PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

OBSAH Náhrada škody ako právny prostriedok na ochranu majetku (doc. JUDr. Alena Pauličková) .............................. 3 Aktuální změny v pracovním právu — důsledky nového občanského zákoníku (JUDr. Ladislav Jouza) ............... 6 Závislá práce a zdravotní pojištění od 1. 1. 2014 (Ing. Antonín Daněk) .......................................................... 12 Vliv skončení pracovního poměru na podporu v nezaměstnanosti (JUDr. PhDr. Martin Crha, Ph.D.) ................ 15 Problémy s doručováním v pracovněprávních vztazích (JUDr. Eva Dandová) ................................................. 20 Judikatura Evropského soudního dvora (Viktor Šmejkal, Ph.D.) ..................................................................... 25

Vydalo vydavatelství Comenius Print, s. r. o., IČ: 25050249 Vychází čtyřikrát ročně, číslo 1/2014, celkově číslo 225, ročník XXII., redakční uzávěrka 28. 3. 2014 Toto číslo bylo dáno do výroby 31. 3. 2014, den vydání 2. 4. 2014 Stanoviska a názory obsažené v jednotlivých článcích a příspěvcích jsou stanovisky a názory autorů. ISSN 1801- 6014, Reg. č. MK ČR E 16414 Základní roční předplatné k 1. 1. 2014: 990 Kč Podmínky přijetí díla k uveřejnění: Předáním díla k publikaci v titulech Comenius Print, s.r.o. poskytuje autor nakladatelství právo dílo užít v duchu autorského zákona. Autor souhlasí s tím, že okamžikem zveřejnění díla v periodických publikacích tištěných nebo elektronických vzniká mezi ním a nakladatelstvím licenční nakladatelská smlouva s nevýhradní licencí, která nevyžaduje písemnou formu. Odměna za nabytí licence bude poskytnuta autorovi podle zásad honorářové politiky nakladatelství jednorázově za první zveřejnění a zahrnuje též odměnu za uvedení v archivních souborech. Vydavatelství: Adresa: Comenius Print, U Dubu 48, 147 00 Praha 4 Jednatelka: Vladimíra Šmejkalová, tel.: 736 226 704, fax: 244 468 036, e-mail: [email protected] Šéfredaktor: Viktor Šmejkal, Ph. D., tel. 734 516 141, [email protected].

Tisk: Tiskárna Brouček, www.tiskarna-broucek.cz Distribuce: ADLEX spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5

PPZ_01_14_zlom.p65

1

8.4.2014, 14:53

Editorial

EDITORIAL

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, dovolte mi Vás krátce provést obsahem prvního letošního čísla periodika, kterým otevíráme snad úspěšný rok 2014 a totéž přejeme i Vám.

ze ZP 11

V rubrice aktuálně je dán prostor zásadním změnám v pracovním právu, které jsou platné od 1. 1. 2014 a jsou důsledkem účinnosti nového občanského zákoníku. Druhým neméně aktuálním tématem se zabývá Ing. Antonín Daněk a přináší téma závislé práce a zdravotního pojištění, čtenáři budou velice přehledně seznámeni se základními změnami v této oblasti. JUDr. PhDr. Martin Crha, Ph. D. se zabývá problematikou podpory v nezaměstnanosti ve vztahu ke skončení pracovního poměru, autor nás provede podmínkami vzniku nároku podpory, situacemi kdy nárok nelze přiznat a samozřejmě i značně praktický výklad základní výměry podpory. V tomto čísle se dále můžete těšit na příspěvek slovenské autorky doc. JUDr. Aleny Pauličkové či JUDr. Evy Dandové. Přeji příjemné čtení a klidně strávené první jarní dny. Viktor Šmejkal, Ph. D.

2

PPZ_01_14_zlom.p65

2

8.4.2014, 14:53

Téma čísla

1. Protiprávny úkon Spočíva v porušení povinnosti zo záväzkového vzahu. Poškodený musí preto preukáza existenciu zmluvného vzahu a porušenie konkrétnej povinnosti, ktorú škodca porušil. Obsah záväzkového vzahu môže vyplynú z obsahu zmluvy, z obsahu kogentných ustanovení od ktorých sa zmluvné strany nemohli odchýli pri jej uzavieraní, z príloh ktoré tvoria nedelite nú súčas zmluvy, prípadne obchodných podmienok, ktoré sú jej súčasou, alebo v porušení povinností ustanovených Obchodným zákonníkom pod a § 757 zákona, pri ktorých sa obdobne použijú ustanovenia § 373 zákona. Pôjde o ustanovenia, v ktorých sa priamo v zákone upravuje zodpovednos za škodu porušením povinnosti vyplývajúcich zo zákona (napr. ustanovenia o porušení povinností štatutárnych orgánov spoločnosti § 135a zodpovednos konate ov spoločnosti, § 194 zodpovednos členov predstavenstva akciovej spoločnosti, § 243a zodpovednos členov predstavenstva družstva, ustanovenia zákona upravujúce podmienky pre náhradu škody § 622 zodpovednos dopravcu, škoda spôsobená pri porušení obchodného tajomstva, nekalej súaži).

TÉMA ČÍSLA Náhrada škody ako právny prostriedok na ochranu majetku Inštitút náhrady škody predstavuje právny prostriedok na ochranu majetku, ak došlo ku škode porušením povinnosti zo záväzkového vzahu medzi podnikate skými subjektmi pri výkone ich podnikate skej činnosti.

Právna úprava náhrady škody Úprava náhrady škody v Obchodnom zákonníku zakotvuje základné zákonné podmienky vzniku zodpovednosti za škodu. V neupravených prípadoch sa vychádza zo všeobecného ustanovenia § 1 ods. 2 zákona, pod a ktorého, ak niektoré otázky nie sú upravené v Obchodnom zákonníku platia ustanovenia Občianskeho zákonníka. Pôjde najmä o prípady náhrady škody spôsobenej prevádzkovou činnosou pod a § 420a Občianskeho zákonníka a prípady osobitnej zodpovednosti za škodu pod a ustanovenia § 421 a nasl. Občianskeho zákonníka. V Obchodnom zákonníku sa upravuje vznik nároku na náhradu škody, ak k nej dôjde v dôsledku porušenia povinnosti zo záväzkového vzahu, ak povinný nepreukázal liberačné dôvody na zbavenie sa zodpovednosti za škodu a zodpovednos za porušenie povinností ustanovených týmto zákonom v súlade s ustanovením § 757 zákona. V zákone sa upravujú aj iné inštitúty na ochranu poškodeného subjektu ako zmluvná pokuta a úrok z omeškania. V zásade platí, že úrok z omeškania a zmluvná pokuta nahradzujú vzniknutú škodu porušením záväzku, čím sa vylučuje uplatnenie aj náhrady škody. V zmluve sa však môžu zmluvné strany dohodnú, že každá zo strán môže uplatňova popri úroku za omeškanie so splnením peňažného záväzku a zmluvnej pokute za nesplnenie dohodnutého záväzku uplatňova aj právo na náhradu škody.

2. Vznik škody Musí preukazova poškodený, že škodnou udalosou došlo k zmenšeniu jeho majetku. Škoda spravidla predstavuje ujmu poškodeného, ktorá je vyčíslená v peniazoch. Náhradu škody môže predstavova skutočná škoda, ktorá vznikla poškodenému a predstavuje zmenšenie majetku v dôsledku zničenia, poškodenia alebo straty veci, ktorá tvorí jeho majetok) alebo ušlý zisk, ktorý predstavuje finančnú ujmu na majetku poškodeného v dôsledku škodnej udalosti, pre ktorú poškodený nezískal to, čo mal získa pri riadnom plnení (napr. pri meškaní so zhotovením stavby výrobnej haly, objednávate stratil na majetku hodnotu vyrobenej produkcie, ktorú mohol získa v prípade začatia výroby pri dokončení stavby v dohodnutej lehote) 3. Príčinná súvislos medzi porušením povinnosti a vznikom škody Poškodený musí preukáza príčinnú súvislos medzi porušením povinnosti a vznikom škody a skutočnos, že bez protiprávneho úkonu škodcu by nedošlo k vzniku škody. Pre úpravu nároku na náhradu škody v Obchodnom zákonníku v zásade platí objektívna zodpovednos.

Liberačné dôvody Podmienky na uplatnenie nároku na náhradu škody

Povinná osoba sa však môže zbavi tejto zodpovednosti pri splnení liberačných dôvodov. Liberačné dôvody vylučujúce zodpovednos za škodu sú upravené v ustanoveniach § 374 - § 377 zá-

Na uplatnenie nároku na náhradu škody musia by voči povinnej osobe splnené tieto podmienky:

3

PPZ_01_14_zlom.p65

3

Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

8.4.2014, 14:53

Téma čísla

kona. Okolnosou, ktorá vylučuje zodpovednos za škodu sa považuje prekážka, ktorá nastala nezávisle od vôle povinnej strany, ktorú preto svojím konaním nemohla ovplyvni – táto prekážka bránila v splnení jej povinností – nie je možné rozumne predpoklada, že by povinná strana mohla túto prekážku, alebo jej následky odvráti – v čase vzniku záväzku nemohla túto prekážku predvída. Platí však, že prekážka, ktorá bránila v plnení záväzku povinným musela vzniknú pred vznikom omeškania povinného. Porušenie povinností zo záväzkového vzahu treou osobou, ktorá mala realizova plnenie za povinného nemá za následok vylúčenie zodpovednosti za vznik škody, okrem prípadu, ke sa pri plnení vyskytli dôvody vylučujúce zodpovednos pod a ustanovenia § 374 zákona. Poškodenému nevzniká nárok na náhradu škody, ak sám porušil povinnosti pri plnení spolupôsobenia, na ktoré sa v zmluve zaviazal

následkom čoho došlo k porušeniu povinností povinného pri plnení záväzku, alebo k nesplneniu povinností povinnej strany došlo konaním poškodeného. Oznamovacia povinnos povinného upravuje aj významný preventívny prvok na zabránenie vzniku škody, lebo sa zakotvuje oznamovacia povinnos povinného v prípade, že porušuje svoju povinnos alebo má vedomos o tom, že dôjde k porušeniu povinnosti zo záväzkového vzahu. Povinný musí splni oznamovaciu povinnos bez zbytočného odkladu ako sa o nej dozvie. Zákonodarca umožňuje tým prija opatrenia na odvrátenie vzniku škody. Ak povinná strana vie, že sa dostane do omeškania s plnením záväzku pri splnení oznamovacej povinnosti môže oprávnený zabezpeči tovar alebo iné plnenie od druhého subjektu a tým zabráni vzniku škody. Škoda sa nahrádza v peniazoch alebo uvedením do pôvodného stavu. Uvedenie do pôvodného stavu môže by predmetom náhrady, ak o to oprávnená osoba požiada pri splnení alšej podmienky a to v prípade, ak je to možné a obvyklé.

Vzor žaloby spoločníka v mene spoločnosti, ktorou uplatňuje nárok na náhradu škody voči konateovi Žaloba spoločníka o zaplatenie sumy .................. fi s príslušenstvom Žalobca: Spoločnos ............................................ (obchodné meno) so sídlom ..............................................., IČO: .............. zapísaná v obchodnom registri Okresného súdu ...................., Oddiel Sro, vložka č. ............ zastúpená spoločníkom ................................. (meno a priezvisko, bydlisko) Žalovaný: ............................................ (meno a priezvisko, rodné číslo, bydlisko konate a) I. Obchodná spoločnos .............................................. spol. s r. o. bola založená spoločenskou zmluvou dňa .................. a vznikla zápisom do obchodného registra Okresného súdu ............................ dňa ............. Dôkaz: spoločenská zmluva Výpis z obchodného registra II. Žalovaný je konate om žalobcu od založenia spoločnosti, čo vyplýva z čl. .... spoločenskej zmluvy uzatvorenej dňa ...................... a výpisu z obchodného registra. Žalovaný dňa .............. vyplatil spoločníkovi .................................................... sumu .................. fi ako preddavok na podiel na zisku. Táto skutočnos vyplýva aj z pokladničného dokladu, ktorý vystavil. Dôkaz: výdavkový pokladničný doklad na sumu ........................ fi III. Vyplatením predmetnej sumy spoločníkovi .................................................. vznikla spoločnosti škoda vo výške ....................... fi. Konate je povinný vykonáva svoju pôsobnos s odbornou starostlivosou a v súlade so záujmami spoločnosti a všetkých jej spoločníkov. Žalovaný ako konate spoločnosti porušil svoje povinnosti a poskytol spoločníkovi preddavok na podiel na zisku, čo je plnenie v rozpore s Obchodným zákonníkom. V zmysle ustanovenia § 123 ods. 2 spoločnos nesmie vypláca preddavky na podiely na zisku. V zmysle ustanovenia § 135a je konate povinný uhradi spoločnosti škodu, ktorá spoločnosti vznikla tým, že poskytol plnenie spoločníkom v rozpore s Obchodným zákonníkom. Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

4

4

8.4.2014, 14:53

Téma čísla

Spoločnos do dnešného dňa neuplatnila tento nárok voči konate ovi súdnou cestou. IV. Vzh adom na uvedené navrhujeme, aby súd vydal tento r o z s u d o k : Žalovaný je povinný zaplati žalobcovi sumu .................... fi spolu s ..... %-ným úrokom z omeškania od .................. do zaplatenia. Žalovaný je povinný uhradi žalobcovi trovy konania. V ........................., dňa ................ .................................................................. (obchodné meno spoločnosti, meno a podpis spoločníka) Prílohy: pod a textu

Príklad Výzva na zaplatenie škody Doporučene ................................................ (meno, priezvisko, bydlisko konate a) V ................, dňa ............. VEC: Výzva na zaplatenie sumy ........... fi s príslušenstvom Dolupodpísaný spoločník spol. s r. o. ................................... Vás vyzývam ako konate a spoločnosti, v mene spoločnosti, na zaplatenie sumy ............ fi s príslušenstvom, nako ko dňa ........... ste vyplatili spoločníkovi ........................... sumu ........... fi ako preddavok na podiel zo zisku. Táto skutočnos vyplýva aj z pokladničného dokladu, ktorý ste vystavili. Vyplatením predmetnej sumy spoločníkovi ........................................ vznikla spoločnosti škoda vo výške ............... fi. Týmto konaním ako konate spoločnosti ste porušili svoje povinnosti, nako ko toto plnenie je v rozpore s Obchodným zákonníkom. V zmysle ustanovenia § 135a ste povinný uhradi spoločnosti škodu, ktorú ste jej spôsobili. Pokia túto škodu neuhradíte v lehote do ............. dní, budeme nárok vymáha cestou súdu. ................................................ spoločník spoločnosti s.r.o. (podpis)

revencia – predchádzanie škode spôsobenej konateom s.r.o.

č. 513/1991 Zb. v znení neskorších predpisov). Pre spoločnosti s ručením obmedzeným to je ustanovenie § 122 ods. 3 a ustanovenie § 135 a ods. 1, 2 a 5, ods. 2, ktorý znie: „Konatelia, ktorí porušili svoje povinnosti pri výkone svojej pôsobnosti, sú povinní spoločne a nerozdielne nahradi škodu, ktorú tým spoločnosti spôsobil“. Postavenie členov dozorných rád je upravené v ustanovení § 200, kde je stanovené, že členovia týchto orgánov sú povinní vykonáva svoju pôsobnos so starostlivosou riadneho hospodára a zachováva mlčanlivos. Obchodný zákonník upravuje tiež alšie povinnosti (povinnosti lojality, riadne vedenie spoločnosti at.) členov, ktorí spôsobili spoločnosti porušením právnych povinností pri výkone

Pre konate a spoločnosti je dôležité správne rozpoznanie a vyhodnotenie všetkých právnych aspektov zodpovednosti za spôsobenú škodu. Zodpovednos a povinnosti členov štatutárnych orgánov sú upravené vo viacerých právnych predpisoch, predovšetkým sú dané Obchodným zákonníkom, Zákonom o konkurze a reštrukturalizácii, Zákonníkom práce, daňovou legislatívou a alšími právnymi predpismi a tiež koordinačnými dokumentmi firiem (napr. stanovami). Základom právnej zodpovednosti je všeobecná úprava obsiahnutá v Obchodnom zákonníku (zákon

5

PPZ_01_14_zlom.p65

5


8.4.2014, 14:53

Aktuálně

svojej funkcie škodu, a teda zodpovedajú za túto škodu spoločne. Ak je sporné, či člen orgánu konal so starostlivosou riadneho hospodára, nesie dôkazné bremeno o tom, že tento člen orgánu konal so starostlivosou riadneho hospodára.

Oblasti s najväčším rizikom možného porušenia povinností a následného vzniku škôd sú napr.: – uzatváranie zmlúv a konanie za spoločnos – neplatné skončenia pracovných pomerov – zmeny základného kapitálu – zmeny štruktúry spoločnosti (fúzia, zlúčenie, splynutie, rozdelenie spol. a súvisiacich povinností spracovaných projektov) – emisie cenných papierov

Povinnosti definované právnymi predpismi Medzi povinnosti štatutárnych orgánov spoločnosti uložené právnymi predpismi patria napríklad: – riadi činnosti spoločnosti a kona jedným menom – ma starostlivos riadneho hospodára – dodržiava zákaz konkurenčného jednania (lojalita) – kona v súlade so záujmami spoločnosti – dba na mlčanlivos, dôvernos – obchodné vedenie spoločnosti vrátane riadneho vedenia účtovníctva – podanie návrhu na konkurz v prípade, že nastane situácia upravená Obchodným zákonníkom a Zákonom o konkurze a reštrukturalizácii.

doc. JUDr. Alena Pauličková

AKTUÁLNĚ

Nemožnos vylúčenia zodpovednosti za škodu Dôležitá je tiež skutočnos, že zmluva medzi spoločnosou a členom orgánu alebo ustanovenia stanov vylučujúcich alebo obmedzujúcich zodpovednos za škodu sú neplatné zo zákona (§ 194 ods. 8). Vzh adom k obmedzenému použitiu zmluvných liberalizačných dôvodov vylúčenie zodpovednosti tak poistenie zostáva jedinečnou a účinnou formou krytia dopadov tejto zodpovednosti za škodu.

Aktuální změny v pracovním právu – důsledky nového občanského zákoníku Od 1.ledna 2014 došlo k zásadním změnám v pracovním právu, zejména v zákoníku práce (dále ZP). Je to důsledek účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.(dále NOZ) a zákona č. 303/2013 Sb., který v souvislosti s rekodifikací soukromého práva změnil některé zákony (dále „změnový zákon.“).

Neobmedzená výška náhrady škody Podmienky a rozsah náhrady škody sa riadi všeobecnou úpravou Obchodného zákonníka a sú teda neobmedzené.

