Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání
ŘÍZENÍ RIZIKA V POJIŠŤOVNĚ RISK MANAGEMENT IN INSURANCE COMPANY
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. František ŘEZÁČ, Ph.D.
Hana SVOBODOVÁ
Brno, březen 2007
Jméno a přijímení autora:
Hana Svobodová
Název diplomové práce:
Řízení rizika v pojišťovně
Název práce v angličtině:
Risk management in isnurance company
Katedra:
Financí
Vedoucí diplomové práce:
Ing. František Řezáč, Ph.D.
Rok obhajoby:
2007
Anotace v češtině Tato diplomová práce objasňuje problematiku řízení rizika v pojišťovně. Věnuje se pojmu riziko, obecným principům jeho řízení v podniku a uvádí, v čem spočívají specifika risk managementu v pojišťovně. Charakterizuje jednotlivé druhy rizik, kterým jsou pojistitelé při své každodenní činnosti vystaveni, a přibližuje, jakým způsobem tato rizika řídí největší komerční pojišťovna působící na českém pojistném trhu. Zabývá se současnou úrovní rizikového managementu v pojišťovnictví v České republice i ve světě a zamýšlí se též nad jeho budoucím vývojem.
Anotace v angličtině The topic of this diploma thesis is the risk management in insurance companies. The thesis focuses on the term risk, general principles of risk management in a company and specifics of risk management in an insurance firm. It presents the characteristics of individual types of risks that an insurance company is exposed to and details the way these risks are managed in the biggest commercial insurance company on the Czech insurance market. The work further explores current levels of risk management in Czech Republic and worldwide and contemplates its future development.
Klíčová slova v češtině: riziko, řízení rizik, snižování rizika, komerční pojišťovna, pojišťovnictví
Klíčová slova v angličtině: risk, risk management, risk reduction, commercial insurance company, insurance
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení rizik v komerřní pojišťovně vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Řezáče, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 24. června 2007 _________________________________ vlastnoruční podpis autorky
Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Františku Řezáčovi, Ph.D. za jeho vstřícný přístup, ochotu a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji České pojišťovně a.s. za poskytnutí výročních zpráv a informací nezbytných pro zpracování daného tématu.
Obsah Úvod ...........................................................................................................................................9 1
2
RIZIKO..............................................................................................................................11 1.1
Pojem riziko.............................................................................................................11
1.2
Klasifikace rizik ......................................................................................................12
1.3
Charakteristika vybraných (obecných) druhů rizik............................................14
1.4
Význam rizika v podnikání....................................................................................16
1.5
Podnikání a faktory rizika .....................................................................................16
1.6
Postoj k riziku .........................................................................................................17
ŘÍZENÍ RIZIKA V PODNIKU.......................................................................................18 2.1
Koncepce risk managementu.................................................................................18
2.2
Důvody zavedení a ekonomický význam systému řízení rizik............................19
2.3
Základní fáze managementu rizika.......................................................................20
2.3.1
Identifikace rizika .............................................................................................21
2.3.2
Vyhodnocení rizika...........................................................................................21
2.3.3
Zvládání rizika ..................................................................................................23
2.4
3
Metody snižování podnikatelského rizika ............................................................27
2.4.1
Retence rizik .....................................................................................................27
2.4.2
Vyhýbání se riziku ............................................................................................28
2.4.3
Pojištění ............................................................................................................28
2.4.4
Transfer rizika...................................................................................................28
2.4.5
Diverzifikace rizika...........................................................................................29
2.4.6
Dělení (sdílení) rizika .......................................................................................30
2.4.7
Flexibilita (pružnost) firmy...............................................................................31
2.4.8
Etapová příprava a realizace projektů...............................................................31
RIZIKA KOMERČNÍ POJIŠŤOVNY A ZÁKLADY JEJICH ŘÍZENÍ....................32 3.1
Komerční pojišťovna jako podnikatelský subjekt...............................................32
3.2
Rizika v činnosti pojišťoven...................................................................................33
3.2.1
Pojistně technické riziko...................................................................................34
3.2.2
Riziko investičního portfolia ............................................................................37
3.2.3
Tržní riziko .......................................................................................................37
3.2.4
Úvěrové riziko ..................................................................................................38
3.2.5
Riziko likvidity .................................................................................................39
3.2.6
Riziko nesolventnosti........................................................................................40
3.2.7
Operační rizika..................................................................................................41
3.3
3.3.1
Řízení vlastních rizik ........................................................................................43
3.3.2
Řízení cizích rizik .............................................................................................46
3.4 4
Metodologie řízení rizik v komerční pojišťovně ..................................................47
ŘÍZENÍ JEDNOTLIVÝCH RIZIK V PRAXI KONKRÉTNÍ POJIŠŤOVNY ..........50 4.1
5
Specifika řízení rizik v komerční pojišťovně .......................................................43
Česká pojišťovna a.s. ..............................................................................................50
4.1.1
Základní údaje o společnosti.............................................................................50
4.1.2
Obecně k řízení rizik v České pojišťovně.........................................................52
4.1.3
Risk management pojištění České pojišťovny..................................................53
4.1.4
Pojistně technické riziko a jeho řízení ..............................................................56
4.1.5
Tržní riziko a jeho řízení...................................................................................61
4.1.6
Řízení úvěrového rizika ....................................................................................64
4.1.7
Řízení rizika likvidity v České pojišťovně .......................................................67
4.1.8
Solventnost České pojišťovny ..........................................................................68
4.1.9
Operační rizika..................................................................................................70
SOUČASNÝ STAV ŘIZENÍ RIZIK V POJIŠŤOVNICTVÍ A TENDENCE BUDOUCÍHO VÝVOJE..................................................................................................71 5.1
Současný stav řízení rizik v pojišťovnictví...........................................................71
5.1.1
Situace v ČR .....................................................................................................72
5.2
Solvency I vs. Solvency II .......................................................................................75
5.3
Tendence ve vývoji řízení rizik pojišťovny v globálním světě............................76
Závěr ........................................................................................................................................78 Seznam použité literatury a dalších pramenů......................................................................80 Seznam tabulek a grafů..........................................................................................................83 Seznam příloh..........................................................................................................................84
Úvod Všechny fyzické i právnické osoby jsou denně vystaveny velkému množství nejrůznějších rizik. Většina podniků přitom riziko chápe jako něco, co může ohrozit jejich existenci, hospodářské výsledky, postavení na trhu, pověst apod. Snaží se proto přijmout taková opatření, která realizaci rizika zabrání nebo alespoň zmírní jeho následky. Snaha lidí o zvládnutí rizika pomocí určitých vědeckých přístupů vedla v minulosti ke vzniku speciálního oboru s názvem risk management neboli řízení rizika.
Vznik vědní disciplíny risk management se datuje zhruba do poloviny sedmdesátých let minulého století. Většina společností však začíná jeho význam plně doceňovat teprve nyní. Nejinak tomu je i v pojišťovnictví. Zvýšená hrozba katastrof, teroristických útoků, počítačových virů, podvodného jednání a také přísnější státní regulace a silná konkurence v oboru – to vše jsou faktory, které pojistitele nutí klást stále větší důraz na kvalitní systémy řízení rizik a znalost realistické úrovně potřebného kapitálu.
Přestože se pojišťovny nacházejí v samotném centru „obchodu s riziky“, zaostávají v jejich řízení za ostatními finančními institucemi (především za bankami). Tato situace by se však během několika příštích let měla výrazně změnit. Otázka řízení rizik v pojišťovnictví je v současnosti velmi aktuální – i proto se ve své diplomové práci budu zabývat právě touto oblastí.
Cílem mé diplomové práce je objasnit problematiku řízení rizika v pojišťovně. Moji snahou bude přiblížit obecné principy řízení rizik, charakterizovat rizika v činnosti pojistitele, uvést specifika jejich řízení a provést analýzu řízení rizik v konkrétní české pojišťovně. Zaměřím se také na současnou úroveň risk managementu v pojišťovnictví v České republice i ve světě a nastíním tendence jeho budoucího vývoje.
Vzhledem k tomu, že řízením rizik v pojišťovnictví se česká odborná literatura téměř nezabývá, je část této diplomové práce věnována řízení rizika v podniku obecně. Pojišťovna je totiž ve své podstatě podnikatelský subjekt jako každý jiný – měla by tedy při řízení rizik vycházet ze stejných základních principů jako ostatní podniky.
9
Moje diplomová práce je rozčleněna do pěti kapitol a jsou v ní použity metody deskripce, analýzy, dedukce a syntézy. První kapitola je pojata jako úvod do problematiky rizika. Je v ní vysvětleno, co se pod pojmem riziko skrývá, jak je možné ho členit, jaké jsou možné postoje subjektu k riziku a v čem spočívá význam rizika pro podnikání. Domnívám se, že jedině správné pochopení všech těchto aspektů může vést k úspěšnému řízení rizik.
Kapitola druhá rozebírá jednotlivé fáze rizikového managementu, tj. identifikaci rizika, jeho zhodnocení a zvládnutí. Pojednává též o začlenění rizikového managementu do organizační struktury podniku, o důvodech pro jeho zavedení a ekonomických přínosech. V závěru kapitoly jsou rozebrány metody, které firmy nejčastěji používají při snižování podnikatelského rizika.
Obsahem třetí kapitoly je charakteristika hlavních rizik, kterým jsou pojistitelé při své každodenní činnosti vystaveni – konkrétně se jedná o riziko pojistné, tržní a úvěrové, riziko likvidity, nesolventnosti a operační rizika. Dále jsou zde vysvětlena specifika i metodologie řízení rizik v pojišťovně.
Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou řízení rizik v největší pojišťovně na našem trhu – v České pojišťovně a.s. Přibližuje celkovou organizaci rizikového managementu v této pojišťovně i způsoby, kterými pojišťovna řídí jednotlivá rizika.
Poslední kapitola se nejprve zaměřuje na současnou úroveň řízení rizik u nás a v zahraničí. Následně se zamýšlí nad tím, jakým směrem se bude rizikový management v pojišťovnictví vyvíjet v budoucnosti.
10
1
RIZIKO
Se slovem riziko se v dnešní době setkáváme poměrně často v různých oborech lidské činnosti, zejména pak v podnikání. Riziko je všudypřítomné, a proto je důležité naučit se s ním správně pracovat – tedy umět rizika co nejlépe předvídat, posuzovat a následně i omezovat. Předpokladem pro takovou činnost je, aby si daný subjekt existenci rizika uvědomil a připustil. V této kapitole se budu věnovat nejprve vysvětlení pojmu riziko a jeho členění, poté se zaměřím na tzv. faktory rizika a význam rizika pro podnikání a nakonec přiblížím možné postoje subjektu k riziku.
1.1 Pojem riziko Vývoj lidské společnosti kráčí dopředu nezadržitelným tempem. Postupně se zlepšují životní podmínky obyvatelstva. Ovšem právě díky všeobecnému pokroku narůstá nebezpečí1. Toto nebezpečí lze přitom chápat jako možnost vzniku nepředvídatelných událostí, které mohou mít pro člověka kladné i záporné důsledky a jejichž příčiny jsou dány lidskou nedokonalostí (loupeže, nehody) nebo přírodními jevy (působení přírodních živlů, choroby). Takto popsané nebezpečí můžeme označit za riziko.
Stejně jako samotná lidská společnost, i výraz riziko prošel určitým historickým vývojem. Smejkal, V. a Rais, K.2 uvádí, že pojem „risico“ pochází z italštiny a objevil se údajně v 17. století v souvislosti s lodní plavbou (vyjadřovalo se tak „úskalí, kterému se museli plavci vyhnout“). Později se tímto termínem označovalo „vystavení se nepříznivým okolnostem“. Na počátku 20. století se objevuje i význam rizika ve smyslu možné ztráty. Podle Čejkové, V., Šedové, J., Čapkové, D.3 pojem riziko pochází z arabského „risk“ a původně znamenal jak příznivou, tak i nepříznivou událost v životě člověka. Postupem času se tento pojem začal užívat pouze pro označení nepříznivé situace.
1
Příkladem může být třeba rozvoj nových technologií, který pro člověka na jedné straně znamená ulehčení práce
a zvýšení pohodlí, na straně druhé však mohou nové technologie ohrožovat majetek i zdraví lidí. 2 3
Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s. 66. Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s. 12.
11
Dnes riziko zpravidla chápeme jako nejistotu, resp. druh nebezpečí, které může způsobit, že se skutečné výsledky našeho podnikání budou lišit od výsledků předpokládaných4. Toto je však jen jeden z mnoha způsobů, kterými lze riziko popsat. Jediná ucelená, obecně přijímaná definice rizika totiž neexistuje. Můžeme dále např. říct, že riziko je: » působení nepříznivých vlivů, » nejistota dosažení vytýčeného cíle, » pravděpodobnost vzniku hmotné nebo nehmotné ztráty, resp. zisku, » možnost, že dojde k události, kterou z bezpečnostního hlediska považujeme za nežádoucí, » výsledek realizace určitého nebezpečí s negativními důsledky, » v technicko-ekonomickém významu: součin pravděpodobnosti realizace nebezpečí a hodnoty škod, k nimž může touto realizací dojít atd.
Považujeme-li riziko za určitou nejistotu, je nezbytné poznamenat, že se v tomto případě jedná o takovou formu nejistoty, která se dá číselně vyjádřit pomocí pravděpodobnosti. Na druhé straně existuje ještě tzv. pravá nejistota, která se žádným způsobem změřit nedá (protože u ní není možné určit rozložení pravděpodobnosti).
Neměli bychom zapomínat ani na to, že pojem riziko má svou kvantitativní i kvalitativní stránku – zahrnuje jak pravděpodobnost vzniku nebezpečné situace, tak i rozsah a závažnost případných následků.
1.2 Klasifikace rizik Rizika je možné klasifikovat na základě mnoha různých kritérií. V jednotlivých publikacích zabývajících se problematikou rizika proto nalézáme odlišná členění. Tyto rozdíly odráží pojetí rizika jako celku5, přičemž se sdružují obdobné typy rizik.
4
V uvedené definici není přímo vyjádřeno, zda se jedná o kladnou či zápornou odchylku skutečných a
očekávaných výsledků. Přesto však můžeme předpokládat, že myšlena byla spíše odchylka záporná – dnešní společnost chápe riziko zpravidla negativně. 5
Odlišnosti v celkové koncepci rizika jsou závislé na konkrétní oblasti (např. ekonomická, technická, finanční,
sociální), v rámci níž riziko definujeme. Existují přitom rozdíly jak mezi příčinami, tak i mezi důsledky jednotlivých rizik.
12
Obecně lze rizika členit např. takto:
podle povahy rizika (resp. výsledné odchylky) – rizika čistá a podnikatelská (jedná se o tzv. základní dělení rizik),
podle
závislosti na celkovém ekonomickém vývoji – rizika systematická a
nesystematická,
podle možnosti sjednat si na daná rizika pojištění – rizika pojistitelná a nepojistitelná,
podle velikosti rizika – rizika minimální, malá, střední, velká a katastrofální, resp. rizika kritická, důležitá a běžná,
podle závislosti na činnosti zúčastněných subjektů – rizika subjektivní, objektivní a kombinovaná,
podle charakteru vzniku – rizika přírodní a rizika způsobená lidským faktorem,
podle možné ovlivnitelnosti – rizika ovlivnitelná a neovlivnitelná,
podle možnosti měřit výsledky působení rizika v penězích – rizika finanční a nefinanční,
podle věcné náplně – rizika technická, výrobní, ekonomická, tržní, finanční a politická (sociálně-politická),
dle úrovně rozhodování – rizika strategická a operativní,
dle měřitelnosti – rizika fyzická (hmotná, finanční) a morální (psychologická, nehmotná),
rizika statická a dynamická,
rizika primární a sekundární,
rizika interní a externí,
a další.
Z uvedeného výčtu rizik (který zdaleka není úplný) je jasně patrné, že rizik existuje velmi mnoho6. To, jaké konkrétní typy rizik jsou pro daný podnik důležité záleží do značné míry na předmětu podnikání. Bez ohledu na předmět podnikání bude zřejmě každou firmu zajímat, jestli rizika, kterým je vystavena působí i na jiné subjekty, zda tato rizika může nějakým způsobem ovlivnit, jak jsou tato rizika velká, jsou-li pojistitelná a zda daná rizika závisí či nezávisí na činnosti podniku. 6
Tichý, M. (Tichý, M.: Ovládání rizika: analýza a management, 2006, s. 18) dokonce uvádí, že rizik je
nekonečně mnoho a rizikologie je tudíž věda bez hranic.
13
1.3 Charakteristika vybraných (obecných) druhů rizik Čisté (skutečné) riziko zahrnuje pouze negativní stránku, tzn. existuje u něj pouze nebezpečí vzniku záporné odchylky od žádoucího stavu a naděje na úspěch je tak nulová. Obvykle je vyvoláno přírodními jevy, selháním technických systémů nebo jednáním lidí. Příkladem může být třeba riziko nezaplacení pohledávky (je nepravděpodobné, že nezaplacením se naše pohledávka zhodnotí) nebo riziko havárie přístroje (díky havárii se dané zařízení taktéž nezhodnotí). Toto riziko je statické (je vlastní ekonomice, která se relativně nemění), lze jej měřit a v jeho rámci se dá rozlišit jeho subjektivní a objektivní stránka. Subjekty se mohou negativním důsledkům plynoucím z realizace čistého rizika bránit prostřednictvím pojištění.
Podnikatelské riziko podstupuje příslušný subjekt zpravidla dobrovolně, neboť toto riziko představuje stejnou možnost jak negativní, tak i pozitivní odchylky od vytýčeného cíle. Subjektu tedy může vzniknou ztráta, otevírá se mu však i možnost zisku. Toto riziko má vždy 2 stránky: pozitivní (spojenou s nadějí na úspěch a dosažení zisků) a negativní (odrážející nebezpečí dosažení horších hospodářských výsledků a ztrát). Podnikatelské riziko se dá označit také jako riziko dynamické (je zapříčiněno dynamickými změnami v ekonomice, technice, politice a dalších oblastech), někdy se též nazývá rizikem spekulativním (vyplývá z výše uvedené charakteristiky). Jako příklad lze uvést např. investice do cenných papírů, jejichž výnos je předem nejistý.
Systematická rizika vyplývají z celkového ekonomického vývoje a postihují zhruba stejným způsobem všechny subjekty. Patří sem např. riziko pohybu úrokových sazeb, inflační riziko, měnové riziko (změny kurzů měn), politické riziko (změny daňových zákonů). Systematická rizika závisí ve velké míře na vývoji trhu jako celku, a proto je můžeme nazvat také tržními riziky.
Nesystematická (jedinečná) rizika potom nezávisí na celkovém vývoji ekonomiky, týkají se pouze určitých subjektů a pro tyto mají specifickou povahu. Příčinou tohoto rizika mohou být např. změny spotřebitelských preferencí, technologické inovace v určitém odvětví, vstup nových konkurentů na trh aj.
14
Pojistitelná rizika7 jsou rizika splňující určité požadavky – tato rizika musí být identifikovatelná (lze tedy jednoznačně určit, co bylo příčinou pojistné události), škoda vzniklá realizací rizika musí jít vyčíslit podle objektivních pravidel, riziko se musí projevovat nahodile (není jisté, že se riziko realizuje) a musí být pro pojišťovnu ekonomicky přijatelné (tzn. v rámci daného pojistného kmene pojišťovna dosáhne ekonomické vyrovnanosti pojištění). Z výše uvedených požadavků vyplývá, že pojistitelná jsou pouze rizika čistá.
Nepojistitelná rizika jsou všechna rizika, která nesplňují výše uvedené kritéria pro pojistitelná rizika.
Subjektivní riziko je závislé na vědomé i nevědomé činnosti zúčastněných subjektů a jejich duševních a charakterových vlastnostech. Jde např. o chyby vzniklé neopatrností, nedostatečnou kvalifikací apod.
Objektivní riziko je protikladem rizika subjektivního a vzniká na základě objektivně daných skutečností. Do této oblasti lze zahrnout např. přírodní katastrofy, války, změny politické situace v zemi, události způsobené jinou osobou aj. Hranice mezi subjektivním a objektivním rizikem, zejména u rizik ohrožujících osoby, bývá často velmi nejasná.
Rizika kombinovaná jsou potom ta rizika, která vznikají spolupůsobením subjektivního i objektivního faktoru, např. kombinací změny politických poměrů v zemi a neschopností managementu podniku správně a včas na danou změnu zareagovat.
Primární rizika zahrnují kompletně všechny faktory ohrožující daný subjekt a jeho úspěšnost.
Sekundární rizika jsou rizika, která vznikla jako důsledek provedení opatření, které měla směřovat k omezení primárních rizik (např. při spojení dvou podniků za účelem zvýšení jejich konkurenceschopnosti lze očekávat vznik sekundárních rizik v podobě odlišných názorů na styl řízení, jiných podnikových zvyklostí apod.).
7
Zpracováno dle Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s. 14.
15
1.4 Význam rizika v podnikání V současné době globalizace a zrychlování změn podnikatelského klimatu význam rizika a nejistoty obecně roste. Čím dál méně si jako podnikatelé můžeme být jistí, že se daná situace skutečně vyvine tak, jak předpokládáme. Riziko se stalo nedílným prvkem každého podnikání. Je to dáno tím, že žijeme v prostředí svobodného tržního hospodářství, které je charakteristické neustálými změnami mnoha faktorů (např. změny v preferencích spotřebitelů, změny cen vstupů i výstupů, atd.) a tudíž nejistotou.
Pokud chce být firma v těchto podmínkách v delším časovém horizontu úspěšná, musí být ochotná postoupit určité riziko – např. tím, že se začne orientovat na dosud nepokrytou a neprozkoumanou oblast trhu, přičemž nikde není dáno, že na tomto trhu uspěje. Špatné vyhodnocení rizika může být příčinou podnikatelského nezdaru, který v krajním případě může vést až ke krachu společnosti. Je proto důležité vědět, jak se rizikem vypořádat. Nezbývá tedy než souhlasit s tím, co se píše Heczková, M.8: „Práce s rizikem je jedním hlavních aspektů podnikatelské strategie a přípravy podnikatelských plánů jako základních nástrojů realizace této strategie“.
1.5 Podnikání a faktory rizika Úspěch či neúspěch v oblasti podnikání je ovlivněn celou řadou faktorů, které jsou různě ovlivnitelné a jejichž budoucí vývoj je proto do určité míry nejistý. Tyto faktory označujeme jako tzv. faktory rizika a můžeme je chápat jako příčiny rizika či jeho kořeny. Mezi nejvýznamnější z nich dle Vebera, J.9 patří:
změny poptávky, které vedou k poklesu prodeje,
změny cen jednotlivých vstupů (např. materiálu, práce, energií),
změny cen nabízených produktů,
pokrok v oblasti techniky a technologií (způsobuje morální zastarání výrobních zařízení a technologických procesů),
změny v hospodářské politice státu (např. změny daňových zákonů),
změny mezinárodního ekonomického a politického okolí (politické konflikty v určité oblasti aj.).
8
Heczková, M.: Marketing malých a středních firem, 1999, s. 91.
9
Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 99.
16
1.6 Postoj k riziku Práce s rizikem je mimo jiné ovlivňována postojem k riziku, což je způsob, jakým daný subjekt (podnikatel) k riziku přistupuje. Tento postoj samozřejmě má vliv na rozhodnutí, která subjekt učiní – tedy i na rozhodnutí v oblasti řízení rizik. V zásadě rozeznáváme tři základní přístupy: » negativní vztah, neboli averze k riziku – subjekt upřednostňuje akce, u nichž není žádné nebo případně jen malé riziko neúspěchu, » neutrální postoj – averze i sklon k riziku jsou zhruba na stejné úrovni, tedy podnikatel riziko ani nevyhledává, ale ani se mu nevyhýbá, » pozitivní vztah, neboli sklon k riziku – přednost je dávána riskantnějším projektům, které však v případě úspěchu zaručují subjektu vyšší zisk.
