu postmodernú, ktorá je špecifická svojím

RECENZE

zmenšovaním, izolovanosťou, atomizáciou, veľkou pracovnou zaťaženosťou jej členov v produktívnom veku, diferenciáciou v socioekonomickej úrovni a vysokou rozvodovosťou. Pozitívne môžeme hodnotiť zaradenie štatistických údajov, ktoré nám ponúkajú reálny pohľad na vývoj počtu uzavretých manželstiev a počtu rozvodov. Zaujímavé sú aj príčiny rozvodovosti v Českej republike, kde v súčasnosti prevládajú tzv. všeobecné príčiny (rozdielnosť pováh, názorov a záujmov). Psychologické aspekty rodiny sa zameriavajú na definíciu rodiny z pohľadu psychológie. Najväčším prínosom tejto kapitoly je klasifikácia foriem rodinného spolužitia, medzi ktoré autori radia nezosobášené spolužitie, rodiny s jedným rodičom, singles, nevlastné rodiny a rodiny homosexuálnych partnerov. Aj keď singles nemožno pokladať za formu rodinného spolužitia, je to sociálna skupina, ktorá je v súčasnosti čoraz početnejšia a vyznačuje sa svojou reprodukčnou stratégiou (plánovaná alebo dobrovoľná bezdetnosť). Rodiny homosexuálnych partnerstiev ako forma spolužitia nie je podľa autorov v Českej republike zatiaľ rozšírená, ale s platnosťou zákona o registrovanom partnerstve osôb rovnakého pohlavia z roku a zvyšovaním tolerancie a akceptovanosti zo strany majoritnej spoločnosti ich počet narastá. Nasledujúca krátka podkapitola sa venuje funkciám rodiny, ktoré musí mediátor poznať pri mediácii každeho rodinného konfliktu. Ďalšia podkapitola sa venuje premene rol v rodine v horizonte posledných niekoľko desiatok rokov. Tak ako sa zmenili roly partnerov (vyrovnávanie rozhodovacích právomocí partnerov) zmenila sa aj rola dieťaťa (aktívne sa zapája do organizácie rodinného života). Podkapitola o vzťahoch v rodine zdôrazňuje krehkosť súčasnej rodiny, pretože je založená primárne na zdieľaní emócií. Autori súhlasia s A. Giddensom, ktorý pre súčasné partnerské vzťahy používa termín „čistý vzťah“ (vzťah založený na emocionálnej komunikácii páru, ktorého trvanie je založené na prospechu a uspokojovaní z tejto komunikácie). V podkapitole Hodnoty v rodině sú uvedené čiastkové výstupy výskumu Sociologického ústavu Českej akadémie vied z roku s názvom Rodina , z ktorých sa dozvieme, že medzi najdôležitejšie predpoklady šťastného rodinného života v Českej republike patria dobrý zdravotný stav, trvalý citový partnerský vzťah a vernosť. Z uvedeného výskumu sú vyvodené závery, že tradičný model partnerských vzťahov zostáva základným zdrojom pocitu spokojnosti v živote českých rodín. Druhá kapitola Konflikty v rodině je rozdelená na dve podkapitoly. Prvá sa zaoberá konfliktami v rodine z pohľadu psychológie a druhá z pohľadu práva. Pri psychologickom definovaní konfliktu autori zdôrazňujú nutnosť rozlišovania medzi negatívnymi a pozitívnymi formami konfliktu v rodine a určitú nevyhnutnosťou rodičovského konfliktu v malej miere a jeho

