Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce

Postavení a úkoly Obecní policie v systému veřejné správy ČR v komparaci s postavením a úkoly Policie ČR

Eva Bednářová

2014/2015

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma: Postavení a úkoly Obecní policie v systému veřejné správy ČR v komparaci s postavením a úkoly Policie ČR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

……………….......... 24. června 2015

1

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala svému vedoucímu, panu JUDr. Stanislavu Sedláčkovi, Ph.D., za jeho vstřícnost, odborné vedení a cenné rady při tvorbě této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala vedoucímu strážníkovi Městské policie Tišnov, panu Miroslavu Kettnerovi, za cenné informace, které obohatily moji bakalářskou práci.

2

Abstrakt Cílem práce je komparace postavení a úkolů obecní policie v systému veřejné správy s postavením a úkoly Policie ČR. V práci je stručně popsán historický vývoj obecní policie. Je zde vymezena organizace a řízení, právní úprava, působnost a pravomoci jak obecní policie, tak Policie ČR. Komparace obou bezpečnostních sborů je provedena z několika hledisek. Konkrétně se jedná o jejich zřízení, organizaci, právní postavení, působnost, povinnosti, oprávnění a donucovací prostředky.

Klíčová slova Obecní policie, zákon o obecní policii, Policie ČR, zákon o Policii ČR, strážník, policista, Městská policie Tišnov

Abstract The objective of this work is comparison of the role and duties of the Local police in public government systems with the role and duties of the Czech Republic Police. This thesis briefly describes the historical development of the local police. It defines the organization and management, legislation, jurisdiction and duties of local police and Czech Republic Police. Comparison of both security forces is carried out in several aspects. Namely the establishment, organization, legal status, in terms of their scope, responsibilities, authority and coercive means.

Keywords The Local police, Law on local police (Local Police Act), The Czech Republic Police, Law on the Czech Republic Police (Police of the Czech Republic Act), Officer, Policeman, City police Tišnov

3

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 1.

Vymezení klíčových pojmů ...................................................................................... 8 1.1.

Policie a policejní správa ................................................................................... 8

1.2.

Veřejná správa .................................................................................................... 9

1.3.

Obec ................................................................................................................. 10

1.4.

Veřejný pořádek ............................................................................................... 11

2.

Obecní policie z hlediska historického vývoje ....................................................... 12

3.

Obecní policie ......................................................................................................... 14 3.1.

3.1.1.

Ústavní úprava .......................................................................................... 14

3.1.2.

Zákony a prováděcí předpisy .................................................................... 14

3.2.

Organizace a řízení obecní policie ................................................................... 15

3.3.

Strážník obecní policie (dále jen „strážník“) ................................................... 15

3.4.

Vymezení působnosti obecní policie ............................................................... 19

3.4.1.

Místní působnost ....................................................................................... 19

3.4.2.

Věcná působnost ....................................................................................... 20

3.5.

Oprávnění strážníků obecní policie .................................................................. 25

3.5.1.

Oprávnění strážníka ve vztahu k osobám ................................................. 25

3.5.2.

Oprávnění strážníka ve vztahu k informacím ........................................... 28

3.5.3.

Oprávnění strážníka ve vztahu k věcem ................................................... 31

3.6. 4.

Základní právní úprava .................................................................................... 14

Donucovací prostředky, pes, služební zbraň .................................................... 35

Policie České republiky .......................................................................................... 38 4.1.

Organizace a řízení Policie ČR ........................................................................ 38

4.2.

Policista Policie ČR.......................................................................................... 39

4.3.

Vymezení působnosti Policie ČR..................................................................... 40

4.4.

Oprávnění policistů Policie ČR ........................................................................ 41

4.4.1.

Ustanovení týkající se omezení osobní svobody ...................................... 41

4.4.2.

Oprávnění policistů ve vztahu k věcem .................................................... 42

4.4.3. Pravomoci policistů týkající se ochrany chráněných osob, různých objektů a prostor .................................................................................................................. 42 4.5. 5.

Donucovací prostředky, zbraň ......................................................................... 43

Komparace obecní policie a Policie ČR ................................................................. 45 5.1.

Zřízení .............................................................................................................. 45 4

5.2.

Organizace........................................................................................................ 46

5.3.

Právní postavení strážníků a policistů .............................................................. 46

5.4.

Územní a věcná působnost ............................................................................... 46

5.5.

Oprávnění a povinnosti .................................................................................... 47

5.6.

Donucovací prostředky .................................................................................... 48

Závěr ............................................................................................................................... 50 Použité zdroje ................................................................................................................. 53

5

Úvod Předmětem mojí bakalářské práce je srovnat postavení a úkoly obecní policie v systému veřejné správy s postavením a úkoly Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“). Policie ČR je spolu s obecní policií součástí policejní správy, jež spadá pod správu bezpečnostní. Zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku je hlavním úkolem státu. Jedním ze subjektů, prostřednictvím kterých stát plnění tohoto úkolu zajišťuje, je Policie ČR. Vzhledem k tomu, že má Policie ČR celostátní působnost, zajišťování věcí týkajících se bezpečnosti a hlavně veřejného pořádku na místní úrovni, není hlavní náplní její činnosti. Myslím si však, že pro obce je zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a bezpečnosti velmi důležité, protože tak pečují jak o rozvoj svého území, tak o potřeby svých občanů. Aktivní účast obcí na zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a bezpečnosti představuje institut obecní policie, který si obce mohou zřídit na základě § 35a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), (dále jen „zákon o obcích“) a který má tak pro obec nezastupitelnou funkci. Abych mohla svoji práci obohatit i z praktického hlediska, rozhodla jsem se, že požádám o rozhovor vedoucího strážníka Městské policie Tišnov, která zde byla zřízena 1. 7. 2014 na základě obecně závazné vyhlášky. Informace, které jsem se během rozhovoru dozvěděla, jsem zapracovala do textu práce. Celá práce je uspořádána do pěti kapitol. Její text částečně vychází z praxe výše uvedené Městské policie Tišnov a některé skutečnosti jsou podloženy relevantní judikaturou. Mimo celkové hodnocení příslušných ustanovení jsou zde uvedeny i návrhy de lege ferenda, které by, dle mého názoru, bylo vhodné do stávající právní úpravy zakomponovat. V první kapitole jsou definovány pojmy, jejichž vymezení považuji za důležité z hlediska pochopení informací uvedených v rámci této práce. Myslím si, že pro správné pochopení funkce obecní policie v dnešním pojetí je třeba uvést alespoň stručný přehled historického vývoje, kterým obecní policie prošla, než nabyla současné podoby. Tento přehled je uveden ve druhé kapitole. Třetí kapitola představuje jádro této práce. Je v ní rozpracována základní právní úprava, způsob organizace a řízení obecní policie. Dále jsou zde uvedeny obecné 6

informace týkající se strážníků obecní policie, je zde vymezena jejich působnost a jsou zde rozpracována jejich oprávnění. Čtvrtá kapitola se zabývá Policií ČR. Protože Policie ČR není hlavním jádrem mojí práce, slouží tato kapitola pouze jako zdroj informací ke komparaci. Jsou zde uvedeny informace týkající se základní právní úpravy, organizace a řízení Policie ČR. Dále jsou zde uvedeny obecné informace týkající se policistů, je zde vymezena jejich působnost a je zde uveden přehled jejich oprávnění. Pátá kapitola představuje druhé jádro mojí práce. Jsou v ní uvedeny hlavní rozdíly mezi obecní policií a Policií ČR, které vyplynuly z textu této práce. Komparace je zde provedena z několika hledisek, konkrétně se jedná o způsob zřízení, organizaci, právní postavení strážníků a policistů a požadavky, které jsou na ně kladeny. Dále je komparace provedena z hlediska věcné a územní působnosti, povinností a oprávnění jejich příslušníků včetně donucovacích prostředků. Cílem této práce je analyzovat současnou právní úpravu obecní policie a vymezit její základní znaky a instituty tak, aby bylo možné provést vzájemnou komparaci s Policií ČR z hlediska jejich úkolů a postavení v systému veřejné správy, a na základě této komparace vymezit, v čem tkví zásadní rozdíly mezi těmito dvěma bezpečnostními sbory a dále zhodnotit, zda má obecní policie jako bezpečnostní sbor obce svoje opodstatnění a zda její současná právní úprava odpovídá požadavkům praxe. Věřím, že tato práce bude pro čtenáře dostatečným zdrojem jasných a kvalitních informací, které ho provedou problematikou obecní policie v České republice.

7

1. Vymezení klíčových pojmů Pro správnou orientaci v problematice obecní policie a Policie ČR je třeba nejprve definovat klíčové pojmy a instituty.

1.1. Policie a policejní správa Termín policie se začal používat na přelomu 14. a 15. století ve Francii. Jeho základní význam vychází z řeckých slov polis a politea. Pojem polis označoval obec či město1, pojem politea zahrnoval správu veřejných věcí, svobodnou obec, správu a zřízení obce nebo také řádný stav města a činnosti, které jsou k tomu třeba. Tehdejší Francie však s těmito dvěma pojmy spojovala i význam pořádku, bezpečnosti a blahobytu, které tehdy zajišťovaly královské a vrchnostenské úřady. Na přelomu 15. a 16. století se termín policie začal užívat i v Německu, kde byl v roce 1530 vydán říšský policejní řád. Jeho hlavním úkolem bylo zvýšit blaho obyčejného lidu, omezit nepořádek a zajistit v zemi větší bezpečnost.

V průběhu dalších 40 let byl postupně pozměňován a

doplňován, a stal se tak základem pro tvorbu dalších policejních řádu v různých zemích Evropy.2 Z výše uvedeného textu lze dovodit, že termín policie tedy původně označoval veškerou veřejnou správu, a proto je pro vývoj tohoto pojmu příznačné, že se díky společenskému vývoji, značně zúžil obsahový rozsah jeho významu. V období policejního státu rozumíme pojmem policie funkce, které v současné době náleží k vnitřní správě. V období liberálního státu lze pojem policie chápat pouze jako specifickou výseč vnitřní správy, která se od ostatní státní správy odlišuje především zvláštním účelem, tím je ochrana a udržení řádu a použití zvláštních prostředků, jimiž jsou například pohrůžka či donucení. Lze tedy usuzovat, že právě v tomto období vznikla jedna z hlavních funkcí policie, kterou představuje ochrana bezpečnosti a veřejného pořádku.3 Lze říci, že v současné době se pod pojmem policie rozumí „specifická část systému orgánů veřejné správy“4, k němuž je odpovídajícím úsekem veřejné správy

1

MACEK, P.; UHLÍŘ, L. Dějiny obecních policií I. 1. vyd. Praha: POLICE HISTORY, 2004. 216 s. ISBN 80-86477-26-6 s. 16 2 NEDOROST, L. Obecní policie. 1. vyd. Brno: MU, 1995. 29 s. ISBN 80-210-1147-5 s. 5 3 tamtéž, s. 5-6 4 tamtéž, s. 6

8

policejní správa.5 Ta v současné době zahrnuje právní úpravu postavení a činnosti jak Policie ČR, tak obecní (městské) policie a řadí se pod bezpečnostní správu.6 Policejní správu tedy lze definovat jako: „Souhrn činností policejních orgánů, jimž zákon ukládá úkoly ochrany ve věcech bezpečnosti a veřejného pořádku, přičemž tuto jejich činnost lze zároveň označit jako činnost subsidiární, neboť bezpečnost a veřejný pořádek jsou těmito orgány zajišťovány jen v těch oblastech a v těch případech, kdy zmíněné úkoly nespadají podle platné právní úpravy do působnosti jiných specializovaných správních orgánů, bezpečnostních či zpravodajských sborů a služeb (nebo do působnosti armády či správy vojenské)“.7

1.2. Veřejná správa Veřejná správa je klíčovým pojmem správního práva a lze ji vymezit z různých hledisek. Pro lepší pochopení tohoto pojmu je, podle mého názoru, vhodné si nejprve definovat pojem správa. Z více definic zde uvádím tu, která říká, že „za správu (administrativu) lze v obecném chápání považovat záměrnou činnost sledující dosažení určitého cíle (účelu)“.8 Touto záměrnou činností je určité „společenské řízení, které má však určité specifické rysy a realizuje se ve specifických formách“.9 Veřejná správa tedy představuje správu veřejných záležitostí, která je vykonávána ve veřejném zájmu. Subjekty, které ji vykonávají, mají postavení veřejnoprávních subjektů a provádějí její realizaci na základě právem uložené povinnosti. Veřejnou správu je třeba odlišovat od správy soukromé, pro kterou je typické, že spravuje soukromé záležitosti, vykonávají ji soukromé osoby, stanovuje si svoje cíle sama a řídí se přitom vlastní vůlí.10 Pojem veřejná správa má dvojí význam. Organizační (formální) pojetí veřejné správy představuje orgány veřejné správy. Klade tedy důraz na organizaci správních orgánů. „Správa ve formálním pojetí je v zásadě soustavou jednotlivých správních úřadů nebo orgánů jako vykonavatelů veřejné správy ve smyslu materiálním, tj. jako 5