Vztah k riziku je veličinou subjektivní. Závisí na vrozených vlastnostech daného jedince (lidé opatrní nebo hazardéři) a také na předchozích zkušenostech (vyplatil-li se mi v určité situaci risk, budu v obdobné situaci riskovat i příště). Svůj vliv sehrává také momentální ekonomická situace a kapitálová síla společnosti (pro malou firmu může mít neúspěch určitého projektu mnohonásobně závažnější důsledky než pro firmu větší) i konkrétní motivace (postihy za neúspěch jsou zpravidla vyšší než případné odměny za úspěch). Podle Blažka, L.10 převládá obecně spíše averze k riziku. Tato averze však může být ovlivněna podmínkami konkrétní situace. I lidé jinak opatrní si někdy rádi zariskují – zejména existuje-li možnost velkého zisku (i když málo reálná) a je-li zároveň případná ztráta nepatrná. Příkladem takového chování může být sázení Sazky při vysokém Jackpotu.
Přestože z obecného hlediska převládá snaha vyhýbat se rizikům, neměl by se podnikatel (resp. manažer) tímto přístupem řídit bezvýhradně. Ze dvou projektů, které mají potenciálně stejný přínos by měl volit ten méně rizikový, na druhé straně by se neměl přehnaně bát, protože v podnikání platí známé přísloví o tom, že risk je zisk.
10
Blažek, L.: Úvodu do teorie řízení podniku, 2001.
17
2 ŘÍZENÍ RIZIKA V PODNIKU Řízení rizika v podniku (risk management) je činnost, jejímž cílem je pomocí vědeckých postupů minimalizovat současná i budoucí rizika, kterým je firma vystavena a omezovat rozsah přímých i nepřímých škod v případě vzniku rizikové situace. Do tohoto procesu lze zahrnout také šíření informací o riziku a vnímání rizika. Vždy je přitom nutné počítat s tím, že riziko při podnikání nikdy nepůjde eliminovat až na nulovou hodnotu – to by šlo pouze tehdy, pokud bychom rizikové činnosti přestali zcela vykonávat. Tím by ovšem podnikání ztratilo svůj hlavní smysl.
Přestože problematika risk managementu je velice obsáhlá a v závislosti na svém zaměření zpravidla i značně odlišná, existují určité principy, které jsou obecně platné a můžeme z nich vycházet ať už se jedná např. o rizika obchodní, inovační nebo technická. A právě těmito obecnými zákonitostmi se budu zabývat v následujících částech této kapitoly.
2.1 Koncepce risk managementu Stejně jako mnohé jiné vědní disciplíny, prošel i risk management postupným vývojem od počátečních jednoduchých forem až k současným komplexním systémům řízení rizik. Tento vědní obor se zrodil zhruba před 30 lety v USA. Hlavní příčinou jeho vzniku byla neutěšená hospodářská situace a neočekávané zvraty na světových trzích v sedmdesátých letech, rozvoj pak byl urychlen neustále sílícími konkurenčními tlaky11.
Vzhledem k tomu, že riziko je nedílným prvkem podnikání, měl by být také rizikový management neoddělitelnou složkou řízení podniku – útvar managementu rizika má mít prioritní postavení na úrovni řízení podniku. V jeho čele stojí tzv. manažer rizika, který (v závislosti na velikosti podniku a nesené zodpovědnosti) může mít funkci vedoucího, náměstka, ředitele, příp. i viceprezidenta. Počet pracovníků útvaru závisí na velikosti organizace a na druhu a objemu projektů, na nichž organizace pracuje12.
11 12
Vávrová, E., Doložílková, M., Stuchlík, R.: Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz, 2000, s. 23. Konkrétní pravidla, na jejichž základě by se určil optimální počet rizikových pracovníků neexistují –
v některých případech naprosto stačí jeden. Je také možné najmout si na řízení rizik specializovanou firmu.
18
Budeme-li předpokládat, že se v rámci podniku uplatňuje nejen strategický a operativní management, ale i management rizikový, pak je správné, aby každému z nich byla přisuzována stejná důležitost. Jedině tak může být rozhodování maximálně objektivní (založené na analýze skutečností). Risk management by přitom měl zahrnovat nejen oblast finanční (jak tomu v mnoha firmách je), ale také např. oblast obchodní, personální, technickou.
K tomu, aby bylo řízení rizik účinné, je potřeba splnit určité předpoklady. Smejkal, V. a Rais, K. 13 za nezbytné podmínky úspěšného risk managementu považují: definování strategie subjektu (včetně rizikové strategie) s ohledem na jeho hlavní cíle, funkční komplexní proces řízení rizik podpořený vhodným informačním systémem, kladení dostatečného důrazu na řízení rizik, určení osoby odpovědné za tuto oblast a v neposlední řadě též existenci fungující interní strukturu. a schopnost dále se rozvíjet a přizpůsobovat novým výzvám rizik.
2.2 Důvody zavedení a ekonomický význam systému řízení rizik14 Důvody pro zavedení rizikového managementu v podniku můžeme rozdělit do tří skupin: » vnitřní potřeba organizace – snaha omezit náklady spojené s realizací rizik a jejich eliminací, zvýhodnit společnost ve finančních jednáních a objektivizovat rozhodování (např. oddělením dohledu nad riziky od výkonných činností, průhlednějším stanovením pravomocí a odpovědnosti apod.), » vnější požadavky – tlak investorů, zákazníků, bank, pojišťoven, ručitelů, auditorů a regulátorů (zákony a různá doporučení), » konkurenční klima – cílem je získání výhody oproti těm, kteří rizika neřídí a také zlepšení image podniku.
Ekonomický význam řízení rizik nelze předem stanovit. Spočívá ve zvyšování hodnoty dané organizace jak v primární rovině (např. lepší připravenost na katastrofy, zvýšení ratingu a důvěry obchodních partnerů, kvalitnější strategická rozhodnutí), tak i v rovině sekundární (nižší ztráty, zvýšení tržního podílu aj.). Je však důležité sledovat, aby náklady na management rizik (administrativa) nebyly vyšší než jeho přínosy.
13
Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003. s. 93.
14
Zpracováno dle Tichý, M.: Ovládání rizika: analýza a management, 2006. s. 210-212.
19
2.3 Základní fáze managementu rizika Proces řízení rizik můžeme rozdělit do tří fází. Konečným výsledkem každé této etapy je rozhodnutí, přičemž zpravidla je výstupem více variant řešení. V dalším textu budu vycházet ze členění risk managementu do 3 fází – identifikace rizika, zhodnocení rizika a zvládání rizika – tak, jak ho používají Čejková, V., Šedová, J., a Čapková, D.15. Obsah jednotlivých etap rizikového managementu je znázorněn v grafu č. 116. První dvě fáze se souhrnně označují jako analýza rizika, třetí fáze je pak vlastním řízením rizik.
Graf č. 1:
Metodologie risk managementu ŘÍZENÍ RIZIK
Identifikace rizika
Zhodnocení rizika
Zvládání rizika
Analýza faktorů hospodářského procesu
Zjištění pravděpodobnosti realizace rizika a velikosti možných škod
Předcházení vzniku rizika
Určení rizikových faktorů
Snižování nepříznivých důsledků rizika Stanovení dopadu rizika na hospodářský proces Finanční krytí rizika
Plán korekčních opatření a kontrola Pramen: Vlastní konstrukce na bázi Ducháčková, E. Pojišťovnictví a pojištění. Praha, 2000.
15
Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s. 16.
16
Příloha č. 1 přibližuje proces risk managementu trochu konkrétněji, a to pomocí rozhodovacího stromu.
20
2.3.1 Identifikace rizika Identifikací rizika se rozumí určení tzv. rizikových faktorů (včetně stanovení jejich významnosti), které mohou svým nepříznivým budoucím vývojem ohrozit ekonomickou stabilitu firmy a její úspěšnost. Subjekt se totiž může účinně bránit jen těm rizikům, o kterých ví a má čas se na ně předem připravit. Řešení problému rizika až ve chvíli jeho realizace nebývá většinou příliš efektivní a může vést ke zbytečným ztrátám. Z tohoto důvodu je správná a včasná identifikace rizika, resp. jeho faktorů rozhodující pro úspěch dalších fází risk managementu.
Samotné určení rizikových faktorů nám může ulehčit použití určitých postupů – např. Veber, J.17 doporučuje: » rozdělení činnosti podniku do dílčích aktivit, » vymezení oblastí zranitelnosti a možných problémů, které by se při realizaci těchto aktivit mohly vyskytnout, » zpochybnění významných faktorů rizika, které jsem dosud považovali za jisté.
V rámci fáze identifikace rizika v podniku dochází ke stanovení rizika všech firemních aktiv (tj. hmotného, nehmotného a finančního majetku a také pracovních sil). Nejprve se provede kontrola a zjištění stavu podnikových aktiv. Následně se určí rizika, která mohou tato aktiva ohrozit. K ohrožení přitom může dojít zevnitř (zdroj ohrožení se nachází přímo uvnitř podniku – jedná se např. o poruchy zařízení, krádeže) nebo zvenku (např. politická situace země, živelní pohromy, nesolventnost odběratelů). Je tedy nutné provést identifikaci jak vnitřních, tak i vnějších rizik. Pro hledání a stanovení vnitřních rizik jsou rozhodující zejména vědomosti, zkušenosti a intuice pracovníků podílejících se v dané společnosti na realizaci a řízení jejích činností. Základem pro určení vnějších rizik je soustavné sledování vývoje podnikatelského okolí. Navíc je třeba mít na paměti, že kromě rizik zcela zřejmých (např. požáry) existují i tzv. rizika skrytá, jejichž výskyt se může zdát na první pohled nepodstatný a může tak snadno dojít k jejich neoprávněnému podcenění.
2.3.2 Vyhodnocení rizika V této části dochází ke stanovení vlivu jednotlivých rizik na finanční situaci daného subjektu. Každý podnik je ohrožován velkým množstvím rizik a není v jeho silách věnovat se každému 17
Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 101.
21
z nich se stejnou intenzitou. Takové chování by navíc bylo kontraproduktivní, neboť jednotlivá rizika jsou – vzhledem k celkovému rozsahu podnikatelské činnosti – pro podnik různě důležitá, přičemž některá mohou být zcela nevýznamná a nemá tedy smysl se jimi zabývat.
Správné vyhodnocení rizik je základním předpokladem pro jejich úspěšné zvládnutí a podle Smejkala, V. a Raise, K.18 zahrnuje:
zjištění pravděpodobnosti výskytu ztráty (realizace rizika),
zjištění potenciální velikosti ztráty – zpravidla přitom vycházíme z maximální možné škody, která může realizací rizika vzniknout,
uspořádání priorit – rizikům, s nimiž jsou spojeny tvrdší následky bude ve srovnání s ostatními riziky věnována větší pozornost.
Na základě stanovení potenciálního finančního dopadu jednotlivých rizik na činnost podniku rozdělují Smejkal, V. a Rais, K.19 tato rizika do skupin na rizika kritická (případné ztráty jsou takového rozsahu, že můžou vyústit v bankrot firmy), rizika důležitá (možné ztráty by sice nezpůsobily bankrot, ale na další provoz by si firma musela vypůjčit peněžní prostředky) a rizika běžná (potenciální ztráty bude možné pokrýt existujícími aktivy nebo příjmy z běžné činnosti)20.
Výsledkem analýzy rizik (prvních dvou fází rizikového managementu) je definování tzv. rizikové pozice podniku, tedy určení hranice přijatelného rizika a vymezení rizika vůči této hranici – viz graf č. 2. Významná jsou přitom pro podnik především taková rizika, jejichž pravděpodobnost výskytu je sice relativně malá (zhruba do 20-25 %), ale potenciální ztráty jsou existenční až totální (riziko 7 v grafu č. 2) a dále též rizika, u kterých se pravděpodobnost jejich vzniku pohybuje kolem 50 % a výš a současně intenzita negativních následků je alespoň značná (rizika 4 a 6 v grafu č. 2).
Platí, že riziková pozice je pro každý subjekt jedinečná. Neexistuje tedy nějaký obecný, standardní „mustr“ vhodný pro všechny subjekty.
18
Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s. 95.
19
Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s. 95.
20
Uvedené členění rizik dle jejich velikosti do tří kategorií není jedinou možností – používá se také pět, někdy
dokonce i osm stupňů (viz. Chovan, P.: Pojistná ekonomika I, 1996 s. 42-46).
22
Graf č. 2:
Rizikové pozice
Pravděpodobnost rizika (%)
hranice přijatelného rizika
100
Riziko 6
Riziko 3
Riziko 4
50 Riziko 2 Riziko 1
Riziko 7
Riziko 5
0 zanedbatelná
větší
značná
existenční
totální
Ztráta Pozn.: Z grafu je mimo jiné vidět nepřímo úměrný vztah mezi velikostí ztráty a pravděpodobností výskytu rizika.
Pramen: Konstrukce na bázi Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik. Praha, 2003.
2.3.3 Zvládání rizika V poslední etapě je úkolem managementu rizika změna rizikové pozice podniku s hlavním zaměřením na ochranu proti rizikům ležících za hranicí přijatelného rizika, resp. na této hranici (rizika 4, 6 a 7 v grafu č.2). Právě tato rizika nejvíce ohrožují finanční zdraví firmy. Je potřeba přijmout opatření, která se týkají prevence rizika a snižování nepříznivých důsledků nahodilých situací (včetně finančního vypořádání rizik). Prvotní je přitom snaha rizikům v co možná největší míře předejít.
2.3.3.1 Předcházení vzniku rizika a snižování důsledků realizace rizika Preventivní činnost zahrnuje v první řadě aplikaci strategických a technických opatření. Strategickými opatřeními se rozumí změna systému práce, přechod na smluvní odpovědnost apod. Technická opatření představují technické prvky aktivní i pasivní bezpečnosti, např. zavedení bezpečnějších technologických postupů, pořízení systémů proti živením rizikům, bezpečnostních zámků, hlásičů požárů a jiných pomůcek na ochranu majetku. S technickými 23
opatřeními úzce souvisí i opatření organizační, zejména plány školení k bezpečnosti práce, únikové a evakuační plány a nejrůznější poplachová cvičení. Tuto formu ochrany proti rizikům, orientovanou na preventivní působení proti samotným příčinám vzniku rizikových situací, považujeme za tzv. ofenzivní přístup k riziku.
Druhou možností redukce rizika jsou postupy, které se zaměřují na eliminaci nepříznivých důsledků vzniklých při realizaci rizika. Tyto postupy mají povahu nápravných opatření a označují se jako defenzivní strategie.
Konkrétní metody využívané při řízení, resp. snižování podnikatelského rizika jsou popsány v kapitole 2.4.
2.3.3.2 Možnosti finančního krytí rizik Pokud se riziko nepodaří žádným způsobem odstranit, přichází na řadu rozhodnutí o způsobu finančního krytí rizik. Škody vzniklé realizací rizika může subjekt financovat z vlastních zdrojů, úvěrem a nebo je může rozložit na více subjektů. Společným znakem většiny uvedených způsobů finančního krytí rizik – s výjimkou pojištění a částečně i úvěru – je vhodnost jejich použití zejména pro malá a střední rizika.
Vlastní zdroje krytí rizik zahrnují jednak příjmy z běžné činnosti a také tzv. samopojištění (vytváření vlastních materiálních nebo peněžních rezerv na úhradu neočekávané ztráty). Většinou platí, že z vlastních zdrojů jsou kryta taková rizika, jejichž realizace se v určité míře opakuje a způsobuje relativně malé ztráty, které je společnost schopna profinancovat sama, příp. s peněžitou pomocí ve formě úvěru. Specifickou formou krytí rizik z vlastních zdrojů je tzv. kaptivní pojištění (uplatňuje u velkých koncernů a spočívá ve vytvoření vlastní pojišťovny jako dceřiné společnosti, která kryje pouze rizika daného podniku). Hlavní výhodu použití vlastních zdrojů lze spatřovat v přímé zainteresovanosti subjektu na ochraně proti rizikům.
Krytí rizik úvěrem je v porovnání s vlastními zdroji z hlediska systematické práce s rizikem méně vhodnou variantou. Subjekt totiž začne mít o riziko zájem až v případě vzniku ztráty, což už může být pozdě. Dochází tak k zanedbání prevence rizika, navíc nikdy není jisté, zda úvěr bude v požadované výši poskytnut.
24
Rozložení finančního krytí na více subjektů lze provést více způsoby, např.: » dohodou o vzájemné pomoci mezi podniky (obchodní partneři se dohodnou, že se budou spolupodílet na škodách, které někomu z nich vzniknou a že si pomohou s jejich odstraněním; hodí se hlavně pro malá a střední rizika), » tvorbou společných finančních fondů (větší počet podnikatelů kumuluje společné prostředky ve speciálních fondech a v případě ztráty dochází k jejich přerozdělení ve prospěch ztrátou postižených subjektů dle předem stanovených pravidel), » zakládáním družstev (skupiny podnikatelů čelících podobným rizikům vytvoří družstvo; zdroje na úhradu případných škod se získávají z členských příspěvků21 a z podnikatelské činnosti tohoto spolku; jednotliví členové se podílejí stejnou měrou na zisku i na ztrátě), » přenesením rizika na pojišťovnu prostřednictvím smlouvy o pojistné ochraně (podrobněji viz kapitola 2.4.2.).
Možnosti finančního krytí rizika s ohledem na jeho velikost a frekvenci znázorňuje následující graf.
Graf č. 3:
Možnosti finančního krytí rizika v závislosti na jeho frekvenci a velikosti
Nerealizovat projekt
SAMOPOJIŠTĚNÍ
Kombinace pojištění a samopojištění
Frekvence
Není nutné pojišťovat
POJIŠTĚNÍ
0 Velikost
Pramen: Konstrukce na bázi Vávrová, E., Doložílková, M., Stuchlík, R. Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz. Brno, 2000.
21
Výše členského příspěvku je stanovena individuálně na základě míry rizika každého člena, případně závisí na
objemu tržeb, výroby apod.
25
2.3.3.3 Plán korekčních opatření a kontrola Jak už jsem zmínila, ani sebelepší risk management nedokáže odstranit veškerá rizika – některá rizika i nadále zůstávají a jejich budoucí nepříznivý vývoj může ohrozit ekonomickou stabilitu podniku. Je dobré, aby byl podnik na takovou situaci připraven. Veber, J.22 proto doporučuje vypracovat v předstihu pro zásadní situace, které jsou v úzkém vztahu s významnými faktory rizika podnikání, plán korekčních opatření.
Za velmi významný rizikový faktor můžeme považovat změny poptávky (přímo ovlivňuje celkovou výši tržeb a tedy i zisku). Plán korekčních opatření by měl obsahovat výčet akcí, které lze provést v případě poklesu poptávky za účelem její stimulace a také možnosti dosažení nákladových úspor. Příklad konkrétních opatření uvádí následující tabulka.
Tabulka č.1: Reakce na nepříznivý vývoj poptávky Situace
Akce
Signály z trhu naznačují pokles poptávky zhruba o 5% oproti původnímu očekávání
Zastavit přijímání nových pracovníků; uvolňovat režijní výrobní pracovníky; snížit režijní náklady na 95% plánované úrovně
Signály z trhu naznačují pokles poptávky o více než 10% oproti původnímu očekávání
Omezit náklady na reklamu a propagaci; uvolňovat přímé výrobní dělníky; uvolňovat administrativní pracovníky; odložit méně významné služební cesty
Signály z trhu naznačují pokles poptávky o 15-20% oproti původnímu očekávání
Omezit ve větší míře náklady na reklamu i další výdaje; výrazněji omezit počty pracovníků všech kategorií; zmrazit mzdy a platy; odložit realizaci rozvojových projektů
Pramen: Konstrukce na bázi Veber, J. a kol. Management II. Praha, 1998.
Přirozenou a nedílnou součástí procesu řízení rizik by měla být také kontrola – v pravidelných intervalech je nutné prověřovat účinnost a efektivnost všech používaných metod prevence a zvládání rizik. Navíc se doporučuje průběžně systematicky sledovat veškeré změny v podniku i v jeho okolí, které mohou zapříčinit vznik nových potenciálních rizik.23
22
Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 117.
23
Sledování změn, identifikaci některých dalších rizikových faktorů a případné uplatňování plánu korekčních
opatření považují někteří autoři (např. Čejková, V., Martinovičová, D.: Pojišťovnictví, 2003, s. 16) za samotnou fázi risk managementu a nazývají ji operativním řízením.
26
2.4 Metody snižování podnikatelského rizika Při odstraňování příčin rizika a snižování jeho nepříznivých důsledků na přijatelnou úroveň se nejčastěji uplatňují tyto metody: retence rizik, pojištění, vyhýbání se riziku, diverzifikace, transfer nebo dělení rizika, flexibilita firmy a etapová příprava a realizace projektů24. Valach, J.25 upozorňuje, že při aplikaci výše uvedených metod lze, kromě samotné redukce rizika, pozorovat i další doprovodné ekonomické jevy: » zvyšují se některé náklady (např. pojistné se zahrnuje do nákladů na výrobu) a tím se snižuje výše potenciálně dosažitelného zisku (vyšší bezpečnost totiž nelze získat zadarmo – platí pravidlo, že čím je riziko podnikání vyšší, tím je vyšší i potenciální zisk a naopak), » v některých případech se mohou objevit sekundární rizika.
2.4.1 Retence rizik26 Retence rizik znamená zadržování, resp. převzetí rizik a je zřejmě nejběžnější metodou řešení rizik. Její princip spočívá v tom, že podnikatel je ohrožován množstvím rizik, ale většinou se proti nim nijak nebrání. Při vědomé retenci dochází ke strpění rizika i přes to, že toto riziko bylo správně rozpoznáno. V opačném případě, kdy riziko odhaleno není, se jedná o retenci nevědomou. Rozlišujeme také retenci dobrovolnou (předpokládá dobrovolné přijetí identifikovaného rizika i případné ztráty, neboť jiné způsoby snížení rizika nejsou pro firmu za daných okolností zajímavé) a nedobrovolnou (v případě, že rizika jsou nedobrovolně zadržena nebo není možné rizika přenést na jiný subjekt, redukovat, příp. se jim vyhnout).
K zadržení rizika by měl podnik přistoupit pouze tehdy, disponuje-li dostatečnými finančními rezervami a zdroji. Je nutné vyhnout se stereotypnímu uplatňování této metody – pokud by se časem stala jedinou strategií firmy retence rizik, pak je vysoce pravděpodobné, že ji subjekt použije i v situaci, která vyžaduje jiné opatření. To by mohlo vést až k ohrožení samotné existence firmy.
24
Další metody viz. např. Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003.
25
Valach, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování., 2005, s. 163.
26
Zpracováno dle Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s. 106.
27
2.4.2 Vyhýbání se riziku Vyhýbání se riziku předpokládá vyloučení rizik, u kterých je vysoká pravděpodobnost jejich realizace a potenciální následky jsou tvrdé (tzn. mohly by vést k zániku firmy). Prakticky jde o to, že si firma stanoví hranice rizika, které nechce při své činnosti překročit (např. si určí maximální výši úroku, za který je ochotná vzít si úvěr), a ty potom dodržuje. Je však třeba mít na paměti, že dlouhodobé vyhýbání se riziku není pro firmu žádným přínosem – naopak se tím firma vystavuje riziku, že ztratí schopnost konkurence na trhu a bude převálcována firmami, které jsou ochotné určité riziko postoupit.
2.4.3 Pojištění Pojištění patří mezi defenzivní metody řízení rizika. Jde o jeden z nejstarších způsobů, kterým lze riziko nebo jeho část přenést na jiný subjekt – komerční pojišťovnu. Vztahuje se především na měřitelná rizika objektivního charakteru (tzv. pojistitelná rizika). Základem této metody je výměna nejistoty za jistotu. Případné velké ztráty v budoucnosti (dané výší potenciálních škod) subjekt vymění za jistotu relativně malé ztráty v současnosti (určenou výší pojistného27). V závislosti na podmínkách dohodnutých v pojistné smlouvě kryje pojišťovna vzniklé škody buď úplně nebo částečně (pojištění se spoluúčastí). Hlavní výhodou této metody je, že subjekt nemusí držet vysoké rezervy na krytí případných ztrát a takto uvolněné peněžní prostředky může efektivně zhodnotit na finančním trhu28.
