22 A 26/2015-85
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM
REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1995/15/4S-VYK, sp. zn. SZ/211/2015/4S-VYK, takto: I.
Žaloba s e z a m í t á .
II.
Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III.
Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění: Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1995/15/4S-VYK, sp. zn. SZ/211/2015/4S-VYK bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě ze dne 2. 2. 2015, č. j. 5074/2015/TRE (dále též „správní orgán I. stupně“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 2. 2. 2015, č. j. 5074/2015/TRE nebyl žalobci přiznán doplatek na bydlení vzhledem k tomu, že při podání žádosti nedoložil informace o užívaném bytu a nesdělil místo a adresu skutečného pobytu, byť dne 13. 3. 2014 mu byla zaslána písemná výzva k doplnění těchto skutečností.
pokračování
2
22 A 26/2015
Dne 24. 4. 2015 byla zdejšímu soudu doručena žaloba žalobce proti napadenému rozhodnutí, které pokládal za nezákonné s tím, že rozhodnutím i správním řízením byl krácen na svých právech. Ve smyslu ust. § 37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s.ř.s.“) byl žalobce usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2015, č. j. 22 A 26/2015-9 vyzván k doplnění a upřesnění jeho podání ze dne 22. 4. 2015 doručené soudu dne 23. 4. 2015 a to ve lhůtě 10 dnů. Zároveň podle ust. § 37 odst. 5 byl poučen o právních důsledcích v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě. Podáním ze dne 11. 6. 2015 požádal žalobce o poskytnutí náhradní lhůty pro doplnění žaloby s tím, že ve lhůtě 30 dnů provede učiněný úkon. Sdělením soudu ze dne 25. 6. 2015 mu bylo povoleno prodloužení lhůty k předložení písemnosti do dne 15. 7. 2015. Následně dalším podáním ze dne 15. 7. 2015 znovu požádal o další prodloužení lhůty, a to o 30 dnů, jeho podání bylo obsahově shodné s podáním ze dne 11. 6. 2015. Soud přípisem ze dne 23. 7. 2015 zaslal žalobci vyjádření žalovaného ze dne 19. 6. 2015 a výzvu dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. V písemné odpovědi ze dne 20. 8. 2015 navrhl žalobce nařízení jednání v předmětné věci s požadavkem na poskytnutí nové náhradní lhůty. Dne 16. 12. 2015 elektronickou formou (podpis jmenovaného nebyl připojen) zaslal žalobce soudu podání označené „doplnění návrhu“, v němž uvedl, že dříve přebýval v dřevěné chatrči bez elektrické energie, vody a WC, z důvodu takto užívaného diskonfortního bydlení byl nucen vyhledat odbornou lékařskou pomoc, po dobu dvou roků využíval rehabilitačních zařízení. V dalším podání rovněž ze dne 5. 12. 2015 uvedl, že je rozvedený, jeho bývalá manželka mu znepřístupnila tehdy společný družstevní byt, bydlel střídavě nepravidelně u známých přátel, kteří mu poskytli přístřeší. Později na základě příkazu úřadu práce byl nucen si zajistit bydlení na uzavřenou nájemní smlouvu, aby tak mu nezanikl nárok na jediný jeho měsíční finanční příjem – příspěvek na živobytí v částce 2.200 Kč. Bydlení si zajistil, dávka v doplatku na bydlení mu však nebyla přiznána, navíc mu byla odejmuta i dlouhodobě přiznaná dávka – příspěvek na živobytí. Situaci řešil zadlužeností ve vztahu ke svým známým. Dále uvedl, že nemá žádné smlouvy o stavebním spoření, pojištění, připojištění a jiné pravidelné platby, náklady na jídlo a ošacení neumí a nemůže vyčíslit, neboť je závislý na pomoci jiných dalších osob. Jeho zdravotní stav je neuspokojivý, trpí těžkou poruchou statiky a dynamiky páteře s omezenou hybností páteře a tělesného aparátu s totálním selháním imunitního systému, s poruchou zažívacího traktu a jiné. Je rozvedený, žije sám a to různě, dávky státní sociální podpory nepobírá. Několik roků je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a přestože navštěvoval několik rekvalifikačních kurzů, nepodařilo se zajistit mu vhodné pracovní uplatnění. Bez stálého bydlení je více než sedm roků. Je zadlužen, řádově několika miliony. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 19. 6. 