PRODUKTY OBCHODNÍ BANKY PRO FINANCOVÁNÍ OBĚŢNÝCH AKTIV

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

PRODUKTY OBCHODNÍ BANKY PRO FINANCOVÁNÍ OBĚŢNÝCH AKTIV Products of Commercial Banks to Finance Current Assets Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Ing. Dalibor PÁNEK, Ph.D.

Monika WEISSMANNOVÁ

Brno, 2015

MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Akademický rok: 2014/2015 Studentka:

Monika Weissmannová

Obor:

Finance

Téma práce:

Produkty obchodní banky pro financování oběžných aktiv

Téma práce anglicky:

Products of commercial banks to finance current assets

Cíl práce, postup a použité metody:

Cíl práce: Vytvoření textu závěrečné práce na téma bankovních produktů určených pro financování oběžných aktiv, jejich charakteristika, rizika a začlenění do pravidel činnosti obchodních bank. Analýza aktuálních produktů praxe ve vybrané obchodní bance. Postup práce a použité metody: 1) Vymezení základních pojmů 2) Produktové možnosti banky pro financování oběžných aktiv 3) Charakteristika produktů a jejich komparace 4) Začlenění do systému krytí rizik obchodní banky 5) Závěry a názory autora Deskripce, komparace, rozbor, predikce.

Rozsah grafických prací:

Podle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

35 – 45 stran

Literatura:

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde a.s., 2005. 681 s. ISBN 80-720-515-X. HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008. 208 s. ISBN 978-80-7357-392-8. KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 299 s. ISBN 9788073803155. REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012. 423 s. ISBN 9788072612406.

Vedoucí práce:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

Pracoviště vedoucího práce:

Katedra financí

Datum zadání práce: 27. 5. 2014 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

.................................. vedoucí katedry

V Brně dne: 18. 4. 2015

.................................. prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. děkan

J m éno a pří j m ení aut ora:

Monika Weissmannová

Náz ev bakal á řsk é pr áce:

Produkty obchodní banky pro financování oběţných aktiv

Náz ev prác e v an gl i čt i ně:

Products of Commerical Banks to Finance Current Assets

Kat edra:

financí

Vedoucí bak al ářsk é práce:

Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.

R ok obhaj ob y:

2015

Anotace Cílem bakalářské práce „Produkty obchodní banky pro financování oběţných aktiv“ je analýza bankovních produktů určených k financování krátkodobých potřeb podniků. První část je zaměřena na řízení oběţných aktiv ve firmách. V návaznosti na to jsou představeny základní bankovní produkty pro provozní financování a také jejich začlenění do krytí rizik banky. V další části jsou porovnány produkty vybraných dvou bank, představena aktuální situace na úvěrovém trhu v segmentu nefinančních podniků a predikovány trendy v provozním financování. Na závěr je analyzováno vyuţití bankovních produktů v konkrétní firmě.

Annotation The goal of my bachelor‟s thesis “Products of commercial banks to finance current assets” is an analysis of banking products intended for financing short-term borrowing needs of corporations. The first part is focused on current assets management in companies. Following that, basic banking products for operational financing are introduced and incorporated to the coverage of banking risks. In the next part are compared products of two chosen banks, introduced the current situation on the credit market of non-financial corporations and predicted trends in operational financing. In the conclusion, the usage of banking products in a particular company is analyzed.

Klíčová slova bankovní produkty, korporátní klientela, oběţná aktiva, provozní úvěr, faktoring, krátkodobé financování, úvěrové riziko

Keywords banking products, corporate clients, current assets, operational loan, factoring, short-term financing, credit risk

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Produkty obchodní banky pro financování oběţných aktiv vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 6. dubna 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Daliboru Pánkovi, Ph.D. za vstřícné vedení, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za podporu při studiu.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 9 1

FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU..................................................................................... 11 1.1

FINANČNÍ ROZHODOVÁNÍ ............................................................................................. 11

1.2

FINANČNÍ A MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU ........................................................... 11

1.3 KRÁTKODOBÉ FINANCOVÁNÍ ........................................................................................ 12 1.3.1 Oběžná aktiva ....................................................................................................... 12 1.3.2 Oběžná pasiva ....................................................................................................... 13 1.3.3 Pracovní kapitál.................................................................................................... 13 1.3.4 Řízení pracovního kapitálu ................................................................................... 14 2

FUNKCE BANKY V ŘÍZENÍ OBĚŽNÝCH AKTIV .................................................. 17 2.1 BANKOVNÍ PRODUKTY PRO FINANCOVÁNÍ OBĚŢNÝCH AKTIV ....................................... 17 2.1.1 Provozní úvěry ...................................................................................................... 17 2.1.2 Alternativní formy financování ............................................................................. 22 2.2 ZAČLENĚNÍ DO SYSTÉMU KRYTÍ RIZIK OBCHODNÍ BANKY............................................. 25 2.2.1 Úvěrové riziko ....................................................................................................... 25 2.2.2 Řízení úvěrového rizika......................................................................................... 27 2.2.3 Kapitálová přiměřenost ........................................................................................ 27 3.1

PŘEDSTAVENÍ BANK ..................................................................................................... 29

3.2 SROVNÁNÍ BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO FINANCOVÁNÍ OBĚŢNÝCH AKTIV .................. 30 3.2.1 Kontokorentní úvěry ............................................................................................. 30 3.2.2 Podnikatelské provozní úvěry ............................................................................... 32 3.2.3 Financování pohledávek alternativními formami ................................................. 35 3.2.4 Eskontní úvěr ........................................................................................................ 37 3.3

MAKROEKONOMICKÝ POHLED A PREDIKCE TRENDŮ..................................................... 37

3.4

ANALÝZA FINANCOVÁNÍ KONKRÉTNÍ FIRMY ................................................................ 39

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 42 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ....................................................................................... 44 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 46 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 46 SEZNAM SCHÉMAT ............................................................................................................ 46 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 47

ÚVOD Kaţdý podnik řeší v rámci svého fungování na trhu otázku financování svého běţného provozu. Můţe se snadno dostat do situace, kdy bude mít problémy s krátkodobou likviditou a bude potřebovat překlenout tento krátkodobý výkyv ve výpadu zdrojů. Pro překonání této situace se mu na trhu nabízí řada řešení. Pro úspěšné řízení oběţných aktiv je proto pro podnik důleţité, aby měl přehled o všech moţnostech, které se mu k získání zdrojů nabízí a také o výhodách a nevýhodách jednotlivých variant. V mé bakalářské práci se zaměřuji na moţnosti, které se podnikům nabízí při spolupráci s bankami. Cílem práce je vytvoření přehledu bankovních produktů určených pro financování oběţných aktiv, jejich rizika a začlenění do pravidel činnosti obchodních bank a analýza aktuálních produktů praxe. Ze začátku se věnuji firemnímu prostředí, kde se zaměřuji na finanční rozhodování a z něj dále vyčleňuji řízení oběţných aktiv. Poté je objasněna funkce, kterou v této oblasti plní banky a následuje deskripce příslušných bankovních produktů. V praktické části se potom věnuji komparaci nabízených produktů ve dvou vybraných bankách na území České republiky. Popisuji jednotlivé charakteristiky vybraných produktů, srovnávám jejich výhody a nevýhody a nakonec zhodnotím, který produkt je nabízen za výhodnějších podmínek. Dále se věnuji makroekonomickému pohledu na bankovní úvěrový trh (se zaměřením na krátkodobé úvěry) v segmentu nefinančních podniků, jeho vývoj a aktuální situaci, která na něm panuje. Jsou objasněny příčiny aktuální situace a také předpoklad budoucího vývoje. Zabývám se také predikcí trendů v provozním financování za účasti bank, s jakými úskalími se banky mohou v této oblasti v následujících letech potýkat a jaké je jejich budoucí směřování. Na závěr je tato práce pro ilustraci doplněna o analýzu vyuţití bankovních produktů pro financování provozu v konkrétní firmě. Z finančních výkazů firmy jsou vypočítány vybrané ukazatele, na jejichţ základě je vyhodnocena efektivnost vyuţití cizích zdrojů financování (tedy bankovních produktů) v této konkrétní firmě. Při vypracování teoretické části jsem vycházela především z odborné literatury, která se zabývá tímto tématem, a získané poznatky jsem poté sjednotila do formy, která odpovídá zaměření práce. V praktické části jsem potom vyuţila především informace z oficiálních webových stránek bankovních institucí, z jejich výročních zpráv a z povinně zveřejněných údajů mnou vybrané firmy.

9

10

1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU 1.1 Finanční rozhodování Finanční řízení a s ním spojené rozhodování tvoří stěţejní činnost podniku, bez které by nebyl schopen existovat. Finanční rozhodování můţeme z časového hlediska rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé, přičemţ je můţeme společně charakterizovat jako „proces výběru optimální varianty získávání peněz, podnikového kapitálu a jejich užití z hlediska základních finančních cílů podnikání a s přihlédnutím k různým omezujícím podmínkám“1. Dlouhodobá finanční rozhodnutí ovlivňují firmu na delší časový horizont a většinou je lze v průběhu času jen obtíţně měnit či rušit2. Do dlouhodobého časového horizontu můţeme zařadit podle Kaloudy3 rozhodování o:  struktuře podnikového kapitálu – jako ukazatel je vyuţíván pojem finanční páka, která je dána podílem cizích a vlastních zdrojů;  struktuře majetku – ukazatelem je provozní páka, která vyjadřuje podíl oběţných aktiv na fixních aktivech;  využití podnikového kapitálu – či jinak řečeno investování, ať uţ do finančních či hmotných aktiv. Z krátkodobého hlediska potom podnik musí řešit optimalizaci:  struktury oběžných aktiv – oběţná aktiva chápeme jako peněţní prostředky, krátkodobé cenné papíry, pohledávky a zásoby;  struktury krátkodobého kapitálu – v této souvislosti se hledají optimální moţnosti pro finanční investování, např. vyuţití obchodních úvěrů;  ochrany proti rizikům – podnik je při své činnosti vystaven mnoha formám provozních a finančních rizik. Platí zde zásada, ţe ochrana proti rizikům by neměla být draţší neţ potenciální negativní důsledky realizace tohoto rizika. Krátkodobé finanční rozhodování bývá zpravidla ovlivněno tím dlouhodobým.

1.2 Finanční a majetková struktura podniku Struktura majetku a zdrojů krytí tohoto majetku se liší v různých firmách s ohledem na jejich zaměření. Podle tradičního přístupu je majetková struktura charakterizována aktivy podniku a finanční struktura pasivy. Platí zde bilanční rovnice – celkový součet aktiv se rovná celkovému součtu pasiv. Důleţitým úkolem finančního řízení je udrţení majetkově-finanční stability. Všeobecně známé „zlaté pravidlo financování“ nám říká, ţe dlouhodobý majetek má

1

VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 324 s. ISBN 80-8611921-1. s. 28. 2 VALACH, Josef, ref. 1, s. 29. 3 KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 299 s. ISBN 978-80-7380-315-5. s. 39-40.

11

být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek zdroji krátkodobými. Tím se zajistí, ţe financování majetku nebude draţší, neţ je nezbytně nutné4. Při volbě vhodné strategie financování se vyuţívá také další koncept, známý jako čistý pracovní kapitál (Net Working Capital), který je v podstatě zaloţen na stejném principu jako zlaté pravidlo financování. Čistý pracovní kapitál je charakterizován jako rozdíl mezi oběţnými aktivy a pasivy5. Mezi nejdůleţitější oběţná aktiva ve firmě patří hotovost, krátkodobé cenné papíry, pohledávky a zásoby. Naopak oběţná pasiva chápeme jako závazky, bankovní úvěry a jiné finanční výpomoci se splatností do jednoho roku. NWC vyuţívá management při řízení pracovního kapitálu, tedy krátkodobých aktiv a pasiv.

