RIGORÓZNÍ PRÁCE. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVO KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

RIGORÓZNÍ PRÁCE Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy

Mgr. Irena Koláčková 2014

1

Prohlašuji, ţe jsem rigorózní práci na téma: Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

……………………………………. podpis

2

OBSAH 1.

ÚVOD ….. 5

2.

PODSTATA VÝKONU ROZHODNUTÍ A EXEKUCE ….. 7 2.1. Pojem a předmět výkonu rozhodnutí ….. 7 2. 2. Historický vývoj exekučního práva ….. 9 2.3. Prameny právní úpravy ….. 12 2. 4. Principy vykonávacího řízení…..12

3.

PODMÍNKY ŘÍZENÍ ….. 18 3. 1. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy ….. 18 3. 2. Překáţka litispendence a rei iudicatae při výkonu rozhodnutí ….. 20 3. 3. Příslušnost soudu ….. 21 3. 4. Účastníci výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy ….. 22 3. 4. 1. Způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost ….. 22 3. 4. 2. K pojmu účastníka řízení ….. 24 3. 4. 3. Procesní nástupnictví ….. 25 3. 5. Exekuční titul….. 27 3. 5. 1. Obecně o exekučním titulu….. 27 3. 5. 2. Druhy exkučních titulů….. 31

4.

POVAHA

A

PŘEDMĚT

VÝKONU

ROZHODNUTÍ

SRÁŢKAMI

ZE

MZDY…..34 4. 1. Vývoj agendy výkonu rozhodnutí ve vztahu k jednotlivým způsobům provedení..… 34 4. 2. Podstata výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy….. 36 4. 3. Postiţení mzdy manţela povinného….. 42 5.

PŘEDNOSTNÍ A NEPŘEDNOSTNÍ POHLEDÁVKY….. 44

6.

VÝŠE SRÁŢEK ZE MZDY ….. 48 6. 1. Zákonný rozsah sráţek ze mzdy….. 48 6. 1. 1. Nezabavitelná částka….. 48 6. 1. 2. Třetinový systém….. 51 6. 2. Dohoda o výši sráţek ze mzdy….. 53

7.

USNESENÍ O NAŘÍZENÍ SRÁŢEK ZE MZDY….. 56

8.

PRŮBĚH VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY A JEHO MOŢNÉ

ZMĚNY….. 61 3

8. 1. Provádění sráţek ze mzdy….. 61 8. 2. Poddluţnická ţaloba….. 64 8. 2. 1. Poddluţnická ţaloba dle § 292 OSŘ….. 64 8. 2. 2. Poddluţnická ţaloba dle § 296 odst. 1 OSŘ….. 68 8. 3. Neexistence plátce mzdy….. 69 8. 4. Změna plátce mzdy….. 73 8. 5. Několik plátců mzdy….. 77 9.

ODKLAD VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY …..81 9. 1. Obecně k účelu odkladu výkonu rozhodnutí ….. 81 9. 2. Odklad dle § 266 odst. 1 OSŘ a jeho důsledky pro provádění sráţek ….. 83 9. 3. Odklad dle § 266 odst. 2 OSŘ a jeho důsledky pro provádění sráţek ….. 85

10.

ZASTAVENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY….. 89 10. 1. Obecný výklad k zastavení výkonu rozhodnutí ….. 89 10. 2. Zastavovací důvody dle § 268 OSŘ….. 92 10. 3. Zastavovací důvod dle § 290 odst. 1 OSŘ. ….. 96 10. 4. Zastavovací důvod dle § 290 odst. 2 OSŘ. ….. 97

11.

NÁKLADY ŘÍZENÍ ….. 100

12.

VÝKON ROZHODNUTÍ A EXEKUCE SRÁŢKAMI ZE MZDY NA

SLOVENSKU ….. 102 13.

ZÁVĚR ….. 106

14.

RÉSUMÉ ….. 112

PŘÍLOHY SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

4

1. ÚVOD Za téma své rigorózní práce jsem si zvolila výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy a to především z pohledu stávající úpravy. Dané téma pro mne zcela přirozeně vyplynulo z mé právní praxe, ve které se s touto problematikou setkávám. Vzhledem k tomu, ţe jiţ několik let působím jako vyšší soudní úředník na exekučním oddělení okresního soudu, jedná se o téma, které je mi velice blízké. Kdyţ jsem poprvé začala uvaţovat o rigorózní práci, má volba tématu, alespoň tedy v obecné rovině, byla jasná – bude se týkat náplně mé pracovní činnosti. K vytvoření tohoto typu kvalifikační práce totiţ povaţuji za nutné nejen důkladné teoretické znalosti zvolené materie, nýbrţ i jistou praktickou zkušenost týkající se její aplikace v reálném prostředí. Za dobu svého působení u okresního soudu jsem kromě výkonu rozhodnutí přišla do kontaktu také s rozkazním řízením. Výkon rozhodnutí coby téma rigorózní práce jsem nakonec upřednostnila před problematikou rozkazního řízení, neboť mi přišlo nepoměrně zajímavější a rovněţ i rozmanitější z pohledu úkonů soudu na pozici vyššího soudního úředníka. Zvolené téma se jeví jako vysoce aktuální v souvislosti s velkou novelou exekučního řádu a občanského soudního řádu. Daná oblast práva jiţ delší dobu prochází dynamickým vývojem a skýtá tak rozsáhlé moţnosti mapování. Z tohoto pohledu se jako velmi lákavé jevilo zpracovat ucelenou studii výkonu rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu ve srovnání s exekucí dle exekučního řádu, a to z pohledu současné legislativy a rovněţ z pohledu plánovaných změn do budoucna (odstranění tzv. dvoukolejnosti). V tomto případě se však jedná o materii natolik rozsáhlou, ţe by její zpracování značně přesáhlo formu a rozsah rigorózní práce, a to i tehdy, pokud by u jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí a exekuce nezabíhalo do větších detailů. Ze stejného důvodu jsem opustila i myšlenku věnovat se pouze soudnímu výkonu rozhodnutí jako celku, včetně úpravy všech jeho moţných způsobů provedení, stejně jako se věnovat pouze exekučnímu řízení dle exekučního řádu. Rozhodla jsem se tedy zvolit si za téma práce některý ze způsobů soudního výkonu rozhodnutí. Nejširší pole působnosti pro výkon rozhodovací činnosti nabízí vyššímu soudnímu úředníkovi výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Je to rovněţ jeden z nejčastěji podávaných návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí (společně s návrhem na prodej movitých věcí), přičemţ spisy o sráţkách ze mzdy jsou pak vedeny u soudu dlouhodobě, v řádu let, a to nejen u pohledávek na opětující se plnění jako je výţivné, nýbrţ i pro jednorázové peněţité částky, byť se často jedná o bagatelní sumy. V současné době je ovšem jiţ několik let patrná 5

sestupná tendence pro vymáhání pohledávek soudním výkonem rozhodnutí se současným dramatickým nárůstem návrhů na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora. Primárním cílem mé práce je popis práce soudu, resp. vyššího soudního úředníka ve vztahu k výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy, coţ zahrnuje nejen rozhodnutí vydávaná v rámci výkonu rozhodnutí, ale téţ celkový rozbor činností vykonávaných soudem od okamţiku zahájení řízení aţ do jeho skončení. Jelikoţ v současné době nejsou k dispozici publikace zabývající se výlučně a detailně výkonem rozhodnutí sráţkami ze mzdy, rozhodla jsem se vytvořit podrobnou příručku pro vyšší soudní úředníky působící na úseku výkonu rozhodnutí. Sekundárním cílem této rigorózní práce je zhodnocení platné právní úpravy výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy a následné potvrzení, či vyvrácení hypotézy, ţe tato úprava vyhovuje potřebám současné praxe. Ve své práci jsem postupovala od obecného ke zvláštnímu, takţe jsem se nejprve zabývala výkonem rozhodnutí jako takovým, rozebrala jsem jeho stěţejní principy a prameny právní úpravy. Následně jsem se věnovala podmínkám řízení a teprve poté jsem se zaměřila na samotný průběh výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy. S ohledem na specifické důsledky povolení odkladu na výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy jsem se zabývala i podmínkami a důvody odkladu. Rovněţ jsem nastínila problematiku zastavení výkonu rozhodnutí a nákladů výkonu rozhodnutí. Do své práce jsem zařadila také kapitolu zabývající se úpravou sráţek ze mzdy na Slovensku. Při tvorbě práce jsem pouţila kvalitativní výzkum zaloţený na dlouhodobém přímém pozorování dané problematiky v praxi. Jako metodu zkoumání jsem vyuţila analýzu, kdy jsem podrobně prozkoumala jednotlivá ustanovení upravující výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Při práci s právním textem jsem uplatnila gramatickou, logickou a systematickou metodu výkladu. Tato práce je zpracována k právnímu stavu platnému ke dni 28. 2. 2014.

6

2. PODSTATA VÝKONU ROZHODNUTÍ A EXEKUCE 2. 1. Pojem a předmět výkonu rozhodnutí Kaţdý právní řád upravuje svými normami nejen postavení jednotlivých subjektů a jejich práva, povinnosti a vzájemné vztahy, nýbrţ i to, jakým způsobem se práva a povinnosti jednotlivců realizují, příp. vymáhají. Pokud by právní řád obsahoval pouze hmotné právo, byl by bezzubý a v praxi neţivotný. Je nutné poskytnout oprávněným subjektům moţnost, jak se domoci svých práv, a současně musí být přesně stanoven postup, kterým tak mohou učinit. Pro společnost, ovšem ani pro jednotlivce není ţádoucí, aby práva byla vymáhána nahodile a svépomocí. V průběhu historického vývoje tak byla postupně původní svépomoc nejprve doplňována a později zcela nahrazována organizovanou státní mocí. V právním řádu sice zůstala zachována, ale je omezena na nezbytné a naléhavé případy, kdy není moţno se okamţitě dovolat účinné ochrany poskytované státní mocí. Instituty svépomoci jsou například nutná obrana nebo krajní nouze.1 Občanské právo procesní tvoří soubor norem, které stanoví závazný postup soudů při řešení sporů a poskytování ochrany ohroţeným a porušeným subjektivním právům a jiným zákony chráněným zájmům účastníků řízení, stanoví, jaké jsou jejich vztahy k sobě navzájem i k jiným osobám zúčastněným na řízení, a dále jaké jsou povinnosti těchto subjektů. Civilní proces má dvě fáze, které jsou na sobě relativně nezávislé a tvoří tak samostatné druhy občanskoprávního řízení, a to řízení nalézací a řízení vykonávací.2 V literatuře se lze setkat i s názorem, ţe dělení soudního řízení na nalézací a vykonávací je umělou záleţitostí, neboť v současné době exekuční řízení stále více splývá s řízením nalézacím. Dle tohoto názoru by bylo vhodné sjednotit nalézací řízení a řízení o výkon rozhodnutí do jediného formálního celku tak, aby se účastníci řízení i soud mohli celou dobu přizpůsobovat aktuálnímu skutkovému vývoji práv a povinností, jejichţ průchod má soud na základě ţaloby zabezpečit. Takto by měl oprávněný moţnost nově formulovat svůj exekuční poţadavek, a to v závislosti na pozdější změně právního vztahu, který byl ustaven exekučním titulem.3 S tímto názorem nemohu souhlasit, a to z následujících důvodů. Řízení vykonávací se 1

PEJŠEK, V. Exekuce – nástroj vymáhání pohledávek. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 8, s. 10 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní exekuce, konkurz a vyrovnání. 1. vydání. Praha: ALEKO, 1992, s. 8 3 SVOBODA, K. Žaloba v civilním řízení. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 227 – 229 2

7

liší od nalézacího řízení svým cílem. Účelem nalézacího řízení je autoritativně deklarovat, nebo v některých případech konstituovat práva a povinnosti osob. Toto mnohdy samo o sobě stačí k tomu, aby subjekty dotčené rozhodnutím následně plnily dobrovolně, tudíţ jakékoliv pokračování v podobě vykonávacího řízení je zbytečné. Dále existují rozhodnutí, která ani nelze vykonat, typicky rozhodnutí o určovacích ţalobách nebo o osobním stavu. Také můţe nastat případ, kdy osoba povinná sice dobrovolně nesplnila rozhodnutí vzešlé z nalézacího řízení, a oprávněný přesto nemá zájem na okamţitém vymáhání tohoto rozhodnutí. Kromě situací, kdy po ukončení nalézacího řízení z různých výše uvedených důvodů nenásleduje výkon rozhodnutí, pak musíme pamatovat také na skutečnost, ţe vykonávací řízení můţe proběhnout i bez předchozího soudního nalézacího řízení. Titulem pro výkon rozhodnutí totiţ můţe být i rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení, či notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, to jen abych zmínila ty nejběţněji se vyskytující mimosoudní tituly. Co se týče moţnosti účastníků přizpůsobovat se měnící se skutkové situaci, domnívám se, ţe jiţ nyní k tomu mají dostatečné prostředky v podobě částečného, či úplného zastavení výkonu rozhodnutí, odkladu či záměny účastníků. Teze, ţe by v rámci výkonu rozhodnutí mohly být rovněţ řešeny otázky, jejichţ rozhodování bylo dosud svěřeno řízení nalézacímu, se mi nejeví reálná, kdyţ rozhodovací činnost v rámci výkonu rozhodnutí leţí převáţně na vyšších soudních úřednících. V tomto směru by muselo dojít k výraznějšímu posílení soudcovské rozhodovací činnosti, coţ by bylo spojeno s vyššími náklady státu. Nehledě k tomu, ţe současný trend je spíše opačný a směřuje k výraznějšímu oddělení vykonávacího (či spíše exekučního) řízení od řízení nalézacího ve smyslu přenesení těţiště provedení exekuce ze soudu na soudní exekutory. V rámci nuceného splnění povinnosti existuje v českém právním prostředí pět druhů jeho realizace:4 - výkon rozhodnutí dle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,5 - výkon rozhodnutí dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů - exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů,6 - daňová exekuce finančních orgánů postupující dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve 4

VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 6, s. 255 5 dále jen občanský soudní řád, nebo zkratka OSŘ 6 dále jen exekuční řád

8

znění pozdějších předpisů, - správní exekuce orgánů postupujících dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.7 Občanský soudní řád stanoví taxativním výčtem způsoby provedení výkonu rozhodnutí, a to zvlášť pro vymoţení peněţitých pohledávek a zvlášť pro vymoţení nepeněţitých plnění. Takto lze tedy peněţité pohledávky vymáhat sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitých věcí, postiţením závodu a zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech. K vymoţení nepeněţitého plnění slouţí vyklizení, odebrání věci, rozdělení společné věci a provedení prací a úkonů. Zvláštní postavení zaujímají výkon rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí a výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé, které jsou upraveny zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

2. 2. Historický vývoj exekučního práva Exekuce coby nucený výkon práva má dlouhou tradici. Setkáváme se s ní jiţ v římském právu, a to od jeho nejstarších počátků.8 Ve starověkém Římě se původně uplatňovala personální exekuce, která byla ve 4. století př. n. l. nahrazena univerzální majetkovou exekucí.9 Za císařského zákonodárství došlo k transformaci na exekuci jednotlivých kusů z dluţníkova majetku.10 V raném středověkém právu se nároky vymáhaly svépomocí. Teprve později zhruba od 13. století byla svépomoc nejprve omezována státním souhlasem a později zcela nahrazena úkony státních orgánů. Právo tehdejší doby a zejména právo procesní bylo poměrně sloţité, svázané spoustou formalit a především nejednotné.11 Můţeme rozlišit šesti fázové exekuční řízení dle zemského práva12 a jednodušší typ exekučního řízení dle městského práva.13

7

8

PRUDILOVÁ, M. Veřejné dražby a exekuce. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2001, s. 155 – 164 SCHELLE, K. a kol. Obecné dějiny státu a práva. I. díl. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 128

9

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 62

10

KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 130 – 132

11

SMOLÍK, P. Exekuce dle práv zemských. Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 3, s. 25 VLČEK, E., SCHELLE, K., KADLECOVÁ, M. Několik kapitol z právních dějin. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 65 13 BÍLÝ, J. L., Právní dějiny na území ČR. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 354 12

9

Značné změny soudního procesu přineslo Obnovené zřízení zemské v roce 1627 (na Moravě účinné aţ 1628), které nahradilo dosavadní řízení římsko-kanonickým procesem.14 Velký zlom ve vývoji procesního práva nastal přijetím obecného soudního řádu císařem Josefem II. v roce 1781. Jednalo se totiţ o první ucelenou kodifikaci civilních procesních předpisů. O sto let později následovaly další, z exekučního hlediska významné procesní přepisy, a to zákon č. 74/1887 ř. z., vylučující určité movité věci z exekuce a zakazující oddělené exekuční postihování nemovitosti, a zákon č. 68/1873 ř. z., vylučující z exekuce plat a jiné příjmy nepřesahující určitou částku.15 V roce 1895 byl přijat nový občanský soudní řád16 a o rok později exekuční řád.17 Ten stanovil pravidla pro nařízení a průběh exekuce a také podpůrné pouţití civilního řádu soudního. Zákon rozlišoval exekuci uhrazovací a zajišťovací. Na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň šlo vést exekuci jen v rozsahu zákona o exekuci na platy. Uvozovací zákon k exekučnímu řádu ponechal v účinnosti předpisy o omezení exekuce na plat osob zaměstnaných ve veřejné a soukromé sféře (zákon č. 68/1873 ř. z., č. 75/1888 ř. z., č. 123/1882 ř. z.). 18 Exekuční řád z roku 1896 u nás platil i po rozpadu Rakouska – Uherska, a to díky tzv. recepční normě, kterou byl převzat celý rakousko-uherský právní řád, aby se zamezilo vzniku právního vakua.19 Následkem byl ovšem právní dualismus, který však byl po skončení první světové války jevem téměř všeobecným.20 Předpokládalo se, ţe půjde pouze o dočasný stav, nicméně ke sjednocení právního řádu došlo aţ po druhé světové válce. V tzv. období nesvobody byly sice na našem území přijaty různé i civilněprocesní normy, ty však další vývoj práva neovlivnily, a to s ohledem na ústavní dekret prezidenta republiky z 3. srpna 1944.21 Po druhé světové válce byl v roce 1947 přijat zákon č. 47/1947 Sb., o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy), který zavedl tzv. existenční minimum jako ochranu povinného před nepříznivým dopadem exekuce. 14

VOJÁČEK, L., SCHELLE, K. České právní dějiny do roku 1945. 1. vydání. Brno: KEY Publishing s.r.o. v koedici s B. I. B. S., 2007, s. 95 15 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuce. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008, s. 13 16

Zákon č. 113/1895 ř. z., uvedený zákonem č. 112/1895 ř. z. Zákon č. 79/1896 ř. z., uvedený zákonem č. 78/1896 ř. z. 18 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 20 17

19

VOJÁČEK, L., SCHELLE, K. České právní dějiny do roku 1945. 1. vydání. Brno: KEY Publishing s.r.o. v koedici s B. I. B. S., 2007, s. 164 – 165 20 HORA, V. Československé civilní právo procesní. I. – III. díl. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. I 15 – 17 21 VLČEK, E. Právní dějiny ČSR (1939 – 1947). 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 45

10

Občanský soudní řád z roku 1950 byl přijat v rámci tzv. právnické dvouletky, jejímţ cílem bylo sjednocení hmotněprávních a procesněprávních norem platících na našem území a zejména pak vybudování nového právního řádu, který by vyhovoval socialistickým záměrům. Zákony té doby měly naplňovat politickou zásadu zlidovění práva, kdy právu měl rozumět kaţdý občan bez zprostředkující pomoci právníků. Prakticky byla tato zásada naplněna za cenu značného zjednodušení textu zákona, čímţ přispěla k mezerovitosti právního řádu.22 Veškeré procesní předpisy včetně exekučního práva byly sloučeny do jednoho zákona – občanského soudního řádu. Exekuce byla upravena v části třetí zákona. Připouštěla se exekuce na peněţité i nepeněţité plnění, kdy jedním ze způsobů vymoţení bylo i zabavení části platu.23 Za součást exekučního řízení, resp. za jeho zvláštní případ, vyjádřený obsáhlou skupinou právních norem, bylo povaţováno téţ řízení konkurzní. Takové pojetí je moţné vysledovat i v zahraniční literatuře, která rozlišuje exekuci individuální (speciální), která směřuje k výkonu rozhodnutí ve prospěch určitého subjektu, a exekuci univerzální (generální), která vede k uspokojení většího mnoţství věřitelů v případě platební nezpůsobilosti dluţníka.24 V roce 1963 byl přijat nový občanský soudní řád, který pozměněn četnými novelami platí dodnes. Tento zákon přinesl novou terminologii, kdy původní výraz exekuce byl nahrazen pojmem výkon rozhodnutí. Toto slovní spojení se však příliš nevţilo. Zejména pak laická veřejnost operuje zásadně s pojmem exekuce. Úprava výkonu rozhodnutí byla v době přijetí současného občanského soudního řádu poněkud podceněna, neboť exekuce byly povaţovány za jev neţádoucí a dočasně pomíjivý. Tehdejší důvodová zpráva doslova uváděla: „lze očekávat, ţe s postupujícím vývojem společnosti a růstem uvědomění občanů se bude dobrovolné plnění uloţených povinností stávat čím dál tím více samozřejmostí".25 V právní praxi výkonu rozhodnutí se před rokem 1989 téměř výhradně pouţívaly sráţky ze mzdy.26 Nový postupný rozvoj exekučního práva nastal opětovně aţ v posledních dvou desetiletích. Občanský soudní řád prošel řadou novelizací týkající se výkonu rozhodnutí, největší změnu však přinesl nový zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) z roku 2001.

22

BÍLÝ, J. L., Právní dějiny na území ČR. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 314 zákon č. 142/1950 Sb. 24 BRUNS, R., PETERS, E. Zwangsvollstreckungsrecht. 3. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen GmbH, 1987, s. 6 25 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 5 26 BÍLÝ, J. L., Právní dějiny na území ČR. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 355 23

11

2. 3. Prameny současné právní úpravy Úprava výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy je obsaţena nejen v části šesté občanského soudního řádu, nýbrţ i v podzákonných normách, kterými jsou vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, a Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30. 8. 1993 č. j. 1068/93 – OOD, kterou se vydává Vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy. Dále je třeba vzít v úvahu ustanovení § 254 odst. 1 OSŘ, dle kterého se na výkon rozhodnutí uţije téţ ustanovení předcházejících částí občanského soudního řádu, není-li v části upravující výkon rozhodnutí stanoveno jinak. Na výkon rozhodnutí se tedy rovněţ vztahují ustanovení části první aţ páté občanského soudního řádu, ale jen tehdy, není-li jejich pouţití výslovně vyloučeno, či není-li vyloučeno zvláštní povahou výkonu rozhodnutí. Vztah mezi částí šestou občanského soudního řádu a zbytkem občanského soudního řádu je vztahem mezi úpravou speciální a obecnou. Některá specifika řízení o výkon rozhodnutí jsou vymezena jiţ v odstavci druhém aţ šestém § 254 OSŘ. Na výkon rozhodnutí dopadá téţ právní úprava obsaţená v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon tak reguluje situace, kdy dojde k souběhu výkonu rozhodnutí nařízeného soudem nebo exekuce prováděné soudním exekutorem na jedné straně s exekucí daňovou nebo správní na straně druhé. Daný zákon naopak nedopadá na případy souběhu soudního výkonu rozhodnutí s exekucí prováděnou soudním exekutorem.27 Co se týče sráţek ze mzdy, platí pro střet exekucí, ţe se souběţně vymáhané pohledávky oprávněných vymáhají dle svého pořadí, pro které je rozhodující den doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekučního příkazu) plátci mzdy.28

2. 4. Principy vykonávacího řízení Principy představují určité základní znaky, které definují podobu konkrétního právního odvětví a odlišují jej tak od jiných právních odvětví.29 Vykonávacího řízení má převáţně povahu řízení sporného. Výjimkou jsou některé 27

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004 KULKOVÁ, R. Střety souběţně probíhajících exekucí. Právní rozhledy. 2002, roč. 10, č. 9, s. 419 29 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 7 28

12

jeho části jako například řízení rozvrhové.30 Uplatňují se zde: princip materiální pravdy, princip volného hodnocení důkazů, princip rovnosti účastníků, princip veřejnosti řízení, princip rozhodování samosoudcem a tam, kde má vykonávací řízení povahu řízení sporného, princip dispoziční a projednací. Princip projednací je ve vykonávacím řízení mnohdy nahrazován principem opačným, a to principem vyšetřovacím. Ten se uplatní například při zkoumání procesních a hmotněprávních podmínek pro nařízení výkonu rozhodnutí soudem, jakoţ i všude tam, kde má vykonávací řízení povahu nesporného řízení.31 Dominantní roli v exekučním řízení má zásada vyšetřovací i dle právních řádů jiných zemí. Například rakouský exekuční řád stanoví, ţe soud z úřední povinnosti objasňuje skutečnosti významné pro jeho rozhodování. Na druhou stranu je i navrhovatel povinen tvrdit a prokazovat všechny podstatné okolnosti související s návrhem.32 Princip veřejnosti se ve vykonávacím řízení uplatňuje spíše ojediněle, neboť dle ustanovení § 253 odst. 2 OSŘ soud nařídí jednání, jen povaţuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon. Zpravidla tak soud rozhoduje ve vykonávacím řízení bez jednání. Nicméně účastník je oprávněn být v průběhu řízení v kontaktu se soudem a soud je povinen přihlédnout k jeho ústním projevům, coţ je výrazem zásady ústnosti a přímosti.33 Princip rozhodování samosoudcem je pro výkon rozhodnutí typickým a výlučně se uplatňujícím. Senátní rozhodování se ve vykonávacím řízení vůbec neobjevuje. V praxi provádí rozhodovací činnost v rámci výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy vyšší soudní úředník.34 Dispoziční princip patří k těm, jeţ jsou při výkonu rozhodnutí velice silně zdůrazněny oproti nalézacímu řízení. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení vůbec zahájit a naopak řízení musí být zastaveno, navrhne-li to oprávněný. Někteří autoři, např. Svoboda35, však uvádí, ţe dispoziční právo oprávněného při výkonu rozhodnutí není zdaleka tak dostačující, jak by mělo být. Za současné právní úpravy se můţe oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti vůči právnímu nástupci původně ţalovaného dluţníka, ovšem nemá ţádnou moţnost reagovat na změnu, která nenastala v subjektech právního vztahu, 30

31

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní exekuce, konkurz a vyrovnání. 1. vydání. Praha: ALEKO, 1992, s. 10 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 35

32

RECHBERGER, W. H., SIMOTTA, D. A. Exekutionsverfahren. Wien, 1. Auflage. Universitätsvelag 1989, s. 55 - 56 33 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 9 – 10 34 vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů 35 SVOBODA, K. Dispoziční právo v řízení o výkon rozhodnutí. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 23, s. 853 – 855

13

nýbrţ v samotném obsahu tohoto vztahu. Jinak řečeno, oprávněný můţe vymáhat pouze to, co mu bylo jiţ přiznáno exekučním titulem, a je vyloučeno, aby svůj původní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí změnil a přizpůsobil nové situaci, která nastala aţ po vydání exekučního titulu. Tato statičnost vykonávacího řízení můţe působit problémy s ohledem na dynamiku soukromoprávních vztahů. Sama za sebe se domnívám, ţe výše naznačené problémy s proměnou obsahu právního vztahu mezi oprávněným a povinným se dotýkají jen určitých způsobů výkonu rozhodnutí a v praxi jsou poměrně málo časté. Sám Svoboda své tvrzení o nedostatečné míře dispozitivního oprávnění oprávněného demonstruje na příkladu výkonu rozhodnutí odebráním věci, a to konkrétně akcie na majitele. U jiných způsobů výkonu rozhodnutí si nedokáţi představit takovou změnu v obsahu právního vztahu mezi účastníky, aby nebyla řešitelná pomocí stávajících institutů vykonávacího práva. Řešení míry dispozic oprávněného s výkonem rozhodnutí by tak mělo být vztaţeno pouze k takovým problematickým případům, nikoliv k výkonu rozhodnutí jako celku. Rovněţ v právních řádech jiných zemí je dispoziční zásada ve vztahu k oprávněnému v exekučním řízení představována instituty, jako je podání a zpětvzetí exekučního návrhu, volba způsobu provedení exekuce, návrh na odklad, apod.36 Kromě obecných principů se však ve vykonávacím řízení můţeme setkat také se speciálními principy, platnými právě jen pro toto řízení. Takto rozeznáváme princip ochrany a obrany povinného, princip ochrany práv třetích osob a dále principy vztahující se k rozvrhu výtěţku zpeněţeného majetku povinného, kterými jsou princip přednosti, priority a proporcionality. Princip ochrany povinného se projevuje jednak zohledněním existenčních potřeb povinného tak, aby povinnému zůstala zachována alespoň minimální úroveň sociální existence, a jednak se projevuje i coby prostředek zachování určité ekonomické aktivity povinného, která umoţní úplné uspokojení věřitelova nároku. Nalezneme jej zejména v direktivním ustanovení § 257 OSŘ, dle kterého můţe být výkon rozhodnutí nařízen a proveden jen způsoby v tomto zákoně stanovenými. To znamená, ţe se nepřipouští moţnost svévole státní moci či oprávněného.37 Dále zákon v ustanovení § 263 odst. 1 OSŘ stanoví, ţe výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho 36 37

Rechtberger, W. H., Simotta, D. A. Exekutionsverfahren. Wien. 1. Auflage. Universitätsvelag, 1989, s. 53 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 11

14

uspokojení. Pokud by se oprávněný domáhal nařízení výkonu rozhodnutí v širším rozsahu, neţ mu přísluší dle exekučního titulu, soud v této části jeho návrh zamítne. Pokud by došlo k tomu, ţe výkon rozhodnutí jiţ byl nařízen v širším rozsahu, soud jej v této části kdykoliv za řízení zastaví, a to i bez návrhu. U sráţek ze mzdy však nařízení výkonu v širším rozsahu není moţné. Zákon připouští, aby oprávněný svou peněţitou pohledávku vymáhal několika způsoby výkonu rozhodnutí, a to na základě souběţně i postupně podávaných návrhů. Současně však chrání povinného tím, ţe umoţňuje soudu zamítnout některé z návrhů oprávněného, příp. další návrhy oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí, je-li zřejmé, ţe k uspokojení pohledávky stačí pouze některý z nich. Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména s ohledem na nepoměr mezi vymáhanou pohledávkou a cenou předmětu, z něhoţ má být uspokojení dosaţeno, můţe soud nařídit výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem, a to po předchozím slyšení oprávněného. U sráţek ze mzdy ale nelze o nevhodném způsobu vůbec hovořit.38 Naopak sráţky ze mzdy patří k nejméně invazivním zásahům do majetkové sféry povinného.39 Při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy se neuplatní ani princip ochrany povinného zakotvený v § 264 odst. 2 OSŘ. K ochraně povinného slouţí při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy i další instituty vykonávacího práva, jako je třetinový systém a stanovení nezabavitelné částky mzdy.40 Obranou povinného se rozumí aktivní jednání povinného směřující k odvrácení, zmírnění či předcházení nepříznivých následků výkonu rozhodnutí. Jedná se především o návrh na odklad, návrh na zastavení či částečné zastavení. Princip ochrany práv třetích osob se projevuje v zákazu postihnout výkonem rozhodnutí majetek jiné osoby neţ povinného. Pokud by k tomu přeci jen došlo, můţe se tato třetí osoba bránit excindační ţalobou na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Ţalobu podává třetí osoba proti oprávněnému v rámci sporného řízení dle části třetí občanského soudního řádu. "Jedná se v podstatě o určovací ţalobu, naléhavý právní zájem se však netvrdí 38

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2006, s. 1439 39

Srov. § 58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, dle kterého se exekuce k vymoţení peněţité částky, nebrání-li to jejímu účelu, provede nejprve sráţkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, pozastavením řidičského oprávnění nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech. Teprve pokud se tyto způsoby ukáţí jako nedostatečné, můţe soudní exekutor přistoupit k prodeji movitých věcí a nemovitých věcí nebo k postiţení závodu, tedy ke způsobům, které jsou pro povinného ekonomicky tíţivější. 40 K tomu podrobnější výklad v dalších kapitolách

15

ani neprokazuje."41 V této souvislosti je zajímavá německá úprava, která při nuceném výkonu rozhodnutí rozlišuje, zda majetek ve společném jmění manţelů spravují oba manţelé společně, či zda jej spravuje sám pouze jeden z manţelů. V prve zmiňovaném případě je moţno vést exekuci na tento majetek pouze za předpokladu, ţe exekuční titul směřuje vůči oběma manţelům. V druhém případě pak stačí, ukládá-li podkladové rozhodnutí povinnost tomu manţeli, který spravuje majetek, na který je uvalena exekuce.42 Co se týče rozvrhových principů, ty se uplatňují při rozdělení výtěţku získaného výkonem rozhodnutí mezi více oprávněných. Jak uţ bylo řečeno výše, jedná se o zásadu přednosti, zásadu priority a zásadu proporcionality. Tyto zásady se pouţívají buď odděleně v rámci jednotlivých výkonů rozhodnutí (např. priorita u prodeje movitých věcí nebo proporcionalita u prodeje nemovitostí) či kombinovaně v rámci jednoho výkonu rozhodnutí (např. u sráţek ze mzdy).43 Zásada přednosti znamená, ţe se přednostně uspokojují pohledávky určitého druhu. U sráţek ze mzdy zákon přímo taxativně vypočítává, které pohledávky se povaţují za přednostní. Přednostními pohledávkami jsou především pohledávky výţivného, které jsou navíc vybaveny tzv. absolutní předností, čili mají přednost i před ostatními přednostními pohledávkami. Dále sem řadíme třeba pohledávky daní a poplatků, pohledávky způsobené úmyslnými trestnými činy nebo pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublíţením na zdraví.44 Podle zásady priority se uspokojují pohledávky v určitém, zákonem stanoveném pořadí. U sráţek ze mzdy se pořadí pohledávek určuje podle data, kdy bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno prvnímu plátci mzdy. Zásada proporcionality se uplatní tam, kde výtěţek dosaţený výkonem rozhodnutí nepostačí k uspokojení všech pohledávek v plném rozsahu. Tyto pohledávky se pak uspokojují poměrně podle vzájemného poměru výše jednotlivé pohledávky k celkové výši všech vymáhaných pohledávek. U sráţek ze mzdy se to týká pohledávek stejného pořadí, pokud nemohou být provedenou sráţkou uspokojeny všechny v plném rozsahu.45 Kromě principů výše uvedených se můţeme v literatuře setkat ještě s principem

41

RUŢIČ, D. Společné jmění manţelů v českém právu. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 5, s. 214 – 219 DIERCK, R. et al. Handbuch des Zwangsvollstreckungsrecht. 1. Kap. München: Verlag C. H. Beck, 2009, s. 277 43 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 36 44 podrobnější výklad v kapitole Nařízení a průběh výkonu rozhodnutí 45 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 10 42

16

formalizace předpokladů výkonu rozhodnutí. Například Radkova46 tuto zásadu povaţuje za prvotní a nejdůleţitější s ohledem na právní jistotu a náročnost uplatnění státního donucení. Dle této zásady je předpokladem výkonu rozhodnutí exekuční titul s naplněnými určitými formálními znaky. Ohledně exekučního titulu panuje presumpce správnosti, kdy soud zásadně nepřezkoumává, resp. ani nesmí přezkoumat, věcnou správnost titulu "a ten se pak stává nepřekročitelnou hranicí mezi nalézacím a vykonávacím řízením." O zásadě formalizace předpokladů výkonu rozhodnutí se zmiňuje i Macur47, který však dodává, ţe tato zásada dosud nebyla všeobecně přijata do systému zásad exekučního řízení. Rovněţ zpochybňuje uplatňování zásady formální pravdy v souvislosti se zásadou formalizace předpokladů výkonu rozhodnutí. Nepřezkoumávání věcné správnosti exekučního titulu povaţuje nikoliv za důsledek uplatnění principu formální pravdy, nýbrţ za prostý následek dělby práce mezi orgány nalézacího a vykonávacího řízení.

