Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Principy přejímky jakosti Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracovala
Ing. Josef Balík, Ph.D.
Dita Čechová
Lednice 2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Principy přejímky jakosti vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne ………………..
Podpis…………………
2
Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi pomohli při zpracování této Bakalářské práce a především Ing. Josefu Balíkovi, Ph.D., za vedení při psaní Bakalářské práce, poskytnutí informací a zdrojů k řešené problematice.
3
Obsah 1
Úvod ............................................................................................... 5
2
Cíl ................................................................................................... 6
3
Poznatky k řešené problematice ..................................................... 7 3.1
Význam přejímky jakosti ....................................................................... 7
3.2
Principy statistické přejímky jakosti ...................................................... 9
3.3
Typy statistických přejímek ................................................................. 11
3.3.1
Statistická přejímka srovnáváním ....................................................................... 14
3.3.2
Statistická přejímka měřením ............................................................................. 26
3.4
Zkoušení ovoce a zeleniny a výrobků z nich ....................................... 29
4
Závěr ............................................................................................. 34
5
Souhrn........................................................................................... 35
6
Resume ......................................................................................... 35
7
Použitá literatura........................................................................... 36
8
Přílohy .......................................................................................... 39
4
1
Úvod Přejímka představuje úkony spočívající v prověřování plnění hospodářského
závazku, zejména při odběru dávky výrobků nebo postupy zaměřené na kontrolu vybraných parametrů suroviny nebo produktů. Účelem každého prověřování výrobků, polotovarů nebo surovin je zjistit, zda přejímaný soubor jednotek vyhovuje stanoveným, smluveným nebo obvyklým kritériím na jejich jakost. Kontrola je jakousi činností, kterou se zkouší jeden nebo několik znaků výrobku nebo služby a jejich porovnání se specifikovanými požadavky s cílem určit shodu. (Kopec, Balík, 2008) Stoprocentní přejímka je velmi nákladná a většinou se nevyužívá. U náhodné přejímky je nejistota kvality dodávky, u statistické přejímky je rozhodující příslušný přejímací plán. Hlavním cílem statistických přejímek je co nejhospodárněji a zároveň aplikací výběrového postupu objektivně zjistit, zda výrobce (dodavatel) předkládá dávky, jejichž jakost má alespoň dohodnutou úroveň, tzn. úroveň, kterou odběratel považuje za přijatelnou. (Horálek, 2006) Přejímka zboží, zejména statistická přejímka, představuje jak pro čerstvé ovoce a zeleninu, tak pro všechny potravinové výrobky významnou součást managementu jakosti, jehož cílem je v tomto případě spokojenost odběratele i dodavatele.
5
2
Cíl Pojednat o významu zabezpečování a řízení jakosti dodávek. Popsat různé
způsoby přejímky zboží a principy statistické přejímky jakosti. Soustředit se na vybrané typy statistických přejímek a jejich využití.
6
3
Poznatky k řešené problematice
3.1
Význam přejímky jakosti Přejímka, která využívá získaných informací je založená na zkušenosti
s výrobkem, procesem, výrobcem a odběratelem. Namátková přejímka je kontrola, která se moc nedoporučuje. Vede k nevypočitatelným rizikům, která mohou být neospravedlnitelně vysoká. Stoprocentní kontrola může být hrozivým problémem, pokud není prováděna automatickým zkušebním zařízením. Není vždy úspěšná, zvláště má-li velký počet výrobků jednoho nebo více znaků, které jsou z hlediska výskytu a provádění rozměrově mezními. Proto někdy dochází při ručním nebo automatickém třídění k označení shodných jednotek za neshodné a naopak. Stoprocentní zkoušení ručními, vizuálními nebo automatickými metodami může být nevyhovující. Stoprocentní kontrolu nelze realizovat tam, kde kontrolní metoda vyžaduje destruktivní zkoušení. V mnoha případech neprovádějí odběratelé žádnou pravidelnou přejímku, ale spoléhají na vlastní zkušenost a podpůrné důkazy, že výrobce má ve svém výrobním procesu zavedenu statistickou regulaci. (ČSN ISO 2859-0, 1997) Z hlediska obecné definice jakosti ve smyslu schopnosti uspokojovat požadavky a očekávání zákazníků a dalších zainteresovaných stran jsou dominantní užitné vlastnosti a s nimi spojené náklady. Požadavky na jakostní znaky, které vyjadřují užitné vlastnosti, jsou v řadě případů závazné, vyplývající z právních předpisů, což se týká zejména bezpečnosti. Ta je chápána jako vlastnost vyjadřující schopnost objektu (produktu, procesu, systému) při plnění jeho funkcí za stanovených podmínek být ve stavu, kdy riziko ohrožení života a zdraví lidí, životního prostředí a poškození majetku je omezeno na přijatelnou úroveň. Zajištění stanovené nebo očekávané bezpečnosti je požadováno jak zákazníky, tak společností a týká se produktů, procesů, projektů, systémů. (Mykiska, 2005) Zda výrobek je či není požadován za jakostní, závisí na konečném rozboru zda vykonává či nevykonává funkce, pro které byl koncipován. Charakteristiky a funkce, které se používají při hodnocení jakosti výrobku se nazývají charakteristikami jakosti. Jestliže si výrobce stanoví své vlastní charakteristiky jakosti a zavede svoje vlastní
7
normy, bez ohledu na potřeby uživatele, nebudou takové charakteristiky jakosti odrážet skutečnou úroveň výrobku. (Mizuno, 1993) Na odběr zboží navazuje podrobné zkoumání dodávky, aby se zjistilo, zda odpovídá podmínkám stanoveným ve smlouvě. Všestranné zkoumání zboží se provádí při kvantitativní, kvalitativní a sortimentní přejímce. Kvantitativní přejímka je zjištění množství zboží přepočítáním, přeměřením a převážením. Způsob provádění přejímky je závislý na dodávaném sortimentu a na způsobu balení zboží. Zjištěné množství porovnává s uvedeným množstvím na průvodním dokladu. Cílem kvalitativní přejímky je prověření jakosti dodaného zboží. Porovnává se kvalita zboží dodaného do prodejny se stanovenou jakostí podle ČSN. Jakost zboží se zjišťuje subjektivními zkouškami (pouze smysly), nebo objektivními zkouškami (technickým a chemickým laboratorním rozborem). V rámci kvalitativní přejímky se uskutečňuje sortimentní přejímka. Je to kontrola kompletnosti dodávky tj. skladby sortimentu, označeného zboží (např. velikostí, ceny), úplnosti dodávky v druzích, v barvách, v počtu, v kompletnosti výrobků. Kontrola při přejímce zboží je velmi pracná. Proto se neprovádí většinou úplná kvalitativní přejímka, až na přejímku stoprocentní, která je velmi nákladná. Takže se zkoumá jen určitý vzorek zboží, podle jehož kvality se posuzuje kvalita celé dodávky. Výběr kontrolovaného zboží se realizuje namátkovou přejímkou, kdy není předem stanoven rozsah ani měřítko posouzení dodávky (vychází ze zkušeností pracovníka) a statistickou přejímkou, kdy rozsah výběru a měřítko pro rozhodnutí, zda bude dodávka přijata, nebo zamítnuta, jsou stanoveny po dohodě s dodavatelem předem. (Soukup, 2002) Reprezentativnost a náhodnost výběru významně ovlivňují správnost rozhodnutí o dávce. Rozhodnutí o tom, zda dávka jako celek splňuje deklarované požadavky na úroveň jakosti, se uskutečňuje dle předem stanovených pravidel. Dodržení těchto pravidel umožňuje rozhodnout o celé dávce objektivně. (Tošenovský, Noskievičová, 2000) Významným krokem pro řízení jakosti je využití statistické přejímky, které na základě matematicko-statistické teorie je schopna vyhodnotit pravděpodobnost správnosti rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí dávky.
8
3.2
Principy statistické přejímky jakosti
Přednosti statistických přejímek Přejímka umožňuje objektivně rozhodnout, zda přejímaná dávka vyhovuje nebo nevyhovuje dohodnutým požadavkům na jakost dávky. Poskytuje objektivní rozhodnutí, zda průměrná jakost dávek tvořících sérii od téhož dodavatele nepřekračuje nebo překračuje dohodnutou úroveň dávek, nebo zda izolovaná dávka splňuje dohodnuté požadavky na jakost. (Fabian et al., 2007) Statistická přejímka představuje formu následné výběrové kontroly. Cílem statistické přejímky je jednoznačné rozhodnutí o tom, zda daná dávka surovin, materiálu, polotovarů, konečných produktů splňuje nebo nesplňuje stanovené požadavky na jakost a zda má být přijata nebo ne. Toto rozhodnutí není výsledkem 100 % kontroly, ale kontroly nebo analýzy
kusů či vzorků náhodně odebraných
z posuzované dávky. (Tošenovský, Noskievičová, 2000) Je jediným aplikovatelným nástrojem při finančně nebo časově náročných zkouškách nebo destruktivních zkouškách. Má předem známou účinnost ve formě operativní charakteristiky a tím poskytuje jak dodavateli, tak i odběrateli předem dohodnuté záruky. Přihlíží k tomu, zda se při kontrole pouze třídí na shodné a neshodné, nebo zda se k rozhodnutí o přijatelnosti dávky využívá přímo naměřených hodnot sledovaného znaku jakosti. (Fabian et al., 2007) Statistická přejímka se používá při vstupní, mezioperační i výstupní kontrole jestliže: 100 % kontrola je příliš nákladná; 100 % kontrolu nelze realizovat; 100 % kontrola nemá 100 % účinnost; náklady spojené s přijetím neshodného produktu nejsou velké. (Tošenovský, Noskievičová, 2000) Statistická přejímka se využívá i při přejímce a kontrole: komponent a surovin (jako jsou zkompletované produkty nebo montážní celky); zásob ve skladu; úklidových prací; administrativních postupů. (Nenadál et al., 2007) Hodnocení přejímacích plánů Každému způsobu statické přejímky odpovídá příslušný přejímací plán, podle kterého se provádí samotná kontrola. Přejímací plán je tvořen rozsahem výběru (počet výrobků, které budou kontrolovány) a přejímacím kritériem (způsob posouzení jakosti celé dodávky na základě výsledků výběru).
