Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Aktuální otázky přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii

Tereza Žáková

2013/2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Aktuální otázky přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Tereza Žáková

2

Poděkování Děkuji doc. JUDr. Filipu Křepelkovi, Ph.D. za odborné vedení, a ochotné paní pracovnici z VZP. Rovněž bych ráda vyjádřila poděkování své rodině a Jaroslavu Dlabkovi za trpělivost a trvalou podporu.

3

ABSTRAKT

Práce se zabývá problematikou přeshraniční zdravotní péče, proplácení přeshraniční zdravotní péče zdravotními pojišťovnami, právy pacientů na tuto péči a poukazuje na některé problémy poskytování zdravotní péče v České republice a v zahraničí. Snahou této práce je analyzovat směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a její promítnutí do českého právního řádu zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Dále se práce zmiňuje o nově zavedeném uznávání receptů v rámci EU a nastiňuje problematiku ověřování jejich pravosti.

KLÍČOVÁ SLOVA

Směrnice 2011/24/EU, zdravotní pojištění, přeshraniční zdravotní péče, hrazení přeshraniční zdravotní péče, předchozí souhlas, práva pacientů, uznávání receptů.

ABSTRACT

This thesis deals with on the issue of cross-border health care, reimbursement of cross-border health care by health insurance companies, patients' rights to this care, and highlights some of the problems with providing health care in the Czech Republic and abroad. The aim of this work is to analyze the Directive 2011/24/EU on the application of patients' rights to crossborder healthcare and its projection into the Czech legal order Law No. 48/1997 Coll., on public health insurance. Furthermore, it mentions the newly established recognition of prescriptions within the EU and outlines the issue of verification of their authenticity.

KEYWORDS

Directive 2011/24/EU, health insurance, cross-border health care, reimbursement of crossborder health care, prior authorisation, patients' rights, recognition of prescriptions.

4

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

CMU

Centrum mezistátních úhrad

EU

Evropská Unie

ERS

Evropské referenční centrum

ES

Evropské společenství

LZPS

Listina základních práv a svobod

SDEU

Soudní dvůr Evropské unie

SES

Smlouva o založení Evropského společenství

SFEU

Smlouva o fungování Evropské unie

Směrnice

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne 9. 3. 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

VZP

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................................... 5 1

ÚVOD .................................................................................................................... 8

2

SMĚRNICE 2011/24/EU.................................................................................... 11

2.1 Případy řešené SDEU......................................................................................... 12 2.1.1

Deckerovy brýle ........................................................................................... 12

2.1.2

Kohllova rovnátka ........................................................................................ 13

2.1.3

Případ Smits a Peerbooms ............................................................................ 14

2.1.4

Vanbraekelovy kolenní klouby .................................................................... 14

2.1.5

Ioannidis ....................................................................................................... 15

2.1.6

Müller-Fauré a Van Riet .............................................................................. 15

2.1.7

Inizian ........................................................................................................... 17

2.1.8

Leichtle ......................................................................................................... 17

2.1.9

Keller ............................................................................................................ 18

2.1.10 Watts............................................................................................................. 19 2.1.11 Herrera .......................................................................................................... 19 2.1.12 Stamatelakis ................................................................................................. 20 2.1.13 Elčinov ......................................................................................................... 20 3

PRÁVA PACIENTŮ V PŘESHRANIČNÍ PÉČI ............................................ 23

3.1 Některá všeobecná práva pacientů ................................................................... 24 3.1.1

Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče ............................... 24

3.1.2

Právo na náležitou odbornou úroveň péče ................................................... 25

3.2 Úroveň zdravotnictví v ČR ................................................................................ 26 3.2.1

Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13 Elena Petru ................. 28

3.3 Zdravotní péče poskytovaná v zahraničí ......................................................... 29 3.3.1

Poskytování neodkladné péče ...................................................................... 30

3.3.2

Plánovaná zdravotní péče v jiných státech EU ............................................ 31

3.3.3

Náhrady nákladů plánované přeshraniční péče ............................................ 31

3.3.4

Institut předchozího povolení ....................................................................... 33

3.3.5

Vydání povolení podle koordinačních nařízení EU ..................................... 35

3.3.6

Migrace pacientů .......................................................................................... 36

3.4 Správní postupy .................................................................................................. 37 6

3.5 Překážky v čerpání přeshraniční zdravotní péče ............................................ 38 3.6 Komerční pojištění ............................................................................................. 39 4

SPOLUPRÁCE ČLENSKÝCH STÁTŮ .......................................................... 41

4.1 Vnitrostátní kontaktní místa ............................................................................. 41 4.1.1

Centrum mezistátních úhrad ......................................................................... 42

4.2 Evropské referenční sítě .................................................................................... 43 4.3 Péče o pacienty s vzácnými onemocněními a potřebujících náročnou péči .. 44 4.4 Elektronické zdravotnictví ................................................................................ 45 4.5 Spolupráce v oblasti zdravotnických technologií ............................................ 46 5

UZNÁVÁNÍ RECEPTŮ .................................................................................... 47

5.1 Současný trh s léky v ČR ................................................................................... 47 5.2 Lékařské předpisy .............................................................................................. 47 5.2.1

Možné komplikace při uznávání receptů...................................................... 49

6

ZÁVĚR ................................................................................................................ 51

7

POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................ 53

8

PŘÍLOHY ........................................................................................................... 60

7

1

ÚVOD

Dne 30. 10. 2013 vláda schválila návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jeho cílem je implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne 9. 3. 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (dále jen „Směrnice“). Obdobný návrh vláda Poslanecké sněmovně předložila již 29. 5. 2013, jeho projednávání však bylo ukončeno s koncem volebního období. Transpoziční lhůta směrnice uplynula 25. 10. 2013. Směrnice byla v ČR implementována do z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění až novelou č. 60/2014 Sb. s účinností od 22. 4. 2014, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 18, který nabývá účinnosti dne 1. 1. 2015. Směrnice rozšiřuje právní úpravu stanovenou v čl. 114 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Směrnice má za cíl zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a za tímto účelem blíže upravuje a rozšiřuje práva pacientů, kteří se rozhodnou vyhledat zdravotní služby v jiném členském státě EU. Situaci pacientů, kteří vyhledávají zdravotní péči mimo zemi, v níž mají bydliště, upravuje nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení spolu s nařízením č. 987/2009 a od 25. 10. 2013 směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Obecným cílem směrnice je usnadnit přístup pacientů k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči v jiném členském státě a zajistit její úhradu zdravotní pojišťovnou.

V minulosti

docházelo

ke

vzniku

problémů

pacientů

s proplácením

zdravotnických služeb, které byly poskytnuty v rámci EU, ale v jiném členském státě než byl stát trvalého pobytu pacienta. Těmito problémy se zabýval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“), jehož rozhodnutí měly významné důsledky pro vznik právní úpravy v této oblasti a staly se základem pro vytvoření směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Oblast zdravotnictví patřila dlouhou dobu výhradně do kompetence členských států. Postupem doby se ukázalo, že je nejen nutné, ale i výhodné, spolupracovat v oblasti přeshraniční zdravotní péče. Nelze se omezovat pouze na případy poskytování nutné a bezodkladné péče zahraničním pacientům, ale je třeba odstraňovat překážky v čerpání zdravotní péče v jiných členských státech, spolupracovat jak na úrovni výměny informací, tak i v praktické rovině v zájmu vážně nemocných pacientů, vyžadujících speciální léčbu atd. 8

Zdravotní péči lze definovat s odkazem na čl. 3 písm. a) Směrnice jako: „zdravotní služby poskytované pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem vyhodnocení nebo udržení jejich zdravotního stavu nebo jejich uzdravení, včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků“. Přeshraniční zdravotní péče je široká. Zahrnuje jak neodkladnou, neplánovanou péči, tak plánovanou péči, za kterou pacienti z jiných států záměrně vycestují např. z důvodu dlouhých čekacích listin v domovském státě, kvalitnějšího poskytování zdravotní péče v zahraničí, speciální zdravotní péče, která není dostupná v domovském státě či kvůli nižší ceně za zdravotní péči. Cílem této práce je analyzovat dopad směrnice na přeshraniční zdravotní péči, dvojkolejnost právní úpravy některých institutů jako je např. institut předchozí povolení podle směrnice a podle nařízení. Dále si práce klade za cíl poukázat na aktuální problémy zdravotního systému, zhodnotit přínos směrnice pro členy EU a její praktický dopad, a zamyslet se nad novými možnostmi, které nám směrnice přináší. Budou čeští občané cestovat za zdravotními službami do zahraničí? A naopak co přinese přísun zahraničních pacientů České republice? Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola, převážně deskriptivní, se zabývá zejména judikaturou SDEU, která vedla k přijetí směrnice a která měla zásadní vliv na podobu Směrnice. Druhá kapitola se zabývá právy pacientů v přeshraniční zdravotní péči, analýzou ustanovení směrnice, která tato práva zaručují a jejich implementací do českého právního řádu, správními postupy při nespokojenosti pacienta s rozhodnutím pojišťovny. Důležitost a opodstatněnost práv pacientů na přeshraniční zdravotní péči demonstruje na příkladu všeobecného práva pacienta na poskytnutí lékařské péče a práva na náležitou odbornou úroveň poskytnuté péče. Přínos Směrnice demonstruje i na popisu současných problémů ve zdravotnictví. Dále se tato kapitola zamýšlí nad vlivem Směrnice na migraci pacientů za zdravotní péčí, nad možnými bariérami v čerpání zahraniční zdravotní péče a nad potřebností komerčního pojištění v době, kdy EU Směrnicí a nařízeními podporuje členské státy v poskytování přeshraniční zdravotní péče. Třetí kapitola pojednává o spolupráci členských států při výměně informací, poznatků a zkušeností (spolupráce v oblasti zdravotnických technologií, spolupráce zprostředkovaná vnitrostátními kontaktními místy a spolupráce ve sdílení informací prostřednictvím elektronického zdravotnictví) a při spolupráci v zájmu pacientů se vzácnými onemocněními 9

či potřebujících náročnou péči. Čtvrtá kapitola pojednává o novém právu na uznávání lékařských předpisů vydaných v jiném státě, než je stát, kde byl předpis předložen, analyzuje problémy spojené s uznáváním receptů a poukazuje na přínos a potřebnost tohoto práva demonstrací současných českých problémů, se kterými se potýká farmaceutický trh. V diplomové práci je použita zejména deskriptivní a analytická metoda. Jako hlavní zdroj informací byla použita judikatura Soudního dvora Evropské unie, publikace věnující se zdravotní problematice a problematice poskytování zdravotní péče v EU, dokumenty orgánů EU, aktuální články o problémech ve zdravotnictví a údaje čerpané z materiálů CMU a VZP.

10

2

SMĚRNICE 2011/24/EU

Smlouvy o založení Evropského společenství stanovily, že činnost Společenství má přispívat k zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví prostřednictvím podpory spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a zakotvily povinnost, aby požadavky na ochranu veřejného zdraví byly zohledněny ve všech politikách Evropského společenství. Avšak členské státy měly výhradní pravomoc týkající se organizace systémů zdravotnictví, jakákoliv harmonizace v této oblasti byla vyloučena.1 K rozšíření kompetencí Evropského společenství došlo přijetím Amsterdamské smlouvy. Čl. 152 SES zakotvil požadavek, aby při vymezení a provádění všech politik a činností Evropského společenství byl zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.2 Další změny nastaly přijetím Lisabonské smlouvy, kdy bylo ustanovení čl. 152 SES přeměněno na ustanovení čl. 168 SFEU, ale žádné významné změny nenastaly. EU uznává odpovědnost členských států za uspořádání svých zdravotních systémů. Právní stav se v oblasti poskytování přeshraniční zdravotní péče změnil v souvislosti s přijetím směrnice č. 2011/24/EU, která měla být implementována do českého právního řádu s účinností od 25. října 2013. Nesplněním implementační povinnosti se Česká republika vystavila nebezpečí peněžních sankcí ze strany EU. Žaloba pro nesplnění povinnosti, směřující proti členskému státu, který nesplnil své povinnosti vyplývající z práva Unie, může být podána Komisí nebo jiným členským státem. V případě žádné nebo neúplné implementace směrnice by nejspíše došlo k tomu, že současné právní předpisy by se interpretovaly ve smyslu pravidel směrnice 2011/24/EU, tj. v souladu se zásadou nepřímého horizontálního účinku, pojištěnec by se tak mohl domáhat svých práv pouze vůči státu, neboť přímá horizontální účinnost směrnice (mezi jednotlivci) nepůsobí. Některé pojišťovny (např. VZP) sledovaly vývoj Směrnice a i bez podpory v zákoně postupovaly podle Směrnice, respektovaly rozsudky SDEU a v souladu s nimi hradily svým pojištěncům v českých cenách vyžádanou ambulantní péči, kterou čerpali v zemích EU.

1 2

Ust. čl. 129 odst. 4 SES. Ust. čl. 152 odst. 1 SES

11

Pokud šlo o léčbu nedostupnou v ČR, i ta byla VZP hrazena na základě předchozího souhlasu, a to za podmínek a v cenách platných pro pojištěnce v zemi poskytnutí této zdravotní péče.3 Lékařská péče představuje službu hospodářské povahy podléhající ustanovením o volném pohybu služeb, proto před přijetím Směrnice odvozovaly pojištěnci svůj nárok na čerpání a úhradu přeshraniční zdravotní péče z ustanovení o volném pohybu zboží a služeb Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „SES“). Soudní dvůr Evropské Unie výkladem těchto ustanovení ve své judikatuře utvářel pravidla pro poskytování přeshraniční zdravotní péče a její úhrady.

2.1 Případy řešené SDEU Dlouhou dobu byly evropskou legislativou zdravotní služby vyňaty z úpravy volného pohybu služeb jako další ze základních svobod Evropské unie, SDEU od devadesátých let 20. století rozvíjel judikaturu, která tuto mezeru částečně vyplnila. Směrnice byla vytvořena v souladu s judikaturou SDEU, která se zabývala problémy jednotlivých pacientů v souvislosti s úhradou výdajů na poskytnuté zdravotní služby v jiném členském státě, než je místo trvalého pobytu pacientů. Rozhodnutími, které měly významné důsledky pro rozvoj poskytování přeshraniční zdravotní péče a pohyb obyvatel EU za zdravotními službami jsou např. „Deckerovy brýle“, „Kohllova rovnátka“, „Vanbraekelovy kolenní klouby“ a „Případ Smits a Peerbooms“.

2.1.1 Deckerovy brýle4 Lucemburskému státnímu příslušníkovi a pojištěnci panu Deckerovi odmítla pojišťovna a následně i odvolací instance uhradit náklady, které vynaložil na dioptrické brýle v optice se sídlem v jiném členském státě na základě předpisu, který vydal jeho lékař v Lucembursku. Odmítnutí úhrady odůvodňoval národní předpis, který úhradu vázal na předchozí souhlas pojišťovny. Pan Decker s tímto postupem nesouhlasil a proti rozhodnutí se odvolal.

3

ROD, Jiří: Ke směrnici o právech pacientů v přeshraniční péči, Infoservis VZP, č. 13, ročník 1, 12. 7. 2010, s.

1. 4

Rozsudek SDEU ve věci Decker ze dne 28. dubna 1998, číslo C-120/95.

12

Vnitrostátní soud předložil předběžnou otázku ohledně interpretace čl. 30 a 36 SES5 o volném pohybu zboží SDEU. SDEU rozhodl, že i když národní předpis spadá do oblasti sociálního zabezpečení, jejíž organizace spadá do pravomoci členských států, a s odkazem na čl. 22 nařízení 1408/71/EHS, který umožňuje pojištěnci vyhledat lékařské ošetření s předchozím souhlasem pojišťovny, nelze tuto problematiku vyloučit z aplikace čl. 28 SES pro volný pohyb zboží. SDEU uzavřel, že uvedená opatření nelze omluvit důvody ochrany nekomerčních zájmů ve smyslu čl. 30 SES. Nákup brýlí podle názoru SDEU nemůže ohrozit finanční rovnováhu systému a vzhledem k harmonizaci profesních požadavků budou i brýle od očního lékaře a zhotovené optikem v jiném členském státě stejné kvality jako brýle od lékaře a optika ve státě pobytu.

