Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Katedra dějin státu a práva
Diplomová práce
TREST SMRTI A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ
Dziechciarzová Zuzana
. Brno 2011
„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Trest smrti a jeho historický vývoj zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“ …………………………. podpis 2
Obsah Úvod .................................................................................................................................................. 5 2 Trest ............................................................................................................................................... 8 2. 1 Pojem trestu .......................................................................................................................... 8 2. 2 Trest a jeho účel ................................................................................................................... 9 2. 3 Teorie trestů ....................................................................................................................... 11 3 Trest smrti v naší zemi ............................................................................................................. 13 3. 1 Trest smrti v období feudalismu...................................................................................... 13 3. 2 Trest smrti v období stavovství........................................................................................ 14 3. 3 Trest smrti v období feudálního absolutismu ............................................................... 15 3. 4 Trest smrti v období kapitalismu .................................................................................... 18 3. 5 Trest smrti v Československé republice ......................................................................... 19 3. 6 Trest smrti v období protektorátu Čech a Moravy ........................................................ 20 3. 7 Trest smrti v poválečném období (v letech 1945 – 1948) ............................................ 22 3. 8 Trest smrti a politické procesy po roce 1948 ................................................................ 24 3. 8. 1 Proces s Heliodorem Píkou ..................................................................................... 25 3. 8. 2 Proces s Miladou Horákovou .................................................................................. 27 3. 9 Trest smrti po roce 1956................................................................................................... 29 3. 10 Trest smrti po roce 1990 ................................................................................................ 31 3. 11 Jiné státy Evropy a trest smrti ....................................................................................... 31 4 Legislativa ................................................................................................................................... 33 4. 1 Mezinárodní konvence ...................................................................................................... 33 4. 1. 1 Všeobecná deklarace lidských práv ...................................................................... 33 4. 1. 2 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech .................................... 34 4. 2 Evropská úroveň ................................................................................................................... 36 4. 2. 1 Evropská úmluva o lidských právech ................................................................... 36 4. 2. 2 Listina základních práv Evropské unie ................................................................ 37 4. 3 Vnitrostátní úroveň ............................................................................................................... 38 4. 3. 1 Listina základních práv a svobod .......................................................................... 39 4. 3. 2 Trestní zákoník ......................................................................................................... 39 5 Trest smrti ve světě .................................................................................................................. 42 5. 1 Čína........................................................................................................................................ 43 5. 2 Saudská Arábie ..................................................................................................................... 45 5. 3 Trest smrti v USA................................................................................................................... 47 6 Některé způsoby výkonu trestu smrti .................................................................................. 51 3
6. 1 Ubití ....................................................................................................................................... 51 6. 2 Ukamenování ........................................................................................................................ 52 6. 3 Pověšení ................................................................................................................................ 53 6. 4 Stětí ....................................................................................................................................... 54 6. 5 Zastřelení .............................................................................................................................. 55 6. 6 Plynová komora .................................................................................................................... 56 6. 7 Elektrické křeslo .................................................................................................................... 56 6. 8 Smrtící injekce ....................................................................................................................... 57 7 Alternativy k trestu smrti ........................................................................................................ 59 7. 1 Trest odnětí svobody ............................................................................................................ 59 7. 2 Kritika trestu odnětí svobody ............................................................................................... 62 8 Současná společnost a trest smrti ......................................................................................... 64 8. 1 Důvody pro a proti trestu smrti ....................................................................................... 65 8. 2 Veřejné mínění a trest smrti ............................................................................................ 69 9 Mé postoje vycházející ze zjištěných faktů ........................................................................... 71 Závěr ............................................................................................................................................... 72 Použitá literatura: ........................................................................................................................ 74 Monografie a články ................................................................................................................. 74 Právní předpisy: ........................................................................................................................ 75 Internetové zdroje: .................................................................................................................... 76 Resumé ........................................................................................................................................... 79
4
Úvod Jiţ samotný název práce poměrně jasně vymezuje problematiku, kterou se v této práci budu zabývat. V této diplomové práci se budu věnovat především trestu smrti a jeho historickému vývoji, ale i praktikami, kterými byl vykonáván, jelikoţ jsou s ním neodmyslitelně spjaty. Cílem práce bude snaha o vytvoření si vlastního názoru na trest smrti při objektivním zkoumání této problematiky. Rovněţ také odpovědět si na otázku, zda je tento druh trestu trestem spravedlivým, a jestli by jeho znovuzavedení na našem území mělo nějaký vliv na sniţování kriminality. Metodikou této práce je především analýza jednotlivých stádií vývoje trestního práva, ale také metoda komparace v rámci argumentace odpůrců a zastánců. Porovnávat také budu, zda je obsáhlejší úprava vnitrostátní nebo mezinárodní. Tato práce rovněţ svým způsobem přesahuje do právní filozofie a právního myšlení. Toto téma jsem si zvolila zejména proto, ţe je stále velmi aktuální. Toto téma se zdá být nadčasovým a aktuálním v kaţdé době. Řešilo se v minulosti, ale i v současné době se vyskytují časté diskuze, zda trest smrti provádět, či nikoliv. V této diskuzi však ani dnes neexistuje jednotná odpověď, či stanovisko. Jsem názoru, ţe diskuze na toto téma budou velmi časté i v budoucnosti. Právě pro tuto nadčasovost a zájem společnosti ročně vychází spousta knih a článků na téma trestu smrti. Mnoho z nich je zaměřeno pouze na trest smrti v historickém kontextu, ale celá řada se snaţí zachytit současný stav. Nicméně vzhledem k poměrně dynamickému vývoji v této oblasti nejsou ţádné knihy 100% aktuální. Letos v létě byl trest smrti zrušen dalším státem USA a Čína sníţila počet trestných činů sankcionovaných trestem smrti. Tyto události se staly poměrně nedávno, a proto doposud nemohly být zachyceny ţádnou knihou. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pouţít jako zdroj informací také internetové zdroje, aby tato práce byla co nejaktuálnější. V prvé řadě se budu zabývat pojmem trestu obecně, následně i jeho účelem. Zmíním samozřejmě i teorie trestů, kde bude osvětleno, jak se vyvíjelo jeho ukládání. Od zásady „oko za oko, zub za zub“ aţ po výchovný účel trestu, který je znám i v současnosti. Dále se budu zabývat historií trestu smrti na území našeho státu od počátků po současnost. Poslední poprava se u nás konala 2. února 1989. Zrušení trestu smrti však předcházelo mnoţství období, kdy se legálně vykonával. Budu se snaţit co nejvíce přiblíţit jednotlivá období od feudalismu, přes Český stavovský stát, období 5
feudálního
absolutismu,
kapitalismus,
Československou
republiku,
období
protektorátu a poválečného období. Neopomenu ani proces s Heliodorem Píkou a Miladou Horákovou v rámci politických procesů, kdy bylo legálně popraveno velké mnoţství nevinných lidí. Následovně pak popíšu období po roce 1958, po němţ přijde na řadu situace do roku 1990 aţ po současnost. Během kaţdého období se pokusím zmínit i předpisy, které byly podkladem pro ukládání absolutního trestu. V neposlední řadě uvedu způsoby, kterými byl na našem území tento trest v konkrétním období vykonáván. Posléze se v této diplomové práci budu věnovat legislativě, která absolutní trest upravuje nebo se ho nějakým způsobem dotýká. Prameny rozdělím do tří skupin. První bude úprava v rámci vnitrostátního práva. Druhá bude tvořena právní úpravou na evropské úrovni a neposlední řadě bude uvedena oblast mezinárodní právní úpravy dané problematiky. Vzhledem ke skutečnosti, ţe právo na ţivot je právem absolutním, je potřeba zmínit nejdůleţitější právní dokumenty, které se snaţí o zrušení trestu smrti. Právo na ţivot je tak podstatným a důleţitým právem, ţe nepostačuje ochrana pouze v rámci státní úpravy, ale mělo by být a rovněţ i je předmětem práva mezinárodního. Nesmíme však zapomínat ani na Evropskou unii, která je zarytým odpůrcem trestu smrti. Evropská unie neustále vyvíjí nátlak na státy, který absolutní trest stále praktikují, aby ho zrušily. Trest smrti není minulostí a v některých státech je stále vyuţíván. Právě proto se bude následující část práce zaměřena na problematiku trestu smrti ve světě. Státy světa lze rozdělit do několika skupin. Jsou státy, které tuto sankci zrušily, ale rovněţ země, které absolutní trest hojně vyuţívají k trestání pachatelů. Existují však i státy, které ač trest smrti nezrušily, ho v praxi několik let nepouţívají. Nebude zde chybět alespoň demonstrativní výčet států v kaţdé skupině. Podrobněji se pak zaměřím na některé konkrétní země, které ve svých právních pořádcích nemají zakotveno ustanovení, jeţ by zakazovalo výkon trestu smrti. Z čehoţ vyplývá, ţe tento trest stále praktikují. Samozřejmě se budu snaţit podat vysvětlení, z jakých důvodů to tak v konkrétních případech je a jakým způsobem se v konkrétním případě trest smrti provádí. Všechny státy se nějakým způsobem dále vyvíjí, a proto se v neposlední řadě vyjádřím u kaţdého z nich, jaké jsou zde vyhlídky pro zrušení trestu smrti do budoucna. Ve své práci se rovněţ budu věnovat způsobům výkonu trestu smrti. Jsem toho názoru, ţe ačkoliv je tato problematika pro společnost značně odpudivá, či dokonce odstrašující, tak z jistého úhlu pohledu ji jiţ v minulosti zajímala a svým způsobem 6
přitahovala. V této části práce se budu opírat o podloţená fakta, jejichţ účelem bude popsat jednotlivé způsoby, kterými se tento druh trestu vykonával. Uvedu a popíšu i praktiky, kterými je absolutní trest i v současné době vykonáván. Zároveň budu mapovat vývoj výkonu trestu smrti. Od nejstarších praktik, které bývaly většinou i velmi kruté a bolestivé, aţ po současné snahy společnosti, co nejvíce výkon tohoto trestu humanizovat. Absolutní trest není trestem jediným a musí k němu tedy existovat nějaká alternativa. Touto alternativou je v daném případě trest odnětí svobody, který se však zastáncům trestu smrti nezdá být dostačující. V této části své práce se tedy budu věnovat trestu odnětí svobody a pokusím se podat vysvětlení, proč je tento trest vhodnějším. Veřejnost je trestem smrti od pradávna fascinována a neustále o něm diskutuje. Poměrně vysoké procento široké veřejnosti se k absolutnímu trestu staví pozitivně, a proto jsem se rozhodla včlenit názory veřejnosti do této práce. Vţdyť prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl právě kvůli respektování veřejného mínění nucen podepisovat rozsudky smrti. Nicméně tato část práce bude věnována i argumentům pro a proti absolutnímu trestu. V závěru své diplomové práce chci vyjádřit osobní poznatky a názory na danou problematiku. Na konci bych rovněţ chtěla vyvrátit či potvrdit následující hypotézy. 1. Trest smrti není trestem spravedlivým a v našem právním řádu by neměl mít místo. 2. Argumenty zastánců i odpůrců absolutního trestu jsou velmi silné, nicméně argumenty proti jsou silnější. 3. Trest smrti je jediným, který dokáže účinně ochránit společnost před pachateli nebezpečných trestných činů.
7
2 Trest Trest je pojem kaţdému velmi dobře znám, ač jej kaţdý definuje jinak. Kaţdý trest obsahuje prvky, které jej tvoří a pomáhají jej definovat. Právě v těchto souvislostech se v této části zaměřím na pojem trestu a vyjádřím se i legální definici trestu. Kaţdý trest by měl mít účel. Trest bez účelu by postrádal smysl, a proto o něm budu rovněţ pojednávat. V závěru této části rozeberu základní teorie trestu.
2. 1 Pojem trestu Pojem trestu jako takový prošel z historického pohledu velmi sloţitým a poměrně dlouhým vývojem. Trest se vyvinul z institutu krevní msty, která byla uplatňována v předprávních a zároveň předstátních formách společnosti. Posláním krevní msty byla přirozeně odplata pachateli, který nějakým způsobem překročil stanovený zákaz. S odplatou pak velmi úzce a nedílně souvisí újma pachateli, která je způsobená trestem. Institut krevní msty byl představován zásadou, která je nám i v současnosti velmi dobře známá. A není jí ţádná jiná neţ zásada „oko za oko, zub za zub“. V důsledku celkového společenského vývoje odplata v trestu přetrvávala velmi dlouho. Aţ starověk do pojmu trestu postupně přinesl také prvek odškodnění. Ve středověku ale opět velmi výrazným způsobem vystupuje prvek odplaty, ačkoliv odškodnění ve starověku na některých místech plně převaţovalo. V době renesance se začal vyskytovat i prvek výchovný, jenţ velmi úzce souvisel s šířením myšlenek humanismu, později také s teorií o přirozených lidských právech. Právě zde pak dochází k prolínání prvku výchovného a represivního v obsahu pojmu trestu.1 Trest je přirozeně a bezpochyby jedním ze základních institutů trestního práva, avšak jeho legální definici ještě dnes postrádáme. Je však logické, ţe v případě porušení právních norem některým individuálním člověkem, je třeba jej z tohoto porušení činit odpovědným. A dále pak na základě odpovědnosti za spáchaný čin, jej v rámci zákona sankcionovat. Trest jako takový je závislý na mnoha okolnostech, kupříkladu čase, místě a konkrétních skutečnostech. Trest je zároveň spjat s určitými institucemi a konkrétními trestními systémy. Stanovit trest a jeho výši není vůbec jednoduché. Záleţí na mnoha faktorech, a to jak na konkrétní osobě pachatele, tak na stupni společenské škodlivosti jeho protiprávního chování, ale v neposlední řadě rovněţ na společnosti jako takové a jejím kulturním vývoji a úrovni. Je velmi
1
HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 8 – 9.
8
důleţité, aby tyto prostředky sankcionování pachatelů trestných činů odpovídaly celkové úrovni dané společnosti.2 K tomu, aby mohl být trest uplatňován je však třeba spáchání činu, který zákon výslovně označuje za čin trestný, tedy čin škodlivý a společensky neţádoucí. Toto jednání tedy musí být předem přesně, určitě a jasně vymezeno právní normou a trest samotný je pak pouhým následkem porušení pravidel určených právní normou. Trest tedy můţe být aplikován pouze a jen v případě, ţe jde o právní normou předvídaný následek neţádoucího chování. Nelze trestat za něco, co bylo definováno jako trestný čin aţ po jeho spáchání. U trestu je velmi podstatné, ţe je moţné jej uloţit pouze osobě, které je přičitatelné protizákonné chování. Jedná se tedy o individuální odpovědnost za spáchané činy. Zároveň trestat mohou pouze orgány, které jsou k tomuto státem zřízené a pověřené. Trest jako takový patří mezi prostředky státního donucení. Z důvodu právní jistoty musí být v právním státě uplatňovány určité zásady jako například „není trestného činu bez zákona“ či „není trestu bez zákona“.3 Z těchto zásad můţeme logicky vyvodit, ţe je potřeba stanovit a zakotvit systém s jednotlivými druhy trestů, včetně podmínek jejich ukládání v právních normách. Zároveň je nutné, aby při ukládání sankcí byla striktně dodrţována zásada individuální odpovědnosti.4
2. 2 Trest a jeho účel Ţádný trest by neměl existovat bezdůvodně, naopak kaţdý trest by měl mít určitý účel. K vymezení a vyjádření účelů trestů slouţí určité typické znaky, které trest charakterizují. Z výše zmíněného tedy vyplývá, ţe kaţdý trest má své charakteristické znaky, díky nimţ můţeme pochopit účel konkrétních trestů. Dalo by se říci, ţe existují dvě základní skupiny těchto charakteristických znaků, a to represivní a výchovné. Do skupiny represivních prvků řadíme odplatu, újmu, ale rovněţ zajištění pachatele za účelem zajistit jej proti budoucímu moţnému páchání trestných činů. V neposlední řadě zde patří také odškodnění a následné zneškodnění pachatele jako takového. Co se například zajištění a odškodnění týče, tak v sobě oba příklady mají zahrnutu i sloţku výchovnou. Mezi vyloţeně výchovné prvky bychom pak mohli zařadit nápravu pachatele, výchovné působení na ostatní členy společnosti, ale zároveň i odstrašení potencionálních pachatelů od budoucí trestné 2
Rovněţ např. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. s. 9 – 11. Blíţe Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 Pojem je rovněţ vymezen i v obecné literatuře jako např. NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 6. přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 33 – 37. 3
9
činnosti. Velmi podstatná je skutečnost, ţe ani jedna z těchto skupin prvků neexistuje odděleně. Obě skupiny se naopak prolínají, vzájemně doplňují a podmiňují. Obsahují je v různém procentuálním zastoupení téměř všechny trestní sankce.5 Újma působená pachateli trestem, to je vţdy se vyskytující a zároveň nejcharakterističtější represivní prvek. Tato újma by měla být v poměru se společenskou škodlivostí jednání, aby mohla splnit účel i cíl individuální a generální prevence. Zároveň je třeba přihlíţet k osobě pachatele a jeho poměrům. Kaţdá sankce působí určitou škodu osobě, která je jí postiţená, ale měla by být přiměřená. Újma nepřiměřená můţe mít za následek ztrátu důvěry společnosti v systém trestního práva a určitou sympatizací s pachateli. Otázku přiměřenosti trestních sankcí v současné době upravuje § 38 odst. 2 trestního zákoníku tak, ţe stanovuje následující: „Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější.“6 Pro Českou republiku v této souvislosti platí zákaz krutých, poniţujících a nelidských trestů, coţ zakotvuje Listina základních práv a svobod. Touto problematikou se zabývá i § 37 odst. 2, kde je stanoveno: „ Pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost.“7, coţ je projevem zásady humánnosti. Zákon č. 218/2009 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe upravuje problematiku
provinění
mladistvých
pachatelů.
Účel
opatření
ukládaných
mladistvým pachatelům je vyjádřen v § 9 odst. 1 takto: „Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.“8 Účel opatření má především výchovnou funkci a nikoliv prvotně potrestat mladistvého. Mladiství tvoří specifickou skupinu, a proto je upravena zvláštním zákonem. Dalším velmi důleţitým účelem trestu je zabránění pachateli v páchání další trestné činnosti. Je zde potřeba jej přimět k tomu, aby jednal ve společensky ţádoucích mezích. Součástí donucování pachatele k ţádoucímu jednání je i odstraňování či omezování podmínek a moţností, které trestnou činnost usnadnily nebo umoţnily. Zároveň je potřeba i stimulovat pozitivní stánky osobnosti dotyčného 5
HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 10 – 14. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8 Zákon č. 218/2009 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. 6
10
pachatele skrz resocializaci. Účelem je tedy ve vědomí pachatele vytvořit určité mantinely či psychické zábrany, které by působily proti další hrozící trestné činnosti. Při zabraňování v páchání další trestné činnosti není potřeba, aby pachatel spolupracoval. S předchozím účelem trestu velmi úzce souvisí převýchova neboli resocializace pachatele. Resocializace spočívá v působení širokého komplexu aktivit na osobu pachatele. Tyto aktivity mohou být různého druhu, například kulturní, pracovní, zájmové, ale i mnohé jiné. Na rozdíl od zabraňování v páchání další trestné činnosti, je při resocializaci potřeba určité míry vstřícnosti a spolupráce ze strany pachatele. Jak je ale zřejmé, ne kaţdý pachatel bude ochoten spolupracovat. Nespolupráce ze strany pachatele pak resocializaci znemoţňuje.9 Odplata pachateli za jeho čin je dalším vţdy se vyskytujícím účelem trestu, ačkoliv by neměla být povaţována za účel hlavní. Újma je obsaţena i v odsouzení pachatele ze strany společnosti. Rovněţ materiální či morální odškodnění lze povaţovat za vedlejší účel trestu. Všechny výše uvedené skutečnosti působí přímo na pachatele, a proto tvoří tzv. oblast individuální prevence, která je pak předpokladem pro uskutečňování generální prevence. Uloţení a výkon trestu na konkrétním pachateli vede k výchovnému působení na ostatní jednotlivce, a rovněţ k odstrašení potencionálních pachatelů budoucí trestné činnosti.10
2. 3 Teorie trestů V minulosti převáţně v souvislostech s vývojem jednak trestů samotných, ale rovněţ i v souvislosti s jejich účely, docházelo ke vzniku různých teorií převáţně o důvodech a účelech trestání. Teorií týkajících se této problematiky je celá řada. Nicméně v nejobecnější rovině dělíme tyto teorie do tří základních velkých skupin, a to absolutní teorie trestu, relativní teorie trestu a jako třetí pak smíšená teorie trestu.11 Absolutní teorie trestu je zaloţena na zásadě „punitur, quia peccatum est“12. Z tohoto nám pak logicky vyplývá, ţe uloţením a výkonem trestu samotného se sleduje odplata a újma vyplývající pro pachatele. Nicméně je zde naprostá neexistence dalších cílů, které by mohly být prospěšné pro společnost. Tato teorie je 9
HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 10 – 14. Účel trestu blíţe vymezen v jednotlivých právních předpisech: Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.; Zákon č. 218/2009 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. 11 Teorie trestu obecně např. NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 6. přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. S. 37 – 49. 12 „trestá se proto, ţe bylo spácháno zlo“ 10
11
zaměřena na konkrétního pachatele a jeho jednání v rámci potrestání působením zejména represivního prvku trestu. V daném případě jde o působení následující aţ po spáchání daného trestného činu, tedy následné. Výchovné účinky jsou v této teorii zcela opomíjeny. Z výše zmíněného tedy vyplývá, ţe tato teorie nezná preventivní funkce sankcí. V teoriích odplaty je vyvyšováno zejména právo oběti na odplatu za spáchaný trestný čin. Ačkoliv by se dalo říci, ţe v některých případech je toto chápáno spíše ve smyslu uspokojení smyslu pro spravedlnost rodiny a nejbliţších přátel oběti. Do skupiny absolutních teorií trestů řadíme Kantovo učení či Hegelovo učení.13 Relativní teorie trestů je naopak zaloţena na zásadě „punitur, ne peccetur“14. Zde se tedy sledují i společensky uţitečné cíle. Jak sama základní zásada této teorie naznačuje, jedná se o teorie ochranné. Jsou v nich obsaţeny prvky preventivní zaměřené na potencionální pachatele, které mají odradit od moţného trestného činu v budoucnosti, a to konkrétní újmou způsobenou individuálnímu pachateli za jeho jednání.15 Účelem zde tedy není potrestat konkrétního pachatele, nýbrţ působit prostřednictvím výkonu trestu na konkrétním pachateli preventivně – výchovně na ostatní členy společnosti. Mezi zastánce relativních teorií trestů řadíme osvícence nebo například zastánce přirozenoprávního proudu.16 Smíšená teorie trestů je pak kombinací obou předchozích teorií a snaţí se překlenout rozdíl mezi nimi sloučením. V této teorii jsou obsaţeny jak prvky absolutní teorie trestů, tak prvky relativní teorie trestů. Jedná se tedy o spojení odplaty s účinky preventivně – výchovnými. Na tomto sloučení obou skupin teorií byl například zaloţen německý trestní zákon z roku 1969.17
13
Podobné názory měl i JUDr. Robert Fico, pro něhoţ byl trest nutností z hlediska etiky. „trestá se proto, aby nebylo pácháno zlo“ 15 Teoriemi odstrašení se zabýval rovněţ Cesare Beccaria. 16 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 16 – 17. 17 Blíţe např. BESTOVÁ, Cornelie C.. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1996. s. 142 - 145. 14
12
3 Trest smrti v naší zemi Vývoj trestního práva je proces velmi dlouhodobý a ani dnes není u konce, a to nejen na našem území.18 Tento proces je totiţ neodmyslitelně spjat s vývojem společnosti a musí reagovat na změny. Trest smrti existoval zřejmě od počátku společnosti. Jiţ v době rodové organizace, kdy se práva chránila svépomocí, jelikoţ neexistoval systém právní ochrany. Postupně došlo ke kodifikaci a mnoha novelizacím. Kaţdé období našeho státu je spjato s vývojem v oblasti trestního práva a obsahuje značná specifika. V této části se tedy zaměřím na vývoj trestního práva na našem území.19
3. 1 Trest smrti v období feudalismu České hrdelní soudnictví procházelo ve středověku a posléze i v raném novověku několika vývojovými etapami, které souvisely a závisely na politické a ekonomické situaci20. Dalo by se říci, ţe hrdelní soudnictví u nás směřovalo od práva obyčejového k obecným právním normám. V druhé polovině 13. století vystupuje do popředí zemský soud, kterému předsedal panovník. V případě nepřítomnosti panovníka mu pak předsedal nejvyšší purkrabí. Jednání u zemského soudu bylo ústní a bylo řízeno nejvyšším sudím. Přítomen byl rovněţ sbor přísedících, který tvořilo dvanáct pánů a osm rytířů. U zemského soudu se rozhodovalo nejen o záleţitostech svobodných statků, ale rovněţ o věcech trestních. V procesech se uplatňovalo obyčejové nebo nálezové právo. Obyčejové právo navazovalo na obyčeje předstátní společnosti a jednalo se o právo nepsané. Do obyčejového práva spadal například velmi známý institut krevní msty. Kdyţ zase soudce v konkrétním případě dle svých úvah právo nalézal, jednalo se o nálezové právo. Tento nález se pak stával podkladem pro pozdější rozhodnutí.21 Trest smrti se v tomto období prováděl celkem čtyřmi způsoby, a to stětím, upálením, zahrabáním za ţiva a pomocí šibenice.22 V rámci ukládání trestu hrál
18
Touto problematikou se zabýval Michal Šejvl, blíţe SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 7 – 21. 19 K trestnímu právu v českých zemích např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. 20 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 23 – 46, 523 – 524. 21 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 339 – 340. 22 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 3 – 8.