46 47

RADKOVA, M. Exekuce jiné pohledávky. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2009, s. 91 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 59

17

3. PODMÍNKY ŘÍZENÍ 3. 1. Návrh Podmínky řízení jsou formální předpoklady, které musí být naplněny, aby soud mohl rozhodnout ve věci samé. Dle ustanovení § 103 OSŘ soud kdykoli v průběhu celého řízení přihlíţí k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichţ můţe jednat ve věci. Zjištění, ţe nejsou dány podmínky pro výkon rozhodnutí, má jiné následky v okamţiku, kdy výkon rozhodnutí dosud nebyl nařízen, a jiné účinky jiţ po nařízení výkonu rozhodnutí. Návrh oprávněného, kterým se domáhá nařízení výkonu rozhodnutí, je prvotním předpokladem pro vydání usnesení o nařízení výkonu a současně conditio sine qua non. Bez návrhu oprávněného nemůţe být výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy nikdy nařízen. Aktivně legitimována k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je osoba, které svědčí právo přiznané exekučním titulem, nebo na kterou takové právo přešlo v důsledku univerzální či singulární sukcese. Zvláštní případ aktivní legitimace v důsledku singulární sukcese představuje například oprávnění správce dědictví k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro pohledávku přisouzenou zůstaviteli.48 Kaţdý návrh na nařízení výkonu rozhodnutí musí splňovat určité zákonem stanovené náleţitosti, přičemţ tyto náleţitosti jsou jednak obecného a jednak speciálního charakteru. Za ty obecné povaţujeme poţadavky, které musí splňovat kaţdý návrh určený soudu bez ohledu na to, čeho se týká. Tyto obecné náleţitosti občanský soudní řád v části šesté ani nezmiňuje, jejich úpravu nalezneme v ustanovení § 42 a 79 OSŘ. Zvláštní náleţitosti, které musí splňovat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou předepsány v ustanovení § 261 OSŘ dle poţadovaného způsobu provedení výkonu rozhodnutí. Oprávněný je povinen v návrhu označit exekuční titul a povinnost, jejíhoţ splnění se domáhá, přičemţ musí tvrdit, ţe povinný dobrovolně nesplnil, příp., ţe splnil pouze částečně. Pokud by oprávněný v návrhu opomenul tvrdit, ţe povinnost stanovená exekučním titulem nebyla povinným splněna ve stanovené lhůtě, nemohl by být s návrhem úspěšný.49 Naopak oprávněného nestíhá důkazní povinnost a není tedy povinen dokazovat, ţe povinný skutečně nesplnil. Ostatně by se jednalo o důkaz značně problematický, neboť by spočíval v negativní skutečnosti. Jedná se o výjimku ze zásady, ţe kaţdý prokazuje svá vlastní tvrzení, po nikom totiţ nelze spravedlivě ţádat, aby prokázal reálnou neexistenci určité právní skutečnosti. 48 49

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 9 Co 696/2003 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 83

18

Takovou skutečnost totiţ se stoprocentní jistotou dokázat ani nelze. Důkazní břemeno v takové situaci přechází na protistranu.50 Je tedy záleţitostí povinného, aby se následně bránil důkazem o splnění povinnosti. Soud rovněţ skutečnosti uváděné v návrhu nijak neověřuje, vychází pouze z tvrzení oprávněného, ţe plněno nebylo. Jestliţe exekuční titul ukládá zaplacení peněţité povinnosti ve splátkách s dodatkem ztráty výhody splátek, vychází exekuční soud při nařízení výkonu rozhodnutí z tvrzení oprávněného obsaţeného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ţe ke ztrátě výhody splátek skutečně došlo. Ukáţe-li se později, ţe tvrzení oprávněného nebylo pravdivé, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ. Pokud jiţ však je ze samotného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí patrné, ţe ke ztrátě výhody splátek dojít nemohlo, musí soud tuto skutečnost prověřit, to znamená, musí zjistit, zda se exekuční titul stal vykonatelným.51 Nicméně, co se týče důkazů, je oprávněný povinen prokázat, ţe se splnila podmínka, ţe jiţ sám splnil vůči povinnému vzájemnou povinnost, popř. je připraven ji splnit, nebo ţe nastal doloţený čas, v situaci, kdy je plnění uloţené povinnému exekučním titulem vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doloţením času. V takových případech je tedy součástí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí i listina, ze které vyplývá, ţe se tak stalo. Jedná se o listinu veřejnou, tedy vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, případně listinu soukromou, jestliţe podpisy na ní jsou předepsaným způsobem ověřeny. Naprosto nepostačuje písemné prohlášení oprávněného o splnění vzájemné povinnosti, byť by bylo "osvědčeno" notářem. Není-li povinný ochoten písemně potvrdit splnění vzájemné povinnosti oprávněným, nebo poskytnout součinnost nutnou k ověření soukromé listiny, dá se tento nedostatek zhojit jedině ţalobou o určení, ţe oprávněný jiţ svou vzájemnou povinnost splnil, nebo je připraven ji splnit. Kladné rozhodnutí o ţalobě se pak stává listinou prokazující splnění vzájemné povinnosti oprávněným.52 Pokud by oprávněný současně s návrhem výše popsanou listinu nedoloţil, a to ani na následnou výzvu soudu, soud jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. V tomto případě totiţ nejde ani o vadu návrhu ani o nedostatek procesní podmínky, nýbrţ o neunesení důkazního břemena. U peněţitého plnění je třeba, aby oprávněný přesně uvedl základní pohledávku

50

SVOBODA, K. Kdo co prokazuje. Právní rádce. 2008, roč. 16, č. 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000 52 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1887/2004 51

19

(jistinu), její příslušenství (úroky) a případné náklady přecházejícího řízení. V souvislosti s formulací poţadovaného úroku z prodlení dochází někdy k jistým obtíţím, pokud byl exekučním titulem přiznán úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Někteří advokáti se domnívají, ţe postačí, pokud v návrhu uvedou konkrétně pouze výši jistiny, přičemţ na úrok z prodlení odkáţí jen obecným způsobem, kdyţ poţadují nařídit výkon rozhodnutí téţ pro "zákonný úrok z prodlení."53 Tento názor nepovaţuji za správný, neboť v situaci, kdy není citován ţádný konkrétní předpis, je návrh ohledně úroků neurčitý. Na druhou stranu se nedomnívám, ţe by bylo nutné doslova opisovat znění výroku exekučního titulu. Návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí by sice měl být totoţný s exekučním titulem, nejedná se však nutně o totoţnost formální, nýbrţ spíše totoţnost obsahovou. Není tudíţ na překáţku věci, kdyţ exekuční titul rozepisuje jednotlivé úroky dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., zatímco návrh oprávněného tyto úroky stanoví odkazem na toto konkrétní nařízení a naopak. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí musí splňovat i určité další předpoklady, které vymezuje ustanovení § 261 OSŘ. Oprávněný je především povinen uvést způsob, jakým má být výkon rozhodnutí proveden. Pokud by oprávněný k vymoţení peněţité pohledávky v rámci jednoho návrhu zvolil více způsobů provedení, soud vyloučí jednotlivé věci spojené s určitým způsobem výkonu k samostatnému řízení.54 U výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy je pak další nezbytnou součástí návrhu označení toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu, tedy plátce mzdy. Tím můţe být fyzická i právnická osoba, která má způsobilost být účastníkem řízení, přičemţ musí být v návrhu označena stejným způsobem, jakým se označují účastníci řízení.55 K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je třeba zpravidla připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu, na jehoţ základě se oprávněný domáhá nuceného splnění povinnosti, a to s vyznačenou doloţkou vykonatelnosti.

3. 2. Překáţka litispendence a rei iudicatae při výkonu rozhodnutí Zahájení vykonávacího řízení představuje překáţku litispendence, která vylučuje jiné řízení o téţe věci. Totoţnost věci je ve vykonávacím řízení dána, jestliţe je mezi týmiţ 53

BOUČEK, J. Petit ţaloby na peněţité plnění s ohledem na formulaci úroků z prodlení, aneb je součástí výkonu advokacie opisování zákonných ustanovení? Bulletin advokacie. 2006, č. 3, s. 44 54 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 85 55 podrobnější výklad ke způsobilosti být účastníkem a k označování účastníků následuje v další podkapitole

20

účastníky pro tutéţ pohledávku na základě stejného exekučního titulu uplatňován stejný způsob výkonu rozhodnutí.56 Na druhou stranu exekutorská exekuce je vymezena pouze vykonávaným exekučním titulem a navrhovaným rozsahem jeho výkonu. Je zcela věcí exekutora, jakým způsobem exekuci provede. Svou volbu pak realizuje prostřednictvím exekučního příkazu. Toto rozlišení mezi povahou výkonu rozhodnutí a povahou exekuce má závaţné důsledky. Jestliţe je nejprve nařízen výkon rozhodnutí například sráţkami ze mzdy, je přípustné následně pro tutéţ pohledávku mezi týmiţ účastníky nařídit i exekuci. Pokud by pak exekutor pověřený provedením této exekuce vydal exekuční příkaz na sráţky ze mzdy, je to důvodem pro částečné zastavení exekuce z důvodu litispendence, a to právě ve vztahu k té části exekuce, která je vedena sráţkami ze mzdy.57 Pokud exekutor provádí exekuci i jiným způsobem neţ soud v dříve zahájeném řízení, nejedná v tomto rozsahu litispendenčně. Jestliţe však nastane opačný případ, kdy je mezi týmiţ účastníky pro tutéţ pohledávku nejprve nařízena exekuce, a teprve poté oprávněný podá ještě návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jedno jakým způsobem, nemůţe být výkon rozhodnutí nařízen. Předmět exekuce je totiţ vymezen širším způsobem neţ předmět výkonu rozhodnutí. Jakýkoliv další návrh na provedení výkonu rozhodnutí je tedy do doby, neţ skončí původní exekutorská exekuce, litispendenční.58 Dle Macura59 se překáţka věci zahájené uplatní pouze do té doby, neţ je soudem na základě návrhu oprávněného pravomocně nařízen výkon rozhodnutí, poté se jiţ mění na překáţku věci rozsouzené – rei uidicatae. Nicméně po pravomocném zastavení předchozího výkonu rozhodnutí lze v téţe věci podat nový návrh, neboť zde jiţ překáţka věci rozsouzené nepůsobí. Závaznost obsahu původně nařízeného výkonu rozhodnutí jeho zastavením totiţ zaniká.

3. 3. Příslušnost soudu Příslušnost soudu rozlišujeme věcnou a místní. Věcně příslušným pro výkon rozhodnutí je vţdy okresní soud. Místně příslušným je pak aţ na zákonem stanovené výjimky 56

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1448/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 763/2008 57 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 58 SVOBODA, K. Lze vést současně soudní i exekutorskou exekuci? Bulletin advokacie. 2011, č. 6, s. 36 – 37 59 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 82

21

obecný soud povinného. Namísto obecného soudu povinného bude místně příslušný soud, v jehoţ obvodu má bydliště nezletilé dítě, jde-li o výkon rozhodnutí k vymoţení výţivného na toto dítě.60 Pro určení místní příslušnosti jsou rozhodné okolnosti platné ke dni zahájení řízení bez ohledu na jejich pozdější změnu. Soud totiţ můţe vyslovit místní nepříslušnost pouze před rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí. Výjimku ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori) představuje přenesení místní příslušnosti v případě výkonu rozhodnutí pro vymoţení výţivného nezletilých dětí. V tomto případě můţe soud i po nařízení výkonu rozhodnutí přenést místní příslušnost na jiný soud, a to na návrh účastníka, nebo i z vlastní iniciativy, jestliţe to je v zájmu nezletilého. Usnesení o přenesení místní příslušnosti můţe soud vydat, jen dokud děti, o jejichţ výţivné se jedná, nenabudou zletilosti. V praxi bývá nejčastějším důvodem přenesení místní příslušnosti změna bydliště nezletilého oprávněného. Místní nepříslušnost vyslovuje soud usnesením, které při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy doručuje oprávněnému i povinnému. Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné.

3. 4. Účastníci řízení 3. 4. 1. Způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost Ustanovení části šesté občanského soudního řádu otázky způsobilosti být účastníkem vykonávacího řízení ani procesní způsobilosti neřeší, tudíţ je třeba vyjít z ustanovení § 19 a 20 OSŘ. Zajímavá je problematika procesní způsobilosti nezletilých. Ti mají způsobilost, pokud nenabyli plné svéprávnosti, jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Soud však můţe, vyţadují-li to okolnosti případu, rozhodnout, ţe fyzická osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i kdyţ jde o věc, v níţ by jinak mohla jednat samostatně. Toto další omezení vychází z úvahy, ţe procesní jednání je sloţitější a odpovědnější, neţ jednání hmotněprávní. Nezletilý tak můţe být způsobilý k určitému hmotněprávnímu jednání, avšak jiţ nemá dostatečnou způsobilost jednat sám před soudem v řízení, jehoţ 60

KOZEL, R. Výkon rozhodnutí po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 6, s. 231

22

předmětem se toto hmotněprávní jednání stalo.61 Soudní praxe v ČR je vůbec k samostatnému vystupování nezletilého v řízení velmi zdrţenlivá a k řízení s nezastoupeným nezletilým účastníkem dochází zřídkakdy, přestoţe by to mnohde teoreticky mohlo s ohledem na jeho rozumovou a volní vyspělost přicházet v úvahu.62 Co se týče vykonávacího řízení, dospívá odborná literatura k závěru, ţe nezletilý zde vůbec nemá procesní způsobilost a soud tak vţdy jedná s jeho zákonným zástupcem.63 Na tomto místě je třeba se zmínit o určitých obtíţích v souvislosti se zastupováním nezletilých dětí ve vykonávacím řízení. Nezletilé dítě můţe obecně v řízení zastoupit kterýkoliv z jeho rodičů – zákonných zástupců. Probíhá-li však výkon rozhodnutí k vymoţení výţivného pro nezletilé dítě, vzniká zde de facto střet zájmů, kdy na jedné straně je nezletilý oprávněný zastoupený rodičem, kterému byl svěřen do péče, a na druhé straně stojí povinný, který je současně druhým zákonným zástupcem tohoto nezletilého. Rodiče dítěte jako jeho zákonní zástupci by tedy měli být z jeho zastupování v tomto řízení vyloučeni a nezletilému dítěti by měl být ustanoven opatrovnickým soudem kolizní opatrovník. Tím by však docházelo k neúměrnému prodluţování řízení, tudíţ praxe přijala názor, ţe při vymáhání dluţného i běţného výţivného na povinném rodiči je nezletilé dítě bez dalšího oprávněn zastupovat druhý rodič. Tato teze však platí pouze, nenastanou-li v řízení nějaké procesní či skutkové komplikace.64 Takové komplikace by byly dány třeba v situaci, kdy by povinný rodič uhradil nějakou částku na výţivné mimo výkon rozhodnutí a domáhal by se v tomto rozsahu částečného zastavení předmětného výkonu rozhodnutí, přičemţ druhý rodič by popíral, ţe na výţivné takovou částku obdrţel. Další takovou situací je zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) OSŘ, či návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 290 odst. 2 OSŘ.65 V takovém případě je namístě ustanovit nezletilému oprávněnému usnesením opatrovníka, vyčkat právní moci tohoto usnesení a teprve pak pokračovat v řízení.66 Na druhou stranu, navrhne-li rodič zastupující dítě při výkonu rozhodnutí zastavení daného výkonu dle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ, není třeba ustanovovat

61

VRCHA, P. K procesní způsobilosti nezletilé osoby (tzv. "černého pasaţéra") v soudním řízení o plnění z uzavřené smlouvy o přepravě osob. Soudní rozhledy. 2006, roč. 12, č. 11, s. 412 62 ŠÍNOVÁ, R. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 17, s. 617 – 621 63 VAŠKE, V. K aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Soudní rozhledy. 2006, roč. 12, č. 4, s. 122 64 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 19 65 podrobnější výklad v kapitole Zastavení výkonu rozhodnutí 66 SVOBODA, K. Kumulace procesních lhůt a její následky. Jurisprudence. 2008, roč. 17, č. 4, s. 24

23

opatrovníka. Došlo-li ke svěření dítěte do péče jiné osoby neţ rodiče podle § 953 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník67, má pečující osoba právo vymáhat výţivné stanovené rodičům na dítě, které má v péči, jakoţ i právo s výţivným hospodařit.

3. 4. 2. K pojmu účastníka řízení Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný. Oprávněný je osoba, která podává návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a které svědčí právo z exekučního titulu buď přímo, nebo na základě sukcese. Povinným je pak ten, vůči kterému návrh oprávněného směřuje a který byl exekučním titulem zavázán ke splnění povinnosti, či na kterého tato povinnost přešla. Dle § 255 odst. 2 OSŘ je-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiţeno to, co je součástí společného jmění manţelů, je účastníkem řízení, pokud jde o tuto součást společného jmění, i manţel povinného. S ohledem na skutečnost, ţe právo na mzdu není součástí společného jmění manţelů a spadá do něj aţ vyplacená mzda, nepřipadá aplikace § 255 odst. 2 OSŘ u sráţek ze mzdy v úvahu. Manţel povinného však můţe být účastníkem výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy podle § 255 odst. 3 OSŘ v kombinaci s § 262a odst. 2 OSŘ, neboť tato ustanovení výslovně připouštějí postiţení mzdy manţela povinného.68 V určitých fázích řízení se stávají účastníky i další subjekty ovšem nikoli v plném rozsahu, nýbrţ jen tam, kde jim zákon přiznává určitá procesní oprávnění či stanoví procesní povinnosti. Takovým subjektem je například plátce mzdy povinného, který se můţe po soudu domáhat určení, jaká částka má být povinnému sraţena ze mzdy v určitém výplatním období.69 Ve vykonávacím řízení obecně můţe vystupovat na straně oprávněného i na straně povinného více osob, přičemţ jejich věcná legitimace je dána nejen exekučním titulem, ale také navrhovaným způsobem provedení výkonu rozhodnutí. Z toho vyplývá, ţe v případě sráţek ze mzdy můţe nastat kumulace účastníků jen na straně oprávněného, ale nikdy na straně povinného, přestoţe exekuční titul směřuje proti dvěma či více povinným. Předmětem výkonu rozhodnutí je totiţ nárok na mzdu a ten není v případě dvou či více povinných 67

Dále jen zkratka NOZ Podrobnější výklad bude následovat ve 4. kapitole 69 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 19 68

24

totoţný. Pokud by oprávněný přesto podal návrh na výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy proti dvěma a více povinným, musí soud postupovat dle ustanovení § 112 odst. 2 OSŘ a vyloučit návrh proti dalšímu povinnému k samostatnému řízení. Aktivní kumulace není u sráţek ze mzdy na překáţku.70

3. 4. 3. Procesní nástupnictví Soud zkoumá věcnou legitimaci stran srovnáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí s exekučním titulem. Zjistí-li soud nedostatek věcné legitimace, ať uţ na straně oprávněného či povinného, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Vyjde-li tato okolnost najevo aţ po nařízení výkonu, je to důvodem k zastavení řízení.71 Ne vţdy však vede nesoulad mezi údaji o oprávněném či povinném v exekučním titulu a jejich údaji v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k zamítnutí návrhu. Zákon totiţ v ustanovení § 256 OSŘ připouští, aby byl výkon rozhodnutí nařízen a proveden i ve prospěch jiného, neţ kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, nebo proti jinému, neţ kdo je v exekučním titulu označen jako povinný. Musí však být listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem prokázáno, ţe na tuto jinou osobu přešlo oprávnění nebo povinnost stanovená exekučním titulem.72 Jako nepostačující se jeví prokazování přechodu práva přiznaného směnečným platebním rozkazem na jinou osobu rubopisem. Z pohledu směnečného práva je sice osoba, jíţ svědčí nepřetrţitá řada rubopisů a jeţ má směnku v drţení, řádným majitelem směnky, avšak z pohledu procesního práva se nejedná o doklad způsobilý prokázat přechod práva ze směnečného platebního rozkazu, toto mohou osvědčit jen listiny vydané nebo ověřené státním orgánem či notářem.73 Povinnost prokázat přechod práva musí oprávněný splnit v souvislosti s kaţdým svým návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí bez ohledu na skutečnost, ţe tato otázka byla stejným soudem předběţně řešena jiţ v jiném řízení.74 Pokud tak neučiní, soud jej musí

70

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 70 SCHELLEOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2008, s. 117 72 RYŠÁNEK, Z. Převod práva při výkonu rozhodnutí a exekuci. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 15, s. 563 71

srov. téţ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004 73

KUČERA, J. Rubopis a exekuce. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 17, s. 638 – 641 srov. téţ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4155/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4568/2008 74 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2824/2004

25

vyzvat k doplnění návrhu.75 Dokládat případnou změnu veřejnou listinou však není zapotřebí, vyplývá-li tato změna přímo z právního předpisu. Dále je nutné, aby ke změně došlo aţ po vydání exekučního titulu. Pokud na pozici oprávněného či povinného došlo ke změně dříve, neţ byl vydán exekuční titul, musí se s touto změnou vypořádat orgán příslušný k vydání exekučního titulu. Jestliţe tak neučiní, nelze toto jeho pochybení napravovat aţ v řízení o výkon rozhodnutí. Postup dle ustanovení § 256 OSŘ by tak nebyl namístě.76 Co se týče obsahu smlouvy o postoupení pohledávky, nevadí, pokud identifikuje vymáhanou pohledávku jinak neţ odkazem na vykonávaný titul. Za nepochybnou identifikaci se povaţuje i uvedení její výše, splatnosti či právní skutečnosti, na níţ je zaloţena.77 Ke změně v osobě oprávněného můţe dojít rovněţ aţ v průběhu vykonávacího řízení. V takovém případě se změna nedokazuje postupem dle § 256 OSŘ, jedná se totiţ o procesní nástupnictví dle § 107 a 107a OSŘ.78 Jestliţe oprávněný ztratí způsobilost být účastníkem řízení, musí soud posoudit, zda v této konkrétní věci skutečně došlo k přechodu práv, či zda došlo k zániku hmotněprávního nároku.79 Typicky zaniká nárok, který byl výlučně spjat s určitou fyzickou osobou (např. bolestné nebo náhrada za ztíţení společenského uplatnění), v okamţiku, kdy tato osoba zemře.80 Pokud soud dospěje k závěru, ţe vymáhaný nárok zanikl spolu se smrtí osoby, řízení zastaví dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ. Ve většině případů ovšem nárok nezanikne, pak musí soud usnesením rozhodnout, která osoba nastupuje na místo oprávněného. Problémem je, ţe tento právní nástupce nemusí být soudu hned znám a vykonávací řízení nelze přerušit. Moţností je ustanovit neznámému nástupci opatrovníka. Probíhají-li sráţky ze mzdy, soud plátce mzdy vyzve, aby sraţené částky deponoval aţ do rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví. Naopak u zániku právnických osob bez likvidace s následným přechodem jejich práv a povinností na právního nástupce ţádné pochyby o procesním nástupnictví zpravidla nevznikají. Jakmile oprávněný soudu oznámí, ţe vymáhanou pohledávku převedl na jinou osobu, 75

76

SCHELLEOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2008, s. 121 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001

77

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, obdobně téţ rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005 78 RAKOVSKÝ, A. Ustanovení § 107a OSŘ a (ne)moţnost jeho aplikace. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 22, s. 828 srov. téţ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 847/2008 79 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 946/2003 80 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5171/2007

26

a navrhne, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví dle § 107a OSŘ, ztrácí právo disponovat s daným výkonem rozhodnutí. Po takovém kroku tedy jiţ nemůţe podat například návrh na zastavení.81 Změna v osobě povinného po nařízení výkonu rozhodnutí je v případě sráţek ze mzdy nepřípustná. Předmětem tohoto výkonu rozhodnutí je totiţ mzda povinného, přičemţ nárok na mzdu nemůţe na jinou osobu přejít ani singulární ani univerzální sukcesí. Jestliţe tedy po nařízení výkonu rozhodnutí povinný zemře, je to důvodem k zastavení dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ. Výkon rozhodnutí můţe být proveden pouze v rozsahu nároku povinného na mzdu do jeho smrti. Pokud dojde k přechodu povinnosti povinného ještě za jeho ţivota na jinou osobu po nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy, musí soud opět rozhodnout o zastavení řízení dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ, neboť na právního nástupce povinného přešla pouze povinnost z exekučního titulu, nikoli však nárok na mzdu.

3. 5. Exekuční titul 3. 5. 1. Obecně o exekučním titulu a jeho náleţitostech Exekuční titul představuje veřejnou listinu, která má zákonem stanovenou formu a byla vydána orgánem k tomu zmocněným. Existence exekučního titulu je nezbytným předpokladem výkonu rozhodnutí, neboť je to právě exekuční titul, jeţ oprávněnému přiznává určité právo na plnění od povinného. Obecně platí, ţe exekuční soud pouze realizuje exekuční titul, aniţ by mohl ověřovat jeho věcnou správnost. "Obsahově nesprávný rozsudek, který je v rozporu se skutečnými hmotněprávními poměry, je pro exekuční orgány, stane-li se exekučním titulem, stejně závazný jako rozsudek věcně správný, odpovídající hmotněprávním poměrům."82 Soud se v řízení o výkon rozhodnutí nemůţe zabývat ani námitkou, ţe v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud účastníku, jehoţ pobyt nebyl do skončení řízení znám, opatrovníka, ač šetření o pobytu účastníka bylo neúplné.83 Exekuční soud nemůţe opravovat ani zjevné nesprávnosti exekučního titulu, jako jsou třeba chyby v psaní nebo v počtech. 81

SVOBODA, K. Potíţ se záměnou účastníků na straně ţalobce. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 9, s. 382 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 23 srov. téţ rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003 83 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 82

27

V praxi někdy dochází k tomu, ţe označení účastníků v exekučním titulu je nesprávné a oprávněný tuto nesprávnost následně kopíruje i v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. V takovém případě rozhodně není moţné pokračovat v chybě. Řešení, které přijala judikatura, spočívá v názoru, ţe vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, podle kterého byl navrţen výkon, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li moţné z něj bez vší pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo, nebo komu byla uloţena povinnost.84 Exekuční titul musí splňovat určité formální i materiální náleţitosti. Materiální náleţitosti titulu spočívají v přesném a nepochybném vymezení práv a povinností účastníků řízení.85 Předně je zapotřebí, aby titul byl dostatečně určitý, co se týče označení oprávněného a povinného, a také, aby přesně a konkrétně vymezoval povinnost, jeţ má být splněna. Povinnost plnit musí být specifikována nejen předmětem plnění, ale také jeho rozsahem a způsobem a v neposlední řadě i lhůtou, v níţ má být má být plněno. Jestliţe titul povinnost dostatečně přesně nevymezuje a náleţitosti materiální vykonatelnosti nelze dovodit z rozhodnutí ani výkladem, je nevykonatelný bez ohledu na případně připojenou doloţku vykonatelnosti a soud návrh na výkon tohoto rozhodnutí zamítne.86 Došlo-li přesto k nařízení výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o jeho zastavení dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ, a to i bez návrhu.87 Ne vţdy však má absence některého údaje za následek materiální nevykonatelnost rozhodnutí. Chybí-li například ve výroku exekučního titulu údaj o lhůtě k plnění, není to na překáţku jeho vykonatelnosti, jestliţe z právního předpisu, na jehoţ základě byl vydán, lze tuto lhůtu dovodit.88 Neuvádění lhůty k plnění je typické například pro výroky o náhradě škody v adhezním řízení. Na vykonatelnost rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení pak nemá vliv okolnost, ţe v něm nebyl přesně individualizován advokát, k jehoţ rukám má být náhrada nákladů řízení zaplacena.89 Formální náleţitosti exekučního titulu jsou dány právními předpisy, podle kterých byl exekuční titul vydán. Z formálního hlediska je vykonatelnost rozhodnutí představována doloţkou vykonatelnosti, kterou na titul vyznačuje ten orgán, který ho vydal.90

84

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98 85 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2003, s. 496 86 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003 87 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5177/2008 88 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 699/2002 89 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004 90 GROSSOVÁ, M. E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 75 – 76

28

Dle ustanovení § 275 odst. 2 OSŘ je soud oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí. Za tímto účelem si soud můţe vyţádat vyjádření od orgánu, který exekuční titul vydal, nebo jej přímo poţádat o příslušné spisy ve věci. Zjistí-li soud, ţe exekuční titul není vykonatelný, návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Pokud by se však exekuční titul stal vykonatelným v mezidobí od podání návrhu do rozhodnutí soudu o tomto návrhu, nebrání tato okolnost nařízení výkonu rozhodnutí.91 V souvislosti s výše uvedeným zamítnutím návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí z důvodu prozatím nevykonatelného exekučního titulu je třeba uvést, ţe toto zamítnutí nebrání tomu, aby soud vyhověl pozdějšímu opětovnému návrhu oprávněného v téţe věci, jakmile se exekuční titul stane vykonatelným. Zamítnutí zde tedy nevytváří překáţku rei iudicatae. Nejvyšší soud ČR jiţ v několika svých rozhodnutích vyslovil, ţe ačkoliv exekuční soud sám posuzuje správnost potvrzení o vykonatelnosti, nemůţe přezkoumávat zákonnost postupu soudu v nalézacím řízení, jenţ vyústil v ustanovení opatrovníka povinnému. Významná by mohla být pouze skutečnost, ţe stejnopis písemného vyhotovení vykonávaného rozhodnutí nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.92 V odborné literatuře93 jsem pak narazila na názor zpochybňující platnost této teze s odkazem na jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých bylo konstatováno, ţe "pokud nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu a rozhodnutí ve věci samé bylo doručeno pouze tomuto opatrovníkovi, nebylo doručeno řádně a nemůţe tedy být v právní moci."94 Domnívám se, ţe autorův závěr je chybný, neboť judikát, o který se opírá, se vztahuje k přípustnosti obnovy řízení a včasnosti odvolání proti podkladovému rozhodnutí. Činnost nalézacího soudu nelze ztotoţňovat s činností soudu exekučního. Nalézací soud je tedy oprávněn rozhodnout v rámci řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku o zákonnosti ustanovení opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu. Ovšem je zcela vyloučeno, aby přezkum rozhodnutí nalézacího soudu vykonával soud exekuční v rámci vykonávacího řízení. Bylo-li proti rozsudku opatřenému doloţkou vykonatelnosti podáno odvolání, není to samo o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Vykonatelnost rozsudku je zpravidla vázána na jeho právní moc (s výjimkou předběţně vykonatelných 91

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 18 Co 288/2002 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2505/2003 93 HORÁK, P., HROMADA, M. Civilní proces s účastníkem neznámého pobytu. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 6, s. 198 94 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1072/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 32 Cdo 226/2005 92

29

rozsudků). V právní moci je pak takový rozsudek, proti kterému jiţ nelze podat odvolání. Jestliţe se tedy účastník odvolá proti exekučnímu titulu po uplynutí lhůty stanovené k podání odvolání, odvolací soud odvolání odmítne jako opoţděné a na právní moc a tím i vykonatelnost exekučního titulu to nebude mít vliv.95 Kromě doloţky vykonatelnosti soud před nařízením výkonu rozhodnutí zkoumá i otázku, zda byl exekuční titul vydán k tomu oprávněným orgánem ovšem pouze tehdy, je-li původcem exekučního titulu jiný orgán neţ soud. Dospěje-li exekuční soud k závěru, ţe orgán, který vydal exekuční titul, k tomu nebyl vybaven patřičnou pravomocí, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Otázku pravomoci soudu k vydání exekučního titulu v civilním řízení však při výkonu rozhodnutí jiţ řešit nelze, neboť její posouzení mělo být předmětem nalézacího řízení.96 Dle § 261 odst. 2 OSŘ je k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí třeba připojit stejnopis exekučního titulu, na jehoţ základě se oprávněný domáhá nuceného splnění povinnosti, a to s vyznačenou doloţkou vykonatelnosti. Výjimku představuje případ, kdy je návrh na výkon rozhodnutí podáván u stejného soudu, který exekuční titul vydal, nebo potvrdil-li soud prvního stupně vykonatelnost rozhodnutí přímo na návrhu. Namísto stejnopisu exekučního titulu lze se stejnými účinky předloţit rovněţ jeho kopii opatřenou ověřovací doloţkou podle § 73 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nebo podle § 6 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů, a potvrzením o vykonatelnosti.97 Jestliţe oprávněný nepřiloţí k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí stejnopis nebo ověřenou kopii exekučního titulu s vyznačenou doloţkou vykonatelnosti (ačkoliv se nejedná o rozhodnutí exekučního soudu), je soud povinen oprávněného o jeho procesní povinnosti poučit. Jestliţe oprávněný ve stanovené lhůtě tento nedostatek neodstraní, soud návrh zamítne.98

95

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2118/98 97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 785/2002 98 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003 96

30

3. 4. 2. Druhy exekučních titulů Listiny, které jsou způsobilé být exekučním titulem, vymezuje občanský soudní řád v ustanovení § 251 a 274 odst. 1. Konkrétně se tedy jedná o: - vykonatelná rozhodnutí vydaná v občanském soudním řízení, tzn. rozsudky, usnesení, platební rozkazy, elektronické platební rozkazy, směnečné a šekové platební rozkazy a soudem schválené smíry - vykonatelná rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek - vykonatelná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví - vykonatelná rozhodnutí rozhodčích komisí a smíry jimi schválené - vykonatelná rozhodnutí státních notářství a dohody jimi schválené - notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti sepsané podle zvláštního zákona - vykonatelná rozhodnutí a jiné exekuční tituly orgánů veřejné moci - rozhodnutí orgánů Evropských společenství - jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichţ soudní výkon připouští zákon; s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení. Občanský soudní řád tedy připouští coby exekuční titul pro nařízení výkonu rozhodnutí relativně široké spektrum. Nikoli však všechny případné exekuční tituly bývají oprávněnými vyuţívány stejně často. Exekuční tituly dle § 274 odst. 1 písm. h) OSŘ představují jakousi zbytkovou kategorii, která zahrnuje skupinu velice různorodých podkladů pro nařízení výkonu rozhodnutí. Pro tyto tituly je příznačné, ţe na jejich základě lze nařídit výkon rozhodnutí jen, připouští-li takovou moţnost jiný zákon. Tím se významně odlišují od výše ostatních exekučních titulů. Listinou, jejíţ soudní výkon připouští zákon, je například seznam přihlášek konkurzních věřitelů dle § 45 odst. 2 zákona 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Konkurzní zákon byl sice s účinností od 1. 1. 2008 zrušen a nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, avšak konkurzní řízení započatá za účinnosti starého konkurzního zákona se dle přechodných ustanovení insolvenčního zákona dokončí dle dosavadních

31

předpisů.99 Výkon rozhodnutí tedy lze vést na úpadcovo jmění po zrušení konkurzu na základě seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, a to i kdyţ není povinnému v seznamu uloţena povinnost pohledávku zaplatit, ani stanovena lhůta k plnění.100 K prokázání exekučního titulu pak postačuje předloţení výpisu ze seznamu přihlášek.101 Vykonatelnost seznamu nastává dnem právní moci usnesení o zrušení konkurzu. Oprávněný by tak měl k návrhu přiloţit i usnesení o zrušení konkurzu opatřené doloţkou vykonatelnosti.102 Obdobně stanoví insolvenční zákon v § 312 odst. 4, ţe na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkurzu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dluţník nepopřel. Právo nuceného vymáhání se promlčí za deset let od zrušení konkurzu.103 V praxi je pravděpodobně nejfrekventovanějším exekučním titulem dle § 274 odst. 1 písm. h) OSŘ rozhodčí nález. Poněkud problematickým se jeví případ, kdy rozhodčí řízení nebude ukončeno vydáním rozhodčího nálezu, nýbrţ usnesením. Dle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 168/2005, je způsobilým exekučním titulem i usnesení, jímţ se rozhodčí řízení končí, ukládá-li toto usnesení některé ze stran povinnost plnit. S tímto závěrem nesouhlasí např. Vrcha104, dle kterého platná právní úprava s usnesením vydaným v rozhodčím řízení nepočítá jako s exekučním titulem. Ve své argumentaci se opírá o dikci § 274 OSŘ, který usnesení vydaná rozhodci výslovně nezmiňuje ve výčtu exekučních titulů a počítá pouze s obecnou kategorií jiných vykonatelných rozhodnutí, jejichţ soudní výkon připouští zákon. Tím je v tomto případě zákon o rozhodčím řízení, který však v § 28 přiznává účinek pravomocného soudního rozhodnutí jen rozhodčímu nálezu. Ještě trochu jiný pohled na tuto problematiku poskytuje všeobecně uznávaná autorita přes rozhodčí řízení prof. JUDr. Bělohlávek ve svém komentáři k zákonu o rozhodčím řízení.105 Konkrétně konstatuje, ţe rozhodce musí vydat rozhodčí nález vţdy, kdy rozhoduje o meritu věci nebo kdy alespoň ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení. Povinnost plnit můţe být straně uloţena výlučně rozhodčím nálezem, byť by jinak byly splněny podmínky 99

KUČERA, F. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 245 100 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 24 Co 244/2005 101 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 26 Co 365/2005 102 SAJDL, Z. Prokázání exekučního titulu, kterým je seznam pohledávek přihlášených v konkurzním řízení. Soudní rozhledy. 2007, roč. 13, č. 2, s. 58 103 MARŠÍKOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha: Leges, 2011, s. 477 – 484 104 VRCHA, P. Usnesení vydané rozhodcem jako exekuční titul? Právní rádce. 2007, roč. 15, č. 2, s. 63 – 64 105 BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 180

32

pro vydání usnesení. Co se týče usnesení vydaného rozhodcem, jsem toho názoru, ţe toto skutečně nelze povaţovat za exekuční titul, kdyţ pro takový závěr neexistuje ţádná právní opora. V daném případě nelze podpůrně aplikovat občanský soudní řád, kdyţ podle § 30 zákona o rozhodčím řízení se občanský soudní řád pouţije přiměřeně pouze na procesní pravidla řízení před rozhodci, nikoliv ve vztahu k exekučním titulům. K dalším významným zástupcům této skupiny exekučních titulů patří cizozemská rozhodnutí a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti vydané podle § 78 a 79 EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2012. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti byl koncipován jako obdoba notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Právní úprava obou institutů byla tedy obdobná, nikoliv však zcela stejná. Rozdíly se týkaly především postavení notáře a soudního exekutora, existence pouze jednoho typu exekutorského zápisu a také moţnosti odmítnout sepsání vykonatelného zápisu. V kontextu kontinentálního právního systému se jednalo o zcela ojedinělý právní institut, neboť právní řády ostatních evropských zemí znají zpravidla pouze notářské zápisy.106 Ačkoliv byla pro český exekuční řád inspirací slovenská právní úprava obsaţená v exekučnom poriadku107, ani v tomto předpise moţnost sepisování exekutorských zápisů nenalezneme.108 S ohledem na hlavní náplň exekutorské činnosti, kterou je provádění exekucí, vzbuzovala moţnost sepisování exekučních titulů určité pochybnosti. Zákon totiţ nevylučoval, aby tentýţ exekutor, který sepsal exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, následně na základě takového exekučního titulu provedl exekuci. Zainteresovanost exekutora na co největším počtu provedených exekucí je přitom zřejmá.109 Nicméně důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb., kterým byla soudním exekutorům moţnost sepisovat exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti odňata, daný krok vysvětluje principiálním rozdělením jednotlivých činností v oblasti práva mezi stávající právnická povolání.110

106

JINDŘICH, M. Úvaha o smluvních exekučních titulech. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 2, s. 5 zákon č. 233/1995 Z. z, o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení najskoršich predpisov 108 Mazák, J. Exekučný poriadok komentár. Bratislava: IURA EDITION, 2006, s. 126 a 528 109 MIKŠOVSKÝ, P. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti s komentářem a prováděcími předpisy. 1. vydání. Praha: IFEC, s.r.o., 2001, s. 140 110 IVANOVÁ, V., NOVÁK, P. Notářské zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti: moderní trend vymáhání pohledávek. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/notarske-zapisy-s-dolozkou-prime-vykonatelnostimoderni-trend-vymahani-pohledavek-2125 dne 13. 2. 2014 107

33

4. POVAHA A PŘEDMĚT VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY 4. 1. Vývoj agendy výkonu rozhodnutí ve vztahu k jednotlivým způsobům provedení Sráţky ze mzdy jsou jen jedním z několika způsobů výkonu rozhodnutí, které občanský soudní řád připouští k vymoţení peněţité pohledávky. Před rokem 1989 byl výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy zcela dominantní s ohledem na všeobecnou pracovní povinnost.111 Například v roce 1981 činilo zastoupení sráţek ze mzdy v celkovém počtu provedených výkonů rozhodnutí 97,1 %, konkrétně se jednalo o 105.229 navrţených výkonů rozhodnutí. Se změnou politické situace se měnila i struktura návrhů na výkon rozhodnutí tak, ţe se začaly na úkor sráţek ze mzdy více prosazovat ostatní způsoby provedení výkonu, a to především prodej movitých věcí. V roce 2004 tak jiţ byl poměr zcela jiný, kdyţ návrhy na prodej movitých věcí činily 66 % a sráţky ze mzdy jen 24 % z celkového počtu podávaných návrhů. Současně je třeba dodat, ţe celkový počet návrhů na výkon rozhodnutí se oproti roku 1981 ztrojnásobil.112 Za dobu své soudní praxe od roku 2008 do současnosti mohu pozorovat sestupný ráz ohledně návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí. Nejmasivnější propad nastal v roce 2013, coţ bylo způsobeno novelou OSŘ č. 396/2012 Sb., která podstatně omezila okruh věcí vymáhaných soudním výkonem rozhodnutí ve prospěch exekutorské exekuce. Naopak významný nárůst nápadu lze zaznamenat u návrhů na nařízení exekuce.113 Důvodem je nejen větší komfort pro oprávněného, ale také aţ desetinásobně vyšší úspěšnost exekucí ve srovnání s výkonem rozhodnutí.114 Dle vyjádření mluvčího exekutorské komory Pavla Kočiše činí úspěšnost exekuce při vymáhání částek do sto tisíc korun dokonce 60 %, zatímco úspěšnost soudního výkonu rozhodnutí je v takovém případě do jednoho procenta.115 Při vymáhání částek nad sto tisíc korun soudním exekutorem však procento úspěšnosti vymoţení pohledávky klesá a pohybuje se okolo 33 %.116 111

ZOULÍK, F., DVOŘÁK, B. K vývoji a perspektivám českého civilního procesu. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 1, s. 1-5 112 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 5 113 KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Nad změnami v exekučním řádu. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 22, s. 793 114 GINTER, J. Finančně jsme skoro na dně, tvrdí šéfka Exekutorské komory. Dostupné z http://www.novinky.cz/finance/241924-financne-jsme-skoro-na-dne-tvrdi.sefka-exekutorske-komory.html dne 21. 3. 2012 115 ŠRÁMEK, D. Vymáhání pohledávek : stále po dvou kolejích. Dostupné z : http://profit.tyden.cz/clanek/vymahani-pohledavekstale-po-dvou-kolejich/ ze dne 12. 3. 2012 116 KOMÁREK, J. Činnost soudních exekutorů. Jurisprudence. 2005, roč. 14, č. 3, s. 20

34

Co se týče rozloţení jednotlivých způsobů provedení výkonu rozhodnutí, činilo zastoupení sráţek ze mzdy v poměru k ostatním způsobům výkonu rozhodnutí 33 % v roce 2008, 29 % v roce 2009, 31 % v roce 2010, 27 % v roce 2011, 22 % v roce 2012 a 53 % v roce 2013.117 Značné zvýšení podílu sráţek ze mzdy na celkovém počtu nařízených výkonů rozhodnutí v roce 2013 je opět dáno účinností novely OSŘ č. 396/2012 Sb. Tím, jak se změnilo vymezení exekučních titulů, u kterých můţe soud nařídit výkon rozhodnutí, došlo současně i ke změně ve struktuře oprávněných navrhujících výkony rozhodnutí, přičemţ nejvíce ubylo oprávněných, kteří navrhovali vymoţení svých pohledávek především prostřednictvím prodeje movitých věcí.