9
Účinnost přejímacích plánů vyjadřuje operativní charakteristika. Operativní charakteristika udává v kolika procentech případů je dodávka s určitým procentem vadných přijata při použití příslušného přejímacího plánu. Z průběhu operativní charakteristiky je zřejmé, že dodávky jsou vždy tím častěji přijímány, čím obsahují nižší procento vadných výrobků, a naopak tím častěji zamítány, čím obsahují vyšší procento vadných výrobků. Průběh operativní charakteristiky je ilustrován na obrázku 1. Dodavatel se snaží správnou volbou tzv. přípustného procenta vadných výrobků v dávce, které je označeno P1, zabránit vrácení dobrých dodávek, tj. dodávek s procentem vadných nejvýše rovným P1. Odběratel chce mít zaručeno, že při použití určitého přejímacího plánu nepřijme téměř nikdy nekvalitní dodávku, tj. dávku obsahující tzv. nepřípustné procento vadných výrobků, které je označeno P2. (Balík, Kopec, 1997) Protože neznáme úroveň kvality celé dávky, ale pouze výběru, vystavujeme se při rozhodování o přijetí nebo nepřijetí riziku chyb dvou typů. Riziko dodavatele je obvykle označováno řeckým písmenem α. Je to pravděpodobnost, že dávka, která má přijatelnou úroveň kvality, je přejímacím postupem zamítnuta. Riziko odběratele β je pravděpodobnost, že dávka je přijata, ačkoliv její kvalita je pro odběratele na nepřípustné úrovni. (Veber, Plášková, 2006)
Statistické metody Použití statistických metod v hromadné výrobě umožňuje účelné použití surovin a výrobních postupů. Ekonomiku v produkci doplňují nejvyšší ekonomické normy kvality pro průmyslová zboží, které využívají dodavatelé i odběratelé. Aplikace je v moci širšího zájmu. Ekonomická kontrola nad kvalitou průmyslového zboží je nejjednodušší typ vědecké kontroly. Statistické metody výzkumu byly vyvinuty v oblasti zemědělství. Statistické metody kontroly byly vyvinuty průmyslem, za účelem dospívání ekonomické kontroly nad kvalitou produktu v hromadné výrobě. (Shevhart, 1986) Mnoho technik, které vyvinuli matematičtí statistikové pro analýzu dat, mohou být užívány v kontrole jakosti výrobku. Statistické kontroly jakosti mohou být užívané pro veškerá použití statistických technik za tímto účelem. Představují nejběžnější pracovní statistické nástroje v kontrole jakosti. 10
Tyto nástroje jsou: -
Shewardův regulační diagramy pro rozměr znaku jakosti. V odborném jazyce, jsou popsané jako grafy pro proměnné, nebo grafy pro X a R (průměr a rozsah) a grafy pro X a s (výběrový průměr a směrodatná odchylka).
-
Shewardův regulační diagram pro zlomek zamítnutý nebo p diagram.
-
Shewardův regulační diagram pro množství nekonformností nebo c diagram.
Část odběru vzorků je teorie, která jedná s jakostní ochranou danou specifikovanou vzorkující procedurou přijetí. (Grand, Leavenworth, 1996) Regulační diagramy jsou účinnými nástroji pro poznání kolísání procesu, detekují přítomnost zvláštních příčin a umožňují, aby proces dosáhl vyšší jakosti při nižších nákladech. (Fabian et al., 2007)
3.3
Typy statistických přejímek V závislosti na charakteru znaku jakosti, podle kterého jakost dávky hodnotíme,
dělíme statistickou přejímku na statistickou přejímku srovnáváním (znak jakosti má charakter diskrétní náhodné veličiny) a statistickou přejímku měřením (znak jakosti je náhodná veličina). Dalším hlediskem, podle kterého členíme přejímací postupy, je počet výběrů, na jejichž základě se rozhoduje o přijetí či nepřijetí dávky. Pak máme přejímku jedním výběrem, přejímku dvojím a několikerým výběrem, přejímku postupným výběrem. Dalším hlediskem členění postupů statistické přejímky je způsob, jak se nakládá se zamítnutou dávkou. Pak máme přejímku nerektifikační (bezopravnou) – nepřijatá dávka se vrací dodavateli celá. Přejímku rektifikační (opravnou) – v tomto případě se nepřijatá dávka nevrací, ale provede se 100% kontrola, neshodné jednotky se vytřídí a nahradí se shodnými jednotkami a do další fáze reprodukčního procesu se vlastně předá dávka 100% bezchybná. Tato přejímka představuje filtr, který garantuje, že na výstupu nepřekročí podíl neshodných jednotek v sérii dávek od jednoho dodavatele. (Nenadál et al., 2007) Statistické přejímky na bázi srovnáváním patří v praxi k nejrozsáhlejším. Přejímací postupy pro kontrolu srovnáváním se liší zejména tím, jak se vyrovnávají
11
s riziky, která přejímky provázejí a ohrožují dodavatele a odběratele. Jsou založeny na charakteru dodávek a na úrovni zabezpečení kvality u dodavatele. Se statistickými přejímkami měřením se v praxi nesetkáváme často. Tento typ přejímek může být levnější než přejímky srovnáváním, neboť vypovídající hodnota naměřené veličiny je vyšší, takže se ke kontrole předkládají výběry o polovinu až dvě třetiny menší. Nevýhodou je však větší složitost a náročnost na předpoklady či podmínky, které je nutno splnit (zejména předpoklad normality).
Pro statistické přejímky srovnáváním existují normy ISO řady 2859: ČSN ISO 2859 – 1: 2000 Přejímací postupy založené na přípustné mezi jakosti jsou vhodné tam, kde jde o trvalý, nepřerušovaný tok dávek od jednoho dodavatele. Výsledky předchozích kontrol indikují úroveň kvality. Při změně této úrovně k lepšímu nebo horšímu lze přejímku zmírnit nebo zpřísnit. ČSN ISO 2859 – 2: 1992 Přejímací postupy založené na mezní jakosti LQ (limiting quality) jsou určeny pro kontrolu dávek, kde není dostatečná informace z předchozích kontrol, protože nejde o pravidelnou, opakovanou sérii dodávek. Je také vhodná tam, kde sice šlo o spojitou sérii dodávek, ale z nějakých důvodů byly dávky na čas přerušeny. Mechanismus LQ tedy umožňuje zvýšenou ochranu odběratele. ČSN ISO 2859 – 3: 1993 Tento postup umožňuje podstatné zlevnění kontroly vynecháním kontroly některých dávek. Aby nedošlo k nepřijatelnému zvýšení rizika pro odběratele musí být splněny tyto předpoklady: musí jít o spojité série dávek, nikoli o izolované dávky; dodavatel musí prokázat, že má vybudován fungující a dokumentový systém regulace kvality včetně kontrol každé vyrobené dávky; výsledky kontroly jsou dokumentovány; dávky jsou po předepsanou dobu kontrolovány v rámci přejímacích plánů AQL pro kontrolu každé dávky v sérii a výsledky odpovídají požadavkům specifikovaným v této normě. Kdykoliv během provádění přejímek může dojít k jejich přerušení a k navrácení ke kontrole každé dávky. (Veber, Plášková, 2006)
12
Pro statistické přejímky měřením existují normy: ČSN ISO 3951: 1993 Norma se může aplikovat pro dávky, které tvoří spojité dostatečně dlouhé série kusových výrobků dodávaných jedním výrobcem a vyráběných stejnou technologií. Kontrolován je měřitelný znak, který má mít normální rozdělení a je zaručena mezní hodnota (dolní mez, horní mez nebo obě mezní hodnoty). Také tato norma pracuje s hodnotou AQL. Praktické provádění přejímky se podobá regulaci měřením, provede se výběr a na každé jednotce z výběru je měřen stanovený znak jakosti. Ze získaných hodnot se stanoví charakteristiky, např. průměr nebo rozpětí. K posouzení přijatelnosti dávky se však nepoužijí tyto charakteristiky, nýbrž ukazatele jakosti, který je funkcí mezní hodnoty, výběrového průměru a směrodatné odchylky. Rozhodnutí o přijatelnosti dávky vyplyne z porovnání hodnoty ukazatele jakosti s přejímacím číslem. ČSN ISO 8423: 1994 Přejímací plány postupným výběrem při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek. (Veber, Plášková, 2006) Volba mezi kontrolou srovnáváním a kontrolou měřením Metoda kontroly srovnáváním spočívá ve zkoušení jednotky nebo jejich znaků a v označení jednotky za shodnou nebo neshodnou. Krok, který se má uskutečnit, je rozhodnutí založené na počítání počtu neshodných jednotek nebo počtu neshod zjištěných v náhodném výběru. Metoda měřením začíná odběrem určitého počtu jednotek a měřením rozměrů nebo znaků tak, aby byla k dispozici informace o jeho skutečné hodnotě. Při splnění určitých předpokladů je předností metody měřením požadavek menšího rozsahu výběru než u metody srovnáváním při zachování daného stupně ochrany proti nesprávným rozhodnutím. Poskytuje také mnoho informací o tom, zda jakost je nepříznivě ovlivňována průměrem procesu, variabilitou procesu nebo oběma současně. Předností metody srovnáváním je větší jednoduchost při aplikaci. (ČSN ISO 2859-0, 1997)
13
3.3.1
Statistická přejímka srovnáváním