13
významnou roli symbolismus, se kterým se v mnoha kulturách můţeme setkat ještě dnes.23
3. 2 Trest smrti v období stavovství Období stavovské monarchie je pro trestní právo velmi podstatné, neboť právě tehdy došlo k jeho plnému rozvinutí. V 16. století došlo ke kodifikaci šlechtického práva. Vydání Vladislavského zřízení zemského roku 1500 je velmi významné pro toto období.24 Starobylé právní obyčeje a nálezy však vedle něj platily i nadále. Odrazem politické situace této doby pak bylo vydání dalších Zemských zřízení v letech 1530, 1549 a 1564. Organizace soudnictví byla v období stavovství velmi sloţitá. Příslušnost k jednotlivým stavovským skupinám a také sociálním vrstvám byla primární pro rozhodnutí, který soud bude v dané věci příslušný vést řízení.25 V době stavovské se vytvořily tři okruhy primárně chráněných vztahů. První okruh tvořilo náboţenství a církev, do druhého okruhu spadal feudální stát a panovník, třetí okruh byl tvořen nejvyššími funkcionáři státu.26 Ke kaţdému okruhu chráněných vztahů byla přiřazena konkrétní skupina deliktů. Ve všech třech skupinách se pouţívaly ty nejpřísnější druhy trestů. Do první skupiny patřily pouze tři delikty, a to kacířství, rouhání a čarodějnictví. Nicméně kacířství, které se zásadně trestalo upálením, pak začalo nabývat spíše podobu politického deliktu. Druhá skupina deliktů byla o poznání pestřejší a zahrnovala vedle deliktů namířených proti bezpečnosti (např. porušení povinnosti vojenské obrany, sluţba proti zemi v době války a jiné) rovněţ ochranu celistvosti státního území. Do této skupiny patřil i delikt uráţky panovníka či uráţka královské důstojnosti, kterou bylo moţno spáchat nejrůznějšími způsoby jednání. Trestem byla smrt pachatele a následná konfiskace jeho majetku. Vladislavské zřízení zemské stanovovalo trest ztráty cti, hrdla a statků rovněţ na toho, kdo by chtěl řádně zvoleného krále sesadit. Stejný trest měl potkat i jeho spolupachatele. Tento starý trestný čin byl přesně formulován jako útok proti panovníkovi. Koncem 15. století pak ve třetí skupině hrozil trest smrti kaţdému, kdo
23
K symbolismu blíţe např. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. České vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004. s. 14. 24 Blíţe např. MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 73. 25 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 339 – 342. 26 Stavovské období blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 55 – 84.
14
obvinil zemské úředníky nebo soudce, kteří byli povaţováni za nejvyšší funkcionáře státu, a své obvinění neprokázal.27 Vedle zemského zřízení byla zdrojem právního poučení tzv. městská práva. Do roku 1579 soudy uţívaly Práv městských Brikcího z Licka. Přestoţe kvůli svým zjevným nedostatkům nebyla tato městská práva nikdy oficiálně přijata, byla v praxi běţně pouţívána.28 Tato norma pak byla právě roku 1579 nahrazena novým zákoníkem, který nesl název tzv. Práva městská království českého. Jeho autorem byl Pavel Kristián z Koldína a byla v něm obsaţena spousta pasáţí, které se týkaly právě trestu smrti.29 Trest smrti byl vyuţíván velmi často a různými způsoby. Například krádeţ se trestala zásadně smrtí, konkrétně oběšením. Smrt upálením se ukládala za ţhářství. Absolutní trest byl rovněţ sankcí za vraţdu, čarodějnictví a celou řadu dalších trestných činů.30
3. 3 Trest smrti v období feudálního absolutismu Hrdelní řád Josefa I. (Constitutio Criminalis Josephina) byl vyhlášen roku 1707 a mimo jiné obsahoval určení a kompetence hrdelních soudů. Dle tohoto předpisu měly dále působit pouze ty hrdelní soudy, které svou činnost dosud vykonávaly na základě privilegia, léna nebo starého obyčeje. Kaţdý z těchto hrdelních soudů měl mít svého předsedu a minimálně devět přísedících, kteří byli znalí hrdelního řádu. Důleţitou podmínkou pro moţnost působení u hrdelního soudu byla schopnost posuzovat věci objektivně a spravedlivě. Ze svých prostředků si měl kaţdý soud vydrţovat písaře a kata, v jeho kompetenci byla rovněţ i péče o popraviště a pranýř. Hrdelní řád Josefa I. nenahradil starší právní normy, ale měl pouze podpůrný charakter. Vzhledem ke skutečnosti, ţe městské soudy převáţně nebyly schopny plnit zásady, které byly obsaţeny ve výše zmíněném řádu, muselo dojít k reorganizaci. Ta byla vyhlášena v polovině července a následně publikována v druhé polovině srpna roku 1765. Na základě tohoto aktu došlo k výraznému sníţení počtu hrdelních soudů, a to nejen v Čechách, ale i na Moravě. Z původních 383 registrovaných hrdelních 27
VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 8 – 11. 28 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 341 – 342. 29 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 108 – 110. 30 Blíţe např. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 11 – 13.; VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.
15
soudů jich zbylo 29. V rámci josefínských reforem došlo k další reorganizaci hrdelního soudnictví, coţ mělo za následek, ţe v Čechách koncem 18. století existovalo pouhých devatenáct hrdelních soudů. Na Moravě došlo rovněţ k restrinkci, a tu přeţilo pouhých třináct soudů.31 Tereziánský zákoník32 (Constitutio Criminalis Thereziana), který vycházel z Josefíny a navazoval na trestní právo rakouské, tzv. Ferdinandeu33, přerušil tradici starého českého práva a nahradil jej. Tato norma byla zastaralá jiţ v době svého vzniku, jelikoţ obsahovala kruté výslechy i tresty. Hlavním důkazním prostředkem byla tzv. tortura. Obţalovaný se mučil za účelem přiznání, které se povaţovalo za „korunu důkazů“. Platilo zde něco ve smyslu presumpce viny, coţ znamenalo, ţe obţalovaný se pokládal za vinného, pokud neprokázal opak. Tereziánský zákoník vymezoval přesná pravidla pouţívání tortury, včetně stupňů, vymezení a přesného pouţití mučicích nástrojů. Rovněţ v něm bylo obsaţeno přesné vymezení doby, po kterou bylo moţné vyslýchaného mučit. Tortura byla mnohdy krutější a utrpení s ní spojené větší neţ samotný konečný trest.34 Výkon trestu smrti byl stejný jako v období českého stavovského státu. Zahrnoval vedle oběšení a stětí i čtvrcení, upalování a zahrabávání za ţiva a jiné. Tereziánský zákoník dával největší váhu deliktům proti Bohu, církvi a státu. Aţ daleko za nimi byly delikty proti soukromým zájmům či osobám. Z toho můţeme i vyvodit, ţe mezi nejzávaţnější zločiny patřily například trestné činy proti Bohu, svatým, panovníkovi a společenskému řádu. Jednou z nejpodstatnějších skutečností však je, ţe Tereziána v plném rozsahu připouštěla i stíhání deliktů sine lege, coţ znamená, ţe dovolovala, aby i jednání v zákoně neuvedená, avšak pro „zlosynnost a pohoršlivost“ natolik nebezpečná, byla stíhána. Soudci tedy měli poměrně rozsáhlý prostor pro svou libovůli. Ačkoli byl ještě v této normě zakotven trest smrti za čarodějnictví, postupně se začínala projevovat snaha o omezení zneuţívání tohoto deliktu. Poslední čarodějnický proces se tak u nás konal v roce 1756 nad Janem Polákem z Jistebnice. Právě při tomto čarodějnickém procesu zaujala Marie Terezie nekompromisní stanovisko ke stíhání a následnému trestání čarodějnictví. 31
K období feudálního absolutismu blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 151 – 206. 32 Rovněţ např.: DÜLMEN, Richard van. Divadlo hrůzy: soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. 1. vyd. Praha: Rybka publishers, 2001. s. 142.; MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 189. 33 Blíţe např. MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s. 192. 34 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 342 – 343.
16
Opravdový pokrok, který byl ovlivněn osvícenskou filozofií, přišel ve vývoji trestního práva s vydáním Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech za ně Josefa II.35 v roce 1787. Josefa II. ovlivnil spis Caesara Beccaria „O zločinech a trestech“. Beccaria byl italský filozof, který zavrhoval trest smrti, jelikoţ ho nepovaţoval za nutný ani odstrašující a doporučoval ho nahradit doţivotním otroctvím.36 Technická dokonalost, stručnost a úplnost byly hlavní přednosti josefínského trestního zákoníku. Při stanovování trestů a jejich výše se vycházelo z dnes velmi dobře známé zásady úměrnosti mezi společenskou nebezpečností trestného činu a přísností trestu. Tresty měly dle tohoto předpisu slouţit spíše k převýchově pachatele. Neměly tedy uţ převaţující charakter msty, jako tomu bylo v předcházejících předpisech. Nicméně ve snaze o účinnou převýchovu zůstaly kruté tělesné tresty zachovány. Tresty smrti byly ponechány dle stanného práva pouze pro případy výjimečného stavu. Podstatnou změnu tento zákoník přinesl i v tom smyslu, ţe vylučoval trestání podle volné úvahy soudců nebo analogie. Došlo zde tedy k taxativnímu výčtu deliktů včetně stupně společenské nebezpečnosti kaţdého z nich. Poprvé se tak v našem právním řádu objevuje ještě dnes uplatňovaná zásada nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege. De facto zde byla zavedena i zásada legality v trestním právu, jelikoţ jiţ nemohl být stíhán delikt, který nebyl uveden v zákoně. Rovněţ bylo moţné udělit pouze trest zákonem stanovený. Zákoník navíc výslovně zavedl trestnost pokusu a výčet okolností přitěţujících a polehčujících.37 Po smrti Josefa II. byl trest smrti znovu zaveden dekretem v roce 1795. Absolutním trestem se sankcionovala velezrada a pokus o ni.38 V roce 1796 vznikla nová osnova trestního zákoníku, která byla ještě v tom samém roce vyhlášena jako Západohališský trestní zákoník pro Západní Halič. Po několika úpravách i pro ostatní monarchii s výjimkou Uher. Tento zákoník se nazýval Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích. Český překlad předpisu byl Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těţkými řádu městského přestupky. Tento zákoník obsahoval dvě části. První část zakotvovala ustanovení týkající se zločinů a ustanovení o přestupcích byly obsahem části druhé. Jeho devátý
35
Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 198 – 200. 36 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 14. 37 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 27 – 30. 38 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 369.
17
paragraf stanovil, ţe: Trest zločincův jest smrt zločince anebo držení jeho v žaláři.“39 Dalo by se říci, ţe tento zákoník, který byl vydán roku 1803 ve Vídni, ovlivnil vývoj trestního práva v naší zemi aţ do roku 1949, jelikoţ trestní zákoník vydaný roku 1852 byl jeho novelizací. Trest smrti se ukládal například za zločiny velezrady, loupeţné vraţdy, ţhářství nebo dokonanou vraţdu.40 Z tohoto můţeme usoudit, ţe na svou dobu se jednalo o zákoník poměrně kvalitně zpracovaný vzhledem k délce jeho platnosti. Obsahoval hmotněprávní, ale i procesněprávní úpravu. Tento zákoník přebíral všechny vymoţenosti z josefínského trestního zákoníku a dále je rozvíjel. Byla zde zakotvena zásada, která platí ještě dnes, a to neznalost zákona neomlouvá. Návod, pomoc a pokus byly výslovně stanoveny jako trestné. Trestný však nebyl pouhý úmysl. Tento zákoník ukládal za zločiny ţalář, který měl tři stupně, a trest smrti, který se vykonával výlučně oběšením.41
3. 4 Trest smrti v období kapitalismu Základem trestního práva byl trestní zákoník ze dne 27. 5. 1852. Jednalo se o novelu trestního zákoníku z roku 1803.42 Tato novela uţ například rozlišovala nejen zločiny a přestupky, ale i přečiny. Na rozdíl od zákoníku z roku 1803 obsahoval pouze úpravu hmotněprávní. Procesní právo ponechal zvláštní úpravě. V čele nového trestního zákoníku byl tzv. Uvozovací patent, který zavedl celoříšskou úpravu. Tento zákoník tedy platil i pro Uhry. Zákoník výslovně zakotvoval zásadu nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege. Zákoník ukládal za zločiny trest smrti nebo ţalář. Ţalář měl dle této úpravy uţ pouze dva stupně. Trest smrti se vykonával oběšením. Absolutní trest hrozil například za dokonanou vraţdu či pachateli zločinu pozdviţení a vzbouření při stanném právu. Jako přeţitek feudálního trestního práva lze chápat ustanovení chránící císaře a jeho rodinu. Útok na ţivot císaře se trestal jako velezrada smrtí. Velkou předností tohoto zákoníku bylo odstupňování deliktů podle společenské nebezpečnosti, přesné vymezení trestů a v neposlední řadě také přesné a stručné
39
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 369. 40 Tamtéţ, s. 369. 41 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 29 – 31. 42 K období kapitalismu blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 207 – 274.
18
formulace. Vedle tohoto předpisu byla postupně vydávána celá řada doplňujících norem, které reagovaly na změnu politické a třídní situace, coţ bylo nezbytné.43
3. 5 Trest smrti v Československé republice 28. Říjen roku 1918 se zapsal do dějin jako den vzniku samostatné Československé republiky.44 Vznik tohoto státu samozřejmě přinesl i celou řadu problémů a diskuzí. Mezi ně bychom rozhodně mohli zařadit otázku platnosti právních předpisů. Obrovská byla i diskuze týkající se trestu smrti. Výsledkem nakonec bylo převzetí většiny právních předpisů z Rakouska - Uherska, přestoţe šlo o nově vzniklý a hlavně samostatný stát.45 Mezi těmito převzatými normami byl i zákon č. 117/ 1852, trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích se změnami a doplňky. Tento trestní zákoník dával soudům pravomoc ukládat trest smrti například za trestné činy jako je vraţda, loupeţné zabití a vzbouření v době stanného práva.46 Ve spojitosti s Československou republikou je nutno zmínit našeho prvního prezidenta, a to Tomáše Garrigue Masaryka. V mnoha přednáškách a diskuzích se vyjadřoval proti trestu smrti, přesto však musel respektovat názor veřejnosti. Přestoţe byl prezident T. G. Masaryk zapřisáhlým odpůrcem trestu smrti, musel podepsat řadu rozsudků smrti. Nicméně je důleţité nezapomenout zmínit i skutečnost, ţe rovněţ udělil několik stovek milostí. Za jeho vlády tak bylo vykonáno pouze 21 poprav. Z 433, které byly zamýšleny.47 To, ţe tresty smrti měnil na doţivotní vězení, mu ovšem bylo mnohými vytýkáno. Masaryk o trestu smrti jednou řekl, ţe: „právo trestat smrtí je hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní - budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a
43
VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 31 – 33. 44 Blíţe ke vzniku ČSR např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 321. – 345.; SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Grundriss der Tschechischen Rechtsgeschichte. Verlag Dr. Hut. 2010. s. 19 – 20. 45 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 36 46 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 15. 47 Tamtéţ, s. 16.
19
převychování - i jasnější poznání kriminální odpovědnosti.“48 Prezident Masaryk věřil, ţe v budoucnu bude na našem území trest smrti odstraněn. Vzhledem ke skutečnosti, ţe byl nucen respektovat názory veřejného mínění, však zastával názor, ţe změna musí přijít od lidí. To znamená ze spod, nesmělo to být autoritativně rozhodnuto z vrchu.
3. 6 Trest smrti v období protektorátu Čech a Moravy Období protektorátu Čechy a Morava bylo naprostým opakem doby prvorepublikové, kdy se prezident Masaryk snaţil o co nejniţší počet vykonaných trestů smrti.49 Období německé okupace se dá povaţovat za jedno z nejhorších období pro naši zemi v historii. Den 15. březen 1939 představoval zlom. Po tomto dni u nás rapidně vzrostl počet poprav. Z vůle jediného člověka, Adolfa Hitlera, muselo drasticky zemřít mnoho nevinných lidí, a to bohuţel nejen na našem území.50 Z právního hlediska bylo velmi důleţité, ţe okupačním reţimem byla naprosto zničena naše československá zákonnost a bohuţel spolu s ní byly zlikvidovány i demokratické zásady trestního práva hmotného i procesního. Naše soustava soudů sice formálně zůstala zachována, nicméně vedle ní vznikal komplex nacistických soudů. Jejich vliv a kompetence neustále rostly. Zavedlo se zde i německé trestní právo. Dualismus mezi naším československým a německým oktrojovaným právem, typickým pro toto období pro celý právní řád, se v oblasti trestního práva projevil obzvlášť výrazně. Toto trestní právo hrálo velmi důleţitou úlohu v zastrašovací politice nacistů vůči našemu obyvatelstvu. Trestněprávní normy byly po celou dobu okupace rozšiřovány a doplňovány. Vydávali je jak členové říšské vlády, tak i říšský ministr pro Čechy a Moravu. Trestněprávní předpisy měly v tomto období zejména zajistit nerušený chod válečného hospodářství a znemoţnit odboj. Tresty byly nepřiměřené a absolutní trest byl ukládán i za nedbalostní delikty. Formulace obsaţené v trestněprávních normách nebyly stručné a přesné jako tomu bylo v našich normách, ale byly velmi široké, coţ umoţňovalo soudcovskou libovůli. Úplný projev 48
ČAPEK, Karel. Hovory s T.G.Masarykem III. Myšlení a život. Praha: Fr. Borový a nakladatelství Čin, 1936. s. 75 49 K protektorátu Čechy a Morava blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. s. 463 – 490.; SCHELLE, Karel., HORÁKOVÁ, Monika. Aj. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin : (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. s. 39 – 47.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 36 – 37. 50 Charakteristika protektorátu blíţe rovněţ SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München: Verlag Dr. Hut, 2009. s. 7 – 19.
20
vůle soudců byl otevřen cestou zjevně úmyslně nedostatečné úpravy trestního práva procesního. Pro toto období je typické, ţe se začala pouţívat zásada analogie legis, která je pro trestní právo procesní zcela nepřípustná.51 Tato zásada umoţňuje trestat i takové jednání, které právní norma neoznačuje, coţ je zvlášť pro tuto oblast práva nepřípustné.52 V době okupace proslula pankrácká věznice v Praze, kde nacisté časem zřídili i tzv. sekyrárnu. V sekyrárně se popravovalo pomocí gilotiny. Tato sekyrárna byla zřízena zejména z ekonomických důvodů. Počet odsouzených lidí k trestu smrti se totiţ prudce zvyšoval a sekyrárna v Dráţďanech, která byla nejblíţe, jiţ nepostačovala. Transport odsouzenců do Vídně, Berlína a Mnichova proces popravování zdrţoval a hlavně se prodraţoval. Na základě těchto skutečností se nacistické ministerstvo spravedlnosti rozhodlo zřídit pankráckou sekyrárnu, která byla levná, spolehlivá a hluk s ní spojený měl odstrašující účinky. Provoz proslulé pankrácké sekyrárny byl zahájen dne 5. dubna 1943 a ukončen dne 26. dubna 1945. Na místo praţského kata byl vybrán pomocník mnichovského kata Alois Weiss, který pečlivě do popravčí knihy zaznamenal jména všech popravených, včetně přesných časů poprav. První a poslední den provozu bylo popraveno po pěti lidech. Celkově zde bylo popraveno 1079 lidí.53 Kaţdý den na Pankráci měl stejný scénář a probíhal téměř totoţně podle zajetého řádu. Státní zástupce brzy ráno přečetl seznam lidí, kteří měli být toho dne popraveni. Dozorce pak tyto lidi v poutech předvedl před státního zástupce, který jim řekl ustálenou formuli: „Ve jménu vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“54 Tito vězni byli následně odvedeni do tzv. přípravné cely, kde měli moţnost napsat svůj poslední dopis. Před gilotinu byli odsouzenci předváděni po jednom, vţdy jen ve spodním prádle a se zavázanýma očima. Těla se dávala do truhel, které byly následně převáţeny do strašnického krematoria. V noci byla pod dozorem gestapa zpopelněna a jejich popel vysypán do jam situovaných hned vedle
51
Trestním právem v protektorátu se rovněţ zabýval např. Jaromír Tauchen, blíţe: SCHELLE, Karel., HORÁKOVÁ, Monika. Aj. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin : (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. s. 62 – 109. 52 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 41 – 42. 53 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 17 – 18. 54 Tamtéţ, 17.