2.4.4 Transfer rizika Při transferu rizika dochází k přesunu rizika na jiné subjekty – na dodavatele, odběratele, leasingovou společnost aj. Stejně jako diverzifikaci i transfer rizika lze provést více způsoby, jejichž společným znakem je skutečnost, že ekonomicky silnější obchodní partner donutí ekonomicky slabšího partnera respektovat podmínky přesunu rizika. Mezi konkrétní možnosti provedení transferu rizika patří např.29: 27
Pojistné je cena, kterou je pojištěný (osoba, na jejíž riziko se pojistná smlouva vztahuje a která je oprávněna
převzít pojistné plnění) povinen uhradit jako protihodnotu za pojistnou ochranu. 28
Pojištěním se však samo o sobě riziko neodstraňuje. V žádném případě by tedy nemělo docházet k tomu, že po
uzavření pojistné smlouvy skončí veškerý zájem pojištěného o dané riziko (pojištění totiž nezbavuje pojištěného odpovědnosti týkající se prevence škod). V praxi je však situace bohužel spíše opačná. 29
Zpracováno dle Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 108-109. a Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003,
s. 108.
28
uzavření dlouhodobé smlouvy na dodávky surovin a materiálů za předem stanovené stálé ceny – tato metoda je vhodná při očekávaném růstu cen surovin a materiálů (riziko spojené s růstem těchto cen se přenáší na dodavatele); uzavření dohod na prodej výrobků za předem stanovených podmínek (pevná cena nebo určité minimální odebírané množství) – uplatňuje se při očekávaném poklesu realizovaných cen, pronájem výrobních zařízení či jiných druhů majetku (leasing) – finanční riziko, které je spojené s vlastnictvím určitého majetku (je dáno např. morálním zastaráváním či nízkou mírou využití zařízení) se v tomto případě přenáší na leasingovou společnost30; navíc jsou pořizovací náklady rozloženy do delšího časového období a není tudíž nutný tak velký počáteční kapitál, termínové zajištění (tzv. hedging) – riziko vyplývající z pohybu cen se snižuje uzavíráním kontraktů opačného charakteru, kdy ztráta z prodeje určitého zboží je kompenzována ziskem dosaženým při nákupu téhož zboží, odkup pohledávek (faktoring a forfaiting) – společnost specializovaná na odkup pohledávek odkoupí od klienta jeho pohledávku, a to včetně rizik, které z ní plynou; klient takto získá peněžní prostředky ještě před termínem splatnosti dané pohledávky; využívá se především jako nástroj snižování exportních rizik, franšíza – nově vznikající malá firma (příjemce franšízy) může omezit tržní rizika uzavřením franšízové smlouvy s velkým podnikem (zadavatelem franšízy), na jejímž základě bude smět využívat know-how (zejména prodejní systém a marketingové zkušenosti) a image zadavatele.
2.4.5 Diverzifikace rizika Diverzifikace rizika je metoda založená na principu rozložení rizika na co největší základnu. Patří k nejčastěji používaným způsobům snižování nepříznivých projevů rizika. Můžeme ji však uplatnit jen při ochraně proti nesystematickým (jedinečným) rizikům. Existuje celá řada možností, jak diverzifikaci uskutečnit31:
30
Míra přenosu rizika je dána podmínkami konkrétní leasingové smlouvy – některé mohou být vypovězeny
v krátké době, u jiných to možné není. 31
Zpracováno dle Smejkal, V., Rais, K.: Řízení rizik, 2003, s. 125-128. a Valach, J.: Investiční rozhodování a
dlouhodobé financování, 2005, s. 162.
29
rozšiřování výrobního programu – stávající produkce se rozšíří o další výrobky tak, aby případné snížení poptávky po jednom produktu bylo kompenzováno zvýšením poptávky po jiných produktech, výrobu lze rozšířit vertikálně (tzn. o předcházející či navazující stupně výroby) nebo horizontálně (tj. o další výrobky různého charakteru), geografická diverzifikace – podnikatelská činnost se rozloží do více zemí či regionů s cílem využít lepší podmínky v dané oblasti (např. menší daně, levnější pracovní síla) a omezit politická a ekonomická rizika (dá se předpokládat, že k případnému zhoršení hospodářských podmínek nedojde ve všech zemích zároveň), diverzifikace z hlediska dodavatelů – strategicky důležité suroviny dodává firmě více dodavatelů (tím se zamezí monopolnímu chování dodavatele), diverzifikace z hlediska odběratelů – své výrobky podnik prodává většímu počtu zákazníků, diverzifikace v oblasti finančních investic – je vhodné investovat do více produktů (resp. projektů) a tím omezit dopad případného neúspěchu investice na podnikání, volba právní formy podnikání – podnikatel se snaží omezit potenciální důsledky rizika pouze na předem vytyčenou část svého soukromého majetku; jako fyzická osoba podnikatel ručí v podstatě celým svým majetkem, společník ve společnosti s ručením omezeným však ručí jen do výše upsaných vkladů, obdobně akcionáři v akciové společnosti ručí pouze do výše svých upsaných akcií atd.
2.4.6 Dělení (sdílení) rizika Jak už sám název napovídá, základem této metody je rozdělení rizika mezi více účastníků, kteří se podílí na společném podnikatelském projektu nebo činnosti. Zpravidla jde o velké projekty, které jsou charakteristické vysokými realizačními náklady (spojenými s nutností proniknout na nový trh), nejasným odbytem a značnými ztrátami v případě neúspěchu. Rozlišujeme více stupňů spolupráce obchodních partnerů – volné sdružení několika firem, strategické aliance v oblasti výzkumu, výroby nebo prodeje a v neposlední řadě také společné podniky (joint ventures).
Hlavní výhodou společného podniku je, že každý z účastníků nese pouze část rizika podnikatelského neúspěchu. Je však nutné stanovit podíl jednotlivých členů tak, aby případný neúspěch neohrozil jejich finanční stabilitu. Mezi výhody lze dále zahrnout využívání specifických předností jednotlivých účastníků (např. v oblasti marketingu či technologií) a lepší možnosti při získávání bankovních úvěrů. Nevýhody spočívají zejména ve snížení 30
potenciálního zisku, neboť ten se dělí (stejně jako riziko) na základě kapitálové účasti, a ve vzniku sekundárních rizik (jednotlivý účastníci mohou mít odlišný styl řízení, jinou firemní kulturu apod.).
2.4.7 Flexibilita (pružnost) firmy Účinnou metodou snížení zejména tržních rizik (výkyvy poptávky, změny cen aj.) je pružnost podnikání, což znamená, že podnik je schopen reagovat na změny rychle a s nízkými náklady. Zkrácení doby, ve které je firma schopna zareagovat na změny, lze dosáhnout používáním univerzálních výrobních zařízení a technologií32, využíváním leasingu místo nákupu zařízení, snižováním podílu fixních nákladů (čím nižší jsou fixní náklady, tím nižší je riziko vyplývající z poklesu výroby), pružnou organizační strukturou firmy a také flexibilitou celkové podnikatelské strategie (zpracování více kompatibilních variant33 strategie) a systému řízení.
2.4.8 Etapová příprava a realizace projektů Riziko vyplývající z nových projektů můžeme snížit tím, že rozvrhneme přípravu a realizaci daného projektu do několika etap. Každá následující fáze se přitom koncipuje variantně a volba konkrétní varianty závisí na výsledcích fáze předcházející. Výhodou této metody jsou menší nároky na kapitál v první etapě realizace projektu (rozkládají se do více etap). Nevýhodou je pak zvýšení investičních nákladů.
32
Univerzalita zařízení a technologií však oproti specializaci zpravidla vede k růstu nákladů. Veber, J. uvádí
(Veber, J. a kol.: Management II, 1998, s. 106), že tento nárůst se sice pohybuje v průměru okolo 40%, ale i přes to zkušenosti z hospodářské praxe ukazují, že zajištění pružnosti je důležitým krokem k dosažení úspěchu při podnikání. 33
Kompatibilitou je myšlena možnost přejít od zvolené varianty k variantě jiné, která je v daný okamžik
výhodnější.
31
3 RIZIKA KOMERČNÍ POJIŠŤOVNY A ZÁKLADY JEJICH ŘÍZENÍ Komerční pojišťovna je finanční instituce specializovaná na poskytování pojistné ochrany. Její činnost je upravena zákonem o pojišťovnictví34 a podléhá státnímu dozoru35. Při naplňování svého podnikatelského záměru jsou pojistitelé ovlivňováni celou řadou rizik. V této kapitole nejprve stručně charakterizuji komerční pojišťovnu jako podnikatelský subjekt a poté se podrobněji zaměřím na charakteristiku hlavních rizik v její činnosti. Vysvětlím také, jaká je metodologie jejich řízení a objasním specifika řízení rizik v komerční pojišťovně.
3.1 Komerční pojišťovna jako podnikatelský subjekt Komerční pojišťovna je právní subjekt založený ve formě akciové společnosti (případně družstva) za účelem přebírání rizik pojištěnců a provozování pojistných produktů. Může vzniknout jen na základě povolení od orgánu státního dozoru. Mezi základní činnosti pojišťovny patří36:
pojišťovací činnost (uzavírání pojistných smluv, jejich správa a výplata pojistných plnění),
zábranná činnost (předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků),
zajišťovací činnost (uzavírání smluv se zajišťovnami o zajištění závazků vyplývajících z pojistných smluv),
investiční činnost (investování prostředků technických rezerv, tzv. finanční umístění),
sponzorská činnost.
Z hlediska zaměření své činnosti se pojišťovny dělí na: » specializované pojišťovny – specializují se na určité skupiny pojištěných, určitý druh nebo odvětví pojištění nebo na pojišťování vybraných rizik (např. pojištění právní ochrany).
34
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů
35
Dohled nad pojistným trhem v ČR od 1.4. 2006 vykonává Česká národní banka, a to na základě zákona č.
57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. 36
Zpracováno dle Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D.: Pojišťovnictví, 2001, s. 91.
32
» univerzální pojišťovny – pojišťují prakticky všechny druhy rizik a mohou zabezpečovat i zajištění, » životní pojišťovny – provozují produkty životního pojištění, » neživotní pojišťovny – poskytují nejrůznější druhy neživotního pojištění,
Komerční pojišťovna je podnikatelský subjekt jako každý jiný a z toho vyplývá i hlavní cíl její činnosti – maximalizace tržní hodnoty firmy. Kromě tohoto cíle se snaží dosáhnout co nejlepších výsledků také v oblasti rentability37, likvidity38 a stability39. Podnikání komerční pojišťovny se tedy do jisté míry neliší od podnikání jiných organizací. Zásadním rozdílem je však to, že komerční pojišťovny (stejně jako například banky) hospodaří s finančními prostředky svých klientů. Vlastní kapitál pojišťovny je menšinovým zdrojem financování – odtud plyne nutnost regulace pojistného trhu. Pokud podnikatel spravuje jen svoje majetkové zdroje a dostane se do potíží, dotknou se tyto problémy jen jeho samotného. Ovšem jak již bylo řečeno, pojišťovna spravuje především cizí zdroje – jejich ztráta přitom ohrozí nejen pojistitele, ale především pojištěné. Je tedy nutné zájmy pojištěných chránit.
3.2 Rizika v činnosti pojišťoven Z obecného hlediska můžeme rizika, která ohrožují komerční pojišťovnu rozdělit na rizika charakteristická pro podnikatelské subjekty obecně (např. tržní nebo operační riziko, riziko likvidity) a na rizika specifická právě pro pojišťovací instituce (pojistně technické riziko, riziko zajištění aj.).
Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že při uzavření pojistné smlouvy na sebe pojistitel přebírá rizika svých klientů, je dobré rozdělit rizika pojišťovny také na rizika vlastní (představují rizika, kterými je ohrožována pojišťovna sama) a rizika cizí (zahrnují rizika pojištěných).
37
Rentabilitou se rozumí schopnost komerční pojišťovny financovat svými finančními prostředky své vlastní
náklady (náklady na pojišťovací činnost a ostatní činnosti) a navíc dosáhnout zisk. 38
Likvida je chápána jako schopnost komerční pojišťovny dostát v každém okamžiku svým závazkům (tedy
vyplatit pojistná plnění na požádání). 39
Stabilita znamená schopnost zajišťovat stabilní úroveň rentability a likvidity při měnících se interních a
externích podmínkách.
33
Hlavní druhy rizik a jejich poddruhy (typy), které jsou spojeny s pojišťovací činností shrnuje následující tabulka (bez ohledu na výše uvedená možná dělení).
Tabulka č.2: Rizika pojišťoven Druh rizika
Typy rizika Náhodné rizk o Rizik o změn
Pojistně technické riziko
Rizik o omylu Rizik o načasování Úrok ové rizik o Tržní riziko
Měnové rizik o Ak ciové rizik o Rizik o zajištění
Úvěrové riziko Riziko likvidity Riziko nesolventnosti
Procesní rizik o Operační rizika
Rizik o selhání lidsk ého fak toru Systémové rizik o Rizik o externích událostí
Pramen: Vlastní konstrukce
3.2.1 Pojistně technické riziko Pojistně technické (resp. pojistné) riziko patří mezi nejvýznamnější rizika, kterým je pojišťovna při své každodenní činnosti vystavena. Jedná se přitom o riziko typické právě pro pojistitele. Vyplývá z toho, že pojišťovny poskytují služby, které mají nahodilý charakter – tzn., že nikdy předem nevíme, zda k realizaci rizika skutečně dojde a jak velké bude mít následky. Díky této nahodilosti může snadno dojít k výkyvům v hospodaření pojišťovny, kdy se výdaje pojišťovny vyvíjejí jinak, než jak se předpokládalo při kalkulaci předepsaného pojistného40.
Hospodářské výsledky pojišťovny závisí na výši jejích příjmů a výdajů za dané období. Hlavní položkou na straně výdajů jsou především náklady na pojistná plnění a správní režii. Příjmy zahrnují hlavně přijaté pojistné a dále např. výnosy z investování. Základem úspěchu
40
Působení nahodilosti má za následek, že pojišťovna není schopná dopředu přesně určit rozsah pojistných
plnění (může ho pouze s větším či menším úspěchem odhadovat).
34
pojišťovací činnosti je stanovení správné sazby pojistného, neboť špatně určená sazba později způsobí problémy v dosažení ekonomické vyrovnanosti pojištění41.
Pojistně technické riziko je tedy možné chápat jako kladnou nebo zápornou odchylku mezi skutečnou a předpokládanou výší pojistných plnění a ostatních výdajů pojišťovny. Vzniká tehdy, liší-li se částka nebo načasování (případně obojí) výplaty pojistného plnění od částky nebo načasování (nebo obojího) ztráty, kterou utrpěla pojištěná osoba, anebo pokud pojistněmatematicky stanovená výše pojistného a technických rezerv adekvátně neodráží závazky z titulu pojistných smluv. Kladná odchylka přitom pro pojišťovnu znamená technický zisk, záporná pak technickou ztrátu. S ohledem na původ těchto odchylek rozlišuje Ducháčková, E.42 jednotlivé druhy pojistně technického rizika: » náhodné riziko – odchylky škodního průběhu (tj. poměru pojistného plnění vůči pojistnému) od očekávaného průměru mají čistě náhodný charakter (výdaje pojišťovny tedy byly stanoveny správně a odchýlení bylo způsobeno jenom vlivem náhody), výraznější odchýlení bývá ojedinělé a průměrná velikost pojistných plnění se z dlouhodobého hlediska nemění – viz. graf. č. 4, » riziko změn – představuje změnu průměrné výše pojistného plnění (viz. graf. č. 5); realizuje se v důsledku změn ve výskytu rizika, přičemž tyto změny mohou být cyklické (souvisí s průběhem hospodářského cyklu), trendové (např. strukturální či klimatické změny) nebo nepravidelné (výkyvy počasí aj.)43, » riziko omylu – spočívá v možnosti nesprávného stanovení cen pojistných produktů44 v důsledku špatně odhadnutého průběhu škod, » riziko načasování – je významné u takových pojištění, kde mezi vznikem pojistné události a výplatou pojistného plnění uplyne dlouhá doba a realizuje se tehdy, pokud díky nečekaně rychlému vyřízení pojistné události a výplatě pojistného plnění dojde ke ztrátě v důsledku ztráty na úrokovém výnosu.
41
Ekonomická vyrovnanost pojištění znamená dlouhodobou vyrovnanost nákladů na skutečné pojistné plnění
s předepsaným pojistným, případně s netto pojistným. 42
Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví, 2003, s. 80-81.
43
Na základě identifikace těchto změn je nutné provést úpravu podkladů pro výpočet pojistného.
44
Například díky použití nepřiměřených metod či neadekvátnosti podkladů pojišťovny, případně kvůli nevhodné
interpretaci podkladových statistik.
35
Graf č. 4:
Náhodné pojistně technické riziko
pojistná plnění (celkem)
odchylka od průměru průměr
čas
Pramen: Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví.Praha, 2003.
Graf č. 5:
Pojistně technické riziko změn
pojistná plnění (celkem)
vývoj pojistných plnění průměr
čas
Pramen: Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví. Praha, 2003.
Podle materiálů pracovní skupiny Solvency II45, která pracuje při České asociaci pojišťoven, vyjadřuje pojistné riziko nejistotu spojenou s četností, velikostí budoucích pojistných událostí, okamžikem jejich finančního vypořádání a objemem souvisejících vedlejších nákladů. Pojistné riziko se v neživotním pojištění někdy rozděluje na riziko plynoucí z nedostatečného pojistného (nedostatečné krytí budoucí škod) a na riziko plynoucí z nedostatečných rezerv (nedostatečné krytí již existujících škod). V případě životního pojištění pak jde především o demografická rizika jako je úmrtnost či dlouhověkost a dále rizika spojená s invaliditou nebo závažnými onemocněními.
45
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR.
36
3.2.2 Riziko investičního portfolia Riziko investičního portfolia úzce souvisí s volbou vhodné investiční strategie komerční pojišťovny. Ta vstupuje na finanční trh s cílem zhodnotit dočasně volné prostředky technických rezerv46 a část svého vlastního kapitálu. Uskutečněním investice se však pojišťovna vystavuje působení rizik – zejména rizika tržního, úvěrového a rizika likvidity. Tato rizika se projevují i v rámci jiných činností pojišťovny, proto se jimi budu zabývat v rámci samostatných podkapitol.
3.2.3 Tržní riziko Tržní riziko můžeme chápat jako potenciální ztrátu, která může vzniknout v důsledku měnících se podmínek na finančním trhu. Představuje neočekávané změny tržních cen aktiv a pasiv způsobené změnami na kapitálových trzích, fluktuací úrokových sazeb a směnných kurzů. Ducháčková, E.47 uvádí, že v bilanci komerční pojišťovny je tímto rizikem nejvíce ohrožena strana aktiv. A vzhledem k tomu, že nejvýznamnější složkou aktiv komerční pojišťovny je finanční umístění (tzn. investiční portfolio pojišťovny), označuje tržní riziko též jako riziko aktiv nebo riziko investiční.
Tržní riziko, jak už bylo naznačeno, zahrnuje především: » úrokové riziko – jde o riziko ztráty v důsledku cenových změn nástrojů citlivých na úrokové míry; co se oblasti investování týká, platí, že změna úrokové míry ovlivňuje výnosnost investic nepřímo úměrně (za jinak nezměněných podmínek dochází při růstu úrokových sazeb k poklesu cenných papírů a naopak); úrokovému riziku se společnost vystavuje při nesouladu mezi úrokově citlivými aktivy a závazky pojišťovny (těmito závazky mohou být např. dlouhodobé produkty s garantovanou úrokovou mírou), » měnové (kurzové) riziko – je riziko ztráty z měnících se cen nástrojů citlivých na měnové kurzy; vzniká v případě, kdy množství aktiv a pasiv, které pojišťovna drží
46
Technické rezervy vytváří pojišťovna na úhradu takových budoucích závazků z provozované pojišťovací nebo
zajišťovací činnosti, u nichž je pravděpodobné nebo jisté, že nastanou, není však znám okamžik jejich vzniku ani jejich výše. Tvoří rozhodující část pasiv v bilanci pojišťovny – dle Ducháčkové, E. (Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví, 2003, s. 85) je to u životních pojištění cca 80% pasiv, u neživotních zhruba o 20% méně. Tvorbu, použití a účetní vykazování těchto rezerv upravuje zákon o pojišťovnictví. 47
Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví, 2003, s. 82.
37
v cizích měnách není shodné; rizikovým faktorem je kurz dané zahraniční měny vůči domácí měně pojišťovny, » akciové riziko – vyjadřuje riziko ztráty způsobené pohybem cen akciových nástrojů držených v portfoliu pojišťovny a finančních derivátů odvozených od těchto nástrojů, zahrnuje nejen riziko změny cen akcií či jejich volatility, ale i riziko změn vztahu mezi různými akciovými indexy a riziko změn dividend; rizikovým faktorem je v tomto případě vývoj konkrétního akciového indexu. Podle již zmíněné pracovní skupiny Solvency II48 obsahuje tržní riziko kromě změny hodnot aktiv a pasiv i nejistotu vyplývající z volatility hospodářského výsledku, součástí je také nejistota týkající se výše budoucích závazků, která je u pojišťoven ovlivněna objemem připsaných podílů na zisku. Specifickou oblastí tržního rizika v pojišťovnictví jsou nejrůznější garance či finanční opce obsažené v pojistných smlouvách, jejichž vliv na výsledky hospodaření společnosti může být velice významný. Při úvahách o tržním riziku je nutné brát v potaz i rizika plynoucí ze změn chování pojistníků nebo flexibilitu managementu při stanovování budoucích podílů na zisku. Jestliže v důsledku inflace může navíc dojít ke změně hodnoty budoucích závazků (například indexace pojistného či nákladová inflace), je složkou tržního rizika rovněž riziko inflační.
3.2.4 Úvěrové riziko Úvěrové (kreditní) riziko představuje riziko, že protistrana nebude schopna nebo ochotna uhradit své finanční závazky v plné výši, čímž pojišťovně vznikne ztráta. Jeho součástí je i riziko změny úvěrového ratingu emitenta finančního instrumentu49. Zdroje tohoto rizika mohou být jak interní (nesprávné rozhodnutí pojišťovny o alokaci aktiv), tak i externí (celková ekonomická situace země). Pojišťovny se kreditnímu riziku vystavují především extenzivním portfoliem dluhových cenných papírů a zajišťovacími smlouvami, životní pojišťovny mohou navíc poskytovat hypotéky. Úvěrové riziko tedy nezahrnuje jen rizika plynoucí z úvěrové činnosti, ale i rizika vzniklá při investiční činnosti a zajištění50. 48
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR. 49
V důsledku změny úvěrového ratingu dochází ke změně rizikovosti investice a tedy i ke změně ohodnocení
finančního aktiva. 50
Zajištění je ve své podstatě pojištění pojišťovny, kdy pojišťovna za úplatu převádí část rizik přijatých do
pojištění na zajistitele – podrobněji viz kapitola 4.3.1.
38
Riziko zajištění je rizikem specifickým právě pro oblast pojišťovnictví. Je spojeno s možností nesolventnosti zajistitele a z toho plynoucími potížemi při úhradě peněžních závazků pojišťovny. Pro pojišťovnu představuje zajištění sekundární riziko. Sjednáním zajištění sice v pojišťovně dochází ke snížení pojistného rizika, na druhou stranu se však (v důsledku možné nesolventnosti zajistitele) zvyšuje riziko úvěrové. Zajištěním se totiž pojišťovna nezbavuje odpovědnosti prvotního pojistitele51 – jestliže zajistitel pojistné plnění z jakéhokoliv důvodu nevyplatí, musí tak učinit sama pojišťovna. Problémy na zajistných trzích se přitom objevují od devadesátých let minulého století v souvislosti s nárůstem počtu i rozsahu přírodních katastrof a katastrof vyvolaných přímo lidmi (sem spadají i teroristické útoky).