Podpůrná platnost

Možné škody

V pracovněprávních vztazích se vychází z principu subsidiarity (podpůrnosti) NOZ. Tuto zásadu vyjadřuje § 9 odst. 2 NOZ. Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí NOZ v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Toto znění má odraz v § 4 ZP: Pracovněprávní vztahy se řídí ZP. Nelze-li použít tento zákon, řídí se NOZ, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, nevylučuje-li to výslovně ZP a nemá-li ZP použitelnou úpravu. NOZ se použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li ZP speciální úpravu, a to aniž by bylo třeba zvláštního odkazu. Není tedy možné, aby např. smlouva o nástupu do zaměstnání byla sjednána podle NOZ, stejně jako doho-

Uvedená právna úprava a postupné približovanie slovenského práva s právom Európskej únie zvyšuje možnosti úspešného uplatnenia žalôb na náhradu škody poškodenými. Pri posudzovaní dojednania je potrebné bra tiež do úvahy možné aktivity spoločnosti v zahraničí a alšie formy stykov s medzinárodným právom. Predpokladom vzniku zodpovednosti za škodu na strane orgánov spoločnosti a teda aj vzniku poistnej udalosti je porušenie povinnosti pri výkone svojej funkcie. Príklady, kedy dochádza k uplatneniu nárokov na náhradu škody sú v európskych krajinách časté. Obdobné prípady sa objavujú aj u nás. Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

6

6

8.4.2014, 14:53

Aktuálně

da o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace apod. Podle NOZ je však možné sjednat např. smlouvu s lékařem k provádění pracovnělékařské péče, dohodnout manažerskou smlouvu apod.

sledků právního jednání, k němuž se např. pro absenci písemné formy nepřihlíží (např. ústní výpově z pracovního poměru). Podle § 545 NOZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Právní jednání podle NOZ má širší následky. Jedná se tedy nejen o právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale též o ty, které plynou ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Jedná se např. o následek takového jednání, který vyplývá ze zvyklostí a může být druhou smluvní stranou vynucen. A to i tehdy, nebyla-li určitá povinnost v právním jednání (např. ve smlouvě nebo dohodě) sjednána. Zvyklostí, na níž odkazuje 545 NOZ, se rozumí určitá skutečnost, která je natolik dlouhodobě a pravidelně zachovávána v právním styku, že je spravedlivé očekávat její dodržení obecně i v případech, kdy se na ni smluvní strany výslovně nedovolávají, případně ji neznají. Zavedenou praxí stran se rozumí všechno, co poměry mezi stranami po delší dobu pravidelně formuje. Na počátku bylo nějaké ujednání, které upravovalo příští práva a povinnosti. Časem se již všechno opakovalo, měnila se pouze doba uskutečnění, takže nebylo třeba další právní jednání. NOZ v § 2055 odst. 2 připomíná rozdíl mezi právním jednáním a společenskou úsluhou. Nemá-li se jednat o právní jednání, ale pouze o společenskou úsluhu, musí být z chování stran zjevné, že si žádné právní následky nepřejí, že nechtějí, aby jim vznikly nějaké povinnosti. Mnohdy však mohou být se společenskou úsluhou spojeny odpovědnostní nebo sankční následky, a to i v pracovněprávních vztazích.

Hlavní zásady pracovního práva Smysl a účel ustanovení ZP vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména: – zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, – uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce, – spravedlivé odměňování zaměstnance, – řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, – rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Tyto základní zásady jsou významnými interpretačními (výkladovými) pravidly pro použití právních norem ZP, pro realizaci smluvní vůle stran v mezích zásady „co zákon nezakazuje, to dovoluje“, neboli „co není zakázáno, je dovoleno“, i pro použití právních norem NOZ v pracovněprávních vztazích. Jak vyplývá z principu podpůrné působnosti NOZ, mohou účastníci používat NOZ v pracovněprávních vztazích se zřetelem k těmto základním zásadám, jak je to výslovně uvedeno v § 4 ZP. Zásady zvláštní ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek, rovného zacházení a zákazu diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek. Nemají tedy „jen“ demonstrativní, ale i sankční charakter. V základních zásadách jsou vyjádřena základní pravidla, jimiž se řídí pracovněprávní vztahy za účelem realizace jejich základních cílů spočívající v organizaci práce fyzické osoby a ve vytváření odpovídajících pracovních podmínek, jakož i v nezbytné ochraně zaměstnance při práci. Je tomu tak proto, že úprava práv a svobod podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není pro pracovněprávní vztahy dostačující. Fakticky se jedná o určité „povinnosti“ zaměstnavatele. Použití NOZ musí být vždy v souladu s těmito základními zásadami (§ 4 ZP). To je limitující hledisko při uplatnění zásady subsidiarity (podpůrnosti) NOZ v pracovněprávních vztazích.

Jednání, k němuž se nepřihlíží Posuzování některých forem právního jednání může vyvolávat v praxi problémy. Zejména tehdy, je –li takové ustanovení v ZP označeno tak, že se „k němu nepřihlíží.“ Tato nová úprava v ZP vychází z nového způsobu řešení neplatnosti právního jednání. Chybí-li vůle jednající smluvní strany, není míněna vážně anebo je projevena nesrozumitelně či neurčitě, nejedná se vůbec o právní jednání. V těchto případech se jedná pouze o zdánlivé právní jednání. Takové jednání není neplatné, ale pro právo neexistuje, nemohou vznikat žádné právní důsledky. Ustanovení § 554 NOZ uvádí, že se k takovému jednání nepřihlíží. Příklad: absence písemné formy výpově z pracovního poměru. Nejde o tzv. perfekt a hotovost právního jednáni a proto se k němu nebude přihlížet.

Právní jednání Mezi zásadní ustanovení NOZ patří nahrazení pojmu „právní úkony“ výrazem „právní jednání,“ které NOZ řadí mezi právní skutečnosti. To má závažné důsledky pro oblast pracovněprávních vztahů, např. ve výkladovém přístupu při řešení některých důsledků právního jednání. Zejména se jedná o posouzení dů-

7

PPZ_01_14_zlom.p65

7


8.4.2014, 14:53

Aktuálně

Praktický výklad Pro názornost výkladu právního jednání, k němuž se nepřihlíží, je možné uvést příklady z oblasti skončení pracovního poměru. Na tomto úseku se toto slovní spojení objevuje nejčastěji a v praxi znamená objektivní posuzování právních důsledků, které z toho vyplývají. Např. zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Pro zrušení pracovního poměru v této době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží (§ 66 odst. 2.ZP). Může se jednat o situace: – zaměstnanec zruší pracovní poměr v platné zkušební době (sjednané maximálně na 3 měsíce a u vedoucích zaměstnanců na 6 měsíců) – nebo dnem, kdy není zkušební doba sjednána platně. Je tomu tak např. tehdy, jestliže je zkušební doba sjednána na dobu delší, např. na 4 měsíce a nejde o vedoucí zaměstnance. Potom platí, že byla sjednána platně a to na dobu 3 měsíců. Jestliže zaměstnanec zruší pracovní poměr v této době ústně, většinou tím způsobem, že do zaměstnání již nepřijde, jedná se o právní jednání, k němuž se nepřihlíží. Je nicotné, zdánlivé, právní důsledky nenastávají, pracovní poměr nadále trvá. Pokud je zaměstnavatel k takovému jednání zaměstnance pasivní (nečinný), je pracovní poměr ukončen. V případě nesouhlasu může zaměstnavatel uplatňovat u soudu neplatnost tohoto jednání podle § 80 občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb. — dále OSŘ). S tímto soudním návrhem může spojit nárok na uplatnění případné škody, která mu protiprávním jednáním zaměstnance vznikla (ztráta zakázek, zajištění přesčasů apod.) Zaměstnavatel může takové jednání zaměstnance považovat za zvláš hrubé porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (zejména při dlouhodobé neomluvené absenci) a okamžitě s ním zrušit pracovní poměr (§ 55 odst.1.písm.b) ZP. Uplatňování nároku na případnou náhradu škody tím není vyloučeno.

k jejich zneužívání. Soud tedy může rozhodnut o tom, že pracovní poměr nadále trvá (existence právního vztahu), případně rozhodne i o náhradě škody.

Skončení pracovního poměru zaměstnavatelem Obdobná situace nastává u zaměstnavatele, pokud se zaměstnancem ústně zruší pracovní poměr ve zkušební době nebo v období, kdy je zkušební doba neplatná, nebo kdy dá zaměstnanci ústní výpově z pracovního poměru (§ 50 odst.1.ZP a § 66 odst. 2 ZP). Zaměstnanec, pokud nesouhlasí se skončením pracovního poměru, může podávat návrh k soudu na rozhodnutí podle § 80 OSŘ, nebo zaměstnavatel učinil právní jednání, k němuž se nepřihlíží. I když mnozí autoři uvádějí, že není nutné v těchto případech zatěžovat soud, tak se možná „obrana „ zaměstnance soudnímu jednání nevyhne.

Skončení pracovního poměru Skončení pracovního poměru některou z forem podle ZP je právním jednáním, a proto jsou na její vznik kladeny náročné legislativní požadavky. např. byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku (§ 553 odst.2 NOZ). Příklad: dodatečně vyjasněná výpově, změna okamžitého zrušení na výpově. Jedná se o tzv. konverzi právního jednání. Příčí-li se právní jednání zjevně dobrým mravům, odporuje zákonu nebo zjevně narušuje veřejný pořádek, soud k tomu přihlédne i bez návrhu. Jde o absolutní neplatnost právního jednání (§ 588 NOZ). Např. zkušební doba v pracovním poměru byla sjednána na 5 měsíců a přitom se nejednalo o vedoucího zaměstnance. V rozporu s veřejným pořádkem mohou být i právní jednání proti hlavním zásadám pracovněprávních vztahů podle § 1a ZP. Jedná se o zásady: zákonná ochrana postavení zaměstnance, uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce, rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Tyto zásady vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek. Není mezi nimi zásada spravedlivého odměňování. Na závadu platnosti právnímu jednání nemůže být např. chybějící podpis. Ten může být nahrazen mechanickými prostředky (např. razítkem) tam, kde je to obvyklé (§ 561 odst. 1 NOZ). Příklad: razítko firmy na výpovědi z pracovního poměru zaměstnanci bez podpisu statutárního orgánu, Takové právní jednání v písemné formě bez podpisu jednajícího není neplatné, pokud je známo, čí je to jednání (u výpovědi z pracovního poměru, kde je jen razítko firmy je zřejmé, o jaký právní subjekt se jedná.

Soudní řízení V personální praxi takový postup a jednání smluvních stran, které by ústně zrušily pracovní poměr ve zkušební době, by vůbec nevyvolalo zamýšlené právní důsledky, tedy skončení pracovního poměru. Ten by nadále existoval. Podle nového § 6 OSŘ soud v řízení postupuje předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení OSŘ musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

8

8

8.4.2014, 14:53

Aktuálně

Předběžné opatření

Např. v pracovní smlouvě byl sjednán den nástupu do práce nikoliv pevným datem ale zněním „po ukončení studia“. Problémy mohou nastat s tím, kterým dnem vzniká pracovní poměr, zda je to první pracovní den nebo první den v měsíci. Příznivější úprava je „první den v měsíci“, aby byla zachována možnost poskytnout dovolenou za celý kalendářní měsíc. V ZP do 1. ledna 2014 byly uvedeny důvody tzv. absolutní neplatnosti právních úkonů. Znamená to, že k nim soud přihlédne i bez návrhu. Jedná se např. o právní jednání, které nebylo učiněno svobodně, určitě a vážně, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu apod. Změnový zákon toto ustanovení upravil a z dřívějšího § 19 ZP ponechal úpravu obsaženou v písm. g) tohoto ustanovení. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu v případech, kdy to stanoví výslovně ZP nebo zvláštní zákon (např. souhlas k výpovědi odborovému funkcionáři).

Zaměstnanec může podle (§ 75b odst. 3 písm. b) OSŘ požadovat, aby předseda senátu nařídil předběžné opatření. To může mimo jiné spočívat v tom, že předběžným opatřením může být účastníku řízení (v tomto případě zaměstnavateli) uloženo, aby poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje (§ 76 odst. 1 písm. b) OSŘ. Záleží na rozhodnutí zaměstnance, jakou právní formu zvolí. Může podat návrh podle § 80 OSŘ nebo návrh může směřovat k poskytnutí náhrady mzdy pro překážku v práci na straně zaměstnavatele (§ 208 ZP). Soud jako otázku předběžnou pak hodnotí postup zaměstnavatele, který byl příčinou překážky v práci na jeho straně, jako právní jednání, k němuž se nepřihlíží a které se vlastně nestalo. Ve všech formách skončení pracovního poměru na základě právního jednání, k němuž se nepřihlíží, se nemůže uplatnit § 69 a 72 ZP. Tato ustanovení se mohou aplikovat pouze v případě, kdy se jedná o důvodnost skončení pracovního poměru. Např. existence výpovědních důvodů podle § 52 ZP.

Zastřený právní vztah NOZ uvádí v § 551 a násl. uvádí další podmínky pro platnost právního jednání. O něj nepůjde, jestliže bude chybět vážná vůle jednající osoby nebo jestliže nelze pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit obsah právního jednání ani výkladem. Co bude vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, jestliže byl takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Důležité je ustanovení § 555 odst. 2 NOZ. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Podle tohoto ustanovení se např. bude posuzovat vztah mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něj vykonává práci v závislé činnosti, a přitom si sjednali smlouvu podle živnostenského zákona. I když „formálně“ nebude uzavřen pracovněprávní vztah, bude se tato činnost posuzovat podle ZP. Jedná se o zastřené právní jednání a ve většině případů o práci načerno.

Neplatnost právního jednání Mezi důležité změny v ZP patří na rozdíl od jednání, k němuž se nepřihlíží posuzování neplatnosti právního jednání. Nejčastěji se bude uplatňovat neplatné právní jednání při nedodržení písemné formy podle § 582 NOZ. Z této úpravy vychází i ZP. Smluvní strany mohou nedostatek písemné formy právního jednání dodatečně odstranit s právními účinky od počátku tohoto jednání. Neplatnosti se nebude možné dovolat v případě právních jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah, bylo-li již započato s plněním. To se týká zejména případů, kdy pracovní smlouva, jíž se zakládá pracovní poměr, byla dohodnuta jen ústně, stejně jako u dohody o pracovní činnosti nebo u dohody o provedení práce. Příklad: Zaměstnanec začal pracovat podle ústní pracovní smlouvy. Později si to rozmyslel a s odkazem „jen „ na ústní smlouvu pracovní poměr ukončil. Jedná se o protiprávní jednání, nebo neplatnost pracovní smlouvy pro absenci písemné formy nemohl namítnout z toho důvodu, že již bylo započato s plněním.

Změny ve skončení pracovního poměru Mezi nejdůležitější změny v ZP patří okamžité zrušení pracovního poměru nezletilce zákonným zástupcem. Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce podle ZP. Zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl věku šestnáct let, může rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud to je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním předpisem (§ 35 NOZ).

Příznivější úprava Důležitá je nová úprava § 18 ZP. Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

9

PPZ_01_14_zlom.p65

9


8.4.2014, 14:53

Aktuálně

Zvýšení rodičovské odpovědnosti

Náklady spojené s placením srážek má zaměstnavatel jako plátce mzdy nebo platu. Bude-li se jednat u jednoho zaměstnance o více dohod srážek ze mzdy, náklady s placením srážek podle druhé a další dohody bude mít dlužník (zaměstnanec).

Tato nová právní úprava akcentuje zvýšení rodičovské odpovědnosti, dokud dítě nenabude plné svéprávnosti. Proto byla v občanském zákoníku oproti právnímu stavu platnému a účinnému ke dni 31. prosince 2013, právní úprava ve prospěch zákonného zástupce nezletilého zesílena. Toto zesílení rodičovské odpovědnosti je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Skutečnost, že fyzická osoba mladší než 18 let se může sama zavázat k výkonu závislé práce, ještě neznamená, že je sama dostatečně způsobilá bránit se proti hospodářskému vykořisování, včetně zaměstnávání pracemi, které jsou pro ni nebezpečné, škodící zdraví nebo tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji [čl. 1, 32, 34 a 36 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.)]. Od 1. ledna 2014 má zákonný zástupce nezletilého zaměstnance mladšího než 16 let právo rozvázat jeho pracovní poměr okamžitým zrušením, pokud má za to, že to je v zájmu vzdělání, vývoje nebo zdraví tohoto zaměstnance. Aby se předešlo praktickým problémům platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je zapotřebí přivolení soudu. Vzhledem k tomu, že má dojít k rozvázání pracovního poměru třetí osobou, má zákonný zástupce, který okamžitě zrušil pracovní poměr, právní povinnost doručit stejnopis tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru a přivolení soudu nezletilému zaměstnanci.

Srážky ze mzdy jako exekuce Je však nutné rozeznávat dohodu o srážkách ze mzdy podle NOZ a srážky ze mzdy jako výkon rozhodnutí (exekuce). Ty se i nadále řídí § 276 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád) a ZP. Povinnému zaměstnanci nesmí být výkonem rozhodnutí sraženy dvě třetiny z celkové částky, která je tvořena součtem částky životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení. Pro rok 2014 se jedná o nezabavitelnou částku 6188,67 Kč. Dále se nemůže srazit jedna čtvrtina z nezabavitelné částky na každou osobu, kterou je povinný zaměstnanec vyživovat. Jedná se o částku 1547,17 Kč. Příklad: Ženatý muž, který vyživuje jedno dítě, má základní nezabavitelnou částku 6188,67 Kč + 3094,34 Kč (na manželku a dítě po 1547,17 Kč) = 9283,01 Kč, po zaokrouhlení 9283 Kč. Srážky ze mzdy podle ZP se i nadále řídí § 145. Mohou být provedeny nejen ze mzdy nebo z platu, ale i z odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z náhrady mzdy nebo platu, z odměny za pracovní pohotovost, z odstupného, odměn a z peněžitého plnění věrnostní nebo stabilizační povahy, případně k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace.