RECENZE

konštruktívne riešenie ako prostriedok prípravy dieťaťa na riešenie jeho konfliktov v budúcnosti. Autori ďalej poukazujú na ekonomické a mimoekonomické faktory spôsobujúce dysfunkčnosť rodiny. Čo je ale dôležité, rozchodom alebo rozvodom rodiny sa ale často neupravia rozvrátené vzťahy medzi jej členmi. Tu nachádzajú autori rozdiel medzi pohľadom psychologickým a právnym. Tzv. psychosociálny rozvod (konštruktívne vyrovnávanie sa s rozvodom a jeho následkami) začína oveľa skôr, ako sa jednotlivec rozhodne podať žiadosť o rozvod na príslušný súd a končí sa oveľa neskôr, ako súd právoplatne manželstvo rozvedie. V rámci fáz psychosociálneho rozvodu sú uvedené aj konkrétne úlohy, ktoré musia rozvádzajúci partneri splniť, aby sa s celou situáciou vyrovnali. V závere tejto kapitoly sa ešte čitateľ dozvie o dôsledkoch rozpadu rodiny na rodičov a ich deti. Právny pohľad na konflikty v rodine vychádza z konštatovania, že v právnej regulácii rodinných vzťahov prevláda konzervatívny prístup k zmenám. Rodinné právo tak reaguje na spoločenské zmeny postupne a reflektuje tak zmeny v spoločnosti a rodinnom spolužití. Rovnako konzervatívne poníma manželstvo aj nový občianky zákonník, ktorý za hlavný účel manželstva pokladá založenie rodiny. V spoločnosti však žije veľa zosobášených párov, ktoré sú dobrovoľne bezdetné. Kým v minulosti česká legislatíva určovala úlohu súdom posudzovať, či rozvod nie je v rozpore so záujmom spoločnosti, v súčasnosti už viac reaguje na zvyšujúcu sa rozvodovosť a rozvod môže prebehnúť relatívne rýchlo v prípade, keď sa obidvaja manželia dohodnú na ukončení manželstva a na všetkých podstatných veciach súvisiacich s rozvodom tak, ako to určuje zákon. Táto kapitola sa ďalej zameriava na dve veľké oblasti, a to konflikty medzi manželmi a konflikty medzi rodičmi. Obidve podkapitoly podrobne analyzujú rôzne typy konfliktov z pohľadu platnej legislatívy. Autori konštatujú, že v rámci súdneho konania pri rozvode manželstva nie je priestor a čas na obnovu vzájomnej komunikácie a narušeného vzťahu medzi stranami konfliktu. Z uvedeného dôvodu je preto vhodné pri takýchto druhoch konfliktov využívať ďalšie odborné inštitucionalizované spôsoby riešenia konfliktov, medzi ktoré patrí aj mediácia. V mnohých prípadoch je rozpad manželstva spojený s konfliktom, keď sa rodičia nevedia dohodnúť na úprave pomerov k svojim maloletým deťom. V najhorších prípadoch sa deti stávajú nástrojom osobnej pomsty, čo môže byť ohrozením ich zdravého vývoja. Pre takéto prípady česká legislatíva pozná nástroj, ktorý nasmeruje strany sporu k možnosti využiť mediáciu, a to v § občanského soudního řádu, ktorý dáva možnosť sudcovi nariadiť účastníkom konania prvé stretnutie so zapísaným mediátorom v rozsahu troch hodín a prerušiť tak súdne konanie. Ďalej môže súd uložiť rodičom najviac na dobu troch mesiacov účasť na mimosúdnom zmierovacom alebo mediačnom konaní,

RECENZE

alebo rodinnej terapii. Uvedené nástroje zabezpečujú v prvom rade ochranu záujmov dieťaťa. Ťažiskovou kapitolou monografie je tretia kapitola s názvom Rodinná mediace. Úvod sa venuje terminologickému ujasneniu pojmu rodinná mediácia ako špecifického spôsobu riešenia konfliktov, ktoré vznikli vo vzájomnom spolužití členov rodiny prostredníctvom kvalifikovaného mediátora. Ďalej uvádzajú iné špecifické spôsoby riešenia rodinných konfliktov ako mediácia na ochranu detí a rodinná konferencia, kde sa popisujú ich hlavné špecifiká, spoločné a rozdielne znaky v porovnaní s rodinnou mediáciou. Pri ďalšej charakteristike rodinnej mediácie autori výstižne zhrnuli rozdiely medzi rodinnou mediáciou a rodinnou terapiou na základe ich princípov a cieľov. Zaujímavým je konštatovanie, že rodinná mediácia nesie v sebe sekundárne terapeutické účinky, ktoré sa prejavujú v trvajúcom zlepšení rodinných vzťahov a kvalite rodinného života. Predmetom rodinnej mediácie je najmä široká oblasť rodinných konfliktov pre, počas a po zmenách v rodine, ktorá v sebe nesie určité emočné napätie. Autori sa zaoberajú aj otázkou vhodnosti použitia mediácie v prípadoch, v ktorých sa vyskytuje určitá miera násilia. Vyvodzujú záver, že v konfliktoch s dlhodobým násilným charakterom je nevyhnutné odporučiť psychoterapiu. V opačných prípadoch, kde sa násilie vyskytlo jednorazovo, je možné využiť mediáciu, ale v spolupráci alebo v kombinácii so psychológom, alebo iným relevantným odborníkom. Pri určení vhodnosti riešenia konkrétneho konfliktu mediáciou je nutné brať do úvahy tri aspekty: účastníkov a povahu konfliktu, možnosti a obmedzenia mediácie a mediátora so svojimi kompetenciami a skúsenosťami. Oceniť treba zaradenie podkapitoly Přístupy v rodinné mediaci, kde autori hutne a zároveň prehľadne analyzovali päť špecifických prístupov v mediácii, ktoré možno využiť pri riešení rodinných konfliktov (facilitatívny, evaluatívny, transformatívny, terapeutický a naratívny). V tejto súvislosti sa otvárajú ďalšie otázky o výhodách a nevýhodách využitia týchto prístupov v mediácii, pri rôznych typoch rodinných konfliktov, čo už ale nebolo cieľom tejto publikácie. V podkapitole Rodinná mediace ve specifických případech si autori vybrali dva špecifické konflikty v rámci rodinnej mediácie, a to konflikt s násilím medzi rodičmi a konflikt medzi rodičmi a deťmi, špeciálne v prípade mediácie maloletého. Cieľom podkapitoly je poukázať na efektívnosť využitia mediácie v týchto prípadoch. Samozrejme, v mediačnej praxi nájdeme aj iné špecifické prípady, napríklad striedavá starostlivosti a iné, ktoré by si zaslúžili pozornosť a hlbšie skúmanie z rôznych uhlov pohľadu. Štvrtá kapitola Účastníci mediace sa okrem charakteristiky všetkých účastníkov mediácie zameriava na najcitlivejšiu oblasť, a to na účasť detí v mediácii. Táto oblasť je doposiaľ veľmi málo skúmaná, a preto je táto kapitola