3.2.5 Riziko likvidity Riziko likvidity vyjadřuje riziko, že společnost nebude schopná provést včasnou úhradu svých finančních závazků (vyplývajících z výplat pojistných plnění, ukončených pojistek a odbytného52) za vynaložení přiměřených nákladů. Zahrnuje tedy schopnost společnosti financovat svá aktiva zdroji s odpovídající splatností a úrokovými sazbami, dále schopnost likvidovat (prodat) aktiva za přijatelnou cenu v přijatelném časovém období a schopnost dostát svým závazkům v okamžiku jejich splatnosti.
Do problémů s likviditou se pojišťovna může dostat v důsledku vlastní platební neschopnosti způsobené nesouladem ve finančních tocích (tzv. riziko financování), nebo v důsledku nedostatečné aktivity trhu, která brání rychlé likvidaci příslušných finanční pozic (tzv. riziko tržní likvidity). Jak uvádí pracovní skupina Solvency II53, riziko likvidity v sobě kombinuje prvek času a prvek bonity. Nedostatek peněžních prostředků (případně jiných aktiv) v okamžiku, kdy má pojišťovna uhradit své závazky pro ni může znamenat: » ztrátu ve formě sankcí za opožděnou úhradu závazků, 51
Prvotní pojistitel (též prvopojistitel) je subjekt, který postupuje riziko – tedy přebírá riziko přímo od
pojištěného a v případě pojistné události je povinen vyplatit pojištěnému náhradu škody. 52
Odbytným je myšlena část pojistné rezervy (u životního pojištění), která je pojištěnému vyplacena, pokud
dojde ke zrušení životního pojištění před skončením pojistné doby. 53
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR.
39
» ztrátu z převodu finančních aktiv na peníze – ten může být v daném okamžiku nevýhodný, » ztrátu z nákladů na pořízení dodatečných aktiv, kterými je možné závazky uhradit (např. úroky z úvěru, pomocí kterého se bude výpadek v likviditě překlenovat), » ohrožení dobré pověsti pojišťovny, což může nepřímo vyvolat další ztráty.
3.2.6 Riziko nesolventnosti Riziko nesolventnosti se označuje též jako kapitálové riziko a vyjadřuje neschopnost komerční pojišťovny dostát svým závazkům z dlouhodobějšího hlediska. Pojišťovna je nesolventní, jestliže její aktiva jsou nedostatečná z pohledu potřeb krytí možných závazků, které vyplývají z pojištění v budoucnosti. Jinak řečeno – riziko nesolventnosti ohrožuje pojistitele v případě, že tržní hodnota všech jeho závazků je vyšší než tržní hodnota veškerých jeho aktiv.
Dá se říci, že riziko nesolventnosti shrnuje působení rizik předcházejících, přičemž do značné míry souvisí s likviditou. Ta je totiž dle Čejkové, V., Nečase, S., Řezáče, F.54 jednou z nezbytných podmínek solventnosti. Dostatečná likvidita je zajišťována vytvořením odpovídajících technických rezerv. Solventnost naproti tomu předpokládá přiměřenou kapitálovou vybavenost pojišťovny – tedy dostatek peněžních zdrojů pro případ, že pojišťovně vzniknou z titulu pojištění velké závazky, které nebude schopna uhradit z prostředků rezerv a přijatého pojistného. Dostatečné technické rezervy však nejsou zárukou solventnosti pojistitele. Na druhou stranu i při nepříznivém hodnocení solventnosti může být pojišťovna okamžitě likvidní, zejména pokud je pojistné riziko dobře rozloženo a škodovost55 je příznivá. Dle pracovní skupiny Solvency II56 se pojišťovna vystavuje riziku insolventnosti v případě, že nebude mít v souladu finanční umístění s nároky na výplatu pojistných plnění. K tomu může dojít z několika příčin:
54
Čejková, V., Nečas, S., Řezáč, F.: Pojistná ekonomika, 2003, s. 78-81.
55
Škodovost vyjadřuje poměr mezi výší předepsaného pojistného (nebo kmenového pojistného) a výší
poskytnutých pojistných plnění. Tento ukazatel se udává v procentech. 56
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR.
40
pojišťovna poskytuje větší zhodnocení (technickou úrokovou míru), než je možné získat z finančního umístění,
pojišťovna neodhadla správně nároky na výplaty a nemá dostatek volných peněz na tyto výplaty a musí rušit některá finanční umístění se ztrátou,
pojišťovna, aby získala větší zhodnocení, investuje rizikověji (více akcií, nebo rizikovější dluhopisy) a tím se vystavuje krátkodobému nebo i dlouhodobému riziku ztráty z finančního umístění.
Pro případ těchto potenciálních ztrát musí pojišťovna disponovat dodatečným kapitálem. Platí přitom, že čím více jsou tato rizika ošetřena, tím menší kapitál je potřeba.
3.2.7 Operační rizika Operační rizika označujeme též jako rizika provozní, neboť jsou spojena s provozem daného podniku. Patří k historicky nejstarším rizikům, kterým podnikatelé čelí. Avšak jak se domnívá Pulchart, V.57, ředitel pojišťovny Maxima, a.s., jejich řízení se zdá být nejnovější a nejméně rozvinutou komponentou v rámci celofiremního systému řízení rizik. Odborníci působící v pracovní skupině Solvency II58 přitom považují operační rizika za zřejmě nejzávažnější kategorii rizik – jejich důsledky mohou mít na pojišťovnu nesrovnatelně vyšší dopad než rizika ostatní. Pojišťovny při definici rizika zpravidla vycházejí z definice Basel Committee59: „Operační riziko je riziko přímých nebo nepřímých ztrát, způsobených neadekvátností či selháním interních procesů, lidí a systémů anebo vlivem externích událostí.“ Základními prvky operačního rizika jsou tedy procesy, lidé, systémy a vnější vlivy.
Procesní riziko je riziko neefektivních nebo nedostatečných procesů ve společnosti, tedy takových procesů, které nevedly k dosažení cílů, případně cílů dosáhly s nepřiměřeně velkými náklady. Zahrnuje především transakční chyby v celém procesu – v rámci prodeje, během 57
Pulchart, V. Řízení operační rizik v pojišťovně (Můžeme se poučit v bankovním sektoru?). Pojistný obzor,
2006, roč. 83, č. 8, s. 13. 58
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR. 59
Definici operačního rizika v podání Basel Committee používá i Česká národní banka při výkonu svých
dozorčích činností v oblasti pojišťovnictví, bankovnictví a obchodníků s finančními nástroji.
41
určení cen, v právní a jiné dokumentaci, při zaúčtování či vypořádání obchodů s klientem. Důsledkem těchto pochybení může být nejen finanční ztráta, ale i ztráta klienta a ohrožení dobrého jména společnosti (tzv. riziko reputace).
Riziko selhání lidského faktoru zahrnuje selhání pracovníků v důsledku jejich přetížení, špatně definovaných úkolů či kompetencí. Spadá sem samozřejmě i nečestné jednání zaměstnanců (může se jednat např. o interní podvody nebo krádeže). Na vině je často firemní kultura, která rizikovým situacím mlčky přihlíží.
Systémové riziko se týká možných ztrát v důsledku chyb systémů podpory a komunikačních sítí. Jde především o chyby v počítačových programech (včetně jejich nabourání počítačovými hackery) nebo v použitých matematických modelech. Dále se může jednat o chyby při přenosu dat a o nesprávné plánování nahodilých událostí v případě výpadku systému nebo přenosu dat. Patří sem také opožděné nebo zkreslené informování managementu.
Riziko externích událostí vyplývá z externích faktorů, kam můžeme zahrnout např. teroristické činy a jiné přírodní, válečné či finanční katastrofy (tzv. riziko pohromy), externí podvody60, konkurenci (riziko konkurence), dodavatele či jiné smluvní partnery (riziko obchodních vztahů), pracovní sílu (riziko pracovní síly), státní regulaci (regulační riziko), celkovou hospodářskou situaci a změny ekonomických podmínek (např. inflační riziko, fiskální riziko) atd.
Riziko konkurence se projevuje především v širší nabídce pojistných produktů, v lepší kvalitě poskytovaných služeb, dále snížením ceny za pojistnou ochranu a také možným odchodem pracovníků ke konkurenci.
Riziko obchodních vztahů představuje riziko nedodržení smluvních závazků druhou stranou.
Riziko pracovní síly je spojeno jednak s růstem nezaměstnanosti (projeví se sníženou schopností občanů platit pojistné) a také se změnami zaměstnání či pracovní pozice.
Regulační (resp. regulačně–právní) riziko souvisí s neschopností pojišťovny plnit regulační opatření státu, zahrnuje rovněž riziko, že by transakce nemusely být za stávající legislativy právně vymahatelné. Součástí jsou i pokuty, odškodnění a také
60
Jde o podvody způsobené lidmi, kteří nejsou zaměstnanci dané pojišťovny.
42
možnost, že by změny právních předpisů mohly negativně ovlivnit postavení pojišťovny.
Celková hospodářská situace přímo ovlivňuje ochotu investovat do pojištění. Chovan, P.61 se domnívá, že: „Každý výkyv v ekonomice společnosti se v první řadě projeví v bankovnictví a pojišťovnictví výběrem peněžních rezerv a úvěrů na krytí rostoucích nákladů“.
Inflační riziko nemá pojišťovna možnost svým chováním ovlivnit; projeví se např. růstem náhrad pojistných událostí, zvýšením vlastních nákladů, snížením zájmu o pojištění nebo snížením předepsaného pojistného.
Fiskální (resp. daňová) rizika jsou způsobena změnami daňových zákonů a aplikací procedur a provedených prověrek daňové pozice pojišťovny.
3.3 Specifika řízení rizik v komerční pojišťovně Specifika risk managementu pojistitele vyplývají především z toho, že se (na rozdíl od jiných firem) musí vypořádat jak s vlastními, tak i s cizími riziky. Obě tato rizika sice můžeme považovat za rizika podnikatelská, avšak přístup k jejich řízení není stejný. Vlastní rizika může pojistitel ovlivňovat přímo (jedná se o rizika jako v jakémkoliv jiném subjektu). Složitější situace nastává při regulaci rizik cizích – na ty totiž pojišťovna může působit pouze zprostředkovaně. Navíc je třeba mít na paměti, že komerční pojišťovny spravují nemalé finanční prostředky pojištěných, což se projeví i v rámci řízení rizik (např. různými omezeními a požadavky ze strany státu).
3.3.1 Řízení vlastních rizik Vzhledem k tomu, že vlastní rizika pojistitele jsou ve své podstatě podobná rizikům, která ohrožují i jiné podniky, jejich řízení se neliší od běžných postupů ostatních firem. Rozdíl spočívá dle Chovana, P.62 víceméně jen v ochraně podnikatelské činnosti. Svůj vlastní majetek a jiné zájmy může pojišťovna chránit (pojistit) klasickým způsobem. V případě ochrany podnikatelské (tedy pojišťovací) činnosti pak pojistitel využívá tzv. následné pojištění, tedy zajištění. Další možností může být využití soupojištění, případně pojišťovacích poolů.
61
Chovan, P.: Poistná ekonomika II, 1997, s. 27.
62
Chovan, P.: Poistná ekonomika I, 1996, s. 48-49.
43
Zajištění můžeme chápat jako pojištění rizika přijatého prvopojistitelem63. Představuje rozložení finančních důsledků rizika na více subjektů, kteří se pak podílejí stejným (případně jinak dohodnutým) poměrem jak na vybraném pojistném, tak i na pojistném plnění v případě vzniklých škod. Zajištění riziko v žádném případě neodstraňuje, pouze ho činí pro pojistitele snesitelnějším. Cipra, T.64 rozlišuje čtyři typy zajištění: » fakultativní – domlouvá se zvlášť pro každou pojistnou smlouvu (tzn. prvopojistitel a zajistitel zvažují situaci případ od případu), » obligatorní – dojednává se pro celé portfolio pojistných smluv (tj. pokud jsou splněny podmínky rámcové zajistné smlouvy, je zajistitel oprávněn a zároveň i povinen převzít příslušné části rizika z jednotlivých pojistných smluv), » proporcionální – pojistná částka, pojistné plnění a pojistné se mezi prvopojistitele a zajistitele rozdělí podle předem stanoveného poměru (tento poměr tedy nezáleží na výši škody), » neproporcionální – zajistitel za speciálně určené zajistné přebírá po vzniku pojistné události tu část pojistného plnění prvopojistitele, která přesáhne sjednanou prvopojistitelovu prioritu (plnění zajistitele je tedy určováno výší skutečně vzniklých škod přesahujících pevně sjednanou hodnotu). Za hlavní výhody a zároveň tedy důvody vedoucí pojistitele ke sjednání zajištění Cipra, T.65 považuje:
zvýšení kapacity pojistitele – pojistitel převede část svých závazků na zajistitele a tím si uvolní část vlastních kapitálových zdrojů, které by jinak byly vázány na krytí případných rizik66 – díky tomu může mj. získat větší podíl na pojistném trhu a rozšířit svůj pojistný kmen, neboť nemusí odmítat klienty,
ochranu před riziky, která přesahují pojistnou kapacitu pojistitele (zajištění je nástrojem řízení pojistně technického rizika), s čímž úzce souvisí dosažení
63
Z právního hlediska se jedná o vztah, v rámci kterého pojišťovna přenechává část jí pojištěných rizik jiné
pojišťovně nebo specializované instituci (zajišťovně). 64
Cipra, T.: Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, 2004, s. 11.
65
Cipra, T.: Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, 2004, s. 14-18 a Cipra, T.: Kapitálová přiměřenost ve
financích a solventnost v pojišťovnictví, 2002, s. 27-28. 66
Maximálně lze takto „nahradit“ 50% vlastních kapitálových zdrojů, které by byly nutné v situaci bez zajištění.
44
homogenity pojistného kmene – tedy „ořezání“ pojistných smluv s nadprůměrně vysokými pojistnými částkami67,
stabilizaci výsledků pojistitele a růst rizikově očištěných výnosů – uzavřením zajistné smlouvy si sice prvotní pojistitel snižuje očekávané zisky, zároveň si významnou měrou snižuje i náklady kapitálu,
dosažení finančních výhod – zajištění je často motivováno také důvody daňovými, licenčními, strategickými apod. (primární jsou tedy finanční důvody, nikoliv přenos pojistných rizik),
možnost zavádět netypické či v daném prostředí nevyzkoušené produkty,
získání profesionálních služeb zajistitele – velké zajišťovny začaly pojišťovnám poskytovat kromě zajištění i další služby, např. podporu při vytváření produktů, přenos zkušeností mezi státy a regiony, oceňování zvláštních rizik, aktuárské výpočty u složitějších pojistných produktů, výchovu kvalifikovaného personálu, pomoc při ovládání rizika aj.
Soupojištění je založeno na horizontálním dělení rizika a přestavuje rozložení finančních důsledků rizika na více pojistitelů, přičemž každý z nich odpovídá jen za tu část rizika, kterou převzal do pojištění (tzv. upsal). Na krytí rizika se tedy podílí více partnerů, z nichž žádný neručí za podíly ostatních. Velikost rizika, za kterou ručí jednotliví pojistitelé je vždy vyznačena v pojistné smlouvě uzavřené v rámci soupojištění s klientem. Soupojištění bývá sjednáváno u vyšších pojistných částek a často vzniká jen pro jednu pojistnou smlouvu, resp. jeden pojistný obchod. Výrazněji se prosazuje u příznivého profilu rizika a přepokládá úzkou spolupráci všech partnerů při tvorbě nabízeného pojištění, neboť je nutné spojit a vhodným způsobem sladit více pojistných produktů více pojišťoven do jednoho pojištění pro jednoho klienta. Proto se určuje tzv. hlavní pojistitel, který soupojištění spravuje a řídí jeho podmínky (zodpovídá však jen za procento rizika, které sám převzal).
Využití pojišťovacích poolů předpokládá trvalejší spojení pojišťoven za účelem krytí velkých rizik, přesahujících kapacitu jednotlivých pojistitelů. Cipra, T.68 rozlišuje dva druhy poolů. Soupojistný pool se vyznačuje specifickým uspořádáním již popsaného soupojištění, kdy
67
Jestliže pojistný kmen obsahuje „vyčnívající“ pojistné smlouvy, dochází k anomáliím v předpokladech zákona
velkých čísel a nejde tedy zaručit předem kalkulované pojistné výsledky, což v konečném důsledku může mít vliv na stabilitu (resp. nestabilitu) hospodářských výsledků pojistitele. 68
Cipra, T.: Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, 2004, s. 11.
45
některý z pojistitelů má upisovací autoritu, upisuje jménem ostatních a ve sjednaných intervalech provádí vyúčtování. Na rozdíl od soupojištění má soupojistný pool zpravidla charakter organizace, která na smluvním základě trvaleji sdružuje zastoupené prvopojistitele. Podstata zajistného poolu spočívá v tom, že několik pojistitelů vnáší do systému všechna svá individuálně uzavřená pojištění daného typu, čímž se nově tvoří rozsáhlejší pojistný kmen. Z takto vzniklého pojistného kmene jsou jim (případně dalším zajistitelům) zpětně přidělovány podíly k zajištění (podíl zpravidla odpovídá jejich přínosu). Tyto systémy se často využívají ke krytí rizik zvláštní povahy, jako jsou např. rizika atomová, letecká, kosmická, válečná aj.69
3.3.2 Řízení cizích rizik V oblasti řízení cizích rizik je pojistitel podle názoru Chovana, P.70 v mnohem složitější situaci. Na jedné straně musí ovlivňovat rizika převzatá do pojištění správným směrem prostřednictvím prevence u pojištěných. Na straně druhé se pak snaží snížit míru rizika převzatého do pojištění pomocí pojistně technických metod.
Ovlivnění pojištěných co se týká prevence je ovšem možné jen do určité míry. Děje se tak především stanovením podmínek ochrany osob a majetku při sjednávání pojištění (může se jednat o nejrůznější technická opatření při zabezpečení majetku proti krádeži či zábranná opatření proti vzniku škod způsobených přírodními živly apod.) a kontrolou jejich plnění po dobu trvání pojištění. Často se však kontrola omezuje jen na kontrolu následnou – tedy prováděnou po vzniku pojistné události, kdy se zpětně prověřuje, zda v době vzniku pojistné události byla předepsaná opatření dodržena. Uvedené řešení však dle Chovana, P.71 nevytváří kvalifikované podmínky pro snižování míry rizika. Proto pojišťovny za tímto účelem používají zapracování preventivních a represivních pojistně technických a ekonomických podmínek přímo do pojistných smluv a dále již zmíněné soupojištění a zajištění.
Velmi účinné a v pojistné praxi hojně využívané je zejména používání ekonomických nástrojů – ty totiž zvyšují míru ekonomické zainteresovanosti pojištěných na co nejlepším profilu
69
Více k problematice zajištění viz. Cipra, T.: Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, 2004.
70
Chovan, P.: Poistná ekonomika I, 1996, s. 49.
71
Chovan, P.: Poistná ekonomika I, 1996, s. 49.
46
rizika, který se odráží v průměrné škodovosti. Platí přitom, že profilu rizika odpovídá i cena pojištění, přičemž přirozenou snahou pojišťovny je, aby tento profil byl co nejpříznivější.
Mezi ekonomické nástroje se řadí: » spoluúčast – klient se může s pojišťovnou dohodnout na tom, že i on se bude podílet na finančním vypořádání vzniklých škod; výše případné spoluúčasti je stanovena pojistnou smlouvou a tato skutečnost je zohledněna při stanovení ceny pojištění (ta je v tomto případě nižší), » slevy na pojistném – např. v oblasti pojištění majetku mohou pojišťovny nabídnout slevu tomu subjektu, který má svůj majetek lépe zabezpečen proti škodám, v rámci povinného ručení pak dostanou slevu na pojistném (tzv. bonus) ti řidiči, kteří jezdí bez nehod atd., » přirážky k pojistnému – příkladem může být již zmíněné povinné ručení, ve kterém se kromě bonusů uplatňují od roku 2003 také tzv. malusy – tedy přirážky pojistného na plnění z pojistné události (pokud řidič způsobí nehodu, bude mu v následujícím období účtováno vyšší pojistné), » doplňkové služby a programy k jednotlivým pojistným produktům – princip spočívá v tom, že ze základního pojištění jsou vyloučena taková rizika, jejichž realizací vznikají relativně malé škody – tato rizika je možné připojistit zvlášť.
K tomu, aby byly podmínky ke snížení cizích rizik stanoveny přesně, využívají komerční pojišťovny v maximální možné míře taxace pojistných smluv, a to včetně všeobecných pojistných podmínek a také zvláštních pojistných podmínek. V těch je mj. přesně definováno, na jaká rizika se dané pojištění vztahuje i to, jaká jsou práva a povinnosti pojistitele a pojistníků, resp. pojištěných.
3.4 Metodologie řízení rizik v komerční pojišťovně Již jsem zmínila, že komerční pojišťovna se ve své podstatě neliší od jiných podnikatelských subjektů. Metodologický postup řízení jejích rizik proto můžeme odvodit z obecného postupu, který byl nastíněn ve druhé kapitole. Základem risk managementu pojistitele je identifikace rizik, následuje jejich zhodnocení a nakonec je nutné přijmout opatření k jejich úspěšnému zvládnutí.
47
Metodologii řízení rizik v komerční pojišťovně přibližuje Ducháčková, E.72 na příkladu řízení pojistně technického rizika – tedy rizika, že se skutečné výsledky průběhu pojištění budou odlišovat od předpokládaného průměrného průběhu. Jaké jsou tedy jednotlivé kroky risk managementu zaměřeného na pojistně technické riziko?
V první fázi pojistitel identifikuje pojistně technické riziko a snaží se určit, jaké změny mohou ovlivnit rizikovost jednotlivých pojištění – změna rizikovosti totiž znamená změnu předpokládaného škodního průběhu a následné odchýlení skutečných výdajů pojistitele od očekávaného průměru.
Druhým krokem risk managementu je zhodnocení pojistně technického rizika – hodnotí se úroveň rizika73, které na sebe pojišťovna přebírá i to, jak se změny v rizikovosti odrazí ve výši pojistných plnění u jednotlivých druhů pojištění. V této fázi je rovněž nezbytné provést rozhodnutí o pojistitelnosti, resp. nepojistitelnosti jednotlivých rizik (některé smlouvy pojistitel podepisuje až po vyjádření rizikového manažera). Při vyčíslování vývoje budoucího škodního průběhu a následné kalkulaci ceny pojištění je důležité vzít v úvahu především riziko omylu a riziko změn.
Poslední etapou je zvládání pojistně technického rizika, kdy se pojistitel zabývá způsobem jeho řešení a zvažuje, jaké možnosti má, chce-li zmenšit negativní dopad daného rizika na ekonomickou situaci pojišťovny. Pojišťovny mohou řešit existenci pojistně technického rizika různými způsoby, např.: » využívání dokonalejších pojistně matematických modelů a některých pojistně technických nástrojů v kalkulaci pojistného (např. využití určitých forem pojištění, jako třeba pojištění na první riziko nebo franšízy apod.),
72
Ducháčková, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví, 2003, s. 81-82.
73
Pojistně technické riziko je dle Vávrové, E., Doložílkové, M., Stuchlíka, R. (Vávrová E., Doložílková, M.,
Stuchlík, R.: Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz, 2000, s. 27) zčásti odvozeno od původního, pojišťovnou převzatého, rizika klienta. Dále je ovlivněno možností nesprávného odhadu, resp. ocenění rizika ze strany komerční pojišťovny (zahrnuje nesprávné stanovení doby, rozsahu a nezávislosti vzniku pojistné události). Mimo to pojistitel neví, zda v konkrétním pojištění dosáhne ekonomické vyrovnanosti (tedy zda se mu podaří získat dostatečný počet pojištění pro silný a homogenní pojistný kmen). Je nutné zohlednit i vliv morálního rizika, které spočívá v možnosti, že se chování pojištěných jako celku a jejich postoj k pojištění může v krátkém čase podstatně změnit).