Srážky ze mzdy Zástavní právo Nároky zaměstnavatele vůči zaměstnanci mohou být uspokojeny a zajištěny dohodou mezi ním a zaměstnancem jako dlužníkem o srážkách ze mzdy. Jedná se např. o náhradu škody, kterou způsobil zaměstnanec a je povinen ji zaměstnavateli uhradit. Srážky ze mzdy tak mohou být právní formou, jak si zaměstnavatel zajistí náhradu škody. NOZ upravuje dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů v § 2045 a násl. Jedná se o podstatnou změnu úpravy platné do 31. 12. 2013. Ustanovení § 327 ZP, které upravovalo dohodu o srážkách ze mzdy jako formu zajištění závazku se zrušilo. Dohoda o srážkách ze mzdy se řídí § 2015 NOZ . Dluh zaměstnance je možné zajistit dohodou o srážkách ze mzdy maximálně do výše poloviny jeho mzdy nebo platu nebo náhrady. Nepůjde-li o dohodu o srážkách směřující k uspokojení práva zaměstnavatele (např. náhrada škody způsobená zaměstnancem), bude třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele. Např. dohodu o srážkách ze mzdy k zajištění výživného nebude muset zaměstnavatel respektovat. Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

10

Zástavní právo patří mezi nejdůležitější zajišovací instituty splnění povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli. Ze zásady subsidiarity umožňující použít ustanovení NOZ v pracovněprávních vztazích v případech, kdy není daná problematika upravena ZP, vyplývá, že zástavní právo lze zřídit podle § 2045 NOZ a násl. OZ. ZP je doplněn o nový § 346d) odst. 1, v němž jsou stanovena podrobnější pravidla pro zřízení zástavního práva. Jedná se o zaměstnavateli opomíjený způsob zajištění náhrady škody. Zaměstnavatel si může tak zabezpečit úhradu zaměstnancem v případě škody, která vznikla např. na svěřených hodnotách a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat anebo kterou způsobil úmyslně. Podmínkou je, že se zaměstnancem uzavřel písemnou smlouvu o zřízení zástavního práva. Ve smlouvě musí být dohodnuto, co je zástavou a pro jakou pohledávku je zástavní právo zřízeno. Nesplní-li zaměstnanec povinnost uhradit škodu, kterou zaměstnavateli způsobil a k níž bylo zřízeno zástavní právo, může zaměstnavatel dát podnět ke zpe-

10

8.4.2014, 14:53

Aktuálně

něžení zástavy bu ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Nové důležité změny: ZP nepřipouští, aby zástavním právem bylo možné zajistit dluh ze základního pracovněprávního vztahu např. z pracovního poměru (např. náhrada škody), který má vzniknout zaměstnanci vůči zaměstnavateli teprve v budoucnu. Rovněž není možné zřídit zástavní právo k věci, k níž vznikne zaměstnanci vlastnické právo teprve v budoucnu (např. předpokládá, že se stane vlastníkem nemovitosti.)

Obdobně se nově vymezuje osoba zaměstnavatele. Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba (občan) zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Jde přitom o závazek, který vznikl mezi smluvními stranami po právu. Nemůže se jednat jen o faktický výkon práce.

Promlčení práva Právo upravené v pracovněprávních vztazích se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené v občanském zákoníku. NOZ tyto otázky upravuje v § 609 a násl. Promlčecí lhůta je tříletá. Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Nepřihlíží se však ke sjednání kratší promlčecí doby než 3 roky, např. jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na životě nebo zdraví (např. náhrad škody v důsledku pracovního úrazu). K promlčení soud přihlédne jen, uplatní-li tuto námitku dlužník. Pak nelze právo věřiteli přiznat. Po dobu soudního uplatnění promlčecí doba neběží. Účelem institutu promlčení je stimulovat věřitele, aby svá práva uplatnil včas a přispěl tak k právní jistotě. Jestliže by věřitel, poté co mu vznikla možnost uplatnit svá práva, příliš dlouho s tím otálel, ztížila by se možnost dopátrat se skutkového stavu. Zvláštní právní úprava bude platit pro promlčecí dobu práv na náhradu škody. Tato práva se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 NOZ). Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i pro uplatnění náhrady škody, která vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného.

Vyšší práva ZP stanoví v novém § 4a, že odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít je smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Od ustanovení uvedených v § 363 ZP, která zapracovávají směrnice EU, je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon nebo kolektivní smlouva poskytuje, nepřihlíží se k tomu. Např. zaměstnanec se nemůže vzdát svého práva na zpětvzetí výpovědi nebo vzdát se možnosti zaměstnavatele nekontrolovat soukromou elektronickou (e-mailovou) poštu, pokud by pro to neměl ve vlastním opatření vymezeny vážné důvody (viz § 316 odst. 3 ZP). K ujednáním, která zaměstnancovo právo určují v nižší nebo vyšší míře, než stanoví ZP nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou, se nepřihlíží. Zaručuje tzv. minimální sociální standard. Výjimky jsou stanoveny v § 116 ZP (mzda za noční práci) a v § 118 ZP (mzda za práci v sobotu a v neděli). V uvedených případech je možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

Smluvní strany Zánik práva I po novele ZP zůstaly smluvními stranami pracovněprávního vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec, v ojedinělých případech i odborová organizace nebo pozůstalý rodinný příslušník v případě smrtelného pracovního úrazu zaměstnance. Právní úpravu způsobilosti zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti nově upravuje ZP v § 6 v návaznosti na ustanovení § 35 NOZ. Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k osobnímu výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr). Způsobilost zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti je od dosažení 15 let věku a ukončení povinné školní docházky.

Na rozdíl od promlčení, které musí účastník uplatnit, aby byl úspěšný ve sporu, k zániku práva uplynutím stanovené doby (prekluzi), soud přihlíží z úřední povinnosti. Uplynula-li lhůta k uplatnění práva, soud toto právo v důsledku prekluze nepřizná. V pracovněprávních vztazích jde o jen o několik práv, která podléhají prekluzi. K jejich uplatnění musí tedy dojít ve stanovené lhůtě. ZP tyto lhůty uvádí v § 330, např. neplatnost výpovědi z pracovního poměru, nesouhlas s obsahem pracovního posudku nebo potvrzení o zaměstnání. JUDr. Ladislav Jouza

11

PPZ_01_14_zlom.p65

11


8.4.2014, 14:53

Aktuálně

odst. 1 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je od 1. 1. 2014 vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru nebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Z uvedeného například vyplývá, že do vyměřovacího základu zaměstnance patří například hodnota 1 % pořizovací ceny motorového vozidla, poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnanci bezplatně k používání pro služební i soukromé účely, která je předmětem zdanění podle § 6 odst. 6 ZDP. Naopak příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin. V následujícím textu si blíže rozebereme jednotlivé druhy příjmů (plnění), ze kterých zaměstnavateli v právních podmínkách roku 2014 povinnost placení pojistného nevzniká.

Závislá práce a zdravotní pojištění od 1. 1. 2014 Závislou prací můžeme podle § 2 zákoníku práce chápat takovou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být podle § 3 zákoníku práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (není-li upravena zvláštními právními předpisy), kterým jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Závislá práce tedy může být vykonávána jen v pracovněprávním vztahu.

Změny v zákoně o daních z příjmů Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. upravuje mj. ustanovení § 6 odst. 1 z.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), kde jednak dochází k poměrně zásadní terminologické změně (v nadpise § 6 se slova „a funkční požitky“ zrušují), jednak ke koncepčně novému pojetí, kdy příjmy ze závislé činnosti jsou: a) plnění v podobě 1. příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce, 2. funkčního požitku, b) příjmy za práci 1. člena družstva, 2. společníka společnosti s ručením omezeným, 3. komanditisty komanditní společnosti, c) odměny 1. člena orgánu právnické osoby, 2. orgánu právnické osoby, 3. likvidátora. Z nové formulace je patrné podřazení funkčních požitků režimu příjmů ze závislé činnosti. To znamená, že příjmem ze závislé činnosti se rozumějí i plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce, resp. funkční požitky. Na režim funkčních požitků se tak použijí veškerá ustanovení o příjmech ze závislé činnosti, pokud zákon nestanoví jinak. Tato koncepční změna se fakticky promítá do celého právního řádu včetně zdravotního pojištění. Dle § 3


PPZ_01_14_zlom.p65

12

I. Příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují nezdaňované příjmy, neboli příjmy, které: – nejsou předmětem daně (§ 3 odst. 4 a § 6 odst. 7 ZDP) – jsou od daně osvobozené (§ 4, § 4a a § 6 odst. 9 ZDP) V následující analýze bych se zaměřil na charakteristiku některých plnění z pohledu těchto zákonných ustanovení včetně vazby na odvod pojistného na zdravotní pojištění. Příjmy, které nejsou předmětem daně Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů podle zákoníku práce.

12

8.4.2014, 14:53

Aktuálně

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

– hodnota nealkoholických nápojů, poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu ke spotřebě na pracovišti – nepeněžní plnění ve formě: – možnosti používat rekreační, zdravotnická, vzdělávací zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení nebo ve formě – příspěvku na sportovní akce a kulturní pořady Jde-li o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté rodinným příslušníkům zaměstnance. – hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za podmínek vyjmenovaných § 6 odst. 9 písm. g) ZDP do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

Příjmy od daně osvobozené U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny: a) vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo b) tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu ad a) Příjmy vždy osvobozené od daně Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění): – nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům, – hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišovaného jinými subjekty – hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště. – příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění, životní pojištění a doplňkové penzijní spoření poukázaný na účet jeho zaměstnance u příslušného fondu či společnosti [ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP] do výše 30 000 Kč ročně. To znamená, že v případě více zaměstnání v průběhu roku lze tento zákonný (dani a placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhající) nárok uplatnit i u více zaměstnavatelů.

II. Zákonem vyjmenované výjimky Přesuneme-li se z právní úpravy daně z příjmů do oblasti zdravotního pojištění, nalezneme taxativně vyjmenovaným výčtem seznam plnění, posuzovaných jako výjimky, tedy příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance. U plnění, dále uvedených pod písmeny a) – f), se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Z pohledu placení pojistného je v tomto případě zařazení mezi výjimky nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb. nezahrne zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance: a) náhrady škody podle zákoníku práce Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance. b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů (například podle zákoníku práce) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí být zúčtováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, tedy například podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

ad b) Příjmy osvobozené za uvedených podmínek I tyto příjmy jsou vyjmenovány v § 6 odst. 9 ZDP a placení daně (tedy včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění) nepodléhá například:

13

PPZ_01_14_zlom.p65

13


8.4.2014, 14:53

Aktuálně

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, (zaměstnavatel se ruší nebo přemísuje nebo se zaměstnanec stane nadbytečným) přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně: a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci plnění jako odstupné podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 zákoníku práce. c) věrnostní přídavek horníků V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě. d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání. Z hlediska posouzení plnění této povahy platí, že vytvoření a uplatnění vynálezu (zlepšovacího návrhu) má souvislost s výkonem zaměstnání tehdy, odpovídáli druhu práce, který má zaměstnanec uveden v pracovní smlouvě. e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky: 1) musí se jednat o plnění jednorázové a 2) mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí


PPZ_01_14_zlom.p65

14

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného. f)plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání. Toto plnění představuje jedinou výjimku, kdy se neodvede pojistné z příjmu zúčtovaného zaměstnanci po skončení zaměstnání. Obecně totiž platí, že podle § 3 odst. 4 z.č. 592/1992 Sb. patří do vyměřovacího základu zaměstnance i příjmy zúčtované po skončení zaměstnání.

Funkční požitky Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod. Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky již sice nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (viz výše), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 ZDP. Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 2 500 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná pro vznik zaměstnání třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 8 500 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní“ kategorii. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí dopočet do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

14

8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

Zaměstnanci ve zdravotním pojištění

městnání. Ostatní podmínky pak vymezuje § 39, § 41, § 42 a § 44 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo „zákon o zaměstnanosti“). Nárok na podporu v nezaměstnanosti má tedy uchazeč o zaměstnání, který: 1) získal dobu důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.) v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období, tj. v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, 2) požádal krajskou pobočku Úřadu práce, u které je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a 3) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Do doby důchodového pojištění se nezapočítává doba důchodového pojištění získaná zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností v době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (tzv. nekolidující zaměstnání, tedy zaměstnání s výdělkem nepřesahujícím polovinu minimální mzdy, tj. do 4250,- Kč) a krátkodobým zaměstnáním. Řízení o podpoře v nezaměstnanosti je správním řízením o žádosti a je zahájeno ve smyslu § 44 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dnem podání písemné žádosti. O podpoře v nezaměstnanosti rozhodne příslušná krajská pobočka Úřadu práce. Při splnění stanovených podmínek náleží podpora ode dne podání písemné žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Pokud žadatel požádal o podporu do 3 pracovních dnů od skončení zaměstnání, přizná se podpora v nezaměstnanosti bezprostředně ode dne následujícího po skončení zaměstnání. Žadatel o podporu má rovněž vůči příslušné krajské pobočce Úřadu práce písemnou ohlašovací povinnost nahlásit změny skutečností rozhodných pro přiznání podpory nejpozději do 8 kalendářních dnů. Doba poskytování podpory (podpůrčí doba) činí u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku 5 měsíců, nad 50 do 55 let věku 8 měsíců a nad 55 let věku 11 měsíců, přičemž rozhodující pro délku podpůrčí doby je věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Osoby považované z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance (tedy i funkcionáři) mají tu nezanedbatelnou výhodu, že pokud jsou zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, mají vyřešen svůj pojistný vztah a samy se nemusí o placení pojistného starat. Tuto důležitou povinnost za ně plní jejich zaměstnavatel, který tyto osoby přihlašuje u zdravotní pojišovny, čímž jí sděluje, od kterého data se stává plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance. Pokud zaměstnavatel zaměstnance řádně nepřihlásí, může jednak zaměstnanci vzniknout komplikace, kdy nebude evidován v žádné z kategorií zdravotního pojištění, jednak zaměstnavatel tímto porušuje zákon, za což mu může zdravotní pojišovna uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. Ing. Antonín Daněk

PROBLÉMY, ANALÝZY Vliv skončení pracovního poměru na podporu v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti (dále také jen „podpora“) je nejdůležitější dávkou v oblasti zaměstnanosti. Jejím cílem je motivovat uchazeče o zaměstnání v hledání pracovních pozic tím, že tomuto bude na přechodnou dobu poskytnuta peněžitá pomoc v podobě této dávky. Uvedeme základní podmínky pro vznik nároku na podporu. Téma, bez nároku na jeho úplné vyčerpání, zúžíme na případy, kdy žadatel o podporu byl před zařazením do evidence zaměstnancem. Stranou našeho zájmu pak nezůstanou především faktory, které přiznání této dávky usnadňují nebo naopak zcela zapovídají nebo „jen“ limitují její výši.

Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti Na žadateli o podporu v nezaměstnanosti leží důkazní břemeno prokázat skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti. Žadatel je povinen zejména doložit např. pracovní smlouvu, potvrzení o zaměstnání, prvotní doklad o skončení

Podmínky vzniku nároku Základní podmínkou pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti je vedení v evidenci uchazečů o za-

15

PPZ_01_14_zlom.p65

15


8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

pracovního poměru (např. výpově). Rovněž je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci oddělené potvrzení, kde budou vyznačeny údaje o výši průměrného výdělku, o tom, zda pracovní poměr, dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti byly zaměstnavatelem rozvázány z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvláš hrubým způsobem nebo z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zákoníku práce zvláš hrubým způsobem (k tomu podrobně viz dále), a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. 1) Zákoník práce říká, že zaměstnavatel vystaví toto oddělené potvrzení na žádost zaměstnance. Spíše je to ovšem automatické pravidlo. Pokud o to zaměstnanec nepožádá, existuje názor, že tyto údaje budou součástí potvrzení o zaměstnání. Každopádně na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/ obcane/formulareobcana/ lze nalézt formulář zvaný „Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti vydané podle § 313 odst. 2 zákoníku práce při skončení pracovněprávního vztahu“, kde jsou všechny uvedené náležitosti odděleného potvrzení a mnohé další předvyplněny a zaměstnavatel jen zaškrtne vhodné.

poru nelze přiznat. Z méně častých případů lze jmenovat např. existenci a pobírání výsluhového příspěvku3), který by byl vyšší než podpora v nezaměstnanosti, která by uchazeči o zaměstnání náležela, pokud by na něj neměl nárok nebo případ, kdyby žadatel o podporu v nezaměstnanosti ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonával tzv. nekolidující zaměstnání, tj. s výdělkem do 4 250,- Kč brutto (nejčastěji na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti). Posledně uvedený případ je nutné odlišit od situace, kdy žadateli je podpora přiznána a během podpůrčí doby začne vykonávat nekolidující zaměstnání. Zde se běh podpůrčí doby staví a v okamžiku, kdy žadatel přestane toto nekolidující zaměstnání vykonávat, podpora mu opět bude poskytována.4)

Potřebnou dobu důchodového pojištění lze získat náhradní dobou

Zákoník práce: § 52 písm. g) část věty první a písm. h) zákoníku práce Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpově jen z těchto důvodů g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr (…) h) poruší-li zaměstnanec zvláš hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

Nepřiznání pro „zvláš hrubé porušení pracovních povinností“ Tento faktor bránící přiznání uvádíme zvláště, nebo je nejčastější. Nadepsání představuje pouze zjednodušující zkratku, nebo zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a zákon o zaměstnanosti pojmenovávají tento typ porušení mnohem komplikovaněji, a to v následujících ustanoveních, jejichž výčet podáváme:

Pokud žadatel o podporu v nezaměstnanosti nezískal potřebných 12 měsíců doby důchodového pojištění v posledních dvou letech před zařazením do evidence, lze tuto podmínku splnit i započtením náhradní doby zaměstnání. Náhradní dobou bude nejčastěji2): – osobní péče o dítě ve věku do 4 let (např. u žadatelky o podporu po skončení rodičovské dovolené), – pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, – osobní péče o fyzickou osobu, která se podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou.

§ 301a zákoníku práce Jiné povinnosti zaměstnanců Zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.

Kdy nárok nelze přiznat § 55 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákoníku práce Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem

Zákon o zaměstnanosti stanoví § 39 odst. 2 některé případy, které mají povahu určitých sankcí, kdy podPrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

16

16

8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

(1) Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,(…) b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvláš hrubým způsobem (2) Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

městnavatel, tak i zaměstnanec bez uvedení důvodu či z jakéhokoli důvodu výpovědí s 15 denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpově doručena druhé smluvní straně. Dle § 76 odst. 5 poslední věta zákoníku práce může být okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Z uvedeného plyne, že ze zákona nelze okamžitě zrušit dohodu o pracovní činnosti pro „zvláš hrubé porušení pracovních povinností“, pokud by to však bylo sjednáno, tak ano. U dohody o provedení práce se zákoník práce o možnostech jejích ukončení nezmiňuje vůbec. § 75 poslední věta zákoníku práce uvádí, že v dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. Dohoda o provedení práce může být uzavřena na dobu určitou či neurčitou. Nutné je dodržet předepsaný počet hodin práce5) vykonávané na základě ní. Jelikož to zákoník práce nevylučuje, bylo by možné sjednat způsob jejího jednostranného zrušení rovněž pro případy „zvláš hrubého porušení pracovních povinností“. Významnější by tato otázka mohla nabýt především u dohody o provedení práce uzavřené na dobu neurčitou. Vrame se však k výpovědi z pracovního poměru a okamžitému zrušení pracovního poměru a podmínkám pro jejich aplikaci6). V obou případech se jedná o jednostranné způsoby skončení pracovního poměru. Výpově musí být písemná. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpově jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce a musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem (k tomu viz dále). Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpově z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Pokud je dána výpově, končí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby, která je ze zákona dvouměsíční.7) Zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou písemně sjednat výpovědní dobu delší. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.8) V okamžitém zrušení pracovního poměru je nutné skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné. Pracovní poměr končí doručením okamžitého zrušení pracovního poměru. Zákoník práce rovněž stanoví subjektivní a objektivní lhůty, dokdy je možné ukončit pracovní poměr výpovědí pro porušení pracovních povinností a dokdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Dle § 41 odst. 2 písm. a) zákoníku práce může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci, dal-li zaměstnanci výpově z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g) zákoníku práce.