Vývoj nápadu návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí a exekuce u Okresního soudu v Karviné (včetně pobočky v Havířově) v letech 2008 aţ 2013

30 000

nařízení výkonu rozhodnutí

25 000

nařízení exekuce

20 000

15 000

10 000

5 000

0 2008

2009

2010

2011

2012

2013

117

Uvedené výsledky se týkají pouze Okresního soudu v Karviné (včetně pobočky v Havířově) a byly získány z http://cslav.justice.cz/InfoData/vykazy-soudu-a-statnich-zastupitelstvi.html dne 12. 2. 2014

35

Vývoj nápadu jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí u Okresního soudu v Karviné (včetně pobočky v Havířově) v letech 2008 aţ 2013 7 000 6 000 5 000 srážky ze mzdy prodej movitých věcí přikázání pohledávky ostatní

4 000 3 000 2 000 1 000 0

2008

2009

2010

2011

2012

2013

4. 2. Podstata výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy Svou podstatou výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy vlastně odpovídá výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, neboť postihuje nárok povinného (při splnění podmínek uvedených v § 267 odst. 3 OSŘ i manţela povinného) na mzdu, který mu náleţí vůči jeho zaměstnavateli.118 Takové pojetí sráţek ze mzdy můţeme vysledovat i v legislativních úpravách jiných evropských zemí, které povaţují exekuci sráţkami ze mzdy za zvláštní případ exekuce přikázáním pohledávky a právně ji regulují právě v rámci tohoto způsobu exekuce.119 Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy lze logicky uplatnit jen vůči povinnému, který je fyzickou osobou a který současně pobírá příjem zabavitelný tímto způsobem výkonu. Jelikoţ je mzda, případně jiný obdobný příjem, často jediným zdrojem obţivy povinného a rovněţ i osob na něm závislých, je zapotřebí zdůrazněné ochrany povinného při tomto výkonu rozhodnutí. Jako nástroj ochrany zde funguje především stanovení nezabavitelné části mzdy, která tak zajišťuje jakýsi minimální ţivotní standard povinného i v situaci, kdy je postiţen nuceným výkonem rozhodnutí. 118

STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2003, s. 513 119 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 134

36

Aţ do účinnosti novely občanského soudního řádu č. 396/2012 Sb. (účinná od 1. 1. 2013 s výjimkou některých ustanovení) měly sráţky ze mzdy ve srovnání s jinými způsoby výkonu rozhodnutí naprosto výjimečné postavení, neboť jako jediné umoţňovaly oprávněnému vymáhat po povinném i opětující se plnění splatné teprve v budoucnu.120 Touto novelou však byl do § 263 OSŘ vloţen třetí odstavec, který nově umoţňuje nařídit výkon rozhodnutí pro opětující se dávky i jiným způsobem neţ jen sráţkami ze mzdy, čímţ se zlepšuje postavení oprávněného při vymáhání opětujícího se plnění. Podmínkou tohoto postupu je situace, kdy výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy nepostačuje k úhradě opětujících se dávek. Lze tedy dovodit, ţe sráţky ze mzdy zůstávají i nadále prioritní volbou pro vymoţení opětujícího se plnění splatného v budoucnu a teprve nestačí-li sráţky prováděné v rámci tohoto výkonu k uspokojení běţných měsíčních dávek, je moţné doplňkově nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem. Soud nařídí výkon rozhodnutí jiným způsobem na návrh oprávněného, a to v rozsahu součtu těchto plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu pětinásobku ročního plnění. Ačkoliv to zákon výslovně neuvádí, domnívám se, ţe rozsah pětinásobku ročního plnění bude nutno pouţít i u plnění na dobu určitou, ovšem přesahující dobu pěti let. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se stanou splatnými. U opětujících se plnění se typicky jedná o výţivné, kdy oprávněný má takto relativně zajištěno řádné placení výţivného. Nezbytnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí pro budoucí opětující se dávky je existence počátečního dluhu na jiţ splatných dávkách. V takovém případě lze nařídit sráţky ze mzdy jak pro nedoplatek na dávce, tak i pro teprve v budoucnu splatné částky. Samozřejmě sráţkami můţe chtít oprávněný postihnout třeba právě jen nedoplatek na výţivném, aniţ by poţadoval sráţky i pro běţné výţivné. Opačný přístup však není moţný, nelze nařídit výkon rozhodnutí jen pro uspokojení v budoucnu splatných dávek výţivného, aniţ by zde byl dluh na výţivném.121 Jak jiţ bylo naznačeno výše, skutečným předmětem výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy není mzda jako taková, nýbrţ právo povinného na mzdu, tedy mzdová pohledávka povinného vůči jeho zaměstnavateli. Při splnění podmínek uvedených v § 267 odst. 3 OSŘ se předmětem tohoto výkonu rozhodnutí stává mzda manţela povinného. Jiţ vyplacená mzda nemůţe být sráţkami ze mzdy postihnuta, ale je moţno ji zabavit například v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliţe byla nalezena u povinného, nebo v rámci

120 121

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1537/97 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 547

37

přikázání pohledávky, jestliţe se nachází na účtu povinného.122 Občanský soudní řád sice pouţívá pojem mzda, ovšem nijak jej obsahově nevymezuje. Za tímto účelem je třeba nahlédnout do zákoníku práce123, který rozlišuje mzdu a plat. Mzda i plat jsou zde definovány coby odměna, která náleţí zaměstnanci od zaměstnavatele za vykonanou práci. Rozdíl mezi těmito odměnami spočívá v tom, ţe mzda můţe náleţet jednak jako peněţité plnění, jednak i jako plnění peněţité hodnoty (naturální mzda), zatímco plat je vţdy pouze peněţitým plněním. Sráţky ze mzdy se vztahují i na naturální mzdu, neboť výše naturální mzdy se rovněţ vyjadřuje v peněţní formě tak, aby odpovídala ceně zaměstnavatelem poskytovaného naturálního plnění. Důsledek postiţení naturální mzdy sráţkami při výkonu rozhodnutí spočívá v tom, ţe zaměstnavatel zaměstnanci příslušné naturální plnění neposkytne.124 Plat vyplácí pouze zaměstnavatelé vypočtení v § 109 odst. 3 zákoníku práce, kterými jsou: stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíţ náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, s výjimkou peněţitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky. Do mzdy nebo platu se započítává i odměna za práci přesčas, za práci o sobotách a nedělích a různé příplatky a prémie. Pro účely sráţek se však do nich nezapočítává náhrada nákladů spojená s pracovním výkonem, jako je například cestovné a stravné.125 Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy postihuje nejen mzdu povinného, nýbrţ i další jeho příjmy, které občanský soudní řád staví na roveň mzdě a které jsou vypočteny v ustanovení § 299 OSŘ. Kromě jiţ výše uvedeného platu lze takto sráţky provádět z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní nebo sluţební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově. Naopak odměnu z dohody o provedení práce lze postihnout pouze přikázáním pohledávky, nikoliv sráţkami ze mzdy. Předmětem sráţek nemohou být ani nároky na odměnu vyplývající z práv autorských, práv výkonných

122

MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 135 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění dalších předpisů 124 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 966 125 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 37 123

38

umělců a práv ke zlepšovacímu návrhu, průmyslovému vzoru a vynálezu.126 Co se týče dávek státní sociální podpory, i některé opakující se dávky jsou povaţovány za nepostiţitelné výkonem rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Týká se to například přídavku na dítě a příspěvku na bydlení, které jsou účelově vázány, a to k péči o děti a k úhradě nákladů na bydlení. Naopak rodičovský příspěvek je výkonem rozhodnutí sráţkami ze mzdy postiţitelný.127 Výkonu rozhodnutí nepodléhají dávky poskytované podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, kterými jsou jmenovitě příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc.128 Postiţení dávek státní sociální podpory sráţkami ze mzdy je většinou pouze formální, neboť výše těchto dávek v kombinaci s výší nezabavitelné částky převáţně neumoţňuje provádění sráţek. U podpory v nezaměstnanosti je samozřejmě situace závislá na konkrétní výši přiznané podpory, nicméně ve většině případů sráţky lze provádět jen v prvních měsících poskytování podpory, a to ještě v minimálních částkách zpravidla v řádu stokorun. Úplně nejtypičtější je pak případ, kdy se sice povinný nachází v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Sráţet lze i z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, nebo jsou poskytovány vedle ní, a jimiţ jsou: náhrada mzdy nebo platu, nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství, důchody, stipendia, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, odstupné, popřípadě jiná plnění poskytnutá v souvislosti s ukončením zaměstnání, peněţitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním, úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta a nově také dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Náhrada mzdy nebo platu náleţí zaměstnanci při překáţkách v práci na straně zaměstnance či zaměstnavatele, při čerpání dovolené nebo za nevyčerpanou dovolenou. Sráţky se vztahují na všechny druhy poskytovaných důchodů, to znamená nejen starobní, nýbrţ i částečný a plný invalidní důchod a také vdovský a sirotčí důchod. Sráţkám ze mzdy podléhá téţ důchod vyplácený podle smlouvy o důchodu uzavřené dle § 2701 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jde-li o výkon rozhodnutí sráţkami z důchodu fyzické osoby, která z tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající se výši kapesného v takovém ústavu. Maximální výši

126

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 548 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 10 Co 917/2005 128 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 228 – 230 127

39

úhrady za poskytování sociálních sluţeb stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. S účinností od 1. 1. 2014 dále výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy nepodléhá ta část z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy, kterou povinný vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje. Zaopatřovací smlouvou je jednak jiţ výše zmíněná smlouva o důchodu, jednak smlouva o výměnku uzavřená podle § 2707 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za předpokladu, ţe jsou podle této smlouvy povinnému vypláceny dávky. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí sráţkami z dávek podle zaopatřovací smlouvy, soud nejprve musí nařídit jednání, na kterém určí výši nepostiţitelné částky, a teprve poté můţe vydat usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které bude obsahovat jiţ konkrétně stanovenou nepostiţitelnou část dávky. Výši nepostiţitelné části zákon neurčuje fixně, ani jiným způsobem, a soud ji stanoví s přihlédnutím k okolnostem kaţdého jednotlivého případu v závislosti na nezbytných potřebách konkrétního povinného.129 Sráţkám podléhají rovněţ pracovní odměny osob, které se nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, jakoţ i chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Úprava těchto sráţek je v souladu s ustanovením § 373 OSŘ obsaţena ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti ČR č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů.130 Nejvyšší soud ČR řešil otázku postiţení finančních prostředků podle § 16 a 17 zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ jen zákon č. 137/2001 Sb.), prostřednictvím sráţek ze mzdy. Ve svém rozsudku uvedl, ţe účelem zákona 137/2001 Sb. je zajistit nadstandardní ochranu svědkům a jiným osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením hrozí újma na zdraví či jiné váţné nebezpečí. Zvláštní ochrana a pomoc představuje soubor opatření uvedených v § 3 odst. 1 zákona č. 137/2001 Sb. K úhradě některých výdajů v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci slouţí zvláštní finanční prostředky ve smyslu § 16 zákona č. 137/2001 Sb. Policie je současně oprávněna podle § 17 zákona č. 137/2001 Sb.

129

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1019 130 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 137

40

poskytnout chráněné osobě finanční prostředky, jsou-li nezbytné pro poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Zákon jejich výši nestanoví, záleţí na konkrétním účelu, ke kterému mají být pouţity. Z povahy těchto finančních prostředků je tedy zřejmé, ţe nepředstavují jiný příjem ve smyslu § 299 OSŘ, jímţ je míněn příjem ve smyslu pracovněprávních či sociálně právních předpisů, a nemohou tedy být postiţeny výkonem rozhodnutím sráţkami ze mzdy.131 Dle ustanovení § 302 OSŘ má-li povinný vedle práva na mzdu právo i na jiný příjem uvedený v § 299 OSŘ, postupuje se tak, jako by šlo o několik mezd. Zde bych se chtěla zmínit o chybné praxi okresních správ sociálního zabezpečení, kterou začaly uplatňovat před několika lety. Jedná se o situaci, kdy povinný je v řádném pracovním poměru, ale nastoupí nemocenskou dovolenou a jsou mu vypláceny nemocenské dávky okresní správou sociálního zabezpečení. Ta zpravidla informuje soud o vzniklé situaci a ţádá o vydání usnesení o převodu na nového plátce mzdy – sebe. V daném případě však není k převodu výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy důvod. Dle § 293 odst. 2 OSŘ se sice za změnu plátce mzdy povaţuje i vyplácení dávek podle zvláštního právního předpisu okresní správou sociálního zabezpečení, nicméně současně se stanoví, ţe v daném případě se nepouţije § 294 a 295 OSŘ. Povinný ani plátce mzdy tedy vůči soudu nemají oznamovací povinnost a stejně tak ani okresní správa soud neinformuje, ţe povinnému začala vyplácet dávky nemocenského pojištění. Zákon však současně předpokládá, ţe okresní správa sociálního zabezpečení obdrţela od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro provádění sráţek. Dochází-li k dočasné změně plátce mzdy při vyplácení dávek nemocenského pojištění v průběhu kalendářního měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v niţší výši, nedosahuje-li mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce mzdy. Pokud mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné částky, okresní správa sociálního zabezpečení započte na dávky nemocenského pojištění povinného v kalendářním měsíci částku ve výši rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní plátce mzdy v kalendářním měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen potřebné údaje novému plátci sdělit ve lhůtě do konce kalendářního měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy. Dále platí, ţe pokud povinný po nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy získá místo mzdy, nebo vedle ní, právo na některý z příjmů uvedených v § 299 OSŘ, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.

131

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1407/2009

41

V následujícím textu bude z důvodu usnadnění pracováno jiţ pouze s pojmem mzda.

4. 3. Postiţení mzdy manţela povinného Od účinnosti novely č. 396/2012 Sb., tedy od 1. 1. 2013, se stává manţel povinného účastníkem výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy podle § 255 odst. 3 OSŘ tehdy, jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiţeny majetkové hodnoty manţela povinného. Takovou majetkovou hodnotou je mimo jiné i právo na mzdu. Odstavec třetí citovaného ustanovení přímo odkazuje na § 262a odst. 2 OSŘ, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy nebo jiného příjmu manţela povinného tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manţelů. Novela č. 396/2012 Sb. uzákoněním postiţení mzdy manţela povinného ukončila dlouholeté spory mezi odbornou právnickou veřejností. Judikatura soudů132 zastávala názor, ţe výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy manţela povinného vést nelze, neboť mzda za vykonanou práci náleţí zaměstnanci a jemu se i vyplácí. Pohledávka, neboli právo na plnění od dluţníka, tedy právo na mzdu, aby mohlo být exekucí postiţeno, musí náleţet povinnému, proti němuţ směřuje exekuční titul. Do společného jmění manţelů náleţí jen vyplacená a převzatá mzda a kromě toho nárok na mzdu vzniká aţ za vykonanou práci, a tudíţ teprve v budoucnu očekávaný nárok manţela povinného na mzdu součástí společného jměním manţelů být nemůţe.133 Nicméně v odborné literatuře se objevovaly protichůdné názory, které postiţitelnost mzdy manţela povinného odůvodňovaly nepřesností a nejednoznačností pojmu majetek a majetková hodnota. Dle tohoto názoru bylo takovou majetkovou hodnotou i právo manţela na mzdu, stejně tak mzda samotná, protoţe tento druh majetku nebylo moţné zařadit pod ţádnou z poloţek taxativního výčtu právních skutečností uváděných v § 143 občanského zákoníku134, specifikujícím majetkové hodnoty, které nespadají do společného jmění, a tudíţ bylo prokazatelně součástí společného jmění manţelů. Tento názor vyuţíval rovněţ teleologické argumentace, kdyţ bylo v rozporu se 132

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 17 Co 46/2003, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, obdobné lze dovodit téţ z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2045/2006 a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 923/10 133 Obdobně téţ DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Předmět společného jmění manţelů a způsoby jeho nabývání. Právní fórum. 2006, roč. 3, č. 12, s. 416 134 Zákon č. 40/1964 Sb., účinný do 31. 12. 2013

42

smyslem, účelem a celkovým posláním výkonu rozhodnutí, aby na straně jedné bylo moţné postihnout výkonem rozhodnutí movité a nemovité věci patřící povinnému a jeho manţelovi, jeho podíl v obchodní společnosti nebo druţstvu, či jeho různé pohledávky a majetková práva, byly-li součástí společného jmění manţelů, a na straně druhé by bylo vyloučeno postihovat mzdu toho z manţelů, který nebyl přímým povinným, třebaţe šlo pouze o jinou formu majetku náleţejícího do majetkové jednoty, kterou zákon mezi manţely konstruuje.135 Další argumentace v literatuře se odvíjely od teze, ţe jsou-li součástí společného jmění manţelů rovněţ práva, měla by být součástí společného jmění také práva na mzdu. Tím spíše v situaci, kdy do společného jmění manţelů nepochybně spadají vyplacené peníze. Dle tohoto názoru není právo na mzdu osobním právem v takovém smyslu, jak je tomu u jiných osobních práv (např. u bolestného).136 V současné době lze uvést, ţe právo na mzdu nadále není povaţováno za součást společného jmění manţelů, nicméně zákonodárce výslovně umoţnil postiţení práva na mzdu manţela povinného za účelem zlepšení postavení věřitele vůči dluţníkovi. I v případě, ţe oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy navrhuje postihnout jen majetková práva manţela povinného na mzdu, musí návrh vţdy směřovat vůči povinnému jako osobě zavázané exekučním titulem, a nikoli vůči manţelu povinného. Pokud by oprávněný v návrhu označil pouze manţela povinného, vedlo by to k jeho zamítnutí z důvodu nedostatku pasivní legitimace.137

135

VALENTA, J. Manţel povinného v exekučním řízení. Právní rádce. 2008, roč. 16, č. 8, s. 10 – 13 DÁVID, R. Ochrana manţela povinného v exekučním řízení. Právní fórum. 2011. č. 11 – 12, s. 524 obdobně téţ DVOŘÁK, J. Exekuční postih pohledávek. Právní rádce. 2001, roč. 9, č. 6, s. 13 137 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 899 136

43

5. PŘEDNOSTNÍ A NEPŘEDNOSTNÍ POHLEDÁVKY Občanský soudní řád rozlišuje peněţité pohledávky na přednostní a nepřednostní. Toto rozdělení je významné především z hlediska výše a pořadí provádění sráţek. Přednostní pohledávky jsou pouze ty, které taxativně vyjmenovává občanský soudní řád, všechny ostatní pohledávky jsou nepřednostní. Přitom charakter přednostní pohledávky má nejen samotná jistina pohledávky, ale také její příslušenství, náklady řízení přiznané exekučním titulem i náklady výkonu rozhodnutí.138 To, zda se jedná o přednostní či nepřednostní pohledávku, neurčuje plátce mzdy, nýbrţ soud při nařízení výkonu rozhodnutí, přičemţ druh pohledávky uvede přímo v usnesení o nařízení sráţek spolu s poučením pro plátce mzdy, jakým způsobem má provádět sráţky. Plátce mzdy je usnesením soudu vázán a nemůţe se od něj odchýlit.139 Při posuzování povahy pohledávky soud vychází z exekučního titulu. V některých případech však není exekuční titul dostačující pro takové posouzení, a to například tehdy, bylo-li ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, nebo elektronickým platebním rozkazem vydaným jiným neţ exekučním soudem. Proto je vhodné, aby oprávněný přímo v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí uvedl, zda se jedná o pohledávku přednostní, či nepřednostní. Pokud tak neučiní a soud pouze na základě exekučního titulu nemůţe vyvodit závěr o povaze pohledávky, je na místě postup dle § 43 odst. 1 OSŘ, kdy soud oprávněného vyzve k doplnění jeho tvrzení a současně jej poučí, ţe nebude-li návrh ve stanovené lhůtě doplněn, soud nařídí výkon rozhodnutí pro nepřednostní pohledávku. V ţádném případě však nelze návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí odmítnout podle § 43 odst. 2 OSŘ, jelikoţ údaj o povaze pohledávky nepatří mezi obligatorní náleţitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Postavení přednostních pohledávek tedy ze zákona mají: –

pohledávky výţivného Výţivné je vţdy přednostní pohledávkou bez ohledu na to, o jaký druh výţivného se

jedná. To znamená, ţe nezáleţí na skutečnosti, zda jde o výţivné na nezletilé, nebo zletilé děti, nebo na jinou osobu (třeba manţelku), či o nedoplatek na výţivném nebo o běţné 138

SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 971 139 STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2003, s. 518

44

výţivné.140 Povahu výţivného však jiţ nemá pohledávka toho, kdo zcela či zčásti splnil vyţivovací povinnost za jiného. Rovněţ tak nelze za výţivné ve smyslu § 279 odst. 2 OSŘ povaţovat náhradu nákladů na výţivu pozůstalých poskytovanou jako součást náhrady škody dle občanského zákoníku a zákoníku práce.141 Výţivné by se dalo označit jako absolutně přednostní pohledávka, neboť má při realizaci výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy privilegované postavení i mezi ostatními přednostními pohledávkami. –

pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublíţením na zdraví Pohledávka náhrady újmy způsobené na zdraví si drţí svůj přednostní charakter pouze

v případě, ţe je uplatňována a vymáhána přímo poškozeným. Jestliţe došlo k přechodu této pohledávky na jinou osobu (např. pojistitele), stává se pohledávkou nepřednostní.142 U této pohledávky není rozhodné, jakým způsobem ke škodě na zdraví došlo, zda v důsledku nedbalosti, či úmyslného jednání, či zda se jednalo o čin zakládající pouze přestupek, nebo přímo trestný čin.143 –

pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy U pohledávek náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy je statut přednostní

pohledávky neměnný, ať uţ byla pohledávka přiznána rozhodnutím v trestním řízení, nebo rozhodnutím vydaným v občanskoprávním řízení, popřípadě v řízení před jiným orgánem, pokud toto rozhodnutí vycházelo z odsuzujícího trestního rozsudku. Vţdy však musí jít o újmu, která vznikla následkem úmyslného trestného činu.144 –

pohledávky daní a poplatků a jiných obdobných peněţitých plnění Povahu přednostních pohledávek mají rovněţ všechny daně a jejich příslušenství. U

poplatků půjde nejčastěji o soudní a správní poplatky. Co se týče jiných obdobných plnění, těmi se rozumí clo a peněţitá plnění, o kterých zákon stanoví, ţe se při jejich správě postupuje podle daňového řádu. Takto sem tedy spadají náklady občanského soudního řízení (pokuty dle § 53 OSŘ, státu přisouzená náhrada nákladů podle § 148 OSŘ), soudního řízení správního (§ 44 a 57 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších 140

MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 142 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 238 142 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1505 143 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 238 144 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 143 141

45

předpisů) a trestního řízení (§ 152 zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů).145 –

pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového

pojištění a úrazového pojištění a pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění Dávkami nemocenského pojištění jsou nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, přičemţ o povinnosti vrátit přeplatky na těchto dávkách rozhoduje příslušný orgán nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů. O náhradě přeplatků na dávkách důchodového pojištění rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění vyplývají ze zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. –

příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče Pohledávky přeplatku na příspěvku na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské

péče vyplývají ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. –

pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při

rekvalifikaci O povinnosti vrátit přeplatek na podpoře v nezaměstnanosti nebo podpoře při rekvalifikaci rozhoduje úřad práce podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. –

pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory O vrácení přeplatku na dávkách státní sociální podpory rozhoduje krajská pobočka

145

Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 12. 2010, č. 88/2010-INV-M, o vymáhání pohledávek

46

Úřadu práce, která dávku vyplácí nebo naposledy vyplácela, přičemţ povinnost vrátit přeplatek na dávce má příjemce dávky či osoba společně posuzovaná s oprávněnou osobou, pokud způsobili, ţe dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši. –

pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění Regresní náhradu je povinen zaplatit ten, kdo způsobil, ţe v důsledku jeho zaviněného

protiprávního jednání zjištěného soudem nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku. Přednostní pohledávkou regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění však není pohledávka ze vzájemného vypořádání osob, které neoprávněný vznik nároku na dávku pojištěnce způsobily.146 –

pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníţeného platu nebo sníţené

odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény O pohledávkách náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníţeného platu nebo sníţené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zpravidla rozhodne soud rozsudkem, nicméně exekučním titulem zde můţe být i notářský zápis se svolením k vykonatelnosti.147

146

DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2009, s. 2310 147 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 975

47

6. VÝŠE SRÁŢEK ZE MZDY 6.1. Zákonný rozsah sráţek ze mzdy 6. 1. 1. Nezabavitelná částka Předmětem výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy je sice nárok povinného na mzdu od zaměstnavatele, nicméně sráţky se fakticky neprovádějí z celé mzdy, nýbrţ pouze z tzv. čisté mzdy. Té dosáhneme tak, ţe od mzdy odečteme sráţené částky, které představují: záloha na daň z příjmu fyzických osob sráţená z příjmu ze závislé činnosti a funkčních poţitků, pojistné na důchodové spoření, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Sráţené částky se počítají podle podmínek a sazeb platných v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje. Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší pracovní činnost, kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Naopak do mzdy, a tudíţ ani do čisté mzdy, se nezapočítávají částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.148 Jakmile shora uvedeným postupem získáme čistou mzdu, je třeba od ní odečíst základní nepostiţitelnou částku. Způsob jejího výpočtu stanoví nařízení vlády č. 595/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Původně byla její výše upravena přímo občanským soudním řádem, coţ se však ukázalo být nepříliš praktickým s ohledem na nutnost provádění průběţných změn v její výši. Norma podzákonné síly se mění mnohem snadněji neţ zákon, a tudíţ nakonec zákonodárce zvolil namísto konkrétní úpravy v občanském soudním řádu jen odkaz na prováděcí normu.149 Výše uvedené nařízení vlády neurčuje základní nezabavitelnou částku fixně, nýbrţ její výši odvíjí od dalších proměnlivých kritérií, kterými jsou ţivotní minimum jednotlivce a normativní náklady na bydlení pro jednu osobu. Takové stanovení nezabavitelné částky umoţňuje pruţnější reakci na vývoj sociálně ekonomické situace.150 Základní nezabavitelná částka je tak rovna úhrnu dvou třetin součtu částky ţivotního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (dále jen nezabavitelná částka) na osobu povinného, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na 148

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1501 – 1502 149 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 232 150 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 549

48

kaţdou osobu, které je povinen poskytovat výţivné. Výši ţivotního minima jednotlivce stanoví § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a v současné době činí částku 3.410 Kč. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu se stanoví pro byt uţívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.151 Na základě zmocnění v § 28 písm. c) tohoto zákona stanoví vláda vţdy k 1. lednu kaţdého roku aktuální výši normativních nákladů na bydlení pro daný rok podle nárůstu nájemného a nákladů srovnatelných s nájemným. Pro rok 2014 byla jejich výše určena na částku ve výši 5.873 Kč, a to nařízením vlády č. 440/2013 Sb. Nezabavitelná částka tak aktuálně na povinného činí 6.188,67 Kč. Tato částka se zvyšuje o jednu čtvrtinu na manţela povinného, a to i tehdy, pokud má samostatný příjem, a také o jednu čtvrtinu na kaţdé vyţivované dítě, tedy konkrétně o 1.547,47 Kč na kaţdou osobu. Jednotlivé nezabavitelné částky (na povinného a další vyţivované osoby) by se samostatně neměly zaokrouhlovat, protoţe zaokrouhlit by se měl v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. teprve jejich celkový součet, a to na celé koruny nahoru. V praxi se však podle potřeby zaokrouhlují i jednotlivé nezabavitelné částky, a to na dvě desetinná místa směrem dolů. U zaokrouhlení jednotlivých nezabavitelných částek směrem dolů by totiţ mohlo dojít k neţádoucímu zkreslení celkového výpočtu.152 Co se týče zvyšování nezabavitelné částky o vyţivované osoby, nejčastěji půjde o výţivné na nezletilé děti, nicméně není vyloučeno ani výţivné na děti jiţ zletilé, výţivné vnukům, rodičům nebo rozvedenému manţelu, přičemţ není rozhodující, zda toto výţivné povinný poskytuje dobrovolně, či v důsledku rozsudku o stanovení vyţivovací povinnosti. V kaţdém případě musí jít o vlastní, či osvojené děti povinného. Nezapočítávají se tedy děti nevlastní, byť by ţily s povinným ve společné domácnosti a povinný by o ně z tohoto důvodu pečoval. Naopak u vlastních potomků povinného není naprosto podstatné, zda s povinným sdílejí společnou domácnost, či nikoliv. Nezabavitelná částka se nezvyšuje o druha, se kterým povinný ţije ve společné domácnosti. Také se ovšem nezapočítávají osoby, pro jejichţ výţivné byl výkon rozhodnutí nařízen, dokud výkon rozhodnutí trvá.

151

ČULÍK, L. Výkon rozhodnutí a exekuce sráţkami ze mzdy (důchodu) 1. část. Národní pojištění. 2011, roč. 42, č. 8 – 9, s. 61 – 67 152 BREBURDA, J. Exekuce srážkami ze mzdy. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2013, s. 70

49

Aby mohl plátce zohlednit další osoby vyţivované povinným, musí povinný plátci doloţit, ţe výţivné poskytuje a komu. Sám plátce mzdy není povinen vyţivované osoby pro povinného sám vyhledávat. Vyţivovací povinnost k dítěti se prokazuje rodným listem, u zletilého dítěte je třeba doloţit i potvrzení o studiu, případně rozsudek o stanovení vyţivovací povinnosti. Manţelství se prokazuje předloţením oddacího listu a čestným prohlášením o tom, ţe manţelství trvá. Obdobně u registrovaného partnerství se plátci předkládá doklad o partnerství vydaný příslušným matričním úřadem. Povinný můţe mít stanovenou vyţivovací povinnost téţ k rozvedenému manţelu, tu prokazuje rozsudkem o stanovení výţivného (stejně jako u skončení partnerství). Má-li plátce pochybnosti o tom, co všechno zohlednit, můţe se obrátit na soud s ţádostí o určení výše částky, která má být v příslušném výplatním období povinnému sraţena.153 Jestliţe se v průběhu provádění výkonu rozhodnutí změní výše částek ţivotního minima nebo normativních nákladů na bydlení, uplatní plátce nově vypočtenou nezabavitelnou částku poprvé v tom výplatním období, do kterého spadá den zvýšení částek. Nezabavitelná částka je jedním z nástrojů ochrany povinného, který zabezpečuje zachování moţnosti uspokojování základních potřeb povinného a osob na něm závislých. "Určení optimální a rozumné míry postiţení mzdy je velmi důleţité i pro motivaci povinného na tom, aby dosahoval vyšší mzdy. Příliš značný rozsah postiţení mzdy by u povinného mohl vyvolat nezájem o dosahování vyšších výdělků a o práci vůbec."154 V praxi bohuţel značná část povinných reaguje na výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy buď častým střídáním zaměstnavatelů, aniţ by o tom informovala soud, nebo rovnou prací načerno. Rovněţ dochází k tomu, ţe povinný je sice v řádném pracovním poměru nahlášeném soudu, ovšem oficiálně dostává jen určitou část mzdy a zbytek mu zaměstnavatel vyplácí neoficiálně mimo výplatní lístek. Nařízení vlády o nezabavitelných částkách rovněţ stanoví částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy, vzniklý po odečtení nezabavitelné částky, srazí bez omezení. Tato částka je v obecné rovině rovna součtu částky ţivotního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu a aktuálně činí 9.283 Kč. V souvislosti s výší nezabavitelné částky povaţuji za inspirativní slovenskou právní úpravu obsaţenou v zákoně č. 99/1963 Z. z., občiansky súdny poriadok, v znení najskoršich predpisov, a v zákoně č. 233/1995 Z. z, o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení najskoršich predpisov. 153 154

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 234 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 232

50

Oba předpisy počítají se zákonným sníţením nezabavitelné částky mzdy, a to na 70 % této částky v případech, kdy je vymáhanou pohledávkou výţivné na nezletilé dítě.

6. 1. 2. Třetinový systém Provádění sráţek ze mzdy je postaveno na tzv. třetinovém systému. Ten slouţí k určení toho, z jakých částí mzdy, případně pro jaké pohledávky v rámci těchto třetin lze provádět sráţky. Základním pravidlem je, ţe sráţky se provádějí pouze z první třetiny, to však neplatí při vymáhání přednostních pohledávek.155 Peněţní zůstatek, který zbude po odečtení základní nepostiţitelné částky od čisté mzdy, se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách a vytváří tzv. zbytek čisté mzdy. Z první třetiny takto získané částky se provádějí sráţky pro nepřednostní pohledávky, z druhé třetiny pro případné přednostní pohledávky a třetí třetina zůstává vţdy povinnému. Pokud na povinném nejsou vymáhány ţádné přednostní pohledávky, zůstává mu zachována nedotčená celá druhá i třetí třetina a případně i zbytek třetiny prvé, pokud celá první třetina nebyla sráţkami vyčerpána. Plátce mzdy musí v kaţdém výplatním období zjistit, zda zbytek čisté mzdy převyšuje částku, nad níţ lze zbytek mzdy srazit bez omezení, či nikoliv. Tedy zda převyšuje částku rovnající se součtu ţivotního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení. Následně mohou nastat dvě situace: -

Zbytek čisté mzdy částku podle § 279 odst. 3 OSŘ nepřevyšuje. V tom případě se třetiny vypočítávají ze zbytku čisté mzdy zaokrouhleného směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách.