48
» rozložení rizik diverzifikací, kdy se pojišťovna snaží krýt rizika na co nejširším území a dále se snaží pojišťovat co nejširší strukturu rizik a nespecializovat se tak pouze na určitý druh rizika, » tvorba dostatečných finančních rezerv pro případy, kdy dojde k neočekávaným výkyvům v pojistných plněních (rozložení rizika z časového pohledu), » přenesení rizik na další pojišťovací instituci prostřednictvím zajištění, soupojištění či pojišťovacích poolů.
49
4 ŘÍZENÍ JEDNOTLIVÝCH RIZIK V PRAXI KONKRÉTNÍ POJIŠŤOVNY V této části své diplomové práce se zaměřím na to, jakým způsobem se s jednotlivými riziky vyrovnává největší komerční pojišťovna (podle ukazatele předepsané pojistné) působící na českém pojistném trhu – Česká pojišťovna a.s. (dále „Česká pojišťovna“ nebo „Společnost“, případně též „ČP“). Budu při tom vycházet z údajů uvedených na jejích oficiálních internetových stránkách a ve výročních zprávách za rok 2003, 2004 a 2005. Využiji také informace, které mi poskytli zaměstnanci zabývající se ve Společnosti řízením rizik.
4.1 Česká pojišťovna a.s. Česká pojišťovna a.s. je univerzální pojišťovna s bohatou a dlouholetou tradicí v oblasti životního i neživotního pojištění74. Od znovuzavedení konkurenčního prostředí v roce 1991 je nejvýznamnější pojišťovací institucí na území naší republiky. V současnosti spravuje 13 milionů pojistných smluv a podle jejich počtu zaujímala k 31.12.2005 54,2% podíl v rámci domácích pojišťoven. Její tržní podíl na českém pojistném trhu z hlediska výše předepsaného pojistného činil ke stejnému datu celkově 35,9 %, v životním pojištění to bylo 33,4 % a v neživotním 37,4 %75. Společnost je členem finanční skupiny PPF.
4.1.1 Základní údaje o společnosti76 Obchodní jméno
Česká pojišťovna a.s.
Základní kapitál
2 980 963 000 Kč
Sídlo
Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, Česká republika
Založení a vznik společnosti Společnost byla založena Fondem národního majetku České republiky zakladatelskou listinou ze dne 28. dubna 1992 a vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 1. května 1992. 74
Česká pojišťovna je nejstarším pojišťovacím ústavem v českých zemích a právní nástupkyní První české
vzájemné pojišťovny, založené již v roce 1827. 75
V roce 2005 Česká pojišťovna předepsala pojistné v celkové výši 39 968 mil. Kč. Z toho 24 966 mil. Kč bylo
předepsáno v rámci neživotního pojištění a 15 002 mil. Kč v rámci životního pojištění. 76
Údaje platné k 31.12.2005.
50
Povolení k činnosti Povolení k provozování pojišťovací činnosti, zajišťovací činnosti a činností souvisejících bylo Společnosti uděleno dne 11. dubna 2002 (právní moci nabylo dne 30. dubna 2002). Dne 10. ledna 2005 jí pak bylo uděleno povolení k rozšíření činností souvisejících s pojišťovací nebo zajišťovací činností (právní moci nabylo 14. ledna 2005).
Akcionáři společnosti Stoprocentním akcionářem České pojišťovny je PPF Group N.V., Nizozemské království.
Prodej pojištění Společnost nabízí nejen individuální životní a neživotní pojištění, ale i pojištění pro malé, střední a velké klienty v oblasti průmyslových a podnikatelských rizik. Prodej produktů probíhá zejména prostřednictvím pojišťovacích zprostředkovatelů. Některé druhy pojištění (cestovní, havarijní nebo úrazové pojištění, pojištění odpovědnosti a povinné ručení) si mohou klienti sjednat on-line na jejích internetových stránkách www.cpoj.cz.
Zaměstnanci společnosti Počet zaměstnanců na konci roku 2005 byl 5 418 osob, což je o 464 osob méně než v roce předcházejícím.
Hlavní cíle Česká pojišťovna si chce i do budoucna udržet svou pozici pojišťovny číslo jedna na českém trhu nejen podle tržního podílu, ale i z pohledu spokojenosti klientů. Nadále se proto bude snažit poskytovat svým klientům co nejlepší služby a zároveň dlouhodobě maximálně zhodnocovat prostředky akcionářů. V oblasti finanční stability chce management Společnosti udržet vysoký standard solventnosti a kapitálové přiměřenosti, který dlouhodobě oceňují ratingové agentury. Ve svém podnikání využívá Česká pojišťovna synergických efektů vznikajících uvnitř konglomerátu společností České pojišťovny a skupiny PPF a se svou skupinou hodlá dále expandovat ve střední a východní Evropě.
Rating Společnost získala plnohodnotné ratingové hodnocení od dvou největších mezinárodních ratingových agentur. V lednu 2006 agentura Standard & Poor’s potvrdila úvěrový rating a rating finanční síly České pojišťovny na úrovni známky BBB se stabilním výhledem. 51
V březnu 2006 pak agentura Moody’s ve svém novém hodnocení finanční a úvěrové pozice změnila České pojišťovně výhled Baa3 ratingu finanční síly ze stabilního na pozitivní77. V obou případech tak Společnost potvrdila svou pozici v nejvyšším (tzv. investičním) stupni ratingové škály a patří mezi nejvýše hodnocené finanční instituce v našem trhu.
4.1.2 Obecně k řízení rizik v České pojišťovně Česká pojišťovna přisuzuje oblasti řízení rizik vysokou prioritu, neboť si je plně vědoma toho, že systematická práce s rizikem je pro každou pojišťovnu zcela zásadním procesem. Dodržování postupů risk managementu umožňuje efektivní alokaci zdrojů a řízení ziskovosti pojišťovny, v případě nepříznivých trendů pak poskytuje včasná varování. Řízení rizik je proto v České pojišťovně zakotveno v rozhodovacích procesech na všech úrovních řízení a v každodenní činnosti Společnosti přestavuje kontinuální proces identifikace, měření, reportování a navrhování postupů a opatření směřujících ke snížení rizik na akceptovatelnou úroveň. Celý tento proces je cíleně organizován a dotýká všech zaměstnanců Společnosti.
Ve výroční zprávě z roku 2005 se dočteme, že řízení rizik pro Českou pojišťovnu zajišťuje zvláštní oddělení v rámci skupiny PPF – úvěrová, úroková a měnová rizika, rizika cen akcií, rizika likvidity a jiná rizika tedy řídí odborníci skupiny PPF a Společnost se zaměřuje na stanovování strategie a politiky v oblasti řízení rizik, dále na řízení pojistně-matematických rizik a na kontrolu procesů prováděných externími pracovníky.
Jak jsem však zjistila, od poloviny roku 2006 existuje v České pojišťovně útvar Enterprise risk managementu, který plní roli v oblasti řízení rizika i návrhu strategie v této oblasti78. Zabývá se vlastními riziky a zprávy o své činnosti podává výkonnému řediteli, top managementu a také představenstvu Společnosti. Kromě tohoto útvaru má Česká pojišťovna ještě Odbor risk managementu. Ten je zařazen pod Úsek underwritingu (uzavírání pojistných smluv), je orientován technicky a specializuje se především na předcházení velkých škod, které by mohly Společnost ohrozit. 77
Pozitivní výhled ratingového hodnocení České pojišťovny odráží podle agentury Moody’s významný pokrok v
řízení rizik, investic, v oblasti IT a likvidace pojistných událostí. Současná známka je navíc podložena silnou tržní pozicí Společnosti a zdravou ziskovostí navzdory zvyšující se konkurenci na českém trhu. Důležitým faktorem působícím na výši ratingu je také pozitivní vliv restrukturalizace s cílem zvýšit transparentnost majitele České pojišťovny. 78
Schválení strategie řízení rizik je v kompetenci představenstva společnosti.
52
Mezi nevýznamnější rizika v České pojišťovně patří tržní riziko (zejména ve finančním umístění aktiv a v životním pojištění) a pojistné riziko (především v neživotním pojištění).
4.1.3 Risk management pojištění České pojišťovny Risk management pojištění (tedy ve své podstatě řízení rizik, která pojišťovna přebírá od svých klientů) je v České pojišťovně v kompetenci Odboru risk managementu, kde v současné době působí 8 pracovníků a 1 asistentka. Smyslem jejich činnosti je ochránit Společnost před možnými a zbytečnými ztrátami v případě předvídatelných škodních událostí a systematicky zkvalitňovat portfolio Společnosti. Zaměřují se přitom na oblast neživotního pojištění – řízení rizik se stalo nedílnou součástí pojištění majetku a odpovědnosti za škodu v rámci pojištění velkých průmyslových podniků a postupně se začíná orientovat i na menší podnikatelské subjekty. Lze však předpokládat, že hlavní pozornost bude stále upřena na velké průmyslové podniky a bezpečnostní standardy jejich fungování.
Mezi konkrétní činnosti, které se v rámci risk managementu pojištění provádějí, patří především odhad a identifikace rizika, analýza škod, nebezpečí a rizikových faktorů, stanovení pravděpodobnosti možné škody, stanovení maximální možné a pravděpodobné škody pro jednotlivá pojišťovaná nebezpečí, a to jak pro přímé, tak pro následné škody. Součástí aktivit risk managementu pojištění je i stanovení podmínek pojištění závažných průmyslových havárií a snaha postupně zvyšovat provozní bezpečnost pojištěných podniků.
4.1.3.1 Pojištění velkých průmyslových podniků Pojištění velkých průmyslových podniků se označuje jako průmyslové pojištění (nebo též pojištění velkých rizik, případně korporátních klientů). Mezi nejvýznamnější pojistná nebezpečí v tomto segmentu patří živelní rizika (především požáry, povodně a exploze) a také specialita tohoto portfolia, kterou je riziko ztráty v důsledku přerušení provozu.
Navzdory tomu, že průmyslové pojištění tvoří relativně malou část portfolia Společnosti, věnuje mu Česká pojišťovna při řízení rizik mimořádnou pozornost. Jedná se totiž o pojištění klíčových průmyslových odvětví, kde díky malému počtu případů selhává statistická analýza – při pojišťování korporátních klientů tak ve většině případů nelze vycházet z „tabulkových“ postupů, ale je potřeba vypracovat individuální strategii. Navíc, škody vzniklé realizací některého z výše uvedených rizik (riziko přerušení provozu, živelní rizika) bývají 53
díky velikosti pojištěných podniků zpravidla velmi vysoké. Je tedy lepší případným ztrátám včas zabránit.
4.1.3.2 Analýza rizik a riziková zpráva Základem úspěchu risk managementu pojištění je důsledné analyzování rizik vstupujících do pojištění, a to včetně jejich ohodnocení podle profilu rizik (zahrnuje výšku předpokládané škody, frekvenci škod a úroveň preventivních opatření). V České pojišťovně je běžnou praxí, že při pojišťování velkých průmyslových podniků vykoná zkušený risk manager prohlídku provozů a areálů přímo na místě. Cílem této činnosti je odhalit všechny možné škody, které zde v budoucnu mohou vzniknout. Jak takové obeznámení se s rizikem probíhá? Čejková, V., Nečas, S., Řezáč, F.79 doporučují postupovat podle následujících bodů:
vyjmenování veškerých budov a provozů v areálu společnosti,
posouzení konstrukčního provedení všech budov,
posouzení technologické náročnosti jednotlivých výrob a provozů (zejména s ohledem na protipožární zabezpečení a protipožární bezpečnost),
popis všech budov, přírodních porostů a v vod v blízkosti areálu firmy,
posouzení destrukčních dopadů případné havárie v areálu firmy na nejbližší i vzdálenější okolí,
ohodnocení výše rizika na stupnici od 1 do 5.
Podobným způsobem postupují při posuzování rizik i pracovníci Odboru risk managementu. Kromě klasického postupu hodnocení rizika, zejména v oblasti požární bezpečnosti80, se risk management pojištění České pojišťovny orientuje také na další druhy potenciálních nebezpečí, jako jsou rizikové procesy v oblasti chemie nebo nakládání s nebezpečnými látkami a postupně se zaměřuje také na oblast pojištění životního prostředí. Při pojišťování majetku se v České pojišťovně běžně využívají výstupy z geografického informačního systému. Ten zahrnuje informace o nebezpečí povodní a záplav a postupně do něj přibývají informace o dalších možných nebezpečích (např. vichřice, krupobití a zemětřesení). Informace užitečné pro hodnocení a ovlivňování rizik v této oblasti přináší prohlubování
79
Čejková, V., Nečas, S., Řezáč, F.: Pojistná ekonomika, 2003, s. 40.
80
Možný obsah dotazníku k posouzení požárního rizika viz příloha č. 2.
54
vzájemných vazeb s likvidací pojistných událostí, stejně jako spolupráce se zajistiteli ve všech oblastech pojistného rizika. Konečným výsledkem analýzy rizik je riziková zpráva81. Ta obsahuje informace, na jejichž základě se upisovatel rozhoduje, zda daného klienta (a za jakou výši pojistného) přijme do portfolia či přenechá konkurenci. Zpráva dále vyjmenovává opatření, které klient musí provést při přijetí do pojištění, a doporučení, která přijmout může, ale nemusí. I na základě přístupu k těmto doporučením je pojištěný (resp. jeho rizika) následně posuzován. Neživotní pojištění se totiž obvykle upisují na jeden rok a po roční zkušenosti lze přístup ke klientovi modifikovat (např. zvýšit pojistné či neobnovit smlouvu).
4.1.3.3 Úspěšnost a cíl risk managementu pojištění Úspěch řízení rizik v oblasti působení Odboru risk managementu je charakterizován tzv. škodovostí, což je procentuální poměr mezi vyplaceným pojistným plněním a předepsaným pojistným. Platí přitom, že čím je tento ukazatel nižší, tím je risk management pojištění úspěšnější. Pokles škodovosti předpokládá správné odhadování a oceňování rizik, jakož i účinnou zábrannou činnost.
Bohužel se mi nepodařilo získat konkrétní údaje týkající se škodního průběhu v oblasti průmyslových rizik, na kterou se Odbor risk managementu specializuje především. Avšak podle vyjádření ředitele této sekce, ing. Pavla Engsta, lze na základě škodovosti považovat působení risk managementu pojištění v ČP jako úspěšné. Stále zde však existuje riziko, že jediná velká škoda může příznivý vývoj tohoto ukazatele zvrátit. Bohužel jen v omezené míře je možno ovlivnit působení tzv. přírodních nebezpečí (povodně, vichřice apod.).
Cílem risk managementu pojištění do budoucnosti je postupně zvyšovat bezpečnostní standard fungování podniků pojištěných Českou pojišťovnou. Hlavní pozornost bude přitom upřena na zlepšování technického a organizačního zabezpečení v procesu průmyslové výroby. Tímto způsobem chce společnost chránit svou finanční stabilitu a zároveň zvyšovat provozní jistotu klienta. Naplnění tohoto cíle předpokládá soustavnou a systematickou práci s každým klientem.
81
Každá pojišťovna si určuje vlastní strukturu dokumentace potřebné pro vypracování rizikové zprávy. Co
všechno může tato dokumentace obsahovat uvádí příloha č. 3.
55
4.1.4 Pojistně technické riziko a jeho řízení Jak již z předchozího textu víme, pojistně technické riziko (v České pojišťovně označované jako pojistně matematické riziko) úzce souvisí s nejistotou ohledně budoucích výplat pojistných plnění. V praxi musí být pojistitel neustále připraven na to, že riziko, které přebírá do pojištění, bude mít jiný průběh, než jaký byl odhadnut na základě ocenitelných vnějších znaků rizika. Škodní průběh, a tedy i výše vyplacených pojistných plnění, se proto může lišit od očekávaného scénáře.
K tomu, aby byly očekávané škody správně vyčísleny, používají pojišťovny výpočtové modely co nejvíce simulující vývoj rizika. Při svých kalkulacích vycházejí z minulého průběhu škod, z něhož odvozují průběh škod v budoucnosti. Ten mimo jiné závisí na současném (resp. budoucím) chování pojištěných. Problém tkví v tom, že toto chování může být neočekávané a podstatně jiné než doposud.
Česká pojišťovna je pojistně matematickému riziku vystavena v celé šíři produktů životního i neživotního pojištění, které nabízí svým klientům. Konkrétně se jedná o tradiční životní pojištění s podílem a bez podílu na zisku, investiční životní pojištění, fixní a variabilní důchody, univerzální produkty životního pojištění, penzijní připojištění, garantované investiční produkty a produkty neživotního pojištění (tj. pojištění pro případ požáru, úrazové a zdravotní pojištění, pojištění motorových vozidel, pojištění odpovědnosti za škody a pojištění invalidity).
4.1.4.1 Postačitelnost pojistně technických rezerv Hlavními prvky pojistně matematického rizika jsou rizika plynoucí z pojistného a z výše pojistně technických rezerv a týkají se jejich dostatečné výše s ohledem na kapitálovou přiměřenost a závazky plynoucí z uzavřených pojistných smluv. Při tvorbě rezerv uplatňuje Česká pojišťovna konzervativní strategii. Zvláštní pozornost věnuje postačitelnosti rezerv životního pojištění.
Pravidelně, vždy ke dni účetní uzávěrky, se provádí test postačitelnosti pojistně matematických rezerv životního pojištění. Při testu se postupuje v souladu se směrnicí č. 3 České společnosti aktuárů. Vypočítá se minimální hodnota závazků Společnosti vůči klientům a ta se následně porovná s objemem životních rezerv. Jestliže je objem pojistných závazků
56
vyšší než celková výše životních rezerv, nejsou tyto rezervy dostatečné. V takovém případě se vytvoří dodatečná rezerva (odpovídající zjištěnému rozdílu) a zaúčtuje se do nákladů.
Na základě testu postačitelnosti provedeného v roce 2003 Společnost zjistila nedostatečnost rezerv životních pojištění. Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění proto vyhověl její žádosti a pro období od 31. prosince 2004 povolil tvorbu jiné technické rezervy (rezerva na vývoj početních podkladů)82.
4.1.4.2 Koncentrace pojistně matematického rizika Při posuzování pojistně matematického rizika je důležité vzít v úvahu jeho koncentraci. Ta udává, do jaké míry může pojistná událost (nebo řada takových událostí) ovlivnit závazky Společnosti. Může vzniknout z jedné pojistné smlouvy nebo z více souvisejících smluv a taktéž může být způsobena kumulací rizik z různých druhů pojištění. Ke koncentraci přitom nejčastěji dochází v důsledku událostí s nízkou četností a významným dopadem (sem můžeme zařadit především živelní pohromy), dále při nečekaných změnách trendů (změny ve vývoji úmrtnosti či v chování pojistníků) a taktéž v případě závažných soudních sporů nebo legislativních rizik, které mohou způsobit jednorázovou velkou ztrátu.
Podíváme-li se na koncentraci pojistně matematického rizika v České pojišťovně z územního hlediska, zjistíme, že upisuje rizika nacházející se primárně na území naší republiky – více než 99 % výnosů z pojistných smluv pochází od klientů z ČR.
Společnost se nespecializuje na pojišťování žádného konkrétního druhu rizika. Riziko, kterému je vystavena v oblasti neživotního pojištění, není významně soustředěno na žádnou skupinu pojistníků vymezenou sociálními, profesními nebo věkovými kategoriemi.
4.1.4.3 Řízení pojistně matematického rizika Řízení pojistně matematického rizika je poměrně složitý proces, v jehož rámci se uplatňují nejrůznější metody eliminace rizika, zejména jeho diverzifikace, transfer a tvorba výkyvových rezerv. Díky nahodilosti pojištění však neexistuje spolehlivý způsob, který by pojistně technické riziko zcela odstranil. Pokud má být pojistně matematické riziko úspěšně redukováno, je třeba uplatnit komplexní strategii jeho řízení. 82
K vytvoření jiných technických rezerv musí mít komerční pojišťovna souhlas orgánu státního dozoru.
57
V České pojišťovně se při řízení pojistně matematického rizika vychází z interních směrnic pro vývoj produktů a stanovení výše pojistně technických rezerv. Společnost dále vypracovává kritéria stanovení ceny pojistného, strategii zajištění i pravidla pro přijetí do pojištění. Provádí se též pravidelné sledování rizikových profilů, kontrola rizik plynoucích z pojištění a řízení aktiv a pasiv. K posouzení míry rizika záruk spojených s pojistnými smlouvami, které zahrnují vysokou garantovanou úrokovou míru, se využívá stochastických modelů.
4.1.4.3.1 Strategie v oblasti uzavírání pojistných smluv Strategie v oblasti uzavírání pojistných smluv vychází z ročního obchodního plánu. Ten určuje, jaké pojistné produkty budou v daném období poskytovány a specifikuje taktéž cílové skupiny klientů. Jakmile je zvolená strategie schválena představenstvem Společnosti, je dále rozpracována, tj. stanoví se limity pro jednotlivé upisovatele (limitována bývá výše, druh pojištění, území a sektor). Tím dochází k diverzifikaci rizika, jejímž cílem je dosažení odpovídajícího rozložení rizik v rámci pojistného kmene. Součástí strategie je i opatření týkající se pojistných smluv v rámci neživotního pojištění – ty jsou každoročně přezkoumávány oprávněnými pracovníky, kteří mohou změnit podmínky smlouvy nebo zamítnout její obnovení.
4.1.4.3.2 Strategie v oblasti zajištění Mezi další možnosti zvládání pojistně matematického rizika patří přenesení části rizika na zajišťovnu. Zajišťovací operace jsou ve Společnosti centralizovány v jednom specializovaném oddělení. Zajistný program je založen na kombinaci zajistných smluv s externími zajistiteli a smluv s kaptivní zajišťovnou Reinsurance Copany Ltd.
Reinsurance Copany Ltd. sídlí na Kypru a vznikla v roce 2004 jako 100% dceřiná společnost České pojišťovny. Jejím primárním úkolem je poskytovat zajistné krytí společnostem ze skupiny České pojišťovny, přičemž zatím se zaměřuje především na zajištění neživotních majetkových pojištění. Do budoucna by mělo dojít k rozšíření obchodních aktivit i mimo skupinu.
V rámci externího zajištění jsou uzavírány proporcionální i neproporcionální zajistné smlouvy. Každoročně jsou vyhodnocovány limity maximální čisté rizikové angažovanosti v jednotlivých odvětvích (určují maximální výši rizika, kterou je pojišťovna ochotna sama 58
převzít). Pokud Společnost potřebuje získat dodatečnou ochranu svých kapitálových zdrojů, využívá u některých pojistných smluv také fakultativní zajištění.
Co se ceny zajištění týká, lze pozorovat celosvětový tlak na její růst. Důvodem této skutečnosti je rostoucí počet přírodních katastrof v posledních letech. Rok 2005 je z pohledu zajištění považován dokonce za nejhorší v dějinách (přírodní katastrofy zasáhly USA, Evropu i Asii). Přesto se České pojišťovně podařilo udržet podmínky zajištění na rok 2006 v relacích předchozích let. Navíc díky kvalitnímu úpisu rizika a konzervativnímu risk managementu nebyla Společnost ovlivněna velkými průmyslovými škodami, což se projevilo v navýšení kapacity i rozsahu krytí u vybraných zajistných smluv.
Následující dvě tabulky ukazují podíl zajistitelů na předepsaném pojistném České pojišťovny v oblasti životního a neživotního pojištění v letech 2001-2005.
