4
2 0 0 6
ROČNÍK II
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV PR E Z E N TACE SO CH A O DLITK Ů I. ročník Sochařského slévárenského sympozia
I. ročník Sochařského slévárenského sympózia je minulostí, zhotovené sochy však stále poutají pozornost zájemců. Po prezentaci na veřejném prostranství v Bystřici nad Pernštejnem (fotografie byly barevně publikovány v časopise Slévárenství) a na Fakultě architektury v Brně stojí za zmínku i podzimní výstava na Krajském úřadě Kraje Vysočina v Jihlavě. V átriu odboru kultury i venku na veřejném prostranství byly vystaveny sochy i štěpánovská umělecká litina a část expozice Havírna díky pochopení Městského muzea v Bystřici. Nezbývá, než poblahopřát k pěknému uměleckému počinu a pozvat širokou veřejnost na ročník druhý. Než se nadějeme, bude léto! Text i foto: Hynek Jurman
ČTYŘI BAŠTY KOMUNIZMU: ČÍNA, KOREA, KUBA A ŠTĚPÁNOV Původně jsme v naší redakci pojali úmysl nezabývat se výsledky komunálních voleb ve Štěpánově, soustředit se na svou práci a štěpánovské soudruhy ignorovat. Rozhovor s Lindou Jablonskou (ukázku přinášíme na jiném místě) nás však přiměl názor změnit. Filmová tvůrkyně správně zaregistrovala, že komunisté si „předávají informace v uzavřeném kruhu, v němž proudí pořád stejné informace, tedy dezinformace“. Proto jsme si řekli, že ten smutný kruh dezinformací budeme nadále průběžně narušovat. Kdo chce, může se nad našimi příspěvky zamyslet. Kdo zamyšlení není schopen, ať si dál volí komunisty, demokracie mu to umožňuje. Snad po každých volbách jsem ujišťován některými občany, že se stydí za to, že bydlí ve Štěpánově. Hanbí se za volební úspěch KSČM, přímé nástupkyně krvelačné KSČ. Občas se někdo přímo zeptá: „Jsou ve Štěpánově ti lidi tak zlí, nebo jen pitomí? Že
mohou volit komunisty…“ Já se za své bydliště nestydím, jsem na ně naopak hrdý a propaguji jej, kde mohu. Téměř v každé své knížce a v poslední době na informačních tabulích, v mluvících kioscích, letácích, turistické mapě, na webových stránkách i v nabídkách školních a rodinných výletů. Do těchto propagačních rovin se dostal (v tištěné podobě i v hlasové reprodukci Radovana Lukavského) i můj letitý výrok, který říkávám účastníkům poznávacích zájezdů vždy při vjezdu do Štěpánova: „Přijíždíte do nejkrásnějšího údolí na světě…“ O mé lásce ke Štěpánovu určitě není pochyb, o zdejších obyvatelích však často marně přemýšlím. Určitě je tu pár lidí všelijakých, ale určitě jich není tolik, kolik hlasů zde sbírá strana s nenávistným programem třídního boje, Komunistická strana Čech a Moravy. Je to pro mne záhada! Když po parlamentních volbách 2006 vyšly Štěpánovinky, přinesly
Vedení společnosti Železárny Štěpánov zve všechny zaměstnance na přátelské předvánoční posezení, které se bude konat 22. 12. 2006 v 11.00 hod. v penziónu Hodůnka.
i u nás pozoruhodné sloupce volebních výsledků. Porovnání většiny sloupců na úrovni republiky a ve Štěpánově bylo diametrálně odlišné. Komunisté dostali ve Štěpánově více než dvojnásobek republikového výsledku. U ODS tomu bylo zase takřka naopak. Opravdu se tolik liší úroveň průměrného voliče od voliče štěpánovského? Opravdu žijeme v rezervaci, kde se zastavil čas a zbytek světa nám ujíždí? Letos jsem se seznámil s velmi pozoruhodnou dámou. Je nejen půvabná, ale především sečtělá a moudrá. Pracuje také proto v jednom literárním památníku. Knihám rozumí a mě těší, že si oblíbila právě i ty moje. Prý je musel napsat strašně
chytrý člověk, který si ještě dokáže stát na svém. Uznejte, že jsem si ji po takovém hodnocení musel oblíbit… Stále se vyptává na různé podrobnosti a já už někdy ani neumím odpovědět, protože už ty své knihy znám méně než ona. Když jsem s ní mluvil podruhé v životě, bylo to právě v létě po parlamentních volbách a ona vyslechla volební výsledky ze Štěpánova, blýsklo jí v očích a lišácky prohodila: „Vy se do toho Štěpánova hodíte!“ Všichni jsme se rozesmáli, sloupce ze Štěpánovinek náš smích legalizovaly… Komunální volby už raději ani neprobíráme, tam je rozpor Štěpánov kontra zbytek republiky ještě markantnější. pokračování na straně 2
Vedení Železáren Štěpánov přeje svým zaměstnancům a čtenářům Odpichu příjemné prožití vánočních svátků a mnoho osobních a pracovních úspěchů do nového roku. 1
ČTYŘI BAŠTY KOMUNIZMU: ČÍNA, KOREA, KUBA A ŠTĚPÁNOV pokračování ze strany 1
Ale proč by se člověk rozumných názorů nemohl i do Štěpánova hodit? Proč padá tolik štěpánovských hlasů pro levici? Kdo volí levici, to nám ukázaly v červnu povolební rozbory v televizích. Mám je natočené na videu, komu to uniklo, rád posloužím. Komunisty a sociální demokraty prostě volí převážně lidé starší a převážně lidé s nízkým vzděláním. Kdo nevěří, přijďte, rád vám to promítnu. Není pochyb, že ve Štěpánově převažují voliči starší a méně vzdělaní. To je jasné! Ještě v 80. letech bylo naprostou výjimkou, pokud žil ve Štěpánově vysokoškolsky vzdělaný člověk. Ani maturantů nebylo mnoho. Od té doby se situace i ve Štěpánově pomalu lepší, vzdělaných lidí přibývá. Vzdělaný člověk nikdy nemůže volit komunisty, neboť o jejich zločinech a dalších „schopnostech“ buď dobře ví, nebo si to lehce najde. Skutečně vzdělaný člověk nemůže volit špínu. Škoda, že mladých u nás přibývá pomalu a populace naší obce tak stárne. Divím se však i těm starším, že nechtějí přemýšlet. Stárneme všichni, s tím nic nenaděláme. Když však budeme staří, ještě nemusíme být hloupí, no ne? Vzdělávám se celý život, poslední vysokou školu jsem dokončil před rokem v listopadu, ale stejně si nepřipadám příliš chytrý. Tolik věcí je na světě, o nichž nemám páru. Ale snažím se a stále něco studuji, o něco se zajímám. Nejhorší ovšem je, že ti nejméně vzdělaní peciválové se považují za chytré, protože vůbec netuší, jaké všelijaké problémy a znalosti lze vystopovat, právě oni chtějí nejvíce radit a řídit ostatní. Není totiž „chytřejší“ člověk, než omezený blbec! U vzdělaných je tomu naopak. Setkali jste se někdy s absolventem či studentem gymnázia, který by zvedl ruku pro diktatu-