RECENZE

prínosom pre teóriu aj prax rodinnej mediácie. Prehľadné zadefinovanie účastníkov mediácie je doplnené o charakteristiku konfliktného systému, v ktorom účastníci prežívajú konflikt a ktorý je charakterizovaný tromi kategóriami: hranice, väzba a moc. Väčšiu časť kapitoly tvorí problematika účasti detí v rodinnej mediácii. Autori vychádzajú zo základného princípu rodinnej mediácie, ktorým je najlepší záujem dieťaťa, zachovanie rodiny a ak to nie je možné, zachovanie kontaktu dieťaťa s obidvoma rodičmi po ich rozvode. Zapojenie detí do mediácie autori analyzujú zo sociálno-psychologického hľadiska, podľa ktorého je nevyhnutné, aby deti mali možnosť spolurozhodovať o svojom výchovnom prostredí. Tvrdia to na základe výskumov, ktoré uvádzajú, že deti sú spôsobilé vyjadrovať sa k rozhodnutiam, ktoré sú z hľadiska ich budúceho vývoja a života podstatné. Rovnaký názor podľa výskumov zastávajú aj rodičia. Tak ako konštatujú autori, štandardy práce rodinného mediátora s účastníkom mediácie – dieťaťom zatiaľ v Českej republike nie sú vypracované, a preto navrhujú, aby sa profesijné organizácie mediátorov intenzívne zaoberali touto problematikou a vytvorili tento dôležitý nástroj skvalitnenia rodinnej mediácie. V rámci právneho aspektu účasti dieťaťa v rodinnej mediácii autori vychádzajú z vnútroštátnych a medzinárodných právnych dokumentov (Ústava Českej republiky, Listina základných práv a slobôd, zákon č. / Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a iné). Z uvedeného vyplýva, že platná legislatíva v ČR umožňuje dieťaťu slobodne vyjadrovať svoje názory pri prejednávaní všetkých záležitostí, ktoré sa ho dotýkajú s prihliadnutím na jeho vek a vývoj. Krátka pozornosť je venovaná aj legislatíve v Slovenskej republike, kde sa uvádza zákon č. / Z. z., o rodine, ktorý má podobné znenie. V navrhovanom prístupe mediátora k zisťovaniu názoru dieťaťa v mediácii autori zdôrazňujú všeobecné pravidlo, že mediátor nemôže ignorovať názor dieťaťa vo veciach, ktoré sa ho dotýkajú, a preto mu musí v mediácii venovať dostatočný priestor a čas. Prvý kontakt mediátora s dieťaťom by mal byť založený na neformálnom rozhovore, v ktorom mediátor zisťuje vyspelosť dieťaťa, buduje si s ním vzťah založený na dôvere a poskytuje mu priestor na vyjadrenie vlastnej predstavy o riešení situácie s konkrétnym odôvodnením jej výhod. Dôležitým faktorom pri účasti dieťaťa na mediácii je zohľadnenie jeho veku. Autori krátko, ale výstižne ponúkajú čitateľovi psychosociálne špecifiká detí od predškolského po starší školský vek. Mediátor ale okrem toho musí brať do úvahy individuálne špecifiká a vyspelosť dieťaťa, s ktorým pracuje. Podľa platnej legislatívy Českej republiky, optimálny vek, od ktorého je možné zisťovať názor dieťaťa aj v mediácii, je dvanásť rokov. V tomto veku je dieťa schopné vyjadriť svoj názor vo veciach, ktoré sa ho bezprostredne dotýkajú. Autori spomínajú aj iné názory z odbornej literatúry a odporúčaní z praxe,