Tabulka č.3: Podíl zajistitelů na předepsaném pojistném ČP - neživotní pojištění 2001
2002
2003
2004
2005
19 026
20 908
23 581
23 804
24 966
1 544
1 773
2 259
10 873
11 822
9 433
10 619
45,68%
47,35%
Předepsané hrubé pojistné (v mil. Kč)
Pojistné postoupené zajistitelům (v mil. Kč)
z toho k aptivní zajištění (v mil. Kč)
Podíl za jistite lů na pře de psa né m pojistné m
-
-
8,12%
8,48%
9,58%
Pramen: Konstrukce podle údajů z výročních zpráv České pojišťovny a.s. z let 2003 až 2005
Tabulka č.4: Podíl zajistitelů na předepsaném pojistném ČP - životní pojištění 2001
2002
2003
2004
2005
12 010
12 371
14 294
15 840
15 002
3,7
5,8
7,6
1 126
1 167
-
-
-
1 118
1 151
7,11%
7,78%
Předepsané hrubé pojistné (v mil. Kč)
Pojistné postoupené zajistitelům (v mil. Kč)
z toho k aptivní zajištění (v mil. Kč)
Podíl zajistitelů na předepsaném pojistném
0,03%
0,05%
0,05%
Pramen: Konstrukce podle údajů z výročních zpráv České pojišťovny a.s. z let 2003 až 2005
59
V obou tabulkách je patrný výrazný nárůst pojistného postoupeného zajistitelům v roce 2004. Jedná se o rok, kdy byla založena Reinsurance Copany Ltd. Je tedy zřejmé, že zvýšený objem postupovaného pojistného jde právě ve prospěch kaptivní pojišťovny.
Z tabulek dále vyplývá, že Česká pojišťovna převádí na zajišťovny především ta rizika (resp. jejich části), které převzala v rámci neživotního pojištění. Jednou z hlavních oblastí, ve kterých se zajištění uplatňuje, je pojištění katastrofických rizik83. Zajistné smlouvy dále kryjí technická rizika nebo rizika v oblasti majetkového a odpovědnostního pojištění velkých průmyslových podniků, vztahují se také na zemědělská pojištění, pojištění přepravy či pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla.
4.1.4.3.3 Řízení aktiv a pasiv Pojistně technická činnost pojišťovny souvisí také s její investiční činností. Proto je v České pojišťovně součástí strategie řízení pojistně matematického rizika i řízení aktiv a pasiv. Jde o to, že je potřeba sladit očekávaný škodní průběh se splatností aktiv. Určitým skupinám závazků (závazky z životního pojištění, závazky z neživotního pojištění a vlastní kapitál) a kapitálu jsou proto přiřazovány konkrétní aktiva. Strategie v oblasti investic je specifikována pro každou dílčí skupinu aktiv s přihlédnutím ke skutečným dobám splatnosti, výnosové křivce, citlivosti vůči změnám směných kurzů a úrokových sazeb, likviditě, sektorové koncentraci, úvěrové kvalitě a regulatorním limitům. Za sledování aktiv a pasiv odpovídá poradní orgán Společnosti – Výbor řízení aktiv a pasiv.
4.1.4.3.4 Úspěšnost řízení pojistně matematického rizika Zhodnotit, na kolik se liší předpokládaný průběh škod od skutečnosti bohužel nemohu, neboť pojišťovny nezveřejňují svá očekávání týkající se této oblasti. Reálný vývoj škodovosti v letech 2000 až 2005 je uveden v následující tabulce. Díky dobrému risk managementu vykazuje Společnost dlouhodobě kvalitní škodní výsledky, které však mohou být v případě přírodní katastrofy dočasně zhoršeny.
83
Společnost navíc aktivně spolupracuje s partnery na zajistných trzích při vytváření a aplikaci modelů, na
jejichž základě se určuje expozice jednotlivých pojišťoven i celého trhu vůči katastrofickému riziku. Na základě těchto poznatků pak optimalizuje svůj vlastní katastrofický zajistný program.
60
Tabulka č.5: Vývoj škodovosti v ČP od roku 2000 2000
2001
2002
2003
2004
2005
26 911
31 036
33 280
37 875
39 644
39 968
(v mil. Kč)
16 635
18 625
22 896
25 628
22 586
22 310
Škodovost
61,81%
60,01%
68,80%
67,66%
56,97%
55,82%
Předepsané hrubé pojistné (v mil. Kč)
Vyplacené pojistné plnění
Pozn.: Předepsané pojistné i vyplacené pojistné plnění je uvedeno v hrubé výši.
Pramen: Konstrukce podle údajů z výroční zprávy České pojišťovny a.s. z roku 2005.
V tabulce je vidět poměrně výrazný nárůst škodovosti v letech 2002 a 2003. Došlo k němu v důsledku rozsáhlých povodní, které v srpnu 2002 zasáhly velkou část Čech včetně Prahy (likvidace pojistných událostí doznívala ještě v roce 2003). Společnost v souvislosti s povodněmi vyřídila 82 000 pojistných událostí, celkové škody dosáhly téměř 9 miliard Kč. Zvýšení škodovosti však ČP nemohla dopředu předvídat. Jenom díky tomu, že naprostou většinu povodňových škod měla krytou kvalitním zajištěním, nebyly dopady povodní do jejího hospodaření příliš znatelné. Z tohoto pohledu můžeme tedy řízení pojistně matematického rizika v České pojišťovně považovat za úspěšné84.
V reakci na velké povodňové škody začala Společnost klást větší důraz na odhad rizika plynoucího právě z pojistného nebezpečí povodeň-záplava. Byla vyvinuta zcela nová intranetovská aplikace, která umožňuje jednoznačné přiřazení každé adresy v ČR do jednoho z tarifních pásem pojištění v závislosti na velikosti pojistného nebezpečí povodeň-záplava v dané oblasti. I tato iniciativa svědčí o zodpovědném řízení pojistně matematického rizika v ČP, které je nezbytným předpokladem úspěchu v této oblasti.
4.1.5 Tržní riziko a jeho řízení Riziku, že budoucí změny podmínek na trhu mohou snížit cenu investice nebo zvýšit plnění, jsou v České pojišťovně vystaveny všechny finanční nástroje a pozice. Míra tržního rizika je sledována za pomoci analýzy VAR85 a dalších metod jako je přiřazování peněžních toků,
84
Bezproblémové vypořádání se s následky povodní ocenila i agentura Moody´s v analýze publikované v roce
2004, podle které si Česká pojišťovna udržela rating finanční síly Baa3 se stabilním výhledem. 85
Metoda VAR (Value at Risk) spočívá v odhadu budoucího vývoje zvoleného ukazatele (např. úroková míra,
směnný kurz) na základě historických údajů a pravděpodobností.
61
analýza durace86 aj. Angažovanost vůči tomuto riziku je formálně řízena v souladu s rizikovými limity nebo s rámcem, který určilo vrcholné vedení, a to prostřednictvím nákupu či prodeje nástrojů, případně formou kompenzace jednotlivých pozic.
4.1.5.1 Úrokové riziko Riziko kolísání úrokových sazeb ohrožuje Českou pojišťovnu v rozsahu, v jakém její aktiva a pasiva nabývají splatnosti nebo se přeceňují v odlišných časových okamžicích a v různé výši. Navíc aktiva a pasiva s pohyblivou úrokovou sazbou mají rozdílné charakteristiky týkající se jejich přeceňování, což také ovlivňuje velikost úrokového rizika.
Změny úrokových sazeb mají vliv na hospodářské výsledky Společnosti. Tyto výsledky jsou více citlivé na změny úrokových sazeb vztahujících se k závazkům – aktiva generující úroky mají totiž kratší čistou dobu splatnosti a jejich úrokové sazby jsou fixovány častěji než u většiny úročitelných pasiv. Pokud tedy úrokové sazby porostou, bude se zároveň s přeceňováním aktiv zvyšovat i čistý úrokový výnos a naopak.
Česká pojišťovna pozorně sleduje míru rizika plynoucího z měnících se úrokových sazeb, a to pomocí prověřování nesouladu mezi čistou výší aktiv a cizích zdrojů v rámci jednotlivých přeceňovacích pásem. Ke snížení dopadu tohoto rizika na své hospodaření využívá finanční deriváty, přičemž nejčastěji jde o úrokové swapy87, opce88, futures a forwardové smlouvy89. Úrokové deriváty jsou aplikovány zejména s cílem překlenout nesoulad mezi přeceněním aktiv a pasiv. Někdy se používají též při přeměně určitých typů půjček klientům a ostatních úrokových aktiv na pohyblivé, resp. pevné sazby. K zafixování úrokových sazeb z přijatých úvěrů s pohyblivou sazbou na určité výši Společnost uzavírá smlouvy na úrokové swapy.
86
Durace vyjadřuje citlivost finančního instrumentu na změnu úrokových sazeb.
87
Swapy jsou smlouvy o výměně budoucích peněžních toků založených na dohodnutých nominálních
hodnotách. Jsou uzavírány mezi Společností a protistranou individuálně mimo burzu. V případě úrokových swapů směňuje Společnost s protistranami rozdíl mezi pevnou a proměnlivou úrokovou platbou (vypočítaný v závislosti na sjednané nominální hodnotě), a to vždy ve stanovených lhůtách. 88
Opce jsou finanční deriváty dávající kupujícímu právo (ne však povinnost) koupit nebo prodat podkladové
aktivum za předem sjednanou cenu a v dohodnuté době. Opce na úrokové sazby poskytují ochranu proti změnám úrokových sazeb nástrojů s proměnlivou sazbou pod či nad předem určenou úroveň. 89
Futures a forwardové smlouvy přestavují závazek koupit nebo prodat určitý finanční nástroj, měnu, komoditu
nebo index ve stanoveném datu za stanovenou cenu.
62
Tabulka č. 6 uvádí přehled citlivosti finančních aktiv a závazků České pojišťovny vůči změnám úrokových sazeb – vždy ke dni účetní uzávěrky v daném roce. Položky jsou do jednotlivých časových pásem zařazeny na základě doby, která zbývá do doby jejich splatnosti nebo příštího přecenění smluvní úrokové sazby (záleží na tom, která z těchto událostí nastane dříve).
Tabulka č.6: Citlivost finančních aktiv a závazků na změny úrokových sazeb (v tis. Kč) Finanční aktiva
Finanční závazky
2004
2005
2004
2005
Méně než 3 měsíce
21 109 931
22 168 193
6 921 161
13 832 617
Od 3 měsíců do 1 roku
14 987 348
11 228 696
2 266 197
502 831
Od 1 roku do 2 let
2 373 532
5 512 020
35 682
405 441
Od 2 do 5 let
9 792 580
10 100 199
3 789 922
469 519
Více než 5 let
22 309 992
21 579 599
3 317 071
3 161 774
Bez specifikace
35 518 313
43 294 373
646 321
49 059
106 091 696
113 883 080
16 976 354
18 421 241
Celkem
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
Nejcitlivější reakci na změnu úrokových sazeb vykazují v České pojišťovně mj. úvěry a pohledávky. Ty k 31.12.2005 představovaly cca 90 % finančních aktiv v rámci prvního pásma citlivosti (tj. do 3 měsíců). Na straně finančních závazků zařazených do nejcitlivější zóny jsou objemově nejvýznamnější položkou závazky související s provozováním pojišťovací činnosti (jde především o závazky ze zajistných operací, z pojistných smluv, z obchodních vztahů, mzdové náklady aj.) a dluhopisy.
4.1.5.2 Měnová rizika Česká pojišťovna drží ve svém portfoliu aktiva a pasiva denominovaná v cizích měnách a v cizích měnách provádí též některé své transakce. V této souvislosti je vystavena měnovým rizikům, přičemž hlavní angažovanost v této oblasti se váže na státy Evropy a Spojené státy americké. Při oceňování rizika Společnost posuzuje následující měny: euro, americký dolar, slovenskou korunu, ruský rubl a kyperskou libru. Změny směnných kurzů české koruny vůči zahraničním měnám mají dopad na účetní závěrku, neboť ta se sestavuje v českých korunách. Společnost se snaží udržet míru měnového rizika na akceptovatelné úrovni pomocí nákupu a prodeje cizích měn za spotové kurzy a též s využitím krátkodobých operací s nástroji v cizí měně. Angažovanost ČP vůči měnovému riziku je zachycena v následující tabulce. 63
Tabulka č.7: Finanční aktiva a závazky ČP členěné podle hlavních měn Finanční aktiva
Finanční závazky
Čistá devizová pozice
2004
2005
2004
2005
2004
2005
EUR
20 128 547
14 485 096
76 923
138 736
20 051 624
14 346 360
USD
7 122 297
7 990 264
1 013 277
203 805
6 109 020
7 786 459
SKK
1 240 633
1 520 759
1 038 315
1 194 703
202 318
326 056
RUR
902 681
291 666
902 681
291 666
CZK
80 773 557
93 917 062
14 827 863
16 886 122
1 447 871
3 566 995
19 976
17 875
1 427 895
3 549 120
111 615 586 121 771 842
16 976 354
18 421 241
28 693 538
26 299 661
Ostatní Celkem
-
-
-
-
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
Jak je z tabulky č. 7 zřejmé, největší měnová rizika České pojišťovny jsou spojena s eurem a americkým dolarem.V roce 2005 navíc Společnost zvýšila svou angažovanost vůči kyperské libře, zejména v důsledku nové akvizice na Kypru (FOX Credit Services Limited).
4.1.5.3 Řízení akciového rizika Kolísání cen akcií přímo ovlivňuje hodnotu investic do akcií i jiných nástrojů, jejichž cena je odvozena od ceny akcií nebo akciových indexů. Všechny investice do akcií jsou proto v ČP řízeny v souladu s měnícími se tržními podmínkami. Eliminace akciového rizika se provádí jeho rozložením – investiční portfolio akciových instrumentů je sestavováno tak, aby byla zabezpečena dostatečná míra diverzifikace mezi jednotlivými trhy i tituly.
4.1.6 Řízení úvěrového rizika Potenciálnímu riziku, že smluvní protistrana nedostojí svým závazkům, je Česká pojišťovna vystavena v důsledku svých obchodních, úvěrových a investičních aktivit a dále též v situacích, kdy vystupuje jménem pojistníků nebo třetích osob. Konkrétně se jedná především o nákup dluhopisů a poskytování úvěrů a půjček. Velikost úvěrového rizika odpovídá účetní hodnotě příslušných aktiv v rozvaze.
Při řízení úvěrového rizika se vychází z průběžného hodnocení finanční situace emitentů a smluvních partnerů. Následně se nastavují limity akceptovatelného rizika. Finanční umístění
64
je diverzifikováno v souladu s platnou českou legislativou90. Za účelem omezení úvěrového rizika spolupracuje Česká pojišťovna s partnery s dobrou úvěrovou morálkou. Navíc, pokud je to možné, uzavírá tzv. master netting smlouvy, které v případě nesplnění závazku umožňují vypořádání smluv s jednou a toutéž smluvní stranou v čisté výši.
Z hlediska řízení kreditního rizika je významná především jeho koncentrace. Ta vzniká v případě takových skupin smluvních protistran, které mají podobné ekonomické charakteristiky a jsou tudíž shodně ovlivňovány změnami ekonomických a jiných podmínek. Soustředění úvěrového rizika z pohledu obchodních odvětví a území v letech 2004 a 2005 znázorňují následující 2 tabulky. Uvedené částky vyjadřují maximální účetní ztrátu, která by společnosti vznikla, pokud by smluvní strana ani z části nesplnila svůj závazek a navíc by se zjistilo, že poskytnuté zástavy či zajištění mají nulovou hodnotu.
Tabulka č.8:
Koncentrace úvěrového rizika ČP dle obchodních odvětví (v tis. Kč) 2004
2005
Sektor finančních služeb
36 315 775
39 174 125
Veřejný sektor
25 999 469
22 137 183
453 333
Telekomunikace
-
Ostatní
8 816 448
10 951 640
Celkem
71 585 025
71 262 948
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
Tabulka č.9: Koncentrace úvěrového rizika ČP z územního hlediska (v tis. Kč)
Česká republika Slovenská republika
2004
2005
39 469 760
46 575 278
238 851
1 482 796
50 744
Rusko
-
7 650 105
4 112 780
463 274
697 187
21 958 656
16 661 487
Ostatní
1 753 636
10 951 640
Celkem
71 585 025
71 262 948
Nizozemsko Kypr Ostatní země EU
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
90
Zákonné limity skladby finančního umístění uvádí příloha 4. Tyto limity umožňují pojišťovně vytvořit pouze
konzervativní (tedy bezpečné) portfolio.
65
Kreditní riziko je z cca 50 % soustředěno v sektoru finančních služeb. Naopak podíl telekomunikací je zanedbatelný, v roce 2005 dokonce nulový. Z územního hlediska je riziko koncentrováno z převážné většiny v České republice (v roce 2005 to bylo přes 65 %), což je dáno tím, že Česká pojišťovna má na území naší republiky své sídlo. Pravděpodobnost vzniku účetní ztráty v maximální výši je však malá. Reálně očekávané ztráty Společnosti jsou mnohonásobně nižší a jejich výše je zohledněna v rezervách na nedobytné pohledávky.
4.1.6.1 Riziko zajištění Riziko zajištění se Česká pojišťovna snaží minimalizovat tím, že zajistné smlouvy uzavírá s největšími a nejsilnějšími zajišťovnami. Hlavní partneři v zajištění přitom pocházejí jak z řad klasických kontinentálních zajistitelů, tak i z londýnského a bermudského trhu. O jaké konkrétní zajišťovny se jedná však Společnost nezveřejňuje – jedinou výjimku tvoří kaptivní zajišťovna Reinsurance Copany Ltd.
Zajistitelé jsou vybíráni především s ohledem na jejich finanční sílu a stabilitu. Volba zajišťovny je podmíněna kvalitním ratingovým hodnocením, které zohledňuje její schopnost dostát v budoucnosti všem svým závazkům. Důležitá je též flexibilita, kvalita poskytovaných služeb a ochota zajistitelů poskytovat České pojišťovně odbornou podporu a poradenství. Tím, že Společnost buduje své vztahy dlouhodobě, cíleně vytváří vyvážené a stabilní portfolio zajistných partnerů.
Následující tabulka uvádí procentuální podíl zajistitelů na pojistně technických rezervách podle ratingového hodnocení agentury Standard&Poor’s k 31.12.2005. Je vidět, že Česká pojišťovna spolupracuje výhradně se zajišťovnami, které byly výše zmíněnou agenturou ohodnoceny jako bezpečné (jako stabilní a bezpečné jsou charakterizovány společnosti s ratingovým známkou BBB a vyšší91). Rating nebyl proveden pouze u 11% zajistitelů. Můžeme přitom předpokládat, že značná (ne-li celá) část z těchto 11 procent připadá na kaptivní zajišťovnu Reinsurance Copany Ltd.
91
Agentura Standard&Poor’s provádí následející klasifikaci zajišťovnen: AAA (extrémně silné), AA (velmi
silné), A (silné), BBB (dobré), BB (marginální), B (slabé), CCC (velmi slabé) a CC (extrémně slabé). Uvedené známky mohou být dále zpřesněny pomocí znaménka plus (+) či mínus (-). U zajišťoven s hodnocením AAA až BBB přitom existuje vysoký předpoklad, že dostojí svým závazkům vůči klientům.
66
Tabulka č.10:Rezervy postoupené externím zajistitelům dle ratingového hodnocení agentury Standard&Poor’s (v %) Rating
Podíl zajistitelů na pojistně technických rezervách 3%
AAA AA+ až AA-
40%
A+ až A-
45% 1%
Horší než A-
11%
Rating neproveden
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
4.1.7 Řízení rizika likvidity v České pojišťovně Společnost je vystavena každodennímu čerpání dostupných finančních prostředků především v důsledku výplat pojistných plnění a odbytného92. Snaží se přitom, aby úhrada všech závazků probíhala plynule, včas93 a zároveň s vynaložením přiměřených nákladů. Hlavním zdrojem financování obchodních činností Společnosti jsou pojistně technické rezervy. Prostředky jsou dále získávány např. prostřednictvím depozit, zajistného programu či vlastního kapitálu.
Vzhledem k tomu, že volné pojistně technické rezervy jsou investovány na finančním trhu, musí být při řízení rizika likvidity mj. dodržena tzv. zásada likvidity, kterou definuje zákon o pojišťovnictví94. Tato zásada nám říká, že v závislosti na charakteru pojišťovací nebo zajišťovací činnosti musí být část finančního umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, pohotově k dispozici na výplatu pojistných plnění ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem.
Řízení likvidity probíhá v České pojišťovně centralizovaně. Zvláštní pozornost je věnována oblasti neživotního pojištění – díky působení přírodních živlů mohou vzniknout neočekávané škody a pokud by Společnost na tuto situaci nebyla připravena, mohla by se snadno dostat do potíží při výplatě pojistných plnění. 92
Např. v roce 2005 vyplatila každý pracovní den v průměru cca 85 mil. Kč.
93
V televizní reklamě slibuje ČP výplatu pojistných plnění z povinného ručení a havarijního pojištění do pěti
pracovních dnů. 94
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů
67
Výchozím bodem řízení likvidity jsou denně aktualizované předpovědi cash-flow zpracovávané pro různé časové horizonty. Za účelem zajištění plynulosti financování jsou využívány zdroje s různou délkou splatnosti. Aby se předešlo problémům s likviditou, jsou průběžně sledovány a vyhodnocovány všechny změny ve financování. Ze stejného důvodu společnost drží portfolio likvidních aktiv, které může v případě potřeby (bez utrpění výrazné ztráty) přeměnit na hotovost v rozsahu miliard Kč. Mezi konkrétní finanční instrumenty používané k řízení likvidity patří především běžné účty, pokladniční poukázky a krátkodobé termínované vklady.
Pro představu o hodnotě finančního majetku a závazků České pojišťovny (s ohledem na dobu zbývající do termínu splatnosti) uvádím následující tabulku.
Tabulka č.11: Zbytková splatnost finančních aktiv a závazků ČP (v tis. Kč) Finanční aktiva
Finanční závazky
2004
2005
2004
2005
Méně než 1 měsíc
12 004 392
18 324 694
1 674 332
3 461 756
Od 1 do 3 měsíců
3 149 148
1 803 890
1 059 748
6 209 534
Od 3 měsíců do 1 roku
9 704 924
4 976 803
2 159 715
4 514 809
Od 1 roku do 5 let
21 734 668
21 243 024
8 098 686
982 772
Více než pět let
23 980 251
24 222 296
3 337 552
3 203 311
Bez specifikace
35 518 313
43 294 373
646 321
49 059
106 091 969
113 883 080
16 976 354
18 421 241
Celkem
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
Cca u jedné třetiny finančních aktiv nebyla specifikována jejich zbytková splatnost – jedná se především o majetkové účasti v dceřiných a přidružených společnostech v celkové výši téměř 16 mld., akcie a ostatní cenné papíry s proměnlivým výnosem, které nejsou určeny k obchodování (13 mld.) a akcie a ostatní cenné papíry s proměnlivým výnosem určené k obchodování (11 mld.). V případě nedostatku peněžních prostředků na úhradu závazků by Společnost získala dodatečnou likviditu nejspíš prodejem některých výše uvedených aktiv.
4.1.8 Solventnost České pojišťovny Kapitálová vybavenost (neboli solventnost) komerční pojišťovny vyjadřuje její schopnost dostát v budoucnosti všem svým závazkům a je posuzována prostřednictvím míry solventnosti (měří přebytek hodnoty aktiv pojistitele nad jeho závazky). Dnešní zákon a 68
prováděcí vyhláška k němu pracují s tzv. požadovanou mírou solventnosti, disponibilní mírou solventnosti a minimálním garančním fondem. Z pohledu státního dozoru je význam těchto kategorií dán takto95: » je-li disponibilní míra solventnosti (tedy vyhláškou daným postupem upravená hodnota skutečného vlastního kapitálu pojišťovny) vyšší nebo rovna požadované míře solventnosti, je kapitálová vybavenost pojišťovny v pořádku, » je-li disponibilní míra menší než požadovaná míra solventnosti, ale zároveň dosahuje alespoň výše jedné třetiny požadované míry solventnosti (neboli minimálního garančního fondu), je kapitálová vybavenost pojišťovny ohrožena a dozorčí orgán musí s pojišťovnou tuto situaci přiměřeně řešit (ozdravný plán), » klesne-li disponibilní míra solventnosti pod hodnotu minimálního garančního fondu, je kapitálová vybavenost nedostatečná a na pojišťovnu bude uvalena nucená správa.