Zákon o zaměstnanosti: § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti (2) Nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, a) se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvláš hrubým způsobem; to platí i v případě skončení jiného pracovního vztahu z obdobného důvodu, Zjednodušeně řečeno, pokud byl se zaměstnancem v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovní poměr formou okamžitého zrušení pracovního poměru či výpovědi pro „zvláš hrubé porušení pracovních povinností“, nemůže mu být podpora v nezaměstnanosti přiznána. To samozřejmě neplatí, pokud by se zaměstnancem byl takto ukončen pracovní poměr v dřívější době než v posledních 6 měsících před zařazením do evidence, která však bude spadat do rozhodného období. Je zjevné, že zákoník práce dává zaměstnavateli ze zákona možnost ukončit zaměstnání formou výpovědi či okamžitého zrušení pro „zvláš hrubé porušení pracovních povinností“ jen v případě pracovního poměru [srov. § 48 odst. 1 písm. b) a c) zákoníku práce]. Naproti tomu zákon o zaměstnanosti se snaží pojmout širší okruh případů, když hovoří o „pracovněprávním vztahu“. Dle § 3 druhá věta zákoníku práce jsou základními pracovněprávními vztahy kromě pracovního poměru právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce. Ovšem na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr nelze užít dle § 77 odst. 2 písm. g) zákoníku práce ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru jednotlivými způsoby, které zákoník práce předvídá (např. výpově s dvouměsíční výpovědní dobou, zrušení ve zkušební době atd.). Co se týče dohody o pracovní činnosti, tak zákoník práce zná vlastní mechanismus na její jednostranné ukončení. Ze zákona je možné, aby ji ukončil jak za-

17

PPZ_01_14_zlom.p65

17


8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

Pozor na další typy porušení, které přiznání podpory nebrání

Výpově dle § 52 písm. g) zákoníku práce bez uvedení čehokoli dalšího

Další typy porušení pracovních povinností zmiňuje zákoník práce v § 52 písm. g), kdy zaměstnavatel dle tohoto písmene může dát zaměstnanci výpově pro: 1) závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále zjednodušeně jen „závažné porušení pracovních povinností“), 2) soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (dále zjednodušeně jen „soustavně méně závažné porušení pracovních povinností“) – v tomto případě je možné dát zaměstnanci výpově, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnavatelem písemně upozorněn na možnost výpovědi. Dle § 52 písm. f) zákoníku práce pak zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpově: – nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích (dále jen „výpově pro neuspokojivé pracovní výsledky“), je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpově, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil Skončení pracovního poměru pro uvedené další dva typy porušení pracovních povinností či pro neuspokojivé pracovní výsledky nejsou překážkou pro přiznání podpory v nezaměstnanosti.

Zaměstnavatel je povinen v písemném vyhotovení výpovědi dostát především své povinnosti důvod výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Pokud ve výpovědi pouze odkáže na § 52 písm. g) zákoníku práce bez dalšího skutkového vymezení, své zákonné povinnosti v tomto směru jistě nedostojí. To, že zákoník práce zmiňuje v § 52 písm. g) kromě zvláš hrubého porušení pracovních povinností také závažné porušení pracovních povinností a soustavně méně závažné porušení pracovních povinností, není zcela přehledné, když v jiných písmenech upravuje pouze jeden výpovědní důvod. Zaměstnanec se může proti výpovědi bránit žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru, kterou je nutné podat do dvou měsíců, kdy měl pracovní poměr výpovědí, která je napadána, skončit.9) Tato lhůta je prekluzivní. Pokud by zaměstnavatel dal zaměstnanci výpově pouze s odkazem na § 52 písm. g) zákoníku práce bez uvedení skutkového důvodu a zaměstnanec by takovou výpově nenapadl v této dvouměsíční lhůtě, byla by taková výpově pro rozhodování o podpoře pro Úřad práce noční můrou. Máme za to, že v těchto případech by Úřad práce měl vzít ve správním řízení10) za prokázané pouze to, že pracovní poměr skončil, a podporu v nezaměstnanosti přiznat. Prokázat zvláš hrubé porušení pracovních povinností např. dotazem na zaměstnavatele ze strany Úřadu práce by navozovalo dojem nepřípustné dodatečné změny důvodu výpovědi, navíc ze strany orgánu, který není nadán pravomocí posuzovat platnost či neplatnost takové výpovědi.

Průměrný měsíční čistý výdělek – základ pro výpočet podpory u žadatele, který byl zaměstnancem

Kdy výpově a kdy okamžité zrušení pracovního poměru

Výše podpory se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním ukončeném zaměstnání v předchozím kvartálu. Již bylo uvedeno, že průměrný výdělek zaměstnavatel na žádost zaměstnance vystaví na odděleném potvrzení při skončení zaměstnání.

Již v návaznosti na výše uvedené je zřejmé, že pro: – závažné porušení pracovních povinností, – soustavně méně závažné porušení pracovních povinností, – pro neuspokojivé pracovní výsledky, může dát zaměstnavatel jen výpově.

Základní výměra a snížená výměra podpory

Pro zvláš hrubé porušení pracovních povinností lze dát bu výpově nebo okamžité zrušení pracovního poměru s výjimkou zvláš hrubého porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce (nedodržení léčebného režimu) – v tomto případě je možné dát jen výpově. Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

18

Kolik procent obdrží žadatel o podporu je závislé na tom, jakým způsobem bylo skončeno jeho poslední ukončené zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti říká, že v případě, že uchazeč o zaměstnání před zařazením

18

8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, obdrží tzv. sníženou výměru, a to 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku (§ 50 odst. 3 druhá věta zákona o zaměstnanosti). Vážný důvod vymezuje § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kdy tyto důvody spočívají: 1. nezbytné osobní péči o dítě ve věku do 4 let, 2. nezbytné osobní péči o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou, 3. docházce dítěte do předškolního zařízení a povinné školní docházce dítěte, 4. místě výkonu nebo povaze zaměstnání druhého manžela nebo registrovaného partnera, 5. okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle § 56 zákoníku práce, 6. zdravotních důvodech, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit povinnost součinnosti s Úřadem práce (…) při zprostředkování zaměstnání, nebo 7. jiných vážných osobních důvodech, například etických, mravních či náboženských, nebo důvodech hodných zvláštního zřetele,“ Základní výměra podpory pak činí první 2 měsíce podpůrčí doby 65 %, další 2 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Zákoník práce v § 48 odst. 1 a 2 uvádí, že pracovní poměr může být skončen jen: – dohodou, – výpovědí, – okamžitým zrušením, – zrušením ve zkušební době, – uplynutím sjednané doby. Základní výměru žadatel o podporu obdrží, pokud s ním zaměstnavatel ukončil pracovní poměr zrušením ve zkušební době a výpovědí vyjma výpovědi pro zvláš hrubé porušení pracovních povinností podle § 52 písm. g) a h) zákoníku práce a okamžitého zrušení pro zvláš hrubé porušení pracovních povinností, kdy podpora nenáleží vůbec, ovšem jen pokud byly učiněny v posledních 6 měsících před zařazením do evidence. Při výpovědi zaměstnavatele pro závažné porušení pracovních povinností, soustavně méně závažné porušení pracovních povinností a pro neuspokojivé pracovní výsledky náleží rovněž základní výměra. Při okamžitém

zrušení ze strany zaměstnance náleží taktéž základní výměra. Základní výměra by náležela i při novém typu okamžitého zrušení, které bylo do zákoníku práce vloženo novelou č. 303/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, a to okamžitého zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého zaměstnance. Dle § 56a odst. 1 a 2 zákoníku práce může zákonný zástupce nezletilého zaměstnance, který nedosáhl věku 16 let, okamžitě zrušit pracovní poměr nezletilého zaměstnance, pokud je to nutné v zájmu vzdělání, vývoje nebo zdraví tohoto zaměstnance. K platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nezletilého zaměstnance se vyžaduje přivolení soudu. Zákonný zástupce je povinen doručit stejnopis okamžitého zrušení pracovního poměru a přivolení soudu nezletilému zaměstnanci. Sníženou výměru žadatel obdrží, pokud své poslední zaměstnání ukončil sám bez uvedení důvodu zrušením ve zkušební době nebo výpovědí. Samozřejmě mohou existovat další případy, kdy zaměstnanec těmito dvěma způsoby ukončí pracovní poměr a uvede přitom některé z důvodů uváděné v § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Máme za to, že tyto případy bude nutné v rámci toho kterého správního řízení o podpoře posuzovat individuálně vždy v souladu se zásadou materiální pravdy. Pokud byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru bez uvedení důvodu, obdrží zaměstnanec rovněž sníženou výměru. Pokud by byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z důvodů dle § 52 písm. a), b) a c) zákoníku práce11) (např. pro nadbytečnost zaměstnance), tedy z důvodů, které jsou jinak i výpovědním důvodem na straně zaměstnavatele, lze podle našeho názoru vycházet z toho, že zaměstnání bylo skončeno z vážného důvodu. Argumentem podporujícím tento výklad je skutečnost, že při výpovědi z těchto důvodů náleží základní výměra a při dohodě o rozvázání pracovního poměru z těchto důvodů náleží ze zákona tak jako při výpovědi odstupné.12 Dohoda je v těchto případech v podstatě jen zkrácením pracovního poměru o výpovědní dobu. V případě skončení pracovního poměru uplynutím doby určité obdrží zaměstnanec základní výměru. Mohl by však v návaznosti na dalších okolnostech obdržet i sníženou výměru, kdyby např. přistoupil na dohodu o změně obsahu pracovního poměru spočívající v jeho přeměně z doby neurčité na dobu určitou. Je nutné vycházet z toho, že na takovouto dohodu podobně jako u samotné dohody o rozvázání pracovního poměru nemusí zaměstnanec přistoupit.

Shrnutí Nejdůležitější podmínkou pro vznik nároku na podporu je získání 12 měsíců doby důchodového pojištění v posledních dvou letech před zařazením do evidence

19

PPZ_01_14_zlom.p65

19


8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

uchazečů o zaměstnání. Pokud je žadatelem o podporu uchazeč o zaměstnání, který byl naposledy zaměstnancem, vypočte se podpora z průměrného měsíčního čistého výdělku, který získal v posledním ukončeném zaměstnání před zařazením do evidence uchazeče o zaměstnání. Pokud zaměstnanec dostal v posledních 6 měsících před zařazením do evidence výpově či okamžité zrušení pracovního poměru pro zvláš hrubé porušení pracovních povinností, je to důvodem pro nepřiznání podpory. Pokud však zaměstnanec dostal výpově pro závažné porušení pracovních povinností, soustavně méně závažné porušení pracovních povinností a pro neuspokojivé pracovní výsledky, podpora nejenže, při splnění ostatních podmínek, bude přiznána, ale bude náležet v základní výměře. Snížená výměra je pro žadatele určitou sankcí za to, že své poslední zaměstnání ukončil bez vážného důvodu sám nebo dohodou se zaměstnavatelem. Takto obdrží žadatel o podporu jen 45% průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního ukončeného zaměstnání před zařazením do evidence po celou podpůrčí dobu, pokud ukončil zaměstnání zrušením ve zkušební době bez uvedení důvodu či výpovědí bez uvedení důvodu nebo se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru bez uvedení důvodu.

Problémy s doručováním v pracovněprávních vztazích Právní úprava doručování písemností v pracovněprávních vztazích obsažená v ustanoveních § 334 a násl. druhého zákoníku práce není jasná a přináší v praxi řadu dotazů. Z teorie práva ovšem známe, že doručování představuje důležitou náležitost každého právního úkonu a že platí jednoduchá zásada, aby právní úkon (každá smlouva, dohoda apod.) mohl vzniknout, musí být doručen. Podívejme se tedy společně, co nás v personalistice při doručování pracovněprávních písemností trápí nejvíce.

Obecná pravidla pro doručování Doručování písemností je v ZP upraveno v § 334 a násl. ZP značně podrobně. Řada autorů vytýká této právní úpravě, že nejde o normu, ale spíše metodický návod, s tím však autorka tohoto článku nesouhlasí. Podmínkou platnosti každého právního jednání (dříve jsme užívali pojem „právní úkon“ a rozumíme tím každou smlouvu, každou písemnost) je jeho doručení, a proto řádné doručení písemnosti druhé smluvní straně pracovněprávního vztahu je také předpokladem platnosti daného jednání jako takového. Z toho důvodu je také dobře, když právní úprava jednoznačně stanoví obecná pravidla pro doručování. Právní úprava doručování písemností obsažená v ZP se nevztahuje na všechny písemnosti. Z § 334 ZP jasně vyplývá, že povinnost doručování se vztahuje k písemnostem upravujícím vznik, změny a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležitých písemností týkajících se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4 ZP) nebo platový výměr (§ 136 ZP) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Citované ustanovení tedy nevyjmenovává další písemnosti, u kterých zákonodárce perfektní doručení též předpokládá – např. písemná informace o údajích a právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době, upozornění na možnost výpovědi pro porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci či dohodu o hmotné odpovědnosti. V případě kontroly inspekcí práce by zaměstnavateli hrozila pokuta až 300 000 Kč, kdyby nebyl schopen prokázat, že písemnou informaci o údajích o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru zaměstnanci doručil. V případě upozornění na možnost výpovědi pro porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci by se zaměstnavatel dostal u soudu do dů-

Poznámky: 1) Srov. § 313 odst. 2 zákoníku práce. 2) K dalším srov. § 41 odst. 3 zákona. 3) Srov. např. zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). 4) Uvedené plyne z § 44 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. 5) Srov. § 75 zákoníku práce. 6) Srov. § 50 - 51, § 57 - 58 a § 60 zákoníku práce. 7) Až na jednu výjimku stanovenou v § 51a zákoníku práce. 8) S výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63 zákoníku práce. 9) Srov. § 72 zákoníku práce. 10) V souladu se zásadou správního řízení zjistit stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (zásada materiální pravdy). 11) Srov. znění: „Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpově jen z těchto důvodů a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b) přemísuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,“ 12) Srov. § 67 odst. 1 zákoníku práce. JUDr. PhDr. Martin Crha, Ph.D. Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

20

20

8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

kazní nouze, kdyby nebyl schopen prokázat perfektní doručení zaměstnanci. Zákoník práce stanoví pořadí pro doručování písemností v pracovněprávních vztazích, a to takto 1. osobně – předáním zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen, anebo 2. prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací či nakonec 3. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Probereme si tedy jednotlivé způsoby podrobně a předem si probereme i doručování písemností zaměstnancem zaměstnavateli.

tedy zaměstnavatel měl (má) možnost se s obsahem písemnosti seznámit, aniž by bylo právně významné, zda tak učinil nebo neučinil. I zaslání písemnosti zaměstnavateli prostřednictvím držitele poštovní licence nebo provozovatelem poštovních služeb, tedy zpravidla Českou poštou má svá úskalí. Zaměstnanci si často neuvědomují, že ZP předepisuje řadu podmínek pro tento způsob doručování, z nichž pro zaměstnance je důležité, aby poštovní zásilka byla minimálně podána „doporučeně“ s dodáním do vlastních rukou adresáta a aby dodání zásilky bylo potvrzeno na dodejce („doručence“). Pokud by tyto podmínky nebyly splněny a zaměstnanec např. zaslal písemnost jako „obyčejné“ psaní, nezjistil by se okamžik doručení písemnosti a písemnost by se považovala za nedoručenou. V neposlední řadě se zaměstnanci často mylně domnívají, že mohou zasílat zaměstnavateli písemnosti elektronicky, pouhou e mailovou poštou. To je ovšem velký omyl. Pro doručování písemností zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací předepisuje ZP ještě větší podmínky než pro doručování prostřednictvím držitele poštovní licence nebo provozovatelem poštovních služeb. Prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může být zaměstnavateli doručován jen takový projev vůle zaměstnance, který byl učiněn elektronicky, tedy v podobě datové zprávy. O elektronické pracovněprávní jednání jde pouze tehdy, bylo-li opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, tedy zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou. Předpokládá to tedy, aby si zaměstnanec opatřil (zakoupil) minimálně elektronický podpis. Stejné právní účinky, jako kdyby bylo jednání podepsáno elektronickým podpisem, má, bylo-li pracovněprávní jednání učiněno z datové schránky zaměstnance do datové schránky zaměstnavatele. Datové schránky přiděluje na žádost fyzickým osobám ministerstvo vnitra. Zaměstnanec ovšem může svému zaměstnavateli doručovat pracovněprávní jednání učiněné v elektronické podobě pouze tehdy, jestliže zaměstnavatel – oznámil zaměstnanci svoji elektronickou adresu nebo identifikátor své datové schránky, na kterou je možné pracovněprávní jednání zasílat, a současně – vyslovil souhlas s tímto způsobem doručování. K průkazu doručení projevu vůle učiněného v elektronické podobě (datové zprávy) je třeba, aby zaměstnavatel jako adresát potvrdil jeho převzetí. Musí k tomu dojít do 3 dnů ode dne odeslání písemnosti na adresu elektronické pošty zaměstnavatele, a to datovou zprávou (tzv. elektronickou doručenkou, opatřenou uznávaným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou zaměstnavatele. Bylo-li doručováno prostřednictvím datové schránky, je pracov-

Chyby zaměstnanců při doručování písemností zaměstnavateli Zaměstnanci si často neuvědomují, že aby jejich podání určené zaměstnavateli bylo skutečně doručené, musí splnit podmínku stanovenou v § 337 ZP — zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Pouze při tomto způsobu doručení má zaměstnavatel zákonnou povinnost doručení písemnosti zaměstnanci písemně potvrdit. V praxi se setkáváme s případy, kdy zaměstnanec nechce vejít v osobní styk se zaměstnavatelem (např. nechce mu předat osobně okamžité zrušení pracovního poměru) a volí různé jiné způsoby, které ne vždy vedou k naplnění podmínky zákona – řádnému doručení. Zákoník práce nestanoví osobní předání listiny, kterou chce zaměstnanec zaměstnavateli doručit jako jediný možný způsob doručení. Právně účinné je samozřejmě i jinak provedené odevzdání listiny zaměstnavateli, např. dodáním prostřednictvím držitele poštovní licence nebo jiného provozovatele poštovních služeb, předáním v místě bydliště zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, předáním v místě provozovny zaměstnavatele, v níž zaměstnanec pracuje, osobním předáním vedoucím zaměstnancům zaměstnavatele, kteří jsou nadřízení zaměstnanci nebo předáním pověřené osoby. K tomu, aby bylo pracovněprávní jednání nebo jiný projev vůle zaměstnance učiněné písemně došlo zaměstnavateli, je zapotřebí, aby se dostalo do sféry jeho dispozice. Není dobře možné požadovat, aby doručení písemnosti bylo vázáno na to, zda se zaměstnavatel seznámil s obsahem písemnosti. Nikoho totiž nelze nutit, aby si přečetl určitou listinu nebo jinak zjistil její obsah, jestliže tak sám nehodlá učinit. Doručení písemnosti zaměstnavateli si klade za cíl, aby měl možnost poznat obsah zaměstnancovy listiny. Z toho pohledu je třeba vykládat požadavek ZP, podle něhož doručení písemnosti je „splněno, jakmile ji převzal“. Slovo „převzal“ zde vyjadřuje stav, že se písemnost dostala do sféry disposice zaměstnavatele a že