2015 uvedl, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno na základě žádosti žalobce podané dne 6. 3. 2014. Místo skutečného pobytu neupřesnil, uvedl, že bydlí různě, i dle nájemní smlouvy, kterou však nedoložil, konkrétní místo a adresu skutečného pobytu neuvedl a neuvedl ani osoby společně posuzované. Na výzvu úřadu práce ze dne 13. 3. 2014, o upřesnění ve lhůtě osmi dnů ode dne oznámení výzvy, adresy jeho skutečného pobytu a doložení vyplněného tiskopisu „Informace o užívaném bytu“ doložení nákladů spojených s bydlením a doplnění čísla jeho účtu, reagoval v protokolu o ústním jednání ze dne 7. 4. 2014, kdy se dostavil na úřad práce, kde mu byly předány tři tiskopisy „Informace o užívaném bytu“. Ačkoliv uvedl, že se k požadovaným údajům vyjádří do dne 23. 4. 2014, neučinil tak. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně
pokračování
3
22 A 26/2015
vydal dne 13. 3. 2014 usnesení o přerušení řízení ve věci žádosti o doplatek na bydlení, byla dána účastníku řízení možnost, aby se vyjádřil do dne 23. 4. 2014. K tomuto nedošlo, dne 6. 11. 2014 proto bylo vydáno oznámení o zahájení řízení z moci úřední, žalobce byl vyrozuměn a poučen dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu a uložena přiměřená lhůta. Dne 3. 12. 2014 opětovně požádal o poskytnutí náhradní lhůty dalších dvaceti dnů, této žádosti však vyhověno nebylo. Dne 2. 2. 2015 rozhodl správní orgán I. stupně o nepřiznání doplatku na bydlení. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1995/15/4S-VYK, sp. zn. SZ/211/2015/4S-VYK bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Ve správním spise je založena žádost o doplatek na bydlení podaná dne 6. 3. 2014 žalobcem na Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě. V tiskopisu v rubrice „skutečný pobyt“ uvedl žalobce „různě, jinde i dle nájemní smlouvy.“ Adresu pro doručování písemností uvedl ……….. Dále ve spise je evidovaná výzva správního orgánu I. stupně ze dne 13. 3. 2014, č. j. 18366/2014/TRE, jímž byl vyzván, aby doložil do osmi dnů ode dne oznámení této výzvy k předmětné žádosti adresu skutečného pobytu a doložil informace o užívaném bytu a náklady spojené s bydlením i číslo jeho účtu. Dne 7. 4. 2014 byl sepsán se jmenovaným protokol o ústním jednání jako reakci na uvedenou výzvu, byly mu předány 3x informace pobytu a o způsobu výplaty ke všem doručeným výzvám uvedl, že se vyjádří do dne 23. 4. 2014, neboť má vedeno 50 soudních řízení a není schopen doložit požadované údaje v možném kratším termínu. Dne 6. 11. 2014 bylo zahájeno z moci úřední správní řízení ve věci přiznání doplatku na bydlení. Dne 18. 11. 2014 bylo doručeno žalobci vyrozumění účastníka správního řízení s výzvou, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí do 5 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto vyrozumění. Dne 3. 12. 2014 požádal žalobce o poskytnutí nové náhradní lhůty pro vyjádření, navrhl lhůtu 20 dnů od doručení rozhodnutí správnímu orgánu. V této souvislosti sdělil, že je zcela bez jakýchkoliv finančních prostředků, bez přístřeší, přebývá, kde se dá, je účastníkem cca 40 až 50 soudních řízení. Sdělením ze dne 2. 2. 2015 nebylo vyhověno přerušení řízení, neboť žadatel neprojevil zájem o rychlé vyřešení jeho žádosti, nedal správnímu orgánu možnost, aby posoudil, zda je osobou v hmotné nouzi a neuvedl žádný relevantní důvod pro prodloužení lhůty. Ve věci samé bylo vydáno rozhodnutí dne 2. 2. 2015, č. j. 5074/2015/TRE, sp. zn. UP/56244/2014/HN, dle kterého žalobci nebyl přiznán doplatek na bydlení. Proti rozhodnutí podal dne 27. 2. 2015 prostřednictvím e-mailové pošty odvolání, následně bylo odvolání předloženo v písemné podobě s vlastnoručním podpisem dne 2. 3. 