PONĚTOVICKÝ ZPRAVODAJ
2/2014
AKTUALITY × KULTURA × VÝROČÍ × HISTORIE
SLOVO STAROSTY Vážení občané, rok 2014 se blíží mílovými kroky do svého závěru. I když to nechci přivolávat, je jasné, že zanedlouho všechno pokryje bílá čepice a my budeme každé ráno lamentovat nad zamrzlými auty a zledovatělými silnicemi. Na druhou stranu si budeme vychutnávat klid, který s sebou přinášejí vánoční svátky a nástup nového roku. Uplynulo čtyřleté volební období a nejen občané Ponětovic přistupovali k volebním urnám, aby si zvolili své zástupce, kteří povedou a budou usměrňovat život ve svých obcích v dalším volebním období. Nic nového, nic neobvyklého, vždyť se to opakuje každé čtyři roky. Také v Ponětovicích v první polovině října tato událost proběhla. Co vykonali odstupující zástupci v právě ukončeném volebním období, to posoudili občané sami. Jménem nového zastupitelstva obce, které
vzešlo z těchto voleb, Vám všem děkuji za důvěru, kterou jste nám dali. Na konci roku bývá dobrým zvykem ohlédnout se zpět, co se za končící rok povedlo udělat. Osobně jsem velice rád, že se nám podařilo dokončit rekonstrukci chodníků na Nádražní ulici. Začátkem jara proběhla také oprava chodníků na ulici Nové. V Chaloupkách vznikl parčík s vodníkem Cypriánem a naši hasiči mají konečně svoje vozidlo, se kterým mohou jezdit na soutěže s dětmi. Děti se tak budou moci zúčastnit soutěží a získávat ceny a poháry. Obec je bude samozřejmě v této činnosti podporovat. V rámci zvýšení bezpečnosti chodců bylo instalováno osvětlení přechodu pro chodce na začátku ulice Nádražní. Podařilo se také zkrášlit vjezd do obce směrem od Šlapanic. Do parku naproti stavební firmě Avus jsme umístili opravený betonový sloup božích muk. Boží muka ještě donedávna stála téměř zapomenutá a zarostlá v zeleni směrem k Jiřikovicím u přítoku do rybníka. Zpět do života tuto památku uvedl a posvětil otec
Jan Nekuda ze Šlapanické farnosti 18 října za krásného podzimního počasí. V polovině listopadu nás čekala letošní poslední větší akce a tím bylo vysázení stromů a keřů na výletišti, na hřišti, na mokřadech a u garáží. Již nyní se se zastupiteli radíme o akcích, které budou uskutečňovány v roce 2015.
Z ČINNOSTI SDH PONĚTOVICE V minulém příspěvku jsem Vás informoval o radosti, která ve sboru zavládla od nákupu nového hasičského auta Mercedes Sprinter. Po technických úpravách a administrativních záležitostech (auto je vlastnictvím obce) jsme mohli konečně nový stroj vyzkoušet. Děkovat se má až na konci, ale za Sbor je třeba vyjádřit hlubokou úctu k práci zastupitelstva. Není to radost jen pro nás, starší členy, ale hlavně pro mladé a malé, kteří již, jak bude popsáno dále, jsou novým vozem dopravováni na různé soutěže, nejen v rámci okrsku.