NEDOROST, 1995, op. cit., s. 6 JURNÍKOVÁ, Jana a kol. Správní právo. Studijní text pro bakaláře. 1. vyd. Brno: MU, 2013. 281 s. ISBN 978-80-210-6272-6 s. 69 7 JURNÍKOVÁ, J. et al. Správní právo - zvláštní část. 6. doplněné vyd. Brno: MU, 2009. 397 s. ISBN 978-80-210-4847-8 s. 68 8 SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 3., aktualizované a upravené vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 500 S. ISBN 978-80-7478-002-8 s. 18 9 tamtéž, s.18 10 PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7., doplněné a aktualizované vyd. Brno: MU, Doplněk, 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-4276-6 (MU), ISBN 978-80-7239-207-0 (Doplněk) s. 53 6

9

určité činnosti.“11 V případě funkčního (materiálního) pojetí veřejné správy „je veřejná správa činností státních nebo jiných orgánů veřejné moci nebo subjektů, kterým byl výkon veřejné správy propůjčen za účelem plnění určitých úkolů označovaných jako úkoly veřejné.“12 Z hlediska materiálního pojetí lze veřejnou správu dále vymezit negativně a pozitivně. Pozitivní vymezení je značně komplikované, neboť zahrnuje úkoly, jejichž plnění má veřejná správa zajišťovat. Proto se spíše přikláním k vymezení negativnímu, které je jasně definované a říká, že veřejná správa zajišťuje činnosti, které nejsou ani soudního ani zákonodárného charakteru.13 Veřejná správa se člení na státní správu a samosprávu. Státní správa představuje výkon státní moci, která je suverénní. Státní správa tvoří nezastupitelnou část veřejné správy, a proto představuje její jádro. Samospráva představuje výkon zbývající veřejné moci, která nesmí být v rozporu se státní mocí. Samosprávu uskutečňují veřejnoprávní subjekty odlišné od státu, jako příklad lze uvést veřejnoprávní korporace. Samospráva se dále člení na samosprávu územní, kterou v současné době představují obce a vyšší územní samosprávné celky v podobě 14 krajů a zájmovou, tu představují profesní komory a společenství.14

1.3. Obec Obec je základní územní samosprávné společenství občanů, které tvoří územní celek, jež je vymezen hranicí území obce. Obec má vlastní majetek, v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost vyplývající z těchto vztahů.15 Základní právní úpravu pro obce představuje ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České Republiky (dále jen „Ústava“), která v čl. 99 říká, že „Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky“.16 V čl. 8 potom zaručuje samosprávu územních samosprávných celků.17 Blíže je postavení obcí vymezeno v zákoně o obcích, na základě kterého jsou obce oprávněny zřizovat obecní policii. Tato pravomoc je dle § 84 odst. 2 písm. o) zákona o obcích svěřena zastupitelstvu obce, které obecní policii zřizuje 11

HENDRYCH, D. a kol. Správní věda – Teorie veřejné správy. 4., aktualizované vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 244 s. ISBN 978-80-7478-562-7 s. 12 12 tamtéž, s. 11 13 tamtéž, s. 11-12 14 PRŮCHA, 2007, op. cit., s. 48-64 15 KOUDELKA, Z.; ONDRUŠ, R.; PRŮCHA, P. Zákon o obcích (obecní zřízení). 4. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2009. 486 s. ISBN 978-80-7201-760-7 s. 9-14 16 Čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 17 Čl. 8 ústavního zákona č. 1 /1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

10

či zrušuje prostřednictvím obecně závazné vyhlášky.18 Pokud si obecní policii zřizuje město, statutární město nebo hlavní město Praha, nazývá se obecní policie policií městskou.19 Mezi těmito dvěma pojmy není právní rozdíl, takže informace týkající se obecní policie v této práci platí stejně i pro městskou policii.

1.4. Veřejný pořádek Jednotnou právní definici pojmu veřejný pořádek bychom v literatuře marně hledali, jedná se totiž o jeden z tzv. neurčitých právních pojmů. Neurčité právní pojmy jsou charakteristické tím, že je tvoří „spojení několika slov, které charakterizuje značná nezřetelnost a mnohoznačnost“.20 Já považuji za nejvíce výstižnou definici, která říká, že veřejný pořádek je „souhrn společenských vztahů, které vznikají, rozvíjejí se a zanikají na místech veřejných a veřejnosti přístupných. Jsou upraveny právními i neprávními normativními systémy a jejich zachování je významné pro zajištění klidného a bezporuchového chodu společnosti“.21 Myslím si, že tento neurčitý právní pojem je, z hlediska svého významu pro obec, alespoň z části dobře uchopitelný dle § 10 zákona o obcích. Zde je uvedeno, co může obec upravovat obecně závaznou vyhláškou, takže pokud bude v obci dodržováno minimálně to, co je stanoveno v obecně závazných vyhláškách obce, nebude v tomto směru veřejný pořádek porušován.

18

§ 1, § 2, § 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 1 odst. 4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 20 SLÁDEČEK, 2013, op. cit., s. 154 21 Veřejný pořádek [online]. [cit. 10. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/verejnyporadek.aspx 19

11

2. Obecní policie z hlediska historického vývoje V následující kapitole bude uveden jen stručný přehled historického vývoje obecní policie, neboť detailní přehled její historie není předmětem této práce. Kořeny obecní policie pocházejí ze starověku, v němž se obce a města musely bránit proti nájezdům, útokům či jinému narušování tehdejšího veřejného pořádku. Vzhledem k tomu, že stát se tehdy zaměřoval spíše na tvorbu armády a dobývání velkých území, musely si tuto ochranu obce zajišťovat samy prostřednictvím svých policejních složek. Těmi byli například skytští lučištníci, kteří ve 4. stol. př. n. l. vykonávali pořádkové služby v Athénách.22 Další vývojovou etapu představuje období středověku. V tomto období byla většinou města obehnána městskými hradbami, což mělo velký význam pro jejich bezpečnost. Za ochranu tehdejšího veřejného pořádku odpovídali městští žoldnéři. Ti ve válce chránili městské hradby a v době míru hlídali městské věže, vykonávali službu v ulicích a hlídali též městská mýta.23 Pro vývojovou etapu v letech 1918-1938, jsou charakteristické tyto rysy. V roce 1918 vznikl samostatný Československý stát, v říjnu tohoto roku též došlo k recepci právních norem, což znamenalo převzetí rakouského a uherského právního řádu, včetně převzetí rakouské organizace státních policejních úřadů, komunální policie a četnictva. Státní policejní úřady a četnictvo zřizoval a financoval stát, komunální policii zřizovala a financovala obec. Zřízení obecní policie však bylo právo obce a ne její povinnost stejně tak, jak je tomu dnes. V obcích a městech tak mohla pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost policie státní nebo obecní, v případě, že zde nefungovala ani jedna, vykonávalo tyto funkce četnictvo.24 Pro vývojovou etapu v letech 1939-1945 jsou charakteristické následující rysy. První určitou podobu dostala obecní policie díky vládnímu nařízení č. 250/1942 Sb., o obecní policii. Došlo ke změně jejího názvu, z komunální policie se stala obecní výkonná policie, která se dále členila na uniformovanou a neuniformovanou. Její členové byli zaměstnanci obce. V obcích, které měly více než 10 000 obyvatel, musely být zřízeny a udržovány obě složky. V obcích, které měly více než 5 000 obyvatel, 22

MACEK, UHLÍŘ, 2004, op. cit., s. 21 tamtéž, s. 21 24 tamtéž, s. 68-69 23

12

musela být zřízena a udržována obecní výkonná policie uniformovaná. Tato povinnost byla zrušena vládním nařízením č. 34/1943 Sb.. Obecní výkonná policie u obcí s menším počtem obyvatel, než výše uvedeným, se mohla zřizovat pouze v závažných důvodech, pokud takové důvody nebyly, tak ji obce zřizovat nemohly.25 Lze říci, že rok 1945 s sebou přinesl i konec činnosti obecních policií. Ne však proto, že by již obecní policie nebyly potřebné. Došlo k postupnému vytlačování obecní samosprávy a spolu s ní mizela i obecní policie.26 Po listopadu 1989 začal v našem státě proces obnovy demokratického právního státu. Díky ústavnímu zákonu č. 294/1990 Sb., Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů, začalo být na obce opět pohlíženo jako na základní územní samosprávné společenství občanů. Zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích, bylo obcím do jejich samostatné působnosti svěřeno právo zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku. Úkoly, které z tohoto oprávnění vyplývaly, obec ukládala prostřednictvím obecní rady Policii ČR, která je plnila současně se svými dalšími úkoly. Obce považovaly toto řešení za nedostačující. Byla tedy přijata novela zákona o obcích, díky které bylo obcím umožněno zřizovat obecní policii. V souvislosti s touto skutečností bylo tedy třeba vytvořit a přijmout zákon, který bude podrobně upravovat činnost a postavení obecních policií. Tímto zákonem se stal zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, účinný od 1. ledna 1992.27 V tomto roce se tedy poprvé setkáváme s jednotnou právní úpravou obecní policie.

25

NEDOROST, 1995, op. cit., .s. 8-9 tamtéž, s. 9 27 VETEŠNÍK, P., JEMELKA, L. Zákon o obecní policii. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 556 s. ISBN 978-80-7400-165-9 s. 45-46 26

13

3. Obecní policie Obecní policii lze definovat jako „speciální ozbrojenou složku obce, zřizovanou (i rušenou) obecním zastupitelstvem obecně závaznou vyhláškou, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území“.28 Z toho vyplývá, že na obecní polici lze nahlížet i jako na výkonnou a realizační instituci obce. Pracovníka obecní policie nazýváme strážníkem. Mezi primární úkoly obecní policie patří zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Její činnost nenahrazuje činnost Policie ČR.29

3.1. Základní právní úprava Prameny právní úpravy týkající se obecní policie je možné rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří ústavní úprava, druhou skupinou jsou zákony a prováděcí předpisy. 3.1.1. Ústavní úprava Ústava se problematikou týkající se policie nezabývá. Do této právní úpravy se však řadí ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který ve svém čl. 3 odst. 1 říká, že „Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené sbory, záchranné sbory a havarijní služby.“30 Jeho zařazení zde uvádím proto, že obecní policii lze z hlediska svojí funkce, považovat za ozbrojený bezpečnostní sbor, na který se ovšem nevztahuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“).31 3.1.2. Zákony a prováděcí předpisy Činnost obecní policie je vykonávána na základě zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní polici“). Na základě tohoto zákona spolupracuje obecní policie s Policií České republiky, orgány územních samosprávných celků a státními orgány.32 Dalšími zákony, které se vztahují k činnosti obecní policie, jsou zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), zákon o obcích, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), zákon č. 119/2002 Sb., o 28

JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 82 tamtéž, s. 81-82 30 SLÁDEČEK, V., POUPEROVÁ, O. a kolektiv: Správní právo – zvláštní část (vybrané kapitoly). Praha: Leges, 2011. 416 s. ISBN 978-80-87212-80-6 s. 400 31 tamtéž, s. 400-401 32 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 45 29

14

střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o střelných zbraních a střelivu“) a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), (dále jen „zákon o silničním provozu“). Prováděcí předpisy, které byly k zákonu o obecní policii vydány, byly postupně nahrazeny vyhláškami. Konkrétně se jedná o vyhlášku č. 418/2008 Sb., prostřednictvím které se provádí zákon o obecní policii a vyhlášku č. 444/2008 Sb. o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie.33

3.2. Organizace a řízení obecní policie Obecní policii řídí starosta obce nebo jiný člen zastupitelstva, kterého k tomu zastupitelstvo obce pověřilo. Ti ovšem nejsou strážníky obecní policie a nemohou tak využívat zákonem stanovených oprávnění. K plnění některých úkolů může být, na základě pověření zastupitelstva obce, pověřen přímo strážník obecní policie, podmínkou je předložení negativního lustračního osvědčení.34

3.3. Strážník obecní policie (dále jen „strážník“) Strážník je zaměstnanec obce a jeho vztah k obci je upraven pracovní smlouvou dle zákoníku práce.35 Kvalifikační předpoklady pro výkon povolání strážníka se dělí na předpoklady základní (věk, zdravotní způsobilost) a předpoklady zvláštní (státní příslušnost, vzdělání, bezúhonnost, spolehlivost, odborná způsobilost).36 Základní předpoklady 1)

Věk 21 let Pro uchazeče o povolání strážníka je stanovena vyšší věková hranice, než je tomu u policistů. Důvody pro tuto skutečnost mohou být z mého pohledu dva. Prvním je osobní vyzrálost uchazeče a druhým je možnost získat zbrojní průkaz. Strážník obecní policie je držitelem zbrojního průkazu skupiny D, který je

33

SLÁDEČEK, POUPEROVÁ a kol., 2011, op. cit., s. 401 § 3 zákona č. 553/1991Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 35 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 64 36 VETEŠNÍK, P. et al. Obecní policie. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 330 s. ISBN 978-80-7380-463-3 s. 50 34

15

možno, dle § 19 odst. 1 zákona o střelných zbraních a střelivu, vydat jen osobě starší 21 let, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.37 2)

Zdravotní způsobilost Zdravotní způsobilost je posuzována lékařem závodní preventivní péče. Vady, stavy a nemoci znemožňující potřebnou zdravotní způsobilost pro osoby ucházející se o zaměstnání strážníka obecní policie jsou uvedeny ve Vyhlášce o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie.38 Podrobně se touto podmínkou zabývá § 4c zákona o obecní polici.