RECENZE

kde sa tento vek pohybuje v rozhraní od . do . roku dieťaťa. Prikláňajú sa k názoru, že okrem veku je dôležitá psychická vyspelosť dieťaťa, preto nie je možné všeobecne stanoviť dolnú hranicu. Medzi základné zásady práce mediátora s dieťaťom autori zaraďujú kladenie nesugestívnych otvorených otázok nesugestívnym tónom hlasu, neopakovanie odpovedí dieťaťa, nenaliehane na doplnenie fragmentálnych odpovedí a vytvorenie bezpečného a príjemného prostredia, ktoré podnecuje dieťa k otvorenej komunikácii. Za najdôležitejšiu je ale považovaná zásada, ktorá hovorí, že názor dieťaťa nemôže mediátor vyžadovať proti jeho vôli. Rovnako by mal vedieť identifikovať tzv. syndróm zavrhnutého dieťaťa, čiže zistiť, či negatívny postoj dieťaťa k jednému z rodičov je výsledkom manipulácie zo strany druhého rodiča, alebo vychádza z jeho vlastného prežívania. Autori odporúčajú túto skutočnosť v mediácii zohľadniť, ale neponúkajú konkrétny postup, ako sa s touto situáciou vysporiadať. To je jedna z oblastí rodinnej mediácie, ktorá si vyžaduje ďalšie skúmanie. Piata kapitola sa venuje vývoju rodinného práva v Českej republike v súvislosti k riešeniu konfliktov v rodinách. Ponúka komplexný pohľad na postavenie členov rodiny a riešenie ich konfliktov z historického hľadiska v rámci občianskeho zákonníka až po rodinné právo a ukazuje nám, ako legislatíva reagovala na meniacu sa inštitúciu rodiny. Šiesta kapitola zhrňuje právne ukotvenie rodinnej mediácie v Českej republike, pričom táto úprava vychádza zo smerníc Európskej únie o rodinnej a občianskej mediácii. Uvedené dokumenty presne vymedzujú špecifiká rodinnej mediácie, rodinných sporov a účastníkov rodinnej mediácie. Za najdôležitejší princíp rodinnej mediácie sa pokladá najlepší záujem dieťaťa. Autori poukazujú na skutočnosť, že sa jedná o neurčitý pojem a nie je jednoduché definovať, čo je najlepší záujem dieťaťa. Preto citujú Najvyšší súd Českej republiky, ktorý vo svojom konkrétnom rozhodnutí podrobne definoval tento princíp. Rodinná mediácia je v Českej republike právne upravená v zákone č. / Sb., o mediaci a o změně některých zákonů, ktorý okrem iného čiastočne upravuje mediačné konanie formou povinného stretnutia s mediátorom. V podkapitolách sa autori venujú ďalším ukotveniam rodinnej mediácie v českej legislatíve. Medzi najdôležitejšiu možno pokladať úpravu v občianskom súdnom poriadku, podľa ktorého súd môže nariadiť účastníkom prvé stretnutie so zapísaným mediátorom v rozsahu troch hodín, čím súd zabezpečuje povinnosť informovať účastníkov o možnosti riešenia ich sporu mediáciou. Posledná kapitola s názvom Profesijní kompetence rodinných mediátorů začína definovaním pojmu kompetencia. Autori konštatujú nejednotnosť v definovaní tejto andragogickej kategórie. Uvádzajú širší pohľad, kde kom-