1.3 Krátkodobé financování Nyní se zaměříme na jednu ze základních funkcí finančního řízení, kterou je financování podniku. V souladu s charakterem této práce si konkrétně přiblíţíme krátkodobé financování, které můţeme nazvat také jako financování oběţných aktiv6. Pro další rozvinutí tématu je namístě nejprve definovat základní pojmy. 1.3.1

Oběžná aktiva

Oběţná aktiva se nachází na levé straně rozvahy a Valach7 je vymezuje podle 3 základních hledisek – času, funkce a normativního vymezení. Časové hledisko nám udává základní charakteristiku oběţného majetku, jíţ je doba jeho pouţitelnosti, která zpravidla nepřesahuje jeden rok. Tato doba se počítá od vynaloţení peněz na opatření oběţného majetku aţ do jejich opětovného návratu ve formě trţby, kterou je koloběh uzavřen. Takových cyklů přirozeně probíhá během roku více. Pravidlo jednoho roku ovšem není definitivní, v praxi se běţně a často vyskytují výjimky. Jedná se například o případy, kdy podnik nakoupí zásoby, které mu z různých důvodů vydrţí na skladě déle neţ jeden rok nebo pokud splatnost pohledávek z obchodních úvěrů přesahuje jeden rok apod. Z funkčního hlediska Vlach vymezuje oběţný majetek funkcemi, které plní v podniku. Mezi tyto základní funkce patří:  vnitřní funkce – zabezpečení bezproblémového koloběhu majetku a kapitálu;  likviditní funkce – zajištění platební schopnosti podniku, coţ je pro podnik vysoce důleţité;  rezervní funkce – část oběţného majetku slouţí jako rezerva pro krytí rizik, které mohou vznikat například v důsledku změn poţadavků odběratelů;  záruční funkce – oběţný majetek slouţí pro krytí závazků (úvěrů) podniku; 4

KALOUDA, František, ref. 3, s. 97. KALOUDA, František, ref. 3, s. 97. 6 Pojmy financování oběţných aktiv a krátkodobé financování v této práci zjednodušeně povaţujeme za významově zaměnitelné, i kdyţ v praxi tomu tak vţdy nemusí být. Je totiţ potřeba zdůraznit, ţe ne všechna oběţná aktiva jsou zároveň krátkodobými aktivy a naopak. Rozvahová struktura totiţ do oběţného majetku řadí mj. také dlouhodobé pohledávky, které mají dobu splatnosti delší neţ jeden rok, tedy dlouhodobý charakter. 7 VALACH, Josef, ref. 1, s. 118-120. 5

12

 vnější funkce – skrz oběţný majetek podniky uskutečňují své vztahy k okolí, např. k dodavatelům, zákazníkům, zaměstnancům, státu, věřitelům apod. Posledním hlediskem, které Vlach zmiňuje, je hledisko normativní. Současná praxe v České republice vymezuje oběţný majetek nepřímo, jako celkový majetek po odečtení hmotného a nehmotného majetku a finančních investic. Struktura oběţného majetku je dána rozčleněním oběţného majetku na jeho konkrétní poloţky. Zastoupení jednotlivých poloţek se v různých podnicích přirozeně liší. Přehled o této struktuře nám dává rozvaha, kde se oběţný majetek nachází v její levé části. Rozvahový pohled na strukturu oběţného majetku je ve zjednodušené podobě v České republice následující8:  zásoby – materiál, nedokončená výroba a polotovary, výrobky, zvířata, zboţí a poskytnuté zálohy na zásoby;  krátkodobé i dlouhodobé pohledávky9 – například z obchodních vztahů, za společníky, za státem, za zaměstnanci apod.;  krátkodobý finanční majetek – peníze v hotovosti, peníze na bankovních účtech, pořizovaný krátkodobý finanční majetek (krátkodobé cenné papíry);  ostatní aktiva – do oběţného majetku se v rozvaze také řadí poloţka časové rozlišení, která slouţí k zachycení časového nesouladu mezi náklady a výdaji či příjmy a výnosy. 1.3.2

Oběžná pasiva

Oběţná pasiva, běţněji označovaná jako krátkodobá, se nachází na pravé stravě rozvahy. Můţeme je charakterizovat jako závazky, jejichţ doba splatnosti nepřesahuje 1 rok. Jejich členění podle rozvahové struktury je následující10:  krátkodobé závazky – zahrnují především závazky z obchodního styku, závazky ke státu, k zaměstnancům, ke společníkům apod.;  běžné bankovní úvěry – mají zejména povahu revolvingového či kontokorentního úvěru;  ostatní krátkodobé finanční výpomoci – jedná se například o úvěry od nebankovních subjektů. 1.3.3

Pracovní kapitál

Jedním z dílčích finančních cílů podniku je zajištění platební schopnosti. Jak uvádí Valach, „platební schopnost podniku vyjadřuje jeho schopnost krýt peněžními prostředky své závazky

8

HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 299 s. ISBN 978-807-3573-928. s. 26. 9 U dlouhodobých pohledávek musí být brán potaz jejich charakter, jeţ neodpovídá definici krátkodobosti. Při finančních analýzách tento fakt můţe způsobit komplikaci, proto se při výpočtu různých ukazatelů, ve kterých figurují oběţná aktiva, odčítají. 10 HOLEČKOVÁ, Jaroslava, ref. 8, s. 29.

13

v dané výši a v požadovaném čase“11. Je jednou ze základních podmínek úspěšnosti podniku v trţním prostředí. Pro úspěšné zajištění platební schopnosti je nutné sledovat vzájemné vztahy mezi oběţnými aktivy a krátkodobými závazky, přičemţ v této souvislosti je vyuţíván pojem pracovní kapitál, kterým se rozumí součet oběţných aktiv podniku. S pojmem pracovní kapitál také úzce souvisí pojem čistý pracovní kapitál (Net Working Capital NWC), který shrnuje všechna oběţná aktiva a pasiva do jednoho čísla. Čistý pracovní kapitál = oběţná aktiva – oběţná pasiva Z rovnice pro výpočet čistého pracovního kapitálu vyplývá také jeho alternativní definice, tedy ţe se jedná o tu část oběţných aktiv, která je financována dlouhodobými zdroji podniku. Kalouda12 rozlišuje podle velikosti čistého pracovního kapitálu 3 strategie financování podniku:  konzervativní strategie – situace, kdy je čistý pracovní kapitál větší neţ nula. Část krátkodobého majetku je financována dlouhodobými zdroji podniku. Tato strategie je nejméně riziková, avšak nejdraţší;  agresivní strategie – čistý pracovní kapitál je menší neţ nula. Podnik, který aplikuje tuto strategii, se zaměřuje spíše na krátkodobé zdroje financování pro oběţný majetek, kterými financuje i část dlouhodobých aktiv. Tato strategie je riskantní, protoţe výpadek krátkodobých zdrojů můţe ohrozit podnik, zato je ale méně nákladná;  neutrální strategie – čistý pracovní kapitál je roven nule. V podstatě je zde uplatněno zlaté pravidlo financování. Uvedené typy strategií nám také implicitně poskytují informaci o charakteru zdrojů financování, které rozlišujeme na dlouhodobé a krátkodobé. Financování části oběţného majetku dlouhodobými zdroji (konzervativní strategie) se však vyuţívá v menší míře, neboť jsou s ním spojeny vyšší náklady. Jako příklad můţeme uvést financování vlastním kapitálem či emisí akcií nebo dlouhodobým cizím kapitálem. Oběţný majetek často a nepředvídatelně mění svou výši, je proto ţádoucí jej financovat spíše takovými zdroji, které se zvládají přizpůsobit těmto okolnostem13, tomu svým charakterem odpovídají krátkodobé zdroje financování. 1.3.4

Řízení pracovního kapitálu

Řízení pracovního kapitálu můţeme charakterizovat jako „vědomou činnost podniků zahrnující analýzu, stanovení a udržování optimální výše, struktury a míry oběžného majetku, která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku“14. U problematiky řízení peněţních aktiv si popíšeme tzv. hotovostní cyklus, který můţeme znázornit následujícím schématem.

11

VALACH, Josef, ref. 1, s. 16-17. KALOUDA, František, ref. 3, s. 97-98. 13 KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, xxxviii, 811 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9. s. 577. 14 KALOUDA, František, ref. 3, s. 107. 12

14

Schéma 1: Hotovostní cyklus (cyklus oběžného majetku)

Zdroj: upraveno podle VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 324 s. ISBN 80-861-1921-1. s. 119.

Ze schématu vyplývá, ţe v koloběhu hospodářské činnosti oběţný majetek prochází různými podobami s tím, ţe začíná i končí v peněţní formě. Jak uvádí Kislingerová15, hotovostní cyklus je de facto procesní pohled na řízení pracovního kapitálu. Rozděluje jej na 4 dílčí cykly, které detailněji popisují jednotlivé kroky hotovostního cyklu16. Pro řízení, optimalizaci či případné financování kaţdého dílčího cyklu existuje celá řada nástrojů, kterých můţe podnik vyuţít. Příklady těchto nástrojů uvedeme u jednotlivých cyklů. Cyklus správy hotovosti (Cash Management) má za cíl efektivně vyuţívat finanční majetek – zajistit dostatek hotovosti pro úhradu svých závazků (transakční funkce) a efektivně investovat přebytečnou likviditu do krátkodobých či vysoce likvidních instrumentů (investiční funkce). S tímto cyklem souvisí řízení likvidity (řízení cash flow), při němţ finanční management sleduje příjmy, výdaje a zůstatky majetku v podniku a ovlivňuje je tak, aby byla udrţena rovnováha, aby byl podnik likvidní a zároveň náklady na udrţení této likvidity byly minimální. Pro řízení likvidity podnik vyuţívá celou řadu nástrojů. Můţeme zmínit např. kontokorentní úvěry, hotovostní rezervy na běţných účtech, automatické overnight vklady, cash pooling apod. Výdajový cyklus představuje činnosti související s nákupním procesem a souvisí tedy s řízením závazků podniku. Na počátku koloběhu stojí identifikace potřeby, na kterou navazuje

15

KISLINGEROVÁ, Eva, ref. 13, s. 459-461. Jednotlivé kroky hotovostního cyklu se můţou v různých společnostech lišit. Dále uvedené 4 dílčí cykly pro zjednodušení popisují hotovostní cyklus, který je typický pro výrobní společnost. 16

15

schválení poţadavku, objednání, příjem materiálu či sluţeb, likvidace faktury a kruh uzavírá platba. Co se týče řízení, optimalizace či financování závazků v tomto cyklu, podniky můţou vyuţívat různých nástrojů, jako například skonta za včasnější platbu, kreditní karty, financování nákupů finančními institucemi, zpracování přijatých faktur, selfbilling atd. Výrobní cyklus je chápán jako proces přeměny materiálu do finální podoby výrobku, úzce s ním tedy souvisí řízení zásob. Začíná přípravou materiálu, na niţ navazuje vstupní kontrola, vlastní výrobní proces, výstupní kontrola a expedice. Proces řízení zásob se zaměřuje zejména na optimalizaci objemu, míry vyuţívání a struktury zásob, přičemţ podnik můţe vyuţít různé prostředky jako například just-in-time dodávky, organizace a plánování prodeje, výroby a nákupu, konsignační sklady, outsourcing ve skladování, garantované doby dodávek, minimální mnoţství drţené zásoby, informace o potřebě vstupů aj. Příjmový cyklus souvisí s řízením pohledávek za odběrateli. Jeho cílem je efektivní řízení procesu souvisejícího s prodejem zboţí zákazníkovi. Na začátku tohoto cyklu se nachází objednávka, na kterou navazuje prověření zákazníků, evidence objednávky, plánování výroby a výroba, expedice a fakturace, můţe se vyskytnout také vymáhání pohledávky a nakonec příjem platby. Cílem řízení pohledávek je zabránit hromadění nesplacených faktur a sníţit mnoţství nedobytných pohledávek na minimum. Pro efektivní řízení pohledávek existuje řada nástrojů, které můţou mít buď preventivní, nebo vymáhací charakter. Jako příklady nástrojů s preventivním charakterem můţeme uvést:    

faktoring, forfaiting; zajištění pohledávek (dokumentární akreditiv, bankovní záruky); skonta při včasné platbě; limity dodavatelských úvěrů, zkoumání bonity, platební podmínky apod.

Co se týče nástrojů pro vymáhání pohledávek, má podnik následující moţnosti:      

telefonický či osobní kontakt; písemné upomínky; úroky z prodlení; vymáhací agentury; soudní vymáhání; exekuce či v krajním případě konkurz.

16

2 FUNKCE BANKY V ŘÍZENÍ OBĚŽNÝCH AKTIV Banky nabízejí ve svém portfoliu celou řadu produktů, které podnikům umoţňují efektivně řídit své krátkodobé provozní náklady. V dnešní době je vztah podniku a banky velmi důleţitý. Podnik potřebuje bankovní produkty pro zvládnutí krátkodobé platební neschopnosti a banky naopak získávají značnou část svých příjmů právě díky spolupráci s podniky.