Zvláštní předpoklady 1)

Občanství České republiky

2)

Střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Tento předpoklad nabyl účinnosti k 1. 1. 2009 a způsobil závažné problémy strážníkům, kteří toto vzdělání neměli. Tuto situaci se podařilo vyřešit prostřednictvím zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 274/2008 Sb.“), který ve svých přechodných ustanoveních uvedl, že strážníci, kteří jsou v pracovním poměru k obci ke dni 1. 1. 2009 a k tomuto dni nemají splněnu tuto povinnost, ji musejí splnit do 31. 12. 2015. I přes tuto úpravu zde však existoval ještě jeden problém. Pro starší strážníky by mohl být problém si toto vzdělání doplnit a museli by tak ukončit svůj pracovní poměr. I tento problém se však podařilo vyřešit vhodnou cestou. Přechodná ustanovení zákona č. 274/2008 Sb. umožnila výjimku strážníkům, kteří splnili k 1. 1. 2009 následující podmínky: a) dosáhli věku 45 let b) před komisí Ministerstva vnitra složili úspěšně třikrát zkoušku z odborné způsobilosti c) obec měla jejich platné osvědčení strážníka

37 38

§ 19 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 80-85

16

V případě, že strážník splňoval tyto tři podmínky, nemusel si střední vzdělání ukončené maturitní zkoušku doplňovat a mohl dál vykonávat svoji funkci.39 Myslím si, že tato podmínka byla do zákona o obecní policii zavedena zcela správně. Dle mého názoru je pro výkon tohoto povolání střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou zcela namístě. Povolání strážníka by bezesporu měla vykonávat osoba, která je ve všech směrech gramotná a má všeobecný přehled, k čemuž je tento stupeň vzdělání odpovídající. 3)

Bezúhonnost Bezúhonnost lze chápat jako poctivost nebo čestnost uchazeče. V souvislosti s pravomocným odsouzením za úmyslný trestný čin se bezúhonnost prokazuje výpisem z Rejstříku trestů fyzických osob, ne starším než 3 měsíce. V souvislosti se stíháním za úmyslný trestný čin se bezúhonnost prokazuje čestným prohlášením, které opět nesmí být starší než 3 měsíce.40 Bezúhonností se podrobně zabývá § 4a zákona o obecní policii.

4)

Spolehlivost Spolehlivost uchazeč prokazuje čestným prohlášením, které nesmí být starší než 3 měsíce.41 Obecně lze říci, že tento požadavek je na strážníky kladen z toho důvodu, že při výkonu svých oprávnění mají postavení úředních osob a tak je třeba, aby svým jednáním a chováním reprezentovali obec v pracovním poměru i mimo něj a aby měli dobrou pověst.42 Podrobně je spolehlivost vymezena v § 4b zákona o obecní policii.

5)

Odborná způsobilost Osvědčení o splnění odborných předpokladů (dále jen „osvědčení“) uděluje Ministerstvo vnitra na základě úspěšně složené zkoušky před zkušební komisí Ministerstva vnitra. Tato zkouška má písemnou a ústní část. Prvotnímu vydání osvědčení musí předcházet školení a vykonání výcviku čekatele nebo strážníka. Osvědčení se vydává na dobu 3 let a školení je třeba opakovat vždy před opětovným vydáním osvědčení. Lze říci, že tato skutečnost představuje v rámci veřejné správy jakousi výjimku, neboť „ve veřejné správě je povinnost

39

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 86 § 4a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 41 § 4b zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 42 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 80-82 40

17

obnovovat si osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu práv a povinností v daném oboru veřejné správy v pravidelných intervalech opakovaným komisionelním přezkušováním jen zcela výjimečná“.43 Setkáváme se s ní pouze u strážníků. Výcvik stačí vykonat pouze jedenkrát. Podrobně se odbornou způsobilostí zabývá § 4d zákona o obecní policii.44 Prostřednictvím výše uvedených podmínek je zajištěno, že funkci strážníka budou vykonávat osoby, které k tomu mají zákonem stanovené dispozice. Nicméně splnění těchto zákonem taxativně vymezených podmínek nemusí nutně znamenat to, že uchazeč, který je splňuje, bude do pracovního poměru s obcí přijat. Ta si totiž v rámci svých vnitřních kompetencí může stanovit, že po uchazečích bude například vyžadovat ještě psychotesty, případně může požadovat, aby uchazeč již měl zbrojní pas, a záleží tedy pouze na ní, jak náročné bude výběrové řízení.45 Z hlediska rozsahu oprávnění strážníků se domnívám, že zařazení psychotestů mezi požadavky kladené na uchazeče by nemělo být pouhou volbou obce, ale mělo by být zařazeno přímo do zákona o obecní policii. Protože pouze prostřednictvím psychotestu lze určit podrobnou analýzu osobnosti uchazeče a získat tak data, na základě kterých psycholog určí vhodnost uchazeče pro danou pracovní pozici.46 De lege ferenda bych navrhovala, aby bylo absolvování psychotestů zařazeno mezi zákonem stanovené požadavky na uchazeče, konkrétně by tento požadavek mohl být zařazen do § 4 odst. 1 jako písmeno g) zákona o obecní policii. Strážník, jehož obec do pracovního poměru přijala, má řadu oprávnění, se kterými jsou však spjaty i povinnosti, kterými se musí řídit, aby jeho práce byla efektivní a aby nedocházelo k neodpovídajícím zásahům do práv a svobod osob, vůči kterým jeho úkony směřují. Povinnosti strážníka lze rozdělit na povinnosti základní a specifické.47 Co se týče povinností základních, můžeme říci, že strážník musí brát v potaz čest, důstojnost a vážnost nejenom osob, vůči kterým jeho oprávnění či úkon směřuje, ale i svou vlastní. Dále nesmí dovolit, aby osoby, kterých se jeho činnost týká, byly vystaveny 43

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 113 tamtéž, s. 110-114 45 tamtéž, s. 81 46 Psychotesty [online]. [cit.18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.online-psychotesty.cz/psychotesty-kpolicii 47 VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 119-135 44

18

bezdůvodné újmě anebo jim bylo neadekvátně zasahováno do osobních práv a svobod. Strážník je povinen osoby dotčené jeho úkonem poučit o svých právech a také je povinen poskytnou pomoc v rozsahu, který mu dovoluje zákon, osobám, které o to požádají.48 Dále sem patří povinnost konat v pracovní i mimo pracovní dobu, povinnost prokázat svoji příslušnost strážníka a také příslušnost dopravního prostředku k obecní policii, povinnost vyzvat, oznamovací povinnost a povinnost mlčenlivosti. Mezi povinnosti specifické se řadí povinnost sepsat záznam, povinnost zajistit účast jiné osoby, poučovací povinnost o možnosti odepřít vysvětlení, informační povinnost, povinnost nakládat s věcí, povinnost vyzvat osobu, povinnost přiměřenosti provedení zákroku nebo úkonu.49

3.4. Vymezení působnosti obecní policie Působnost obecní policie lze rozdělit na působnost místní a působnost věcnou. 3.4.1. Místní působnost Místní působnost obecní policie je vymezena katastrálním územím obce.50 Dle §1 odst. 5 zákona o obecní policii, může obecní policie plnit svěřené úkoly i na území jiné obce, pokud je tak stanoveno zákonem.51 K tomu dochází v případě, že si některá obec obecní policii nezřídila, ale uzavřela s jinou obcí, která má zřízenou obecní policii, koordinační veřejnoprávní smlouvu, na základě které bude využívat její obecní policii. Vznik této situace vyžaduje dvě podmínky. Obce se musejí nacházet ve stejném vyšším územním samosprávném celku (kraji) a obec, která chce tuto možnost využít, nesmí mít obecní policii zřízenou. K uzavření této koordinační veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu krajského úřadu a smlouva musí mít předepsané náležitosti, jejich přesný výčet je uveden v § 3a odst. 3 zákona o obecní policii. O uzavření koordinační veřejnoprávní smlouvy rozhoduje rada obce, pokud si tuto působnost výslovně nevyhradí zastupitelstvo obce. Pokud je tato smlouva mezi obcemi uzavřena, musí obec, která nemá zřízenou obecní policii a je smluvní stranou, vydat strážníkovi písemné

48

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 138-139 VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 119-135 50 tamtéž, s. 104 51 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 45 49

19

zmocnění, které ho opravňuje k tomu, že může vykonávat svoje pravomoci na jejím území.52 V rámci vymezení místní působnosti obecní policie existuje několik výjimek. První výjimku představuje výše uvedená koordinační veřejnoprávní smlouva, druhou výjimku představuje situace, kdy strážník přepravuje osobu do zdravotnického zařízení nebo záchytné stanice, která se nachází mimo území obce, ve které je oprávněn jednat. V praxi potom může dle mého názoru nastat ještě třetí situace, při které bude strážník pronásledovat nebezpečného pachatele, který během jeho zákroku či úkonu uprchne za hranice obce. Myslím si, že v tomto případě lze vycházet z § 1 odst. 5 a z § 7 odst. 1 zákona o obecní policii, na základě kterých lze usoudit, že zvláštním zákonem by zde byl zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“). Podle § 76 odst. 2 trestního řádu může osobní svobodu osoby, která spáchala trestný čin, omezit kdokoli, pokud to slouží k její identifikaci, zajištění důkazů či zamezení jejího útěku, tedy i strážník.53 Domnívám se však a můj názor mi potvrdil i vedoucí strážník Městské policie Tišnov, že tato skutečnost by mohla být upravena přímo v zákoně o obecní policii. Například formou nového ustanovení, které by uvádělo, že strážník může dokončit úkon či zákrok, který započal na území obce, kde je oprávněn k výkonu svých pravomocí, i na území jiné obce, pakliže bude tento úkon nebo zákrok dokončen v nezbytném rozsahu a bezprostředně. 3.4.2. Věcná působnost Pojem věcná působnost obecní policie zahrnuje rozsah záležitostí, které obecní policie může řešit. Přesný výčet úkolů, které je oprávněna obecní policie řešit, je taxativně vymezen v § 2 písm. a) – e), zákona o obecní policii. Tyto úkoly budou obsahově přiblíženy v rámci tohoto oddílu. Mimo zákonem stanovených úkolů, může obecní policie vykonávat i řadu podpůrných a doprovodných činností, které mohou být pro splnění úkolů stanovených zákonem nezbytné. Mezi ně patří práce záchranářské a potápěčské, zajištění provozu a používání policejních plavidel. Dále se jedná o zajišťování pultu

52

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 66-73 § 76 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 53

20

centrální ochrany, chov a výcvik služebních psů a zajišťování provozu obecních útulků pro opuštěná zvířata, včetně odchytu zvířat.54 Přispívání k ochraně a bezpečnosti osob a majetku Obecní policie k ochraně a bezpečnosti osob a majetku přispívá pouze v rozsahu svojí místní působnosti, neboť ochrana a bezpečnost osob a majetku jako taková, patří mezi hlavní úkoly Policie ČR. Pojem přispívat zde tedy označuje pouze subsidiární činnost, která má převážně preventivní charakter a neřeší tak danou problematiku celkově.55 Dohled nad dodržováním pravidel občanského soužití Pravidla občanského soužití, jako pojem, nejsou zákonem definována, nicméně přestupky proti občanskému soužití, které je obecní policie oprávněna projednávat v blokovém řízení, jsou přesně definovány v § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“).56 Tyto přestupky spočívají v: 1) ublížení na cti jinému tím, že ho urazíme nebo vydáme v posměch 2) ublížení jinému na zdraví z nedbalosti 3) úmyslné narušení občanského soužití tím, že jinému vyhrožujeme újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, hrubým jednáním nebo schválnostmi 4) znemožňování nebo omezování výkonu práv příslušníků národnostních menšin příslušníkovi národnostní menšiny 5) působení újmy jinému například pro jeho pohlaví, rasu, etnický původ, jazyk, členství v politické straně a další 57 Dohled nad dodržováním obecně závazných vyhlášek a nařízení obce Starost o tento úkol byla obecní policii svěřena zejména proto, že obecně závazné vyhlášky a nařízení obce ovlivňují chod obce a velmi úzce tak souvisí s veřejným pořádkem. Myslím si, že obecní policie sehrává při výkonu této činnosti velmi důležitou roli, protože obec díky své vytíženosti v ostatních oblastech své činnosti, nemá jiný orgán, který by dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce kontroloval. Tento můj názor mi potvrdil i vedoucí strážník Městské policie Tišnov. Dokonce uvedl, 54