Našim přáním do dalších let je větší zapojení občanů do kulturních i dalších akcí. Na závěr Vám přeji krásné vánoční svátky a v novém roce 2015 hlavně hodně zdraví! Pavel Vymazal, starosta obce
popřál mu mnoho šťastných kilometrů hlavně na soutěže a co nejméně jízd ke skutečným zásahům. A my, členové soutěžního družstva, jsme se nemohli nechat zahanbit a velmi solidním výsledkem jsme se umístili na celkově druhém místě v soutěži ve složení družstva: br. Fišer Alois, br. Poulík Martin, br. Stejskal Tomáš, br. Chlup Jan, br. Chlup Jiří, br. Benešovský Petr a br. Skládaný Milan. Velmi aktivní je ve své práci hlavně mládež pod vedením br. Chlupa a br. Benešovského za vydatné pomoci br. Poulíka a br. Boleslava. V říjnu se zúčastnili 2. kola požární hry plamen v Čučicích. Jedna hlídka (pětičlenná) mladších žáků a jedna hlídka (také pětičlenná) starších žáků. Obě družstva obsadila ve své kategorii 11. příčku z celkem 25 zúčastněných. Pokračují pravidelné pondělní schůzky, kde děti cvičí na zimní halové soutěže a hrají různé společné hry. Dne 17. listopadu si děti vyrobily vlastní lampiony a pak prošly průvodem k boží muce naproti Avusu. Koncem listopadu se zúčastnily soutěže dvojic v Těšanech. Mladší žáci složili tři dvojice, starší také tři a za přípravku soutěžil Tomáš Benešovský s hochem z Blažovic. Ti obsadili skvělé druhé místo z osmi soutěžících. Mladší byli 14. a starší 12. z 22 soutěžních dvojic.
Foto Vlasta Haufová
Foto Vlasta Haufová
Foto Vlasta Haufová
V září proběhl v Ponětovicích druhý ročník Okrskové soutěže družstev v požárním útoku a my jsme akci rozšířili o vysvěcení našeho nového vozidla při účasti ostatních sborů a veřejnosti. Na výletišti u rybníka proběhlo společensko-soutěžní odpoledne za účasti sborů z Bedřichovic, Blažovic, Prace a Ponětovic, při kterém pan farář p. Jan Nekuda vysvětil naše auto a
Na výroční valné hromadě v polovině prosince oceníme děti drobným dárkem a poděkujeme za reprezentaci obce. Ale nejen to, již začínáme plánovat různé společenské akce pro nový rok 2015 a rád bych Vás všechny, občany Ponětovic, na ně pozval. Je třeba si krom práce dopřát i trochu zábavy a já věřím, že spolupráce obce a SDH bude i v příštím roce všem ku prospěchu. Aktuální dění ve sboru pravidelně
dokumentuje sestra Vlasta Haufová na obecní vývěsku včetně fotografií. Klidné prožití vánočních svátků všem přeje SDH Ponětovice. Br. Milan Skládaný Br. Jan Chlup NĚCO MÁLO O ČINNOSTI MYSLIVECKÉHO SDRUŽENÍ MOHYLA MÍRU Myslivecké sdružení Mohyla míru má v současné době 28 členů a z toho 1 čekatele na členství. Hospodaří v honitbě pronajaté od Honebního společenstva, jehož členy jsou majitelé honebních pozemků, honitba se rozkládá na 1 197 ha převážně zemědělské půdy. Honitba se rozprostírá na územích obcí Jiříkovice, Ponětovice, Prace a částečně i Tvarožná. Převážná většina členů (90 %) má na území těchto obcí trvalé bydliště, ostatní mají k nim jiný vztah (zejména příbuzenské vztahy). Jedná se o polní honitbu a vyskytuje se zde ze zvěře drobné zajíc, bažant, koroptev a divoká kachna. Ze spárkaté zvěře je hlavní zvěří zvěř srnčí a okrajově se objevuje i černá zvěř (prase divoké). Dále se v honitbě vyskytují šelmy, jako je liška, kuna a ojediněle i tchoř a jezevec. Z dravých ptáků se zde běžně vyskytují káně, poštolky, krahujci a motáci. Dále krkavci, vrány, straky, sojky, sovy a řada dalších více či méně významných druhů zvěře a