vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 5
1.
NA KOVOVÉ POSTELI POUZE pfiikr˘vka obkresluje tûlo, které pod ní leÏí. Na noãním stolku se tyãí hraniãka notesÛ se spirálov˘m hfibetem a vedle nich stojí váziãka s kvûtinami, pestr˘mi a umûlohmotn˘mi. Notesy jsou hodnû ohmatané, stránky vlhkem zkrabacené. V pokoji se vzná‰ejí a zhmotÀují lidské vzpomínky. MuÏ na lÛÏku vypráví pfiíbûh. Ten muÏ se jmenuje Elias Cole. Adrian naslouchá. Je tady teprve pár dní. Elias Cole vypráví: Jednou ráno, cestou do kampusu, jsem zaslechl píseÀ. Pfiilétla ke mnû z rádia, co vyhrávalo ze stánku, kter˘ jsem zrovna míjel. Vzdálená písniãka, o ztracené lásce. AspoÀ jsem si to dom˘‰lel, protoÏe slova jsem nezachytil, pouze melodii. Ale v tich˘ch tónech jsem vytu‰il ztrátu, která toho zpûváka potkala. A z vysok˘ch tónÛ jsem vyãetl, Ïe píseÀ je o snu, jenÏ se nikdy nevyplní. Pfiedtím jsem neplakal celá léta, ale tehdy ano, pfiímo u kraje zaprá‰ené ulice, mezi cizími lidmi. Ta melodie ve mnû zÛstala dlouhé roky. Je to podobné, jako kdyÏ muÏ poprvé zahlédne neznámou Ïenu a rázem mu je jasné, Ïe by ji mohl milovat. Lidé se m˘lí, kdyÏ mluví o lásce na první pohled. Není to láska, ani chtíã. Ne. Ale kdyÏ Ïena mizí v dálce, muÏ proÏívá pocit ztráty. Tu‰ení ztráty. V Ïivotû mû nenapadlo, Ïe tu melodii je‰tû nûkdy usly‰ím, ale pfied jedním ãi dvûma mûsíci jsem sedûl sám v místnosti, jeÏ v mém domû slouÏí jako pracovna. Oknem otevfien˘m dokofián jsem sice slabû, ale zfietelnû zaslechl, jak si nûkdo hvízdá melodii a prozpûvuje úryvky refrénu. Îensk˘ hlas. TatáÏ melodie jako tenkrát pfied lety. Houkl jsem na Babagaleha, kter˘ 5
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 6
v˘jimeãnû pfiibûhl po prvním zavolání. Poslal jsem ho dolÛ na ulici s tím, aÈ dotyãnou zpûvaãku najde. Mûl jsem dojem, Ïe sluha je pryã celou vûãnost. âekal jsem a nebyl schopen dûlat nic neÏ bezmocnû sedût a poslouchat vlastní srdce, jak drÏí tempo s mou zbûsilou netrpûlivostí. Osoba, kterou mi Babagaleh pfiivedl, byl zedník, Fula, obleãen˘ do rozdrban˘ch kalhot, s nahou hrudí pokrytou cementov˘m prachem, jenÏ mi pfiipomínal popel po kremaci. Babagaleh ho manévroval mimo koberce, ale já muÏi zavelel, aÈ jde blíÏ. PoÏádal jsem, aby zazpíval, a on poslechl, ale byla to úplnû jiná melodie. Babagaleh mi sem klidnû mohl pfiitáhnout prvního ãlovûka, na kterého z brány dohlédl. Zabroukal jsem tedy nûkolik tónÛ, jak mi uvízly v pamûti. A náhle muÏ pfiede mnou zazpíval tu správnou melodii dívãím, vysok˘m hlasem. Chtûl jsem znát smysl slov a on mi ho prozradil. PíseÀ byla skuteãnû o ztrátû, ale ne o ztrátû Ïeny. V písni mladík touÏil po minul˘ch ãasech, po dobách, které znal pouze z vyprávûní, o dobách pln˘ch nadûjí a snÛ. Zpíval o Ïivotû, kter˘ byl pro nûho pfiedem ztracen˘, protoÏe se ke své smÛle narodil mnohem pozdûji, v ãase, kdy uÏ se svût od základu zmûnil. Toho rána jsem se probudil mnohem pozdûji neÏ obvykle. Babagaleh byl vzhÛru uÏ celé