-

Zbytek čisté mzdy částku podle § 279 odst. 3 OSŘ převyšuje. V tom případě se třetiny vypočítávají z této hraniční plně zabavitelné části zbytku čisté mzdy, to znamená z částky ve výši 9.283 Kč. Jedna třetina pak představuje částku ve výši 3.094 Kč. Poté se vypočte plně zabavitelná částka ze zbytku čisté mzdy tak, ţe se odečte částka určená podle § 279 odst. 3 OSŘ (9.283 Kč) od zbytku čisté mzdy, tedy

155

LAVICKÝ, P. In: Meritum Občanské právo. 2. aktuální a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, str. 623

51

od čisté mzdy poníţené o základní nezabavitelnou částku. Takto určená částka se připočte ke druhé třetině v rozsahu, který je potřebný k uspokojení přednostních pohledávek, zbývající část se připočte k první třetině. Pro reţim sráţek nařízených soudem ve prospěch více různých pohledávek se uplatňuje zásada priority, to znamená, ţe je rozhodující pořadí jednotlivých pohledávek. Pořadí pohledávky se řídí dnem, kdy bylo prvému plátci mzdy doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Své pořadí si pak pohledávka zachovává po celou dobu trvání výkonu rozhodnutí i při dalších převodech na jiné plátce mzdy povinného.156 V první třetině se pohledávky uspokojují vţdy dle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní, či nepřednostní pohledávky. Pohledávka s lepším pořadím bude uspokojována před pohledávkou s pořadím horším. Aţ po úplném uhrazení dřívější pohledávky, začne být sráţena pohledávka, která byla druhá v pořadí. Jestliţe jsou plátci téhoţ dne doručena usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí. Jestliţe částka na ně připadající nepostačuje k jejich plné úhradě, uspokojují se poměrně.157 Při sráţkách z druhé třetiny dochází k částečnému potlačení principu priority, neboť bez zřetele k jejich pořadí se nejprve uspokojují pohledávky výţivného a teprve aţ pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. V souvislosti s výţivným tak můţeme hovořit o absolutní přednosti. Přitom není rozhodující, zda jde o běţné výţivné, či o nedoplatek na výţivném. Tento rozdíl nabude na významu teprve tehdy, nepostačuje-li částka sraţená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výţivného. V takovém případě se totiţ nejprve uspokojuje běţné výţivné všech oprávněných a teprve aţ z toho, co zbude, také nedoplatky za dřívější období, přičemţ výše sráţek na jednotlivé nedoplatky se řídí vzájemným poměrem běţného výţivného. Naopak výše jednotlivých nedoplatků na výţivném není rozhodující.158 V praxi ovšem můţe nastat situace, kdy souhrn vyţivovacích povinností povinného přesahuje maximální moţnou výši zákonných sráţek, a tudíţ jimi nelze pokrýt ani běţné výţivné všech oprávněných. V takovém případě se sraţená částka poměrně rozděluje mezi všechny oprávněné, a to opět podle vzájemného poměru běţného výţivného. Výše dluhu na

156

STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 41 – 42 157 ČULÍK, L. Výkon rozhodnutí a exekuce sráţkami ze mzdy (důchodu) 1. část. Národní pojištění. 2011, roč. 42, č. 8 – 9, s. 61 – 67 158 WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 552

52

výţivném u jednotlivých oprávněných není rozhodující ani zde.159 Jestliţe druhá třetina nepostačuje k uspokojení všech přednostních pohledávek, uspokojují se tyto pohledávky spolu s ostatními nepřednostními z první třetiny.160

6. 2. Dohoda o výši sráţek Zákonná výše sráţek je pro plátce závazná a absolutně nepřekročitelná. Vyšší sráţky ze mzdy, neţ stanoví zákon, nesmí plátce provádět, ani kdyby k tomu dal povinný svůj souhlas. Pokud by plátce provedl sráţku ve větším rozsahu, šlo by o nedůvodné krácení mzdy a povinný by se mohl po plátci mzdy domáhat vyplacení takové neoprávněně sraţené částky. Případná dohoda mezi oprávněným a povinným o sráţkách přesahujících zákonnou výši by byla neplatná. Povinnému ovšem samozřejmě nic nebrání v tom, aby hradil nějaké další částky na vymáhanou pohledávku sám mimo výkon rozhodnutí. Jakým způsobem povinný naloţí s nezabavitelnou částkou a třetí třetinou mzdy, které mu zůstávají zachovány, je totiţ výlučně jeho věc. 161 Z pohledu výše přípustných sráţek je zajímavá slovenská právní úprava obsaţená v zákoně č. 233/1995 Z. z, o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení najskoršich predpisov. Ten umoţňuje, aby povinnému byly prováděny sráţky ze mzdy ve větším neţ zákonném rozsahu, pokud s tím povinný vysloví souhlas. I v takovém případě se však uplatní limitace sráţky představovaná základní nezabavitelnou částkou, která musí být povinnému zachována vţdy. Povinný tudíţ dává souhlas pouze k postiţení třetí třetiny zůstatku mzdy. Občanský soudní řád připouští, aby zákonné sráţky byly sníţeny. Můţe se tak ovšem stát pouze na základě dohody uzavřené mezi oprávněným a povinným, která bude následně předloţena soudu. Jednostranný úkon oprávněného či povinného není postačující. Tato úprava odpovídá jak rozšířenému dispozitivnímu oprávnění oprávněného, tak i ochraně povinného. Dohodu o niţších sráţkách je moţno uzavřít ohledně nuceného vymáhání jakékoliv pohledávky včetně výţivného pro nezletilé dítě. Nezletilci soud v tomto případě nemusí 159

BREJCHA, A., SOSNOVÁ, H. Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: CODEX, 1996, s. 45 160 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 240 – 241 161 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 140, 144

53

ustanovovat kolizního opatrovníka, neboť i zde jej zastupuje ten z rodičů, k jehoţ rukám má být výţivné placeno, a který toto výţivné výkonem rozhodnutí jménem dítěte vymáhá. Dohoda o niţších sráţkách nemusí být bezpodmínečně uzavřena na jedné listině, ale můţe vyplývat i ze shodného projevu účastníků vyjádřeného odděleně. V praxi dochází často i k tomu, ţe povinný podá u soudu návrh na provádění niţších sráţek a soud jej zašle k vyjádření oprávněnému. Pokud oprávněný následně vysloví s návrhem povinného svůj souhlas, lze to povaţovat za řádnou dohodu o niţších sráţkách ve smyslu § 287 odst. 1 OSŘ. Přípustný je téţ postup soudu dle § 101 odst. 4 OSŘ, kdy soud zašle návrh povinného o niţších sráţkách oprávněnému k vyjádření s dovětkem, ţe nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, ţe nemá námitek a s niţšími sráţkami souhlasí.162 Dohoda účastníků zpravidla určuje konkrétní peněţní výši dohodnuté sráţky, ale stejně tak je moţné její určení i jiným nepochybným způsobem, například uvedením podílu na zbytku čisté mzdy. Jestliţe je uzavřena dohoda o niţších sráţkách, soud usnesením vyzve plátce mzdy, aby povinnému ze mzdy sráţel měsíčně jen částku, na které se oprávněný s povinným dohodl, pokud ovšem tato částka nepřesáhne přípustnou zákonnou výši sráţek v příslušném výplatním období. Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období sráţky jen v rozsahu dovoleném zákonem. Plátce tak musí za kaţdé výplatní období zjišťovat, jaká je zákonná výše sráţek, a podle toho pak buď provést dohodnutou niţší sráţku, nebo provést sráţku zákonnou, je-li dohodnutá částka vyšší. Usnesení se samozřejmě doručuje i oprávněnému a povinnému, kteří proti němu mají, narozdíl od plátce mzdy, právo odvolání. Plátce začne s prováděním niţších sráţek počínaje doručením usnesení soudu a provádí je tak dlouho, dokud nenastane některá z dále uvedených situací: -

Dohoda o niţších sráţkách je časově omezena, například na půl roku. V takovém případě bude plátce sráţet niţší částku jen po stanovené období a poté se vrátí k zákonné výši sráţek.

-

Dohoda o niţších sráţkách není časově ohraničena. Plátce v tomto případě provádí dohodnuté niţší sráţky aţ do úplného uspokojení vymáhané pohledávky. To však neplatí, jestliţe oprávněný svůj souhlas s niţšími sráţkami odvolá, nebo jestliţe je plátci doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného.

162

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1515

54

Oprávněný můţe odvolat souhlas s niţšími sráţkami kdykoliv. Názor povinného zde není rozhodný. Odvolání svého souhlasu musí oprávněný směřovat vůči soudu, nikoli vůči plátci mzdy. Teprve soud pak plátce vyrozumí novým usnesením o tom, ţe má opět provádět sráţky v zákonné výši, a to od nejbliţšího výplatního období. Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné. Nařízení dalšího výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného automaticky ruší příkaz o niţších sráţkách, přičemţ nezáleţí na tom, zda tento další výkon nařídil soud, nebo správní či daňový orgán. Pokud by se povinný dohodl s oprávněným na niţších sráţkách v situaci, kdy je povinnému ze mzdy sráţeno na více neţ jeden výkon rozhodnutí, bude usnesení soudu o niţších sráţkách od počátku neúčinné.163

163

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 269 – 270

55

7. USNESENÍ O NAŘÍZENÍ SRÁŢEK ZE MZDY Soud nařídí výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy na základě návrhu oprávněného. Jak jiţ bylo vyloţeno dříve, návrh musí splňovat zákonem stanovené náleţitosti, jejichţ naplnění soud zkoumá. Konkrétní postup soudu při nařizování výkonu rozhodnutí je následující. Nejprve je třeba ověřit, zda zde není překáţka litispendence. Lustraci věcí provádí vedoucí kanceláře, která pak vyznačí její výsledek na první straně návrhu razítkem "Předchází" s uvedením spisové značky dřívějšího spisu nebo razítkem "Nepředchází." Poté soud zjišťuje, zda všechny údaje z návrhu souhlasí s exekučním titulem a zda jsou přiloţeny patřičné listiny (exekuční titul, plná moc, pověření zaměstnance k zastupování, osvědčení o registraci k DPH u advokátů, apod.). Soud rovněţ vylustruje povinného v centrální evidenci obyvatel za účelem ověření místní příslušnosti. Zjistí-li soud, ţe adresa povinného uvedená v centrální evidenci obyvatel se neshoduje s adresou označenou oprávněným v návrhu a ţe povinný je hlášen k trvalému pobytu v obvodu jiného soudu, je nutné provést šetření dotazem na příslušné poštovní úřady ke zjištění skutečného bydliště povinného. V závislosti na výsledku pak soud buď vysloví svou místní nepříslušnost a po právní moci takového usnesení spis postoupí místně příslušnému soudu, nebo pokračuje v řízení. V návrhu na nařízení sráţek ze mzdy musí oprávněný především označit plátce mzdy povinného. Soud, který rozhoduje o návrhu na nařízení exekuce, však nepřezkoumává údaje návrhu o tom, u které organizace má povinný nárok na mzdu. O sporných skutečnostech, jako je existence pracovního poměru povinného u označené organizace, popřípadě existence jeho nároku na mzdu vůči této organizaci, se nerozhoduje v řízení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí. Můţe k němu dojít v řízení o případné ţalobě oprávněného proti plátci mzdy podle ustanovení § 292 OSŘ, má-li oprávněný za to, ţe označený plátce mzdy měl sráţky provádět, avšak své povinnosti řádně nesplnil.164 V praxi je nicméně vhodné, aby soud prověřil reálnou existenci plátce v obchodním rejstříku. Stává se totiţ, ţe oprávněný plátce označí nepřesně či vysloveně chybně, coţ by po nařízení výkonu způsobilo značný problém. Účinky výkonu rozhodnutí mohou nastat pouze tehdy, je-li za plátce mzdy označen skutečný subjekt s právní osobností. Pokud oprávněný označí plátce formálně bezchybně, avšak soudu je z úřední činnosti známo, ţe povinný u

164

Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 1965, Cpj 5/65-12, publikované ve Sborníku stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu/. Vydal Nejvyšší soud ČSSR, SEVT, Praha 1980, str. 345

56

tohoto plátce jiţ nepracuje, můţe v součinnosti s oprávněným změnit označení plátce tak, aby odpovídalo faktickému stavu.165 V neposlední řadě soud zjišťuje, zda byl řádně uhrazen soudní poplatek, či zda se v daném případě uplatní věcné či osobní osvobození od soudního poplatku. Dojde-li soud k závěru, ţe jsou splněny všechny podmínky zákonem spojované s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy, vydá usnesení o nařízení tohoto výkonu. V usnesení soud vymezí, zda se jedná o vymoţení přednostní, či nepřednostní pohledávky. Rovněţ uvede přesnou výši vymáhané pohledávky, to znamená jistinu, případné úroky a úroky z prodlení, náklady předcházejícího nalézacího, příp. předcházejícího vykonávacího řízení a případné náklady státu, např. při přechodu poplatkové povinnosti. Nakonec poučí plátce o tom, jakým způsobem mají být sráţky prováděny a kam mají být sraţené částky zasílány. Jestliţe se má výkonem rozhodnutí vymáhat výţivné pro více oprávněných (typicky se jedná o nezletilé děti), musí soud specifikovat výši běţného výţivného i nedoplatku na výţivném ve vztahu ke kaţdému z oprávněných zvlášť, neboť se jedná o samostatné nároky. Takto je třeba postupovat po celou dobu výkonu i při vydávání dalších usnesení, jako je částečné zastavení, převod výkonu rozhodnutí na nového plátce, rozšíření výkonu rozhodnutí na zvýšené výţivné apod.166 Soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí plátci mzdy přikáţe, aby od jeho doručení prováděl povinnému ze mzdy stanovené sráţky a tyto sraţené částky nevyplácel povinnému. Popsaný příkaz plátci se označuje jako arrestatorium a doprovází jej inhibitorium neboli současný zákaz pro povinného nakládat s postiţenou částí mzdy. Povinný ztrácí právo na vyplacení části mzdy odpovídající výši zákonných sráţek v den, kdy je jeho plátci doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.167 Dokud však usnesení o nařízení výkonu nenabude právní moci, nesmí plátce sraţené částky zasílat oprávněnému, nýbrţ je zatím deponuje u sebe. Usnesení se doručuje oprávněnému, povinnému a plátci mzdy, z toho posledním dvěma do vlastních rukou. Vlastní-li subjekt doručování datovou schránku, je soud povinen mu doručovanou písemnost zaslat do této schránky.168 V opačném případě doručuje klasicky prostřednictvím drţitele poštovní licence tedy České pošty. Oprávněnému takto doručí na 165

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 250 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 250 167 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 42 168 MATĚJKOVÁ, A. Další pohled na občanský soudní řád po novele. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 8, s. 12 166

57

jeho adresu označenou v návrhu a povinnému zpravidla na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel. Ještě před několika lety bylo poměrně obtíţné doručovat účastníku, který se soudním obsílkám důsledně vyhýbal. Právní úprava doručování totiţ prakticky znemoţňovala pouţití fikce doručení, jestliţe se obesílaná osoba na dané adrese nezdrţovala.169 Takovému účastníku pak bylo třeba ustanovit opatrovníka k ochraně jeho práv. S ohledem na mnoţství povinných, kteří byli neznámého pobytu a měli nahlášeno pouze fiktivní bydliště na adrese městského úřadu či magistrátu, se exekuční soudy často uchylovaly k ustanovování svých zaměstnanců do pozice takového opatrovníka, a to i přesto, ţe tato praxe byla v rozporu s rozhodovací činností Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR.170 Po přijetí tzv. souhrnné novely účinné od 1. 7. 2009 se situace změnila, kdyţ nový systém soudu umoţňuje doručovat účastníku na tzv. adresu pro doručování, která u fyzických osob ve většině případů splývá s adresou trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel.171 Pro fyzické osoby tak došlo ke zpřísnění podmínek doručování soudních písemností v případech, kdy adresát není zastiţen, neboť nyní jiţ není rozhodné, z jakého důvodu k nezastiţení došlo, ani skutečnost, ţe se adresát na dané adrese vůbec nezdrţuje. Otevírá se tak široké pole pro aplikaci fikce doručení.172 Při jejím pouţití soud vyvěšuje na svou elektronickou úřední desku buď výzvu, oznámení nebo sdělení o vyvěšení písemnosti, a to v závislosti na typu doručenky a úkonech provozovatele poštovní licence při doručování.173 Zákon sice účastníku ponechává moţnost podat návrh na vyslovení neúčinnosti doručení, ale za přísnějších podmínek neţ dříve.174 Nová pravidla doručování však není moţno vykládat tak, ţe soud bude automaticky doručovat na adresu trvalého pobytu účastníka. Jestliţe z informačního systému soudu vyplývá, ţe se účastník zdrţuje na jiné neţ formální adrese, je soud povinen této reálné adresy vyuţít.175 Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí má oprávněný i povinný právo podat si

169

ŠOLJAKOVÁ, I. "Odbřemenila" skutečně novela doručování v civilním procesu soudy, nebo je naopak ještě více zatíţila? Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 5, s. 177 170 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 32 Cdo 421/2008 srov. téţ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2765/2004, nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/2004 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 1400/2009 171 SVOBODA, K. K připravované rekodifikaci civilního procesu. Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 10, s. 345 172 POSPÍŠIL, M. Novela občanského soudního řádu je účinná. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 7, s. 16 173 SMOLÍK, P. Doručování ve světle posledních změn občanského soudního řádu. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 10, s. 435 174 WINTEROVÁ, A. Civilní řízení opět jinak. Právní zpravodaj. 2008, č. 12, s. 15 175 SVOBODA, K. Souhrnná novela občanského soudního řádu – jak funguje v praxi. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 10, s. 438

58

odvolání. Pro plátce mzdy to neplatí, neboť ten není účastníkem řízení.176 Krajský soud se však bude odvoláním zabývat pouze v případě, ţe obsahuje důvody rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí. Pokud odvolání obsahuje pouze jiné důvody a také, není-li nijak odůvodněno, krajský soud odvolání odmítne.177 Za okolnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí povaţuje judikatura178 tyto: - exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu neměl dostatečnou pravomoc - exekuční titul je po formální či materiální stránce nevykonatelný - oprávněný nebo povinný nejsou věcně legitimováni - výkon rozhodnutí je navrhován v rozsahu, který přesahuje uspokojení oprávněného - vymáhané právo prekludovalo - navrţený způsob výkonu rozhodnutí je zjevně nevhodný Pouze takové odvolání, kterým účastník namítá některou z výše uvedených vad, krajský soud věcně projedná a ve výsledku rozhodnutí o nařízení výkonu buď potvrdí, nebo zruší. Nejvyšší soud v jednom ze svých rozhodnutí uvedl, ţe návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nelze zamítnout s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku.179 Stejně tak není moţné uplatňovat rozpor výkonu rozhodnutí s morálními pravidly jako odvolací důvod, neboť posuzování procesněprávního úkonu, jakým je návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, podle hmotněprávního ustanovení je zcela nepřípadné.180 Jestliţe ţádný z účastníků v zákonné lhůtě nepodal odvolání, soud na originálu rozhodnutí ve spise vyznačí právní moc a vyrozumí o tom plátce mzdy. Od tohoto okamţiku je plátce povinen vyplácet oprávněnému částky sraţené ze mzdy povinného. K vyrozumění plátce soud uţívá vzor OSŘ č. 222, který zasílá kromě plátce i oprávněnému, aby byl informován o průběhu výkonu, přestoţe zákon takovou povinnost soudu neukládá. Podá-li některý z účastníků (zpravidla povinný) odvolání, v jehoţ výsledku odvolací soud usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí potvrdí, vyznačí se právní moc na nařizovacím usnesení shodně s právní mocí usnesení krajského soudu, nastane tedy doručením rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům. Naopak dojde-li ke zrušení, či změně nařizovacího usnesení, soud prvního stupně zašle rozhodnutí krajského soudu i plátci mzdy, aby jej takto vyrozuměl

176

MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 145 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 10 Co 606/2004 178 VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A. Odvolání proti nařízení exekuce prováděné soudním exekutorem ve světle poslední judikatury Nejvyššího soudu. Soudní rozhledy. 2003, roč. 9, č. 2, s. 37 179 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušen ke dni 31. 12. 2013 180 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002 177

59

o změně.181 V praxi se někdy po nařízení výkonu rozhodnutí ukáţe, ţe povinný jiţ u označeného plátce mzdy ke dni nařízení výkonu nepracoval. V takovém případě nemohou nastat účinky postiţení mzdy předpokládané zákonem, přičemţ tento nedostatek nelze zhojit ani převodem na nového plátce mzdy. Rozhodný je přitom den vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nikoli den doručení tohoto usnesení plátci. Pokud tedy plátce soudu sdělí, ţe povinný jiţ u něj v době nařízení výkonu nepracoval, soud o této skutečnosti vyrozumí oprávněného a současně jej poučí, ţe si musí podat nový návrh na výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy s označením aktuálního plátce mzdy povinného. Výkon rozhodnutí zde zaniká v důsledku své neúčinnosti, tudíţ soud nevydává ţádné usnesení o zastavení výkonu.182 I v případě takto neúčinně nařízeného výkonu rozhodnutí má oprávněný nárok na náhradu všech účelně vynaloţených nákladů, coţ se projeví při podání dalšího návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, kde budou tyto náklady přiznány coby náklady předcházejícího vykonávacího řízení. Oprávněnému totiţ lze jen těţko klást za vinu, ţe povinný u svého zaměstnavatele ukončil ještě před nařízením výkonu pracovní poměr.183

181

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 253 – 254 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 1977, sp. zn. 11 Co 289/77 183 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 251 182

60

8. PRŮBĚH VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY A JEHO MOŢNÉ ZMĚNY 8. 1. Provádění sráţek ze mzdy Plátce mzdy povinného začne provádět sráţky z jeho mzdy ihned, jakmile mu je doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Nesmí je však odeslat dřív, neţ nařizovací usnesení nabude právní moci. Jakmile je tato podmínka splněna, provádí plátce kaţdé výplatní období zákonné sráţky a odesílá je oprávněnému, a to tak dlouho, neţ dojde k uspokojení vymáhané pohledávky. Plátce nesmí srazit více, neţ činí celková výše pohledávky spolu s jejím příslušenstvím. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen rovněţ pro úroky z prodlení, musí si jejich celkovou výši spočítat plátce sám, neboť jen jemu je známo, jak probíhaly jednotlivé platby na jistinu a ke kterému dni byla jistina zcela uhrazena. Přesto někdy plátci soud o výpočet úroku z prodlení ţádají. Vyplácí-li plátce mzdy povinnému měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a vyúčtování), můţe plátce přiměřené sráţky provést jiţ ze zálohy. Účelem ustanovení je snaha předejít situaci, kdy při vyúčtování bude moci být povinnému sraţena jiţ jen niţší částka. Nicméně plátce nemá povinnost provádět sráţky rozloţeně do dvou částí, zákon tento postup ponechává čistě na jeho úvaze. Za přiměřené sráţky lze povaţovat sráţky rovnající se jedné polovině očekávané celkové výše sráţek. Výplatu sráţek oprávněnému plátce provede vţdy aţ po uplynutí příslušného měsíce, přestoţe sráţel jiţ ze zálohy.184 Je-li nařízení výkonu rozhodnutí doručeno plátci aţ po tom, kdy jiţ byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíţí se k provedené výplatě a sráţky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla. Pokud dochází k výplatě dluţné mzdy za několik měsíců najednou, musí plátce vypočítat sráţky za kaţdý měsíc zvlášť. To znamená, ţe nezabavitelnou částku odpočte plátce povinnému tolikrát, za kolik měsíců mu vyplácí mzdu. Jak plátce mzdy, tak i účastníci řízení jsou oprávněni poţádat soud o určení, jaká částka má být v příslušném výplatním období sraţena ze mzdy povinného a jaký podíl z této částky připadne na jednotlivé oprávněné. Za výpočet a provedení sráţky ze mzdy odpovídá přednostně plátce mzdy. Zákon mu však umoţňuje přenést v jednotlivých případech tuto 184

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1514

61

odpovědnost na soud. Ţádost lze podat nejen před provedením sráţky v daném výplatním období, ale i poté, co jsou jiţ sráţky provedeny. Soud o ní rozhodne usnesením, proti kterému je přípustné odvolání. Plátce se můţe odvolat pouze, byl-li to on, kdo podal návrh na určení výše sráţek. Jako podklad rozhodnutí o výši sráţek si soud od plátce vyţádá jeho mzdové dokumenty a také doklady o vyţivovacích povinnostech povinného.185 Sraţené částky vyplácí plátce mzdy přímo oprávněnému. Pokud však má být z provedených sráţek uspokojeno několik pohledávek, můţe plátce zaslat sraţenou částku soudu, který ji sám rozvrhne mezi oprávněné a následně provede její výplatu. O rozvrţení sráţek soudem můţe poţádat téţ některý z několika oprávněných. Jestliţe soud jeho ţádosti vyhoví, přikáţe usnesením plátci mzdy, aby sraţené částky zasílal soudu. Toto opatření soud vztáhne buď ke konkrétní sráţce za určité výplatní období, nebo ho vymezí delším časovým úsekem.186 Plátce mzdy je povinen oprávněnému vyplatit příslušnou sráţku ze mzdy povinného i tehdy, má-li vůči němu peněţitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst. Zákaz započtení zde vyplývá z postavení plátce mzdy, který ve vykonávacím řízení plní pouze zákonem stanovenou povinnost provádění sráţek. Nelze tedy připustit, aby v řízení o vzájemných právech a povinnostech mezi povinným a oprávněným realizoval svá práva vůči těmto účastníkům i plátce mzdy.187 Jestliţe plátce porušuje své povinnosti při provádění sráţek, nelze jej za to ze strany soudu postihovat pořádkovou pokutou. Proti takovému neţádoucímu jednání plátce se musí bránit přímo sám oprávněný, a to podáním poddluţnické ţaloby vůči plátci mzdy. Jestliţe je vykonáváno rozhodnutí, kterým bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Totéţ platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloţeno zaplatit peněţitou částku ve splátkách. Druhý z uváděných případů se vztahuje pouze na situaci, kdy exekuční titul uloţil povinné straně plnění ve splátkách bez obvyklého dodatku o ztrátě výhody splátek.188 Plátce pak provádí sráţky na jednotlivé splátky aţ do úplného uhrazení pohledávky. Naopak první případ týkající se opětujících se dávek znamená pro plátce provádění sráţek prakticky jiţ "napořád", alespoň tedy do okamţiku, neţ bude výkon rozhodnutí 185

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 258 – 259 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 259 – 260 187 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 152 188 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1512 186

62

usnesením soudu zastaven. V praxi představuje opětující se plnění především výţivné. Pokud dojde v průběhu výkonu rozhodnutí ke změně rozsudku o výţivném spočívající v jeho navýšení, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výţivného. Zvýšené výţivné pak má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.189 O zvýšení výţivného se soud dozví zpravidla od oprávněného, který se dostaví na exekuční oddělení s novým rozsudkem. Na základě takového rozsudku pak soud vydá usnesení o rozšíření výkonu rozhodnutí na nově stanovené částky výţivného. Opatrovnický soud často zvyšuje výţivné pro nezletilé děti zpětně s tím, ţe vyčíslí nedoplatek z titulu zvýšeného výţivného ke dni vydání rozsudku. Pro rozšíření výkonu rozhodnutí je podstatné, jakou lhůtu k zaplacení nedoplatku nalézací soud povinnému stanovil. Jedná-li se o vyšší částku, umoţňují opatrovnické soudy povinným její úhradu ve stanovených splátkách pod sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Pokud povinný řádně dodrţuje předepsané splátky, nelze výkon rozhodnutí rozšířit o splácený nedoplatek, nýbrţ pouze do budoucna pro zvýšené běţné výţivné. Teprve stane-li se pro nezaplacení některé splátky splatným celý nedoplatek, můţe soud výkon rozhodnutí rozšířit i pro zůstatek tohoto nedoplatku.190 V praxi tyto situace nastávají výjimečně, neboť valná většina povinných dobrovolně na zvýšené výţivné nic neuhradí. V usnesení o rozšíření výkonu rozhodnutí tak soud zpravidla předmětný výkon rozhodnutí rozšíří v souladu s opatrovnickým rozsudkem a současně také vyčíslí nedoplatek z titulu zvýšeného výţivného k poslednímu dni v měsíci, v němţ je toto usnesení vydáváno. Proti výroku o rozšíření výkonu není odvolání přípustné, naopak proti výroku, který vyčísluje výši nedoplatku za jiné období neţ opatrovnický rozsudek, se odvolat lze. Usnesení soud doručuje povinnému, oprávněnému a plátci mzdy. Opatrovnický soud samozřejmě můţe výţivné pro oprávněného i sníţit. V takovém případě exekuční soud vydá usnesení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. b) OSŘ, a to pro rozdíl mezi původní a novou výší běţného výţivného za dobu od data uvedeného v opatrovnickém rozsudku nadále do časově neohraničené budoucnosti. Změna výše výţivného nemůţe být ve vykonávacím řízení zohledněna, jestliţe dochází k vydání nového rozsudku o výţivném proto, ţe původní rozhodnutí se stalo neúčinným. Tak je tomu například tehdy, kdyţ původní rozsudek o výţivném pro nezletilé děti upravoval toto výţivné za dobu trvání manţelství a to bylo následně rozvedeno. Dalším příkladem můţe být výţivné manţelky, které zaniklo rozvodem manţelství, a nově přiznané 189 190

SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 111 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 149

63

výţivné rozvedené manţelky.191 Taková změna výţivného je důvodem k úplnému zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. b) OSŘ.

8. 2. Poddluţnická ţaloba 8. 2. 1. Poddluţnická ţaloba podle § 292 OSŘ Doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy plátci mzdy povinného se zakládá procesní vztah mezi oprávněným, povinným a plátcem mzdy, který zde vystupuje jako poddluţník povinného. Poddluţníkovi tímto okamţikem vzniká povinnost nevyplácet povinnému peněţní prostředky do výše vymáhané pohledávky, resp. do výše zákonné sráţky ze mzdy v souladu s § 278 a 279 OSŘ a tyto prostředky zadrţet. Oprávněný vůči poddluţníkovi nabývá tzv. úkojné právo, které nemá svůj původ v hmotném právu, nýbrţ v právu procesním.192 Např. Fiala193 definuje úkojné právo takto: „Toto právo oprávněného není vlastním právem hmotným, nýbrţ je hmotným právem procesním, a to v daném případě právem exekučním. Do tohoto zcela zvláštního právního poměru k oprávněnému i povinnému se dostává poddluţník jen na základě práva exekučního. Toto zvláštní právo v teorii nazýváme právem úkojným.“ V důsledku úkojného práva vstupuje oprávněný do práv povinného, coţ jej aktivně legitimuje k vymáhání pohledávky povinného vůči poddluţníkovi, pokud poddluţník svou povinnost vůči oprávněnému nesplní.194 Zakládá se mu tedy právo k podání tzv. poddluţnické ţaloby. Toto úkojné právo však trvá s ohledem na svou procesní, a nikoliv hmotněprávní povahu jen, pokud trvá předmětný výkon rozhodnutí. Jeho pravomocným zastavením, právo zaniká.195 Podání poddluţnické ţaloby proti plátci mzdy je pro oprávněného jediný způsob, jak se účinně bránit, jestliţe plátce mzdy porušuje své povinnosti při provádění sráţek tak, ţe je neprovádí řádně, nebo je neprovádí vůbec. V daném případě naopak nelze plátce mzdy ze

191

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 257 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011 193 FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). 1. vydání, Praha: Univerzita Karlova, 1972. s. 83 194 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 412/2012 195 MACUR, J. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998. s. 127 192

64

strany exekučního soudu postihovat pořádkovou pokutou.196 Konkrétně takto můţe oprávněný postupovat podle § 292 OSŘ vţdy, neprovedl-li plátce mzdy řádně a včas sráţky ze mzdy povinného, nebo provedl-li je v menším neţ stanoveném rozsahu, nebo nevyplatil-li sráţky oprávněnému bez zbytečného odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, ţe nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy. Další důvody k podání poddluţnické ţaloby upravuje § 296 odst. 1 OSŘ. Poddluţnickou ţalobu soud projedná v klasickém nalézacím řízení podle části třetí OSŘ a bude-li oprávněný úspěšný, přizná mu soud právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraţeny.197 K rozhodnutí o poddluţnické ţalobě je věcně příslušný okresní soud. Místně příslušným je pak obecný soud ţalovaného, tedy plátce mzdy, případně soud daný na výběr dle § 87 OSŘ. V poddluţnickém sporu je přípustné vedlejší účastenství povinného, a to jak na straně ţalobce, tak i na straně ţalovaného. Z hlediska ustanovení § 292 OSŘ jsou pro rozhodnutí o ţalobě relevantní jen následující okolnosti, a to: -

zda plátce mzdy provedl ze mzdy povinného sráţky řádně,

-

zda je provedl ve stanoveném rozsahu,

-

zda je provedl včas a bez zbytečného odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, ţe nařízení exekuce nabylo právní moci,

-

zda toto vyrozumění bylo skutečně plátci mzdy povinného doručeno.198

Plátce mzdy je povinen vyplatit oprávněnému sraţenou částku, i kdyţ má vůči němu peněţitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst. Současně nesmí plátce mzdy vůči oprávněnému uplatňovat ani jiné námitky, které vznikly z odlišného důvodu, neţ je probíhající výkon rozhodnutí. Podle § 154 odst. 1 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, tudíţ pokud plátce mzdy oprávněnému ţalované částky vyplatí do doby vyhlášení rozsudku, nelze jiţ poddluţnické ţalobě vyhovět. Přestoţe lze výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy nařídit téţ pro dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu, poddluţnickou ţalobou mohou být uplatněny jen ty nároky, které se jiţ staly splatnými a nebyly oprávněnému vyplaceny do podání ţaloby. Není však vyloučeno, aby oprávněný svůj ţalobní návrh v průběhu řízení

196

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 Co 717/92 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 255 198 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 670/2008 197

65

dodatečně rozšířil o částky, které se mezitím staly splatné.199 Poddluţnická ţaloba je institutem procesního práva, který má poskytovat ochranu oprávněnému před nesprávným postupem plátce mzdy při provádění sráţek ze mzdy. Nicméně její uplatnění můţe být pro oprávněného značně obtíţné. Podává-li oprávněný poddluţnickou ţalobu, protoţe sráţky byly provedeny, ovšem nikoliv řádně, představuje pro něj největší problém dostatečně specifikovat svůj ţalobní petit. V ţalobním petitu, případně téţ v jiné části ţaloby, musí být jasně a přesně uvedena konkrétní povinnost, která má být ţalovanému rozhodnutím soudu uloţena. Poţadavek dostatečné určitosti nesplňuje takový ţalobní petit, kterým je popsán způsob výpočtu sráţek ze mzdy. Pokud by takový petit byl převzat do výroku rozhodnutí soudu, nemohla by na jeho základě být vedena exekuce, neboť ke zjištění konkrétní vykonávané povinnosti by muselo být provedeno další dokazování, resp. by musel být dodatečně prováděn výpočet výše vymáhané částky, coţ jsou úkony, které musí být zásadně prováděny v řízení nalézacím, nikoli exekučním.200 Moţnost sepsání zcela konkrétního ţalobního petitu byla zpochybněna například v dovolání projednávaném Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 20 Cdo 2730/2009. Ţalobkyně zde vyjádřila přesvědčení, „ţe učinila maximum, aby své ţalobní podání co nejvíce specifikovala a určila alespoň přibliţnou výši poţadované částky, kdyţ její přesnou výši bez součinnosti ţalované není schopna zjistit, neboť jí nejsou známy skutečnosti rozhodné pro určení výše sráţek ze mzdy povinného, jelikoţ tyto informace nemá moţnost získat, a to ani prostřednictvím soudního exekutora. V návaznosti na zjištění učiněná v tomto směru v průběhu řízení by pak mohla ţalobu jednak doplnit o rozhodující skutečnosti, a jednak jí disponovat, a to buď rozšířením, nebo částečným zpětvzetím ţaloby. Poţadavek, aby ze ţaloby bylo patrno, čeho se ţalobce domáhá, nelze podle jejího názoru vykládat tak (jak to učinil odvolací soud), ţe by ţalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Poţadavek, aby případné soudní rozhodnutí splňovalo podmínku materiální vykonatelnosti, se podle ní týká náleţitostí výroku soudního rozhodnutí, nikoliv náleţitostí ţaloby. Jestliţe by soudy postupovaly stejným způsobem jako v souzené věci, ztratila by podle ní poddluţnická ţaloba jakýkoli smysl. Oprávnění nemohou být úspěšní, jelikoţ při zjišťování skutečností rozhodných pro stanovení výše sráţek ze mzdy povinných nemají ţádné nástroje k tomu, jak tyto skutečnosti zjistit. Jestliţe by byli nuceni sami orientačně vypočíst výši sráţek ze mzdy povinných, vedlo by to ke zjednodušování vyčíslení ţalovaných 199 200

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2730/2009 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4220/2010