RECENZE

petencia je schopnosť prenášať nadobudnuté vedomosti a zručnosti do konkrétnych situácií pri výkone profesie a užší pohľad, ktorý za kompetenciu pre výkon profesie považuje schopnosti a z nich vyplývajúce vedomosti, zručnosti a návyky. Z uvedeného vyvodzujú záver, že byť kompetentný znamená byť schopný. Rôzne prístupy v rodinnej mediácii kladú rôzne požiadavky na profesijné kompetencie rodinného mediátora: od požiadavky, že rodinný mediátor má pomáhať v efektívnej komunikácii klientov, cez pomoc porozumieť výhodám a nevýhodám navrhovaných riešení až po zmenu vzájomného vzťahu klientov od súperivého ku konštruktívnemu, spolupracujúcemu. Napriek tejto nejednostnosti je v súčasnosti vyvíjaný tlak na zvyšovanie nárokov na výkon rodinnej mediácie, a tým aj na kompetencie rodinného mediátora. Pre výkon rodinnej mediácie autori pokladajú za dôležité osobnostné predpoklady a odborné vedomosti rodinného mediátora. Z osobnostných kvalít na prvé miesto radia morálne kvality a za nimi nasledujú ostatné: komunikačné zručnosti, emocionálna inteligencia, empatia a iné. Odborné vedomosti mediátora v rodinnej mediácii zahrňujú tri hlavné oblasti: odborné vedomosti v oblasti vecného riešania konfliktu, vedomosti právneho kontextu jeho riešenia a vedomosti a zručnosti v metódach mediácie. Autori používajú pojem vzdelanie mediátora, do ktorého patrí základné (graduálne) vzdelanie a následne vzdelanie v mediácii. Požiadavky na vzdelanie mediátorov nie sú v rámci Európskej únie rovnaké. Pohybujú sa od hodín vzdelávania v mediácii až po požadované vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa, absolvovania vzdelávania v mediácii, certifikáciu mediátora a pravidelného ďalšieho vzdelávania mediátorov. Vo všeobecnosti chýba systém ďalšieho profesijného vzdelávania mediátorov podľa ich špecializácií, napr. aj v rodinnej mediácii. Platná legislatíva v Českej republike upravuje skúšku mediátora z rodinnej mediácie, ktorá pozostáva z ústnej časti. Legislatíva v Slovenskej republike zatiaľ skúšky v špecializácii neupravuje a nepozná ani pojem rodinný mediátor. V závere kapitoly sa autori zamýšľajú nad celoživotným učením mediátorov a svoje názory opierajú o vybrané európske dokumenty zaoberajúce sa celoživotným učením. Táto oblasť je ešte len v zárodku skúmania teórie a praxe mediácie, ale možno súhlasiť s tvrdením, že vzdelávanie v mediácii je celoživotný, kontinuálny a sebaregulačný proces mediátorov. Monografia Rodinná mediace v České rebublice čitateľovi ponúka komplexný multidisciplinárny pohľad na rodinnú mediáciu ako aplikačnú oblasť mediácie a jej legislatívne ukotvenie v Českej republike. Publikácia je určená nielen pre mediátorov, ktorí sa ešte len začínajú venovať rodinnej mediácii, ale aj mediátorom so skúsenosťami v tejto oblasti. Rovnako je vhodná pre odborníkov z iných odborov, s ktorými rodinný mediátor môže vo svojej

RECENZE

praxi spolupracovať (sociálni pracovníci, psychológovia, psychoterapeuti, advokáti, pedagógovia a pod.), ako aj pre študentov pomáhajúcich profesií.

Autor Mgr. Peter Maľa, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Pedagogická fakulta, Katedra andragogiky, Ružová , Banská Bystrica, Slovenská republika, e-mail: [email protected]

RECENZE

PSYCHOLOGIE: ZÁKLADNÍ KURZ PRO NÁROČNÉ Milan Nakonečný RECENZE KNIHY B

, N. Psychologie: Ein Grundkurs für Anspruchsvolle. . vyd. Stuttgart: Kohlhammer, . s. ISBN - - .

Autorem této knihy, která je systematickým a obsáhlým úvodem do teoretické psychologie, je emeritní profesor mnichovské univerzity a člen německé Akademie učenců, který má za sebou bohatou vědeckou zkušenost, počínaje výzkumy v etologii až po studium evolučního smyslu mýtů a morálky, její povahy, dynamiky a stínů. Předmětná kniha je soustavným úvodem do teorie psychické činnosti, podávané jako průběžná konfrontace s historickým vývojem pojetí jejích klíčových témat. Je napsaná nevšedním jazykem a provázená originálně pojatými, názornými schématy. V předmluvě autor uvádí, že učebnice psychologie lze dělit na „centrované v teorii“ a „orientované na fenomény“, užitečné je však sjednocování obojího: „Teorie jsou – více či méně užitečnými – průvodci k tomuto cíli, mají nám pomoci vyhýbat se slepým uličkám a objížďkám, ale vzaty samy o sobě nepředstavují žádnou poznávací hodnotu.“ Kdo se zajímá o psychologii, měl by podle autora vědět, že je to dobrodružství jiného druhu než studium botaniky nebo fyziky pevných těles. Má vlastní svět pojmů, které se obtížně poznávají, když v druhé posluchárně je jiná řeč o téže věci,