21
krematoria. Denně bylo na programu čtyři aţ šest takových poprav. Pouze 4. srpen roku 1944 byl výjimkou, jelikoţ bylo popraveno 29 lidí.55 Po pádu sekyrárny byl vydán rozkaz k rozebrání sekyry. Dozorčí ji tedy rozebrali a v noci 30. dubna ji shodili do Vltavy. Dnes je ji moţné vidět v pankráckém památníku, jelikoţ po osvobození byla z řeky vytaţena.56
3. 7 Trest smrti v poválečném období (v letech 1945 – 1948) Velmi specifické postavení v soudnictví poválečného Československa tvoří retribuce. Retribuce má původ v latinském slově retributio, které znamená vrácení, oplátka, odplata. Vznikly tzv. mimořádné lidové soudy, které měly za úkol trestat nacistické zločince, kolaboranty a zrádce.57 Tyto soudy však v Evropě nebyly ojedinělé. Země, které byly okupovány nacistickým Německem, měly tendence přísně trestat osoby, které spolupracovaly s okupačním reţimem. Na tomto stíhání a následném trestání osob, které se dopustily zločinů proti lidskosti a porušily zásady práva mezinárodního, se tehdejší spojenci dohodli ještě v průběhu války. V lednu roku 1942 tak byla na konferenci v Londýně, i za účasti československých delegátů, přijata Svatojakubská deklarace, která poţadovala stíhání a trestání nacistických zločinů. Činnost našich mimořádných lidových soudů měla zákonný základ v dekretu prezidenta republiky č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Tento dekret prezidenta byl nazýván jako tzv. velký retribuční dekret. Na základě dekretu č. 17 vydaného téhoţ dne byl zřízen tzv. Národní soud, který fungoval jako soud trestní a čestný. Potrestání nejmenších viníků nebylo zahrnuto ve velkém retribučním dekretu, a proto bylo potřeba jej upravit jinde. Nakonec bylo řešeno dekretem č. 138 ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti. Tomuto dekretu se říkalo tzv. malý retribuční dekret. Nicméně je nutno zmínit, ţe tzv. Benešovy dekrety nevydával prezident sám.58 S výjimkou prvního dekretu byly vydávány vţdy pouze 55
Tamtéţ, s. 17 – 18. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 371 – 372. 57 Lidové soudy blíţe např. JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 – 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. s. 75 – 84.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 98 – 250. 58 K dekretům rovněţ např. BENEŠ, Zdeněk. Rozumět dějinám: vývoj česko – německých vztahů na našem území v letech 1848 – 1948. Praha: Gallery, 2002. s. 233.; FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 116 – 121.; JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 – 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. s. 18 – 27. 56
22
na návrh vlády, která se o jednotlivých dekretech usnášela a následně mu je předkládala k vyhlášení. Všechny dekrety, a to i ústavní, prošly dne 28. března 1946 tzv. ratihabicí59 a byly prohlášeny za zákony.60 Mimořádné lidové soudy se u nás zřizovaly v sídlech krajských soudů. Ovšem senát mimořádného lidového soudu mohl zasedat v kterémkoliv místě soudního obvodu, bylo – li to nutné. Pravomoc těchto soudů byla vykonávána v pětičlenných senátech. Senát musel být sloţen z předsedy, kterým mohl být pouze soudce z povolání, a čtyř soudců z lidu. Jednání bylo ústní a veřejné. Celé řízení nemělo trvat déle neţ tři dny, jinak se věc měla předat řádnému soudu. Obţalovaný si mohl zvolit obhájce. V případě, ţe tohoto práva nevyuţil, byl mu soudem obhájce zřízen z moci úřední. Rozsudek se vyhlašoval na veřejném zasedání soudu a trest se zpravidla vykonával dvě hodiny po tomto vyhlášení. Kdyţ o to odsouzený výslovně poţádal, mohl být výkon trestu ještě o hodinu posunut. Pokud se konalo řízení v nepřítomnosti obţalovaného, měl být rozsudek smrti vykonán do 24 hodin po jeho dopadení. Bylo ovšem také moţné, aby mimořádný lidový soud rozhodl, ţe trest smrti bude vykonán veřejně. V tomto případě mohla být dvouhodinová lhůta prodlouţena, avšak nesměla přesáhnout dvacet čtyři hodin. Retribuční soudy u nás působily od května 1945 do 31. prosince 1948. Během této doby bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Německé národnosti jich bylo zhruba 50%, Čechů a Slováků bylo 35%, zbývajících 15% bylo tvořeno jinými národnostmi, většinou však šlo o Maďary. Mimořádné lidové soudy vynesly vedle mnoha dlouhodobých trestů odnětí svobody i celou řadu trestů smrti. Retribuční soudnictví bylo převratné a revoluční, nicméně v něm docházelo i k přehmatům a omylům. Byl to nepříliš vhodný, ale dosti vyuţívaný způsob jak si vyřídit osobní účty. Nemůţeme vyvrátit ani fakt, ţe retribuční soudnictví bylo velmi často zneuţíváno k likvidaci osob nepohodlných. Toto soudnictví poměrně negativně ovlivnilo i politiku, jelikoţ kaţdý obviněný, a to i ten, který dostal pouze obsílku k soudu, pozbyl volební právo. Před volbami tak tímto způsobem přišlo o moţnost
MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. s.; MANDLER, Emanuel. Benešovy dekrety proč vznikaly a co jsou. Praha: Libri, 2002. s. 63 – 66. 59 BENEŠ, Zdeněk. Rozumět dějinám: vývoj česko – německých vztahů na našem území v letech 1848 – 1948. Praha: Gallery, 2002. s. 238. 60 Problematikou dekretů se rovněţ zabývá Jaromír Tauchen, blíţe např. TAUCHEN, Jaromír. „BenešDekrete“ von einer rechtlich historischen Perspektive. Journal on European History of Law. Vol. 1/2010. s. 41 – 45.
23
volit 250 aţ 300 tisíc voličů. Komunistické straně Československa to v květnu roku 1946 pomohlo vyhrát volby.61
3. 8 Trest smrti a politické procesy po roce 1948 Politické procesy, které následovaly po komunistickém puči po roce 1948, se staly další tragickou kapitolou dějin našeho státu. Tyto politické procesy přinesly i mnoho rozsudků trestu smrti. Konec čtyřicátých a první polovina padesátých let tak bohuţel představuje další černé období, kdy se politickými vraţdami zbavovalo nepohodlných osob a zastrašovala se jimi společnost. Nebyly však popravovány pouze osobnosti, které komunisté povaţovali za nepřátele jako například Milada Horáková či Heliodor Píka, ale rovněţ i vysocí funkcionáři komunistické strany, mezi nimiţ byl například Rudolf Slánský a Vladimír Clementis.62 Zákonem číslo 232/1948 byl pro vedení politických procesů zřízen Státní soud a Státní prokura s určením pro „trestné činy“ dle zákona 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky. Státní soud odsoudil téměř 27 000 osob a vynesl 232 rozsudků smrti, ze kterých bylo vykonáno 178. V § 29 trestního zákona č 86 Sb. z 12. července 1950 byl stanoven způsob výkonu trestu smrti. Prováděl se oběšením, ale v době zvýšeného ohroţení státu rovněţ zastřelením. V tomto tragickém období mohl soud uloţit absolutní trest za dvacet pět trestných činů. V mnoha případech byl trest smrti povaţován za jedinou sankci. Vedle trestu smrti znal trestní zákon č. 86 Sb. další sankce, a to odnětí svobody a nápravná opatření, pak ještě tresty vedlejší, kterými bylo například propadnutí jmění, ztráta státního občanství, ztráta občanských práv, zákaz činnosti či vyhoštění. V první polovině padesátých let byl způsob výkonu trestu smrti velmi krutý. Poprava byla prováděna oběšením na oprátce zavěšené na kladce na vztyčeném prkně. Z ohledacích zpráv se dalo vyvodit, ţe odsouzený si nestrhl vaz, nýbrţ se udusil. Udušení trvalo podstatně déle neţ strhnutí vazu, tudíţ odsouzený mnohem déle trpěl, coţ se dá povaţovat za nelidské. Tento druh šibenic vlastnila kaţdá krajská věznice, jelikoţ se popravy prováděly ve všech krajích. Ke změně došlo roku 1954, kdy došlo k centralizaci poprav do Prahy. Odsouzenci tak byli ze všech krajů převáţeni do Prahy. Bylo pro ně vyhrazeno zvláštní oddělení v Praze – Pankráci. 61
LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 18 – 22. 62 K politickým procesům blíţe např. KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001.
24
Způsob výkonu absolutního trestu byl kritizován mnohými představiteli vlády a ministerstva vnitra. Rozsudek byl odsouzenému přečten dvakrát. Poprvé jej odsouzenému přečetli den před dnem výkonu trestu a podruhé byl vyhlášen ještě těsně před samotnou exekucí. Bylo prokázáno, ţe takto dlouhé čekání můţe způsobit odsouzenému velké duševní utrpení. K exekuci se pak předváděl ve velmi špatném psychickém stavu. Nádvoří, na kterém se trest smrti prováděl, bylo velmi silně ozářené reflektory, coţ je naprosto nevhodné prostředí pro výkon takového druhu trestu vzhledem k tomu, ţe odsouzeného to můţe ještě více deprimovat a poníţit. Navíc popravě můţe přihlíţet i osoba, která svědkem této události být nechce. Lidé, kteří bydleli ve vyšších budovách v okolí, mohli díky silnému osvětlení přihlíţet. Vidět popravu tak mohlo například i méně hlídané dítě, coţ je pro jeho psychiku nemohlo být zrovna přínosem. Kritika ovšem dopadala i na skutečnost, ţe kati byli vybíráni z občanů, kteří se k tomu dobrovolně přihlásili, přestoţe vykonávali různá občanská povolání. Nebyli to tedy profesionální popravčí, coţ mohlo mít na samotnou popravu negativní vliv. Vln kritiky bylo mnoho, a proto bylo potřeba se s ní nějakým způsobem vypořádat. Od roku 1954 se tak popravy neprováděly na nádvoří, nýbrţ v jedné místnosti v suterénu. Popravčí jiţ byli zaměstnanci ministerstva vnitra. Rozsudek se vyhlašoval pouze jednou, a to bezprostředně před výkonem absolutního trestu.63 3. 8. 1 Proces s Heliodorem Píkou V politických procesech byla obţalována, odsouzena a následně popravena celá řada nevinných lidí. Mezi nimi bylo i mnoho generálů a členů armády, kteří se snaţili o autonomii své země. Generál Heliodor Píka byl velmi významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a rovněţ jednou z obětí komunistického teroru. Tato velmi významná osobnost naší historie se narodila dne 3. července 1897 ve Štitíně u Opavy. Po ukončení studia na českém gymnáziu v Opavě byl Heliodor Píka odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě, třebaţe měl v plánu studium farmacie. Roku 1916 byl odeslán na haličskou frontu a téhoţ roku se nechal zajmout ruskými jednotkami, aby se přidal k Československým legiím. O rok později byl 63
Blíţe např. FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. s. 98 – 250.; JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 – 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. s. 65 – 75.; LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 22 – 25. 25
na západní frontě. Uţ jako poručík se vrátil do Československa začátkem roku 1919. O rok později ukončil studia na vojenské akademii ve Francii. Dokonce byl jedním z mála československých důstojníků, kteří absolvovali Vysokou školu vojenskou v Paříţi. Během druhé světové války se velmi důrazně stavěl proti Německu a po okupaci Československa byl nucen opustit zemi. Přestoţe byl v zahraničí, byl stále věrným vlastencem, který se ze všech sil snaţil aktivně podporovat svůj stát. Velmi se zapojoval do odbojových organizací. V roce 1941 se Píka stal atašé a velitelem mise Československé armády v Moskvě. O pár měsíců později jiţ varoval Beneše, ţe SSSR neusiluje o to, aby Československo bylo svobodné, nýbrţ o diktaturu proletariátu. Avšak jeho varování nemělo na politiku Beneše ţádný vliv. Ještě toho roku proti jeho působení v Moskvě začali protestovat někteří představitelé KSČ, a to například Klement Gottwald a Václav Kopecký. Po roce 1944 jiţ sovětské velení plně spolupracovalo s Klementem Gottwaldem a vzhledem k tomu, ţe Píkovi nedal dostatečnou podporu ani E. Beneš, byl prostě ignorován. V roce 1945 se tak vrátil do Prahy. Po skončení války byl povýšen na divizního generála a rovněţ jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády.64 Rok 1948 pro něj příliš pozitivně nezačal, jelikoţ byl nemocný a v březnu ho čekala operace ţlučníku. V tomtéţ roce byl ještě v průběhu rekonvalescence zatčen a následně vyslýchán. Píkův advokát napsal ţádost o abolici, která byla vyhlášena po zvolení Gottwalda prezidentem. Ta byla ovšem zamítnuta a generál Píka obdrţel obţalobu, ve které byl obviněn z vojenské zrady, zneuţití moci úřední a neoznámení trestných podniků. Tento poctivý a rovný člověk však věřil, ţe se očistí a svou nevinu obhájí. Neměl však ani tušení, ţe se jednalo o vykonstruovaný proces, který měl předem určený výsledek. Dne 21. ledna 1949 rozhodl v neveřejném líčení Vojenský komitét UV KSČ o přípravě procesu a rozsudku. Rozsudek tedy zněl takto: „Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem."65 Proti rozhodnutí podali Píkovi advokáti odvolání k výši trestu, zkoušeli to i cestou zmatečnosti řízení, avšak Nejvyšší soud v Brně jejich ţádosti zamítl. Ţádost o udělení milosti, kterou podal syn generála Píky, 64
KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné z : http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php 65 KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné z : http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php
26
byla rovněţ zamítnuta. Tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Alexandr Čepička ji totiţ Klementu Gottwaldovi nedoporučil udělit. Ani ţádost o milost, kterou podal jeho advokát, nebyla vyřízena kladně. K popravě došlo dne 21. června roku 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Poslední slova silného vlastence a bojovníka proti fašismu byla tato: „Má-li moje smrt vykoupit sjednocení národa, umírám rád.”66 Jeho poprava však nebyla postačující, jelikoţ jeho tělo po pitvě nebylo předáno jeho rodině. Odůvodnění pro toto jednání bylo, ţe by to mohlo ohrozit veřejný pořádek. Do dnešního dne tělo nebylo nalezeno. V roce 1968 byl proces obnoven. Nezávislý vojenský soud dospěl k závěru, ţe generál Píka byl zatčen a vězněn, aniţ by existoval nějaký usvědčující důkaz. Základní dokument, který jej tenkrát usvědčoval, byl prohlášen za falsifikát. Generál Píka byl rozsudkem z 13. prosince 1968 zbaven všech obvinění a plně rehabilitován. Dne 16. Července 2001 Městský soud v Praze odsoudil k sedmi letům vězení nepodmíněně jednu z osob, která měla zásadní podíl na obvinění generála Píky. Jenţe prokurátor Karel Vaš se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Vrchní soud začátkem roku 2002 musel konstatovat, ţe ač je Karel Vaš vinen, jeho trestný čin je promlčen.67 3. 8. 2 Proces s Miladou Horákovou Vykonstruované procesy však neprobíhaly pouze s členy armády, ale rovněţ i s jinými zjevně nebezpečnými osobami. Zatýkání, kruté vyslýchání a odsuzování se však netýkalo pouze muţů, tyto během procesů se nezapomínalo ani na ţeny. Je sice pravda, ţe ţeny dostávaly většinou pouze trest dlouhodobého nebo doţivotního odnětí svobody, ale i zde se dá najít výjimka. JUDr. Milada Horáková byla politička a tvrdá odpůrkyně komunismu. Rovněţ jediná ţena popravená na základě rozhodnutí, které vzniklo během těchto procesů. Milada Horáková, rozená Králová, byla zapřisáhlou zastánkyní demokracie. Přestoţe se svého času rozhodla ustoupit do ústraní a věnovat se pouze rodině, rozhovor s prezidentem Benešem ji přiměl udělat přesný opak. Příkladem jí byly i názory prezidenta Masaryka. Komunisté Miladu Horákovou povaţovali za velmi
66
HORÁKOVÁ, Jana. Heliodor Píka: Má – li moje smrt vykoupit sjednocení národa, umírám rád. Historický kaleidoskop [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné z : http://www.historickykaleidoskop.cz/3-2007/heliodorpika-ma-li-moje-smrt-vykoupit-sjednoceni-naroda-umiram-rad.html 67 KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit. 2011-09-10]. Dostupné z : http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php
27
nebezpečnou osobu, a proto vykonstruovali proces pro toto období velmi typický.68 Horáková byla spolu s dalšími třinácti osobami obviněna z rozvracení republiky. Komunisty byla označována za nástroj západních imperialistů a rovněţ byla v obţalobě označena jako hlavní organizátorka skupiny, která měla za cíl záškodnickou činnost proti republice. V obţalobě stálo, ţe ve shodě s usvědčujícími důkazy se Horáková doznala, ţe cílem jejich ilegální skupiny bylo vybudovat záškodnickou pátou kolonu při napadení ČSR. Tuto třinácti – člennou ilegální skupinu StB označovala slovem Direktoria. Horáková u krutých výslechů bránila sebe i své ideály dokud to bylo moţné, ačkoli věděla, ţe tím sniţuje své šance na mírnější trest. Proces probíhal jako jiné politické procesy podle jednotného scénáře, i kdyţ tvrdohlavá Horáková vzdorovala. Osmý den procesu připadl na 8. červen 1950 a byly vyneseny rozsudky za trestnou činnost této ilegální skupiny. Celkem čtyřikrát padl trest smrti oběšením, dále padly čtyři tresty doţivotního vězení a pět trestů odnětí svobody od dvaceti do osmadvaceti let. Trest smrti si „vybojovala“ i JUDr. Milada Horáková.69 O milost odmítla ţádat, avšak její dcera s advokátem tak učinili. I mnohé významné osobnosti v čele s Albertem Einsteinem, Winstonem Churchillem nebo Eleanor Rooseveltovou se pokoušeli svými dopisy zajistit Horákové a ostatním odsouzeným milost. Stejně jako v předchozím případě byla prezidentem na radu ministra spravedlnosti ţádost o milost zamítnuta.70 Poprava Milady Horákové se konala na dvoře pankrácké věznice dne 27. června 1950. Poslední slova Horákové byla tato: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“71 Její ostatky byly stejně jako v předchozím případě zpopelněny a nepohřbeny. Komunisté je schovávali před dalšími odpůrci reţimu v obavách, co by mohlo následovat, kdyby byly předány rodině. Opět lze říci, ţe ani dnes nikdo neví, kde jsou.
68
Blíţe např. IVANOV, Miroslav. Justiční vražda, aneb, Smrt Milady Horákové. Praha: XYZ, 2009. 219 – 276. 69 DOLEŢALOVÁ, Markéta. JUDr. Milada Horáková (1901 – 1950). Dokumentace popravených z politických důvodů 1948 – 1989. [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z Ústav pro studium totalitních reţimů: http://www.ustrcr.cz/cs/milada-horakova 70 Blíţe např. IVANOV, Miroslav. Justiční vražda, aneb, Smrt Milady Horákové. Praha: XYZ, 2009. 302 – 307. 71 KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 69.
28
Nejvyšší soud rozsudek zrušil jiţ 3. července 1968, avšak plně rehabilitována mohla být aţ roku 1990. V posledních pár letech případ Milady Horákové svým způsobem oţil, jelikoţ 11. září 2008 vynesl vrchní soud rozsudek nad Ludmilou Broţovou – Polednovou. Tato ţena je bývalá a poslední prokurátorka procesu s Miladou Horákovou. Byla odsouzena k šesti letům odnětí svobody za svůj podíl na justiční vraţdě. Avšak 21. prosince 2010 jí byla udělena milost prezidentem Václavem Klausem. Jaká ironie, ţe člověk, který se podílel na justiční vraţdě a na smrt poslal nevinnou lidskou bytost, dostal milost. Dá se to povaţovat za spravedlnost? Prezident svou milost odůvodnil vysokým věkem a zdravotním stavem odsouzené s odkazem na skutečnost, ţe část trestu jiţ vykonala. Popravdě řečeno, i kdyţ udělení milosti z těchto důvodů chápu, přivádí mě to k otázce, zda jsou tyto důvody v konkrétním případě dostatečné. Přece jen se Broţová – Polednová, ačkoliv v té době byla velmi mladá a s velkou pravděpodobností byl na ni kladen z hora nápor, podílela na vykonstruovaném procesu a justiční vraţdou se zbavila osoby nepohodlné komunistickému reţimu. Je správné a spravedlivé, ţe pro vysoký věk a zdravotní stav jí byla odpuštěna část trestu, který sám o sobě nebyl příliš vysoký? A přestoţe byla Milada Horáková plně rehabilitována, ţivot se jí tím nevrátí.72
3. 9 Trest smrti po roce 1956 Spolu se změnou politické situace v roce 1956 muselo dojít i ke změně právních předpisů. V letech 1956 a 1957 tak byla provedena částečná reforma trestního práva hmotného.73 Byly vydány celkem tři nové předpisy, a to zákon č. 63/1956, který měnil a doplňoval trestní zákon č. 24/1957, zákona o disciplinárním stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. V neposlední řadě byl vydán zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Tyto novelizace konečně po dlouhé době posílily výchovný charakter československého trestního práva. V trestním právu se konečně brala na vědomí osoba pachatele a samozřejmě se zkoumaly veškeré okolnosti případu v přímé souvislosti s individualizací trestu. Trest odnětí svobody na doţivotí byl nahrazen trestem odnětí svobody na pětadvacet let. Rovněţ byly zrušeny některé skutkové podstaty trestných činů, za které byl ještě 72
KAPLAN, Karel. Druhý proces: Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968 – 1990. Praha: Karolinum. 2008. s. 125 – 128. 73 Rovněţ se tohoto období týká příspěvek Evy Ţatecké ve sborníku příspěvků, blíţe: SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 129.