2.1.2 Kohllova rovnátka6 Pan Kohll, lucemburský státní příslušník a pojištěnec, požádal pojišťovnu o poskytnutí povolení na léčení pro svou nezletilou dceru, kterou měl poskytnout ortodontista v jiném členském státě. Jeho žádost však byla pojišťovnou zamítnuta s tím, že se nejedná o naléhavé ošetření. Pan Kohll se proti rozhodnutí odvolal k Radě pro sociální pojištění, ale ta jeho odvolání zamítla. Tuzemský soud předložil SDEU následující předběžné otázky: „Mají být články 59 a 60 SES interpretovány tak, že zakazují národní předpisy, podle nichž je náhrada vynaložených nákladů podmíněna povolením vydaným pojištěnci příslušnou pojišťovnou, pokud je plnění poskytnuto v jiném členském státě, než ve kterém má tato osoba trvalý pobyt?“7 SDEU se vyjádřil, že komunitární právo neodmítá členským státům pravomoc organizovat svůj vlastní systém sociálního zabezpečení, nicméně národní předpisy, podle kterých je náhrada nákladů zubního ošetření, které poskytl ortodontista se sídlem v jiném členském státě, vázána na povolení od pojišťovny, jsou v rozporu s čl. 598 a 609 SES.

5

Amsterodamská smlouva změnila číslování článků SES, dalších zřizovacích smluv i Maastrichtské smlouvy o EU. V judikatuře SDEU před 1. 5. 1999 je uváděno dřívější platné číslování. 6 Rozsudek SDEU ve věci Kohll ze dne 28. dubna 1998, číslo C-158/96. 7 Rozsudek SDEU ve věci Kohll ze dne 28. dubna 1998, číslo C-158/96. 8 Ust. čl. 59 SES: „Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.“ 9 Ust. čl. 60 SES: „Za služby se podle této smlouvy pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.“

13

Autoři knihy Health Care and EU Law10se pozastavují nad argumentací SDEU, že v případě ortodontického ošetření jde o službu ve smyslu čl. 57 SFEU11. Přitom úhrada této služby je čerpána z instituce, jejíž činnost není založena na ekonomických principech či zájmu na zisku, ale principech solidarity a přerozdělování. Sektor veřejný vstupuje do sektoru soukromého, fungující na jiných principech než sektor soukromý.

2.1.3 Případ Smits a Peerbooms12 V daných případech se pacienti snažili dosáhnout léčby, která by využívala nové léčebné postupy, které ještě v jejich domovských státech nebyly součástí standartní léčby, a proto nebyly pojišťovnou hrazeny. Oba pacienti absolvovali nestandartní léčbu v jiných členských státech a po svých pojišťovnách se dožadovaly úhrady nákladů. I v tomto případě SDEU své rozhodnutí založil na zásadě volného pohybu služeb a pacientům vyhověl. Povolení pro léčbu v jiném členském státě může být zamítnuto pouze v případě, že stejná nebo stejně účinná léčba může být pacientovi poskytnuta bez zbytečného odkladu v institucích, se kterými má pojišťovna pacienta uzavřenu smlouvu.

2.1.4 Vanbraekelovy kolenní klouby13 Belgická pacientka trpěla onemocněním, které vyžadovalo chirurgickou léčbu. Pacientka se domnívala, že potřebná léčba je kvalitněji poskytována ve Francii. Od belgické pojišťovny nezískala pro tuto léčbu potřebný souhlas, nicméně léčbu ve Francii absolvovala a poté se začala soudit se svou pojišťovnou o úhradu nákladů poskytnuté léčby. Belgický soud přiznal pacientce právo na úhradu léčby, ale SDEU položil otázku, zda mají být uhrazeny náklady odpovídající obvyklé výši ve Francii nebo v Belgii. Náklady na tuto léčbu v Belgii byly vyšší než ve Francii. SDEU rozhodl, aby byla uhrazena výše nákladů odpovídající léčbě v Belgii a tak byla přiznána vyšší úhrada, než kolik činily skutečně vynaložené náklady. SDEU argumentoval čl. 22 nařízení 1408/71, kdy je léčba odmítnuta a následně rozhodnuto, že odmítnutí nebylo oprávněné, hradí se náklady na léčbu podle nákladů v domovském státě.

10

WILLEM, J., S ZYSZCZAK, E., NEERGAARD, U., e al.: Health Care and EU Law 1st ed. Netherlands: Springer, 2011, s. 81. 11 čl. 57 SFEU: „Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.“ 12 Rozsudek SDEU ve věci Geraets-Smits a Peerbooms ze dne 12. července 2001, číslo C- 157/99. 13 Rozsudek ve věci Vanbraekel, ze dne 12. července 2001, věc C-368/98.

14

2.1.5 Ioannidis14 Řecký důchodce Vasileios Ioannidis byl během pobytu v Německu hospitalizován v nemocnici, hospitalizace byla naléhavá vzhledem k opakovaným bolestem na hrudi souvisejících s anginou pectoris. Řecká pojišťovna si nejprve vyžádala stanovisko zdravotní komise, zda je vhodné dodatečně povolit hospitalizaci, poté odmítla žádost na úhradu nákladů za poskytnutou zdravotní péči s odůvodněním, že onemocnění, jímž trpěl V. Ioannidis se neprojevilo dostatečně náhlým způsobem, který by odůvodňoval okamžité přijetí k pobytu v nemocnici, a mohlo být tedy náležitě léčeno v Řecku, že onemocnění bylo chronické povahy, zhoršení zdravotního stavu nebylo náhlé, a že uvedená hospitalizace byla plánovaná. Pan Ioannidis podal stížnost k příslušné správní komisi a uvedl, že důvodem jeho pobytu v Německu byla návštěva syna. Vnitrostátní soud položil SDEU otázku, zda je vůbec možné, aby pojišťovna udělila důchodci předcházející nebo i následný souhlas s léčbou. Tehdejší řecká právní úprava umožňovala udělit předchozí souhlas či hradit výdaje pouze v případech, kdy se nemoc projevila náhle během pobytu dané osoby v cizí zemi. SDEU konstatoval, že aplikací tohoto ustanovení dochází k omezení chronicky nemocných na zdravotní péči, pokud by ji vzhledem ke svému zdravotnímu stavu při pobytu v zahraničí potřebovali a taková podmínka proplácení zdravotní péče důchodci je nepřípustná. Důchodci mají nárok žádat o úhradu nákladů na lékařské ošetření, které jim bylo poskytnuto v zahraničí. S tímto rozhodnutím se naprosto ztotožňuji. Takové ustanovení působí diskriminačně, starší lidi by omezovalo ve volném pohybu a byly by „vězni“ svých nemocí, které s vyšším věkem přirozeně přicházejí.

2.1.6 Müller-Fauré a Van Riet15 V. G. Müller-Fauré byla v Německu na dovolené a podrobila se zde zubařskému zákroku spočívajícímu v umístění šesti korunek a pevné zubní protézy na horní čelist. Zákrok byl proveden mimo nemocniční zařízení. Po návratu požádala svou pojišťovnu o náhradu léčebných výdajů, ta však žádost zamítla a toto rozhodnutí bylo potvrzeno institucí, jež vykonává dohled nad řízením a správou zdravotních pojišťoven s odůvodněním, 14 15

Rozsudek SDEU ve věci Ioannidis, ze dne 25. února 2003, věc C-326/00. Rozsudek SDEU ve věci Müller-Fauré a Van Riet, ze dne 13. května 2003, č. C-385/99.

15

že pojištěnci se mohou domáhat pouze zdravotní péče jako takové a nikoliv náhrady výdajů. Paní Müller-Fauré podala žalobu, soud potvrdil stanovisko pojišťovny. Nizozemský soud konstatoval, že paní Müller-Fauré se nechala záměrně léčit během dovolené trávené v Německu zubařem usazeným v této zemi z důvodu své nedůvěry vůči nizozemským zubařům, proto nemá nárok na náhradu nákladů na léčbu podstoupenou v zahraničí bez povolení pojišťovny, u níž je pojištěnec registrován. Paní Riet trpěla dlouhodobými bolestmi zápěstí, proto její lékař požádal revizního lékaře pojišťovny Amsterdam o povolení, aby si pacientka mohla nechat provést artroskopii v belgické nemocnici, kde toto vyšetření mohlo být provedeno v mnohem kratší lhůtě nežli v domovském státě. Pojišťovna tuto žádost zamítla s tím, že zákrok může být proveden v domovském státě. Paní Riet si mezitím sama kvůli neustálým bolestem nechala provést toto vyšetření v belgické nemocnici a na základě výsledků vyšetření bylo rozhodnuto přistoupit k operaci, která byla provedena v Belgii. Pojišťovna pacientky odmítla uhradit tyto zákroky s odůvodněním, že poskytnutí přeshraniční zdravotní péče nebylo naléhavě nutné, neboť vhodná léčba byla v Nizozemsku dostupná v přiměřené lhůtě. Soud konstatoval, že tato péče byla poskytnuta v Belgii bez předchozího povolení a čekací doba pro provedení artroskopie v domovském státě nebyla nepřiměřená. Podle soudu zdravotní stav jak V. G. Müller-Fauré, tak E. E. M. Van Riet nevyžadoval okamžité poskytnutí péče. SDEU uvedl, že v případě nemocniční péče je předchozí povolení pochopitelné s ohledem na plánování péče a udržení finanční stability systému. To ale neplatí pro zákroky prováděné mimo nemocnici a požadavek předešlého souhlasu je v rozporu s ustanovením primárního práva. Soud konstatoval, že způsob, jakým jsou systémy zdravotní péče organizovány, nemá vliv na právo udělení souhlasu a následnou úhradu nákladů péče vykonané mimo nemocnici. V případě paní Van Riet šlo o zbytečný odklad léčení, při posuzování přijatelnosti čekací doby musí vnitrostátní orgány vzít v úvahu všechny okolnosti každého konkrétního případu a brát v úvahu nejen zdravotní stav pacienta v době, kdy je žádáno o povolení, ale také jeho zdravotní historii.

16

2.1.7 Inizian16 Francouzka paní Inizan požádala o souhlas s úhradou nákladů na psychosomatickou léčbu v Německu. Pojišťovna žádost odmítla a zdůvodnila to nesplněním podmínek uvedených v čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1408/7117, neboť podobná léčba může být v přiměřené době podstoupena i v domovském státě. Paní Inizian se odvolala a francouzský soud se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou. SDEU judikoval, že čl. 22 bod 2 nařízení č. 1408/71 se musí vykládat tak, že předběžný souhlas nemůže být odmítnut v případech, kdy je stejné nebo stejně účinné léčení hrazeno z veřejného systému pojištění a nemůže být v domovském státě poskytnuto bez zbytečného odkladu s ohledem na zdravotní stav pacienta v době posuzování, na jeho zdravotní historii a ostatní faktory jako je vliv jeho postižení na výkon zaměstnání. Tento rozsudek potvrzuje a doplňuje věc Müller-Fauré. Upřesňuje smysl a úlohu předchozího souhlasu (článek 22 nařízení č. 1408/71). Nařízení č. 1408/71 má za účel přispět k usnadnění volného pohybu pojištěnců.

2.1.8 Leichtle18 Pan Leichtle, německý občan, chtěl vyjet na léčebný pobyt do lázní v Itálii. Zažádal o finanční příspěvek u Spolkového úřadu práce, ten však na základě odborného názoru posuzujícího lékaře tuto žádost zamítl. Lékař byl toho názoru, že stejná či lepší péče s lepšími léčebnými výsledky by mu mohla být poskytnuta v domovském státě. SDEU konstatoval, že německé právní předpisy, které upravují právo státních zaměstnanců na léčebné pobyty v lázních, narušují svobodu poskytování služeb. Odmítnutí úhrady nákladů na léčbu v zahraničí v případě, kdy nelze prokázat, že tato léčba není efektivnější než léčba v Německu, je neoprávněnou překážkou volného pohybu služeb.

16

Rozsudek SDEU ve věci Inizan, ze dne 23. října 2003, č. C-56/01. Ust. čl 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71: „Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud příslušné léčení nemůže být poskytnuto dotyčné osobě na území členského státu, kde má bydliště.“ 18 Rozsudek SDEU ve věci Leichtle, ze dne 18. března 2004, č. C-8/02. 17

17

2.1.9 Keller19 Annette Keller, německé státní příslušnosti, měla v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení bydliště ve Španělsku a byla pojištěna v rámci obecného systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu. Paní Keller chtěla vycestovat za svou rodinou do Německa a požádala o vydání formuláře E111. V Německu byla hospitalizována a byla ji stanovena diagnóza zhoubného nádoru, který ji mohl kdykoliv přivodit smrt. Paní Keller proto požádala o formulář E112, aby mohla pokračovat v léčbě v Německu a ten ji byl vydán. Poté byla A. Keller převezena na specializovanou kliniku do Švýcarska, která byla jedinou klinikou v Evropě, která mohla operaci provést. A Keller uhradila všechny náklady na zdravotní péči a požádala španělský institut o náhradu této částky. Tento orgán žádost zamítl s odůvodněním, že náhrada nákladů lékařské péče poskytnuté ve třetím státě vyžaduje jeho výslovné předběžné povolení. Tato žádost byla rozhodnutím Zdravotní inspekce Insalud ze dne 26. července 1999 zamítnuta z toho důvodu, že: „onemocnění nenaplnilo charakteristické znaky životně důležité naléhavosti, jež by odůvodnila upuštění od léčení v rámci veřejnoprávních vnitrostátních zařízení nebo zařízení Společenství a využití soukromého sektoru mimo Společenství, aniž by byla španělskému správnímu orgánu ponechána možnost přezkoumat a nabídnout možnosti léčení s ohledem na onemocnění, jímž pacientka trpěla.“ Annette Keller mezitím zemřela a do jejího procesního postavení vstoupili její dědici. SDEU judikoval, že osobě, které byl v domovském státě vydán formulář E111 a E112 a musí být z naléhavých zdravotních důvodů přijata do nemocnice v nečlenském státě, musí být jeho náklady na zdravotní péči hrazeny institucí sociálního zabezpečení ve členském státě pobytu jménem instituce členského státu, pod který spadá. Pacient je svěřen do péče lékařů jiného členského státu a pojišťovna je vázána jejich nálezy a rozhodnutími o nezbytnosti naléhavé léčby. Španělská pojišťovna tedy musí uhradit léčbu i ve třetím státě. V důsledku povolení, které španělská pojišťovna vydala k léčení v Německu, byla péče poskytnuta ve Švýcarsku. Tato péče byla nejdříve proplacena německou pojišťovnou (podle právních předpisů je instituce pobytu povinna pacientovi proplatit takto podstoupenou léčbu) a nyní musí být tato péče proplacena španělskou stranou.

19

Rozsudek SDEU ve věci Keller, ze dne 12. dubna 2005, č. C-145/03.

18

Tento případ je výjimečný tím, že se zabývá poskytnutím a následným proplacením zdravotní péče poskytnuté ve třetí, nečlenské zemi EU.

2.1.10 Watts20 Yvonne Watts, která trpěla artritidou kyčlí, se informovala u Bedford PCT na možnost nechat se operovat v zahraničí. Po vyšetření britský lékaře uvedl, že pohyblivost této pacientky je značně snížena a že trpí stálými bolestmi. Na operaci měla čekat přibližně rok. Bedford PCT zamítl povolení pro operaci v zahraničí. Paní Watts podala žalobu a mezitím odcestovala do Francie na konzultaci k odbornému lékaři, který dospěl k závěru, že nutnost pacientku operovat je nyní naléhavější z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu. Britský lékař své stanovisko přehodnotil, operace měla být provedena ve lhůtě tří až čtyř měsíců a Bedford PCT znovu zamítl povolení operace v zahraničí. Paní Watts si tedy nechala provést náhradu kyčle ve Francii. Soud konstatoval, že čekací doba tři až čtyři měsíce je přiměřená a náhradu nákladů zamítl. Paní Watts se odvolala. Zdravotní služby v Anglii zajišťuje Národní zdravotnická služba, která funguje na neziskovém principu, proto se soud domníval, že se nejedná o poskytování služby ve smyslu čl. 57 SFEU. SDEU konstatoval, že i když Národní zdravotní služba poskytuje zdravotnické služby bezplatně, i ona má povinnost uhradit náklady poskytnuté zdravotní péče v jiném členském státě. Národní zdravotnická služba může odmítnout udělit souhlas s léčbou v zahraničí pouze v případě, že čekací doba prokazatelně nepřesahuje lékařsky přijatelnou dobu s ohledem na stav a konkrétní klinické potřeby pacienta. Podle názoru SDEU nebyla naplněna ani jedna podmínka pro odmítnutí udělení souhlasu. SDEU konstatoval, že britské právní normy zamezují volnému pohybu.