2.1 Bankovní produkty pro financování oběžných aktiv V této části budou představeny bankovní produkty, které slouţí podnikům jako nástroje pro řízení, respektive financování svých oběţných aktiv. Skrze tyto produkty tedy podnik můţe zvládat krátkodobé výkyvy ve své platební schopnosti, které mohou vycházet z časového nesouladu mezi náklady a výdaji a výnosy a příjmy. Jedná se například o situaci, kdy podnik vyexpedoval výrobky zákazníkům, ale ještě nedostal zaplaceno a potřebuje peníze na nákup nového materiálu. Aby nenarušil kontinuitu své činnosti, můţe si vybrat z široké škály produktů, které mu k překlenutí jeho dočasné finanční neschopnosti nabízí banka. 2.1.1

Provozní úvěry

Portfolio provozních úvěrů bank je široké, systematizace úvěrových produktů je tedy poměrně obtíţná, jelikoţ přístupy k členění úvěrů se mohou lišit jak mezi zeměmi, tak i mezi jednotlivými bankami. Úvěrové produkty pro financování oběţných aktiv můţeme také označit souhrnným názvem provozní úvěry. Jsou to úvěry, které umoţňují podnikům financovat jejich běţný provoz – nákup, výrobu a prodej svých výrobků. Mají většinou krátkodobý charakter, avšak pokud výrobní cyklus přesáhne dobu jednoho roku, můţou nabývat i střednědobý charakter17. Mohou být poskytovány jak jednorázově, tak průběžně. Z hlediska účelu pouţití je můţeme rozdělit na účelové (např. úvěr na zásoby) a neúčelové (např. kontokorentní úvěr). Podle způsobu krytí rozlišujeme úvěry zajištěné, které jsou zajištěné konkrétní zajišťovací hodnotou (např. směnečné úvěry), kryté, jejichţ návratnost je zajištěna kvalitou hospodaření dluţníka (např. kontokorentní úvěr) a nekryté, které mají podobu zejména úvěrových výpomocí (např. úvěry na mzdy)18. Systém odděleného úvěrování provozu Systém odděleného úvěrování provozu je systém, ve kterém jsou úvěrovány jednotlivé formy oběţného majetku účelově a odděleně. Samostatně se tedy sledují a úvěrují zásoby, nedokončená výroba, výrobky a pohledávky. Komerční banky k tomu můţou nabízet samostatné druhy úvěrů, které si následně popíšeme19.

17

PAVELKA, František. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2001, 279 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-726-5037-8. s. 62. 18 PAVELKA, František, ref. 17, s. 62. 19 PAVELKA, František, ref. 17, s. 63.

17

Schéma 2: Oddělený systém úvěrování

Zdroj: upraveno podle PAVELKA, František. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2001, 279 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-726-5037-8. s. 63.

Úvěr na zásoby patří mezi klasické provozní úvěry, obvykle bývá jednorázový a účelový, tedy slouţí k financování nákupu zásob, surovin či energie určených ke spotřebě ve výrobě. Jedná se o úvěr krytý, zásoby jakoţto zajišťovací prostředek však nelze fyzicky předat bance, leţí tedy v podniku a banka má k jejich kontrole sloţitější přístup. Úvěr na náklady slouţí k financování nákladů vloţených do nedokončené výroby či sezónních výkyvů v nákladech, které vyplývají z podnikatelské činnosti klienta. Jako doplňkové zajištění se vyuţívají směnky či bankovní záruky. Úvěr na hotové výrobky pomáhá s financováním drţení nezbytné zásoby hotových výrobků určených k prodeji. Poskytuje relativně jednodušší moţnosti zajištění neţ úvěr na zásoby – je moţné vyuţít tzv. dispoziční cenné papíry (nákladní listy, skladištní listy apod.). U výše zmíněných tří typů úvěrů se vyuţívají dvě typické metody úvěrování. Jedná se o metodu podle stavu a podle obratu. Při metodě úvěrování podle stavu je úvěr poskytován v situaci, kdy zásoby rostou a splácen, kdyţ zásoby klesají. Metoda úvěrování podle obratu je pro podniky výhodnější, neboť úvěr na výrobní zásoby, nedokončenou výrobu a hotové výrobky se spojí do jednoho provozního úvěru, kterým je průběţně financován proces výroby. Banka průběţně proplácí za podnik všechny faktury, které souvisí s nákupem zásob, energie apod. a podnik úvěr průběţně splácí dohodnutou částí z trţeb. Úvěr na pohledávky za prodané zboţí je poskytován na překlenutí období, kdy je zboţí jiţ prodáno a čeká se na jeho splacení. Obvykle je zajišťován cesí neboli postoupením pohledávek bance. Lombardní úvěr je zajištěný zástavou movitých věcí, přičemţ movitou věcí můţou být cenné papíry, směnky, šperky, drahé kovy a další komodity (zejména obchodovatelné na burzách). Na základě posouzení hodnoty a rizika zastavené věci banka poskytne klientovi úvěr. Výše úvěru však nebývá do plné výše zástavy, ale pouze do její určité hodnoty, většinou do dvou třetin aţ tří čtvrtin. 18

Výhodou tohoto typu krátkodobého úvěru pro podniky je, ţe při potřebě peněţních prostředků nemusí hned prodávat svá aktiva, do kterých vloţil dříve své peněţní prostředky, ale mohou je pouţít pouze jako zástavu. Směnečné úvěry jsou úvěry, při kterých hraje hlavní roli směnka. Směnku můţeme charakterizovat jako dluhový cenný papír, který představuje právo majitele směnky poţadovat po dluţníkovi předem stanovenou částku k předem stanovenému datu. Rozlišujeme směnky vlastní a cizí. U směnky vlastní (solosměnky) je hlavním směnečným dluţníkem výstavce směnky (emitent), jemuţ vzniká vydáním a podepsáním směnky závazek vůči věřiteli (remitentovi). Směnka cizí (trata) představuje příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu třetí osobě, který směnku svým podpisem akceptuje a stává se tak hlavním směnečným dluţníkem (akceptantem, trasátem). Směnka musí obsahovat určité předepsané náležitosti a vykazovat určité znaky, které podmiňují její pouţití (označení listiny, platební příkaz, jméno směnečníka, údaj o splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno remitenta, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce). Kromě těchto náleţitostí můţe obsahovat také fakultativní náležitosti – doložky. Tyto doloţky potom směnku různými způsoby modifikují. Směnka je ze zákona cenným papírem na řad, můţe tedy změnit původního majitele tzv. indosamentem (rubopisem, ţirem). Výstavce směnky má však moţnost zakázat převoditelnost směnky indosamentem tzv. rektadoloţkou, tím se ze směnky stane cenný papír na jméno (rektasměnka), který lze převést pouze postoupením (cesí)20. Jednotlivé typy doloţek a modifikace směnek nebudou v této práci dále podrobněji rozebírány, jelikoţ to z hlediska charakteru práce není podstatné. Existují také směnky, které jsou v době emise neúplné a záměrně postrádají minimálně jednu předepsanou záleţitost, případně doloţku. Takovým směnkám se říká blankosměnky. Jsou emitovány s vědomím, ţe ji její drţitel na základě dohody o vyplňovacím právu následně doplní na směnku úplnou. Blankosměnky bývají často vyuţívány jako zajišťovací instrument při poskytování úvěrů. Směnka bývá vyuţívána v dodavatelsko-odběratelských vztazích, přičemţ do těchto vztahů často vstupuje také banka nabídkou svých úvěrů vztahujících se ke směnkám, které budou nyní stručně charakterizovány. Směnka bývá vhodným produktem pro dodavatele, jeţ poskytl odběrateli zboţí, vynaloţil na něj tedy různé náklady, které však nemá pokryté trţbou, jelikoţ musí čekat do doby splatnosti pohledávky. Zároveň si však nemůţe dovolit po odběrateli poţadovat okamţité splacení pohledávky, protoţe je nucen konkurenčními podmínkami poskytovat odběrateli jisté výhodné platební podmínky, mezi které patří například právě delší doba splatnosti. V takové situaci mu můţe odběratel vystavit směnku k datu splatnosti pohledávky a dodavatel v případě okamţité potřeby peněţních prostředků můţe tuto směnku ihned prodat bance a tím se dostat k penězům dříve. Tomuto typu úvěru se říká eskontní úvěr. Banka však drţiteli směnky neproplatí celou její výši, ale sníţí ji o diskont a proplatí mu pouze část. V době splatnosti směnky potom poţaduje celou její jmenovitou hodnotu po

20

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X. s. 313 – 316.

19

dluţníkovi a z tohoto rozdílu jí tedy plyne zisk, který je zároveň nákladem pro ţadatele o eskontní úvěr. Pokud však dluţník peníze nezaplatí, obrací se banka zpět na původního věřitele. Modifikací eskontního úvěru v zahraničně-obchodních vztazích je úvěr negociační. Jde o odkup směnky vystavené vývozcem na dovozce, přičemţ eskontující bankou je tzv. negociační banka (můţe to být banka dovozce i banka v jiné zemi). Rozdíl oproti klasickému eskontnímu úvěru je ten, ţe iniciativa k eskontu směnek je na dovozci, který prostřednictvím svého bankovního spojení zprostředkovává eskont směnky vystavené na něj jeho dodavatelem u negociační banky21. Výhodou tohoto úvěru je to, ţe exportér můţe dodat zboţí a ihned dostat zaplaceno a sníţit tak riziko nezaplacení, zatímco importér platí aţ v době splatnosti směnky. Nyní se na situaci z předchozího odstavce podíváme z pohledu odběratele zboţí a tedy věřitele směnky. Ten má moţnost vyuţít u banky avalový úvěr pro případ, kdy si není jistý, ţe v době splatnosti směnky ji bude schopen splatit. Při poskytnutí avalového úvěru se banka stává rukojmím, který hradí závazek dluţníka v případě jeho platební neschopnosti či nevůle22. Za tuto sluţbu si účtuje avalovou provizi. V situaci, kdy má emitent směnky krátkou historii a zatím nemá vybudovanou pověst spolehlivého partnera, můţe vyuţít akceptační úvěr. Pokud banka ţádosti o akcept vyhoví, zavazuje se tím, ţe za dluţníka danou směnku v době splatnosti uhradí. Banka se tedy stává akceptantem (směnečníkem) a tedy hlavním dluţníkem. Ochota dodavatelů přijmout směnku se tím zvýší, jelikoţ se tím zvyšuje její důvěryhodnost. Výstavce směny se zavazuje, ţe směnečnou částku vloţí na účet akceptující banky ještě před datem splatnosti. Jelikoţ tedy banka v souvislosti s poskytnutím akceptu nepotřebuje ţádné peněţní prostředky, neúčtuje klientovi úrok, ale tzv. akceptační provizi. Základní rozdíl mezi avalovým a akceptačním úvěrem je tedy v pozici banky, kdy v prvním případě je rukojmí a v druhém akceptant23. Oba typy úvěrů banka poskytuje většinou pouze velmi dobrým klientům, protoţe je to pro ni rizikový obchod. Akceptační úvěr má stejně jako eskontní úvěr modifikaci také v zahraničně-obchodních vztazích. V takovém případě se jedná o ramboursní úvěr, jehoţ podstatou je akcept směnky vystavené na dovozce vývozcem tzv. ramboursní bankou. „Iniciativa vychází od dovozce, který žádá přes své bankovní spojení o akceptování směnek vystavených na něj vývozcem u ramboursní banky.“24 Systém průběžného úvěrování provozu Jedná se o modernější metodu úvěrování provozních potřeb, která vychází z plynulosti výrobního procesu. Výrobní proces je kontinuální, je sloţen z opakujících navazujících cyklů a peníze do něj vloţené na počátku se na konci vrací zhodnocené zpět. Z toho důvodu je tedy

21

VALACH, Josef, ref. 1, s. 172. PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 338 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-245-1180-1. s. 326. 23 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava, ref. 22, s. 326. 24 VALACH, Josef, ref. 1, s. 173. 22

20

moţné poskytovat provozní úvěr plynule a očekávat také jeho plynulé splácení 25. Mezi nabízené úvěry patří kontokorentní a revolvingový úvěr. Kontokorentní úvěr je pravděpodobně nejvýznamnějším krátkodobým bankovním úvěrem. Bývá poskytován jako doplňkový produkt k běţnému podnikatelskému účtu. Kdyţ si podnik sjedná kontokorent, můţe ze svého účtu platit i kdyţ na něm nemá dostatek prostředků, můţe tedy jít kdykoliv do mínusu a zůstatek účtu tím pádem přechází z kreditního do debetního. Kdyţ potom na účet přichází platby, automaticky se připisují ve prospěch úvěru, sniţují tedy debet a po splacení úvěru dále zvyšují kredit na účtu. Při sjednání kontokorentu bývá také určen úvěrový rámec, který podniku určuje maximální přípustný debet na kontokorentním účtu. Vypůjčené finanční prostředky musí být splaceny ve sjednaném termínu, nejčastěji do jednoho roku26. Kontokorentní úvěr bývá podnikateli vyuţíván velmi často, ovlivňuje totiţ pozitivně jejich peněţní toky, protoţe jim umoţňuje plynule čerpat finanční prostředky podle okamţité potřeby. Nevýhodou však můţe být vyšší úrok oproti ostatním typům úvěrů, coţ souvisí s větší náročností tohoto typu úvěru z pohledu banky. Musí totiţ drţet v rezervách částku odpovídající smluvně sjednanému úvěrovému rámci, klient ale tuto částku nemusí vţdy čerpat. Klient platí úroky pouze z částky, kterou čerpá, část prostředků banky tedy můţe zůstat nevyuţitá a to je pro ni méně výhodné27. Negativní dopady této situace se tedy banky snaţí minimalizovat různou kombinací úročení poloţek souvisejících s vedením kontokorentního účtu. Dvořák28 uvádí, ţe celkové náklady na kontokorent se mohou skládat z následujících sloţek29:  úroky ze skutečně čerpaného úvěru (debetního zůstatku) na kontokorentním účtu, úroková sazba je stanovena klasicky v procentech p. a.;  úvěrová (závazková) provize k pokrytí nákladů banky z drţení prostředků odpovídajících úvěrovému rámci. Můţe mít podobu úrokové přiráţky (například měsíční částka stanovená jako pevné procento z nejvyššího debetního zůstatku v daném měsíci) nebo pohotovostní provize (za poskytnutý úvěrový rámec, stanovená buď z celého úvěrového rámce, nebo z jeho nevyčerpané části);  provize za překročení úvěrového rámce je závislá na výši a délce překročení, je pro ni stanovena sankční sazba v procentech p. a. (někdy rovněţ procentní sazba za den);  obratová provize pokrývá náklady s vedením účtu, můţe mít formu poplatků za jednotlivé úkony banky nebo formu paušální částky počítané jako procento z obratu na účtu. Revolvingový úvěr můţeme charakterizovat jako úvěr, u kterého banka stanovuje maximální výši jeho čerpání, tzv. úvěrový rámec, a termín, k němuţ bude úvěr po splnění předem dohodnutých podmínek opět obnoven, přičemţ obnoven můţe být ve stejné nebo v jiné výši. 25