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 55-57 VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 97 56 tamtéž, s. 97 57 § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 55

21

že do doby než byla v Tišnově městská policie zřízena, měla většina obyvatel pouze „jakési povědomí o tom, že se někde něco nesmí“. Dohled nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích Tento úkol vyplývá z § 1 odst. 2 zákona o obecní policii, jedná se o plnění povinností vyplývajících ze zvláštního zákona, konkrétně ze zákona o silničním provozu. Na základě tohoto zákona může strážník například ukládat pokuty za zjištěné nedostatky nebo měřit rychlost vozidla. Pokud bychom chtěli vycházet při plnění toho úkolu výhradně ze zákona o obecní policii, pak by sem patřilo použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, tedy nasazení tzv. botičky.58 Účast na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku Tento úkol lze z hlediska obecní policie označit za úkol ústřední. Policie ČR zde má pouze subsidiární úlohu. Obec ve své samostatné působnosti může na základě § 10 písm. a) zákona o obcích, prostřednictvím obecně závazné vyhlášky, stanovit povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Může takto například vymezit aktivity, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo by mohly ohrozit bezpečnost, zdraví a majetek osob. Tyto aktivity potom prostřednictvím obecně závazné vyhlášky povolí jen v určitém čase, na určitém místě anebo je na některých veřejných prostranstvích obce zakáže úplně.59 Příkladem takové obecně závazné vyhlášky v Tišnově je „Vyhláška č. 2/2012, kterou se k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku určují veřejná prostranství, na kterých se zakazuje konzumace alkoholických nápojů“.60 Součástí činnosti Městské policie Tišnov se stalo i to, že městu podávají návrhy k vydávání obecně závazných vyhlášek a nařízení obce, které z hlediska svojí praxe považují za vhodné. Z rozhovoru s jejím vedoucím strážníkem vyplynulo, že tato spolupráce s městem funguje velice dobře. Posledním podnětem, který městu takto dali, byl podnět týkající se zákazu podomního prodeje v městě Tišnově. Následně se pak

58

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 98 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 61 60 Obecně závazná vyhláška města Tišnova č. 2/2012[online]. [cit. 9. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/2012_02.pdf 59

22

Rada města Tišnova, na schůzi č. 8/2015, která se konala dne 15. 4. 2015, usnesla vydat nařízení č. 1/2015 o zákazu podomního prodeje.61 Účast na prevenci kriminality v obci Prevenci kriminality, čili předcházení trestné činnosti, lze vykonávat skrze opatření prevence kriminality, kterými se rozumí „cílené, plánovité, koordinované a komplexní působení na příčiny a podmínky, které trestnou činnost vyvolávají či umožňují, s cílem takovému jednání přecházet“.62 Mezi tato opatření se řadí situační prevence, sociální prevence, pomoc obětem trestné činnosti a poskytování informací veřejnosti o tom, jak se lze před trestnou činností chránit. Hlavním cílem těchto opatření je minimalizovat rozsah a důsledky kriminality v obci.63 Z rozhovoru s vedoucím strážníkem Městské policie Tišnov vyplynulo, že on sám je členem Komise bezpečnosti a prevence kriminality v Tišnově, která je poradním orgánem Rady města Tišnova. Pokud není třeba, schází se tato komise jednou za čtvrt roku. Městská policie Tišnov ze své iniciativy též pořádá besedy týkající se bezpečnosti a dopravy pro 1. třídy tišnovských základních škol, dále pořádá besedy o bezpečnosti pro Svaz tělesně postižených osob a tišnovské seniory. Během letošního roku (2015) se v Tišnově také rozmohly krádeže z aut zaparkovaných před školkami. I na tuto skutečnost zaměřili strážníci svoji preventivní činnost. Zintenzivnili obchůzky v oblasti školek, a v případě, že v autě viděli věci, které by se mohly stát předmětem krádeží, čekali u aut na jejich majitele, které poučili o tom, že cenné věci by neměli nechávat na viditelných místech ve vozu, protože tím lákají případného zloděje. Díky této preventivní činnosti se podařilo krádeže tohoto typu výrazně snížit. Dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci Udržování čistoty na veřejných prostranstvích obce sehrává při celkovém udržování veřejného pořádku v obci důležitou roli. Lze tedy říci, že činnost strážníků, která je v tomto směru vykonávána, má velký význam. Jedná se o úkol, který je svou povahou nejbližší úkolům, které vykonávala obecní policie v dřívějších dobách.64

61

Nařízení města Tišnova o zákazu podomního prodeje [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnov-mesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/201501.pdf 62 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 61 63 tamtéž s. 61-62 64 tamtéž s. 62

23

Veřejným prostranstvím obce jsou dle § 34 zákona o obcích „všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru“.65 V Tišnově k dodržování čistoty na veřejných prostranstvích přispívá „Vyhláška č.5/2005, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně na území města Tišnova“.66 Z praxe Městské policie Tišnov vyplynulo, že mezi nejčastější činnosti týkající se plnění tohoto úkolu patří bohužel sběr použitých injekčních stříkaček v parcích a bohužel i na dětských hřištích. Za dobu své působnosti v Tišnově jich posbírali 14 kusů (k datu 18. 6. 2015). Odhalování přestupků a jiných správních deliktů Obecní policie může odhalovat pouze ty přestupky a jiné správní delikty, jejichž projednávání patří do působnosti obce.67 § 53 odst. 1 zákona o přestupcích říká, že obec projednává: 1) „přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou jí svěřeny 2) přestupky proti pořádku v územní samosprávě 3) přestupky proti veřejnému pořádku 4) přestupky proti majetku 5) přestupky proti občanskému soužití, pokud nebyly spáchány porušením zvláštních právních předpisů o provozu na pozemních komunikacích 6) přestupky na úseku vyhledávání, ochrany, využívání a dalšího rozvoje přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod a lázeňských míst“68 Z praxe Městské policie Tišnov vyplynuly skutečnosti zobrazené v následující tabulce.

65

§ 34 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů Obecně závazná vyhláška města Tišnova č. 5/2005 [online]. [cit. 9. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/2005_05.pdf 67 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 62 68 § 53 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 66

24

ŘEŠENO ŘEŠENO ŘEŠENO OZNÁMENO PŘEDÁNO BLOKOVOU CELKEM DOHODOU SPRÁVNÍMU ORGÁNU OSPOD POKUTOU

PŘESTUPEK Přestupky na úseku dopravy Přestupky proti obecně závazným vyhláškám Přestupky proti majetku Přestupky na úseku ochrany proti alkoholismu a jiným toxikomaniím

VYBRANÁ ČÁSTKA

384

333

51

-

-

8 500 Kč

85

72

13

-

-

14 600 Kč

23

-

19

3

1

14 200 Kč

10

9

1

-

-

500 Kč

Tabulka 1: Přestupky řešené Městskou policí Tišnov (data ke dni 18. 6. 2015)

Poskytování informací o obecní policii Ministerstvu vnitra Jedná se o poskytování údajů o obecní policii určených pro zpracování statistických přehledů. Obecní policie je povinna je poskytnout Ministerstvu vnitra na požádání.69 Dle mého názoru není zařazení toho úkolu mezi základní úkoly obecní policie vhodné. Nehodí se mezi ně svým obsahem. Navrhovala bych ho de lege ferenda zakomponovat do § 27 odst. 4 zákona o obecní policii. Ten uvádí, že rozsah a způsob poskytování statistických údajů určuje Ministerstvo vnitra vyhláškou.70 Takže si myslím, že by zde mohlo být uvedeno i to, že obecní policie je povinna poskytnout tyto informace na požádání Ministerstvu vnitra.

3.5. Oprávnění strážníků obecní policie Oprávnění vymezená zákonem o obecní polici slouží strážníkům zejména k tomu, aby mohli řádně plnit svoje úkoly. Lze je rozdělit na oprávnění strážníka ve vztahu k osobám, k informacím a věcem. Jednotlivá oprávnění jsou přesně definována v zákoně o obecní policii. 3.5.1. Oprávnění strážníka ve vztahu k osobám Oprávnění zabezpečovat dopravu do záchytné stanice (§ 17b) Toto oprávnění umožňuje strážníkovi obecní policie přepravit osobu do záchytné stanice nebo zdravotnického zařízení a to i mimo svoji územní působnost.71 Pro výkon tohoto oprávnění platí, že strážník je schopen posoudit příčinu aktuálního stavu dané osoby. K tomu lze použít orientační dechovou zkoušku nebo 69

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 100 § 27 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 71 § 17b zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 70

25

zkoušku prokazující požití jiné návykové látky.72 Pokud je osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, strážník může zavolat zdravotnickou záchrannou službu a ta rozhodne o umístění dané osoby do záchytně stanice. Dle § 16 odst. 9 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „tabákový zákon“) za dopravu do zdravotnického zařízení odpovídá osoba, která k vyšetření vyzvala.73 Jistou nevýhodu toho oprávnění spatřuji v tom, že pokud by strážníkovi, který by se již nacházel mimo území svojí působnosti, v přepravě bránila třetí osoba, může vůči ní vystupovat pouze jako osoba soukromá. Což pro něj může být nebezpečné. Pokud by třetí osobou byl někdo, kdo chce za každou cenu zabránit přepravě dané osoby, měl by mít strážník, podle mého názoru, stejná oprávnění i vůči této třetí osobě. Z rozhovoru s vedoucím strážníkem Městské policie Tišnov vyplynulo, že toto oprávnění městská policie používá, ale bohužel zatím nemá služební vůz, který by odpovídal požadavkům označení dle vyhlášky č. 418/2008, kterou se provádí zákon o obecní policii. Proto tyto úkony městská policie provádí v součinnosti s Policií ČR, konkrétně s obvodním oddělením Tišnov. Oprávnění zakázat vstup na určená místa (§ 15) Pojem zakázat vstup v sobě zahrnuje kromě samotného zákazu vstupu, také nezdržení se či setrvání na strážníkem stanoveném místě. Obecně lze říci, že toto oprávnění bývá využíváno především v situacích, kdy je podstatně ohrožen život nebo zdraví.74 Konkrétně se jedná například o místa, kde je zajišťován trestný čin, kde došlo k dopravní nehodě, kde by měla být umístěna výbušnina nebo se jedná o místa, kde hrozí živelné události. Strážník je však oprávněn zakázat vstup na určená místa i v případě, že ho o to požádá jiný orgán s obdobnou kompetencí, například Policie ČR. V případě obou výše zmíněných situací se musí řídit nařízením strážníka každý. Neuposlechnutí je důvodem k podezření ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku 72

§ 16 odst. 1- 4 zákona č. 379/2005Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 73 § 16 odst. 9 zákona č. 379/2005Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 74 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 182-183

26

dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Místo, ke kterému se vztahuje zákaz, může být označeno prostřednictvím technických prostředků, což jsou například technické pásky s příslušným označením, cedule s výstražným nápisem nebo světelná signalizace. Oprávnění předvést osobu (§ 13) Strážník může předvést osobu na Policii ČR z následujících důvodů: 1) osoba se odmítla identifikovat na žádost strážníka dle § 12 odst. 2 zákona o obecní policii 2) osoba nemůže prokázat svoji totožnost, ani přes poskytnutí součinnosti strážníkem 3) osoba narušuje veřejný pořádek, ohrožuje zdraví a život svůj nebo dalších osob, ohrožuje majetek, a ačkoliv byla vyzvána, aby toto jednání ukončila, neuposlechla 4) jedná se o osobu hledanou Policií ČR nebo pohřešovanou Strážník může předvést osobu také v případě požadavku orgánu obce v rámci správního řízení, toto předvedení je upraveno v § 60 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).75 V každém z výše uvedených případů je třeba o předvedení sepsat úřední záznam.76 Z praxe Městské policie Tišnov také vyplynulo, že během svého necelého ročního působení se jim podařilo předvést na Policii ČR pět celostátně hledaných osob. Oprávnění požadovat osobní a věcnou pomoc (§ 12a) Pod pojmem osobní pomoc si lze představit nějakou potřebnou činnost, kterou požádaná osoba vypomůže strážníkovi v situaci, kterou by jinak nebyl schopen sám zvládnout.77 Příkladem osobní pomoci je situace, kdy se strážník jako první ocitne na místě dopravní nehody. V tomto případě má právo požádat kolemjdoucí chodce, svědky dopravní nehody nebo jedoucí vozidla o pomoc v podobě dočasného řízení dopravy, poskytnutí první pomoci a podobně. Pod pojmem věcná pomoc si lze představit poskytnutí určitých věcných prostředků, které strážníkovi pomohou stávající situaci 75

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 134-136 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 179 77 tamtéž s. 176 76