66

částek, coţ by přinášelo další rizika, zejména riziko odpovědnosti za náklady ţalovaného v řízení o poddluţnické ţalobě v případě výrazného omezení ţaloby.“201 Nejvyšší soud v daném případě judikoval, ţe poddluţnickou ţalobou podle § 292 OSŘ lze uplatnit nárok na zaplacení jen konkrétní, určitě a přesně specifikované částky. Svůj názor opřel především o dřívější judikatorní rozhodnutí202 a dále o odbornou literaturu.203 Domnívám se, ţe s výše uvedenými závěry ţalobkyně se nelze ztotoţnit. Oprávněný můţe vyuţít moţnosti dle 288 OSŘ a před podáním poddluţnické ţaloby poţádat soud o určení, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sraţena. Občanský soudní řád totiţ nevylučuje, aby se ţádost týkala zpětně i období, za které jiţ byly sráţky provedeny. Exekuční soud je oproti oprávněnému v lepším postavení, neboť je oprávněn poţádat plátce mzdy o poskytnutí všech podkladů potřebných k určení výše sráţky za konkrétní výplatní období. Oprávněný tedy pak na základě usnesení exekučního soudu pouze porovná částku, která dle výpočtu soudu měla být povinnému ze mzdy sraţena, s částkou, kterou od plátce mzdy skutečně obdrţel, přičemţ bude ţalovat plátce o zjištěný rozdíl. S ohledem na výše uvedené nepřichází v úvahu podání poddluţnické ţaloby, resp. její úspěch, tam, kde se plátce mzdy řídil rozhodnutím soudu vydaným dle § 288 nebo § 291 odst. 1 OSŘ.204 V rámci poddluţnické ţaloby můţe oprávněný ţalovat plátce mzdy nejen o částku, která mu nebyla vyplacena, nýbrţ také o zaplacení úroků z prodlení. Občanský soudní řád totiţ stanoví splatnost pohledávky oprávněného na vyplacení sraţených částek ze mzdy povinného tak, ţe mají být plátcem zaslány bezodkladně poté, kdy byl plátce exekučním soudem vyrozuměn o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a později v průběhu výkonu rozhodnutí bezodkladně poté, kdy ve výplatním termínu provedl zákonnou sráţku ze mzdy. Plátce mzdy se tímto vůči oprávněnému ocitá v postavení dluţníka namísto povinného.205 Plátce mzdy, který plnil oprávněnému na základě rozsudku vydaném v řízení o 201

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2730/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR z 11. 11. 1970, sp. zn. 6 Cz 93/70 Zpráva Nejvyššího soudu ČSR z 11. 5. 1964, Cpjn 113/64 203 Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2340 a 2341 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 404 Handl, V., Rubeš, J., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Panorama, 1985, s. 372 204 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1523 205 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1000 202

67

poddluţnické ţalobě, má následně právo domáhat se vůči povinnému zaplacení takto plněné částky z titulu bezdůvodného obohacení.206

8. 2. 2. Poddluţnická ţaloba podle § 296 odst. 1 OSŘ V tomto případě se jedná o tzv. zvláštní poddluţnickou ţalobu, neboť ustanovení § 296 odst. 1 OSŘ upravuje další důvody, pro které můţe oprávněný podat poddluţnickou ţalobu vůči plátci mzdy povinného. Takto se můţe oprávněný domáhat, aby mu plátce vyplatil částky, na které by měl oprávněný právo, kdyby plátce mzdy splnil povinnosti, které mu ukládají § 294 odst. 1 a 2 nebo § 295 odst. 2 OSŘ. Jedná se tedy o porušení oznamovací povinnosti buď dosavadního, nebo nového plátce mzdy povinného, kdy původní plátce mzdy soudu ve stanovené lhůtě neoznámí ukončení pracovního poměru povinného, příp. nový plátce mzdy ve stanovené lhůtě soudu neoznámí nástup zaměstnance, u něhoţ byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Současně se tento typ poddluţnické ţaloby vztahuje téţ na porušení povinnosti plátce mzdy vyţádat si od nově přijímaného zaměstnance potvrzení od předchozího zaměstnavatele o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. U tohoto typu poddluţnické ţaloby musí oprávněný vţdy prokázat, ţe jeho vykonatelná pohledávka nebyla uspokojena právě v důsledku toho, ţe plátce mzdy porušil své povinnosti podle § 294 odst. 1 a 2 nebo § 295 odst. 2 OSŘ.207 Není vyloučeno, ţe shora označené povinnosti poruší jak původní, tak i nový plátce mzdy. Oprávněný pak můţe podat poddluţnickou ţalobu vůči oběma plátcům. Stejně jako v případě poddluţnické ţaloby dle § 292 OSŘ, má i v tomto případě plátce mzdy regres vůči povinnému, jestliţe byl nucen oprávněnému plnit na základě poddluţnické ţaloby. Literatura se zmiňuje ještě o jednom typu poddluţnické ţaloby, který však nevyplývá z § 292 OSŘ ani z § 296 odst. 2 OSŘ. Jedná se o spor mezi plátcem mzdy a povinným v situaci, kdy plátce poruší povinnost stanovenou mu § 281 OSŘ a provede sráţku ve větším

206

BREBURDA, J., Exekuce srážkami ze mzdy. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2013, s. 302 SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2007, s. 20 207

68

rozsahu, neţ je přípustné. Povinný se pak na něm můţe domáhat vyplacení takto nezákonně sraţené částky.208

8. 3. Neexistence plátce mzdy Po nařízení výkonu rozhodnutí soud vyčká, zda některý z účastníků podá v zákonné lhůtě odvolání proti nařizovacímu usnesení. Pokud se tak nestane, soud vyznačí na originálu usnesení zaloţeném ve spise datum nabytí právní moci a vyrozumění o právní moci zašle plátci mzdy s pokynem, ţe má odeslat sraţené částky oprávněnému. Jestliţe jsou splněny všechny poplatkové povinnosti, dá soud spis zaloţit do spisovny. Byla-li v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému uloţena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši vyměřené dle příslušné poloţky sazebníku, bude soud daný spis půl roku sledovat. Dojde-li v této lhůtě ke sraţení plné výše soudního poplatku, soud spis zaloţí. Jestliţe ze mzdy povinného z nějakého důvodu nemohou být prováděny sráţky a k úhradě soudního poplatku tak v šestiměsíční lhůtě nedojde, vyrozumí soud o této skutečnosti svou účtárnu a při dalším provádění výkonu rozhodnutí jiţ s vymoţením soudního poplatku v rámci tohoto výkonu rozhodnutí nepočítá. Po tomto vyhotovení sdělení o pohledávce se spis zaloţí do spisovny. Jestliţe plátce mzdy, u kterého byl výkon rozhodnutí nařízen, uhradí sráţkami ze mzdy celou vymáhanou pohledávku oprávněného, soud se o tom zpravidla ani nedozví. Zákon totiţ plátci neukládá povinnost informovat soud o tom, ţe pohledávka byla v rámci výkonu sráţkami jiţ uhrazena. Někteří plátci sice soudu dobrovolně zasílají vyrozumění o dokončení sráţek, nicméně tento postup bývá spíše výjimečný. Problém nastává v situaci, kdy po vymoţení celé pohledávky povinný ukončí pracovní poměr u dosavadního plátce a nastoupí k plátci novému, případně se nahlásí jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Právě úřady práce pak na základě informace o nařízeném výkonu rozhodnutí, získané ze zápočtového listu povinného, vyzývají soud, aby jim neprodleně zaslal usnesení o převodu výkonu rozhodnutí tak, aby mohly provádět sráţky z podpory v nezaměstnanosti. Na základě této výzvy soud vyzve původního zaměstnavatele povinného, aby soudu obratem zaslal vyúčtování provedených sráţek. Mnozí plátci pak reagují negativně a vyjadřují pochybnosti, proč se jich soud táţe, kdyţ vymáhaná pohledávka jiţ byla dávno uhrazena, přičemţ 208

DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 1503

69

argumentují právě tím, ţe podle zákona nejsou povinni tuto skutečnost soudu sdělovat. Proto se domnívám, ţe by bylo vhodné, aby zákonodárce zavedl oznamovací povinnost plátce mzdy ohledně doplacení celé pohledávky. Pokud povinný ukončí pracovní poměr u dosavadního plátce mzdy, aniţ by došlo k plnému uhrazení vymáhané pohledávky, mohou nastat tři rozdílné situace. V případě prvním povinný plynule nastoupí do dalšího zaměstnání. V případě druhém se zaeviduje na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. A v případě třetím zůstane bez pracovního poměru, aniţ by se přihlásil na úřad práce. Dvě prvně zmiňované situace se řeší stejným způsobem, a to převodem výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy povinného. Podrobnější výklad k tomuto tématu bude následovat v další podkapitole. V případě třetí naznačené situace je postup soudu komplikovanější. Především je třeba uvést, ţe zákon s řešením takového stavu vůbec nepočítá. V občanském soudním řádu tak nenajdeme ţádné ustanovení, které by soudu předepisovalo, jakým způsobem má dál postupovat, jestliţe povinný ukončí pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele, aniţ by mu vznikl nárok na další příjem postiţitelný výkonem rozhodnutí. Jediným relevantním ustanovením v této souvislosti je § 290 odst. 1 OSŘ, který umoţňuje zastavit výkon rozhodnutí, jestliţe povinný nepobírá minimálně po dobu jednoho roku mzdu, a to buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být prováděny sráţky. Účelem tohoto ustanovení je tedy zastavení takových výkonů rozhodnutí, u kterých se dá reálně předpokládat, ţe zůstanou bezvýsledné a nepovedou k uspokojení oprávněného. O zastavení výkonu rozhodnutí dle citovaného ustanovení však soud nemůţe rozhodnout sám z moci úřední, nýbrţ jen na základě návrhu plátce mzdy nebo povinného. Ve shora popsané situaci nepřichází návrh plátce v úvahu, neboť zde ţádný nefiguruje. Návrhu povinného na první pohled nic nebrání, faktem ovšem zůstává, ţe povinní moţnosti návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí dle § 290 odst. 1 OSŘ nevyuţívají buď vůbec, či jen minimálně. V rámci soudu, u kterého působím, jsme s mými kolegy takový návrh ze strany povinných dosud nezaznamenali. Příčiny tohoto stavu shledávám jednak v nedostatečné informovanosti povinných o jejich právech a povinnostech, jednak v také v poněkud překvapivém nezájmu povinných o výkony rozhodnutí, které vůči nim probíhají. Valná většina povinných se snaţí kontaktu se soudem spíše vyhýbat namísto toho, aby se pokusili celou věc nějakým způsobem vyřešit. Nicméně mnoho povinných, u kterých soud neeviduje ţádného plátce, ve skutečnosti nezůstává bez pracovního poměru a tím pádem i příjmu zabavitelného výkonem rozhodnutí. Pouze svůj nástup do nového pracovního poměru soudu nenahlásí. Svou oznamovací 70

povinnost neplní ani plátci mzdy, a soud se tak tudíţ nemá jak dozvědět o pracovním poměru povinného. Moţnosti oprávněných ke zjištění aktuálního zaměstnavatele povinného jsou ještě omezenější neţ moţnosti soudu. Tímto se dostáváme k problematické fázi výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy, a to k aktivnímu vyhledávání zaměstnavatele povinného. Oprávnění se často odvolávají na ustanovení § 265 odst. 1 OSŘ, dle kterého se soud po nařízení výkonu rozhodnutí postará o jeho provedení. Přístupy soudů k tomuto ustanovení bývají odlišné. Jen v rámci Okresního soudu v Karviné došlo během několika let k poměrně zásadní proměně postupu při absenci plátce. Ještě před několika lety spočíval běţný postup při ukončení pracovního poměru povinného ve sdělení této skutečnosti oprávněnému s tím, ţe jej soud upozornil, ţe bude ve výkonu rozhodnutí pokračovat aţ na jeho návrh s uvedením konkrétního plátce mzdy povinného. Pak se dal spis zaloţit do spisovny a dále se nesledoval. Nyní se soud iniciativně snaţí vyhledávat aktuálního zaměstnavatele povinného, a to prostřednictvím pravidelných dotazů vůči povinnému a určitému okruhu státních úřadů. Takto se dělají dotazy: -

na úřad práce, zda je povinný evidován jako uchazeč o zaměstnání a zda pobírá podporu v nezaměstnanosti, zda mu jsou vypláceny dávky státní sociální podpory nebo dávky hmotné nouze

-

na okresní správu sociálního zabezpečení, zda je povinný přihlášen u některé organizace z titulu nemocenského pojištění, zda mu je vyplácen některý z důchodů, či zda je osobou samostatně výdělečně činnou

-

na centrální evidenci vězňů, zda je povinný ve vazbě, či výkonu trestu odnětí svobody

-

na poštu, zda se povinný zdrţuje a přebírá zásilky na určité soudu známé adrese, popřípadě zda jim je známa jiná adresa, kam doručovat zásilky povinnému

Dluţno říci, ţe výsledky shora prováděných dotazů jsou většinou nepostačující. Pokud uţ soud zjistí ze zprávy úřadu práce či okresní správy sociálního zabezpečení případného plátce mzdy povinného a provede na něj převod výkonu rozhodnutí, je zpravidla následně dotyčným plátcem informován, ţe povinný pracovní poměr jiţ ukončil. Nachází-li se povinný ve vazbě, či výkonu trestu v některé věznici, není stejně většinou pracovně zařazen z důvodu nedostatku pracovních příleţitostí pro odsouzené. Řešením problému se zjišťováním aktuálního plátce mzdy, by byla aplikace obdobného systému, jaký mají k dispozici soudní exekutoři. Ti vyuţívají programu, který jim v pravidelných nastavitelných intervalech podává zprávy z Portálu zdravotních pojišťoven, o 71

tom, u jakého plátce je povinný hlášen k odvodu zdravotního pojištění. Mají tak k dispozici aktuální relevantní údaje pro vymáhání pohledávek. Některé soudy zkoušejí ţádat o součinnost Policii ČR při zjišťování pobytu povinného. Výsledky takového postupu bývají značně rozdílné ve vztahu k různým obvodním oddělením Policie ČR, kdy některá oddělení ţádosti vyhoví a aktivně prošetří případný pobyt povinného, jiná naopak sdělí pouze údaje dostupné z jejich evidencí. Odlišný přístup je důsledkem nejednotného výkladu § 128 OSŘ. Dle tohoto ustanovení je kaţdý povinen bezplatně sdělit soudu na jeho dotaz skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Některá obvodní oddělení Policie ČR pak toto ustanovení vykládají přísně restriktivně s tím, ţe jim neposkytuje dostatečný zákonný podklad pro aktivní vyhledávání údajů.209 Tento postoj je rovněţ podporován některými odvolacími soudy.210 Zjišťování aktuálního plátce mzdy dotazem přímo u povinného taktéţ nepřináší patřičné výsledky. Povinní na výzvy soudu ke sdělení zaměstnavatele nebo na předvolání k výslechu velmi často nereagují. Soud se pak uchyluje k doţádání Policie ČR o poskytnutí součinnosti spočívající v předvedení povinného k výslechu. Nezřídka policie soudu sdělí, ţe poţadované předvedení nemohlo být realizováno, neboť povinný se na dané adrese jiţ nezdrţuje, případně se na ní zdrţuje, ale opakovaně nebyl zastiţen. V těch případech, kdy je povinný zastiţen a předveden, pak soudu sdělí do protokolu, ţe zaměstnán není a ţádné příjmy nemá. Soud však nemá ţádnou moţnost si tyto informace ověřit. Ustanovení § 296 OSŘ ve spojení s § 295 odst. 1 OSŘ sice dává soudu moţnost uloţit povinnému pořádkovou pokutu, neoznámí-li soudu ve lhůtě jednoho týdne, ţe nastoupil do nového zaměstnání, nicméně tato sankce není pouţitelná tehdy, kdy se soud vůbec nedozví o novém pracovním poměru povinného. Nehledě ke skutečnosti, ţe valná část povinných na uloţení pořádkové pokuty nijak nereaguje. K vymoţení nezaplacené pořádkové pokuty je pak nařízen další výkon rozhodnutí, a to zpravidla stejně neúspěšný jako ten původní. Jedná se tak o jakýsi začarovaný kruh, kdy se u povinného kumulují další, exekučně vymáhané pohledávky, přičemţ s jejich přibývajícím mnoţstvím se povinný ještě urputněji brání řádnému provedení výkonu rozhodnutí tak, ţe neplní a porušuje své povinnosti účastníka vykonávacího řízení. V konečném důsledku se i relativně zanedbatelné částky v řádu stokorun či tisícikorun neúspěšně vymáhají řadu let. Oprávnění nechtějí navrhovat zastavení výkonu rozhodnutí,

209

LÝSEK, M. K součinnosti policie v občanském soudním řízení. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 22, s. 825 – 827 210 Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 40 Co 757/2007

72

neboť je pro ně praktičtější ponechat v platnosti stávající výkon rozhodnutí a doufat, ţe soudu se nakonec podaří zjistit plátce mzdy povinného, neţ tyto údaje pracně zjišťovat vlastním přičiněním. Kromě toho ponechání původního výkonu rozhodnutí je pro oprávněného rovněţ spojeno s výhodou lepšího pořadí vymáhané pohledávky. Navíc jedná-li se o pohledávku na výţivném a oprávněný ţádá na úřadu o přiznání sociálních dávek, je na něj ze strany sociálních pracovníků vyvíjen tlak, aby výţivné soudně vymáhal.

8. 4. Změna plátce mzdy Jestliţe povinný po nařízení výkonu rozhodnutí ukončí pracovní poměr u dosavadního plátce, aniţ byla vymáhaná pohledávka zcela uhrazena, a nastoupí do zaměstnání k novému plátci mzdy, vztahuje se nařízený výkon rozhodnutí i na mzdu povinného u tohoto nového plátce. Oprávněný tak nemusí podávat nový návrh na nařízení dalšího výkonu rozhodnutí. Soud pouze převede jiţ nařízený výkon na nově zjištěného plátce mzdy povinného. Obdobný postup se uplatní i tehdy, pokud povinný ukončí pracovní poměr u dosavadního plátce mzdy, a aniţ by nastoupil do pracovního poměru k jinému zaměstnavateli, získá nárok na některý z příjmů postiţitelných výkonem rozhodnutí sráţkami ze mzdy dle § 299 OSŘ. Je třeba ovšem připomenout, ţe účinky postiţení mzdy u nového plátce povinného nenastanou u neúčinně nařízeného výkonu rozhodnutí, tedy tam, kde povinný ke dni nařízení výkonu rozhodnutí jiţ u označeného plátce nepracoval. Takový výkon rozhodnutí zaniká a nelze jej převádět na nově zjištěného plátce mzdy. Nicméně jinak z časového hlediska není rozhodné, zda ke změně plátce mzdy povinného dojde aţ několik měsíců či let po nařízení výkonu, nebo zda se tak stane ještě třeba před právní mocí nařizovacího usnesení.211 Novému plátci mzdy povinného vzniká povinnost provádět sráţky jiţ dnem, kdy se od povinného nebo od dosavadního plátce dozví o nařízeném výkonu rozhodnutí a jím vymáhané pohledávce. Nejpozději mu však tato povinnost vzniká dnem, kdy mu je soudem doručeno usnesení o převodu výkonu rozhodnutí. Aby soud mohl realizovat převod nařízeného výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy povinného, musí se předně dozvědět, ţe dosavadní pracovní poměr povinného skončil, jaká částka byla za jeho trvání na vymáhanou pohledávku sraţena a také, ke kterému plátci povinný nově nastoupil do zaměstnání. Občanský soudní řád v této souvislosti stanoví několik povinností jednak 211

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 412

73

původnímu a také novému plátci mzdy povinného, jednak přímo samotnému povinnému.212 Osoba, která přijímá do práce nového zaměstnance, je povinna si od něj vyţádat potvrzení vystavené posledním zaměstnavatelem o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. Takové potvrzení je povinen kaţdý zaměstnavatel vydat zaměstnanci, který u něj přestal pracovat. Tyto povinnosti platí obdobně i pro plátce jiných příjmů dle § 299 OSŘ, jestliţe z nich byly prováděny sráţky a jejich provádění bylo ukončeno, aniţ byla vymáhaná pohledávka zcela uspokojena. Jestliţe zaměstnavatel zjistí, ţe vůči jeho novému zaměstnanci byl nařízen výkon rozhodnutí, oznámí to bez odkladu soudu, který výkon rozhodnutí nařídil. Plátce mzdy, u kterého povinnému skončil pracovní poměr, je povinen tuto skutečnost nahlásit soudu ve lhůtě jednoho týdne. Současně soudu zašle vyúčtování provedených sráţek na vymáhanou pohledávku a také mu sdělí, pro které další pohledávky byly nařízeny výkony rozhodnutí sráţkami ze mzdy a jaké mají pořadí. Výkon rozhodnutí pak soud na nového plátce mzdy převádí právě na základě zaslaného vyúčtování.213 Rovněţ povinný musí soudu ve lhůtě jednoho týdne oznámit ukončení dosavadního pracovního poměru a ve stejné lhůtě i nastoupení do nového zaměstnání. Bohuţel nejen povinní, ba dokonce ani plátci mzdy své oznamovací povinnosti dle § 294 a § 295 OSŘ neplní, a to buď vůbec, nebo alespoň ne ve stanovené lhůtě. Případně plátce soudu pouze oznámí ukončení pracovního poměru, ovšem uţ nepřipojí vyúčtování sráţek. Soud jej pak musí ke splnění zákonné povinnosti dodatečně vyzývat a někdy pak ještě i urgovat, čímţ dochází k narušování a prodluţování výkonu rozhodnutí. Někdy se soud o ukončení pracovního poměru u dosavadního plátce mzdy dozví aţ z oznámení nového plátce o tom, ţe k němu povinný nastoupil do zaměstnání. Mnohdy svou oznamovací povinnost nesplní ţádný ze zákonem předpokládaných subjektů a problém vyjde najevo aţ po dvou, třech měsících, kdy se na soud obrátí oprávněný s ţádostí o prošetření, z jakého důvodu nejsou na předmětný výkon rozhodnutí prováděny ţádné sráţky. Oprávněný se můţe domáhat po plátci, který porušil svou oznamovací povinnost, vyplacení těch částek, na které by měl právo, kdyby plátce svou povinnost neporušil. Toto právo však nelze uplatnit přímo ve vykonávacím řízení, nýbrţ pouze v řízení nalézacím prostřednictvím tzv. poddluţnické ţaloby. Ţalobu podává oprávněný proti plátci mzdy, který pochybil při plnění svých povinností dle § 294 a § 295 OSŘ.214

212

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 263 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 154 214 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. 213

74

Sám exekuční soud můţe sankcionovat porušení výše uvedených povinností uloţením pořádkové pokuty dle § 296 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 53 OSŘ. Takto lze pořádkovou pokutu uloţit jak plátcům mzdy, tak i povinnému do výše 50.000 Kč, a to i opakovaně. Pokutu ukládá soud usnesením, proti kterému je odvolání přípustné, a odůvodňuje-li to pozdější chování toho, jemuţ byla uloţena, můţe ji soud dodatečně prominout i po právní moci usnesení.215 Oznamovací povinnost mají ze zákona jen plátci mzdy a povinný, nic ovšem nebrání tomu, aby o změně plátce mzdy u povinného informoval soud třeba také oprávněný, pokud mu je tato informace známa, neboť je v jeho zájmu, aby v provádění sráţek novým plátcem bylo co nejdříve pokračováno. Návrh na převedení výkonu na nového plátce se však od oprávněného nevyţaduje, neboť soud realizuje převod z úřední povinnosti.216 Někteří zaměstnanci soudu chybují právě při změně plátce mzdy povinného, kdyţ vyţadují návrh na tento převod ze strany oprávněného a dokonce přistupují na to, ţe v situaci, kdy jim oprávněný na výzvu sdělí, ţe nenavrhuje převod výkonu rozhodnutí na nově zjištěného plátce mzdy povinného, tento převod skutečně nerealizují a spis následně pouze evidují. Takový postup skutečně není namístě, neboť účelem výkonu rozhodnutí je včasné vymoţení pohledávky oprávněného. Pokud oprávněný z nějakého důvodu jiţ na výkonu rozhodnutí netrvá, můţe navrhnout jeho zastavení. V ţádném případě však nelze poţadovat po soudu, aby výkon rozhodnutí pouze evidoval, aniţ by se pokoušel o jeho realizaci. Jestliţe původní i nový plátce mzdy řádně splnili svou oznamovací povinnost, soud vydá usnesení o převodu výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy povinného. Při vyčíslení zůstatku vymáhané pohledávky vychází z vyúčtování sráţek prováděných předchozími plátci mzdy a také z případných usnesení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí. Při vymáhání výţivného přichází v úvahu také jeho zvýšení v průběhu výkonu rozhodnutí, které je zohledněno usnesením o rozšíření výkonu rozhodnutí na zvýšené částky výţivného. V usnesení o převodu soud informuje nového plátce povinného o dosavadním průběhu výkonu rozhodnutí. Zejména mu sdělí, kterým usnesením byl výkon rozhodnutí nařízen a na základě jakého exekučního titulu se tak stalo, původní a aktuální výši vymáhané pohledávky, výši dosud provedených sráţek, datum nabytí právní moci nařizovacího usnesení a pořadí pohledávky. Toto pořadí je přitom dáno dnem, kdy došlo k doručení nařizovacího usnesení prvému plátci mzdy povinného, a vymáhaná pohledávka si jej zachovává po celou Beck, 2006, s. 1530 DAVID, L., IŠVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 290 216 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 154 215

75

dobu výkonu rozhodnutí i při převodech na nové plátce mzdy.217 Usnesení rovněţ obsahuje poučení pro plátce, ţe sráţky má začít provádět a odesílat oprávněnému ihned a bez dalšího soudního opatření právě s ohledem na skutečnost, ţe usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí jiţ nabylo právní moci. Přesto někteří plátci sraţené částky nejprve deponují a následně se domáhají na soudu sdělení, zda usnesení o převodu výkonu rozhodnutí jiţ nabylo právní moci, přičemţ odmítají sráţky oprávněnému zasílat bez takového vyrozumění soudu. Tento jejich přístup bohuţel některé soudy ještě podporují tím, ţe oznámení o nabytí právní moci zasílají i ve vztahu k usnesení o převodu výkonu. V usnesení by měly být zahrnuty také informace o změnách spočívajících v částečném zastavení výkonu rozhodnutí nebo naopak v rozšíření výkonu rozhodnutí. Rovněţ je nezbytné připojení údaje o druhu vymáhané pohledávky, to znamená, zda se jedná o pohledávku přednostní, či nepřednostní. V neposlední řadě pak musí být plátci v usnesení sděleno, jakým způsobem a kam má vymoţené sráţky zasílat, tj. buď sloţenkou na určitou adresu, nebo na účet uvedený oprávněným. Při vymáhání výţivného soud někdy vydává jen jakési nouzové usnesení o převedení výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy povinného, ve kterém nevyčísluje aktuální nedoplatek na výţivném. Plátci pouze sdělí výši běţného měsíčního výţivného s dodatkem, ţe případný dluh na výţivném bude soudem vyčíslen později. K takovému postupu se soud uchyluje tehdy, kdyţ předcházející plátce nesplní svou oznamovací povinnost a soudu tak není známa výše sráţek provedená tímto posledním plátcem mzdy. S ohledem na účel výţivného je nutné zabezpečit oprávněnému alespoň běţné výţivné splatné od vydání rozhodnutí o převodu. Jakmile původní plátce soudu zašle řádné vyúčtování sráţek, vydá soud další usnesení, kterým vyčíslí výši dluţného výţivného k poslednímu dni v měsíci předcházejícího měsíci, od něhoţ byla plátci uloţena povinnost sráţet běţné výţivné. Aktuální výši výţivného soud počítá vţdy od nařízení výkonu rozhodnutí do konce měsíce, ve kterém rozhoduje o převodu výkonu rozhodnutí, přičemţ musí zohlednit případná zvýšení či naopak sníţení výţivného, ke kterým došlo v průběhu výkonu rozhodnutí. Od takto vyčíslené sumy toho, co mělo být uhrazeno, odečte všechny sráţky provedené dosavadními plátci mzdy a také všechny platby povinného realizované mimo výkon rozhodnutí. Posledně zmiňované však pouze za předpokladu, ţe o nich bylo rozhodnuto částečným zastavením výkonu rozhodnutí. Celý výše naznačený výpočet by pak měl být nedílnou součástí usnesení o převodu, aby mohlo být případně přezkoumatelné odvolacím 217

STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 44

76

soudem. Některé soudy si problematiku vyčíslení výţivného zjednodušují a při vyčíslování nedoplatku nepostupují od samého nařízení výkonu rozhodnutí, nýbrţ aţ od posledního usnesení o převodu, kdy pouze dopočítají rozdíl. Takový postup však nelze označit za správný. Pokud povinný změnil zaměstnavatele v průběhu výkonu rozhodnutí několikrát, vydá soud při kaţdé změně nové usnesení o převodu výkonu rozhodnutí, přičemţ není vázán svými předcházejícími rozhodnutími o dřívějších převodech. V daném případě se totiţ jedná pouze o usnesení upravující vedení řízení. Pokud tedy v minulosti byla vymáhaná pohledávka v některém usnesení o převodu chybně vyčíslena, nebrání to při pozdějším převodu stanovení jiného zůstatku pohledávky.218 Součástí usnesení o převodu výkonu rozhodnutí je i poučení pro plátce, ţe od zůstatku pohledávky vyčísleného soudem je třeba odečíst sráţky, které tento plátce jiţ na vymáhanou pohledávku provedl. Usnesení soud doručuje oprávněnému, povinnému a plátci mzdy, z toho plátci do vlastních rukou. Oprávněný a povinný proti němu mají právo odvolání.219

8. 5. Několik plátců mzdy Ne vţdy povinný pobírá pouze jedinou mzdu od jednoho zaměstnavatele. Tento jev zpravidla není způsoben tím, ţe by povinný měl více pracovních poměrů k několika zaměstnavatelům, například hlavní a vedlejší pracovní poměr, ale spíše tím, ţe pobírá různé příjmy, které občanský soudní řád staví na roveň mzdě. Ve většině případů se pak jedná o souběh dvou příjmů vyplácených dvěma různými plátci. Zákon nevylučuje ani souběh tří a více plátců, nicméně takový stav uţ je poměrně neobvyklý. V praxi dochází nejčastěji k souběhu nároku na mzdu a nároku na některý z důchodů. Zpravidla se jedná o důchod invalidní, či částečně invalidní a někdy i starobní. K dalším častým souběhům patří nárok na mzdu a současně i na rentu. Dále se můţe jednat třeba o souběh invalidního důchodu a náhrady ucházejícího výdělku.220 Ustanovení o několika plátcích mzdy však nedopadá na případ, kdy povinný pobírá současně několik příjmů od 218

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 413 219 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 265 220 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1279/2001

77

jediného plátce mzdy.221 Jestliţe povinný pobírá mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy, přičemţ kaţdý plátce je povinen provádět sráţky ode dne, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Dokud tedy soud dalšímu plátci nedoručí usnesení o rozšíření výkonu rozhodnutí, účinky předpokládané § 297 OSŘ nenastanou. Z hlediska výkonu rozhodnutí se všechny příjmy povinného povaţují za jedinou mzdu. Je tomu tak proto, ţe by neodpovídalo principům ani účelu výkonu rozhodnutí, aby kaţdý z plátců povinného prováděl zákonné odpočty nezabavitelné částky mzdy.222 Základní nezabavitelná částka je tak povinnému zachována pouze jednou. Existence více plátců mzdy se můţe projevit jiţ při nařízení výkonu rozhodnutí, kdy soud rovnou nařídí sráţky ze mzdy u několika plátců zároveň. Častější je ovšem případ, kdy povinný získá nárok na další příjem aţ v průběhu výkonu rozhodnutí. V odborné literatuře je vyjádřen názor, ţe zjistí-li soud dalšího plátce mzdy povinného, není moţné znovu nařizovat výkon rozhodnutí na další nárok na mzdu povinného. Soud pouze dalšímu plátci mzdy zašle původní usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí s vyznačenou doloţkou právní moci a současně vydá a doručí usnesení o rozvrţení základní částky mezi jednotlivé plátce a také usnesení dle § 294 odst. 3 OSŘ o vyrozumění dalšího plátce mzdy povinného.223 V praxi však soud vydává pouze jediné usnesení, které obsahuje všechny výše zmiňované náleţitosti. Nařizuje-li soud výkon rozhodnutí několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část základní částky nemají sráţet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části základní částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část základní částky má kaţdý plátce mzdy sráţet. Soudy většinou preferují jednodušší řešení a totiţ, ţe stanoví povinnost provádět odpočtové sráţky ve smyslu § 277 a § 278 OSŘ pouze jednomu z plátců mzdy povinného. V důsledku tohoto příkazu tedy bude nezabavitelná částka brána v úvahu jen u jednoho plátce mzdy a ostatní plátci pak budou provádět sráţky ze mzdy bez tohoto omezení. Soud však musí pečlivě zváţit, kterému z plátců uloţí povinnost provádět odpočtové sráţky, aby nedošlo k situaci, ţe právě u takto označeného plátce nebude povinný pobírat mzdu dosahující alespoň výše nezabavitelné částky mzdy. Pokud by se tak stalo, je nutné, aby soud nově určil

221

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 276 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 45 223 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1531 222

78

způsob zachování nepostiţitelné části mzdy.224 Jelikoţ jednotliví plátci nedisponují informacemi o výši sráţek prováděných těmi ostatními, mohlo by snadno dojít k přeplacení vymáhané pohledávky. Zákon tuto situaci řeší tak, ţe plátci nezasílají provedené sráţky přímo oprávněnému, nýbrţ soudu. Ten pak kaţdý měsíc provádí vyúčtování pohledávky, kdy prověřuje, zda celkově sraţená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. Pokud dojde k závěru, ţe nikoliv, vyplatí celou sraţenou částku oprávněnému. Naopak převyšuje-li ji, vyplatí soud ze sraţené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí povinnému.225 Konkrétní postup soudu v případě několika plátců mzdy je tedy následující. Poţadujeli oprávněný jiţ v návrhu nařízení výkonu na více plátců mzdy povinného, soud tomuto návrhu vyhoví a v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikáţe plátcům, aby sraţené částky zasílali na účet soudu, přičemţ jim určí, jakým způsobem mají sráţet, aby povinnému zůstala zachována nezabavitelná část mzdy.226 Tento případ není v praxi příliš obvyklý, osobně jsem se s ním setkala během několika let praxe pouze dvakrát. Je-li výkon rozhodnutí nařízen jen na jednoho plátce mzdy povinného a teprve při jeho provádění vyjde najevo, ţe povinný pobírá ještě i další zabavitelný příjem od jiného plátce mzdy, soud rozšíří výkon rozhodnutí i na tohoto nového plátce, a to jakmile se onu skutečnost dozví. Návrh oprávněného není k rozšíření na dalšího plátce mzdy nutný. V usnesení o rozšíření výkonu soud přikáţe dalšímu plátci mzdy, aby prováděl ode dne doručení sráţky na vymáhanou pohledávku, přičemţ současně určí, který z plátců bude provádět odpočtové sráţky ve smyslu § 277 a § 278 OSŘ. Další příkaz směřuje vůči oběma plátcům tak, ţe jim je stanovena povinnost zasílat sraţené částky na účet soudu, a to bez dalšího opatření s odkazem na skutečnost, ţe usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. V usnesení soud rovněţ uvede, kdy k nabytí právní moci ve vztahu k usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí došlo, a také, kterého dne bylo nařizovací usnesení doručeno prvému plátci mzdy, aby bylo druhému plátci zřejmé pořadí vymáhané pohledávky. Usnesení současně obsahuje i informaci o dosavadním průběhu výkonu rozhodnutí, to znamená, ţe zahrnuje také vyúčtování výše vymáhané pohledávky a dosud provedených sráţek. V některých případech je soudu přesně známa měsíční výše sráţky prováděná dosavadním plátcem mzdy. Tak tomu bývá především u nároku na důchod či rentu. Tato 224

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 278 – 279 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 414 226 SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2007, s. 16 – 17 225

79

situace soudu umoţňuje uvést jiţ v usnesení o rozšíření výkonu rozhodnutí výši částky, kterou má druhý plátce zasílat soudu. Toto řešení je obzvláště praktické při vymáhání výţivného, kde sráţky dosavadního plátce nepokrývají běţné měsíční výţivné oprávněného či oprávněných. Jakmile dojde prostřednictvím dalšího plátce mzdy k úhradě dluţného výţivného, je zcela zbytečné, aby i nadále soudu zasílal celý sraţený příjem povinného, neboť soud by pak jeho část stejně vracel povinnému. Jestliţe částka sráţená prvním plátcem mzdy, který současně provádí i odpočtové sráţky, zůstává dlouhodobě neměnná ve své výši, stanoví soud druhému plátci povinnost sráţet pouze takovou částku, aby došlo k dorovnání výše běţného měsíčního výţivného. V kaţdém případě se usnesení o rozšíření výkonu rozhodnutí zasílá oprávněnému, povinnému a oběma plátcům mzdy a je proti němu přípustné odvolání. V průběhu výkonu rozhodnutí můţe dojít k takové změně poměrů, ţe se provádění sráţek dvěma plátci mzdy stane nadbytečným, například z důvodu zvýšení mzdy u jednoho z plátců nebo v důsledku sníţení běţného výţivného. Jestliţe soud zjistí, ţe k uspokojení pohledávky oprávněného postačuje provádění sráţek jen jedním z plátců mzdy, uloţí tomuto plátci, aby sráţky nadále prováděl sám, a druhému plátci přikáţe ustat s prováděním sráţek. Učiní tak usnesením, proti kterému je odvolání přípustné. Soudu ovšem nic nebrání v tom, aby v budoucnu při opětovné změně poměrů znovu rozšířil výkon rozhodnutí na více plátců mzdy.227 Jak sám občanský soudní řád předpokládá, tento postup bude pouţitelný především u vymáhání opětujících se dávek, jako je výţivné. Při vymáhání jednorázové částky má samozřejmě oprávněný zájem na tom, aby byla vymoţena co nejdříve, takţe bude ţádoucí ponechat provádění sráţek u více plátců mzdy.