PAVELKA, František, ref. 17, s. 69. DVOŘÁK, Petr, ref. 20, s. 522. 27 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava, ref. 22, s. 306. 28 DVOŘÁK, Petr, ref. 20, s. 523. 29 V praxi bývají tyto jednotlivé sloţky často shrnuty pouze do jedné sazby, která v sobě všechny tyto náklady zahrnuje. 26

21

Bývá spojen s vyšším úrokem neţ běţná půjčka a banky si také obvykle účtují poplatek za doplňování úvěru. Rozdíl oproti kontokorentnímu úvěru je ten, ţe se neváţe na běţný účet, ale bývá poskytován na samostatném úvěrovém účtu. Dalším rozdílem je, ţe revolvingový úvěr má obvykle účelový charakter, zatímco kontokorentní úvěr nebývá účelově podmíněn. 2.1.2

Alternativní formy financování

Mezi alternativní formy financování provozních potřeb podniků se typicky řadí faktoring a forfaiting. Společným znakem těchto produktů je to, ţe jsou zaloţeny na odkupu pohledávek od věřitele. Odlišnost mezi nimi spočívá především v časovém hledisku a z něj vyplývajících dalších charakteristických znaků obou forem financování30. Faktoringové sluţby bývají poskytovány specializovanými faktoringovými společnostmi, které bývají většinou dceřinými společnostmi významných bank, ale mohou to být také nebankovní instituce. V České republice působí Asociace faktoringových společností (AFS), která v současné době sdruţuje šest významných poskytovatelů faktoringu: Factoring ČS, a.s., Factoring KB, a.s., ČSOB Factoring, a.s., TRANSFINANCE a.s., Raiffeisenbank a.s., Bibby Financial Services, a.s.31. Faktoring je smluvně sjednaný průběţný odkup krátkodobých pohledávek faktoringovou společností (faktorem) od vlastníka pohledávek (dodavatele zboţí či poskytovatele sluţeb), který tak získává zdroje pro financování a rozvoj dalších aktivit. Rozlišujeme faktoring bezregresní (pravý), u něhoţ úvěrové riziko vyplývající z platební neschopnosti odběratele přebírá faktor a faktoring regresní (nepravý), kde riziko nezaplacení zůstává na dodavateli.

30 31

PŮLPÁNOVÁ, Stanislava, ref. 22, s. 310-311. Údaje jsou platné pro rok 2014.

22

Graf 1: Vývoj faktoringových obchodů u členů AFS ČR za období 2008 - 2014 (v mld. Kč)

Zdroj: vlastní zobrazení dle Factoringové statistiky AFS ČR. ČLFA [online]. © 2003-12 [cit. 2015-0406]. Dostupné z: http://clfa.cz/index.php?textID=67.

Z grafu můţeme vidět, ţe vývoj faktoringových sluţeb se v České republice v letech 2007 aţ 2014 pohyboval v souladu se světovou konjunkturou. Do roku 2008 panovala na trhu vzestupná tendence, která však byla v roce 2009 přerušena globální finanční krizí, coţ způsobilo nečekaně silnou recesi a propad na trzích. V následujících letech postupně docházelo k oţivení aţ do roku 2014, kde objem faktoringových obchodů dokonce výrazně převýšil stav před krizí. Z grafu také můţeme vidět, ţe výrazně převaţuje faktoring regresní nad bezregresním, od roku 2011 se však projevuje tendence k mírnému růstu podílu bezregresního faktoringu. Jak uvádí Dvořák32, pohledávky, jeţ jsou předmětem odkupu, musí splňovat několik podmínek. V první řadě se jedná o dobu splatnosti, která nesmí přesáhnout 180 dní. Pohledávka dále musí vzniknout na základě nezajištěného dodavatelského úvěru a nesmí s ní být spojena práva třetích osob. Dále musí existovat moţnost postoupení pohledávky (cese) a odběratel musí mít přijatelnou bonitu, coţ si faktoringová společnost důkladně prověřuje ještě před uzavřením smlouvy. Odkup pohledávek většinou neprobíhá jednorázově, ale mívá formu dlouhodobé smluvně vymezené spolupráce, kdy dodavatel faktorovi postupuje všechny pohledávky od určitého odběratele a následně je spravuje aţ do jejich úhrady33. Součástí smlouvy bývají i úvěrové limity, které stanoví, do jaké výše bude faktoringová společnost pohledávky odkupovat. Podle teritoriálního hlediska můţeme faktoring dělit na tuzemský, u kterého jsou faktoringová společnost, dodavatel i odběratel z jedné země a mezinárodní, u kterého jsou dodavatel a 32 33

DVOŘÁK, Petr, ref. 20, s. 565. PŮLPÁNOVÁ, Stanislava, ref. 22, s. 311.

23

odběratel z různých zemí. Mezinárodní faktoring lze dále rozlišit na exportní faktoring (faktor odkupuje pohledávku od tuzemského dodavatele, která mu vznikla za zahraničním odběratelem) a importní faktoring (faktoringová společnost odkupuje pohledávku od zahraničního dodavatele, která mu vznikla za tuzemským odběratelem). Tabulka 1: Podíl jednotlivých druhů faktoringu u členů AFS v letech 2008 až 2014 2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Tuzemský

80%

81%

77%

73%

70%

69%

71%

Exportní

18%

18%

21%

24%

26%

27%

26%

Importní

2%

1%

2%

3%

4%

4%

3%

Zdroj: vlastní zobrazení dle Factoringové statistiky AFS ČR. ČLFA [online]. © 2003-12 [cit. 2015-0406]. Dostupné z: http://clfa.cz/index.php?textID=67.

Z tabulky můţeme vidět, ţe největší zastoupení má faktoring tuzemský a naopak nejmenší faktoring importní. Je také patrná tendence zvyšování exportního faktoringu na úkor tuzemského, i kdyţ v roce 2014 byla mírně narušena. Faktoring v sobě nese pro odběratele mnohé výhody. Umoţňuje dodavateli zvýšit plynulost jeho prostředků díky předfinancování, jelikoţ v okamţiku cese mu je vyplacena suma v hodnotě 80-90% pohledávky (zbytek tvoří úroky, provize za převzetí úvěrového rizika či jiné náklady spojené se zpracováním). Další výhodou (u bezregresního faktoringu) je to, ţe faktor přebírá úvěrové riziko a pokud tedy odběratel nedostojí svým závazkům, faktor musí klientovi vyplatit tzv. garanční platbu. Klient můţe vyuţít také sluţby správy pohledávek, kdy faktoringová společnost nabízí klientovi např. sluţby související s účetním vedením pohledávek, inkasem, fakturací, vymáháním či zpracováním statistických a daňových dokladů. Faktoring firmám pomáhá zpřesnit plánování a stabilizovat cash flow. Forfaiting je „odkup středně a dlouhodobých pohledávek vzniklých při vývozu, event. dovozu na úvěr, přičemž subjekt odkupující pohledávky – forfaitér nemá možnost uplatnit zpětný postih vývozce, jestliže pohledávka není dovozcem řádně zaplacena“34. Na rozdíl od faktoringu se nejedná o průběţný odkup všech pohledávek od daného odběratele, ale pouze jednotlivých pohledávek a probíhá na diskontní bázi – forfaitér proplácí pohledávku ihned po odkupu a sráţí diskont. Odkupované pohledávky musí být zajištěné, nejčastěji směnkou avalovanou bankou – forfaitér tedy na rozdíl od faktora pracuje s rizikem bankovním a zkoumá primárně bonitu banky, ne odběratele. Jejich splatnost nebývá kratší neţ 90 aţ 180 dnů, maximální doba splatnosti potom závisí na riziku země dluţníka a musí být ve volně směnitelných měnách. Výhodou vyuţití forfaitingu pro vývozce je, ţe dostane za pohledávku zaplaceno v diskontované výši ihned při prodeji forfaitérovi, přičemţ prodat ji můţe kdykoliv do zhruba 90 aţ 180 dnů před její splatností. Další výhodou je, ţe nemusí na její krytí čerpat bankovní úvěr. Vývozce se také při prodeji zbavuje úvěrového, ale i úrokového a měnového rizika a jelikoţ je pohledávka ve volně směnitelné měně, můţe to pro něj být úrokově výhodnější neţ korunové financování. 34

DVOŘÁK, Petr, ref. 20, s. 574.

24

2.2 Začlenění do systému krytí rizik obchodní banky V současné době je významná pozornost věnována řízení rizik obchodních bank, která vyplývají z proměnlivého ekonomického prostředí. Dlouhodobým cílem banky je maximalizace zisku, avšak vyšší zisk s sebou nese vyšší podstupované riziko. Snaha banky maximalizovat zisk pro ni tedy mimo jiné znamená to, ţe je vystavena řadě rizik a z hlediska udrţení dlouhodobé efektivity a stability je pro ni nezbytné tyto rizika správně identifikovat, měřit a řídit. Mezi základní rizika, tak jak je vymezuje Česká národní banka, patří riziko trţní, úvěrové, operační a riziko likvidity35, přičemţ největší význam je přikládán riziku úvěrovému. 2.2.1

Úvěrové riziko

Úvěrové riziko je riziko ztráty banky vyplývající ze selhání smluvní strany (klienta) tím, ţe nesplní své závazky podle podmínek smlouvy, na jejímţ základě se banka stala věřitelem. O úvěrovém riziku se nejčastěji hovoří ve spojitosti s úvěrovými produkty banky, avšak vyskytuje se také v platebním styku, u obchodů s cennými papíry a u řady dalších obchodních i investičních aktivit. V další části bude výklad vztaţen k úvěrovým obchodům. Co se týče produktů krátkodobého financování, tak právě úvěrové riziko je s nimi spojeno v nejvýznamnější míře. V následující části jej tedy blíţe rozebereme a popíšeme metody pro jeho řízení. Úvěrové riziko v sobě nese 2 sloţky, které jsou důleţité pro jeho měření36:  pravděpodobnost defaultu vyjadřuje pravděpodobnost nesplnění závazku druhou stranou;  expozice v riziku vyjadřuje výši ztráty, která nastane v důsledku nesplnění závazku. Moţnou ztrátu zapříčiněnou úvěrovým rizikem tedy můţeme vyjádřit vztahem: Výše ztráty = pravděpodobnost defaultu * expozice v riziku Úvěrové riziko je třeba řídit jiţ na úrovni jednotlivých úvěrových obchodů, přičemţ úvěrový postup můţeme rozdělit do následujících kroků – identifikace, měření, zajištění a sledování úvěrového rizika37. Při identifikaci úvěrového rizika se jedná o odlišení úvěrového rizika od ostatních rizik, přiřazení rizika ke konkrétním bankovním produktům a aktivitám a zjištění jeho příčiny. Příčinou můţe být například riziko klienta (neschopnost klienta plnit své závazky kvůli jeho špatné ekonomické a finanční situaci), riziko země (neschopnost země plnit zahraniční závazky z nějakého ekonomického, společenského či politického důvodu), či riziko z

Opatření ČNB č. 2/2004 Sb., k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky. In Věstník ČNB online. 2004, částka 3, s. 1. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/ legislativa/vestnik/2004/download/v_2004_03_10204510.pdf. 36 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6. s. 96. 37 KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, xix, 339 s. ISBN 80-717-9381-7. s. 74 – 78. 35