2.1.11 Herrera21 Manuel Acereda Herrera, španělský státní příslušník, byl pojištěný v rámci vnitrostátního zdravotnického systému jako osoba samostatně výdělečně činná. Pan Herrera byl hospitalizován v nemocnici, kde mu byla zjištěna vážná nemoc a následně zde započali léčbu. Pan Herrera měl pocit, že je tato léčba nedostatečná a proto zažádal o formulář E 112, aby mohl být léčen ve Francii. Formulář mu byl vydán na jeden rok a pojišťovací instituce mu 20 21

Rozsudek SDEU ve věci Watts, ze dne 16. května 2006, č. C-372/04. Rozsudek SDEU ve věci Acereda Herrera, ze dne 15. června 2006, č. C-466/04.

19

uhradila náklady za poskytnutou zdravotní péči ve Francii. Kvůli léčbě cestoval pan Herrera ze Španělska do Francie, z důvodu jeho špatného zdravotního stavu cestoval v doprovodu rodinného příslušníka. Požádal tedy pojišťovací instituci o náhradu výdajů na cestu, pobyt a stravu v souvislosti s těmito cestami. Pojišťovna žádost zamítla. Pan Herrera se proto obrátil na soud, který žalobu zamítl, proto Pan Herrera podal odvolání. SDEU konstatoval, že věcné dávky vyplácené v rámci koordinace sociálních systémů se vztahují na náklady spojené s léčbou, zahrnují tedy i proplacení stravy v nemocničním zařízení apod. Pokud občan cestuje za účelem hospitalizace do jiného státu EU v doprovodu další osoby, bude způsob úhrady nákladů na cestu, ubytování a stravu, jež vzniknou pojištěné osobě a osobě, která ji doprovází, v případě hospitalizace v jiném členském státě záviset na způsobu, jakým jsou tyto náklady hrazeny ve státě, v němž jsou pojištěni. To znamená, že pokud jsou tyto vedlejší náklady v souvislosti s léčbou hrazeny v rámci vnitrostátního léčení, má na jejich úhradu pacient právo i při léčbě v zahraničí.

2.1.12 Stamatelakis22 Řek pan Stamatelakis byl hospitalizován v britském soukromém zdravotním zařízení. Poté žádal v domovském státě uhrazení nákladů na poskytnutou zdravotní péči. Žádost o úhradu byla zamítnuta z důvodu, že náklady na hospitalizaci v soukromých zdravotních zařízeních v zahraničí se hradí pouze dětem do 14 let. SDEU shledal ustanovení o zákazu proplacení zdravotní péče osobám nad 14 let věku v soukromém zahraničním zařízení v rozporu s cíli ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Právní předpisy členského státu vylučující jakoukoli úhradu nákladů na léčbu poskytnutou soukromým zdravotním zařízením v jiném členském státě nejsou slučitelné se zásadou volného pohybu služeb. Taková právní úprava demotivuje občany k využívání zahraniční zdravotní péče.

2.1.13 Elčinov23 G. I. Elčinov, bulharský státní příslušník, byl vážně nemocen, a proto požádal pojišťovnu o vydání formuláře E 112, aby mohl podstoupit speciální léčbu na klinice v Německu, neboť tento druh léčby se v Bulharsku neprovádí. Kvůli zdravotnímu stavu byl pan Elčinov 22 23

Rozsudek SDEU ve věci Stamatelakis, ze dne 19. dubna 2007, č. C-444/05. Rozsudek SDEU ve věci Elčinov, ze dne 5. října 2010, č. C-173/09.

20

hospitalizován v Německu dříve, než dostal odpověď od pojišťovny. Ředitel pojišťovny odmítl vydat požadované povolení, protože nebyly splněny podmínky pro udělení povolení podle čl. 22 nařízení č. 1408/71, jelikož daná speciální léčba není součástí dávek stanovených bulharskými právními předpisy, které hradí pojišťovna. Pan Elčinov podal žalobu a lékařský posudek soudního znalce potvrdil, že tato speciální léčba představuje špičkovou terapii, která se v Bulharsku ještě neprovádí. Soud rozhodnutí pojišťovny zrušil, neboť podle jeho názoru byly podmínky pro udělení povolení stanovené v čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71 splněny. Soud konstatoval, že dotčené léčení v Bulharsku sice neexistuje, ale odpovídá výkonům uvedeným na seznamu klinických výkonů. Pojišťovna podala kasační opravný prostředek. Podle rozhodnutí tohoto soudu nespadá tato speciální léčba pod výkony uvedené v nařízení ministerstva zdravotnictví pod čísly 136 a 258 klinických výkonů, neboť konkrétní léčení, pro které je požadováno vydání formuláře E 112, hradí pojišťovna, platí domněnka, že toto léčení může být poskytnuto v bulharském zdravotnickém zařízení, takže soud prvního stupně měl zkoumat, zda toto léčení může být poskytnuto v domovském státě v přiměřené lhůtě. V rámci nového projednání věci, nový znalecký posudek potvrdil, že tato speciální léčba se v Bulharsku opravdu neprovádí. Za těchto okolností správní soud rozhodl o přerušení jednání a obrátil se na SDEU. SDEU konstatoval, že pokud jde o zdravotní péči, která nemůže být poskytnuta v domovském státě, čl. 22 odst. 2. nařízení č. 1408/71 se má vykládat v tom smyslu, že požadované povolení podle čl. 22 odst. 2 písm. c) bodu i) není možné odmítnout: „- jestliže v případě, kdy jsou výkony stanovené vnitrostátními právními předpisy uvedeny na seznamu, který sice použitý způsob léčení výslovně a přesně neuvádí, ale definuje druhy léčení hrazené příslušnou institucí, je prokázáno podle obvyklých výkladových zásad a v návaznosti na přezkum založený na objektivních a nediskriminačních kritériích, který zohledňuje všechny relevantní lékařské poznatky a dostupné vědecké údaje, že tento způsob léčení odpovídá druhům léčení uvedeným na tomto seznamu, a - jestliže alternativní léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze poskytnout v přiměřené době v členském státě, na jehož území má pojištěnec bydliště.“24 Tento článek brání uplatňování domněnky, že nemocniční péče, která nemůže být poskytnuta v domovském státě, nepatří mezi výkony, jejichž úhradu stanoví právní předpisy 24

Odst. 73 Rozsudku.

21

tohoto státu. Pokud se prokáže, že odmítnutí vydat povolení podle čl. 22 odst. 1 písm. c) bodu i) nařízení č. 1408/71, nebylo opodstatněné a pojištěnec náklady již uhradil, pojišťovna musí pojištěnci uhradit částku, kterou by uhradila, kdyby bylo povolení řádně vydáno. V jiném rozsudku č. 159/90 SPUC v. Grogan25 SDEU rozhodl, že za službu se považuje i přerušení těhotenství, z čehož vyplývá, že žena má právo vycestovat do zahraničí i za účelem umělého přerušení těhotenství.

25

Rozsudek SDEU ve věci SPUC (Společnost pro ochranu nenarozeného dítěte Irsko) v. Grogan ze dne 4. října 1991, číslo C-159/90.

22

3

PRÁVA PACIENTŮ V PŘESHRANIČNÍ PÉČI

Směrnice přiznává pojištěncům tyto práva v souvislosti s péčí poskytnutou v rámci přeshraniční zdravotní péče: 1. Právo na náhradu nákladů na plánované léčení v jiném státě EU, za kterým pojištěnec členského státu vycestoval bez souhlasu své zdravotní pojišťovny. Pacient nejdříve uhradí poskytnutou zdravotní službu z vlastních zdrojů, následně požádá svou pojišťovnu o náhradu nákladů. Tato mu bude poskytnuta, pokud se jedná o zdravotní službu hrazenou i na území domovského státu, ve výši ceny, kterou by pojišťovna uhradila za stejné léčení u vnitrostátního poskytovatele, přičemž nahrazená částka nesmí přesáhnout částku, která byla na zdravotnické služby skutečně vynaložena.26 Za zmínku stojí dřívější judikatura SDEU, kdy v případě Vanbraekelovy kolenní klouby byla přiznána vyšší částka, než byla skutečně vynaložena. 2. Právo na vydání léčivého přípravku či zdravotnického prostředku předepsaného v jiném členském státě na území členského státu pojištění. Jedná se o Směrnicí nově zavedené uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě v zájmu zajištění kontinuity léčby. Tato povinnost se vztahuje pouze na léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, které jsou ve státě předložení lékařského předpisu registrovány. Tuto problematiku blíže upravuje prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU27, která stanovuje seznam minimálních údajů, jež musí lékařský předpis obsahovat. Náhrada nákladů za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky se řídí obecnými pravidly pro přeshraniční zdravotní péči. Z toho vyplývá další právo a to 3. Právo na náhradu nákladů za nákup léků nebo zdravotnických prostředků, pokud jsou na území členského státu pojištění pojišťovnou hrazeny. Pro refundaci je vyžadováno splnění podmínek daných pro úhradu v rámci daného systému (např. předpis léku lékařem příslušné odbornosti, doporučení vyšetření vydané lékařem příslušné odbornosti apod.) 4. Právo pacientů na písemný nebo elektronický záznam o léčbě, kterou podstoupily a s ohledem na zajištění kontinuity léčby mít přístup alespoň ke kopii tohoto záznamu.

26

Ust. § 11 odst. 1 písm. l) z. č. 48/1997 Sb. Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne 20. 12. 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě.

27

23

5. Právo na poskytnutí důležitých informací ze strany poskytovatele zdravotní péče, které jednotlivým pacientům pomáhají informovaně se rozhodnout, včetně informací o možnostech léčby, dostupnosti, kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče. Směrnice přikládá informovanosti pacientů opravdu velký význam, aby pacienti mohly učinit informované rozhodnutí ohledně konkrétní podstupované léčby a volby určitého poskytovatele zdravotní péče. 6. Právo na poskytnutí přehledných faktur ze strany poskytovatele zdravotní péče a jasných informací o cenách. Poskytovatelé zdravotní péče musí uplatňovat na pacienty z jiných členských států stejný sazebník poplatků za zdravotní péči, jaký uplatňují na tuzemské pacienty. Obdržet fakturu za čerpanou zdravotní službu v zahraničním státě je důležité pro uplatňování práva na náhradu nákladů za poskytnutou zdravotní službu u zdravotní pojišťovny v domovském státě. 7. Právo na poskytnutí informace ze strany poskytovatele pojištění o svém oprávnění či stavu registrace, o pojistném krytí nebo jiných způsobech osobního nebo hromadného zajištění ve vztahu k profesní odpovědnosti.28 O tyto práva se rozšiřuje § 11 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.

3.1 Některá všeobecná práva pacientů Nejedná se o práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči, které zakotvuje Směrnice, ale o základní práva pacienta v každém civilizovaném státě. Tyto práva opodstatňují vznik Směrnice a demonstrují její přínos v poskytování zdravotní péče.

3.1.1 Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče patří do oblasti tzv. sociálních práv. Sociální práva představují důležitou součást lidských práv a jako taková jsou vymezena a upravena v řadě jak mezinárodních, tak i vnitrostátních dokumentů. „Zdraví – subjektivní individuální zdraví konkrétního člověka – je v moderním pojetí chápáno jako harmonie tělesného, duševního a sociálního stavu jedince – lidské bytosti.“29 Právo na zdraví chápeme jako subjektivní právo na ochranu zdraví a právo na poskytování zdravotní péče. 28

Ust. čl. 4 odst. 2 písm. b) Směrnice. ŠNÉDAR, Libor: Základy zdravotnického práva, 1. vydání, Praha: LexisNexis CZ, 2008. 126 s. ISBN 978-8086920-21-4. 29

24

Ústavněprávní rámec tohoto práva je v ČR dán ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., Listinou základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), ve kterém hlava IV. upravující hospodářská sociální a kulturní práva rozlišuje právo na ochranu zdraví a právo na poskytování zdravotní péče. Čl. 31 LZPS upravuje právo na poskytnutí zdravotní péče: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané (myšleno občané České republiky a zemí Evropské unie) mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou (myšleno bez přímé úhrady) zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Tímto zákonem je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném a zdravotním pojištění. Poskytování bezplatné zdravotní péče je zde vázáno na občanský status. Neboť poskytnutí zdravotní péče je součástí ochrany zdraví, bude zdravotní péče poskytnuta každému, tedy každé lidské bytosti nacházející se na území našeho státu, avšak v tomto případě může být za tuto službu požadována finanční úhrada. Základním úkolem zdravotních pojišťoven je použít vybrané pojistné na všeobecném zdravotním pojištění především na úhradu za poskytnutou zdravotní péči svých pojištěnců jednotlivým zdravotním zařízením.

3.1.2 Právo na náležitou odbornou úroveň péče Zákon stanoví, že „pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.“30 Náležitou odbornou úrovní se podle tohoto zákona rozumí „poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“.31 Požadavek na náležitou odbornou úroveň nebyl vždy samozřejmostí. Např. „Rozhodnutí říšského německého soudu z r. 1914 vycházelo ze zásady, že není-li uloženo právním předpisem dodržovat požadavky vědy, pak tato pravidla lékařské vědy nemají žádnou přednost před jakýmkoli jiným názorem ani před vědou zamítnutými léčebnými metodami, které lékař podle své úvahy použije.“32 Požadavek na poskytování zdravotní péče, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy, byl stanoven v zákoně č. 99/1948 Sb., o národním pojištění a byl přebírán a modifikován dalšími předpisy. Nutnost právního zakotvení 30

Ust. § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). 31 Ust. § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. 32 STOLÍNOVÁ, Jitka: Občan, lékař a právo, 1. vydání, Praha: Avicenum - zdravotnické nakladatelství n. p., 1990. 164 s. ISBN 80-201-0036-9.

25

požadavku na postup „souladný s poznatky lékařské vědy“, který je v praxi označován jako „lege artis“, je obecně uznávaná, v praxi však plynou nejasnosti při výkladu a konkretizaci tohoto pojmu. Z této dikce zákona nevyplývá právo každého občana na poskytnutí zdravotní péče, která by se plně kryla s nejnovějšími poznatky vědy. Mezi objevem nových poznatků a jejich uvedením do praxe je dlouhá, náročná cesta. Jde o trvalý a dlouhodobý poznávací proces, kdy ne každý poznatek je možno považovat za ověřený a použitelný v praxi. Nové poznatky jsou do praxe zaváděny postupně, podle ekonomických možností společnosti, některé z nich se uplatní pouze ve vybraných zdravotnických zařízeních, některé se mezi úkony hrazené zdravotní pojišťovnou nikdy nedostanou. Využitelnost nových poznatků je podmíněna nejen medicínskými aspekty, ale i dostupností, náročností či vysokými náklady.33 Žádný stát na světě nemá dostatek prostředků na to, aby financoval nejmodernější léčbu, kterou věda přináší. Rozhodování o tom, co se bude platit, by mělo stát na vědeckých důkazech o přínosech a nákladech. Už z ekonomických rozdílů mezi státy plyne, že některé státy poskytují zdravotní péči na mnohem vyšší úrovni a mají mnohem vyšší zdravotnické standardy než jiné státy. Směrnice umožňuje každému občanovi EU cestovat za nejkvalitnější a nejmodernější zdravotní péčí, kterou EU nabízí, každý občan EU má tak možnost dostat se k nejnovějším vědeckým pokrokům, které jsou zavedeny do zdravotnické praxe, ale které jeho země ještě nenabízí. Směrnice tak realizuje právo každého občana na náležitou odbornou úroveň

péče,

zamezuje

diskriminaci

mezi

občany

jednotlivých

členských

států

a zároveň umožňuje rychlejší vědecký rozvoj díky spolupráci členských států.

3.2 Úroveň zdravotnictví v ČR Ministerstvo zdravotnictví se opakovaně pokouší regulovat počty lůžek v nemocnicích, počty zdravotních pracovníků a další kvantitativní parametry poskytované lékařské péče. I přesto zůstává kvalita zdravotní péče v ČR na velmi vysoké úrovni. Ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi, kdy množství peněz vynaložených na zdravotní péči zeměmi v EU v průměru převyšuje deset procent HDP, v ČR je to sice méně, 7-8 procent HDP, ale přesto máme velmi dobré výsledky, např. jednu z nejnižších porodních úmrtností na světě.