Kontrola dávky Pokud je to možné, má se každá dávka skládat z jednotek vyrobených za zásadně stejných podmínek během jednoho časového období. To je nanejvýš důležité při přijetí pojmu přípustné úrovni jakosti a při odesílání série dávek. Při smíchání dvou nebo více zdrojů zásobování může přítomnost většího počtu neshodných jednotek z jednoho zdroje způsobit nepřijetí jednotek ze všech zdrojů. Naopak výrobek nízké jakosti z jednoho zdroje může být při smíchání s výrobky ze zdrojů vynikající jakosti zcela zakryt. Z každé dávky se odebere výběr a zkontroluje se. Při kontrole srovnáváním se hodnotí každá dávka jako přijatelná nebo nepřijatelná na základě počtu neshodných jednotek nebo neshod zjištěných ve výběru. S každou následující dávkou se tedy nakládá jako s více či méně nezávislou skupinou. Zodpovědný orgán má právo určit, jaký má být rozsah dávky. To má být provedeno po konzultaci s výrobcem tak, aby se zvolilo vzájemně přijatelné množství. Specifikování rozsahu dávky a dalších parametrů přejímacího plánu se nemá nikdy uskutečnit bez znalosti výrobního procesu. Není zásadní zvolit neměnné množství. Někdy lze připustit kolísání, i když je vždy žádoucí, aby se specifikovala horní a dolní mez rozsahu dávky. (ČSN ISO 2859-0, 1997) Z hlediska statistické přejímky jsou výhodnější větší dávky, poněvadž z větší dávky je ekonomické odebrat větší výběr, čímž se dosahuje lepšího rozlišení mezi dobrými a špatnými dávkami. Při stejném AQL je požadovaný rozsah výběru pro velké dávky menším podílem dávky než pro malé dávky. Tato politika velkých dávek se však nemá přehánět. Vede-li vytváření velkých dávek nutně k potřebě spojit dohromady menší dávky, které by měly zůstat oddělené, pak se preferuje velká dávka jen tehdy, jsou-li menší dávky podobné jakosti. Lze-li očekávat, že bude nějaký výrazný rozdíl v jakosti menších dávek, pak je lepší udržet dávky oddělené. Z tohoto důvodu mají dávky sestávat z jednotek vyrobených za zásadně stejných podmínek. Kontrola každé dávky je kontrola výrobků předkládaných jako série dávek. Nabízejí-li se k přejímce dávky po sobě jdoucí v čase výroby, mohou být k dispozici výsledky kontrol z předcházejících dávek dříve než jsou vyrobeny poslední dávky. Je tedy možné, aby uskutečněná kontrola příznivě ovlivnila jakost následné dávky. Dávky se mají předkládat a kontrolovat ve stejném sledu, jak byly vyrobeny, a kontrola se má
14
uskutečnit okamžitě. Informace získané z dávky mohou ukazovat, že proces vykazuje možnost zhoršení. Informace získané z několika dávek v posloupnosti lze využít k uplatnění přechodového pravidla, které požaduje použití mnohem tvrdších výběrových postupů v případě, že se proces zhoršuje. To je důležité poněvadž v dlouhé iteraci to poskytuje nejlepší ochranu odběratele , kterou má proti špatné jakosti. Zůstává-li jakost špatná, potom za mnohem přísnějších způsobů přejímky se vrátí mnohem více dávek zpět dodavateli k přetřídění. Tato přísnější přejímka zvyšuje riziko dodavatele, že přijatelná dávka bude posouzena jako nepřijatelná. Identifikace možného zhoršení jakosti výrobku je signálem k iniciování opatření k nápravě. Je-li jakost mnohem lepší než dohodnutá, může si odběratel se souhlasem zodpovědného orgánu vybrat mezi zmírněnou kontrolou a občasnou přejímkou. Někdy se může kontrola uskutečnit na izolované dávce, jenom na několika dávkách nebo na dávkách uložených na skladě v čase, kdy výroba skončila. Za těchto okolností není dostatečná příležitost pro uplatnění přechodových pravidel a tedy pro ovlivnění jakosti, která se má nabízet. Pro jedinou dávku, která se má odeslat, je účelné znát, zda je jednou z mnoha podobných dávek odeslaných jiným odběratelům a zda je tvořena materiálem z řízeného procesu, nebo zda se jedná o smíšenou dávku obsahující výrobky z různých procesů a různých období. (ČSN ISO 2859-0, 1997) Přípustná mez jakosti (AQL) Přípustná mez jakosti AQL spolu s kódovým písmenem rozsahu výběru se používají pro označení přejímacích plánů a schémat. Je-li určena konkrétní hodnota AQL pro danou neshodu nebo skupinu neshod, znamená to, že se schématem přejímky přijme většina předložených dávek za předpokladu, že úroveň jakosti (procento neshodných jednotek nebo neshod na 100 jednotek) v těchto dávkách není horší než určená hodnota AQL. Předkládané přejímací plány jsou uspořádány tak, že pravděpodobnost přijetí při určené hodnotě AQL závisí na rozsahu výběru pro dané AQL a je obecně vyšší pro velké výběry než pro malé. AQL je určitý parametr schématu přejímky a neměl by být zaměňován s průměrem procesu, který popisuje provozní úroveň výrobního procesu. Aby se při použití systému předešlo nadměrnému zamítání, očekává se, že průměr procesu bude lepší než AQL. Předepsání
určité hodnoty AQL nesmí vést k závěru, že dodavatel má právo vědomě dodávat nějakou neshodnou jednotku. Hodnota AQL, která se má použít, musí být určena v hospodářské smlouvě nebo zodpovědným orgánem nebo v souladu s předpisem. Pro
15
skupiny neshod uvažované dohromady nebo pro jednotlivé neshody, mohou být určeny různé hodnoty AQL. Při zařazování do skupin se mají požadavky na jakost zohlednit pro specifické situace. Vedle hodnot AQL pro jednotlivé neshody nebo podskupiny uvnitř této skupiny se může určit hodnota AQL pro skupinu neshod. Při vyjadřování úrovně jakosti v procentu neshodných jednotek nesmí hodnoty AQL přesahovat 10 % neshodných. Při vyjadřování úrovně jakosti neshod na 100 jednotek lze použít hodnot AQL až do 1000 neshod na 100 jednotek. (ČSN ISO 2859-1, 2000) Předkládání výrobků k přejímce Výrobky musí být sestaveny do identifikovatelných dávek, poddávek nebo jiným způsobem, který lze předepsat. Pokud je to v praxi možné, musí se každá dávka skládat z jednotek jediného typu, stupně jakosti, třídy či velikosti, mít stejné složení a být vyrobena za stejných podmínek v podstatě ve stejné době. Vytváření dávek, rozsah dávky a způsob, jakým musí být každá dávka předkládána a identifikována dodavatelem, musí být určen nebo schválen zodpovědným orgánem. Je-li to nutné, musí dodavatel poskytnout přiměřené a vhodné skladovací prostory pro každou dávku, zařízení potřebné pro vlastní identifikaci a předložení dávky a obsluhu pro všechny manipulace s výrobkem požadované pro odběr vzorků. Přijatelnost dávky musí být stanovena pomocí přejímacího plánu nebo přejímacích plánů. Termín nepřijetí se používá v této souvislosti pro zamítnutí, když je odvozován z výsledku, který vyplývá z přejímacího postupu. Zodpovědný orgán musí rozhodnout, jak se naloží s dávkami které nejsou přijaty. Takové dávky mohou být vyřazeny, vytříděny, opraveny, přehodnoceny vůči přesněji vymezeným kritériím upotřebitelnosti nebo pozdrženy do získání doplňkové informace. Pro přijetí dávky se vyhrazuje právo nepřijmout žádnou jednotku zjištěnou jako neshodnou během kontroly, ať tato jednotka je částí výběru nebo není. Jednotky zjištěné jako neshodné mohou být opraveny nebo nahrazeny shodnými jednotkami a znovu předloženy ke kontrole se souhlasem zodpovědného orgánu a to způsobem jim specifikovaným. Specifické zařazení neshod nebo neshodných jednotek do dvou nebo více tříd vyžaduje použití určité skupiny přejímacích plánů. Obecně má skupina přejímacích plánů společný rozsah výběru, ale odlišná přejímací čísla pro každou třídu s rozdílným AQL. (ČSN ISO 2859-1, 2000) Některé typy neshod mohou mít kritickou důležitost. Podle uvážení zodpovědného orgánu se může požadovat, aby pro takto určené třídy neshod byla 16
kontrolována každá jednotka v dávce. Toto právo se vztahuje na kontrolu každé předložené jednotky zaměřenou na takto určenou neshodu a na nepřijetí dávky při zjištění neshody vůči této třídě. Pro specifikované třídy neshod toto právo umožňuje rovněž vzorkovat každou dávku předloženou dodavatelem a nepřijmout žádnou dávku, u které se zjistí, že z ní odebraný výběr obsahuje jednu nebo více těchto neshod. Jestliže byla dávka zjištěna jako nepřijatelná, musí se bezprostředně vyrozumět všechny strany. Takové dávky nesmí být znovu předloženy, dokud nejsou všechny jednotky znovu prohlédnuty nebo přezkoušeny a dodavatel se neujistil, že všechny neshodné jednotky byly vyřazeny nebo nahrazeny shodnými jednotkami, nebo všechny neshody byly opraveny. Zodpovědný orgán musí stanovit, zda se má při opakované kontrole použít normální nebo zpřísněná kontrola a zda se má opakovaná kontrola týkat všech typů nebo tříd neshod nebo pouze zvláštních typů nebo tříd neshod, které způsobily původní nepřijetí. (ČSN ISO 2859-1, 2000) Normální, zpřísněná a zmírněná kontrola Na stupnici jakosti představuje AQL rozhraní mezi dobrou a špatnou jakostí, kontrolují-li se po sobě jdoucí dávky. Je-li AQL určeno pro každý konkrétní výrobek, bylo by ideální mít systém, který by vždy přijímal dávky lepší než AQL a vždy nepřijímal dávky horší než AQL. Tento ideál není dosažitelný pro žádný přejímací plán. Normální kontrola je navržena k ochraně výrobce proti vysokému podílu nepřijatých dávek při jejich jakosti lepší než AQL. Ve skutečnosti při jakékoliv pochybnosti, která vzniká v důsledku variability při odebírání vzorků, má výrobce prospěch. Rovněž odběratel potřebuje ochranu a té se dosahuje tím, že se dojedná, že výrobce nebude mít prospěch automaticky a trvale, nýbrž pouze do doby, dokud bude moci jeho oprávněnost poctivě prokázat. Ukazují-li výsledky z přejímky, že průměr procesu je pravděpodobně horší než AQL, ztrácí své právo prospěchu z pochybnosti tj. své právo na normální kontrolu a k ochraně odběratele se zavede zpřísněná kontrola. Někdy existuje důkaz, že jakost výrobku je neustále lepší než AQL. Kde nastává tato situace a existuje důvod věřit, že dobrá výroba bude pokračovat, není nadále účelem výběrové kontroly oddělovat dobré dávky od špatných. Bez kontroly se však nelze obejít, při zhoršování jakosti výroby je kontrola nutná jako určité varování. (ČSN ISO 2859-0, 1997)
17
Přechodová pravidla a postupy Postup přechodových pravidel je ilustrován na obrázku 2.