hodiny. Jako muslim ze severu vstává pfied pátou, aby stihl ranní modlitbu, coÏ povaÏuji za jeho pfiednost. Navíc nepije a je poctiv˘, a to je víc, neÏ se dá fiíct o vût‰inû jin˘ch slouÏících. Problém je snad jen v tom, Ïe zdej‰í sevefiané jsou dost prchliví. Houkl jsem na nûho, aby mi do koupelny donesl vûdro horké vody. Chtûl jsem se oholit. V tûch dnech horká voda nebyla, mûli jsme velké ‰tûstí, kdyÏ tekla aspoÀ nûjaká, ale ãasto byly kohoutky úplnû vyschlé. Pro podobné krizové situace jsme za domem mûli stále plnou cisternu. „Rád bych dnes dokonãil tu studii,“ sdûlil jsem mu. „AÏ se vrátí‰ z trhu, pfiijì za mnou do pracovny.“ „Je pátek,“ odpovûdûl, zatímco lil vodu do um˘vadla a pomalu se chystal odejít. Byl jsem pofiád je‰tû v pyÏamu, sedûl jsem na okraji vany a sbíral energii, abych se zvedl a do‰el k um˘vadlu. 6
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 7
Ach ano, pátek. Babagaleh ho stráví v me‰itû. Cel˘ den nebudu mít nikoho k ruce. „Tak dobrá,“ k˘vl jsem, „ale hned potom se vraÈ. Neztrácej ãas s congosa jako obvykle.“ Îádná odpovûì, coÏ znamenalo, Ïe sluha se zafiídí podle svého. Nalil vodu do um˘vadla a vûdro postavil na podlahu, naãeÏ pfiistoupil blíÏ a vzná‰el se nade mnou jako moucha bzuãivka. Mávnutím ruky jsem ho poslal pryã. Sotva jsem osamûl, nadechl jsem se tak zhluboka, jak jen mi plíce dovolily, a opfiel se o vû‰ák na ruãníky, abych se vytáhl do stoje. âtyfii kroky k um˘vadlu. Ruce jsem poloÏil na porcelán, pevnû se drÏel a zadíval se do zrcadla. Svûtlé vousy na bradû dodaly mému obliãeji popelav˘ odstín. Pfiedklonil jsem se a odtáhl jedno a pak druhé víãko. Bulvy byly Ïluté, protkané ãervení. U zapadajícího slunce jsou to opravdu skvostné odstíny, ale jinak? Veãer pfiedtím, jako vÏdycky pfied spaním, mi Babagaleh urovnal pol‰táfie za zády. Tou dobou uÏ jsem musel spát doslova vsedû. Podepfien˘ jsem hledûl do tmy, poslouchal vrzání sv˘ch tuhnoucích plic, vzduch hvízdající v prÛdu‰kách jako v zrezivûlém stroji. Zvedl jsem holicí ‰tûtku, namoãil ji a po obliãeji si rozmydlil pûnu. Bfiitva mûla k ostrosti daleko a tahala za vousy, vytrhávala je ze zplihl˘ch faldÛ kÛÏe. V hlub‰ích r˘hách bfiitva pfies mokré vousy jenom sklouzla. Do jedné tváfie jsem si nacpal jazyk a levou rukou jsem pokoÏku napnul. Nakonec jsem si vodou z um˘vadla opláchl obliãej. Byla pofiád je‰tû horká a já si ji vychutnával. KdyÏ jsem se podíval do zrcadla, ze spousty drobn˘ch fiezn˘ch ranek mi pr˘‰tila krev. V prÛbûhu let se mi kÛÏe ztenãila a povisla, pod oãima, pod ãelistí, sklouzávala z kostí obliãeje. Na kartáãek jsem vymáãkl zubní pastu a zaútoãil na zuby. Krev na ‰tûtinách. Dásnû se mi scvrkly jako slimáci za poledního Ïáru. Skonãil jsem, vypláchl si ústa a vyplivl vodu. Pak jsem z um˘vadla vytáhl zátku a sledoval, jak zubní pasta, krvavá pûna, vousy a voda vífiivû odtékají odpadem jako ten bezpoãet promarnûn˘ch let. KdyÏ se Babagaleh vrátil z trÏi‰tû, sedûl jsem na neustlané 7