25

koncentrace (situace, kdy se banka zaměřuje na poskytování úvěrů určitému úzkému okruhu klientů, se kterými jsou spojena shodná rizika). Při měření úvěrového rizika se kvantifikuje moţná ztráta z obchodu a na základě tohoto výsledku se potom provádí rozhodnutí o realizaci úvěrového obchodu a následně také o nastavení jeho parametrů. Banka se snaţí získat maximum informací o klientovi, prověřuje jeho bonitu a na základě zjištěných informací potom daný úvěrový obchod zařazuje do určité ratingové kategorie. Ratingová kategorie vyjadřuje míru rizika spojenou s úvěrovým obchodem a ovlivňuje základní parametry úvěru jako výši úvěrového rámce, výši úrokové sazby, poţadavky na zajištění úvěru apod. Rating můţeme rozlišit podle toho, kdo jej tvoří, na interní (staví jej sama banka) a externí (stanoví jej ratingová agentura). Mezi nejvýznamnější externí světové ratingové agentury patří například Standard  Poor„s, Moody‟s a Fitch IBCA. Z českých ratingových agentur pak můţeme uvést Czech Rating Agency. Rating bývá vyjadřován pomocí stupnice, která můţe být různě široká, přičemţ kaţdý stupeň reprezentuje určitou míru rizika. Pro stanovení těchto stupňů bývají vyuţívány kombinace různých matematicko-statistických metod či hodnocení specialistů. Jednotlivé stupně se u externího ratingu vyjadřují nejčastěji pomocí písmen. Při interním ratingu bývá vyuţívána úvěrová analýza, jejímţ cílem je posoudit bonitu klienta. Banky vyuţívají podle typu klientů různé metodické postupy, např. finanční poměrovou analýzu či tzv. scoring, tedy metodu zjednodušeného bodového hodnocení. U firemní klientely se nejčastěji sleduje kredibilita a schopnost splácet, firemní finanční plány, finanční toky, hodnoty poskytnutých zástav, hospodářské výsledky, akciový kapitál, vývoj a trendy v odvětví ale i vývoj makroekonomických ukazatelů. Smyslem zajištění úvěrového rizika je kompenzovat aktivy klienta či třetí osoby moţnou ztrátu z úvěrového obchodu, ale také tvorba vlastních zdrojů k pokrytí případných ztrát. Zajištění můţe mít různou podobu, avšak musí splňovat určitá kritéria jako například soudní vymahatelnost, moţnost ocenění zástavy, její likviditu, stabilitu a moţnost kontroly jejího stavu. Zajištění můţeme rozlišit na osobní a věcné. V případě osobního zajištění bance ručí za pohledávku kromě klienta také třetí osoba a v případě věcné zástavy má banka právo na určité majetkové hodnoty klienta. Cílem sledování úvěrového rizika je zachycení změn a trendů ve vývoji rizikovosti pohledávek, ale také změny v makroekonomickém a mikroekonomickém vývoji odvětví či země, coţ můţe mít zprostředkovaně vliv na rizikovost pohledávek. Platí zde zásada, ţe čím vyšší je úvěrové riziko pohledávky (čím niţší má ratingový stupeň), tím častěji a komplexněji by měl být monitorován její vývoj. Mezi sledované skutečnosti patří např. včasnost a úplnost klientem předkládaných podkladů, změny ve vývoji jeho finančních toků, včasné splácení, změny hodnoty zajištění, ţádosti o nové úvěry, daňové změny, které mohou ovlivnit platební schopnost klienta apod.

26

2.2.2

Řízení úvěrového rizika

K základním nástrojům patří úvěrové limity, které schvaluje vrcholové vedení banky. Limity mohou být vyjádřeny v absolutních hodnotách či ve vazbě na kapitál banky. Limity pomáhají bance diverzifikovat své úvěrové portfolio. Banky mohou uplatňovat různé úvěrové limity. Mezi základní patří limity k jednotlivým klientům a pro ekonomicky spjaté skupiny klientů, které vychází z poţadavků na splnění kapitálové přiměřenosti. Dalším typem jsou odvětvové limity, které jsou stanoveny celkově pro klienty podnikající ve stejném odvětví. Tito klienti podléhají stejným vlivům a jsou s nimi tedy spjata obdobná rizika. V současné době také roste význam limitů pro jednotlivé země, jelikoţ vlivem globalizace mají banky své pobočky či dceřiné společnosti v různých zemích. 2.2.3

Kapitálová přiměřenost

Rizika spojená s působením bank na finančním trhu jsou natolik významná, ţe se staly předmětem mezinárodní regulace. Tvůrcem regulačních pravidel, doporučení a standardů je Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS), který působí při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS). Mezi nejznámější standardy vydané Basilejským výborem patří Mezinárodní standardy pravidel kapitálové přiměřenosti (International Standards on Capital Adequacy). Kapitálová přiměřenost znamená povinnost udrţovat určitou minimální výši tzv. regulačního kapitálu, která by měla odpovídat objemu a rizikovosti svých aktiv, ovlivňuje tedy významným způsobem proces řízení rizik v bankách. Slouţí jako polštář pro krytí neočekávaných ztrát a přispívá k udrţení stability bankovního sektoru jako celku. Neočekávaná ztráta je odhadnutá volatilita potenciální ztráty hodnoty aktiva vůči jeho očekávané ztrátě. Rezerva pro krytí neočekávaných ztrát se nazývá ekonomický kapitál banky. Kromě ekonomického kapitálu bývají neočekávané ztráty kryty zčásti také pojištěním. Vedle neočekávaných ztrát se v kontextu kapitálové přiměřenost hovoří také o očekávaných ztrátách, coţ jsou ztráty, které jiţ vznikly, ale nebyly dosud realizovány - nedošlo k fyzickému úbytku aktiv, ale je zřejmé, ţe k němu dojde. Banka ke krytí očekávaných ztrát vytváří tzv. opravné položky38. V roce 1988 vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled první mezinárodní dokument upravující pravidla kapitálové přiměřenosti označovaný jako Basel I. Rychle se vyvíjející finanční trhy však přinesly potřebu nových pravidel, jelikoţ Basel I. přestal reflektovat skutečná rizika, která banky podstupují. Basilejský výbor proto v roce 1999 vypracoval návrh nových pravidel, která jsou známá pod pojmem Basel II. Světová finanční krize, která odstartovala v roce 2007, ukázala, ţe bankovní sektor neměl dostatečně vyvinutý systém řízení rizik, trpěl nedostatečnou likviditou a nadměrným pákovým efektem. Krize v bankovním sektoru se tehdy rychle přenesla na zbytek finančního sektoru a reálné ekonomiky. Reakcí na finanční krizi tedy bylo v roce 2010 představení návrhu nejnovějšího regulatorního opatření Basel III.

38

KAŠPAROVSKÁ, Vlasta, ref. 37, str. 80 – 81.

27

Basel III. posiluje regulaci a dohled nad bankami, posiluje poţadavky na kapitálovou přiměřenost a upravuje řízení likvidity. Jeho cílem je vytvoření silného a odolného bankovního sektoru, který nemá šoky přenášet, ale absorbovat je a tím pádem sniţovat pravděpodobnost krizí. Dalším cílem je také zmenšení trţních selhání, která byla odhalena krizí (likvidita, nadměrný pákový efekt). Opatření se nově vztahují i do regulace systémových rizik na makroekonomické úrovni, která mohou prostupovat celým bankovním systémem39. Jak jiţ bylo řečeno, Basel III. zpřísňuje stanovení kapitálových poţadavků pro úvěrové, trţní a operační riziko. Postupně bude navyšován poţadavek na krytí těchto rizik z původních 8 % aţ na 10,5 % v roce 2019, z nichţ bude 2,5 % tvořit tzv. konzervační polštář pro kapitálovou rezervu nad rámec rizik. Polštář můţe být navýšen ještě o další 2,5 % díky tzv. proticyklickému polštáři, který se bude v dobách příznivého vývoje vytvářet na horší časy. Maximální poţadavek na kapitálovou přiměřenost se tedy zvyšuje celkem aţ na 13%40. Primární dopad zavedení Baselu III. bude v České republice nejspíš malý, jelikoţ banky zastávají spíše obezřetný a konzervativní přístup uţ nyní disponují dostatečným kapitálovým polštářem, který mu umoţňuje ustát i velmi nepříznivý hospodářský vývoj s negativním dopadem na kvalitu úvěrového portfolia. Výhodou pro tuzemské banky je také jejich nezávislost na financování ze zahraničí díky tomu, ţe objem vkladů výrazně převyšuje úroveň poskytnutých úvěrů. Banky se nachází také ve velmi dobré likvidní situaci.

39

Basel III: a global regulatory framework for more resilient banks and banking systems. Bank for International Settlements [online]. December 2010 (rev. June 2011), s. 1 – 8. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.bis.org/publ/bcbs189.pdf. ISBN 92-919-7859-0. 40 KALABIS, Zbyněk. Jak BASEL III reguluje obchodní banky? Měšec.cz [online]. 2012 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/jak-basel-iii-reguluje-obchodni-banky/.

28

3 ANALÝZA NABÍZENÝCH PRODUKTŮ VE VYBRANÝCH BANKÁCH A PŘÍKLAD VYUŽITÍ V KONKRÉTNÍ FIRMĚ Praktická část této práce se věnuje analýze a komparaci aktuálně nabízených úvěrových produktů pro krátkodobé financování firem ve dvou vybraných bankách působících na území České republiky. V druhé části potom bude představeno vyuţití produktů v praxi v konkrétní firmě. Všechny údaje pro zpracování praktické části byly získány na základě veřejně dostupných informací z internetových stránek či výročních zpráv.

3.1 Představení bank Počet bank, které nabízí alespoň základní produkty pro financování oběţného majetku je mnoho, já jsem si jako zástupce vybrala Komerční banku a.s. a Raiffeisenbank a.s. Komerční banka, a.s. Komerční banka je jednou z největších bank na českém trhu. Je to univerzální banka se širokou nabídkou sluţeb v oblasti retailového, podnikového i investičního bankovnictví. Působí na českém trhu od roku 1990, kdy byla zaloţena jako státní instituce a v roce 1992 byla následně transformována na akciovou společnost. Od roku 2001 je součástí mezinárodní skupiny Société Générale, coţ je jedna z největších evropských finančních skupin41. Je zároveň mateřskou společností Skupiny KB, která se skládá z jedenácti společností, kde Komerční banka drţí nadpoloviční většinu a z jedné přidruţené společnosti, kde drţí 49 % podíl. Společnosti v rámci Skupiny KB nabízí další specializované sluţby, jako například penzijní připojištění, leasing, stavební spoření, faktoring či pojištění42. Komerční banka rozlišuje 3 základní zákaznické segmenty z firemní oblasti. Prvním segmentem jsou podnikatelé a malé firmy, kde orientačním kritériem je roční obrat do 60 mil. Kč. Strategickým cílem v této oblasti je rozvoj financování, sluţeb s přidanou hodnotou a poradenství zákazníkům segmentu Small business prostřednictvím 399 obchodních míst. Druhým segmentem jsou podniky a municipality, které se rozlišují podle ročního obratu zhruba do 1 500 mil. Kč a jsou obsluhování prostřednictvím 10 obchodních divizí segmentu Corporate. Komerční banka jakoţto vedoucí banka pro korporace v ČR jim poskytuje řešení v oblasti kaţdodenního bankovnictví, financování, správy aktiv, řízení rizik a další sluţby na míru svým klientům v dlouhodobém partnerství. Posledním segmentem jsou velké podniky s ročním obratem nad 1 500 mil. Kč, u kterých si KB udrţuje výsadní postavení díky individuálnímu přístupu a obsluhuje je skrze 5 obchodních divizí segmentu Top Corporations (čtyři v ČR, jedna na Slovensku)43.

Základní informace. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/obance/o-nas/zakladni-informace.shtml. 42 Finanční skupina KB. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/obance/o-nas/skupina-komerni-banky/financni-skupina-kb.shtml. 43 Výroční zpráva 2013. Komerční banka, a.s. [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/file/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocni-zpravy/kb-2013-vyrocnizprava.pdf?95c85826b242fffaf81fc515c145b746. 41

29

Raiffeisenbank a.s. Raiffeisenbank a.s. se řadí mezi velké a významné banky a na území ČR působí od roku 1993. Majoritním akcionářem je se zhruba 75 % společnost Raiffeisen Bank International AG, která působí na rakouském bankovním trhu. Raiffeisenbank dbá na potřeby svých klientů a snaţí se přizpůsobovat svou nabídku jejich specifickým poţadavkům44. Zaměřuje se spíše na prémiové klienty, tedy ty s vyššími příjmy, kteří mají aktivní zájem o správu svých financí. Banka tedy klade důraz na kvalitu poskytovaných sluţeb, šíři produktové nabídky a kvalitní poradenství a finanční plánování. V oblasti firemních financí rozlišuje 3 zákaznické segmenty – podnikatele a malé firmy (roční obrat do 50 mil. Kč), firmy (roční obrat nad 50 mil. Kč) a podniky (roční obrat nad 1 500 mil. Kč)45.

