PREVENCE ÚRAZŮ DĚTÍ PŘI POHYBOVÝCH AKTIVITÁCH

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

PREVENCE ÚRAZŮ DĚTÍ PŘI POHYBOVÝCH AKTIVITÁCH Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Zdeňka Kubíková

Vypracoval: Jiří Švestka 2. ročník, TV45/SP Brno 2009

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat paní Mgr. Zdeňce Kubíkové za odborné vedení této práce, cenné rady a za trpělivost, kterou měla při její posuzování i přes veškerou časovou vytíženost.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně, dne 20.4.2009

.......................................... (podpis)

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1 OBJASNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................... 10 1.1 Zdraví a nemoc ..................................................................................................10 1.2 Úraz .................................................................................................................. 10

2 ÚRAZY DĚTÍ PŘI POHYBOVÝCH AKTIVITÁCH ................................................ 12 2.1 Úrazy dětí v číslech .......................................................................................... 12 2.2 Dělení úrazů dětí .............................................................................................. 14 2.2.1 Popáleniny a opaření ................................................................................ 15 2.2.2 Otravy a poleptání ..................................................................................... 16 2.2.3 Pády .......................................................................................................... 18 2.2.4 Utonutí ....................................................................................................... 19 2.2.5 Dušení, zardoušení, uškrcení .................................................................... 20 2.2.6 Poranění způsobená ostrými předměty ..................................................... 21 2.2.7 Poranění způsobená domácími zvířaty ..................................................... 22 2.2.8 Dopravní nehody ....................................................................................... 22 2.2.9 Sportovní úrazy ......................................................................................... 27 2.2.9.1 Prevence sportovních úrazů .............................................................. 29 2.2.10 Školní úrazy ............................................................................................... 31 2.2.11 Domácí úrazy ............................................................................................ 32 2.3 Prevence úrazů dětí ......................................................................................... 32 2.4 Výskyt úrazů v závislosti na věku dítěte ........................................................... 33

3 BEZPEČNOST, ÚRAZOVÁ PREVENCE A CHOVÁNÍ NA SJEZDOVÝCH A BĚŽECKÝCH TRATÍCH ........................................................................................ 36 3.1 Značení obtížnosti sjezdových tratí .................................................................. 36 3.2 Nebezpečí na sjezdových tratích ...................................................................... 37 3.3 Úrazy dětí při sjezdovém lyžování ………………………………………………... 42 3.4 Statistiky ........................................................................................................... 43 3.5 Pravidla bezpečného chování na sjezdových tratích ........................................ 45 -6-

3.5.1 Doporučení pro prevenci úrazů při sjezdovém lyžování ……………….... 48 3.6 Pravidla bezpečného chování na běžeckých tratích ………………………….... 50

4 ZIMNÍ VÝCVIKOVÝ KURZ A ZOTAVOVACÍ AKCE PRO DĚTI ………………..... 53 4.1 Zimní výcvikový kurz ……………………………………………………………….. 53 4.2 Zotavovací akce ............................................................................................... 56

5 METODIKA PRÁCE …………………………………………………………………… 57 5.1 Použité metody ………….………………………………………………………….. 57 5.2 Charakteristika zkoumaného souboru ………………………………………….... 57 5.3 Organizace práce ............................................................................................. 57

6 VÝSLEDKY A DISKUSE …………………………………………………………….... 59 6.1 Výsledky výzkumu a jejich analýza ………………………………………………. 59 6.1.1 Charakteristika zkoumaného souboru …………………………………….. 59 6.1.2 Vědomosti - organizační stránka zimního výcvikového kurzu ………….. 71 6.1.3 Vědomosti - prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích ………………………………………………………………………………... 90 6.1.4 Návrhy řešení pro snížení počtu úrazů dětí na sjezdových tratích …….. 99 6.2 Diskuse ........................................................................................................... 102

ZÁVĚR …………………………………………………………………………………… 106 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .…………………………………………………... 107 SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………………. 111 PŘÍLOHY RESUMÉ SUMMARY

-7-

Úvod Dětské úrazy v současnosti patří mezi největší veřejně-zdravotnické problémy dětského veku. Jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých osob a podílejí se významně na jejich nemocnosti a invalidizaci.

V zimním období často slýcháváme o úrazech, které se stávají lyžařům na sjezdových tratích. Těchto zimních úrazů na horách přibývá a hlavně jimi bývají postiženy děti. Je to způsobeno nejen povětrnostními podmínkami, kdy sníh bývá mokrý a zledovatělý, ale i vybavením lyžařů. Ti si úrazy způsobují sami i tím, že často přeceňují svoje síly a nedbají na úrazovou prevenci. Právě děti lyžování berou především jako zábavu a v mnoha případech si vůbec neuvědomují, jaká rizika tento sport obnáší.

Dalším faktem je, že popularita sjezdového lyžování a snowboardingu v posledních letech prudce stoupá, i z finančního hlediska je lyžování pro spoustu lidí dostupnější než kdy dříve. V důsledku toho každým rokem, v zimních obdobích, navštěvuje lyžařská střediska čím dál více lyžařů. Bohužel lyžařská střediska mají omezenou kapacitu a na přeplněných sjezdovkách se možnost srážky s jiným lyžařem, nebo riziko jiného úrazu prudce zvyšuje. K tomuto velkou mírou přispívá i fakt, že spousta lyžařů nedodržuje základní pravidla pohybu na sjezdových tratích, nebo tyto pravidla vůbec neznají.

Cílem naší práce je shrnout problematiku úrazovosti dětí v České republice při pohybových aktivitách a navrhnout možnosti prevence dětských úrazů.

V návaznosti na kapitolu 2 „Úrazy dětí při pohybových aktivitách“ v kapitole 3 podrobně rozebrat problematiku dětské úrazovosti na sjezdových a běžeckých tratích, poukázat na možná nebezpečí při lyžování, nejčastější příčiny úrazů, seznámit čtenáře s pravidly bezpečného chování na sjezdových a běžeckých tratích a navrhnout opatření vedoucí ke zvýšení bezpečnosti a

-8-

snížení úrazovosti dětí při sjezdovém a běžeckém lyžování a při absolvování zimního výcvikového kurzu.

V praktické části práce jsme zjišťovali úroveň vědomostí a znalostí týkajících se vedení zimních výcvikových kurzů v České republice a prevence úrazů dětí při sjezdovém lyžování, běžeckém lyžování a snowboardingu. Výzkum byl proveden dotazníkovou metodou. Ve výzkumu jsme se zaměřili na studenty 2. ročníku navazujícího magisterského studia FSpS MU studijního programu Tělesná výchova a sport, oborů Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (UTV – jednooborové) a Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (TV45 – dvouoborové), jakožto budoucí pedagogy a odborníky v oboru tělesná výchova a sport.

Práci na toto téma jsem si zvolil, protože i já, jako malé dítě utrpěl velké množství úrazů, z nichž většina byla zapříčiněna v důsledku sportovní činnosti, nebo volnočasové pohybové aktivity. Naštěstí všechny mé úrazy se obešly bez trvalých následků. Bohužel každý však nemá takové štěstí jako já. Prostřednictvím této práce bych chtěl přispět ke zlepšení situace v oblasti prevence dětských úrazů a zprostředkovat zpětnou vazbu vyučujícím i studentům (respondentům) týkající se znalostí a právního povědomí k vedení zimního výcvikového kurzu, které by respondenti měli získat během svého studia na Fakultě sportovních studií Masarykovi University v Brně.

-9-

1 Objasnění základních pojmů 1.1 Zdraví a nemoc Světová zdravotnická organizace (dále jen WHO) definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo neduživosti“ (WHO, 1946).

1.2 Úraz „Úraz je jakékoli neúmyslné či úmyslné poškození organizmu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako jsou kyslík či teplo“ (Haddon, 1981).

Časová osa úrazu [6]

→

PŘÍČINA minuty

→

ÚRAZ jedna vteřina

NÁSLEDKY týdny, měsíce, roky, celý život

Každý den ve světě umírá na následky úrazů téměř 16000 osob. (WHO 2000) na každou zemřelou osobu připadá několik tisíc osob poraněných, z nichž mnohým zůstávají trvalé následky. Úrazy se vyskytují na všech kontinentech, ve všech státech a postihují lidi všech věkových skupin a všech socioekonomických úrovní [1].

Ovšem závažnost tohoto problému významně kolísá s věkem, pohlavím, oblastí výskytu a socioekonomickou úrovní, jako například v zemích západního tichomoří, jsou hlavní příčinou úmrtnosti zapříčiněné úrazy dopravní nehody, utonutí a sebevraždy, zatímco v Africe dominují války, interpersonální

násilí

a

dopravní

- 10 -

nehody.

V nejrozvinutějších

zemích

Amerického kontinentu je na prvním místě úmrtnost následkem dopravních nehod a v méně vyspělých státech tohoto světadílu je to opět interpersonální násilí. (WHO 2000) [1].

Z historického hlediska se sběr dat o úrazech soustřeďoval hlavně na úrazovou mortalitu. Je důležité si uvědomit, že úmrtnost je pouze vrcholkem pomyslné pyramidy [1].

Na každé úmrtí následkem úrazu připadá mnohonásobně více traumat vyžadujících hospitalizaci, ambulantní ošetření v zařízeních neodkladné péče, případně u praktického lékaře. Vůbec nejčastější bývá základní ošetření mimo zdravotnické zařízení [1].

- 11 -

2 Úrazy dětí při pohybových aktivitách 2.1 Úrazy dětí v číslech Děti se v každodenním životě běžně setkávají s lehkými úrazy, ale jen málokdo si uvědomuje, že úrazy nejsou jen zlomenina či pohmožděnina. Skutečnost je ale bohužel taková, že úrazy v ČR mají každoročně na svědomí zhruba tři sta dětských životů a jsou tak tradičně nejčastější příčinou úmrtí dětí (viz graf 1) [2].

„Hlavní příčinou úmrtí českých dětí a mladistvých jsou úrazy a násilí. Úrazům lze předcházet. Kdybychom snížili úrazovost u nás na úroveň Švédska, zachránili bychom každoročně 153 dětí do 19 let! Ze statistik vyplývá, že 46 % úrazů se stane doma, 21 % ve škole a v dopravě 5%“ (zdroj: přednáška na konferenci Bezpečná škola Prevence dětských úrazů – priorita českého zdravotnictví, doc. MUDr. Veronika Benešová, CsC., Centrum úrazové prevence Univerzita Karlova v Praze, 2.lékařská fakulta a FN v Motole, 5/2008).

Právě ve srovnání úrazovosti dětí ve věku 0-14 let v Evropě s následkem smrti, řadí Českou republiku na smutné 7. místo (viz příloha1) [25].

Naštěstí díky programům protiúrazové prevence, které se v České republice už řadu let úspěšně realizují, počet úrazů u dětí s následkem smrti klesá. V letech 1997 – 2004 byl zaznamenán pokles o 41% [2].

- 12 -

Graf 1: Počet úmrtí způsobených úrazy a otravami v kategorii 0 - 19 let v letech 1997-2004 [2].

Zdroj: ÚZIS MZ ČR, 2004, úmrtí na vnější příčiny s vyloučením útoků a sebevražd

Mechanizmy úrazu a srážky s prostředím často bývají u dětí jiné než u dospělých, dochází k nim za takových okolností, které jsou charakteristické jen pro dětský věk [5].

V průmyslově vyspělých zemích tvoří úrazy nejméně polovinu dětské úmrtnosti. Pouze polovinu úmrtí způsobených úrazem mají na svědomí dopravní nehody, druhou stejně závažnou polovinu tvoří utonutí, otravy popálení, pády a další. Pro představu, na následky úrazu u nás každoročně zmizí celých deset školních tříd.

Smrtelné úrazy však představují vrchol ledovce (obr 1). Každoročně úrazy způsobí tisícům dětí trvalé postižení. Zdálo by se, že úrazy vždy byly, jsou a budou, ovšem ale úraz nikdy není náhodný, má své příčiny a vždy je možné mu zabránit [2].

- 13 -

Úmrtí Nutná hospitalizace Neodkladné ambulantní ošetření Ošetření v zařízeních primární péče Úraz nevyžadující lékařské ošetření Obr. 1 Úrazový ledovec [1]

2.2 Dělení úrazů dětí Dětské úrazy je možné dělit podle různých příčin, nebo faktorů ovlivňující vznik a průběh úrazu, jako například dělení vzniku úrazu podle prostředí, ve kterém k němu došlo - domov, škola, sportovní prostředí, doprava atd. (viz příloha 2), nebo dělení úrazů podle věkové klasifikace dítěte (novorozenecké, kojenecké, batolecí úrazy, úrazy předškolního věku a úrazy školního věku).

Dělení úrazů do různých kategorií může záviset na úhlu pohledu. Můžeme se také setkat s následujícím dělením úrazů [6]: • Dle závažnosti úrazu • Místa postiženi člověka • Délky léčení • Podle prostředí, kde se úraz stal • Podle druhu vykonávaných činností Jednou z dalších možností je i děleni na úrazy úmyslné a neúmyslné. Úmyslný úraz vzniká, když se někdo cílevědomě pokusí někomu ublížit. Příkladem mohou být vraždy, sebevraždy, napadení, týraní, znásilnění. - 14 -

Neúmyslné úrazy se podílejí na většině úmrtí v důsledku úrazů. Příkladem neúmyslných úrazů jsou dopravní nehody, utonutí, neúmyslné otravy, pády. Tyto úrazy jsou preventabilní, jejich nejčastějšími příčinami jsou neopatrnost a neznalost [6].

Právě dopravní nehody bývají nejčastější příčinou úmrtí dětí v Evropě (viz příloha 3).

2.2.1 Popáleniny a opaření Popáleninový úraz je poškození povrchu těla teplem, chemikáliemi, elektrickým proudem nebo zářením [26].

V České republice je každým rokem hospitalizováno kolem 550 – 650 dětí do 14 let s diagnózou termického poranění. Asi polovinu z tohoto počtu tvoří děti věkové skupiny 1 – 4 let (viz příloha 4), o které je známé, že je v rámci dětského věku v největším riziku termických úrazů [1].

U dětí mladších pěti let je nejčastějším úrazem opaření vřelou tekutinou, u dětí starších pěti let jsou to hlavně úrazy způsobené plamenem a případně vdechováním zplodin hoření. U závažného popáleninového úrazu se rozvíjí takzvaná nemoc z popálení, která ohrožuje postiženého na životě zpočátku, a to již za několik desítek minut, popáleninovým šokem a posléze sepsí [26].

Úrazové situace • Dítě na sebe při hře strhne ubrus a opaří se konvicí s horkým čajem. • Dítě běží kolem sporáku a svrhne na sebe pánev s rozpáleným olejem. • Dítě se při hře na zahradě popálí o zahradní gril. • Dítě ze zvědavosti strká různé předměty do nechráněné elektrické zásuvky.

- 15 -

• Dítě si zahrává se zábavnou pyrotechnikou [2]. Prevence • Hrnky s horkými nápoji nenechávat na kraji stolu, je vhodné ubrusy zajistit sponami proti strhnutí, nebo je vůbec nepoužívat. Nádoby s horkou tekutinou dávat doprostřed stolu. • Hrnce a pánve dávat na zadní plotýnku sporáku, rukojeť nádobí otočit směrem od okraje sporáku, varnou konvici a fritovací hrnec nenechávat na okraji kuchyňské linky a nenechávat elektrickou šňůru od těchto spotřebičů viset volně dolů. • Naučit děti aby na elektrickou zásuvku nikdy nesahaly mokrýma rukama a nestrkali do ní žádné předměty. Všechny zásuvky v bytě by měly být chráněny krytkou. • Zábavná pyrotechnika se nesmí dostat do dětských rukou. • Nenechávat děti pobíhat kolem krbů, kamen a zahradních grilů [2].

Závažnost popáleninového úrazu v praxi hodnotíme především jeho stupněm, rozsahem a plochou zasaženého kožního povrchu těla (viz příloha 5). U dětí do 2 let života je závažná popálenina > 5 % povrchu těla, u dětí 2– 15 let > 10 % povrchu těla a starších dětí a u dospělých 20 % povrchu těla. Jedno procento popáleného tělesného povrchu odpovídá ploše ruky (dlaň + prsty) dítěte. Závažné jsou také popáleniny na obličeji, rukou, nohou, perineu, hýždích a genitálu [26].

Léčba těžce popáleného dítěte je nesmírně náročná, a to z hlediska odborné péče, tak i časově a finančně často přesáhne sumu 1 miliónu korun. Následky těchto úrazů jsou často ireverzibilní a vyžadují velké finanční prostředky na poúrazovou rehabilitaci, korektivní a kosmetické operace během tělesného vývoje dítěte a případně i jeho resocializaci [1].

- 16 -

2.2.2 Otravy a poleptání Otravy

velmi

často

zapříčiní

dětský

úraz

s následkem

smrti.

Nejrizikovější skupina jsou děti do 5 let věku. Děti v batolecím věku navíc rády strkají všelijaké lákavé předměty do pusy. Více než 90% z celkového počtu otrav se dětem stane v domácím prostředí. Otravy mají pro děti často vážné následky, protože právě děti mají rychlejší metabolizmus než dospělí a jsou méně schopné neutralizovat toxické chemikálie.

Vůbec nejvíce úrazů tohoto typu se děje dětem od 1 do 3 let, které jsou v celkovém počtu dětských otrav zastoupena 53%. Starší kojenci, kteří už umí lézt a někteří i chodit, se na těchto nehodách podílejí 9%, děti 3 až 5leté 19%. Zbytek otrav připadá na děti starší, zejména ve věkové skupině nad 10 let. V tomto věkovém období bývají velice častou příčinou otrav experimenty s drogami a alkoholem a nezřídka dochází k sebevraždám [2].