33

STOLÍNOVÁ, Jitka, MACH, Jan: Právní odpovědnost v medicíně, 1. vydání, Praha: Galén, 1998. 352 s. ISBN 80-85824-88-4.

26

Čeští občané mají pouze malou finanční spoluúčast. Průměrný Čech se podílí na svých celkových zdravotních výdajích méně než pětinou, Slováci se podílí třetinou.34 Ovšem pravdou je, že v některých zdravotních odvětvích lékaři ani zdravotnická zařízení nejsou schopni uspokojit všechny požadavky pacientů, což má za důsledek dlouhé čekací lhůty na některé operace, pokles kvality poskytovaných zdravotních služeb, zhoršené chování lékařů a zdravotnického personálu, nedostatek některých léků, což může závažným způsobem ohrozit zdraví lidí a v některých případech vést k fatálním důsledkům.35 Plošně je v ČR dostupnost zdravotní péče velmi dobrá, avšak existují zde problémy se včasným nasazením specializované léčby. V oblastech neurologie, onkologie a jiných vzácných onemocnění je léčba finančně velice nákladná a nemocnice se obávají, aby jim poskytnutou péči zdravotní pojišťovny proplatily. Vyjednávání mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami pak dopadá na pacienty a mohou mít vliv na dobu nasazení jejich léčby. Jana Koželská za pacientské sdružení Arcus – Onko centrum prohlásila: „Stále nelze říci, že je přístup v otázce léčby ke všem stejný. Stále záleží na tom, z jakého regionu jste, zda vám rakovinu diagnostikovali v létě nebo před koncem roku, kdy specializovaným centrům docházejí peníze a odkládají léčbu na příští rok apod. Také je obvyklé, že moderní léky jsou v jiných evropských zemích dostupné pacientům dříve než pacientům českým.“36 Odborníci mluví o „podléčenosti“. V onkologii je prokázáno, že se v ČR nedostane k biologické léčbě tolik pacientů, kolika by mohla prospět.37 Ve světě užívá biologickou léčbu na roztroušenou sklerózu 60-70 procent pacientů, v ČR necelá polovina. Eva Havrdová z České neurologické společnosti, profesorka neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice uvedla, že čeští pacienti jsou v podstatě diskriminováni proti pacientům jiných států EU. Přitom u biologické léčby je klíčové, že je sice nákladná, ale šetří peníze v sociální oblasti. Bez léčby roztroušené sklerózy přestává téměř polovina pacientů pracovat do tří let po stanovení diagnózy. Do deseti letech ztrácí práceschopnost 80 procent neléčených pacientů. Čím dříve dostanou pacienti

34

CHLUPATÝ, Roman: Moc alkoholu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 14, s. 15 . ISSN 1212-3129. HOLMAN, Robert: Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění, 1. Vydání, Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, 88 s. ISBN 80-86547-14-0. 36 ČABANOVÁ, Adéla: Zdravotní péče pro všechny. Skoro. Kolik dává Česko na zdravotnictví, odpovídá zvyklostem v našem regionu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 17, s. II-III. ISSN ISSN 1212-3129. 37 ČABANOVÁ, Adéla: Drahá péče exkluzivně. Zvlášť náročné choroby se budou léčit pouze ve speciálních centrech, kde to ministerstvo dovolí. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 20, s. 34-35. ISSN 1212-3129. 35

27

potřebnou biologickou léčbu, tím déle si udrží zaměstnání, budou platit daně a nebudou pobírat invalidní důchod.38 Domnívám se, že tyto problémy jsou důsledkem dlouhodobého nedostatku peněz ve zdravotním systému a Směrnice na tom mnoho nezmění. Menšímu procentu pacientů se určitě díky Směrnici dostane potřebné zdravotní péče, na kterou by v ČR buď čekaly neúměrně dlouho, nebo by jim zde vůbec nemohla být poskytnuta. Ovšem nemyslím si, že díky Směrnici bude moci každý vycestovat za potřebnou zdravotní péčí do jiného členského státu a následně mu tato péče bude uhrazena. To by vedlo k neúměrnému odčerpávání peněz z českého systému sociálního zabezpečení a mohlo by to případně vést k ohrožení českého zdravotnického systému.

3.2.1 Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13 Elena Petru Zajímavý nový pohled na okolnosti, za nichž je proplácena přeshraniční zdravotní péče, přineslo Stanovisko generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci C-268/13 Elena Petru. Rumunská

státní

příslušnice

Elena

Petru

trpí

závažným

onemocněním,

kvůli jehož zhoršení musela být přijata do specializovaného zdravotnického zařízení v Rumunsku, kde bylo zjištěno, že její stav je natolik závažný, že musí neodkladně podstoupit operaci. V rumunském zdravotnickém zařízení byla ovšem kapacita zařízení již naplněna a byl nedostatek základního zdravotnického materiálu. Vzhledem k náročnosti chirurgického zákroku, Elena Petru požádala o povolení podstoupit operaci v Německu. Ačkoliv žádost byla zamítnuta, Elena Petru i přesto podstoupila tuto operaci v Německu a požádala rumunské úřady o proplacení celkových nákladů na zdravotní péči. Rumunský soud prvního stupně položil SDEU předběžnou otázku, zda má být všeobecný nedostatek základních zdravotnických prostředků v domovském státě považován za situaci, která znemožňuje poskytnutí náležité zdravotnické péče a občan tedy může uplatnit svůj nárok na získání povolení k čerpání této péče v jiném členském státě na náklady systému sociálního zabezpečení domovského státu. Jedná se o první případ, kdy je nezbytnost podstoupení péče v zahraničí odůvodněna nedostatkem finančních prostředků v domovském státě. 38

ČABANOVÁ, Adéla: Léčba nebo sociálka. Moderní biologická léčba pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou normálně žít a pracovat. Tisícovka z nich ji přesto nedostává. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 23, s. 38-39. ISSN 1212-3129.

28

Z judikatury vyplývá, že pacient z jednoho členského státu, má nárok vycestovat do jiného státu EU na náklady systému sociálního zabezpečení domovského státu, pokud nemůže být stejné nebo stejně účinné léčení poskytnuto včas s přihlédnutím k zdravotnímu stavu dotyčného občana a k možnému průběhu jeho nemoci v domovském státě. Nejsou-li tyto podmínky splněny, může pacient podstoupit léčení v zahraničním státě, ale proplacení nákladů na zákrok se může domáhat jen ve výši, která je stanovena v domovském státě, a nikoli ve výši účtované v místě poskytnutí daného léčení. Unijní právo nerozlišuje důvody, pro které určité léčení nemůže být poskytnuto včas, proto je třeba ojedinělý a dočasný nedostatek materiálních prostředků považovat za rovnocenný nedostatku souvisejícímu s absencí zdravotnického personálu. Podle názoru generálního advokáta P. Cruz Villalóna má proto členský stát povinnost povolit poskytnutí lékařské péče, která je hrazena i v domovském státě, v jiném členském státě EU, pokud ji kvůli dočasnému nedostatku materiálních prostředků nemůže domovský stát poskytnout. Pokud však nedostatek materiálních prostředků ve zdravotnictví odpovídá strukturálnímu nedostatku a nikoliv jen dočasnému a ojedinělému nedostatku, nemá členský stát povinnost povolit poskytnutí lékařské péče v zahraniční, a to ani v případě, že by se v důsledku toho staly některé lékařské výkony v praxi neproveditelnými, pokud by takové povolení ohrozilo životaschopnost jeho systému sociálního zabezpečení. V opačném případě by stát čelil velkému počtu občanů, kteří by migrovali za zdravotní péčí do zahraničí a s tím spojených nadměrných nákladů, což by mohlo vést k ohrožení zdravotnického systému v daném státě.39 Toto je však právní názor generálního advokáta, SDEU není tímto názorem vázán, rozsudek bude vydán později.

3.3 Zdravotní péče poskytovaná v zahraničí Směrnice by se neměla vztahovat na dlouhodobou péči prováděnou v podobě každodenních úkonů, na dlouhodobou péči poskytovanou pečovatelskými domy, domovy důchodců a obdobnými zařízeními.40

39

Tisková zpráva č.87/14: Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13Elena Petru, Soudní dvůr Evropské unie, Lucembursko, 19. 6. 2014, [online], [cit. 22. 6. 2014], Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2014-06/cp140087cs.pdf. 40 Ust. bod 14 preambule Směrnice.

29

3.3.1 Poskytování neodkladné péče Co je neodkladná zdravotní péče definuje v § 5 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.41 Podle této definice je to péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí. Jde o stavy, při nichž je bezprostředně ohrožen život pacienta, nebo jsou postiženy funkce, jejichž selháním by byl život ohrožen. Může jít o vážné úrazy, selhání srdce, zdravotní péče poskytnutá matce a dítěti při překotném porodu a další závažná onemocnění. Za neodkladnou péči nelze považovat např. všechny preventivní úkony, plánované zdravotní úkony, léčbu chronických onemocnění, dohled nad průběhem těhotenství apod. § 11 odst. 1 písm. l) zákona č. 48/1997 Sb. zakotvuje: „právo na náhradu nákladů, které vynaložil na neodkladnou zdravotní péči čerpanou v cizině, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takové péče, pokud by byla poskytnuta na území České republiky“. Cizinou se rozumí všechna území mimo území ČR. Pojištěnci se nahradí pouze částka, která by byla za čerpané zdravotní služby hrazena zdravotní pojišťovnou v ČR, přičemž nahrazená částka nesmí přesáhnout částku, která byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena.42 Pojišťovna je povinna každý případ péče vyúčtované nesmluvním poskytovatelem posoudit z hlediska neodkladnosti. V případě poskytnutí neodkladné zdravotní péče nesmí pojišťovna rozlišovat mezi smluvním a nesmluvním poskytovatelem této péče.43 Náhrada nákladů za nezbytnou zdravotní péči bude v zásadě vždy probíhat dle Nařízení č. 883/2004, vzhledem k příznivější právní úpravě pro pacienty, pacient tak podstoupí léčbu

bez přímého hrazení.44 I v takovém případě však mohou pacienti požádat o náhradu nákladů dle Směrnice.45

41

Ust. § 5 odst. 1 písm. a) z. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Důvodová zpráva k ust. § 11 odst. 1 písm. l) z. č. 48/1997 Sb. 43 Neodkladná zdravotní péče, VZP, [online], [cit. 20. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/infoservis-a-akcent/infoservis/infoservis-20-2012/neodkladna-zdravotni-pece. 44 ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční zdravotní péče jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství - ZDN, [online], [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/vuvolneni-preshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858. 45 Ust. bod 31 preambule Směrnice. 42

30

3.3.2 Plánovaná zdravotní péče v jiných státech EU Mluvíme-li o plánované zdravotní péči, jedná se o specifickou péči, která směřuje k léčení konkrétního již existujícího zdravotního problému pacienta. Občané EU mají podle Směrnice právo na péči mimo svoji zemi, pokud doma tato péče není, nebo by museli čekat nepřiměřeně dlouho. Čeští pacienti jsou při výběru poskytovatelů zdravotní péče obecně spíše konzervativní a obvykle navštěvují zdravotnická zařízení v místě svého bydliště. Současný stav českého zdravotnictví však pacienty stále častěji nutí přemýšlet nad lékařskou péčí i mimo území svého státu. SDEU ve své praxi postupně dovodil, že pokud pojištěnec vycestuje ze svého domovského státu za účelem čerpání péče, měla by mu být tato péče uhrazena domovskou pojišťovnou, a to do výše, jako by ji čerpal v domovské zemi. Tato rozhodovací praxe a výklad volného pohybu služeb i ve zdravotnictví se postupně promítaly do národních právních předpisů členských států a na úrovni EU k tomu došlo Směrnicí, podle které může členský stát podmínit úhradu lékařského úkonu předchozím povolením v zásadě pouze u péče, která zahrnuje pobyt pacienta v nemocnici alespoň jednu noc, vyžaduje použití vysoce specializovaného a nákladného vybavení, u péče vyžadující zvláštní riziko nebo u péče, u níž jsou obavy ohledně její kvality. Hrazení zdravotnických služeb podle Směrnice probíhá způsobem, že pacient v zahraničí nejprve uhradí sám cenu zdravotní služby a následně požádá svou zdravotní pojišťovnu o proplacení. Zdravotní pojišťovna zákrok proplatí do výše, kterou by proplatila, kdyby pacient léčení podstoupil v domovském státě, nejvýše však samozřejmě do výše pacientem skutečně uhrazené částky.46 Členský stát může uhrazení plánované přeshraniční péče podmínit předběžným povolením.47 Toto povolení však může zamítnout pouze tehdy, může-li být na jeho území včas poskytnuta stejná nebo stejně účinná léčba.

3.3.3 Náhrady nákladů plánované přeshraniční péče Oproti stávající právní úpravě se nově zavádí pojem náhrada. „Náhradou se rozumí následné proplacení částky, která byla uhrazena v předchozí době bezprostředně za zdravotní služby. Zákonná úprava tudíž striktně rozlišuje význam pojmu úhrada a náhrada. Užívaný výraz „hrazení“ 46

DOBIÁŠ, Michal: Plánovaná zdravotní péče poskytnutá v zahraničí a její úhrada, Aktuality - rutland ježek, advokátní kancelář, [online], [cit. 3. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.rutlandjezek.cz/cz/menu/12/aktuality/clanek-150-planovana-zdravotni-pece-poskytnuta-v-zahranicia-jeji-uhrada/. 47 Viz. následující kapitola Předběžné povolení.

31

pak zahrnuje situaci obojí – hrazení formou úhrady nebo náhrady.“48 Jinými slovy pokud zdravotní pojišťovna zaplatí přímo zdravotnickému zařízení, aniž by pacient musel nejdříve zaplatit sám, jedná se o úhradu. Pokud pacient musí nejdříve zaplatit sám zdravotnickému zařízení a až následně mu peníze zdravotní pojišťovna vrátí, jedná se o náhradu.

Pojišťovna domovského

státu

pacientovi

zpětně uhradí

náklady vynaložené

na poskytnutí přeshraniční zdravotní péče, pokud jsou splněny podmínky, které by musely být splněny, aby tato péče byla uhrazena v ČR, tedy indikace odborným lékařem, případně schválení revizním lékařem, je-li třeba a jedná se o péči hrazenou v ČR (nemůže se tedy jednat o péči v ČR neschválenou). Pojištěnec musí při žádání o náhradu nákladů přiložit k žádosti překlady i originály lékařských práv z ciziny a doklad o zaplacení. Spory s pojišťovnou o refundaci nákladů mohou nastat ve chvíli, kdy léčbu doporučí lékař jiné odbornosti, než jakou pojišťovna vyžaduje při stanovení léčby v domovském státě, či v případě kdy je vyžadováno schválení revizním lékařem. Pacient by si měl předem, než podstoupí plánovanou léčbu v zahraničí, zjistit potřebné informace o konkrétním případu. Pojišťovna o refundaci rozhodne ve správním řízení do 30 dnů, ve zvláště obtížných případech do 60 dnů, není-li nutné přerušit řízení např. z důvodu zjišťování zahraničního tarifu apod.49 Pracovníci pojišťovny budou muset porovnat poskytnutou zdravotní péči v cizím zdravotnickém zařízení v cizím jazyce s cizí klasifikací s českým seznamem úkonů, vyvodit z toho příslušnou bodovou hodnotu a odvodit výši refundace.50Práci by jistě usnadnilo sjednocení sytému vykazování poskytnutých zdravotních služeb, to je ovšem prozatím nereálné. Pacienti musí počítat s tím, že při čerpání zdravotní péče v zahraničí není nikdy předem jisté, jak bude operace probíhat, jaké budou komplikace, jaké zdravotní služby budou třeba, a proto nelze nikdy předem s jistotou odhadnout výši náhrady nákladů.51 Pacienti 48

Důvodová zpráva k novele zákona č. 48/1997 Sb. Formulář VZP: Žádost o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí. 50 Způsob, jakým je vypočítána částka, která by za služby byla jinak hrazena na území České republiky, je stanoven v ust. § 14a z. č. 48/1997 Sb. Pojištěnci se nenahrazuje částka vyšší, než která byla na poskytnuté zdravotní služby skutečně vynaložena. 51 Ust. § 14 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb.: „Ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky. Jestliže je náhrada nákladů na hrazené přeshraniční služby podmíněna udělením předchozího souhlasu podle § 14b zákona č. 48/1997 Sb., poskytne se mu náhrada nákladů pouze tehdy, byl-li předchozí souhlas udělen.“ 49