Vývoj solventnosti České pojišťovny v uplynulých letech znázorňuje tabulka č. 12. Je z ní jasně vidět, že Společnost bezpečně splňuje podmínky požadované míry solventnosti a že i dlouhodobý vývoj solventnosti je pozitivní. Společnost by tedy měla být schopna vlastními zdroji trvale zabezpečit úhradu svých závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.
Tabulka č.12:Vývoj solventnosti České pojišťovny v životním a neživotním pojištění od roku 2002 (v mld. Kč) 2002
2003
2004
2005
Požadovaná míra solventnosti
3,5
3,5
3,1
3,2
Disponibilní míra solventnosti
13,9
12,6
14,2
14,5
Požadovaná míra solventnosti
2,3
2,7
2,6
2,6
Disponibilní míra solventnosti
8,7
7,9
5,3
8,5
Zajištění* Požadovaná míra solventnosti Disponibilní míra solventnosti
– –
– –
0,1 0,9
0,1 0,9
Životní pojištění
Neživotní pojištění
* Zajištění je podle vyhlášky č. 303/2004 Sb. součástí neživotního pojištění.
Pramen: Výroční zpráva České pojišťovny a.s. z roku 2005
95
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a
předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR.
69
4.1.9 Operační rizika V oblasti operačních rizik věnuje Česká pojišťovna pozornost především bezpečnosti provozních systémů a informačních technologií. Při řízení těchto rizik se vychází z pravidel a doporučení stanovených normou ISO/IEC 17799:2000 Informační technologie – Soubor pravidel pro řízení informačních technologií. V letech 2002-2003 byly v ČP vypracovány havarijní plány pro zajištění plynulého provozu klíčových systémů v případě havárie. V roce 2004 proběhla jejich částečná aktualizace. Součástí těchto plánů jsou scénáře rychlého obnovení funkčnosti všech klíčových systémů tak, aby nedošlo k ohrožení podnikatelské činnosti Společnosti a nebyla omezena dostupnost služeb pro klienty. Při provádění změn infrastruktury a informačních systémů je vždy nutné provést testy jejich způsobilosti pro provoz jak v rámci interní, tak i externí sítě Společnosti. Testování provádí nezávislá firma a jejich úspěšné absolvování je povinné pro všechny nové systémy i pro změny rutinních operací.
Česká pojišťovna pravidelně provádí analýzu provozních rizik a navrhuje úpravy pracovních postupů tak, aby byla tato rizika minimalizována. Pracovní postupy upravující řízení rizika a investiční činnost jsou součástí závazných vnitřních předpisů a pravidel Společnosti.
70
5 SOUČASNÝ STAV ŘIZENÍ RIZIK V POJIŠŤOVNICTVÍ A TENDENCE BUDOUCÍHO VÝVOJE Řízení rizik se v posledních letech mění a vyvíjí rychleji než ostatní oblasti v pojišťovnictví. Pojistitelé si stále více uvědomují, že pokud chtějí získat konkurenční výhodu a lepší přístup ke světovým kapitálovým trhům, musí svá rizika řídit mnohem efektivněji než dříve. Přesto v řízení rizik a kapitálové přiměřenosti zaostávají za jinými společnostmi poskytujícími finanční služby, hlavně za bankami. Jaká je tedy současná úroveň risk managementu v pojišťovnictví a především jaké jsou tendence jeho budoucího vývoje? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v poslední kapitole své diplomové práce.
5.1 Současný stav řízení rizik v pojišťovnictví Zatímco ještě před pár lety měly pojišťovací instituce sklon považovat risk management spíše za činnost potřebnou ke splnění požadavků regulačních orgánů, dnes je tomu jinak. Z výsledků průzkumu, který v posledním čtvrtletí roku 2005 provedla společnost KPMG mezi 294 pojišťovnami, zajišťovnami a bankopojišťovnami po celém světě96, vyplývá, že řízení rizik je v současnosti stále častěji realizováno z ekonomických důvodů.
Systémy pro řízení rizik využívalo v době průzkumu cca 70 % respondentů. Jaká rizika mají dotázané společnosti nejčastěji ošetřena ukazuje graf č. 6. Značné potíže působí mnohým pojišťovnám operační riziko, a to zejména kvůli jeho špatné kvantifikovatelnosti. Navzdory tomu se ho téměř dvě třetiny z nich snaží řídit. Protože předem odhadnout takové události jako ztráta klíčových zaměstnanců bývá velmi obtížné, je větší úsilí věnováno práci s procesními a systémovými riziky, která jsou přece jen lépe měřitelná.
Řízení rizik v pojišťovně úzce souvisí s řízením kapitálu. Na konci roku 2005 měla funkční kapitálové modely zavedena jen zhruba polovina společností účastnících se průzkumu KPMG97. Neživotní pojišťovny přitom tyto modely používali častěji než pojišťovny životní.
96
Výsledky tohoto průzkumu jsou shrnuty v dokumentu s názvem Risk and Capital Management for Insurers –
Second annual survey of capital assessment practice in the insurance sector, 2006, který je dostupný na internetových stránkách společnosti KPMG (www.kpmg.cz). 97
Ovšem 68 % společností, které použitelnou metodiku zatím nemají, ji v budoucnosti hodlá zavést.
71
Tento rozdíl je patrný hlavně na pojistném trhu mimo EU (svůj kapitál zde na konci roku 2005 řídilo 58 % neživotních a pouze 29 % životních pojišťoven).
Graf č. 6:
Pro jaké typy rizik vyvinula vaše společnost systém jejich řízení? (v %)
Operační riziko
65 70
Tržní riziko Úrokové riziko
65
Riziko likvidity
67
Obchodní riziko
74 69
Právní riziko Pojistné riziko ŽP
83
Pojistné riziko NP
75 0
20
40
60
80
100
Pozn.: Společnost KPMG používá jiné členění rizik, než jaké jsem uvedla v kapitole 3. Zde bylo obchodní a právní riziko součástí rizika operačního.
Pramen: KPMB International: Risk and Capital Management for Insurers – Second annual survey of capital assessment practice in the insurance sector, 2006.
Co se úrovně řízení rizik a kapitálu v pojišťovacích institucích v různých zemích světa týče, lze pozorovat značné rozdíly. Ty jsou způsobeny především odlišným přístupem jednotlivých státních regulátorů k této problematice. První příčku v kvalitě řízení rizik a kapitálu dlouhodobě obsazují Bermudy. Nástroje pro řízení rizik hromadně používají také pojišťovny ve Velké Británii nebo v Singapuru. Rostoucí zájem firem o metody řízení rizik a kapitálu (zejména jako důsledek očekávaného přijetí Solvency II) se projevuje hlavně ve Francii či Německu. Mírně pozadu jsou s řízením rizik zatím Spojené státy americké, Švédsko, Polsko, Irsko. Ovšem i v těchto zemích se situace za posledních několik let výrazně zlepšila. Mezi státy, které se oblastí rizikového managementu dosud příliš nezabývaly, patří např. Itálie.
5.1.1 Situace v ČR Řízení rizik a kapitálu v pojišťovnách působících na území České republiky je, dle vyjádření KPMG98, na relativně nízké úrovni. Ze strany regulátora totiž dosud nebyl vyvíjen přílišný
98
KPMB International: Risk and Capital Management for Insurers – Second annual survey of capital assessment
practice in the insurance sector, 2006.
72
tlak na zlepšení současné situace (srovnatelný například s praxí v západní Evropě či v oboru bankovnictví). Většina našich pojišťoven se sice myšlenkou řízení rizik zabývá, ale jen málo z nich má zavedeny odpovídající systémy pro jejich řízení. Zdá se, že pojistitelé se změnami v této oblasti čekají až na přijetí nového modelu regulace pojišťovnictví, tzv. Solvency II (viz kapitola 5.2.).
Jak k řízení rizik přistupují konkrétní české pojišťovny, jakým rizikům věnují největší pozornost a jak se připravují na zavedení přísnějších pravidel v rámci Solvency II? Odpovědi na tyto otázky mi poskytli pracovníci České pojišťovny, ČSOB Pojišťovny, Pojišťovny České spořitelny a AXA životní pojišťovny. Podle předběžných údajů České asociace pojišťoven zaujímali tyto čtyři pojišťovny v minulém roce celkem 44, 41 % českého pojistného trhu (dle ukazatele předepsané pojistné). Konkrétně se jedná o naši první, čtvrtou, sedmou a dvanáctou největší pojišťovnu (bráno po řadě).
Všichni výše zmínění pojistitelé považují rizikový management za velmi důležitý. Shodují se i v tom, že řízení rizik se pozitivně projevuje na výsledcích jejich hospodaření (např. v ČSOB pojišťovně se díky lépe nastaveným preventivním opatřením proti podvodnému jednání klientů rok od roku významně zvyšuje podíl nevyplacených pojistných plnění z důvodu podezření ze spáchání pojistného podvodu). Přestože uvedené pojišťovny většinu svých rizik nějakým způsobem řídí, je jejich přístup k této problematice, především z hlediska organizačního uspořádání, odlišný.
Česká pojišťovna a.s. Řízení rizik v České pojišťovně bylo podrobně popsáno v předcházející kapitole – připomenu pouze, že zde existuje útvar Enterprise risk managementu a Odbor risk managementu a za nevýznamnější rizika jsou považovány tržní rizika a riziko pojistné. V souvislosti se Solvency II se ČP snaží zdokonalit svůj vnitřní kontrolní systém tak, aby byla schopna formulovat požadavky na potřebný ekonomický kapitál s ohledem na svůj rizikový profil.
ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB V ČSOB Pojišťovně je už cca 2 roky ustaven Odbor řízení rizik. Je řízen místopředsedou představenstva a v organizační struktuře spadá do přímé podřízenosti generálnímu řediteli. V dnešní době zde pracuje cca 5 zaměstnanců. Speciální pozornost pojišťovna věnuje pojistnému riziku, ALM riziku (riziko vyplývající z řízení aktiv a pasiv) a operačnímu riziku. 73
Co se příprav na přijetí Solvency II týče, má ČSOB Pojišťovna svého zástupce v pracovní skupině Solvecy II99.
Pojišťovna České spořitelny, a.s. Problematika řízení rizik není v Pojišťovně České spořitelny řešena komplexně na jednom místě (tzn. neexistuje žádný útvar řízení rizik), ale v rámci specializovaných útvarů. Například právní oddělení a oddělení vnitřní bezpečnosti se starají o operační rizika a oddělení kontrolingu a pojistní matematici se starají o finanční a pojistná rizika. Chybí zde tedy „koordinační centrum“, které by vedlo celkový přehled jednotlivých rizik a monitorovalo a koordinovalo aktivity jednotlivých zainteresovaných pracovníků.
Největší důraz je kladen na pojistná a ALM rizika. Sledování tržních a kreditních rizik je spíše nárazové a jde napříč jednotlivými útvary pojišťovny. Za největší problém jsou považována operační rizika – ta jsou sice velice dobře formálně postižena v předpisové základně společnosti, nicméně to je podoba poněkud strnulá a faktická úspěšnost je přímo závislá na kázni při jejich dodržování.
I Pojišťovna České spořitelny sleduje vývoj kolem Solvency II. V minulosti se vybraní pracovníci zúčastnili školení na toto téma pořádaného odborníky z KPMG. V současné době společnost začíná pracovat v rámci pracovní skupiny Solvency II.
AXA životní pojišťovna a.s. Ani AXA životní pojišťovna nemá speciální oddělení řízení rizik. Risk managery bývají manageři druhé a třetí úrovně řízení. Ti v průběhu roku provádějí kontroly jednotlivých rizik100 – vyjadřují se k tomu, zda je dané riziko pro společnost stále významné a jestli ji neohrožuje nějaké další riziko, zamýšlejí se také nad stávajícími opatřeními ke zmírnění rizik a nastavenými kontrolami (je přesně vymezeno kdo, jakým způsobem a kdy má kontrolu provést i to, kde budou uloženy výsledky jednotlivých kontrol). Pokud není stanoveno jinak, jsou tyto kontroly jednou ročně testovány (nezávislá osoba prověří, jsou-li prováděny tak, jak bylo naplánováno).
99
Cílem této pracovní skupiny je reagovat na připravovanou legislativu v oblasti pojišťovnictví na území
Evropské unie. V tuto chvíli její práce spočívá hlavně ve sledování dostupných publikací k této problematice a jejich připomínkování. 100
Jaká rizika AXA životní pojišťovna považuje za nejdůležitější odmítla prozradit.
74
AXA celosvětově velmi úzce spolupracuje na přípravě Solvency II. Nedávno např. v Paříži pořádala konferenci právě k Solvency II.
5.2 Solvency I vs. Solvency II Současný systém regulace pojišťovnictví ve státech Evropské unie (EU) vychází z pokynů tzv. Solvency I. Ačkoliv v minulosti tento model fungoval poměrně spolehlivě, dnes je považován za zastaralý, neboť nezohledňuje skutečná rizika, kterým je pojišťovna v důsledku své činnosti vystavena. Výpočet jejích kapitálových požadavků je tak založen na velikosti portfolií, nikoliv na reálném rizikovém profilu společnosti (rizika se oceňují paušálně podle předem dané formule, přičemž není brán ohled na skladbu aktiv držených pojišťovnou ani na netechnická rizika)101.
Výraznou změnu v této sféře by měl přinést nový režim solventnosti, tzv. Solvency II, na jehož základě by pojistitelé měli zavést komplexní systém řízení rizik. Očekává se, že model Solvency II nabude plné účinnosti nejdříve v roce 2009. Jeho základní charakteristiku můžeme shrnout do následujících bodů102: » východiskem je Basel II (tj. systém rizikově orientované regulace bankovnictví v rámci EU), » předpokládá integrovaný přístup ke všem druhům rizik, kterými je pojišťovna ohrožena (tj. riziko pojistné, úvěrové, tržní, operační, likvidity i ALM riziko), » zvyšuje kvalitativní a kvantitativní požadavky na měření a řízení rizik, » stanovuje kapitálové požadavky v závislosti na riziku, » povzbuzuje tvorbu interních modelů pro výpočet kapitálových požadavků (modely budou prověřovány a schvalovány regulátorem), » klade vyšší požadavky na zveřejňování informací a reporting, » uplatňuje regulaci na úrovni právního celku. 101
Navíc, jak upozorňuje pracovní skupina Solvency II (Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné
shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR ), pokud kapitálové požadavky nejsou založeny na skutečném rizikovém profilu, dochází k rozporu mezi výpočtem regulatorního kapitálu (vyžaduje regulátor) a ekonomického kapitálu (vyžaduje vlastník nebo udržení ratingu) a pojišťovna je motivována k provádění tzv. regulatorní kapitálové arbitráže. V rámci ní provede restrukturalizaci portfolia tak, že se podstatně sníží kapitálové požadavky, aniž by došlo ke změně rizikového profilu. 102
Zpracováno dle Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného
vývoje a předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR.
75
5.3 Tendence ve vývoji řízení rizik pojišťovny v globálním světě V poslední době přibývá rizik, které mohou negativně ovlivnit hospodaření pojišťoven (jde zejména o nárůst hrozby přírodních katastrof, terorismu, internetových virů či zranitelnost akciového trhu). Pojistitelé si samozřejmě tuto skutečnost uvědomují, a proto začínají klást větší důraz na řízení rizik a kapitálu. K aktivnějšímu přístupu k této problematice jsou navíc nuceni zpřísňujícími se pravidly ze strany regulačních orgánů (příkladem může být již zmíněná Solvency II) i silnou konkurencí na pojistném trhu – pro klienty a investory jsou totiž mnohem zajímavější ty společnosti, které se o svá rizika zajímají a snaží se je minimalizovat. Také hodnocení ratingových agentur bude pojistitele stále více motivovat k vyšší efektivitě v oblasti řízení rizik103.
Jakým směrem se bude rizikový management v pojišťovnictví vyvíjet v budoucnosti? Především se pojišťovny na celém světě budou snažit lépe porozumět rizikům, která podstupují, a zavést komplexní systémy jejich řízení. Souvisí to mj. s tím, že požadavek na kapitálovou vybavenost by již neměl záviset pouze na paušálním ocenění pojistně technického rizika, ale měl by zohledňovat všechna rizika pojišťovny, včetně její schopnosti tato rizika identifikovat, klasifikovat, ocenit a hlavně řídit.
Domnívám se, že v příštích letech se pojišťovny budou více soustředit na problematiku agregace rizik. Podle zjištění společnosti KPMG104 existuje totiž jen malá pravděpodobnost, že se více rizikových situací vyskytne současně. Objem potřebného kapitálu pro krytí všech rizik dohromady je proto zpravidla menší, než by byl součet kapitálů potřebných pro pokrytí jednotlivých rizik. Tento tzv. efekt diverzifikace však mohou pojišťovny využít jen tehdy, řídí-li svá rizika komplexně.
Pojišťovny by se měli více zaměřovat také na vývoj a používání vlastních modelů pro výpočet kapitálových požadavků. Vlastní modely lépe odráží rizikový profil dané pojišťovny – v porovnání se standardním modelem, který je dán regulátorem, by tedy měly generovat nižší nároky na kapitál. Jejich vývoj je velice náročný (jak finančně, tak i s ohledem na
103
Za dvě hlavní překážky efektivního řízení rizik a kapitálu přitom pojišťovací instituce považují nedostatek
adekvátních údajů a nedostatek kvalifikovaného personálu. 104
KPMB International: Risk and Capital Management for Insurers – Second annual survey of capital
assessment practice in the insurance sector, 2006.
76
kvalifikované odborníky a kvalitní vstupní data). Zejména menší pojišťovny tak zřejmě upřednostní požívání standardních modelů.
V centru pozornosti pojistitelů by měla být i oblast operačních rizik. Studie společnosti KPMG105 uvádí, že pro vytvoření funkčního modelu pro jejich řízení potřebuje společnost kvalitní informace minimálně za posledních pět let. Pojišťovny však taková data zatím nemají k dispozici. Musí se proto v příštích letech pokusit zvládnout operační rizika pomocí jiných alternativních způsobů (např. s využitím metody scénářů).
Rizikový management v pojišťovnictví je obor s velmi krátkou historií. Zejména menší země (resp. menší pojišťovny) jsou proto při vývoji systémů řízení rizik a kapitálu limitovány nedostatkem adekvátních údajů a kvalifikovaného personálu. Tento stav by se však měl postupně zlepšovat a v budoucnosti by v tomto směru nemělo docházet k významnějším problémům.
Vzhledem k tomu, že řízení rizik je činnost, jejíž úspěch závisí z velké částí na lidské činnosti, měly by se pojišťovny do budoucna zabývat také otázkou motivace svých risk managerů. Rizikově upravené měření výkonnosti přitom umožňuje hodnocení příslušných pracovníků na základě dosažených výsledků – lze tedy očekávat, že právě tímto směrem se pojišťovny vydají.
105
KPMB International: Risk and Capital Management for Insurers – Second annual survey of capital
assessment practice in the insurance sector, 2006.
77
Závěr Mnohé faktory, které v dnešní době ovlivňují podnikatelské prostředí, jsme v minulosti buď neznali, nebo jejich působení nebylo tak intenzivní – jako příklad lze uvést přírodní katastrofy či rozvoj nových technologií. Tyto změny pro firmy samozřejmě znamenají nová rizika. Pokud chtějí být podnikatelé úspěšní i v těchto podmínkách, musí se naučit tato rizika zvládat. Nejúčinnější obranou proti rostoucím rizikům je zavedení efektivního systému jejich řízení. Řízení rizik je charakterizováno jako činnost, která je zaměřena na snižování současných a budoucích rizik, jejich příčin i následků.
Cílem mé diplomové práce bylo objasnit problematiku řízení rizik v pojišťovně – přiblížit obecné principy řízení rizik, charakterizovat rizika v činnosti pojistitele, uvést specifika jejich řízení, provést analýzu řízení rizik v konkrétní české pojišťovně, popsat současnou úroveň řízení rizik v pojišťovnictví a nastínit tendence budoucího vývoje v této oblasti. Tento cíl se mi podařilo naplnit, text na předchozích stránkách podrobně pojednává o všech výše zmíněných tématech.
Proces řízení rizik v pojišťovně (stejně jako v jiných podnicích) lze rozdělit do tří etap – identifikace rizika, jeho zhodnocení a následné zvládnutí. V rámci první fáze se pojistitel snaží rozpoznat všechna možná rizika, která ho ohrožují. Během druhé fáze musí určit vliv identifikovaných rizik na svou finanční situaci. Nakonec je potřeba přijmout taková opatření, která minimalizují pravděpodobnost vzniku rizika i velikost případných škod.
Specifika rizikového managementu v pojišťovnictví vyplývají z toho, že pojišťovny spravují finanční prostředky svých klientů a jejich činnost (tedy i oblast řízení rizik) podléhá státní regulaci. Navíc, pojistitelé se kromě vlastních rizik musí vypořádat také s riziky cizími (tj. s riziky pojištěných). Na vlastní rizika přitom můžou působit přímo, zejména prostřednictvím zajištění. Cizí rizika je však možné ovlivnit pouze zprostředkovaně, a proto je jejich regulace poměrně složitá. V praxi pojišťovny k tomuto účelu používají různé ekonomické nástroje, např. spoluúčast a slevy na pojistném.
Mezi konkrétní rizika ohrožující pojistitele patří riziko pojistné, tržní, úvěrové, operační, riziko likvidity a riziko nesolventnosti. S těmito riziky se můžeme běžně setkat i u jiných podnikatelských subjektů. Výjimku tvoří pouze riziko pojistné, které je typické právě pro 78
oblast pojišťovnictví. Co se řízení jednotlivých rizik týká, největší potíže pojišťovnám činí operační rizika, a to kvůli nedostatku kvalitních informací.
Úroveň rizikového managementu v České republice je poměrně nízká. Většině pojišťoven se dosud nepodařilo zkoncipovat platformu, která by se riziky zabývala komplexně, organizovaně a systematicky za pojišťovnu jako celek. Nejpropracovanější strukturou řízení rizik na našem pojistném trhu disponuje zřejmě Česká pojišťovna. Od poloviny loňského roku zde existuje útvar tzv. Enterprise risk managementu, který je odpovědný za řízení vlastních rizik. Kromě tohoto má ČP ještě Odbor risk managementu, jehož cílem je především zvyšování provozní bezpečnosti pojištěných podniků.
Pojistitelé si pořád víc uvědomují ekonomické přínosy vyplývající z kvalitního systému řízení rizik a kapitálu. Proto se domnívám, že během příštích let se celosvětová úroveň v této oblasti výrazně zvýší. K tomu přispějí také přísnější regulační pravidla orgánů dozoru v jednotlivých zemích. Např. pojišťovnám na území Evropské unie, které se řízením rizik z vlastní iniciativy zatím nezabývají, brzy zkomplikuje život již zmíněná směrnice Solvency II. Ta s sebou mj. přinese svázání kapitálových požadavků se skutečnými riziky a bude povzbuzovat tvorbu interních modelů pro jejich výpočet. Je však třeba stále mít na paměti, že žádný model nedokáže předvídat pravděpodobnost výskytu rizika či objem kapitálu potřebného pro jeho eliminaci naprosto přesně.
Jako hlavní překážky při zavádění kvalitních systémů řízení rizik a kapitálu pojišťovny uvádějí
nedostatek
zaměstnanců
s adekvátními
znalostmi,
potíže
s dostupností
a
shromažďováním dat a vysoké implementační náklady. Tyto komplikace jsou přitom patrné zejména v menších pojišťovnách, případně v menších zemích.