RECENZE

a studující je tak často ponechán sám sobě. Kniha má studujícímu poskytnout pomoc v takové situaci. Náročné téma vymezení psychické skutečnosti je podáno v rámci neméně náročné analýzy. Psychologie může být vzrušujícím studiem, píše dále autor, záleží na motivech zájmu o její studium. Obvykle chtějí studenti psychologie porozumět sobě samým a druhým lidem a stát se „profesionálními znalci lidí“, jiným jde o poznávání širších souvislostí duševního života. V krátké recenzi není možno zachytit obsahově bohatý a rozsáhlý Bischofův „základní kurz psychologie pro náročné“. Má osm tematických okruhů. První pojednává o možných východiscích psychologie jako empirické vědy, jedním z nich je analýza vztahu vnitřního psychického dění a vnějších podnětů (Bischof v tomto smyslu rozlišoval psychologický „fenomenální“ a fyzický „transfenomenální svět“) a jde tu o hledání „archimedovského bodu“. První tematický okruh pak pojednává o „těle a duši“, o historickém vývoji pojetí tohoto vztahu, o rámcových větách psychofyzického vztahu (fenomenologický, neuronální a izomorfní postulát), o „zřejmé nemožnosti sjednocení těchto rámcových vět“ a o třech možných východiscích (elementárně-psychologickém, celostně-psychologickém a gestaltistickém). S tím souvisí i vztah psychologie a zkoumání mozku a otevřená zůstává řada otázek, kromě jiných problém svobodné vůle a vědomí. Druhý tematický okruh se týká skutečnosti a pravdy jako základních otázek teorie poznání, ale také sémantiky a informace (co je signál, význam a finalita), kognice a intence, v těchto relacích vystupujícího choulostivého pojmu „pravda“, který je nahrazován termínem „veridikalita“ („subjektivně nezávislý svět, jemuž se musíme přizpůsobit, abychom v něm přežili, jsme nazvali ‚objektivní‘, proti němu stojí fenomenální svět jsoucího subjektu; zdá se plauzibilní rezervovat pojem ‚pravdy‘ pro případ, že oba světy souhlasí“). Ale to pokládají někteří za „epistemologicky naivní“ a dávají přednost umělému slovu „veridikální“, které dané potíže nepřekonává, když se má vymezit jeho vztah k pojmu „evidentní“. Třetím tematickým okruhem je vztah vloh a prostředí, biologických a sociálních aspektů lidské psychiky, ale také pojetí selekce u Charlese Darwina, Jeana-Baptista Lamarcka a Hanse Driescheho, „vrozeného prostředí“ (něm. angeborene Umwelt); patří sem i problém vývoje a forem geneze a s tím související „ideologické spory“. Čtvrtý tematický okruh, případně nazvaný Aristoteles a Galilei, analyzuje přístup filozofie přírody (počínaje Aristotelem a tématy látka a forma, heuristické principy a další) a kontrapozici „galileovské psychologie“ a její slabiny, kromě jiného v odpovědi na otázku, „co člověka činí člověkem“.

RECENZE

Dalšími tematickými okruhy jsou: uspořádání a organizace (strukturně vědecký přístup a zajímavá pojednání o vztahu fyziky a biologie, vnitřním a vnějším smyslu, „rehabilitaci finality“ ve spojení s teleologií a teleonomií, o „probabilistickém funkcionalismu“ a o dalších aspektech tohoto tématu), dále je to vztah člověka a zvířete s obdivuhodným pojednáním o instinktu, fantazii a reflexi, dalším okruhem jsou pudy a motivy (uvedené pojednáním o sociální motivaci, skladbě popudů (něm. Anreize), taxonomii motivů aj.). Následuje obsáhlé pojednání o myšlení a cítění, uvedené kriticky analýzou „kognitivního obratu v psychologii“ („informační paradigma“, racionalizace emocí, „biologická výzva“), což je hlavně problém evoluční psychologie, a také „řeči o kulturní evoluci“ a fyziologii chování. Kniha je zakončena vyhlídkami dnešní psychologie na její budoucnost se závěrem příznačně nazvaným „neomrzeně optimistický“; Bischof se zmiňuje o Kantově výroku, že „otázka, čím člověk vlastně je, nikdy neztratí svou fascinaci“, a končí tím, že psal tuto knihu všem těm, kteří v sobě pociťují „jiskru neúprosného chtění po chápání věcí“. V podmínkách studia psychologie podávaného u nás obvykle v učebnicích bez jakéhokoli teoretického úvodu má Bischofova kniha velkou hodnotu prohloubeného chápání nově objevených souvislostí.