227

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 279

80

9. ODKLAD VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY 9. 1. Obecně k účelu odkladu výkonu rozhodnutí Odklad výkonu rozhodnutí je jedním z nástrojů ochrany povinného, který občanský soudní řád zakotvuje. Jeho smyslem je oddálení provedení výkonu rozhodnutí do určité doby, čímţ je povinný chráněn proti neţádoucím a někdy i nevratným následkům výkonu rozhodnutí. Takto lze odloţit provedení výkonu rozhodnutí do okamţiku, kdy pominou určité zákonem předpokládané důvody odkladu, přičemţ poté výkon rozhodnutí probíhá dál. Odkladem se neruší soudem jiţ vydaná usnesení ani úkony jím provedené. Soud můţe povolit odklad aţ po nařízení výkonu rozhodnutí, na právní moc usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí však čekat nemusí, neboť účelem odkladu je snaha ochránit povinného jiţ v době, kdy následky nařízení výkonu rozhodnutí nastaly nebo bezprostředně hrozí.228 Nicméně odkládá-li soud výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy podle § 266 odst. 2 OSŘ, nebude mít na majetkovou situaci povinného ţádný vliv, zda tak soud učiní jiţ před právní mocí nařizovacího usnesení, nebo zda vyčká, aţ usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabude právní moci. Při tomto druhu odkladu totiţ plátce sráţí ze mzdy povinného stejné částky, jako by zde odklad nebyl, ovšem tyto částky nevyplácí povinnému, nýbrţ je zadrţuje u sebe. Totoţným způsobem plátce postupuje i v době od nařízení výkonu rozhodnutí do obdrţení vyrozumění soudu o tom, ţe nařizovací usnesení nabylo právní moci, a to i tehdy nedošlo-li k povolení odkladu. Odloţit výkon rozhodnutí lze v celém jeho průběhu, dokud není zastaven rozhodnutím soudu, nebo dokud nezanikne provedením. Odloţení provedení výkonu rozhodnutí je moţné také pouze pro část vymáhaného práva (například pro výţivné jen na jednoho z více oprávněných), přestoţe obvyklejší bude odloţení celého výkonu rozhodnutí.229 Samotné podání návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí nemá odkladné účinky.230 O odkladu výkonu rozhodnutí soud rozhodne usnesením, proti kterému je přípustné odvolání.231 Usnesení soud doručí oprávněnému, povinnému a současně i plátci mzdy, jestliţe má vykonatelnost usnesení nastat ihned a plátce má okamţitě po doručení přestat s 228

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 159/79 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 94 230 GROSSOVÁ, M. E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 145 231 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 333 229

81

prováděním sráţek. Jestliţe soud odloţí vykonatelnost usnesení do jeho právní moci, doručí jej plátci aţ po nabytí právní moci.232 V usnesení soud vyjádří, z jakého důvodu se výkon rozhodnutí odkládá s tím, ţe uvede, zda jde o důvod dle ustanovení § 266 odst. 1 OSŘ, nebo dle ustanovení § 266 odst. 2 OSŘ. Povolení odkladu je třeba náleţitě odůvodnit, aby bylo usnesení přezkoumatelné. Současně soud ve výroku usnesení přesně vymezí dobu, na kterou se výkon rozhodnutí odkládá, a to pevným datem, nebo jiným jednoznačným způsobem.233 Například do výroku uvede: „Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného nařízený usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 17. 6. 2009, č. j. 129 E 475/2009-4, se podle § 266 odst. 2 OSŘ odkládá v části výţivného na nezletilou Janu Novákovou ve výši 2.900 Kč měsíčně aţ do pravomocného rozhodnutí řízení o změně výchovného prostředí vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 100 P 156/2006.“ Opomenutí soudu přesně vymezit dobu odkladu nemá za následek neúčinnost rozhodnutí. Odklad můţe soud prodlouţit, či naopak můţe rozhodnout o pokračování v provádění výkonu rozhodnutí i před uplynutím doby stanovené v rozhodnutí o odkladu, jestliţe to odůvodňuje změna poměrů. I v případě, ţe byl výkon rozhodnutí odloţen na konkrétní dobu a skončil jejím uplynutím, soud vydá usnesení o pokračování výkonu rozhodnutí.234 Vzhledem k tomu, ţe tímto usnesením soud pouze upravuje vedení řízení, není proti němu odvolání přípustné.235 To ale neplatí tehdy, byl-li odklad povolen bez uvedení doby, na kterou se vztahuje, nebo byl-li odklad povolen za určitých podmínek. V takových případech musí být povinnému moţnost podání odvolání zachována. Soud můţe v usnesení, kterým povoluje odklad, formulovat určité podmínky, na které je odklad vázán. Takovou podmínkou můţe být povinnost povinného platit vymáhanou pohledávku ve splátkách, jejichţ výši a dobu plnění soud určí. Jestliţe povinný tyto splátky nedodrţí, soud po obdrţení informace od oprávněného rozhodne o pokračování výkonu rozhodnutí.236 Důvody, pro které můţe soud odloţit výkon rozhodnutí, jsou vymezeny v § 266 OSŘ a mají dvojí charakter: jednak se jedná o důvody sociální povahy na straně povinného (§ 266 odst. 1 OSŘ), jednak o okolnosti, které činí výkon rozhodnutí nepřípustným (§ 266 odst. 2 232

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 271 GROSSOVÁ, M. E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 144 – 145 234 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 85 – 86 235 STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, s. 30 236 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 149 233

82

OSŘ).237 V usnesení, jímţ soud rozhoduje o odkladu výkonu rozhodnutí, musí rozhodnout rovněţ i o nákladech řízení, které vznikly účastníkům, třetím osobám nebo státu. V úvahu přichází náhrada nákladů oprávněného dle zásad obsaţených v § 270 OSŘ. Naopak povinnému dle tohoto ustanovení právo na náhradu nákladů vůči oprávněnému přiznat nelze ani v případě, ţe měl povinný se svým návrhem na odklad úspěch. Přisoudit náhradu nákladů povinnému by mohl odvolací soud ohledně nákladů vzniklých povinnému v odvolacím řízení.238

9. 2. Odklad výkonu rozhodnutí dle § 266 odst. 1 OSŘ a jeho důsledky pro provádění sráţek Soud můţe odloţit provedení výkonu rozhodnutí, jestliţe se povinný bez své viny dostane přechodně do takového postavení, ţe by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky. Podmínkou tedy je, ţe povinný své nepříznivé sociální postavení nezavinil svým chováním a ţe zachoval potřebnou míru pečlivosti a obezřetnosti, jakou po něm lze poţadovat. Pokud se tedy povinný například sám vzdá svého dosavadního zaměstnání a v důsledku toho se zhorší jeho ekonomická situace, nemůţe to být důvodem odkladu. Nepříznivé sociální postavení povinného musí mít pouze přechodnou povahu, to znamená, ţe lze očekávat v dohledné době jeho zlepšení. Povinný by proto měl v návrhu na odklad tvrdit a současně dokládat pouhou dočasnost svého nepříznivého postavení. To znamená, ţe chce-li být se svým návrhem na odklad úspěšný, musí v něm označit skutečnosti, na jejichţ základě dojde ke změně jeho nepříznivého postavení a rovněţ uvést, kdy se tak stane. Pokud by jiţ z návrhu povinného na odklad vyplýval dlouhodobý nebo trvalý charakter jeho nepříznivého postavení, nelze návrhu vyhovět. Přechodnou nepříznivou situaci můţe způsobit třeba nemoc povinného nebo některého z jeho rodinných příslušníků či nezaviněná ztráta zaměstnání. Pokud by se však jednalo o nemoc trvalejšího charakteru či trvalé zdravotní postiţení mající za následek sníţené příjmy, nelze odklad povolit, neboť takový postup by šel proti účelu výkonu rozhodnutí.

237 238

SCHELLEOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2008, s. 132 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 349

83

K tomu je třeba dodat, ţe samotná nepříznivá situace povinného nestačí k povolení odkladu, nýbrţ je nutné, aby tato situace přímo vedla ke zvlášť nepříznivým následkům pro povinného nebo členy jeho rodiny například tak, ţe mu neumoţní patřičnou léčbu a podobně. Tento přístup je ovlivněn skutečností, ţe nucený výkon rozhodnutí má pro povinného nepříznivé následky vţdy, tudíţ pro aplikaci § 266 odst. 1 OSŘ musí být dána zvlášť výrazná intenzita těchto následků. Nepříznivé následky výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy musí soud vţdy zvaţovat v poměru k situaci, kdy by povinný sice byl postiţen výkonem rozhodnutí, avšak neocitl by se v přechodně nepříznivém postavení, který by pro něj či pro jeho rodinu znamenal zvlášť nepříznivé následky.239 Nepříznivé postavení povinného se musí projevit aţ po vydání exekučního titulu, pokud by bylo u povinného dáno jiţ před či při jeho vydání, nesmí ho soud ve vykonávacím řízení zohlednit. Tyto nepříznivé sociálně ekonomické okolnosti na straně povinného měl totiţ vzít v úvahu jiţ nalézací soud při stanovení doby splatnosti pohledávky.240 Soud je vţdy povinen se zabývat vzájemným poměrem mezi ochranou povinného a oprávněným zájmem oprávněného na uspokojení pohledávky. Oprávněný nesmí být odkladem výkonu rozhodnutí váţně poškozen. Tento důsledek přichází v úvahu zejména u vymáhání výţivného, kde je oprávněný často závislý na částkách běţného výţivného vymoţených výkonem rozhodnutí. To ale automaticky neznamená, ţe v jiných případech odklad oprávněného váţně nepoškodí. Mohou zde totiţ být dány i jiné důvody, pro které oprávněný nutně potřebuje vymoci svou pohledávku. V případě odkladu z důvodu špatné situace povinného zákon vyţaduje návrh povinného. Bez takového návrhu se soud nesmí odkladem výkonu rozhodnutí zabývat, přičemţ návrh na odklad můţe podat pouze povinný, nikoliv oprávněný. Pokud by oprávněný přeci jen z nějakého důvodu podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 266 odst. 1 OSŘ, soud jej zamítne. Návrh povinného soud vţdy posoudí dle jeho skutečného obsahu, nikoliv dle jeho označení. Jestliţe povinný podá návrh nadepsaný jako odvolání, přičemţ z jeho formulace plyne, ţe chce dosáhnout alespoň odloţení výkonu rozhodnutí, kdyţ uţ ne jeho zastavení, rozhodne soud nejprve o návrhu na odklad a teprve poté spis předloţí k projednání odvolání krajskému soudu. O odkladu můţe soud rozhodnout bez jednání, to však neplatí, jestliţe je třeba provést

239 240

MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 95 RAKOVSKÝ, A. Odklad exekuce pro přechodné zhoršení postavení povinného. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 20, s. 757 – 760

84

dokazování ohledně tvrzených skutečností.241 Jestliţe soud povolí odklad výkonu rozhodnutí z důvodů spočívajících v nepříznivých poměrech povinného, plátce mzdy přestane provádět sráţky ze mzdy povinného, a to jiţ ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení odkladu, neboť toto usnesení je ihned vykonatelné. Soud však můţe na základě konkrétních okolností odloţit vykonatelnost daného usnesení aţ do jeho právní moci. V takovém případě ustane plátce ve sráţkách, jakmile mu je doručeno pravomocné usnesení o povolení odkladu. Je-li povolován odklad dle § 266 odst. 1 OSŘ, jedná se vţdy o odklad celého výkonu rozhodnutí. Není tedy moţné výkon odloţit jen částečně pro část mzdy tak, ţe by byly prováděny niţší sráţky. Ke sníţení zákonných sráţek totiţ slouţí jiný institut, a to dohoda o niţších sráţkách dle ustanovení § 287 OSŘ. Na druhou stranu je moţno odklad vázat na určité podmínky, kterými mohou být i splátky hrazené povinným ve výši a v termínech určených soudem. Takové splátky však jdou mimo výkon rozhodnutí a nelze je povaţovat za sráţky ze mzdy ve smyslu občanského soudního řádu, byť by je třeba prováděl plátce mzdy na základě pokynu povinného. O takto hrazené splátky pak musí soud výkon rozhodnutí částečně zastavit.242 Jakmile uplyne časově vymezené období, po které byl výkon rozhodnutí odloţen, soud usnesením vyrozumí plátce mzdy o tom, ţe má znovu pokračovat v provádění sráţek. Bez tohoto příkazu plátce nemůţe sráţet, přestoţe z usnesení o povolení odkladu je zřejmé, ţe doba odloţení výkonu rozhodnutí jiţ pominula.243

9. 3. Odklad výkonu rozhodnutí dle § 266 odst. 2 OSŘ a jeho důsledky pro provádění sráţek Odloţení výkonu rozhodnutí dle odstavce druhého § 266 OSŘ sleduje jiné cíle neţ ty vyplývající z odstavce prvního. I zde je důvodem odkladu ochrana povinného, avšak příčina ochrany je odlišná. Při výkonu rozhodnutí můţe být soud postaven před otázku, zda není předmětný výkon rozhodnutí nepřípustný, či zda by nemělo dojít k jeho zastavení. Neţ se soud vypořádá s touto otázkou, mohlo by dojít k neodůvodněnému a zbytečnému postiţení povinného. Proto zákon soudu umoţňuje odloţit výkon rozhodnutí, lze-li očekávat, ţe výkon rozhodnutí bude zastaven. 241

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 333 242 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 271 – 272 243 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 85 – 86

85

Domněnka zastavení výkonu rozhodnutí však musí být dostatečně reálná, nepostačuje tedy pouhé tvrzení povinného. Zpravidla je zapotřebí zahájit u příslušného orgánu řízení, jehoţ výsledek bude představovat důvod zastavení výkonu rozhodnutí.244 Nicméně ani fakt, ţe takové řízení bylo zahájeno, ještě nemusí znamenat, ţe jeho výsledek skutečně povede k zastavení výkonu rozhodnutí. Například pouhá skutečnost, ţe povinný podal u příslušného soudu návrh na zrušení vyţivovací povinnosti k oprávněnému, nedává exekučnímu soudu záruku, ţe vyţivovací povinnost bude v daném řízení opravdu zrušena a ţe tedy dojde k zastavení výkonu rozhodnutí vymáhajícího toto výţivné. Soud by měl vţdy pečlivě posoudit všechny okolnosti případu tak, aby mohl důvěryhodně předjímat konečný výsledek. Ve výše naznačené situaci lze očekávat zrušení vyţivovací povinnosti v případě zletilého dítěte, které jiţ ukončilo soustavnou přípravu na budoucí povolání, na druhou stranu zrušení vyţivovací povinnosti u nezletilého dítěte příliš pravděpodobné není. Výjimku představuje případ ţaloby na popření otcovství k nezletilému dítěti. Zde je však zapotřebí, aby dané řízení dospělo jiţ do takového stadia, ţe lze předpokládat úspěšné popření otcovství. Například pokud jiţ je k dispozici krevní zkouška vylučují otcovství povinného k oprávněnému, jedná se o nepochybný důvod k odkladu nařízeného výkonu rozhodnutí.245 Soudní praxe obecně zastává názor, ţe odloţit výkon rozhodnutí pro výţivné nezletilého dítěte lze jen za předpokladu, kdy je poměrně jisté, ţe podmínky plnění výţivného zde nejsou dány. V opačném případě by odloţení výkonu ohrozilo výţivu nezletilého, coţ jde proti smyslu a účelu soudního výkonu rozhodnutí.246 Všeobecně se za důvod odkladu uznává odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle § 235c OSŘ, který nařídil soud v řízení o ţalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, odklad vykonatelnosti, který nastává ze zákona povolením obnovy podle § 235g OSŘ, a odklad vykonatelnosti, který vyslovil soud, který rozhoduje o dovolání podle § 243 OSŘ. Naopak pouhé podání návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí napadeného dovoláním, není důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí.247 Odklad vykonatelnosti exekučního titulu sám o sobě nezpůsobuje odklad výkonu rozhodnutí, čili soud musí o odkladu výkonu rozhodnutí vydat usnesení. Pokud by došlo k odloţení vykonatelnosti exekučního titulu ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu 244

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1446 245 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1968, sp. zn. 1 Cz 55/68 246 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 339 247 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96

86

rozhodnutí, nebrání tato skutečnost tomu, aby soud návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí vyhověl, ovšem současně by měl rozhodnout i o povolení odkladu nařizovaného výkonu rozhodnutí.248 Důvodem k povolení odkladu nemůţe být skutečnost, ţe se změnily okolnosti rozhodné pro výši a trvání opětujících se dávek nebo splátek. Takové skutečnosti není totiţ soud oprávněn v řízení o výkon rozhodnutí posuzovat, neboť rozhodnutí o těchto otázkách náleţí řízení nalézacímu.249 Jestliţe se tedy povinný domáhá odkladu nebo dokonce zastavení výkonu rozhodnutí vedeného pro výţivné s odůvodněním, ţe oprávněný je zletilý, nestuduje a je schopen se sám ţivit, nelze takovému návrhu vyhovět, nýbrţ je třeba povinného odkázat na podání ţaloby v nalézacím řízení. Odloţit výkon rozhodnutí z důvodu jeho očekávaného zastavení lze jak na návrh povinného, tak i bez návrhu z moci úřední, jestliţe se soud dozví skutečnosti, které mohou vést k zastavení výkonu rozhodnutí. K vydání rozhodnutí o odkladu dle § 266 odst. 2 OSŘ zpravidla není nutné nařizovat jednání, neboť důvody odkladu budou typicky zjišťovány z písemných podkladů, jako jsou podané ţaloby či soudní spisy.250 Odklad se můţe týkat celého výkonu rozhodnutí, nebo jen jeho části, kterou soud v usnesení o povolení odkladu vymezí. Takto lze částečně odloţit třeba výkon rozhodnutí pro běţné výţivné na jednoho z oprávněných, ohledně kterého byl podán návrh na zrušení vyţivovací povinnosti, nebo výkon rozhodnutí pro běţné výţivné na jediného oprávněného, pokud byl podán návrh na sníţení vyţivovací povinnosti. Druhý případ je však značně nejistý, neboť nakonec nemusí ke sníţení vyţivovací povinnosti dojít. Praxe uznává odloţení výkonu spíše v situaci, kdy jiţ byl vydán rozsudek o sníţení vyţivovací povinnosti, ale dosud nenabyl právní moci.251 Důsledky odkladu povoleného dle ustanovení § 266 odst. 2 OSŘ jsou zcela odlišné neţ u odkladu povoleného dle odstavce prvního téhoţ ustanovení. Plátce totiţ i nadále provádí sráţky ze mzdy povinného. Tyto sráţky však nevyplácí oprávněnému, nýbrţ je deponuje u sebe aţ do dalšího příkazu soudu. Tak je tomu proto, ţe se sice dá očekávat zastavení výkonu rozhodnutí, ale tento předpoklad nemusí být naplněn. Usnesení o povolení odkladu se doručuje plátci současně s doručením oprávněnému a povinnému a plátce započne s deponováním jiţ okamţikem doručení usnesení o odkladu. 248

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 151 – 152 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1446 a 1468 250 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 151- 153 251 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 344 249

87

Následně mohou nastat dvě situace. V té první dojde k očekávanému zastavení předmětného výkonu rozhodnutí. Jakmile plátce obdrţí pravomocné usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí, přestane povinnému dál provádět sráţky ze mzdy a jiţ sraţené a zadrţované částky vyplatí zpět povinnému. V případě druhém k zastavení výkonu rozhodnutí nedojde a soud plátce usnesením vyrozumí o tom, ţe má pokračovat ve výkonu rozhodnutí. Současně mu dá příkaz, aby sraţené a deponované částky vyplatil oprávněnému a dál pokračoval ve sráţkách ze mzdy povinného, jako před povolením odkladu.252 Jestliţe nedojde k úplnému zastavení daného výkonu rozhodnutí, nýbrţ pouze k zastavení částečnému, musí plátce sám posoudit dle důvodu a rozsahu zastavení, jak rozdělit zadrţované částky. Pak vyplatí zpět povinnému jen tu část sráţek, o kterou byl výkon rozhodnutí částečně zastaven, a zbytek zašle oprávněnému.253 Lze konstatovat, ţe v běţné soudní praxi se odklad z důvodu předpokládaného zastavení výkonu rozhodnutí vyskytuje mnohem častěji neţ odklad odůvodněný nepříznivou sociální situací povinného.

252 253

SCHELLEOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2008, s. 134 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 272

88

10. ZASTAVENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY 10. 1. Obecný výklad k zastavení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy Zastavení výkonu rozhodnutí je jedním z projevů ochrany a obrany povinného.254 Jelikoţ je výkon rozhodnutí soudem nařizován jen na základě návrhu oprávněného a jím uváděných skutečností, povinný nemá moţnost se k němu předem vyjádřit a bránit se. Zákon zajišťuje ochranu a obranu povinného proti nepřípustnému výkonu rozhodnutí právě institutem zastavení výkonu rozhodnutí.255 Nutnost zastavení nastává v důsledku relativní, či absolutní nepřípustnosti výkonu rozhodnutí. Relativně nepřípustným se výkon rozhodnutí stává tehdy, jestliţe si oprávněný jeho pokračování nepřeje. Svou vůli musí oprávněný vyjádřit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Naopak u absolutní nepřípustnosti soud výkon rozhodnutí zastaví z úřední povinnosti, jakmile se o důvodu nepřípustnosti dozví.256 Takto bude výkon rozhodnutí soudem zastaven nejen v případě, kdy se stal nepřípustným aţ po nařízení výkonu ve svém průběhu, nýbrţ i tehdy, kdy zde důvod nepřípustnosti existoval jiţ před nařízením, či v době nařízení výkonu rozhodnutí, pokud byl přesto výkon rozhodnutí nařízen.257 Od zastavení výkonu rozhodnutí je nutné odlišit zastavení řízení o výkon rozhodnutí, které připadá v úvahu jen do vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a to z důvodu nesplnění nutných procesních podmínek, a také skončení výkonu rozhodnutí vymoţením, kdy dojde k plnému uspokojení pohledávky vymáhané oprávněným prostřednictvím výkonu rozhodnutí. O ukončení výkonu rozhodnutí v důsledku splnění nevydává soud ţádné rozhodnutí, coţ můţe někdy v praxi způsobit jisté potíţe. Při vymáhání peněţité pohledávky spočívající v jistině a úrocích z prodlení coby příslušenství můţe dojít k chybnému vyčíslení celkové výše pohledávky, kdy se výpočet soudu a oprávněného neshoduje. Jelikoţ zde není ţádné soudní rozhodnutí o ukončení výkonu, nemá se oprávněný proti čemu odvolat a domáhat se tak dokončení neúplného výkonu. V případě sráţek ze mzdy je taková situace řešitelná prostřednictvím § 288 OSŘ, dle kterého můţe jak plátce mzdy, tak i oprávněný či povinný poţádat soud o výpočet výše 254

SCHELLEOVÁ, I. a kol. Civilní proces. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 825 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 350 256 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 99 257 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 154 255

89

sráţek v příslušném výplatním období. O takovém návrhu jiţ soud rozhoduje usnesením, proti kterému je přípustné odvolání. Jestliţe tedy soud návrh na vyčíslení výše sráţek zamítne s tím, ţe jiţ došlo k plné úhradě vymáhané pohledávky, můţe se oprávněný následně bránit odvoláním.258 Ve vlastní praxi jsem se s oprávněným neshodla na výši zůstatku vymáhané pohledávky jiţ několikrát. Ve všech případech se jednalo o důsledek odlišného započítávání jednotlivých sráţek. U dané problematiky můţeme rozlišit tři různé situace: -

vymáhaná pohledávka byla přiznána podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (účinný do 31. 12. 2013)

-

vymáhaná pohledávka byla přiznána podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (účinný do 31. 12. 2013)

-

vymáhaná pohledávka byla přiznána podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014)

V prvním případě postupuje plátce mzdy podle zásady proporcionality, a tudíţ hradí jednotlivé sloţky vymáhané pohledávky poměrně.259 Občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 totiţ neobsahoval ţádné pravidlo, jak má být postupováno při zániku více dluhů u téhoţ věřitele v důsledku jejich splnění. Ve druhém případě provádí plátce mzdy sráţky v souladu s § 330 odst. 2 obchodního zákoníku nejprve na úroky a poté na jistinu, za předpokladu, ţe povinný neprojeví jinou vůli. V případě třetím postupuje plátce mzdy podle § 1932 NOZ a sráţky tak provádí nejprve na jiţ určené náklady spojené s uplatněním pohledávky, poté na úroky z prodlení, následně na úroky a nakonec na jistinu, pokud ovšem povinný neurčí jinak. Poţaduje-li povinný, aby byla nejdříve hrazena jistina, bude plátce mzdy úročit náklady i úroky.260 V praxi málokdy dojde k uspokojení pohledávky sráţkami provedenými u jednoho plátce mzdy, takţe výše popsaný problém se pak řeší spíše při převodu výkonu rozhodnutí na nového plátce mzdy. K běţícím úrokům z prodlení bych ještě podotkla, ţe prodlení povinného trvá aţ do doby, kdy se oprávněnému dostane plnění. To znamená, ţe úroky je nutno počítat ke dni, kdy byla sráţka ze mzdy plátcem vyplacena oprávněnému, a nikoliv ke dni, kdy plátce sráţku ze mzdy povinného provedl.261 258

SVOBODA, K. Jak donutit soud, aby dokončil neúplnou exekuci. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 1, s. 14 – 16 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004 260 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. Občanský soudní řád. Komentář. Vydání první. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 965 261 PULKRÁBEK, Z. Kdy končí prodlení s plněním exekučně vymáhaného dluhu. Právní rozhledy. 2008, roč. 259

90

Usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí soud nevydává rovněţ tehdy, jestliţe byl výkon rozhodnutí nařízen neúčinně z důvodu nesprávného označení plátce oprávněným, nebo jestliţe povinný ke dni nařízení výkonu rozhodnutí jiţ u plátce mzdy označeného oprávněným nepracoval.262 V případě neúčinného výkonu rozhodnutí soud o této skutečnosti pouze přípisem vyrozumí oprávněného i povinného. Zastavením výkonu rozhodnutí dochází k ukončení jeho provádění, ačkoliv pohledávka oprávněného nemusela být zcela, nebo dokonce vůbec uspokojena. Exekuční titul, či usnesení jiţ v průběhu řízení vydaná, ani dosud provedené úkony se však tímto neruší. Povinný se tak například nemůţe domáhat vrácení jiţ provedených a oprávněnému vyplacených sráţek ze mzdy, pokud je plátce mzdy zaslal oprávněnému před zastavením výkonu rozhodnutí.263 Usnesení čistě procesní povahy, jimiţ byl upravován průběh řízení, pozbývají vydáním rozhodnutí o zastavení výkonu účinnosti.264 Usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí soud doručí oprávněnému, povinnému a plátci mzdy. Proti usnesení je přípustné odvolání, nicméně vykonatelným se stává jiţ doručením. To znamená, ţe plátce mzdy ustane s prováděním sráţek ihned, jakmile toto usnesení obdrţí. Soud můţe v souladu s ustanovením § 171 odst. 3 OSŘ odloţit vykonatelnost daného usnesení tak, ţe nastane aţ po jeho právní moci. Typicky tak soud učiní, jestliţe se daným usnesením ukládá rovněţ i nějaká povinnost, například k náhradě nákladů řízení, ale není to podmínkou. Odloţit vykonatelnost usnesení tedy soud můţe, přestoţe jím ţádnou povinnost nestanoví.265 V některých případech můţe být vhodné odloţit vykonatelnost usnesení o zastavení dle § 171 odst. 3 OSŘ a současně odloţit i výkon rozhodnutí dle § 266 odst. 2 OSŘ. Tento postup přichází v úvahu zejména u zastavení výkonu dle § 268 odst. 1 písm. g) a h) OSŘ, kdy se rozhodnutí o zastavení výkonu opírá o skutkově sloţitou situaci nebo stojí na nejednoznačném právním názoru. Jelikoţ došlo k odloţení vykonatelnosti usnesení o zastavení výkonu, plátce provádí sráţky dál, ale z důvodu odloţení výkonu rozhodnutí je nevyplácí oprávněnému. Stane-li se rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí konečným, vyplatí plátce sraţené a zadrţované částky zpět povinnému. Naopak dojde-li v odvolacím řízení ke změně usnesení o zastavení (výkon rozhodnutí nebude zastaven), vyplatí plátce 16, č. 16, s. 596 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 351 263 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 354 264 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 99 265 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 155 262

91

sraţené částky oprávněnému.266 V běţné praxi při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy k odkládání vykonatelnosti usnesení o zastavení výkonu zpravidla nedochází.

10. 2. Zastavovací důvody dle § 268 OSŘ Výkon rozhodnutí lze zastavit jen ze zákonem vypočtených důvodů. Ty jsou soustředěny především v ustanovení § 268 OSŘ, nicméně důvody vztahující se k zastavení jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí lze nalézt i v dalších ustanoveních občanského soudního řádu. Ve vztahu ke sráţkám ze mzdy se jedná o § 290 OSŘ.267 Konkrétně tedy bude dle ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ výkon rozhodnutí zastaven, jestliţe: a) byl nařízen, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno, nebo se stalo neúčinným c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a § 322 OSŘ vyloučeny e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, ţe výtěţek, kterého jím bude dosaţeno, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů f) bylo pravomocně rozhodnuto, ţe výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuţ má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267 OSŘ) g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaţe byl tento výkon rozhodnutí jiţ proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliţe právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protoţe tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, ţe ne všechny důvody presumované § 268 odst. 1 OSŘ jsou pouţitelné pro zastavení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Z povahy věci nepřichází v úvahu aplikace písmene d) a f), neboť tyto zastavovací důvody se týkají pouze výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí. Zastavení výkonu podle písmena

266

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 352 – 353 267 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Civilní proces. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 826 – 827

92

e) je rovněţ omezeno, a to pouze na prodej movitých věcí.268 Zvláštní důvod zastavení výkonu rozhodnutí obsahuje i § 268 odst. 2 OSŘ, který se však při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy neuplatní. Důvod zastavení výkonu vymezuje občanský soudní řád také negativně, kdyţ v § 269 odst. 3 OSŘ stanoví, ţe změnu okolností rozhodných pro výši a trvání dávek nebo splátek nelze uplatňovat jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí. V praxi půjde především o nárok výţivného a jeho změnu v důsledku proměny okolností na straně oprávněného nebo povinného. Exekuční soud však není oprávněn při výkonu rozhodnutí posuzovat takové změny, neboť toto právo přísluší pouze soudu nalézacímu. Výkon rozhodnutí bude exekučním soudem zastaven aţ poté, kdy v proběhlém nalézacím řízení dojde ke zrušení či změně exekučního titulu, a to na základě důvodu dle § 268 odst. 1 písm. b) OSŘ. Jestliţe exekuční titul bude změněn ve prospěch povinného pouze tak, ţe se jeho vyţivovací povinnost k oprávněnému sníţí, soud výkon rozhodnutí zastaví jen částečně, a to rovněţ podle písmena b) citovaného ustanovení. Naopak při změně exekučního titulu ve prospěch oprávněného, tj. při zvýšení výţivného, soud výkon rozhodnutí rozšíří v souladu s § 284 odst. 3 OSŘ.269 V praxi dochází k podávání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy ze strany povinných poměrně často právě z důvodu změny okolností rozhodných pro trvání vyţivovacího nároku. Mnozí povinní tak činí jiţ ke dni osmnáctých narozenin oprávněného v domnění, ţe při dosaţení zletilosti oprávněným jejich vyţivovací povinnost automaticky zaniká. Soudu ve výše popsaných případech pak nezbývá, neţ návrh povinného zamítnout a současně jej poučit o tom, ţe svůj nárok musí uplatnit v nalézacím řízení a teprve na základě jeho kladného výsledku se domáhat zastavení, příp. částečného zastavení předmětného výkonu rozhodnutí. Zvláštní důvod zastavení výkonu rozhodnutí obsahuje téţ zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. O zastavení výkonu rozhodnutí soud rozhodne na návrh, nebo i bez návrhu tam, kde se o důvodu zastavení sám dozví. Výjimku představuje zastavení dle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ, kde je zastavovacím důvodem právě návrh oprávněného. Tripes uvádí jako nezbytnou podmínku zastavení výkonu rozhodnutí návrh povinného v případě zastavovacího důvodu dle

268 269

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 166 – 168 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1468

93

písm. g) téhoţ ustanovení.270 Osobně se domnívám, ţe tento poţadavek ze zákona nevyplývá a ţe i rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ lze učinit rovněţ bez návrhu některé ze stran jen z moci úřední. Ostatně stejný závěr lze učinit i z textu jiných autorů: „jestliţe kupříkladu povinný uvede, aniţ podal návrh na zastavení výkonu, ţe proti pohledávce oprávněného započítává pohledávku vlastní, soud k prověření, zda vymáhaná pohledávka započtením zanikla [§ 268 odst. 1 písm. g), příp. h) OSŘ], nařídí jednání, a zjistí-li, ţe zanikla, výkon rozhodnutí zastaví.“271 Moţnost soudu zastavit výkon rozhodnutí i bez návrhu účastníka vede k prosazení principu oficiality, a to i tehdy, byl-li návrh na zastavení podán. To znamená, ţe soud přihlédne také k jiným okolnostem, neţ jsou vylíčeny v návrhu, a provádí šetření z vlastní iniciativy. Výjimkou je návrh oprávněného dle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ, který je plně v dispozici oprávněného, a dle autorů Kurky a Drápala272 téţ návrh povinného dle písmene g) téhoţ ustanovení, kde povinného stíhá nejen povinnost tvrzení, ale povinnost důkazní. S ohledem na skutečnost, ţe soud zastaví výkon rozhodnutí z důvodu presumovaného písmenem g) téhoţ ustanovení i bez návrhu, se mi tento názor nezdá nepochybným. U návrhu povinného nebývá někdy ihned zcela zřejmé, čeho se povinný návrhem snaţí dosáhnout, zda se tedy skutečně domáhá zastavení výkonu rozhodnutí nebo pouze jeho odloţení. Podá-li povinný návrh ještě před právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, můţe v úvahu přicházet i moţnost, ţe se jedná o odvolání. V kaţdém případě musí soud posuzovat návrh povinného vţdy dle jeho skutečného obsahu, nikoliv podle označení, jaké mu povinný přisoudil. O odvolání se jedná tehdy, jestliţe povinný namítá, ţe soud při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přehlédl nedostatek některé z nutných podmínek řízení nebo nesplnil některou jinou svou povinnost. Naopak jsou-li obsahem podání povinného pouze důvody k zastavení výkonu dle § 268 odst. 1 písm. g) a h) OSŘ, jde o návrh na zastavení. V případě kombinace výše popsaných odvolacích i zastavovacích námitek má přednost podané odvolání, neboť zpochybňuje přímo nařízení výkonu rozhodnutí, a spis je třeba předloţit s odvoláním nadřízenému soudu. Stejný postup vykonávací soud zvolí, jestliţe povinný v průběhu odvolací lhůty podá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ. Pokud z návrhu není vůbec zřejmé, co sleduje, postupuje soud dle ustanovení § 43 odst. 270

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 157 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 352 – 357 272 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 357 271

94

1 OSŘ, to znamená, ţe se pokusí o odstranění vad podání.273 Správné posouzení obsahu podání povinného je velmi důleţité, neboť další postup soudu má významné důsledky jak pro povinného, tak i pro oprávněného. Jestliţe totiţ soud posoudí návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy jako odvolání proti nařízenému výkonu rozhodnutí, zašle jej se spisem odvolacímu soudu, kde spis zcela bezdůvodně zůstane nějakou dobu, neţ jej odvolací soud vrátí zpět soudu prvního stupně s poznámkou, ţe v dané věci se nejedná o odvolání, nýbrţ o návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Plátce mzdy zatím celou dobu provádí sráţky ze mzdy povinného, které však u sebe deponuje z důvodu chybějící právní moci usnesení o nařízení výkonu. Jestliţe povinný hodlal dosáhnout pouze částečného zastavení předmětného výkonu rozhodnutí ohledně té části vymáhané pohledávky, která jiţ zanikla, bude oprávněný nesprávným postupem soudu poškozen, neboť musí zbytečně čekat na úhradu zůstatku pohledávky déle, neţ bylo nutné. Soud však můţe poškodit i povinného, a to tehdy, mělo-li dojít k úplnému zastavení výkonu rozhodnutí, neboť v takovém případě jsou povinnému sráţky prováděny nadbytečně.274 Zvláštní situace nastává v případě zastavovacího důvodu dle § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ. Jestliţe je povinným namítáno, ţe výkon rozhodnutí byl nařízen, ačkoliv se podkladové rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, závisí další postup soudu na tom, zda povinný tuto námitku uplatnil před, nebo aţ po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. O zastavení výkonu dle písmene a) lze totiţ k návrhu povinného rozhodnout aţ po právní moci usnesení o nařízení výkonu. Do té doby je třeba podání povinného obsahující námitku nevykonatelného exekučního titulu posuzovat jako odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí. Vykonatelnost rozhodnutí, na jehoţ základě se oprávněný domáhá nuceného splnění, totiţ patří k základním předpokladům pro nařízení výkonu rozhodnutí.275 K zastavení výkonu rozhodnutí není ve většině případů zapotřebí nařizovat jednání. Odlišná situace panuje ohledně důvodů zastavení dle § 268 odst. 1 písm. g) a h) OSŘ, kde zákon předchozí projednání předpokládá, nicméně ani zde se nejedná o nezbytnost a záleţí na tom, jak soud posoudí konkrétní okolnosti věci. Výkon rozhodnutí lze zastavit buď zcela, nebo pouze zčásti, vztahuje-li se důvod zastavení jen na část výkonu. Částečné zastavení výkonu rozhodnutí připadá obecně v úvahu i tehdy, jestliţe byl výkon rozhodnutí nařízen ve větším rozsahu, neţ jaký postačuje k uspokojení oprávněného. Při vymáhání peněţité pohledávky sráţkami ze mzdy však takový 273

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 157 – 159 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 159 – 160 275 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 212 a 358 – 359 274

95

případ nemůţe nastat. Jako typický důvod částečného zastavení sráţek ze mzdy se objevuje částečné splnění vymáhané pohledávky mimo výkon rozhodnutí nebo v rámci jiného výkonu rozhodnutí a také sníţení rozsahu vyţivovací povinnosti povinného vůči oprávněnému, případně zrušení vyţivovací povinnosti pouze k některému z více oprávněných.