Úrazové situace • Malé dítě si splete nedostatečně zabezpečené léky s bonbony a otráví se. • Dítě se napije z PET lahve, ve které je odlitá chemikálie. • Dítě si hraje s chemikáliemi (louh, kyselina, rozpouštědla…) a poleptá se. • Malé dítě ochutná lákavé plody jedovatých rostlin a otráví se [2]. Prevence • Léky by dětem měly podávat jejich rodiče. To se netýká jen léků na předpis, ale i léků volně prodejných, vitamínů a jiných potravinových doplňků. • Všechny léky, alkohol, saponáty a jiné chemikálie uložit mimo dosah dětí a zabezpečit je tak, aby se k nim děti nedostaly. • Saponáty, hnojiva, kyseliny a jiné chemikálie nepřelévat do prázdných lahví od nápojů. • Čistící prostředky, hnojiva a jiné chemikálie je vhodné kupovat v baleních s bezpečnostním uzávěrem. - 17 -

• Jedovaté rostliny v bytě a na zahradě umístit mimo dosah dětí [2].

2.2.3 Pády Pády bývají spolu s popáleninami a opařeninami třetí nejčastější příčinou smrtelných dětských úrazů. Bývají také nejčastější příčinou poranění, se kterými se lékaři setkávají v dětských úrazových ambulancích. Hospitalizaci vyžadují obvykle pády z větších výšek, u dětí to nejčastěji bývají pády ze stromu.

Nejčastěji

dochází

následkem

pádu

ke

krvácejícím

ranám,

zlomeninám kostí, nebo poranění kloubů k úrazům hlavy a mozku a k vážným úrazům páteře, které mohou mít za následek trvalé poškození pohybového aparátu [2].

Při sportovní činnosti se u dětí nejčastěji vyskytují pády při cyklistice, sjezdovém lyžování a snowboardingu, ale i u kolektivních sportů jako jsou basketbal, florbal, házená a další.

Úrazové situace • Dítě se vyklání z okna (balkonu) a vypadne. • Malé dítě spadne z židličky, ze stolu, z kočárku, ze schodů… • Dítě upadne hlavou na ostrý roh nábytku (viz. Poranění způsobená ostrými předměty). • Dítě uklouzne na hladké podlaze, koberečku, nebo zakopne o neuklizené předměty [2].

Prevence • Nenechat dítě aby se samo vyklánělo z okna nebo z balkonu. • Používat okenní zábrany (síť proti hmyzu, rolety, mříže, okenní zámky, které umožňují okno pouze pootevřít). • V případě malých dětí namontovat na schodišti nahoře i dole bezpečnostní plůtek. • V kočárku dítě připnout na kšandy. - 18 -

• V bytě používat koberečky s protiskluzovou podložkou, pořídit dětem obuv, která neklouže, nebo ponožky s protiskluzovou úpravou. Schodiště osadit protiskluzovou páskou [2].

2.2.4 Utonutí Každé druhé tonutí dítěte končí smrtí. Utonout dítě může během několika vteřin třeba i jen ve 2 cm vody. K nevyhnutelnému poškození mozku dochází již po 5 minutách bez přísunu kyslíku. Pro záchranu tonoucího dítěte je nutná především okamžitá resuscitace a rychlé přivolání lékařské pomoci [2].

Tonutí ve sladké vodě U aspirace sladké vody, která je hypotonická, tzn. krev je slanější než voda v plicích, dochází k vstřebání vody z plic do krevního oběhu, při tom dochází k poškození struktury plicních sklípků s následným otokem plic. Při aspiraci velkého množství sladké vody vzniká hemolýza (rozpad červených krvinek) [30].

Tonutí ve slané vodě Při aspiraci slané mořské vody, která je naopak hypertonická oproti krvi, tzn. voda v plicích je slanější než krev, dochází k přestupu krevních tekutin a bílkovin z tělního oběhu do plic a rychle k otoku (edému) plic. I když je Česká republika vnitrozemský stát, můžeme se s tonutím ve slané vodě setkat i u nás a samozřejmě i v jiných vnitrozemských státech. V posledních letech vzniká velká spousta aquaparků a školních bazénů se slanou vodou. Proto je důležité se vždy před začátkem plaveckého výcviku seznámit s charakterem vody v bazénu [30].

Suché tonutí Asi u 10–20 % případů při tonutí nedochází k vniknutí vody do plic. Příčinou smrti je udušení s laryngospasmem. Znamená to, že u dotyčného dojde k reflexní křeči hlasivkové štěrbiny (laryngu) a jejímu úplnému uzavření, které přetrvá až do okamžiku upadnutí do bezvědomí nebo smrti. Této smrti, - 19 -

která nastane v takových případech, se říká "suché utonutí". Tonoucí se udusí, aniž by vdechl vodu do plic [30].

Častou příčinou laryngospasmu (uzavření hlasivkové štěrbiny) bývá dopad studené vody na hlasivky [30].

Úrazové situace • Dítě se naklání do sudu tak dlouho, až nakonec přepadne. Bez cizí pomoci se nedostane ven a utone. • Dítě při hře spadne do studny, nebo do odpadové jímky. • Dítě, které rodiče ponechají bez dozoru, spadne do zahradního bazénu. Zpanikaří, nezorientuje se ani v malé hloubce a utone. • Dítě skáče do neznámé vody, kde je malá hloubka a zlomí si vaz [2].

Prevence • Sudy s vodou zakrývat tak, aby do nich nemohlo dítě spadnout. To samé platí i pro jiné nádrže, které pro děti představují nebezpečí utonutí (studny, septiky, odpadové jímky…). • Kolem bazénu, ale i v něm, by se děti měly pohybovat pod dohledem dospělé osoby. Proti možnému pádu malého dítěte je vhodné bazén oplotit. • Již od raného věku děti vést k tomu aby se nebály vody, aby uměly plavat a také i dýchat do vody [2].

2.2.5 Dušení, zardoušení, uškrcení Tento druh úrazu se nevyskytuje tak často jako ostatní druhy, ovšem o to je však závažnější a většinou končí smrtí dítěte [2].

Úrazové situace • Dítě se udusí vdechnutím součástek z hraček (části stavebnice, korálky). - 20 -

• Dítě si nasadí na hlavu igelitovou tašku a udusí se. • Malé dítě se udusí při hře polštářem, peřinou… • Dítě se uškrtí na prolézačce na šňůře od kapuce [2]. Prevence • Malé děti by si neměly hrát s takovými předměty nebo potravinami, které by mohly vdechnout nosem, nebo pusou. • V dnešní době je na trhu velké množství různých monitorovacích zařízení (tzv. elektronická chůva), které hlídají, jestli dítě dýchá a při delším bezdeší upozorní akustickým signálem [2].

Může nastat situace, ve které má maminka elektronickou dečku, která ji signalizuje, že dítě nedýchá, ale protože většina maminek nezná zásady první pomoci ani z porodnice, neví, co mají v dané situaci dělat.

V rámci první pomoci je velice důležité, aby se rodiče naučili zásady první pomoci a kardiopulmonální resuscitace u malých dětí.

2.2.6 Poranění způsobená ostrými předměty Jedná se o velmi širokou skupinu poranění, od píchnutí se o jehlu až po život ohrožující krvácení. Nejčastěji k těmto úrazům děti přicházejí v kuchyni, dílně, na zahradě či při hře s domácími zvířaty. Tato skupina velmi úzce souvisí s dalšími skupinami úrazů – pády, poranění domácími zvířaty [2].

Úrazové situace • Dítě při hře na honěnou narazí do skleněné výplně dveří a pořeže se o střepy. • Dítě při sportovním utkání v zápalu hry narazí do skleněné výplně dveří a pořeže se. • Dítě v bytě upadne a poraní se o ostrý roh nábytku. • Malé dítě se pořeže o volně ležící nůž, který najde v kuchyni. • Dítě běhá po zahradě a bodne si do nohy rezavý hřebík [2]. - 21 -

Prevence • Čiré skleněné výplně dveří by vždy měly být viditelně označeny. V tělocvičnách, nebo jiných sportovištích musí být všechny skleněné plochy zabezpečené tak, aby nebylo možné je jakýmkoliv způsobem rozbít. • Ostré rohy nábytku chránit pěnovými chrániči. • Nože, nebo jiné ostré předměty před dětmi schovat do skříně, zásuvky, nebo zabezpečit tak, aby se k nim nedostaly [2].

2.2.7 Poranění způsobená domácími zvířaty Malé děti často vnímají domácí mazlíčky spíš jako hračku, zato větší děti zvířata často rády provokují. Poranění zvláště od psů nebo koček bývají dosti závažná a mnohdy poznamenají dítě na celý život, jak fyzicky, tak i psychicky [2].

Úrazové situace • Dítě při hře se psem neodhadne, co si ke zvířeti může dovolit, pes se ožene a dítě pokouše. • Dítě úmyslně dráždí psa, kočku, nebo jiné domácí zvíře, a zvíře ho napadne. • Domácí zvíře zaútočí na dítě poté, co ho vyprovokuje reflexní barva jeho oblečení [2].

Prevence • Nenechávat malé děti samotné v blízkosti domácích zvířat • Naučit děti jak se k domácím zvířatům chovat • Některá zvířata (býk, krocan…) jsou háklivá na červenou, nebo jinou reflexní barvu. Proto by děti měli chodit do blízkosti takovýchto zvířat v neutrálně barevném oblečení [2].

- 22 -

2.2.8 Dopravní nehody Z dostupných statistických údajů (viz příloha 7) vyplývá, že Česká republika nepatří ke státům, kde je dětská dopravní nehodovost na nízké úrovni. Dopravní úrazy bývají nejčastější příčinou úmrtí dětí v důsledku úrazu. Statistika policie ČR v roce 2001 uvedla, že každoročně na našich silnicích umírá přibližně 40 dětí, dalších 850 je těžce zraněno, a 3280 utrpí lehká zranění (viz tabulky 1 a 2). Znamená to tedy, že každý rok na českých silnicích utrpí úraz přibližně 4200 dětí ve věku do 15 let [2, 20, 25].

Skupinu dopravních úrazů lze rozdělit do dalších tří podskupin z hlediska toho, v jaké roli se dítě na dopravní nehodě podílí.

Děti chodci Nejčastěji úrazy v dopravě vznikají při přecházení ulice nebo při hře na silnici, či jejím blízkém okolí. Děti uvažují jinak než dospělí, nedokážou správně odhadnout vzdálenost a rychlost automobilu. Děti znají příkazy a zákazy dospělých, jak se chovat při přecházení, ale teprve s rostoucím věkem dokážou danou situaci správně analyzovat a rozhodnout se. Jestliže se v dané chvíli nedokážou rozhodnout, snadno jednají zkratovitě. Děti umí přecházet silnici bezpečně od cca 12 let [2, 20].

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších zákonů uvádí, že „řidič je povinen s výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky“ [17].

Úrazové situace • Dítě za překážkou (zaparkované vozidlo, přírodní vegetace atd.) za kterou není vidět, vkročí do vozovky přímo pod kola projíždějícího automobilu (viz příloha 6) • Dítě neodhadne rychlost auta, nebo se vůbec nerozhlédne, jestli může bezpečně přejít přes silnici a vkročí autu přímo pod kola.

- 23 -

• Dítě si myslí, že má jako chodec na přechodu absolutní přednost a srazí ho tramvaj. • Dítě při hře následuje míč a vběhne bez rozhlédnutí do vozovky [2].

Prevence • I na přechodu pro chodce by mělo dítě dbát zvýšené opatrnosti, než vstoupí do vozovky. Bohužel ne každý řidič chodci na přechodu vždy zastaví. • Naučit dítě správně se rozhlížet než vstoupí do vozovky – nejdříve vlevo, potom vpravo a ještě jednou vlevo. • Malé dítě držet při přecházení vozovky pevně za ruku. • Naučit dítě že hra nepatří na silnici, ani do její blízkosti. • Jde li dítě po silnici, kde není chodník, tak vždy po jejím levém okraji. V tomto případě vidí vozidla, které přijíždí v protisměru a může se jim tak lépe vyhnout. • Při chůzi po silnici by dítě na sobě mělo mít barevné oblečení, obuv, nebo tašku s reflexními prvky (nášivky, odrazky…) [2].

Děti cyklisté Jako cyklistům se stává úraz nejčastěji chlapcům ve věku 10 – 14 let. Jízdní kolo vlastní přibližně 80% dětí školního věku. Jízda na kole sebou nese nejen zvýšené požadavky na zručnost dítěte, ale je také spojená s rizikem na silnici. Děti se stávají účastníky silničního provozu, proto by měly znát dopravní předpisy [2].

V současnosti platí, že „Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně“ (Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů [17]).

- 24 -

Jednou z nejčastějších příčin úmrtí a zranění cyklistů jsou poranění hlavy, která tvoří 80% všech vážných úrazů při dopravních nehodách cyklistů [2].

„Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy užít ochranou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě“ (Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů [17]).

Cyklista, který nepoužívá přilbu, má 6,6krát větší možnost utrpět zranění hlavy a 8,3krát větší možnost utrpět vážné poranění mozku než ten, který přilbu používá [2].

„Výsledky odborných studií prokazují, že cyklisté užívající při jízdě přilbu podstupují 19 krát menší riziko úmrtí, než ti, kteří ji nepoužívají. Neboť nejčastější místa poranění dětí po pádu z kola jsou: 44% hlava, 27% paže, 23% kolena a 6% břicho. Z úrazů hlavy pak s pomocí přilby lze předejít 83% fraktur lebky, 53% zranění měkkých částí hlavy a 48% poškození mozku. Výsledku studií jsou jistě dostatečným varováním“ (Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů [17]).

Úrazové situace • Dítě na kole nemá přilbu, spadne a způsobí si úraz hlavy. • Jízdní kolo je ve špatném technickém stavu, špatně brzdí a to má za následek, že dítě nedobrzdí a narazí do stromu. • Dítě nezná dopravní předpisy a nedá na křižovatce přednost právě projíždějícímu autu [2].

Prevence • Před vyjetím je nutné zkontrolovat jízdní kolo po technické stránce. Zaměřit se především na funkčnost obou brzd, osvětlení a odrazky a na zvonek.

- 25 -

• Dítě může na kole vyjet pouze s cyklistickou přilbou, pevnou obuví a ve vhodném oblečení (nejlépe s reflexními prvky). • Dát si pozor na tkaničky od bot, nebo na široké nohavice, které se snadno zamotají do řetězu. • Používání slunečních, nebo čirých cyklistických brýlí pomůže ochránit oči před odletujícími kamínky od kol projíždějících aut. • Také dítě na kole je účastníkem silničního provozu, proto i ono musí znát a respektovat dopravní předpisy. • Dítě musí umět správně odbočovat – nejdříve se rozhlédnout a potom rukou ukázat změnu jízdy. • I pro cyklisty, děti nevyjímaje platí pravidlo vidět a být viděn. V praxi to znamená: používat výrazné barevné oblečení s reflexními prvky, nebo reflexní pásky na suchý zip, mít na jízdním kole připevněny vpředu, vzadu a drátkách funkční odrazky a za snížené viditelnosti používat přední a zadní svítilny [2].

Děti spolujezdci Úrazy dětí jako spolujezdců v autě může více než děti samotné ovlivnit řidič sedící za volantem. A právě zde, často bohužel kvůli lhostejnosti nebo pohodlnosti dospělých, dochází k těžkým úrazům [2].

Úrazové situace • Dítě stojí za jízdy mezi předními sedadly. Při prudkém zabrzdění, nebo při nárazu prolétne dítě předním sklem. • Dospělá osoba drží dítě v náruči, při prudkém zabrzdění, nebo při nárazu nemá šanci dítě udržet [2].

Prevence • Dítě musí být v autě za jízdy připoutáno. • Děti do 12 let, nebo do výšky 150 cm musí v autě jezdit pouze v dětských zádržných systémech (dětských autosedačkách).

- 26 -

Dětskou autosedačku umisťujeme na zadní sedadlo ve směru jízdy [2].

Tab. 1: Následky dopravních nehod dětí do 15 let v České republice zaviněných i nezaviněných [20]

Tab. 2: Počet dopravních nehod zaviněných dětmi do 15 let v České republice a jejich následky [20]

2.2.9 Sportovní úrazy Sportovní úrazy, na rozdíl od jiných druhů úrazů, většinou vznikají jako důsledek dobrovolně vybrané aktivity. Tělesný pohyb sportujícího dítěte by měl rovnoměrně zatěžovat celé jeho tělo, všechny jeho systémy, a pokud vybraný druh sportu jednostranně zatěžuje jen některou část těla, pak je třeba jej doplnit vhodnou kompenzační aktivitou [12]. - 27 -

Základním požadavkem je, aby tělesná aktivita odpovídala věku dítěte, stupni trénovanosti a schopnostem. Pokud jsou nároky sportu nepřiměřené, pak hrozí zvýšené riziko úrazu. Sportovní úrazy jsou nejen příčinou značné morbidity, ale mohou způsobit i úmrtí [12].

Je velká škoda, že nemáme přesné údaje o tom, kde a jak sportovní úrazy vznikají, protože v České republice zvláštní statistika sportovních úrazů není. Zdrojem informací by mohly být záznamy o školních úrazech, které většinou vznikají při tělesné výchově, nebo zájmovém sportu, nebo záznamy, které si vedou zdravotníci pověření péčí o sportovní svazy a oddíly [12].

Sportovní úrazy se dělí do dvou základních skupin, a to akutní, tedy takové, které vzniknou poškozením tkáně těla nepřiměřenou silou, a úrazy chronické, které vznikají jako důsledek dlouhodobého přepínání sil a nahromaděním drobných poškození [12].

Zatímco u akutních úrazů často spolupůsobí jiná osoba, nebo zevní okolnosti, u chronických úrazů je hlavní příčinou špatné počínání sportovce a nesprávné

dávkování

tréninkových

dávek

co

do

délky

a

intenzity,

nedostatečný odpočinek mezi jednotlivými tréninky a nebo nezohlednění momentálního zdravotního stavu a opakované přetěžování organizmu [12].

Děti se často zraní v důsledku nahromadění velkého množství aktivit, proto je důležité před zapsáním dítěte do sportovního oddílu, poradit se jaká zátěž je pro dítě přiměřená. Rodiče se často pediatra ptají, je-li ten který sport nebezpečný, ale málokdy sami připustí, že třeba ten sport, který se jim líbí, nebo ho sami provozují, není právě pro jejich dítě vhodný. Dětský lékař by měl rodiče informovat nejen o rizicích, ale i o prospěšnosti různých typů sportování pro dítě [12].

- 28 -

2.2.9.1 Prevence sportovních úrazů Některá sportovní odvětví jsou charakteristická vyšší úrazovostí. K nim patří gymnastika, fotbal, zápas a hokej (viz. Tabulka 3). Především různé ochranné pomůcky snížily počet i závažnost sportovních úrazů, ale používání těchto pomůcek není dosud všude považováno za nezbytnost.

Tab. 3: Rizikovost vybraných sportů [10]

Rizikovost Velká

Střední

Malá

Boby a saně

Atletika

Golf

Box

Jachting

Krasobruslení

Cyklistika

Kanoistika

Krasojízda

Házená

Kolová

Kuželky

Horolezectví

Košíková

Lukostřelba

Jezdectví

Volejbal

Rychlobruslení

Džudo

Plavání

Stolní tenis

Kanoistika (slalom)

Šerm

Tenis

Kopaná

Veslování

Turistika

Lední hokej

Vodní motorismus

Moderní gymnastika

Lyžování

Vodní pólo

Moderní pětiboj

Vzpírání

Pozemní hokej Ragby Skoky do vody Sportovní gymnastika Zápas

Přilba Chrání hlavu a velice důležitý orgán mozek, je důležitá nejen u cyklisty, ale i při sjezdovém lyžování, hokeji, horolezectví a skalním lezení, jízdě na bruslích a na koni a při řadě dalších pohybových aktivitách. Přilba musí ovšem dobře sedět, upnutá přilba se na hlavě nesmí pohybovat [12].

- 29 -

Chránič páteře Chrániče páteře v dnešní době nejsou považovány za vybavení, které je vhodné jen pro profesionální sportovce, ale začínají se stávat standardním chráničem i mezi „běžnými“ sportovci, kterým poranění zad a páteře hrozí. Obzvlášť s rozvojem snowboardingu, freeskiingu a různých sportovních disciplín, při kterých vzniká riziko nebezpečných pádů. Chránič páteře sportovce ochrání především při pádu, kdy hrozí „vyražení“ jednotlivých obratlů z normální pozice v páteři, přičemž může dojít k přerušení míchy. Standardně takové úrazy může způsobit pád na zábradlí (velmi časté při snowboardingu), nekontrolovaný pád do lesa nebo třeba srážka s cizí lyží (snowboardem), nebo jiným lyžařem [23].

Ochranné brýle By neměly chybět cyklistům, lyžařům, snowboardistům a při dalších sportech, při kterých je zvýšené riziko poranění oka zapříčiněné cizím předmětem, nebo působením slunečního záření či jiných povětrnostních podmínek [12].

Při zimních sportech je zvýšené riziko prochladnutí a omrzlin. Základním požadavkem je vhodné oblečení, které musí být věkuvzdorné, aby nedocházelo ke ztrátě tepla prouděním, nepromokavé, aby nedocházelo ke ztrátě tepla vedením mokrou cestou, ale zároveň musí být prodyšné, aby pot uvnitř nezkondenzoval a nezpůsobil namočení izolační vrstvy. Dále je zapotřebí použít vhodné funkční doplňky jako jsou rukavice, čepice kryjící uši a nepromokavé boty [12,8].

Správná kombinace oblečení se obvykle skládá ze tří základních vrstev.

I.

Sací (transportní) vrstva – termoprádlo. Odvádí vlhkost v podobě potu od pokožky.

II.

Izolační vrstva – Fleece. Zamezuje ztrátě tepla, zároveň je dostatečně prodyšná tak, aby docházelo k odvádění potu dále od těla.

- 30 -

III.

Ochranná vrstva – Svrchní vrstva oblečení, která chrání před nepříznivými vlivy počasí (déšť, sníh, vítr). Tato vrstva musí být nepromokavá ale zároveň i prodyšná [8].

V extrémních klimatických podmínkách je možno doplnit o další izolační vrstvu. Nejčastější zimní sporty, které děti provozují, jsou lyžování, snowboard a sáně, boby, nebo kluzáky. Nejrůznější typy kluzáků mohou dosahovat vysoké rychlosti a děti většinou bývají prakticky nechráněné. Často dochází k úrazům hlavy, rukou a kotníků, úraz občas utrpí i rodiče, při společné jízdě s dítětem. Prevence úrazů při sáňkování (bobování) spočívá ve výběru vhodného typu sáněk. Vhodnější a zároveň i bezpečnější jsou typy, které se dají řídit. Jízda nikdy nesmí být hlavou dopředu a používat by se měly dostatečně prostorné svahy, bez stromů, sloupů a jiných překážek. Také střety dětí na přeplněném svahu vedou k úrazům, dojezd musí být bezpečný a nesmí končit na komunikaci [12].

Také úrazy spojené s gymnastikou bývají velmi časté a závažné. Základem prevence je dostatečný dozor, odborné vedení sportovce odpovídající jeho dovednostem a také vhodná úprava dopadových ploch a užívání vhodného a nezávadného technického vybavení. Zvláštní pozornost vyžaduje trénink skoků na trampolíně [12].

Pro bruslení i skateboard se doporučují ochranné prvky, jako je přilba, chrániče zápěstí, kolenou a loktů. Výbavu, obzvláště kolečka je nutno kontrolovat a nepoužívat je, pokud jsou poškozená [12].

2.2.10 Školní úrazy O úrazech, které se dětem stávají ve školním prostředí, hovoříme jako o tzv. úrazech žáků.

Za úraz žáků je považován ten úraz, který se stal žákům při vyučování ve školách, nebo při výchově v předškolních a mimoškolních výchovných - 31 -

zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků, které se přihodí na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách [15,7].

Za úraz žáků není považován ten, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu [15].

2.2.11 Domácí úrazy Při prevenci úrazů je třeba na prvním místě myslet na úrazy v domácnosti a v bytech, protože nejvíce dětských úrazů se stává právě doma, zejména u malých dětí. Bohužel často to jsou i úrazy smrtelné [5,2].

Domácí prostředí a celý byt je prvním životním prostředím, ve kterém se dítě musí naučit orientovat a bezpečně pohybovat. V batolecím věku mu tento prostor vymezujeme zahrádkou. Rozšířením pohybu po celém bytě se pro dítě stává nebezpečný každý předmět, celé bytové zařízení, domácí přístroje i oheň, voda, nebo plyn [5].

Také rozloha bytu, jeho poloha a vybavení vytváří nebezpečné prostředí pro dítě. Dítě musíme chránit před přístupem k balkónu, otevřenému oknu, schodišti a ke všem zdrojům možnosti poranění, popálení, otravy, ke všemu, co může vytvářet úrazový děj v bytě a v domě [5].

2.3 Prevence úrazů dětí Každý úraz má své příčiny a nestává se pouhou náhodou. Každému úrazu předchází riziková situace, kterou je možno rozpoznat a vyhnout se jí. Úraz se tedy nemusí stát a není nevyhnutelný. Včasnou a správnou prevencí se dá všem úrazům předcházet [2].

- 32 -

Aktivní prevence Dětem se často stává, že správně neodhadnou rizikovou situaci, přecení své síly nebo neposlechnou dobře míněné rady. To vše mívá za následek úraz. V takovém případě pomůže trvalá aktivní prevence – znamená to, že se dítě v průběhu svého vývoje naučí rozeznávat riziková místa, předměty a situace a naučí se chovat bezpečně. Je nutné dítěti vysvětlit, co se mu může stát, když bude neopatrné. Dítě si musí uvědomit možné následky svého jednání a musí se chovat zodpovědně a cenit si svého života a zdraví [2].

Pasivní prevence Velmi často je úraz způsoben z nedbalosti dospělých, kteří dítě nevybavili ochrannými prostředky, nebo dítěti nevytvořili bezpečné prostředí – v domácnosti se v dosahu dítěte nacházejí jedovaté pokojové květiny, chemikálie, léky či horké, nebo ostré předměty. Ovšem odpovědnost za bezpečné prostředí neleží jen na rodičích, děti se pohybují také ve škole, ve městě a hrají si na hřištích. Dospělí mohou nebezpečná místa zabezpečit, změnit místní dopravní situaci (instalovat retardéry, zóny se sníženou rychlostí, nadchody frekventovaných silnic), budovat bezpečná dětská hřiště s měkkým povrchem a bez ostrých hran a připravit dětem bezpečný domov [2].

Obě cesty prevence (změna chování i změna prostředí) se musí navzájem kombinovat a doplňovat – i na cyklistické stezce nebo na polní cestě by mělo mít dítě přilbu, i v domě vybaveném bezpečnostními prvky musí dítě vědět, co smí a co ne. Samozřejmě že nepostačí jednorázová kampaň, nebo jedna nová bezpečná prolézačka, musí jít o trvalý proces – děti se totiž rodí stále. Pokud se podaří začlenit aktivní i pasivní prevenci úrazů dětí do náplně školních hodin, plánů rozvoje obce a do povědomí rodičů, ubude úrazů končících trvalými následky nebo dokonce smrtí dítěte [2].

Zkušenosti z jiných zemí (Švédsko, USA) ukazují, že je možné díky preventivním aktivitám výrazně snížit počet a závažnost úrazů dětí, stejně tak i snížit náklady společnosti na řešení následků úrazů [2].

- 33 -

2.4 Výskyt úrazů v závislosti na věku dítěte Statistiky českého červeného kříže (zdroj: Prevence úrazů, Praha: Český

červený

kříž,

oblastní

spolek

ČČK

Praha

1,

2008,

3

http://www.cckpraha1.cz/kestazeni/Prevence%20urazu%20-%20ZZA.doc), prokázaly, že u dětí na ZŠ a SŠ je pořadí četnosti úrazů následující:

1. zlomeniny a vykloubení 2. poranění povrchu těla 3. poranění hlavy a lebky.

U dětí v předškolním věku se toto pořadí liší:

1. poranění hlavy a lebky 2. zlomeniny a vykloubení 3. poranění povrchu těla

Procentuální přehled úrazovosti v závislosti na věku dítěte

předškoláci (0 – 6 let) • Poranění hlavy a lebky

24,8%

• Fraktury a luxace

20,2%

•

16,4%

Poranění povrchu těla

1. stupeň ZŠ (6 – 10 let) •

Fraktury a luxace

42,5%

•

Poranění povrchu těla

30,2%

•

Poranění hlavy a lebky

17,4%

2. stupeň ZŠ (10 – 15 let) • Fraktury a luxace

62,6%

• Poranění povrchu těla

20,8%

• Poranění hlavy a lebky

7,9%

- 34 -

s.

středoškoláci a učni (15 – 18 let) • Fraktury a luxace

60,3%

• Poranění povrchu těla

23,2%

• Poranění hlavy a lebky

7,1%

[28]

- 35 -

3 Bezpečnost, úrazová prevence a chování na sjezdových a běžeckých tratích „Sjezdová trať je trať vhodná a určená ke sjezdovému lyžování a snowboardingu, která je za tímto účelem kontrolovaná, označená, zpravidla upravená pro lyžující veřejnost a zabezpečená zejména před atypickými nebezpečími. Sjezdové tratě jsou značeny podle stupně obtížnosti. Sjezdovou trať zpravidla vymezuje upravená plocha sněžnými stroji“ (ČSN 01 8027, Značení a zabezpečení v zimním středisku, 2009 [14]).

3.1 Značení sjezdových tratí Velmi častou příčinou úrazů na sjezdových tratích bývá přecenění vlastních schopností lyžaře a výběr příliš obtížné tratě. Aby lyžař mohl zvolit sjezdovou trať adekvátní jeho schopnostem a lyžařským dovednostem, bývají tyto tratě značeny dle stupně obtížnosti.

Značení obtížnosti sjezdových tratí je realizováno třemi stupni, přičemž základním kritériem je povaha terénu. • Jako lehké tratě (značeny modře): Jsou považovány takové tratě, které nesmí překročit 25 % podélného a příčného sklonu. • Středně těžké tratě (značené červeně): Jsou sjezdové tratě, které nesmí překročit 40 % podélného a příčného sklonu. • Těžké tratě (značené černě): Jsou sjezdové tratě, které překračují maximální hodnoty pro středně těžké sjezdovky.

Značení obtížnosti sjezdových tratí se realizuje pomocí kulatých terčů (viz příloha 8), které mají průměr 400 mm v odpovídající barvě. Další součástí

- 36 -

informace je číslo sjezdové tratě. Pro sjezdové lyžování není stanovena hustota rozmístění značení sjezdových tratí. Každý provozovatel lyžařského areálu by měl zajistit viditelné a správné označení obtížnosti sjezdových tratí [14].

Pro lepší orientaci a zvýšení bezpečnosti pohybu v lyžařském středisku a na sjezdové trati se používá dopravní značení. Každý lyžař by měl být před vstupem na sjezdovou trať seznámen s dopravním značením, které se na trati vyskytuje a měl by se jím řídit. Toto značení bývá realizováno pomocí piktogramů, které mají funkci: • Výstražnou (viz příloha 9) Označují nebezpečné místa na sjezdové trati. - Tabule informující před nebezpečím - Tabule s varovnými informacemi - Tabule s informující o uzavírkách - Tabule s jinými upozorněními • Příkazovou

(viz

příloha

10)

Používají

se

v souvislosti

s provozem dopravních zařízení. • Zákazovou (viz příloha 11) • Informační (viz příloha 12) 3.2 Nebezpečí na sjezdových tratích I přesto, že se neustále zdokonaluje bezpečnost lyžařského vybavení, je sjezdové lyžování stále zdrojem těžkých i smrtelných úrazů. Každý lyžař by měl znát podmínky, za kterých dochází k nebezpečným situacím a měl by se jim vyhýbat. Nebezpečí v horách při lyžování lze rozdělit do dvou skupin, a to na nebezpečí subjektivního a objektivního charakteru [9, 11, 12].

Subjektivní nebezpečí Tento druh nebezpečí je v horách při lyžování nejčastější příčinou nehod. Tkví ve vlastních chybách, především v přecenění vlastních sil, což zahrnuje: - 37 -

• Pohyb v neznámé oblasti bez průvodce nebo bez předešlého seznámení s terénem. • Pohyb jednotlivců v exponovaných oblastech (lavinové svahy aj.) • Použití nedostatečné výstroje a výzbroje. • Výběr náročného terénu, pohyb za zhoršeného počasí, vlastní indispozice (např. nedoléčené zranění) • Neznalost, nebo podcenění objektivního nebezpečí a zásad bezpečného pohybu na horách • Osobní vlastnosti lyžaře, především špatný zdravotní stav a přecenění dovedností a fyzické zdatnosti.

Každý lyžař musí vycházet ze znalostí své technické vyspělosti a fyzické zdatnosti. Volba terénu by měla odpovídat jeho výkonnosti a kondiční připravenosti. Je nutné počítat s tím, že dojde-li k náhlé změně podmínek, mohou se nezkušení jedinci psychicky zhroutit, rychle ztratit své psychické síly, propadnout panice, přestat rozumně uvažovat a ztratit vládu nad lyžemi. Takovéto počínání může vést v nepříznivých povětrnostních podmínkách k fyzickému vyčerpání a k nadměrné únavě. Tyto faktory jsou potom příčinou úrazu, prochladnutí, omrznutí, zbloudění nebo zmrznutí [9, 11].

Objektivní nebezpečí Tento druh nebezpečí dokáže lyžaře překvapit a postihnout, pokud si ho včas neuvědomí. Obsahuje tři sféry: terén, sněhovou pokrývku a povětrnostní podmínky.

Terén Terén lyžaře může ohrozit svou členitostí a náhlou změnou náročnosti. Na možné nebezpečí upozorňují mezinárodní lyžařské značky umisťované před obtížná a nebezpečná místa ve frekventovaných oblastech. Značky také bývají uvedeny v lyžařských mapách. Při výběru terénu je nutné, aby zvolený terén byl co nejbezpečnější.

- 38 -

Sněhová pokrývka Nízká sněhová pokrývka, zejména čerstvého a lehkého sněhu, nedostatečně kryje terénní překážky (pařezy, kameny apod.), které pak mohou být příčinou nebezpečných pádů, zranění nebo poškození lyžařské výzbroje [9].

Hluboký čerstvý sníh bývá vodivý, ale není vhodný pro základní výcvik.

Mokrý vatový sníh, (při teplotách kolem 0°C) bývá velmi nebezpečný, zejména při pomalých pádech.

Firn obvykle vzniká při jarním tání sněhu přeměnou sněhových vloček v různě velké krystalky ledu. Mívá různou tvrdost v souvislosti se změnami denní a noční teploty. Tvrdý zledovatělý firn je velmi rychlý, na jeho drsném povrchu bývají pády bolestivé a vzniká nebezpečí odřenin. Měkký firn je mokrý a bořivý [9].

Ledová kůra se nejčastěji vytváří z mrznoucího deště, při ochlazeni po předchozím dešti nebo po oblevě. Taková ledová kůra se nestejnoměrně propadá a tím je značně nebezpečná při rychlé jízdě [9].

Vznik zledovatělého povrchu je obdobný jako vznik ledové kůry, tvoří však silnější vrstvu, takže se nepropadá. bývá také velice rychlý, obtížně se na něm brzdí a zastavuje [9].

Lavinové svahy a sněhové převěje, bývají označovány výstražnými tabulkami horské služby. Vznikají většinou na svazích se sklonem větším než 20°. Vznik lavin je podmíněn také výškou sněhové vrstvy, její soudržností s podkladem

i vzájemnou soudržností

jednotlivých sněhových vrstev,

ukládajících se v různém časovém odstupu při různých klimatických podmínkách. Náhlé oteplení ovzduší ovlivňuje soudržnost těchto sněhových vrstev, což může mít za následek lavinové sesunutí sněhu. Příliš velká vrstva sněhu o značné tloušťce se může vlastní hmotností utrhnout a ujet. Podobná situace může nastat při vnějším podnětu (náraz tlakové vlny, naříznutí vrstvy - 39 -

sněhu stopami chodců, lyžařů nebo zvířat). Riziko lavinového nebezpečí je klasifikováno pěti stupni od nízkého, přes mírné, značné, vysoké až po velmi vysoké

(viz

příloha

13).

Aktuální

stupeň

lavinového

nebezpečí

v

daném zimním středisku vyhlašuje horská služba ČR [9, 11, 14].

Povětrnostní podmínky Zhoršená viditelnost bývá způsobena mlhou, hustým sněžením, nebo stmíváním. Snižuje orientaci, odhad vzdálenosti i terénních nerovností a pojem rychlosti vlastního pohybu.

V důsledku intenzivního ultrafialového záření vzniká zvýšené riziko spálení nechráněných částí pokožky a prudkého zánětu očních spojivek (úpal, sněžná slepota).

Vichřice a sněhová vánice znesnadňují pohyb, stupňují působení chladu, způsobují rychlý úbytek sil, snižují viditelnost a orientaci v prostoru. Pokud se k silnému větru přidá mráz, zvyšuje se pravděpodobnost vzniku omrzlin [9, 11].

Difúzní světlo vzniká při pronikání slunečního záření vrstvou mlhy, nebo nízkých mraků. Při tomto osvětlení vše splývá, terén se jeví jako rovný a plochý, je obtížné rozeznat vzdálenost a sklon svahu. Zvláště sjíždění je za takovéto situace velice nebezpečné.

Mlha lyžařům znesnadňuje a omezuje orientaci [9].

Technické zdroje nebezpečí Technické zdroje nebezpečí jsou taková nebezpečí, která působí pro lyžaře na sjezdové trati jako nástrahy. Jsou to všechny překážky, pevné i dočasné, instalované provozovatelem lyžařského areálu na sjezdových tratích nebo v jejich bezprostřední blízkosti (např. traťové sloupy lanových drah a vleků, sloupy osvětlení pro večerní lyžování, podjezdy a nadjezdy, informační tyče s ukazateli, prvky zasněžovacího systému, nadzemní přípojná místa,

- 40 -

stabilní a mobilní sněžná děla, ocelové lano a kotvící prvek navijáku sněžné rolby atd.).

Dalším druhem technického (atypického) nebezpečí bývá křížení sjezdových tratí s jinou sjezdovou tratí, lyžařskou cestou, běžeckou tratí či jinou cestou.

Častou příčinou vážných a smrtelných úrazů bývá střet lyžaře s přírodní překážkou v blízkém okolí sjezdové tratě, jako například kmeny stromů a skalky, nebo vyjetí z tratě do propasti a jiných strmých úseků [14].

„Provozovatel lyžařského areálu musí zajistit opatření k zabezpečení atypického nebezpečí“ (ČSN 01 8027, Značení a zabezpečení v zimním středisku, 2009 [14]).

Tato opatření k zajištění bezpečnosti provozu na sjezdových tratích ze strany provozovatele lyžařského areálu jsou prováděny prostřednictvím: • Varování: pokud se zdroj nebezpečí nedá odstranit, například křížení cesty se sjezdovou tratí, přistupuje se k instalaci signálních značek (viz příloha 9). • Zabezpečení:

instalace

bezpečnostních

prvků

jako

jsou

bezpečnostní matrace a vymezovací či bezpečnostní sítě instalované na traťové podpěry přepravní zařízení, sloupy osvětlení, prvky zasněžovacích systémů apod. (viz příloha 14). • Odstranění: Všechny zdroje nebezpečí na sjezdové trati, které lze odstranit, např. překážky po přírodních živlech, tj. větve, kusy stromů, smyčky drátů apod. • Uzavření sjezdové trati: V případě, že se na sjezdové trati objevuje nebezpečí, které nelze odstranit ani zajistit, např. úprava trati rolbou na laně navijáku, nesjízdnost sjezdové trati - 41 -

vlivem nepříznivých klimatických podmínek, kalamitní stavy, například silný vítr, nebezpečí pádu stromů, sněhová kalamita, apod., lze sjezdovou trať, nebo její část uzavřít.

Uzavření sjezdové trati nebo její části musí být provedeno a označeno viditelně na všech přístupových místech výstražnou tabulí (viz příloha 15) [14].

3.3 Úrazy dětí při sjezdovém lyžování Při sjezdovém lyžování se děti zraní častěji, než dospělí. Hlavní příčinou dětských úrazů jsou pády a kolize. Nejčastějšími důvody jejich vzniku jsou: • Nevhodně zvolený terén, náhlé změny v terénních a sněhových podmínkách. • Nezvládnutí rychlé jízdy a techniky. • Nedostatek pozornosti, trénovanosti a zvýšená únava. • Nevhodná lyžařská výstroj a výzbroj. Největší počet úrazů vzniká v důsledku pádů. Lze vytipovat několik pádů a poloh, které vedou ke zranění: • Přímý pád dopředu, nebo stranou: bývají postiženy horní končetiny, ramena, hrudník a hlava • Přímý pád nazad: postižena kostrč, kost křížová, bederní oblast, záda, páteř apod. • Obranné postavení paže při pádu: postiženo rameno, klíční kost. • Otočení dolní končetiny při fixované lyži: zlomení bérce, postižení kolena a hlezenního kloubu apod. • Nárazy na překážky v jízdě: Stromy, pařezy, větve, kořeny, kmeny, stožáry lanových drah, sněžná děla atd. • Pády na umělých svazích: poranění palců rukou [3,4,10].

- 42 -

Nejčastějším zraněním bývá zlomenina bérce a poškození vazů kotníku a kolena. Příčina bývá především v nevhodném, špatně seřízeném, nebo poškozeném vybavení. Vázání, které nevypne včas, má na svědomí většinu zranění nohou. Mladí a nezkušení lyžaři se zraní snadněji. Únava hraje také velkou roli, úrazy se stanou nejčastěji brzy po poledni (po obědě), nebo při posledním sjezdu dne. Děti se mají učit lyžovat pod vedením zkušeného instruktora, a dokud nejsou schopni bezpečného pohybu po sjezdovce, pak by měli lyžovat v doprovodu dospělého.

Výuka lyžování má obsahovat i poučení o správném chování na sjezdovkách a jejich používání včetně veškerého vybavení, které je součástí těchto sjezdovek. Vázání musí být každoročně před lyžařskou sezónou seřízeno pro aktuální výšku a váhu dítěte.

Úrazy hlavy bývají vzácné, ale pokud nastanou, jsou velmi vážné. Proto pro menší děti a nezkušené lyžaře je vhodná lehká přílba určená pro Lyžování. Ve srovnání se sjezdaři bývají u snowboardistů zraněny častěji horní končetiny, bývá to způsobeno automatickým použitím rukou jako brzdy při pádu. Dále bývá často postiženo koleno, hlava a břicho. Tento sport není doporučen dětem mladším 7 let, též i u snowboardu platí požadavek instruktáže zkušeným učitelem. Snowboard by neměl být delší, než je výška dítěte k nosu. Doporučeno je používání ochranné přilby a rukavic se zpevněným zápěstím [9,12].

3.4 Statistiky Odborníci z nemocnice v Salcburku na základě statistik zjistili, že drtivá většina nehod se stává brzy odpoledne, to je způsobeno únavou po obědě, nebo při posledním sjezdu dne. K nejvážnějším zraněním dochází u dětí do deseti let a u mužů nad 60 let věku [12,13].

Z dlouhodobého sledování častosti výskytu lyžařských zranění během pobytu na horách i během dne vyšlo najevo, že největší počet úrazů je

- 43 -

soustředěn do třetího dne lyžování, u fyzicky zdatných lyžařů o den později [3, 4].

J. Havel 2005 uvádí následující dělení úrazů v lyžování podle různých kritérií:

Úrazy v lyžování podle zraněné části těla • Dolní končetiny

83,0%

• Horní končetiny

9,1%

• Hlava

4,9%

• Trup

2,7%

Četnost úrazů při různých kvalitách sněhu • Zmrzlý sníh s kůrou

46%

• Mokrý, těžký sníh

21%

• Prachový sníh

14%

• Čerstvý vlhký sníh

7,0%

• Firn

6,0%

• Uježděný sníh

2,4%

• Zledovatělý sníh

2,4%

• Tupý sníh

1,0%

Četnost úrazů z hlediska překážek v jízdě • Hluboký sníh

39%

• Závěj

17,3%

• Terénní vlna

13,3%

• Pevné překážky

13,3%

• Srážka s jiným lyžařem

10,7%

• Skryté kořeny a keře

5,3%

• Různé

1,3%

- 44 -

3.5 Pravidla bezpečného chování na sjezdových tratích Každý, kdo rád jezdí na hory a patří k příznivcům sjezdového lyžování a snowboardingu, by měl vědět, že na sjezdovkách podobně jako například v silničním provozu platí určitá pravidla, která by měl každý lyžař znát a respektovat.

Bezpečnost při lyžování upravuje „Bílý kodex“, který platí ve všech alpských zemích a stojí za ním i Mezinárodní lyžařská federace FIS. Obecně stanovuje platná pravidla pro pohyb osob na sjezdových a běžeckých tratích [8].

(Vysvětlivky: FIS / Fédération Internationale de Ski - Světová lyžařská federace)

Pravidla pro jednotlivce 1. Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty Každý lyžař a snowboardista se na sjezdové trati musí chovat tak, aby neohrožoval a nepoškozoval někoho jiného.

2. Ovládání rychlosti a způsobu jízdy Každý lyžař a snowboardista na trati musí jet s dostatečnou vzdáleností od ostatních (na dohled). Musí přizpůsobit svoji rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a také terénu, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu.

3. Volba jízdní stopy Lyžař a snowboardista přijíždějící zezadu musí zvolit svoji jízdní stopu tak, aby neohrožoval lyžaře a snowboardistu, který jede před ním.

4. Předjíždění Předjíždět se smí ze shora anebo ze zdola, zprava anebo zleva, avšak vždy jen v takové vzdálenosti, která ponechává předjížděnému lyžaři anebo snowboardistovi dostatečný prostor pro všechny jeho pohyby. - 45 -

5. Najíždění na sjezdovku, pokračování v jízdě dolů a po svahu nahoru Každý lyžař a snowboardista, který chce najet na lyžařskou sjezdovku, který se po zastavení chce opět rozjet anebo pohybovat svahem nahoru, se musí ve směru nahoru i dolů ujistit, že tak může učinit bez dalšího ohrožení, nebezpečí jak pro sebe, tak i ostatní.

6. Zastavení Každý lyžař a snowboardista musí zabránit tomu, aby se v jiných než nouzových situacích zdržoval na úzkých anebo nepřehledných místech sjezdovky. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo co nejrychleji opustit.

7. Výstup a sestup Lyžař a snowboardista, který vystupuje nahoru anebo který sestupuje dolů po sjezdové trati pěšky, musí používat okraj sjezdovky.

8. Dbát na značky a na znamení Každý lyžař a snowboardista se musí řídit značením a na signalizací.

9. Poskytování pomoci Při nehodách je každý svědek povinen poskytnout pomoc.

10. Povinnost prokázat se Každý lyžař a snowboardista musí uvést v případě nehody své osobní údaje [11,18].

Pravidla pro družstvo Výuka družstva na sjezdovce s sebou nese určitá rizika a nebezpečí úrazu. Proto je potřeba před výcvikem žáky seznámit se zásadami lyžařského výcviku v družstvu [29].

- 46 -

1. Volba místa pro zastavení Družstvo zastavuje vždy na přehledném a dobře viditelném místě na okraji sjezdové tratě.

2. Zastavení Každý další přijíždějící člen zastavuje vždy pod družstvem.

3. Zahájení jízdy a sjezd šikmo svahem Každý, kdo vjíždí na sjezdovou trať, nebo jede šikmo svahem, musí dávat pozor a sledovat situaci pod sebou, i nad sebou proto, aby následný úkon mohl učinit bez nebezpečí pro svoji osobu i jiné. Stejně je třeba se chovat při zahájení jízdy po každé zastávce.

4. Přehlednost na trati Zásadně neprovádíme výcvik v úzkých a nepřehledných úsecích sjezdové tratě.

5. Jízda „V hadu“ Způsob jízdy bezprostředně za sebou je možný pouze na širokých, přehledných místech sjezdové tratě a při malé hustotě lyžařů.

6. Jízda na vleku Do fronty vyčkávající na jízdu na vleku či na lanovce se členové družstva řadí v pořadí, ve kterém přijeli. Po vyjetí nahoru opustí výstupní prostor a čekají na volném prostranství na zbývající členy družstva. Instruktor jezdí vždy na vleku poslední.

7. Organizace družstva Při zastávce na sjezdové trati se postaví instruktor vždy čelem ke slunci nebo větru. Členové družstva naopak stojí zády ke slunci či větru aby mohli neohroženě sledovat pokyny učitele [8].

Podle průzkumu, který byl proveden na začátku lyžařské sezóny 2003/2004 Institutem bezpečného života v rakouských Alpách, neměla třetina - 47 -

lyžařů a snowboardistů ani ponětí o tom, že nějaká „pravidla provozu“ na sjezdovkách vůbec existují. Přes padesát procent dotázaných se například domnívalo, že v případě nehody na svahu nemají žádnou povinnost zastavit, natož jako případní aktéři, svědci či poškození prokázat svou totožnost. Přitom tato povinnost vyplývá i z běžných zákonů [13].

„Dvanáct procent všech nehod na sjezdovkách je způsobeno srážkami. Není divu; nejméně patnáct procent lyžařů si myslí, že na lyžích platí stejně jako na silnici přednost zprava“ (Aktuality v prevenci úrazů, 4/2004 [13]).

Lze předpokládat, že obdobně by průzkum dopadl i mezi českými lyžaři, tomu ostatně odpovídá každoročně se zvyšující počet zraněných. Ve vlastním zájmu by se proto každý měl s bezpečnostními pravidly seznámit a hlavně se podle nich i chovat. Jinak bude na sjezdovkách ohrožovat sebe i ostatní [13].

Pokud nezodpovědný lyžař či snowboardista svojí nebezpečnou jízdou na sjezdovce zaviní srážku, odpovídá za škodu, kterou tím způsobil dalšímu účastníku nehody. Kromě škody vzniklé na zničeném lyžařském vybavení nebo výstroji je viník srážky povinen uhradit také případnou škodu na zdraví a v případě zdravotních komplikací např. bolestné, ztrátu výdělku atd. Lyžař či snowboardista, který jezdí bezohledně a svým riskantním chováním jinému způsobí těžký úraz či dokonce smrt, může být potrestán i odnětím svobody. Trestné je také neposkytnutí pomoci zraněnému - to už se ale netýká jen viníka, ale každého svědka nehody. Na lyžařském svahu se vždy musí lyžař chovat tak, aby nezpůsobil problémy jiným osobám [13].

3.5.1 Doporučení pro prevenci úrazů při sjezdovém lyžování Každý začínající lyžař by měl absolvovat všeobecnou lyžařskou průpravu, která klade předpoklady pro jakoukoli další specializaci. Tato průprava by se měla zaměřit především na zvládnutí základních lyžařských dovedností s důrazem na bezpečný pohyb dětí na sjezdových tratích i mimo nich [9]. - 48 -

Nošení lyží a holí Lyže se nosí v jedné ruce před tělem špičkami nahoru nebo na rameni špičkami dolů, tak aby nedošlo k poranění jiné osoby (obr.2). V tomto případě má lyžař vázání za ramenem, aby v případě nečekaného pádu nedošlo k poranění obličeje. Hole se nosí zpravidla v druhé ruce. Při přepravě lyží v hromadných dopravních prostředcích je vhodné lyže i hole uložit do vaku [9].

Obr.2 Nošení lyží

Připínání a odepínání lyží Pokud se tato činnost vykonává na rovině, obvykle nečiní žádné problémy. Při připínání lyží na svahu je třeba dbát na to, aby lyže byly položeny do vrstevnice. Nejdříve se připíná nižší lyže, potom vyšší. Na strmém svahu lyžař připne nejdříve vyšší lyží, provede obrat o 180 stupňů a připne druhou lyži. Při odepínání lyží na svahu lyžař odepne nejprve lyži vyšší, potom lyži nižší [9].

Pády a vstávání Také pády jsou součástí lyžování. Techniku pádů se musí každý lyžař naučit včas. Padat by se mělo nejdříve na zadní část těla, trup natočit tak, aby se do kontaktu se sněhem dostal co největší plochou. Hole držet od těla, ruce co nejvíce roztažené, nohy nechat uvolněné. Pokud to jde, držet je po dopadu u sebe a ve styku se sněhem (obr.3). Pokud vypne vázání, nebývá problém vstát bez jakýchkoliv problémů. V ostatních případech je možno použít - 49 -

pomocné opory o hole a svalového úsilí dolních končetin, které se zapírají o zahraněné lyže (podélná osa lyží je kolmá na spádnici). Také je možno použít pomocné ruky jiného lyžaře nebo opory o hole, které držíme u těla [9].

Obr.3 Pády

3.6 Pravidla bezpečného chování na běžeckých tratích Pravidla pro jednotlivce:

1. Ohled na ostatní Každý lyžař se musí chovat tak, aby neohrozil nebo nepoškodil jiného lyžaře.

2. Signalizace, směr a běžecká technika Každý lyžař je povinen sledovat značení a orientační tabule. Na upravovaných běžeckých tratích musí lyžař dodržovat předepsaný směr jízdy a běžeckou techniku, která je daná způsobem úpravy běžecké stopy. Není dovoleno vstupovat do běžecké stopy bez lyží.

- 50 -

3. Volba stopy Při dvou či více paralelních běžeckých stopách se jezdí vždy v pravé stopě, při bruslení také vpravo.

4. Předjíždění Předjíždět je možné zprava i zleva. Předjížděný lyžař nemusí svoji stopu uvolnit, doporučuje se umožnit předjetí vybočením předjížděného běžce do strany za předpokladu, že je to pro něho bezpečné.

5. Proti jízda Při potkávání se s jiným lyžaře, se vyhýbáme vpravo. Sjíždějící lyžař má vždy přednost.

6. Vedení holí Při předjíždění i potkávání protijedoucích běžců, lyžař pohybuje holemi podél těla.

7. Přizpůsobení rychlosti jízdy podmínkám Každý lyžař musí svoji rychlost přizpůsobit svým technickým schopnostem, náročnosti tratě, viditelnosti a hustotě lyžařů. Musí udržovat bezpečný odstup od lyžaře jedoucího před ním a v případě nutnosti musí bezpečným způsobem zastavit, aby zabránil srážce.

8. Uvolnění stopy Každý, kdo stojí na trati, musí opustit stopu. Upadne-li lyžař na trati, musí stopu co nejrychleji vyklidit.

9. Případ nehody Každý je povinen, je li svědkem nehody a zranění jiného lyžaře, poskytnout první pomoc.

10. Identifikace Každý účastník i svědek nehody je povinen poskytnout základní informace o své osobě [8]. - 51 -

Pravidla pro družstvo:

1. Volba stopy Všichni členové skupiny jedou v pravé stopě za sebou

2. Přizpůsobení rychlosti jízdy Družstvo přizpůsobuje rychlost jízdy nejslabšímu členu svého družstva. Nejslabší člen se vždy pohybuje v čele družstva.

3. Jízda z kopce Jako první z kopce sjíždí vždy instruktor nebo určený lyžař. Jednotliví členové družstva dodržují dostatečné rozestupy, které jim umožní bezpečné zastavení v případě pádu ve stopě. Družstvo se vždy sjíždí až pod kopcem.

4. Jízda do kopce Členové družstva jedou za sebou v pravé stopě. Rychlejší členové mohou předbíhat, vždy však zleva. Na kopci se družstvo sjíždí. Nejslabší lyžaři se opět řadí na začátek družstva. Družstvo uvolňuje stopu sjíždějícím lyžařům.

5. Jízda družstva za snížené viditelnosti Jízda družstva za špatného počasí a snížené viditelnosti se nedoporučuje. V případě náhlé změny počasí je nutné dodržovat krátké rozestupy mezi jednotlivými členy družstva a provádět pravidelnou kontrolu počtu přítomných. Instruktor vede družstvo nebo jede jako poslední, neustále musí mít kontakt s posledním členem družstva, nebo prvním členem. Nejslabší členové družstva se pohybují na začátku družstva [8].

- 52 -

4 Zimní výcvikový kurz a zotavovací akce pro děti 4.1 Zimní výcvikový kurz „Součástí vyučování tělesné výchovy na školách poskytujících základní a střední vzdělání je lyžařský výcvik. Provádí se podle platných učebních osnov a současně s cíli vzdělávacími a výchovnými plní i významné funkce zdravotní a zotavné“ (Kutáč, 2003 [7]).

Lyžařskou výuku dětí členíme do tří základních stupňů: • Stupeň 3 až 5letých - seznamování, navykání, družstvo má maximálně 6 členů. • Stupeň 6 až 10letých - hra, výcvik formou hry, družstvo má maximálně 10 členů. • Stupeň 11 až 14letých - učení, základní lyžařský výcvik, družstvo má maximálně 15 členů.

Uvedené dělení je pouze schematické, musí být brán ohled i na mentální úroveň a celkový tělesný rozvoj dětí, který často neodpovídá kalendářnímu věku. Každý ze tří stupňů má své zvláštnosti, které je potřeba při výuce respektovat. [21].

Zimní výcvikový kurz je veden pedagogickými pracovníky, kteří vykonávají činnost instruktorů. Jejich kvalifikaci pro tuto činnost si ověří ředitel školy. Činnost instruktorů a plánování průběhu výcviku řídí vedoucí kurzu, který je taktéž určený ředitelem školy. Před odjezdem na lyžařský výcvik vedoucí kurzu upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokážou, že mají bezpečnostní vázání lyží seřízeno tím, že předloží potvrzení

- 53 -

servisu, popř. čestné prohlášení zákonných zástupců nebo své v případě zletilých žáků.

Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí, zajišťuje vhodný objekt, dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany jejich zdraví. Při realizaci kurzu vedoucí řídí činnost jednotlivých pracovníků, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části kurzu.

Doporučuje se, aby zákonní zástupci v případě nezletilosti žáka nebo zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o své zdravotní způsobilosti pro absolvování lyžařského výcvikového kurzu (viz příloha 16).

Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat žákům pojistnou smlouvu (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání) s pojišťovnou.

Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví a dodržovat pravidla bezpečného pohybu na sjezdových a běžeckých tratích. U žáků se při lyžařském výcviku na základě zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařské ochranné přilby. Také je třeba dbát na vhodnou výzbroj a výstroj a kontrolovat její funkčnost (délka a typ lyží, bezpečnostní vázání atd.)

Instruktor musí mít na paměti, že riziko úrazů vzniká již při úvodním rozježdění a rozřazení do družstev. Žáci jsou do družstev tříděni podle své lyžařské výkonnosti a zdravotního stavu. Při rozřazení do družstev není vhodné od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad jejich síly, ale jsou zařazeni přímo do družstva. Na tato hlediska musí být brán ohled i v průběhu výcviku, při výběru místa pro výcvik, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti apod. Lyžařské družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postižením se počet dětí v družstvu snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem. - 54 -

Méně zdatní lyžaři mají 2x a začátečníci 7x vyšší riziko úrazu, proti výborným lyžařům. Proto by měl mít pedagog u družstva slabších lyžařů dostatek zkušeností a dobře znát problematiku základního výcviku.

Péči o zdraví účastníků lyžařského výcvikového kurzu je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. V případě, že se kurzu účastní více než 30 žáků do 15 let, je zapotřebí ustanovit zdravotníka.

Křivka úrazovosti se v průběhu lyžařského výcviku mění. Ve smíšených družstvech mívají děvčata vyšší počet úrazů vzhledem k rozdílné výkonnosti. Počet úrazů v průběhu výcvikového týdne bývá nejvyšší u děvčat druhý a u chlapců třetí den plného výcviku. Projevuje se zde vliv pobytu na horách a neobvyklé fyzické zatížení. Z těchto důvodů se zpravidla třetí den lyžařského kurzu doporučuje zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku.

Lanové dráhy a vleky se používají pouze pro organizovaný výcvik po řádném poučení žáků o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dodržovat pokyny Horské služby a respektovat značení na sjezdových tratích (viz příloha 1,2,3,4,5). Za nepříznivých podmínek jako jsou hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 °C apod. se výcvik a horské výlety omezují, popřípadě vůbec nekonají.

Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařským schopnostem a vyspělosti žáků v družstvu. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru terénu pro začínající lyžaře, je vhodné volit terény s bezpečným dojezdem.

Při výletu žáci jedou ve skupině v pravidelných rozestupech, které se při snížené viditelnosti zkracují, pokud je zapotřebí, tak až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu (toho určí vedoucí kurzu), který jede v čele. Na konci skupiny jede vždy zkušený lyžař. Během akce se pravidelně provádí přepočítání všech účastníků. Totéž se provádí i při jejím zakončení. O trase a - 55 -

časovém plánu lyžařského výletu musí být informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

Uvedené zásady se dodržují v přiměřené podobě i při lyžařském výcviku konaném v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy.

Do programu zimního výcvikového kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu, v případě, že jsou zároveň dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky kurzu lyžování a kurzu snowboardingu [15,21].

4.2 Zotavovací akce „Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jeho účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti“ (Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů [16]).

- 56 -

5 Metodika práce 5.1 Použité metody Pro ověření skutečné situace a úrovně vědomostí týkajících se vedení lyžařských výcvikových kurzů v České republice a prevence úrazů dětí při sjezdovém lyžování a snowboardingu, jsme sestavili dotazník:

Dotazník na zjištění úrovně vědomostí pro vedení lyžařských výcvikových kurzů, zotavovacích akcí a prevence úrazů dětí na těchto akcích, zaměřený na studenty 2. ročníku navazujícího magisterského studia Fakulty sportovních studií Masarykovy university v Brně (viz příloha 17) 5.2 Charakteristika zkoumaného souboru Pro účely výzkumu jsem zvolil studenty 2. ročníku navazujícího magisterského studia FSpS MU studijního programu Tělesná výchova a sport a oborů Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (UTV – jednooborové) a Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (TV45 – dvouoborové). Tito studenti během svého studia absolvovali předměty Lyžování I FSpS:O004, Lyžování II FSpS:o005 a zkoušku z lyžování FSpS:t155. Na základě úspěšného absolvování těchto předmětů mají oprávnění vykonávat funkci instruktor školního lyžování. 5.3 Organizace práce V dotazníku bylo položeno celkem 23 otázek s výběrem správné odpovědi, z toho u 9 z nich byla ponechána možnost otevřené odpovědi (otázky 3, 4, 5, 7, 8, 9, 19, 22, 23).

Otázky byly rozděleny do 4 skupin podle oblastí zjišťující:

1. Charakteristika zkoumaného souboru. (otázky 1 – 9) 2. Vědomosti - organizační stránka zimního výcvikového kurzu. (otázky 10 – 17)

- 57 -

3. Vědomosti - prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích. (otázky 18 – 21) 4. Návrhy řešení pro snížení počtu úrazů dětí na sjezdových tratích. (otázky 22 – 23)

Zvolili jsme následující hypotézy:

H1 - Předpokládáme, že respondenti mají základní právní povědomí k organizaci zimního výcvikového kurzu.

H2 - Předpokládáme, že respondenti, na základě vlastních zkušeností nejsou spokojeni s bezpečnostní situací na sjezdových tratích v ČR.

- 58 -

6 Výsledky a diskuse 6.1 Výsledky výzkumu a jejich analýza V této části diplomové práce zpracujeme data získaná dotazníkovou metodou u studentů 2. ročníku navazujícího magisterského studia fsps MU studijního programu Tělesná výchova a sport a oborů Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy. Našim úkolem je vyhodnotit data pomocí grafů a slovní diskuzí. Otázky jsou rozděleny do tří tématických celků podle zaměření a typu otázek. Taktéž po každém tématickém celku provedeme diskuzi.

6.1.1 Charakteristika zkoumaného souboru Celkový soubor, jenž byl zkoumán, zahrnoval 80 respondentů. Nutno podotknout, že se nám navrátilo zpět pouze 42 zcela vyplněných dotazníků použitelných pro potřeby výzkumu.

Otázka č. 1 Věk

Otázkou čís. 1 jsme zjišťovali věk respondentů. Ten se pohyboval v rozmezí od 23 do 27 let. Z toho nejvíce zastoupenou věkovou skupinou bylo 25 let v počtu 18 respondentů (42,8%), 24 let - 12 respondentů (28,6%), 27 let – 5 respondentů (11,9%), 26 let – 4 respondenti (9,5%), 23 let – 2 respondenti (4,8%) a 29 let – 1 respondent (2,4%).

Tab. 4: Věk respondentů Věk (roky)

Počet

Procenta %

23

2

4,8%

24

12

28,6%

25

18

42,8%

26

4

9,5%

27

5

11,9%

29

1

2,4%

- 59 -

Celkem

42

100%

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 2 Pohlaví

Z celkového počtu 42 osob, bylo 22 respondentů pohlaví mužského (52,4%) a 20 pohlaví ženského (47,6%).

Tab. 5: Pohlaví respondentů

Pohlaví

Počet

Procenta %

M

22

52,4%

Ž

20

47,6%

Celkem

42

100%

- 60 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 3 Kterou z lyžařských disciplín provozujete?

Otázkou č.3 jsme zjišťovali, jakou lyžařskou disciplínu respondenti nejčastěji provozují. Nejvíce osob se věnuje sjezdovému lyžování – 36 osob (90%), běžeckému lyžování – 26 osob (65%), snowboardingu – 19 osob (47,5%) a pouze 1 z dotazovaných nelyžuje vůbec (2,5%).

Z celkového počtu respondentů provozuje 14 osob (33,3%) současně Sjezdové lyžování, běžecké lyžování a snowboarding, 9 osob (21,4%) sjezdové a běžecké lyžování a 3 osoby (7,1%) sjezdové lyžování a snowboarding.

Toto zjištění svědčí o široké všestrannosti studentů FSpS z hlediska lyžařských dovedností.

- 61 -

Tab. 6: Četnost lyžařských disciplín Lyžařská disciplína

Počet

Procenta %

Sjezdové lyže

38

90,4%

Běžky

27

64,3%

Snowboard

21

50%

Jiné

0

0%

Nelyžuji

1

2,4%

Celkový počet respondentů

42

100%

Zdroj: Vlastní výzkum

- 62 -

Otázka č. 4 Kolikrát do roka lyžujete? (počet návštěv lyžařského střediska za rok)

V otázce č.4 jsme se snažili zjistit míru aktivity, jakou se respondenti věnují zimním sportům. V otázce jsme se ptali, kolikrát do roka respondenti navštíví zimní lyžařské střediska. Nejvíce dotazovaných, celkem 12 osob (28,56%) se vydá na hory za účelem lyžování 2x za rok, 8 osob (19,04%) 3x za rok, 6 osob (14,28%) 4x, 5 osob (11,9%) 10x za rok, 4 osoby (9,52%) 5x za rok, 3 osoby (7,14%) 6x a 1x za rok a 1 osoba (2.38%) nelyžuje, tím pádem nenavštěvuje zimní lyžařská střediska vůbec.

Tab. 7: Četnost lyžování Kolikrát do roka

Počet

Procenta %

0x ročně

1

2,4%

1x ročně

3

7,1%

2x ročně

12

28, 6%

3x ročně

8

19%

4x ročně

6

14,3%

5x ročně

4

9,5%

6x ročně

3

7,1%

10x ročně

5

11,9%

Celkem

42

100%

- 63 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 5 Máte zkušenost s vedením lyžařského výukového kurzu?

Otázka č.5 se týká zkušeností respondentů, s vedením lyžařského výcvikového kurzu nepočítaje metodické výstupy, které byly součástí předmětu FSpS:o005 Lyžování II. Tato otázka měla možnost otevřené odpovědi, kde respondenti, v případě že zkušenost s vedením zimního výcvikového kurzu mají, napsali, o jaký kurz se jednalo.

Překvapující zjištění bylo, že nadpoloviční většina dotazovaných, celkem 22 osob (52,36%), má zkušenost s vedením lyžařského výcvikového kurzu. 20 osob (47,6%) tuto zkušenost nemá.

Tab. 8.1: Zkušenost s vedením lyžařského výukového kurzu Zkušenost

Počet

Procenta %

ANO

22

52,4%

NE

20

47,6%

Celkem

42

100%

- 64 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Nejčastěji se respondenti setkali s vedením lyžařského výcvikového kurzu na základních školách, celkem 9 osob (21,42%). Druhou nejčastěji uváděnou

zkušeností

byla

výuka

v lyžařských

školách,

nebo

jiných

komerčních zařízeních. Tuto odpovědělo 9 osob (21,42%). 4 respondenti (9,52%) se zúčastnili výuky lyžování v rámci lyžařského výcvikového kurzu na střední škole nebo gymnáziu.

Tab. 8.2: Lyžařské výukové kurzy Lyžařský výcvikový kurz Lyžařský výcvikový kurz na základní škole. Lyžařský výcvikový kurz na střední škole a gymnáziu.

Počet

Procenta %

9

21,4%

4

9,5%

9

21,4%

42

100%

Komerční výuka lyžování (lyžařské školy, Sportíkova akademie) Celkový počet respondentů

- 65 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 6 Jste držitel(ka) licence instruktor lyžování / snowboardingu?

Tab. 9: Držitel(ka) licence Držitel(ka) licence

Počet

Procenta %

ANO

22

52,4%

NE

20

47,6%

Celkem

42

100%

- 66 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 7 Používáte při lyžování ochrannou přilbu?

V otázce č.7 jsme se snažili zjistit, jaký postoj zaujímají respondenti k používání ochranné lyžařské přilby. Tato otázka měla možnost otevřené odpovědi, kam dotazovaní mohli napsat odůvodnění, proč lyžařskou přilbu nepoužívají. Přilbu při lyžování používá 28 osob (66,6%), 14 osob (33,3%) přilbu nepoužívá.

Nejčastějším odůvodněním proč přilbu nepoužívají, byla příliš vysoká pořizovací cena a častý argument „nelyžuji tolik, aby se mi do ní vyplatilo investovat“. Další argumenty proti používání přilby byly “nepadám, jezdím pomalu a opatrně, nejsem na ni zvyklý“. Většina těch, kteří přilbu nepoužívají, nakonec dodala, že si mají v plánu si přilbu pořídit.

- 67 -

Tab. 10: Používání ochranné přilby Používáte ochrannou přilbu?

Počet

Procenta %

ANO

28

66,6%

NE

14

33,3%

Celkem

42

100%

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 8 Používáte při lyžování jiné chrániče?

V otázce č.8 jsme se zaměřili na používání jiných chráničů. Jsou tím myšleny jiné chrániče, než ochranná přilba.

Většina dotazovaných, celkem 38 osob (90,4%) nepoužívá žádné jiné chrániče. 4 osoby (9,52% z celkového počtu) jiné chrániče používají, a to:

Chrániče páteře, volejbalové nákolenky (při snowboardingu), chrániče kolen, chrániče zápětí a bederní pás (při snowboardingu), Ochranné plasty na prsty při držení holí (při bodycarvingu).

- 68 -

Tab. 11: Jiné chrániče Jiné chrániče

Počet

Procenta %

ANO

4

9,5%

NE

38

90,4%

Celkem

42

100%

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 9 Máte vlastní zkušenosti s úrazem na lyžích/snowboardu?

Otázkou č.9 jsme se respondentů ptali, zda mají vlastní zkušenost s úrazem při lyžování a snowboardingu. V případě že ano, měli možnost otevřené odpovědi, kde mohli popsat, o jaký úraz se jednalo a v jakém věku se přihodil.

28 respondentům (66,6%) se při lyžování nepřihodil žádný vážný úraz. 14 respondentů (33,3%) úraz při lyžování utrpělo. Jednalo se o úrazy: • Otřes mozku a naraženiny – 13 let • Distorze P i L hlezna s rupturou vazů – 12 let - 69 -

Léze MM a LM levé dolní končetiny – 24 let • Pohmožděné břišní svalstvo – 21 let • Zablokovaná krční páteř – 15 let • Otřes mozku, poranění hlavy a ucha – 21 let • Natržený meniskus – 24 let • Zlomená noha, špatný typ vázání – 5 let • Zhmožděný levý ramenní kloub – 22 let • Zlomený prst ruky – 24 let • Naštípnutá kostrč – 12 let • Vykloubené rameno a lehký otřes mozku – 10 let • Zlomená klíční kost, srážka s lyžařkou – 6 let • Natažení kolenních vazů, nevypnutá lyže – 25 let • Utržený křížový vaz v koleni – 20 let Tab. 12: Vlastní zkušenost s úrazem na lyžích/snowboardu Zkušenost s úrazem

Počet

Procenta %

ANO

14

33,3%

NE

28

66,6%

Celkem

42

100%

Zdroj: Vlastní výzkum - 70 -

6.1.2 Vědomosti - organizační stránka zimního výcvikového kurzu

V této části dotazníku jsme se zaměřili na zjištění stavu právního povědomí a vědomostí respondentů, týkajících se organizační stránky zimního výcvikového kurzu.

Otázka č. 10 Povinnost dětí na zimním výcvikovém kurzu mít odborně seřízené vázání

Otázkou č.10 jsme zjišťovali znalosti respondentů ve věci povinnosti seřízeného vázání lyží na zimním výcvikovém kurzu. Tato otázka byla sestavena na základě metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, čl. 15 Lyžařský výcvik a na základě směrnice pro pořádání zimní školy v přírodě s výukou lyžování (dle zákona č.258/200 Sb. ve znění zákona č. 264/2006 Sb.) § 13.

Odpovědi A a C mají stejný základ, ovšem výše uvedené dokumenty uvádějí i možnost, že postačí čestné prohlášení zákonných zástupců nebo žáka o seřízení vázání. To ale pouze v případě žákovi plnoletosti. Správnou odpovědí je tedy C „Žáci musí mít seřízené vázání ze servisu včetně potvrzení, popřípadě čestné prohlášení zákonných zástupců nebo svým (v případě jeho plnoletosti) o seřízení vázání.“ Takto odpovědělo 27 respondentů (64,3%).

13 respondentů (30,9%) se domnívá, že „Žáci musí mít vždy seřízené vázání specializovaným servisem včetně potvrzení o seřízení vázání ze servisu.“ a 2 respondenti (4,8%) si myslí, že „Postačí čestné prohlášení žáka, že má vázání seřízené.“

- 71 -

Tab. 13: Seřízení vázání Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

13

30,9%

2

4,8%

27

63,3%

42

100%

Žáci musí mít vždy seřízené vázání A

specializovaným servisem včetně potvrzení o seřízení vázání

ze

servisu. B

Postačí čestné prohlášení žáka, že má vázání seřízené. Žáci musí mít seřízené vázání ze servisu popřípadě

C

včetně čestné

potvrzení, prohlášení

zákonných zástupců nebo svým (v případě jeho plnoletosti) o seřízení vázání.

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum - 72 -

Otázka č. 11 Prohlášení o zdravotní způsobilosti žáka před odjezdem na lyžařský výcvikový kurz.

Otázka č.11 řeší, zda li jsou zákonní zástupci nezletilého žáka, nebo samotný žák v případě své plnoletosti povinni poskytnout škole informace o zdravotním stavu žáka, zda li je žák ve zdravotním stavu umožňujícím absolvovat lyžařský výcvik. Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, čl. 15 Lyžařský výcvik a směrnice pro pořádání zimní školy v přírodě s výukou lyžování (dle zákona č.258/200 Sb. ve znění zákona č. 264/2006 Sb.) § 13 pouze doporučují, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik. Ovšem tyto výše uvedené dokumenty vycházejí ze zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění zákona 264/2006 sb., který uvádí: „§ 9 Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci (1) Mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci, b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření. (2) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1. (3) Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě nebo zotavovací akci posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným - 73 -

očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Vzor posudku upraví prováděcí právní předpis. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte. Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte a písemné prohlášení předá zákonný zástupce pořádající osobě, vysílající základní škole nebo mateřské škole pro účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f)“ (Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů [16]).

Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění zákona 264/2006 sb. školám tedy tuto povinnost nařizuje, tím pádem jsou zákonní zástupci nezletilého žáka, nebo žák samotný v případě svojí plnoletosti povinni poskytnout škole informace o svém zdravotním stavu v případě, že se žák chce lyžařského výcviku, nebo zotavovací akce zúčastnit.

Běžná praxe na českých školách je taková, že se toto potvrzení vyžaduje. Celkem 27 respondentů (64,3%) odpovědělo, že „Před odjezdem jsou zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci povinni předložili prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik.“ Odpověď, „Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik.“ odpovědělo 14 respondentů (33,3%). Odpověď C „Žák v žádném případě nemá povinnost předkládat škole informace o svém zdravotním stavu.“ Odpověděl pouze 1 z dotazovaných (2,4%).

- 74 -

Tab. 14: Prohlášení o zdravotní způsobilosti žáka Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili A

před odjezdem prohlášení o tom, že je žák

zdravý

a

ve

stavu

14

33,3%

27

64,3%

1

2,4%

42

100%

schopném

absolvovat lyžařský výcvik. Před odjezdem jsou zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci povinni B

předložili prohlášení o tom, že je žák zdravý

a

ve

stavu

schopném

absolvovat lyžařský výcvik. Žák v žádném případě nemá povinnost C

předkládat škole informace o svém zdravotním stavu. Celkem

- 75 -

Zdroj: Vlastní výzkum

- 76 -

Otázka č. 12 Pojištění žáka na lyžařském výcvikovém kurzu

Otázkou č. 12 jsme se zaměřili na problematiku úrazového pojištění žáků a pojištění za škodu vzniklou při výkonu povolání u žáků, kteří se účastní zimního výcvikového kurzu.

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, čl. 15 Lyžařský výcvik a směrnice pro pořádání zimní školy v přírodě s výukou lyžování (dle zákona č.258/200 Sb. ve znění zákona č. 264/2006 Sb.) § 13 uvádí, že „před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání)“ Takto odpovědělo 21 respondentů (50%), 13 respondentů se domnívá, že „žákům na lyžařském kurzu postačí běžné zdravotní pojištění které má již každý žák sjednáno u své zdravotní pojišťovny a nemusí si tak zřizovat žádné jiné “ a 8 dotazovaných (19%) si myslí, že „před odjezdem na kurz musí mít každý žák sjednanou pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání).“

K dnešnímu dni (18.3.2009) není v žádném právním dokumentu uvedena povinnost sjednat žákům účastnícím se zimního výcvikového kurzu pojistnou smlouvu s pojišťovnou.

- 77 -

Tab. 15: Pojištění žáka na lyžařském výcvikovém kurzu Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Žákům na lyžařském kurzu postačí běžné zdravotní pojištění které má již A

každý žák sjednáno u své zdravotní

13

30,9%

8

19%

21

50%

42

100%

pojišťovny a nemusí si tak zřizovat žádné jiné. Před odjezdem na kurz musí mít každý žák sjednanou pojistnou smlouvu s B

pojišťovnou.

(Jednorázové

připojištění

žáků,

úrazové

pojištění

z

odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání). Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat

pojistnou

smlouvu

s

pojišťovnou. (Jednorázové úrazové C

připojištění

žáků,

pojištění

z

odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání). Celkem

- 78 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 13 Ochranná přilba

Otázkou č.13 jsme zjišťovali vědomosti respondentů ohledně povinného používání ochranné přilby u žáků účastnících se zimního výcvikového kurzu.

Povinné používání lyžařské přilby v Evropě platí pouze v Itálii a to pro všechny děti do věku 14 let včetně. V České republice je používání ochranné lyžařské přilby dětem pouze doporučeno, avšak představitelé horské služby usilují o zavedení povinnosti používání ochranné přilby u dětí na sjezdových tratích i v České republice.

- 79 -

Na tuto otázku odpovědělo správně 28 respondentů (66,6%), 7 respondentů (16,7%) se domnívá, že žáci ve věku do 15 let, kteří se účastní lyžařského kurzu, jsou povinni v České republice používat přilbu. Stejný počet, 7 respondentů (16,7%) si myslí, že žáci ve věku do 18 let na lyžařském kurzu pořádaném na území ČR jsou povinni používat ochrannou přilbu.

Tab. 16: Ochranná přilba na ZVK Varianta

Odpovědi

Žákům A

na

lyžařském

Počet

Procenta %

kurzu

pořádaném na území ČR, bez ohledu na jejich věk, se doporučuje používat

28

66,6%

7

16,7%

7

16,7%

42

100%

ochrannou přilbu. Žáci ve věkové skupině do 15 let na B

lyžařském kurzu pořádaném na území ČR jsou povinni používat ochrannou přilbu. Žáci ve věkové skupině do 18 let na lyžařském kurzu pořádaném na území

C

ČR jsou povinni používat ochrannou přilbu. Celkem

- 80 -

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 14 Rozdělení žáků do družstev na zimním výcvikovém kurzu, podle jejich lyžařské výkonnosti.

Otázkou č. 14 jsme se zaměřili na to, zda li respondenti vědí, jak na zimním výcvikovém kurzu žáky rozdělit do družstev podle jejich výkonnosti. Správnou odpověď „Instruktor rozdělí žáky do družstev podle jejich výkonnosti a zdravotního stavu. Přitom po každém z žáků vyžaduje praktickou ukázku jeho lyžařských dovedností. Vyjímku tvoří úplní začátečníci, ti jsou automaticky zařazeni do skupiny základního výcviku“ odpovědělo 38 respondentů (90,4%).

4 respondenti (9,5%) se domnívají, že praktickou ukázku lyžařských dovedností instruktor vyžaduje po všech žácích účastnících se lyžařského výcviku. Toto by bylo krajně nebezpečné, protože tito lyžaři začátečníci nemají potřebné lyžařské dovednosti a zbytečně by se tak vystavovali nebezpečí úrazu.

- 81 -

Tab. 17: Rozdělení žáků do družstev Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Instruktor rozdělí žáky do družstev podle jejich výkonnosti a zdravotního stavu. A

Přitom po každém z žáků vyžaduje praktickou

ukázku

jeho

4

9,5%

0

0%

38

90,4%

42

100%

lyžařských

dovedností. B

Žáci se rozdělí do družstev sami, podle svého úsudku, jak jsou zdatní lyžaři. Instruktor rozdělí žáky do družstev podle jejich výkonnosti a zdravotního stavu.

Přitom

vyžaduje C

po

každém

praktickou

ukázku

z žáků jeho

lyžařských dovedností. Vyjímku tvoří úplní začátečníci, ti jsou automaticky zařazeni

do

skupiny

základního

výcviku. Celkem

- 82 -

Zdroj: Vlastní výzkum

- 83 -

Otázka č. 15 Počet žáků v družstvu na lyžařském výcvikovém kurzu věkové kategorie od 11 let

Prostřednictvím otázky č. 15 jsme zjišťovali, zda li respondenti vědí, jaký je maximální počet žáků v družstvu na lyžařském výcvikovém kurzu. Na tuto otázku odpověděla nadpoloviční většina dotazovaných špatně. 14 respondentů (33,3%) se domnívá, že lyžařské družstvo má nejvýše 10 členů a 11 respondentů si myslí, že lyžařské družstvo má nejvýše 12 členů. Správnou odpověď, „Lyžařské družstvo má nejvýše 15 členů“ odpovědělo 17 respondentů (42,5%)

Tab. 18: Počet žáků v družstvu na lyžařském výcvikovém kurzu věkové kategorie od 11 let Varianta

A B

Počet

Lyžařské družstvo má nejvýše 10 členů

14

33,3%

11

26,2%

17

40,5%

42

100%

Lyžařské družstvo má nejvýše 12 členů. Lyžařské družstvo má nejvýše 15

C

Procenta

Odpovědi

členů. Celkem

- 84 -

%

Zdroj: Vlastní výzkum

Otázka č. 16 Zařazení odpočinkového dne / půldne do programu lyžařského výcviku.

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, čl. 15 Lyžařský výcvik a směrnice pro pořádání zimní školy v přírodě s výukou lyžování (dle zákona č.258/200 Sb. ve znění zákona č. 264/2006 Sb.) § 13 uvádí, že „Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku.“ Takto odpovědělo 25 respondentů (59,5%), 16 respondentů (38,1%) se domnívá, že třetí den lyžařského kurzu se doporučuje zařadit celý odpočinkový den s aktivním programem bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. Pouze 1 respondent (2,38%) si myslí, že odpočinkový půlden se doporučuje zařadit až čtvrtý den lyžařského kurzu.

- 85 -

Tab. 19: Zařazení odpočinkového dne / půldne do programu lyžařského výcviku. Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního A

zařadit

odpočinkový

půlden

s

25

59,5%

16

38,1%

1

2,4%

42

100%

aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje B

z

hlediska

zdravotního

zařadit odpočinkový den s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. Zpravidla čtvrtý den lyžařského kurzu se doporučuje

C

z

hlediska

zdravotního

zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. Celkem

- 86 -

Zdroj: Vlastní výzkum

- 87 -

Otázka č. 17 Povinnost zajištění zdravotníka na lyžařském výcvikovém kurzu.

V otázce č. 17 jsme se respondentů ptali, zda li má škola, nebo školské zařízení povinnost na lyžařském výcvikovém kurzu stanovit zdravotníka.

Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, čl. 15 Lyžařský výcvik a směrnice pro pořádání zimní školy v přírodě s výukou lyžování (dle zákona č.258/200 Sb. ve znění zákona č. 264/2006 Sb.) § 13 uvádí, že „Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní předpis.“

Zmiňovaným právním předpisem je zákon 258/2000 sb. o ochraně veřejného zdraví, který uvádí „Základní nebo mateřská škola, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoba jsou povinny zajistit základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a kontrolu dodržování zásad osobní hygieny fyzickými osobami uvedenými v § 10 odst. 3 způsobilou fyzickou osobou (zdravotníkem)“

Z tohoto zákona tedy vyplývá, že ustanovit zdravotníka s potřebnými předpoklady, znalostmi i kvalifikací, je třeba na jakémkoliv lyžařském kurzu či zotavovací akci. Takto odpovědělo 27 respondentů (64,3%), 8 respondentů (19%) se domnívá, že ustanovit zdravotníka je zapotřebí v případě, účastní li se kurzu více než 30 žáků do 15 let a 7 respondentů si myslí, že ustanovit zdravotníka je zapotřebí v případě, že se kurzu účastní více než 20 dětí ve věku do 15 let.

- 88 -

Tab. 20: Povinnost zajištění zdravotníka na lyžařském výcvikovém kurzu. Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Účastní-li se kurzu více než 20 žáků do A

15

let,

je

zapotřebí

ustanovit

7

16,7%

8

19 %

27

64,3%

42

100%

zdravotníka. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do B

15

let,

je

zapotřebí

ustanovit

zdravotníka. Ustanovit zdravotníka s potřebnými C

předpoklady, znalostmi i kvalifikací, je třeba na jakémkoliv lyžařském kurzu. Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum

- 89 -

6.1.3 Vědomosti - prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích

V této části dotazníku jsme zjišťovali úroveň vědomostí respondentů, které se týkají bezpečného pohybu a prevence úrazů dětí na sjezdových tratích. Znalost této problematiky je základním předpokladem k vedení zimního výcvikového kurzu.

Otázka č. 18 Předjíždění na sjezdovce

Otázkou č. 18 jsme se respondentů ptali, jakým způsobem smí lyžař na sjezdové trati předjíždět.

Podle pravidel pro pohyb osob na sjezdových a běžeckých tratích [8] které vydala mezinárodní lyžařská federace FIS a podle České státní normy ČSN 01 8027, Značení a zabezpečení v zimním středisku [14] která tyto pravidla obsahuje, platí, že „předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři, či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru“ [8,14].

Správnou odpovědí je možnost C, „Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět zprava i zleva a to s bezpečným odstupem“. Takto odpovědělo 38 respondentů (90,4%). 4 respondenti (9,5%) se domnívají, že se na sjezdových tratích smí předjíždět pouze zprava.

- 90 -

Tab. 21: Předjíždění na sjezdovce Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět A

pouze

zprava

a

to

s bezpečným

4

9,5%

0

0%

38

90,4%

42

100%

odstupem. Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět B

pouze

zleva

a

to

s bezpečným

odstupem. Podle C

pravidel

předjíždět

zprava

FIS i

lyžař zleva

smí a

to

s bezpečným odstupem. Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum

- 91 -

Otázka č. 19 Znáte 10 pravidel FIS o bezpečném chování na sjezdovkách?

Otázkou č. 19 jsme zjišťovali, jestli respondenti znají pravidla pro pohyb osob na sjezdových a běžeckých tratích [10]. V případě odpovědi „ANO znám“ měli pro ověření této skutečnosti za úkol napsat alespoň 3 z těchto pravidel.

Nadpoloviční většina, 26 respondentů (61,9%) uvedlo, že tyto pravidla neznají. 16 respondentů (38,1 %) tyto pravidla zná.

Tab. 22: 10 pravidel FIS Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

A

NE neznám

26

61,9%

B

ANO znám

16

38,1%

42

100%

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum

- 92 -

Nejčastěji uváděnými pravidly byly:

Pravidlo 9) Chování při úrazech Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc. (uvedeno 9x)

Pravidlo 6) Zastavení Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně nezdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji. (uvedeno 7x)

Pravidlo 1) Ohled na ostatní lyžaře Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného.( uvedeno 6x)

Pravidlo 4) Předjíždění Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři, či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru. (uvedeno 6x)

Pravidlo 5) Vjíždění a rozjíždění Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet se musí pohledem nahoru a dolů přesvědčit, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.( uvedeno 6x)

Pravidlo 2) Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy Každý lyžař, nebo snowboardista musí jezdit na dohled. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu. (uvedeno 5x)

Pravidlo 8) Respektování značek Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci. (uvedeno 5x) - 93 -

Pravidlo 7) Stoupání a sestup Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. (uvedeno 2x)

Pravidlo 10) Povinnost prokázání se Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, ať odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje. (uvedeno 1x)

Otázka č. 20 Pokud je to zapotřebí, v jakých místech by měli lyžařské družstvo, nebo jednotlivci na sjezdovce zastavovat?

Pravidla pro pohyb osob na sjezdových a běžeckých tratích [10], které vydala mezinárodní lyžařská federace FIS, uvádí, že zastavit lyžař smí na jakémkoliv okraji sjezdové tratě, ale pod podmínkou, že tak učiní pouze na dobře viditelných a bezpečných místech.

Na tuto otázku odpovědělo 39 respondentů (92,82%) správně, a to, že „Je jedno, na kterém okraji sjezdovky lyžařské družstvo i jednotlivci zastaví. Podmínkou ale je, aby tak bylo učiněno pouze na dobře viditelných a bezpečných okrajích sjezdovky“. 3 respondenti (7,1%) se domnívají, že lyžaři by měli zastavovat jen na pravém okraji sjezdové tratě.

- 94 -

Tab. 23: Vhodné místo pro zastavení družstva / jednotlivců na sjezdové trati. Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Je jedno, na kterém místě na sjezdovce A

děti zastaví, podmínkou je, aby byly už

0

0%

3

7,1%

39

92,8%

42

100%

z dálky vidět. Lyžařské družstvo i jednotlivci by měli B

vždy zastavovat jen na pravém okraji sjezdovky,

a

to

pouze

na

dobře

viditelných místech. Je jedno, na kterém okraji sjezdovky lyžařské družstvo i jednotlivci zastaví. C

Podmínkou ale je, aby tak bylo učiněno pouze na dobře viditelných a bezpečných okrajích sjezdovky. Celkem

- 95 -

Zdroj: Vlastní výzkum

- 96 -

Otázka č. 21 Jak by děti na sjezdovkách měly zastavovat a připojovat se k vyčkávajícímu družstvu?

Na tuto otázku odpovědělo všech 42 respondentů (100%) shodně možností C „Lyžař postupně zpomaluje, tak aby byl schopen zastavit těsně pod družstvem, zastaví-li pod družstvem příliš nízko, vystoupá k poslednímu žákovi družstva.“

Tab. 24: Zastavení a způsob připojení k vyčkávajícímu družstvu. Varianta

Odpovědi

Počet

Procenta %

Lyžař postupně zpomaluje, tak aby byl schopen zastavit těsně nad prvním A

žákem v družstvu, zastaví-li vysoko nad družstvem,

sesouváním

se

0

0%

0

0%

42

100%

42

100%

k němu

připojí. Lyžař zastaví uprostřed sjezdovky před B

družstvem a opatrně se v kterémkoliv volném místě připojí mezi své spolužáky do družstva. Lyžař postupně zpomaluje, tak aby byl

C

schopen

zastavit

těsně

pod

družstvem, zastaví-li pod družstvem příliš nízko, vystoupá k poslednímu žákovi družstva. Celkem

- 97 -

Zdroj: Vlastní výzkum

- 98 -

6.1.3 Návrhy řešení pro snížení počtu úrazů dětí na sjezdových tratích

V poslední části dotazníku jsme dali respondentům možnost, aby napsali svůj názor na bezpečnost sjezdových tratí v České republice a aby se formou otevřené odpovědi vyjádřili, jakým způsobem, nebo jaká opatření by zavedli na lyžařském kurzu pro snížení rizika vniku úrazů u dětí.

Otázka č. 22 Jaké opatření, by jste, jako instruktor(ka) na lyžařském výcvikovém kurzu, učinil(a) pro snížení rizika vzniku úrazů dětí (účastníků lyžařského kurzu)?

Respondenti nejčastěji uvedli (54,7%), že by u dětí požadovali povinné používání ochranné přilby. 9 respondentů (21,4%) by před zahájením výcviku žáky poučili o bezpečném pohybu a chování na sjezdových tratích. Jako další zajímavé opatření respondenti navrhovali používání reflexní vesty, nebo barevné oblečení, takové, aby byly děti na sjezdové trati vidět. 14,3% dotazovaných uvedlo, že by snížili maximální počet žáků připadajících na jednoho instruktora. Další návrhy a opatření jsou uvedeny v tabulce Tab.22.

Tab. 25: Návrhy opatření pro snížení úrazovosti na zimním výcvikovém kurzu Opatření

Četnost

Procenta %

Povinné používání lyžařské přilby

23

54,7%

Poučení o bezpečném pohybu na sjezdové trati

9

21,4%

8

19,1%

7

16,7%

Snížit počet žáků na jednoho instruktora

6

14,3%

Rozcvičení před zahájením výcviku

6

14,3%

Používat jiné chrániče (chrániče kolen, zápěstí, chrániče páteře atd.) Dodržování odpočinku – zpravidla 3 den výcviku zařadit odpočinkový půlden.

- 99 -

Používání reflexní vesty

6

14,3%

Potvrzení o seřízení vázání

5

11,9%

4

9,5%

3

7,1%

3

7,1%

2

4,8%

42

100%

Výběr vhodného terénu – takové sjezdovky, které budou schopni sjet všichni účastníci kurzu. Jezdit do větších lyžařských center s větším výběrem sjezdových tratí. Zakázat požívání alkoholických nápojů Vyžadovat potvrzení o zdravotní způsobilosti žáků. Nenechat jezdit žáky samotné (minimálně po třech) Celkem respondentů

Otázka č. 23 Myslíte si, že jsou sjezdovky v ČR pro děti dostatečně bezpečné?

Otázkou č.23 jsme u respondentů zjišťovali jejich názor týkající se bezpečnosti sjezdových tratí v České republice. V případě odpovědi že sjezdové tratě v České republice nejsou pro děti bezpečné, měli respondenti prostor pro otevřenou odpověď, kam mohli napsat své doporučení, co by na sjezdových tratích změnili.

50% dotazovaných si myslí, že jsou sjezdové tratě v České republice pro děti bezpečné. Stejně tak druhá polovina dotazovaných (50%) je přesvědčena o tom, že sjezdové tratě v České republice bezpečné nejsou a uvedli, že je zapotřebí změnit následující:

Přidat na sjezdové tratě více ochranných sítí a výstražných značek do nebezpečných úseků, často chybí bezpečnostní matrace kolem sloupů, sněžných děl, stromů atd. Sjezdové tratě jsou v mnoha případech špatně upravené a přeplněné. V dotazníku zazněla myšlenka, že by nebylo špatné prodávat jenom určitý počet skipasů, pouze tolik, kolik lidí je trať schopna

- 100 -

pojmout. Další návrh byl úplně zakázat požívání alkoholu a pohyb osob pod vlivem alkoholu na sjezdových tratích. Zazněla i myšlenka na zavedení „hlídačů“ na sjezdových tratích – osob, které by dohlížely na bezpečnost provozu na sjezdové trati. Zajímavá myšlenka, kterou zmínil jeden z dotazovaných, se týkala zavedení sjezdových tratí určených pouze pro děti. Většina dotazovaných schvaluje povinné zavedení lyžařské přilby pro děti, stejně tak, jak je tomu v Itálii.

Tab. 26: Bezpečnost sjezdových tratí v ČR Varianta

A B

Odpovědi

ANO myslím, že sjezdovky v ČR jsou bezpečné. NE Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum

- 101 -

Počet

Procenta %

21

50%

21

50%

42

100%

6.2 Diskuze Pomocí výzkumu se nám podařilo zjistit četnost jednotlivých lyžařských disciplín u studentů Fakulty sportovních studií Masarykovi univerzity v Brně 2. ročníku navazujícího magisterského studia studijních programů tělesná výchova a sport a oborů učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (UTV – jednooborové) a Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (TV45 – dvouoborové) a zjistit kvalitu vědomostí v oblastech týkajících se organizační stránky vedení zimního výcvikového kurzu (viz tab. 24) a prevence úrazů dětí při sjezdovém lyžování a snowboardingu (viz tab. 25). V níže uvedených tabulkách uvádíme úspěšnost odpovědí respondentů v jednotlivých otázkách dotazníku.

V první skupině otázek (1 – 9) týkajících se charakteristiky zkoumaného souboru, jsme dospěli ke zjištění, že 97,6% dotazovaných provozuje sjezdové lyžování, běžecké lyžování, nebo snowboarding. Z toho jsme usoudili, že většina respondentů má zkušenosti týkající se pohybu na sjezdových tratích.

Ve

skupině

otázek

týkajících

se

organizační

stránky

zimního

výcvikového kurzu (otázky 10 – 17) respondenti nejčastěji chybovali v otázce č. 15, kterou jsme se ptali na maximální možný počet dětí v lyžařském družstvu. Tuto otázku zodpovědělo správně pouze 40,5% dotazovaných.

Celková úspěšnost této části dotazníku byla 62,4% (viz tab.27). Na základě získaných výsledků je potvrzena hypotéza H1, že respondenti mají základní právní povědomí k organizaci zimního výcvikového kurzu.

- 102 -

Tab. 27: Procentuelní úspěšnost respondentů v souboru otázek týkajících se organizační stránky zimního výcvikového kurzu. Otázky - organizační stránka zimního výcvikového kurzu

Procenta %

Otázka č. 10 Povinnost dětí na zimním výcvikovém kurzu mít odborně seřízené vázání

63,3%

Otázka č. 11 Prohlášení o zdravotní způsobilosti žáka před odjezdem na lyžařský výcvikový kurz.

64,3%

Otázka č. 12 Pojištění žáka na lyžařském výcvikovém 50%

kurzu Otázka č. 13 Ochranná přilba

66,6%

Otázka č. 14 Rozdělení žáků do družstev na zimním výcvikovém kurzu, podle jejich lyžařské výkonnosti.

90,4%

Otázka č. 15 Počet žáků v družstvu na lyžařském výcvikovém kurzu věkové kategorie od 11 let

40,5%

Otázka č. 16 Zařazení odpočinkového dne / půldne do programu lyžařského výcviku.

59,5%

Otázka č. 17 Povinnost zajištění zdravotníka na lyžařském výcvikovém kurzu. Celková úspěšnost

64,3% 62,4%

Ve třetí části dotazníku, v souboru otázek 18 – 21 týkajících se problematiky prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích se ukázalo, že respondenti neznají celosvětově uznávaná pravidla o bezpečném provozu a chování na sjezdových tratích [8] (otázka č. 19). Na tuto otázku odpovědělo správně pouze 38,1% dotazovaných.

Zbývající otázky této části dotazníku, nedělaly v drtivé většině, respondentům problém. Úspěšnost odpovědí na soubor otázek 18 – 21 byla 80,3% (viz tab. 28).

- 103 -

Tab. 28: Procentuelní úspěšnost respondentů v souboru otázek týkajících se prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích. Otázky - prevence úrazů a bezpečného pohybu dětí na sjezdových tratích Otázka č. 18 Předjíždění na sjezdovce

Procenta % 90,4%

Otázka č. 19 Znáte 10 pravidel FIS o bezpečném chování na

38,1%

sjezdovkách? Otázka č. 20 Pokud je to zapotřebí, v jakých místech by měli lyžařské družstvo, nebo jednotlivci na sjezdovce zastavovat?

92,8%

Otázka č. 21 Jak by děti na sjezdovkách měly zastavovat a připojovat se k vyčkávajícímu družstvu?

Celková úspěšnost

100% 80,3%

Dalším poznatkem, kterého jsme prostřednictvím dotazníku dosáhli je skutečnost, že 52,4% dotazovaných se věnuje, nebo mělo příležitost zúčastnit se vedení lyžařského kurzu dětí. Na základě jejich praktických zkušeností zaznělo v otázkách 22 a 23 několik zajímavých postřehů a doporučení.

V otázce č. 23, ve které jsme se respondentů ptali na bezpečnostní situaci na sjezdových tratích, jsme zjistili, že 50% dotazovaných si myslí, že sjezdové tratě v České republice nejsou pro děti bezpečné. Ve vztahu k tomuto zjištění nelze potvrdit hypotézu H2, ve které předpokládáme, že respondenti, na základě vlastních lyžařských zkušeností nejsou spokojeni s bezpečnostní situací na sjezdových tratích v ČR.

Protože hypotéza H2 není potvrzena, zjištění týkající se bezpečnostní stránky na sjezdových tratích v České republice není upokojivé. Výsledek byl velice těsný a v odpovědích na otázku 23 zazněla spousta návrhů a doporučení, co je na sjezdových tratích špatně a co by bylo potřeba změnit (viz Otázka č. 23).

Jako nejdůležitější a zároveň reálné kroky vedoucí ke zvýšení bezpečnosti a snížení úrazovosti na sjezdových tratích bych na prvním místě doporučoval úpravu právních předpisů a zavedení povinného používání - 104 -

lyžařské ochranné přilby při sjezdovém lyžování a snowboardingu, alespoň pro osoby mladší 18 let. Dále pravidelné kontroly a přísné postihování za jízdu na sjezdové trati pod vlivem alkoholu, zlepšení bezpečnostní stránky provozu sjezdových tratí jako např. instalace bezpečnostních sítí do nebezpečných úseků tratě, obalové matrace na všechny překážky zasahující do sjezdové tratě a zavedení nezávislých bezpečnostních kontrol, které by lyžařská střediska v České republice monitorovali.

Podle mého názoru mají studenti Fakulty sportovních studií Masarykovi univerzity v Brně 2. ročníku navazujícího magisterského studia studijních programů tělesná výchova a sport a oborů učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (UTV – jednooborové) a Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (TV45 – dvouoborové) až na malé vyjímky bohaté zkušenosti s lyžováním a pohybem na sjezdových tratích v České republice, dostatečné základní znalosti a právní povědomí týkající se vedení a organizace zimního výcvikového kurzu a mohou jít příkladem dětem a jakožto instruktoři na zimním výcvikovém kurzu v oblasti bezpečnosti a prevence úrazů, zejména ve věci používání ochranné lyžařské přilby.

Jsem přesvědčen, že k získání těchto odborných vědomostí a zkušeností velkou mírou přispělo absolvování předmětů FSpS:O004 Lyžování I, FSpS:np018 Lyžování II, FSpS:np019z Zkouška z lyžování, FSpS:p124 První pomoc a FSpS:np001p První pomoc ve školských zařízeních. Tyto předměty

respondenti

absolvovali

navazujícího magisterského studia.