Autor prof. PhDr. Milan Nakonečný, Tismenická e-mail: [email protected]

,

Tábor,

ZPRÁVY

VÝZVA PRO AUTORY Redakce časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání si vás dovoluje informovat o tom, že . číslo v roce připravujeme jako monotematické. Přivítáme vaše příspěvky vztahující se k tématu: Profesionalizace služeb kariérového poradenství Důraz na kvalitu poradenských služeb v celoživotní perspektivě se projevuje mimo jiné v požadavcích směřujících k zajištění vysoké úrovně profesionalizace služeb v oblasti kariérového poradenství. Alespoň některou ze služeb kariérového poradenství v České republice poskytují výchovní poradci nebo školní psychologové na základních nebo středních školách, vysokoškolští poradci, zaměstnanci Úřadu práce ČR, sociální pracovníci či psychologové v řadě neziskových organizací, osoby samostatně výdělečně činné, personalisté, manažeři a řada dalších. To, že služby kariérového poradenství včetně kariérového vzdělávání a podpory rozvoje kariéry jsou poskytovány na různých místech (ve školách, na úřadech práce, v neziskových organizacích, případně i ve firemním prostředí), různými poskytovateli/poradci, a navíc pod správou různých ministerstev nebo v podmínkách komerčního sektoru, nevytváří úplně optimální podmínky pro profesionalizaci práce kariérových poradců. Naopak se dá předpokládat, že bez zásadnější reorganizace služeb kariérového poradenství bude i nadále přetrvávat „neexistence“ profese kariérových poradců, doprovázené rozmanitými požadavky na profesionalitu jimi poskytovaných služeb. Přesto se domníváme, že i za této situace lze hledat a ověřovat cesty, jak přispět k profesionalizaci služeb kariérového poradenství. Protože bez odborné diskuse se cesty hledají obtížně, rozhodli jsme se věnovat monotematické číslo časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání právě tomuto tématu. Uvažujeme o něm ve dvou rovinách. Jedna z nich se týká samostatných poskytovatelů služeb kariérového poradenství, které pro účely monotematického čísla pojmenováváme jako kariérové poradce. Profese kariérového poradce je sice rámcově vymezena, ale v českém prostředí jde o novou profesi, která v pravém slova smyslu profesí dosud není. Proto nás zajímá, podle jakých kritérií lze nahlížet profesionalitu služeb kariérového poradenství, jaké činnosti, které vykonává například výchovný poradce/školní psycholog, lze považovat za profesionální v oblasti kariérového poradenství, jak nahlíží profesionalitu kariérových poradců jejich klienti nebo jaké dopady mají

ZPRÁVY

profesionální služby kariérového poradenství na společnost, na organizaci/firmu, či na jednotlivce. Druhá rovina uvažování vychází z předpokladu, že základním mechanismem zvyšování profesionality (nejen) kariérových poradců je jejich vzdělávání v širokém slova smyslu. Každý z výše vyjmenovaných příkladů poskytovatelů služeb kariérového poradenství má určité vzdělání, možná i absolvoval řadu kurzů dalšího vzdělávání nebo jinak rozvíjel své kompetence, ale nás zajímá: Jaké kompetence mají ti, kteří brilantně zvládají svou roli kariérového poradce, které z nich lze považovat za základní (v čase pravděpodobně stabilní) a které víceméně za specializované, proměnlivé nebo typické jen pro některé specifické případy? Jaké kompetence či dovednosti očekávají klienti od profesionálního kariérového poradce? Jaké jsou možnosti/limity rozvoje jednotlivých kompetencí? Jakou roli sehrávají vysoké školy v přípravě budoucích či již zkušených kariérových poradců? To jsou příklady několika málo otázek, které by mohly být inspirací pro vás jako autory textů, zařazených do monotematického čísla časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání. Uvítáme zejména empirické studie s adekvátní metodologií. Své místo ale naleznou i teoretické či přehledové studie. Informovat lze rovněž o plánovaných či proběhlých akcích (konference, workshopy, projektové aktivity aj.) a rádi zveřejníme recenze knih s relevantní tematikou. Pokud se rozhodnete do tohoto čísla časopisu přispět, prosíme, informujte o tom redakci zasláním krátkého abstraktu (e-mailem na adresu časopisu). Kompletní texty zpracované dle pokynů pro autory pak budeme očekávat do . června . Konečné publikování textů bude závislé na výsledcích recenzního řízení a rozhodnutí redakční rady. Číslo vyjde v prosinci roku . Na vaše příspěvky se těší Mgr. Lenka Hloušková, Ph.D. doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D. editoři monotematického čísla