10. 3. Zastavovací důvod dle § 290 odst. 1 OSŘ Ustanovení § 290 odst. 1 OSŘ obsahuje speciální zastavovací důvod pouţitelný jen pro výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Podle tohoto ustanovení bude výkon rozhodnutí zastaven k návrhu plátce nebo povinného tehdy, nepobírá-li povinný po dobu jednoho roku buď vůbec ţádnou mzdu, nebo ji pobírá jen v takové výši, která neumoţňuje provádění sráţek. Oprávněný mezi osobami legitimovanými k podání tohoto návrhu vypočten není, coţ jej nijak nediskriminuje, neboť mu zůstává zachováno právo kdykoliv navrhnout zastavení výkonu v souladu s § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ.276 Tento zastavovací důvod vychází ze zájmu plátce mzdy na tom, aby nemusel zbytečně dlouhodobě sledovat a evidovat nařízený výkon rozhodnutí v situaci, kdy výše mzdy povinného sráţky ze mzdy delší dobu neumoţňuje. Doba jednoho roku je totiţ dostatečně dlouhá na to, aby bylo moţno vyslovit předpoklad, ţe mzdové poměry povinného se pravděpodobně nezmění a sráţky tak nebudou realizovány ani později. Pokud by přeci jen došlo ke změně situace, oprávněnému nic nebrání v podání nového návrhu. Zastavit výkon rozhodnutí podle § 290 odst. 1 OSŘ lze jen tehdy, jestliţe se mzda povinného pohybuje v takové výši, ţe z ní vůbec nelze provádět jakékoliv sráţky na ţádného z oprávněných. Toto ustanovení tak není moţno pouţít k zastavení výkonu rozhodnutí, ve kterém pohledávka oprávněného není sráţkami ze mzdy uspokojována, protoţe jsou sráţkami ze mzdy povinného hrazeny pohledávky s lepším pořadím. Doba faktické nemoţnosti provádět sráţky musí trvat nepřetrţitě jeden rok. Nelze tedy sčítat kratší úseky, po které výše mzdy povinného neumoţňovala provádění sráţek. Není přitom rozhodné, ţe ono stanovené období jednoho roku bylo přerušeno pouze jednorázovým vyšším výdělkem, který umoţnil provést sráţku za jedno měsíční období. Doba jednoho roku se počítá zpětně od vydání rozhodnutí o zastavení výkonu.277 Počátek

276 277

MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 151 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 1965, sp. zn. 7 Co 450/65

96

běhu této lhůty tedy není spojen aţ s nařízením výkonu rozhodnutí.278 Je však nutné, aby ke dni nařízení výkonu rozhodnutí povinný byl zaměstnán u plátce mzdy označeného v nařizovacím usnesení. Ustanovení dopadá jednak na případy, kdy povinný sice je v pracovním či obdobném poměru a pobírá za to určitý příjem, ovšem v nezabavitelné výši, a jednak i na případy, kdy povinný vůbec zaměstnán není a například podniká, nebo je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadě práce. Nelze jej však aplikovat v situaci, kdy provádění sráţek brání probíhající konkurz či insolvenční řízení.279 Pro zastavení výkonu rozhodnutí dle § 290 odst. 1 OSŘ není významné, z jakého důvodu povinný nepobírá zabavitelnou mzdu. Soud tedy nezkoumá, zda se tak děje vlastním zaviněním povinného, či z objektivních příčin.280 Tento zastavovací důvod není v praxi příliš často vyuţíván, coţ je dáno moţná tím, ţe povinní nejsou dostatečně obeznámeni s předmětnou právní úpravou. Sama jsem se zatím nesetkala ani s jedním návrhem dle citovaného ustanovení, který by vzešel od povinného. Co se týče plátců, jedná se spíše o ojedinělé návrhy. Plátci představovaní soukromoprávními subjekty tohoto ustanovení nevyuţívají. Těţko říci, zda je to způsobeno neinformovaností, nezájmem či jinými důvody. Pokud tedy vůbec je podán návrh na zastavení dle § 290 odst. 1 OSŘ, je jeho původcem zpravidla úřad práce nebo Česká správa sociálního zabezpečení coby plátci mzdy (důchodu). Nicméně počet výkonů rozhodnutí sráţkami ze mzdy dlouhodobě nerealizovatelných z důvodu nezabavitelné výše mzdy, kde současně figurují tito plátci, značně převyšuje počet podávaných návrhů na zastavení dle zmiňovaného ustanovení. Je tedy zřejmé, ţe plátci mzdy tohoto institutu vyuţívají spíše nahodile.

10. 4. Zastavovací důvod dle § 290 odst. 2 OSŘ I v tomto případě se jedná o speciální zastavovací důvod ve vztahu ke sráţkám ze mzdy. Soud můţe na návrh povinného zastavit nařízený výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy, jestliţe jsou sráţky prováděny jiţ jen pro běţné výţivné a lze předpokládat, ţe povinný vzhledem ke svému chování i poměru k práci bude výţivné plnit dále dobrovolně. 278

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Co 434/2005 279 KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 416 280 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 274

97

Z dikce zákona tedy vyplývá, ţe pouţití tohoto zastavovacího důvodu připadá v úvahu pouze u výkonu rozhodnutí vedeného pro výţivné, při vymáhání jiných peněţitých pohledávek se neuplatní. Naopak není důleţité, zda jde o výţivné pro zletilé, či nezletilé děti, nebo pro jiné osoby. K předpokladům dále patří, ţe nedoplatek na výţivném vymáhaný výkonem rozhodnutí jiţ byl uhrazen, přičemţ nezáleţí na tom, zda jej povinný dobrovolně uhradil sám mimo výkon rozhodnutí, nebo zda byl sraţen plátcem mzdy při provádění výkonu rozhodnutí.281 Návrh dle tohoto ustanovení můţe podat pouze povinný. Pokud by jej podal oprávněný, bylo by s ním naloţeno jako s návrhem dle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ. Soud návrh povinného zpravidla zašle oprávněnému k vyjádření, nicméně nesouhlas oprávněného se zastavením výkonu rozhodnutí není překáţkou vyhovění návrhu.282 Zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 290 odst. 2 OSŘ, soud posuzuje podle konkrétních okolností daného případu. Takto by měl vzít do úvahy například délku období, za které vznikal dluh na výţivném, příp. snahu povinného výţivné hradit, byť opoţděnými platbami. Jiná situace vyţadující rozdílný přístup soudu zde bude v případě, kdy povinný výţivné nehradil během kratšího období, kdy se dostal do finančních potíţí, nebo jej sice hradil, ovšem nikoli v plné výši, a v případě, ţe povinný vyţivovací povinnost neplnil dlouhodobě. Relevantní okolností by také mohlo být podstatné zvýšení příjmu povinného, ke kterému došlo po nařízení výkonu rozhodnutí a které povinnému zajišťuje moţnost pravidelného řádného hrazení výţivného.283 Při rozhodování soud zkoumá nejen otázku uhrazeného dluţného výţivného, nýbrţ i předpoklady budoucího řádného hrazení výţivného. V tomto ohledu je podstatné, zda si povinný řádně plní i své případné další povinnosti.284 Jako podklad rozhodnutí si soud vyţádá zprávu plátce mzdy o tom, jaká je pracovní morálka povinného, to znamená, jakým způsobem povinný přistupuje k práci, zda zodpovědně plní uloţené pracovní úkoly, apod. Především však soud zjišťuje, zda jsou povinnému prováděny sráţky jiţ jen na běţné výţivné a zda mu plátce sráţí i na nějaké jiné výkony rozhodnutí či exekuce. Pokud by na povinného byly nařízeny i další výkony rozhodnutí, pak nelze jeho návrhu na zastavení vyhovět. Postačí přitom byť i jediný další výkon rozhodnutí nezávisle na tom, jaká konkrétní pohledávka se

281

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 274 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1520 283 SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. Občanský soudní řád. Komentář. Vydání první. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 996 284 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1964, sp. zn. 6 Co 495/64 282

98

jím vymáhá.285 Soudní praxe obecně zastává názor, ţe vzájemný vztah oprávněného a povinného není podstatný, stejně ani tak skutečnost, ţe povinný pracuje u současného zaměstnavatele teprve krátkou dobu.286 Osobně se domnívám, ţe vzájemné špatné vztahy mezi oprávněným a povinným, navíc umocněné agresivním chováním povinného vůči oprávněnému, dávají prostor pochybnostem o tom, zda skutečně bude výţivné v budoucnu povinným řádně a bezproblémově hrazeno. Stejně jako návrh dle § 290 odst. 1 OSŘ ani návrh dle odstavce druhého téhoţ ustanovení se v praxi příliš často neobjevuje, během praxe jsem se s ním setkala asi pětkrát. Předpokládám, ţe je to opět způsobeno malou informovaností povinných. U některých povinných však jistě hraje svoji roli i fakt, ţe sráţení a zasílání výţivného plátcem mzdy je pro ně pohodlnější, neţ kdyby si měli řádné hrazení výţivného zajišťovat sami. V neposlední řadě je zde i početná skupina povinných, proti kterým je nařízeno více výkonů rozhodnutí, a tudíţ podmínky pro aplikaci tohoto zastavovacího důvodu nesplňují.

285

KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 416 – 417 286 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 151

99

11. NÁKLADY VÝKONU ROZHODNUTÍ Ke specifikům vykonávacího řízení náleţí i rozhodování o nákladech řízení, neboť povinnost k úhradě těchto nákladů soud stanoví zásadně jiţ při nařízení výkonu rozhodnutí, čili vlastně na samém počátku řízení, a to aniţ by určil lhůtu k jejich zaplacení. Jedná se tedy o postup zcela opačný, neţ jaký je uplatňován v řízení nalézacím, kde je výrok o náhradě nákladů řízení součástí aţ konečného meritorního rozhodnutí. Důvodem odlišného postupu je skutečnost, ţe nařízený výkon rozhodnutí se pak vztahuje rovněţ i na vymoţení těchto nákladů řízení.287 Plátce mzdy povinného pak bude provádět sráţky nejen pro pohledávku vymáhanou předmětným výkonem rozhodnutí, nýbrţ i pro takto přiznané a stanovené náklady.288 O nákladech výkonu rozhodnutí však soud rozhoduje i později v celém průběhu vykonávacího řízení vţdy, kdyţ vydává nějaké usnesení, a to bez návrhu z úřední povinnosti. Rozhodování o nákladech řízení je totiţ integrální součástí soudního řízení jako celku.289 Výkon rozhodnutí se samozřejmě vztahuje i na tyto pozdější náklady. Úprava nákladů vykonávacího řízení obsaţená v části šesté občanského soudního řádu je poměrně kusá, přičemţ výslovně odkazuje na přiměřené pouţití ustanovení § 147 aţ 150 OSŘ, které upravují náhradu nákladů v nalézacím řízení. S ohledem na § 254 OSŘ však není vyloučena ani aplikace § 137 aţ 146 OSŘ a § 151 OSŘ., jestliţe to povaha vykonávacího řízení nevylučuje.290 Z povahy věci se tedy nemůţe uplatnit § 143 OSŘ.291 Oprávněnému náleţí náhrada všech nákladů, které účelně vynaloţil v souvislosti s nařízením výkonu rozhodnutí. Za účelně vynaloţené náklady je nutno vţdy povaţovat soudní poplatky spojené s podáním návrhu, příp. spojené se zjišťováním zaměstnavatele povinného dle ustanovení § 260 OSŘ, a také náklady na právní zastoupení. Oprávněnému je rovněţ nutno přiznat náhradu nákladů předcházejícího vykonávacího řízení sráţkami ze mzdy i tehdy, jestliţe tento předcházející výkon rozhodnutí byl nařízen neúčinně z důvodu nesprávného označení plátce mzdy oprávněným. Oprávněnému totiţ nelze zpravidla vytýkat nedostatek pečlivosti, kdyţ zjišťování správného plátce mzdy povinného pro něj můţe být problém i při vyuţití institutu dle § 260 OSŘ. 287

SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (I. Průběh exekučního řízení). 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2007, s. 54 288 SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 98 289 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 892/08 290 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1477 291 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 105

100

Při zastavení výkonu rozhodnutí rozhodne soud dle § 271 OSŘ o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Takto soud přizná nejen náklady vzniklé v přímé souvislosti se zastavením výkonu rozhodnutí, nýbrţ i náklady vzniklé v průběhu celého výkonu rozhodnutí. Náhrada nákladů je tak podle tohoto ustanovení koncipována v souladu se zásadou zavinění. O procesním zavinění oprávněného můţeme hovořit, jestliţe nezachoval patřičnou míru pečlivosti tím, ţe bezdůvodně navrhl výkon rozhodnutí, ačkoliv pohledávka jiţ byla uhrazena, nebo v jiţ nařízeném výkonu rozhodnutí bezdůvodně pokračoval i po uhrazení pohledávky. Pokud oprávněný procesně zavinil zastavení řízení, má vůči němu povinný právo na náhradu všech účelně vynaloţených nákladů, které by mu nevznikly, postupoval-li by oprávněný s potřebnou mírou pečlivosti.292 V této souvislosti § 271 OSŘ soudu umoţňuje zrušit dosud vydaná pravomocná i nepravomocná usnesení o nákladech řízení, případně jednotlivé výroky zavazující k náhradě nákladů řízení obsaţené v jiných usneseních vydaných v průběhu výkonu rozhodnutí. Zrušit výrok či usnesení o nákladech řízení však nelze, pokud povinný takto přiznané náklady jiţ uhradil, ať uţ dobrovolně či v rámci výkonu rozhodnutí. Takový stav soud napraví tím, ţe oprávněnému uloţí, aby náklady řízení, které mu jiţ povinný zaplatil, vrátil povinnému zpět.

292

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1481 – 1482

101

12. VÝKON ROZHODNUTÍ A EXEKUCE SRÁŢKAMI ZE MZDY NA SLOVENSKU Slovenský právní řád umoţňuje dvojkolejnost výkonu rozhodnutí a exekuce, ovšem v podstatně omezenější formě, neţ je tomu v České republice. Omezení dvojkolejnosti přinesla novela č. 341/2005 Z. z., ze dne 24. 6. 2005, která nabyla účinnosti dne 1. 9. 2005.293 Výkon rozhodnutí upravuje zákon č. 99/1963 Z. z., občiansky súdny poriadok, v znení najskoršich predpisov294, a to v části šesté. Dle tohoto zákona je však moţno vymáhat pouze rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a dále pak tzv. justiční pohledávky, které jsou představovány soudními poplatky, náklady trestního řízení, náklady výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, pokutami, svědečným, znalečným a jinými náklady soudního řízení. Pro tyto justiční pohledávky se výkon rozhodnutí vede z úřední povinnosti.295 Orgánem vymáhání soudních pohledávek je pro celé území Slovenské republiky Krajský soud v Bratislavě, konkrétně pak jeho oddělení zvané Justičná pokladnica. Ta můţe buď sama vymáhat justiční pohledávku postupem dle OSP, nebo, není-li tento postup úspěšný, můţe pověřit soudního exekutora jejím vymoţením. V takovém případě pak Justiční pokladnica

vystupuje

jednak

v postavení

exekučního

soudu,

jednak

v postavení

296

oprávněného.

Všechny ostatní pohledávky musí s účinností od 1. 9. 2005 oprávnění vymáhat prostřednictvím soudního exekutora podle zákona č. 233/1995 Z. z, o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení najskoršich predpisov.297 Současně slovenský právní řád zná ještě i správní exekuci dle zákona č. 71/1967 Z. z. a daňovou exekuci dle zákona č. 563/2009 Z. z. Vymoţení peněţitých soudních pohledávek připouští občiansky súdny poriadok pouze dvěma způsoby, a to sráţkami ze mzdy a přikázáním pohledávky. Ostatní způsoby výkonu rozhodnutí byly k 31. 8. 2005 zrušeny.298 Účastníky řízení jsou oprávněný a povinný. Sráţkami ze mzdy lze postihnout nejen mzdu, nýbrţ i další příjmy vyjmenované v § 299 tohoto zákona. Jedná se především o příjmy, které povinnému nahrazují mzdu.

293

BELANSKÝ, D. Exekučné právo v Slovenskej republike. EMP. 1999, roč. 8, č. 7 – 8, s. 11 Dále jen OSP 295 KOLESÁROVÁ, S. Zrušenie duality. Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 2, s. 4 – 5 296 TOMAŠOVIČ, M. Exekučný poriadok s komentárom. Ţilina : Eurokódex Poradca podnikateľa, spol. s r.o., 2006, s. 68 297 Dále jen EP 298 ŠTEVČEK, M., FICOVÁ, S. a kol. Občiansky súdny poriadok. Komentár. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 837 a násl. 294

102

Sráţky se provádějí z čisté mzdy, do které se započítávají i odměny za vedlejší činnost vykonávanou zaměstnancem u toho, u koho je v pracovním poměru. Naopak se nezapočítávají přídavky na děti a částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, zejména při pracovních cestách. Povinnému nesmí být ze mzdy sraţena základní částka, jejíţ výši určuje svým nařízením vláda Slovenské republiky. Vláda svým nařízením rovněţ stanoví částku, nad kterou je moţné srazit zůstatek čisté mzdy bez omezení. Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní nezabavitelné částky a která se zaokrouhluje dolů na částku dělitelnou v eurocentech třemi, lze srazit jednu třetinu. K uspokojení přednostní pohledávky lze sráţkami postihnout dvě třetiny mzdy. V rámci první třetiny se sráţí podle pořadí pohledávky, které je určeno dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. V druhé třetině se bez zřetele na pořadí uspokojují nejprve pohledávky výţivného a pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. Které pohledávky jsou povaţovány za přednostní, taxativně určuje OSP. Plátce je povinen začít sráţet od okamţiku, kdy mu je soudem doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Sraţené částky ovšem oprávněnému vyplatí aţ po právní moci tohoto usnesení. Sráţky jsou prováděny aţ do plného uspokojení pohledávky, poté výkon rozhodnutí zanikne. Povinný můţe s oprávněným uzavřít dohodu o niţších sráţkách ze mzdy. Soud na základě této dohody vyrozumí plátce mzdy, ţe má provádět niţší sráţky. Dohoda však pozbývá účinnosti, pokud je plátci doručeno další usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí proti témuţ povinnému. Oprávněný je také oprávněn svůj souhlas s niţšími sráţkami kdykoliv odvolat. Oprávněný, povinný i plátce mzdy mohou poţádat soud, aby určil výši částky, která má být v příslušném výplatním období sraţena, a rovněţ, aby soud tuto částku rozvrhl mezi jednotlivé oprávněné. Plátce mzdy musí sraţenou částku zaslat oprávněnému, i kdyţ má vůči němu pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst. Pokud plátce neprovádí sráţky ze mzdy řádně a včas, můţe se oprávněný domáhat vyplacení zákonných částek poddluţnickou ţalobou proti plátci mzdy. Změní-li povinný v průběhu výkonu rozhodnutí zaměstnavatele, vztahuje se nařízený výkon rozhodnutí i na mzdu od nového plátce. Občiansky súdny poriadok v této souvislosti stanoví jak povinnému, tak i původnímu a novému plátci mzdy oznamovací povinnosti vůči

103

soudu. Za porušení těchto povinností lze uloţit pořádkovou pokutu. Za změnu plátce mzdy se nepovaţuje vyplácení nemocenského, pokud je toto vypláceno plátcem mzdy. Pokud povinný pobírá mzdu od více zaměstnavatelů, vztahuje se výkon rozhodnutí na všechny tyto mzdy. Soud v takovém případě plátcům jednotlivě určí, jakou část nezabavitelné částky nemají sráţet, a přikáţe jim, aby sraţené částky zasílali soudu. Soud pak dohlíţí na to, aby na pohledávce nevznikl přeplatek. Exekučný poriadok není ve vztahu k občianskemu súdnemu poriadku speciálním předpisem, jako je tomu v českém právním řádu, nýbrţ se jedná o dva předpisy stejné právní síly. Na rozdíl od exekučního řádu platného v ČR obsahuje exekučný poriadok ucelenou úpravu exekučního řízení i jednotlivých způsobů provedení exekuce. Současně je pro exekuční řízení dle exekučného poriadku stanoveno subsidiární pouţití částí první aţ páté občianskeho súdneho poriadku. Soudní exekutor vykonává úlohu orgánu veřejné moci a svou činnost vykonává nestranně a nezávisle.299 Při výkonu své činnosti je vázán jen Ústavou Slovenské republiky, zákony, jinými všeobecně závaznými právními předpisy vydanými k jejich provedení a rozhodnutími soudu vydanými v exekučním řízení.300 Exekučný poriadok upravuje sráţky ze mzdy obdobně jako občianský súdný poriadok, nicméně lze nalézt určité odlišnosti. Povinný ztrácí nárok na tu část mzdy, která odpovídá zákonné výši sráţek, jakmile je plátci mzdy exekutorem doručen příkaz o zahájení exekuce. Tímto okamţikem začíná plátce provádět zákonné sráţky ze mzdy povinného, přičemţ tyto sráţky u sebe deponuje. Poté, kdy uplyne lhůta k podání námitek proti exekuci, nebo poté, kdy bylo exekutorovi doručeno rozhodnutí soudu o zamítnutí těchto námitek, exekutor vydá exekuční příkaz na sráţky ze mzdy povinného. Jakmile plátce tento exekuční příkaz obdrţí, je povinen zaslat sraţené a deponované částky oprávněnému. Ustanovení § 69 odst. 2 EP výslovně stanoví, ţe se do čisté mzdy započítává i náborový příspěvek a hodnota naturálií. Povinnému nesmí být ze mzdy sraţena základní nezabavitelná částka, pokud však jde o vymoţení výţivného na nezletilé dítě, základní nezabavitelná částka se sniţuje, a to na 70 % původní sumy.

299

Srov. s českou právní úpravou, konkrétně s § 2 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, dle kterého soudní exekutor vykonává svou činnost pouze nezávisle, nikoli však nestranně 300 BROŢINA, M. Stav a vývoj v Slovenskej komore exekútorov. Komorní listy. 2020, roč. 2, č. 1, s. 9

104

Na rozdíl od občianského súdného poriadku umoţňuje exekuční poriadok, aby povinnému byly prováděny sráţky ze mzdy ve větším neţ zákonném rozsahu, pokud s tím povinný vysloví souhlas. I v takovém případě se však uplatní limitace sráţky představovaná základní nezabavitelnou částkou, která musí být povinnému zachována vţdy. Plátci mzdy je v § 74 EP stanovena povinnost oznámit exekutorovi nemoţnost provádění sráţek z důvodu nízké mzdy, pokud tento stav trvá alespoň tři měsíce po sobě jdoucí. Stejně tak je plátce mzdy povinen exekutorovi oznámit pracovní neschopnost povinného, trvá-li déle neţ deset dní. Současně mu sdělí, která pobočka Sociální pojišťovny bude povinnému vyplácet nemocenské. Exekutor následně zašle exekuční příkaz takto označené pobočce Sociální pojišťovny. Skončení pracovní neschopností exekutorovi opět hlásí plátce mzdy, který pak plynule pokračuje ve sráţkách ze mzdy. Oznamovací povinnost plátce mzdy se vztahuje i na případ, kdy povinný nastoupil mateřskou či rodičovskou dovolenou. I zde plátce informuje exekutora o tom, která pobočka Sociální pojišťovny bude povinnému vyplácet mateřskou. Na rozdíl od české úpravy na Slovensku rozhoduje o odkladu a zastavení exekuce vţdy exekuční soud, nikoliv soudní exekutor. Soudní exekutor však můţe upustit od provedení exekuce prováděné konkrétním způsobem.301 Exekučný poriadok přinesl zrychlení vymáhání pohledávek podnikatelských subjektů, a to především obchodních společností uplatňujících vysoké pohledávky. Při vymáhání pohledávek niţší hodnoty se však očekávání spojená se zavedením exekutorské exekuce naplnila v menší míře.302 Celková míra úspěšnosti exekucí prováděných soudními exekutory se pohybuje okolo 40 %.303 Větší jistota vymahatelnosti práva vede k posílení podnikatelské a ekonomické důvěryhodnosti státu a tím i k větší ochotě zahraničních podnikatelů investovat své prostředky na jeho území.304

301

MAZÁK, J. a kol. Základy občianskeho procesného práva. 4. vydání, Bratislava: IURA EDITION, 2009. s. 623 302 KRAJČO, J. Právna úprava exekučného konania v Slovenskej republike so zretel'om na skúsenosti z aplikácie Exekučného poriadku. EMP. 1999, roč. 8, č. 7 – 8, s. 15 303

BROŢINA, M. Stav a vývoj v Slovenskej komore exekútorov. Komorní listy. 2020, roč. 2, č. 1, s. 10

304

Mamojka, M. Vymáhateľnosť práva – pojem a obsah, Vymožiteľnosť práva v podmienkach Slovenskej republiky. Bratislava: Nadácia profesora Karola Planka, 2003, s. 15

105

13. ZÁVĚR Práva a povinnosti osob nemohou existovat jen samy o sobě. Pravidla chování by byla zcela bezzubá, pokud by nebyla doplněna určitými mechanismy, za jejichţ pomoci je lze vynutit. Vynucování práva se v minulosti dělo nejprve svépomocí, která však byla postupně s rozvíjející se centrální státní mocí omezována, neboť se jiţ nejevilo ţádoucí, aby si právo vynucovali sami jednotlivci. Garance dodrţování práv a povinností a jejich nucený výkon tak převzal stát. Monopol státní moci v této oblasti ovšem znamená nejen výlučné právo k vynucování uloţených práv a povinností, nýbrţ také závazek státu tuto sluţbu osobám podléhajícím státní moci poskytovat. Exekuční právo se začalo rozvíjet jiţ ve starověku, a to zejména díky římskému právu. Středověk znamenal pro evropské exekuční právo nejprve jistý krok zpět, neboť v decentralizovaných podmínkách znovu našla své výrazné uplatnění svépomoc. O výraznějším prosazování státní moci na poli exekučního práva můţeme hovořit zhruba od 13. století. Středověké právo se vyznačovalo nejednotností a roztříštěností, neboť pro různé vrstvy obyvatel platila různá pravidla. Takto vedle sebe existovalo zejména právo zemské a městské. Sjednocení procesních pravidel přinesl aţ josefínský občanský soudní řád v roce 1781. Exekuční právo se samostatné úpravy dočkalo v roce 1896, kdy došlo k přijetí zákona č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád). K výrazným změnám právní úpravy přistoupil stát v roce 1950 přijetím zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), který v souladu s duchem tehdejší doby aţ přehnaně zjednodušil procesní pravidla řízení před soudem. Tato nová úprava se brzy ukázala jako nevyhovující, neboť byla pro svou značnou stručnost původcem právní nejistoty. V roce 1963 tak byl přijat nový občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), který s četnými novelizacemi platí dodnes. Drtivá většina novel byla do zákona začleněna po roce 1989 v důsledku celospolečenských změn. Co se týče nuceného výkonu rozhodnutí, jednalo se aţ donedávna o docela opomíjenou součást procesního práva. Tento přístup vyplynul z komunistické ideologie, která povaţovala exekuci za neţádoucí společenský jev, který postupně vymizí. Výkony rozhodnutí sice probíhaly, avšak v omezené míře. Změna nastala aţ s rozvojem ekonomických vztahů v devadesátých letech. Občanský soudní řád z roku 1963 nahradil do té doby tradiční pojem exekuce novým termínem výkon rozhodnutí. Původní exekuční názvosloví se do našeho právního řádu vrátilo aţ v roce 2001, kdy byl přijat zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Tento předpis ovšem nenahradil úpravu výkonu rozhodnutí 106

obsaţenou v občanském soudním řádu, nýbrţ zavedl konkurenční způsob nuceného vymoţení povinnosti. Kromě toho však náš právní řád zná i exekuci správní a daňovou, jejichţ působnost je omezena a slouţí k vymoţení pouze správních a daňových titulů. Stav, kdy zde reálně působí obdobné systémy umoţňující nucené splnění téţe skupiny exekučních titulů, je jiţ delší dobu vnímán jako neţádoucí. Po vzoru Slovenska se tak snaţí prosadit model, kdy soudní výkon rozhodnutí zůstane zachován jen pro určitý úzce vymezený okruh pohledávek a všechno ostatní bude moţno vymáhat jen prostřednictvím soudního exekutora. Nicméně projekt upřednostnění exekucí před soudním výkonem rozhodnutí zatím realizován nebyl. Prozatím tedy zůstává zachována dosavadní úprava soudního výkonu rozhodnutí, která umoţňuje nucený výkon všech exekučních titulů stanovených zákonem s výjimkou titulů, které se vykonávají ve správním nebo daňovém řízení. Soudně lze vymáhat peněţité i nepeněţité pohledávky, a to pouze způsobem zákonem předvídaným. Pro vymoţení peněţitých pohledávek zákon připouští tyto způsoby provedení: sráţky ze mzdy, přikázání pohledávky, správa nemovité věci, prodej movitých věcí a nemovitých věcí, postiţení závodu a zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem. Právní úprava výkonu rozhodnutí je zařazena v části šesté občanského soudního řádu, nicméně na výkon rozhodnutí se uţijí i ustanovení předchozích částí, nestanoví-li se v části šesté jinak. Takto je výslovně vyloučeno rozhodování formou rozsudku, přerušení řízení, obnova řízení či prominutí lhůty. Aplikace některých dalších institutů civilního řízení pak nepřipadá v úvahu s ohledem na zvláštní povahu vykonávacího řízení. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy patřil k historicky nejoblíbenějším způsobům výkonu rozhodnutí. Před rokem 1989 tvořil asi 97 % veškerých probíhajících výkonů rozhodnutí. Poté jeho obliba značně poklesla, a to zejména ve prospěch prodeje movitých věcí a přikázání pohledávky. Důvody této změny lze spatřovat jednak v zániku všeobecné pracovní povinnosti a s tím souvisejícím běţnějším zapojením fyzických osob do podnikatelské sféry, případně s častým střídáním zaměstnavatelů, a jednak také v propracovanější úpravě prodeje movitých věcí. Přesto se i v současnosti u sráţek ze mzdy stále jedná o velmi častý způsob provedení výkonu rozhodnutí. Aţ do účinnosti novely občanského soudního řádu č. 396/2012 Sb. (účinná od 1. 1. 2013 s výjimkou některých ustanovení) měly sráţky ze mzdy ve srovnání s jinými způsoby výkonu rozhodnutí naprosto výjimečné postavení, neboť jako jediné umoţňovaly oprávněnému vymáhat po povinném i opětující se plnění splatné teprve v budoucnu. Touto novelou však byl do § 263 OSŘ vloţen třetí odstavec, který nově umoţňuje nařídit výkon 107

rozhodnutí pro opětující se dávky i jiným způsobem neţ jen sráţkami ze mzdy, čímţ se zlepšuje postavení oprávněného při vymáhání opětujícího se plnění. Podmínkou tohoto postupu je situace, kdy výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy nepostačuje k úhradě opětujících se dávek. Lze tedy dovodit, ţe sráţky ze mzdy zůstávají i nadále prioritní volbou pro vymoţení opětujícího se plnění splatného v budoucnu a teprve nestačí-li sráţky prováděné v rámci tohoto výkonu k uspokojení běţných měsíčních dávek, je moţné doplňkově nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem. U opětujících se dávek se typicky jedná o výţivné, kdy oprávněný má takto relativně zajištěno řádné placení výţivného. Nezbytnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí pro budoucí opětující se dávky je existence počátečního dluhu na jiţ splatných dávkách. V takovém případě lze nařídit sráţky ze mzdy jak pro nedoplatek na dávce, tak i pro teprve v budoucnu splatné částky. Soud nařídí výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy jen na základě návrhu oprávněného, který musí splňovat zákonem stanovené náleţitosti, jejichţ naplnění soud zkoumá. Jedná se jak o obecné náleţitosti dle § 42 odst. 4 a § 79 OSŘ, které musí splňovat kaţdý návrh určený soudu, tak i o speciální náleţitosti dle § 261 OSŘ. Konkrétně musí oprávněný uvést, ţe poţaduje nařídit právě výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy a rovněţ označit aktuálního plátce mzdy povinného. K návrhu je třeba přiloţit vykonatelný exekuční titul, na jehoţ základě se oprávněný domáhá nuceného splnění povinnosti. Výjimku představuje případ, kdy je exekuční soud totoţný se soudem nalézacím. Skutečným předmětem výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy není mzda jako taková, nýbrţ právo povinného na mzdu, tedy mzdová pohledávka povinného vůči jeho zaměstnavateli. Jiţ vyplacená mzda nemůţe být sráţkami ze mzdy postihnuta, ale je moţno ji zabavit například v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliţe byla nalezena u povinného, nebo v rámci přikázání pohledávky, jestliţe se nachází na účtu povinného. Dle občanského soudního řádu lze sráţkami ze mzdy postihnout nejen mzdu, tak jak ji vymezuje zákoník práce, ale i jiné příjmy, které jsou postaveny na roveň mzdě, případně které mzdu nahrazují. Jedná se především o plat, náhradu mzdy nebo platu, nemocenské, důchody, podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci a další příjmy vymezené § 299 odst. 1 OSŘ. Při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy hraje velice významnou roli rozlišení peněţitých pohledávek na přednostní a nepřednostní, neboť toto rozdělení ovlivňuje výši a částečně i pořadí provádění sráţek. Přednostní pohledávky jsou pouze ty, které taxativně vyjmenovává občanský soudní řád v § 279 odst. 2 OSŘ, všechny ostatní pohledávky jsou nepřednostní. Při realizaci výkonu rozhodnutí si privilegované postavení mezi přednostními 108

pohledávkami drţí výţivné, které by se tak dalo označit jako absolutně přednostní pohledávka. Jinak obecně platí, ţe charakter přednostní pohledávky má nejen samotná jistina pohledávky, ale také její příslušenství, náklady řízení přiznané exekučním titulem a náklady výkonu rozhodnutí. Jelikoţ je mzda, případně jiný obdobný příjem, často jediným zdrojem obţivy povinného a rovněţ i osob na něm závislých, je zapotřebí zdůrazněné ochrany povinného při tomto výkonu rozhodnutí. Jako nástroj ochrany povinného zde funguje především stanovení základní nezabavitelné části mzdy, která tak zajišťuje jakýsi minimální ţivotní standart povinného i v situaci, kdy je postiţen nuceným výkonem rozhodnutí. Způsob výpočtu nezabavitelné částky stanoví nařízení vlády č. 595/2006 Sb., které ji ovšem neurčuje fixně, nýbrţ její výši odvíjí od dalších proměnlivých kritérií, kterými jsou ţivotní minimum jednotlivce a normativní náklady na bydlení pro jednu osobu. Takové stanovení nezabavitelné částky umoţňuje pruţnější reakci na vývoj sociálně ekonomické situace. V této souvislosti povaţuji za inspirativní slovenskou právní úpravu obsaţenou v zákoně č. 99/1963 Z. z., občiansky súdny poriadok, v znení najskoršich predpisov, a v zákoně č. 233/1995 Z. z, o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov, v znení najskoršich predpisov. Oba předpisy počítají se zákonným sníţením nezabavitelné částky mzdy, a to na 70 % této částky v případech, kdy je vymáhanou pohledávkou výţivné na nezletilé dítě. Provádění sráţek ze mzdy je postaveno na tzv. třetinovém systému. Ten slouţí k určení toho, z jakých částí mzdy, případně pro jaké pohledávky v rámci těchto třetin lze provádět sráţky. Základním pravidlem je, ţe sráţky se provádějí pouze z první třetiny, to však neplatí při vymáhání přednostních pohledávek, pro které je moţno srazit dvě třetiny. Třetí třetina zůstává vţdy povinnému. V první třetině se provádí sráţky podle pořadí pohledávek bez ohledu na to, zda jsou přednostní, či nepřednostní. V druhé třetině se bez zřetele na pořadí uspokojují nejprve pohledávky výţivného a aţ pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Zákonná výše sráţek je pro plátce závazná a absolutně nepřekročitelná. Vyšší sráţky ze mzdy, neţ stanoví zákon, nesmí plátce provádět, ani kdyby k tomu dal povinný svůj souhlas. Případná dohoda mezi oprávněným a povinným o sráţkách přesahujících zákonnou výši by byla neplatná. Na druhou stranu občanský soudní řád připouští, aby zákonné sráţky byly sníţeny. Můţe se tak ovšem stát pouze na základě dohody uzavřené mezi oprávněným a povinným a následně předloţené soudu. 109