ostatních volně žijících živočichů. Veškerá drobná zvěř, ale i zvěř srnčí je již po dlouhou řadu let pod neustálým tlakem nepříznivých vlivů, jako je nevhodná zemědělská činnost, prudký nárůst počtu motorových vozidel, rušení nezodpovědnými lidmi, tlak predátorů a celkově neutěšený stav životního prostředí. Mezi nejvýznamnější nepříznivé vlivy patří současná forma zemědělské činnosti (zejména chemizace a snaha o pěstování plodin na co největší souvislé ploše), stačí se jen podívat na stroje, které po polích jezdí, vždyť většina z nich jezdí po poli takovou rychlostí, že pokud se v blízkosti tohoto stroje objeví nějaké mládě, má opravdu jen velmi malou šanci utéci a zachránit si tím život. Myslivci se snaží tyto nepříznivé vlivy na zvěř zmírnit a zvýšenou péčí přispět k tomu, aby se početní stavy těchto druhů zvýšily, nebo aspoň zůstaly na takové výši, aby byly zachovány v naší přírodě pro další generace. Za tímto účelem obhospodařují myslivci několik políček, na kterých jsou pěstovány plodiny, které jsou v zimním období využity na přikrmování zvěře. Každý člen mysliveckého sdružení má přiděleno minimálně jedno myslivecké zařízení pro přikrmování zvěře a v době nouze do něj pravidelně zakládá vhodná krmiva. Množství těchto krmiv, které myslivci každý rok zvěři v honitbě předloží, je různé, nejvíce je to závislé na počasí, přesto lze říci, že se řádově jedná o několik tun obilí a obilních odpadů
ročně. Každoročně jsou spárkaté zvěři předkládána i medikovaná krmiva za účelem léčby od vnitřních i vnějších parazitů, po celý rok je předkládána i kusová kamenná sůl. Pro zlepšení životních podmínek, hlavně zvěře drobné, jsme v poslední době začali vybavovat vybrané lokality v honitbě napajedly. Tato napajedla jsou zvěří v parných letních měsících velmi hojně navštěvována, což svědčí o tom, že jejich instalace byla správným rozhodnutím. V rámci zákona lovíme přemnožené predátory, kteří se podílejí značnou měrou na snižování přírůstků drobné zvěře. Veškerá tato činnost představuje pro myslivce značné finanční náklady, odříkání a obětování téměř veškerého volného času. Pro ilustraci členové mysliveckého sdružení odpracují každoročně v průměru 1700 brigádnických hodin. Odměnou za toto úsilí jim je pocit, že pro zachování a zlepšování životního prostředí pro zvěř (a tím nepřímo i pro ostatní volně žijící živočichy) bylo vykonáno maximum a je možno přistoupit k lovu vybraných druhů zvěře na základě schváleného plánu lovu od orgánu státní správy myslivosti. Z drobné zvěře je loven bažant, zajíc a divoká kachna. Koroptev byla naposledy lovena téměř před padesáti léty a v současné době se její výskyt v naší honitbě počítá v řádu jedinců. Je to zvěř, která nejvíce doplácí na současný systém velkoplošného zemědělství a rychlým tempem z přírody mizí i poslední nejodolnější jedinci. Ze zvěře spárkaté je nejvýznamnějším druhem zvěř srnčí, která je v naší honitbě prakticky jedinou trofejovou zvěří. Lov černé zvěře je velmi náročný, jelikož se v naší honitbě tato zvěř vyskytuje pouze ojediněle a její výskyt je přímo závislý na polích, kde se pěstuje na velkých lánech kukuřice nebo řepka. Tyto plodiny divočákům skýtají potravu a úkryt zároveň a z tohoto důvodu je velice obtížné divočáky spatřit, natož pak ulovit. Zpravidla se v honitbě každoročně divočáci objeví, ale většinou zase stejně rychle jako se objevili, tak i zmizí. Opravdu jen výjimečně se povede