3.2 Srovnání bankovních produktů pro financování oběžných aktiv Nyní se zaměřím na komparaci charakteristik, cen, podmínek a následné zhodnocení vybraných produktů pro financování oběţných aktiv u dvou výše uvedených bank. Co se týče segmentace klientů, tak můţeme vidět, ţe je podobná. Obě banky berou jako hlavní kritérium výši obratu, přitom konkrétní výše se u kaţdé z nich drobně liší jen v první hranici. Raiffeisenbank má tuto hranici o 10 mil. Kč niţší neţ Komerční banka, tento rozdíl je však zanedbatelný, jelikoţ hranice je nutno brát pouze jako orientační a nejsou jediným hodnotícím kritériem. V nabídce pro menší a střední podniky, tedy první segment, jsou podmínky a ceny produktů nastavené obecněji neţ pro klienty, kteří se nachází za poslední hranicí 1 500 mil. Kč ročně. K těm mají banky více individuální přístup. Při srovnání bankovních produktů tedy budeme vycházet z nabídky pro menší a střední podniky. 3.2.1

Kontokorentní úvěry

Kontokorentní úvěr neboli povolené přečerpání účtu je v dnešní době součástí nabídky většiny bank. Kaţdá banka má nastavena vlastní pravidla pro schválení kontokorentu, ovšem jedno mají vţdy společné, a to doloţení příjmů. V následující tabulce bude porovnána nabídka našich dvou zástupců pro segment menších a středních firem. Tabulka 2: Srovnání kontokorentních úvěrů Komerční banka Minimální limit Maximální limit

Raiffeisenbank

20 000 Kč

30 000 Kč

3 mil. Kč

5 mil. Kč

44

Profil a historie Raiffeseinbank v ČR. Raiffeisenbank [online]. c2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.rb.cz/o-nas/o-spolecnosti/profil-a-historie-raiffeisenbank-v-cr. 45 Výroční zpráva 2013. Raiffeisenbank [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.rb.cz/attachements/pdf/o-bance/vyrocni-zpravy/vz-rb-13-cz.pdf.

30

Doba splatnosti

 doba určitá – krátkodobě či výjimečně do 3 let

prodlouţení

 doba neurčitá

 do 3 mil. Kč bez zajištění, pouze

 blankosměnka Zajištění

 stávající klienti s dostatečným obratem – bez nutnosti zajištění do 500 000 Kč

Úroková sazba

 1 rok s moţností automatického

blankosměnka  nad 3 mil. Kč navíc zajištění zpravidla nemovitostí

individuálně

individuálně - pohyblivá

 zpracování ţádosti: 2 000 Kč + 0,3 % z objemu poţadovaného úvěru  poskytnutí: 2 000 Kč + 0,6 % z objemu schváleného úvěru

 zpracování ţádosti: zdarma  poskytnutí: zdarma  správa: 250 Kč/měsíc

Základní

 správa: 600 Kč/měsíc

poplatky

 změna smluvních podmínek na základě podnětu klienta: 0,6 % z výše úvěru, min. 5 000 Kč

 změna smluvních podmínek na základě podnětu klienta: 3 000 Kč  překročení povoleného debetu: 29 %

 rezervace zdrojů: 0,9 % p.a.  překročení povoleného debetu: 25 %  debet do 500 tis. Kč: aktuální doklady

Podmínky úvěru

opravňující k podnikání, výpisy z běţného

 obrat 300 tis. – 50 mil. Kč

účtu alespoň za 6 měsíců pro posouzení

 daňové přiznání za minulé období

dostatečného obratu

 výkazy – rozvaha a výsledovka

 debet nad 500 tis. Kč: navíc aktuální výkazy, přiznání k dani z příjmů, příp. účetní závěrka

 potvrzení o bezdluţnosti na daních a sociálním pojištění

a zpráva auditora Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z internetových stránek www.kb.cz, www.rb.cz.

Při srovnání vychází lépe kontokorentní úvěr od Raiffeisenbank, a to hned z několika důvodů. Za nejvýznamnější výhodu povaţuji poplatky, které jsou u RB (pomineme-li sankční poplatek za překročení povoleného debetu) výrazně niţší neţ u KB. Nabízí také o 2 mil. Kč vyšší maximální limit neţ KB. Co se však týče úrokové sazby, tak ta porovnat nelze, jelikoţ se

31

stanovuje individuálně46. Další výhodou u RB je získání lepších podmínek financování při dobrovolném zajištění nemovitostí a také nabízí zdarma pojištění podnikatelů proti riziku smrti a trvalých následků způsobených úrazem. Pokud bychom měli uvést nějaké výhody u KB, tak je moţné zmínit například výhodu pro stávající klienty s běţným účtem vedeným u KB, kteří mohou na základě posouzení obratu na účtu získat limit aţ do výše 500 000 Kč bez nutnosti jakéhokoliv zajištění. 3.2.2

Podnikatelské provozní úvěry

Tyto úvěry pomáhají firemním klientům překlenout momentální, krátkodobé a nezaviněné finanční problémy. Klienti mají moţnost čerpat úvěry ve výši přizpůsobené svým poţadavkům. Pro srovnání jsem vybrala z nabídky pro malé a střední podniky úvěr Profi úvěr FIX od Komerční banky a neúčelový úvěr od Raiffeisenbank. Oba tyto úvěry se splácí měsíčně pravidelnými anuitními splátkami a představují rychlý a jednoduchý způsob, jak získat peníze. Tabulka 3: Srovnání provozních úvěrů Komerční banka

Raiffeisenbank

Minimální limit

20 000 Kč

30 000 Kč

Maximální limit

3 mil. Kč

5 mil. Kč

Doba splatnosti

max. 7 let

od 1 roku do 5 let

blankosměnka, nad 2 mil. Kč Zajištění

navíc další zajišťovací

blankosměnka, nad 3 mil. Kč

prostředky (ručení, zástavní

navíc zajištění zástavním

právo k nemovitosti, movité

právem k nemovitosti

věci či pohledávce) Úroková sazba

individuálně - fixní  zpracování ţádosti a realizace: zdarma  správa: úvěr do 100 tis. Kč

Základní poplatky

– 200 Kč/měsíc, jinak 300 Kč/měsíc

individuálně - fixní  zpracování ţádosti: 0,5 % výše úvěru, min. 5 000 Kč  správa: 250 Kč/měsíc  předčasná splátka: 1 % z předčasně splacené jistiny,

 změna smluvních podmínek na základě podnětu klienta: 0,6 %, min. 5 000 Kč

46

min. 6 000 Kč  změna smluvních podmínek na podnět klienta: 3 000 Kč

Většinou je pohyblivá a počítá se jako součet referenční sazby vyhlašované bankou nebo PRIBOR/LIBOR/EURIBOR a dohodnuté pevné odchylky v % p.a. Její konkrétní výše bývá ujednána ve smlouvě.

32

 úrok z prodlení: 25 %

 úrok z prodlení: 29 %

 aktuální doklady opravňující k podnikání  účetní závěrka včetně daňového přiznání a zprávy auditora za poslední 2 účetní Podmínky

období  aktuální výkazy  příp. doklady k zajištění úvěru  noví klienti: 3 výpisy z účtu

 obrat 300 tis. - 50 mil. Kč  daňové přiznání za minulé období  výkazy – rozvaha a výsledovka  potvrzení o bezdluţnosti na daních a sociálním pojištění

pro posouzení dostatečného obratu Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z internetových stránek www.kb.cz, www.rb.cz.

Jedna z výhod neúčelového úvěru od Raiffeisenbank vychází uţ z jeho názvu, a tou je neúčelovost. Banka klientovi převede peníze přímo na účet a nepoţaduje po něm ţádné doloţení, na co je pouţil. Oproti tomu Profi úvěr FIX od Komerční banky je účelový, lze jej pouţít pouze k financování zásob, krátkodobých pohledávek do splatnosti, jiných provozních potřeb jako např. různých oprav a údrţby či k nákupu hmotného investičního majetku. Čerpat jej lze přímo na účet dodavatelům na základě předloţených dokladů nebo na účet klienta s tím, ţe účelovost si banka ověří později na základě údajů z účetnictví. Další výhodou úvěru od Raiffeisenbank je maximální limit, který je o 2 mil. Kč vyšší a také nutnost dodatečného zajištění, které je vyţadováno aţ od úvěru nad 3 mil. Kč, zatímco u KB uţ od 2 mil. Kč. Na druhou stranu Profi úvěr FIX nabízí výhody jako například moţnost delšího splácení či moţnost získání úvěru bez dokládání příjmů. Tuto moţnost mají klienti, kteří mají u KB běţný účet alespoň 6 měsíců. V závislosti na obratu pak mohou získat úvěr aţ se splatností 3 roky a aţ do výše 3 mil. Kč. Co se týče poplatků, tak ty jsou nastaveny rozdílně. Komerční banka si neúčtuje poplatek za zpracování ţádosti o úvěr, za realizaci úvěru a ani poplatek za předčasné splacení úvěru a také úrok z prodlení je niţší. Na druhou stranu má vyšší poplatek za změnu smluvních podmínek a také poplatek za správu účtu při úvěru nad 100 000 Kč. U obou úvěrů existuje moţnost pojistit se pro případ pracovní neschopnosti, proti riziku smrti a trvalých následků způsobených úrazem. V Raiffeisenbank je toto pojištění v ceně, zatímco v Komerční bance je dobrovolné za poplatek 0,1 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru. Při srovnání celkové výhodnosti bych se přiklonila spíše k úvěru od Komerční banky. Ten je tedy výhodný především pro stávající klienty, kteří jej mohou získat velmi rychle a bez 33

nutnosti zakládání nového účtu. Předností také je, ţe si ţadatel můţe předem propočítat, kolik bude muset měsíčně splácet při zadané výši úvěru a době splatnosti na on-line kalkulačce, ve které se úrokové sazby pohybují kolem 10 – 11 %. Jeví se výhodnější také co se poplatků týče. V nabídkách bank se vyskytuje více typů provozních úvěrů, neţ dva výše porovnané. Například Komerční banka nabízí následující úvěry:  úvěr za účelem překlenutí finančních prostředků, který mohou firmy vyuţít k financování pohledávek po lhůtě splatnosti nebo výplatu mezd. Jeho čerpání je obvykle jednorázové účelně k přímé platbě převodem na běţný účet klienta;  úvěr na oběžné prostředky, který je poskytován maximálně do předpokládané výše oběţných prostředků k určitému datu;  úvěr na provozní a investiční potřeby, jeţ lze čerpat maximálně do výše předpokládaných úvěrových potřeb, u investiční části pak do výše smluvní ceny;  úvěr na předfinancování exportního dokumentárního akreditivu slouţí k předfinancování výroby nebo nákupu zboţí pro export, který je kryt podepsaným vývozním kontraktem a otevřeným akreditivem. Poskytuje podnikatelům moţnost nabídky odloţené platby, čímţ mohou zvýšit svou konkurenceschopnost. Raiffeisenbank nabízí podobné úvěry, liší se většinou v názvu a v drobných charakteristikách. Můţeme uvést například:  provozní úvěr poskytovaný ve fixních tranžích, který je poskytován v průběhu jednoho roku v předem domluvených obdobích čerpání a je zajištěn pohledávkami či zásobami;  úvěr na financování výroby, který slouţí k účelovému financování provozních potřeb spojených s výrobou a kompletací zakázky na základě kupní smlouvy. Klient tak nemusí po odběrateli vyţadovat vyšší zálohové platby, coţ mu poskytuje konkurenční výhodu a umoţňuje mu získat i finančně náročné zakázky  splátkový úvěr na financování provozních potřeb pomáhá krýt výkyvy v hospodaření společnosti, např. z důvodu zvýšených sezónních nákladů, předzásobení či projektového plánování u hodnotově významných zakázek apod. Obě banky také nabízí produkt, který umoţňuje čerpání různých typů podnikatelských úvěrů v jednom. V Komerční bance má tento produkt název KB FlexiRámec a v Raiffeisenbank Úvěrová linka. Mají víceméně podobné charakteristiky, oba jsou poskytovány v jedné úvěrové smlouvě na jeden rok. Zahrnují v sobě produkty jako kontokorentní úvěr, krátkodobý podnikatelský úvěr, dovozní dokumentární akreditiv a bankovní záruky. Komerční banka navíc zahrnuje revolvingový úvěr, eskont směnek a forfaiting. Tento produkt klientům nabízí široký prostor pro aktivní řízení provozního financování s niţší administrativní zátěţí.

34

3.2.3

Financování pohledávek alternativními formami

V nabídce obou bank jsou produkty jako faktoring, odkup pohledávek či forfaiting. Co se týče faktoringu, tak obě banky nabízí kromě odkupu a financování také správu a inkaso pohledávek. Konkrétní nastavení parametrů faktoringu je individuální, závisí na velikosti a obratu firmy, kvalitě odběratelů apod. Tabulka 4: Srovnání faktoringu Komerční banka Financování Vyplacená záloha Splatnost pohledávek Roční výše postoupených pohledávek

Raiffeisenbank

80 %, výjimečně 100 %

100 %

70 – 90 %

80 – 90 %

aţ 90 dnů (výjimečně aţ 120 dnů) min. 10 mil. Kč

obvykle 60 dnů min. 30 mil. Kč

Zdroj: vlastní zpracování dle údajů z internetových stránek www.kb.cz, www.rb.cz.