Například slovenský právní řád v exekučném poriadoku uumoţňuje, aby povinnému byly prováděny sráţky ze mzdy ve větším neţ zákonném rozsahu, pokud s tím povinný vysloví souhlas. I v takovém případě se však uplatní limitace sráţky představovaná základní nezabavitelnou částkou, která musí být povinnému zachována vţdy. Povinný tudíţ dává souhlas pouze k postiţení třetí třetiny zůstatku mzdy. Obdobná úprava by mohla být zavedena i u nás. Plátce provádí sráţky ze mzdy povinného hned od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, avšak oprávněnému je začne vyplácet aţ poté, co nařizovací usnesení nabude právní moci. Při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy působí největší obtíţe zjišťování aktuálního plátce mzdy povinného, a to s ohledem na skutečnost, ţe povinní a často ani plátci mzdy neplní své oznamovací povinnosti vůči soudu. Ukládání pokut za taková porušení povinností se mnohdy míjí svým účinkem. Situaci komplikuje rovněţ časté nelegální zaměstnávání (tzv. práce „načerno“). Řešením první části tohoto problému, tj. problému se zjišťováním aktuálního plátce mzdy, by byla aplikace obdobného systému, jaký mají k dispozici soudní exekutoři. Ti vyuţívají programu, který jim v pravidelných nastavitelných intervalech podává zprávy z Portálu zdravotních pojišťoven, o tom, u jakého plátce je povinný hlášen k odvodu zdravotního pojištění. Mají tak k dispozici aktuální relevantní údaje pro vymáhání pohledávek. Účinné řešení otázky nelegálního zaměstnávání spadá do sféry veřejného práva. Jelikoţ je výkon rozhodnutí soudem nařizován jen na základě návrhu oprávněného a jím uváděných skutečností, povinný nemá moţnost se k němu předem vyjádřit a bránit se. Zákon zajišťuje obranu povinného proti nepřípustnému výkonu rozhodnutí institutem odkladu výkonu rozhodnutí a zastavení výkonu rozhodnutí. Smyslem odkladu je oddálení provedení výkonu rozhodnutí do určité doby, čímţ je povinný chráněn proti neţádoucím a někdy i nevratným následkům výkonu rozhodnutí. Takto lze odloţit provedení výkonu rozhodnutí do okamţiku, kdy pominou určité zákonem předpokládané důvody odkladu, přičemţ poté výkon rozhodnutí probíhá dál. Odkladem se neruší soudem jiţ vydaná usnesení ani úkony jím provedené. Důvody, pro které můţe soud odloţit výkon rozhodnutí, jsou vymezeny v § 266 OSŘ a mají dvojí charakter: jednak se jedná o důvody sociální povahy na straně povinného (§ 266 odst. 1 OSŘ), a jednak o okolnosti, které činí výkon rozhodnutí nepřípustným (§ 266 odst. 2 OSŘ). Následky povolení odkladu se liší podle důvodu odkladu, kdy v prvém případě plátce dočasně ustane s prováděním sráţek, naopak v případě druhém je provádí dále, avšak nevyplácí je oprávněnému, nýbrţ je zadrţuje u sebe do dalšího rozhodnutí soudu. 110

Nutnost zastavit výkon rozhodnutí nastává v důsledku relativní, či absolutní nepřípustnosti výkonu rozhodnutí. Relativně nepřípustným se výkon rozhodnutí stává tehdy, jestliţe si oprávněný jeho pokračování nepřeje. Svou vůli musí oprávněný vyjádřit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Naopak u absolutní nepřípustnosti soud výkon rozhodnutí zastaví z úřední povinnosti, jakmile se o důvodu nepřípustnosti dozví. Takto bude výkon rozhodnutí soudem zastaven nejen v případě, kdy se stal nepřípustným aţ po nařízení výkonu ve svém průběhu, nýbrţ i tehdy, kdy zde důvod nepřípustnosti existoval jiţ před nařízením, či v době nařízení výkonu rozhodnutí, pokud byl přesto výkon rozhodnutí nařízen. Výkon rozhodnutí lze zastavit jen ze zákonem vypočtených důvodů. Ty jsou soustředěny především v ustanovení § 268 OSŘ, nicméně důvody vztahující se k zastavení jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí lze nalézt i v dalších ustanoveních občanského soudního řádu. Ve vztahu ke sráţkám ze mzdy se jedná o § 290 OSŘ. Na druhou stranu ne všechny důvody presumované § 268 OSŘ jsou pouţitelné pro zastavení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy. O ukončení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy v důsledku vymoţení nevydává soud ţádné rozhodnutí. Totéţ platí tehdy, jestliţe byl výkon rozhodnutí nařízen neúčinně z důvodu nesprávného označení plátce oprávněným nebo proto, ţe povinný ke dni nařízení výkonu rozhodnutí jiţ u plátce mzdy označeného oprávněným nepracoval. U soudů je v současné době vedeno velké mnoţství spisů pro sráţky ze mzdy, u kterých se výkon rozhodnutí fakticky nerealizuje jiţ mnoho let z důvodu neznámého plátce mzdy. Jelikoţ povinní naprosto nevyuţívají moţnosti dané § 290 odst. 1 OSŘ a současně oprávnění nemají zájem na navrţení zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť nechtějí přijít o získané pořadí pohledávky, dostává se soud do pasti neustále narůstajícího počtu neskončených výkonů rozhodnutí. Ve všech těchto spisech musí soud pravidelně provádět šetření ohledně moţného plátce mzdy povinného a často i ohledně samotného pobytu povinného, kdyţ ti se mnohdy zdrţují na soudu neznámých adresách. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, ţe by bylo vhodné umoţnit soudu zastavení výkonu rozhodnutí i bez návrhu jen z moci úřední v situaci, kdy dlouhodobě není znám plátce mzdy povinného. Jako rozhodnou lhůtu bych navrhovala dobu pěti let od nařízení výkonu rozhodnutí. Domnívám se, ţe se mi podařilo naplnit oba cíle mé práce. Důkladně jsem popsala všechny aspekty související s výkonem rozhodnutí sráţkami ze mzdy a s činností soudu na tomto úseku. Co se týče zhodnocení současné právní úpravy, mám za to, ţe ji lze povaţovat za dostačující, ovšem s výše zmíněnými připomínkami. 111

14. RÉSUMÉ As a topic of my doctoral thesis I have chosen enforcement of a judicial decision via wage allowances, with respect to the actual legal regulation, as well as regarding future changes in legislation. The choice of the aforementioned topic naturally followed from my legal practice of a judicial clerk, within which I face this problem daily. Apart of that, this topic I deem as highly actual, especially in relation to the amendment of the Code of Distrainment and Civil Procedure Code, which is being considered. This area of law has been going through a dynamic development and thus enables wide range of surveys. However, the thesis focuses only on one type of enforcement of a judicial decision, because this topic is too broad. The process of enforcement of a judicial decision via wage allowances provides judicial clerks widest competencies regarding their decision-making activities, when they are allowed to carry out nearly all possible acts. It is also one of the most frequent type of enforcement procedure, whereas the causes relating to wage allowances go on for a long time, usually for years (or decades), and concern not only repeated claims, like alimony, but also unrepeated financial payments, even if the amount itself is petty. However, currently the number of claims that are enforced via judicial enforcement procedure seems to be decreasing when at the same time the number of petitions for distrainment is increasing. The doctoral thesis is divided into thirteen chapters, from which most is further divided into sections and subsections, so that the topic is more synoptical for the reader. In the introduction of the thesis I explain, why I chose this topic. Follows the chapter concerning concept, essence and functions of the enforcement procedure, in which I focus on the problem of integration of the law relating to enforcement of judicial decision into broader relations regarding the civil procedure as a whole and delimitation of the enforcement procedure to the finding judicial procedure. I also deal with the relation between the concept of judicial enforcement procedure on the one side and distrainment procedure on the other side and between the execution of the judicial enforcement procedure on one side and the execution of the distrainment procedure on the other side. In this chapter the sources of law are also described as well as principles governing the enforcement procedure, both the general relating to civil procedure and the special ones typical only for the enforcement procedure. The whole section concerning principles is rather complex and contains also principles, which do not directly relate to wage

112

allowances (i.e. protection of third persons rights), because in my opinion these principles form interconnected and logic system. I have included into my thesis a chapter dealing with a historical development of the legal regulation of distrainment procedure, because in my opinion mapping of this part of legal history is suitable for better understanding of the actual legal regulation. Legal regulation of distrainment procedure, as we know it today, has gone through a complicated development, which influenced its nowadays form. Although the thesis focuses only on one type of the enforcement procedure – wage allowances – in the chapter concerning the development of the legal regulation of distrainment procedure I describe the development of the legal regulation as a whole. The reason is that this institute exists for quite a short time as well as that the elaboration of the historical development concerning solely wage allowances would be taken out of context of the development of this area of law as a whole. My journey through the legal history of distrainment procedure I begun in the Roman Law, whose contribution to legal culture I consider as invaluable. Afterwards I was concerned with the middle age law valid in the Czech lands and finally I focused on the period of modern legal history until the actual Civil Procedure Code (1963) was adopted. In the next chapter there are described procedural conditions of enforcement procedure and also on the ways, how are some of the procedural defects relating to the lack of procedural conditions being solved. After that individual procedural conditions are being explained. There I concentrate only on enforcement via wage allowances. Therefore in single sections I deal with necessities of the petition for distrainment including litispendence and rei iudicatae, then also with the competence of the court and procedural conditions relating to procedural parties (i. e. procedural capacity and power of attorney). Finally I have incorporated into the thesis a subsection concerning changes in persons, which are in a position of procedural parties, before the enforcement of a judicial decision is ordered, as well as the problem of procedural succession after the enforcement of the judicial decision is ordered. I aim my attention to the problem of distrainment titles as a cornerstone of enforcement procedure. The greatest attention is paid to the distrainment titles according to art. 274 sec. 1) subsec. h) of the Civil Procedure Code, which are a sort of residual category, which includes different types of distrainment titles. Thus the thesis explicitly mentions only some of them - the aforementioned arbitrary judgments, the list of claims according to art. 45 par. 2 of the statute n. 328/1991 Coll, on Bankruptcy and Settlement, as amended, and

113

adjusted list of claims according to art. 312 par. 4 of the statute n. 328/1991 Coll, on Bankruptcy and its solution (Bankruptcy Code), as amended. Afterwards I focus on the process of enforcement via wage allowances itself. Firstly I examine significance and special position of this type of enforcement procedure in relation to other types of enforcement of judicial decision. Another section deals with the specific subject of enforcement via wage allowances and importance of differentiation of enforced claims on preferential and non-preferential. After that I concentrate on the process, in which the enforcement of judicial decision via wage allowances itself is ordered, technique, how the wage allowances are carried out, and individual situations, which may occur during the enforcement - change in the payer of wage, more payers of wage, agreement on lower wage allowances, etc. Separate chapters deal with suspension and termination of the enforcement process, whereas single legal reasons for suspension and termination are being examined. I have included in my thesis also a chapter relating to procedural costs, within which in the first section I describe the regulation of judicial fees relating to enforcement procedure and in the second section I concentrate on other procedural costs, especially the cost of legal representation. The whole chapter about the procedural costs is presented with respect to specifics of the decision-making process relating to procedural costs within the enforcement process. In the next chapter there is described enforcement procedure in Slovak republic. Finally follows a conclusion, which summarizes knowledge from this area of law and outcomes of the thesis, résumé in a foreign language and list of used literary sources.

114

PŘÍLOHA 1 č. j. 125 E

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ….., proti povinnému ….., pro pohledávku ve výši …..Kč, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného nařízený usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 1. 8. 2010, č. j. 125 E …….., se podle § 290 odst. 1 OSŘ z a s t a v u j e. II. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vzniklých v průběhu výkonu rozhodnutí. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky oprávněného. Plátce mzdy povinného ………….. sdělil soudu písemným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 1. 10. 2012, ţe mzda povinného nedosahuje takové výše, aby z ní mohly být prováděny sráţky. Současně plátce mzdy podal soudu návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, kdyţ povinný jiţ nepřetrţitě po dobu více jak 1 roku nedosahuje takové výše mzdy, aby z ní mohly být prováděny sráţky. Podle § 290 odst. 1 OSŘ soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy, kdyţ povinný po dobu 1 roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být sráţky prováděny. Soud dospěl k závěru, ţe jsou splněny podmínky pro postup podle § 290 odst. 1 OSŘ, a proto na návrh plátce mzdy nařízený výkon rozhodnutí zastavil. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 271 OSŘ s přihlédnutím k tomu, ţe oprávněnému ani povinnému ţádné prokazatelné náklady nevznikly. Soud zároveň upozorňuje povinného, ţe zastavení exekuce jej nezbavuje povinnosti uhradit oprávněnému vymáhanou pohledávku dobrovolně mimo výkon rozhodnutí, neboť oprávněný si můţe kdykoliv podat nový návrh na nařízení exekuce. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice 115

PŘÍLOHA 2 č. j. 125 E

USNESENÍ Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí nezletilých oprávněných........, zastoupených matkou ....... proti povinnému .........., pro výţivné, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného nařízený usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 2. 2. 2004, č. j. 125 E …… , se podle § 284 odst. 3 OSŘ r o z š i ř u j e u nezletilého Michala …. z částky 1.050 Kč na částku 1.300 Kč měsíčně a u nezletilé Kristýny …. z částky 750 Kč na částku 1.000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2011 nadále. II. Soud p ř i k a z u j e plátci mzdy povinného, aby ode dne doručení tohoto usnesení v rámci a pořadí nařízení shora citovaného výkonu rozhodnutí prováděl sráţky ze mzdy povinného a)

pro úhradu nedoplatku z titulu zvýšeného výţivného za dobu od 1. 9. 2011 do 31. 3. 2012 ve výši 1.750 Kč na kaţdé z dětí

b) pro běţné výţivné počínaje dnem 1. 4. 2012 v částce 1.300 Kč měsíčně na nezletilého Michala ….. a v částce 1.000 Kč na nezletilou Kristýnu ……. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného pro výţivné. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka Havířov ze dne 17. 1. 2012, č. j. 100 P …….., bylo výţivné na nezletilého oprávněného Michala zvýšeno z částky 1.050 Kč na částku 1.300 Kč měsíčně a na nezletilou oprávněnou Kristýnu z částky 750 Kč na částku 1.000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2011. Dne 12. 3. 2012 se k soudu dostavila matka nezletilých oprávněných a navrhla rozšíření předmětného výkonu rozhodnutí, jak je uvedeno shora. Do protokolu matka nezletilých oprávněných uvedla, ţe povinný jí z titulu zvýšeného výţivného mimo výkon rozhodnutí nic neuhradil. Podle ustanovení § 284 odst. 3 OSŘ, dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163 OSŘ, která záleţí ve zvýšení výţivného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výţivného; zvýšené výţivné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.

116

Soud tedy v této věci rozhodl, jak je ve výroku usnesení uvedeno, a nařízený výkon rozhodnutí deklaratorně rozšířil ve smyslu nově účinného rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově o úpravě výše výţivného pro nezletilé oprávněné. P o u č e n í: Proti výroku v bodě II. ad a) ohledně nedoplatku výţivného je moţno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení usnesení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Proti výroku v bodě I. a II. ad b) není odvolání přípustné. Usnesení v těchto bodech je vykonatelné dnem doručení.

V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice

117

PŘÍLOHA 3 Č. j.:

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí nezletilých oprávněných ………. zastoupených matkou ………., proti povinnému …………, pro výţivné, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. I. Soud n a ř i z u j e dalšímu plátci mzdy a jiných příjmů povinného – ………., aby ode dne doručení tohoto usnesení prováděl ze mzdy a jiných příjmů povinného na předmětný výkon rozhodnutí sráţky pro měsíční nedoplatek na běţném výţivném ve výši 326 Kč, který činí pro oprávněného ……….. částku 150 Kč a pro oprávněnou ………. částku 176 Kč od 1. 7. 2008 nadále. II. Odpočtové sráţky ze mzdy a jiných příjmů povinného ve smyslu ustanovení § 277 a § 278 OSŘ ve spojení se zvláštním předpisem, kterým se zvyšují částky ţivotního minima, budou p r o v á d ě n y u plátce renty povinného …………. III. Soud n a ř i z u j e oběma plátcům mzdy a jiných příjmů, aby sraţené částky zasílali Okresnímu soudu v Karviné na účet vedený u ČNB Ostrava - č. účtu ………., VS ………. Odůvodnění: Usnesením ze dne 15. 6. 2001, č. j. 46 E ………., byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy a jiných příjmů povinného pro výţivné na nezletilého oprávněného …… sráţkami ze mzdy povinného. Tento výkon rozhodnutí byl převeden usnesením ze dne 2. 6. 2008, č. j. 46 E ……, na nového plátce mzdy - ……... Tento soudu podáním ze dne 12. 6. 2008 sdělil, ţe můţe sráţet na pohledávku oprávněných na výţivném měsíčně částku v celkové výši 2.274 Kč. Běţné výţivné na oba oprávněné činí 2.600 Kč měsíčně. Jelikoţ sráţky plátce mzdy ….. nepokrývají ani běţné měsíční výţivné oprávněných a soudu je známo, ţe povinný je současně zaměstnán u plátce příjmů ……., rozhodl soud o rozšíření výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy na druhého plátce mzdy s tím, ţe odpočtové sráţky budou prováděny u plátce mzdy ……., jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Druhý plátce mzdy ……., bude tedy provádět sráţky ve výši 326 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2008 tak, aby bylo doplaceno celé měsíční běţné výţivné oprávněných. Na výţivném není v současné době nedoplatek. Od doručení tohoto usnesení jsou oba plátci povinni sraţené částky na předmětnou pohledávku zasílat na účet zdejšího soudu, a to bez dalšího opatření, protoţe usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci dnem 10. 7. 2001 a bylo prvému plátci mzdy 118

povinného doručeno dnem 22. 6. 2001, přičemţ od tohoto dne se určuje pořadí pohledávky oprávněného. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je moţno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice

119

PŘÍLOHA 4 č. j. ......

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka Havířov rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ........, proti povinnému ......., pro výţivné, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. Plátci Úřad práce České republiky, krajská pobočka Ostrava, kontaktní pracoviště Třinec, se sídlem Poštovní 621, Třinec 1 – Staré Město, na něhoţ byl převeden nařízený výkon rozhodnutí usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov ze dne 29. 10. 2012, č. j. 125 E ………, se přikazuje, aby prováděl sráţky z příjmu povinného pro dluţné výţivné k 31. 10. 2012 ve výši 12.120 Kč. II. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov ze dne 20. 4. 2012, č. j. 125 E ……., byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky nezletilého oprávněného z titulu výţivného. Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov ze dne 29. 10. 2012, č. j. 125 E ……., byl nařízený výkon rozhodnutí převeden na plátce Úřad práce České republiky, krajská pobočka Ostrava, kontaktní pracoviště Třinec tak, ţe plátce má hradit běţné výţivné ve výši 2.500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 11. 2012 a dluţné výţivné k 31. 10. 2012 bude soudem vyčísleno dodatečně. Ze spisového materiálu vyplývá, ţe dluţné výţivné k 31. 10. 2012 činí částku 12.120 Kč a bylo vyčísleno následovně:

Vyúčtování: nedoplatek při nařízení výkonu

2.800

běţné výţivné za dobu od 1. 5. 2012 do 31. 7. 2012 (700 Kč x 3 měsíce)

2.100

nedoplatek z titulu zvýšeného výţivného za dobu od 1. 2. 2012 do 31. 7. 2012

10.800

běţné výţivné za dobu od 1. 8. 2012 do 31. 10. 2012 (2.500 Kč x 3 měsíce)

7.500

120

celkem mělo být uhrazeno

23.200

odpočty: sráţky plátce ……… nedoplatek na výţivném k 31. 10. 2012

11.080 12.120

S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodl soud, jak je ve výroku usnesení uvedeno a přikázal plátci, aby prováděl sráţky ze mzdy povinného pro dluţné výţivné k 31. 10. 2012 ve výši 12.120 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 271 OSŘ s přihlédnutím k tomu, ţe oprávněnému ani povinnému ţádné prokazatelné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice

121

PŘÍLOHA 5 č. j. 39 E …….

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ........, proti povinnému .........., pro výţivné, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného nařízený usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 1. 3. 1994, č. j. 39 E ……., se podle § 268 odst. 1 písm. b), odst. 4 OSŘ částečně z a s t a v u j e pro běţné výţivné na zletilou oprávněnou Dagmar ……. ve výši 2.200 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2010. II. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením byl na základě rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 10. 1993, č. j. 25 C ………, nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného pro výţivné na oprávněné. Vyţivovací povinnost povinného ke zletilé Dagmar ….. byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 29. 7. 2010, č. j. 108 C 22/2010-21, zrušena počínaje dnem 1. 1. 2010. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 9. 2010. Podle § 268 odst. 1 písm. b) OSŘ výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliţe rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným. Podle § 268 odst. 4 OSŘ týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů jen zčásti, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně. S ohledem na výše zmíněné skutečnosti rozhodl soud podle shora citovaných zákonných ustanovení a výkon rozhodnutí zastavil pro běţné výţivné na zletilou Dagmar …….. počínaje dnem 1. 1. 2010. Pro případný nedoplatek na výţivném ke dni 31. 12. 2009 zůstává výkon rozhodnutí v platnosti. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 271 OSŘ s přihlédnutím k tomu, ţe oprávněnému ani povinnému ţádné prokazatelné náklady v souvislosti se zastavením výkonu rozhodnutí nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. V Havířově Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice 122

PŘÍLOHA 6 č. j. ...... E ............

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ........, proti povinnému .........., pro výţivné, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I. Výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného nařízený usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 17. 6. 2009, č. j. 129 E …….., se podle § 266 odst. 2 OSŘ o d k l á d á v části výţivného na nezletilou Vanessu …… ve výši 2.900 Kč měsíčně aţ do pravomocného rozhodnutí v řízení o změně výchovného prostředí vedené pod sp.zn. 100 P ……. II. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odklad. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky nezletilých oprávněných na výţivném. Povinný sdělil podáním došlým zdejšímu soudu dne 20. 4. 2010, ţe nezletilá oprávněná Vanessa ….. se od poloviny dubna tohoto roku zdrţuje v jeho domácnosti a odmítá nadále bydlet se svou matkou. Z tohoto důvodu podal povinný u zdejšího soudu návrh na změnu výchovného prostředí u nezletilé oprávněné Vanessy…… Matka nezletilých oprávněných soudu na výzvu sdělila, ţe informace povinného jsou pravdivé a ţe nezletilá Vanessa ….. s ní skutečně jiţ nebydlí a nadále bude sdílet společnou domácnost s povinným. Lustrací opatrovnického spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 100 P ….. soud zjistil, ţe povinný si podal výše zmíněný návrh, na jehoţ základě bylo zahájeno řízení o změně výchovy a výţivy nezletilé oprávněné Vanessy ……. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26.5.2010. Podle § 266 odst. 2 OSŘ i bez návrhu povinného můţe soud odloţit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, ţe výkon rozhodnutí bude zastaven. Podle § 289 odst. 2 OSŘ povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2 OSŘ, provádí plátce mzdy sráţky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud nebude odklad výkonu zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí plátce mzdy sraţené částky povinnému. V této věci soud zjistil, ţe jsou splněny podmínky pro postup dle shora citovaného zákonného ustanovení u oprávněné nezl. Vanessy, a rozhodl tedy, jak je ve výroku usnesení uvedeno, s poučením plátci mzdy dle ust. § 289 odst. 2 OSŘ (postup při povolení odkladu nařízeného výkonu rozhodnutí). 123

Soud dále nepřiznal účastníkům náklady o provedení odkladu, kdyţ v této věci ţádné náklady účastníkům nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Usnesení je vykonatelné dnem doručení. V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice

124

PŘÍLOHA 7 Č. j. 129 E ………..

USNESENÍ Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl vyšší soudní úřednicí Mgr. Irenou Koláčkovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného ………………., proti povinnému……….., pro pohledávku ve výši ……… Kč s příslušenstvím, sráţkami ze mzdy, t a k t o: I.

Soud v y z ý v á plátce mzdy povinného ………………,

aby ode doručení tohoto usnesení sráţel ze mzdy povinného měsíčně částku 3.000 Kč pro úhradu pohledávky oprávněného, nepřesáhne-li tato částka v příslušném výplatním období přípustnou výši sráţek podle občanského soudního řádu. Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období sráţky jen v rozsahu dovoleném ust. § 277 aţ 280 OSŘ. II. Tím se m ě n í usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 4. 2009, č. j. 129 E ……….. III. Výzva soudu k provádění niţších sráţek pozbývá účinnosti dnem, kdy je plátci mzdy doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného, nebo vyrozumění soudu o tom, ţe oprávněný odvolal svůj souhlas s prováděním niţších sráţek. Od tohoto dne pak provádí plátce mzdy sráţky ze mzdy povinného podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí v plném rozsahu. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky oprávněného. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 6. 5. 2009 sdělil oprávněný, ţe s povinným uzavřel dohodu o tom, aby byly povinnému prováděny sráţky ze mzdy maximálně do výše 3.000 Kč. Podle § 287 odst. 1 OSŘ, dohodne-li se oprávněný s povinným, ţe se spokojí s niţšími sráţkami, neţ stanoví §§ 277 aţ 280 OSŘ, a oznámí to oba soudu, vyzve soud plátce mzdy, aby sráţel ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se kterou se oprávněný spokojí, nepřesáhne-li tato částka v příslušném výplatním období přípustnou výši sráţek podle občanského soudního řádu. Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období sráţky jen v rozsahu dovoleném ustanoveními § 277 aţ 280 OSŘ. V této věci soud postupoval podle shora uvedeného zákonného ustanovení, kdyţ v průběhu řízení bylo zjištěno, ţe oprávněný a povinný se dohodli na provádění niţších sráţek na úhradu pohledávky oprávněného a tím splnili podmínky stanovené v ustanovení § 287 odst. 1 OSŘ.

125

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Dnem doručení je toto usnesení vykonatelné (poučení pro plátce). V Havířově dne Mgr. Irena Koláčková vyšší soudní úřednice

126

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Kniţní tituly BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 680 s. BÍLÝ, J. L. Právní dějiny na území České republiky. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, 474 s. BREBURDA, J. Exekuce srážkami ze mzdy. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2013, 375 s. BREJCHA, A., SOSNOVÁ, H. Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: CODEX, 1996, 66 s. BRUNS, R., PETERS, E. Zwangsvollstreckungsrecht. 3. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen GmbH, 1987, s. 256 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1054 s. DAVID, L., IŠVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, 1108 s. DIERCK, R. et al. Handbuch des Zwangsvollstreckungsrecht. 1. Kap. München: Verlag C. H. Beck, 2009, 926 s. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2009, 3344 s. FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). 1. vydání, Praha: Univerzita Karlova, 1972 GROSSOVÁ, M. E. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, 603 s. Handl, V., Rubeš, J., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Panorama, 1985 HORA, V. Československé civilní právo procesní. I. - III. díl. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, I - 211, II - 422, III - 286 s. KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. KUČERA, F. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 320 s. KURKA, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, 316 s. KURKA, V., DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, 856 s. LAVICKÝ, P. In: Meritum Občanské právo. 2. aktuální a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012 MACUR, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998, 207 s. MAMOJKA, M. Vymáhateľnosť práva – pojem a obsah, Vymožiteľnosť práva v podmienkach Slovenskej republiky. Bratislava: Nadácia profesora Karola Planka, 2003 MARŠÍKOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha: Leges, 2011, 800 s. MAZÁK, J. Exekučný poriadok komentár. Bratislava: IURA EDITION, 2006 MAZÁK, J. a kol. Základy občianskeho procesného práva. 4. vydání, Bratislava: IURA EDITION,

2009. s. 623 MIKŠOVSKÝ, P. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti s komentářem a prováděcími předpisy. 1. vydání. Praha: IFEC, s.r.o., 2001, 220 s. PRUDILOVÁ, M. Veřejné dražby a exekuce. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2001, 450 s. RADKOVA, M. Exekuce jiné pohledávky. 1. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2009, 200 s. RECHBERGER, W. H., SIMOTTA, D. A. Exekutionsverfahren. 1. vydání. Wien: WUW – Universitätsverlag, 1989, 513 s. SCHELLE, K. a kol. Obecné dějiny státu a práva. I. díl. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996, 151 s. SCHELLEOVÁ, I. a kol. Civilní proces. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1204 s.

127

SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuce. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2008, 216 s. SCHELLEOVÁ, I. a kol. Exekuční řízení. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 269 s. SCHELLEOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: Key Publishing, s.r.o., 2008, 158 s. SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (I. Průběh exekučního řízení). 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2007, 114 s. SCHELLEOVÁ, I., LAMKA, R. Exekuce v zrcadle právních předpisů (II. Jednotlivé způsoby exekuce). 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, s.r.o., 2007, 189 s. STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní. Řízení o výkon rozhodnutí. Řízení konkurzní a vyrovnací. Řízení rozhodčí. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1997, 158 s. STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2003, 660 s. SVOBODA, K. Žaloba v civilním řízení. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, 312 s. SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J. ŠÍNOVÁ, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422 s. ŠTEVČEK, M., FICOVÁ, S. a kol. Občiansky súdny poriadok. Komentár. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2009, 955 s. TOMAŠOVIČ, M. Exekučný poriadok s komentárom. Ţilina : Eurokódex Poradca podnikateľa, spol. s r.o., 2006 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 852 s. VLČEK, E., SCHELLE, K., KADLECOVÁ, M. Několik kapitol z právních dějin. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 129 s. VLČEK, E. Právní dějiny ČSR (1939 - 1947). 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 148 s. VOJÁČEK, L., SCHELLE, K. České právní dějiny do roku 1945. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. v koedici s B.I.B.S., 2007, 218 s. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní exekuce, konkurz a vyrovnání. 1. vydání. Praha: ALEKO, 1992, 112 s. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, 751 s.

Časopisecká literatura BELANSKÝ, D. Exekučné právo v Slovenskej republike. EMP. 1999, roč. 8, č. 7 – 8, s. 11 – 13 BOUČEK, J. Petit ţaloby na peněţité plnění s ohledem na formulaci úroků z prodlení, aneb je součástí výkonu advokacie opisování zákonných ustanovení? Bulletin advokacie. 2006, č. 3 BROŢINA, M. Stav a vývoj v Slovenskej komore exekútorov. Komorní listy. 2020, roč. 2, č. 1 ČULÍK, L. Výkon rozhodnutí a exekuce sráţkami ze mzdy (důchodu) 1. část. Národní pojištění. 2011, roč. 42, č. 8 – 9 DÁVID, R. Ochrana manţela povinného v exekučním řízení. Právní fórum. 2011, roč. 8, č. 11 – 12 DVOŘÁK, J. Exekuční postih pohledávek. Právní rádce. 2001, roč. 9, č. 6 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Předmět společného jmění manţelů a způsoby jeho nabývání. Právní fórum. 2006, roč. 3, č. 12 HORÁK, P., HROMADA, M. Civilní proces s účastníkem neznámého pobytu. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 6 JINDŘICH, M. Úvaha o smluvních exekučních titulech. Komorní listy. 2010, roč. 2, č. 2 KOLESÁROVÁ, S. Zrušenie duality. Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 2 KOMÁREK, J. Činnost soudních exekutorů. Jurisprudence. 2005, roč. 14, č. 3, s. 20 KORBEL, F., PRUDÍKOVÁ, D. Nad změnami v exekučním řádu. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 22 KOZEL, R. Výkon rozhodnutí po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 6 KRAJČO, J. Právna úprava exekučného konania v Slovenskej republike so zretel'om na skúsenosti z aplikácie Exekučného poriadku. EMP. 1999, roč. 8, č. 7 – 8 KUČERA, J. Rubopis a exekuce. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 17, s. 638 – 641 KULKOVÁ, R. Střety souběţně probíhajících exekucí. Právní rozhledy. 2002, roč. 10, č. 9

128

LÝSEK, M. K součinnosti policie v občanském soudním řízení. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 22 MATĚJKOVÁ, A. Další pohled na občanský soudní řád po novele. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 8 PEJŠEK, V. Exekuce – nástrou vymáhání pohledávek. Právní rádce. 2003, roč. 11, č. 8 POSPÍŠIL, M. Novela občanského soudního řádu je účinná. Právní rádce. 2009, roč. 17, č. 7 PULKRÁBEK, Z. Kdy končí prodlení s plněním exekučně vymáhaného dluhu. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 16 RAKOVSKÝ, A. Odklad exekuce pro přechodné zhoršení postavení povinného. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 20 RAKOVSKÝ, A. Ustanovení § 107a OSŘ a (ne)moţnost jeho aplikace. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 22 RUŢIČ, D. Společné jmění manţelů v českém právu. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 5 RYŠÁNEK, Z. Převod práva při výkonu rozhodnutí a exekuci. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 15 SAJDL, Z. Prokázání exekučního titulu, kterým je seznam pohledávek přihlášených v konkurzním řízení. Soudní rozhledy. 2007, roč. 13, č. 2 SMOLÍK, P. Doručování ve světle posledních změn občanského soudního řádu. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 10 SMOLÍK, P. Exekuce dle práv zemských. Komorní listy. 2011, roč. 3, č. 3 SVOBODA, K. Dispoziční právo v řízení o výkon rozhodnutí. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 23 SVOBODA, K. Jak donutit soud, aby dokončil neúplnou exekuci. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 1 SVOBODA, K. Kdo co prokazuje. Právní rádce. 2008. roč. 16, č. 4 SVOBODA, K. K připravované rekodifikaci civilního procesu. Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 10 SVOBODA, K. Kumulace procesních lhůt a její následky. Jurisprudence. 2008, roč. 17, č. 4 SVOBODA, K. Lze vést současně soudní i exekutorskou exekuci? Bulletin advokacie. 2011, č. 6 SVOBODA, K. Potíţ se záměnou účastníků na straně ţalobce. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 9 SVOBODA, K. Souhrnná novela občanského soudního řádu – jak funguje v praxi. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 10 ŠÍNOVÁ, R. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 17 ŠOLJAKOVÁ, I. "Odbřemenila" skutečně novela doručování v civilním procesu soudy, nebo je naopak ještě více zatíţila? Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 5 VALENTA, J. Manţel povinného v exekučním řízení. Právní rádce. 2008, roč. 16, č. 8 VAŠKE, V. K aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Soudní rozhledy. 2006, roč. 12, č. 4 VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A. Odvolání proti nařízení exekuce prováděné soudním exekutorem ve světle poslední judikatury Nejvyššího soudu. Soudní rozhledy. 2003, roč. 9, č. 2 VESELÝ, J., RAKOVSKÝ, A., ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 6 VRCHA, P. K procesní způsobilosti nezletilé osoby (tzv. "černého pasaţéra") v soudním řízení o plnění z uzavřené smlouvy o přepravě osob. Soudní rozhledy. 2006, roč. 12, č. 11 VRCHA, P. Usnesení vydané rozhodcem jako exekuční titul? Právní rádce. 2007, roč. 15, č. 2 WINTEROVÁ, A. Civilní řízení opět jinak. Právní zpravodaj. 2008, č. 12 ZOULÍK, F., DVOŘÁK, B. K vývoji a perspektivám českého civilního procesu. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 1

Internetové zdroje - GINTER, J. Finančně jsme skoro na dně, tvrdí šéfka Exekutorské komory. Dostupné z http://www.novinky.cz/finance/241924-financne-jsme-skoro-na-dne-tvrdi.sefka-exekutorskekomory.html dne 21.3.2012 - IVANOVÁ, V., NOVÁK, P. Notářské zápisy s doložkou přímé vykonatelnosti: moderní trend vymáhání pohledávek. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/notarske-zapisy-s-dolozkou-primevykonatelnosti-moderni-trend-vymahani-pohledavek-2125 dne 13. 2. 2014

129

-

důvodová

zpráva

k

vládnímu

návrhu

zákona

č.

537

dostupná

http://www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=5476. dne 21.2.2012 Sněmovní tisk 537/0, část č. 1/4, dostupné http://www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=5476 dne 21.2.2012 - ŠRÁMEK, D. Vymáhání pohledávek : stále po dvou kolejích. Dostupné http://profit.tyden.cz/clanek/vymahani-pohledavekstale-po-dvou-kolejich/ ze dne 12.3.2012 - http://cslav.justice.cz/InfoData/vykazy-soudu-a-statnich-zastupitelstvi.html dne 12. 2. 2014

z z z

Právní předpisy - Listina základních práv a svobod, vyhlášení pod č. 2/1993 Sb., - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) - vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů - Instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30.8. 1993 č.j. 1068/93 - OOD, kterou se vydává Vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy - Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 12. 2010, č. 88/2010-INV-M, o vymáhání pohledávek - nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sraţena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postiţitelná sráţkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných sráţkách) - zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších zákonů - zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění dalších předpisů - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů - zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších zákonů - zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) - zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád)

130

- zákon č. 113/1895 ř.z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní) - zákon č. 112/1895 ř.z., jímţ se uvádí civilní řád soudní - zákon č. 78/1896 ř.z., jímţ se uvádí zákon o řízení exekučním a zajišťovacím - zákon č. 79/1896 ř.z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 47/1947 Sb., o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy) - zákon č. 233/1995 Z.z., o súdnych exekútorov a exekučnej činnosti, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 99/1963 Zb., občiansky súdny poriadok, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 341/2005 Z.z., ktorým sa mení a doplňa zákon č. 99/1963 Zb., Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov, a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů Judikatura - nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 1400/2009 - nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 892/08 - nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/2004 - nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 923/10 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 412/2012 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4220/2010 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2730/2009 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 32 Cdo 421/ 2008 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1448/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 847/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 670/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4155/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4568/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 763/2008 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5177/2008 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5171/2007 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2045/2006 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2824/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2765/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1887/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1072/2005 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 32 Cdo 226/2005 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004 - usnesení nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2505/2003 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 785/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002

131

- usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 699/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 946/2003 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2001, sp.zn. 21 Cdo 593/2000 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2001, sp. zn 20 Cdo 1020/99 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1279/2001 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2118/98 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1537/97 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1968, sp. zn. 1 Cz 55/68 - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96 - stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 1965, Cpj 5/65-12 - stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 159/79 - rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR z 11. 11. 1970, sp. zn. 6 Cz 93/70 - zpráva Nejvyššího soudu ČSR z 11. 5. 1964, Cpjn 113/64 - usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 1977, sp. zn. 11 Co 289/77 - rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 1965 sp. zn. 7 Co 450/65 - usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 10 Co 917/2005 - usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 10 Co 606/2004 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 17 Co 46/2003 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 24 Co 244/2005 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 26 Co 365/2005 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 18 Co 288/2002 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 Co 717/92 - usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Co 434/2005 - usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2003, sp.zn. 9 Co 696/2003 - usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 40 Co 757/2007

- usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1964, sp. zn. 6 Co 495/64

132