29
zákonem č. 86/1950 Sb. ukládán trest smrti, který však pro některé případy zůstal zachován. Další změna v oblasti našeho trestního práva přišla v roce 1961. V roce 1960 byla přijata nová ústava, konkrétně zákon č. 100/1960 Sb., která k této změně přispěla. Ústava celkově na našem území vyvolala proces kodifikační a novelizační. Nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl přijat právě v rámci tohoto procesu.74 Přestoţe tento zákon platil velmi dlouho, muselo dojít k dalšímu vývoji v oblasti trestního práva, s níţ jde ruku v ruce i změna předpisů v této oblasti. Vedle zákona č. 140/1961 Sb. existovala celá řada jiných předpisů, které jej doplňovaly.75 Tento zákon stanovoval, ţe trest smrti je jiţ trestem fakultativním a v neposlední řadě i trestem výjimečným. Byl zvýšen počet skutkových podstat, za které bylo moţné tento trest uloţit. Bylo to moţné v celých 33 případech. Absolutní trest však mohl být uloţen pouze za ten trestný čin, u kterého to bylo zákonem dovoleno v jeho zvláštní části. Při jeho ukládání se přihlíţelo rovněţ ke stupni společenské nebezpečnosti a účinné ochraně společnosti.76 Další změny přinesla novela trestního zákona č. 45/1973 Sb., která umoţňovala účinnější postih některých zvlášť nebezpečných trestných činů.77 Touto novelou byl zaveden ochranný dohled, ale také byla zavedena moţnost udělit místo trestu smrti trest odnětí svobody na 15 aţ 25 let v případě, ţe soudu by takový trest připadal přiměřený a dostačující. Touto hranicí byla de facto překlenuta mezera mezi trestem smrti a maximální délkou trestu odnětí svobody. Rovněţ se v této novele promítly i závazky ČSSR vyplývající z mezinárodních úmluv a z vnitrostátního práva pak zásady vyplývající ze zákona o ochraně státního tajemství. V této podobě zůstala úprava trestního práva beze změn aţ do roku 1990, kdy u nás došlo ke zrušení trestu smrti.78 Poslední poprava se u nás konala dne 2. února 1989 v Praze. Popraven byl Vladimír Lulek a důvodem byla pětinásobná vraţda, kterou spáchal. Statisticky se u nás konalo největší mnoţství poprav po roce 1948. Mezi lety 1949 aţ 1953 bylo
74
Blíţe SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 130 – 134. 75 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 50 – 52. 76 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 25 – 26. 77 Rovněţ SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 134 – 135. 78 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 52 – 53.
30
na našem území popraveno více neţ 250 osob. Ve valné většině případů byli tito lidé popraveni z politických důvodů79.
3. 10 Trest smrti po roce 1990 Zákon č. 175/1990 Sb. přinesl změnu, kterou jiţ mnohem dříve předpovídal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který věřil, ţe v naší zemi ke zrušení trestu smrti jednou dojde.80 Dnem 1. červencem 1990 k této změně skutečně došlo a pojem výjimečný trest se od té doby rozuměl trest odnětí svobody od patnácti do dvaceti pěti let a rovněţ trest odnětí svobody na doţivotí. Trestní zákoník tak byl v souladu s Listinou základních práv a svobod, která trest smrti výslovně zakazuje. Vzhledem ke skutečnosti, ţe Listina je součástí ústavního pořádku, jí nesmí předpisy niţší právní síly odporovat.81 Kdyţ se trest smrti na našem území rušil, vyvolalo to rozruch. Zastánci trestu smrti povaţovali tento krok za předčasný a příliš unáhlený. Pokoušeli se tak alespoň o prosazení zrušení absolutního trestu na zkoušku. Obhajovali to strachem z nárůstu kriminality po jeho zrušení. Trest smrti se u nás však na zkoušku zrušit nepodařilo. Byl zrušen definitivně a doposud nebyl obnoven.82 Otázka trestu smrti není však ani dnes minulostí. Diskuze není definitivně uzavřena a upřímně pochybuji, ţe někdy bude. Znovu se otevře vţdy v souvislosti s brutální vraţdou nebo v případech, kdy pedofil zneuţije a zavraţdí malé dítě, jelikoţ tyto zprávy vyvolávají celorepublikově chuť pomstít se pachateli.83
3. 11 Jiné státy Evropy a trest smrti Pro srovnání uvedu alespoň dobu, kdy jiné evropské státy zrušily trest smrti. U nás se zastánci absolutního trestu domnívali, ţe šlo o unáhlený krok související s politickou taktikou. Oproti tomu například ve Francii bylo zrušení absolutního trestu spíše nechtěným výsledkem politiky ministerstva zahraničí, které jménem
79
LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 26. 80 Blíţe např. SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 136 – 137. 81 K této problematice blíţe SCHELLE, Karel; LAMKA, Roman; TAUCHEN, Jaromír. Demokratizace českého právního řádu (1989 – 2009). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 9 – 12. 82 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 26. 83 Rovněţ i NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. s. 52 – 61.
31
Francie přijalo velké mnoţství mezinárodních závazků.84 Mezi nimi byla i Evropská úmluva o lidských právech a svobodách a následně bylo zrušení trestu smrti potvrzeno Dodatečným protokolem. Ve Francii došlo k poslední popravě v roce 1977 a trest smrti byl oficiálně zrušen v roce 1981. Rakousko trest smrti zrušilo ještě dříve neţ Francie, a to v roce 1968. O rok později, tedy v roce 1969, zrušil absolutní trest i Vatikán. Německo zrušilo trest smrti aţ v roce 1987, stejně jako Lichtenštejnsko. Slovensko stejně jako Česká republika zrušila absolutní trest roku 1990, následovalo Švýcarsko v roce 1992, Řecko v roce 1993 a roku 1994 také Itálie. V roce 1995 byl zrušen i ve Španělsku a o dva roky později trest smrti zrušilo i Polsko. V roce 1998 byl zrušen Bulharskem, Estonskem a Lotyšskem.85
84
Tamtéţ, s. 23 – 27. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti : dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 376 – 378. 85
32
4 Legislativa Legislativa je s trestem smrti neodmyslitelně spjata. Vzhledem ke skutečnosti, ţe základním chráněným právem je zde právo na ţivot, je přirozené, ţe nepostačuje úprava vnitrostátní, ale je chráněno i na evropské a mezinárodní úrovni.
4. 1 Mezinárodní konvence Základní lidské právo kaţdého člověka je bezpochyby právo na ţivot, které je právem absolutním a působí erga omnes. Kaţdý tedy musí toto právo respektovat a nezasahovat do něj pod hrozbou sankce. Toto právo dalece překračuje hranice vnitrostátního zákonodárství, ale je i předmětem zájmu práva mezinárodního. Nejprve na mezinárodní úrovni vznikaly akty právně nezávazné, které měly spíše doporučující charakter. Postupem času se však udělal krok v před, a to k aktům smluvním, tedy právně závazným a případně k závazkům s kogentním charakterem. 4. 1. 1 Všeobecná deklarace lidských práv Po druhé světové válce ve snaze předejít podobné katastrofě vzniká v San Francisku v červnu roku 1945 Organizace spojených národů. Sdruţení těchto národů se snaţilo o nastolení a udrţení celosvětového míru. Mezi členskými státy byla samozřejmě i Československá republika. Vzhledem k výše zmíněné tezi o právu na ţivot jako právu absolutním a jeho důleţitostí nejen pro vnitrostátní, ale i mezinárodní úroveň, byla Organizací spojených národů roku 1948 přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Poprvé se tak tyto teze projevily na mezinárodně právním poli. Deklarace však nebyla právně závazná.86 Teze vypracované v Deklaraci jsou velmi široké. Ač trest smrti výslovně není zmiňován, právo na ţivot je hájeno v následujících článcích: „ Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“87 V Deklaraci lidských práv a svobod je rovněţ v článku 2 stanoven zákaz diskriminace a sním související zásada rovnosti vyjádřená v článku 7. V souvislosti
86 87
HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 81 – 82. Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948
33
s trestem smrti souvisí samozřejmě i soudní proces, ve kterém by měly být dodrţeny zásady jako nestrannost soudu, presumpce neviny nebo v článku 11 odstavci 2 vyjádřená zásada nulla poena sine lege. Velmi podstatné články související s problematikou trestu smrti jsou tedy ještě tyto: „Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn. Článek 10 Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu. Článek 11 (1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly dány veškeré záruky nutné pro jeho obhajobu. (2) Nikdo nesmí být odsouzen pro nějaký čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestný činem. Rovněž nesmí být uložen trest vyšší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.“88 Nikde v deklaraci není trest smrti výslovně zakázán. Na jedné straně vyhlašuje právo na ţivot, ale v rámci platného vnitrostátního práva trest smrti povoluje udělit. Později byly přijaty další akty lišící se od této deklarace, a to především tím, ţe pro státy, které tyto akty ratifikovaly, byly právně závazné. 4. 1. 2 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen MPOPP) vychází z výše zmíněné Všeobecné deklarace lidských práv, oproti níţ je však daleko konkrétnější a bohatší. Je to další z aktů OSN, který byl přijat v prosinci roku 1966.89 MPOPP proklamuje právo na ţivot. Ve svých ustanoveních však v určitých případech trest smrti připouští za některé zločiny ve státech, kde tento trest nebyl doposud zrušen. Klade velké mnoţství omezujících podmínek pro státy, v jejichţ právních řádech je trest smrti zakotven. Cílem MPOPP je omezení a zrušení trestu smrti. Z tohoto paktu lze vyvodit i zákaz znovuzavedení absolutního trestu. Nejpodstatnější články týkající se problematiky trestu smrti jsou tyto: 88 89
Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 84 – 85.
34
„Článek 6 1.
Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo
nebude svévolně zbaven života. 2.
V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může být rozsudek trestu smrti vyhlášen
pouze za nejtěžší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Tento trest může být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 3.
Jestliže zbavení života znamená zločin genocidia, rozumí se, že nic v tomto
článku neopravňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu, odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl převzat na základě ustanovení Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia 4.
Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo žádat o milost nebo zmírnění
trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5.
Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami
mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ženách. 6.
Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti
nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli státem; účastníkem tohoto Paktu. Článek 7 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“90 V prosinci roku 1989 byl vyhlášen 2. Opční protokol k MPOPP, který usiloval o zrušení trestu smrti. Tento protokol navazoval na čl. 3 Všeobecné deklarace lidských práv a na čl. 6 MPOPP. Trest smrti byl tímto protokolem upraven následujícím způsobem: „(1) Nikdo nesmí být podle jurisdikce státu, který je stranou tohoto Protokolu, popraven. (2) Každý členský stát musí přijmout nutná opatření ke zrušení trestu smrti podle své jurisdikce.“91
90
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním Paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. ze dne 10. Května 1976. 91 Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989.
35
Cílem tohoto Paktu bylo přijetí mezinárodního závazku za zrušení trestu smrti. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá povinnost smluvních stran vytvořit v rámci vnitrostátní úpravy podmínky pro zrušení trestu smrti. I zde je však v čl. 2 ponechána moţnost pro učinění výhrady a následnému moţnému pouţití absolutního trestu na základě platné vnitrostátní úpravy, ovšem pouze pro válečnou dobu. Česká republika k tomuto Protokolu přistoupila dne 15. června 2004.92
4. 2 Evropská úroveň Evropská úroveň není méně významná neţ úroveň vnitrostátní či mezinárodní. V rámci těchto konvencí vznikly velmi důleţité dokumenty zabývající se problematikou zrušení trestu smrti, a proto je nesmíme přehlíţet. 4. 2. 1 Evropská úmluva o lidských právech V návaznosti na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 byla v Evropě roku 1950 přijata Evropská úmluva o lidských právech. Velmi podstatné články týkající se problematiky trestu smrti jsou následující: „Článek 2 Právo na život 1.
Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven
života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2.
Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem,
jestliže bude vyplývat z použití síly, které není více než zcela nezbytné, při: 1.
obraně každé osoby proti nezákonnému násilí
2.
provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené
3.
zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů
Článek 3 Zákaz mučení Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“93
92
BENEŠ, Roman. Systém ochrany lidských práv na základě Paktů z roku 1966. E- polis.cz [online]. 24. Březen 2005 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/pravo/54-system-ochrany-lidskych-pravna-zaklade-paktu-z-roku-1966.html 93 Zákon č. 209/1992 Sb., Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11.
36
Toto bylo znění Evropské úmluvy o lidských právech ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. Jak si můţeme všimnout, je to další dokument, ve kterém se v jediném článku slučují dvě protikladné skutečnosti, a to prohlášení práva na ţivot a ve stanovených případech povolení trestu smrti. Je celkem ironické, ţe tato dvě „práva“ stojí vedle sebe a nenarušují se. Nutno ovšem podotknout, ţe s přijetím protokolu č. 6 došlo k velmi výrazným změnám. Ve znění protokolu č. 6 zní články týkající se trestu smrti takto: „Článek 1 Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uložen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona.“94 Trest smrti byl tedy protokolem č. 6 k výše zmíněné Úmluvě obecně zrušen. Avšak i přes obecné zrušení absolutního trestu, byla v rámci vnitrostátní úpravy státům ponechána moţnost v určitém případě tuto sankci pouţít. Výjimka byla moţná v případě války či její bezprostřední hrozby. Podmínka zde ale spočívala v zákonném předpokladu pro uloţení tohoto trestu. Ovšem pojetí práva na ţivot jako práva absolutního na základě výše uvedených skutečností tato Úmluva nenaplňuje. Protokol se stal pro státy, které jej ratifikovaly, závazným. Česká republika je protokolem č. 6 vázaná od 1. dubna 1992. 4. 2. 2 Listina základních práv Evropské unie Evropská unie bojuje proti trestu smrti. Světovým, ale i evropským Dnem proti trestu smrti se stal 10. říjen. Evropská unie zastává názor, ţe trest smrti nemá v současné společnosti mít své místo. Neustále podporuje odpor k trestu smrti a vyvíjí nátlak na země, které absolutní trest stále pouţívají, aby jej zrušily. Letos v červenci se slavilo uţ dvacáté výročí ode dne, kdy vstoupil v platnost Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, který je známý jako hlavní celosvětový právní nástroj v boji proti trestu smrti. Evropská unie
94
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.
37
neustále vyzývá státy, které ho ještě neratifikovaly, aby tak co nejrychleji učinily nebo k němu přistoupily.95 Česká republika je členem Evropské unie. Z členství v EU nám vyplývá celá řada povinností. Členské státy se slibem zavázaly k dodrţování Listiny základních práv Evropské unie. Listině se někdy přezdívá Charta základních práv a upřesňuje základní práva občanů Evropské unie. V současné době tvoří Listina součást tzv. Lisabonské smlouvy. Prezident Václav Klaus poţadoval výjimku týkající se Listiny. Odůvodnil to obavami z ohroţení platnosti Benešových dekretů. Tento jeho krok byl některými politiky kritizován a odůvodnění zpochybňováno. Nejpodstatnější články z této Listiny dotýkající se trestu smrti jsou tyto: „Článek 2 Právo na život 1.
Každý má právo na život.
2.
Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven
Článek 4 Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“96 V článcích 48 a následujících jsou pak stanoveny zásady a principy spravedlivého soudního procesu. Z výše zmíněného vyplývá, ţe členské státy Evropské unie, které se slibem zavázaly dodrţovat tuto Chartu, nesmějí mít ve svých vnitrostátních předpisech zakotven trest smrti, jelikoţ by to odporovalo Listině základních práv Evropské unie. EU tak tedy výslovně trest smrti nepřipouští. Právě naopak zrušení trestu smrti je jednou z mnoha podmínek vstupu do společenství Rady Evropy či Evropské unie.
4. 3 Vnitrostátní úroveň Výše zmíněné dokumenty jsou sice jedny z nejvýznamnějších aktů, které upravují danou problematiku. Nicméně prvořadá je naše vnitrostátní úprava, která prošla dlouhým vývojem a výraznými změnami. Jak se k trestu smrti či právu na ţivot staví dnes je popsáno v této části práce.
95
Evropská unie v České republice: Evropská unie je odhodlána dosáhnout celosvětového zrušení trestu smrti [online]. Změněno 10. 10. 2011 [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/11_1160_cs.htm 96 Listina základních práv Evropské unie
38
4. 3. 1 Listina základních práv a svobod Na vnitrostátní úrovni stojí na pomyslném prvním místě pro oblast ochrany základních lidských práv a svobod zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Ochrana základních lidských práv a svobod je upravena v oddílu prvním hlavy druhé Listiny. Problematika trestu smrti je v ní upravena takto: „Článek 6 1.
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
2.
Nikdo nesmí být zbaven života.
3.
Trest smrti se nepřipouští.
4.
Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života
v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.“97 Náš článek 6. Listiny je ještě o něco širší neţ článek 3 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanovuje toto: „Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.“98 Oproti úpravě ve Všeobecné deklaraci lidských práv je v Listině jednoznačně zakázán trest smrti. Deklarace ho však výslovně nezakazuje. Článek 6 Listiny však není jediným ustanovením, které by upravovalo danou problematiku. Dalším podstatným článkem Listiny, který se dotýká problematiky trestu smrti je následující: „článek 7 (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“99 V tomto případě náš článek 7 Listiny je naprosto totoţný s článkem 5 Všeobecné deklarace lidských práv. Jak Listina základních práv a svobod, kterou vydala Česká republika, tak i Všeobecná deklarace lidských práv, která byla vydána Organizací spojených národů, mají ještě jeden společný prvek týkající se trestu smrti. Tentokrát spíše v souvislosti se soudním procesem. Jedná se o presumpci neviny. V Listině je zakotvena v odstavci druhém čl. 40 a Všeobecná deklarace lidských práv má presumpci neviny zakotvenou v článku 11. 4. 3. 2 Trestní zákoník Trestní zákoník je dalším předpisem, který upravuje danou problematiku. Jiţ výše bylo řečeno, ţe trest smrti se u nás zrušil zákonem č. 175/1990 Sb. V současné 97
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 99 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 98
39
době je trestní právo našeho státu rozděleno na dvě části. Hmotné právo je upraveno zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a procesní část je upravena zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád. Problematika nezákonného jednání mladistvých je upravena zvláštním předpisem, a to zákonem č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe.100 Toto lze povaţovat jedině za správné, jelikoţ mladiství představují specifickou skupinu pachatelů, jelikoţ mnohdy nejsou dostatečně rozumově a mravně vyspělí, a proto je k nim třeba přistupovat jinak neţ k dospělým pachatelům. Existuje však celá řada menších předpisů, které výše uvedené doplňují.101 V současné právní úpravě máme upraveny dva druhy trestních sankcí, kterými jsou tresty jako následky trestných činů a ochranná opatření, která jsou následky trestných činů, ale i činů jinak trestných. Obě sankce lze ukládat samostatně, ale i vedle sebe. V rámci ukládání trestů je třeba dodrţovat určité zásady, jimiţ jsou například humánnost, přiměřenost, zákonnost, zákaz analogie k tíţi pachatele a mnohé další. Zůstala zachována individualizace trestu, která se při ukládání trestu rovněţ uplatňuje. Přihlíţí se k osobě pachatele, jeho poměrům a moţnosti nápravy. Rovněţ se berou na zřetel všechny okolnosti případu. Existuje celá řada polehčujících i přitěţujících okolností. Tresty máme pravidelné jako například zákaz činnosti, peněţitý trest nebo trest obecně prospěšných prací. Samozřejmě současná úprava zná také trest odnětí svobody. Zvláštním typem trestu je výjimečný trest upravený § 54 trestního zákoníku. V § 54 zákona č. 40/2009 Sb. je stanoveno následující: „§ 54 Výjimečný trest 1.
Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až
do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje. 2.
Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy,
jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. 3.
Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť
100
Blíţe např. SCHELLE, Karel; LAMKA, Roman; TAUCHEN, Jaromír. Demokratizace českého právního řádu (1989 – 2009). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 123 – 126. 101 Tamtéţ, s. 119 – 123.
40
závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311 odst. 3, teroru (§ 312), genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti podle § 412 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka, a to za podmínek, že a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 4.
Uloží-li soud trest odnětí svobody na doživotí, může zároveň rozhodnout, že
doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.“102. Výjimečný trest nespočívá v druhu trestu, ale v délce trestu a je moţné jej dle § 54 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb. uloţit v jedenácti taxativně stanovených případech. Trestem výjimečným jiţ tedy není myšlen trest smrti, který se takto dříve také vykládal. V případě, ţe by se měl trest smrti znovu zavést, by nepostačovala pouhá novelizace trestního zákoníku. V současné době je významnou překáţkou, která by nám bránila ve znovuzavedení trestu smrti, článek 10 Ústavy České republiky. Tento článek zní takto: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázaná, jsou součástí právního řádu, stanoví – li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“103
102 103
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
41
5 Trest smrti ve světě Nyní k problematice trestu smrti ve světě. Státy světa se dají z tohoto úhlu pohledu rozdělit do několika skupin. První z nich tvoří státy, jeţ trest smrti jako druh trestu zrušily, a to zcela. Druhá skupina je tvořena státy, které trest smrti zrušily, ovšem pouze „pro obvyklé zločiny“ a trest mrti si ponechaly pro určité mimořádně závaţné zločiny, za které se většinou povaţují válečné zločiny. Další skupinu pak tvoří státy, které sice trest smrti formálně nezrušily, nicméně jej v praxi nevykonávají v řádu posledních minimálně deseti let. A poslední skupina je logicky tvořena státy, které trest smrti stále praktikují. V současné době existuje zhruba 75 zemí, mezi nimiţ je Česká republika, Belgie, Bulharsko, Francie, Haiti, Island, Itálie, Kambodţa, Kanada, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Makedonie, Mauricius, Monako, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Řecko, Slovenská republika a řada dalších, které trest smrti zrušily. Pak je zhruba 13 zemí ukládajících tento druh trestu zcela výjimečně a jsou to například Argentina, Bolívie, Brazílie, Izrael, Mexiko či Seychely. Dále existuje 20 zemí abolicionictických, tzn., ţe trest smrti nezrušily, ale nepraktikují ho. Albánie, Bermudy, Filipíny, Rwanda, Kongo, Senegal či Togo patří mezi ně. V neposlední řadě přibliţně 87 zemí absolutní trest stále pouţívá. Vzhledem ke skutečnosti, ţe ţijeme v 21. století, by se dalo předpokládat, ţe trest smrti se jiţ téměř nebude vyskytovat. A v případě, ţe zůstane zakotven, pak především v rozvojových státech. Nicméně ve skutečnosti to není úplnou pravdou. Ačkoliv většina rozvinutých zemí tento způsob trestání zrušila, existuje celá řada rozvinutých států, které jej neustále praktikují a v nejbliţší budoucnosti nemají v úmyslu jej vypustit ze svých ústavních pořádků. Amnesty International uvádí, ţe nejvíce poprav se provádí v Číně104, Iráku, Saudské Arábii a ve Spojených státech amerických.105 Dalšími zeměmi, které neupustily od ukládání trestu smrti, jsou Jemen, Afghánistán, Belize, Barbados, Kambodţa a mnoho dalších.106 Pat Wilkinsonová z organizace Amnesty International je názoru, ţe současný trend směřuje k tomu, ţe by trest smrti mohl být zrušen úplně. Tento postoj podloţila tímto: „Od roku 1976 kdy jsme zahájili shromažďování těchto údajů, v průměru 3 země zrušily trest smrti každý rok. A tento trend pokračuje. Velmi málo zemí, které
104
Blíţe např. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. České vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004. S. 71. 105 Tamtéţ, s. 177. 106 POHANKA, Vít. Celosvětová debata o trestu smrti. BBC [online]. Last modified 25. February 2001 [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/omnibus/death_penalty.shtml
42
trest smrti zrušily, jej znovu zavedou, a i když tak učiní, často jej potom zase zruší. Ale i tak, je velmi vzácným jevem, aby země, která trest smrti zrušila, jej znovu zavedla."107 Výjimkou z tohoto pravidla jsou ostře sledované Spojené státy americké, kde byl trest smrti zrušen Nejvyšším soudem na počátku sedmdesátých let dvacátého století, ale v průběhu několika let jej znovu zavedlo celých 38 států z 50.108 Obecně lze tedy říci, ţe kaţdým rokem se objeví alespoň pár zemí, které tento trest zruší, ale domnívám se, ţe spoléhat se na to, ţe bude tento druh trestu vymícen úplně je příliš idealistická a optimistická představa. Navíc se lze důvodně domnívat, ţe ve statistikách uváděné počty poprav za rok jsou více-méně zkreslené. Je velmi pravděpodobné, ţe například v Číně je provedeno více poprav, neţ se oficiálně uvádí, tudíţ si nemyslím, ţe bychom v následujících pár letech mohli říci, ţe jiţ neexistuje jediný stát, který by nepraktikoval tento druh trestu de facto i de iure.