Velkou výzvou v několika příštích letech budou, opět především pro menší pojišťovny, operační rizika spojená s omezenou zastupitelností klíčových pracovníků. Případná dlouhodobá nepřítomnost jednoho nebo několika z nich může mít za určitých předpokladů fatální důsledky pro chod pojišťovny. Je tedy nutné, aby se pojistitelé s tímto problémem vypořádali.
79
Seznam použité literatury a dalších pramenů Monografie [1]
BLAŽEK, L.: Úvod do teorie řízení podniku. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 136s. ISBN 80-210-2085-7.
[2]
CIPRA, T.: Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. 1.vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2002. 271s. ISBN 80-86119-54-8.
[3]
CIPRA, T.: Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004, 260s. ISBN 80-247-0838-8.
[4]
ČEJKOVÁ, V., MARTINOVIČOVÁ, D.: Pojišťovnictví. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2003. 133s. ISBN 80-214-2404-4.
[5]
ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F.: Pojistná ekonomika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 145s. ISBN 80-210-32-88-X.
[6]
ČEJKOVÁ, V., ŠEDOVÁ, J., ČAPKOVÁ, D.: Pojišťovnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 177s. ISBN 80-210-2574-8.
[7]
ČUNDERLÍK, D.: Podnikatelské riziko. 1. vyd. Bratislava: Ekonom, 1996. 216s. ISBN 80-225-0740-7.
[8]
DAŇHEL, J.: Kapitoly z pojistné teorie. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2002, 140s. ISBN 80-245-0306-9.
[9]
DUCHÁČOVÁ, E.: Principy pojištění a pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2003. 118s. ISBN 80-86119-67-X.
[10]
HECZKOVÁ, M.: Marketing malých a středních firem. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 1999. 135s. ISBN 80-7248-039-1.
[11]
CHOVAN, P.: Poistná ekonomika I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1996. 165s. ISBN 80-210-1447-4.
[12]
CHOVAN, P.: Poistná ekonomika II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. 210s. ISBN 80-210-1511-X.
[13]
SMEJKAL, V., RAIS, K.: Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 270s. ISBN 80-247-0198-7.
[14]
SMEJKAL, V., RAIS, K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 296s. ISBN 80247-1667-4
80
[15]
TICHÝ, M.: Ovládání rizika: analýza a management. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 396s. ISBN 80-7179415-5.
[16]
UYEMURA, D. G., DEVENTER, D. R.: Financial risk management in banking: the theory & application of asset & liability management. -- New York: McGraw-Hill, 1993, 361s. ISBN 1557383537
[17]
VALACH, J.: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2005. 465s. ISBN 80-86929-01-9.
[18]
VÁVROVÁ, E., DOLOŽÍLKOVÁ, M., STUCHLÍK, R.: Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz. 1. vyd. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000. 86s. ISBN 80-7157-487-2.
[19]
VEBER, J. a kol.: Management II. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. 168s. ISBN 80-7079-406-2.
Články z časopisů [20]
GASCOIGNE, R. a LOZCI, I. Řízení rizik: výzva pro pojišťovny. Pojistný obzor, 2006, roč. 83, č. 10, s.6-9.
[21]
PULCHART, V. Řízení operační rizik v pojišťovně (Můžeme se poučit v bankovním sektoru?). Pojistný obzor, 2006, roč. 83, č. 8, s. 13.
Výroční zprávy [22]
Výroční zpráva České pojišťovny, a.s. za rok 2003
[23]
Výroční zpráva České pojišťovny, a.s. za rok 2004
[24]
Výroční zpráva České pojišťovny, a.s. za rok 2005
Právní předpisy [25]
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů
[26]
Vyhláška MF č. 303/2004 Sb., kterou se kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví
[27]
Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem
[28]
Vyhláška MF č. 96/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb.
81
Internet [29]
http://www.cap.cz
Česká asociace pojišťoven
[30]
http://www.cnb.cz
Česká národní banka
[31]
http://www.cpoj.cz
Česká pojišťovna a.s.
[32]
http://kpmg.cz
KPMG International
Ostatní zdroje [33]
Česká asociace pojišťoven: Solvency II ?! – Stručné shrnutí současného stavu, očekávaného vývoje a předpokládaných dopadů pro pojišťovny v ČR. [on-line]. [cit. 26. března 2006]. Dostupné na WWW:
.
[34]
KPMB International: Risk and Capital Management for Insurers – Second annual survey of capital assessment practice in the insurance sector, 2006. [on-line]. [cit. 26. března 2006]. Dostupné na WWW: < http://www.kpmg.cz/czech/images/but/ Risk_Capital_Management_for_Insurers_2006.pdf >.
82
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka č.1:
Reakce na nepříznivý vývoj poptávky..........................................................26
Tabulka č.2:
Rizika pojišťoven..........................................................................................34
Tabulka č.3:
Podíl zajistitelů na předepsaném pojistném ČP - neživotní pojištění...........59
Tabulka č.4:
Podíl zajistitelů na předepsaném pojistném ČP - životní pojištění...............59
Tabulka č.5:
Vývoj škodovosti v ČP od roku 2000...........................................................61
Tabulka č.6:
Citlivost finančních aktiv a závazků na změny úrokových sazeb (v tis. Kč)63
Tabulka č.7:
Finanční aktiva a závazky ČP členěné podle hlavních měn .........................64
Tabulka č.8:
Koncentrace úvěrového rizika ČP dle obchodních odvětví (v tis. Kč).........65
Tabulka č.9:
Koncentrace úvěrového rizika ČP z územního hlediska (v tis. Kč) .............65
Tabulka č.10:
Rezervy postoupené externím zajistitelům poddle ratingového hodnocení agentury Standard&Poor’s (v %)................................................................67
Tabulka č.11:
Zbytková splatnost finančních aktiv a závazků ČP (v tis. Kč) .....................68
Tabulka č.12:
Vývoj solventnosti České pojišťovny v životním a neživotním pojištění od roku 2002 (v mld. Kč).................................................................................69
Seznam grafů Graf č. 1:
Metodologie risk managementu............................................................................20
Graf č. 2:
Rizikové pozice.....................................................................................................23
Graf č. 3:
Možnosti finančního krytí rizika v závislosti na jeho frekvenci a velikosti .........25
Graf č. 4:
Náhodné pojistně technické riziko........................................................................36
Graf č. 5:
Pojistně technické riziko změn .............................................................................36
Graf č. 6:
Pro jaké typy rizik vyvinula vaše společnost systém jejich řízení? (v %)............72
83
Seznam příloh Příloha č. 1:
Proces risk managementu – rozhodovací strom ...............................................85
Příloha č. 2:
Příklad dokumentace pro vypracování rizikové zprávy ...................................86
Příloha č. 3:
Možný obsah dotazníku pro posouzení požárního rizika .................................87
Příloha č. 4:
Limity položek skladby finančního umístění....................................................88
Příloha č. 5:
Přístup vybraných zemí k řízení rizik v pojišťovnictví ....................................90
84
Příloha č. 1: Proces risk managementu – rozhodovací strom (Pramen: Čunderlík, D.: Podnikatelské riziko. Bratislava, 1996. s. 89.)
ne
Existuje riziko?
Stop
ano Příčiny a druhy rizika
Identifikace rizika
vysoký Kvantifikace stupně rizika
Analýza rizika
normální
Může být riziko eliminováno? ano
Kvantifikace vlivu rizika na podnikatelskou činnost
ne
Eliminace
nízký
Je důležité? ne
ano
Může být omezeno?
Ochrana Omezení
ano
Plánování
ne Bylo analyzováno sekundární riziko?
Je katastrofické? ano
ne
Volba rozhodnutí
Zastavení rizika ve firmě
Náklady
Rezervy
Transfer rizika
Finanční záruky
Stabilizační program
Organizace
Technologie
Výrobek
85
Partner
Pojištění
Příloha č. 2: Příklad dokumentace pro vypracování rizikové zprávy (Pramen: Čejková, V., Nečas, S., Řezáč, F.: Pojistná ekonomika. Brno, 2003. s. 41.)
Dokumentace potřebná pro vypracování rizikové zprávy může obsahovat např.: a) celkový přehledný plán s vyznačením nejcennějšího místa pojištění (tedy místa s největší agregovanou pojistnou částkou pro živelní pojištění a pojištění přerušení provozu), ze kterého jsou zřejmé: o druh činnosti v jednotlivých objektech, o rozmístění a druh použitých stabilních hasicích přístrojů, o pokrytí objektu elektrickou požární signalizací, o rozdělení závodu do požárních komplexů; b) přehled objektů na nejcennějším místě pojištění, z něhož lze vyčíst: o využití objektů a jednotlivých podlaží, o rok výstavby, půdorysnou plochu, počet nadzemních a podzemních podlaží, o konstrukční prvky, místa se zvýšeným požárním nebezpečím, o vybavení elektronickým požárním systémem (EPS) a hasicím zařízením; c) rozdělení pojistných částek na jednotlivých místech pojištění a požárních komplexech na nejcennější pojištění, d) zprávu o prohlídce s následujícími faktografickými údaji: o druh činnosti, o druh skladovaných a vyráběných látek, o nebezpečné výrobní postupy a technologie, o externí rizikové faktory, o provádění předepsaných kontrol a údržby přenosných hasicích přístrojů, stabilních hasicích zařízeních (SHZ), elektrické požární signalizace, hydrantů, hromosvodů, elektrických instalací, budov, strojů apod., o protipožární zabezpečení (dojezd jednotek požární ochrany, vodní zdroje, vybavení EPS, SHZ apod.), o ostraha místa pojištění, o hodnota pravděpodobné/odhadované maximální škody se zahrnutím škody vzniklé v důsledku přerušení provozu (včetně definice pravděpodobné/odhadované maximální škody), o škodní průběh za posledních 5 let; e) souhrnnou charakteristiku míst pojištění z hlediska rizika povodeň-záplava. 86
Příloha č. 3: Možný obsah dotazníku pro posouzení požárního rizika (Pramen: Čejková, V., Nečas, S., Řezáč, F.: Pojistná ekonomika. Brno, 2003. s. 42.)
Dotazník pro posouzení požárního rizika obsahuje zpravidla otázky týkající se: identifikace klienta (firma, název, adresa, počet zaměstnanců, kontaktní osoby, převažující činnost); legislativních požadavků (splnění podmínek kolaudačního rozhodnutí, osoba odpovědná za požární ochranu, předepsaná dokumentace požární ochrany (PO) apod.); popisu objektu a činnosti (zabezpečení proti blesku, způsob vytápění objektu s uvedením druhu paliva a umístění kotelny, skladování tlakových láhví, hořlavých kapalin I. a II. třídy včetně množství, skladování radioaktivních nebo toxických látek, existence míst s nebezpečím výbuchu, používání nebezpečných výrobních postupů jako je např. lakování, stříkání, zpracování dřeva, plastů, kalení v oleji, práce s otevřeným ohněm apod.); umístění objektu a externích rizikových faktorů (umístění objektu na samotě, příp. v těžko dostupném terénu (hory, lesy); existence externích rizikových faktorů – nebezpečí povodní, sesuvy půdy, přenos požáru, riziko leteckých nehod, poškození dopravními prostředky apod.); charakteristiky objektu z hlediska organizace, pořádku a údržby (úroveň pořádku a čistoty, odstraňování odpadu, stav únikových, zásahových a příjezdových cest a komunikací, přístup k hydrantům, hydrantovým skříním, hasicím přístrojům, uzávěrům vody, plynu a hlavním rozvodovým skříním, provádění revizí a kontrol hasicích přístrojů, hasicích zařízení, elektronického požárního systému (EPS), hromosvodů, hydrantů a elektrických zařízení s uvedením data poslední kontroly); požární ochrany (existence EPS schváleného typu pro celý objekt nebo jeho část, napojení na místo se stálou obsluhou v objektu, resp. profesionální jednotku PO, způsob ohlašování požáru, existence vodovodu, stálé zásoby vody a hydrantů v místě objektu i mimo něj, existence jiných hasicích zařízení, doba dojezdu profesionální jednotky PO, existence požárních hlídek v objektu); žhářství (oplocení a osvětlení pozemku, ostraha objektu externí firmou, instalace zabezpečovací signalizace napojené na pult centralizované ochrany nebo na místo se stálou obsluhou v objektu).
87
Příloha č. 4: Limity položek skladby finančního umístění (Pramen: Vyhláška MF č.303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví a Vyhláška MF č. 96/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb.)
(odst. 1) Pro jednotlivé položky skladby finančního umístění pojišťovny platí tyto limity: a) pro dluhopisy vydané členským státem (myšleno členským státem Evropské unie – pozn. aut.) nebo jeho centrální bankou a dluhopisy, za které převzal záruku členský stát, 75 % z celkových technických rezerv, b) pro dluhopisy vydané bankami a obdobnými úvěrovými institucemi členských států 50 % z celkových technických rezerv, přičemž dluhopisy vydané jednou bankou nesmí překročit 20 % z celkových technických rezerv, c) pro kotované dluhopisy vydané obchodními společnostmi 20 % z celkových technických rezerv s tím, že dluhopisy vydané jednou společností nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv, d) pro pokladniční poukázky 75 % z celkových technických rezerv, e) pro kotované komunální dluhopisy 20 % z celkových technických rezerv, přičemž komunální dluhopisy vydané jedním subjektem nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv, f) pro půjčky, úvěry a jiné pohledávky, jejichž splnění je zajištěno bankovní zárukou, 10 % z celkových technických rezerv s tím, že stejnému vypůjčovateli lze poskytnout půjčku maximálně do výše 5 % celkových technických rezerv, g) pro směnky, jejichž splnění je zajištěno bankovním směnečným rukojemstvím (bankovním avalem), 10 % z celkových technických rezerv, h) pro nemovitosti na území členských států 20 % z celkových technických rezerv, pozemek nebo budova zapsaná v katastru nemovitostí jako jedna nemovitost nesmí překročit 10 % z celkových technických rezerv, i) pro hypoteční zástavní listy 50 % z celkových technických rezerv, přičemž hypoteční zástavní listy vydané stejným emitentem nesmí překročit 20 % z celkových technických rezerv, j) pro kotované akcie až do výše 10 % z celkových technických rezerv, přičemž akcie vydané jedním emitentem nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv, k) pro vklady a vklady potvrzené vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem u bank, které mají povolení působit na území členských států jako banka, 50 % z celkových technických rezerv; tyto vklady u jedné banky nesmí překročit 20 % z celkových technických rezerv; tato položka nezahrnuje běžné účty, ze kterých jsou hrazeny provozní náklady, l) pro předměty a díla umělecké kulturní hodnoty oceněná nejméně 2 znalci, za podmínky jejich pojištění pro případ poškození, zničení, ztráty nebo odcizení u jiné pojišťovny 5 % z celkových technických rezerv, m) pro dluhopisy vydané Evropskou investiční bankou, Evropskou centrální bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj nebo Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj, 75 % z celkových technických rezerv,
88
Příloha č. 4: Limity položek skladby finančního umístění – pokračování
n) pro cenné papíry vydané jednotkou kolektivního investování 20 % z celkových technických rezerv; tyto cenné papíry vydané jedním emitentem nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv.
(odst. 2) Finanční umístění dále zahrnuje: a) zahraniční cenné papíry, s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu členských států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, až do výše 10 % z celkových technických rezerv, cenné papíry vydané jedním emitentem nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv, b) půjčky pojištěným, kteří uzavřeli s pojišťovnou smlouvu na životní pojištění, až do výše 5 % z celkových technických rezerv, c) zajišťovací deriváty; tyto zajišťovací nástroje smí zajišťovat pouze položky uvedené v odstavci 1 a odstavci 2 písm. a); přitom zajišťovací deriváty jako položka finančního umístění nesmí překročit 5 % z celkových technických rezerv, d) pohledávky za zajišťovnami až do výše 50 % z celkových technických rezerv; tyto pohledávky mohou pojišťovny použít do skladby finančního umístění až po odečtení všech závazků vůči zajišťovnám.
Finanční umístění podle odstavců 1 a 2, s výjimkou dluhopisů podle odstavce 1 písm. a), pokladničních poukázek podle odstavce 1 písm. d), kotovaných komunálních dluhopisů podle odstavce 1 písm. e) a státních dluhopisů vydaných v jiném než členském státě, vztahující se k jedné osobě nebo ke skupině osob, které jsou v postavení osoby ovládající a ovládané, je limitováno 15 % z celkových technických rezerv.
Finanční umístění podle odstavce 1, s výjimkou písmen a), d), h), k), l), m), úvěrů podle písmene f) poskytnutých státním nebo regionálním anebo místním orgánům nebo mezinárodním organizacím, jejichž členem je jeden nebo více členských států, a finanční umístění podle odstavce 2, s výjimkou písmene d), je u jedné osoby limitováno 5 % z celkových technických rezerv. Limit pro jednu osobu podle věty první lze zvýšit na 10 % z celkových technických rezerv za podmínky, že pojišťovna neinvestuje více než 40 % objemu celkových technických rezerv do finančního umístění podle věty první u osob, u kterých investuje více než 5 % z celkových technických rezerv.
89
Příloha č. 5: Přístup vybraných zemí k řízení rizik v pojišťovnictví (Pramen: Gascpogne, R. a Lozci, I. Řízení rizik: výzva pro pojišťovny. Pojistný obzor, 2006, roč. 83, č. 10, s. 6-9.)
Bermudy: V oblasti risk managementu disponují Bermudy velkým množstvím talentovaných odborníků s dlouholetými zkušenostmi. Země se proto v posledních dvaceti letech stala hlavním centrem pro poskytování služeb mezinárodního pojištění i zajištění. Jednotlivé společnosti navíc stále pokračují ve zlepšování metod používaných při řízení rizik. Přístup tamních společností k problematice řízení rizik a kapitálu by mohl sloužit jako vzorový příklad pro ostatní země. Francie: Díky dlouhodobě sílící regulaci roste ve Francii zájem pojišťoven o metody řízení rizik a kapitálu. Vlastní interní modely však v současnosti používá jen málo pojistitelů. V rámci příprav na Solvency II definoval francouzský regulátor standardní formát pro výpočet alokovaného kapitálu. Hongkong: Systém řízení rizik a kapitálu je v Hongkongu méně vyvinutý než v jiných asijských ekonomikách, jako například na Tchaj-wanu nebo v Singapuru. Zabývají se jím spíše životní pojišťovny, které jsou často ve vlastnictví zahraničních firem. Mezi největší výzvy pro hongkongské pojišťovatele patří nutnost nalézt dostatečné zdroje pro financování ambiciózních plánů zaměřených na rostoucí kontinentální čínskou ekonomiku. Irsko: Irský pojistný trh je prozatím charakteristický málo kvalitními kapitálovými modely. Odborníci očekávají přísnější regulaci v důsledku přijetí evropské směrnice o zajištění (tzv. Reinsurance Directive), jejíž implementaci nyní dokončuje irský finanční regulátor. Stejně jako mnohé další malé země, rovněž Irsko trápí nedostatek vzdělaných odborníků. Bezproblémové není ani shromažďování vhodných historických dat potřebných pro vytváření ekonomických kapitálových modelů. Itálie: Italské společnosti se komplexním řízením rizik a kapitálu zatím příliš nezabývaly. Zdá se, že se všemi změnami čekají až na přijetí Solvency II. Rámec pro řízení rizik však stanovil tamní regulátor na konci roku 2005 ve směrnici Circolare ISVAP 577/D. Tři největší italské pojišťovací skupiny proto již začaly pracovat na vývoji potřebných interních modelů. Kanada: Na kanadském pojistném trhu mají v oblasti systému řízení rizik a kapitálu jednoznačný náskok společnosti nabízející životní pojištění. Důvodem je zčásti státní regulace, ale také propracovaná účetní metodologie. 90
Příloha č. 5: Přístup vybraných zemí k řízení rizik v pojišťovnictví - pokračování
Německo: Německé pojišťovny rychle pochopily, že Solvency II bude mít silný vliv na jejich obchodní činnost a většina z nich se aktivně zúčastnila první fáze Quantitative Impact Study (QIS I). Společnosti již začaly implementovat modely pro řízení kapitálu a nyní se jejich pozornost postupně obrací k integrovanému řízení rizik. Nizozemsko: Nizozemské pojišťovny mají před sebou v oblasti řízení rizik a kapitálu ještě poměrně dlouhou cestu. Zatím jen několik málo pojišťoven zde úspěšně vyvinulo a používá metodiky pro řízení rizik. Trh je charakteristický vysokou provázaností služeb životního a neživotního pojištění, což musejí firmy zohlednit i při tvorbě modelů. Polsko: Systém řízení rizik a kapitálu není v polských pojišťovnách zatím na takové úrovni, jako v mnoha jiných zemích EU. Výpočtem ekonomického kapitálu pro účely řízení tržních a úvěrových rizik a rizika likvidity se zabývají spíše domácí pobočky nadnárodních společností. Místní regulátor však vyvíjí na pojistitele tlak, aby řízení svých rizik zefektivnili a více zformalizovali. I polské pojišťovny trápí nedostatek potřebných dat, malý počet odborníků a obavy z velkých nákladů na implementaci modelů. Singapur: Řízení rizik a kapitálu je zde na poměrně vysoké úrovni – mj. i díky zpřísnění regulačních opatření v roce 2004. Mnoho pojišťoven disponuje základním modelem pro měření potřebných rizik. Nicméně tato regulátorem daná metodologie není dostatečně vyvinutá, proto více než třetina firem potvrdila, že ji hodlá upravit tak, aby plně vyhovovala jejich potřebám. Spojené státy americké: Americké pojišťovací instituce jsou v řízení rizik mírně pozadu a stále vyvíjejí vhodné modely a metodiky. Pod zvýšeným tlakem regulátorů vyvinuly v posledních letech téměř dvě třetiny dotázaných společností rámec pro řízení právních rizik, necelá polovina tak učinila i v případě operačních rizik. Přestože se tamního trhu přímo nedotknou nařízení Solvency II, mnozí odborníci si od normy slibují stanovení pevných základů a tzv. best praktices, podobně jako tomu bylo v případě bankovního sektoru u souboru pravidel Basel II. Švédsko: Švédské pojišťovny zjišťují, že řízení rizik a kapitálu může být velmi dobrým nástrojem pro efektivní hospodaření, nikoli jen břemeno, na němž trvá regulátor. Výrazné impulsy pro další rozvoj v této oblasti vysílají ministerstvo financí a Institut pro finanční stabilitu v podobě lokalizované verze regulačních pravidel, které budou uvedeny v platnost pravděpodobně v roce 2008. Menší společnosti jsou s implementací v porovnání s jinými zeměmi západní Evropy mírně pozadu. 91
Příloha č. 5: Přístup vybraných zemí k řízení rizik v pojišťovnictví – pokračování
Švýcarsko: Švýcarsko není členem Evropské unie, a proto nebude zavádět Solvency II. Místní regulátor již ale vyvinul vlastní alternativu – tzv. Swiss Solvency Test. Tento důsledný přístup vede velké hráče na trhu k vývoji vlastních interních modelů, zatímco menší pojišťovny preferují standardizované cesty k řízení rizik a kapitálu. Z historického pohledu jsou švýcarské pojišťovny více solventní než jejich evropští konkurenti, mimo jiné také proto, že hlavní rizikový faktor – fluktuace měnového kurzu (většina švýcarské pojišťovací obchodní činnosti se odehrává mimo území země) – vede k větším požadavkům na kapitál. Velká Británie: Výpočet individuálního kapitálového požadavku ukládá britský regulátor všem pojišťovnám na trhu normou z prosince roku 2004 (Integrated Prudential Sourcebook). Firmy proto nástroje pro řízení rizik hromadně používají. I když byl v některých případech podnětem pro implementaci modelů pouze regulátor, pojišťovny přesto přiznávají jejich nesporný obchodní přínos.
92