2015. Vzhledem k tomu, že na výroku rozhodnutí o zamítnutí dávky správní orgán I. stupně setrval, věc byla předložena ke konečnému rozhodnutí žalovanému. Odvolací orgán nevyhověl odvolání, neboť odvolatelem nebyly doloženy veškeré rozhodné skutečnosti pro stanovení nároku a výše dávky v hmotné nouzi, konkrétně neuvedl adresu jeho skutečného pobytu, nedoložil náklady spojené s bydlením, číslo jeho účtu a neoznámil adresu skutečného pobytu. Uvedl, že správní orgán postupoval řádně dle ust. § 45 odst. 2, správního řádu, žalobce byl poučen i dle ust. § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a spisové dokumentace dospěl k závěru, že úřad práce postupoval v průběhu správního řízení v souladu s právními předpisy. Dále poukázal na to, že jednou z podmínek nároku na uvedenou dávku je získání nároku na příspěvek na živobytí. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 30. 1. 2015, č. j. 5061/2015/ TRE mu nebyl přiznán příspěvek na živobytí na základě jeho žádosti ze dne 6. 3. 2014. Proti rozhodnutí se odvolal, rozhodnutím ze dne 25. 3. 2015, č. j. MPSVUM/1994/15/4S-VYK bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.
pokračování
4
22 A 26/2015
Soud nařídil jednání ve věci dne 20. 10. 2016. Žalobce, ač trval na nařízení jednání, ke kterému mu řádně a včas předvolán (doručení vykázáno dne 30. 9. 2016) se k jednání nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se omluvil písemně dne 17. 10. 2016 (pracovní zaneprázdnění).
Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní dále jen ,,s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Soud přezkoumal obě napadená správní rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jejich vydání, a to v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 71 odst. 1 a § 75 odst. 1 s.ř.s.). Předmětná věc byla projednána bez nařízení jednání, neboť byly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žaloba není důvodná. Soud uvádí, že rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu benefitovat, je záležitostí sociální politiky státu, tedy prioritně moci zákonodárné, nikoliv moci soudní. Je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2008, č. j. 4 Ads 62/2007-72, dostupný na www.nssoud.cz). Podle ust. § 33 odst. 1 citovaného zákona nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl: a) příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší, než částka živobytí osoby, nebo b) příjem společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob; právní titul k užívání bytu je přitom nezbytné prokázat písemným dokladem, přičemž předložení čestného prohlášení k tomuto účelu nestačí. Podle ust. § 33 odst. 2 citovaného zákona, podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí. Podle ust. § 72 odst. 4 citovaného zákona k žádosti o doplatek na bydlení musí být mimo náležitosti stanovené v ust. § 45 s odkazem na ust. § 37 odst. 2 správního řádu doklad
pokračování
5
22 A 26/2015
o tom, že byt jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení jsou užívány na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu (bod b), doklad o výši a úhradě nájemného, popř. o výši obdobných nákladů spojených s vlastnickou formou bydlení, družstevní formou bydlení nebo jinou než nájemní, družstevní nebo vlastnickou formou bydlení (bod d) a doklad o výši úhrady za dodávku elektrické energie a plynu, případně dalších druhů paliv a rozpis těchto energií (bod f). Podle ust. § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatku v této lhůtě; současně může řízení přerušit (usnesením dle § 64 správního řádu). Podle ust. § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi, žadatel o dávku je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav (bod a). Podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona příjemce dávky je povine vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li orgán pomoci v hmotné nouzi další lhůtu. Podle ust. § 49 odst. 5 citovaného zákona, nesplní-li osoba uvedena v odst. 