5. 1 Čína Čína patří mezi největší státy na světě a v oblasti lidských práv si tento obr vydobyl neoficiální přezdívku „největší světové popraviště“. Ačkoliv čínské úřady utajují údaje o počtech poprav vykonaných za rok, zároveň tvrdí, ţe počty poprav jsou rok od roku niţší. Kdyby tomu tak opravdu bylo, neměl by snad být problém uvést oficiální počty provedených exekucí. Díky tomuto utajování informací ze strany Číny pak dochází k celkovému zkreslování statistik o počtech provedených poprav. Dokonce ani Amnesty International do svých statistik týkajících se této problematiky nezahrnuje Čínu, jelikoţ údaje týkající se poprav v Číně se opírají zejména o veřejně dostupné informace, které jsou velmi podstatně zkreslené a podhodnocené. Kdyby v těchto statistikách byly zahrnuty i popravy vykonané v Číně, konečná čísla by byla mnohem vyšší. Valná většina odborníků se domnívá, ţe Čína ročně popraví mnohem více lidí neţ zbývající státy světa, které tento trest vykonávají, dohromady. Odhadem poukazují i na tisíce vykonaných poprav za rok, potvrzené však nejsou a díky nespolupráci z řad čínských úřadů ani nebudou, jelikoţ tato kontroverzní čísla úřady střeţí jako státní tajemství.109
107
POHANKA, Vít. Celosvětová debata o trestu smrti. BBC [online]. Last modified 25. February 2001 [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/omnibus/death_penalty.shtml 108 Více viz HOOD, Roger G. The dech penalty: a Word – wide prespective. Oxford: Clarendon press, 1966. s. 138 – 140. 109 Amnesty urges China to disclose execution figures. BBC [online]. [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/8593438.stm
43
Oficiální jsou pouze údaje, ţe popravy se zde vykonávají zastřelením a v posledních deseti letech rovněţ se vzrůstající tendencí i smrtící injekcí. Na rozdíl od rozvinutějších zemí je zde trest smrti ukládán poměrně rychle. Většinou konečné rozhodnutí soudu není od samotné exekuce vzdáleno ani rok. Odbornou veřejností jsou tyto procesy označovány za nespravedlivé a v ţádném případě neodpovídají mezinárodním standardům lidských práv. Na otázku, kolik lidí je v Číně popraveno bez tzv. řádného soudního procesu, si nedovolí odhadem odpovídat ani odborníci. Zajímavostí je, ţe se zde ve značném měřítku popravují osoby mladší 18 let i ţeny. Absolutní trest byl v Číně stanoven jako sankce za osmašedesát různých zločinů. V roce 2011 Čína novelizovala svůj trestní zákoník a v současné době je moţno trest smrti dostat „pouze“ za pětapadesát zločinů. Mezi těch třináct trestných činů, které jiţ nově nelze stíhat absolutním trestem patří zejména finanční a nenásilné trestné činy, rovněţ daňové podvody, nebo také pašování národních památek a obchodování s ohroţenými druhy volně ţijících ţivočichů. Tato novelizace je jiţ osmou změnou trestního zákona a je oficiálním krokem Číny vpřed k omezování pouţívání trestu smrti jako sankce. Změny, které jsou obsaţeny v této novele, mají za cíl zmírnit soudnictví milosrdenstvím. Oproti původní úpravě tak třeba není moţné uloţit trest smrti osobě starší 75 let v době konání soudu. Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze skutečnost, ţe se má odsoudit osoba starší 75 let za zločiny, které spáchala s tzv. mimořádnou krutostí. Od roku 1979 je to úplně poprvé, kdy zákon vešel v platnost se změnami v tom smyslu, ţe by země sníţila počet trestných činu sankcionovaných trestem smrti. Čína se tímto krokem pravděpodobně snaţí poukázat na fakt, ţe má rovněţ úctu k ţivotu a ochraně lidských práv.110 Sníţení počtu trestných činů, za které lze odsoudit k absolutnímu trestu, je sice chvályhodné. To dokonce i přes skutečnost, ţe pětapadesát trestných činů lze v Číně stále sankcionovat trestem smrti, coţ je velmi vysoké číslo. Nicméně si stejně jako velká část aktivistů nebo odborné veřejnosti nemyslím, ţe se tímto „škrtem“ sníţí celkový počet poprav. I kdyby Čína změnila přístup a po své letošní novele nám dala na začátku příštího roku k dispozici nějaké konkrétní číslo, kolik poprav bylo provedeno za rok 2011, nemáme toto s ničím porovnat. Čína se od samého počátku do statistik nezahrnuje, jelikoţ oficiální čísla jsou úřady střeţeny jako státní tajemství, a veřejně známé informace jsou velmi zkreslené a nepřesné. Kdyby tedy 110
WOLF, Roman. Poprava za daňový únik uţ v Číně nehrozí. Důvodů pro smrt uţ je „jen“ 55. Lidovky.cz [online]. [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/poprava-za-danovy-unik-uz-v-cine-nehroziduvodu-pro-smrt-uz-je-jen-55-1f6-/firmy-trhy.asp?c=A100825_095853_firmy-trhy_nev
44
na začátku roku 2012 Čína uvedla konkrétní počet poprav vykonaných za rok 2011, nemůţeme zjistit, zda tomu tak oproti roku 2000, či 2009 opravdu je. Jediné, co bychom mohli posuzovat, by byl stav v roce 2011, kdyby byly poskytnuty údaje za ten rok před a následně po novelizaci. Bohuţel v takto krátkém časovém intervalu se toho moc posoudit nedá. Je tak tedy na kaţdém konkrétním jedinci, zda bude věřit prohlášení ze strany Číny, ţe počty poprav zde rok od roku klesají a novelizace trestního zákona, jeţ vešla v platnost v květnu letošního roku, tento klesající trend podpoří. Můj osobní názor je, ţe kdyby tomu tak opravdu bylo, neměla by Čína potřebu tyto informace znepřístupňovat. Kdyţ má nějaký stát potřebu činit určitá data neprůhlednými, pak má nejspíš své důvody k tajnostem. Nicméně pro mne osobně pak jsou prohlášení o klesajících tendencích daného státu pouze pokusem o uchlácholení a snaze o uklidnění zbylých zemí světa prohlášeními místo podloţených faktů. Jiné země nemají potřebu tyto informace utajovat, tak pro zrovna v případě Číně je tomu jinak? Logicky si z toho lze vyvodit fakt, ţe si je Čína sama vědoma, ţe počty poprav oproti zbytku světa jsou nepřiměřeně vysoké, a má strach z reakce zbylých států či mezinárodních organizací.
5. 2 Saudská Arábie Saudská Arábie je jednou z mnoha muslimských zemí, které praktikují absolutní trest.111 Amnesty International zařazuje tento stát mezi jednoho z nejpřednějších producentů trestu smrti. Dle oficiálně uvedených čísel bylo v Saudské Arábii za posledních 20 let vykonáno více neţ 1200 poprav. Nicméně odborná veřejnost zastává názor, ţe čísla uváděná tamními úřady jsou s velkou pravděpodobností zkreslená a ve skutečnosti mohou být ještě mnohem vyšší. Zlomové v této islámské oblasti byly roky 2005 a 2006, kdy počet poprav za rok v ani jednom roce nepřesahoval čtyřicet. Ovšem v roce 2007 se klesající tendence změnily a průměr poprav byl 2,5 týdně, coţ je poměrně dost. Šariá, islámský soubor zákonů zde nahrazuje ústavu, občanské, ale i trestní právo.112 Veškeré dění je zde ovlivňováno islámem a nezáleţí na tom, zda se jedná o veřejnou, či soukromou sféru. I přes skutečnost, ţe trestní zákon zde není právě 111
Více viz HOOD, Roger G. The dech penalty: a Word – wide prespective. Oxford: Clarendon press, 1966. s. 52 – 94. 112 Blíţe např. HOOD, Roger G. The dech penalty: a Word – wide prespective. Oxford: Clarendon press, 1966. s. 25.; LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. České vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004. s. 8.
45
formální a vychází z náboţenství, existují typické případy, kdy se trest smrti ukládá. Absolutní trest v Saudské Arábii není ukládán pouze za vraţdu. Rovněţ obchodování s drogami, loupeţ, znásilnění, sexuální přestupky, či čarodějnictví se v této oblasti sankcionují tímto druhem trestu. Vzhledem ke skutečnosti, ţe islámsky orientovaná společnost je velmi silně náboţensky zaloţená, nikoho nepřekvapí, ţe trest smrti je zde ukládán i za tzv. odpadlictví od víry, nebo také zločiny proti Alláhovi. Soudní procesy jsou zde dle ochránců lidských práv velmi nespravedlivé, jelikoţ se většinou uskutečňují za tzv. zavřenými dveřmi, coţ znamená, ţe veřejnost bývá vyloučena. Při absenci nezaujatého prvku na soudním procesu pak logicky nelze očekávat dodrţování základních pravidel spravedlivého procesu.113 Trest smrti se zde vykonává na veřejných popravištích třemi způsoby, a to ukamenováním, stětím a zastřelením. Pro tyto země je typické, ţe zde setrvávají velké rozdíly v postavení muţů a ţen. Tyto rozdíly jsou zachovány dokonce i při samotném výkonu trestu smrti. Kat při většině poprav zástupců muţského pohlaví pouţije meč. Kdyţ se má popravit ţena, volí se většinou střelná zbraň. Nikde není stanoveno, proč je tomu právě takto, ale moţná by se to dalo odvodit z jejich náboţenství. Při stětí mečem je větší pravděpodobnost odhalení jinak závojem zahalené tváře, coţ ţeny v islámských státech mají zakázáno. Kdyţ je poprava provedena zastřelením, nehrozí to tolik, jelikoţ se hlava od těla de facto neoddělí. Odsouzenci k trestu smrti zpravidla neznají termín své popravy a dokonce nemají právo rozloučit se s příbuznými a přáteli.114 Ačkoliv je Saudská Arábie smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte, neexistují zde ţádná opatření, která by zabraňovala odsouzení nezletilců k trestu smrti. Soudci v této oblasti mají moţnost rozhodovat o plnoletosti dítěte, coţ v konečném důsledku můţe vést k ukládání absolutního trestu mladistvým pachatelům. V tomto směru je Saudská Arábie neustále kritizována a podněcována k nápravě z řad mezinárodních organizací. Jsou jí stále adresována doporučení, aby byly neodkladně učiněny kroky k nápravě. Tyto postupy se však i nadále jeví jako neúčinné, jelikoţ i v roce 2010 patřila Saudská Arábie mezi státy, které vykonaly trest smrti na poměrně vysokém počtu nezletilých pachatelů. A navíc doposud nebyl v ţádné zákonné formě předpis, který by znemoţňoval posílat na smrt mladistvé pachatele. 113
KROPÁČEK, Luboš. Trest smrti v muslimských zemích. Koktejl [online]. Last modified 3. September 2005 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2115%3Atrest-smrti-vmuslimskych-zemich&Itemid=4 114 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 394.
46
Krok v před směrem k humanizaci či úplnému odstranění trestu smrti povaţuji pro oblast Saudské Arábie v současné době za utopii. V nepříliš blízké budoucnosti by moţná mohlo dojít ke zrušení trestu smrti. Domnívám se, ţe by to bylo moţné prostřednictvím náboţenství, které je pro tuto oblast prioritní. Nicméně pro ušetření lidských ţivotů by bylo potřeba Korán vykládat mnohem méně striktně a je otázka, zda na to bude společnost Saudské Arábie někdy připravena. V případě, ţe nebude moţné přimět Saudskou Arábii k úplnému zrušení trestu smrti, bylo by minimálně vhodné pokusit se alespoň o odstranění trestu smrti ukamenováním a nahradit tento barbarský a nehumánní způsob nějakým „šetrnějším“.
5. 3 Trest smrti v USA Spojené státy americké jsou jeden z případů, kdy jedna z nejdemokratičtějších a zároveň i nejvyspělejších zemí světa neupustila od výkonu trestu smrti.115 Ačkoliv se zde pokouší o co největší humanizaci tohoto druhu trestu, nejsem názoru, ţe některá byť stále neobjevená a neosvojená forma „popravy“ je dostatečně humánní. Moţná o smrtící injekci by se dalo ještě před pár lety polemizovat jako o šetrném způsobu výkonu absolutního trestu, ale v mých očích je to stále poprava, která zde jiţ nemá mít místo. USA navíc dle statistik Amnesty International patří ke čtyřem státům, které mají ročně jeden z nejvyšších počtu vykonaných poprav. Patří tedy mezi největší producenty. Ačkoliv všechny státy USA tento trest ve svých ústavních pořádcích zakotven nemají, jsou ty zbylé neustále vyzývány z řad mezinárodních organizací k úplnému odstranění tohoto způsobu trestání. Tyto výzvy ale většinou ignorují a trest smrti si odůvodňují. USA má ještě jedno černé prvenství, a to skutečnost, ţe je to jediná země, kde se legálně odsouzenci na smrt usmrcují aţ pěti různými způsoby, a to smrtící injekcí, elektrickým křeslem, smrtím plynem, pověšením
a
rovněţ
zastřelením.
Těmito
moţnostmi
legálního
usmrcení
odsouzeného se dostává na pomyslné první místo v počtu moţností legálního usmrcení. Osobně však nezastávám názor, ţe je zrovna v daném případě na místě stát o takovýto druh prvenství. Nutno však říci, ţe absolutní trest nepraktikují všechny státy USA. Spojené státy americké jsou federace a trest smrti není součástí federální legislativy. Z toho rovněţ vyplývá, ţe kaţdý stát uplatňující absolutní trest jako sankci za určité trestné činy si sám zvolí způsob výkonu tohoto trestu. Elektrické křeslo tak ještě v roce 2010 115
Blíţe např. HOOD, Roger G. The dech penalty: a Word – wide prespective. Oxford: Clarendon press, 1966. s. 138 – 140.; WALLER, Martin. Absolutní trest. Ostrava: Domino, 2006. s. 400 – 407.
47
oficiálně pouţívalo 14 států, plynová komora byla pouţívána osmi státy, 3 státy vyuţívaly oběšení, zastřelení pak pouţívaly 2 státy a nejpouţívanější byla smrtící injekce, kterou vyuţívalo celých 19 států. Velmi pobuřující je skutečnost, ţe Spojené státy americké se například vedle Saudské Arábie řadí mezí státy, které nemají problém s odsouzením mladistvých pachatelů k trestu smrti.116 Za popravy mladistvých jsou Spojené státy americké neustále kritizovány, čemuţ se však nemůţeme divit, jelikoţ popravování nezletilých osob by v jednadvacátém století nemělo mít místo. Popravy plnoletých pachatelů vyvolávají rozruch, ale k popravám de facto dětí by rozhodně docházet nemělo. Nicméně ve vyspělých Spojených státech amerických 26 států povoluje trest smrti i pro pachatele mladší 18 let. Z toho je 11 států, a to Arizona, Delaware, Florida, Georgia, Idaho, Jiţní Dakota, Jiţní Karolína, Oklahoma, Pensylvánie, Vermont, Washington, Wyoming, které nemají ţádné věkové omezení pro udělení trestu smrti. Státy, které svou hranici stanovily na 17 let, jsou New Hampshire, Severní Karolína a Texas. Hranice 16 let platí pro Indianu, Kentucky a Nevadu. Arkansas, Louisiana a Virginie mají hranici stanovenu na 15 let. Velmi nízkou hranici, a to 14 let, si stanovila Alabama, Missouri a Utah. Ovšem nejděsivější hranice jsou stanoveny pro Mississippi, kde je to 13 let a ve státě Montana je tato hranice stanovena na pouhých 12 let. Z USA jsou dokonce známy dva případy z roku 1946, kdy došlo k popravě teprve 14 a 15letého dítěte. Mezi lety 1974 aţ 1992 bylo ve Spojených státech amerických k trestu smrti odsouzeno 92 mladistvých pachatelů, mezi nimiţ byly i čtyři dívky. V roce 1989 bylo Nejvyšším soudem Spojených států vydáno rozhodnutí, ve kterém bylo stanoveno, ţe není protiústavní poprava delikventa ve věku šestnácti let. Zastrašující je rovněţ skutečnost, ţe mladistvé lze popravovat více způsoby. Běţně se ve Spojených státech amerických mladiství popravují v plynové komoře, mnoho z nich rovněţ čeká na smrt pomocí elektrického křesla. V roce 1989 čekalo v USA na popravu 28 mladistvých, z nichţ právě 11 mělo zemřít na elektrickém křesle. Stav k 1. Červenci 1992 byl ještě vyšší, to na popravu čekalo 31 mladistvých pachatelů. Je nepochopitelné, ţe tak vyspělá země jakou Spojené státy americké jsou, legální cestou popravuje i nezletilé pachatele a jejich soudy jsou názoru, ţe to není v rozporu s Ústavou. Domnívám se, ţe v takto nízkém věku by bylo ve většině případů moţné mladistvého resocializovat. Pro mladistvé pachatele povaţuji absolutní trest za příliš tvrdý a nešetrný. To je v USA tak vyspělá 116
Blíţe např. INCIARDI, James A.. Trestní spravedlnost: ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Praha: Victoria Publishing, 1994. s. 488.
48
společnost, ţe si i děti plně uvědomují své jednání a jeho následky? Určitě se vyskytne případ, kdy si dítě uvědomuje, co svým jednáním způsobí a chce tyto následky vyvolat. Je známá spousta případů, kdy děti vraţdily v důsledku psychické poruchy. Za takovéhle jednání by je ovšem společnost neměla trestat stejným způsobem, ale pokusit se jim odborně pomoci. V dnešní době, kdy je k dispozici dětská psychologie, psychiatrie a mnoho jiných odborníků, bychom se neměli hned uchylovat k tak nelidskému zacházení s dětmi jako je popravovat je.117 V současné době se i ve Spojených státech amerických začíná pomalu projevovat trend ústupu v pouţívání absolutního trestu a jeho nahrazení doţivotním odnětím svobody. Přestoţe tedy USA patří mezi největší popraviště světa, mohlo by začít svítat na lepší zítřky. V roce 2007 tak od trestu smrti upustil stát New Jersey jako první stát po 40 letech.118 O dva roky později, tedy v roce 2009, učinil guvernér Nového Mexika Bill Richardson nejtěţší rozhodnutí, dle mého názoru nejen ve svém politickém ţivotě, kdyţ zrušil trest smrti. Byl to logický krok, jelikoţ k justičním omylům vţdy docházelo a docházet bude. Navíc ţádný systém nemůţe být natolik dokonalý, aby těmto omylům zabránil, coţ si dle všech dostupných informací uvědomil i tento guvernér.119 Letos v červenci se k těmto dvěma státům přidal další stát, a to Illinois.120 To znamená, ţe Aljaška, Havaj, Iowa, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesota, New Jersey, Nové Mexiko, New York, Severní Dakota, Rhode Island, Vermont, Západní Virginie a Wisconsin. Patří sem také Washington, D. C. jiţ nepouţívají trest smrti jako sankci a nahradily jej humánnějším trestem. Bohuţel je v USA ještě 34 států, jeţ vyuţívají absolutní trest stále. Stejně tak je vyuţíván americkou armádou a federální vládou. Tyto zbývající státy jsou neustále vyzývány k úplnému odstranění trestu smrti. Doposud však odpovídají, ţe trest smrti neodporuje mezinárodnímu právu, a ţe se pokusí zlepšit podmínky pro všechny vězně. Je jasné, ţe nemůţeme počítat s tím, ţe tak samostatná a nezávislá země jakou USA je, zruší na výzvu ve všech státech trest smrti. V některých z nich třeba časem dojde ke zrušení, ale některé z nich ho nemusí zrušit nikdy. Nicméně musíme povaţovat za výhru i to, ţe v posledních pár letech byl trest smrti téměř kaţdý rok 117
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 313 – 334. 118 New Jersey ruší trest smrti. Jako první stát USA po 40 letech. iDNES.cz [online]. Last modified 14. December 2007 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/new-jersey-rusi-trest-smrti-jako-prvnistat-usa-po-40-letech-po2-/zahranicni.aspx?c=A071214_190739_zahranicni_tha 119 Nové Mexiko zrušilo trest smrti. Ihned.cz [online]. Last modified 13. March 2009 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet-amerika/c1-35892250-nove-mexiko-zrusilo-trest-smrti 120 V Illinois byl zrušen trest smrti. Amnesty [online]. Last modified 15. March 2011 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/v109/v-illinois-byl-zrusen-trest-smrti
49
zrušen v alespoň jednom státě. V posledních dvou letech se navíc začaly objevovat diskuze, co se smrtící injekcí. Zda ji nechat legálně pouţívat nebo její pouţívání zakázat. Doposud „humánní“ smrtící injekce se totiţ v pár případech změnila v mučicí nástroj způsobující vězni nepřiměřeně pomalou a krutou smrt, proti čemuţ zbrojí i velká řada Američanů. Pokud se tato tvrzení projeví jako pravdivá, je pravděpodobné, ţe injekce smrti bude zakázána.121
121
Rovněţ i BIRKS, P. B. H. Pressing problems in the law. Volume 1, Criminal justice and human rights: reshaping the criminal justice systém, fraud and the criminal law, freedom of expression. Oxford: Oxford University Press, 1995. s. 117 – 120.