Z normální kontroly na zpřísněnou Jestliže se uskutečňuje normální kontrola, na zpřísněnou kontrolu se musí přejít, jakmile dvě z pěti (nebo méně než pěti) po sobě jdoucích dávek byly nepřijatelné při původní kontrole. Při tomto postupu se neberou v úvahu znovu předložené dávky nebo výrobní dávky.
Ze zpřísněné kontroly na normální Jestliže se uskutečňuje zpřísněná kontrola, musí se znovu zavést normální kontrola, když pět po sobě jdoucích dávek bylo uznáno za přijatelné při původní kontrole.
Z normální kontroly na zmírněnou Jestliže se uskutečňuje normální kontrola, musí se zavést zmírněná kontrola za předpokladu, že jsou splněny všechny následující podmínky: současná hodnota počtu bodů pro přechod je alespoň 30; výroba je stabilizována; zodpovědný orgán považuje zmírněnou kontrolu za žádoucí.
Počet bodů pro přechod z normální kontroly na zmírněnou Počítání bodů pro přechod se musí započít při zahájení normální kontroly, pokud zodpovědný orgán neurčí jinak. Při zahájení musí být počet bodů pro přechod roven nule a musí být průběžně aktualizován po kontrole každé následující dávky při původní normální kontrole.
Přejímací plány jedním výběrem Je-li přejímací číslo 2 nebo více, připočtou se k počtu bodů pro přechod 3 body, jestliže dávka by byla přijata při AQL o jeden stupeň přísnějším; jinak se počet bodů pro přechod srovná na znovu nulu. Je-li přejímací číslo 0 nebo 1, připočtou se k počtu bodů pro přechod 2 body, jestliže se dávka přijímá; jinak se počet bodů pro přechod srovná na nulu. (ČSN ISO 2859-1, 2000)
18
Přejímací plány dvojím a několikerým výběrem Při použití přejímacího plánu dvojím výběrem se připočtou k počtu bodů pro přechod 3 body, je-li dávka přijata po prvém výběru; jinak se počet bodů srovná na nulu. Při použití přejímacího plánu několikerým výběrem se připočtou k počtu bodů pro přechod 3 body, je-li dávka přijata ne později než do třetího výběru; jinak se počet bodů pro přechod srovná na nulu.
Ze zmírněné kontroly na normální Jestliže se uskutečňuje zmírněná kontrola, normální kontrola se musí zavést tehdy, když nastane při původní kontrole jakákoliv z následujících situací: dávka není přijata; výroba se stává nepravidelnou nebo se zpožďuje; objeví se jiné varovné skutečnosti, vyžadující návrat k normální kontrole. Přejímací plány Kontrolní úroveň určuje relativní objem kontroly. Pro obecné použití se uvádějí tři kontrolní úrovně: I, II a III. Pokud není stanoveno jinak, musí se použít úroveň II. Úroveň I se může použít, jestliže je třeba menší diskriminace, kontrolní úroveň III, jestliže se požaduje větší diskriminace. Používají se i doplňkové speciální úrovně S-1, S-2, S-3, S-4 a ty se mohou použít tam, kde jsou nutné malé rozsahy výběrů a při přejímce lze tolerovat větší rizika. Kontrolní úrovně požadované pro jakoukoliv aplikaci musí určit zodpovědný orgán. Na každé kontrolní úrovni musí působit přechodová pravidla k zajištění normální, zpřísněné a zmírněné kontroly. Volba kontrolní úrovně je zcela oddělena od těchto tří přísností kontroly. Při přechodech mezi normální, zpřísněnou nebo zmírněnou kontrolou se nesmí určená kontrolní úroveň měnit. Množství informace o jakosti dávky, který se získá z prověřovaných výběrů odebraných z dávky závisí na absolutních rozsazích výběrů, nikoli na relativní velikosti rozsahu dávky za předpokladu, že výběr je relativně malý k rozsahu dávky, která se prověřuje. (ČSN ISO 2859-1, 2000) Existují důvody, aby se rozsah výběru měnil s rozsahem dávky: je-ji ztráta způsobená špatným rozhodnutím vysoká, je tím důležitější učinit správné rozhodnutí; větší dávce se může přiřadit větší rozsah výběru, který by byl neekonomický pro malou dávku; skutečně náhodný odběr je relativně mnohem náročnější, je-li výběr příliš malý vzhledem k dávce. Rozsahy výběru jsou určeny kódovými písmeny. Pro konkrétní
19
rozsah dávky a předepsanou kontrolní úroveň se příslušné kódové písmeno musí zjistit v tabulce 1. Pro danou hodnotu AQL a kódové písmeno rozsahu výběru je k dispozici několik typů plán, může se použít kterýkoliv. Rozhodnutí o typu přejímacího plánu, zda jedním, dvojím, nebo několikerým výběrem je obvykle založeno na porovnání mezi administrativní obtížností a průměrnými rozsahy výběrů použitelných přejímacích plánů. Pro přejímku jedním výběrem jsou obvykle administrativní obtížnost a náklady na kontrolu jednotky ve výběru nižší než pro přejímku dvojím a několikerým výběrem. Stanovení přijatelnosti Ke stanovení přijatelnosti dávky podle procenta neshodných jednotek se musí použít vhodný přejímací plán.
Přejímací plány jedním výběrem Počet kontrolovaných jednotek ve výběru musí být roven rozsahu výběru danému přejímacím plánem. Je-li počet neshodných jednotek zjištěný ve výběru roven přejímacímu číslu, dávka se musí považovat za přijatelnou. Je-li počet neshodných jednotek zjištěný ve výběru roven zamítacímu číslu nebo ho převyšuje, dávka se musí považovat za nepřijatelnou.