32

by měli při čerpání přeshraniční zdravotní péče počítat s finančním rizikem, že dostanou menší náhradu, než s jakou počítali. Pokud by ČR podmínila předchozím souhlasem pojišťovny alespoň poskytování přeshraničních specializovaných služeb, měl by pacient jistotu, že mu po obdržení předchozího souhlasu budou náhrady na zdravotní péči pojišťovnou uhrazeny. Domnívám se, že větší restrikce v této oblasti by byla vykoupena vyšší jistotou pacientů. Specializované zahraniční operace jsou někdy až enormně drahé a může se stát, že pacient, než aby riskoval, že si operaci bude muset zaplatit celou ze své vlastní kapsy, léčbu raději nepodstoupí. V případě, že nastanou pooperační komplikace v zahraničním členském státě, bude jejich léčbě uhrazena jako součást léčby. V případě, že komplikace nastanou až po návratu zpět do ČR a pacient vyhledá ošetřujícího lékaře v ČR, bude léčba uhrazena standartním způsobem z veřejného zdravotnictví. Pokud však pacient znovu vyhledá lékaře v jiném členském státě, jedná se o novou léčbu, kterou musí pacient nejdříve sám uhradit a poté znovu zažádat o náhradu.52 Ze statistik vyplývá, že i v minulosti, kdy bylo podstoupení plánované zdravotní péče vázáno předchozím souhlasem pojišťovny, zdravotní pojišťovny vyhovovaly poměrně vysokému procentu žádostí. 53 České zdravotní pojišťovny v minulosti vydaly kolem 10 milionů korun ročně za plánovanou péči českých pacientů v zahraničí, což je ovšem minimální procento z celkových výdajů zdravotních pojišťoven, které jsou asi 220 miliard.54

3.3.4 Institut předchozího povolení Jak bylo v úvodu práce řečeno, existují 2 právní nástroje, které se zabývají přeshraniční zdravotní

péčí,

Podle nařízení

v každém č. 883/2004

z nich využití

se

objevuje

předchozího

institut

povolení

předchozí je

pravidlem,

povolení. zatímco

podle směrnice se jedná o možnost, které státy mohou a nemusí využít. Česká republika

52

Za léčbou do ciziny nově bez souhlasu pojišťovny? VZP, [online], [cit. 13. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/platci/aktuality/za-lecbou-do-ciziny-nove-bez-souhlasu-pojistovny-pozor-at-neprodelate. 53 ŠVEC, Ladislav: Plánované vycestování za zdravotní péčí, Česká správa sociálního zabezpečení, [online], [cit. 10. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/exeres/6EC2B28A-5EBF-426C-88BF4B52428A5184,frameless.htm?NRMODE=Published. 54 ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční zdravotní péče jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství - ZDN, [online], [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/vuvolneni-preshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858.

33

se prozatím rozhodla tohoto institutu nevyužít. V případě velkého zájmu českých občanů o zahraniční zdravotní péči je možné předpokládat, že vláda institut předchozího souhlasu zavede. Problematickou otázkou i na unijní úrovni nadále zůstává vztah předchozího povolení dle směrnice a povolení k vycestování za účelem čerpání věcných dávek (zdravotních služeb) dle nařízení č. 883/2004, resp. nařízení č. 987/2009. Oba systémy obsahují podobné prvky, např. lze žádost o povolení dle obou předpisů zamítnout, pokud lze péči poskytnout bez zbytečného odkladu v domovském státě. Existují však také rozdíly, kdy režim povolení podle směrnice umožňuje využít všechny poskytovatele zdravotních služeb, tedy i soukromé kliniky atd., zatímco nařízení se vztahuje pouze na poskytovatele, kteří jsou součástí veřejného systému zdravotnictví. „Pokud má pacient nárok na přeshraniční zdravotní péči podle této směrnice i podle nařízení (ES) č. 883/2004 a použití uvedeného nařízení je pro pacienta výhodnější, měl by jej na to upozornit členský stát, v němž je pojištěn.“55 Pro pacienta je výhodnější například v případě, kdy určitá zdravotní péče podle směrnice předchozímu povolení nepodléhá, zatímco podle nařízení by musel pacient procházet procesem předchozího povolení. Je tudíž pravděpodobné, že se pacient rozhodne pro směrnici a tím může dojít k omezení použitelnosti nařízení.56 Předchozí souhlas je v zákoně č. 48/1997 Sb. upraven v § 14b, kdy podle zákonné úpravy může vláda vymezit hrazené služby, jejichž náhrada se podle § 14 odst. 357 tohoto zákona provede pouze v případě, že pojištěnci byl udělen předchozí souhlas. Vláda může vázat udělení předchozího souhlasu jen na takové služby, které mají určenou lhůtu časové dostupnosti, je při jejich čerpání nutná hospitalizace, vyžaduje se specializované přístrojové vybavení nebo léčba představuje riziko pro pacienta či obyvatelstvo.58 Zdravotní pojišťovna může odmítnout udělit předchozí souhlas například tehdy, jestliže je důvodná obava,

55

Ust. odst. 31 preambule směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu v souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 20 odst. 3 směrnice 2011/24/EU ze dne 9. 3. 2011 i uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. 57 Ust. § 14 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb.: „Ze zdravotního pojištění se pojištěnci na základě jeho žádosti poskytne náhrada nákladů vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to pouze do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb, pokud by byly poskytnuty na území České republiky. Jestliže je náhrada nákladů na hrazené přeshraniční služby podmíněna udělením předchozího souhlasu podle § 14b, poskytne se mu náhrada nákladů pouze tehdy, byl-li udělen.“ 58 Ust. § 14b odst. 1 z. č. 48/1997 Sb., čl. 8 Směrnice. 56

34

že by čerpání hrazených přeshraničních služeb mohlo mít za následek podstatné ohrožení veřejného zdraví.59 SDEU se zabýval problematikou předchozího povolení v rozsudku ve věci Komise v. Portugalsko.60 Portugalsko podmínilo udělením předchozího povolení úhradu výdajů spojených s „vysoce specializovanou“ mimonemocniční léčbou v jiném členském státě, která nezahrnuje využití velkých a nákladných zdravotnických přístrojů. SDEU v tomto případě judikoval: „S výjimkou péče vyžadující využití velkých a nákladných zdravotnických přístrojů jsou členské státy povinny stanovit možnost úhrady výdajů za mimonemocniční lékařskou péči poskytnutou bez předchozího povolení v jiném členském státě v souladu s vlastními tarify.“ Portugalsko tak porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze zásady volného pohybu služeb. Jiné státy EU nejsou v tomto ohledu tolik liberální jako ČR, většina z nich zachovala podmínku předchozího souhlasu zdravotní pojišťovny s čerpáním plánované zdravotní péče v zahraničí. Například Německo vyřešilo transpozici směrnice do svého zákona jedinou větou, že poskytnutí zahraniční nemocniční péče bude i nadále podmíněno souhlasem nemocenské pokladny,61 obdobně je uhrazení nákladů na předchozí souhlas vázáno i v Rakousku. Polsko přijalo seznam zdravotních úkonů, jejichž refundace je vázána na předchozí souhlas. Slovensko zvolilo ještě více restriktivní opatření a přijalo seznam léčebných úkonů, za kterými nelze vycestovat a následně žádat náhradu.62

3.3.5 Vydání povolení podle koordinačních nařízení EU Zdravotní pojišťovny mají povinnost rozhodovat o žádostech o vydání souhlasu s vycestováním do jiného členského státu (EU, EHP a Švýcarské konfederace) za účelem čerpání zdravotních služeb na základě čl. 20 nařízení č. 883/2004. Řízení o vydání povolení se zahajuje na žádost pojištěnce u příslušné zdravotní pojišťovny a řídí se správním řádem. V žádosti o udělení povolení s vycestováním do jiného členského státu musí být uvedeno, jaké zdravotní služby chce pacient čerpat, místo a předpokládaná doba jejich čerpání. 59

Ust. § 14b odst. 4 písm. b) z. č. 48/1997 Sb. Rozsudek SDEU ve věci Komise v Portugalsko, ze dne 27. října 2011, č. C-255/09. 61 ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční péče na celém území EU jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství ZDN: [online], [cit. 22. 5. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-frontazdravotnicke-noviny-zdn/v-uvolneni-preshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858. 62 TICHÝ, Oldřich: Otázky a odpovědi, VZP: [online], [cit. 18. 6. 2014]. Dostupné z: ttp://www.vzp.cz/otazkya-odpovedi/otazky-tydne/445/uhrada-planovane-zdravotni-pece-v-cizine. 60

35

Pokud jsou splněny podmínky vydání souhlasu podle koordinačních zařízení, pojišťovna povolení vydá. „Je-li zde důvodná obava, že požadovaná zdravotní služba nemůže být pojištěnci vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a pravděpodobnému průběhu nemoci poskytnuta na území České republiky včas a hrozí-li nebezpečí z prodlení, musí zdravotní pojišťovna vydat povolení podle koordinačních nařízení bezodkladně.“63 Povolení musí být vydáno, pokud žádaná léčba patří mezi dávky stanovené právními předpisy v domovském státě a kde se pojištěnci nemůže dostat takového léčení v lékařsky odůvodnitelné lhůtě, s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu a pravděpodobnému průběhu nemoci.64 Za cizího pojištěnce zaplatí zahraničnímu zdravotnickému zařízení pojišťovací instituce v místě léčby, stejně jako by šlo o jejího pojištěnce. Následně dojde ke vzájemné náhradě nákladů mezi příslušnými institucemi dotčených států.

3.3.6 Migrace pacientů Směrnice má za důsledek příjezd pacientů z jiných zemí EU do ČR za levnější zdravotní péčí. Česká medicína je na dobré úrovni a operace zde vyjdou levněji. Např. v jihočeském příhraničí stále přibývá dentálních klinik zaměřených na rakouskou, německou, švýcarskou či italskou klientelu. Umožňuje to rakouský zdravotní systém. Rakouské zdravotní pojišťovny mají smlouvy pouze se svými klienty, a ne se zdravotními zařízeními jako u nás. Zdravotní péče se tak proplácí přímo klientům, zatímco oni za sebe platí u lékaře. Na všechny zákroky existují standardy, lidé si připlácí pouze za nadstandartní péči. Což je výhodné, jak pro české lékaře, kterých je v českém příhraničí stále více potřeba, stejně jako jiného zdravotnického personálu, tak pro pacienty z jiných zemí, neboť i nejvyšší ceny v ČR se drží zhruba na rakouském zdravotním standardu, klienti nemusejí nic doplácet, tak pro zahraniční zdravotní pojišťovny, za stejné úkony ve Vídni zaplatí až pětkrát víc, tak pro Českou republiku, která díky cizincům získá více peněz do státní pokladny.65 Zahraniční pacienti tak čerpáním zdravotní péče v České republice zvyšují příjmy českého systému zdravotnictví. Ze statistik koordinačních nařízení vyplývá, že do ČR přijede čerpat zdravotní péči se souhlasem své zdravotní pojišťovny třikrát více pacientů, než kolik českých občanů vyjede

63

Ust. § 40 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb. Ust. čl. 20 odst. 2 nařízení č. 883/2004. 65 HOLEC, Petr: Zuby vám spraví na čáře. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 15, s. 30-33. ISSN 12123129. 64

36

za zdravotními službami do zahraničí.66 Finanční prospěch českého zdravotnictví plynoucí ze svobodnějšího vyhledávání zdravotní péče pacientů z okolních států tak závisí na transpozici Směrnice do právních řádů okolních států. Ačkoliv se dá nejspíš očekávat zvýšený zájem cizinců o českou zdravotní péči, nemělo by docházet k diskriminaci českých občanů zejména při přijímání na operace či jiné lékařské zákroky, na které se čeká a v celkové dostupnosti zdravotní péče českým občanům. Například pojišťovna VZP to vyřešila antidiskriminačním ustanovením ve svých smlouvách s poskytovateli zdravotní péče,67 díky kterým přímo platící pacienti ze zahraničí nesmí být upřednostňováni. Jedním z negativních důsledků velkého zájmu cizinců o českou zdravotní péči může být narušení sítě nasmlouvaných poskytovatelů zdravotní péče v některých příhraničních regionech, kde by dali raději přednost přímo platícím, movitějším pacientům. Očekává se, že čeští občané nebudou mít příliš velký zájem o vycestování za zahraniční zdravotní péčí, neboť náklady za zdravotní péči v zahraničí jsou vyšší než v ČR a zdravotní pojišťovna by takovým migrujícím pacientům zaplatila pouze náklady do výše českých tarifů. Pokud by i přesto zájem vzrostl, vláda by pravděpodobně obnovila podmínku předběžného souhlasu rychlou novelou zákona.

3.4 Správní postupy Směrnice neformuluje jasná pravidla pro správní postupy, pouze stanovuje určitý standart, který má být dodržován. Čl. 9 odst. 1 Směrnice stanovuje, že správní postupy musí být založeny na objektivních a nediskriminačních kritériích, která jsou nezbytná a přiměřená pro dosažení sledovaného cíle. Individuální rozhodnutí týkající se využívání přeshraniční zdravotní péče a náhrady nákladů na zdravotní péči musí být řádně odůvodněna, vyřízena v přiměřené lhůtě objektivně a nestranně a musí být umožněn správní přezkum a případný soudní přezkum těchto rozhodnutí.68 Pacienti musí mít k dispozici transparentní postupy pro podávání stížností a mechanismy, jimiž se mohou domáhat nápravy utrpěné újmy

66

ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční péče na celém území EU jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství ZDN: [online], [cit. 22. 5. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-frontazdravotnicke-noviny-zdn/v-uvolneni-preshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858. 67 ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční zdravotní péče jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství - ZDN, [online], [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/vuvolneni-preshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858. 68 Ust. čl. 9 Směrnice.

37

v důsledku čerpání zdravotní péče.69 Konkrétní správní postupy jsou věcí právního řádu každého členského státu. Vnitrostátní právní předpis musí jasně stanovit procesní pravidla pro řízení týkající se náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s čerpáním zdravotních služeb v jiných členských státech EU. Správní postupy týkající se přeshraniční zdravotní péče upravuje čl. 9 Směrnice, který byl v ČR implementován do § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., který stanoví, že na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věci týkající se využití přeshraniční zdravotní péče se vztahují obecné předpisy o správním řízení podle správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Pacienti mají právo požadovat přezkum každého administrativního rozhodnutí v jejich konkrétním případě, pokud jde o přeshraniční zdravotní péči.

Členské státy

mají

povinnost

zajistit,

že správní

řízení

bude objektivní

a nediskriminační, aby nedocházelo ke zvýhodnění některých pojištěnců nebo zdravotních služeb na úkor jiných.70 Dle čl. 9 odst. 2 Směrnice: „Veškeré správní postupy musí být snadno přístupné a informace o nich musí být na odpovídající úrovni veřejně dostupné.“ Tato povinnost ne zcela jasně vyplývá ze zákona č. 48/1997 Sb. Zdravotní pojišťovny by tyto informace měly zpřístupnit pacientům např. na svých webových stránkách. V případě pacientova nesouhlasu s rozhodnutím zdravotní pojišťovny nejdříve pacient podá odvolání proti rozhodnutí k rukám statutárního zástupce zdravotní pojišťovny. V případě, že zdravotní pojišťovna žádosti ani po odvolání nevyhoví, může se pacient obrátit na soud a práva se domáhat žalobou ve správním soudnictví. Pokud neuspěje, může využít dalšího opravného prostředku, kterým je kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pacient má právo v případě neúspěchu u vnitrostátních soudů domáhat se svého práva také u SDEU. Pacient se může pro pomoc obrátit i na ombudsmana.

3.5 Překážky v čerpání přeshraniční zdravotní péče Jednou ze skutečných překážek bránící pohybu za zdravotní péčí je finanční bariéra. Země s vyšším standardem zdravotní péče a lepší kvalitou poskytovaných služeb (např. Německo či Francie) mají i vyšší cenu zdravotních služeb než v ČR. Pokud se lidé rozhodnou využít zdravotní služby v jiném členském státě EU, budou si muset zaplatit rozdíl mezi částkou za čerpanou zdravotní službu v zahraničí, která je mnohdy mnohonásobně vyšší, a částkou, 69 70

Ust. čl. 4 odst. 2 písm. c) Směrnice. Ust. čl. 9 odst. 1 Směrnice.