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 8
posteli a svádûl boj s obleãením. Vypûtí z této ãinnosti u mû vyvolalo záchvat ka‰le, jehoÏ zvuk ho ihned zavedl k m˘m dvefiím. Beze slova postavil tác s léky, karafou vody a sklenicí, trochu vody mi nalil a pomohl mi párkrát usrknout. Ka‰el postupnû odeznûl. Ochabl˘ a nehybn˘ jsem se podvolil sluhovû pomoci, jako dítû nebo slabomysln˘ chudák. Vysvobodil mou levou paÏi z pasti rukávu ko‰ile a zapnul mi manÏetové knoflíãky. Odstrãil jsem ho s tím, Ïe knoflíky vpfiedu si pozapínám sám. Sh˘bl se, pfies kaÏdé chodidlo mi pfietáhl srolovanou ponoÏku, nacpal mi nohy do stfievícÛ a zavázal tkaniãky. Na‰krobená bílá ko‰ile. âerné kalhoty. Kvalitní obuv. Mohl jsem se ‰trachat domem, neoholen˘, v pocintaném pyÏamu, jako mÛj soused odnaproti. Tyhle typy vidíte po celém mûstû. Bezvládnû rozvalené na balkonech sv˘ch domÛ, v oblacích v˘fukov˘ch plynÛ civí do prázdna a pfiitom na nû zvolna usedá prach z ru‰né ulice. Îivé mrtvoly. KdyÏ jsem vycházel z pokoje, zachytil jsem v zrcadle ‰atníku svÛj odraz. Loutka v pfií‰efií. Ko‰ile i kalhoty nad a pod opaskem doslova nafouknuté. Pásek jsem si kaÏd˘ t˘den utahoval o dal‰í dírku. Na límeãku ko‰ile krvavá ‰mouha. Co s tím? Dal‰í námahu s pfievlékáním bych nezvládl. Îádné náv‰tûvy jsem neãekal. Babagaleh mû pfii‰el upozornit, Ïe odchází. Oblékl se do me‰ity, mûl na sobû dlouhou, ãistû bílou dÏelabu, koÏené sandály a na hlavû kulatou vy‰ívanou ãepiãku z tmavû modré látky. Napadlo mû, a ne poprvé, oã by Ïivot byl snaz‰í, kdybych se mohl oblékat jako on. Babagaleh kaÏd˘ den konal své prosté modlitby a o pátcích sedával na svém místû v druhé fiadû modlících se v me‰itû. KaÏd˘ druh˘ t˘den mûl celodenní volno. Jednou za mûsíc nav‰tûvoval manÏelku. TfiebaÏe uÏ velmi dlouho Ïili oddûlenû, zrovna loni zaplatil novou stfiechu a okna. Vypili si spolu kávu a mluvili o vnouãatech. Babagaleh se pfied odchodem je‰tû objevil s dal‰ím podnosem, na nûmÏ stála termoska ãaje, leÏel bochníãek zdej‰ího chleba, margarín a dvû natvrdo vafiená vejce. Nalil mi ‰álek ãaje a bohatû ho osladil. Jako v‰ichni místní pevnû vûfiil, Ïe cukr má povzbuzující úãinky. 8
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 9
Pro‰el podél místnosti a ãásteãnû zatáhl závûsy, aby dovnitfi neproudil Ïár, naãeÏ beze slova zmizel. Chvilku jsem usrkával ãaj a uvûdomoval si svoje náhlé osamûní. My‰lenky se mi zavrtávaly do mozku jako brouci nosatci. Zaboha jsem je nedokázal zahnat; kaÏdou noc mû neomalenû budily stejnû ãasto jako moje záchvaty du‰nosti. Byl jsem si jist˘, Ïe to není nic neobvyklého. Pfiíznaky stáfií. DÛsledek nedostateãného vytíÏení. Bíle vymalované stûny. Podlaha z tmavého dfieva. Parketová. Proklatû nákladná. U okna pod vrstvou vosku prosvítal obdélník vybledlého dfieva v místû, kudy dovnitfi pronikalo slunce. Tmavû rud˘ koberec lemovan˘ tfiásnûmi rovnûÏ s vlastními kosoãtverci vyrudlé vlny. Dvû plantáÏnická kfiesla, pofiízená pfied tfiiceti