ru proletariátu? Asi ne, protože tito lidé studují a přemýšlejí. Na důkaz tiskneme na jiném místě slohovou práci studenta Jakuba Kunčíka. V touze pozvednout úroveň voličů ve Štěpánově jsem vážně uvažoval o založení nějaké „Univerzity třetího věku v nejkrásnějším údolí na světě“. Přítel Rudolf Němec, malíř a básník, mi to rozmluvil jednoduše: „Blbec by neměl vůbec volit! Volební právo si má člověk zasloužit. Jak se může takový vůl podílet na řízení státu či obce, když se nedokáže naučit gramatiku, neumí s počítačem a neví třeba ani, kolik pólů má zeměkoule!“ Více Rudolfových argumentů najdete v románu „Být za vodó“, který jsme vydali ve dvou vydáních na sklonku minulého roku. Více nerozvádím, já tolik militantní nejsem a ti nevzdělanější voliči mi tolik nevadí. Ale za zamyšlení jeho názor určitě stojí. Takový pravičák je ochoten postarat se sám o sebe, mít se tak, jak sám dokáže a ještě třeba pomůže dalším, které zaměstná. Má k tomu maximum svobody, nenechá se v ničem omezovat. To jsou ti, kteří táhnou tu těžkou káru naší ekonomiky. Tohle by mělo chtít určitě přes 90 % voličů. Všichni ti, kteří umějí dělat a mají sebevědomí. Pokud i na ně padne nepřízeň osudu, sednou si chvilku na tu káru a ostatní je potáhnou, než se zase sami chytí. Opakem je tupá odevzdanost, kdy lístky naházím levici, budu se mít tak sotva průměrně, ale ten slabý průměr budu mít vždy. Budu prostě celý život sedět na té káře a nechám se táhnout. Tohle určitě bude pokaždé také někdo volit, ale těch lidí by mělo být podle mého odhadu tak maximálně 5 %. Hlavně takoví, co od rána vymetají nejlevnější nálevny v obci, v půl deváté už jsou pod parou a do káry se nechtějí zapřáh-
nout ani omylem. Prostě takoví, z nichž se nikdy nestanou daňoví poplatníci. Na které musíme všichni ostatní dělat. Takové zná i hostinská ze Strážku, která dobře ví, jak končí sociální dávky ve výčepu (viz minulý Odpich). Až budeme tedy takhle nějak volit, teprve pak bude naše společnost zdravá. Pokud však KSČM a ČSSD dostávají dohromady kolem 50 % hlasů, signalizuje to, že nemáme lidi, kteří by si troufli se sami uživit a ještě pomoci jiným. Stát mi bude do všeho mluvit, všechno si musím dát schválit, nemůžu si víc vydělat, budu prostě nivelizován politiky. Při úrovni takového exministra Škromacha (jen si vzpomeňte na jeho odpovědi redaktorům, kde projevil naprosté neznalosti ve všech možných oborech) je jasné, že budeme nivelizováni do výše anglického trávníku. A nikdo nebude smět vyčnívat! Vezměte si Tomáše Baťu! Jak ten dokázal pohnout károu, o kolik stovek tisíc lidí se postaral! Za komunizmu by však i on seděl na té káře a zahálel. Za levicových vlád si prostě nikdo netroufne, všichni budou spokojeni s málem, ale budou tvrdit, že mají práci a jiné jistoty. Jistotu však budou mít jenom jedinou. Žití za ostnatým drátem bez svobody projevu. Vyšlapaná cesta v koberci od kamen k ledničce a televizi bude značit tuhle perspektivu! Díky, nechci, i když mi ta kára občas taky může přejet nohu… Na komunální úrovni je to ještě patrnější. Lidová pravda, že volič volí jen takové lidi, jako je sám, platí ve Štěpánově dokonale. Průměrný Štěpáňák proto do urny klidně nahází kandidátku s nadpoloviční většinou důchodců, odmítne vzdělané lidi z jiných kandidátek, přednost dá klidně člověku, jenž se neumí postarat ani o sebe, ale měl by dělat pro
obec. Je sotva vyučený, počítač nikdy neviděl, o evropských fondech nikdy ani neslyšel a rodinu živí sociálními dávkami. Ideální typ štěpánovského zastupitele! Magistry, inženýry, doktory, kteří v jiných městech, obcích a institucích odvádí tolik dobré práce, ve Štěpánově nechceme. Nejschopnější z komunistické kandidátky pak raději skládají mandát a problémem je navrhnout na starostu člověka alespoň průměrného, jehož jednání by na bystřickém úřadě nevyvolávalo rozpaky. Abychom však komunistům nekřivdili. Na ostatních kandidátkách určitě figurují daleko větší osobnosti, které dokáží spravovat věci veřejné, otázkou však je, co by se stalo při lámání chleba. Zda by se našel jediný z nich, který by tu funkci starosty vůbec vzal. Osobně se bojím, že by se snad ani nenašel… A tak komunistům stačí naskládat důchodce na kandidátku (stáří je moudré a zaslouží naši úctu, káru však táhnout nemůže!), vpředvečer voleb naházet do schránek těch prý „hloupějších a nerozhodnějších“ reakci na volební program kandidátů ODS (slyšíte dobře, komunisté ke svému vítězství vlastní program nepotřebují, důsledně však propírají každý bod soupeře, což ti nevzdělaní spolknou a vzdělaným to raději do schránek nedávají, aby se ještě nedočkali reakce!) a ještě lidi postrašit, že by pravice v případě vítězství prodala tu hospodu, tu zase školu a ještě prý by zrušila zájmové kroužky. Tato demagogie a lži stačí na většinu voličů ve Štěpánově. Výsledkem pak je hanlivé označování Štěpánova za rezervaci komunizmu široko daleko a vznik čtvrté bašty komunizmu na světě. Po Číně, Severní Koreji a Kubě je to právě Štěpánov v tom překrásném údolí! Hynek Jurman
KOMENTÁŘ - OBECNÍ VOLBY V pátek 20. a v sobotu 21. října se konaly po celé republice volby do obecního zastupitelstva (krom toho také do třetiny senátu). Hodí se poznamenat, že přišly téměř po půl roce od voleb do Poslanecké sněmovny, ze které dodnes nevzešla vláda. Tedy tyto volby byly částečně i referendem občanů o povolebních postojích jednotlivých stran. Řeklo by se sice, že obecní volby jsou více o jednotlivých lidech, ale opak se mnohdy zdá pravdou. O tom vypráví nejen jednoznačný úspěch ODS v prvním kole voleb senátních, ale třeba i jedny obecní volby na vesnici - konkrétně ve vesnici naší. Ve Štěpánově nad Svratkou má komunistická strana dlouhou tradici - jedna z prvních buněk již za První republiky. Vlastně pořád. Velký význam měla tato ideologie za Protektorátu a bezprostředně po něm. A dá se říct, že od té doby komunisté 2
Štěpánovu vládnou - dodnes. Jedna z mála „rudých“ vesnic v okolí, kde komunisté dostávají pravidelně kolem 40% hlasů a s ČSSD (což u nás představuje komunisty umírněné) bezpečnou většinu. Dnes je po volbách. Výsledky jsou známé. Ale vraťme se o týden zpět. Před volbami vždy začnou jaksi „pravidelněji“ vycházet naše dvoje noviny (obecní i opoziční). Na 700 obyvatel. (Dost dobře nechápu ten rozruch v Bystřici, kde z toho mají senzaci...) Kromě opozičních výpadů, tradiční kritiky a velkých slibů, letos zvláště „zazářila“ „Jurmanova křivka“, která, na jednu stranu docela logicky, předpokládala další ztráty mandátů pro KSČM, na druhou stranu, a o to víc to dnes budí úsměv, jaksi neodhadla úmrtnost ve Štěpánově či nezohlednila výjimečnost minulých voleb. Každopádně atmosféra před vol-
bami byla napjatá, plná očekávání a naděje. Sebevědomí nechybělo nikomu. I my jsme se po západu slunce - po práci - vydali odvolit. Volební místnost byla klidná, atmosféra tam přátelská, zazněl i nějaký ten žert ze strany volební komise. Občané ze všech koutů obce se po tmě trmáceli jen proto, aby mohli dát hlas své kandidátce. No, letos bylo kandidátek šest (po patnácti lidech), což je na 500 voličů slušné číslo (bystřickou senzaci osmi kandidátek určitě brzy předstihneme). Jak je však známo, mezi všemi stranami je jedna, která má nejpevnější jádro a železnou účast. Tedy, opoziční naděje z vysoké volební účasti se ukázaly liché, naopak, jeden by řekl, že letos k volbám přišli i pohybu neschopní voliči KSČM či alespoň jejich děti. Výsledky byly na internetu v sobotu večer (mimochodem téměř
jako poslední na Bystřicku). Účast - přes 70%. „Ukaž kolik mají!“ Touto větou rozkazovací se naděje kácí ve výkřiku k zemi. Následují nevěřícné „cože?!“, prokládané nadávkami. „Jurmanova křivka“ téměř lineární se prudce mění v sinusoidu. Velké vítězství (srovnatelné snad jen s úspěchy ODS ve velkých městech) a vidina nové „čtyřletky“ vrátila situaci ve Štěpánově zase do starých kolejí. Tváře opozice „objeví“, že obecní volby, to je to poslední, že je jim to vlastně jedno, důležitá je přec vláda. Soudruzi prodlužují vítěznou šňůru, svět jde dál. Strana se opět „inspiruje“ ve volebním programu opozice a pojede se od znova. Slovy: „Příští rok to výjde“, končí pohled na výsledky, kde KSČM získala 7 a ČSSD 2 mandáty z 15 možných v zastupitelstvu. Jakub Kunčík, student gymnázia
MOJE MOJE DOSAVADNÍ DOSAVADNÍ PŮSOBENÍ PŮSOBENÍ V V ŽELEZÁRNÁCH ŽELEZÁRNÁCH ŠTĚPÁNOV ŠTĚPÁNOV Budou tomu již dva roky ode dne, kdy jsem nastoupila do Železáren Štěpánov na obchodní oddělení jako asistentka. Musím přiznat, že jsem před nástupem do nového zaměstnání měla jen několik málo informací o Železárnách. Věděla jsem, kde slévárna leží a čím se zabývá, ale neměla jsem ani zdaleka tušení, co provoz tak velké firmy obnáší. Zpočátku na mě nebyly kladeny vysoké požadavky, moje práce spočívala především v administrativní činnosti a to v evidování dokumentací a dále jsem pomáhala pracovníkům obchodního oddělení. Postupem času, když jsem se ve firmě zaběhla, mi začalo práce přibývat. Musím podotknout, že si tímto nestěžuji, ale naopak bych chtěla vedení poděkovat, že mi mnohdy uložili nelehké úkoly, které mi pomohly v rozvoji mých pracovních dovedností a samostatnosti. Aktivně jsem začala používat i anglický jazyk, který jsem studovala na střední škole a moje dosavadní pracovní praxe ve firmě mi velmi pomohla moje znalosti zdokonalit. Letos v lednu jsem přijala nabídku pana jednatele a po odchodu jeho asistentky, která se rozhodla nasbírat nové zkušenosti v zahraničí, jsem zaujala její místo. Jako asistentka jednatele pracuji ve firmě dodnes a jsem velice spokojená. Jednak je to opravdu zajímavá práce, jsem neustále v kontaktu s lidmi, moje pracovní náplň je mnohem zajímavější a získávám stále více zkušeností, které formují moji osobnost. Doufám, že jsem pro firmu přínosem alespoň z části tak, jako je firma přínosem pro mne. Pracuji v kolektivu velmi schopných, loajálních a příjemných lidí, kteří mi zde vytvořili, díky svojí pracovní morálce a přátelskému přístupu, prostředí, do kterého se vždy velmi těším a společně se rádi vídáme i ve volném čase na různých přátelských setkáních. Tímto bych jim chtěla poděkovat za jejich dosavadní podporu, vždy mi byli ochotně nápomocni, když jsem cokoliv potřebovala. Do nadcházejícího roku 2007 bych chtěla všem svým kolegům a zaměstnancům Železáren Štěpánov popřát mnoho pracovních a osobních úspěchů. Markéta Čermáková, asistentka jednatele
PRÝ ŽÁDNÁ POLITIKA!!! Slovo dělá muže, slovo dělá i politickou stranu. Jak kupříkladu ve Štěpánově? V předvolebním Odpichu jsme tvrdili, že slova o důležitosti osobností v komunální politice jsou ve Štěpánově jen pověrou, že zde se stále vede tvrdá stranická direktiva. Volme třeba člověka, jenž se neumí postarat ani sám o sebe, natož o obec, ale jen když je na komunistické kandidátce! Komunisté se naopak zaříkávali, ústně na potkání, písemně např. na stránkách Štěpánovinek, že v komunálních volbách o politiku a strany vůbec nejde! Jaká byla skutečnost? Údajně nepolitická Komunistická strana Čech a Moravy ve Štěpánově ignorovala osobnosti z kandidátky nezávislých za ODS, kteří svoje schopnosti prokazují ve
školství i jiných oblastech, ignorovala volební výsledky, podle nichž tato kandidátka skončila zcela jasně na druhém místě, a nikoho z této druhé kandidátky nepustila do rady obce. Namísto toho instalovala místostarostku z kandidátky, která získala zhruba polovinu procent než ODS. A do rady zvolila lidi, které tam zvolila. Bez ohledu na možnou prospěšnost pro obec. Jde tedy štěpánovským komunistům opravdu o osobnosti a nejde jim o politiku? Jde jim pouze o to, zvolit si do všech postů své rudé, ať už kandidují na jakékoliv kandidátce. Pověra Štěpánov neopouští! Slovo dělá muže. Z KSČM udělalo slovo trhací kalendář, špinavou onuci. Jako ostatně pokaždé… Hynek Jurman
ČTEN NÁ Á Ř SKÁ S K Á SO SOU U TĚŽ TĚ Ž
VYBRALI JSME PRO VÁS Z časopisu Týden jsme pro vás vybrali úryvky se dvou rozhovorů. První pořídil Jiří Peňás s dokumentaristkou Lindou Jablonskou, autorkou dokumentu o extrémní mládeži „Kupředu levá, kupředu pravá“. V druhém případě pokládala otázky Kamila Klausová herečce, zpěvačce a moderátorce Ester Kočičkové.
JSOU SI SOBĚSTAČNÍ Novodobé dějiny vnímají ze svého úhlu, tedy například na padesátá léta vám řeknou: ano, procesy byly, ale kdo ví, jak to bylo, ono není všechno černobílé, vždyť hodně těch lidí si to zasloužilo. Čili jsou ochotni uznat dílčí chyby, však také říkají, že to byl jen socialismus, tedy předstupeň komunismu.
Rozhovor s Lindou Jablonskou (Týden 44/2006, s.82-83) U našich mladých komunistů je zvláštní ta naprostá idealizace minulosti, konkrétně totalitního režimu obzvláště odpudivého typu. Jak si to vysvětlit? Oni si ten minulý režim skutečně nesmírně idealizují. Představují si ho v podobě hesel: všichni měli práci, všichni si byli rovni, všichni se měli stejně, neexistovali bezdomovci, všichni se měli fajn.
Vyplývá ta jejich zmatenost – idealizace diktatury - z citové nebo intelektové nedostatečnosti? Přímo se zeptám: jsou hloupí? Přímo hloupí bych neřekla, konkrétní vzpomínky jsou ale mlhavé a z historie si berou jen to, co se jim hodí. Protože žijí v uzavřeném prostředí, tak si také předávají informace v uzavřeném kruhu, v němž proudí pořád stejné informace, tedy dezinformace. Jsou si vlastně se svými bludy soběstační. Jinou než komunistickou literaturu odmítají, protože tvrdí, že je zmanipulovaná.
V celé řadě čísel Odpichu probíhala naše čtenářská soutěž, která sondovala znalosti z minulosti i současnosti Štěpánova. Otázky se týkaly nejrůznějších oborů a v jejich zodpovídání si vedl nejlépe náš věrný čtenář, příznivec i přispěvatel, Ing. Antonín Špaček z Nedvědice. Dne 4. prosince 2006 byl přijat jednatelem Železáren Štěpánov Ing. Danem Matouškem, který mu popřál k vítězství a předal upomínkové předměty a jiné ceny. Gratulujeme!
V ZOO JSEM SE OMLUVILA Rozhovor s Ester Kočičkovou (Týden 45/2006, s.40-44) Vy jste v satirickém pořadu „Ptá se“ ústy smyšlené figury řekla, že komunisti jsou prasata.. …a posléze jsem se za to v zoo Ústí nad Labem vlastními ústy prasatům omluvila. KSČM se tehdy ozvala a hrozila vám soudem. Nebylo vám líto, že se proces nakonec nekonal? Asi by to nebyla žádná nuda… Pochopitelně bych šla v rudých šatech a v rudém boa. K mé podpoře se hlásili význační právníci. Hlásili se i význační skladatelé, kteří mě chtěli podpořit hudební znělkou. Vedle toho, že by skutečné oběti komunismu řekly, jak je komunistický režim poznamenal, by prostor dostali i chovatelé prasat… Komunisti nakonec slibovanou žalobu nepodali, relace zakázána nebyla, hurá. 3
Vážení spolupracovníci, spoluobčané,
dovolte mi, abych touto cestou stručně zhodnotil letošní rok 2007 z hlediska naší firmy. I v letošním roce jsme pokračovali ve velice náročném investičním plánu, který činil 16 mil. Kč. Tento plán jsme byli nuceni překročit z důvodu zajištění plynulosti výroby, zlepšení pracovního prostředí a snížení hlučnosti provozu. Celkové investice tedy letos činily 18,5 mil. Kč Pro příští rok počítáme s investicemi ve výši kolem 10-15 mil. Kč převážně do oprav budov a komunikací. Z hlediska výroby došlo k výrazné restrukturalizaci výroby. K 31.1. 2006 jsme ukončili strojní výrobu a nahradili jsme ji výrobou ručních odlitků. Strojní výrobu jsme přesunuli včetně strojů a rámů do partnerské slévárny na Ukrajině, kde pro nás vyrábí strojní odlitky. Strojní výroba ve Štěpánově byla neproduktivní. Touto změnou došlo k nárůstu výroby s menším počtem pracovníků. Nedošlo k žádnému propouštění pracovníků, ale využili jsme fluktuace pracovníků a kteří odešli během roku, nebyli nahrazeni novými. I v letošním roce dojde k nárůstu obratu na pracovníka, který převýší 2 mil. Kč na pracovníka. Tato produktivita přibližuje
naši slévárnu k hodnotám, kterých dosahují slévárny v EU, na které se musíme během několika roků dostat. Jenom pro vaši informaci, mnoho českých sléváren i strojírenských podniků nedosahuje ani 1 mil. Kč na pracovníka. Se změnami ve výrobě došlo i k určitým změnám ve vztahu k zákazníkům. Nyní upřednostňujeme zákazníky, kteří jsou schopni dát nám objednávku na celý rok dopředu. Na příští rok máme takto zajištěno asi 70% výroby. Mezi naše největší zákazníky patří Siemens, španělská Gamesa, která je třetí největší výrobce větrných elektráren na světě, pro kterou dodáváme jak tělesa statorů, tak i skříně převodovek. Dodáváme taktéž tělesa elektromotorů pro největšího výrobce větrných elektráren na světě, dánskou firmu, kterou z obchodních podmínek nemohu jmenovat. Vážíme si ovšem i našich tradičních zákazníků jako je AEM, Renold, Siemens Drásov, VUES apod., které nyní již nepatří mezi naše největší partnery, ale velice si ceníme tradice našich obchodních vztahů. Z hlediska struktury odlitků nadále převažují tělesa statorů, i když je citelně začínají dohánět skříně převodovek. Když dnes někdo ve slévárenském oboru řekne odlitek statoru, tak se mu vybaví slévárna ve Štěpánově a to i v rámci zemí EU. To není fráze, ale vlastní zkušenost. Je to dáno i tím, že se každoročně prezentujeme na největším strojírenském veletrhu na světě v německém Hannoveru. Výsledky letošního roku ukazují, že pokračujeme v růstovém potenciálu naší firmy a plníme náš postupný cíl dosažení úrovně evropských sléváren alespoň do roku 2010. Rád bych se ještě vrátil k místním komunálním volbám. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem našim kandidátům, kteří kandido-
vali do místních voleb a nebáli se předstoupit před voliče. Podařilo se nám sestavit tři kandidátky, což považuji za úspěch. Velice mě mrzí, jak volby dopadly a jsem přesvědčen, že naši kandidáti si zasloužili lepší výsledek. Myslím, že kandidátka nezávislých kandidátů pod hlavičkou ODS byla složena z velice kvalitních a zkušených kandidátů, kteří toho mohli, pokud by dostali šanci, mnoho pro obec udělat. Tato kandidátka získala tři křesla v zastupitelstvu, nicméně o jedno méně než bylo v minulých volbách. Byla sice druhá nejúspěšnější v místních volbách, a přesto byla ostatními stranami odmítnuta a nezískala ani jedno místo v radě, kde sedí strany, které zdaleka nedosáhli takového výsledku jako výše zmíněná strana. Jen si vzpomeňme na článek KSČM před volbami, že obecní volby nejsou o stranách, ale o lidech… Naše druhá kandidátka složená ze zaměstnanců si vedla velice úspěšně a získala opět 1 křeslo v zastupitelstvu, což hodnotím jako úspěch. Naším cílem je, aby náš zástupce
hájil naše zájmy i v zastupitelstvu, aby zastupitelstvo bylo věrohodně informováno o dění v naší společnosti. Paní Hana Jurmanová, která přijala kandidaturu na úkor odstoupivšího pana Nepejchala, má předpoklady, aby tento úkol zvládla a tímto jí přeji mnoho úspěchů. Velice mne zklamaly výsledky ED kandidátky složené z činovníků fotbalového oddílu. Jejich hlavním programem byla výstavba sportovního areálu včetně kabin s příslušenstvím jako je restaurace, posilovna, sauna a tréninkové hřiště s umělým povrchem. Místní občané tuto kandidátku naprosto odmítli, což je pro mne signálem, že se projekt netěší zájmu občanů a naše společnost nebude tento projekt nijak výrazně podporovat. Budeme ale nadále podporovat chod místního fotbalového oddílu stejně jako doposud. Závěrem bych chtěl popřát všem našim zaměstnancům, občanům Štěpánova a čtenářům Odpichu hezké prožití vánočních svátků a vše nejlepší do nového roku. Ing. Dan Matoušek
Historická fotografie - tradice Sochařského slévarenského sympozia začala
Působení rady zaměstnanců ve firmě Rada zaměstnanců zastupuje zaměstnance v jednáních s vedením společnosti. Členové rady se scházejí podle potřeb zaměstnanců, minimálně jednou čtvrtletně. Při jednání rady zaměstnanců členové tlumočí názory zaměstnanců jednateli, který písemně odpovídá na jejich připomínky. V nynější době je velmi důležitým úkolem rady schvalování čerpání prostředků z FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb). V letošním roce rada zaměstnanců řešila problémy se stravováním ve firmě, které měly za následek zrušení stravovací komise a zavedení stravenek pro zaměstnance v hodnotě 85,- Kč. Dále jsou řešeny menší závady, které jsou v co nejbližších termínech odstraněny. Rozpočet fondu FKSP na rok 2006, ve výši 176 517,- Kč. Byl 4
rozdělen na lázně a masáže, příspěvky na dovolenou a dítě, sportovní a kulturní akce. Čerpání lázní, masáží a sportovních a kulturních akcí je zobrazeno v tabulce. Nejvýznamnější příspěvky tvoří příspěvky na dovolenou a dítě, z kterého bylo čerpáno 59 000,- Kč. Tato výše příspěvku není konečná, chybí poslední schvalování příspěvků, které probíhá na konci roku. Pro letošní rok zaměstnanci mohou využít jednorázového příspěvku na dovolenou ve výši 4 000,- Kč a na dítě ve výši 1 000,- Kč. Činnost rady zaměstnanců bude obdobně pokračovat i v příštím roce a bude i nadále vycházet zaměstnancům vstříc a podporovat větší množství podnětů na kulturní akce než v letošním roce. Předseda RZ Miluše Ondráčková
/i]QČDPDViåH
3ĜtVSČYHN ýiVWND .þ PDViåH .þ RþNRYiQtSURWLFKĜLSFH .þ VDXQD .þ &HONRYpþHUSiQt
6SRUWRYQtDNXOWXUQtDNFH
3ĜtVSČYHN ýiVWND QiNXSHOSHUPDQHQWN\ .þ .þ ERZOLQJRYêWXUQDM .þ ]iMH]GGRDJXDSDUNX .þ SURSODFHQtYVWXSQpKR .þ &HONRYpþHUSiQt
Zhodnocení letošního roku ve slévárně Letošní rok byl zlomový, co se týče formování, poněvadž v měsíci květnu došlo k ukončení formování do bentonitové směsi, od té doby se formuje pouze do samotuhnoucích směsí. V hale strojní formovny byl koncem měsíce května zprovozněn 20 t průběžný mísič od firmy Wöhr, který nahradil bentonitová pracoviště. Na hodnocení, zda bylo toto rozhodnutí správné je příliš brzo, ale myslím si, že kdo neinvestuje do nových technologií a zařízení, nemůže na dnešním trhu uspět. Proto se domnívám, že kdyby do slévárny nebyly za poslední léta investovány milióny korun, možná by zde již žádná slévárna nebyla a to by byla určitě velká škoda, nemyslíte? Moderní technologie umožnila zkvalitnění a zproduktivnění výroby. V letošním roce před námi vyvstal úkol stabilizovat výrobu a nebylo to vždy jednoduché, protože mnoho lidí muselo změnit svou profesi, a zaškolit se na novou technologii. Mnoha lidem to naštěstí nedělalo problém, ale našli se samozřejmě i tací, kteří měli problémy nebo pocit, že je chci dokonce propustit, a proto bylo nutné tyto problémy vyřešit. Co mě však mrzí více, je
fakt, že i dnes pracují ve slévárně lidé, kteří nejsou vůči firmě loajální a za zády ji pomlouvají, nezáleží jim na tom co se slévárnou bude a věřte nevěřte „nevede se jim tak špatně
problém, tak ten se velice mýlí. Já sám jsem se o tom přesvědčil ne v jednom případě, když jsem prováděl pohovory se zájemci o práci. Ale abych jenom nekritizoval, samozřej-
Foto: Hynek Jurman
jak vykládají“. Tito lidé by se měli zamyslet, proč ve slévárně pracují, když jim ,,nevoní“. Kdo si myslí, že sehnat spolehlivého a pracovitého dělníka do slévárny, který si může vydělat nadprůměrný výdělek, není
mě převládá většina těch, kteří jsou pracovití a spolehliví a svým přístupem k práci firmě mnoho obětují. Nebýt všech těchto lidí, určitě by nebylo dosaženo takových výsledků jakých slévárna dosahuje.
V letošním roce bude odlito přes 6 000 tun odlitků z šedé a tvárné litiny. Co mě těší, to je navýšení produkce odlitků z tvárné litiny, protože tato výroba umožňuje další rozvoj slévárny na trhu. Letos bylo odlito přes 250 tun tvárné litiny převážně materiálu ČSN 422304 a jsem rád, že se nám tento nový proces výroby podařilo zvládnout. Mohu konstatovat, že se nám podařilo na všech pracovištích stabilizovat výrobu po ukončení formování do bentonitových směsí a věřím, že v příštím roce se zvýší produkce na požadovaný plán a kvalita se udrží minimálně na současné úrovni, to znamená interní zmetkovitost udržet do 4% a externí do 1%. I když v letošním roce nesplníme plán, který jsme měli stanoven, jako hlavní důvod uvádím pozdní zprovoznění druhé rotační plynové pece, považuji letošní rok za úspěšný. Na závěr bych chtěl poděkovat všem za obětavý přístup k plnění pracovních povinností, protože vím, že práce ve slévárně není vždy jen o fyzické práci a chtěl bych všem popřát klidné prožití vánočních svátků v rodinném kruhu a do nového roku popřát pevné zdraví, hodně štěstí a mnoho pracovních úspěchů. Jílek Ivo – vedoucí výroby
VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ
HROZÍ SPISOVATELŮM SLÁVA A BOHATSTVÍ? Karel Hynek Mácha nenašel na jednu z nejlepších básní našeho písemnictví nakladatele, proto vydal v roce 1836 svůj Máj vlastním nákladem v počtu 600 kusů. Dvacet zlatých si autor půjčil i od přítele Eduarda Hindla. Kniha vyšla podle údajů historiků 23. dubna, i když podle Máchova dopisu Hindlovi se sázela už 30. března. Sbírku autor inzeroval v Květech a nabízel ji především známým vlastencům na venkově. Protože se bál, že o báseň nebude zájem, nabízel Máj coby „veršovaný románek“. Jeho přátelé také
Jedna z údajných podob Karla Hynka Máchy od Jana Šíra (originál v Horáckém muzeu Nové Město na Moravě)
v několika dnech 350 kusů rozebrali. V květnu 1836 měl Mácha starost, co si počne se zbývajícími 250 kusy. Část nákladu pak vyměnil u knihkupce za jinou literaturu. Některé takto získané knihy posílal Hindlovi jako splátku dluhu. Roztrpčení nad oficiální kritikou i vlažným přijetím mladou generací společně s hmotnými starostmi vyplnilo poslední půlrok života, který Máchovi ještě zbýval… Čelakovský si v r. 1840 stěžoval, že se za 11 let prodalo jen 300 ks Ohlasů písní ruských. To jsme na tom dneska ještě dobře, říkám si často! Florián vydával svazky hodnotného Dobrého díla v nákladu pouhých 444 ks, na víc si netroufl. Takže dvoutisícové vlastní náklady knih Bořivoje Nebojsy na přelomu 20. a 21. věku stojí za zaznamenání… Když dokončila Němcová Babičku, marně ji nabízela nakladatelům. Napsala o tom Šemberovi, že má novelu, kterou nemůže odbýt a že má hladu dost, že by šla do Vídně vzít třeba i domovnictví. Přes půl roku ležel rukopis v zásuvce. Nakladatel Jaroslav Pospíšil ji odmítl, že by na knize málo vydělal, a raději znovu vydával její pohádky. Změnil názor, až Němcová snížila autorský honorář a až se dohodli na vydávání v sešitech na pokračování. Němcová nazvala nakladatele „špína chlap“. Kniha vyšla na 346 stranách
(173 x 111 mm) ve čtyřech sešitech, první se objevil v květnu 1855. Honorář činil 158 zl. 93,5 krejcarů. „Nakladatelé naši jsou ty pijavice,“ vyřkl později Vítězslav Hálek a spočítal, že by si Němcová více vydělala, kdyby Babičku jen opisovala. To však vyvrací údaj Jaroslavy Janáčkové, že opisovač právě u vydání Babičky stál třináct zlatých! Své příjmy za 17 let literární činnosti pěkně vykázal Jiří Morava v závěru knihy „Někdejší Betty“. Nebýt podpory bank, vlády a literárních společností, prodělal by za tu dobu 294 023 šilinků. Díky podpoře však vykázal aktiva ve výši 406 924 šilinků, což je 23 936 šilinků na rok, 1 994 šilinků na měsíc a necelá pětistovka šilinků na týden. Kdyby prý nabídl uklízečce v Innsbrucku 100 šilinků na den, měla by ho za blázna. Ani jako hodinovou mzdu by to asi nevzala… Za 30 krejcarů vyšli Broučci poprvé v r. 1876 anonymně a zapadli v zapomnění. Teprve po 17 letech na ně upozornil novinář Gustav Jaroš, jenž autora nazval »českým Andersenem«. Kniha začíná být často vydávána, ale teprve v r. 1912 (10. vydání) je poprvé uveden autor. Dnes je naší nejslavnější knihou pro děti, jméno Jana Karafiáta každý zná, ani on však ze své tvorby nezbohatl.
O tom, že literární úspěch může být nebezpečný, svědčí životní konec spisovatelky Virginie Woolfové (1882-1941). Její román Roky měl komerční úspěch, za honorář si koupila kožich. Dne 28.3.1941 ukončila svůj život tím, že si kožich oblékla, kapsy naplnila kameny a vstoupila do řeky Ousy. Kdyby román neměl úspěch, neměla by kožich a mohla žít dál, ne? Ivan Binar, předseda Obce spisovatelů, by rád, aby spisovatel dostal za svou práci zaplaceno. „Stejně jako truhlář nebo třeba obuvník. Nikdo nebude vyrábět boty jen tak, aniž by za to dostal peníze. Spisovatel „vyrábí“ knihy, jen to sviští, jednu za druhou, a nic za to nemá. To je velká chyba,“ říká předseda organizace, která ročně prodělává 1 600 000 korun, jak spočítal šéfredaktor Hostu. V roce 2004 u nás vyšlo 15 749 knižních titulů a přibylo dalších 150 nakladatelství, takže jich už existuje 3 619. Knihu však v uvedeném roce vydalo jen 1 327 firem. A tak píšeme, jen to sviští! Mácha nebyl za svého života uznán, takový Kafka nebyl ani tištěn. „Mám hlad jako spisovatel,“ říká se zřejmě oprávněně… Hynek Jurman (rkp. „Omyly tradované“) 5
VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ * VÁNOČNÍ ČTENÍ Až mi jednou zaleze za nehty, prsty se zkřiví a zchromnou a ústa nevydají hlásku, strnu v předvánočním uřknutí. Půjdu pak stezkou mezi smrky, pod baldachýnem fialových mračen a mé oči spasou všechnu nádheru kupovitých kopců, hlubokých soutěsek a údolí, šedých balvanů, zmrzlých potůčků i nedočkavých koledníčků. Ty obrazy mi zůstanou v sítnici až do úplného zatmění. Mé srdce má zatím cit a stačí vstřebat stovky skvrn z okolních strání i bělobu prožitých zim. Mé oči zatím vidí za závěsy jedlových větví, za síťový dívčích řas i na dno vyprahlých duší. Všechny ty barvy a výjevy se vrství v mém srdci. Až přijde můj čas, třeba ten předvánoční, kdy člověku za nehty zaleze a prsty se mu opravdu zkřiví a zchromnou, zapískne můj verš jak mrznoucí ptáče. Otřu si naposledy ruce, aby už navěky zůstaly bílé a čisté. A očím dopřeji klid a srdci mír.
CESTOU VÁNOČNÍ
Opět malíři Štěpánova
JOSEF MINÁŘ Kulturní komise při OÚ ve Štěpánově pokračuje v úctyhodném představování umělců, kteří jsou svým životem i dílem spjati se Štěpánověm nad Svratkou. Velmi pěknou vernisáží byla v sobotu 18. listopadu 2006 v přísálí kulturního domu otevřena výstava Ing. Josefa Mináře. Tento poctivý umělec by se dožil 85 let a jeho obrazy jsme u nás naposledy obdivovali před rovnými pěti lety. I tentokrát byly k vidění obrazy všech možných technik a mnoha námětů. Snad nejvíce zaujaly kytice, portréty a krajiny. -HJPoslední verš nikomu neprodám! Je navrstvený ze všech barev, radostí i bolů a já si jej vezmu s sebou za zvuku rolniček, heb-
kých houslí a dětských zpěvů, až půjdu cestou věčných Vánoc… Hynek Jurman, kresba Jiřina Kytlicová
ŠTĚDROVEČERNÍ STUDÁNKA Ve Slezsku se vyprávělo, že se v lesních studánkách dějí jednou za rok zázraky. O půlnoci na Štědrý den se v nich má voda měnit na víno! Kdo přijde v tu pravou chvíli ke studánce, může se napít dobrého vína, jaké ještě nikdy nepil. A nejen to! To podivné víno dokáže vyléčit nemocného, i kdyby ležel na smrtelné posteli. Lidé si o tom zázračném proměňování už dlouho vyprávěli, ale komu by se chtělo o mrazivé půlnoci do lesa? A ještě na Štědrý den! Lepší to bylo za kamny ve světnici, kam vítr neprofukoval a kde lesní stíny nestrašily. A tak lidé prožívali kouzlo svátečního večera a na ochutnání vína jim nezbýval čas. To pohodlí jim překáželo. Takže víno nikdo nevyzkoušel a celé kouzlo se považovalo málem za bajku. V Odrách však žil jeden vdovec s pěknou dcerou Helenkou. Ta také ještě půlnočního vína ze studánek neokusila, ale věřila v něj. Zatím jej nepotřebovala a ani jí se na půlnoční vycházku nechtělo. Jenže zrovna před Vánocemi táta zle onemocněl. Helenka mu vařila byliny, přikládala obklady, ale všechno marné. Tátovi bylo hůře a hůře, div duši nevypustil. To budou pěkné Vánoce! Přečká je vůbec tatík? Helenka však neztrácela víru v jeho uzdravení. „Táto, půjdu před půlnocí do lesa a donesu vám zázračného vína. Pak se vám určitě uleví!“ Jak řekla, tak udělala. Popadla džbánek, přes hlavu hodila vlňáček a hurá do lesa. „Kampak ji čerti nesou,“ myslel si sousedův pacholek Matěj, který jediný ji v tu pozdní hodinu zahlédl. Helenka neměla studánku daleko od domu, a protože zima byla zatím mírná, nedalo jí práci pramen 6
najít. Stanula u něj zrovna o půlnoci, na kostelní věži začaly tlouct dvanáctou. Helenka se sehnula nad studánkou a pomodlila se: „Zlaté víno, sílu dej, ať tatíkovi je zas hej!“ Nabrala plný džbánek a pospíchala domů. Ani na ochutnání čas neměla. Pevně však věřila v zázrak a hned tátovi podávala džbánek. „Napijte se tatíčku, po tomhle se uzdravíte.“ Otec už sotva vnímal, tak to s ním bylo zlé. Poslechl však, přihnul si ze džbánku a hned se mu rozjasnila tvář. „Panečku, to je víno! To jsem potřeboval. Kdo ti ho dal?“ „Sama jsem ho nabrala v naší studánce. Je to kouzelné víno štědrovečerní!“ Napil se podruhé a zas si pochvaloval, jak se mu ulevilo. Po třetím doušku byl docela zdravý. Vyskočil z postele a chtěl jít něco dělat. To bylo radosti! To budou veselé Vánoce! Lidé už vdovce málem pochovávali a teď ho viděli jít na Boží hod do kostela. Byl dočista zdravý a ještě jako by omládl! A tak se hned vyptávali, co ho tak napravilo. „Ale co by. Půlnoční štědrovečerní víno, které mi Helenka přinesla z lesa.“ Někteří nevěřili, jiní přikyvovali hlavou a zdraví mu přáli. Zvědavý sousedův pacholek Matěj byl rozhodnutý také zázrak vyzkoušet. Zdraví mu zatím nechybělo, na dobré víno si však brousil jazyk. Musel ale čekat celý rok. Konečně se přiblížily Vánoce. Před štědrovečerní půlnocí si Matěj oblékl kožich a s velkým džbánkem vyrazil ke stejné studánce. Na nebi svítily tisíce hvězd, začínalo mrznout, ale studánku ještě led nepřikryl. Pacholek se k ní sehnul,
nabral plný džbán a přihnul. „Brrrr! Ledová voda bez chuti,“ odplivl si Matěj. Bylo teprve půl dvanácté, a tak nebylo divu. Pacholek chvíli vyčkal a zase zkusil nabrat tekutinu. Výsledek byl stejný! A tak čekal dál. Konečně uslyšel bít dvanáctou a ožil. Nabral ze studánky, ochutnal a vypil všechno. Takové víno snad nemají ani ve Vídni! Je jako samet. A ta chuť! Nikde na světě nemohou mít dobřejší! Odložil prázdný džbán, lehl si ke studánce a pil přímo z pramene. Pil a pil, div studánku do dna nevyprázdnil. Konečně se olízl a pronesl: „To je víno jako med, to chci pít tisíc let!“ Sotva se však zase sklonil nad studánkou, ozvala se z hladiny odpověď: „Vezmu si tě podle práva, když to piješ jako kráva!“ A vzápětí žbluňk a pacholek spadl do studánky. Jak by ne, když byl napitý jako měch? Ani z hospody se nevracel v horším stavu. Půlnoc už byla pryč, kouzelné víno zmizelo a ve studánce se zas čeřila obyčejná voda. A v ní se plácal pacholek! Z té ledárny hned vystřízlivěl a s vypětím všech sil se vyhrabal ven. Cestou pořádně prochladl a marodil pak skoro měsíc. Ani to vypité víno mu nepomohlo. „Stáhl mě hastrman do studánky,“ vymlouval se pantátovi. Nikdo mu však nevěřil a Matěj se už víckrát pro víno ke studánce nevypravil. Do hospody to bylo přece jenom blíž a nehrozilo tam zkoupání, pokud ovšem nespadne cestou do řeky Odry. Z chystané knihy Hynka Jurmana „Zlatý pramen“
ZIMNÍ POEZIE
Dvakrát MICHAL JURMAN ZIMNÍ KRAJOVÁNÍ krajíc v kroji kráčí krkem krucifix kravatových krabů krkám včerejší krásné krávy kroutící se corvety krá krá kráká Krakonoš krásnou krajinou v krajkách krystalu. NOVÝ ROK od šesti odpoledne už se střílí aby z popela hvězd v půlnoci stanul den stíny se plaší nemá to konce krčí se k chodníkům mé husté obočí v barvách jsme ztraceni a Cato dál ze svého pera střílí na Kartágo v boji zakončujeme cokoliv.
S TÍ N Y V NÁS… - ukázka z nové knihy našeho rodáka o jiném rodákovi „Svět není jenom bílý, svět není ani zcela černý. Nejrozmanitější odstíny barev září kolem nás a dávají našemu světu krásu. Nejrozmanitější odstíny barev nalezneme i na příbězích z nedávné historie, ač by je mnozí nejraději viděli jednobarevné,“ píše v úvodu své nové knihy Hynek Jurman. Ta vyšla koncem listopadu v Edici Vysočiny a přináší tři příběhy literatury faktu. Opět přinášíme ukázku o banderovcích a našem krajanovi Josefu Šikulovi. Kniha obsahuje 260 stran zajímavého čtení, mnoho unikátních fotografií a nejvýhodněji ji seženete přímo u autora.
S MRT NA M AGU Ř E
MAGURA KRVAVÁ Po třetí odpoledne, spíše až kolem půl čtvrté, četa vyrazila řečeno jazykem protokolu „s rozkazem, který neodpovídal situaci, a s nedostatečnou výzbrojí.“ Přitom se z výpovědi zajatého banderovce vědělo, že vpředu je dobře vyzbrojená velká skupina. Aspiranti šli nalehko bez rezervních zásobníků, na zádech si někteří nesli chlebníky s náboji. „K čemu nám je třicet nábojů!“ reptají někteří nad jediným zásobníkem. Přesto jdou. Vpředu a na bocích postupují pátrači. Slunko pálí, v uniformách je vedro, a tak se svlékají. Asi o půl šesté došli ke kolibě, kde našli ještě teplý popel ohniště, zbytky konzerv a zakrvácený obvaz. Po krátkém odpočinku se zase vydávají na cestu. Náhle se nad nimi objevuje průzkumné letadlo Štorch, a tak aspiranti střílejí bílou raketu na znamení, že nejde o banderovce, ale o vlastní jednotku. Pokud by narazili na nepřítele, vystřelí zelenou. Poznávacím znamením mezi vojáky je dále vyhrnutý levý rukáv. Raketou se právě prozradili, neboť nepřítel leží jen pár set metrů nad nimi. Podařilo se mi zjistil zajímavé svědectví, které nebylo nikde tiskem publikováno. Jeho autorem je Ján Poliak z Partizánské Lupče, který aspiranty doprovázel, protože znal dobře místní terén. Přetlumočeno do češtiny, řekl tohle: „Já už dříve zasahoval proti banderovcům na východním Slovensku. Poručík Ferko Šádek mě doporučil, abych doprovázel jako civil naši jednotku na Maguru, protože jsem to tu znal. Šli jsme od Lupče po hřebeni na Přední Maguru. Tou cestou od hájenky Vršky se vraceli předtím benderovci. Chlapci šli bezstarostně, svlékli si v tom horku uniformy. Dohadovali jsme
se, nikdo nečekal, že ta střelba přijde. Mělo se jít s ostrahou! Všichni čekali, že když benderovci uvidí československé vojáky, půjdou pryč. Pátrači šli jen kousek před ostatními.“ „Kolik? Sto metrů?“ ptám se. „To méně! Já šel až za vojáky a velitelé ještě za mnou! Náhle střelba zleva i zprava.“ Takže muž znalý terénu jde raději v pozadí a za ním velitelé. Kteří? Rambousek a s ním snad některý velitel družstva? Snad Sabella? Spěchají dál. Za čelní pátrače jsou teď posláni Karel Daněk a Adolf Hynek. Někteří aspiranti znovu reptají nad těžkým úkolem hlídky. Pátrači opatrně vystupují na planinu kousek pod předsunutým vrcholem Magury Lupči. Při vyšetřování tragédie, a zrovna tak při jakémkoliv pozdějším hodnocení, je právě pátračům dávána vina, že nešli s dostatečným předstihem před mužstvem. I televizní dokument Osudové okamžiky z roku 2002 argumentuje stejně. Ján Poliak na kameru prohlásí, že „hlídka byla hodně vysunutá, nejméně půl kilometru“. O rok později bude mluvit o vzdálenosti menší než 100 metrů. Přímý účastník akce, Miloš Blažek, řekne, že se v rojnici jít nedalo pro nepřehledný terén. „První šli dva pátrači, za nimi padesát až sto metrů šlo družstvo v zástupu,“ vzpomíná Blažek a tvar jednotky označuje za „neuspořádaný houf“. „Nebyla patřičná kázeň ani opatrnost,“ připomíná bývalý aspirant a posteskne si, že by se chovali úplně jinak, kdyby byli o banderovcích dostatečně informováni. Takto prý čekali spíš čestný rytířský souboj… Respektive čekali, že banderovci utečou, jak už také víme… Za velkou kupou sena tam pomalu končí holý hřbet a před nimi se z obou stran černá les. Hlídka zalehla ke kupě sena a odpočívá. Čelní pátrači pak dosahují stínu lesa a dávají znamení, že je vše v pořádku. Dvě družstva se bez rozkazu zvedla a pokračovala za pátrači. Jenže vpředu vše v pořádku nebylo! Byli tam banderovci! Leželi v cípu lesa, jenž tam tvoří skoro pravý úhel. Na holém návrší náhle spatřili aspiranty kráčející teď jihovýchodním směrem. Burlak jich napočítal sedmnáct a předpokládal, že za aspiranty jde silnější jednotka. Mladíci v uniformách zatím přechází klidně otevřené
prostranství, když se ozve střelba z kulometů, samopalů a pušek. „Oheň do nich!“ dává rozkaz Burlak. Neměl již čas stáhnout se hlouběji do lesa, vysunul proto kulomet druhé čety na okraj lesa a pak dal rozkaz prvnímu družstvu první čety k otevření ohně. Nejdříve tedy pálil kulomet první čety na pravém boku aspirantů. Když se tito přesunuli na odvrácený severovýchodní svah, ozval se kulomet druhé čety. Hynek je raněn do hlavy, Daněk do ramene a levé nohy. Oba se však stačí odplazit na druhou stranu hřebene. Ostatní aspiranti se tisknou do řídké trávy a opětují palbu. Velmi chabě, jak bude později stanoveno. Přestřelka trvá asi tři minuty. Rambousek vystřílí náboje a pronikne do lesa. Hledá kamarády, sejde se jich prý sedm včetně dvou raněných. Aspiranti osekají dva stromky, z vojenského kabátu vyrobí provizorní nosítka a i s raněnými mizí z místa hrůzy. Takhle je to popsáno v knize Ve znamení trojzubce. Ve skutečnosti vojáci prchali více směry, takže čtyři zdraví seběhli do údolí Lupčianky na stanoviště Rys 3 a dva zdraví a dva zranění dorazili na Rys 1, tedy k Německé Lupči. Asi o deváté večer pomáhají těm raněným pastýři na salaši, kolem půl jedenácté jsou v Německé Lup-
Hynek JURMAN ní, mlhu a věčné ticho. „Toto je odplata za Malužinou,“ promluvil Burlak. „Když českoslovenští vojáci nestřílejí do vzduchu, nebudu to dělat ani já! Řekněte to svému veliteli!‘“ Kvapil žádal o ošetření zraněných a o vodu. Zdůraznil, že naše armáda také zraněné banderovce ošetřuje. Burlak tedy pokynul a zdravotník mu ošetřil zle zřízenou nohu. Další podal polní láhev s pálenkou. Ta utlumila bolest, noha ani prostřelená pravá paže už tak nebolely. Zdravotník ošetřil i zbývající. Vlado Turzák měl hladké průstřely nohou, Slávek Ševčík průstřel levé ruky v lokti. Tu mu přitáhli řemenem, plátna měli málo. „Po ošetření měl Burlak krátkou řeč. Mluvil o svobodné Ukrajině, o příslušnících UPA – vojácích bez rodin, domovů, jejichž boj bude vítězný. Korunou všeho bylo následující gesto. Podal třem rozstříleným vojákům ruku a zmizel s celou sotní, jako když taje sníh.“ Nechali je tam ležet jen v trenýrkách, vzali jim všechny drobnosti, peníze i dopis od matky k narozeninám. Přesto je Burlakovo zacházení se zajatci zase pozoruhodné. Nezaujatý čtenář v něm vidí spíše anglického gentlemana než hrdlořeze. Jak jinak zacházeli třeba naši
Foto: Hynek Jurman