50
6 Některé způsoby výkonu trestu smrti Způsobů, jimiţ se trest smrti v minulosti vykonával, je celá řada od těch nejkrutějších aţ po ty "nejhumánnější". Domnívám se, ţe výčty běţně uváděné v knihách, učebnicích, či publikované v odborných časopisech jsou pouze demonstrativní. Zastávám ten názor, ţe není moţné znát a zmapovat veškeré techniky, kterými se trest smrti v dějinách lidstva, napříč všemi zeměmi, vykonával. V ČSSR ještě v době, kdy nebyl tento trest zakázán, převaţoval výkon trestu oběšením. V trestním zákoníku jsme sice měli rovněţ moţnost výkonu trestu zastřelením, ale dle oficiálních záznamů k tomuto nikdy nedošlo. V historii se některé popravy vykonávaly veřejně, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je například odstrašení dalších potencionálních pachatelů. Dříve nebylo výjimkou, ţe se absolutní trest vykonával na veřejném místě jako nádvoří soudu, či náměstí. Moţná by se toto dalo přirovnat k hrůzostrašnému divadlu, coţ ovšem nic nemění na skutečnosti, ţe účast veřejnosti byla nemalá. Lidi „akce“ jako je poprava či mučení zajímaly a chtěli se jich účastnit. Později však ve společnosti začaly převládat tendence výkon trestu utajovat. V současné době se stále uţívá sedm základních způsobů výkonu trestu smrti. Konkrétně je to oběšení, zastřelení, elektrické křeslo, smrtící injekce, plynová komora, stětí a překvapivě také ukamenování. Záleţí samozřejmě na konkrétním státu a kultuře. Vliv na výkon trestu smrti má i náboţenství.
6. 1 Ubití Tento druh trestu se vyskytoval prakticky v celé historii trestu. Jedná se o trest, jeţ bylo moţné vykonávat samostatně, ale rovněţ byl velmi často vykonáván i jako trest vedlejší. V případě, ţe byl vykonáván samostatně, ve valné většině případů končil smrtí. Tomuto faktu se však nelze divit vzhledem ke skutečnosti, ţe trestanci se většinou bičovali důtkami, latinsky flagrami, které byly většinou vyrobeny z býčí kůţe. Poměrně často byly důtky zakončeny olověnými kuličkami, či ovčími kůstkami. Co se zemí, kde se tento trest pouţíval, týká tak se nedá dát přesně stanovený taxativní výčet, jelikoţ jich bylo opravdu velmi mnoho. Například v Egyptě platilo, ţe za tzv. „zkaţené mravy“ odsouzenci dostávali „tisíc ran rákoskou“, coţ nebylo téměř moţné přeţít. Ovšem ani Itálii, Francii, či Španělsku se tento druh trestu nevyhnul. V Anglii tuto praktiku ještě zdokonalili, a to tak, ţe bičovali provazy. 51
Oběť ještě s krvavými ranami posléze ponořovali do slané vody. Víceocasé důtky zakončené hřebíky, hroty, či jinými ostrými předměty, aby lépe trhaly kůţi, zase s oblibou pouţívali v Číně, ale také v Orientu a Asii. V trestních zákonících, které vycházejí z islámského práva, figuruje pro svou oblibu v této kultuře ještě v současné době ve Spojených arabských emirátech, Saudské Arábii, Jemenu. V Íránu je tímto trestem velmi často doplňován trest odnětí svobody, a to tak, ţe odsouzenec dostane od desíti do sto ran holí. V Saudské Arábii se běţně udělují a následně rozdělují do několika dní tresty od tisíce do tisíce pěti set ran důtkou.122
6. 2 Ukamenování Ukamenování je trestem, který pochází ještě z dob tzv. předbiblických. Tento trest byl vyhrazen především svatokrádeţníkům, v orientálních zemích byl však ukládán jako řádný trest za zradu, či jednání proti obecnému zájmu. V některých zemích se ukamenováním rovněţ trestalo cizoloţství manţelky, nevěra snoubenky, porušení sabatu nebo také vzpoura syna. Známe případy, kdy se odsouzenec mohl volně pohybovat v ohraničeném prostoru, ale také takové, kdy byl přivázán ke kříţi či kůlu. V některých případech byl dokonce zakopáván do země, a to aţ po krk. V současné době se odsouzenci k trestu smrti ukamenováním zakrývá tvář kápí. Z tohoto nám jasně vyplývá fakt, ţe odsouzenec je zbaven šance na útěk. Kameny po něm házeli jak příbuzní, tak přátelé oběti, ale také přihlíţející veřejnost. Toto se dělo aţ do doby, neţ odsouzenec k trestu smrti ukamenováním zemřel.123 S ukamenováním bylo rovněţ moţno se setkat téměř všude, a to od Řecka, přes Makedonii, aţ po Švédsko. Snad jen v Římě byl trest smrti ukamenováním spíše trestem výjimečným. V současné době je ukamenování ještě stále oficiálním trestem, a to například v Mauritánii, Pákistánu, Jemenu, Saudské Arábii, či ve Spojených arabských emirátech. Jedná se tedy o země vycházející z islámského práva. Korán ho sice výslovně neuvádí, ale dalo by se říci, ţe je zahrnut v ustanovení, které říká, ţe
122
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 149 – 154. 123 Více viz BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. Český Těšín: Naše vojsko, 2008. s. 11 – 28.; CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 290 – 292.
52
zákony starých proroků zůstávají i nadále v platnosti. Většinou se ukládá za cizoloţství a porušení sabatu.124
6. 3 Pověšení Dalším z velmi často pouţívaných trestů je pověšení, které se jako hrdelní trest pouţívalo po celou historii trestu v dějinách lidstva. Tento způsob výkonu absolutního trestu má značnou popularitu i v současnosti, jelikoţ ho stále velká spousta států pouţívá. U starších civilizací se jednalo se o jeden z nejrozšířenějších druhů trestu smrti hned vedle upálení a stětí. Jedná se o trest, který je poměrně ekonomický a snadný na provedení. Právě proto se můţeme i dnes velmi často setkat se sebevraţdami provedenými tímto způsobem. Vzhledem k tomu, jak jednoduché je jeho provedení, nemůţe nikoho překvapit, ţe jde o trest, který se velmi často vykonával hromadně. Věšení bylo také dlouho povaţováno za trest s odstrašujícím účinkem, kterého se dosahovalo ponecháním těla odsouzence na provazu.125 K výkonu tohoto druhu trestu bylo potřeba šibenice, jeţ byla tvořena z vodorovného a svislého břevna a samozřejmě také provazu. Vodorovné břevno bylo uţší a kratší. Bylo umístěno na vrcholku svislého břevna. V tomto místě se zároveň umisťoval provaz. V případě hromadných poprav pověšením byla dvě svislá břevna, která byla spojena jedním vodorovným břevnem, na němţ byly připevněny provazy. Druh a kvalita provazu hrály při oběšení velmi důleţitou roli. Je dokonce pravidlo přímé úměry, které zní: „Čím je odsouzenec těžší, tím musí být provaz kratší.“126 Na základě tohoto pravidla vznikaly i tabulky, z nichţ nejrozšířenější byla tabulka, kterou vypracoval kat James Barry. Celkem známe tři druhy postupu oběšení. Toto byl způsob, který se svého času hojně uţíval i na našem území. Byl to trest pouţívaný i v mnoha státech Evropy jako například ve Francii, Německu a Anglii. Také se pouţíval ve Spojených státech amerických, kde se takto popravuje do dnes. Kamerun, Kongo, Mosambik, Súdán, Libye, Pákistán, Sýrie a Uganda, to jsou státy, ve kterých se mezi lety 1970 aţ 1985 prováděly hromadné popravy oběšením. Mnoho z těchto poprav bylo filmováno a některé byly dokonce vysílány v přímém přenosu. Velmi často se svého času věšely i děti, a to i ve Francii nebo Anglii. 124
MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 185 – 188. 125 Rovněţ např. BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. Český Těšín: Naše vojsko, 2008. s. 63 – 78. 126 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 216.
53
Anglické právo dokonce povolovalo pověsit dítě jiţ v sedmi letech, kdyţ se prokázala „jeho zločinná povaha“. Těhotné ţeny se většinou nevěšely. Uděloval se jim náhradní trest nebo se popravila po porodu.127
6. 4 Stětí Tento trest byl přezdíván tzv. „prostým trestem smrti“, jelikoţ ve srovnání s mnohem krutějšími způsoby popravy se jednalo o trest poměrně jednoduchý. „Princip stětí spočívá v přeseknutí krku, a tedy v oddělení hlavy od těla.“128 Teoreticky by se dalo říci, ţe se jedná o způsob zmrzačení, nicméně nelze zapomenout na skutečnost, ţe hlava je tak důleţitým orgánem, bez něhoţ nelze ţít. Po jejím oddělení musí z lékařského hlediska prakticky ihned dojít ke smrti. Dalo by se říci, ţe tato poprava je velmi rychlá, ale kdyţ ji prováděl nešikovný kat, nemusel nutně odsouzeného hned zabít, nýbrţ ho jen zranil. V jiných případech však mohlo jít i o snahu odsouzenému způsobit větší utrpení. Nástroji pouţívanými k výkonu tohoto druhu trestu byla sekyra, šavle, meč.129 Orientu a Asii byl tento způsob znám jiţ dávno před křesťanskou érou. V těchto oblastech, zejména tedy v Číně či Indii bylo typické spíše řezání nebo sekání neţ klasické stětí, a to z toho důvodu, aby odsouzenci způsobili, co moţná nejvíce utrpení. Pro Evropu je předchozí mučení mečem před samotným stětím akt dá se říci neznámý. V Evropě bylo setnutí preferovanou a především důstojnou metodou, ale na Dálném východě byl tento způsob popravy povaţován za poniţující. Pro smrt totiţ bylo důleţité, aby tělo zůstalo netknuté.130 Pro Čínu pak bylo rovněţ poměrně typické následné vystavování hlav popravených. V současné době ještě stále existují země, jeţ stětí pouţívají jako jeden ze způsobů výkonu trestu smrti, a to Saudská Arábie, Jemen a Katar. V těchto zemích to však většinou není jediný způsob výkonu absolutního trestu. Nutno podotknout, ţe tento způsob výkonu trestu se ukládá pouze za určité zločiny, a to formou veřejných poprav.131
127
Rovněţ i CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 99 – 125. 128 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 223. 129 Srov. s BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. Český Těšín: Naše vojsko, 2008. s. 45 – 47. 130 CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 78 – 83. 131 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 223 – 241.
54
Setnutí je nutno rozlišovat od tzv. gilotinování, ke kterému se pouţíval nástroj zvaný gilotina.132 Gilotina byla vynálezem dr. Josepha Ignace Guillotina a proslavila se během francouzské revoluce. Gilotinou byl popraven například i král Ludvík XVI. nebo třeba královna Marie Antoinetta.133 Měla být humánní alternativou ke stětí mečem, které bylo velmi populárním v Anglii vedle setnutí hlavy sekerou. Anglie měla v 15. aţ 16. Století své stálé popraviště v dnes velmi známem Toweru, jehoţ hradby viděly mnoho poprav významných osobností, mezi nimiţ nechyběli lordové či královny.134
6. 5 Zastřelení Tento způsob výkonu trestu smrti se objevil téměř okamţitě poté, co se objevily střelné zbraně. Druh zbraní k tomuto pouţívaný se měnil spolu se zdokonalováním technologií. Poměrně velký počet historiků však zastává názor, ţe klasické střelné zbraně byly pouhou náhradou původního nástroje určeného k popravování, kterým byl luk a šípy. Nebylo výjimkou, ţe odsouzence v počátcích tyto zbraně pouze zraňovaly, nikoliv popravovaly, jelikoţ byly poměrně nepřesné, a z tohoto důvodu se musely exekuce opakovat. Střílení původně bylo tzv. „vznešeným“ způsobem smrti, například vedle poniţujícího věšení. Z toho logicky vyplývá, ţe k tomuto způsobu výkonu trestu nemohl být odsouzen kdokoliv. Zpočátku takto mohli být popravováni pouze vojáci, civilisté zcela výjimečně. V současné době je jiţ tento způsob výkonu trestu smrti obsaţen jak ve vojenských, tak v civilních trestních zákonících. Států, v nichţ se stále provádí nebo smí provádět poprava zastřelením je téměř devadesát. Zmíním alespoň pár z nich jako například Alţírsko, Rwanda, Kuba, Thajsko a rovněţ Vietnam. Vedle těchto států ovšem existují i státy, které rovněţ umoţňují i jinou techniku popravy vedle zastřelení a tam lze zařadit například Spojené státy americké, Spojené arabské emiráty, Egypt a spousta dalších. I u nás byl jistou dobu tento způsob povolen, ale netěšil se tak velké oblibě jako věšení. Oproti tomu ve Francii byla tato technika pouţívána poměrně často.135
132
Blíţe např. OPIE, Robert Frederick. Gilotina. Český Těšín: Domino, 2004. s. 8 – 80. CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 193 – 204. 134 Tamtéţ, s. 43 – 48. 135 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 281 – 297. 133
55
6. 6 Plynová komora Principem této techniky je umístění odsouzence do neprodyšného a uzavřeného prostoru, v němţ je nucen dýchat smrtelně jedovaté plyny. Ačkoliv byla prováděna celá řada pokusů, nakonec vyhrál plynný kyanid, který má dle testů ze všech známých těkavých plynů největší účinnost. Kyanid paralyzuje činnost dýchacích enzymů obstarávajících přenos kyslíku do krve. Následkem nedostatku kyslíku je okamţité odumírání buněk, v důsledku čehoţ odsouzenec dostává křeče a rovněţ se mu stahují svaly. Je však velmi obvyklé, ţe srdeční zástavě předchází mozková smrt.136 Plynové komory si vyslouţily přezdívku akvárium, a to z následujících důvodů. Jedná se o ocelovou kabinu mající tvar osmiúhelníku s kupolí, poměrně často natíranou zelenou barvou. Má oválné neprodyšné dveře a všude ve stěnách plynové komory jsou prosklené otvory. Tyto otvory jsou zde zejména pro pozorovatele, a odtud výše zmíněná přezdívka. Je poměrně časté, ţe uvnitř bývají dvě sedadla, aby byla moţnost usmrtit dva odsouzence najednou. Poměrně zaráţející je skutečnost, ţe v okamţiku popravy, se v komoře rozsvítí zářivé světlo, aby veřejnost nebyla o nic ochuzena a vše dobře viděla. Divím se, ţe to nesklízí alespoň nějakou vlnu kritiky. Trochu mi to totiţ připomíná silně osvětlované nádvoří na Pankráci, které u nás bylo velmi silně kritizováno. Zemí, pro níţ je tento způsob popravy asi nejtypičtější jsou Spojené státy americké, kde se plynové komory legálně pouţívají například v Severní Karolíně, Arizoně, Coloradu a Kalifornii. Šokující je ale skutečnost, ţe v Pensylvánii neexistuje ţádná věková hranice pro popravu v plynové komoře. V roce 1988 tak na svou smrt čekal i šestnáctiletý chlapec.137
6. 7 Elektrické křeslo Pro tento smrtící přístroj se stalo zlomovým 19. století, kdy spolu s vývojem aplikací vědeckých objevů a rovněţ vývojem v oblasti průmyslu, přišel nápad vyuţívat elektrickou energii k usmrcování odsouzenců. Úplně první elektrický generátor byl předveden jiţ v roce 1882 v New Yorku a ani ne po deseti letech,
136
Blíţe např. BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. Český Těšín: Naše vojsko, 2008. S . 130 – 141. 137 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 299 – 241.
56
konkrétně v roce 1990 se jiţ začal pouţívat jako legální prostředek k výkonu trestu smrti.138 Odsouzenec na smrt sedí v elektrickém křesle. Na hlavu je mu dána přilba, jeţ se vyrábí z tvrdé kůţe. Součástí této přilby je rovněţ podbradník a páska přes oči. Uvnitř přilby je přírodní houba a měděná destička. Kvůli lepší vodivosti se jak přírodní houba, tak měděná destička namáčejí do slané vody. K usmrcení se pouţívá proud o síle 1900 – 2500 voltů. Tento trest, ačkoliv měl představovat krok vpřed směrem k humanizaci absolutního trestu, má spíše opačný efekt. Je poměrně časté, ţe i kdyţ poprava jiţ skončila, odsouzenci stále tepe srdce, a proto je nutno ji zopakovat. Lékaři stále dokola potvrzují, ţe proud má na kaţdého člověka jiný vliv. Mnoho lidí, jak z řad zastánců tak odpůrců, povaţuje tento způsob popravy za příliš krutý, nelidský a v neposlední řadě protiústavní. Je ovšem důleţité zmínit, ţe přestoţe se jedná o jeden z nejdiskutovanějších způsobů popravy, je stále vykonáván. Elektrické křeslo tak můţete dostat za některé trestné činy například na Floridě, v Alabamě, rovněţ v Louisianě, ale také v Ohiu.139
6. 8 Smrtící injekce V roce 1977 byl učiněn prozatím poslední krok vpřed směrem k humanizaci trestu smrti. Tímto humánním prostředkem usmrcení se stala smrtící injekce. Tento způsob popravy je pokládán za rychlý a bezbolestný, proto se mu přezdívá „pokojná smrt“. Oproti elektrickému křeslu, či plynové komoře se jedná o techniku poměrně levnou. Tato technika je výsledkem práce lékařů a úplně poprvé v historii lidstva byla pouţita v roce 1982 ve státě Texas. Tato poprava se provádí tak, ţe odsouzenci je do těla intravenózně vpravena jednou či dvěma injekcemi smrtelná dávka směsi barbiturátů v kombinaci s paralyzujícími chemickými látkami. Dalo by se říci, ţe je tato poprava velmi podobná postupu v nemocnicích při zákrocích s celkovou anestezií, s tím rozdílem, ţe zde je podáváno smrtelné mnoţství. Roztok zde podávaný se skládá ze tří sloţek, jejichţ účelem je v prvé řadě ztráta vědomí, poté nastává ochablost svalů a poslední je zástava srdce.
138
Blíţe např. CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 248 – 249. 139 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 307 – 325.
57
Tento způsob poprav se velmi rychle ujal a v současné době je ve Spojených státech amerických nejpouţívanější technikou při výkonu trestu smrti. Humanizace trestu byla dle názorů veřejnosti ţádoucí. Přesto je smrtící injekce populární hlavně díky své ekonomické stránce. Vzhledem ke skutečnosti, ţe v celách smrti byly celé řady odsouzenců k smrti a poprava jiným způsobem by vyšla mnohonásobně dráţ, začaly tento způsob legálně vyuţívat téměř všechny státy USA pouţívající trest smrti. Vedle Spojených států amerických se tato technika uplatňuje i na Filipínách, v Guatemale a v Thajsku.140 V posledních letech se však tento způsob nenese velké oblibě. Ba naopak sklízí velkou kritiku. V mnoha případech se tento způsob totiţ zvrtnul a odsouzenec umíral v krutých bolestech, coţ se za „pokojnou smrt“ povaţovat nedá. Smrtící injekce je řešena i soudem a čeká se na jeho verdikt. Je moţné, ţe po přezkoumání všech skutečností, bude tento druh výkonu zakázán.141
140
CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. s. 248. 141 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. s. 327 – 332.
58
7 Alternativy k trestu smrti Alternativou k trestu smrti rozumíme jinou sankci, která by však byla adekvátní a uspokojila společnost. Na prvním místě v ţebříčku hodnot v právním státě by jednoznačně mělo být právo na ţivot a rovněţ nedotknutelnost fyzické integrity člověka, od čehoţ pak odvozujeme a realizujeme ostatní práva a svobody. Naše Listina základních práv a svobod právo na ţivot zakotvuje v hlavě druhé, kde je zároveň jasně stanoven i zákaz trestu smrti. Z tohoto jasného a striktního zákazu vykonávat trest smrti můţeme jednoznačně logicky vyvodit přednost alternativních trestů, které budou respektovat základní právo člověka.142 Je jasné, ţe alternativy k trestu smrti jsou od samotného absolutního trestu velmi odlišné. Tyto odlišnosti povaţují odpůrci trestu smrti za jejich výhody, kterými jsou především humánnost, větší mírnost sankce a v neposlední řadě zvratitelnost v případě omylu. Nicméně nesmíme opomíjet ani větší přiměřenost trestní represe, která je v právním státě ţádoucí. Společnost je účinným a dostatečným způsobem chráněna i bez výkonu trestu smrti, při jehoţ absenci je dán zároveň i prostor pro nápravu pachatele.
7. 1 Trest odnětí svobody V případě absence trestu smrti v právním řádu, je potřeba nalézt určitou alternativu. Tato alternativa musí být adekvátní a má obrovský význam pro společnost samotnou, která má obavy z pachatelů, kterým by v jiném případě byl tento trest uloţen. Zároveň je však třeba v případě, kdy je trest smrti vyloučen, uspokojit veřejnost, jeţ je pro výkon trestu smrti, dostatečnou alternativou. Při nalézání alternativních sankcí je tedy třeba brát v úvahu poţadavky ve vztahu ke společnosti, ale nesmíme opomíjet poţadavky ve vztahu k pachatelům. Zaměříme – li se na konkrétní poţadavky ve vztahu k pachatelům, jednoznačně vyvodíme, ţe alternativa musí být vţdy humánnější neţ samotný trest smrti. Dále by měly být učiněny snahy o resocializaci pachatele a v určitých případech následné znovu zařazení do společnosti. Patří zde také izolace pachatele při snaze zabránit mu v páchání další trestné činnosti, coţ ovšem můţe být i poţadavkem ve vztahu ke společnosti.
142
Rovněţ i HAINES, Herbert H.. Against capital punishment: the anti-death penalty movement in America, 1972 – 1994. New York: Oxford University Press, 1996. s. 163 – 179.