lety od Forrestry Commission. Mûkká ãervená kÛÏe se krãí, popraskaná a zneãi‰tûná plísní. Po chvíli jsem se zaãal mimodûk rozhlíÏet po místnosti a v duchu poãítat, kolik by tyhle vûci vynesly pfii prodeji. Jednoho dne, pfii pohledu na Babagaleha, jenÏ právû vytfiepával závûsy a vlhk˘m hadfiíkem otíral podruãky kfiesel, jsem si kdovíproã poloÏil otázku, zda se mu hlavou nehoní totéÏ. Ta pfiedstava mû pfiimûla k akci a zbytek dne jsem se vûnoval své knihovnû. Poãet svazkÛ na policích uÏ dávno dosáhl nûkolika set. Rozhodl jsem se je v‰echny probrat a vytfiídit ty, které stojí za to si ponechat. Zbytek jsem hodlal poslat do univerzitní knihovny. Dar. Tak to bylo správné. Nov˘ úhel pohledu vnukl mému plánu osvûÏující úãelnost. Jsme jako mazlíãci uvûznûní v kleci, my stafií. Stejnû jako my‰i ãi kfieãci neustále pfierovnáváme své malé území a bûháme pofiád dokola na otáãivém kole, jen abychom unikli ‰ílenství. Pfied rokem jsem si nechal vymalovat cel˘ dÛm. Dorazili dva malífii s ochrann˘mi plachtami a rozestavili si ‰tafle. âas od ãasu jsem se vy‰oural po schodi‰ti nahoru, abych se podíval, jak pokraãují, a ujistil se, Ïe nepocákali parketovou podlahu, ale hlavnû abych se kochal pohledem na ty dva, jak pfii natírání stropu skvûle balancují na jediném prknû poloÏeném mezi ‰taflemi. Bavili se spolu o v‰em moÏném a proletáfisk˘m rozumem komentovali skoro v‰echny informace, jeÏ se linuly z tranzisto9
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 10
rového rádia. Nev‰ímali si mû, proti mé pfiítomnosti nemohli ostatnû nic namítat, a kromû toho jim bylo jasné, Ïe vlastnû nemám jinou zábavu. A právû v té dobû jsem zaãal trpût problémy s dechem; v˘pary z barev, jak jistû chápete. I pfiedtím mû obãas suÏovaly záchvaty suchého ka‰le. Pfiipisoval jsem to harmattanu, horkému pra‰nému vûtru, pylu ze zahrady, smogu z v˘fukÛ, jenÏ halil celé mûsto. K lékafii jsem s tím ne‰el. Proã taky? Aby mû poslechl, pfiedepsal nûjaká antibiotika, a pak mû uhánûl kvÛli hanebnû vysokému honoráfii? V jednom rohu na stropû si pavouk utkal síÈ, hedvábnou visutou hrazdu. A na koberci se tfipytily vloãky bílého prá‰ku, jeÏ Babagaleh pfiehlédl. Cementov˘ prach. Kdysi dávno jsem spatfiil Ïenu, nad jejíÏ ztrátou jsem truchlil je‰tû dfiív, neÏ jsem s ní vymûnil jediné slÛvko. 20. leden 1969. Veãefie s manÏelkami pedagogického sboru fakulty. My, stafií mládenci, jsme se shlukli pod dolním okrajem trávníku, na plácku zarostlém plevelem. Po obou stranách trávníku se táhly fiady pohlavárÛ vítajících hosty. Poslouchal jsem, nebo to aspoÀ pfiedstíral, kolegovy náfiky na pfierozdûlení prostor v budovû fakulty. Pohor‰il si, coÏ bylo samozfiejmû ostudné. Díval jsem se opaãn˘m smûrem, na pfiicházející hosty. Mûla na sobû modré ‰aty, a kdyÏ po kamenném schodi‰ti sestupovala dolÛ na trávník, prsty jemnû potahovala za látku, jeÏ se jí v horku lepila na tûlo. Pfii pohledu na ni mû zahltil pfiíval citu, tehdy je‰tû bezejmenné emoce. První