Faktoring banky nabízí v regresní formě, který je nabízen i menším podnikům a u něhoţ v případě nezaplacení pohledávky odběratelem v dané lhůtě po splatnosti dochází ke zpětnému postoupení pohledávky na klienta. Více bonitním klientům je faktoring nabízen i v bezregresní formě s pojištěním proti riziku platební neschopnosti odběratelů. V případě pojistné události je klientovi vyplaceno u Komerční banky 85 % hodnoty pohledávky a u Raiffeisenbank 90 %. Delší odloţenou splatnost nabízí Komerční banka, výjimečně aţ 180 dnů, coţ pro klienta znamená zvýšení jeho konkurenceschopnosti, neboť můţe dodávat zboţí na volný dodavatelský úvěr s delší dobou splatnosti. Co se u těchto produktů obtíţně porovnává, jsou náklady. Raiffeisenbank totiţ určuje poplatky i úrokové sazby individuálně a do jisté míry i Komerční banka (např. co se týče úrokových sazeb). Ta si účtuje jednorázový zpracovatelský poplatek, který se běţně pohybuje v rozmezí 0,3 – 1 % z hodnoty pohledávek. V případně bezregresního faktoringu je pak cena navýšena ještě o placené pojistné. Další nákladovou sloţkou je úrok z poskytnutého předfinancování, přičemţ úrokové sazby se pohybují na úrovni sazeb krátkodobých bankovních úvěrů. Do celkové ceny je také potřeba započítat případné poplatky dle sazebníku, např. poplatek za internetovou aplikaci eFactoring. Celkový náklad se zpravidla pohybuje v rozpětí 1 – 2 % z faktoringového obratu. Část nákladů spojených s faktoringem můţe klient zahrnout do ceny dodávky. Komerční banka nabízí faktoringové sluţby díky spolupráci s dceřinou společností Factoring KB. Díky této specializaci má více rozvinuté produkty a sluţby, v rámci kterých nabízí např. elektronickou komunikaci skrz aplikaci eFactoring, která umoţňuje on-line postupování faktur a klienti zde mohou získat denní přehled o stavu pohledávek. 35

Nabízí také exportní a importní faktoring a různé další modifikace, které reagují na konkrétní charakteristiku a potřeby klientů, jako například:  retailový faktoring je určen pro klienty s menším objemem trţeb (cca do 30 mil. Kč ročně), kteří mají pravidelné odběratele, ale fakturační objemy jsou menší. Na tyto klienty jsou kladeny niţší informační a dokumentační poţadavky  reverzní faktoring podporuje spolupráci mezi společnosti různé velikosti či finanční síly. Odběratel a dodavatel si rozdělí obchodní riziko, odběratel tak profituje z odloţené splatnosti a dodavatel z okamţitého přístupu k finančním prostředkům;  rámcový (bilanční) faktoring cílí na klienty, jeţ pracují se strukturou aktiv a pasiv rozvahy. Postoupením pohledávek dojde k jejich sníţení a zároveň nedojde k navýšení úvěrové angaţovanosti ani ke zvýšení cizích zdrojů, pokud jsou peníze pouţity ke splacení úvěrů či závazků. Tím se sníţí celková zadluţenost firmy a ukazatel ROA (ukazatel rentability aktiv), coţ firmy často vyuţívají na konci účetního období. Po celkovém zhodnocení se můţe zdát výhodnější spolupracovat spíše s Komerční bankou, neţ s Raiffeisenbank, avšak záleţí na náročnosti klienta a na jeho konkrétních poţadavcích. Některým firmám se můţe vyplatit spolupráce s Raiffeisenbank a to především pokud u ní vyuţívají jiţ jiné produkty a zůstanou tak pod jednou střechou. Dalším nabízeným produktem je odkup pohledávek. Oproti faktoringu je u něj rozdíl ten, ţe se jedná zpravidla o odkup jednotlivých pohledávek (tedy ne všech od daného odběratele) a je nabízen pouze ve formě se zpětným postihem na klienta. V rámci forfaitingu nabízí banky odkup budoucnu splatných pohledávek klienta na banku bez zpětného postihu. Na rozdíl od faktoringu se jedná o pohledávky s delší dobou splatnosti, tudíţ je třeba počítat ze strany banky s vyšším poţadavkem na úrokovou sazbu či pojištěním. Forfaiting umoţňuje výrazně sníţit potřebu vázání finančních zdrojů pro krytí hodnotově významnějších pohledávek za odběrateli. Forfaitér můţe pracovat buď s bankovním nebo s podnikatelským rizikem. V případě bankovního rizika jsou odkupované pohledávky zajištěny směnkou s bankovním avalem či dokumentárním akreditivem. V případě podnikatelského rizika do vztahu nevstupuje druhá banka, odběratel ručí pouze fakturou či směnkou bez avalu banky. Charakteristiky forfaitingu jsou u obou bank víceméně podobné, lišit se bude nejspíš cena za postoupení pohledávky, ta se však stanovuje individuálně a závisí na bonitě dluţníka, výší, splatnosti a charakteru pohledávky. Také poplatky jsou u Raiffeisenbank stanoveny individuálně, dá se však předpokládat, ţe budou podobné těm u Komerční banky, kde se platí jednorázový zpracovatelský poplatek a závazková provize za náklady spojené s drţbou pohotových finančních prostředků od sjednání forfaitingu do odkoupení pohledávky. Faktoring a forfaiting je výhodný také pro firmy, které mají z pohledu banky horší rating, ale spolupracují s kvalitními odběrateli, jelikoţ banky kladou důraz hlavně na jejich bonitu.

36

3.2.4

Eskontní úvěr

Nabídku eskontního úvěru poskytuje pouze Komerční banka. K eskontu přijímá směnky pouze47:     

obchodní od klientů KB denní (fixní), tj. splatná v určitý den stanovený ve směnce) se zbytkovou dobou splatnosti zpravidla 1 aţ 12 měsíců znějící na částku minimálně 100 000 Kč (u zahraničních minimálně na ekvivalent 100 000 Kč)  tuzemské – opatřené doloţkou zbavující majitele (banku) povinnosti zabezpečit protest pro neplacení48  zahraniční a tuzemské v EUR – opatřené efektivní doloţkou49 v případě, ţe měna uvedená na směnce je odlišná od měny platebního místa Mezi náklady na eskontní úvěr patří eskontní provize, kterou klient hradí formou sráţky ze směnečné sumy při eskontu U tuzemských směnek je ve výši 0,2 % ze směnečné částky (min. 2 000 Kč) a u zahraničních 0,5 % ze směnečné částky. Jednorázovou sráţkou klient hradí také úroky, které se sráţí za dobu od začátku eskontu do proplacení směnky. U zahraničních směnek mohou být účtovány dodatečné poplatky jako odměna KB za inkaso směnky, inkasní výlohy zahraniční banky apod. Výhodou eskontního úvěru je přístup k likvidním finančním prostředkům, zpravidla bez nutnosti zajištění, ještě před lhůtou splatnosti pohledávky.

3.3 Makroekonomický pohled a predikce trendů Situaci na úvěrovém trhu v segmentu nefinančních podniků v České republice zachycuje níţe uvedený graf. Zobrazuje vývoj poskytnutých úvěrů nefinančním podnikům (rezidentům) v českých korunách i cizích měnách v dělení podle časového hlediska. V souladu s charakterem této práce se zaměříme na charakteristiku vývoje krátkodobých úvěrů.

47

Eskontní úvěr. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/firmy/firmy-s-obratem-nad-60-milionu/uvery-a-financovani/provoznifinancovani/eskontni-uver.shtml. 48 O případné vymáhání zaplacení směnky prostřednictvím soudu se stará klient, ne banka. 49 Efektivní doloţka znamená, ţe dluţník se zavazuje směnečnou částku uhradit ve měně uvedené na směnce.

37

Graf 2: Úvěry poskytnuté nefinančním podnikům za období 2005 – 2014 (v mil. Kč)

Zdroj: Bankovní statistika: Únor 2015. Česká národní banka [online]. c2003-2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/ bankovni_statistika/bank_stat_komentar.html.

Z grafu můţeme vidět, ţe dlouhodobé i krátkodobé úvěry se vyvíjí v podobném trendu. Po roce 2008 můţeme sledovat celkový pokles, který zapříčinila ekonomická krize. Jinak je ale patrné, ţe se vývoj krátkodobých úvěrů drţí na stabilní úrovni a v posledních letech spíše stagnuje. To můţe být dáno tím, ţe nároky na financování provozu podniku, pro které jsou krátkodobé úvěry vyuţívány v největší míře, se v čase výrazně nemění a poptávka je tedy relativně stálá. Co se týče aktuálních trendů na úvěrovém trhu v České republice v roce 2014, tak můţeme říci, ţe na poptávku po bankovních produktech pro financování zásob a provozního kapitálu mírně negativně působilo vyuţívání alternativních forem financování jako je emise dluhopisů, která je substitutem k bankovním produktům50. Zároveň bylo moţné pozorovat tendenci k uvolňování úvěrových standardů, zejména u úvěrů velkým podnikům. To bylo dáno především v důsledku konkurenčního tlaku, dobré situace v oblasti likvidity bank, sníţením nákladů, v menší míře pak také vlivem očekávání zlepšení celkové ekonomické situace a sníţením vnímaní rizik souvisejících s poţadovanými zástavami. Docházelo také k uvolňování podmínek při schvalování úvěrů – byl zaznamenán pokles průměrných úrokových marţí, zmírnění limitů pro výše úvěrů a poţadavků na zajištění. Do roku 2015 předpokládá ČNB další uvolnění úvěrových standardů ve všech segmentech úvěrového trhu a také neměnnost poptávky, u malých a středních podniků spíše růst51. Nyní přejdeme k trendům v bankovnictví se zaměřením na produkty pro provozní financování. S nárůstem poţadavků korporátních klientů na řešení specifických potřeb dochází k tomu, ţe bankéři věnují více času hodnocení klientů. To by se však nemělo odrazit 50

Šetření úvěrových podmínek bank – 2014. Česká národní banka [online]. c2003-2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/uverove_setreni/supb_2014.html. 51 Šetření úvěrových podmínek bank – 2014. Česká národní banka [online]. c2003-2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/uverove_setreni/supb_2014.html.

38

v rychlosti vyřízení poţadavků klientů. Klienti nehledají pouze instituci, od které si koupí produkt, ale očekávají také, ţe jim bude schopna poskytnout komplexní sluţby na míru či rady při nečekaných finančních situacích. Ve větší míře jsou proto nabízeny různé produkty, které klienti mohou vyuţít v různých fázích odběratelsko-dodavatelského vztahu a které jim pomáhají podnikat efektivněji a s menším riskem. Velcí korporátní klienti podnikající v průmyslu vyuţívají výhod specializovaných produktů uţ delší dobu, v současné době však banky přichází s nabídkou také pro střední a menší klienty, kteří hledají produkty, jeţ budou vyhovovat jejich speciálním poţadavkům, jako například lékaři či stomatologové. Dá se předpokládat, ţe tato nabídka se bude dále rozvíjet. V dnešní době dochází ke stále výraznější digitalizaci, klienti vyuţívají nejnovější webové sluţby ve svých osobních ţivotech i ve svém podnikání a očekávají tedy, ţe se digitalizovanému světu přizpůsobí i banky. O to se některé snaţí, zatímco jiné tuto oblast stále podceňují. Dá se předpokládat, ţe klienti budou stále více vyţadovat víc neţ jen digitalizaci standardních bankovních produktů a budou vyhledávat řešení s přidanou hodnotou. S digitální vlnou můţou přicházet nové mezery na trhu. Této příleţitosti mohou vyuţít různé nebankovní společnosti, které se budou snaţit nabízet produkty konkurující těm bankovním.

3.4 Analýza financování konkrétní firmy Pro analýzu vyuţití bankovních produktů pro financování oběţného majetku jsem si vybrala firmu Ferona, a.s., coţ je moderní obchodní organizace zabývající se nákupem, skladováním, úpravou a prodejem hutních výrobků, ţelezářského sortimentu a neţelezných kovů na bázi velkoobchodu. Ferona navazuje na podnikatelskou tradici, která na území Československa sahá aţ do roku 1829. Obchodní činnost je orientována především na tuzemský trh, okruh zákazníků tvoří tisíce především malých a středních průmyslových, obchodních, zemědělských a stavebních firem a ţivností, pro které není efektivní nakupovat přímo od výrobců52. Nyní se zaměříme na to, do jaké míry Ferona vyuţívala bankovní produkty pro financování svého provozu v roce 2013. Veškeré údaje byly čerpány z přílohy k účetní závěrce firmy za rok 2013 a z finančních výkazů za rok 2013. Rozvaha a výkaz zisku a ztráty, ze kterých byly čerpány údaje pro výpočet finančních ukazatelů, jsou součástí přílohy A a B této práce. V rámci své činnosti Ferona vyuţívala několik bankovních produktů. Ke konci roku 2013 se jednalo o krátkodobý provozní úvěr na financování oběţných aktiv, eskontní úvěry a faktoring. Nutno podotknout, ţe za krátkodobý úvěr firma povaţuje i část dlouhodobého úvěru, která je splatná do jednoho roku od data účetní závěrky. Tabulka 6 zobrazuje čerpané úvěry. V roce 2010 společnost uzavřela Smlouvu o syndikovaném termínovém, revolvingovém a kontokorentním úvěru53 s 5 věřiteli – HSBC Bank PLC, Českou spořitelnou, a.s., Komerční bankou, a.s., UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a ING Bank N.V. Jako jeden dluţník vystupuje společnost Ferona, a.s. a Ferona Slovakia, 52

Výroční zpráva za rok 2013. Ferona, a.s. [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=60447. 53 Syndikovaný úvěr je úvěr poskytovaný několika věřiteli společně na základě jedné smlouvy za jednotných podmínek. Pouţívá se tehdy, kdy objem úvěr vzhledem k riziku a ke zvolené strategii banky přesahuje moţnosti jedné banky.