27

vyřešit. Příkladem věcné pomoci je situace, kdy dojde k povodni. Do zasažených oblastí se lze dostat pouze na člunu nebo lodi, kterou ale obec nevlastní. Strážník tak může vyzvat majitele tohoto vybavení k zapůjčení. 3.5.2. Oprávnění strážníka ve vztahu k informacím Oprávnění požadovat vysvětlení (§ 11) Toto oprávnění je důležité zejména proto, že může strážníkovi v konečném výsledku pomoci k objasnění přestupku či jiného správního deliktu, případně i k odhalení jeho pachatele.78 Strážník může požadovat vysvětlení přímo na místě, kde k přestupku či jinému správnímu deliktu došlo. Tato varianta umožňuje předcházet časovým průtahům, náročnosti při pozdějším sepisování zápisu o podání vysvětlení z administrativního hlediska, dále také umožňuje strážníkovi zjistit skutečný stav věci přímo na místě a v neposlední řadě všechny tyto aspekty zajišťují efektivitu práce obecní policie. Pokud to situace vyžaduje, může strážník osobu, po níž vysvětlení vyžaduje, požádat, aby se dostavila na jím určené místo. V praxi je to například situace, kdy je třeba, aby s sebou daná osoba přinesla doklady, které nemá v danou chvíli u sebe. Samotné podání vysvětlení dané osoby je třeba chápat jako „předprocesní úkon policejní povahy, prováděný v rámci odhalování přestupku nebo jiného správního deliktu, jehož smyslem je získat informace od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení pachatele přestupku nebo správního deliktu, jakož i ke zjištění skutečného stavu věci“.79 Oprávnění požadovat prokázání totožnosti (§ 12) Pojmem prokázání totožnosti, je dle zákona o obecní policii, myšleno získání identifikačních údajů osoby, kterými jsou její jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo a bydliště. Jedná se o tzv. faktický pokyn, to znamená, že strážník zjistí určité osobní údaje dané osoby, které však dále nezpracovává, ale může si je poznamenat pro pozdější použití, pokud bude třeba. Přesně definované důvody, kdy je strážník oprávněn požadovat prokázání totožnosti, jsou uvedeny v § 12 odst. 2 zákona o obecní policii. Obecně lze říci, že toto oprávnění může strážník použít v případech týkajících se:

78 79

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 152-153 tamtéž s. 154-155

28

1) osob, o kterých se obecní policie domnívá, že spáchaly přestupek, jiný správní delikt nebo trestný čin 2) osob, které obecní policii chtějí přestupek, jiný správní delikt nebo trestný čin oznámit 3) osob, vůči kterým obecní policie vykonává úkon sloužící k plnění zákonem stanovených úkolů 4) osob, o kterých se obecní policie domnívá, že se jedná o osoby pohřešované nebo hledané Policií ČR 5) osob, po kterých obecní policie požaduje, dle § 11 zákona o obecní policii, vysvětlení80 Strážník může také požadovat identifikaci určité osoby na základě požadavku jiné osoby, která má na této identifikaci právní zájem. Právní zájem je z hlediska správního práva neurčitým pojmem, lze ho však vystihnout „jako zájem osoby, která disponuje určitým okruhem práv, u nichž předpokládá, že budou naplněna, a tato práva jsou dotčena zásahem jiné osoby, která nějakým způsobem brání v naplnění práv dané osoby“.81 Příkladem tohoto požadavku může být situace, kdy revizor dopravního podniku při kontrole v přepravním prostředku zkontroloval osobu, která cestovala bez cestovního dokladu. Právní zájem je v případě takovýchto požadavků třeba vždy dobře posoudit. U výše zmíněného příkladu je právní zájem podložen § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Jeho obsahem je ve zkratce informace o tom, že revizor může cestujícímu uložit pokutu s přirážkou, pokud cestuje bez platného cestovního dokladu. Pokud cestující nezaplatí na místě, je revizor oprávněn požadovat od něj osobní údaje k následnému vymáhání pokuty a přirážky.82 V případě, že o tuto informaci požádá revizor obecní policii, která je oprávněna mu tuto identifikaci poskytnout, může strážník požadovat i identifikaci revizora.83 Jistou zajímavostí je, že ačkoliv je strážník oprávněn požadovat prokázání totožnosti ve výše zmíněných případech, není zákonem stanoveno jakým dokladem ani jakým způsobem se musí osoba, která byla k identifikaci vyzvána, prokázat. Není ani povinností osob nosit s sebou občanský průkaz, který lze, dle mého názoru, považovat za nejvhodnější identifikační doklad. 80

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 165-167 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 173 82 § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů 83 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 172 81

29

Z praxe Městské policie Tišnov vyplynulo, že toto oprávnění je strážníky využíváno nejčastěji a také že ho považují za oprávnění základní. Dokonce se jim díky němu podařilo přispět Policii ČR k ustanovení pachatele trestného činu. Oprávnění vyžadovat poskytnutí údajů z informačních systémů (§ 11a) Elektronické informační systémy jsou bezesporu jednou z důležitých součástí v práci všech složek veřejné správy. Slouží k získávání, zpracování a poskytování informací. Pro každý orgán veřejné správy, který plní nějaký veřejnoprávní úkol, je v ustanovení zákona, který upravuje jeho činnost, stanoveno, z jakého informačního systému, za jakým účelem a v jakém rozsahu z něho lze čerpat.84 Výčet informačních systémů, z nichž může obecní policie vyžadovat údaje, je taxativně vymezen zákonem o obecní policii. Tento výčet zahrnuje: 1) Informační systémy Policie ČR např. informační systém o motorových vozidlech a registračních značkách motorových vozidel, které byly odcizeny 2) Informační systémy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností např.

informační

systém

o totožnosti

provozovatelů

motorových

nebo

přípojných vozidel, kteří se dopustili přestupku na území obce 3) Informační systémy obecních úřadů např. informační systém o povoleních, která opravňují ke zvláštnímu užívání pozemních komunikací na území obce 4) Informační systémy Ministerstva vnitra např. čísla, popřípadě série ztracený, odcizených nebo neplatných občanských průkazů 5) Informační systémy Ministerstva vnitra nebo Policie ČR např. informační systém základního registru obyvatel85 Oprávnění zpracovávat osobní údaje (§ 24a) Strážník může, při plnění svých zákonem stanovených úkolů, zpracovávat osobní údaje bez souhlasu osob, kterých se tyto osobní údaje týkají. Z této skutečnosti lze odvodit, že

84 85

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 153 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 160-166

30

ačkoliv ochrana osobních údajů představuje ochranu před neoprávněným zásahem do osobního života subjektů, neochraňuje subjekt před právním postihem za protiprávní jednání. Navíc je obecní policie oprávněna tyto osobní údaje poskytovat Policii ČR, orgánům obce a dalším orgánům veřejné moci, pokud je to nutné k plnění jejich úkolů. Maximální doba pro uchovávání těchto údajů v informačních systémech obecní policie není stanovena, nicméně minimálně jednou za tři roky je obecní policie povinna zkontrolovat, zda tyto osobní údaje pro svoje potřeby ještě potřebuje. Pokud zjistí, že ne, ihned je musí zlikvidovat.86 Oprávnění pořizovat záznamy (§ 24b) Pořizované záznamy mohou být obrazového, zvukového nebo jiného charakteru. Jedná se o záznamy z míst, která jsou přístupná veřejnosti. Z praxe se jedná především o kamerové systémy a pult centrální ochrany.87 Z vyjádření vedoucího strážníka Městské policie Tišnov vyplynulo, že kamerový systém je v Tišnově využíván. Jeho správcem je město a je napojen na pult centrální ochrany Policie ČR. 3.5.3. Oprávnění strážníka ve vztahu k věcem Oprávnění odebrat zbraň (§ 14) Zbraní se v tomto případě nemyslí pouze zbraň střelná, ale „cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším“88, příkladem tedy mohou být mimo střelné zbraně také zbraně sečné, nože, kameny, nejrůznější tyče a další. Strážník je oprávněn odebrat zbraň: 1) Osobě, kterou předvádí nebo kterou omezuje na osobní svobodě, dle § 76 odst. 2 trestního řádu. 2) Osobě, vůči které směřuje zákrok z důvodu jejího agresivního chování. 3) Pokud je to nezbytné k ochraně veřejného pořádku, života a zdraví osob a bezpečnosti majetku a hrozí-li, že určitá osoba, kterou strážník marně vyzval k vydání zbraně, na veřejně přístupném místě, použije zbraň k násilí nebo pohrůžce násilí. 86

VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 160-162 tamtéž, s. 162-165 88 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 179 87

31

Pokud k odebrání zbraně dojde, vystaví strážník osobě, které byla zbraň odebrána, potvrzení o jejím převzetí. Pokud by se jednalo o střelnou zbraň, která podléhá registraci na základě zákona o střelných zbraních a střelivu, je povinností strážníka předat ji Policii ČR, respektive jejímu nejbližšímu útvaru. O odebrání zbraně je třeba sepsat úřední záznam. Jestliže pominou důvody pro odebrání zbraně, může si ji daný subjekt vyzvednout na úřadovně obecní policie nebo na obvodním oddělení Policie ČR.89 Konkrétním příkladem tohoto oprávnění je situace, kdy je fanouškovi nějakého sportovního klubu po cestě na stadion odebrán železný řetěz. Já osobně bych předměty, u kterých je důvodné podezření, že si je daný subjekt nesl s úmyslem spáchání nějakého protiprávního jednání, rozhodně zpět nevracela. Vycházím z úvahy k výše uvedenému příkladu. Nějaký subjekt jde fandit na sportovní klání, nese si s sebou železný řetěz. Okamžitě mi vyvstává otázka, k čemu tam bude takovou věc potřebovat? Odpověď je, dle mého názoru, k protiprávnímu jednání. Tudíž bych de lege ferenda navrhovala při důvodném podezření na protiprávní jednání, tyto předměty zpět nevracet. Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor (§ 16) Strážník je oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor v situacích, kdy existuje důvodná obava o tom, že existuje nějaké přímé nebezpečí. Jedná se o situace, kdy je ohroženo zdraví nebo život osob anebo hrozí větší škoda na majetku. Ta je definována na základě § 138 odst. 1 trestního zákoníku minimální částkou 50 000 Kč.90 Po otevření bytu nebo jiného uzavřeného prostoru strážník vykonává pouze ty činnosti, které míří k odstranění nebezpečí, o němž měl důvodnou obavu. Praktickým příkladem takové situace je například únik plynu, vody nebo požár. Vzhledem k tomu, že tyto situace nastávají většinou nenadále, jedná se o vstupy strážníka do bytů nebo jiných uzavřených prostor bez předchozího souhlasu osoby, která v bytě či jiném uzavřeném prostoru bydlí, užívá jej nebo je jeho majitelem. Jedná se tedy o tzv. faktické úkony, to znamená, že jim nepředchází procedurální řízení a pro adresáta mají přímé právní důsledky. Právě proto je třeba, aby při tomto vstupu byla i 89 90

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 179-182 § 138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

32

osoba, která není v žádném vztahu ke strážníkovi, který zákrok vykonává ani k zákroku samotnému. Tato osoba se označuje jako osoba nezúčastněná a může jí být například soused. Účast nezúčastněné osoby není třeba, pokud by hrozilo nebezpečí z prodlení. Obecně také platí, že škoda při otevření bytu by se neměla rovnat nebo dokonce převyšovat škodu hrozící a že strážník je povinen po ukončení činností, které hrozící nebezpečí odvrátí, informovat uživatele bytu, či prostoru, který byl otevřen, aby ho přijel zajistit. Zajištění takto otevřeného bytu či jiného uzavřeného prostoru může vykonat i příbuzný uživatele. Pokud by tento úkon nemohl vykonat majitel ani jeho příbuzný, učiní tak strážník sám. O provedených úkonech je třeba sepsat úřední záznam.91 Oprávnění odejmout věc (§ 17) Strážník je oprávněn odejmout věc za předpokladu, že osobu marně vyzval k vydání věci a že se domnívá, že v řízení o přestupku může být věc zabrána nebo může být vyřčeno její propadnutí. Podmínky, za kterých lze věc zabrat jsou upraveny § 18 zákona o přestupcích, podmínky, za kterých lze uložit propadnutí věci upravuje § 15 zákona o přestupcích. Obecně platí, že nelze odejmout věc, která je svou hodnotou v nápadném nepoměru k povaze spáchaného přestupku.92 Oprávnění odejmout věc je tedy „nutno chápat jako určité „ pořádkové opatření“ mající za cíl především zajištění důkazního prostředku pro oznámení strážníka o podezření ze spáchání přestupku příslušnému správnímu orgánu podle § 10 odst. 2 a 3“ 93 zákona o obecní policii. § 10 odst. 2 zákona o obecní policii, strážníkům ukládá povinnost ohlásit podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu orgánům, které jsou k jeho řešení kompetentní.94 Toto oznámení je třeba na základě § 10 odst. 3 zákona o obecní policii doložit a k tomu právě může sloužit odejmutá věc.95

91

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 184-185 tamtéž, s. 185-189 93 tamtéž, s. 189 94 § 10 odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 95 § 3 odst. 10 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 92