21

PPZ_01_14_zlom.p65

21


8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

něprávní jednání doručeno zaměstnavateli okamžikem, kdy potvrdí zaměstnanci prostřednictvím datové schránky její doručení. V případě, že zaměstnavatel převzetí písemnosti nepotvrdí vůbec, že jím odeslané potvrzení nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou, že potvrzení bylo odesláno po uplynutí lhůty 3 dnů, jakož i tehdy, vrátí-li se písemnost (datová zpráva) zaslaná adresátu elektronické pošty zaměstnavatele jako nedoručitelná zpět zaměstnanci, je doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací právně neúčinné. Znamená to, že doručení nemá žádné právní následky, i kdyby zaměstnavatel písemnost opravdu obdržel a s jejím obsahem se seznámil. Je tedy zřejmé, že zatím je elektronické doručování písemností zaměstnancem zaměstnavateli upravené v ZP spíše právní úpravou budoucnosti než současné praxe. Nakonec i tehdy, vysloví-li zaměstnavatel souhlas s doručováním písemností na svoji elektronickou adresu nebo do své datové schránky, musí zaměstnanec vzít náležitě v úvahu, že účinky doručení provedeného tímto způsobem závisí též na ochotě zaměstnavatele (adresáta) potvrdit převzetí zaslané písemnosti. Má-li zaměstnanec pro svoje pracovněprávní jednání určenou lhůtu (např. při okamžitém zrušení pracovního poměru), musí též náležitě uvážit, zda v souvislosti s doručováním tohoto typu nehrozí zmeškání lhůty. Proto se ze všech výše uvedených možností doručování písemností zaměstnancem zaměstnavateli jeví jako nejlepší pouhé předání písemnosti např. do podatelny zaměstnavatele nebo sekretářce. Je zcela zbytečné se obávat zbytečných konfliktů, které vzniknou, když písemnost bude předávána vedoucímu či přímo řediteli. Pouze však při tomto způsobu doručení zákon přikazuje zaměstnavateli, aby zaměstnanci předání písemnosti potvrdil, a pouze při tomto způsobu doručení má tedy zaměstnanec jistotu, že nastanou právní účinky (např. začne běžet výpovědní doba) doručeného projevu vůle, i kdyby s ním zaměstnavatel tisíckrát nesouhlasil.

městnavatele, kterému např. udělil zaměstnavatel plnou moc k předání výpovědi dotyčnému zaměstnanci. V praxi ovšem vznikají problémy s odmítnutím písemnosti ze strany zaměstnance. Platí zásada, že zaměstnavatel by si měl vždy ve vlastním zájmu zajistit důkaz o doručení či o odmítnutí převzetí písemnosti zaměstnancem. Pokud zaměstnavatel předpokládá, že se tak stane (např. při předávání výpovědi), je vhodné zajistit svědka nebo dva svědky. Soudy již zaznamenaly případ, že zaměstnavatel si odmítnutí převzetí výpovědi natočil na video – důkaz, jak moderní technika pomáhá i v personalistice. Mezi zaměstnanci je ale neznámo z jakých důvodů zakořeněn názor, že když odmítnou převzít písemnost, že získají čas. Často pak druhý den přinesou zaměstnavateli neschopenku a tvrdí, te mi zaměstnavatel výpově nemůže dát – jsem v ochranné době. Opak je pravdou, pokud zaměstnavatel má důkaz o odmítnutí převzetí písemnosti zaměstnancem, pak se již nemusí znovu namáhat a prosit zaměstnance, aby písemnost převzal. Zaměstnanec se na druhé straně dostane do složité situace, protože nebude vědět, co písemnost obsahovala – např. v případě výpovědi z jakého důvodu byla dána. Dále je třeba věnovat pozornost zákonné formulaci, z které vyplývá, že písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Není proto pravdou, když zaměstnanec tvrdí – měl jsem dovolenou, na pracoviště jsem si zašel pro výplatu a zaměstnavatel mi předal výpově, to nemůže. Zaměstnavatel může zastihnout zaměstnance kdekoliv – např. i v době dovolené na koupališti. Výše uvedené zákonné pravidlo, že ZP upřednostňuje doručování do vlastních rukou na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv bude zastižen, bývá v praxi velice často porušováno i ze strany zaměstnavatele. Často se stává, že zaměstnavatel jen proto, aby nemusel zaměstnanci osobně vysvětlovat, že se rozhodl s ním po tolika letech ukončit pracovní poměr nebo že je to pro něj nepříjemné předávat výpově zaměstnanci dva roky před důchodem, zašle zaměstnanci výpově přímo poštou, aniž by vyvinul snahu ji doručit zaměstnanci osobně nebo prostřednictvím sítě elektronických komunikací, čímž poruší – aniž si to uvědomí – zákon. V praxi se také často stává, že zaměstnanec odmítne převzetí písemnosti na pracovišti a zaměstnavatel mu ji následně zasílá poštou, přestože platí, že odmítnutí převzetí má stejné právní účinky jako převzetí. Zákoník práce tedy preferuje doručení písemnosti zaměstnanci do vlastních rukou. Důvodem je, že řádné doručení písemnosti je v řadě případů předpokladem toho, aby nastaly zaměstnavatelem zamýšlené účinky právního úkonu.

Zaměstnavatel doručuje písemnost zaměstnanci především osobně I v případě doručování písemnosti zaměstnavatele zaměstnance jednoznačně ZP preferuje osobní doručení písemnosti samotným zaměstnavatelem, respektive jeho pověřeným zaměstnancem. Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Zaměstnavatel může doručením písemnosti pověřit i jinou osobu, zmocněnce. Nakonec to nemusí být ani zaměstnanec zaměstnavatele, může jít o advokáta zaPrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

22

22

8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

Druhý ZP v tomto směru nepřinesl nic nového a navázal pouze na staré zásady obsažené v prvním ZP, které zobecnila již judikatura. Ocitujme si starý judikát Nejvyššího soudu ČR 6 Cz 35/81 zdůrazňoval „Písemnosti týkající se vzniku a zániku pracovního poměru musí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou. Doručují se na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Teprve, když toto doručení není možné, připouští zákoník práce doručení písemností poštou. Při doručování poštou však stanoví zpřísněné podmínky. Proto se vyžaduje, aby poštou doručené písemnosti zasílal zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporučenou zásilku s doručenou a s poznámkou „do vlastních rukou“. Jenom tehdy, bude-li doručení provedeno uvedeným kvalifikovaným způsobem, lze zajistit sledovaný účel, jímž je doručení přímo zaměstnanci. V projednávané věci soud zjistil, že výpově zaměstnavatele byla doručena zaměstnancově manželce, která ji svému manželu ještě téhož dne večer předala. Kdyby takové doručení mělo být platné, musel by zákoník práce obsahovat ustanovení, podle něhož, nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě. Zmíněný způsob doručení však zákoník práce nepřipouští. Proto není rozhodující, zda a kdy manželka zaměstnance písemnosti manželovi předala. V důsledku toho nemohly nastat účinky zákonem předpokládané.“ Z něj vidíme, že se na podstatě doručování nic nezměnilo a že zásada, že písemnosti týkající se vzniku a zániku pracovního poměru musí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou, platí stále. Z uvedeného vyplývá jediný závěr – manželce nebo manželovi se písemnosti určené zaměstnanci či zaměstnavateli zásadně předávat nesmějí, zaměstnavatel by neměl důkaz o řádném předání.

pisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Pokud zaměstnanec do tří dnů nepotvrdí přijetí datové zprávy podepsané elektronickým podpisem, je doručení neúčinné. K tomuto způsobu doručování musí ovšem zaměstnavatel mít písemný souhlas zaměstnance, který zaměstnavateli k tomu účelu poskytl elektronickou adresu pro doručování. Dále pak, když se zaměstnavatel rozhodne doručovat písemnost elektronicky, musí písemnost podepsat předepsaným způsobem, jak to vyžaduje zákon o elektronickém podpisu. Největším rizikem je pro zaměstnavatele potvrzení ze strany zaměstnance. Platí totiž zásada, že písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Pokud zaměstnanec do 3 dnů nepotvrdí přijetí datové zprávy podepsané elektronickým podpisem, je doručení neúčinné. I toto potvrzení musí být totiž opatřeno elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou. Tato právní úprava je inspirována zákonem č. 300/ 2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tento zákon upravuje elektronické úkony státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, Pozemkového fondu České republiky a jiných státních fondů, zdravotních pojišoven, Českého rozhlasu, České televize, samosprávných komor zřízených zákonem, notářů a soudních exekutorů vůči fyzickým osobám a právnickým osobám, elektronické úkony fyzických osob a právnických osob vůči orgánům veřejné moci a elektronické úkony mezi orgány veřejné moci navzájem prostřednictvím datových schránek, dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob prostřednictvím datových schránek, informační systém datových schránek a autorizovanou konverzi dokumentů. A i tato elektronická konverze se zabíhá poměrně dost složitě a pomalu, viz např. že i Česká správa sociálního zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných povoluje stále podávání přehledu o příjmech jak písemně tak elektronicky. Z uvedeného vyplývá, že doručování písemností prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je více méně záležitostí budoucnosti. Do ZP byl § 335 ZP upravující doručování zaměstnavatelem prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací vložen až při rekodifikaci v r. 2007. I tak si lze si jen v praxi stěží představit, že zaměstnanec by zaměstnavateli rád a ochotně sdělil svoji soukromou e mailovou adresu pro doručování pracovněprávních písemností nebo svoji datovou schránku (by by ji měl zřízenou). Nakonec - jak jsme si uvedli – doručení písemnosti

Doručování písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací Prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování. Navíc písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací musí být podepsána elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým elektronickým pod-

23

PPZ_01_14_zlom.p65

23


8.4.2014, 14:53

Problémy, analýzy

prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může být perfektní pouze tehdy, když zaměstnanec doručení písemnosti zaměstnavateli potvrdí zprávou podepsanou svým elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že ani pořízení elektronického podpisu není zadarmo, se z těch všech důvodů doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací jeví jako záležitost budoucnosti a v praxi se s ním můžeme častěji setkat pouze u advokátů zastupujících zaměstnavatele v personálních záležitostech.

kovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých dalších zákonů (zákon o poštovních službách) vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených ZP. Zatím v praxi největším provozovatelem poštovních služeb je Česká pošta, s.p., a to na základě licence udělené jí Českým telekomunikačním úřadem, takže zaměstnavatel ani nemusí složitě vybírat provozovatele poštovních služeb, který nejlépe splňuje podmínky ZP. Proto také v praxi zaměstnavatel často nemůže splnit ani všechny podmínky ZP, když např. ZP stanoví, že zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti. Jak má doručovatel vědět, že se jedná konkrétně o písemnost týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, o písemnost týkající se odměňování nebo o záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance a že má zaměstnance řádně poučit? Toto ustanovení se zdá být v ZP nadbytečné. V praxi se proto zaměstnavatel musí řídit podmínkami, které vyplývají ze smlouvy o uzavřené poštovní službě ze zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách). Písemnost je třeba odeslat doporučeně s dodejnou a poznámkou „do vlastních rukou“. Dodejku, která je k zásilce připojena a označena poznámkou „do vlastních rukou“ může podepsat a zásilku převzít pouze adresát. Dodržení tohoto postupu je zárukou, že zásilka nebude vydána jiné osobě než adresátovi. Je-li zásilka označena dodejnou s poznámkou „do vlastních rukou, zmocněnci, zákonnému zástupci“ pak může dodejku podepsat a zásilku převzít některá z těchto uvedených osob. Není-li zásilka takto označena, pak může dodejku podepsat a zásilku převzít i jiný příjemce – blízká osoba zdržující se v bytě, soused apod., pokud jsou tyto osoby ochotny zásilku převzít a dodat ji adresátovi. Dále pak z § 336 ZP vyplývá, že písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. Doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení. Nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele

Doručování písemnosti advokátovi Ustanovení § 334 odst. 6 ZP stanoví, že podmínky doručován písemností advokátovi se řídí § 48 občanského soudního řádu. To ovšem platilo do 30. 6. 2009 a pak nabyla účinnost novela občanského soudního řádu, která v citovaném ustanovení upravila doručování prostřednictvím doručovacího orgánu. V případě doručování písemností advokátu je proto třeba se řídit ostatními ustanoveními § 45 až § 50l občanského soudního řádu a používat je přiměřeně. Zákoník práce ovšem za ta leta tuto změnu nezaregistroval. Tento postup se v praxi používá, když advokát je zástupce zaměstnance na základě plné moci např. při řízení ve věci neplatnosti skončení pracovního poměru. Písemnost určenou advokátovi předá soud doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho sídla. Jestliže o to advokát požádá, předá soud písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou sdělil soudu, to neplatí, nemůže-li mu být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem. Písemnost určenou advokátu za něj mohou přijmout také jeho advokátní koncipienti, jiní jeho zaměstnanci, jakož i fyzické osoby, které k tomu zmocnil. V praxi advokáti mají zřízené datové schránky a tak jim např. soud může doručovat písemnosti elektronicky. Ovšem ve vztahu advokát (zastupující zaměstnavatele) a zaměstnanec opět narážíme na podmínku elektronického podpisu zaměstnance.

Doručování písemností prostřednictvím provozovatele poštovních služeb Výše jsme si uvedli, že ZP upřednostňuje doručování zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen nebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Teprve na druhém místě, tedy když není osobní doručení možné, stanoví ZP, že zaměstnavatel může písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K tomu zdůrazňuje, že pro doručování písemností prostřednictvím provozovatele poštovních služeb platí zásada, že zaměstnavatel musí vybrat taPrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

24

24

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Závěr

poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Zákon stanoví zásadu, že povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec uloženou písemnost nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Z uvedeného vyplývá, že v případě kdy nebyl zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně pošty. Zaměstnance o tom písemně uvědomí a vyzve ho, aby si písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl. Počátek úložní lhůty musí být řádně vyznačen i na písemnosti. Jestliže si zaměstnanec písemnost v této lhůtě nevyzvedne, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty. Nedoručená písemnost se pak zaměstnavateli vrátí. Odmítne-li zaměstnanec písemnost převzít nebo neposkytne-li součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. V případě, že zaměstnanec si písemnost vůbec nevyzdvihne na poště, považuje se zásilka za doručenou desátý pracovní den lhůty, kdy byla uložena na poště. Není to tedy den, kdy písemnost byla zaměstnavateli vrácena poštou jako nedoručitelná. Za jednání zaměstnance, které se považuje za maření nebo vyhýbání se doručení se např. považuje, když zaměstnance nebylo možno na poslední zaměstnavateli známé adrese zastihnout, změnil-li zaměstnanec adresu, zásilku si v odběrní lhůtě nevyzvedl apod. jako doručená se považuje i zásilka, jestliže zaměstnanec odmítl stvrdit její přijetí na doručence nebo když trval na tom, aby zásilka byla na poště otevřena ještě dříve, než ji převezme apod. Naproti tomu není možné jako zmaření doručení písemnosti považovat, jestliže v době doručování byl zaměstnanec na dovolené, jejíž nástup mu zaměstnavatel určil.

Zapamatujme si, že písemnosti zaměstnavatele se doručují zaměstnanci přednostně osobně. I když se to personalistům v konkrétních situacích (např. uvedené předávání výpovědi apod.) nemusí líbit a být příjemné, je to pro ně nejjednodušší. Nakonec tím pouze naplňují literu zákona. V případě, kdy jim zaměstnanec odmítne převzetí písemnosti, pak již mají po starostech a nemusí vyvíjet další iniciativu a písemnost složitě doručovat jiným způsobem. JUDr. Eva Dandová

JUDIKATURA EU Judikatura ESD Přinášíme informace o rozhodnutích Soudního dvora v období: 1. 7. 2013 – 31. 12. 2013, ze sledovaných oblastí: evropské právo sociálního zabezpečení, evropské pracovní právo, evropské soutěžní právo, nekalá soutěž a klamavá reklama, svoboda usazování, volné poskytování služeb, volný pohyb osob, volný pohyb zboží, právo veřejných zakázek, regulace veřejných podpor, ochrana spotřebitelů, rozhodné právo a výkon pravomoci soudu v obchodních sporech (evropské mezinárodní právo soukromé). Nově sledujeme oblast dopravy a odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku. Zaměřujeme se na ratio výkladových výroků (čl. 267 SFEU), redakčně zkráceno. Zdroj informací: www.curia.eu a Úřední věstník EU. Od tohoto ročníku opouštíme léta používané označování rozsudku. Rozsudky jsou citovány označením orgánu, datem rozhodnutí, názvem a číslem věci.

Doprava a odpovědnost provozovatele dopravního prostředku Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2013, Gábor Csonka a další v. Magyar Állam, C-409/11 „Provoz motorových vozidel – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti – Platební neschopnost po-

25

PPZ_01_14_zlom.p65

25


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

jistitele – Nevyplacení náhrady škody subjektem pro odškodnění“

čase, pokud je tato činnost zčásti financována příspěvky třetích osob a za takovou přepravu není vyplácena žádná odměna.