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odst. 1 až 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta. Příspěvek na bydlení je tedy dávkou, jejímž účelem je poskytnout rodinám (jednotlivci) finanční pomoc na úhradu nákladů na bydlení. Nárok na tuto dávku byl hmotně právně vymezen podmínkami vlastnictví nebo nájemního vztahu k bytu, v němž je žadatel hlášen k trvalému pobytu a rozhodného příjmu v rodině vymezeného v ust. § 24 odst. 1 písm. a) a b) zákona o státní sociální podpoře. V projednávané věci mělo pro rozhodnutí soudu zásadní význam posouzení právní otázky, zda právní norma, sice správně určená, byla nesprávně vyložena, případně byla na daný skutkový stav nesprávně aplikovaná. V souzené věci totiž není možné odhlédnout od koncepce zákona o státní sociální podpoře a zejména od smyslu a účelu předmětné dávky. V důvodové zprávě k zákonu o státní sociální podpoře se uvádí, že s ohledem na rostoucí náklady na bydlení se navrhuje zavést dávku, která bude diferencovaně přispívat rodinám na náklady spojené s bydlením. Nárok na příspěvek na bydlení může mít každý, kdo má příjem nepřevyšující stanovenou částku, a to bez ohledu na to, v jakém bytě bydlí, tj. zda jde o byt obecní, družstevní, v osobním vlastnictví, anebo zda jde o byt ve vlastním domě. Jedním z pojmových znaků bytu pro účely příspěvku na bydlení je užívání bytu. Z listinných materiálů bylo dostatečně prokázáno, že žádost o doplatek na bydlení podal žalobce dne 6. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že účastník řízení nesdělil místo a adresu skutečného pobytu, byla mu zaslána výzva a současně s výzvou bylo řízení přerušeno. Dne 7. 4. 2014 se dostavil ke správnímu orgánu I. stupně na výzvu s tím, že obdržel tiskopisy „Informace o užívání bytu“ a do protokolu sdělil, že se k výzvě vyjádří do dne 23. 4. 2014. Vzhledem k tomu, že do dne 6. 11. 2014 neučinil žádné kroky, v zahájeném řízení bylo
pokračování
6
22 A 26/2015
pokračováno a byla mu dána možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Dne 3. 12. 2014 podal znovu návrh na prodloužení lhůty, vzhledem však k tomu, že sám žadatel neprojevil zájem o urychlené vyřešení jeho žádosti, neuvedl ani žádný relevantní důvod pro prodloužení lhůty, neshledal správní orgán důvod pro vyhovění jeho požadavku, řízení nepřerušil. Jelikož se na správní orgán nedostavil ani do dne 30. 1. 2015, ve věci bylo rozhodnuto dne 2. 2. 2015, a to tak, že doplatek na bydlení nebyl jmenovanému přiznán. Na základě shora nastoleného právního režimu se zdejší soud ztotožnil s právním názorem žalovaného, že žalobce ve správním řízení nesplnil povinnost vyplývající z ust. § 49 odst. 2 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku v dané lhůtě, konkrétně nedoplnil žádost o adresu jeho skutečného pobytu, o vyplněný dokument „informace o užívaném bytu“, náklady spojené s jeho bydlením a číslo jeho účtu pro případnou výplatu dávky, oprávněně mu sociální dávka přiznána nebyla. Nelze přehlédnout, že žádost o doplatek na bydlení byla podána dne 6. 3. 2014, o jejím nároku bylo rozhodnuto až dne 2. 2. 2015, nikoliv však z důvodu nečinnosti správního úřadu, nýbrž pro nečinnost žalobce, který opakovaně navrhoval poskytnutí nové přiměřené lhůty (v rozsahu 20 až 30 dní) k realizaci vyžadovaného úkonu. To znamená, že byť správní rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné lhůtě v souladu s ust. § 71 správního řádu, je zřejmo, že délka správního řízení byla ovlivněna pasivním jednáním odvolatele (nedoloženy požadované skutečnosti k žádosti o dávku, pouze opakované žádosti o prodloužení stanovených lhůt). Ve světle výše uvedených zásad soud uzavírá, že ve skutkovém a právním vymezení věci ze strany žalovaného nebyly shledány zákonné pochybnosti, jednáním žalobce nebyly dány správnímu orgánu možnosti, aby posoudil, zda je osobou v hmotné nouzi z důvodů shora uvedených, soud proto doznal, že za tohoto stavu nebyly dány důvody k přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení. Dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. proto žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný ´úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci samé nebyl úspěšný, náklady řízení proto mu přiznány nebyly. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,
pokračování
7
22 A 26/2015
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Brně dne 20. října 2016
Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová
JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně
