PRŮVODCE NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČÍ
Autor textu: Věduna Bubleová, Lucie Vránová, Alena Vávrová, Jana Frantíková, Martina Vančáková Středisko náhradní rodinné péče 6. přepracované vydání, Praha, říjen 2010
1
1.ÚVODEM Váţení a milí přátelé, srdečně Vás zdravím jiţ po šesté od prvního vydání této broţurky v roce 1996. Snaţíme se ji pravidelně doplňovat a přinášet Vám nové informace podle nových zákonů, metodik a naší praxe v oblasti náhradní rodinné péče. Díky velkému zájmu čtenářů Vám představujeme toto nové vydání. Věříme, ţe se dostane ke všem, jimţ jsou následující kapitoly určeny především – budoucím náhradním rodičům a pracovníkům státních i nestátních organizací, kteří se starají o opuštěné děti. Přijměte, prosím, následující kapitoly jako prvotní informace o této sloţité a rozsáhlé problematice. Chceme Vás seznámit alespoň ve stručnosti s některými postupy, pravidly, případnými obtíţemi a nastínit další náměty k zamyšlení. Přáli bychom si, aby se tato broţurka stala průvodcem a pomocníkem při cestě k vytváření nové rodiny. Vše dobré přeje Věduna Bubleová ředitelka Střediska náhradní rodinné péče o.s.
2
OBSAH 1. Děti potřebují ţít v rodině 2. Odkud přicházejí děti do náhradní rodinné péče 3. Které děti jsou osvojovány a které svěřovány do pěstounské péče 4. Typy (instituty) náhradní rodinné péče 5. Hledáme nové rodiny pro děti 6. Období úvah a rozhodování před přijetím dítěte 7. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče 8. Období očekávání 9. Dítěti je vybírána nejvhodnější rodina 10. Navazování kontaktu s dítětem 11. Vzniká nová rodina 12. Ztráta známého prostředí 13. Děti jiného etnika 14. Kaţdé dítě hledá svůj původ, potřebuje znát své kořeny 15. Závěrem
1. 2. 3. 4. 5.
Přílohy: Legislativa pro náhradní rodinnou péči Statistické údaje o dětech v ústavní péči a náhradní rodinné péči Doporučená literatura Pojmy Seznam obcí s rozšířenou působností
3
1. DĚTI POTŘEBUJÍ ŢÍT V RODINĚ Přijměte proto následující kapitoly jako prvotní informace o moţných způsobech pomoci dítěti, které se z nejrůznějších důvodů ocitlo bez vlastního domova, zázemí a jistoty. Staletími ověřeným, citlivým a osvědčeným způsobem pomoci je nalezení nové (náhradní) rodiny, která dítěti zajistí uspokojení jeho základních zdravotních, sociálních a psychických potřeb. Broţurka je určena především zájemcům o náhradní rodinnou péči – budoucím osvojitelům a pěstounům a také těm, kteří se o tuto problematiku zajímají. Přáli bychom si, aby se tato broţurka stala průvodcem a pomocníkem při cestě k vytváření nové rodiny. K přijímání opuštěných dětí do nových (náhradních) rodin docházelo jiţ odedávna. Byla to praxe běţně uţívaná mnoha kulturami. Slovo adopce znamenalo původně “vyvoliti”, tedy děti byly svými novými rodiči vyvoleny. Dnes je tomu naopak - pro opuštěné děti jsou vybíráni noví (náhradní) rodiče. Za kaţdé dítě zodpovídá jeho zákonný zástupce, zpravidla jeho rodiče. Pokud rodič v roli zákonného zástupce nebo v roli vychovatele selţe, musí zájem těchto dětí hájit někdo jiný. Právě proto je role těch, kteří zastupují děti, jeţ nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, velice důleţitým a nelehkým úkolem. Měli byste proto porozumět práci sociálních pracovnic na úřadech, pracovníků kojeneckých ústavů, dětských center, dětských domovů, lékařů, psychologů, soudců a zaměstnanců dalších institucí, kteří v tomto případě hájí zájmy opuštěných dětí. Cílem jejich snaţení by mělo být zajistit opuštěným dětem ţivot v prostředí, které se nejvíce vlastní rodině přibliţuje, a tím je „nová“ rodinaosvojitelská (adoptivní) či pěstounská. Tato cesta má však svá pravidla. Na počátku je období příprav, prověřování a posuzování budoucích osvojitelů či pěstounů. Právě na výběru nejvhodnější rodiny pro konkrétní dítě závisí další ţivot ohroţeného dítěte. Náhradní rodinná péče má přednost před ústavní výchovou Tento princip vyplývá z mezinárodních úmluv i z platných českých právních předpisů. Citace ze zákona o rodině: „Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízeních pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.“ 2. ODKUD PŘICHÁZEJÍ DĚTI DO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V současné době systém náhradní rodinné péče pouze ojediněle řeší případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V naprosté většině se setkáváme s ţivotními osudy takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Ve všech těchto situacích jsou děti přednostně svěřovány do péče širší rodiny nebo do péče osob, které dítě zná. Teprve druhou volbou při řešení situace dítěte je hledání osob z okruhu prověřených zájemců o náhradní rodinnou péči vedených v evidenci krajského úřadu (proces zprostředkování náhradní rodinné péče). Dítě můţe být svěřeno do nové (náhradní) rodiny: z původní rodiny, z porodnice, z kojeneckého ústavu, z dětského domova nebo jiného školského zařízení, ze zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc včetně dětského centra, ze zařízení pro osoby se zdravotním postiţením, z azylového domu.
4
Všechny tyto děti mají jako ostatní děti stejné potřeby, poţadavky a práva - na lásku, bezpečí, výchovu a vzdělání, zdravotní a sociální péči a zejména na NADĚJI, na které závisí jejich další vývoj. Tato naděje má v jejich případě jméno NOVÁ RODINA nebo také NÁHRADNÍ RODINA. Nová rodina by měla umět porozumět i specifickým potřebám a projevům těchto dětí. Děti mají za sebou náročnou ţivotní historii, prošly často nechtěným těhotenstvím, některé pobývaly v rodině, která dlouhodobě neplnila své funkce, prošly ústavním prostředím se všemi důsledky, které s sebou ústavní výchova nese, a proto by nová rodina měla být na vše velmi dobře připravena. 3. KTERÉ DĚTI JSOU OSVOJOVÁNY A KTERÉ SVĚŘOVÁNY DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE 3.1. Které děti jsou umisťovány do osvojení Osvojení je nejvyšší forma náhradní rodinné péče v tom smyslu, ţe dítě získává novou rodinu se vším všudy, včetně všech příbuzenských vztahů. Vztahy k původní rodině zanikají. To však neznamená, ţe jsou děti bez minulosti, minulost dítěte nelze přehlíţet ani v případě osvojení, dítě má své kořeny, má svou identitu, kterou nelze potlačovat, ale je třeba ji dál budovat tak, aby se nenásilně propojila s ţivotem v nové rodině. K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte (zpravidla rodiče) nebo musí být před zahájením řízení o osvojení soudem ve zvláštním řízení rozhodnuto, ţe souhlasu není třeba. Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, pokud by tím nebyl zmařen účel osvojení. Souhlas s osvojením dítěte musí dát rodič i v případě, ţe je sám nezletilý. Rodiče nejsou zákonnými zástupci dítěte, pokud byli zbaveni ve své rodičovské zodpovědnosti nebo nemají plnou způsobilost k právním úkonům. Soud zbaví rodiče rodičovské zodpovědnosti, zneuţívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závaţným způsobem zanedbává. Návrh na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti podává zpravidla obecní úřad s rozšířenou působností, jedná se však o řízení, které můţe soud zahájit i bez návrhu, tedy i na základě podnětu např. pracovníka ústavu, pěstouna nebo třeba neziskové organizace. Pokud dítě nemá zákonného zástupce alespoň v jednom z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení o osvojení zastupovat. Stejně tak v případě, ţe rodiče dali souhlas předem, bez vztahu k určitým osvojitelům. Pak se řízení o osvojení neúčastní a dítěti je pro tyto účely ustanoven opatrovník. Do doby, neţ je vyřešena otázka, zda by dítě mohlo být osvojeno, můţe být dítě umístěno do péče budoucího osvojitele na náklady budoucího osvojitele nebo do státem garantované pěstounské péče (v tomto případě však musí být osoba, které je dítě svěřováno v evidenci zájemců o zprostředkování náhradní rodinné péče zařazena jako vhodná pro osvojení i pro pěstounskou péči). Tato varianta je vhodná pro ty zájemce o náhradní rodinnou péči, kteří jsou ochotni přijmout dítě do jakékoliv formy náhradní rodinné péče, a také jsou ochotni přistoupit na to, ţe původní rodině bude známa jejich identita. Pro dítě však toto řešení znamená naději, neboť umoţní zkrátit pobyt v ústavu na minimum nebo jej úplně „vynechat“. Souhlas rodičů s osvojením: Souhlas můţe být dán buď ve vztahu ke konkrétním ţadatelům o osvojení (tzv. adresný souhlas), nebo předem, bez vztahu k určitým osvojitelům (tzv. blanketový souhlas). Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo na sociálním odboru obecního úřadu s rozšířenou působností. Důleţitou právní úpravou je to, ţe příslušný k přijetí souhlasu rodiče s osvojením je obecní úřad s rozšířenou působností, podle místa kde se rodič zdrţuje (seznam obcí s rozšířenou působností uvádíme na konci broţurky). Souhlas můţe být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Blanketový souhlas je moţné ze strany rodičů odvolat pouze do nabytí právní moci rozhodnutí obecního úřadu s rozšířenou působností o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Adresný souhlas lze odvolat aţ do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o osvojení.
5
Kdy podle zákona o rodině není třeba souhlasu rodičů s osvojením: a) rodiče po dobu šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě (zejména dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně svou vyţivovací povinnost vůči dítěti, neprojevili snahu upravit si své sociální a rodinné poměry tak, aby dítě mohli do své osobní péče převzít), b) po dobu nejméně dvou měsíců od narození dítěte neprojevili o dítě ţádný zájem (ačkoliv jim v tom nebránila závaţná překáţka). O naplnění některé z těchto podmínek rozhoduje ve zvláštním řízení soud. Toto řízení se zahajuje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh dítěte (jde zejména o situace rozvedených manţelů). Soud rozhoduje podle situace ke dni podání návrhu. 3.2. Které děti jsou umisťovány do pěstounské péče Do pěstounské péče jsou svěřovány děti, které mají rodinu, ale nemohou v ní z různých důvodů ţít. Do krátkodobé pěstounské péče a to nejen do speciálního institutu „pěstounské péče na přechodnou dobu“ mohou být svěřovány také děti, u kterých ještě není dořešena otázka, zda by mohly být osvojeny. Tato varianta však není dosud dostatečně vyuţívána a díky tomu se dětem prodluţuje pobyt v ústavní péči. Jedná se o dobu do vyslovení souhlasu rodičů s osvojením nebo do vydání rozhodnutí soudu, ţe není souhlasu rodičů s osvojením třeba, nebo na výsledek soudního řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo na tzv. nezájem rodičů viz výše. Pěstounská péče je institut velmi rozmanitý a to tak, jak jsou rozmanité samotné ţivotní příběhy dětí. Někde jsou kontakty s rodiči časté, v jiných případech třeba ţádné. K pěstounské péči je však třeba přistupovat tak, ţe děti v pěstounské péči mají svoji původní rodinu, a tuto rodinu je třeba respektovat. 4. TYPY (INSTITUTY) NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE Jaké typy (instituty) náhradní rodinné péče zná český právní řád? Základní přehled najdete v následující tabulce:
6
Specifika institutů NRP a institutů k ochraně zájmů a zastupování dítěte Vztah k dítěti (kdo se můţe nebo nemůţe stát pečující osobou určitého typu) Příbuzný nebo dítěti známá osoba
Práva a povinnosti (zastupující) osoby
Odměna pro pečující osobu ţádná
Dávky pro děti Peněţitá pomoc v mateřství
Práva a povinnosti původní rodiny
Pečuje, vychovává a další práva a povinnosti jsou vymezeny soudním rozhodnutím
Dítě zůstává v původní rodině nebo u známých osob
Výţivné a běţné dávky pro rodiny s dětmi ze soc. systémů
ţádná
Běţné dávky pro rodiny s dětmi ze soc. systémů Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou splněny běţné podmínky nároku na PPM
Pečuje o dítě a vychovává ho, zastupovat dítě můţe jen v běţných záleţitostech
Dítě získává novou rodinu se vším všudy, dostává se na úroveň biologických dětí svých osvojitelů, osvojitelé mají vyţivovací povinnost k němu ono k nim, dědí po sobě navzájem Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí
Trvá vyţivovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je omezena soudním rozhodnutím Příbuzenské vztahy k původní rodině zanikají
Podle ustálené soudní praxe se osvojitelem nemůţe stát prarodič nebo sourozenec dítěte a mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl
Plná rodičovská zodpovědnost
Pěstounská péče
Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování NRP
Odměna pěstouna
Osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování NRP jako vhodná pro tento institut NRP
Pečuje o dítě a vychovává ho, zastupovat dítě můţe jen v běţných záleţitostech
Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí
Odměna pěstouna
Poručenství s péčí
Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování NRP
Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí
Odměna pěstouna
Poručenství bez péče
Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování NRP
Je vyřešeno zastupování (ochrana zájmů) dítěte
ţádná
Opatrovník
Kdokoliv koho určí soud, i právnická osoba – orgán sociálně právní ochrany dětí
Pečuje o dítě, vychovává a zastupuje dítě a spravuje majetek dítěte. Podléhá dozoru soudu a k některým rozhodnutím je třeba souhlas soudu. Poručník dítě zastupuje a spravuje majetek dítěte, k některým rozhodnutím je třeba souhlas soudu. Pečující osobou můţe být nadále rodič dítěte, nebo můţe být dítě v péči osoby podle § 45 zákona o rodině nebo v péči pěstounů. Hájí zájem dítěte, rozsah jeho práv a povinností stanoví soud
Dávky pěstounské péče Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou splněny běţné podmínky nároku na PPM Prozatím běţné dávky pěstounské péče, nová právní úprava PPP se snad jiţ blíţí. Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou splněny běţné podmínky nároku na PPM. Dávky pěstounské péče Peněţitá pomoc v mateřství do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou splněny běţné podmínky nároku na PPM ţádné
Pěstounská péče na přechodnou dobu
Jsou chráněny zájmy dítěte
ţádná
Svěření do péče jiné osoby neţ rodiče – § 45 zákona rodině Osvojení (adopce)
pečující
Výhody pro dítě
Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyţivovací povinnost Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyţivovací povinnost
Rodiče mají vyţivovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je pozastavena nebo zrušena Rodiče mají vyţivovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je pozastavena nebo zrušena
Rodičovská zodpovědnost můţe být omezena
7
4.1. Svěření do péče jiné osoby neţ rodiče (§ 45 zákona o rodině) Vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče, pokud tato osoba se svěřením dítěte do své péče souhlasí. Podmínkou je, aby poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dá soud zpravidla přednost příbuznému dítěte, ale můţe to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuţ má dítě vytvořený citový vztah. Dítě můţe být svěřeno také do společné výchovy manţelů. Soud při svém rozhodování vţdy vymezí osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. 4.2. Osvojení (adopce) Při osvojení přijímají manţelé či jednotlivci dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem, rovněţ tak vzniká vztah příbuzenský k ostatním členům rodiny. Veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají. Osvojitelé jsou ze zákona zapsáni do rodného listu dítěte. Dítě získává příjmení nových rodičů. Také vztahy mezi dítětem a příbuznými osvojitelů se stávají příbuzenskými dle zákona. Osvojit lze zatím pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které zájemce o dítě pečuje na své náklady. Osvojení rozlišujeme: Osvojení, které je v mimořádných případech moţné soudně zrušit. Osvojení nezrušitelné – pro tento typ osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení Tato forma náhradní rodinné péče je moţným řešením v případě, ţe se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi původu. U nás funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (www.umpod.cz). 4.3. Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě můţe být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě, nebo do společné pěstounské péče manţelů. Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před svěřením do pěstounské péče vzít na jeho názor zřetel. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech. K výkonu mimořádných záleţitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí poţádat o souhlas zákonného zástupce dítěte případně soud. Pěstounská péče můţe být změněna na poručnickou péči a to v případech, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, rodičovská zodpovědnost byla omezena nebo byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti či ztratí způsobilost k právním úkonům. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud můţe také rozhodnout o zrušení pěstounské péče. Můţe tak učinit pouze ze závaţných důvodů, vţdy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě, ţe o to poţádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte. V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk rodičů s dítětem.
8
Do pěstounské péče byly do roku 2000 svěřovány děti, u kterých byla splněna podmínka, ţe „jejich výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé“. Tuto formulaci obsahoval zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči. Od 1.4.2000 byla právní úprava pěstounské péče přesunuta do zákona o rodině (§ 45a a násl.) a uvedená podmínka byla vypuštěna. Do pěstounské péče tedy mohou být a také jsou svěřovány děti, jejichţ výchova u rodičů není zajištěna, ať jiţ dlouhodobě nebo krátkodobě. Tato právní úprava jiţ plně odpovídá základnímu pravidlu, podle kterého má náhradní rodinná péče přednost před ústavní výchovou. Znovu připomínáme, ţe § 46 zákona o rodině stanoví: „Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.“ Souhlasu rodičů se svěřením dítěte do péče budoucích pěstounů (do tzv. předpěstounské péče) není potřeba, je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc z rozhodnutí soudu. U dětí, které nemají soudem nařízenou ústavní výchovu, je souhlasu rodičů se svěřením do předpěstounské péče třeba, a to i kdyţ je dítě v péči rodičů, i kdyţ je v péči ústavu na ţádost rodičů. K tomu, aby byla zachována platnost rozhodnutí o předpěstounské péči je třeba, do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájit podáním návrhu řízení o svěření dítěte do pěstounské péče (§ 45b zákona o rodině). Od 1. června 2006 byla právní úprava pěstounské péče doplněna ještě o novou speciální úpravu, která by měla umoţnit řadě dětí ještě rychlejší cestu do náhradní rodiny, a to pěstounskou péči na přechodnou dobu. Soud podle této nové úpravy můţe na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám na dobu: a) po kterou nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat (z důvodu zdravotních, výkonu trestu odnětí svobody a dalších), b) po jejímţ uplynutí lze podle § 68a zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, (souhlas s osvojením lze dát nejdříve šest týdnů po porodu, jde tedy o odloţené novorozence, u kterých se čeká na souhlas rodičů s osvojením, kteří nejsou umístěni do předadopční nebo předpěstounské péče), c) do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení (§ 68 zákona o rodině). Zde se jedná o děti: 1. zpravidla do jednoho roku věku, o které rodiče neprojevili po dobu dvou měsíců od narození ţádný zájem, a soud zkoumá, zda jim v projevení zájmu nebránila zvláštní překáţka, 2. u kterých soud zkoumá, zda rodiče po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, ţe dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyţivovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých moţností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. V případech uvedených pod písmeny b) a c) tak soud činí předběţným opatřením. Pěstounem na přechodnou dobu se můţe stát ten, kdo je před svěřením dítěte zařazen do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu. Proces odborného posouzení před zařazením do evidence je velmi podobný jako u osvojení a „klasické“ pěstounské péče, předpokládá se o něco rozsáhlejší příprava na přijetí dítěte. Rozhodnutí stát se pěstounem na přechodnou dobu můţe být takové, ţe se ţadatel chce vědomě postarat takto jednorázově o jedno dítě anebo lze tuto pomoc dětem opakovat a přijímat děti další. Pro jednorázovou pomoc dětem se také mohou rozhodnout ţadatelé o osvojení a pěstounskou péči, u kterých budou mít posouzení a přípravy větší rozsah, vyplývající z charakteru pěstounské péče na přechodnou dobu.
9
4.4. Poručenství Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, ţe: rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a tedy nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti). Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Ustanovený poručník můţe, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, má on i dítě nárok na stejné hmotné zabezpečení jako pěstoun. Pokud je dítě nejprve umístěno v pěstounské péči, v jejímţ průběhu dojde ke změně podmínek, například rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, mohou být stávající pěstouni ustanoveni poručníky. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem. Výkon funkce poručníka je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobních záleţitostí. Poručník podává soudu zprávy o poručenci, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyţaduje schválení soudem. 4.5. Další forma pomoci - hostitelská péče Další formou pomoci dětem ţijícím v ústavní péči nikoliv však institutem náhradní rodinné péče je tzv.“hostitelská péče“. Ředitel ústavního zařízení můţe po předchozím písemném souhlasu úřadu obce s rozšířenou působností, který je opatrovníkem dítěte, povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně prázdninový) pobyt mimo ústavní zařízení i u jiných osob neţ u rodičů a příbuzných. Při této formě péče se zpravidla nepředpokládá moţnost trvalého umístění dítěte v „hostitelské“ rodině. Příslušný úřad před vydáním souhlasu zkoumá rodinné a sociální prostředí, v němţ bude dítě pobývat. Zpravidla si vyţádá u krajského úřadu odborné posouzení osob, které o poskytování „hostitelské péče“ ţádají. Bylo-li dítě umístěno v ústavním zařízení na základě ţádosti svých rodičů či zákonných zástupců, nelze tuto formu pomoci povolit bez jejich písemného souhlasu. Tato forma pomoci je vhodná především pro děti, které dlouhodobě ţijí v ústavní péči. Jsou to děti převáţně starší, děti s různými výchovnými nebo zdravotními problémy, děti odlišného etnika, sourozenecké skupiny apod. Na straně zájemců o poskytování „hostitelské péče“ jsou v mnoha případech velmi zkreslené představy o tom, jakým dětem má být poskytována a v čem by tato pomoc měla spočívat. Má-li být tato pomoc ku prospěchu dítěte, musí být poskytována odborně, dlouhodobě a s velkou citlivostí. Ţadatelé by měli úzce spolupracovat s odborníky a měli by být na poskytování této pomoci velmi dobře připraveni. 4.6 Opatrovník Opatrovnictví není institut náhradní rodinné péče. Soud ustanovuje dítěti opatrovníka v případě střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchţ rodičů navzájem, dále v případě ohroţení majetkových zájmů dítěte, omezení rodičovské zodpovědnosti, řízení o osvojení nebo v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba. Opatrovníkem lze ustanovit i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.
10
5. HLEDÁME NOVÉ RODINY PRO DĚTI Kaţdá nová rodina má být nalezena a vybrána ku prospěchu dítěte. Nároky na všechny, kteří pečují a vychovávají děti, jsou stejné. K povinnostem osvojitelů a pěstounů však přibývají ještě další. Proto bychom Vás chtěli upozornit na několik důleţitých okolností: Vaše důvody k přijetí dítěte by měly vycházet z jasné, osobní motivace (vnitřního přesvědčení). Vaše zaměstnání by mělo stabilně umoţňovat finančně zajistit dítě a rodinu (v případě pěstounství spolu s dávkami pěstounské péče). Pracovní vytíţenost by měla být taková, abyste měli dostatek času na výchovu dítěte (zpočátku je nutné, aby jeden z rodičů mohl zůstat s dítětem doma a přizpůsobit svůj ţivot jeho potřebám). Vaše bytová situace by měla odpovídat potřebám dítěte. Měli byste se cítit duševně i fyzicky schopni vychovat dítě. Váš věk by měl odpovídat přirozenému poměru mezi rodiči a dítětem (platí pro osvojitele). Nejdůleţitější podmínkou, aby se dítě zdárně vyvíjelo, je zajistit mu stabilní rodinné zázemí (nebo bezpečné přechodné rodinné zázemí). Měli byste být schopni vţít se do cítění a světa dítěte, být přizpůsobiví, tolerantní, laskaví a otevření. Měli byste být schopni otevřeně komunikovat s odborníky a nebát se jich zeptat na názor či radu. Osvojiteli a pěstouny se mohou stát také: osoby osamělé osoby ţijící v partnerském svazku bez uzavření manţelství osoby, které mohou mít vlastní děti rodiny s vlastními dětmi rodiny s dalšími dětmi přijatými do náhradní rodinné péče osoby ve středním věku, které mají přiměřené představy věku dítěte, které chtějí do péče přijmout osoby se zdravotními problémy, pokud jejich zdravotní stav má dobrou prognosu a nijak neomezuje jejich pečovatelské a výchovné schopnosti. 6. OBDOBÍ ÚVAH A ROZHODOVÁNÍ PŘED PŘIJETÍM DÍTĚTE Nyní bychom se rádi pozastavili a seznámili Vás s určitými otázkami či nejistotami, o nichţ se domníváme, ţe mohou nastat před přijetím dítěte. Období vnitřního rozhodnutí Jistě se všichni shodneme na tom, ţe toto období je velice důleţité a mělo by být proto náleţitě zváţeno. Dobrou radou a snad jiţ známou pravdou je, ţe budoucím rodičům odborníci doporučují hovořit o svém úmyslu především v širší rodině. Je totiţ velice potřebné, aby budoucí sourozenci, babičky a dědečkové, synovci, neteře a další příbuzní přijali toto dítě zcela za své. To samé platí u pěstounské péče včetně pěstounské péče na dobu přechodnou. Toto doporučení byste měli mít stále na zřeteli. Konečné rozhodnutí však ponechme kaţdému z Vás, Vašemu srdci, mysli, touze, schopnosti pomáhat. Vy budete ti, kteří budou denně s dítětem, kteří s ním budou proţívat dobré i zlé. Vy s ním spojíte svůj ţivot.
11
Proto se nyní pokuste zamyslet se nad svým ţivotem a sami sebe se zeptat: mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a? jsem tolerantní a otevřený/á druhým? budou mi stačit finanční prostředky? co se mi v ţivotě podařilo, co jsem dokázal/a? co se mi nepovedlo, co mi schází? jaké bylo moje dětství? jaké jsou mé partnerské vztahy? mé manţelství? jsem ochoten/a se vzdát svého pohodlí? jsem opravdu schopen/a věnovat se plně dítěti? jsem ochoten/a se přizpůsobit? věřím, ţe přesvědčím okolí, ţe toto rozhodnutí je správné? nebude pro mě dítě překáţkou v profesní dráze? dovedu si představit, co obnáší výchova dítěte? dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být? dovedu posoudit, jaké dítě bych opravdu nedokázal/a vychovávat? mohu upřímně říci, čím mohu být pro dítě prospěšný/á? budu schopen přijmout minulost dítěte? budu umět porozumět jeho pocitům? budu mít odvahu s ním opakovaně hovořit o jeho minulosti a původní rodině? Na některá z uvedených otázek nenajdete hned jasnou odpověď. Některé z nich budou pro Vás námětem k dalším úvahám a rozhovorům s blízkými a odborníky, kteří Vás budou dalším obdobím provázet. 7. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OSVOJENÍ A PĚSTOUNSKÉ PÉČE Podávání ţádostí Jestliţe jste se jiţ rozhodli, ţe přijmete dítě do své péče, musíte nejprve poţádat o zařazení do evidence ţadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. K zařazování do evidence nedochází v případech, kdy jste se rozhodli přijmout konkrétní dítě. V těchto případech k Vašemu posuzování dochází aţ v průběhu soudního řízení o svěření dítěte do péče, které se zahájí na základě Vámi podaného návrhu. Ţádosti přijímá sociální odbor úřadu obce s rozšířenou působností v místě Vašeho trvalého bydliště (v případě manţelů v místě trvalého bydliště jednoho z nich). Seznam obcí s rozšířenou působností uvádíme na konci této broţurky. Na úřadu získáte formulář (tiskopis) ţádosti, ke které je třeba připojit další doklady: doklad o státním občanství nebo o povolení k trvalému pobytu na území ČR (v případě cizinců doklad o hlášení k pobytu na území ČR po dobu nejméně 365 dnů), zprávu o zdravotním stavu, údaje o ekonomických a sociálních poměrech a další potřebné doklady (§ 21 zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Zákonem nejsou stanoveny jednotné formuláře (tiskopisy), kaţdý úřad má proto vytvořeny své formuláře. Zároveň však úřad nemůţe odmítnout přijetí ţádosti, která není podána na formuláři, který si tento úřad vytvořil. Máte právo na přijetí Vaší písemné ţádosti a její vyřízení písemným rozhodnutím. Podmínkou dle zákona o sociálně-právní ochraně je, ţe ţadatelé k ţádosti připojí také svůj písemný souhlas s tím, ţe orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn o nich zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a zároveň kdykoliv ověřit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností. Ţadatelé přikládají téţ souhlas se svou účastí na přípravě k přijetí dítěte do rodiny (povinný kurz). 12
Pracovnice úřadu, která má na starost náhradní rodinnou péči, Vás doma navštíví za účelem sociálního šetření. Vyţádá si zároveň Váš opis z evidence Rejstříku trestů a neshledá-li závaţné nedostatky, postoupí kompletní dokumentaci, včetně vyjádření úřadu, k odbornému posouzení a dalšímu řešení příslušnému krajskému úřadu či Magistrátu hl.m. Prahy. Odborné posuzování U ţadatelů o náhradní rodinnou péči se posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, bezúhonnost, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k podání ţádosti, stabilita partnerského vztahu a prostředí v rodině. Zjišťuje se i postoj ostatních členů rodiny k přijetí dítěte. Součástí odborného posouzení je také zhodnocení přípravy na přijetí dítěte do rodiny. Přípravné kurzy pro budoucí náhradní rodiče zajišťuje příslušný příslušnému krajský úřad či Magistrát hl.m. Prahy. Posláním kurzů je poskytnout Vám, budoucím náhradním rodičům, potřebné vědomosti o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci a potřebách dětí ţijících mimo vlastní rodinu a umoţnit Vám ujasnit si představy o tom, jaké dítě můţete do své péče přijmout. V rámci příprav budete mít příleţitost setkat se s odborníky z praxe a hovořit s nimi o tom, co Vás zajímá. Také byste se měli setkávat s osvojiteli a pěstouny, kteří jiţ o přijaté děti pečují a mohou Vám předat své osobní zkušenosti s náhradní rodinnou péčí a zodpovědět Vaše dotazy. Na základě odborného posouzení vydá příslušný krajský úřad nebo Magistrát hl.m. Prahy rozhodnutí o Vašem zařazení nebo nezařazení do evidence ţadatelů o náhradní rodinnou péči. Jedná se o rozhodování v reţimu správního řízení, coţ znamená, ţe v případě Vašeho nesouhlasu s výsledkem rozhodnutí, máte moţnost podat odvolání. (Poznámka: ţádost lze v průběhu jejího vyřizování podle aktuální situace písemně přerušit, případně zrušit.) 8. OBDOBÍ OČEKÁVÁNÍ Pro mnohé z Vás můţe být toto období nelehké a také můţe trvat různě dlouho. V současné době je méně dětí, které mohou být osvojeny a více těch, které mohou být svěřeny do pěstounské péče. Zájemců o osvojení je však naopak více, neţli zájemců o pěstounskou péči. Buďte trpěliví a tolerantní k těm, s nimiţ jste byli v kontaktu; měli jste moţnost poznat jejich práci a získat k nim důvěru. Na jejich posouzení a odpovědnosti nyní závisí výběr nejvhodnější rodiny pro konkrétní dítě. Tento čas očekávání můţete naplnit přípravami na svou budoucí roli a současně se věnovat sami sobě, partnerovi, přátelům, rodině, svým zájmům a zálibám. Kromě toho, ţe si dovedete představit, kde bude mít Vaše dítě postýlku, jaké mu vyberete oblečení, na jaké obrázky se bude dívat, jak si budete společně hrát a povídat, pokusme se nalézt společně další moţnosti, jak tento čas vyuţít. Velice dobrou zkušeností pro Vás budoucí rodiče můţe být seznámení s rodinou, která jiţ obdobně dítě přijala. Existuje řada neziskových organizací, které zajišťují kluby osvojitelských a pěstounských rodin, které můţete vyhledat a seznámit se s jejich programem. Tuto dobu můţete také vyuţít ke vzdělávání a přípravě na novou roli rodičů. Existuje jiţ dostatek odborné literatury, která Vás můţe v mnohém inspirovat. (Seznam doporučené literatury uvádíme na konci broţurky). Na závěr této kapitoly bychom Vám rádi dali ještě jednu radu: Úspěšné přijetí dítěte a jeho další harmonický vývoj bude velmi záleţet na tom, jak budete připraveni na novou situaci. V jakém prostředí bude dítě vyrůstat, jaká bude atmosféra Vaší rodiny, jak se budete cítit především Vy, a v jaké budete kondici. Proto neváhejte a dělejte vše, co je Vám milé, ať získáte dostatek energie a duševní pohody, kterou pak snadno předáte svému dítěti.
13
9. DÍTĚTI JE VYBÍRÁNA NEJVHODNĚJŠÍ RODINA Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí základním pravidlem: Vţdy je dítěti vybírána taková rodina, která je připravena přijmout dítě právě takové, jaké je. To znamená: se všemi jeho radostmi a starostmi, se všemi jeho přednostmi, ale také riziky ve vývoji, s jeho minulostí, s jeho osobní i rodinnou anamnesou, s důsledky jeho pobytu v ústavním zařízení nebo nefungující rodině, s existencí jeho původních rodičů a sourozenců v případě pěstounské péče i s případnou účastí rodičů dítěte nebo jiných příbuzných na jeho další výchově. Výběr rodiny pro konkrétní dítě závisí především na míře nároků, poţadavků, toleranci a sociálně-psychologickém posouzení ţadatelů. Jedná se o velice závaţné rozhodnutí, proto se ho účastní odborníci na náhradní rodinnou péči z různých profesí. Zejména jde o odborníky z oboru pediatrie, psychologie, pedagogiky, práva a posudkového lékařství, zástupce školských, zdravotnických a sociálních zařízení pro výkon ústavní výchovy, zaměstnance krajského úřadu (Magistrátu hl.m. Prahy), pracující na úseku sociálně-právní ochrany. Na krajských úřadech (Magistrátu hl.m. Prahy) jsou tito odborníci jmenováni hejtmanem nebo primátorem do poradního sboru. Poradní sbor se schází přibliţně jedenkrát měsíčně a podle potřeby i častěji. Jeho úkolem je doporučit ke konkrétnímu dítěti nejvhodnější rodinu. Aţ budete vybráni, krajský úřad Vás vyzve k seznámení se s dokumentací dítěte. Sdělí Vám všechny známé informace týkající se dosavadního ţivota dítěte a jeho rodiny, jeho právní situace a zdravotního i psychického stavu. Poté budete mít dostatek času vyjádřit své názory a pocity a dobře si promyslet, zda chcete s dítětem navázat kontakt. 10. NAVAZOVÁNÍ KONTAKTU S DÍTĚTEM V případě, ţe projevíte skutečný zájem a touhu konkrétní dítě navštívit, bude Vám domluveno, kdy a kam se máte dostavit. První návštěva za dítětem je velmi důleţitá, dobře se na ni připravte. Rovněţ si připravte otázky pro ředitele zařízení, lékaře nebo vychovatele, s nimiţ se setkáte. Vţdyť to jsou právě Ti, kteří v současné době o Vaše dítě osobně pečují a znají je. Další kontakt se bude odvíjet zcela individuálně, bude záleţet na dítěti, na Vás, ale také na dohodě s vedením zařízení. U kojenců zpravidla nebývá s navazováním kontaktu ţádný problém. Pouze pokud jde o dítě s váţnějším zdravotním stavem, je někdy třeba, abyste se pod vedením zdravotního odborného personálu naučili s děťátkem zacházet a pečovat o něj. Většina kojeneckých ústavů a některá dětská centra mají v takovém případě moţnost Vám poskytnout v jejich zařízení i několikadenní pobyt, abyste se všem praktikám péče o takové dítě v klidu naučili. U starších dětí to bývá sloţitější. Měli byste být připraveni respektovat pochopitelnou počáteční nedůvěru na straně dítěte, mít dostatek trpělivosti, jestliţe je dítě nesmělé, odtaţité. Zkuste si vţdy představit, co asi do té doby zaţilo, kolik vychovatelů se v jeho ţivotě vystřídalo - proč by tedy mělo hned důvěřovat zrovna Vám? Netlačte na něj, nevnucujte se mu, nechte mu čas, který potřebuje. Jen tak můţe být vytvořena oboustranná náklonnost, která pomůţe dítěti snáze přejít ze zařízení do Vaší rodiny bez problémů. Kontakt s dítětem můţe probíhat v zařízení, ale i mimo něj. Zpočátku si můţete dítě brát na vycházky, a jakmile to půjde, můţe k Vám být uvolněno třeba i na víkend nebo prodlouţený 14
pobyt. O pobytu dítěte mimo zařízení rozhoduje ředitel zařízení po předchozím písemném souhlasu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 11. VZNIKÁ NOVÁ RODINA Nové vztahy jsou závaţným zásahem do ţivota dětí i nových rodin. Proto je v případě osvojení zákonem zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. předadopční péče k adaptaci dítěte a ţadatelů na novou situaci. V tomto období je moţné ověřit a zváţit, zda jsou naplněny předpoklady pro vytvoření úspěšného a skutečně pevného vztahu mezi dítětem a Vaší novou rodinou. Účelem tzv. předpěstounské péče konstituované rozhodnutím obecního úřadu s rozšířenou působností je zejména finanční zabezpečení dítěte a budoucího pěstouna do doby pravomocného rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče. Nové souţití Nyní jste jiţ se svým dítětem, patříte jeden druhému, stali jste se novými (náhradními) rodiči! Váš sen, touha a očekávání se staly skutečností. Jste pozorováni okolím se směsí uznání, ale i zvědavosti jak to všechno dopadne? Ve Vašem ţivotě nastala změna, přijali jste novou roli. Zpočátku se výrazně změní chod a rytmus Vaší domácnosti. Změní se i Vaše finanční situace a způsob vyuţívání osobního volna. O to důleţitější je podpora Vašeho nejbliţšího rodinného okolí: rodičů, prarodičů, dětí a blízkých přátel, kteří s Vámi budou sdílet novou situaci. Proces sbliţování, zvykání si, přijetí a zvládnutí této skutečnosti je náročný a dlouhodobý. Především jste to Vy a Vaše rodina, která dítě ovlivňuje a vychovává, i kdyţ je zřejmé, ţe není zanedbatelná ani genetická výbava dítěte, jeho schopnosti, moţnosti a zkušenosti z předchozího období. Proto bychom se snad uţ jen ve stručnosti chtěli zmínit o případných obtíţích, které mohou nastat po převzetí dítěte. Měli byste je znát, měli byste na ně být připraveni, neměli byste je podceňovat, ale neměli byste se jich ani obávat. Pokud ţijete v partnerském vztahu, nikdy nezapomeňte, ţe nejste jen rodiče. Nikdy nesmíte ztratit partnerskou identitu, kvůli povinnostem a starostem o děti. I kdyţ nezvládnete všechno dokonale, pro děti jste větším přínosem jako radostní a milující rodiče, neţ jako vyčerpaní perfekcionisté. Připravte se, ţe vyřizování všech formalit, soudních a úředních záleţitostí, uplatňování nároků na čerpání dávek apod. bude v tomto období pro Vaši nově vzniklou rodinu poměrně náročné. Dítě a starosti o něj Vás zcela pochopitelně pohltí, proto vyuţijte pomoci a důvěřujte Vaší sociální pracovnici, která Vás celým tímto procesem provede. 12. ZTRÁTA ZNÁMÉHO PROSTŘEDÍ Problémy mohou nastat především u dětí starších, u nichţ hraje roli zejména skutečnost, ţe dítě většinou vyrůstalo v jiném neţ rodinném prostředí. Zkušenosti ukazují, ţe je zpočátku velice důleţité, abyste zvolili vhodný způsob, jak připravit a seznámit dítě s novým prostředím, se členy jeho nové rodiny. To samozřejmě předpokládá se všemi doma předem probrat situaci dítěte a dohodnout si určitá pravidla chování. Změna prostředí pro dítě především znamená, ţe se musí rozloučit se “svými” lidmi, na které bylo doposud zvyklé, s určitými denními návyky a zaběhlými způsoby chování. Jistě jiţ v minulosti zaţilo nějaké zklamání, ztrátu někoho blízkého, pocit neúspěchu a zoufalství. Má prostě strach z toho, co přijde nyní. Bude ho mít někdo rád? Většinou se bude projevovat tak, ţe Vás neopustí ani na chvíli, bude vyţadovat Vaši ustavičnou pozornost a zájem, budete muset být stále na blízku. Občas můţe být i agresivní vůči jiným dětem, bude rozbíjet hračky, moţná bude i zlé. Měli byste vědět, ţe tímto svým negativním počínáním dítě vyjadřuje strach - samo o sebe, o svou budoucnost, ale i o Vás, o Vaši pozornost a lásku. 15
Dítě, které ţije ve skupině jiných dětí a je vychováváno střídajícími se „tetami“, se řídí nepsanými pravidly, která mohou být velmi odlišná od těch, na jaká jsme zvyklí z rodinného prostředí. Od samého počátku Vašeho souţití byste však měli jasně a velmi pečlivě vymezit určitá pravidla chování, aby bylo jednoduše srozumitelné, co je přijímáno, co chváleno a co je odmítáno. Měli byste mít vţdy dostatek času věnovat se dítěti, snaţit se mu porozumět, nezapomínat na pohlazení, ujištění, ţe jste nablízku. Dítě potřebuje nejen čas, ale i trpělivost, jasné a laskavé zacházení, neţ opět získá ztracenou důvěru, neţ se zahojí všechny jizvy a zklamání. Pokud určité problémy trvají dlouhou dobu a Vy budete mít pocit, ţe sami situaci nezvládáte příliš dobře, obraťte se na odborníky, kteří Vám pomohou. Je nás doma čím dál víc… V rodině, kde uţ děti ţijí, a to bez ohledu na to, zda vlastní či přijaté, je potřeba se zamyslet ještě nad dalšími aspekty. Nové dítě ovlivní totiţ ţivot celé rodiny a zamíchá sourozeneckou konstelací. Proto se obecně doporučuje, aby přijaté dítě v rodině bylo nejmladší. A také je vhodné se rozhodnout, zda by se lépe mezi sourozence hodil hoch či holčička, nebo zda na pohlaví nezáleţí. Dětem, které jiţ v rodině ţijí, přibudou přijetím dalšího dítěte některé povinnosti a omezení. Zároveň ovšem získají dalšího sourozence a díky tomu i mnoho pozitivního. Před příchodem dalšího dítěte je potřeba získat souhlas všech dětí, které v rodině uţ ţijí (i kdyţ některé děti, obzvlášť dospívající, dávají souhlas víc neţ váhavě). Menší děti se snadno začínají těšit na dalšího kamaráda. V tom obvykle problém nebývá. Spíše je potřeba se připravit na dobu po převzetí dítěte. Pokud se dá uţ s novým dítětem komunikovat, je třeba ho seznámit s nepsanými pravidly, která se v rodině dodrţují. Dítě, které přichází z ústavu, je zvyklé na úplně jiné kulturní prostředí a některé věci, které v rodinách jsou běţné, prostě nezná. Opravdu ho řada věcí nenapadne. V této době je také potřeba věnovat zvláštní pozornost dítěti, které uţ v rodině ţije a je věkově nejblíţe přijatému dítěti. Pro toto dítě je nejtěţší vyrovnat se s konkurencí nového dítěte; potřebuje více ujištění neţ dřív, ţe rodiče ho pořád mají rádi a na řešení jeho problémů si najdou vţdycky čas. Praktické je, kdyţ nové dítě není hozeno do klubka sourozenců, ale má moţnost dělat nějakou činnost pouze s jedním sourozencem a jindy zase s někým jiným. Při společných záţitcích se vztahy rychleji navazují. 13. DĚTI JINÉHO ETNIKA Nejčastěji se u nás jedná o děti romské a vietnamské. Z přijetí dětí zejména romského původu panují mezi ţadateli značné obavy. V některých případech se týkají připisované „temperamentní“ povahy, častěji však jde o strach z toho, zda etnicky odlišné dítě přijme širší rodina a okolí. Někteří ţadatelé naopak zvaţují přijmout romské či tzv. poloromské dítě z důvodu, aby si zkrátili dobu čekání. Přijmeme-li do rodiny etnicky odlišné dítě, bereme na sebe závazek o to důkladněji pracovat na budování jeho identity a dělat vše proto, aby si váţilo samo sebe právě takového, jaké je. Pro své okolí se také my stáváme etnicky smíšenou rodinou. Uvědomte si však, ţe prakticky neexistuje poloromské dítě bez neviditelných znaků jiného etnika, jak je někdy poţadováno. V dospívání na něm jeho romství vidět bude. Stejně jako o jeho minulosti a biologické rodině, s etnicky odlišným dítětem musíme být od začátku připraveni mluvit o jeho původu a začlenit jej přirozeně do jeho osobní identity. K tomu nám velmi pomůţe, máme-li dostatek vědomostí o kultuře, z níţ k nám přichází. Najdeme-li si v ní „to své“, co se nám osobně líbí, ať uţ je to hudba, řeč, pohádky, krásy země původu či kulturní zvyky, máme zpola vyhráno. V ideálním případě se nám podaří nalézt přátelství s rodinou stejné kultury, a pokud ne, je velmi důleţité, aby dítě mělo moţnost pravidelně se setkávat s dalšími dětmi téhoţ původu, ţijícími v náhradních rodinách. Vyuţijte moţností, které nabízejí některé organizace pracující v oblasti náhradní rodinné péče: kluby pěstounských/adoptivních rodin, vzdělávací semináře, společné prázdninové pobyty. 16
14. KAŢDÉ DÍTĚ HLEDÁ SVŮJ PŮVOD, POTŘEBUJE ZNÁT SVÉ KOŘENY! Velmi kritickým obdobím, které je u mnoha dětí shodné, tedy i v nových rodinách, je hledání svého původu, své identity. Kaţdý z nás jistě někdy pátral ve své minulosti, chtěl poznat historii své rodiny, dozvědět se o svých předcích, o jejich charakterech, vlastnostech a schopnostech. Klademe si otázky jaký je náš původ, odkud pocházíme, po kom jsme, ke komu patříme? Tyto otázky jsou o to důleţitější pro děti, které ţijí v náhradních rodinách. Budou chtít vědět, kde se narodily, jaké bylo jejich dětství a proč je někdo nechtěl. Nyní to musíte být Vy, noví rodiče, kdo jim v pravý čas, vhodnou a citlivou formou objasní záhady minulosti. Měli byste to udělat dříve, neţ se samy začnou ptát a být připraveni trpělivě zodpovídat všechny otázky. Je pochopitelné, ţe kaţdé věkové období potřebuje různé přístupy. Proto byste měli zvolit vhodný způsob, odpovídající věku a přiměřenou formou hovořit s dítětem o jeho dětství a původu. Tuto historii byste měli vţdy stejným způsobem opakovat, seznámit s ní nejbliţší osoby a příbuzné, aby nebyli zaskočeni a vţdy věděli, co říci dítěti, aţ samo začne pátrat a přesvědčovat se, zda jste mu řekli pravdu. Nikdy však byste neměli toto sdělení měnit, pouze přidávat další fakta (s ohledem na věk, moţnosti a touhu dítěte znát o sobě vše). Snaţte se předcházet dopadům nešťastných náhod, někdy i zlého úmyslu okolí. Nezodpovězené, zamlčené a nepravdivé výmluvy mohou pouze uškodit vývoji Vašeho dítěte, můţe se náhle a zcela vytratit Vámi vytvářené zázemí, naděje, důvěra a láska. Také tuto otázku, kdy a jakým způsobem začít hovořit o původu dítěte, Vám pomohou zodpovědět zkušení psychologové, lékaři nebo sociální pracovnice. Dovolte, abychom pouţili velice výstiţně formulovanou úvahu pana profesora Zdeňka Matějčka, který říká: “Není hlas krve. Dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky chová. Adoptivní rodiče, pěstouni, či jiní vychovatelé dítěte v náhradní rodinné péči jsou psychologicky pravými rodiči, jestliţe skutečně za své dítě přijímají.” (Tento úryvek je vybrán z broţury pana profesora “Co řekneme osvojenému dítěti”, Praha 1982). 15. ZÁVĚREM Šedivá je kaţdá teorie, ale zelený je strom ţivota! Zabývali jsme se pouze hlavními okruhy problémů, které souvisejí s tímto rozsáhlým tématem. Budete postaveni před spoustu nezodpovězených otázek, na které budete muset sami hledat odpověď. Neváhejte a jednejte tak, jak jednají všichni ostatní rodiče v obtíţných situacích - ptejte se přátel, odborníků, těch, kterým důvěřujete. Vţdyť i oni se od podobných lidí, jako jste Vy, mnohému učí - a dobré poznatky a zkušenosti předávají dál. Těm, kteří přijdou po Vás.
17
Přílohy Příloha 1 - Legislativa pro náhradní rodinnou péči Náhradní rodinná péče je upravena zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Z dalších významných zákonů, které upravují také situace rodin s dětmi přijatými do náhradní rodinné péče, uvádíme: Dávky pěstounské péče upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Částky ţivotního minima, z nichţ se vychází při výpočtu dávek pěstounské péče, upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. -----------------------------------Peněţitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/1006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. -----------------------------------Příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. -----------------------------------Příspěvek na péči (pro osoby závislé na péči z důvodu zdravotního handicapu) upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. -----------------------------------Zápočet péče pro účely důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. -----------------------------------Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tyto předpisy upravují institut mimořádných výhod pro zdravotně postiţené a dávky pro zdravotně postiţené (příspěvky na pomůcky, na provoz motorového vozidla, na individuální dopravu). ----------------------------------Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění předpisů pozdějších, upravuje mj. posuzování zdravotního stavu pro účely dávek. Další důleţité předpisy: Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve zněné pozdějších předpisů. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů. Zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
18
Příloha 2 - Statistické údaje o dětech v ústavní péči a v náhradní rodinné péči Počty dětí v ústavních zařízeních (resort MPSV, MŠMT, MZ): Celkový počet dětí, které jsou v ústavních zařízeních umístěny na základě rozhodnutí soudu (ústavní výchova, ochranná výchova) je 8989 dětí (k 31. 12. 2009 - zdroj MPSV) – zbývající počet dětí je v ústavních zařízeních umístěn na základě ţádosti zákonných zástupců (většinou se jedná o děti se zdravotním postiţením v zařízeních sociálních sluţeb). zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do 3 let) – ke konci roku 2009 umístěno 1391 dětí (zdroj UZIS) školská zařízení (dětské domovy, výchovné ústavy, diagnostické ústavy) – umístěno 7878 dětí k 31.10.2009 (zdroj Český statistický úřad) v domovech pro osoby se zdravotním postiţením – umístěno v týdenním či celoročním pobytu 1107 dětí k 31.12.2009 (zdroj. předběţné výsledky šetření MPSV k 31.12.2009) Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let - rok 2009 (v závorce v tabulce srovnání s rokem 2008), zdroj Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky zařízení kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let
počet zařízení 34 zařízení (v roce 2008 33)
kapacita lůţek
umístěno
1818 lůţek (v roce 2008 1871)
1391 dětí (v roce 2008 1418)
v průběhu roku 2009 přijato 1966 dětí (v roce 2008 1981)
19
Délka pobytu dětí v KÚ nebo DD do tří let věku u dětí propuštěných v roce 2009 do adopce: 1. se souhlasem rodičů 67dětí do dvou měsíců 140 dětí dva aţ šest měsíců 34 dětí půl roku aţ rok 25 dětí déle neţ jeden rok 2. pro soudem uznaný nezájem rodičů 14 dětí dva aţ šest měsíců 54 dětí půl roku aţ rok 69 dětí déle neţ jeden rok 3. pro zbavení rodičovských práv 5 dětí půl roku aţ rok 25 dětí déle neţ jeden rok Délka pobytu dětí v KÚ nebo DD do tří let věku u dětí propuštěných v roce 2009 do jiných forem náhradní rodinné péče: 6 dětí do dvou měsíců 11 dětí dva aţ šest měsíců 58 dětí půl roku aţ rok 141 dětí déle neţ jeden rok Více neţ jedna čtvrtina propuštěných dětí strávila v kojeneckém ústavu nebo dětském domově pro děti do tří let věku déle neţ rok ! ---------------------------------------------------------
20
Dětské domovy, výchovné ústavy a diagnostické ústavy stav k 31.10.2009, (čísla v závorkách jsou z roku 2008) zdroj web Českého statistického úřadu zařízení
celkem
počet ústavů
počet dětí
229 7878 (232) (7820) dětský domov 151 4704 (155) (4739) dětský domov 31 787 se školou (29) (742) výchovný ústav 33 1534 (34) (1546) diagnostický 14 853 ústav (14) (793) ----------------------------------------------------------
předškoláci (od tří let) 507 (462) 426 (409) 5 (1) 41 (34) 35 (18)
děti plnící povinnou školní docházku 4081 (4131) 2920 (2985) 704 (667) 28 (56) 429 (423)
děti po ukončení povinné školní docházky 3290 (3227) 1358 (1345) 78 (74) 1465 (1456) 389 (352)
Počet dětí ţijících v pěstounské a poručenské péči (včetně dětí v pěstounské či poručenské péči u prarodičů nebo jiných příbuzných či blízkých osob) (zdroj: MPSV): 8269 dětí k 31.12.2009 Počet pěstounských rodin: 5744 rodin k 1.1.2009 (z toho 3290 prarodiče, 1063 jiný příbuzný, 2068 cizí)
21
Příloha 3 - Doporučená literatura AINSWORTH, Mary, et al. Patterns of Attachment : A Psychological Study of the Strange Situation. Hillsdale, NJ : Erlbaum, 1978. 391 s. ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině. Praha : Portál, 2001. 119 s. BOWLBY, John. A secure base: clinical applications of attachment theory. London : Routledge, 2005. 204 s. BOWLBY, John; AINSWORTH, Mary. Child care and the growth of love. Harmondsworth : Penguin Books, 1965. 254 s. BOWLBY, John. Maternal Care and Mental Health. Northvale, N.J. ; London : Jason Aronson, 1995. 194 s. BOWLBY, John. The making and breaking of affectional bonds. London : Routledge, 2005. 212 s. BOWLBY, John. Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha : Portál, 2010. 356 s. BŘEZINOVÁ, Taťána. Marika píše Vincimu: osudy a příběhy dětí vyrůstajících v dětských domovech. Praha: Návrat domů, 2007. 129 s. BŘEZINOVÁ, Taťána. Tři holčičky na římse: osudy a příběhy dětí vyrůstajících mimo rodinu. Praha: Návrat domů, 2006. 150 s. BUBLEOVÁ, Věduna; BENEŠOVÁ, Lucie. Hledáme nové rodiče. Praha : Středisko náhradní rodinné péče, 2001. 24 s. BUBLEOVÁ, Věduna, et al. Pěstouni mají právo na sluţby: Praktický průvodce pro náhradní rodinnou péči. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2007. 241 s. FRANTÍKOVÁ, Jana. Dospívající dítě v náhradní rodině. Praha : Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008. 40 s. GABRIEL, Zbyněk; NOVÁK, Tomáš. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha: Grada, 2008. 144 s. JANÁKOVÁ, Ludmila. Dary se přece nevracejí :příběh atypické pěstounské rodiny. Praha: Triton, 2007, 189 s. JOHNSON, Toni Cavanagh. Děti a sexualita: Porozumění přirozeným a problémovým projevům. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008. 44 s. JOY, Deborah Berry. Benjamin Bear Gets a New Family. Chicago: ADAMS Press, 1988. JOY, Deborah Berry. Henry the Hermit Crab: A Storybook – Work for Children with Attachment Issues. 1998. JOYEUX, Henri. Mami, jak přijde dítě na svět?. Praha: Portál, 1994. 47 s. KENT, Jack. There’s No Such Thing as a DRAGON. Bradfield: Happy Cat Book, 1996. 32 s. KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008. 48 s. KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 1992. 139 s. KOLUCHOVÁ, Jarmila. Diagnostika a reparabilita psychické deprivace. Praha: SPN, 1987. 139 s. KOLUCHOVÁ, Jarmila; MATĚJČEK, Zdeněk. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. 155 s. KONEČNÁ, Hana. Na cestě za dítětem: dvě malá křídla. Praha: Galén, 2009. 296 s. KOPTA, Pavel. Vyuţití arteterapie v náhradní rodině. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008, 40 s. KOVAŘÍK, Jiří, et al. Náhradní rodinná péče v praxi. Praha : Portál, 2004. 167 s. LANGMEIER, Josef; MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974. 397 s. MARHOUNOVÁ, Jana; STÝBLOVÁ, Marie. Osvojené dítě. Praha: Mona, 1982. 89 s. MATEJ, Vladislav, et al. Profesionálny rodič, alebo guľatá kocka. Bratislva: Občianske zdruţenie Návrat, 2000. 78 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 2008. 108 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí?. Praha: Portál, 2007. 143 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Co řekneme osvojenému dítěti?. Praha: Práce, 1986. 7 s. 22
MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres: vybrané kapitoly z prevence psychické zátěţe u dětí. Praha: Galén, 1994. 214 s. MATĚJČEK, Zdeněk; DYTRYCH, Zdeněk. Krizová situace v rodině očima dítěte: dětská závist ţárlivost, nevěra a rozvod - nový partner v rodině, nevlastní sourozenci - vzpomínky z dětství. Praha: Grada, 2002. 128 s. MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999. 183 s. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. 98 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Po dobrém, nebo po zlém?. Praha: Portál, 2007. 109 s. MATĚJČEK, Zdeněk; BUBLEOVÁ, Věduna; KOVAŘÍK, Jiří. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1997. 69 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Rodičům mentálně postiţených dětí. Jinočany: H & H, 1992. 16 s. MATOUŠEK, Oldřich; PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroţeného dítěte a rodiny v kontextu plánování péče. Praha: Portál, 2010. 183 s. MOJŢÍŠOVÁ, Zuzana. Dve-tri prasiatka. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat a Asociácia náhradných rodín, 2006. 14 s. MOJŢÍŠOVÁ, Zuzana. Ema hľadá mamu. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat a Artforum, 2004. NYSTROM, Carolyn. Pošlete ma preč? - Detský sprievodca:adopcia. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat a Porta Libri, 2004. 48 s. PERRY, Bruce; SZALAVITZ, Maia. Born for Love: Why Empathy Is Essential-and Endangered. New York: Harper Collins Publishers, 2010. 374 s. PERRY, Bruce; SZALAVITZ, Maia. The Boy Who Was Raised as a Dog: And Other Stories from a Child Psychiatrist's Notebook. New York: Basic Books, 2006. 275 s. PESSO, Albert; BOYDEN-PESSO, Diane; VRTBOVSKÁ, Petra. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor : PBSP v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. Nakladatelství SCAN, 2009. 212 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. Malý tyran. Praha: Portál, 2009. 159 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. Neklidné dítě. Praha: Portál, 2008. 154 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. I rodiče by měli dělat chyby. Praha: Portál, 2010. 104 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny. Praha: Portál, 2008. 157 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. Pevné objetí: cesta k vnitřní svobodě. Praha: Portál, 2009. 199 s. PREKOPOVÁ, Jiřina. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Praha: Portál, 2003. 151 s. ROHÁČEK, Marek; MATEJ, Vladislav. Hľadáme rodičov alebo aj opustené deti potrebujú rodinu. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2009. 24 s. ROHÁČEK, Marek, et al. Zvykáme si jeden na druhého alebo nová náhradná rodina v procese adaptácie. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2006. 34 s. RYAN, Tony; WALKER, Rodger. Vytváření KNIHY ŢIVOTA aneb Pomáháme dítěti porozumět jeho minulosti - Praktický rádce. Praha: Natama, 2006. 76 s. SCHAEFFEROVÁ, Edith. Co je to rodina. Praha: Návrat domů, 1995. 178 s. SCHMIDT, Marie-Luise. Jako stromy bez kořenů. Vimperk: Tina, 1995. 133 s. SCHOLLER, Jayne E.. Adopce, vztah zaloţený na slibu: uţitečné rady a postřehy pro adoptivní rodiče a pěstouny. Praha: Návrat domů, 2002. 217 s. SLÁDEKOVÁ, Elena. Školák v náhradnej rodine. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2005. 18 s. SOBOTKOVÁ, Irena. Pěstounské rodiny: jejich fungování a odolnost. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. 142 s. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. 219 s. SOUKUPOVÁ, Hana. Proţívat několik ţivotů: Deset let v osudech pěstounských rodin. Drahotěšice: Společnost Otevřená rodina. 2008. 134 s. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk; MERTIN, Václav. Hry pomáhají s problémy. Praha: Portál, 2000. 159 s. ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy :[teorie a praxe výchovné péče o děti v rodině a dětských domovech]. Praha: Portál, 2007. 143 s. ŠULOVÁ, Lenka. Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2010. 247 s. 23
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, 522 s. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005. 467 s. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 461 s.. VANČÁKOVÁ, Martina. Romské dítě v náhradní rodině. Praha: Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2008, 48 s. VRTBOVSKÁ, Petra; FORMÁNEK, Ondřej. NÁHRADNÍ TÁTA, JSEM NÁHRADNÍ MÁMA aneb PRŮVODCE pro pěstouny a osvojitele. Praha: Natama, 2006. 43 s. ZEZULOVÁ, Dagmar. Domov je místo, odkud tě nevyhodí. Olomouc: V.U.G., 2006. 113 s. ŢILINČÍKOVÁ, Danka. Dlhá cesta domov. Bratislava: Občianske zdruţenie Návrat, 2003. 45 s. ŢILINČÍKOVÁ, Danka. Keď sa narodíš, budeš doma. Banská Bystrica: Občianske zdruţenie Návrat, 2009.
24
Příloha 4 - Pojmy Náhradní výchova je uskutečňována formou a) náhradní rodinné péče (tzv. péče jiné osoby, osvojení neboli adopce, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, poručnictví) b) ústavní péče (děti v péči zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, děti s nařízenou ústavní výchovou nebo ochrannou výchovou, děti umístěné do ústavů (zařízení) rodiči; zařízení, ve kterých je uskutečňována ústavní péče – zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku, dětská centra, diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postiţením) Náhradní rodinná péče – forma péče o dítě, které je vychováváno jinými neţ biologickými rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá ţivotu v přirozené rodině. Ústavní výchova – výchovné opatření, které soud nařídí, jestliţe je výchova dítěte váţně ohroţena nebo váţně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliţe z jiných závaţných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Kojenecký ústav a dětský domov pro děti do tří let věku - jsou zdravotnická zařízení léčebně preventivní péče v resortu Ministerstva zdravotnictví pečující o děti ve věku do tří let. Diagnostický ústav - na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení umísťuje děti do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Pobyt v ústavu trvá zpravidla 8 týdnů. Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Dětský domov - do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let, nebo do ukončení přípravy na povolání nejvýše do 26 let. Do dětského domova se rovněţ umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou bez závaţných poruch chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Dětský domov se školou (DDŠ) -Do DDŠ se umisťují děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem DDŠ je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závaţnými poruchami chování vyţadující pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně léčebnou péči, nebo mající nařízenou ochrannou výchovu. Tyto děti se většinou vzdělávají ve škole, která je součástí zařízení. Výchovný ústav - pečuje o děti starší 15 let se závaţnými poruchami chování, u nichţ byla nařízena ústavní výchova nebo uloţena ochranná výchova. Do výchovného ústavu můţe být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloţenu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závaţné poruchy, ţe nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závaţných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou mladší 15 let. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloţenou ochrannou výchovou. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc – Dětská centra a Klokánky Fondu ohroţených dětí - Poněkud mimo systém výše uvedených ústavních zařízení stojí relativně nově vzniklá zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Jejich vznik upravil zákon o sociálně právní ochraně dětí. 25
Poskytují moţnost rychlého umístění dětí v případě krize (v mnoha místech často jedinou), jinak ale fungují spíše jako alternativní síť malých rodinných dětských domovů. Orgány sociálně-právní ochrany dětí - jsou krajské úřady, Magistrát hl.města Prahy, obecní úřady s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, dále obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Sociálně právní ochrannou dětí se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Předním hlediskem sociálně právní ochrany je zájem a blaho dítěte.
26
Příloha 5 - Seznam obcí s rozšířenou působností Jihočeský kraj Blatná, České Budějovice, Český Krumlov, Dačice, Jindřichův Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek, Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk, Vodňany. Jihomoravský kraj Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad Moravou, Vyškov, Znojmo, Ţidlochovice. Karlovarský kraj Aš, Cheb, Karlovy Vary, Kraslice, Mariánské Lázně, Ostrov, Sokolov. Královéhradecký kraj Broumov, Dobruška, Dvůr Králové nad Labem, Hořice, Hradec Králové, Jaroměř, Jičín, Kostelec nad Orlicí, Náchod, Nová Paka, Nové Město nad Metují, Nový Bydţov, Rychnov nad Kněţnou, Trutnov, Vrchlabí. Liberecký kraj Česká Lípa, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Liberec, Nový Bor, Semily, Tanvald, Turnov, Ţelezný Brod. Moravskoslezský kraj Bílovec, Bohumín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry, Opava, Orlová, Ostrava, Rýmařov, Třinec, Vítkov. Olomoucký kraj Hranice, Jeseník, Konice, Lipník nad Bečvou, Litovel, Mohelnice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šternberk, Šumperk, Uničov, Zábřeh. Pardubický kraj Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Ţamberk. Plzeňský kraj Blovice, Domaţlice, Horaţďovice, Horšovský Týn, Klatovy, Kralovice, Nepomuk, Nýřany, Plzeň, Přeštice, Rokycany, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov. Středočeský kraj Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš, Hořovice, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Neratovice, Nymburk, Poděbrady, Příbram, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Slaný, Vlašim, Votice. Ústecký kraj Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Most, Podbořany, Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Ţatec. Vysočina Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Ţďár nad Sázavou. 27
Zlínský kraj Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříţ, Luhačovice, Otrokovice, Roţnov pod Radhoštěm, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice, Vsetín, Zlín. V Praze plní kompetence svěřené obcím s rozšířenou působností orgány městských částí určené Statutem hl. m. Prahy.
28
www.nahradnirodina.cz Středisko náhradní rodinné péče o. s. (občanské sdruţení), je registrováno u MVČR, 12. 9. 1994 pod číslem II/s-OS/1-25352/94-R , IČ: 60457937. Naším cílem je, aby kaţdé dítě ţilo a vyrůstalo v rodině. Snaţíme se, aby rodinná péče o ohroţené děti převládla nad péčí ústavní a aby se všestranně rozvíjel a změnil systém péče o ohroţené děti u nás. Hlavní činnosti Střediska: Poradenství a příprava ţadatelů o náhradní rodinnou péči Doprovázení, pomoc a podpora rodinám, které pečují o svěřené dítě Školení a práce s dobrovolníky pro děti ţijících v ústavních zařízeních Osvětová, vzdělávací, výzkumná a publikační činnost Vytvoření metodického centra pro náhradní rodinnou péči Uvažujete o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče a nevíte, kde začít? Poskytujeme: •
Základní informace o problematice NRP na: on-line poradnách: www.nahradnirodina.cz; www.rodina.cz; www.adopce.com; infolince:+420 233 356 701 elektronické poradně:
[email protected] Informace pro rodiny s romskými dětmi: http://rodina.cz/romskedite
•
Osobní poradenství a konzultace poskytujeme na telefonech: +420 233 355 309, +420 605 785 307 Máte dítě svěřené do Vaší péče? Stali jste se osvojiteli nebo pěstouny?
Poskytujeme: • • • • • • • • • •
Pomoc při vyřizování právních formalit Pomoc při uplatňování nároků na dávky Pomoc a intervence při jednáních s úřady, školskými a zdravotnickými zařízeními Pomoc při orientaci v síti sociálních sluţeb Kluby osvojitelských a pěstounských rodin Rodičovskou skupinu Plavání rodičů a dětí, dotykové masáţe Celodenní semináře s odborným programem Speciální semináře „Naše romské dítě“ Pobyty pro maminky s přijatými dětmi doplněné s odborným programem 29
• • •
Individuální rodinnou arteterapii Individuální osobní konzultace Terapeutické konzultace
Chcete pomoci jinak? Můţete se stát dobrovolníky v našem programu: • Pomoc a podpora dětem ţijícím v ústavním zařízení Můţete nás i podpořit: • • •
finančně bankovní spojení: 1930273309/0800 vstupenky na kulturní a sportovní aktivity, benefiční představení apod. jinak – záleţí jen na Vás.
Středisko NRP získalo: Status organizace uznané MPSV pro činnosti v oblasti prorodinných aktivit na léta 2010-2012 výsledky hodnocení žádostí o Status lze nalézt na http://www.mpsv.cz/files/clanky/8122/Vysledky_rizeni.pdf Pověření k výkonu sociálně právní ochrany Rozhodnutím Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 16. 9. 2002 a 2. 8. 2002 dle §49 zákona č.359/199 Sb. pověření k výkonu sociálně právní ochrany. Registraci k poskytování sociálních sluţeb 18. 10. 2007 rozhodnutím pod č. j. 270072/07, získalo Středisko NRP registraci o sociálních sluţbách na sociální poradenství. Akreditaci pro výkon dobrovolnické činnosti Akreditace MV ČR, pro výkon dobrovolnické činnosti Č.j.: MV-76365-2, 3, 4/OP-2008. Registraci Dne 23. 8. 2001 pod j. č.00011136/001/01/S Středisko obdrţelo „Sdělení o registraci oznámení o zpracování osobních údajů“ za účelem zpracování údajů. Kontakt: Středisko náhradní rodinné péče Jelení 91, 118 00 Praha 1, Tel.: 233 355 309 Infolinka.: 233 356 701 E-mail:
[email protected]
www.nahradnirodina.cz Na našich internetových stránkách najdete nejen on-line poradnu ale i další zajímavé informace. Od ledna 2011 na našich stránkách najdete nově zpracovaný podrobný soubor informací o náhradní rodinné péči a také webový adresář sluţeb potřebných pro náhradní rodinnou péči.
30