Výrok: Mezi povinnosti, které ust. čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS1), ve spojení s čl. 1 odst. 4 směrnice 84/ 5/EHS2), ukládá členským státům, není zahrnuta povinnost zřídit subjekt, který by zaručil odškodnění poškozených v důsledku dopravních nehod v situaci, kdy osoby odpovědné za škodu sice uzavřely pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, avšak pojistitel se dostal do platební neschopnosti.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2013, Spedition Welter GmbH v. Avanssur SA, C-306/12 „Pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Škodní zástupce – Oprávnění převzít doručované soudní písemnosti – Vnitrostátní právo podmiňující platnost doručení výslovným zmocněním“ Výrok: Mezi dostatečné pravomoci, kterými musí být vybaven škodní zástupce povinně jmenovaný pojišovnou (čl. odst. 5 směrnice 2009/103/ES6)), patří jeho oprávnění platně převzít soudní písemnosti nezbytné k zahájení řízení směřujícího k likvidaci pojistné události u příslušného soudu. Pokud vnitrostátní právní úprava převzala ustanovení čl. 21 odst. 5 směrnice 2009/103/ES doslovně, je předkládající soud povinen vyložit vnitrostátní právo ve smyslu konformním s výkladem této směrnice Soudním dvorem, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, ÖBB-Personenverkehr AG, C-509/11 „Odškodnění z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění spoje – Vyloučení v případech vyšší moci – Pravomoci orgánu určeného k tomu, aby prosazoval dodržování nařízení“ Výrok: Vnitrostátní subjekt určený členským státem podle čl. 30 nařízení (ES) č. 1371/2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě3) k tomu, aby prosazoval dodržování nařízení, nemůže v případě, že vnitrostátní právo určitou otázku neupravuje, závazně předepsat železničnímu podniku, jehož podmínky odškodnění vypočteného z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění vlakového spoje nesplňují kritéria stanovená v článku 17 nařízení, konkrétní obsah těchto podmínek. Železniční podnik není dle čl. 17 nařízení č. 1371/ 2007 oprávněn zahrnout do svých všeobecných přepravních podmínek ustanovení, podle něhož je zproštěn povinnosti vyplatit odškodnění z ceny přepravního dokladu z důvodu zpoždění, je-li zpoždění vyvoláno zásahem vyšší moci nebo některým z důvodů uvedených v čl. 32 odst. 2 Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob4).

Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2013, Vitalijs Drozdovs v. Baltikums AAS, C-277/12 „Povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla – Dopravní nehoda – Usmrcení rodičů nezletilého žalobce – Nárok dítěte na náhradu škody“ Výrok: Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla musí pokrývat náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěly osoby blízké obětí usmrcených při dopravních nehodách, pokud tuto náhradu škody z titulu občanskoprávní odpovědnosti pojištěného upravují vnitrostátní právní předpisy použitelné na spor v původním řízení (čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS a čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 84/5/EHS). Nejsou slučitelná s čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/ EHS a čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 84/5/EHS taková vnitrostátní ustanovení, podle kterých povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla kryje náhradu nemajetkové újmy, která musí být podle vnitrostátních právních předpisů upravujících občanskoprávní odpovědnost nahrazena z důvodu usmrcení rodinných příslušníků, které jsou blízkými osobami, při dopravní nehodě, pouze do výše maximální částky, pokud je nižší než částky upravené v čl. 1 odst. 2 druhé směrnice.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2013, Daniel Lundberg, C-317/12, „Silniční doprava – Povinnost užívat tachograf – Výjimky pro neobchodní přepravu zboží – Přeprava zboží uskutečňovaná soukromou osobou v rámci její činnosti amatérského jezdce na automobilových soutěžích rallye provozované ve volném čase, která je zčásti financována příspěvky třetích osob“ Výrok: Pojem „neobchodní přeprava zboží“ ve smyslu čl. 3 písm. h) nařízení (ES) č. 561/20065) zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem na vlastní účet a výlučně v rámci činnosti prováděné ve volném Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

26

26

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2013, Katarína Haasová v. Rastislav Petrík, Blanka Holing, C-22/12 „Povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla – Dopravní nehoda – Usmrcení cestujícího – Nárok manžela a nezletilého dítěte na náhradu škody“

Výrok: Lucemburský příspěvek na rodičovskou dovolenou je rodinnou dávkou ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 1408/ 718) [viz čl. 1 písm. u) bod i) a čl. 4 odst. 1 písm. h)]. Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2013, F. van der Helder, D. Farrington v. College voor zorgverzekeringen, C-321/12 „Poživatelé starobních důchodů v několika členských státech – Bydliště v jiném členském státě - Členský stát, jehož právním předpisům poživatel důchodu podléhal nejdelší dobu“

Výrok: Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS, čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice Rady 84/5/EHS a čl. 1 první pododstavec směrnice 90/232/EHS7) povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla musí pokrývat náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěly osoby blízké obětí usmrcených při dopravních nehodách, pokud tuto náhradu škody z titulu občanskoprávní odpovědnosti pojištěného upravují vnitrostátní právní předpisy použitelné na spor v původním řízení.

Výrok: Pojem „právní předpisy“, kterým poživatel důchodu podléhal nejdelší dobu, ve smyslu čl. 28 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, jsou právní předpisy upravující důchody. Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2013, Caisse nationale des prestations familiales, C-177/12 „Rodinná dávka – Bonus na dítě – Vyloučení souběhu rodinných dávek“

Evropské právo sociálního zabezpečení Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2013, Simone Gardella, věc C-233/12 „Převedení nároků na důchod nabytých v členském státě – Pravidlo započtení“

Výrok: Podle Soudního dvora je lucemburský bonus na dítě rodinnou dávkou ve smyslu nařízení (EHS) č. 1408/71.

Výrok: Články 45 SFEU a 48 SFEU nebrání právní úpravě členského státu, která neumožňuje jeho státním příslušníkům zaměstnaným mezinárodní organizací (Evropský patentový úřad), se sídlem na území jiného členského státu, převést do důchodového systému této organizace kapitál představující hodnotu nároků na důchod, které dříve nabyli na území svého členského státu původu, pokud neexistuje dohoda mezi uvedeným členským státem a uvedenou mezinárodní organizací, která by stanovila možnost takového převodu. V případě, kdy se nemůže uplatnit mechanismus převodu kapitálu představujícího hodnotu nároků na důchod dříve nabytých v členském státě do důchodového systému nového zaměstnavatele v jiném členském státě, článek 45 SFEU brání právní úpravě členského státu, která pro účely vzniku nároku na starobní důchod neumožňuje zohlednit doby zaměstnání, kterých občan Unie dosáhl u mezinárodní organizace se sídlem na území jiného členského státu

Evropské pracovní právo Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, Mark Alemo-Herron a další v. Parkwood Leisure Ltd, C-426/11 „Převod podniků – Zachování práv zaměstnanců – Kolektivní smlouva vztahující se na převodce a zaměstnance v okamžiku převodu“ Výrok: Členský stát nemůže stanovit, že v případě převodu podniku jsou ustanovení, která odkazují dynamicky na kolektivní smlouvy sjednané a přijaté po dni převodu, vymahatelná vůči nabyvateli, pokud tento nabyvatel nemá možnost se procesu vyjednávání takových kolektivních smluv uzavřených po převodu účastnit (čl. 3 směrnice 2001/23/ES9)). Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, Firma Anton Schlecker, C-64/12 „Právo rozhodné při neexistenci volby práva – Právo země, v níž zaměstnanec ‚obvykle vykonává svoji práci‘ – Pracovní smlouva, která úže souvisí s jiným členským státem“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, Caisse nationale des prestations familiales, C-216/12 a C-217/12 „Švýcarští státní příslušníci, kteří mají bydliště ve Švýcarsku a pracují v Lucembursku – Přiznání příspěvku na rodičovskou dovolenou – Pojem ‚rodinná dávka‘“

27

PPZ_01_14_zlom.p65

27


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Výrok: I v případě, že zaměstnanec při plnění pracovní smlouvy vykonává práci obvykle, dlouhodobě a nepřetržitě v jedné a téže zemi, může vnitrostátní soud rozhodnout nepoužít právo země obvyklého výkonu práce, jestliže z celkových okolností vyplývá, že existuje užší vazba mezi uvedenou smlouvou a jinou zemí (čl. 6 odst. 2 Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy).

Výrok: Čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES13) se použije pouze na dávky v důchodu a invaliditě, které plynou ze systému sociálního zabezpečení v zaměstnání. Čl. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž úředníci, kteří dosáhli věku, který jim umožňuje pobírat důchod, nemohou z tohoto jediného důvodu pobírat plat po propuštění určený úředníkům, kteří byli propuštěni z důvodu zrušení jejich pracovního místa.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, Niederösterreichische Landes-Landwirtschaftskammer v. Anneliese Kuso, C-614/11 „Rovné zacházení pro muže a ženy – Pracovní smlouva na dobu určitou uzavřená před přistoupením členského státu – Rozdílně stanovený věk pro muže a ženy“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2013, Carmela Carratu v. Poste Italiane SpA, C-361/12 „Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou – Zásada zákazu diskriminace – Pojem ‚pracovní podmínky‘“

Výrok: Služební řád členského státu, který je nedílnou součástí pracovní smlouvy uzavřené před přistoupením dotčeného členského státu k Evropské unii a který stanoví, že pracovní poměr skončí dosažením důchodového věku, stanoveného odlišně v závislosti na pohlaví zaměstnance, představuje přímou diskriminaci zakázanou směrnicí 76/207/EHS10), jestliže dotyčný zaměstnanec dosáhne důchodového věku po uvedeném přistoupení (čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 76/207/EHS).

Výrok: Ust. 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou (příloha směrnice 1999/70/ES14)) se lze přímo dovolávat vůči takové státní instituci, jako je Poste Italiane SpA. Podle tohoto ustanovení rámcové dohody pojem „pracovní podmínky“ zahrnuje náhradu, kterou musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci z důvodu protiprávního časového omezení jeho pracovní smlouvy. Rámcová dohoda nebrání tomu, aby členské státy zavedly příznivější zacházení, než jaké dohoda stanoví pro zaměstnance v pracovních poměrech na dobu určitou. Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody neukládá povinnost, aby bylo s náhradou přiznávanou v případě protiprávního časového omezení pracovní smlouvy zacházeno stejně jako s náhradou vyplácenou v případě protiprávního ukončení pracovního poměru na dobu neurčitou.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, Marc Betriu Montull, C-5/12 „Mateřská dovolená – Rovné zacházení pro zaměstnance a zaměstnankyně – Právo na dovolenou v souvislosti s narozením dítěte pro matky-zaměstnankyně – Možnost využití matkou nebo otcem – Biologický otec a adoptivní otec – Zásada rovného zacházení“ Výrok: Členský stát je oprávněn stanovit, že otec dítěte, který má postavení zaměstnance, může se souhlasem matky, která má též postavení zaměstnankyně, mít nárok na mateřskou dovolenou pro dobu následující po šesti týdnech povinného pracovního volna matky po porodu, s výjimkou případu, kdy existuje nebezpečí pro zdraví matky, kdežto otec dítěte, který má postavení zaměstnance, nemá na takovou dovolenou nárok, pokud matka jeho dítěte nemá postavení zaměstnankyně a není pojištěna v rámci veřejného systému sociálního zabezpečení (směrnice 92/85/EHS11) a směrnice 76/207/EHS12)).

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2013, Frédéric Hay v. Crédit agricole mutuel de Charente-Maritime et des Deux-Sevres, C-267/12 „Směrnice 2000/78/ES – Rovné zacházení – Kolektivní smlouva, která vyhrazuje nárok na výhodu v oblasti odměňování a pracovních podmínek zaměstnancům, kteří uzavřeli manželství – Vyloučení partnerů, kteří uzavřeli registrované partnerství PACS – Diskriminace na základě sexuální orientace“ Výrok: Článek 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78/ES brání takovému ustanovení kolektivní smlouvy, podle kterého je zaměstnanci, jenž uzavře s osobou stejného pohlaví registrované partnerství, upírán nárok na získání výhod, jako jsou mimořádné volno a prémie, jež jsou poskytovány zaměstnancům v souvislosti s uza-

Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, Erik Toftgaard, C-546/11 „Zákaz diskriminace na základě věku – Nepřiznání platu po propuštění úředníkům, kteří dosáhli věku 65 let a mají nárok na důchod“ Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

28

28

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

vřením manželství, pokud vnitrostátní právní předpisy dotyčného členského státu neumožňují osobám stejného pohlaví uzavřít manželství, nebo se dotyčný zaměstnanec s ohledem na účel těchto výhod a podmínky pro jejich přiznání nachází ve srovnatelné situaci se zaměstnancem, který uzavře manželství.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. října 2013, RLvS Verlagsgesellschaft mbH v. Stuttgarter Wochenblatt GmbH, C-391/12 „Osobní působnost – Klamavá opomenutí v placené reklamě ve formě novinových článků (advertorial) – Svoboda tisku“

Nekalá soutěž a klamavá reklama

Výrok: Směrnice 2005/29/ES není určena k tomu, aby byla uplatňována vůči vydavatelům tisku, takže nebrání použití vnitrostátního ustanovení, podle něhož jsou tito vydavatelé povinni zvláš označit, v projednávané věci výrazem „inzerce“, každé zveřejnění ve svých periodických tiskovinách, za které obdrží odměnu, s výjimkou případů, kdy reklamní povahu tohoto zveřejnění lze obecně rozpoznat již na základě uspořádání a podoby tohoto zveřejnění.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2013, Belgian Electronic Sorting Technology NV, C-657/11 „Pojem ‚reklama‘ – Registrace a užívání názvu domény – Používání metatagů v metadatech internetové stránky“ Výrok: Pojem „reklama“ ve smyslu čl. 2 bod 1 směrnice 84/450/EHS15) a čl. 2 písm. a) směrnice 2006/114/ES16) zahrnuje užívání názvu domény, jakož i používání metatagů v metadatech určité internetové stránky. Tento pojem naproti tomu nezahrnuje registraci názvu domény jako takovou.

Svoboda usazování Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, Ottica New Line di Accardi Vincenzo, C?539/11, „Veřejné zdraví – Oční optici – Demografická a zeměpisná omezení – Odůvodnění – Způsobilost k dosažení sledovaného cíle – Proporcionalita“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, CHS Tour Services GmbH v. Team4 Travel GmbH, C-435/11 „Prodejní brožura obsahující nesprávnou informaci – Kvalifikace jako ‚klamavá obchodní praktika‘ – Případ, kdy obchodníkovi nelze vytýkat žádné porušení povinnosti náležité péče“

Výrok: Regionální předpis může omezit vydávání povolení ke zřízení nových prodejen oční optiky stanovením toho, že v každé zeměpisné oblasti může být v zásadě zřízena pouze jedna prodejna oční optiky na 8000 obyvatel a že každá nová prodejna oční optiky musí v zásadě dodržet minimální vzdálenost 300 metrů od již existujících prodejen oční optiky. Podmínkou slučitelnosti s čl. 49 SFEU je, že příslušné orgány náležitě za dodržení transparentních a objektivních kritérií využívají oprávnění, která jim skýtá dotčená právní úprava, za účelem koherentního a systematického dosahování cílů stanovených v této právní úpravě, jež spočívají v ochraně veřejného zdraví na celém dotčeném území. Splnění této podmínky přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

Výrok: V případě, kdy obchodní praktika splňuje všechna kritéria uvedená v čl. 6 odst. 1 této směrnice 2005/29/ ES17 k tomu, aby byla kvalifikována jako klamavá praktika vůči spotřebiteli, není namístě ověřovat, zda je taková praktika rovněž v rozporu s požadavky náležité profesionální péče ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice, aby mohla být platně považována za nekalou, a tudíž zakázána na základě čl. 5 odst. 1 směrnice. Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2013, BKK Mobil Oil Körperschaft des öffentlichen Rechts, C-59/12, „Zavádějící informace šířené zdravotní pojišovnou působící v režimu zákonného zdravotního pojištění – Pojišovna zřízená ve formě veřejnoprávního subjektu“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, Texdata Software GmbH, C-418/11 „Právo společností – Zveřejňování účetních dokumentů – Pobočka kapitálové společnosti se sídlem v jiném členském státě – Peněžitá sankce“

Výrok: Směrnice 2005/29/ES musí být vykládána v tom smyslu, že veřejnoprávní subjekt pověřený plněním takových úkolů v obecném zájmu, jako je správa zákonného zdravotního pojištění, spadá do její osobní působnosti.

Výrok: Články 49 a 54 SFEU, zásady účinné soudní ochrany a respektování práva na obhajobu, jakož i článek 12 směrnice 89/666/EHS18) principálně nebrání takové

29

PPZ_01_14_zlom.p65

29


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

vnitrostátní právní úpravě, podle níž je v případě překročení devítiměsíční lhůty stanovené ke zveřejnění účetních dokumentů okamžitě uložena minimální pokuta ve výši 700 eur kapitálové společnosti, jejíž pobočka se nachází v daném členském státě, a to aniž je jí zaslána předchozí výzva a poskytnuta možnost se k vytýkanému nesplnění povinnosti vyjádřit.

Výrok: Článek 49 SFEU nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která oprávněnému farmaceutovi registrovanému stavovskou organizací, který však není majitelem lékárny zahrnuté do územní sítě, neumožňuje, aby v prodejně parafarmaceutického zboží, jíž je majitelem, nabízel k maloobchodnímu prodeji též léčivé přípravky vázané na lékařský předpis, které nehradí státní zdravotní služba, nýbrž jsou plně hrazeny kupujícím.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013, Belgacom NV v. Integan a další, C-221/12 „Volný pohyb služeb – Zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace – Dohoda uzavřená mezi veřejnoprávními subjekty členského státu a podnikem z tohoto členského státu – Nevyhlášení veřejné soutěže – Odůvodnění – Existence předchozí dohody“

Volné poskytování služeb Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, Sky Italia v. Autorita per le Garanzie nelle Comunicazioni, C-234/12 „Televizní vysílání – Reklamní šoty – Podíl vysílacího času, který může být vyhrazen reklamě – Rovné zacházení“

Výrok: Články 49 SFEU a 56 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že se hospodářský subjekt členského státu může před soudy tohoto členského státu dovolávat porušení povinnosti transparentnosti vyplývající z těchto článků, ke kterému došlo v souvislosti s uzavřením dohody, kterou jeden nebo více veřejnoprávních subjektů uvedeného členského státu udělily hospodářskému subjektu z téhož členského státu koncesi na služby mající nepochybný přeshraniční význam nebo svěřily hospodářskému subjektu výlučné právo provozovat hospodářskou činnost mající takový význam. Vůle neporušit určitá práva, která veřejnoprávní subjekty svěřily hospodářskému subjektu podle dřívější dohody týkající se používání kabelových sítí, které jim patří, nemůže odůvodnit, aby byl v rozporu čl. 49 SFEU a 56 SFEU rozšířen účel dohody, ve formě přímého zadání koncese na služby nebo přiznání výlučného práva vykonávat činnost mající nepochybný přeshraniční význam, i kdyby tomu tak bylo za účelem ukončení sporu ohledně dosahu této dohody, ke kterému došlo mezi dotyčnými stranami z důvodů zcela nezávislých na jejich vůli. Důvody hospodářské povahy, jako je vůle zamezit snížení hodnoty hospodářské činnosti, nejsou naléhavými důvody obecného zájmu, které by odchylně od zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace opravňovaly přímo zadat koncesi na služby týkající se této činnosti nebo svěřit výlučné právo vykonávat uvedenou činnost mající nepochybný přeshraniční význam.