nějakého ulovit. Šelmy jsou loveny při všech možných příležitostech, ale pouze v rámci zákona o myslivosti, který je v tomto ohledu velmi přísný. Nepostradatelnou a nenahraditelnou součástí myslivecké činnosti je kynologie, tzn. chov, výcvik a využívání loveckých psů při lovu i ochraně zvěře. Povinnost mít k dispozici určitý počet loveckých psů ukládá přímo zákon o myslivosti. V našem sdružení je kynologie na velmi dobré úrovni. Počet lovecky upotřebitelných psů převyšuje požadavky kladené příslušným předpisem. Několik členů našeho sdružení je zkušenými chovateli a cvičiteli loveckých psů. Činnost myslivců však není omezena pouze na lov a péči o zvěř, ale její součástí je i zachování a rozvíjení kulturních tradic v obcích. Součástí kulturní činnosti našeho sdružení jsou i akce pořádané pro širší veřejnost. Mezi ty nejvýznamnější patří akce s názvem „Poslední leč“ konaná každoročně v prosinci a Myslivecký ples konaný na přelomu ledna a února. Na obě tyto akce myslivci vždy připraví bohatou
zvěřinovou tombolu a velké oblibě se těší i zvěřinové menu. Ve spolupráci s jednotlivými obcemi se myslivci každoročně podílí na jarním úklidu v katastru těchto obcí. Spolupráci myslivců a dotčených obcí hodnotíme z našeho pohledu jako velmi dobrou a oboustranně prospěšnou. Cílem tohoto článku je informovat alespoň v hrubých rysech naše spoluobčany o činnosti našeho mysliveckého sdružení, tedy spolku lidí, kteří mají společné zájmy, a to hlavně lásku k přírodě a jejích obyvatelům, ať už se jedná o zvěř, která je předmětem lovu, nebo o ostatní volně žijící živočichy. V poslední době se stále častěji objevuje prezentace myslivosti v médiích pouze jako lov či spíše jako zabíjení nevinných zvířat, což vrhá na myslivce negativní pohled veřejnosti. Na tyto nepravdy plynoucí z neinformovanosti a někdy i dokonce ze zlého úmyslu často slyší někteří občané, a to hlavně z města, kteří nemají o pravém poslání a náplni myslivecké činnosti vůbec žádnou představu. Věřím, že v našem prostředí je pohled na myslivost a myslivce mnohem objektivnější. Pokud k tomu alespoň malou měrou přispěl tento článek, je to jenom dobře pro celou českou myslivost. Závěrem mi dovolte poděkovat všem, kteří dočetli tento článek až sem. Úplně na závěr bych chtěl uvést definici myslivosti přesně tak, jak je uvedena v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb.: „Myslivost je soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.“
byly nové nápady a rodiče i děti si za ně zaslouží velkou pochvalu. Opekli jsme špekáčky, po setmění děti s baterkami hledaly bonbóny, které se rozsypaly po celé zahradě. Stejně jako školní zahrada se jednoho listopadového večera rozzářily i celé Ponětovice. To když děti se svými lampionky procházely průvodem k rybníku, aby tu zazpívaly ukolébavku všem zvířátkům, co se chystají k zimnímu spánku.
Podzim rychle uběhl a je tu Advent, který jsme zahájili vystoupením na Jarmarku ve Šlapanicích na náměstí. Děti se nám proměnily v čertíky a předvedly pohádku o tom, co se všechno děje v pekle. Diváci zatleskali čertím topičům, kuchařům, uklízečkám, krejčím a kadeřnicím. Čertíci se protancovali od Mikulášské nadílky až k vánočním svátkům.
Za MS Mohyla míru Ing. Macháček Jan PODZIM V MATEŘSKÉ ŠKOLE Letošní podzim jsme strávili v MŠ v duchu tradičních akcí, jako je Strašidlové odpoledne s dýňovými strašáky a Lucerničkový průvod. Na obě akce nám počasí přálo.