Přejímací plány dvojím a několikerým výběrem Počet jednotek kontrolovaných v prvém výběru musí být roven rozsahu prvého výběru danému přejímacím plánem. Je-li počet neshodných jednotek zjištěný v prvním výběru roven prvnímu přejímacímu číslu nebo je-li menší než toto číslo, dávka se musí považovat za přijatelnou. Je-li počet neshodných jednotek zjištěný v prvém výběru roven prvému zamítacímu číslu nebo ho převyšuje, dávka se musí považovat za nepřijatelnou. Jestliže je počet neshodných jednotek zjištěný v prvém výběru mezi prvním přejímacím a prvním zamítacím číslem, musí se kontrolovat druhý výběr o rozsahu určeném plánem. Počet neshodných jednotek zjištěný v prvém a druhém výběru se musí sečíst. Je-li tento kumulovaný počet neshodných jednotek nejvýše roven druhému přejímacímu číslu, musí se dávka považovat za přijatelnou. Je-li kumulovaný počet neshodných jednotek roven druhému zamítacímu číslu nebo ho převyšuje, musí se dávka považovat za nepřijatelnou. (ČSN ISO 2859-1, 2000)
20
Přejímací plány LQ pro kontrolu izolovaných dodávek Postup A Přejímací plán je určen rozsahem dávky a nepřípustnou úrovní jakosti (LQ). V tabulce 2 jsou pro daný rozsah dávky a nepřípustnou úroveň jakosti uvedeny rozsahy výběru (n) a přejímací číslo (Ac). I když základním ukazatelem v těchto tabulkách je nepřípustná úroveň jakosti, dodavatel potřebuje určité navedení na požadovanou úroveň jakosti, jestliže dávky mají být přijímány s vysokou pravděpodobností. Postup B Přejímací plán je určen rozsahem dávky, nepřípustnou úrovní jakosti a kontrolní úrovní. Volba přejímacího plánu Ačkoliv postup A je založen na předpokladu hypergeometrického rozdělení výsledků vzorkování, lze toto rozdělení dobře aproximovat binomickým rozdělením pro přejímací plány, které při postupu A mají nenulové přejímací číslo. Z tohoto důvodu lze operativní charakteristiky těchto přejímacích plánů dobře aproximovat tabelovanými průběhy stejných přejímacích plánů při postupu B. Postup A používá přejímacích plánů s přejímacím číslem nula a s rozsahy výběrů založených na hypergeometrického rozdělení výsledků vzorkování, kdežto postup B vylučuje přejímací plány s přejímacím číslem nula a nahrazuje je stoprocentní kontrolou. Při volbě mezi oběma postupy je určující přístup k přejímacím plánům s přejímacím číslem nula. Postup B poskytuje větší pružnost ve volbě kontrolních úrovní. Tabelované operativní charakteristiky jsou založeny na pravděpodobnosti výskytu neshodných jednotek , takže jsou přibližně správné pro malé vzorkovací podíly. Ale jak tyto podíly rostou, křivky podhodnocují pravděpodobnost přijetí dávky dobré jakosti a podhodnocují pravděpodobnost zamítnutí dávky špatné jakosti. Pro velmi malé dávky vyžaduje postup B stoprocentní kontrolu. Postup B je vhodný, jestliže výrobce je zaměřen na spojité série dávek bez ohledu na to, zda jsou určeny stejnému odběrateli. Postup A je vhodný, když je dávka jednorázová, a musí být použit, když se požaduje, aby přejímací plány s přejímacím číslem nula byly součástí schématu přejímky. (ČSN ISO 2959-2, 1992)
21
Nepřípustná úroveň jakosti (LQ) Na rozdíl od hodnoty AQL, která je pro dodavatele vodítkem o úrovni jakosti, kterou potřebuje vytvářet, aby mohl po většinu času splňovat přejímací kritéria. Nepřípustná úroveň jakosti není pro odběratele spolehlivým vodítkem, pokud jde o skutečnou jakost přijatých dávek. Z tohoto důvodu by měla být nepřípustná úroveň jakosti volena realisticky, minimálně jako trojnásobek požadované jakosti. Je-li odběratel spokojen s ochranou proti občasné špatné dávce, poskytovanou jmenovitou hodnotou nepřípustné úrovně jakosti, potom kontrolní úroveň zajímá především dodavatele, zvláště když náklady na statistickou přejímku jdou na jeho vrub. Průměrné procento ve výrobním procesu ležící výrazně pod nepřípustnou úrovní jakosti (tedy výrazně lepší jakost než udává nepřípustná úroveň jakosti) by dovolilo použít menších rozsahů výběrů. Jestliže odběratele zajímá více skutečná úroveň jakosti než přípustná úroveň jakosti nebo sám hradí náklady na přejímku, potom vyšší kontrolní úrovně nejsou nutně výhodnější. (ČSN ISO 2959-2, 1992) Pravidla pro přijetí a nepřijetí Vybereme přejímací postup A nebo přejímací postup B. Z dávky se náhodně odeberou předepsané jednotky výběru a kontrolují se všechny jednotky výběru. Jestliže počet neshodných jednotek nebo celkový počet neshod zjištěných ve výběru je nejvýše roven přejímacímu číslu stanovenému přejímacím plánem, dávka musí být přijata. Bez ohledu na přijetí dávky všechny neshodné jednotky nalezené během kontroly, ať jsou zahrnuty ve výběru nebo ne, musí být zamítnuty. Je-li počet neshodných jednotek nalezených ve výběru vyšší než přejímací číslo, je dávka nepřijatelná. Nepřijatelná dávka může být znovu předložena ke kontrole, jen když s tím souhlasí zodpovědný orgán a všechny jednotky v dávce byly znovu prohlédnuty nebo znovu přezkoušeny a všechny neshodné jednotky byly odstraněny nebo nahrazeny dobrými jednotkami nebo neshodné
jednotky
byly
opraveny.
Jestliže
zodpovědný
orgán
souhlasí
se
znovupředložením nepřijaté dávky, musí stanovit způsob přejímací kontroly, kterého se má použít (tj. určit hodnotu QL nebo kontrolní úroveň), a stanovit zda nová kontrola musí zahrnovat všechny typy nebo třídy neshod nebo pouze ty, které vyvolaly počáteční zamítnutí. (ČSN ISO 2959-2, 1992)
22
Občasná přejímka Výběrový přejímací postup, při kterém některé dávky tvořící sérii jsou přijaty bez kontroly, jestliže výsledky přejímek určitého počtu bezprostředně předcházejících dávek vyhovují stanoveným kritériím. Klasifikace dodavatele a výrobku Dodavatel musí zavést a udržovat dokumentační systém pro řízení jakosti výroby a změn návrhů. Systém zahrnuje kontrolu každé vyrobené dávky ze strany dodavatele a záznam výsledků kontroly. Musí mít zaveden systém, který je schopný odhalit a opravit změny v úrovni jakosti a monitorovat změny ve výrobě, které mohou nepříznivě ovlivnit jakost. Zaměstnanci výrobce zodpovědní za aplikaci systému musí prokázat, že zcela porozuměli aplikovaným normám, systémům a postupům, které se mají sledovat. Nesmí zavádět organizační změny, které by mohly nepříznivě ovlivnit jakost. Výrobek musí mít trvalé provedení, musí být vyráběn v podstatě plynule po období vzájemně odsouhlasené jak dodavatelem, tak zodpovědným orgánem. Není-li toto období stanoveno, musí být období šest měsíců. Při schvalování výrobku se do této doby zahrnuje pouze časové období po schválení a znovuzahájení výroby. V průběhu kvalifikačního období musí být výrobek kontrolován při normální nebo zmírněné kontrole nebo při kombinaci normální a zmírněné kontroly na obecných úrovních I, II, III. Výrobek, pro který musela být použita v průběhu kvalifikačního období zpřísněná kontrola, je nezpůsobilý pro občasnou přejímku. Z hlediska jakosti musí být výrobek udržován na úrovni AQL nebo lepší v období stability vzájemně odsouhlaseném jak dodavatelem, tak i zodpovědným orgánem. Není-li toto období stanoveno, musí být období šest měsíců. Musí vyhovovat požadavkům na jakost. (ČSN ISO 2859-3, 1993) Přechodové postupy při občasné přejímce Uvažují se tři základní stavy tohoto postupu: a) stav 1: přejímka každé dávky b) stav 2: občasná přejímka c) stav 3: přerušení občasné přejímky
Struktura postupů při občasné přejímce je znázorněna na obrázku 3.
23
Kontrolní postup pro určitý výrobek začíná ve stavu 1 přejímkou každé dávky. Jsou-li dodavatel a výrobek kvalifikovaný pro občasnou přejímku, postup přechází do stavu 2. Občasná přejímka může být dočasně přerušena a z toho vyplývá přechod do stavu 3. Ve stavu 3 může být výrobek rekvalifikován za méně přísných podmínek s výsledným přechodem v programu zpět do stavu 2. Jinak výrobek může být diskvalifikován pro občasnou přejímku, i když je program ve stavu 2 nebo ve stavu 3. V tomto případě postup přechází do stavu 1 a výrobek musí opět vyhovět všem požadavkům. Ke stanovení počáteční frekvence se musí použít údajů z posledních 10 nebo více dávek. Tyto údaje se skládají z průběžného záznamu počtu kontrolovaných jednotek a počtu neshodných jednotek nebo neshod zjištěných v každém výběru.
Povolené počáteční frekvence jsou: a) 1 kontrolovaná dávka ze 2 předložených; b) 1 kontrolovaná dávka ze 3 předložených; c) 1 kontrolovaná dávka ze 4 předložených.
Počáteční frekvenci kontroly musí schválit nadřízený orgán. Snížení frekvence kontroly Povolené frekvence jsou: a) 1 kontrolovaná dávka ze 2 předložených; b) 1 kontrolovaná dávka ze 3 předložených; c) 1 kontrolovaná dávka ze 4 předložených; d) 1 kontrolovaná dávka ze 5 předložených.