Pomník na místě tragédie či. Tam se setkávají se Slávkem partyzáni s německými i jinými Ševčíkem, jenž byl ošetřen bande- zajatci koncem války! Připomenu rovci a sám pak došel na základnu. aspoň vlasovce, kteří ani zajatci Sešlo se jich nakonec deset. Raně- nebyli, chtěli naopak k partyzánům ní jsou odvezeni do nemocnice vstoupit. V lese Záskalčí u Bolev Ružomberku, o osudu zbývajících šína je partyzán Štefan Kanka po osmi se neví nic. jednom odváděl ke složení přísaZatím nahoře stále drama hy a místo toho je tam krátce před nekončí. Z devíti ležících aspiran- koncem války vlastnoručně podřetů považovali banderovci šest za zával! Nevinného Emanuela Matymrtvé, ty zbavili zbraní, uniforem áška zase partyzáni zaživa upálili. a bot. Tři těžce raněné zatím odtáhli Jsou i jiná svědectví o masakrována okraj lesa, vysvlékli je také do ní zajatců. Dělali to Češi, Němci, trenýrek, sezuli a obrali o hodin- Rusi. Burlak byl dosti jiný… ky, Turzák přišel i o snubní prsten. Těm chlapcům na Maguře však Miloslav Kvapil, kamarády oslovo- nijak dobře nebylo. Kvapil ani Turvaný jako Mirek, po dvaceti letech zák nemohli odhánět roje much vzpomínal na stránkách Vlasty: a později dostávali zimnici. Kvapil „Burlak stál nade mnou. Vyho- měl bérec skoro utržený a ztratil len, opálený do bronzova, s knírkem mnoho krve. Ševčík málem pozbyl filmového herce. Kolem úst mu hrál ruku, levý loket byl napadrť a navíc jízlivý úsměv… Mluvil slušnou slo- měl zleva prostřelené břicho, ale venštinou. Děktarevy jeho pochopů mohl chodit. Nedaleko se ozvalo mířily na moji hruď. Každou chvíli pokračování na str. 8 jsem očekával žhavé jazyky z hlav7
SK SPARTAK ŽELEZÁRNY ŠTĚPÁNOV „A“ mužstvo se v okresním přeboru kopané umístilo po podzimní části na třetím místě. Toto umístění není určitě zklamáním, ale nezaručuje postup do krajských soutěží, tak jak je našim přáním. Je sice pravda, že „A“ mužstvo utrpělo oslabením několika hráčů po loňském ročníku, ale soutěž mělo dobře rozehranou a až závěrečné zakolísání v několika zápasech je připravilo o boj na čelní pozici. Není potřeba však házet „flintu do žita“. Před námi je ještě jarní část soutěže, a ta může ledacos změnit. I když bodová ztráta na vedoucí Měřín činí 10 bodů, při tříbodovém hodnocení se může cokoliv stát. Pro jarní část máme zájem udržet stávající kádr a případně jej posílit o hráče vracející se z hostování. „B“ mužstvo se v okresní soutěži kopané umístilo na předposledním 13. místě. Toto umístění neodpovídá podmínkám, které mají hráči „B“ týmu vytvořeny. Je pravdou , že většina hráčů „B“ týmu má zaměstnání, které jim neumožňuje trénovat v týdnu, ale pátečních tréninků by se mohli zúčastnit. I když výsledky byly špatné, jednalo se vždy o prohry o 1-2 branky, což by se dalo pravidelným tréninkem odstranit.
„B“ mužstvo se zpočátku rovněž potýkalo s nedostatkem hráčů a až po vzájemných pohovorech se situace u tohoto týmu zlepšila. Naši snahou je, aby se „B“ tým v soutěži zachránil a toto předsevzetí si vzali všichni hráči na vědomí. Pro jarní část počítáme s doplněním mužstva o fluktuanty z „A“ týmu a jeví se možnost angažovat rovněž hráče z Ukrajiny. Dorost se po spojení s Bystřicí rovněž potýká s nedostatkem hráčů. Někteří dorostenci se vůbec nezapojili do přípravy mužstva a jiní se mistrovských utkání Foto pro pamětníky - štěpánovské áčko ještě s bývalým trenérem zúčastňují nepravidelně. Přesto si, zejména mladší doros- trenéra Františka Kitnera a je otáz- přímo na trénincích mužstva. tenci, vedou poměrně úspěšně a zau- kou, zda se žáci nepokusí o postup Závěrem bych chtěl poděkovat jímají přední pozice v tabulce. Starší do okresního přeboru. F. Kitner má všem aktivním funkcionářům, tredorostenci jsou na tom poněkud hůř k dispozici široký kádr mladých nérům a vedoucím družstev za čas a bojují o příčky kolem 10. místa. zájemců o fotbal a je dobře, že a aktivitu, kterou věnují sportu ve Největší radost nám dělají žáčci. tento potenciál využívá. Stále však Štěpánově a popřát klidné Vánoce, Jsou v tabulce zatím třetí, ale s pou- máme dveře otevřeny pro případné pevné zdraví a štěstí v nadcházejíhými dvěma body ztráty na vedoucí další zájemce o fotbal. Ti se mohou cím roce 2007. mužstvo. U žáčků se projevila práce hlásit u trenéra Františka Kitnera Miloš Havelka
ŽELEZÁRNY ŠTĚPÁNOV vyhlašují výběrové řízení na pozici:
Hlavní účetní, popřípadě finanční účetní Požadavky: - očekáváme flexibilní osobnost - zodpovědný a samostatný přístup k řešení úkolů - praxe v oboru - znalost AJ nebo NJ výhodou Pracovní náplň: - hlavním úkolem bude vedení kompletního podvojného účetnictví - příprava auditu - finanční účetnictví Nabízíme: - perspektivní dlouhodobé zaměstnání s možností profesního růstu - motivující finanční ohodnocení, závislé na ekonomických výsledcích firmy a pracovním nasazení Písemné nabídky s životopisem zasílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]. Pro více informací volejte na tel. číslo 566 591 143 – sl. Čermáková
ODPICH
STÍNY V NÁS… pokračování ze str. 7
naříkání a někdo volal mámu. Ševčík se tam šel podívat. „Leží jich pod námi šest,“ oznamoval za chvíli. Ten co křičí a volá mámu, je Miloš Neumann. A ten co sténá, je Vlado Paduch. Jak pro nás rychle nepřijdou, zemřou!“ Za soumraku se Vítězslav Ševčík rozhodl dojít na čáru léček na řece Lupčiance, aby přivedl pomoc. Byl dorosteneckým mistrem Moravy na 1 500 metrů, teď to však byl jiný závod. Těžce raněný, bosý a o holi, skoro nahý šel nějakých deset kilometrů. Pomoc našel, ale poručík Staš odmítl jít vzhůru pro ostatní. Převezli ho pak do nemocnice, kde dostal protitetanovou injekci, amputovali mu levou ruku v třetině ramenní kosti a operovali mu tenké a esovité střevo. Nesnesitelný chlad zatím trápil zbývající dva. Paduch už přestal naříkat, zmlkl navždy. Neumann stále bojoval se smrtí. Turzák ztratil vědomí a probudilo ho až volání. To Kvapil křičel o pomoc a vybízel i svého druha. Ať záchranáři ví, kde je hledat. Hodně naivní nápad! Nikdo se k temné Maguře neodvážil, chrabrost československé armády se opět projevila v plné nahotě! Ty nahoře čekala dlouhá noc, ale nikdo nešel. Vzpomína-
li na domov a rodiče. Mohlo být kolem půlnoci, možná i víc, když Miloš přestal volat mámu! Nad ránem slyšeli drkotat nějaký vůz, i hlasy zaslechli a spatřili vystřelené světlice, ale nikdo k nim nepřicházel. Ráno trošku zapršelo. Vyšlo slunce, nikdo už nevolal a nenaříkal, masité masařky obnovily nálety na nebohé. Kolem poledne uslyšeli nad lesem letadlo. Nahmatali nějaké hadry a ze všech sil jimi mávali. Nepopsatelná žízeň vrcholila. Všude ticho, nad nehybnými těly stálé roje masařek. Slunce se málem chýlilo k západu, když se konečně objevil náš voják. Až kolem 16. hodiny, tedy 22 hodin po přestřelce! „Přišli v poslední chvíli…,“ zapsal Kvapil. Na místě zůstalo šest mrtvých. Desátníci Miroslav Koreš, Jindřich Vrba, Josef Hakl a svobodníci Bohumil Paduch, Miloš Neumann a Josef Šikula. Desátník Hynek je krátce charakterizoval. Koreše označil za šťastného a milujícího otce, Hakla za plachého, Vrbu za stálého optimistu, Šikulu za fotografa. Zbývající dva za baviče. Paduch je rozptyloval hrou na harmoniku a na klavír, Neumann napodoboval učitele z jejich vojenské školy.
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Náklad: 500 ks. Cena 5,- Kč. Pro zaměstnance Železáren Štěpánov a občany Štěpánova zdarma.