38

která by byla zdravotní pojišťovnou uhrazena na území ČR poskytovateli zdravotních služeb. Pro českého občana to může být překážkou, bránící jeho pohybu za zdravotními službami do jiných členských států. Další překážkou, zvlášť u českých občanů, je jazyková bariéra. Zahraniční nemocnice, pokud by se hypoteticky nejednalo o soukromé nemocnice zaměřené na českou klientelu, nejsou vybaveny tlumočníkem a nejsou povinny poskytovat asistenční službu. Je důležité dorozumět se s lékařem a ošetřujícím zdravotnickým personálem, aby pacient pochopil, o jakou nemoc se jedná, v jakém je stádiu, jaké důsledky a rizika může operace či navrhovaná léčba mít, jaké jsou jiné možnosti, jaká jsou doporučení pro následnou léčbu a rehabilitaci, jaká jsou jeho omezení, čeho se vyvarovat a hlavně aby mohl pacient sám či jeho příbuzní řešit s lékařem nastalé nečekané situace. Pacient musí mít možnost klást otázky o svém zdravotním stavu a léčbě. Je důležité porozumět si s lékařem, člověk je tak limitován jazyky, které ovládá nebo přítomností tlumočníka na vlastní náklady, čímž se opět navýší náklady využité zahraniční zdravotní péče. V některých státech by mohla být překážkou i náboženská bariéra. Zcela hypotetický příklad, kdy například země hodně nábožensky založené, jako je třeba Polsko, by mohly mít problém s vydáváním některých léků na předpis, jako je antikoncepce nebo léky bránící početí po pohlavním styku. Naopak ženy z těchto zemí jistě uvítají možnost vycestovat za těmito lékařskými úkony do zahraničí. Právní řády některých zemí v EU umožňují aktivní či pasivní formu eutanazie, zatímco v jiných zemí je tento lékařský úkon považován za trestní čin jako např. v ČR. Obdobným příkladem může být přístup některých zemí k umělému ukončení těhotenství, ať už dobrovolného či při ohrožení života matky. Rozdílnost nahlížení právních řádů členských zemí na tuto problematiku může být morální bariérou.

3.6 Komerční pojištění Je třeba při cestování po EU ještě komerčního pojištění? Není to v dnešní době, kdy díky nařízení č. 883/2004 má lékař povinnost k nám přistupovat jako k místnímu pojištěnci, už přežitek? Spoléhat jen na tzv. modrý evropský průkaz zdravotního pojištění v zahraničí se stále nevyplatí. Nárok na poskytnutí zdravotní péče plynoucí z nařízení č. 883/2004 nezahrnuje asistenční služby, transport zpět do domovského státu před 39

ukončením léčení, ani případný převoz ostatků. Je třeba počítat i s úhradou poměrně vysokých spoluúčastí. Úrazy bývají často spojeny i s nákupem léků na předpis, které jsou v EU někdy i mnohonásobně dražší než v ČR. Při cestě do zemí, kde je vysoká spoluúčast, se stále vyplatí sjednat si komerční pojištění. V oblasti komerčního pojištění a vážných onemocnění se objevila zajímavá nabídka. Od října 2013 existuje na českém trhu komerční zdravotní pojištění, jenž pomáhá lidem, kteří vážně onemocní, s rychlým zajištěním a financováním léčby na specializovaných klinikách v zahraničí. Výše pojistného záleží na věku, ve kterém si člověk pojištění sjedná. Pojišťovna tímto způsobem nabízí řešení nedostupnosti některých specializovaných druhů léčby v České republice a garantuje zajištění nejlepší možné léčby nebo operace v zahraničí, bez ohledu na finanční nebo zeměpisné bariéry. Pojišťovny spolupracují se společností Best Doctors, která nabízí: „V případě, že si člověk, který si pojištění uzavře, onemocní některým z vybraných závažných onemocnění, má možnost získat odborný lékařský posudek od světového specialisty v daném oboru medicíny, který slouží k potvrzení stanovené diagnózy nebo navržení odlišného postupu léčby a eventuálnímu nabídnutí možnosti léčby u zahraničního specialisty.“ Pojišťovna hradí veškeré náklady na léčení, včetně souvisejících nákladů (za dopravu a ubytování pro pojištěného i jednu osobu doprovodu, překlad dokumentů, komunikaci se specialisty apod.). Pojištění je možné pro osoby od 30 dní věku do 60 let, dovršením 75 let pojištění zaniká.71 Tento druh komerčního pojištění mě v souvislosti s poskytováním přeshraniční zdravotní péče zaujal. Umožňuje každému (platícímu) pacientovi dostat se do rukou těch nejlepších specialistů, nevázat se na možnosti léčby a nabídku zdravotní péče v domovské zemi, nenechat se omezovat schválenou a v domovském státě hrazenou lékařskou péčí, využít nejlepších vědeckých poznatků a pokroků a podstoupit nejkvalitnější možnou léčbu, která bude plně hrazena a s ní i všechny vedlejší výdaje. Nevýhodou je, že se pojištění vztahuje jen na některé druhy onemocnění, avšak vztahuje se na ty nejčastější druhy onemocnění, v populaci nejvíce rozšířené.

71

Best

Doctors:

ČSOB

Pojišťovna,

a.s.,

[online],

[cit.

20.

https://www.csobpoj.cz/cs/produkty/zivotni-pojisteni/Stranky/Best-Doctors.aspx.

40

5.

2014].

Dostupné

z:

4

SPOLUPRÁCE ČLENSKÝCH STÁTŮ

EU podporuje vzájemnou spolupráci členských států v oblasti zdravotní péče. Směrnice upravuje několik oblastí spolupráce mezi členskými státy a to: vzájemnou pomoc a spolupráci,72 vnitrostátní kontaktní místa,73 evropské referenční sítě,74 elektronické zdravotnictví,75 spolupráci v oblasti hodnocení zdravotnických technologií,76 uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě77 a spolupráci v oblasti vzácných onemocnění.78 Směrnice povzbuzuje členské státy ke spolupráci v příhraničních oblastech,79 zvláště uzavíráním vzájemných dohod. Spolupráce v příhraničních regionech by mohla vést ke zkrácení dojezdových vzdáleností do nejbližší nemocnice, ušetření nákladů, zjednodušení administrativních postupů, společnému plánování a praktickému usnadnění přeshraničního poskytování zdravotní péče. Příhraniční spolupráce je mnohdy nejúčinnějším způsobem organizace poskytování zdravotní péče pro obyvatele žijící v příhraničních, těžko dostupných místech. Příkladem spolupráce v příhraničních oblastech je např. Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby uzavřená 4. 4. 2013. Tato smlouva má připravit prostor k dohodnutí podmínek pro zajištění co nejlepší péče pro občany, kteří se mnohdy nacházejí v ohrožení života v obtížně dostupných místech v příhraničních oblastech.80

4.1 Vnitrostátní kontaktní místa Členské státy mají povinnost zřídit vnitrostátní kontaktní místa, jejichž úkolem je usnadnění přístupu k informacím a zároveň podpora vzájemné spolupráce mezi členskými státy v oblasti přeshraniční zdravotní péče.81 Kontaktní místa jsou v kontaktu se sdružením pacientů, poskytovateli zdravotní péče a pojistiteli v oblasti zdravotní péče Kontaktní místa poskytují 72

Ust. čl. 10 Směrnice. Ust. čl. 6 Směrnice. 74 Ust. čl. 12 Směrnice. 75 Ust. čl. 14 Směrnice. 76 Ust. čl. 15 Směrnice. 77 Ust. čl. 11 Směrnice. 78 Ust. čl. 13 Směrnice. 79 Ust. čl. 10 odst. 3 Směrnice a ust. bodu 50 preambule Směrnice. 80 Česká republika a Spolková republika Německo uzavřely Rámcovou smlouvu o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, Ministerstvo zdravotnictví ČR, [online], [cit. 3. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ceska-republika-a-spolkova-republika-nemecko-uzavrely-ramcovou-smlouvu-opreshra_7670_2778_1.html. 81 Ust. čl. 6 a čl. 10 odst. 1 Směrnice. 73

41

pacientům informace o jejich právech v případech, kdy se rozhodnou využít přeshraniční zdravotní péči, a zpřístupňují jim kontaktní údaje dalších kontaktních míst v ostatních členských státech. Členské státy nemají povinnost poskytovat informace v jiném jazyce, než je úřední jazyk příslušného členského státu,82 což může komunikaci a výměnu informací se zahraničními pacienty nebo s kontaktními místy jiných států značně ztěžovat. Kontaktní místa mají pacientům poskytnout takové informace, aby si pacient udělal přehled o svých možnostech při využívání přeshraniční zdravotní péče, např. informace o poskytovatelích zdravotní péče, o standardech a pokynech o kvalitě a bezpečnosti stanovených členským státem, v němž je zdravotní péče poskytována, o dozoru a hodnocení poskytovatelů zdravotní péče, o přístupnosti nemocnic pro zdravotně postižené, o oprávnění poskytovatele poskytovat zdravotní služby, o postupech pro podávání stížností, o možnostech urovnání případných sporů. Konkrétní informace, aby pacient mohl učinit informované rozhodnutí, který poskytovatel zdravotní péče je na základě jeho požadavků pro něj nejvhodnější, mají sdělovat přímo poskytovatelé zdravotní péče. Kontaktní místo poskytuje dva typy informací, které lze rozdělit na informace obecného

charakteru

poskytované na

internetových

stránkách

a

volně přístupné

a na informace, které kontaktní místo poskytuje na žádost. Na žádost se poskytují např. informace o oprávnění konkrétního poskytovatele poskytovat zdravotní služby nebo o případných omezeních jeho oprávnění, o přístupnosti konkrétních zdravotnických zařízení v České republice osobám se zdravotním postižením, o pravidlech a podmínkách náhrady nákladů na poskytnutou zdravotní péči v zahraničí a postupech při hrazení těchto nákladů.83 Kontaktní místa mají povinnost zveřejňovat informace ve formátu, který je přístupný lidem se zdravotním postižením.84

4.1.1 Centrum mezistátních úhrad V České republice je vnitrostátním kontaktním místem Centrum mezistátních úhrad (dále jen CMU)85, které vzniklo v roce 2001 na základě pověření Ministerstva zdravotnictví ČR. CMU 82

Ust. čl. 4 odst 5. Směrnice. Ust. § 14c odst. 3 z. č. 48/1997 Sb. 84 Ust. čl. 6 odst. 5 Směrnice. 85 Ust. § 14c odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.: „Informace týkající se čerpání zdravotních služeb v členských státech Evropské unie poskytuje vnitrostátní kontaktní místo, kterým je subjekt, který byl pro oblast zdravotního pojištění určen jako styčné místo podle koordinačních nařízení. Ministerstvo zdravotnictví sdělí název a příslušné údaje 83

42

je sdružením právnických osob - sdružuje všechny veřejné zdravotní pojišťovny v ČR. Do jeho kompetence jsou zahrnuty styky s ostatními státy, kde je poskytována zdravotní péče českým občanům na základě mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

86

Podle § 14c odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. se zavádí pravidlo, podle kterého musí kontaktní místo při poskytování informací jasně rozlišovat, která práva vyplývají z koordinačních nařízení (ze Směrnice a nařízení č. 987/2009) a která práva ze zákona č. 48/1997 Sb. Mezi činnosti CMU patří i poskytnutí správní pomoci českým i zahraničním pojištěncům, zdravotnickým zařízením a zaměstnavatelům, např. zprostředkování vymáhání pojistného nebo náhrady škody zdravotním institucím jiných států, zprostředkování ocenění tarifů pro dodatečnou náhradu nákladů na péči poskytnutou a uhrazenou mimo stát pojištění, dodání nárokových dokladů o pojištění ošetřených osob za účelem úhrady nákladů léčení, pomáhání pacientům z jiných států EU na území ČR se zajišťováním vyžádaných dokladů a podkladů. CMU je první místo, na které by se měl člověk obrátit v souvislosti s přeshraniční zdravotní péčí. Začne-li člověk teprve uvažovat o využití zdravotní péče v zahraničí, CMU mu poskytne základní informace, aby se člověk zorientoval, co je třeba a jaké jsou jeho možnosti. Naskytnou-li se nějaké problémy s hrazením již podstoupené zdravotní péče v zahraničí, CMU tazateli poradí, jak dále postupovat.

4.2 Evropské referenční sítě Směrnice předpokládá také rozvoj užší spolupráce mezi členskými státy formou tzv. referenčních sítí mezi poskytovateli zdravotní péče a odbornými středisky, zejména v oblasti vzácných onemocnění. V čl. 12 odst. 4 písm. a) Směrnice je stanoven požadavek, aby komise podporovala rozvoj evropských referenčních sítí (dále jen „ERS“) a aby byl vytvořen seznam podmínek, které musí ERS splňovat a seznam podmínek, které musí splňovat poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí stát členy ERS. Členové ERS jsou rozděleny do oblastí na základě odbornosti. ERS mají zefektivnit současnou spolupráci mezi státy, která dosud byla často založena na dvoustranných dohodách. Všichni žadatelé, kteří se chtějí zapojit do ERS, musí mít příslušné znalosti a odbornost nebo nabízet kontaktního místa Evropské komisi a zveřejní je na úřední desce a ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Název a kontaktní údaje tohoto místa zveřejňují na svých internetových stránkách i zdravotní pojišťovny.“ 86 Role CMU, CMU, [online], [cit. 22. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.cmu.cz/cs/onas/role_cmu.

43

diagnostiku či léčbu zaměřenou na onemocnění nebo zdravotní stav, který spadá do oblasti specializace dotčené sítě.87 Zavedení ERS má především pomoci těm pacientům, kteří vyžadují vysoce odbornou péči, specifickou kombinaci odborných znalostí, moderní přístrojové vybavení a nejrychlejší přístup k výsledkům vědeckého výzkumu. Tyto sítě by měly také sloužit jako zdroj informací pro samotné lékaře v rámci jejich vzdělávání, ale i pro šíření nových poznatků mezi laickou veřejnost. Cíle ERS stanoví čl. 12 Směrnice a patří mezi ně např. zlepšení v oblasti diagnostiky, péče v lékařských odvětvích, v nichž je nedostatek odborných znalostí a posílení vědeckého výzkumu. Na ERS se kromě Směrnice vztahují i další právní předpisy88. Evropská komise přijala 10. března dvě rozhodnutí, která se vztahují ke zřizování ERS. Rozhodnutí stanovují podmínky pro zřizování ERS. Jde jednak o způsob zřizování samotných ERS a jednak o kritéria pro jednotlivá zdravotnická zařízení, která se budou do ERS chtít zapojit.89

4.3 Péče o pacienty s vzácnými onemocněními a potřebujících náročnou péči Některá onemocnění jsou natolik vzácná, že jejich vyšetřováním se žádné pracoviště v ČR systematicky nezabývá. V takových případech je nutné konzultovat nemocné pacienty s odborníky ze zahraničí. Čl. 13 Směrnice na takové pacienty myslí zejména při rozvoji diagnostických a léčebných kapacit, usiluje o informovanost mezi zdravotnickým personálem o nástrojích, které mají k dispozici, které mají k dispozici jiné státy na úrovni EU a které jim mohou pomoci vzácná onemocnění diagnostikovat, zejména databáze Orphanet a ERS (zmíněná výše). Databáze Orphanet je mezinárodní databází obsahující informace o vzácných onemocněních. Jsou zde popisy jednotlivých onemocnění, kontakty na jednotlivé pacientské organizace, evropská zdravotnická centra atd.90 Směrnice a nařízení č. 883/2004 umožňují 87

Ust. čl. 5 Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci za dne 10. 3. 2014, kterým se stanoví kritéria a podmínky, jež musí splnit ERS a poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí do některé z nich zapojit. 88 - Listina základních práv EU - směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů - směrnice 2001/20/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkající se uplatňování správné klinické praxe při provádění klinických hodnocení humánních léčivých přípravků. 89 Evropská komise rozhodla o zřízení Evropských referenčních sítí, VzácnéNemoci.cz, [online], [cit. 18. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzacnenemoci.cz/evropska-komise-rozhodla-o-zrizeni-evropskych-referencnichsiti. 90 Orphanet, [online], [cit. 3. 6. 2014]. Dostupné z: http: http://www.orpha.net/consor/cgi-bin/index.php.