33

O odejmutí věci musí strážník sepsat úřední záznam. Osobě, které byla věc odejmuta, vystaví potvrzení o odejmutí věci a odejmutou věc dále předá kompetentnímu orgánu.96 Oprávnění použit technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (§ 17a) „Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla je specifickým zajišťovacím prostředkem, jehož smyslem je zajištění důkazu pro následné řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“97 Účelem přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla je zjištění totožnosti řidiče, který se tímto vozidlem dopustil přestupku. Dle § 2 písm. d) zákona o silničním provozu je řidičem „účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj“.98 Za řidiče lze považovat i jezdce na zvířeti.99 Toto oprávnění může strážník využít v následujících případech: 1) řidič ponechal vozidlo v místě, kde je zakázáno jeho zastavení nebo stání 2) řidič nechal stát vozidlo v místě, kde je „vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích“100 (dopravními značkami, světelným zařízením) 3) řidič ponechal vozidlo na chodníku, na kterém to není povoleno 4) řidič ponechal vozidlo na veřejném prostranství a omezil tak možnost jeho obecného užívání101 Jak vyplývá z výše uvedeného, podmínkou pro využití tohoto oprávnění je skutečnost, že řidič vozidla není na daném místě přítomný. Je jistou zvláštností, že zákon nestanovuje technické parametry ani vzhled tohoto technického prostředku, ale platí, že nesmí bránit například nastartování motoru vozidla nebo otevření automobilu.102

96

VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 187-190 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 192 98 § 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů 99 VETEŠNÍK, JEMELKA, 2009, op. cit., s. 192 100 tamtéž, s.190 101 tamtéž, s.190 102 tamtéž, s. 192 97

34

Oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven (§ 17c) Strážník může vstupovat pouze do těch provozoven, které se řídí úpravou živnostenského zákona a to pouze v jejich prodejní či provozní době, obecně tedy v době, která je vyhrazena pro prodej zboží či poskytování služeb spotřebitelům. Dále též platí, že strážník může vstupovat pouze do prostor určených pro klienty, které si stanovuje podnikatel sám. Z praxe Městské policie Tišnov vyplynulo, že znění tohoto oprávnění by bylo z hlediska praxe třeba upravit. Hlavní změnou by mělo být povolení vstupu do provozoven i mimo pracovní či prodejní dobu a v odůvodněných případech by měl být vstup povolen do všech prostor provozovny. Strážníci se totiž často setkávají se situacemi, kdy je veřejný pořádek z těchto provozoven narušován po zavírací době anebo z míst, kam nemají přístup. Bohužel však v této situaci nemohou sami zasáhnout. De lege ferenda bych proto navrhovala, aby strážníci mohli vstupovat do živnostenských provozoven i mimo provozní dobu a dále mohli vstupovat do míst, která nejsou přístupná klientům. Zcela jistě by jim to usnadnilo plnění jejich zákonem stanovených úkolů.

3.6. Donucovací prostředky, pes, služební zbraň (§ 18, § 19, § 20) Donucovací prostředky může strážník použít k ochraně bezpečnosti, ať už své vlastní nebo jiné osoby, k ochraně bezpečnosti majetku nebo pokud je nutné zabránit jednání, které výrazně ruší veřejný pořádek.103 Pod takovým jednáním si lze představit závažné výtržnosti na kulturních či sportovních akcích, rvačky a další. Jaký donucovací prostředek strážník použije, závisí na jeho uvážení a odvíjí se od konkrétní situace tak, aby byl splněn účel zákroku. Obecně však platí, že donucovací prostředky se používají jako krajní řešení situací, kdy nelze odpor osoby, která se dopouští protiprávního jednání, překonat jiným způsobem a v žádném případě nesmějí donucovací prostředky „představovat trest nebo odplatu za protiprávní jednání osoby“.104 Dle § 18 odst. 1 zákona o obecní policii jsou donucovacími prostředky:

103 104

§ 18, odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů VETEŠNÍK et al., 2013, op. cit., s. 169

35

a) „hmaty, chvaty, údery a kopy, b) slzotvorný, elektrický nebo jinak obdobně dočasně zneschopňující prostředek, c) obušek a jiný úderný prostředek, d) pouta, e) úder služební zbraní, f) hrozba namířenou služební zbraní, g) varovný výstřel ze služební zbraně, h) technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla“105 Před tím, než strážník využije donucovacích prostředků, je třeba, aby osobu, vůči které zasahuje, vyzval k zanechání protiprávního jednání se slovy „jménem zákona“ a s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. Od této výzvy však může upustit, pokud to vyžaduje situace, tedy je ohroženo zdraví nebo život strážníka či jiných osob a zákrok nesnese odkladu.106 Při použití donucovacích prostředků je strážník omezen § 22 zákona o obecní policii, z něhož vyplývá, že vůči „zjevně těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let“107 smí strážník použít pouze některé donucovací prostředky. Jsou jimi hmaty a chvaty, pouta a technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. V případě, kdy by však byl přímo ohrožen život či zdraví strážníka nebo jiných osob nebo by hrozila větší škoda na majetku nebo by nebylo možno odvrátit nebezpečí jiným způsobem, toto omezení neplatí.108 Toto omezení platí i pro použití služební zbraně. Při použití donucovacích prostředků je třeba dodržovat zásadu proporcionality, protože může velice snadno dojít ke zranění osoby, proti které strážník zakročuje, v krajním případě až k jejímu usmrcení. V případě, že strážníci použijí donucovací prostředky nad rámec zákonem stanovených oprávnění, mohou za to nést všechny negativní důsledky s tím spojené, včetně trestního postihu. To lze doložit rozhodnutím Nejvyššího soudu z 8. 11. 2006, v němž Nejvyšší soud odmítl dovolání strážníka, který dle vyjádření soudu vůči poškozenému pro jeho agresivitu správně užil donucovacích prostředků (svedení na zem a držení v sevření), ale i přesto, že byl již poškozený 105

§ 18 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů § 18 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 107 § 22 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 108 § 22 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 106

36

zpacifikovaný, bil jej strážník do obličeje a smýkal mu obličejem po silnici. Tuto skutečnost označil Nejvyšší soud za exces z jeho služebního zákroku. Toto jednání strážníka bylo posouzeno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele.109 Psa, jehož způsobilost k použití musí být osvědčena Policií ČR, může strážník použít samostatně nebo současně s donucovacími prostředky.110 Služební zbraň může strážník použít pouze tehdy, pokud jsou naplněny podmínky nutné obrany (§ 29 trestního zákoníku) nebo krajní nouze (§ 28 trestního zákoníku) nebo k zabránění útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze zadržet jiným způsobem. Pojem nebezpečný pachatel není v zákoně o obecní polici blíže specifikován. Na tuto skutečnost, mimo jiné, upozorňoval ve svém dovolání strážník, který byl okresním a krajským soudem uznán vinným trestným činem zneužíváni pravomoci veřejného činitele, protože se snažil zabránit v jízdě údajně podnapilému řidiči a použil k tomuto účelu služební zbraň. Rozborem původních rozhodnutí se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2006. Ten dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že nebezpečným pachatelem může být za určitých okolností i podnapilý nebo opilý řidič motorového vozidla, který si při jízdě počíná riskantně a bezprostředně tak ohrožuje život či zdraví jiných osob a na základě tohoto závěru zrušil obě původní rozhodnutí a další rozhodnutí na ně obsahově navazující, vrátil věc okresnímu soudu a přikázal její nové projednání a rozhodnutí ve věci.111 Před použitím služební zbraně je strážník povinen osobu vyzvat k zanechání protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito služební zbraně. Tuto výzvu nemusí strážník učinit, pakliže je ohroženo zdraví či život jeho nebo jiných osob a zákrok nesnese odkladu.112 Z rozhovoru s vedoucím strážníkem Městské policie Tišnov vyplynulo, že donucovací prostředky museli použít zatím v sedmi případech, jednalo se však pouze o hmaty a chvaty. 109

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1334/2006 [online]. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/nejvyssisoud/2006/301/judikat-ns-8-Tdo-1334-2006-GNS2006365 110 § 19 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů 111 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2006 sp. zn. 6 Tdo 798/2006 [online]. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/6Tdo798/2006 112 § 20 odst. 1-4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů

37

4. Policie České republiky Policie ČR „je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor“.113 Policie ČR byla zřízena na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. K 1. 1. 2009 nabyl účinnosti nový policejní zákon, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“), který vymezuje její základní úkoly, kterými jsou ochrana bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti, plnění úkolů dle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti.114 Typickým znakem každého bezpečnostního sboru, tedy i policejního, je jednotnost. Jednotnost je organizačně vyjádřená hierarchickou vnitřní organizací s pevně danými vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Zařazení policie mezi bezpečnostní sbory je stanoveno v § 1 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Bližší specifikací je dále stanoveno, že policie je sborem ozbrojeným. „Prvek ozbrojenosti je jedním z konstitutivních prvků jakéhokoliv policejního sboru, neboť to plyne z faktu, že represivní činnosti jsou vždy charakteristickou součástí jeho úkolů.“115 Represivní činnost představuje nutnou podmínku k tomu, aby mohla policie plnit svoji působnost k ochraně občanů před násilím.116

4.1. Organizace a řízení Policie ČR Jak již bylo zmíněno výše, charakteristickým znakem Policie ČR, z hlediska její organizace, je hierarchické uspořádání. Policie ČR je podřízena Ministerstvu vnitra a tvoří ji: 1) Policejní prezidium ČR řídí činnost policie řídí ho policejní prezident jeho činnost podporuje Kancelář policejního prezidenta 2) Útvary s působností na celém území ČR 113

VANGELI, B. Zákon o Policii České republiky. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 458 s. ISBN 978-80-7400-142-0 s. 53 114 JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 77 115 VANGELI, 2009, op. cit., s. 54 116 tamtéž, s. 53-54

38

patří sem například: URNA, Národní protidrogová centrála, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu 3) Krajská ředitelství policie mají územně vymezenou působnost, jejich územní obvod je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku spadají sem územní odbory a obvodní oddělení117 4) Útvary zřízené v rámci krajského ředitelství spadají sem všechny nižší organizační součásti Polici ČR, které jsou zřízeny v rámci obvodních či městských ředitelství (Obvodní ředitelství policie Praha I, II, III, IV, Městské ředitelství policie Plzeň, Městské ředitelství policie Brno, Městské ředitelství policie Ostrava) nebo územních odborů jsou jimi zejména základní útvary - obvodní a místní oddělení služby pořádkové policie118 Kontrolním orgánem byla pro Policii ČR, na základě zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, určena s účinností od 1. 1. 2012 Generální inspekce bezpečnostních sborů, která nahradila původní kontrolní orgán - Inspekci policie.119 Jedná se o samostatný kontrolní orgán, který má postavení bezpečnostního sboru. Jeho hlavní funkcí „je vyhledávat, odhalovat a vyšetřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je příslušník Policie České republiky, celník, příslušník Vězeňské služby, příslušník inspekce anebo zaměstnanci těchto útvarů“.120

4.2. Policista Policie ČR Příslušníka Policie ČR nazýváme policistou a jedná se o zaměstnance státu. Kvalifikační předpoklady pro výkon povolání policisty jsou: 1) Věk 18 let 2) Státní občanství České republiky 3) Způsobilost k právním úkonům 117

JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 78 VANGELI, 2009, op. cit., s. 84-85 119 JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 77-78 120 Generální inspekce bezpečnostních sborů [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.gibs.cz 118

39

4) Bezúhonnost dle § 14 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů 5) Střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou 6) Fyzická, zdravotní a osobní způsobilost nutná k výkonu povolání policisty ke zjištění fyzické způsobilosti uchazeče slouží testy tělesné zdatnosti, psychická způsobilost se zjišťuje psychologickým vyšetřením a zdravotní způsobilost posuzuje lékař 7) Uchazeč nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí 8) Uchazeč nesmí vykonávat živnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost 9) Uchazeč nesmí být členem kontrolních nebo řídících orgánů právnických osob vykonávajících podnikatelskou činnost121 Při srovnání těchto podmínek s podmínkami kladenými na uchazeče o povolání strážníka, je zřejmé, že na uchazeče, kteří žádají o přijetí do služebního poměru k Policii ČR, jsou kladena mnohem větší specifika. Policista, který byl přijat do služebního poměru k Policii ČR, má řadu oprávnění, nicméně jsou s nimi, stejně jako u strážníků obecní policie, spjaty i povinnosti, kterými se musí řídit, aby jeho práce byla efektivní a aby nedocházelo k neodpovídajícím zásahům do práv a svobod osob, vůči kterým jeho úkony směřují. Zákon o Policii ČR je označuje jako základní povinnosti a jsou jimi zdvořilost (sem lze zařadit také čest, vážnost a důstojnost osob i policistovu vlastní), iniciativa, přiměřenost postupu, prokazování příslušnosti, poučování.122

4.3. Vymezení působnosti Policie ČR Z hlediska územní působnosti působí Policie ČR celostátně, pokud není zákonem o Polici ČR nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak. Z hlediska věcné působnosti lze říci, že § 2 zákona o Polici ČR stanovuje policistům rámcový okruh jejich působnosti. Vzhledem k této skutečnosti je řada zákonů, které svěřují do působnosti Policie ČR další úkoly. Jsou jimi například zákon o střelných zbraních a střelivu nebo zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. 121

Podmínky přijetí do služebního poměru [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/podminky-prijeti-do-sluzebniho-pomeru.aspx 122 JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 79

40

Rámcové okruhy věcné působnosti Policie ČR, dle § 2 zákona o Polici ČR, představují: 1) ochrana bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku 2) předcházení trestné činnosti 3) plnění úkolů podle trestního řádu 4) plnění úkolů na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti ukládaných zákony, mezinárodními smlouvami (které jsou součástí právního řádu) a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství123 Z výše uvedeného je zřejmé, že primárním úkolem policie je služba veřejnosti. Aby mohla policie plnit zákonem stanovené úkoly, využívá i mnoho dalších činností mající doprovodný, podpůrný či servisní charakter. Mezi tyto činnosti se řadí například provozování pracovišť pro příjem tísňového volání, informatická policejní činnost, analytická policejní činnost nebo výcvik a chov služebních psů a koní.124 Vymezení úkolů Policie ČR je podstatně obecnější, než je tomu u úkolů policie obecní. Považuji to však z hlediska přehlednosti za správné, protože jsou takto vymezeny základní hodnoty, které má policie chránit.