Výrok: Členský stát může pro subjekty placeného televizního vysílání stanovit kratší limity pro vysílací čas vyhrazený televizní reklamě než pro subjekty volně dostupného televizního vysílání, pokud je dodržena zásada proporcionality, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu (posuzováno podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2010/13/EU19), zásady rovného zacházení a čl. 56 SFEU). Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, Daniele Biasci a další v. Ministero dell’Interno, C-660/11 a C-8/12 „Svoboda usazování – Hazardní hry – Podmínky povolení – Požadavek policejního povolení a koncese – Vzájemné uznávání oprávnění v oblasti hazardních her“ Výrok: Vnitrostátní právo může společnostem, jež hodlají provozovat činnosti související s hazardními hrami, uložit povinnost, aby kromě koncese vydané státem za účelem provozování takových činností, získaly i policejní povolení, a která omezuje udělování takového povolení zejména na žadatele, kteří jsou již držiteli takovéto koncese. Členský stát, který v rozporu s unijním právem vyloučil jednu kategorii subjektů z udělování koncesí na provozování hospodářské činnosti a který se snaží toto porušení zhojit tím, že ve výběrovém řízení nabídne velký počet nových koncesí, nesmí podle čl. 43 ES a 49 ES chránit obchodní pozice dosažené existujícími subjekty tím, že mimo jiné stanoví minimální vzdálenosti mezi zařízeními nových koncesionářů a zařízeními již existujících subjektů. Z ust. čl. 43 ES a 49 ES, ze zásady rovného zacházení, povinnosti transparentnosti, jakož i ze zásady

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Alessandra Venturini, C-159/12 až C-161/12 „Svoboda usazování – Článek 49 SFEU – Veřejné zdraví – Vnitrostátní právní předpisy zakazující prodejnám parafarmaceutického zboží prodej léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis, které jsou hrazeny pacientem“ Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

30

30

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

právní jistoty vyplývá, že omezující podmínky a podrobnosti výběrového řízení, zejména pokud jde o zánik koncesí udělených v uvedeném výběrovém řízení, musí být formulovány jasně, přesně a jednoznačně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Není slučitelná s čl. 43 ES a 49 ES vnitrostátní právní úprava, která ve skutečnosti brání veškeré přeshraniční činnosti v odvětví her bez ohledu na způsob, jakým je tato činnost vykonávána, a zejména v případech, kdy dochází k přímému kontaktu mezi spotřebitelem a provozovatelem a je možná fyzická policejní kontrola zástupců podniku přítomných na vnitrostátním území. Konkrétní posouzení náleží vnitrostátnímu soudu. Za současného stavu unijního práva okolnost, že hospodářský subjekt je v členském státě, ve kterém je usazen, držitelem povolení, jež mu umožňuje nabízet hazardní hry, nebrání tomu, aby jiný členský stát za dodržení požadavků unijního práva podmínil možnost takového subjektu nabízet takové služby spotřebitelům, kteří se nacházejí na jeho území, povinností získat povolení vydávané jeho vlastními orgány.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. listopadu 2013, Jan Sneller v. DAS, C-442/12 „Pojištění právní ochrany – Směrnice 87/344/EHS – Článek 4 odst. 1 – Svobodný výběr advokáta pojištěným – Ustanovení ve všeobecných podmínkách pro smlouvu o zajištění právního zastoupení v soudních a správních řízeních jedním ze zaměstnanců pojistitele – Náklady na právní zastoupení externím právním poradcem, které jsou hrazeny pouze tehdy, je-li podle pojistitele nezbytné, aby se případem zabýval externí právní poradce“ Výrok: Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice 87/344/EHS21) brání tomu, aby pojistitel právní ochrany, který ve svých pojistných smlouvách stanoví, že právní zastoupení je v zásadě zajišováno jeho pracovníky, rovněž stanovil, že náklady na právní zastoupení advokátem nebo zástupcem, které si pojištěný svobodně vybral, mohou být hrazeny pouze tehdy, má-li pojistitel za to, že se případem musí zabývat externí poradce. Skutečnost, zda je právní zastoupení v dotčeném soudním nebo správním řízení podle vnitrostátního práva povinné, nemá vliv na odpově poskytnutou na první otázku

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, Kostas Konstantinides, C-475/11 „Volný pohyb lékařských služeb – Poskytovatel služby, který se přemisuje do jiného členského státu – Použitelnost stavovských pravidel hostitelského členského státu“

Volný pohyb osob Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, Laurence Prinz v. Region Hannover a další, C-523/11 a C-585/11, „Občanství Unie – Podpora na vzdělávání poskytovaná příslušníkovi členského státu pro studium v jiném členském státě – Povinnost bydliště v členském státě původu“

Výrok: Vnitrostátní pravidla stanovící, že účtované honoráře musí být přiměřené, a nestanoví-li zákonné úhradové předpisy jinak, musí být vypočítány na základě úředního sazebníku lékařských výkonů, a zakazující lékařům jakoukoli reklamu v rozporu s profesní etikou, nespadají podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2005/36/ES20) do věcné působnosti směrnice. Předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda jsou uvedená pravidla omezením ve smyslu článku 56 SFEU, a je-li tomu tak, zda sledují cíl obecného zájmu, jsou způsobilá zaručit jeho uskutečnění a nepřekračují meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné. Čl. 6 písm. a) směrnice 2005/36 nestanoví pravidla pro výkon povolání ani disciplinární řízení, která se mohou vztahovat na poskytovatele služeb, který se pohybuje na území hostitelského členského státu, aby zde dočasně a příležitostně vykonával své povolání, ale pouze uvádí, že členské státy mohou pro snadnější uplatňování disciplinárních předpisů podle čl. 5 odst. 3 směrnice stanovit bu automatickou dočasnou registraci, nebo formální členství v profesní organizaci nebo subjektu.

Výrok: Články 20 SFEU a 21 SFEU brání právní úpravě členského státu, která podmiňuje přiznání podpory na vzdělávání z titulu studia v jiném členském státě na období delší než jeden rok takovou jedinou podmínkou, podle níž žadatel musí mít trvalé bydliště ve smyslu tohoto zákona na území prvně uvedeného státu po dobu nejméně tří let před zahájením uvedeného studia. Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2013, M. G., N. R. v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie, C-383/13 PPU, „Víza, azyl, přistěhovalectví – Nedovolené přistěhovalectví a neoprávněný pobyt – Repatriace neoprávněně pobývajících osob – Práva na obhajobu – Porušení – Důsledky“ Výrok: Jestliže bylo o prodloužení zajišovacího opatření rozhodnuto v rámci správního řízení, přičemž bylo po-

31

PPZ_01_14_zlom.p65

31


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

rušeno právo být vyslechnut, vnitrostátní soud pověřený posouzením legality tohoto rozhodnutí může zajišovací opatření zrušit pouze v případě, že má s ohledem na všechny skutkové a právní okolností každého konkrétního případu za to, že toto porušení skutečně zbavilo tu osobu, která jej uplatňuje, možnosti lépe uplatnit její obhajobu v natolik značném rozsahu, že toto správní řízení bývalo mohlo dospět k jinému výsledku (čl. 15 odst. 2 a 6 směrnice 2008/115/ES22)).

né se zákazem vstupu – Doba trvání zákazu vstupu omezená v zásadě na pět let“ Výrok: Článek 11 odst. 2 směrnice 2008/115/ES brání vnitrostátnímu ustanovení, které podmiňuje omezení doby trvání zákazu vstupu tím, že dotčený státní příslušník třetí země podá žádost o přiznání takového omezení. Článek 11 odst. 2 směrnice 2008/115 brání tomu, aby porušení zákazu vstupu a pobytu na území členského státu, který byl vydán více než pět let před dnem nového vstupu dotčeného státního příslušníka třetí země na toto území nebo před nabytím účinnosti vnitrostátní právní úpravy k provedení této směrnice, vedlo k trestněprávní sankci, pokud tento státní příslušník nepředstavuje vážné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo národní bezpečnosti. Směrnice 2008/115 brání tomu, aby členský stát stanovil, že opatření k ukončení pobytu nebo vyhoštění, které je starší pěti či více let v době mezi dnem, kdy měla být směrnice provedena, a dnem, kdy skutečně provedena byla, může být později znovu základem pro trestní stíhání, pokud bylo toto opatření založeno na trestní sankci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice, a uvedený členský stát využil možnosti stanovené tímto ustanovením.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, Conseil national de l’ordre des médecins v. Ministre de l’Enseignement supérieur et de la Recherche, Ministre des Affaires sociales et de la Santé, C-492/12 „Uznávání odborných kvalifikací – Povolání zubního lékaře – Zvláštnost a odlišnost od povolání lékaře – Společná odborná příprava“ Výrok: Členský stát může podle směrnice 2005/36/ES23) vytvořit cyklus specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání jak v oblasti lékařství, tak i zubního lékařství, jejichž označení neodpovídá označením vyjmenovaným pro tento členský stát v příloze V směrnice. Takové specializované kursy kvalifikačního vzdělávání mohou být přístupné jak osobám, které ukončily toliko základní lékařskou odbornou přípravu, tak i osobám s dokončenou a potvrzenou pouze základní odbornou přípravou zubního lékaře. Vnitrostátní soud musí ověřit: – zda zmíněné specializované kursy kvalifikačního vzdělávání nevedou – jelikož nesplňují podmínky stanovené v článcích 24 a 34 zmíněné směrnice ohledně základní lékařské odborné přípravy a základní odborné přípravy zubních lékařů – k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci lékaře se základní odbornou přípravou nebo dokladu o dosažené kvalifikaci zubního lékaře se základní odbornou přípravou a – zda doklad vydaný po ukončení zmíněných specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání neopravňuje k výkonu základního povolání lékaře nebo zubního lékaře osoby, jimž nebyl vydán doklad o dosažené kvalifikaci lékaře se základní odbornou přípravou, popř. zubního lékaře se základní odbornou přípravou. Směrnice 2005/36 nebrání tomu, aby studijní předměty spadající do oblasti lékařství tvořily součást specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání v oblasti zubního lékařství.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, Pensionsversicherungsanstalt v. Peter Brey, C-140/12, „Občanství Unie – Právo pobytu po dobu delší než tři měsíce – Osoba, která již nemá postavení pracovníka – Poživatel starobního důchodu – Podmínka dostatečných prostředků, aby se osoba nestala zátěží pro ‚systém sociálního zabezpečení‘ hostitelského členského státu“ Výrok: Členský stát nemůže podle čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 8 odst. 4 a čl. 24 odst. 1 a 2 směrnice 2004/ 38/ES 24 i ve vztahu k období po uplynutí prvních tří měsíců pobytu vylučovat za jakýchkoli okolností a automaticky poskytnutí dávky hospodářsky nečinnému státnímu příslušníkovi jiného členského státu, z důvodu že navzdory skutečnosti, že mu bylo vydáno osvědčení o právu pobytu, nesplňuje podmínky pro využití práva legálního pobytu na území prvního členského státu po dobu delší než tři měsíce, jelikož existence takového práva je podřízena požadavku, aby uvedený státní příslušník měl dostatečné prostředky, aby nemusel o uvedenou dávku požádat.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2013, Gjok Filev, Adnan Osmani, C-297/12, „Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Rozhodnutí o navrácení spojePrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

32

32

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2013, Adzo Domenyo Alokpa a další v. Ministre du Travail, de l’Emploi et de l’Immigration, C-86/12, „Právo pobytu státního příslušníka třetí země, který je příbuzným v přímé vzestupné linii občana Unie nízkého věku – Občané Unie, kteří se narodili v jiném členském státě, než jehož jsou státními příslušníky, a kteří nevyužili práva na volný pohyb – Základní práva“

borná kvalifikace, jež odpovídá kvalifikaci, kterou je možné získat na odborné škole v poskytujícím státě v alespoň dvouletém vzdělávacím kurzu, zatímco by žadatelce, kdyby se rozhodla pro absolvování vzdělávání v tomto posledně uvedeném státě, které je srovnatelné se vzděláváním, jež si přeje absolvovat v jiném členském státě, a které trvá méně než dva roky, na základě její konkrétní situace byla podpora přiznána.

Výrok: Čl. 20 SFEU a 21 SFEU nebrání tomu, aby členský stát odepřel státnímu příslušníkovi třetí země právo pobytu na svém území, i když tento státní příslušník sám vyživuje děti nízkého věku, jež jsou občany Unie a pobývají s ním v tomto členském státě od svého narození, avšak nejsou státními příslušníky téhož státu a nevyužily svého práva na volný pohyb, pokud tito občané Unie nesplňují podmínky stanovené směrnicí 2004/38/ES, nebo pokud takové odmítnutí nezbavuje uvedené občany možnosti skutečně využívat podstatné části práv plynoucích z postavení občana Unie, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2013, Andreas Ingemar Thiele Meneses v. Region Hannover, C-220/12, „Státní příslušník členského státu – Studium absolvované v jiném členském státě – Přiznání podpory na vzdělávání – Podmínka trvalého bydliště – Místo vzdělávání nacházející se ve státě bydliště žadatele nebo v sousedním státě – Omezená výjimka“ Výrok: Články 20 SFEU a 21 SFEU brání takové právní úpravě členského státu, která přiznání podpory na vzdělávání pro studium v jiném členském státě podmiňuje v zásadě jedinou podmínkou, kterou je založení trvalého bydliště ve smyslu této právní úpravy v tuzemsku, a která v případě, kdy je žadatel tuzemským státním příslušníkem, který nemá trvalé bydliště v tuzemsku, stanoví podporu na vzdělávání v zahraničí jen pro vzdělávání ve státě bydliště žadatele nebo ve státě, který s tímto státem sousedí, a to pouze tehdy, pokud to odůvodňují zvláštní okolnosti.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2013, Leyla Ecem Demirkan v. Bundesrepublik Deutschland, C-221/11, „Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Vízová povinnost pro vstup na území členského státu – Volný pohyb služeb – Právo tureckého státního příslušníka vstoupit na území členského státu za účelem návštěvy člena své rodiny a potenciálně využít poskytovaných služeb“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. listopadu 2013, Minister voor Immigratie en Asiel v. X, Y, C-199/12 až C-201/12, „Postavení uprchlíka – Sexuální orientace – Pojem ‚akty pronásledování‘ – Oprávněné obavy před pronásledováním z důvodu příslušnosti k určité společenské vrstvě – Dostatečně závažná jednání opravňující takovou obavu – Právní úprava trestající homosexuální jednání“

Výrok: Pojem „volný pohyb služeb“ uvedený v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu25 nezahrnuje svobodu tureckých státních příslušníků, příjemců služeb, vydat se do členského státu, aby v něm využili poskytovaných služeb. Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. října 2013, Samantha Elrick v. Bezirksregierung Köln, C-275/12, „Státní příslušník členského státu – Studium absolvované v jiném členském státě – Podpora na vzdělávání – Minimálně dvouletá doba trvání vysokoškolského vzdělávání – Získání odborné kvalifikace“

Výrok: Existence takové trestněprávní úpravy, která se vztahuje specificky na homosexuály, umožňuje konstatovat, že na tyto osoby je nutné pohlížet tak, že tvoří určitou společenskou vrstvu ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2004/83/ES26). Samotná trestnost homosexuálního jednání jako taková nepředstavuje akt pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/83. Naopak trest odnětí svobody, jenž postihuje homosexuální jednání a je v zemi původu, která takovou právní úpravu přijala, skutečně ukládán, musí být považován za nepřiměřené nebo diskriminační trestání, a tedy za akt pronásledování.

Výrok: Články 20 SFEU a 21 SFEU brání takové právní úpravě členského státu, která podmiňuje přiznání podpory na vzdělávání státnímu příslušníkovi s bydlištěm v tomto členském státě na studium v jiném členském státě podmínkou, že tímto vzděláním bude získána od-

33

PPZ_01_14_zlom.p65

33


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Z oblasti působnosti směrnice 2004/83 je podle jejího čl. 10 odst. 1 písm. d) ve spojení s čl. 2 písm. c) vyloučeno pouze homosexuální jednání, které je podle vnitrostátní právní úpravy členských států trestné. Při posuzování žádosti o přiznání postavení uprchlíka nemohou příslušné orgány rozumně očekávat, že žadatel o azyl bude v zemi původu svou homosexualitu skrývat nebo si bude počínat se zdrženlivostí při projevování sexuální orientace, aby se vyhnul riziku pronásledování.

Výrok: Článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 492/201127) brání vnitrostátní právní úpravě, podle které se pro určení dne rozhodného pro postup zaměstnanců územního samosprávného celku do vyšších platových stupňů v rámci jejich třídy zohledňují doby zaměstnání získané nepřetržitě ve službě tohoto samosprávného celku v plném rozsahu, kdežto jakákoli jiná doba zaměstnání se zohledňuje pouze částečně. Rozsudek Soudního dvora ze dne (velkého senátu) 10. prosince 2013, Shamso Abdullahi v. Bundesasylamt, C-394/12, „Společný evropský azylový systém – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl – Přezkum dodržení kritérií příslušnosti – Rozsah soudního přezkumu“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013, Bundesrepublik Deutschland v. Kaveh Puid, C-4/11, „Azyl – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Kritéria k určení příslušného členského státu“

Výrok: Podle čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 343/200328) za okolností, kdy členský stát souhlasil s převzetím žadatele o azyl na základě kritéria uvedeného v čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení, to znamená jako členský stát prvního vstupu žadatele o azyl na území Evropské unie, může tento žadatel zpochybnit volbu tohoto kritéria pouze s poukazem na existenci systémových nedostatků azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů o azyl v tomto členském státě, které představují závažné a prokazatelné důvody pro domněnku, že uvedený žadatel bude vystaven skutečnému riziku nelidského nebo ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU.

Výrok: Nemohou-li členské státy nevědět o skutečnosti, že systémové nedostatky azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů o azyl v členském státě, který byl původně na základě kritérií stanovených v kapitole III nařízení (ES) č. 343/2003, určen za příslušný k posouzení žádosti, představují závažné a prokazatelné důvody pro domněnku, že dotyčný žadatel o azyl bude vystaven skutečnému riziku nelidského nebo ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, což musí ověřit předkládající soud, nesmí členský stát, který určuje příslušný členský stát, žadatele o azyl přemístit do členského státu původně určeného za příslušný k posouzení žádosti a je s výhradou využití možnosti, že žádost posoudí sám, povinen pokračovat v přezkumu kritérií stanovených v uvedené kapitole, aby tak určil, zda lze na základě některého z uvedených kritérií, nebo v opačném případě na základě článku 13 téhož nařízení, určit za příslušný některý jiný členský stát. Naproti tomu v takovéto situaci skutečnost, že žadatel o azyl nemůže být přemístěn do členského státu, který byl původně určen za příslušný k posouzení žádosti, jako taková neznamená, že členský stát, který určuje příslušný členský stát, je na základě čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 povinen sám posoudit žádost o azyl.