44

předání pacientů se vzácnými onemocněními do jiných členských států, a to jak pro účely stanovení diagnózy, tak léčby nemoci, pokud takové možnosti nejsou k dispozici v domovském státě pacienta.91 Na úrovni ČR existuje Česká asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO), která zastupuje zájmy pacientů se vzácným onemocněním a bere si za cíl zvyšovat povědomí o vzácných onemocněních, usnadňovat přístup pacientů k novým lékům a léčebným postupům, rozvíjet diagnostiku tak, aby co nejméně pacientů zůstalo bez správné diagnózy a posilovat přeshraniční spolupráci při léčbě a výzkumu.92

4.4 Elektronické zdravotnictví EU podporuje spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy za účelem dosáhnutí vysoké úrovně důvěry a bezpečnosti při poskytování přeshraniční zdravotní péče, posílení kontinuity zdravotní péče a zajištění přístupu k bezpečné a vysoce kvalitní zdravotní péči, Včasná výměna informací je důležitá pro zachování kontinuity léčby migrujících pacientů za zdravotní péči do jiného členského státu. Z toho důvodu EU podporuje spolupráci členských států v rámci dobrovolné sítě elektronického zdravotnictví (e-Health). Elektronické zdravotnictví již zavedly v nějaké podobě všechny státy EU, zatím jsou však tyto systémy nepropojené a nespolupracují. V ČR byla v roce 2003 zavedena často kritizovaná Elektronická zdravotní knížka neboli IZIP, která je založena na dobrovolné účasti. Společnost IZIP se tak stala průkopníkem českého e-Health, do projektu elektronických zdravotních knížek vstoupilo 2,5 milionů pacientů.93 EU značně podporuje rozvoj a spolupráci v oblasti elektronického zdravotnictví, kvůli omezení v čl. 168 SFEU94 je však spolupráce založena na dobrovolné účasti členských států. Zavedení systému elektronického zdravotnictví je značně problematické kvůli ochraně osobních údajů pacienta, proto účast v elektronickém zdravotnictví závisí na svobodné vůli a rozhodnutí pacienta. Na tomto místě je dle mého názoru podstatné zmínit povinnost lékaře

91

Ust. čl 13. písm. b) Směrnice. KUBÁČKOVÁ, Kateřina: Přednáška na téma Vzácná onemocnění, léky pro vzácná onemocnění. 93 O společnosti, IZIP - Společnost IZIP, [online], [cit. 8. 6. 2014]. Dostupné z: http http://www.izip.cz/spolecnost-izip/o-spolecnosti. 94 Ust. čl. 168 odst. 7 SFEU: „Při činnosti Unie je uznávána odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče." 92

45

zachovávat lékařské tajemství, tedy zachovávat mlčenlivost i o diagnóze pacienta.95 Tuto povinnost mu stanoví Etický kodex české lékařské komory.96 Pacient sám může osvobodit zdravotnického pracovníka od povinnosti zachovávat mlčenlivost v omezeném nebo v plném rozsahu. Zdravotnický pracovník tak může poskytnout třetím osobám pouze ty informace, na které dopadá pacientův souhlas. Udělení souhlasu ke sdělení určitých skutečností je právní úkon, musí být tedy učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, není třeba písemné formy, ale je nutné, aby tento úkon byl jednoznačný a nevzbuzoval pochybnosti.97

4.5 Spolupráce v oblasti zdravotnických technologií EU

se

snaží

podporovat

spolupráci

a

výměnu

vědeckých

informací

týkajících

se zdravotnických technologií. Dobrovolná síť má za cíl vytváření bezpečných a účinných zdravotních politik, které jsou zaměřeny na pacienta a mají co největší přínos. Hodnocení musí vždy vycházet z výzkumu a vědeckých metod, musí být transparentní, objektivní, založené na nezávislých odborných posudcích, spravedlivých postupech a náležité konzultaci zúčastněných stran. Mezi zdravotnické technologie patří např. diagnostické a léčebné metody, zdravotnické vybavení, léčivé přípravky, rehabilitační a preventivní metody nebo organizační a podpůrné systémy zdravotní péče. Tato spolupráce může přispět k rychlejšímu vědeckému pokroku, ze kterého budou mít prospěch hlavně pacienti EU, usnadní práci vědeckých pracovníků zamezením zdvojování činnosti, výměnou informací o účinnosti konkrétních technologií, o krátkodobé a dlouhodobé efektivnosti zdravotnických technologií, diskuzí o výsledcích. Budou se tak rychleji šířit odborné poznatky ku prospěchu všech zemí EU.98

95

Nejen o diagnóze pacienta, ale i o léčebných postupech, skutečnostech medicínského charakteru a o všech skutečnostech osobního života pacienta. 96 Ust. § 2 odst. 9 Stavovského předpisu č. 10 české lékařské komory (Etický kodex České lékařské komory): „Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.“ 97 STOLÍNOVÁ, Jitka, MACH, Jan: Právní odpovědnost v medicíně, 1. vydání, Praha: Galén, 1998, 352 s. ISBN 80-85824-88-4. 98 Ust. čl. 15 Směrnice.

46

5

UZNÁVÁNÍ RECEPTŮ

5.1 Současný trh s léky v ČR Jak rychle se k českým pacientům dostanou nové léky? Každý nový lék musí nejdříve získat registraci jako potvrzení účinnosti a bezpečnosti, kterou většinou získá u evropské agentury. Následně musí lékový ústav stanovit úhradu ze zdravotního pojištění. Podle průzkumu Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) z roku 2011, který sledoval cestu 125 nových inovativních léků k pacientům v pěti středoevropských státech, datum vstupu na český trh bylo v průměru jednoznačně nejpozdější. Sledované léky byly v ČR k dispozici v průměru v roce 2009, zatímco v Rakousku byly k dispozici o 3 roky dříve, na Slovensku o rok a čtvrt dříve. Výkonný ředitel AIFP Jakub Dvořáček upozorňuje, že doba pro vydání rozhodnutí o stanovení úhrady ze zdravotního pojištění v praxi až několikanásobně překračuje zákonné lhůty.99 Dalším novým problémem s léky v ČR je jejich vývoz do zahraničí. Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu uvádí, že za první pololetí roku 2013 vyvezli překupníci z ČR přes 7 miliónů balení léčiv. U některých léků překupníci vyvezou až 80 procent dovezeného množství. Evropská legislativa volný obchod zboží chrání, distributoři tak vyváží léky do zahraničí, kde jsou ceny léků výrazně vyšší, zatímco v ČR jsou ceny léků na nejnižší úrovni oficiálních cen v Evropě. Například léky francouzské farmaceutické firmy Servier na vysoký tlak, na srdce nebo na deprese pacienti často nemohli v lékárně sehnat, neboť je distributoři z českých skladů vyvážejí do jiných zemí.100 Pro tyto problémy je Směrnice řešením, nově umožní nákup léků na lékařský předpis v zahraničním státě.

5.2 Lékařské předpisy „Lékařským předpisem se rozumí předpis na léčivý přípravek nebo na zdravotnický prostředek vystavený osobou vykonávající regulované zdravotnické povolání ve smyslu

99

ČABANOVÁ, Adéla: Zdravotní péče pro všechny. Skoro. Kolik dává Česko na zdravotnictví, odpovídá zvyklostem v našem regionu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 17, s. II-III. ISSN 1212-3129. 100 ČABANOVÁ, Adéla: Adieu, distributoři. Odliv léků do zahraničí přivádí další farmaceutické firmy k rozhodnutí, aby zásobovaly lékárny vlastními silami.. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 25, s. 23-24. ISSN 1212-3129.

47

směrnice 2005/36/ES101, která je oprávněna tak učinit v členském státě, v němž je lékařský předpis vystaven.“102 Přijetím Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU a Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU se pacientům zlepšil přístup k léčivům. Směrnice upravuje předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Odhadovaný počet přeshraničních lékařských předpisů je přibližně 0,02 až 0,04 procenta všech receptů realizovaných v EU.103 Kvůli rozmanitosti receptů v členských státech EU by mohla polovina pacientů mít problémy s uznáním svých receptů v jiném členském státě. Směrnice upravuje dvě situace. Situaci, kdy pacient zakoupí léčivé přípravky a zdravotnické prostředky v jiném členském státě, než ve kterém je pojištěn a situaci, kdy pacient zakoupí tyto léčivé přípravky a zdravotnické prostředky v jiném členském státě, než ve kterém byl lékařský předpis vystaven. Léčivý přípravek předepsaný osobou vykonávající regulované zdravotnické povolání ve smyslu směrnice 2005/36/ES konkrétní osobě v členském státě, ve kterém je léčivý přípravek registrován, musí být v jiném státě, ve kterém je léčivý přípravek také registrován, lékařský předpis uznán a léčivý přípravek pacientovi vydán. Čl. 4 směrnice 2012/52/EU stanovuje CMU povinnost: „Členské státy zajistí, aby vnitrostátní kontaktní místa uvedená v článku 6 směrnice 2011/24/EU informovala pacienty o údajích, které mají být v souladu s touto směrnicí uvedeny na lékařských předpisech vystavených v jiném členském státě, než je členský stát, kde se předepsané léčivé přípravky vydávají.“ Lékárníci však mohou v případě pochybností, nebo z etických důvodů odmítnout uznat lékařský předpis. Při ověřování lékařského předpisu je třeba prokázat totožnost pacienta, ověřit pravost předpisu, potvrdit jeho platnost a důležitá je také možnost kontaktovat lékaře, který lékařský předpis vydal, pro ověření správnosti medikace. Lékárník by měl poskytnout pacientovi informaci o užívání lékařských přípravků, zde může nastat překážka ve formě jazykové bariéry. Nedorozumění zde mohou mít fatální důsledky. Na lékařském předpisu by měl být také uveden generický název léčiva, aby se předešlo nedorozuměním pramenícím z rozdílných obchodních názvů léku v každé zemi. V případě potřeby musí lékárník umět najít alternativu k předepsanému léčivu. 101

Ve smyslu ust. čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES. Ust. čl. 3 písm. k) Směrnice. 103 KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční poskytování zdravotní péče – uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě EU, Praktické lékárenství, [online], [cit. 14. 6. 2014]. Dostupné z: http://praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2013/02/10.pdf. 102

48

5.2.1 Možné komplikace při uznávání receptů104 Svaz lékárníků EU uskutečnil studii, ve které se zabýval možností vytvoření šablony nebo seznamu požadavků, který by usnadňovaly uznávání lékařských předpisů.105 Forma lékařského předpisu – členské státy mohou mít různé vzory nebo šablony lékařských předpisů, které se od sebe mohou značně lišit, což komplikuje ověřování pravosti předpisu a předcházení tak jejich falšování. Jako řešení do budoucna se jeví vytvoření jednotné šablony lékařského předpisu s přesně definovanými znaky, podle kterých by bylo možno předpis identifikovat. Abeceda lékařských předpisů – vzhledem k faktu, že na území EU se používá více než jedna abeceda, proto by bylo vhodné, aby byly recepty ve všech zemích psány jednotně latinkou, která je obecně akceptovaná. Do budoucna by bylo vhodné i sjednocení jazyků, ve kterém jsou recepty psány. Způsob předepisování – vzhledem k výše zmíněnému faktu, že názvy léků jsou v každé zemi odlišné, měl by být uveden generický název léku – tedy mezinárodní nechráněný název léku, nikoliv jen obchodní název. Předepisování léků musí podporovat úplná databáze, která obsahuje informace o všech léčivých přípravcích schválených v EU. Kódové označení – nutnost sjednotit používání kódu ve všech členských státech a to z důvodu ověření pravosti předpisu. Dnes některé státy označují předpisy čárovým kódem nebo sériovým číslem, jiné státy nikoliv. Identifikace předepisujícího – identifikace předepisujícího je důležitá zejména z hlediska možnosti jeho kontaktování lékárníkem v případě nejasností nebo pochybností o vhodnosti předepisovaného léku, aby nebyla ohrožena bezpečnost a zdraví pacienta. V zahraničí je běžnou praxí kontakt a diskuze mezi lékárníkem a ošetřujícím lékařem, je vhodné tyto kontakty v rámci poskytování přeshraniční zdravotní péče podporovat. Platnost lékařského předpisu – Doba platnosti lékařského předpisu se v členských státech liší, např. v Řecku je platnost lékařského předpisu 5 dní, naproti tomu v jiných členských státech jako je třeba Belgie platí lékařský předpis neomezeně. V České republice

104

KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční zdravotní péče, SOLUTIO 2013, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.medon-solutio.cz/online2013/print.php?textID=19. 105 PGEU Policy Statement Recognition of Cross-Border Prescriptions, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/cross_border_care/docs/cons_prescr_pgeu_policy_en.pdf.

49

se doba platnosti receptů liší v závislosti na předepsaném léčivu, obecně recept platí 14 dní, recept na antibiotika 5 dnů a recept z pohotovosti 1 den.106 Recepty se mohou lišit také množstvím povolených předepsaných léků na 1 předpis. Např. Maďarsko a Slovinsko má povoleno na jeden lékařský předpis předepsat 1 léčivý přípravek, oproti tomu např. ve Francii není počet léčivých přípravků na jednom receptu omezen.107 Indikace – při předepisování léků je potřeba brát v úvahu i národní prvky, např. v Dánsku musí byt na lékařském receptu uvedena i diagnóza, na kterou je lék předepsán, aby byl předpis platný. Dalším národním rozdílem, se kterým se musí počítat, je možnost v některých zemích předepisovat lékařské předpisy i nelékaři, kdy zdravotní sestra, pokud získá potřebnou kvalifikaci, má stejná práva předepisovat recepty jako lékař. Členským státům je Směrnicí ponechán poměrně široký prostor pro stanovení podmínek uznávání lékařských předpisů z jiných členských zemí, pokud jsou tato omezení přiměřená a nediskriminační. Z mého pohledu je nejdůležitější sjednotit se v uvádění generického názvu léku na lékařském předpisu a současně mi přijde rozumné zavést povinnost uvedení diagnózy, na kterou byl lék předepsán, aby mohl lékárník vybrat vhodnou alternativu k léku a náležitě pacienta poučit. Tuto problematiku blíže upravuje prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU, která v příloze stanovuje seznam minimálních údajů, jež musí lékařský předpis obsahovat.

106

Otázky a odpovědi, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/otazky-a-odpovedi/zdravotnictvi-a-zdravotni-pece/54/vydej-leku-na-prosly-recept. 107 KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční zdravotní péče, SOLUTIO 2013, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.medon-solutio.cz/online2013/print.php?textID=19.

50

6

ZÁVĚR

Kvalifikačních prací o Směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči bylo napsáno hodně, proto jsem se v této práci snažila popsat aktuální otázky a problémy přeshraniční zdravotní péče, zhodnotit celkový přínos směrnice a její praktické dopady na systém poskytování přeshraniční zdravotní péče a zdravotnický systém ČR. Směrnice 2011/24/EU reaguje na judikaturu SDEU v oblasti volného pohybu zdravotních služeb a volného pohybu osob. Směrnice umožňuje všem občanům EU přístup k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči, zakotvuje právo pacientů na vyhledávání zdravotní péče v jiných členských státech a právo na následnou náhradu nákladů na poskytnutou zdravotní péči, právo pacientů na informace od poskytovatelů zdravotní péče, právo na uznávání lékařských předpisů, podporuje spolupráci v oblasti zdravotnictví a výměnu informací mezi členskými státy. Budou občané ČR využívat možnost vycestovat za zahraniční zdravotní péčí? To ukáže až praxe. V této chvíli, kdy Ústavní soud rozhodl o zrušení rozdělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní, pacienti si mohou zvolit buď tzv. standard, který mu celý proplatí zdravotní pojišťovna, nebo tzv. nadstandard, který si ovšem musí uhradit celý sám v plné výši a pouze v zařízeních, která nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou, už nemohou doplatit pouze rozdíl mezi standardem a nadstandardem. Díky Směrnici se tak nabízí další možnost, a to vycestovat za kvalitnější zdravotní péčí do zahraničí, kde je vyšší standart zdravotních služeb, přičemž zdravotní pojišťovna klientovi uhradí částku, která by za něj byla uhrazena na území ČR a klient zdravotní pojišťovny doplatí zbytek. Pacient musí sám zvážit, zda se mu to vyplatí, kolik bude činit rozdíl, který sám zaplatí a kolik by zaplatil za nadstandard v ČR, musí si sám porovnat kvalitu nadstandardu v ČR a kvalitu poskytované zdravotní služby v jiném členském státě. Zdraví je to nejcennější, co máme. Kvalita zdravotní péče je v ČR na vysoké úrovni, ovšem mnohdy je v zahraničí ještě na vyšší. Movitější pacienti určitě této možnosti využijí. Bude záležet také na tom, jak obtížné bude vyřídit si proplacení nákladů zdravotní pojišťovnou. Vycestovat za zdravotní péčí do jiného členského státu se určitě vyplatí pacientům v příhraničních oblastech, kde zdravotnické zařízení v sousedním státě může nabídnout péči stejné či vyšší kvality s nižší dojezdovou vzdáleností. Zvýšení přeshraniční mobility pacientů 51

lze očekávat i v případech, kdy pacientem požadovaná zdravotní pomůcka bude v sousedním státě levnější. Domnívám se, že v opačném směru je situace jasnější. České zdravotnictví je vzhledem ke kvalitě a cenám pro zahraniční pacienty atraktivní. Z tohoto lze předpokládat, že díky Směrnici, která usnadňuje pohyb pacientů za zdravotní péčí, budou cizinci častěji vyjíždět za kvalitní a levnější zdravotní péčí do ČR a přinášet tak peníze do českého zdravotnického systému. Domnívám se, že by zájmu cizinců mohli někteří poskytovatelé zdravotní péče využít. Pokud nebude docházet k diskriminaci českých pojištěnců a upřednostňování cizinců, může to být přínosné nejen pro české zdravotnictví z finančního hlediska, ale pro celou ČR díky většímu zájmu cizinců o naši vlast.