4.4. Oprávnění policistů Policie ČR Oprávnění definovaná v zákoně o Policii ČR slouží policistům zejména k řádnému plnění jejich úkolů. Z hlediska přehlednosti jsou v zákoně o Policii ČR rozdělena do určitých skupin.125 4.4.1. Ustanovení týkající se omezení osobní svobody Tato ustanovení jsou přesně definována v § 24 - § 33 zákona o Policii ČR. V rámci § 24 zákona o Policii ČR nalezneme obecná ustanovení, týkající se zacházení a jednání s osobou, které je osobní svoboda omezována. Je zde stanovena ochrana pro osobu omezenou na svobodě, před nelidským zacházením, dále je zde garantována možnost kontaktovat osobu blízkou, zajistit si právního zástupce nebo se nechat vyšetřit lékařem.126 Při omezování osobní svobody lze využít následující instituty: 123

VANGELI, 2009, op. cit., s.62 tamtéž, s. 61 125 JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 79-81 126 VANGELI, 2009, op. cit., s. 124-125 124

41

Připoutání (§ 25) Zajištění osoby (§ 26) Zajištění cizince (§ 27) Ustanovení o policejních celách (§ 28 - § 33) 4.4.2. Oprávnění policistů ve vztahu k věcem Tato oprávnění jsou přesně definována v § 34 - § 42 zákona o Policii ČR a jsou jimi: Odnětí věci (§ 34) Vydání a odebrání zbraně a prohlídka osoby (§ 35) Použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (§ 36) Zajištění, odstranění a zničení věci (§ 37) Držení a používaní nebezpečných látek a věcí (§ 38) Rušení provozu elektronických komunikací (§ 39) Vstup do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek (§ 40) Vstup do živnostenské provozovny (§ 41) Zastavení a prohlídka dopravního prostředku (§ 42) Z praxe Městské policie Tišnov vyplynulo, že oprávnění Zastavení a prohlídky dopravního prostředku by bylo vhodné zařadit i mezi oprávnění strážníků, neboť strážník, na rozdíl od policisty, může zastavit vozidlo až tehdy, dojde-li k přestupku. V praxi se strážníci Městské policie Tišnov často setkávají s případy, ve kterých by neváhali vozidlo zastavit, ale nemohou. De lege ferenda bych tedy navrhovala, zařadit toto oprávnění mezi současná oprávnění strážníků obecní policie. 4.4.3. Pravomoci policistů týkající se ochrany chráněných osob, různých objektů a prostor Tato oprávnění jsou přesně definována v § 48 - § 50 zákona o Policii ČR a jsou jimi: Zajišťování bezpečnosti chráněných objektů a prostorů (§ 48) Zajišťování bezpečnosti určených osob (§ 49) Krátkodobá ochrana osoby (§ 50)

42

4.5. Donucovací prostředky, zbraň (§ 52, § 56) Donucovací prostředky „je policista oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku a ochrany veřejného pořádku, proti osobě, která je ohrožuje“.127 Dle § 52 zákona o Policii ČR donucovacími prostředky jsou: a) „hmaty, chvaty, údery a kopy b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek c) obušek a jiný úderný prostředek d) vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky e) vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 5 zákona o Policii ČR f) zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla g) vytlačování vozidlem h) vytlačování štítem i) vytlačování koněm j) služební pes k) vodní stříkač l) zásahová výbuška m) úder střelnou zbraní n) hrozba namířenou střelnou zbraní o) varovný výstřel p) pouta q) prostředek k zamezení prostorové orientace“ 128 Z výše uvedeného vyplývá, že policista má, na rozdíl od strážníka, k dispozici širší škálu donucovacích prostředků. Zcela jistě je to dáno širším rozsahem věcné působnosti policie a také tím, že strážníkům není zákonem o obecní polici povoleno používat zákroky pod jednotným velením. Bylo by tedy zbytečné, aby mezi donucovacími prostředky figurovalo například vytlačování štítem, vozem nebo vodní

127 128

JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 80 § 52 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů

43

stříkač. Podmínky pro použití donucovacích prostředků jsou obdobné jako u strážníků obecní policie. Stejně jako strážníci, mohou policisté použít zbraň v případech nutné obrany nebo krajní nouze, nebo aby zastavili na útěku nebezpečného pachatele, kterého nelze zastavit jinak. § 56 zákona o Policii ČR, jim však umožňuje zbraň použít v mnoha dalších případech (např. odvrácení násilného útoku, který ohrožuje chráněný objekt, překonání aktivního odporu směřujícího ke zmaření policistova závažného zákroku a další).129 Lze říci, že při použití donucovacích prostředků nebo zbraně platí pro policisty stejná omezení, jako v případě strážníků. Tato omezení jsou definována v § 58 zákona o Policii ČR, z něhož vyplývá, že oproti strážníkům mohou policisté v těchto případech navíc použít vytlačování koněm, vodní stříkač a prostředek k zamezení prostorové orientace.130

129 130

§ 56 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů § 58 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů

44

5. Komparace obecní policie a Policie ČR Smyslem této kapitoly je uvést přehled, z mého pohledu, nejvýznamnějších rozdílů mezi obecní policií a Policií ČR, se kterými jsem se během psaní této práce setkala. Na některé rozdílné skutečnosti, jsem poukázala již v rámci jednotlivých kapitol, nicméně je zde shrnu, případně více přiblížím. Ačkoliv se může zdát, že v některých úkolech či oprávněních se činnost obecní policie s Policií kryje, nemyslím si, že by si konkurovaly. Spíše naopak, myslím si, že jejich hlavním cílem je společná součinnost.

5.1. Zřízení Prvním zásadním rozdílem je skutečnost, že zřízení obecní policie je volbou nikoliv povinností obce. Ta si může obecní policii zřídit na základě obecně závazné vyhlášky, čili její zřízení patří do samostatné působnosti obce. Policie ČR je státním orgánem zřízeným na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Z toho lze dovodit, že tedy musí být zřízena a to pouze na základě zákona. Z výše uvedených skutečností tedy plyne, že obě složky lze označit za ozbrojený bezpečnostní sbor, avšak Policii ČR zřizuje stát, který oprávnění zřizovat obecní policii delegoval na obce. S tím souvisí i hlavní úkol obecní policie, kterým je zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku. V tomto směru lze považovat činnost Policie ČR pouze za subsidiární, protože i jejím cílem je ochrana místního veřejného pořádku, ale pouze podpůrně. Veřejný pořádek na místní úrovni zajišťuje Policie ČR zejména tam, kde obecní policie zřízena není nebo v případě, že momentálně není dostupná nebo v situacích, kdy by obecní policie danou situaci vlastními silami nezvládla. Takto například fungovalo obvodní oddělení Policie ČR v Tišnově do doby, než zde byla zřízena městská policie. Z rozhovoru s vedoucím strážníkem Městské policie Tišnov mimo jiné vyplynulo, že tato činnost Policie ČR v Tišnově však vedle jejích hlavních úkolů byla opravdu jen podpůrná a těžko zvladatelná. Dále považuji za důležité zde uvést, že mezi obecní policií a Policií ČR se v žádném případě nejedná o vztah podřízenosti a nadřízenosti a činnost obecní policie nenahrazuje činnost Policie ČR. Je třeba, aby se obě složky respektovaly a vzájemně spolupracovaly.

45

5.2. Organizace Policie ČR má na rozdíl od obecní policie hierarchické uspořádaní, tak jak bylo uvedeno v kapitole Organizace a řízení Policie ČR.

5.3. Právní postavení strážníků a policistů Značný rozdíl mezi strážníky a policisty činí i jejich pracovní, resp. služební poměr. V případě policistů se jedná o „specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva“131, který se nazývá služební poměr a je upraven zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Strážník je zaměstnancem obce a jeho pracovní poměr se řídí zákoníkem práce. Další rozdíl je i mezi požadavky, které jsou kladeny na osoby, jež se ucházejí o místo strážníků či policistů. Podrobný popis požadavků byl uveden v jednotlivých podkapitolách 3.3. a 4.2.. Z výše uvedených popisů je patrné, že na budoucí policisty je kladeno více požadavků. Uchazeči o povolání policisty musejí splňovat navíc tyto podmínky: 1) nesmějí být členové politických stran a hnutí 2) nesmějí vykonávat živnostenskou ani jinou výdělečnou činnost 3) nesmějí být členem kontrolních nebo řídících orgánů právnických osob vykonávajících podnikatelskou činnost Rozdílným požadavkem kladeným na uchazeče o povolání strážníka nebo policisty je jejich věk. V případě policisty je stanoven věk na 18 let, v případě strážníka je věk stanoven na 21 let. Domnívám se, že tato skutečnost je dána faktem, že strážník je povinen mít zbrojní průkaz skupiny D, kdežto policista k výkonu svého povolání zbrojní průkaz nepotřebuje.

5.4. Územní a věcná působnost Z hlediska územní působnosti je mezi obecní policií a Policií ČR značný rozdíl. Územní působnost obecní policie je vymezena katastrálním územím obce, případně obcí, se kterými obec, jež obecní policii zřídila, uzavřela koordinační veřejnoprávní smlouvu o společném využívání obecní policie. Územní působnost Policie ČR je však celostátní, 131

JURNÍKOVÁ a kol., 2013, op. cit., s. 90

46

může tedy působit na území celé České republiky, což považuji za logické vzhledem k faktu, že se jedná o státní policii. Z hlediska věcné působnosti lze říci, že zákon o Polici ČR stanovuje policistům rámcový okruh jejich působnosti na rozdíl od předchozí právní úpravy. Vzhledem k této skutečnosti existuje řada zákonů, které svěřují do působnosti Policie ČR další úkoly. Je jím například zákon o střelných zbraních a střelivu nebo zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Obecní policie má však v zákoně o obecní policii stanoven taxativní výčet úkolů, které plní, což je dle mého názoru pochopitelné, vzhledem k její územní působnosti a tomu, že je zřízena v zájmu obce. Domnívám se, že pokud bychom na jejich vzájemnou spolupráci pohlíželi z hlediska jejich hlavních úkolů, dojdeme k následujícímu závěru. V rámci činností týkajících se ochrany bezpečnosti osob a majetku, je činnost obecní policie vzhledem k činnosti Policii ČR pouze subsidiární. V případě zajišťování místních záležitostí veřejného pořádku působí Policie ČR vzhledem k činnosti obecní policie subsidiárně.

5.5. Oprávnění a povinnosti Jednotlivá oprávnění a povinnosti strážníků a policistů jsem uvedla v tomu odpovídajících podkapitolách 3.3. a 3.5., resp. 4.2. a 4.4., proto je zde nebudu znovu jmenovat, ale pokusím se zde uvést pouze to, v čem spatřuji zásadní rozdíl. Myslím si, že z hlediska povinností jsou na strážníky a policisty kladeny přibližně stejné požadavky. Z podkapitol, v nichž jsou oprávnění obou ozbrojených bezpečnostních sborů rozpracována, vyplývá, že rozsah oprávnění, který je svěřen policistům, je mnohem širší, než rozsah oprávnění, který je svěřen strážníkům. Tuto skutečnost lze považovat za logickou, neboť strážníci nemají celostátní působnost. Myslím si však, že v rámci zákona o obecní policii by bylo možné provést určité úpravy, které by strážníkům jejich oprávnění rozšířily, a díky tomu by se usnadnilo a zefektivnilo řádné plnění zákonem stanovených úkolů. Návrhy na případné úpravy de lege ferenda jsem v rámci této práce uvedla tam, kde to považuji za vhodné.