59
Poţadavky ve vztahu ke společnosti jsou rovněţ poměrně jednoznačné. Na první místo bychom nejspíš zařadili skutečnost, ţe je potřeba zajistit stejně účinnou ochranu, kterou by představoval trest smrti. Rozhodně je na místě překonat postoje společnosti, ţe trest smrti je v určitých případech nejúčinnějším ochranným prostředkem. S tímto souvisí snahy přesvědčit společnost o faktu, ţe i mírnější tresty mohou být stejně účinné jako samotný trest smrti. Bohuţel ve společnosti totiţ i v současné době přetrvávají názory, ţe v určitých konkrétních případech je trest smrti jediným uspokojivým řešením. Dle postojů veřejnosti trest smrti vyvolává větší pocit bezpečí neţ jakákoliv jiná alternativa.143 Dalo by se říci, ţe nejlépe splňuje všechny výše uvedené poţadavky důsledná izolace pachatele od zbytku společnosti.144 Zdá se tedy, ţe je to jediná adekvátní alternativa k trestu smrti mající dvě základní formy. Tyto formy odvozujeme ze struktury osobnosti pachatele samotného a také z moţností jeho převýchovy nebo léčebného působení. Konkrétně se jedná o dlouhodobý trest odnětí svobody, který můţe být časově omezený či doţivotní, a detenci pachatele ve specializovaném zařízení zřízeném pro tyto konkrétní účely. Ve většině případů bývá alternativou trestu smrti právě trest odnětí svobody na doţivotí.145 V České republice došlo ke zrušení trestu smrti zákonem č. 175/1990 Sb. V roce 1990. Vládě bylo tenkrát předloţeno šest alternativ k trestu smrti. V trestním zákoně se zakotvila varianta dlouhodobého trestu odnětí svobody v rozmezí od 15 do 25 let pro případ velmi vysokého stupně společenské nebezpečnosti a velmi malé moţnosti nápravy pachatele trestného činu. Zakotvena však byla i moţnost odnětí svobody doţivotní, a to v případě, ţe stupeň společenské nebezpečnosti byl mimořádně vysoký vzhledem k provedení zavrţeníhodným způsobem, ale také vzhledem k zavrţeníhodné pohnutce a nenapravitelnému následku. Uloţení tohoto trestu bylo také podmíněno faktem, ţe to vyţadovala účinná ochrana společnosti, a ţe byla vyloučena náprava pachatele trestem odnětí svobody od 15 do 25 let. Doţivotní forma ale mohla být udělena pouze za určité trestné činy, a to za vraţdu, vlastizradu, teror, obecné ohroţení a genocidu, jestliţe pachatel svým činem úmyslně zavinil smrt jiného. Jako pozitivum lze třeba brát v potaz skutečnost, ţe zde existovala moţnost podmínečného propuštění, která sankcionovaného pachatele motivovala k nápravě. V případě absence podmínečného propuštění by byla tato alternativa moţná stejně 143
Více viz SINGER, Richard G. Crimes and punishment: cases, materials and readings in criminal law. New York: Matthew Bender, 1989. s. 78. 144 Blíţe např. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. s. 11 – 12. 145 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. s. 110 – 117.
60
nehumánní jako trest smrti samotný. Pachatel by neměl naději na propuštění a mohl by tímto být motivován v negativním slova smyslu, coţ znamená k útěku či například sebevraţdě. V platné právní úpravě lze udělit tzv. výjimečný trest, kterým rozumíme jednak trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let, jednak pak trest odnětí svobody na doţivotí. Tento druh trestu lze uloţit pouze a jen za zvlášť závaţný zločin. Trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let soud ukládá pouze v případě, ţe závaţnost zločinu je velmi vysoká. Ale také v případě, ţe náprava pachatele tohoto činu je obzvlášť ztíţena. Ustanovení § 54 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník pak uvádí, ţe: „Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 3, vlastizrady (§ 309), teroristického útoku podle § 311 odst. 3, teroru (§ 312), genocida (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle § 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných znaků podle § 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka“146. Soud však můţe trest odnětí svobody na doţivotí za těchto jedenáct taxativně stanovených zvlášť závaţných zločinů uloţit pouze za splnění určitých podmínek. Těmito podmínkami nemůţe být nic jiného neţ mimořádná závaţnost zločinu vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení nebo zvlášť zavrţeníhodné pohnutce, anebo těţko napravitelnému následku. Zároveň je jasně stanoveno, ţe je této sankce třeba k účinné ochraně společnosti a není zde naděje nápravy pachatele trestem odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let. V platné právní úpravě byl zachován institut podmínečného propuštění jako pozitivní motivace pro pachatele. V případě trestu odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let lze podmínečně propustit aţ po výkonu dvou třetin uloţeného trestu odnětí svobody, a to v případě, ţe nehrozí opakování spáchaného či jiného obdobného zvlášť závaţného zločinu. U výjimečného trestu odnětí svobody na doţivotí lze podmíněně propustit pachatele aţ po nejméně dvaceti letech výkonu trestu, a to pouze kdyţ nehrozí opakování s ohledem na okolnosti činu a povahu osobnosti pachatele.147
146 147
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
61
7. 2 Kritika trestu odnětí svobody S kritikou trestu odnětí svobody se můţeme velmi často setkat hlavně ve spojitosti s komfortem poskytovaný vězňům v českých věznicích. Kritici tento trest nepovaţují ani tak jako trest, jako spíše komfortní a poměrně poklidný způsob ţivota, kterému by pachatelé mimo vězení určitě neholdovali. V případě srovnání podmínek v našich věznicích s podmínkami ve věznicích jiných zemí pak opravdu můţe trest odnětí svobody u nás působit jako pobyt v lepším hotelovém zařízení. Dle mého názoru by sníţení komfortu zajisté uspokojilo alespoň část kritiků tohoto druhu trestu. Jak toto ale provést je otázka druhá a nemá jednoznačnou odpověď. V roce 2006 patřilo České republice páté místo v počtu vězňů v rámci Evropské unie, coţ není zrovna pozitivní. Přitom náklady na vězně zde jsou poměrně vysoké, coţ nahrává kritikům. V roce 2006 byly náklady na jednoho vězně vyčísleny sumou 872,- Kč na den, to znamená 26,5 tisíce korun měsíčně a tedy 318,4 tisíce korun ročně. Toto je vzhledem k celkovému počtu vězňů poměrně hodně a není pak divu, ţe si daňoví poplatníci na tento druh trestu stěţují. Ministerstvo spravedlnosti se snaţí o sníţení této sumy na částku 300,- Kč za den zavedením institutu domácího vězení. Vzhledem ke skutečnosti, ţe tento institut je nově zaveden, nelze dělat předčasné závěry o jeho efektivitě. Sniţování nákladů na vězně za den však není jediným důvodem zavedení domácího vězení jako druhu trestu. Alarmující je totiţ i fakt, ţe kapacita českých věznic je nedostatečná. Ačkoliv je v současné době uvězněno 23 108 osob, je celková kapacita věznic 20 272 míst. Dalších zhruba 5 400 odsouzených osob na výkon trestu ještě čeká.148 Z výše uvedeného nám jasně vyplývá, ţe vězňů je opravdu hodně a náklady na ně jsou nemalé. Vyvstává otázka, jak danou situaci řešit. Často diskutované je zapojení vězňů do tvrdé a fyzicky náročné práce, aby si svůj pobyt ve vězení, dalo by se říci, odpracovali. Na jednu stranu by to zřejmě vedlo ke sníţení dotací věznic ze státního rozpočtu přímo na vězně, nicméně by nejspíš bylo potřeba zaměstnat velký počet osob, které by při přesunech vězňů a následném výkonu práce, vykonávaly nad vězni dozor. Hrozilo by totiţ, ţe při přesunech by byla vězňům dána větší moţnost útěku. Otázkou je, na kolik by tato alternativa stát vyšla. Kaţdopádně jsem názoru, ţe veřejnost by jistě byla spokojenější, kdyby byli vězni nuceni pracovat neţ situace, kdy jsou de facto ţiveni z kapes daňových poplatníků. Pro společnost je zajisté prospěšnější 148
KOUKAL, Josef. Místo amnestií by vězni mohli být masivně propouštěni na podmínku. Novinky.cz [online]. Last modified 11. June 2011 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/235918misto-amnestii-by-vezni-mohli-byt-masivne-propousteni-na-podminku.html?ref=boxD
62
zaměstnání vězňů neţ jejich pouhé zavření do věznic při často marných snahách o jejich převýchovu. Kritizován však není pouze komfort a financování vězňů ze strany daňových poplatníků. Další vlna kritiky v České republice nemíří na nic jiného neţ na systém ukládání trestů samotný. Valná většina veřejnosti se domnívá, ţe tresty, které jsou zde ukládány, jsou neadekvátní. Názor, ţe tresty za násilnickou činnost jsou velmi nízké vzhledem k povaze činů samotných, nezastávají pouze rodiny a přátelé obětí těchto činů, ale taktéţ zbytek společnosti. Toto vyplývá z průzkumů, které celkem pravidelně provádí Centrum výzkumu veřejného mínění. Dle průzkumu z roku 2005 více neţ 80% dotazovaných zastávalo názor, ţe tresty ukládané za násilnickou činnost jsou příliš nízké, opačný názor nezastával nikdo, pouze něco málo přes 10% dotazovaných povaţovalo tyto tresty za přiměřeně vysoké a 5% dotázaných k této problematice nezaujímalo ţádný názor či postoj. Velmi negativně společnost hodnotí hlavně výši trestu ukládaného za vraţdu, který by měl být dle 33% dotázaných trestán právě trestem smrti. V druzích a výších trestů společnost spatřuje jistou satisfakci za spáchané činy a velmi často sympatizuje a soucítí s osobami blízkými obětem těchto činů, a proto se jim zdají tresty nízké. Ostatně téměř kaţdý, kdo trpí újmou kvůli trestnému činu, chce, aby byl pachatel potrestán co moţná nejpřísněji.149
149
Tisková zpráva Ob 51118 [online]. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění, vydáno dne 18. Listopadu 2005 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100531s_ob51118.pdf
63
8 Současná společnost a trest smrti Ačkoliv byl u nás trest smrti zrušen jiţ v roce 1990, neustále se ve společnosti objevují diskuze na téma, zda by měl být znovu zaveden. Jaké jsou však postoje naší společnosti dnes? Jaké je mezi námi procentuální zastoupení zastánců a odpůrců? A jaké jsou vůbec důvody pro a proti trestu smrti? V médiích, kterými jsme obklopeni aţ v nezdravé míře, ať je to televize, rádio či v současné době na velmi oblíbených sociálních sítích na nás neustále útočí otázky typu: Jste pro nebo proti trestu smrti? Připadají vám současné tresty pro vrahy a nebezpečné zločince adekvátní? Máte pocit, ţe trest odnětí svobody na doţivotí dokáţe společnost dostatečně ochránit před nebezpečnými jedinci, které jiţ nelze resocializovat? Tento výčet je ovšem pouze demonstrativní a jistě kaţdého z nás napadne celá řada dalších otázek tohoto typu. Média naše názory ovšem neovlivňují pouze prostřednictvím těchto či podobných otázek. Téměř kaţdý případ vraţdy, zvlášť pak jedná – li se o vraţdu dítěte, je médii dokola probírán ze všech stran. Je pak zcela irelevantní, zda se na nás valí fotografie oběti nebo prohlášení obviněného ze stránek novin či obrazovek televizí, ale jisté je, ţe nás ovlivňují. Pokaţdé, kdyţ se objeví případ brutálního trestného činu, o kterém jsme médii informováni, zvedne se procento těch, kteří by byli minimálně pro zvýšení trestu, ne – li rovnou pro znovuzavedení samotného trestu smrti. A to vše, i přes skutečnost, ţe média mají tendence dokreslovat a místy i více dramatizovat. Asi nejčerstvější případ, který sledovalo snad celé Česko, bylo znásilnění a vraţda malé Aničky Janatkové, která byla pohřešována od konce minulého roku. I skrz tzv. „náhubkový zákon“ se dostalo ven jméno potencionálního pachatele. Ačkoliv se obviněného nepodařilo usvědčit, a přestoţe spáchal sebevraţdu velmi krátce po zadrţení, i přes neustálé kontroly jeho cely, jsem názoru, ţe valná většina společnosti ho uţ povaţovala za vinného z vraţdy této devítileté dívky, přestoţe nikdy nebyl pravomocně odsouzen. Navzdory presumpci neviny mu byl tento čin veřejností přičítán a nebude jistě překvapením, ţe na tomto měla velkou zásluhu i média. V hypotetické rovině, pro případ, ţe by byl obviněný skutečně vinen a soudem pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. Zastávám ten názor, ţe nejen rodina zavraţděné dívky, ale i široká veřejnost by byla nespokojena s výší trestu, byť by byl doţivotní. Právě takovéto případy v lidech vyvolávají větší chuť po odplatě. Domnívám se, ţe by pro daného pachatele společnost ţádala trest smrti.
64
8. 1 Důvody pro a proti trestu smrti V tomto případě můţeme hovořit o diskuzi dvou nesmiřitelných táborů. Na jedné straně jsou zde abolicionisté jako zarytí odpůrci trestu smrti a na straně druhé pak retencionisté tzn. zastánci trestu smrti. Přirozeně je diskuze na toto téma vedena vţdy velmi ostře a kaţdá ze stran nesmiřitelných táborů se snaţí prosadit si svou pravdu. Nutno podotknout, ţe obě strany pouţívají k obraně své pravdy mnohdy jen těţce vyvratitelné argumenty. Jedním z nejstěţejnějších a nejzákladnějších argumentů odpůrců trestu smrti bývá právo na ţivot. Toto právo je v České republice zakotveno v Listině základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku. Toto právo je základním lidským právem a jedná se o právo nejvyšší a absolutní. Nikdo tedy nemá právo do něj zasahovat. V mnohých případech je chráněn dokonce i nasciturus.150 Nikdo nemá právo jiného zbavit ţivota. Je sice pravdou, ţe pachatel toto pravidlo chování vraţdou jiného člověka porušil, ale otázkou je, zda má společnost právo na to zachovat se stejným způsobem. Měla by společnost jednat na základě zásady „oko za oko, zub za zub“ nebo spíše dle pořekadla „ty po mě kamenem, já po tobě chlebem?“ Odpovědět na tuto otázku však není vůbec jednoduché. Přesto zastávám názor, ţe chování vraha by nemělo být impulzem pro společnost, aby mu jeho chování oplatila stejnou mincí. V případě, ţe by tomu tak bylo a opravdu bychom vraţdu trestali trestem smrti, nejednalo by se de facto rovněţ o vraţdu? Bylo by správné, abychom činili něco, za co jsme pachatele odsuzovali? Kdyţ má kaţdý člověk ústavně garantované právo na ţivot, kde by pak tedy mělo být právo státu toto právo člověku vzít? Na jedné straně je zde opravdu potřeba člověka za úmyslné porušení právních norem trestat, jinak bychom mohli říci, ţe celý náš právní systém je k ničemu. Na druhou stranu by však stát neměl mít právo odsoudit pachatele k trestu smrti, kdyţ uţ ústavně garantuje právo na ţivot. Je ovšem logické a zcela přirozené, ţe jiný postoj k právu na ţivot zločince bude zastávat veřejnost a jiný zase rodina a blízcí přátelé oběti. Dalším argumentem pouţívaným ze strany odpůrců tohoto trestu bývá pochybení lidského faktoru. Kdyby někdo tvrdil, ţe toto pochybení vzhledem k technickému a vědeckému pokroku není v dnešní době moţné, musel by být názoru, ţe soudy jsou neomylné. V kaţdé profesi můţe dojít k pochybení a soudnictví rozhodně není výjimkou. Člověk je tvor omylný a na chyby má právo,
150
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
65
soudce není nadlidská bytost, které by se toto pravidlo vyhnulo. V minulosti poměrně často docházelo k pochybení a tzv. justičním omylům. Přesné číslo není sice nikde uvedeno, nicméně určitě nebude zanedbatelně malé. Navíc zde můţe existovat reálná obava ze zneuţití moci. Popravdě, kdyţ bude odsouzen člověk na základě „nezvratných důkazů“ a za deset let po jeho popravě díky dalšímu vědeckému pokroku zjistíme, ţe jsme udělali chybu, a popravili nevinného člověka, bude omluva a následné očištění jeho jména v médiích dostatečnou protihodnotou? Nemyslím si to. Kdyţ po letech vyjde na povrch pravda lze uvězněného člověka propustit, ale v případě trestu smrti? Ţivot jiţ nelze vrátit a ospravedlnění na základě důkazů provedených při řízení rozhodně nepovaţuji za dostatečně silné. Tento argument povaţuji za velmi silný.151 Odpůrci tohoto druhu trestu se rovněţ opírají o argument moţnosti zneuţití. Lidé jsou stvoření přemýšlivá a lstivá. Umějí zneuţít cokoliv. Například i věci, které na první pohled slouţí pro dobrou věc. Bylo by tak moţné a pro lidi jednoduché zneuţít i trest smrti. Toto zneuţití můţe mít více podob. Trest smrti by mohl být zneuţit v rámci politické moci jako například v době totalitního reţimu, kdy se trestem smrti běţně zbavovalo osob nebezpečných a nepohodlných. V současné době by mohlo být velmi zajímavé i zneuţití na základě diskriminace rasy či náboţenského vyznání.152 Ve Spojených státech amerických dle průzkumů bylo celých 48 % odsouzenců na smrt černé pleti, přestoţe černoši tvořili pouze 12% populace, toto je minimálně zaráţející.153 Vzhledem k tomu, ţe se tento trest v určitých případech v minulosti opravdu zneuţíval a nikdo nám není schopen dát stoprocentní záruku, ţe v současnosti jej zneuţít nelze, povaţuji tento argument opět za velmi silný. Riziko a dopady zneuţití takového trestu by mohly mít šílené dopady, které si nikdo z nás neumí ani představit. A nejhorší je, ţe tyto následky by jiţ nebylo moţné ţádným způsobem napravit, jelikoţ popravenému ţivot vrátit nelze. Obnova procesu a očištění jeho jména mi rozhodně nepřipadá dostačující. Argumentem pouţívaným zastánci tohoto trestu bývá odstrašení potencionálních pachatelů budoucích trestných činů. V důsledku tohoto odstrašení by pak dle jejich
Arguments against capital punishment. BBC [online]. [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/ethics/capitalpunishment/against_1.shtml 152 Blíţe např. HAINES, Herbert H.. Against capital punishment: the anti-death penalty movement in America, 1972 – 1994. New York: Oxford University Press, 1996. s. 185.; INCIARDI, James A.. Trestní spravedlnost: ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Praha: Victoria Publishing, 1994. s. 491. 153 MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. S. 334. 151
66
názoru došlo ke sníţení zločinnosti. Problém je v tom, ţe odborníci se shodují na skutečnosti, ţe poměrně velká část pachatelů vraţdí v afektu, například pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Samozřejmě zde nepočítáme například vrahy sériové, kteří si své činy velmi detailně promýšlejí, a kteří zároveň nepočítají s tím, ţe by mohli být někdy dopadeni a následně za své jednání potrestáni. Z tohoto můţeme vyvodit, ţe odstrašení nemusí fungovat tak, jak se mnozí domnívají. Osobně tento argument zastánců trestu smrti nepovaţuji za nijak zvlášť silný, jelikoţ jsem názoru, ţe člověk jednající v afektu nebo pod vlivem nějaké látky uvaţuje v přítomnosti, ale mnohdy ani nepomyslí na důsledky svého jednání, přestoţe si je vědom, ţe trest smrti existuje a můţe být pouţit.154 Navíc nemám pocit, ţe v zemích, kde stále tento druh trestu pouţívají, došlo k převratnému sníţení či dokonce úplnému vymizení zločinnosti.155 Dalším argumentem velmi často pouţívaným ze strany zastánců trestu smrti je argument odplaty. Zde jde prakticky o naplnění výše zmiňované zásady „oko za oko, zub za zub“. Tato zásada byla v historii lidstva uplatňována. Jsou známy případy, ţe za krádeţ následovalo useknutí ruky. Mnoho zastánců tohoto trestu je názoru, ţe za zločin, zvláště pak krutý a nelidský je potřeba zaplatit stejnou měrou. Můţeme si klást otázku, zda by mělo být s vrahem, který vraţdil „pouze“ jednou zacházeno stejně jako s vrahem mnohanásobným? Nebo také zda je spravedlivé, aby měli vrazi s různým počtem obětí stejný druh trestu? Popravdě řečeno v některých státech tento problém řeší tak, ţe v případě odsouzení k trestu smrti za jednu vraţdu je jednoduše pověšení. V případě mnohonásobné vraţdy se však odsouzený k trestu smrti věší dle počtu vraţd, za které byl odsouzen. V praxi to pak vypadá zhruba tak, ţe pachatel odsouzen za tři vraţdy je dvakrát pověšen pouze do té míry, ţe ztratí vědomí a aţ potřetí je pověšen definitivně. Coţ na jednu stranu osoby blízké oběti většinou povaţují za dostatečnou satisfakci, ale široká veřejnost na toto jednání můţe nahlíţet jako na zvláště kruté a nelidské. Odplata či msta je zakořeněna v kaţdém z nás. Jenţe kaţdý člověk je individuální tvor, který má jinak postaven ţebříček hodnot. Kaţdý z nás tedy vnímá odplatu jiným způsobem, coţ znamená, ţe jako spravedlivý trest povaţujeme kaţdý něco jiného.156
154
Blíţe např. INCIARDI, James A.. Trestní spravedlnost: ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Praha: Victoria Publishing, 1994. s. 118. 155 BESTOVÁ, Cornelie C.. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1996. s. 16 – 17. 156 Tamtéţ, s. 27.