Veřejné zakázky Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2013, Fastweb SpA v. Azienda Sanitaria Locale di Alessandria, C-100/12, „Přezkum – Nabídky, které neodpovídají technickým specifikacím zakázky – Slučitelnost s unijním právem“ Výrok: V případě, že v rámci řízení o žalobě uplatní uchazeč zadávacího řízení, který získal zakázku a podal incidenční žalobu, námitku nepřípustnosti založenou na nedostatku aktivní legitimace uchazeče, který podal hlavní žalobu, a to z důvodu, že nabídka, kterou tento posledně uvedený uchazeč předložil, měla být zadavatelem vyloučena z důvodu její neslučitelnosti s technickými specifikacemi definovanými v zadávací dokumentaci, brání čl. 1 odst. 3 směrnice 89/665/EHS29 tomu, aby byla uvedená žaloba prohlášena za nepřípustnou na základě předběžného přezkumu této námitky nepřípustnosti, aniž by se soud vyslovil ke slučitelnosti jak

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken Betriebs GmbH v. Land Salzburg, C-514/12, „Volný pohyb pracovníků – Vnitrostátní právní úprava částečně zohledňující doby zaměstnání získané u jiných zaměstnavatelů než u spolkové země Salcbursko – Omezení volného pohybu pracovníků – Odůvodnění“ Právo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

34

34

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

nabídky uchazeče, který získal zakázku, tak nabídky uchazeče, který podal hlavní žalobu, s uvedenými technickými specifikacemi.

Výrok: Veřejnému zadavateli čl. 30 odst. 2 směrnice 2004/ 18/ES nedovoluje, aby s uchazeči vyjednával o nabídkách, které neodpovídají závazným požadavkům stanoveným v technických specifikacích veřejné zakázky.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, IVD GmbH & Co. KG v. Ärztekammer Westfalen-Lippe, C-526/11, „Pojem ‚veřejnoprávní subjekt‘ – Podmínka veřejného financování nebo řízení či kontroly činnosti – Profesní komora lékařů – Financování prostřednictvím příspěvků hrazených členy komory – Nezávislost komory“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2013, Ministero dello Sviluppo economico v. SOA Nazionale Costruttori – Organismo di Attestazione SpA, C-327/12, „Veřejné podniky a podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva – Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu – Svoboda usazování – Omezení – Odůvodnění – Ochrana příjemců služeb“

Výrok: Veřejnoprávní profesní komora, nesplňuje podle čl. 1 odst. 9 druhý pododst. písm. c) směrnice 2004/18/ES30 kritérium financování převážně orgány veřejné moci, pokud je tento subjekt financován převážně příspěvky hrazenými jeho členy, přičemž zákon jej opravňuje stanovit výši těchto příspěvků a vybírat je, v případě, že tento zákon nestanoví rozsah a způsoby činností, které uvedený subjekt vykonává při plnění úkolů vyplývajících ze zákona, k jejichž financování jsou tyto příspěvky určeny, a nesplňuje ani kritérium řízení orgány veřejné moci jen z toho důvodu, že rozhodnutí, kterým tento subjekt stanovuje výši uvedených příspěvků, musí být schváleno orgánem dozoru.

Výrok: Členský stát může v souladu s čl. 101 SFEU, 102 SFEU a 106 SFEU uložit společnostem, které mají postavení certifikačních subjektů, systém minimálních sazeb za certifikační služby poskytované podnikům, které se chtějí účastnit zadávání veřejných zakázek na stavební práce. Taková vnitrostátní právní úprava představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU, ale je způsobilá zajistit dosažení cíle ochrany příjemců uvedených služeb. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda zvláště s ohledem na způsob výpočtu minimálních sazeb, zejména v závislosti na počtu kategorií prací, pro které se osvědčení vydává, nepřekračuje uvedená vnitrostátní právní úprava meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2013, Ministeriet for Forskning, Innovation og Videregaende Uddannelser v. Manova A/S, C-336/12, „Zásada rovného zacházení – Omezené řízení – Oznámení o zakázce – Žádost o připojení poslední zveřejněné rozvahy k žádosti o účast – Nepředložení této rozvahy v žádosti některých uchazečů“

Regulace veřejných podpor Výrok: Zásada rovného zacházení nebrání tomu, aby veřejný zadavatel požadoval od uchazeče po uplynutí lhůty pro předložení žádostí o účast na zadávacím řízení poskytnutí dokumentů popisujících situaci tohoto uchazeče, jako je zveřejněná rozvaha, v jejichž případě lze objektivně ověřit, zda existovaly již před uplynutím lhůty stanovené pro předložení žádosti o účast na zadávacím řízení, pokud dokumentace týkající se dané veřejné zakázky nepožadovala jejich poskytnutí výslovně pod hrozbou vyloučení žádosti o účast. Taková žádost o poskytnutí dokumentů nesmí neoprávněně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat jednoho nebo více uchazečů, kterým byla zaslána.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013, Comune di Ancona v. Regione Marche, C-388/12, „Finanční pomoc ze strukturálních fondů – Kritéria způsobilosti výdajů – Pojem ‚podstatná změna‘ operace – Udělení koncese bez předchozího zveřejnění či nabídkového řízení“ Výrok: Změny, na které se vztahuje čl. 30 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/199931), zahrnují jak změny, ke kterým dojde ve fázi provádění díla, tak změny, ke kterým dojde posléze, zejména při jeho správě, pokud k těmto změnám dojde v pětileté lhůtě stanovené v tomto ustanovení. Posouzení toho, zda z udělení koncese neplynou významné příjmy pro zadavatele koncese nebo neodůvodněná výhoda pro koncesionáře, není nutné provádět až po ověření toho, zda nebyla na díle, jehož se koncese týká, provedena podstatná změna.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Nordecon AS, Ramboll Eesti AS v. Rahandusministeerium, C-561/12, „Vyjednávací řízení – Možnost veřejného zadavatele vyjednávat o nabídkách, které nejsou v souladu se závaznými požadavky technických specifikací“

35

PPZ_01_14_zlom.p65

35


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Článek 30 odst. 4 nařízení č. 1260/1999 se vztahuje jak na případy fyzické změny, kdy provedené dílo neodpovídá dílu uvedenému v projektu, na který bylo poskytnuto financování, tak na případy funkční změny, přičemž v případě změny spočívající v užívání díla pro činnosti odlišné od činností původně uvedených v projektu, na který bylo poskytnuto financování, musí být taková změna s to významně snížit způsobilost dotčené operace dosáhnout cíle, který byl pro ni vytyčen. Unijní právo nebrání právo tomu, aby koncese na veřejnou službu související s dílem byla udělena bez nabídkového řízení, je-li toto udělení v souladu se zásadou transparentnosti, jejíž dodržení nenese s sebou nutně povinnost provést nabídkové řízení, ale musí podniku nacházejícímu se na území jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém se nachází orgán udělující koncesi, umožnit přístup k příslušným informacím týkajícím se uvedené koncese před tím, než bude udělena, tak aby tento podnik mohl dát najevo svůj zájem o získání této koncese, pokud by si to přál, což musí ověřit předkládající soud.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2013, Dirextra Alta Formazione srl v. Regione Puglia, C-523/12, „Volný pohyb služeb – Veřejné dotace spolufinancované z Evropského sociálního fondu ve prospěch studentů zapsaných do specializovaného programu postgraduálního studia – Regionální právní úprava – Podmínka nepřetržité desetileté zkušenosti“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa AG v. Flughafen Frankfurt-Hahn GmbH, C-284/12, „Výhody poskytnuté veřejným podnikem – Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v souvislosti s touto podporou – Povinnost soudů členských států“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, Green – Swan Pharmaceuticals CR, a. s. v. Státní zemědělská a potravinářské inspekce, C-299/12, „Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Pojem ‚tvrzení o snížení rizika onemocnění‘ – Produkty označené ochrannou známkou nebo obchodní značkou“

Výrok: V případě, kdy Evropská komise v souladu s čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU zahájila formální vyšetřovací řízení ohledně neoznámeného opatření, které je prováděno, je vnitrostátní soud, k němuž byl podán návrh na zastavení provádění tohoto opatření a na navrácení již uskutečněných plateb, povinen přijmout všechna nezbytná opatření za účelem vyvození důsledků z případného porušení povinnosti pozastavit provádění uvedeného opatření. Za tímto účelem může vnitrostátní soud rozhodnout o pozastavení provádění dotčeného opatření a nařídit navrácení již vyplacených částek. Může rovněž rozhodnout o nařízení předběžného opatření za účelem jak ochrany zájmů dotyčných stran, tak zachování užitečného účinku rozhodnutí Evropské komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Pokud má vnitrostátní soud pochybnosti o tom, zda dotčené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nebo o platnosti nebo výkladu rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, může požádat Evropskou komisi o objasnění, a dále může nebo musí v souladu s čl. 267 druhým a třetím pododst. SFEU položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru.

Výrok: K tomu, aby mohlo být zdravotní tvrzení kvalifikováno jako „tvrzení o snížení rizika onemocnění“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 bod 6 nařízení (ES) č. 1924/ 200632), nemusí výslovně uvádět, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek „významně“ snižuje riziko vzniku lidského onemocnění. Obchodní sdělení uvedené na obalu potraviny může představovat ochrannou známku nebo obchodní značku ve smyslu čl. 28 odst. 2 nařízení č. 1924/ 2006 za podmínky, že je jako ochranná známka nebo obchodní značka chráněno příslušnou právní úpravou. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit z hlediska veškerých skutkových a právních okolností, jimiž se vyznačuje věc, která mu byla předložena, zda je takové sdělení skutečně takto chráněnou ochrannou známkou nebo obchodní značkou. Článek 28 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 se vztahuje pouze na potraviny, které byly opatřeny ochrannou známkou nebo obchodní značkou, jež musí být považovány za výživové nebo zdravotní tvrzení ve smyslu tohoto nařízení, a které jako takové existovaly před 1. lednem 2005.


PPZ_01_14_zlom.p65

36

Výrok: Není nesouladné s čl. 56 SFEU předpis členského státu, který vyžaduje, aby vysokoškolská vzdělávací zařízení, do nichž se hodlají zapsat studenti žádající o regionální stipendium spolufinancované z Evropského sociálního fondu, doložila zkušenosti v délce deseti let, pokud tato zařízení nejsou univerzitami uznanými vnitrostátním právem nebo zařízeními, která poskytují studium v akreditovaných programech Master.

Ochrana spotřebitelů

36

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

Evropské mezinárodní právo soukromé

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. října 2013, Lokman Emrek v. Vlad Sabranovic, C-218/12, „Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv – Příčinná souvislost mezi profesionální nebo podnikatelskou činností zaměřenou na členský stát bydliště spotřebitele prostřednictvím internetu a uzavřením smlouvy“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013, ÖFAB, Östergötlands Fastigheter AB, C-147/12, „Příslušný soud – Zvláštní příslušnost ve ,věcech týkajících se smlouvy nebo nároků ze smlouvy‘ a ve ,věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti‘“

Výrok: Článek 15 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 44/ 200133) nevyžaduje existenci příčinné souvislosti mezi prostředkem použitým k zaměření podnikatelské nebo profesionální činnosti na členský stát bydliště spotřebitele, tj. internetovou stránkou, a uzavřením smlouvy s tímto spotřebitelem. Existence takové příčinné souvislosti však ukazuje na spojitost smlouvy s takovou činností.

Výrok: Výraz „věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti“ ve smyslu čl. 5 bodě 3 nařízení (ES) č. 44/2001 se vztahuje na takové žaloby věřitele akciové společnosti, jako jsou žaloby, jejichž cílem je určit, že člen představenstva akciové společnosti a její akcionář ručí za závazky této společnosti, protože jí umožnili, aby pokračovala v činnosti, přestože neměla dostatek kapitálu a byla nucena vstoupit do likvidace. Výraz „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ musí být vykládán tak, že pokud jde o žaloby, jejichž cílem je určit, že člen představenstva a akcionáře akciové společnosti ručí za závazky této společnosti, uvedené místo se nachází v místě, s nímž jsou spjaty činnosti vykonávané uvedenou společností a finanční situace související s těmito činnostmi. Okolnost, že dotčená pohledávka byla převedena z původního věřitele na jinou osobu, nemá za posuzovaných okolností vliv na určení příslušného soudu podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Asociación de Consumidores Independientes de Castilla y León v. Anuntis Segundamano Espana SL, C-413/12, „Žaloba na zdržení se jednání podaná regionálním sdružením na ochranu spotřebitelů – Místně příslušný soud – Nemožnost podat opravný prostředek – Procesní autonomie členských států – Zásada rovnocennosti a zásada efektivity“ Výrok: Směrnice 93/13/EHS34), jakož i zásada efektivity a zásada rovnocennosti nebrání takové právní úpravě členského státu, podle níž musí být žaloby na zdržení se jednání podávané sdruženími na ochranu spotřebitelů podány u soudu, v jehož obvodě se nachází provozovna či sídlo žalovaného, a podle níž nelze proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost, podat opravný prostředek.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2013, Sunico a další, C-49/12, „Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Pojem ‚věci občanské a obchodní‘ – Žaloba podaná veřejným orgánem – Náhrada škody z důvodu účasti třetí osoby, která není osobou povinnou k dani pro účely DPH, na daňovém podvodu“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2013, Trento Sviluppo, C-281/12, „Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Pojem ‚klamavé jednání‘ – Kumulativní povaha podmínek uvedených v dotčeném ustanovení“

Výrok: Pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001 zahrnuje žalobu podanou proti fyzickým a právnickým osobám se sídlem nebo s bydlištěm v jiném členském státě, kterou se veřejný orgán členského státu domáhá náhrady škody způsobené v rámci činnosti představující protiprávní spolupráci na podvodu v oblasti daně z přidané hodnoty, dlužné prvně uvedenému členskému státu.

Výrok: Obchodní praktika musí být považována za „klamavou“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2005/29/ ES, pokud tato praktika jednak obsahuje nesprávné informace nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl, a jednak je způsobilá vést spotřebitele k přijetí rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil. Pojem „rozhodnutí o obchodní transakci“ [čl. 2 písm. k) směrnice] zahrnuje každé rozhodnutí, které přímo souvisí s rozhodnutím, zda zakoupit či nezakoupit produkt.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 2013, Salzgitter Mannesmann Handel GmbH v. SC Laminorul SA, C-157/12, „Soudní spolupráce v občanských věcech – Uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě – Roz-

37

PPZ_01_14_zlom.p65

37


8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

hodnutí neslučitelné s jiným rozhodnutím vydaným dříve v témže členském státě“

dy efektivity, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání tomu, aby vnitrostátní právní předpisy zkrátily tuto promlčecí dobu bez předchozího upozornění a se zpětnou účinností. Skutečnost, že v okamžiku, kdy daňový poplatník podal žalobu, byla dostupnost procesního prostředku, pro který platila delší promlčecí doba, uznána teprve nedávno soudem nižšího stupně a soudem vyššího stupně byla s konečnou platností potvrzena až později, nemá žádný vliv na odpově na první otázku.

Výrok: Článek 34 bod 4 nařízení (ES) č. 44/2001 se nevztahuje na neslučitelná rozhodnutí vydaná soudy téhož členského státu. Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013, Maletic v. lastminute.com GmbH, C-478/12, „Cestovní smlouva uzavřená mezi spotřebitelem s bydlištěm v jednom členském státě a cestovní kanceláří usazenou v jiném členském státě – Poskytovatel služeb využívaných cestovní kanceláří usazenou v členském státě bydliště spotřebitele – Právo spotřebitele podat žalobu proti oběma podnikům u soudu v místě svého bydliště“

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2013, Nipponkoa Insurance Co. (Europe) Ltd v. Inter-Zuid Transport BV, C-452/12, „Soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech – Překážka věci zahájené – Uznávání a výkon rozhodnutí“

Výrok: Pojem „smluvní partner“ podle čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001 zahrnuje i smluvního partnera hospodářského subjektu, s nímž spotřebitel uzavřel tuto smlouvu, kterýžto partner má sídlo na území členského státu, v němž se nachází bydliště tohoto spotřebitele.

Výrok: Článek 71 nařízení (ES) č. 44/2001 brání tomu, aby se mezinárodní smlouva vykládala způsobem, který nezaručuje dodržení cílů a zásad, na nichž toto nařízení spočívá, za podmínek přinejmenším stejně příznivých, jako jsou podmínky stanovené v tomto nařízení. Článek 71 nařízení č. 44/2001 brání takovému výkladu čl. 31 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podepsané v Ženevě dne 19. května 1956, ve znění protokolu podepsaného v Ženevě dne 5. července 1978, podle kterého negativní určovací žaloba nebo negativní určovací rozsudek v jednom členském státě a regresní žaloba podaná z důvodu téže škody mezi týmiž stranami nebo jejich právními nástupci v jiném členském státě nemají tentýž předmět a tentýž důvod.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Walter Vapenik v. Josef Thurner, C-508/12, „Evropský exekuční titul pro nesporné nároky – Podmínky potvrzení rozhodnutí jako exekučního titulu – Rozhodnutí vydané v členském státě věřitele ve sporu mezi dvěma osobami, které nejednají v rámci obchodní či profesní činnosti“ Výrok: Článek 6 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 805/ 200435) se nevztahuje na smlouvy uzavřené mezi dvěma osobami, které nejednají v rámci obchodní či profesní činnosti.

Poznámky: 1) Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005. 2) Směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, ve znění směrnice 2005/14. 3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007. 4) Viz Úmluva o mezinárodní železniční přepravě ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. prosince 2013, Test Claimants in the Franked Investment Income Group Litigation v. Commissioners of Inland Revenue, C-362/12, „Soudní ochrana – Zásada efektivity – Zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání – Vydání bezdůvodného obohacení – Procesní prostředky“ Výrok: V situaci, kdy podle vnitrostátního práva mohou daňoví poplatníci volit mezi dvěma možnými procesními prostředky v oblasti vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem, přičemž u jednoho z těchto prostředků je stanovena delší promlčecí doba, brání zásaPrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

PPZ_01_14_zlom.p65

38

38

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

5)

6)

7)

8)

9)

10)

11)

12)

13)

14)

15)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/ 103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998. Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů. Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002. Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá [samostatná] směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS). Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů člen-

16)

17)

18)

19)

20)

21)

22)

23)

24)

25)

26)

39

PPZ_01_14_zlom.p65

39

ských států týkajících se klamavé reklamy ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ ES ze dne 11. května 2005 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/ 114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/ 29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/ 27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) Jedenáctá směrnice Rady 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/ 13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/ 36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. Směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/ 115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/ 36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/ EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/ EHS a 93/96/EHS protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státPrávo pro podnikání a zaměstnání 1/2014

8.4.2014, 14:53

Judikatura EU

27)

28)

29)

30)

ní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů

31)

32)

33)

34)

35)

při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. 6.1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, ve znění nařízení Komise (EU) č. 116/2010 ze dne 9. února 2010, nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky Zpracoval: Viktor Šmejkal

  


PPZ_01_14_zlom.p65

40

40

8.4.2014, 14:53

PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

Recommend Documents