Frekvence 1 dávka z 5 nebí přípustná jako počáteční frekvence. Volba dávky a kontrolní postupů Dávka určená ke kontrole v průběhu stavu 2 musí být vybrána v souladu se zavedeným organizačním postupem pro náhodnou volbu dávky. V dohodnutém období mezi dodavatelem a zodpovědným orgánem musí být kontrolována alespoň jedna dávka. Není-li toto období stanoveno, musí být dva měsíce. (ČSN ISO 2859-3, 1993)
24
Průměrný rozsah dávek předložených v průběhu stavu 2 a 3 má být přibližně stejný jako průměrný rozsah dávek v průběhu kvalifikačního období. Musí být realizována normální kontrola při obecných kontrolních úrovních. V průběhu stavu 2 musí být dávky ke kontrole vybrány s pravděpodobností rovnou požadované frekvenci občasné přejímky. Je důležité, aby dodavatel nevěděl, která z dávek bude kontrolována, dokud dávky nebyly předány do působnosti kontrolního orgánu. Průběžný záznam počtu kontrolovaných výrobků a počtu neshodných výrobků nebo neshod zjištěných v každém výběru pro každou dávku kontrolovanou v průběhu stavů 2 a 3 musí být zaznamenány v deníku občasné přejímky. Přijetí nebo nepřijetí dávek identifikovaných dodavatelem jako nepřijatelných nesmí ovlivňovat status občasné přejímky. Je-li dávka kontrolována kontrolním orgánem a označena jako nepřijatelná a přesto později zodpovědným orgánem přijata, musí se i pro další hodnocení považovat stále za nepřijatelnou. Občasná přejímka musí být přerušena a zavedena kontrola každé dávky, jestliže údaje z poslední kontrolované dávky nesplňují kritéria nebo se při použití přejímky dvojím výběrem požaduje druhý výběr. Při použití přejímacího plánu dvojím výběrem se musí do výpočtu zahrnout pouze první výběr. Výrobek musí být diskvalifikován pro občasnou přejímku a znovu zavedena přejímka každé dávky, jestliže: během stavu 3 není některá dávka přijata; není dosaženo rekvalifikace po kontrole 10 dávek; během období dohodnutého jak dodavatelem, tak zodpovědným orgánem nedošlo k žádné výrobní činnosti; dodavatel se výrazně odchyluje od písemných a schválených postupů řízení jakosti nebo porušuje jiné požadavky; zodpovědný orgán se chce vrátit k přejímce každé dávky. Důvod pro diskvalifikaci musí být dokumentovány. (ČSN ISO 2859-3, 1993) Zodpovědnost dodavatele Dodavatel musí vyrozumět kontrolní orgán o každé změně ve způsobu výroby nebo kontroly, o každé úpravě řízení, měřidel nebo materiálů v souvislosti s výrobou daného výrobku nebo o uskutečnění jakékoliv změny ve specifikacích. Dodavatel musí bezprostředně vyrozumět kontrolní orgán, kdykoliv zjistí nevyhovující dodávku a kdykoli musí být zavedeny úpravy do běžných organizačních postupů. Dávka musí být v souladu s běžnými organizačními postupy pozastavena zodpovědným orgánem v průběhu schvalování při přejímce. Dávky přijaté podle těchto postupů, místo kontroly kontrolním orgánem, nesmí se brát v úvahu pro účely občasné přejímky. Dodavatel 25
musí oznámit kontrolnímu orgánu vždy, když se materiál poprvé, pod novým evidenčním číslem, podle nového čísla výkresu nebo nové specifikace. Dodavatel musí dát k dispozici kontrolnímu orgánu kontrolní údaje pro všechny vyexpedované dávky bez ohledu na to, zda byly nebo nebyly kontrolovány kontrolním orgánem. Dodavatel musí poskytnout kontrolnímu orgánu seznam obsahující čísla specifikací, přehled výkresů nebo jejich čísel, přehled smluv nebo objednávek zákazníka, míst určení a odeslaných množství. U dávek propuštěných bez kontroly kontrolního orgánu musí dodavatel zaznamenat data odeslání a orazítkovat zásilku, aby se označilo, že výrobek byl odeslán podle postupů občasné přejímky bez kontroly ze strany kontrolního orgánu. (ČSN ISO 2859-3, 1993)
3.3.2
Statistická přejímka měřením
Statistická přejímka měřením pracuje se znakem jakosti, který má charakter spojité náhodné veličiny. Rozdělení tohoto znaku jakosti v dávce je normální rozdělení se střední hodnotou µ a rozptylem σ 2. Statistické přejímky měřením členíme podle předpisu tolerance a podle skutečnosti, zda známe nebo neznáme parametry rozdělení znaku jakosti. Při jednostranné toleranci je předepsána jen jedna toleranční mez. Horní toleranční mez USL nebo dolní toleranční mez LSL. Při oboustranné toleranci jsou předepsány obě hodnoty současně. Hodnota směrodatné odchylky σ znaku jakosti X je známa, přejímací plány se značí ơ plány. Hodnota směrodatné odchylky σ znaku jakosti X je neznáma a je odhadnuta pomocí výběrové směrodatné odchylky ѕ, přejímací plány se značí s plány. Hodnota směrodatné odchylky σ znaku jakosti X je neznáma a je odhadnuta pomocí průměrného variačního rozpětí R, přejímací plány se označují jako R plány. (Nenadál et al., 2007) ơ-metoda je nejhospodárnější z hlediska rozsahu výběru, ale před použitím této metody musí být určena hodnota ơ. Z hlediska rozsahu výběru je s-metoda o něco výhodnější než R-metoda, ale výpočet s je složitější. Rozsah a obtížnost výpočtu jsou spíše zdánlivé než skutečné. R-metoda je výpočetně jednoduchá, ale někdy vyžaduje pro totéž AQL větší rozsah výběru. Má také jednu nežádoucí vlastnost, pro výběry rozsahu 10 nebo větší, přijatelnost dávky může záviset na tom, jak je výběr rozložen do podskupin.
26
Na začátku bude dobře začít s s-metodou nebo R-metodou. Bude-li však jakost uspokojivá, standardní přechodová pravidla dovolí zodpovědnému orgánu zahájit zmírněnou kontrolu a použít menšího rozsahu výběru. Je-li variabilita řízena a dávky jsou i nadále přijímány, je hospodárnější přejít na ơ-metodu. Rozsah výběru bude obecně menší a kritéria pro přijetí se stanou jednodušší. Zjišťování hodnoty s bude stále třeba kvůli jejich zaznamenávání a vedení regulačních diagramů. Ve standardních přejímacích plánech kontrolní úroveň určuje rozsah výběru, který má být odebrán a ovlivňuje přísnost kontroly. Operace s přejímacími plány při kontrole měřením Před zahájením kontroly měřením je třeba ověřit: zda rozdělení lze považovat za normální a výrobu za kontinuální; zda na začátku se má použít s-metody nebo R-metody nebo zda směrodatná odchylka je stabilní a známá; že je předepsána kontrolní úroveň, která se má použít (jestli-že tomu tak není, musí se aplikovat kontrolní úroveň II); že je předepsána AQL a že její hodnota je jednou z preferovaných AQL; jestliže mají být dodrženy oboustranné mezní hodnoty. Přejímací plány při kontrole měřením mohou působit účinně pouze tehdy, když kontrolovaný znak jakosti má normální rozdělení; jsou prováděny záznamy; jsou respektována přechodová pravidla. Je třeba zajistit, aby tyto požadavky byly vždy splněny. (ČSN ISO 3951, 1993) Při použití přejímacího plánu postupným výběrem při kontrole měřením jsou jednotky odebrány náhodně a podrobovány kontrole jedna za druhou. Po kontrole každé jednotlivé jednotky se vypočte kumulativní odchýlení a použije se ke stanovení, zda informace je na následujícím stupni kontroly postačující k rozhodnutí o dávce. Je-li na druhém stupni kumulativní odchýlení takové, že riziko přijetí dávky nepřípustné úrovně (riziko odběratele) je dostatečně nízké, dávka se musí považovat za přijatelnou a přejímka takové dávky se ukončí. Je-li na druhé straně kumulativní odchýlení takové, že riziko nepřijetí dávky přípustné úrovně jakosti (riziko dodavatele) je dostatečně nízké, dávka se musí považovat za nepřijatelnou a přejímka takové dávky se ukončí. (ČSN ISO 8423, 1994) Normalita by měla být kontrolována zodpovědným orgánem před zahájením přejímky. Při pochybnostech by se měl statik poradit, zda rozdělení je vhodné pro statistickou přejímku měřením. Odlehlá hodnota se výrazně odchyluje od ostatních
27
pozorování ve výběru, v němž se objevuje. Jediná odlehla hodnota může způsobit vzrůst variability, změnu průměru a následně vést k zamítnutí dodávky. Jednou z předností kontroly měřením je možnost odhalení trendů v úrovni jakosti výrobků a možnost dát upozornění před dosažením nepřípustné úrovně. To je možné pouze tehdy, jsou-li vedeny příslušné záznamy. Pro jakoukoliv použitou metodu by měly být vedeny záznamy o hodnotách x a s nejlépe ve formě regulačních diagramů. Normální kontrola se používá při zahájení kontroly a pokračuje se v její realizaci v průběhu kontroly, dokud není nutná zpřísněná kontrola nebo se nepoužije zmírněná kontrola. Jestliže hodnota s je regulována, může se předpokládat, že odmocnina váženého průměrného čtverce s se rovná známé směrodatné odchylce ơ výrobního procesu, může se zavést ơ-metoda. Aby se ověřilo, že variabilita je regulována, měla by se hodnota s stále počítat a vynášet do regulačního diagramu. (ČSN ISO 3951, 1993) Základní vlastnosti systému měření Každý systém měření, který má být pro daný účel přijatelný, musí splňovat určité základní vlastnosti. Mezi tyto vlastnosti patří: -
odpovídající práh citlivosti a citlivost (měřící přístroj poskytuje dostatečně malé přírůstky míry vzhledem k variabilitě procesu nebo mezním hodnotám specifikace a musí být schopen rozlišit a zobrazit údaje, které jsou menší než 5 % tolerance měřeného znaku),
-
systém měření musí být ve statisticky zvládnutém stavu (při opakovatelných podmínkách je variabilita systému měření způsobena pouze náhodnými příčinami, tuto vlastnost je důležité ověřit v případech, kdy lze odůvodněně předpokládat, že může docházet ke změně střední hodnoty vlivem systému měření),
-
malá variabilita systému měření v porovnání s mezními hodnotami danými specifikací (posouzení lze provést vztažením variability systému měření k toleranci stěžejního znaku).