52

7

POUŽITÁ LITERATURA Odborné publikace [1]

BUSSE, R., WISMAR, M., BERMAN, P.C.: The European Union and Health Services: The Impact of the Single European Market on Member States, 2 nd ed., Netherlands: IOS Press, 2002.

[2]

HOLMAN, Robert: Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění, 1. Vydání, Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, 88 s. ISBN 80-86547-14-0.

[3]

KŘEPELKA, F.: Evropské zdravotnické právo. 1.vyd. Praha: Nakladatelství LexisNexis, 2004.

[4]

KUČERA, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 4. opravené a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 1999.

[5]

MOSSIALO, E. et al.: Health systems governance in Europe: the role of EU law and policy . 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2010.

[6]

NISTOR, L.: Public services and the European Union: healthcare, health insurance and education services. The Hague: T.M.C. Asser press, 2011, xiii, 445 s. Legal issues of services of general interest. ISBN 978-906-7048-040.

[7]

STOLÍNOVÁ, Jitka: Občan, lékař a právo, 1. vydání, Praha: Avicenum zdravotnické nakladatelství n. p., 1990. 164 s. ISBN 80-201-0036-9.

[8]

STOLÍNOVÁ, Jitka, MACH, Jan: Právní odpovědnost v medicíně, 1. vydání, Praha: Galén, 1998. 352 s. ISBN 80-85824-88-4.

[9]

ŠNÉDAR, Libor: Základy zdravotnického práva, 1. vydání, Praha: LexisNexis CZ, 2008. 126 s. ISBN 978-80-86920-21-4.

[10] TOMÁŠEK, M. a kol.: Právo Evropské unie. 1. Vydání, Praha: Leges, 2013, 494 s. ISBN 978-80-87576-53-3. [11] TÝČ, V.: Základy práva evropské unie pro ekonomy. 6. vydání. Praha: Leges, 2010. [12] WILLEM, J., S ZYSZCZAK, E., NEERGAARD, U., e al.: Health Care and EU Law 1st ed. Netherlands: Springer, 2011.

53

Odborné články [1]

ČABANOVÁ, Adéla: Adieu, distributoři. Odliv léků do zahraničí přivádí další farmaceutické firmy k rozhodnutí, aby zásobovaly lékárny vlastními silami.. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 25, s. 23-24. ISSN 1212-3129.

[2]

ČABANOVÁ, Adéla: Drahá péče exkluzivně. Zvlášť náročné choroby se budou léčit pouze ve speciálních centrech, kde to ministerstvo dovolí. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 20, s. 34-35. ISSN 1212-3129.

[3]

ČABANOVÁ, Adéla: Léčba nebo sociálka. Moderní biologická léčba pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou normálně žít a pracovat. Tisícovka z nich ji přesto nedostává. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 23, s. 38-39. ISSN 12123129.

[4]

ČABANOVÁ, Adéla: Zdravotní péče pro všechny. Skoro. Kolik dává Česko na zdravotnictví, odpovídá zvyklostem v našem regionu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 17, s. II-III. ISSN ISSN 1212-3129.

[5]

Důvodová zpráva k z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

[6]

Důvodová zpráva k novele zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

[7]

CHLUPATÝ, Roman: Moc alkoholu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 14, s. 15. ISSN 1212-3129.

[8]

KŘEPELKA, F.: Dopady práva evropského společenství na sociální zabezpečení a služby poskytované členskými státy. Právník, č. 6/2006.

[9]

ROD, Jiří: Ke směrnici o právech pacientů v přeshraniční péči, Infoservis VZP, č. 13, ročník 1, 12. 7. 2010, s. 1.

[10] Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci za dne 10. 3. 2014, kterým se stanoví kritéria a podmínky, jež musí splnit ERS a poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí do některé z nich zapojit. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. 54

[11] Tisková zpráva č.87/14: Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13Elena Petru, Soudní dvůr Evropské unie, Lucembursko, 19. 6. 2014, [online], [cit. 22. 6. 2014], Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/201406/cp140087cs.pdf. [12] Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu v souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 20 odst. 3 směrnice 2011/24/EU ze dne 9. 3. 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. In: Aspi [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Internetové zdroje [1]

Best Doctors: ČSOB Pojišťovna, a.s., [online], [cit. 20. 5. 2014]. Dostupné z: https://www.csobpoj.cz/cs/produkty/zivotni-pojisteni/Stranky/Best-Doctors.aspx.

[2]

Česká republika a Spolková republika Německo uzavřely Rámcovou smlouvu o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, Ministerstvo zdravotnictví ČR, [online], [cit. 3. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ceska-republika-a-spolkova-republika-nemeckouzavrely-ramcovou-smlouvu-o-preshra_7670_2778_1.html.

[3]

[4]

DIVOKÝ, Vlastimil: Kolik stojí lékařské ošetření v Alpách? Lyžovat bez pojištění se může prodražit!, ERV Evropská pojišťovna, [online], [cit. 2. 6. 2014] [online], Dostupné z: http://www.ervpojistovna.cz/cs/lyzovat-bez-pojisteni-se-muze-pr. DOBIÁŠ, Michal: Plánovaná zdravotní péče poskytnutá v zahraničí a její úhrada, Aktuality - rutland ježek, advokátní kancelář, [online], [cit. 3. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.rutlandjezek.cz/cz/menu/12/aktuality/clanek-150-planovana-zdravotnipece-poskytnuta-v-zahranici-a-jeji-uhrada/.

[5]

Evropská komise rozhodla o zřízení Evropských referenčních sítí, VzácnéNemoci.cz, [online], [cit. 18. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzacnenemoci.cz/evropskakomise-rozhodla-o-zrizeni-evropskych-referencnich-siti.

[6]

HOLEC, Petr: Zuby vám spraví na čáře. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 15, s. 30-33. ISSN 1212-3129.

[7]

KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční poskytování zdravotní péče – uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě EU, Praktické lékarenství, [online], [cit. 14. 6. 2014]. Dostupné z: http://praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2013/02/10.pdf. 55

[8]

KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční zdravotní péče, SOLUTIO 2013, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.medon-solutio.cz/online2013/print.php?textID=19.

[9]

Mezinárodní porovnání výdajů na zdravotnictví, [online], [cit. 29. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/3A003B2AE4/$File/330613k5.pdf. [10] Neodkladná zdravotní péče, VZP, [online], [cit. 20. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/infoservis-a-akcent/infoservis/infoservis-202012/neodkladna-zdravotni-pece.

[11] Orphanet, [online], [cit. 3. 6. 2014]. Dostupné z: http: http://www.orpha.net/consor/cgi-bin/index.php. [12] O společnosti, IZIP - Společnost IZIP, [online], [cit. 8. 6. 2014]. Dostupné z: http http://www.izip.cz/spolecnost-izip/o-spolecnosti. [13] Otázky a odpovědi, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/otazky-a-odpovedi/zdravotnictvi-azdravotni-pece/54/vydej-leku-na-prosly-recept. [14] PGEU Policy Statement Recognition of Cross-Border Prescriptions, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/cross_border_care/docs/cons_prescr_pgeu_policy_en.pdf. [15] Role CMU, CMU, [online], [cit. 22. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.cmu.cz/cs/onas/role_cmu. [16] ŠVEC, Ladislav: Plánované vycestování za zdravotní péčí, Česká správa sociálního zabezpečení, [online], [cit. 10. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/exeres/6EC2B28A-5EBF-426C-88BF 4B52428A5184,frameless.htm?NRMODE=Published. [17] ŠVEC, Ladislav: V uvolnění přeshraniční zdravotní péče jsme nejevropštější, Lékařské zpravodajství - ZDN, [online], [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/v-uvolnenipreshranicni-pece-na-celem-uzemi-eu-jsme-nejevropstejsi-474858. [18] TICHÝ, Oldřich: Otázky a odpovědi, VZP: [online], [cit. 18. 6. 2014]. Dostupné z: ttp://www.vzp.cz/otazky-a-odpovedi/otazky-tydne/445/uhrada-planovane-zdravotnipece-v-cizine. [19] www.uzis.cz 56

[20] Za léčbou do ciziny nově bez souhlasu pojišťovny? VZP, [online], [cit. 13. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/platci/aktuality/za-lecbou-do-ciziny-nove-bezsouhlasu-pojistovny-pozor-at-neprodelate. Judikatura [1]

Rozsudek SDEU ve věci Acereda Herrera, ze dne 15. června 2006, č. C-466/04.

[2]

Rozsudek SDEU ve věci Decker ze dne 28. dubna 1998, číslo C-120/95.

[3]

Rozsudek SDEU ve věci Elčinov, ze dne 5. října 2010, č. C-173/09.

[4]

Rozsudek SDEU ve věci Geraets-Smits a Peerbooms ze dne 12. července 2001, číslo C- 157/99.

[5]

Rozsudek SDEU ve věci Inizan, ze dne 23. října 2003, č. C-56/01.

[6]

Rozsudek SDEU ve věci Ioannidis, ze dne 25. února 2003, věc C-326/00.

[7]

Rozsudek SDEU ve věci Keller, ze dne 12. dubna 2005, č. C-145/03.

[8]

Rozsudek SDEU ve věci Kohll ze dne 28. dubna 1998, číslo C-158/96.

[9]

Rozsudek SDEU ve věci Komise v Portugalsko, ze dne 27. října 2011, č. C-255/09.

[10] Rozsudek SDEU ve věci Leichtle, ze dne 18. března 2004, č. C-8/02. [11] Rozsudek SDEU ve věci Müller-Fauré a Van Riet, ze dne 13. května 2003, č. C385/99. [12] Rozsudek SDEU ve věci Stamatelakis, ze dne 19. dubna 2007, č. C-444/05. [13] Rozsudek SDEU ve věci SPUC (Společnost pro ochranu nenarozeného dítěte Irsko) v. Grogan ze dne 4. října 1991, číslo C-159/90. [14] Rozsudek ve věci Vanbraekel, ze dne 12. července 2001, věc C-368/98. [15] Rozsudek SDEU ve věci Watts, ze dne 16. května 2006, č. C-372/04. Právní předpisy [1]

Amsterodamská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropského společenství a související akty.

[2]

Evropská sociální charta.

[3]

Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství. 57

[4]

Listina základních práv EU.

[5]

Nařízení č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I).

[6]

Nařízení č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

[7]

Nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

[8]

Nařízení č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

[9]

Nařízení č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

[10] Nařízení č. 1231/2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. [11] Nařízení č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. [12] Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne 20. 12. 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě. [13] Směrnice 2011/24/EU, o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. [14] Směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. [15] Směrnice 2001/20/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkající se uplatňování správné klinické praxe při provádění klinických hodnocení humánních léčivých přípravků. [16] Směrnice č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. [17] Smlouva o fungování Evropské unie. [18] Smlouva o založení Evropského společenství. [19] Stavovský předpis č. 10 české lékařské komory (Etický kodex České lékařské komory).

58

[20] Úmluva na ochranu lidských práv a lidské důstojnosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. [21] Vyhláška č. 120/1976 Sb. ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. [22] Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [23] Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). [24] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Další dokumenty [1]

Bílá kniha: Společně pro zdraví – strategický přístup pro EU na období 2008 – 2013. číslo 14689/07, KOM(2007) 630 přijata 23. října 2007.

[2]

Formulář VZP: Žádost o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí.

[3]

KUBÁČKOVÁ, Kateřina: Přednáška na téma Vzácná onemocnění, léky pro vzácná onemocnění.

[4]

Usnesení Evropského parlamentu o činnosti Společenství v oblasti přeshraničního poskytování zdravotní péče ze dne 8. března 2007, B6-0098/2007.

[5]

Usnesení Evropského parlamentu o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče v Evropské unii (2004/2148(INI)) ze dne 9. června 2005.

[6]

Zpráva o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu ze dne 10. května 2007, A6-0173/2007 v konečném znění.

59

8

PŘÍLOHY Příloha č. 1 – porovnání cen nejčastějších lékařských zákroků v ČR se zeměmi Rakousko, Itálie, Francie, kde jsou ceny srovnatelné

Ceník nejčastějších lékařských zákroků v Rakousku, Itálii a Francii Lékařský zákrok

Cena v korunách

Cena v eurech

5500

200

28 000

1000

112 000 - 126 000

4000 - 4500

Operace komplikované nebo otevřené zlomeniny

cca 400 000

cca 16 000

Operace komplikovaného úrazu hlavy nebo páteře

cca 570 000

cca 20 000

30 000

cca 1000

55 000 - 84 000

2000 - 3000

560 000 – 2,8 mil.

20 000 – 100 000

Ambulantní ošetření naražených zad Ambulantní ošetření zlomené ruky (s následnou operací v ČR) Operace natržených kolenních vazů

Převoz sanitkou do ČR Svoz vrtulníkem ze sjezdovky Zranění zahraničního lyžaře

Zdroj: DIVOKÝ, Vlastimil: Kolik stojí lékařské ošetření v Alpách? Lyžovat bez pojištění se může prodražit!, ERV Evropská pojišťovna, [online], [cit. 2. 6. 2014] [online], Dostupné z: http://www.ervpojistovna.cz/cs/lyzovat-bez-pojisteni-se-muze-pr.

60

Příloha č. 2 – PGEU (Pharmaceutical Group of the European Union) představuje vzorový lékařský předpis, který obsahuje všechny důležité prvky

Zdroj: KOLÁŘ, Jozef: Přeshraniční zdravotní péče, SOLUTIO 2013, [online], [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.medon-solutio.cz/online2013/print.php?textID=19.

61

Příloha č. 3: Výdaje na zdravotnictví ve vybraných zemích EU v roce 2010

Zdroj: Mezinárodní porovnání výdajů na zdravotnictví, [online], [cit. 29. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/3A003B2AE4/$File/330613k5.pdf.

62

Příloha č. 4: Výdaje na zdravotnictví na obyvatele v přepočtu dle parity kupní síly a cenové hladiny

Zdroj: ÚZIS, OECD Health DATA 2013

63

Zadání práce Diplomová práce by měla mít rozsah 50-70 stran, neukáže-li se při psaní vhodnost rozšíření. V úvodu by měla být popsána metoda zkoumání a její cíle, popřípadě výzkumné teze a hypotézy. Citace mají být v souladu citačními normami fakulty a pravidly rozumu. Vedle evropské a národní legislativy a judikatury je třeba vyhledávat dostupnou odbornou literaturu včetně cizojazyčné. Práce musí posunout dál stav poznání v návaznosti na kvalifikační práce obhájené na fakultě během posledních let. Doporučená osnova: (1) práva pacientů v přeshraniční péči, (2) vymezení okruhu zabezpečených v EU, (3) poskytování urgentní péče, (4) vyhledaná péče a její hrazení a proplácení, (5) péče o pacienty s vzácnými onemocněními a potřebných náročnou péči, (6) výměna a sdílení informací, (7) uznávání receptů, (8) náprava nesrovnalostí, (9) právní a skutečné překážky, zejména jazyková bariéra.

64