- 105 -

v průběhu

svého

bakalářského

a

Závěr Tuto diplomovou práci jsme rozdělili do dvou částí, na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části práce jsme se věnovali stavu dosavadních poznatků v oblasti dětské úrazovosti při pohybových aktivitách. Zde jsme se detailně zaměřili na problematiku úrazů dětí při sjezdovém lyžování, snowboardingu a na nebezpečí, která dětem hrozí při účasti na lyžařském výcvikovém kurzu. S ohledem na rozsah práce, jsme jednotlivé kapitoly nemohli rozvést podrobněji, ale udělali jsme vše pro to, aby byly informace srozumitelně zpracovány do ucelených celků.

V praktické části diplomové práce jsme prostřednictvím výzkumu (dotazníkové metody) zjišťovali u respondentů* úroveň vědomostí týkajících se vedení lyžařských výcvikových kurzů v České republice a prevence úrazů dětí při sjezdovém lyžování a snowboardingu.

Získaná data jsme zpracovali do tabulek a do grafů, přidali diskusi a mohli tak zhodnotit výsledky výzkumu ve vztahu ke stanoveným hypotézám.

*

studenti 2. ročníku navazujícího magisterského studia Fakulty sportovních studií Masarykovi university v Brně

studijního programu Tělesná výchova a sport a oborů Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy (UTV – jednooborové)

a

Učitelství

tělesné

výchovy

pro

- 106 -

základní

a

střední

školy

(TV45

–

dvouoborové).

Seznam použité literatury [1] ČELKO, A, M. Dětské úrazy a popáleniny, nemocniční studie případů dětských pacientů hospitalizovaných s popáleninovým úrazem. Praha: Nakladatelství Galén, 2002, 72 s. ISBN 80-7262-189-0

[2] FRIŠOVÁ, L., COUFALOVÁ, L., SOUKUPOVÁ, K., BLAŽEK, J., Úrazy dětí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 36 s., ISBN 80-86991-725

[3] HAVEL, J., a kol., Lyžařské kursy. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1984, 1, vydání, 80 s., 55-948-84

[4] HAVEL, J., a kol., Lyžování. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005, 1, vydání, 102 s., ISBN 80-7157-812-6

[5] JANEC, M. Úrazy dětí. Bratislava: Ústav zdravotnej výchovy, 1972, 1. Vydání, 24 s.

[6] KUBOVÁ, L. Problematika prevence úrazů dětí a mládeže z pohledu sociální pedagogiky (bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, 97 s.

[7] KUTÁČ, P., NAVRÁTÍKOVÁ, T., Lyžařský kurz od A do Z, Učební texty pro lyžařské instruktory. Olomouc: HANEX, 2003, ISBN 80-85783-60-6

[8] NOSEK, M., VALTER, L., LOUKA, O., Instruktor školního lyžování. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2005, 74 s., ISBN 80-7044-705-2

[9] PŘÍBRAMSKÝ, M., Lyžování. Praha: Grada publishing, 1999, 124 s., ISBN 80-7169-786-9

- 107 -

[10] SCHMID, L., KRTIČKA, F., První pomoc při sportovních úrazech. Praha: Olympia, 1979, 183 s. 27-036-79

[11] VALJENT, Z, a kol., Zimní výcvikový kurz. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2008, 83 s. ISBN 978-80-01-03921-2

[12] Aktuality v prevenci úrazů. Praha: CEPDÚ, UK 2. LF, ve spolupráci s pracovní skupinou České Pediatrické společnosti JEP – prevence dětských úrazů, 4/2002, 8 s., ISSN: 1213-2179

[13] Aktuality v prevenci úrazů. Praha: CÚP, UK 2. LF a FN Motol ve spolupráci s pracovní skupinou České Pediatrické společnosti JEP – prevence dětských úrazů, 4/2004, 8 s., ISSN: 1213-2179 [14] ČSN 01 8027, Značení a zabezpečení v zimním středisku. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2009, 24 s.

[15] Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2005, 15 s. [16] Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zákona: 254/2001 Sb., 274/2001 Sb., 86/2002 Sb., 13/2002 Sb., 120/2002 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb.

[17] Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění zákona č. 60/2001 Sb.. zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb.,zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb. a zákona č. 411/2005 Sb. (zákon o silničním provozu s účinností od 1.července 2006). Výňatek ve vztahu k problematice dopravní výchovy dětí v rozsahu chodce a některých ustanovení pro cyklisty., 2006, 13 s.

- 108 -

Internetové zdroje [18] 10 pravidel chování na sjezdovce, URL: < http://www.czech-ski.cz/userfiles/zakladnilyzovani/file/pravidlafis.pdf> [cit. 2009-4-18].

[19] Aktuality v úrazové prevenci I/2001, URL: [cit. 2009-4-18].

[20] Aktuality v úrazové prevenci II/2001, URL: [cit. 2009-4-18]. [21] Česká škola lyžování URL: [cit. 2009-4-18].

[22] Chci žít.cz, Popáleniny URL: [cit. 2009-4-18]. [23] Chrániče páteře pro snowboard a lyžování, URL: [cit. 2009-4-18]. [24] KAŠPAROVSKÝ, L., FRANCŮ, M., ZUCHOVÁ, B., TURIN, R., Popáleniny v Jihomoravském kraji z pohledu ZZS a popáleninového centra. URL:


25-20-41-36-Popaleniny_3.pdf> [cit. 2009-4-18].

[25] Národní akční plán prevence úrazů URL: [cit. 2009-4-18].

[26] Popáleninové úrazy dětí URL: < http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xbcr/zc/PED2006_02_10.pdf> [cit. 20094-18]. - 109 -

[27] Prevence dětských úrazů, priorita českého zdravotnictví URL:



[cit. 2009-4-18]. [28] Prevence úrazů, Praha: Český červený kříž, oblastní spolek ČČK Praha 1, 2008, 3 s. URL: [cit. 2009-4-18].

[29] Prohlášení zákonných zástupců dítěte URL: [cit. 2009-4-18]. [30] První pomoc ve školských zařízeních URL: [cit. 2009-4-18].

- 110 -

Seznam příloh Příloha 1 (Úmrtnost dětí (0-14let) v EU v důsledku úrazů [26]) Příloha 2 (Úrazy ošetřené v nemocnicích a u praktických lékařů podle místa úrazu [27]) Příloha 3 (Příčiny úmrtí dětí následkem úrazu v EU za rok 2005 [26]) Příloha 4 (Rozdělení popáleninových úrazů v ČR dle věku [30]) Příloha 5 (Procentuální rozložení popálenin tělesného povrchu [21]) Příloha 6 (Dopravní úrazové situace – děti chodci [19]) Příloha 7 (Dopravní úrazy dětí ve vybraných státech [26]) Příloha 8 (Značení obtížnosti sjezdových tratí [18]) Příloha 9 (Přehled výstražných piktogramů [18]) Příloha 10 (Přehled příkazových piktogramů I [18]) Příloha 10 (Přehled příkazových piktogramů II [18]) Příloha 11 (Přehled příkazových piktogramů [18]) Příloha 12 (Přehled informačních piktogramů [18]) Příloha 13 (Evropská stupnice lavinového nebezpečí [18]) Příloha 14 (Instalace bezpečnostních prvků na sjezdových tratích [18]) Příloha 15 (Ukázka výstražné tabule „Uzavřeno“, rozměr: 700 500 mm [18]) Příloha 16 (Prohlášení zákonných zástupců dítěte [22]) Příloha 17 (Dotazník)

- 111 -

Přílohy Příloha 1 (Úmrtnost dětí (0-14let) v EU v důsledku úrazů [26])

Příloha 2 (Úrazy ošetřené v nemocnicích a u praktických lékařů podle místa úrazu [27])

Příloha 3 (Příčiny úmrtí dětí následkem úrazu v EU za rok 2005 [26])

Vnější příčiny úmrtí dětí, rok 2005

Ostatní vnější příčiny 32% Dopravní nehody 43%

Pády 4% Napadení (útok) 1% Tonutí 10%

El.proud,oheň 4%

Úmyslné sebepoškození 6%

Příloha 4 (Rozdělení popáleninových úrazů v ČR dle věku [30])

Příloha 5 (Procentuální rozložení popálenin tělesného povrchu [21])

Příloha 6 (Dopravní úrazové situace – děti chodci [19])

Náhlé vstoupení do vozovky mezi zaparkovanými vozidly

Náhlé vstoupení do vozovky před (nebo za vozidlem stojícím v zastávce

Náhlé vstoupení do vozovky mezi vzrostlou vegetací

Řidič zeleného vozidla zastaví a dává přednost chodci. Řidič žlutého vozidla jedoucí ve vedlejším jízdním pruhu nedodrží pravidla silničního provozu, nezastaví, a dojde ke střetu.

Příloha 7 (Dopravní úrazy dětí ve vybraných státech [26]) Míra usmrcených dětí ve věku 0 – 14 let na 100 000 dětí v důsledku dopravní nehody v některých státech v roce 2004

Příloha 8 (Značení obtížnosti sjezdových tratí [18])

Označení lehké trati

Označení středně těžké trati

Označení těžké trati

Příloha 9 (Přehled výstražných piktogramů [18])

Příloha 10 (Přehled příkazových piktogramů I [18])

Příloha 10 (Přehled příkazových piktogramů II [18])

Příloha 11 (Přehled příkazových piktogramů [18])

Příloha 12 (Přehled informačních piktogramů [18])

Příloha 13 (Evropská stupnice lavinového nebezpečí [18])

Příloha 14 (Instalace bezpečnostních prvků na sjezdových tratích [18]) Zajištění bezpečnosti provozu bezpečnostními matracemi

Zajištění bezpečnosti provozu A-FIS sítěmi

Příloha 15 (Ukázka výstražné tabule „Uzavřeno“, rozměr: 700 500 mm [18])

Příloha 16 (Prohlášení zákonných zástupců dítěte [22])

Příloha 17 (Dotazník)

Dotazník na zjištění úrovně vědomostí pro vedení lyžařských výcvikových kurzů, zotavovacích akcí a prevence úrazů na těchto akcích, zaměřený na studenty 2. ročníku navazujícího magisterského studia FSpS MU Tento dotazník byl vypracován na základě Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, dále § 11 zákona č. 258/2000 Sb., § 8 odst. 2 vyhlášky č. 106/2001 Sb. a Pravidel FIS pro chování lyžařů a snowboardistů na lyžařských tratích

1.

Věk:

2.

Pohlaví: M

3.

Kterou z lyžařských disciplín provozujete?:

Sjezdové lyže

/

Ž

Běžky

/ Snowboard

/

Jiné (napiš)

/ Nelyžuji

4.

Kolikrát do roka lyžujete?:

5.

Máte zkušenost s vedením lyžařského výcvikového kurzu? (Mimo výuky fsps):

ANO

NE

Jakou:

6.

Jste držitel(ka) licence instruktor lyžování / snowboardingu?: ANO

7.

Používáte při lyžování ochrannou přilbu?: ANO

NE

NE

Pokud NE, proč?

8.

Používáte při lyžování jiné chrániče?: ANO

NE

Jaké:

9.

Máte vlastní zkušenost s úrazem na lyžích/snowboardu?:

ANO

Pokud ANO, o jaký úraz se jednalo a kolik Vám bylo let když se přihodil?

NE

i: Zatrhněte správnou odpověď 1. Povinnost dětí na zimním výcvikovém kurzu mít odborně seřízené vázání: a) Žáci musí mít vždy seřízené vázání specializovaným servisem včetně potvrzení o seřízení vázání ze servisu. b) Postačí čestné prohlášení žáka, že má vázání seřízené. c) Žáci musí mít seřízené vázání ze servisu včetně potvrzení, popřípadě čestné prohlášení zákonných zástupců nebo svým (v případě jeho plnoletosti) o seřízení vázání. 2. Prohlášení o zdravotní způsobilosti žáka před odjezdem na lyžařský výcvikový kurz: a) Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik. b) před odjezdem jsou zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci povinni předložili prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik. c) Žák v žádném případě nemá povinnost předkládat škole informace o svém zdravotním stavu. 3. Pojištění žáka na lyžařském výcvikovém kurzu: a) Žákům na lyžařském kurzu postačí běžné zdravotní pojištění které má již každý žák sjednáno u své zdravotní pojišťovny a nemusí si tak zřizovat žádné jiné. b) Před odjezdem na kurz musí mít každý žák sjednanou pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání). c) Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání). 4. Ochranná přilba: a) Žákům na lyžařském kurzu pořádaném na území ČR, bez ohledu na jejich věk, se doporučuje používat ochrannou přilbu. b) Žáci ve věkové skupině do 15 let na lyžařském kurzu pořádaném na území ČR jsou povinni používat ochrannou přilbu. c) Žáci ve věkové skupině do 18 let na lyžařském kurzu pořádaném na území ČR jsou povinni používat ochrannou přilbu. 5. Rozdělení žáků do družstev na lyžařském výcvikovém kurzu, podle jejich lyžařské výkonnosti: a) Instruktor rozdělí žáky do družstev podle jejich výkonnosti a zdravotního stavu. Přitom po každém z žáků vyžaduje praktickou ukázku jeho lyžařských dovedností. b) Žáci se rozdělí do družstev sami, podle svého úsudku, jak jsou zdatní lyžaři. c) Instruktor rozdělí žáky do družstev podle jejich výkonnosti a zdravotního stavu. Přitom po každém z žáků vyžaduje praktickou ukázku jeho lyžařských dovedností. Vyjímku tvoří úplní začátečníci, ti jsou automaticky zařazeni do skupiny základního výcviku.

6. Počet žáků v družstvu na lyžařském výcvikovém kurzu věkové kategorie od 11 let: a) Lyžařské družstvo má nejvýše 10 členů. b) Lyžařské družstvo má nejvýše 12 členů. c) Lyžařské družstvo má nejvýše 15 členů. 7. Zařazení odpočinkového dne/půldne do programu lyžařského výcviku: a) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. b) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový den s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. c) Zpravidla čtvrtý den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. 8. Povinnost zajištění zdravotníka na lyžařském výcvikovém kurzu: a) Účastní-li se kurzu více než 20 žáků do 15 let, je zapotřebí ustanovit zdravotníka. b) Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je zapotřebí ustanovit zdravotníka. c) Ustanovit zdravotníka s potřebnými předpoklady, znalostmi i kvalifikací, je třeba na jakémkoliv lyžařském kurzu. 9. Předjíždění na sjezdovce a) Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět pouze zprava a to s bezpečným odstupem. b) Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět pouze zleva a to s bezpečným odstupem. c) Podle pravidel FIS lyžař smí předjíždět zprava i zleva a to s bezpečným odstupem. 10. Znáte 10 pravidel FIS o bezpečném chování na sjezdovkách? a) NE neznám a) ANO znám (jestliže ano, napište alespoň 3 pravidla)

1) 2) 3)

11. Pokud je to zapotřebí, v jakých místech by měli lyžařské družstvo, nebo jednotlivci na sjezdovce zastavovat? a) Je jedno, na kterém místě na sjezdovce děti zastaví, podmínkou je, aby byly už z dálky vidět. b) Lyžařské družstvo i jednotlivci by měli vždy zastavovat jen na pravém okraji sjezdovky, a to pouze na dobře viditelných místech. c) Je jedno, na kterém okraji sjezdovky lyžařské družstvo i jednotlivci zastaví. Podmínkou ale je, aby tak bylo učiněno pouze na dobře viditelných a bezpečných okrajích sjezdovky.

12. Jak by děti na sjezdovce měli zastavovat a připojovat se k vyčkávajícímu družstvu? a) Lyžař postupně zpomaluje, tak aby byl schopen zastavit těsně nad prvním žákem v družstvu, zastaví-li vysoko nad družstvem, sesouváním se k němu připojí. b) Lyžař zastaví uprostřed sjezdovky před družstvem a opatrně se v kterémkoliv volném místě připojí mezi své spolužáky do družstva. c) Lyžař postupně zpomaluje, tak aby byl schopen zastavit těsně pod družstvem, zastaví-li pod družstvem příliš nízko, vystoupá k poslednímu žákovi družstva. 13. Jaké opatření, by jste jako instruktor(ka) na lyžařském výcvikovém kurzu, učinil(a) pro snížení rizika vzniku úrazů dětí (účastníků lyžařského kurzu)?

14. Myslíte si, že jsou sjezdovky v ČR pro děti dostatečně bezpečné: ANO, Myslím že sjezdovky v ČR jsou bezpečné NE (Napište co by jste na sjezdovkách změnil(a))

Resumé Diplomová práce řeší problematiku úrazovosti dětí v České republice při pohybových aktivitách, zejména při sjezdovém, běžeckém lyžování a při snowboardingu. Uvádí možnosti prevence dětských úrazů při pohybových aktivitách a při účasti na zimním výcvikovém kurzu.

Praktická část práce přináší zjištění úrovně vědomostí týkajících se vedení zimních výcvikových kurzů v České republice a prevence úrazů dětí při sjezdovém lyžování, běžeckém lyžování a snowboardingu.

Summary Dissertation is about children injuries in Czech republic during exercise activities, during downhill skiing, cross – country skiing and during snowboarding. The dissertation shows possibilities of prevention of children injuries during exercise activities and during participation in winter training course.

Practical part of dissertation finds levels of knowledge about leading winter training courses in Czech republic and also is about prevention children injuries

during

snowboarding.

downhill

skiing,

cross

–

country

skiing

and

during