Pokud jsou tyto základní vlastnosti splněny, znamená to, že systém měření dokáže na vhodné úrovni rozlišit měřenou veličinu, nezpůsobuje předvídatelné chování a na naměřených hodnotách se podílí akceptovatelným způsobem. (Netolický, 2006) Chování systému měření lze popsat řadou charakteristik popisujících variabilitu při konkrétních podmínkách (např. změna stupnice, změna času). Charakteristiky se 28
standardně popisují polohou, resp. změnou polohy ke své původní hodnotě a rozptylem, tedy variabilitou kolem určité hodnoty. Výchozí charakteristikou polohy je strannost, která vyjadřuje míru změny polohy měřené veličiny vůči skutečné hodnotě. Ze statistického
hlediska
je
strannost
střední
hodnotou
normálního
rozdělení
pravděpodobnosti chyb měření. Výchozí charakteristikou rozptylu je opakovatelnost, která vyjadřuje míru rozptylu měřené veličiny. Opakovatelnost je rozptyl, který je dán náhodnými veličinami v definovaných podmínkách měření. (Netolický, 2006) Mezi další charakteristiky polohy lze zahrnout shodnost, reprodukovatelnost, stabilita a linearita. Shodnost měření vyjadřuje variabilitu výsledků opakovaného měření stejného znaku jakosti. Mírou shodnosti měření je obvykle jeho neshodnost, která se vyjadřuje pomocí směrodatné odchylky výsledků měření. Shodnost měření charakterizuje působení náhodných
chyb
měření. Reprodukovatelnost měření
představuje variabilitu středních hodnot opakovaných měření stejného znaku jakosti provedených za různých podmínek. Nejčastěji se jedná o případ, kdy měření provádějí různí operátoři. Stabilita měření představuje celkovou variabilitu výsledků měření stejného znaku jakosti v delším časovém období. Linearita měření se vyjadřuje jako rozdíl mezi hodnotami strannosti v předpokládaném pracovním rozsahu měřidla. (Plura, 2001)
3.4
Zkoušení ovoce a zeleniny a výrobků z nich
Odběr vzorků ovoce a zeleniny ke zkoušení Odběr a kontrola vzorků v rámci jejich přejímky byla původně realizována podle ČSN 46 3000. Skládala se ze základního odběru (vzorky se nesmějí v průběhu zkoušení poškodit, jde o nedestruktivní metody zkoušení) a speciálního odběru (většinou jde o destruktivní metody zkoušení).
Základní odběr U výrobků dodávaných ve spotřebitelských obalech je minimální odběr 3 % obalových jednotek. Reprezentativní vzorek se odebírá z pěti různých míst dodávky. U výrobků dodávaných ve velkoobjemových obalech je minimální odběr 5 % obalových 29
jednotek. Ze všech vybraných obalů se vyberou reprezentativní poměrné vzorky o celkové hmotnosti nejméně 100 kg u dávky do 10 t (z každých dalších 10 t další vzorek o 100 kg). Odebrané vzorky se smísí. U výrobků volně ložených je odběr nejméně 3 % reprezentativní vzorek z hmotnosti dávky, nejméně z 10-ti míst.
Speciální odběr Reprezentativní odběr je nejméně ze 6-ti míst základního odběru v množství podle druhu a hmotnosti dávky. Do 1000 kg asi 0,5 % obalových jednotek, nad 1000 kg asi 0,1 % obalových jednotek.
Postup zkoušení Nejdříve se výrobky vytřídí dle stanovených základních požadavků a dále se zařadí výrobek do nejnižší třídy jakosti, do které byl v průběhu zkoušení alespoň jednou zařazen. Výsledky kontrolovaného vzorku platí pro celou dodávku podle schváleného přejímacího plánu statistické přejímky zboží. (ČSN 46 3000)
Provádění kontroly shody V současnosti se kontrola shody a přejímka realizuje podle Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001. Kontrola shody se provádí vyhodnocením souborných vzorků náhodně odebraných z různých míst v kontrolované šarži. Je založena na předpokladu, že souborný vzorek je pro šarži reprezentativní. Inspektor rozhodne, které balíčky se budou kontrolovat. Předvedení provádí oprávněná osoba nebo její zástupce. Postup zahrnuje předvedení souborného vzorku a poskytnutí všech údajů, které jsou potřebné pro identifikaci zásilek nebo šarží. Požadují-li se omezené vzorky, určuje je sám inspektor ze souborného vzorku. Identifikace šarží se provádí na základě jejich označení. U zásilek, které jsou složeny z několika šarží, je nutné, aby inspektor získal celkový dojem o zásilce na základě průvodních dokladů nebo prohlášení k zásilkám. Poté stanoví, nakolik předvedené šarže odpovídají údajům v těchto dokladech. Nakládají-li se produkty nebo jsou-li již naloženy na dopravní prostředek, používá se při identifikaci zásilky registrační číslo tohoto prostředku. Ověření šarže se provádí: Na základě vyhodnocení obalové a obchodní úpravy samostatných vzorků (obalová úprava, včetně materiálu používaného uvnitř balení, se testuje, zda je vhodná a 30
čistá podle ustanovení obchodních norem). Jsou-li povoleny pouze některé druhy obalové úpravy, inspektor kontroluje, zda jsou použity. Obsahují-li jednotlivé normy ustanovení o obchodní úpravě, kontroluje se rovněž jejich dodržení. Na základě samostatných vzorků se nejprve zjišťuje, zda jsou produkty označeny podle obchodních norem. Při kontrole se ověřuje přesnost označení nebo rozsah nutných změn. Na základě shody produktů, kdy inspektor určí rozsah souborného vzorku, který umožní vyhodnotit šarže. Náhodně vybere balení určená ke kontrole nebo u volně ložených produktů místa, na kterých se odebírají jednotlivé vzorky. (Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001) Poškozené balíčky se jako součást souborného vzorku nepoužívají. Odkládají se stranou a mohou být případně předmětem zvláštního šetření a zprávy. Má-li být oznámeno rozhodnutí o nesouladu zásilky s normami, musí souborný vzorek obsahovat množství, která jsou uvedeny v tabulce 3 pro balené produkty a v tabulce 4 pro volně ložené produkty. U volně loženého ovoce a zeleniny (přes 2 kg na jednotku) jsou samostatné vzorky složeny minimálně z pěti jednotek. Zjistí-li inspektor po kontrole, že není možné učinit konečný závěr, může provést další kontrolu a uvést celkový výsledek jako průměr obou kontrol. Některá kritéria jako přítomnost nebo nepřítomnost vnitřních závad se mohou kontrolovat na základě omezených vzorků; to platí zejména u kontroly, při níž se ničí obchodní hodnota produktu. Rozsah omezeného vzorku se sníží na nejmenší množství nezbytně nutné pro vyhodnocení šarže. Zjistí-li se však závady nebo na ně vznikne podezření, nepřekračuje rozsah omezeného vzorku 10 % rozsahu původně odebraného souborného vzorku. Produkty musí být při kontrole zcela zbaveny obalů. Inspektor tak nemusí učinit pouze v případě, umožňuje-li povaha a druh obalové úpravy provést kontrolu bez rozbalení produktů. Kontrola stejnoměrnosti, minimálních požadavků, tříd jakosti a velikosti se provádí na základě souborného vzorku. Při zjištění závad určí inspektor příslušné početní nebo hmotnostní procento produktů, které nejsou v souladu s normou. Při zjištění nesouladu s normami musí být obchodník nebo jeho zástupce informován o důvodech tohoto nesouladu. Je-li možné uvést produkt do souladu s normou změnou označení produktů, musí o tom být obchodník nebo jeho zástupce informován. Při zjištění závad na produktech se uvádí procento produktu, které není v souladu s normou.