39

a.s. Věřitelé poskytují Feroně revolvingový úvěr ve výši 3 500 000 000,- CZK a kontokorentní úvěr v maximální výši 250 000 000 CZK. Tabulka 5: Krátkodobé bankovní úvěry firmy Ferona v r. 2013 Banka ČS – kontokorentní úvěr

Účel

Pohledávky a zásoby

Zůstatek

Nákladové

Úroková

k 31.12.2013

úroky

sazba

71 676

2 093

3 400 000

74 396

3 358

252

3 475 034

76 741

Referenční sazba (1)

Zajištění

ANO (2)

HSBC – syndikovaný

Pohledávky a

úvěr

zásoby

IMPRIBOR + 1,95 %

ANO (2)

(revolvingový) ČS – eskontní úvěr CELKEM

PRIBOR + 1,95 % - 3 %

NE

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2013. Ferona, a.s. [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=60447.

(1) Referenční sazba ČS = sazba PRIBOR na období jednoho týdne stanovená kaţdý den + roční marţe 1,95 %; je shodná s marţí pro revolving. (2) Úvěry čerpané na základě smluv jsou jištěny:  zástavou obchodních pohledávek ve výši 3 298 069 975,17 Kč  zástavou nemovitostí ve výši 2 894 114 616 Kč  zástavou zásob ve výši 2 077 971 628 Kč  zástavou pohledávek z účtů ve výši 107 664 041,22 Kč  blankosměnkami Kromě úvěrů má společnost uzavřeny také smlouvy o faktoringové spolupráci. Od společnosti ČSOB Faktoring přijala Ferona krátkodobou finanční výpomoc ve výši 80 % hodnoty postoupených pohledávek ve výši 194 313 000 Kč. Dále spolupracuje také s HSBC BANK PLC, od které přijala výpomoc ve výši 90 % hodnoty postoupených pohledávek ve výši 52 534 000 Kč. Z celkových pohledávek ve výši 2 202 586 bylo 82 776 postoupených na faktoring. Financování cizím kapitálem je obecně levnější, musí však být prováděno v rozumné míře. Je tomu tak zejména díky fungování principu finanční páky a efektu daňového štítu.

40

Efekt daňového štítu se projevuje tak, ţe úroky z cizího kapitálu jsou součástí nákladů, tím tedy sniţují zisk, ze kterého se platí daň a tím se sniţuje celkové daňové zatíţení podniku. Finanční páka udává efekt zvyšování rentability vlastního kapitálu pouţitím cizího kapitálu. Souvisí s ní tedy ukazatelé zadluţenosti a rentability. Zadluţenost je vyjádřena jako poměr cizího a vlastního kapitálu. Ferona má tento ukazatel v následující výši:

Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) se vyjadřuje jako poměr čistého zisku a vlastního kapitálu. U Ferony je ROE následující:

Jak vidíme, celková zadluţenost společnosti 57,2 %, coţ by nemuselo znamenat problém, jelikoţ pro velkoobchodní firmy je typická spíše vysoká zadluţenost. Ukazatel rentability vlastního kapitálu by se měla firma snaţit udrţet na co nevyšší úrovni. Můţeme však vidět, ţe Ferona jej měla v roce 2013 velmi nízký. Věřitelé často zkoumají také další ukazatel, kterým je ukazatel ziskového krytí úroků. Je dán podílem zisku před odečtením zaplacených úroků a nákladových úroků. Ferona jej má v následující výši:

Podle Kaloudy54 je optimální hodnota cca 5 – 8, vidíme tedy, ţe Ferona má hodnotu tohoto ukazatele hodně nízkou. Na základě zhodnocení všech ukazatelů jsem dospěla k závěru, ţe firma se nachází za hranicí efektivního vyuţití cizích zdrojů, které pro ně přestávají být levnější variantou oproti zdrojům vlastním. Také vývoj jejího hospodářského výsledku a objemu čerpaných úvěrů tomu nasvědčuje. V předcházejícím roce měla záporný výsledek hospodaření a vyšší úvěry, rok na to potom sníţila bankovní úvěry a podařilo se jí dostat opět do plusu. Podle firmy je však výše zadluţení udrţována na přijatelné úrovni a společnost není v prodlení se splácením jakýchkoliv svých závazků. I přes nepříznivé finanční ukazatele obnovila s bankami bez problémů financování i na další období. Důvěra bank můţe být zapříčiněna dlouhou historií firmy a její dobrou platební morálkou. Firma sama hodnotí svou finanční situaci jako stabilizovanou.

54

KALOUDA, František, ref. 3, s. 84.

41

ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce „Produkty obchodní banky pro financování oběţných aktiv“ bylo vytvoření přehledu bankovních produktů vhodných k financování oběţných aktiv a analýza aktuálně nabízených produktů v praxi. Na začátku teoretické části jsem se nejprve věnovala firemnímu prostředí, kde jsem se zaměřila na běţný provoz firmy a z něj plynoucí provozní potřeby. Dále jsem charakterizovala roli banky ve financování provozu firmy a provedla jsem deskripci bankovních produktů vhodných pro financování provozu se zaměřením na provozní úvěry a alternativní formy financování jako faktoring a forfaiting. V praktické části jsem srovnala produkty dvou předních obchodních bank působících na českém bankovním trhu, kterými jsou Komerční banka, a.s. a Raiffeisenbank, a.s. U produktů jsem uvedla všechny jejich důleţité charakteristiky, porovnala výhody a nevýhody s nimi spojené a nakonec jsem vyhodnotila, která banka nabízí lepší podmínky pro daný produkt. V rámci modelového příkladu jsem zkoumala vyuţití krátkodobých bankovních produktů společností Ferona a.s. Z jejích finančních výkazů a přílohy z účetní závěrce za rok 2013 jsem zjistila, ţe vyuţívá všechny základní produkty jako provozní úvěry, eskontní úvěry či faktoring v poměrně vysoké výši. Pomocí finančních ukazatelů jsem zanalyzovala efektivitu tak vysokého vyuţití cizích zdrojů, která na jednu stranu nevyšla moc příznivě, avšak dle vlastních výroků společnosti, je její situace na stabilizované úrovni. Při srovnání aktuálních produktů praxe jsem zjistila, ţe portfolia bank se skládají z různých druhů krátkodobých úvěrů, které jsou určeny podnikům k překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků. Tyto úvěry jsou sice nabízeny pod různými názvy, jejich charakteristiky jsou však víceméně podobné. Po napsání této práce jsem dospěla k závěru, ţe nejčastěji vyuţívanými bankovními produkty pro provozní financování jsou krátkodobé úvěry, zejména neúčelové kontokorentní úvěry. Oproti tomu faktoringové sluţby, i přes jejich meziroční nárůst, podniky zatím vyuţívají méně. Faktoring je přitom při srovnání s klasickým bankovním úvěrem jednodušší, zajistí nejen provozní financování, ale také správu pohledávek za odběrateli, čímţ se sniţuje administrativní zátěţ klienta. Kromě toho také banky většinou nevyţadují ţádné sloţité zástavy či ručení a klient si zdroje nepůjčuje, nýbrţ prodává pohledávky bance. V podnicích bývá část oběţného majetku vázána trvale, zatímco další část můţe v průběhu času kolísat díky sezónním vlivům počasí, vlivům poptávky, módy apod. Dá se však předpokládat, ţe poptávka po bankovních produktech pro provozní financování bude na trhu v budoucnu relativně stálá a ţe nebude docházet k výraznějším výkyvům, jelikoţ provoz je nutné financovat ať uţ je makroekonomický vývoj ekonomiky pozitivní či negativní. Banky by však na relativně stabilní poptávku neměly spoléhat. Jejich působení na trhu je totiţ ovlivněno také přítomností různých nebankovních institucí, které bankám konkurují a snaţí se na jedné straně nabízet produkty konkurující těm bankovním a na druhé straně přijít s novými 42

produkty, které vyplní mezeru na trhu. Banky tedy musí pečlivě sledovat a vyhodnocovat preference klientů a současné trendy, aby nezaostaly s inovacemi, nebyla oslabena jejich konkurenceschopnost, byly si schopny udrţet stávající klienty i přilákat ty potencionální.

43

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1]

Bankovní statistika: Únor 2015. Česká národní banka [online]. c2003-2015 [cit. 201504-06]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/ bankovni_statistika/bank_stat_komentar.html.

[2]

Basel III: a global regulatory framework for more resilient banks and banking systems. Bank for International Settlements [online]. December 2010 (rev. June 2011) [cit. 201504-06]. Dostupné z: http://www -919-7859-0.

[3]

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X.

[4]

Eskontní úvěr. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/firmy/firmy-s-obratem-nad-60-milionu/uvery-afinancovani/provozni-financovani/eskontni-uver.shtml.

[5]

Factoringové statistiky AFS ČR. ČLFA [online]. c2003-12 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://clfa.cz/index.php?textID=67.

[6]

Finanční skupina KB. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/o-bance/o-nas/skupina-komerni-banky/financni-skupinakb.shtml.

[7]

HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 299 s. ISBN 978-807-3573-928.

[8]

KALABIS, Zbyněk. Jak BASEL III reguluje obchodní banky? Měšec.cz [online]. 2012 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/jak-basel-iii-regulujeobchodni-banky/.

[9]

KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 299 s. ISBN 978-80-7380-315-5.

[10] KAŠPAROVSKÁ, Vlasta. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, xix, 339 s. ISBN 80-717-9381-7. [11] KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, xxxviii, 811 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9. [12] Opatření ČNB č. 2/2004 Sb., k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky. Věstník ČNB online. 2004, částka 3 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2004/dow nload/v_2004_03_10204510.pdf. [13] PAVELKA, František. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2001, 279 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-726-5037-8. [14] PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 338 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-245-1180-1. 44

[15] Profil a historie Raiffeseinbank v ČR. Raiffeisenbank [online]. c2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.rb.cz/o-nas/o-spolecnosti/profil-a-historie-raiffeisenbank-vcr. [16] REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN 978-80-7261-240-6. [17] Šetření úvěrových podmínek bank – 2014. Česká národní banka [online]. c2003-2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/uverove_setreni/ supb_2014.html. [18] VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 324 s. ISBN 80-861-1921-1. [19] Výroční zpráva za rok 2013. Ferona, a.s. [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=60447. [20] Výroční zpráva 2013. Komerční banka, a.s. [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/file/cs/o-bance/vztahy-s-investory/publikace/vyrocni-zpravy/kb2013-vyrocni-zprava.pdf?95c85826b242fffaf81fc515c145b746. [21] Výroční zpráva 2013. Raiffeisenbank [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://www.rb.cz/attachements/pdf/o-bance/vyrocni-zpravy/vz-rb-13-cz.pdf. [22] Základní informace. Komerční banka [online]. c2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/o-bance/o-nas/zakladni-informace.shtml.

45

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vývoj faktoringových obchodů u členů AFS ČR za období 2008 - 2014 (v mld. Kč) ............. 23 Graf 2: Úvěry poskytnuté nefinančním podnikům za období 2005 – 2014 (v mil. Kč) ........................ 38

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Podíl jednotlivých druhů faktoringu u členů AFS v letech 2008 aţ 2014 ........................... 24 Tabulka 2: Srovnání kontokorentních úvěrů ......................................................................................... 30 Tabulka 3: Srovnání provozních úvěrů.................................................................................................. 32 Tabulka 4: Srovnání faktoringu ............................................................................................................. 35 Tabulka 5: Krátkodobé bankovní úvěry firmy Ferona v r. 2013 ........................................................... 40

SEZNAM SCHÉMAT Schéma 1: Hotovostní cyklus (cyklus oběţného majetku) .................................................................... 15 Schéma 2: Oddělený systém úvěrování ................................................................................................. 18

46

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A: Rozvaha společnosti Ferona, a.s. za rok 2013 Příloha B: Výkaz zisku a ztráty společnosti Ferona, a.s. za rok 2013

Příloha A: Rozvaha společnosti Ferona, a.s. za rok 2013

Příloha B: Výkaz zisku a ztráty společnosti Ferona, a.s. za rok 2013