konkrétní my‰lenka se vynofiila aÏ o chvíli pozdûji – a tvrdû mû zasáhla – a sice Ïe muÏ sestupující ze schodÛ jenom krok za ní je její manÏel. Jenom pár metrÛ pfied uvítacím v˘borem zmûnil smûr. TakÏe není její manÏel. Úleva, po pátefii mi sjel chladn˘ závan. Pak Ïena natáhla ruku a jemnû ji poloÏila muÏi na rukáv. A do toho leh˘nkého doteku, jen koneãky prstÛ, jako by vloÏila sílu deseti muÏÛ, protoÏe muÏ se bleskovû podvolil a zamífiil zpátky k dlouhé fiadû lidí. Vidûl jsem, jak si ho podfiídila svou vÛlí. Pozoroval 10
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 11
jsem její úsmûv, koutky rtÛ povytaÏené nahoru, jemnû a nûÏnû. Usmál se na oplátku, i pfii své prohfie velkorys˘. Ubûhlo sotva pár vtefiin od chvíle, kdy jsem ji poprvé zahlédl, a uÏ jsem ji staãil dvakrát ztratit. Omluvil jsem se, odloÏil sklenku na podnos procházejícího ãí‰níka a pfies trávník zamífiil na konec uvítací fiady vedle muÏe, kterého jsem si matnû pamatoval jako ãlena fakulty. K˘vnutím jsem ho pozdravil a on k˘vl zpût. V podstatû mû nevzal na vûdomí, protoÏe se dávno propadl do znudûné otupûlosti, kterou tyhle spoleãenské formality probouzejí v kaÏdém ãlovûku. Potfiásl jsem jednou dvûma rukama, mumlal pozdravy. Nikdo to nevnímal, nikomu na tom nese‰lo, v‰ichni uÏ mysleli na obãerstvení a alkohol. A náhle tu stála, pfiímo pfiede mnou, s úsmûvem mi podávala ruku. Uchopil jsem ji. Pfiedstavil jsem se. Usmívala se, ale do záfiivého úsmûvu, kter˘ pfiedtím vûnovala manÏelovi, to mûlo daleko. Kousek popo‰la a po pár metrech poãkala, neÏ stisknu ruku jejímu manÏelovi. Spoleãnû pak odcházeli pfies trávník, on s rukou zase na jejím lokti. Doprovázel jsem dvojici pohledem. Uvûdomil jsem si, Ïe nemám ponûtí, jak se Ïena jmenuje, protoÏe pfii pfiedstavování její hlas pfiehlu‰ilo moje boufiení v u‰ích. âaj na podnose uÏ staãil vychladnout. Nesná‰ím vlaÏné nápoje. Odnesl jsem si ‰álek na protûj‰í stranu místnosti, kde jsem ho postavil na nízk˘ stolek, a pak jsem se opfiel do prosklen˘ch dvefií na verandu. Venku jsem ãaj vylil pfies zábradlí do kvûtinového záhonu a spokojenû sledoval, jak vyhloubil dÛlek do vyschlé hlíny. Zahrada bûhem období sucha trpûla, z trávníku vykukovaly holé plochy, záhony pfiipomínaly spí‰ zanedbané hroby. NeÏ jsem se vrátil do kfiesla, z fyzického vypûtí mi po tûle vyrazil pot. Nalil jsem si ‰álek ãerstvého ãaje a opatrnû se napil. Pak jsem o okraj podnosu naklepl vajíãko a nehty sloupával skofiápku. Na talífi jsem usypal ‰petku soli a vajíãko do ní namoãil. Babagaleh nikdy nepfiipustil moÏnost, Ïe vajíãko lze i pfievafiit. Tentokrát to pfiehnal natolik, Ïe jsem sousto spolkl jen s námahou. Zbytek jsem vrátil na podnos. Pofiád Ïádná chuÈ k jídlu. Jist˘ druh v˘smûchu. Mûlo by to b˘t osvobozují11
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 12