67
Pojistka, to je další z argumentů zastánců trestu smrti. Tento argument lze vykládat tak, ţe ze strany pachatele odsouzeného k trestu smrti nehrozí útěk a následné páchání další trestné činnosti. Tento argument zcela vylučuje alternativu a povaţuje trest smrti za jediný způsob účinné ochrany společnosti před pachatelem. Rovněţ jej dle této argumentace můţeme povaţovat za jediný prostředek k zabránění páchání další trestné činnosti pachatele a povaţujeme resocializaci pachatele za zbytečnou a také neúčinnou. Tento argument zastánců rovněţ nepovaţuji za správný. Trest smrti pro pachatele určitých trestných činů jako pojistka? Ţijeme v jednadvacátém století, které je plné pokroku vědy, techniky, různých moţností a alternativ. Tvrdit, ţe společnost nelze chránit jinak, neţ odsuzováním k trestu smrti mi připadá absurdní. Taktéţ tvrzení, ţe jistým pachatelům nelze v páchání trestné činnosti zabránit jinak je dle mého názoru scestné. Silnějším
argumentem
zastánců
pak
bývá
vhodnost
tohoto
trestu
z ekonomického hlediska. Tento argument nemá s morálkou nic společného, jelikoţ je ryze materiální povahy. Jiţ v předchozí kapitole bylo zmíněno, jak vysoká je denní částka na pobyt odsouzeného ve vězení. Nebudeme si nalhávat, ţe tyto finanční prostředky jsou malé. Rovněţ je potřeba financování věznic samotných. Na provoz věznic bylo letos poţadováno půl miliardy korun, ale vzhledem k tomu, ţe v současné době systém financování u nás kolabuje, nebylo moţno na provoz věznic poskytnout takto vysokou částku. Byl tedy uzavřen kompromis, ţe na provoz věznic se poskytne suma ve výši 379 milionů korun, coţ prý ovšem nebude stačit.157 Jelikoţ toto hradí stát, respektive daňoví poplatníci, nemůţeme se divit, ţe ve společnosti přetrvává názor, čím méně vězeň stojí, tím lépe. Věznice v České republice bývají většinou nadstandardně vybaveny a vězni mají moţnost například výběru z více druhů jídel. Rovněţ mohou sledovat televizi. Ovšem nejsou nuceni pracovat, tudíţ tomuto komfortu holdují bez vlastních zásluh. Průměrný měsíční příjem obyvatel České republiky nedosahuje měsíční částky potřebné na jednoho vězně. V tomto světle se pak nemůţeme veřejnosti divit, ţe jí náklady na vězení připadají nepřiměřeně vysoké. Rovněţ to v tomto případě nahrává do karet zastáncům trestu smrti, kteří jsou názoru, ţe trest smrti je levnější varianta neţ drţení odsouzence ve vězení. Je sice třeba zváţit způsob výkonu, jelikoţ ne všechny jsou levnější. Ale například injekce je prý levná a aţ donedávna byla povaţována za nejhumánnější
157
KOUKAL, Josef. Místo amnestií by vězni mohli být masivně propouštěni na podmínku. Novinky.cz [online]. Last modified 11. June 2011 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/235918misto-amnestii-by-vezni-mohli-byt-masivne-propousteni-na-podminku.html?ref=boxD
68
způsob výkonu trestu smrti. Ovšem opět by bylo třeba zváţit, zda toto ekonomické hledisko převáţí argumentaci proti trestu smrti. Myslím, ţe mnohem rozumnější by bylo pokusit se najít jiný způsob financování vězňů, jak jsem nastínila v předchozí kapitole. Shrneme – li výše uvedené, dospějeme k závěru, ţe oba tábory mají svá tvrzení a své argumenty. Kaţdý z nich se snaţí společnost přesvědčit o své pravdě. Vzájemně si vyvracejí svá tvrzení, ale nemám pocit, ţe by se pokoušely najít zlatou střední cestu.158
8. 2 Veřejné mínění a trest smrti Česká republika je vyspělým státem, který respektuje a chrání základní lidská práva. Mezi tato práva jednoznačně patří i právo na ţivot. V čl. 6 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je pak postoj k trestu smrti vyjádřen takto: „Trest smrti se nepřipouští.“159 Názory a postoje veřejnosti se však mohou od tohoto ustanovení lišit. Poměrně pravidelně se provádí průzkumy veřejného mínění a nevynechávají ani problematiku trestu smrti samotného. Centrum pro výzkum veřejného mínění tuto problematiku pokládá za poměrně důleţitou, a tak byla jiţ od roku 1992 zařazena do kontinuálního výzkumu. To z důvodu srovnání předchozích šetření a zjištění. Osobně povaţuji za důleţité mapovat, zda a jakým směrem se pohled veřejnosti na otázku trestu smrti ubírá. Z průzkumu veřejného mínění z roku 2009, provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění, jasně vyplynulo, ţe celých 62% dotázaných by bylo pro to, aby trest smrti na území České republiky byl jedním z druhů trestů. Pouhých 31% dotázaných zastává názor, ţe trest smrti by neměl být zakotven v našem právním řádu a 7% dotázaných k této problematice nezaujímá ţádný postoj. Kdyţ se na tato procentuální vyjádření podíváme, zjistíme, ţe nadpoloviční většina se přiklání k variantě pro existenci trestu smrti, naopak skupina proti existenci trestu smrti nedosahuje ani 50%. Na první pohled toto můţe vypadat dosti hrozivě, ale kdyţ tyto výsledky srovnáme s výsledky šetření provedeného v roce 1992, nevypadá to jiţ tak děsivě. Zjistíme totiţ, ţe v roce 1992 byl počet odpůrců na 13%, oproti tomu dle posledního průzkumu aţ na 31%, z čehoţ nám jasně vyplyne aţ 18% nárůst Arguments against capital punishment. BBC [online]. [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/ethics/capitalpunishment/against_1.shtml 159 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 158
69
skupiny odpůrců trestu smrti. Oproti tomu skupina zastánců měla v roce 1992 celých 76% a v roce 2009 „pouhých“ 62%. Takţe ačkoliv je číslo 62% vysoké, je jiţ o 14% niţší neţ v prvním roce provádění průzkumu. Pokud budou tyto tendence přetrvávat, rozdíl mezi oběma skupinami by se postupem času měl zmenšovat, jelikoţ odpůrců přibývá a zastánců naopak ubývá. Téměř 80% dotázaných se shoduje na skutečnosti, ţe trest smrti přináší pocit zadostiučinění pozůstalým a blízkým oběti. Současně se 70% respondentů dokáţe shodnout na faktu, ţe s absencí trestu smrti těţcí zločinci pouze zabírají místo ve věznicích a stojí daňové poplatníky poměrně velké peníze. O pouhé jedno procento méně oslovených souhlasí s tím, ţe za nejtěţší zločiny smrt trestem adekvátním. Zároveň ovšem stejné procento respondentů souhlasí s tím, ţe trest smrti s sebou přináší velké riziko moţnosti jeho zneuţití. Za alarmující osobně povaţuji procento, a to 52% respondentů uznávajících zásadu „oko za oko, zub za zub“. Totéţ procento totiţ vyjadřuje i počet skupiny respondentů, kteří jsou zastánci názoru, ţe trest
smrti
nijak
neodporuje
zásadám
demokratické
společnosti
zaloţené
na respektovaní lidských práv. A pouhých 41% dotázaných je názoru, ţe společnost ani stát by neměl mát právo brát někomu ţivot. A ještě menší procento, konkrétně 37% respondentů povaţuje trest smrti za nehumánní a barbarský. Tato procentuální vyjádření se postupně mění, ale ne rychle. Domnívám se, ţe pohlaví na otázku znovuzavedení trestu smrti nemá vliv. Dle mého názoru by mohl být vliv dán sympatizací s některými politickými proudy. Také se domnívám, ţe věk by mohl mít vliv. Je rozdíl, kdyţ odpovídá patnáctileté dítě, které ještě není dostatečně rozumově vyspělé nebo čtyřicetiletý člověk, který jiţ má určité vědomosti či zkušenosti. Otázka je, zda má na odpověď na otázku vliv třeba vzdělání. Dle mého názoru by teoreticky vzdělání mohlo mít do jisté míry vliv. Náboţenství by také mohlo mít určitý vliv při odpovědi na otázku, zda by měl trest smrti existovat nebo nikoliv.160
160
Tisková zpráva Ob 90710 [online]. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění, vydáno dne 10. Července 2009 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100937s_ob90710.pdf
70
9 Mé postoje vycházející ze zjištěných faktů Měla – li bych se přidat na stranu odpůrců či zastánců trestu smrti, pak zcela jednoznačně na stranu odpůrců. Povaţuji právo na ţivot za základní lidské právo, na které má nárok kaţdý bez rozdílu. Vnímám ho jako právo absolutní a nikdo by do něj neměl zasahovat, tedy ani stát, který má toto právo garantovat a měl by ho tedy respektovat. Nelze se domnívat, ţe stát nemůţe trest smrti zneuţít. V minulosti se trest smrti mnohokrát zneuţil a byl to právě stát, kdo se zbavoval nepohodlných lidí. K těmto situacím uţ by v ţádném případě nikdy dojít nemělo. Některé argumenty zastánců absolutního trestu jsou sice silné, ale dle mého názoru nemají šanci převáţit argumenty odpůrců. Jak jiţ bylo výše řečeno, trest smrti se dá velmi snadno zneuţít. Můţe také dojít k velkému mnoţství omylů, jelikoţ lidé jsou omylní. A to, ţe soudci jsou lidé velmi vzdělaní, neznamená, ţe jsou neomylní. Odstrašující efekt trest smrti dle odborníků nemá. Na jednu stranu chápu názory veřejnosti na systém ukládání trestů obecně, ale společnost by měla pochopit, ţe trest smrti je sankcí nepřiměřenou. Odplata je sice jeden z prvků kaţdého trestu, ale kaţdý jedinec ji vnímá jinak. Ovšem kdybychom ji měli brát v jednom z prvotních pojetí dle zásady „oko za oko, zub za zub“ budeme pak zlodějům opět sekat ruce nebo za lhaní vyřezávat jazyk? Je to přece absurdní a předpokládám, ţe toto by společnost ani nechtěla. Ale je to prakticky totéţ jako si říct, ţe vrah zabil, tudíţ ho odsoudíme k trestu smrti. Kdybychom to moţná společnosti předloţili takto, tedy ad absurdum, moţná by alespoň část pochopila, ţe se jedná o trest přehnaný. Věznit některé pachatele doţivotně přijde daňové poplatníky poměrně draho, moţná i proto by někteří členové společnosti uvítali znovuzavedení trestu smrti. Domnívám se, ţe za úvahu by stálo pozměnit tento systém. Kdyby totiţ vězni pracovali sami na sebe a hradili si pobyt ve vězení sami a měli přísnější reţim, nebyla by moţná veřejnost tak nespokojená a brala by trest doţivotního odnětí svobody jako dostačující sankci. Samo o sobě je hrozná představa být zavřen mezi čtyřmi zdmi, ale proč to vězňům zpříjemňovat televizí, rádiem a ještě jim dát moţnost výběru potravy? Netvrdím sice, ţe bychom se k nim měli chovat hůř neţ ke zvířatům, ale vězení nemá být o komfortu. A jsem názoru, ţe toto je hlavní důvod, proč je většina naší společnosti pro znovuzavedení absolutního trestu. Mnoho lidí se opravdu snaţí, ale i tak mají niţší příjem ve srovnání s částkou vydávanou na jednoho vězně v rámci měsíce. Ţena na mateřské dovolené se této částce většinou ani neblíţí. Na důchodech se šetří, ale na vězních ne? Pak se společnosti bohuţel nemůţeme divit, ţe je nespokojená. 71
Závěr Na začátku mé práce jsem se věnovala pojmu, účelu a funkcím trestu obecně. Následně jsem se věnovala historickému vývoji trestu smrti na našem území. Na konci této kapitoly jsem vybrala i řadu evropských zemí, které rovněţ zrušily trest smrti, abych srovnala, kdy k tomuto zrušení došlo v porovnání s naší zemí. Část práce jsem se věnovala i legislativě upravující trest smrti. Jelikoţ právo na ţivot je předmětem úpravy nejen vnitrostátní, věnovala jsem se i dokumentům na evropské a mezinárodní úrovni. Vzhledem k tomu, ţe trest smrti není přeţitkem, ale velké mnoţství států jej neustále praktikuje, byla další část práce věnována trestu smrti ve světě se zaměřením na největší producenty poprav. Následně jsem porovnávala argumentaci odpůrců a zastánců, na základě které jsem v souvislosti s informacemi získanými během zpracování zbývajících částí práce mohla vyhodnotit v úvodu zmíněné hypotézy. Mohu tedy potvrdit hypotézu č. 1. Trest smrti není trestem spravedlivým a v našem právním řádu by neměl mít místo. Z mého úhlu pohledu je trest smrti trestem nepřiměřeným, tudíţ nespravedlivým. Chybí mu funkce nápravná, kterou by trest mít měl. Ovšem popraveného pachatele jiţ nenapravíme. Právo na ţivot je jedno z nejdůleţitějších práv vůbec a ani stát by neměl mít právo do něj zasahovat. Jedná se o přeţitek a je dobře, ţe v našem právním řádě jiţ nemá místo. Mnoho lidí však s tímto mým potvrzením první hypotézy souhlasit nemusí, jelikoţ kaţdý vnímá spravedlnost jiným způsobem. Kaţdý z nás má jiný metr, tudíţ by kaţdý z nás určil trestné činy a jejich přiměřené sankce jinak. I státy svatě mají kaţdý jiný názor na spravedlnost a přiměřenost sankcí, tudíţ není moţné, aby se mnou kaţdý souhlasil. Rovněţ mohu potvrdit hypotézu č. 2. Argumenty zastánců i odpůrců absolutního trestu jsou velmi silné, nicméně argumenty proti jsou silnější. Zastánci se snaţí neustále přicházet s novými argumenty, z nichţ jsou některé zajímavé pro zamyšlení, ale to je asi vše. Odborníci všechny prozatímní argumenty povaţují za nepříliš pravdivé a neprokazatelné. Odstrašení potencionálních pachatelů se neprokázalo, jak jiţ bylo řečeno výše, pachatel myslí v přítomnosti bez ohledu na moţnou sankci. Pojistka je zase dosti slabým argumentem, jelikoţ společnost lze chránit bezpečně i bez trestu smrti. Oproti tomu argumenty zastánců jako právo na ţivot, omyly, zneuţití trestu smrti byly jiţ mnohokrát praxí prokázány, tudíţ mají i větší váhu.
72
Argument pojistky spolu s problematikou alternativního trestu mi pomohl vyvrátit hypotézu č. 3. Trest smrti je jediným, který dokáže účinně ochránit společnost před pachateli nebezpečných trestných činů. Tato hypotéza není pravdivá, jelikoţ v dnešní době je moţné společnost spolehlivě chránit bez uţití trestu smrti. Trest odnětí svobody je dostačující sankcí. Vězni jsou izolováni od zbytku společnost a ti nejnebezpečnější z nich jsou permanentně hlídáni. V případě jejich úniku se okamţitě alarmují téměř všechny jednotky bezpečnostní sloţky státu, aby byl vězeň, co nejrychleji zadrţen. Není tedy pravda, ţe by nebylo moţné společnost účinným způsobem chránit bez trestu smrti. Přestoţe trest smrti je dle mého názoru trestem neetickým, můţeme se s ním ještě stále setkat v případě celé řady států. V nejbliţší budoucnosti určitě celosvětově zrušen nebude, ale díky práci Evropské unie, organizace Amnesty International a řady dalších je zde naděje, ţe někdy by se od této praktiky mohlo upustit úplně, coţ bude jedině dobře.
73
Použitá literatura: Monografie a články BARRING, Ludwig. Trest smrti v dějinách lidstva. Český Těšín: Naše vojsko, 2008. BENEŠ, Zdeněk. Rozumět dějinám: vývoj česko – německých vztahů na našem území v letech 1848 – 1948. Praha: Gallery, 2002. BESTOVÁ, Cornelie C.. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1996. BIRKS, P. B. H. Pressing problems in the law. Volume 1, Criminal justice and human rights: reshaping the criminal justice systém, fraud and the criminal law, freedom of expression. Oxford: Oxford University Press, 1995. ČAPEK, Karel. Hovory s T.G.Masarykem III. Myšlení a život. Praha: Fr. Borový a nakladatelství Čin, 1936. CAWTHORNE, Nigel: Nejznámější veřejné popravy v dějinách, 1. vyd., Frýdek-Místek: Alpress, 2009. DÜLMEN, Richard van. Divadlo hrůzy: soudní praxe a trestní rituály v raném novověku. 1. vyd. Praha: Rybka publishers, 2001. FROMMER, Benjamin. Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010. HAINES, Herbert H.. Against capital punishment: the anti-death penalty movement in America, 1972 – 1994. New York: Oxford University Press, 1996. HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, 1998. HOOD, Roger G. The dech penalty: a Word – wide prespective. Oxford: Clarendon press, 1966. INCIARDI, James A.. Trestní spravedlnost: ústavní principy trestního práva, trestního řádu a nápravné výchovy. Praha: Victoria Publishing, 1994. IVANOV, Miroslav. Justiční vražda, aneb, Smrt Milady Horákové. Praha: XYZ, 2009. JARKOVSKÁ, Lucie. Odplata, či spravedlnost? : mimořádné lidové soudy 1945 – 1948 na Královéhradecku. Praha: Prostor, 2008. KAPLAN, Karel. Druhý proces: Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968 – 1990. Praha: Karolinum. 2008. KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001. LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. České vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004.
74
MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, 2005. MALÝ, Karel. et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges, 2010. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. NOVOTNÝ, Oto et al. Trestní právo hmotné. 6. přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. SALÁK, Pavel., TAUCHEN, Jaromír. aj. Československé trestní právo v proměnách věků. Brno: Masarykova univerzita SCHELLE, Karel., HORÁKOVÁ, Monika. Aj. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin : (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. SCHELLE, Karel; LAMKA, Roman; TAUCHEN, Jaromír. Demokratizace českého právního řádu (1989 – 2009). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Grundriss der Tschechischen Rechtsgeschichte. Verlag Dr. Hut. 2010. SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München: Verlag Dr. Hut, 2009. SINGER, Richard G. Crimes and punishment: cases, materials and readings in criminal law. New York: Matthew Bender, 1989. TAUCHEN, Jaromír. „Beneš-Dekrete“ von einer rechtlich historischen Perspektive. Journal on European History of Law. Vol. 1/2010. VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.
Právní předpisy: Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním Paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. ze dne 10. Května 1976. Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku 1989.
75
Zákon č. 209/1992 Sb., Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Listina základních práv Evropské unie Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2009 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů.
Internetové zdroje: Amnesty urges China to disclose execution figures. BBC [online]. [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/8593438.stm Arguments against capital punishment. BBC [online]. [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/ethics/capitalpunishment/against_1.shtml BENEŠ, Roman. Systém ochrany lidských práv na základě Paktů z roku 1966. E- polis.cz [online]. 24. Březen 2005 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/pravo/54system-ochrany-lidskych-prav-na-zaklade-paktu-z-roku-1966.html DOLEŢALOVÁ, Markéta. JUDr. Milada Horáková (1901 – 1950). Dokumentace popravených z politických důvodů 1948 – 1989. [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z Ústav pro studium totalitních reţimů: http://www.ustrcr.cz/cs/milada-horakova Evropská unie v České republice: Evropská unie je odhodlána dosáhnout celosvětového zrušení trestu smrti [online]. Změněno 10. 10. 2011 [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/11_1160_cs.htm HORÁKOVÁ, Jana. Heliodor Píka: Má – li moje smrt vykoupit sjednocení národa, umírám rád. Historický kaleidoskop [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné z :
76
http://www.historickykaleidoskop.cz/3-2007/heliodor-pika-ma-li-moje-smrt-vykoupitsjednoceni-naroda-umiram-rad.html KOUKAL, Josef. Místo amnestií by vězni mohli být masivně propouštěni na podmínku. Novinky.cz [online]. Last modified 11. June 2011 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/235918-misto-amnestii-by-vezni-mohli-byt-masivnepropousteni-na-podminku.html?ref=boxD KREJČIŘÍK, Milan. Proces s Heliodorem Píkou: První poúnorová justiční vraţda. Totalita [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné z : http://www.totalita.cz/proc/proc_pikah.php KROPÁČEK, Luboš. Trest smrti v muslimských zemích. Koktejl [online]. Last modified 3.
September
2005
[cit.
2011-10-14].
Dostupné
z:
http://www.czech-
press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2115%3Atrest-smrti-vmuslimskych-zemich&Itemid=4 New Jersey ruší trest smrti. Jako první stát USA po 40 letech. iDNES.cz [online]. Last modified 14. December 2007 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/newjersey-rusi-trest-smrti-jako-prvni-stat-usa-po-40-letech-po2/zahranicni.aspx?c=A071214_190739_zahranicni_tha Nové Mexiko zrušilo trest smrti. Ihned.cz [online]. Last modified 13. March 2009 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet-amerika/c1-35892250-nove-mexikozrusilo-trest-smrti POHANKA, Vít. Celosvětová debata o trestu smrti. BBC [online]. Last modified 25. February 2001 [cit. 2011-10-13]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/omnibus/death_penalty.shtml Saudská Arábie přitvrzuje. Počet poprav roste. Aktuálně.cz [online]. Last modified 24. April 2007 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=408024
77
Tisková zpráva Ob 51118 [online]. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění, vydáno dne 18. Listopadu 2005 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100531s_ob51118.pdf Tisková zpráva Ob 90710 [online]. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění, vydáno dne 10. Července 2009 [cit. 2011-10-15]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100937s_ob90710.pdf USA odmítly mezinárodní výzvy ke zrušení trestu smrti. Tiscali.cz [online]. Last modified 9. November 2010 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/usa-odmitlymezinarodni-vyzvy-ke-zruseni-trsetu-smrti-55213 V Illinois byl zrušen trest smrti. Amnesty [online]. Last modified 15. March 2011 [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/v109/v-illinois-byl-zrusen-trest-smrti WOLF, Roman. Poprava za daňový únik uţ v Číně nehrozí. Důvodů pro smrt uţ je „jen“ 55. Lidovky.cz [online]. [cit. 2011-10-14]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/popravaza-danovy-unik-uz-v-cine-nehrozi-duvodu-pro-smrt-uz-je-jen-55-1f6-/firmytrhy.asp?c=A100825_095853_firmy-trhy_nev
78
Resumé Name of this thesis is The death penalty and its historical development. This topic is still very relevant. The goal of the one is to form an opinion on this issue and mapping of historical development, especially in our country. The methodology of work is especially analysis. I would like to deepen my knowledges of this isme and that is why I did not rely on superficial prewiew, but I started with a detailed study. The work consists of eight chapters, introduction and conclusion. The nature of the work is theoretical. The first chapter focuses on the definitiv of concept of punishment and its purpose and also type sof behavior that can cause using. In this section I will deal with theories. The legal definition of punishment still exists. The next chapter deals with the history of the death penalty in our country from its beginning to its abolition in 1990. In this section is concerned with detail and political processes after 1948. Subsequently, I attend to some legislation dealing with this issue not only in national level but also at European and international law. Legislation is main content this charter. In this part interested me, that legislation is the most detailed. The most important acts, I will give detail. I mention also the work of Amnesty International and the European Union, which is constantly fighting for the abolition of the death penalty. The fourth chapter focuses on the death penalty in the world and the establishment of the largest producers of executions namely China, the United States and Saudi Arabia. For each state I think about whether and for what reasons they might abandon the death penalty. Another chapter is devoted to a particular execution of the cruelest ways to today's "modern ones". Then I deal with historici perspective on capital punishment and type sof operations which have been taking depend on geographical jurisdiction. This chapter will include a detailed description of some techniques of executions. The sixth chapter discusses alternative to the death penalty, its advantages and disadvantages. There will also consider the views of critics of alternative punishment. I will try to find a theoretical solution to the situation that the public was satisfied. The seventh charter is about the views of contemporary society on this issue. Intention of this charter is to monitor the evolution of opinion on this type of punishment from the rdest until now according to developments in socio-cultural enviroment. I also mentioned the arguments of death penalty supporters and opponents 79
of the death penalty and commented on them. The last on eis It reflects all of the pros and cons. Finally I add own insights and attitudes. I meet there the challenge of hypotheses contained in the introduction of work. In this work I would also like to answer the question whether the death penalty is just punishment. I am against the death penalty, but I do not think in the near future, the penalty past. I consider the death penalty is unethical, inhumanne and in my opinion does not have in the 21 century place. The discussion on this topic held constant, but the outlook for the global abolition of the death penalty is not currently. The countries like China, the United States of America and Saudi Arabia will not replace the death sentence of imprisonment. These states consider the death penalty is fair and reasonable. I do not think the death penalty is just punishment, but international law does not prohibit it. The international law prohibits inhumane and cruel punishment, but the death penalty is generally allowed. Maybe over time people will understand that this punishment do not need.
80