31
Procento není třeba uvádět, je-li možné uvést produkt do souladu s normou změnou označení produktů. Po provedení kontroly se souborný vzorek poskytne oprávněné osobě nebo jejímu zástupci. Kontrolní subjekt není povinen vrátit části souborného vzorku zlikvidované při kontrole. Je-li kontrola shody omezena na nezbytné minimum, nelze od příslušného kontrolního subjektu požadovat žádné náhrady, utrpí-li újmu obchodní hodnota produktů. (Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001)
Měření a kontrola množství výrobku pro označení symbolem „e“ Skutečné množství výrobku se zjišťuje přímo a to vážením nebo měřením objemu, nebo nepřímo zvážením obalu a obsahu a změřením měrné hmotnosti obsahu. Chyba při měření skutečného množství výrobku může činit nejvýše jednu pětinu přípustné záporné odchylky množství. Kontrola se provádí u náhodně odebraných vzorků a je zaměřena na skutečný obsah každého jednotlivého obalu zahrnutého do výběru a na střední hodnotu skutečného obsahu všech obalů zahrnutých do výběru. Destruktivní zkoušení se používá jen tehdy, není-li možné uskutečnit nedestruktivní zkoušení. U šarže s méně než 100 výrobky se provádí úplná kontrola nedestruktivním zkoušením všech výrobků. Pokud nelze nedestruktivní zkoušení provést, nelze potravinu označit symbolem „e“. Veškeré operace související s kontrolou množství vyjádřeného v jednotkách objemu s výjimkou zmrazených výrobků se provádí při teplotě potraviny vtažné ke
20 oC bez ohledu na to, při jaké teplotě bylo
uskutečněno plnění nebo balení. Vzorky určené ke kontrole musí být stejné šarže. Evidence o výsledcích měření a kontroly se uchovává po dobu 3 let. Nejmenší přípustné množství balení se stanoví odčtením přípustné záporné odchylky od deklarovaného množství výrobku. Výrobky u nichž skutečné množství je nižší než nejmenší přípustné množství se považují za nevyhovující. Kontrola se provádí metodou nedestruktivního a destruktivního zkoušení. Pro nedestruktivní zkoušení se použije přejímacího plánu dvojím výběrem, který je uveden v tabulce 5 v závislosti na rozsahu šarže. Po kontrole vzorků zahrnutých do prvého výběru se rozhoduje o přijetí nebo zamítnutí kontrolované šarže. Je-li počet nevyhovujících vzorků zjištěný v prvém výběru menší nebo roven počtu nevyhovujících vzorků stanovených v kritériu pro přijetí po prvním výběru, považuje se šarže pro účely této zkoušky za vyhovující. Je-li počet nevyhovujících vzorků zjištěný v prvém výběru 32
roven číslu uvedenými ve sloupci pro zamítací kritérium po prvém výběru nebo toto předepsané číslo přesahuje, považuje se šarže bez další kontroly za nevyhovující. Je-li počet nevyhovujících vzorků zjištěný v prvém výběru mezi přejímacím a zamítacím kritériem pro první výběr, provede se kontrola vzorků druhého výběru stejného rozsahu jako první výběr s počtem kontrolovaných vzorků uvedeným v tabulce 5 pro druhý výběr. Po kontrole jednotek zahrnutých do prvého a druhého výběru dohromady se dále rozhoduje o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti kontrolované šarže. Je-li celkový počet nevyhovujících vzorků zjištěný v obou výběrech dohromady menší nebo roven číslu uvedenému ve sloupci přejímací kritérium po druhém výběru, šarže se považuje z hlediska požadavků tohoto předpisu za přijatelnou. Je-li celkový počet nevyhovujících vzorků zjištěný v obou výběrech dohromady roven nebo větší než číslo uvedené ve sloupci pro zamítací kritérium po druhém výběru, šarže se považuje z hlediska požadavků tohoto předpisu za nepřijatelnou. Při destruktivním zkoušení se provádí jednoduchý výběr uvedený v tabulce 6, a to pro všechny šarže obsahující alespoň 100 kusů balení. Je-li počet nevyhovujících vzorků menší nebo roven kritériu pro přijetí, šarže hotových balení se považuje za vyhovující. Je-li počet nevyhovujících vzorků zjištěný ve vzorku roven nebo větší než je přejímací kritérium pro zamítnutí, považuje se šarže za nevyhovující. (Vyhláška č. 324/1997 Sb.)
33
4
Závěr Přejímka zboží se dělí na: přejímku využívající získané informace; namátkovou
přejímku; stoprocentní kontrolu; statistickou přejímku a v mnoha případech odběratelé neprovádějí žádnou pravidelnou kontrolu.
V závislosti na charakteru znaku jakosti, podle kterého jakost dávky hodnotíme, dělíme statistickou přejímku na statistickou přejímku srovnáváním a statistickou přejímku měřením. Dalším hlediskem, podle kterého členíme přejímací postupy, je počet výběrů, na jejichž základě se rozhoduje o přijetí či nepřijetí dávky. Pak máme přejímku jedním výběrem, přejímku dvojím a několikerým výběrem, přejímku postupným výběrem. Dalším hlediskem členění postupů statistické přejímky je způsob, jak se nakládá se zamítnutou dávkou. Pak máme přejímku opravnou a přejímku bezopravnou.
Statistické přejímky na bázi srovnáváním patří v praxi k nejrozsáhlejším. Přejímací postupy pro kontrolu srovnáváním se liší zejména tím, jak se vyrovnávají s riziky, která přejímky provázejí a ohrožují dodavatele a odběratele. Jsou založeny na charakteru dodávek a na úrovni zabezpečení kvality u dodavatele. Pro statistické přejímky srovnáváním používáme normy ISO řady 2859.
Se statistickými přejímkami měřením se v praxi nesetkáváme často. Tento typ přejímek může být levnější než přejímky srovnáváním, neboť vypovídající hodnota naměřené veličiny je vyšší, takže se ke kontrole předkládají výběry o polovinu až dvě třetiny menší. Nevýhodou je však větší složitost a náročnost na předpoklady či podmínky, které je nutno splnit.
34
5
Souhrn Bakalářská práce byla vypracována v letech 2007-2008 na Zahradnické fakultě v
Lednici Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, na Ústavu posklizňové technologie zahradnických produktů. Cílem práce bylo pojednat o významu zabezpečování a řízení jakosti dodávek, o různých způsobech přejímky zboží a principech statistické přejímky jakosti. Práce obsahuje pojednání o způsobech přejímky zboží z pohledu managementu jakosti. Významný prostor je věnován statistické přejímce a jejím aplikacím. Citované přejímací plány vycházejí z platných ČSN ISO.
6
Resume Bachelor thesis was elaborate in the years 2007 - 2008 on Department of Post -
harvest Technology of Horticultural Products Faculty of Horticulture in Lednice Mendel University of Agricultural and Forestry in Brno. The aim thesis was entertain of meaning assurance of quality control supplies, about various waies acceprance goods and principles statistical quality inspection. The thesis includes treatise on waies acceprance goods from look management quality. Significant place is devoted statistical acceprance and her applications. Quoted acceptance regulations come out from valid CSN ISO.
35
7
Použitá literatura
BALÍK, J., KOPEC, K. Zahradnická kvalitologie - seminární praktikum. 1. vyd. Brno: MZLU, 1997. 59 s. ISBN 80-7157-250-0
BALÍK, J., KOPEC, K. Kvalitologie zahradnických produktů – nauka o hodnocení a řízení jakosti produktů a produkčních procesů. 1. vyd. Brno: MZLU, 2008.
FABIAN, F., et al. Statistické metody řízení jakosti. 1. vyd. Praha : Česká společnost pro jakost, 2007. 390 s. ISBN 978-80-02-01897-1.
GRAND, E. L., LEAVENWORTH, R. S. Statistical quality control. New York : Mc Graw-Hill, 1996. 764 s. ISBN 0-07-844354-7.
HORÁLEK, V. Statistické přejímky dávek výrobků. MM Průmyslové spektrum [online].
2006,
č.
7
[cit.
2008-05-19].
Dostupný
z
WWW:
.
MIZUNO, S. Řízení jakosti. Praha: Victoria Publishing, 1993. 301 s. ISBN 80-8560538-4.
MYKISKA, A. Zajištění bezpečnosti jako součást péče o jakost. MM Průmyslové spektrum
[online].
2005,
č.
6
[cit.
2008-05-19].
Dostupný
z
WWW:
.
NENADÁL, J., et al. Moderní systémy řízení jakosti. 2. vyd. Praha : Management Press, 2007. 282 s. ISBN 978-80-7261-071-6.
NETOLICKÝ, P. Analýza systému měření : Charakteristiky systému měření. Perspektivy jakosti. 2006, roč. 3, s. 25.
36
NETOLICKÝ, P. Analýza systému měření : Základní vlastnosti systému měření. Perspektivy jakosti. 2006, roč. 3, s. 25.
PLURA, J. Plánování a neustálé zlepšování jakosti. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2001. 244 s. Praxe manažera. ISBN 80-7226-543-1.
SHEVHART, W.,A. Statistical method from the viewpoint of quality control. New York : Dover Publications, 1986. 155 s. ISBN 0-486-65232-7.
SOUKUP, M. Přejímky, inventarizace a inventura : Odběr zboží [online]. 2002 [cit. 2008-06-04
Dostupný
z
WWW:
TOŠENOVSKÝ, J., NOSKIEVIČOVÁ, D. Statistické metody pro zlepšování jakosti. Ostrava: Montanex, 2000. 362 s. ISBN 80-7225-040-X.
VEBER, J., PLÁŠKOVÁ, A. Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce : legislativa, systémy, metody, praxe. 1. vyd. Praha: Management Press, 2006. 358 s. ISBN 80-7261-146-1. Nařízení, normy, vyhlášky: Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001, o kontrolách dodržování obchodních norem pro čerstvé ovoce a zeleninu.
ČSN ISO 2859-0: Statistická přejímka srovnáváním – Část O: Úvod do systému přejímek srovnáváním ISO 2859, 1997.
ČSN ISO 2859-1: Statistická přejímka srovnáváním – Část 1: Přejímací plány AQL pro kontrolu každé dávky v sérii, 2000.
ČSN ISO 2859-2: Statistická přejímka srovnáváním – Část 2: Přejímací plány LQ pro kontrolu izolovaných dávek, 1992.
37
ČSN ISO 2859-3: Statistická přejímka srovnáváním – Část 3 Občasná přejímka, 1993.
ČSN ISO 3951: Přejímací postupy a grafy při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek, 1993.
ČSN 46 3000: Ovoce čerstvé. Zelenina čerstvá. Společná ustanovení pro ovoce a zeleninu
ČSN ISO 8423: Přejímací plány postupným výběrem při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek (známá směrodatná odchylka), 1994.
Vyhláška č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, o přípustné odchylce od údajů o množství výrobku označeného symbolem „e“, k Zákonu č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích
38