cí, absence touhy. Ov‰em místo toho jsem v‰ak podlehl jinému druhu touÏení, po zmizelé touze. Prahl jsem po tom, abych opût chtûl jíst, abych cítil hlad a pohrouÏil se do slasti jeho ukojení. Zmocnilo se mû neãekané, rozmarné nutkání zapálit si cigaretu. Existuje snad vût‰í rozko‰ neÏ ledabylé vdechování toxinÛ hluboko do plic? Po chvíli jsem se zvedl a pfiesunul se za psací stÛl, kde jsem se v Ïidli otoãil ãelem ke knihovnû. Na‰el jsem hledan˘ svazek a vytáhl ho z police. Bantonovo Západoafrické mûsto, dílo vydané pod zá‰titou Mezinárodního afrického institutu. Kniha mûla plátûnou vazbu s ruãnû sestehovan˘mi ‰vy, pod koneãky prstÛ mi ‰ustil hrub˘ Ïlut˘ papír. Podíval jsem se na rok vydání. 1957. Zaãetl jsem se v místû, kde se kniha náhodou otevfiela, o rozrÛstání velkomûsta. Tfietí spoleãenskou vrstvu tvofiili pfiistûhovalci kmenÛ, jeÏ kreolové brali jen jako sílu vhodnou k fiezání dfieva a no‰ení vody. Pfiistûhovalci byli zpoãátku se sv˘m postavením spokojeni. Obrátil jsem stránku. Oznaãovali je jako „lid bloudící srdcem“, podle Îalmu 95: „Je to lid bloudící srdcem, k m˘m cestám se nezná. Proto jsem se v hnûvu zapfiisáhl: Nevejdou do mého odpoãinutí!“. Na okraji jsem uvidûl pár naãmáran˘ch slov. Kdybych ten rukopis tak dobfie neznal, mûl bych s jejich rozlu‰tûním velk˘ problém: Dopfiej mi plné bfiicho a houpací síÈ, a já se oddám odpoãinku. Julius. Jeho typick˘ zlozvyk vpisovat poznámky do vypÛjãen˘ch knih. Zaklapl jsem knihu a nûkolik minut se snaÏil zklidnit dech. Natáhl jsem se pfies stÛl a knihu nechal Ïuchnout do kartonové krabice, která stála na jeho opaãné stranû. Dal‰í svazek, kter˘ jsem vytáhl, byla kniha Lethbridge Banburyho o zdej‰í oblasti. Tak tahle kníÏka byla skuteãnû cenná. Krásná, temnû rudá vazba. Na pfiední desce byl zlatû vyryt˘ obrázek slona a palmy. Ruãnû ofiezané listy. Ilustrováno ãernobíl˘mi tisky, kaÏd˘ z nich chránil arch hedvábného papíru. Dodnes dokáÏu první fiádky citovat zpamûti: O tom, proã jsem se vydal do S, tady nenajdete zmínku; moÏná mû k tomu kroku dohnalo neukojitelné pfiání „vidût svût“, kter˘ tak vá‰nivû sÏírá fiadu AngliãanÛ, nebo mû snad podnûcovala ctiÏádostivá touha 12
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 13
dosáhnout pov˘‰ení ve sluÏbû, v níÏ úspûch najde údajnû hlavnû ten, kdo v honbû za ním sejde z vy‰lapané cesty. Knihu mi vûnoval uãitel, kter˘ vûdûl, jak miluji knihy, hostující uãenec ze Skotské univerzity. První vydání z roku 1888. Pfii‰la po‰tou nûkolik mûsícÛ poté, co dokonãil zdej‰í stáÏ a odplul. Pamatuji si, Ïe pfii kaÏdé skleniãce s oblibou recitoval fiíkanku o posledním koloniálním guvernérovi: Z Beresforda Stukea je mi na blití. Ale na‰e vláda nemá blití ráda. Smál jsem se, aby mûl radost. A pozdûji zase, protoÏe mû nutil do pití, jako by stfiízlivost na mé ãi jeho stranû byla uráÏkou. Toho lednového veãera jsem z ní nespou‰tûl oãi, z ní a z jejího manÏela. S úsmûvem proplouvali veãírkem, nikdy neosamûli na víc neÏ krátk˘ okamÏik. Jednou jsem se ocitl na okraji skupinky kolem nich, mimo hlavní hlouãek, mimo dosah osvûtlení, ale pfiesto tak blízko, Ïe by mi