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání , roč. , č. Časopis Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání je nezávislým recenzovaným vědecko-odborným periodikem, které publikuje původní vědecké práce českých i zahraničních autorů, přehledové studie, vynikající studentské práce, zprávy a analytické recenze vztahující se k aspektům celoživotního učení a vzdělávání (zejména profesního, dalšího odborného vzdělávání a vzdělávání seniorů). Svým obsahem je zaměřen na akademické pracovníky, vysokoškolské pedagogy, výzkumníky a odborníky zabývající se celoživotním vzděláváním. Časopis vychází s periodicitou třikrát ročně a je vydáván Institutem celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Časopis je zařazen na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice a do databází EBSCO a ERIH PLUS. Redakční rada: ● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Brno (předsedkyně redakční rady) ● doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání ● doc. Mgr. Petr Novotný, Ph.D., Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Brno ● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Pedagogická fakulta, Slovenská republika ● dr. hab. Beata Pituła, PhD., Slezská univerzita v Katovicích, Polsko ● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky ● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., České vysoké učení technické v Praze, Masarykův ústav vyšších studií ● dr. habil. Péter Tóth, Univerzita Óbuda, Centrum pro inženýrské vzdělávání, Budapešť, Maďarsko ● doc. PhDr. Štefan Vendel, CSc., Prešovská univerzita v Prešove, Inštitút psychológie, Slovenská republika ● doc. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D., Univerzita J. E. Purkyně v Ústí na Labem, Pedagogická fakulta Redakce: doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Mgr. Jitka Vidláková, Ph.D. Názory prezentované autory v publikovaných příspěvcích se nemusí shodovat s názorem redakce časopisu. Návrh obálky: Zetha design Jazykové korektury: Dana Pokorná, Anna Zelenková, Lenka Schormová Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání, Zemědělská , Brno, IČ Vychází třikrát ročně Časopis je evidován MK ČR pod č. E Sazba: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr. Webové stránky časopisu: http://lifelonglearning.mendelu.cz Facebook: http://www.facebook.com/lljournal Adresa redakce: Časopis Lifelong Learning Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně Zemědělská , Brno e-mail: [email protected] ISSN X (Print) ISSN (Online)

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání , Vol. , No. The Lifelong Learning journal represents an independent reviewed scientific journal presenting original scientific works of Czech and foreign authors, study overviews, outstanding student works, reports and analyses reflecting the aspects of lifelong learning and education (particularly professional and further vocational education and senior education). The journal is designed for academic staff, university lecturers, researchers and lifelong learning specialists. The journal is published three times a year by the Institute of Lifelong Learning of Mendel University in Brno. The journal has been included to the List of reviewed non-impacted periodicals published in the Czech Republic and in EBSCO and ERIH PLUS databases. Editorial Board: ● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institute of Lifelong Learning, Mendel University in Brno, Brno, Czech Republic (Editor-in-Chief) ● doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Mendel University in Brno, Institute of Lifelong Learning, Czech Republic ● doc. Mgr. Petr Novotný, Ph.D., Masaryk University, Faculty of Arts, Brno, Czech Republic ● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Constantine the Philosopher University in Nitra, Faculty of Education, Slovak Republic ● dr hab. Beata Pituła, PhD., University of Silesia in Katowice, Poland ● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Tomas Bata University in Zlín, Faculty of Applied Informatics, Czech Republic ● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., Czech Technical University in Prague, Masaryk Institute of Advanced Studies, Czech Republic ● dr. habil. Péter Tóth, Óbuda University, Centre for Engineering Education, Budapest, Hungary ● doc. PhDr. Štefan Vendel, CSc., University of Presov, Institute of Psychology, Slovak Republic ● doc. PhDr. Jaroslav Veteška, Ph.D., Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem, Faculty of Education, Czech Republic Editorial Office: doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Mgr. Jitka Vidláková, Ph.D. Cover Design: Zetha design Language Editors: Dana Pokorná, Anna Zelenková, Lenka Schormová Publisher: Mendel University in Brno, Institut of Lifelong Learning Zemědělská , Brno, Czech Republic Registration number of Ministry of Culture: MK ČR E Typesetting: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr. Journal Website: http://lifelonglearning.mendelu.cz Facebook: http://www.facebook.com/lljournal Contact: Journal of Lifelong Learning Institute of Lifelong Learning, Mendel University in Brno Zemědělská , CZ– Brno e-mail: [email protected] ISSN ISSN

-

X (Print) (Online)

ROK

Recommend Documents