47

Hlavní rozdíly spočívají v následujících skutečnostech. Policista může na rozdíl od strážníka zajistit, odstranit a zničit věc (§ 37), může držet a používat nebezpečné látky a věci (§ 38). Dále může rušit provoz elektronických komunikací (§ 39), může zastavit a prohlédnout dopravní prostředek (§ 42). Policisté také mohou oproti strážníkům zajišťovat bezpečnost chráněných objektů, prostorů (§ 48) a určených osob (§ 49) nebo mohou poskytovat krátkodobou ochranu osob (§ 50). Považuji za vhodné zde uvést jedno oprávnění, které je společné pro strážníky i policisty, avšak liší se svým obsahem. Jedná se o oprávnění vstupovat do živnostenských provozoven. Strážník může vstupovat pouze do míst pro zákazníky a to v provozní či prodejní době. Policista může vstupovat do prostor, o nichž má důvodně za to, že se tam nacházejí fyzické osoby a to i mimo provozní nebo pracovní dobu. Myslím si, že toto oprávnění by pro strážníky mělo být de lege ferenda upraveno obdobně, jako je tomu u policistů.

5.6. Donucovací prostředky Všechny donucovací prostředky strážníků a policistů jsou vyjmenovány v příslušných podkapitolách 3.6. a 4.5. této práce. Pro srovnání uvedu informace týkající se základních rozdílů. Lze říci, že obecné podmínky pro užití donucovacích prostředků jsou jak pro strážníky, tak pro policisty obdobné. Z informací uvedených v příslušných podkapitolách vyplývá, že policisté mají možnost většího výběru donucovacích prostředků. Je to pochopitelné, protože se během své praxe setkávají i se situacemi, ve kterých by s donucovacími prostředky, kterými jsou vybaveni strážníci, zcela jistě nevystačili. Vhodným příkladem jsou myslím demonstrace, nebo velká fotbalová utkání. Zde policisté zcela jistě uplatní donucovací prostředky typu vodní stříkač, vytlačování štítem, koněm, vozidlem, prostředky k zamezení prostorové orientace. Dalšími donucovacími prostředky, které mohou policisté použít a strážníci je k dispozici nemají, jsou zásahová výbuška, vrhací prostředek, který má povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky (flash ball, taser), vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 5 zákona o Policii ČR (vystřelovač lapacích sítí).

48

Další

rozdíl

mezi

donucovacími

prostředky

strážníků

a

policistů

představuje pojetí a použití zbraně. Služební zbraní pro účely obecní policie je krátká střelná zbraň, jejímž držitelem je dle zákona o střelných zbraních a střelivu obec.132 Pro účely policie se zbraní rozumí „zbraň střelná včetně střeliva a doplňků zbraně, vyjma vrhajícího prostředku majícího povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, dále zbraň bodná, sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový pyrotechnický prostředek a speciální náloživo“.133 Dle § 56 zákona o Policii ČR mohou policisté zbraň použít ve více případech, než strážníci. Konkrétně se jedná o níže uvedené případy. Policista je oprávněn použít zbraň: 1) k překonání aktivního odporu, který by zmařil jeho závažný zákrok 2) k odvrácení útoku na chráněný či hlídaný objekt nebo prostor 3) k zastavení dopravního prostředku, který nereaguje na výzvy o zastavení a ohrožuje svou jízdou zdraví a život osob 4) policista je oprávněn použít zbraň při ochraně bezpečnosti svojí nebo jiné osoby, proti osobě, která nereagovala na varovný výstřel nebo hrozbu namířenou zbraní 5) policista je oprávněn použít zbraň, pokud se nebezpečný pachatel, proti němuž policista zakročuje, nevzdá nebo odmítá opustit úkryt 6) ke zneškodnění zvířete, které ohrožuje život či zdraví osob134

132

§ 20 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů § 56 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů 134 § 56 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů 133

49

Závěr V této bakalářské práci jsem se zabývala postavením a úkoly obecní policie v systému veřejné správy v komparaci s postavením a úkoly Policie ČR. Ke vzájemné komparaci bylo nejdříve nutné řádně vymezit a popsat obecní policii, jakožto nástroj obce, který ji slouží především k zajištění veřejného pořádku na jejím území. To jsem provedla v kapitole Obecní policie. Ačkoliv obecní policii nemají zřízenou všechny obce, jsem přesvědčena, že má zcela jistě svoje opodstatnění. Tuto skutečnost dokládá můj praktický průzkum činnosti Městské policie Tišnov. V textu této práce jsem nejednou upozornila na nedostatky, které vyplynuly z právní analýzy zákona o obecní policii a které by, dle mého názoru, bylo třeba do budoucna vhodně upravit. Mým prvním návrhem bylo zařadit psychotesty mezi povinné kvalifikační předpoklady uchazečů, kteří se chtějí stát strážníky, protože jedině prostřednictvím nich lze objektivně určit vhodnost uchazeče pro výkon povolání strážníka. Dále jsem upozorňovala na ne zcela přesné vymezení místní působnosti obecní policie při dokončení úkonu či zákroku. Navrhovala bych doplnit do zákona o obecní policii nové ustanovení, které by říkalo, že strážník může dokončit úkon či zákrok, který započal na území obce, kde je oprávněn k výkonu svých oprávnění, i na území jiné obce, pakliže bude tento úkon nebo zákrok dokončen v nezbytném rozsahu a bezprostředně. Domnívám se, že poskytování informací o obecní policii Ministerstvu vnitra, se svou povahou nehodí mezi základní úkoly obecní policie, a proto bych navrhovala toto oprávnění zakomponovat do § 27 odst. 4 zákona o obecní policii. Můj další návrh byl nevracet strážníkem odebrané zbraně, při důvodném podezření na protiprávní jednání. Pokud strážník osobě odebere zbraň, konkrétně odebere fanouškovi sportovního klubu železnou tyč před vstupem na stadion, není důvod mu ji, dle mého názoru vracet, neboť bude s největší pravděpodobností dále sloužit pouze k páchání protiprávního jednání.

50

Další věcí, kterou by bylo vhodné v zákoně o obecní polici upravit je rozšíření oprávnění strážníka vstoupit do živnostenských provozoven. Zde by bylo vhodné umožnit strážníkům vstup i mimo provozní dobu a do míst, která nejsou přístupná klientům. Poslední věc, kterou jsem ve své práci navrhla, bylo přidat strážníkům jedno oprávnění, které mají policisté, je jím oprávnění Zastavit a prohlédnout dopravní prostředek. Policisté toto oprávnění mohou použít kdykoliv, strážníci mohou zastavit vozidlo pouze, pokud se řidič dopustil přestupku, což je z hlediska praxe často nedostačující. O tom, že zákon o obecní policii není zcela dostačující praxi strážníků, svědčí i plánovaná novela zákona, která by měla začít platit na začátku roku 2017.135 Na základě skutečností zjištěných při podrobném vymezení úkolů, oprávnění a postavení obecní policie v systému veřejné správy jsem provedla její komparaci s Policií ČR, díky které jsem dospěla k následujícím závěrům. První rozdíl představuje skutečnost, že obecní policie je na rozdíl od Policie ČR, která je zřízena na základě zákona, zřízena na základě obecně závazné vyhlášky obce, tedy její zřízení je volbou nikoliv povinností obce. Organizace Policie ČR je složitější, než je tomu u obecní policie. Strážník je zaměstnanec obce na základě pracovní smlouvy, která je upravena zákoníkem práce. Policista je zaměstnanec státu a jeho služební poměr je upraven zákonem a služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Rozdíl představují i požadavky kladené na uchazeče o povolání strážníka či policisty, na uchazeče o povolání policisty jsou kladeny vyšší nároky. Dalším rozdílem je vymezení jejich územní působnosti, kde obecní policie je při svojí činnost omezena, až na výjimky, územím obce, která ji zřídila, ale Policie ČR má celostátní působnost.

135

Novela zákona o obecní policii [online]. [cit. 20. 6. 2015]. Dostupné z: http://moravskehospodarstvi.cz/article/verejna-sprava/unikatni-setkani-prilakalo-do-brna-zastupcemestske-a-obecni-policie-z-cele-ceske-republiky

51

Povinnosti, které strážníci a policisti při své činnosti musejí dodržovat, se podstatě neliší. Dále jsem dospěla k závěru, že zákonem stanovené úkoly obecní policie jsou vymezeny v podstatě adekvátně k její územní působnosti a že strážník obecní policie má menší rozsah oprávnění než policista, což je ale vzhledem k celostátní působnosti Policie ČR pochopitelné. S tímto faktem souvisí i skutečnost, že policisté mohou využívat více druhů donucovacích prostředků. Souhrnně lze říci, že základní rozdíl mezi těmito dvěma bezpečnostními sbory spočívá v rozsahu jejich pravomocí a v jejich zaměření. Na základě skutečností, které vyplynuly z textu této práce, jsem přesvědčena, že obnovení institutu obecní policie po roce 1989 bylo správnou volbou, protože obecní policie je v současné době běžně využívaným institutem, který je občany akceptován a podporuje řádný chod obce. Z toho vyplývá, že obecní policie má svoje opodstatnění a význam v systému veřejné správy České republiky a představuje nezastupitelnou součást ochrany veřejného pořádku na místní úrovni.

52

Použité zdroje Knižní HENDRYCH, D. a kol. Správní věda – Teorie veřejné správy. 4., aktualizované vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. 244 s. ISBN 978-80-7478-562-7 JURNÍKOVÁ, J. a kol. Správní právo. Studijní text pro bakaláře. 1. vyd. Brno: MU, 2013. 281 s. ISBN 978-80-210-6272-6 JURNÍKOVÁ, J. et al. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vyd. Brno: MU, 2009. 397 s. ISBN 978-80-210-4847-8 KOUDELKA, Z.; ONDRUŠ, R.; PRŮCHA, P. Zákon o obcích (obecní zřízení). 4. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2009. 486 s. ISBN 978-80-7201-760-7 MACEK, P.; UHLÍŘ, L. Dějiny obecních policií I. 1. vyd. Praha: POLICE HISTORY, 2004. 216 s. ISBN 80-86477-26-6 NEDOROST, L. Obecní policie. 1. vyd. Brno: MU, 1995. 29 s. ISBN 80-210-1147-5 PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7., doplněné a aktualizované vyd. Brno: MU, Doplněk, 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-4276-6 (MU), ISBN 978-80-7239-2070 (Doplněk) SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. 3., aktualizované a upravené vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 500 s. ISBN 978-80-7478-002-8 SLÁDEČEK, V., POUPEROVÁ, O. a kolektiv: Správní právo - zvláštní část (vybrané kapitoly). Praha: Leges, 2011. 416 s. ISBN 978-80-87212-80-6 VANGELI, B. Zákon o Policii České republiky. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 458 s. ISBN 978-80-7400-142-0 VETEŠNÍK, P. et al. Obecní policie. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 330 s. ISBN 978-80-7380-463-3 VETEŠNÍK, P., JEMELKA, L. Zákon o obecní policii. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 556 s. ISBN 978-80-7400-165-9

53

Elektronické Obecně závazná vyhláška města Tišnova č. 3/2014 [online]. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/2005_0 5.pdf Veřejný pořádek [online]. [cit. 10. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/verejny-poradek.aspx Nařízení města Tišnova o zákazu podomního prodeje [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/201501.pdf Podmínky přijetí do služebního poměru [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/podminky-prijeti-do-sluzebniho-pomeru.aspx Obecně závazná vyhláška města Tišnova č. 2/2012 [online]. [cit. 9. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/2012_0 2.pdf Obecně závazná vyhláška města Tišnova č. 5/2005 [online]. [cit. 9. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.tisnovmesto.cz/sites/default/files/dokumenty/dokumenty_mesta/vyhlasky_a_narizeni/2005_0 5.pdf Psychotesty [online]. [cit. 18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.onlinepsychotesty.cz/psychotesty-k-policii Novela zákona o obecní policii [online]. [cit. 20. 6. 2015]. Dostupné z: http://moravskehospodarstvi.cz/article/verejna-sprava/unikatni-setkani-prilakalo-dobrna-zastupce-mestske-a-obecni-policie-z-cele-ceske-republiky Generální inspekce bezpečnostních sborů [online]. [cit. 17. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.gibs.cz

54

Právní předpisy Vládní nařízení č. 250/1942 Sb., o obecní policii výkonné, ve znění pozdějších předpisů Vládní nařízení č. 34/1943 Sb., kterým se mění vládní nařízení ze dne 9. července 1942, č. 250 Sb., o obecní policii výkonné, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 444/2008, o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 294/1990 Sb., Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů

55

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České Republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů

Judikatura Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 6 Tdo 798/2006 [online]. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/6Tdo798/2006 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1334/2006 [online]. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/nejvyssisoud/2006/301/judikat-ns-8-Tdo-1334-2006-GNS2006365

56