staãilo natáhnout ruku a Ïeny bych se dotkl. Její manÏel líãil nûjakou pfiíhodu, posluchaãi se smáli – v‰ichni, kromû mû. VÛbec jsem jeho slova nevnímal. Soustfiedil jsem se pouze na ni. Na to, jak se dívá na nûho. A jednou jsme se stfietli pohledem. Usmála se a zadívala se jinam. AÏ s odstupem jsem si vybavil, kde uÏ jsem ho zahlédl. Jednou v poledne v pfiedná‰kovém sále, na schÛzce svolané studenty. Pokud si vzpomínám, chtûli diskutovat o vylouãení jednoho ze sv˘ch fiad. Dûkan mû tam vyslal a já se posadil vzadu. Nikdo si mû nev‰iml, coÏ mi vyhovovalo. Plánoval jsem napsat dva odstavce a strãit je do dûkanovy po‰tovní pfiihrádky. Povinnost splnûna. Bûhem minut, jeÏ chybûly do oficiálního zahájení schÛze, mi neu‰lo, jak se kolem nûho shlukují dychtiví, zapálení studenti. A pak, v prÛbûhu jednání, ho fieãník pozval na pódium. Nejprve se bránil, s úsmûvem mával listem papíru, jako by to nepfiicházelo v úvahu. Obecenstvo v‰ak netrpûlivû mruãelo tak 13
vsechny.qxd
4.8.2014
17.31
Stránka 14
dlouho, aÏ se nakonec zvedl a s náhlou energií vyskoãil na pódium, odkud pfiednesl krátk˘ projev. Loktem se pfiitom opíral o pultík a v pfiedklonu naléhavû hledûl do tváfií obecenstva. KdyÏ mluvil, vzduch se doslova chvûl. Záchvûv vzru‰ení. Tleskání, jako kdyÏ vzlétají ptáci. Co to studentÛm vlastnû fiíkal? To uÏ je dávno pryã. Zbytek dopoledne a vût‰í ãást odpoledne jsem vûnoval hledání, které nutnû probíhalo pomalu a namáhavû. Sotva se Babagaleh vrátil z me‰ity, udefiil jsem na nûho. „Kde mám své poznámkové notesy?“ Místo odpovûdi na mû jen civûl, jak míval ve zvyku, protoÏe instinkt mu velel okamÏitû popfiít v‰echno, co ví, utajit v‰echny dÛkazy intelektuálních procesÛ, v‰echno skr˘t za kamennou nehybnou fasádou obliãeje, z níÏ sebedÛraznûj‰í obviÀování nevydolovalo nic, dokud nemûl zcela jasno, kam moje otázka vlastnû mífií. Vy‰el z pracovny a vrátil se s papírovou krabicí nadepsanou Milo Milk. „Kde byly? Proã jsi je odnesl?“ „Skladi‰tû, pane.“ Díval se na mû s v˘razem nezáludné nevinnosti. „Na stÛl, prosím.“ Dal‰í rozãilování jsem si uÏ nemohl dovolit. Vûdûl jsem to a vûdûl to i Babagaleh. Toho veãera jsem zÛstal dlouho vzhÛru a procházel zápisky. Ne‰el proud; Babagaleh zapálil dvû svíãky, a tfiebaÏe jsem musel namáhat oãi a koufi z vosku mû pálil v prsou, ãetl jsem dál. Notesy pfieÏily, pfiestoÏe gumové pásky, které ovíjely zavfiené desky, se mi drolily pod rukama. Pár stránek chybûlo a dal‰í byly provrtané piln˘mi rybenkami a termity, tu a tam je zdobil váãek vyschl˘ch vajíãek, pavuãin a vláken neznámého hmyzu. Inkoust z plnicího pera vyschl na stránkách do svûtlé ‰edi. Ale jinak byly, ano, netknuté. Víceménû. Nebyly to vlastnû deníky, spí‰ poznámky, které jsem si dûlal pro sebe. DÛleÏitá data. Nápady na pfií‰tí pfiedná‰ku. Název knihy nebo ãasopisu. Seznam vûcí, jeÏ musím udûlat. 25. listopad 1968. Dva mûsíce pfied veãefií s manÏelkami fakultních pedagogÛ. Mou rukou zaznamenané události toho dne. 14