My všichni z mateřské školy vám přejeme krásné a klidné prožití vánoc a do nového roku hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. MŠ Ponětovice O KRAJINĚ, STROMECH A LIDECH
Na Staršidlové odpoledne si děti s rodiči přinesly vydlabané dýňové strašáky a rozzářily jimi celou školní zahradu. Bylo se opravdu na co koukat, zase tu
Můj dědeček říkával „běda těm, kteří nemilují přírodu, kteří ubližují přírodě, zvířatům“. Mládí prožil v harmonické krajině podbeskydí, avšak přišli ti, kteří si začali nárokovat právo přírodu kolem sebe ovládat. Začali kácet staré stromy a nahrazovat je smrkovými
plantážemi, začali budovat „ve jménu zlepšení“ odvodňovací systémy, začali stavět kontroverzní vodní díla, regulovat vodní toky. Dnešní mladí lidé snad už ani neví, jak mohla krajina harmonicky za doby naších dědů vypadat. Snad jen poslední zbytky společného vyrovnaného soužití lidí a přírody lze zahlédnout v oblasti dnešních Bílých Karpat či Vysočiny. Naprosto pozměněná krajina tak způsobuje lidem více problémů, než jsme v době budovatelské byli schopni připustit. Avšak to je na dlouhé vyprávění a nerad bych Vás zahltil nějakými teoriemi. Spíše bych se chtěl věnovat tomu, jak asi vypadala příroda kolem našich domovů před sedmdesáti či více léty.
Harmonicky utvářená krajina našich předků V minulosti člověk přednostně vyhledával k životu místa, která mu poskytovala dostatek úrodné půdy, příhodné klima a blízkost vodního toku. Jižní Morava splňuje tyto podmínky téměř dokonale. Oblasti jižně a východně od Brna jsou typické svými úrodnými půdami a proto zde byl tlak na přeměnu přírodní krajiny v kulturní od nepaměti. Krajinou vyrovnaného soužití lidí s přírodou v okolí našich domovů byly menší políčka, kde každý sedlák pěstoval jinou plodinu, někdo pšenici, jiný vojtěšku a na částech pozemků byl ponechán úhor. Bylo více remízků a v dávnější minulosti i více lesů. Potoky byly neregulované s občasnými záplavami v rozlivové oblasti, přirozeně krajinou meandrovaly, v jejich pobřežních porostech hnízdilo množství ptactva, žili obojživelníci, dnes všude vzácní. V přírodě se hojně vyskytovaly koroptve, křepelky, zajíci, draví ptáci. Harmonická krajina také ovlivňovala i místní klima, které bylo podle pamětníků vlhčí s menšími výkyvy v teplotách i srážkách. Pravda, zdejší dlouhodobá letní sucha a vyšší teploty jsou způsobeny hlavně celosvětovým klimatem, avšak utváření a využívání současné krajiny účinky such ještě znásobují. Pohleďte sami při procházkách na obrovské rozlohy polí, kde pár týdnů roste obilí, kukuřice, řepa a po zbytek roku zejí obrovské rozlohy půdy prázdnotou, vystavené tak větrné erozi, suchu a celkové degradaci její struktury. Prim v dnešním hospodaření hraje ekonomika a jiné přístupy nemají šanci. Odborníci varují, že venkov se stává koktejlem různých chemikálií používaných v zemědělství a život ve městech je v mnoha ohledech zdravější než na vesnici. Mnozí z nás používají toxické a mutagenní
přípravky na svých zahradách, aniž přemýšlejí nad jejich skrytými účinky, z polí se k nám linou postřiky proti škůdcům. Změnit myšlení lidí je téměř nemožné a změnit naší krajinu k lepšímu je proto nesmírně těžké, ale jde to. Stačí jen pochopit základní princip a to ten, že příroda člověka nepotřebuje, člověk potřebuje přírodu. A zlepšovat její stav je naší povinností. O tom, že Ponětovice a blízké okolí patři v rámci republiky k nejvíce postiženým oblastem, není třeba polemizovat. Současné vedení obce je však bohudík aktivitám směřujícím k zlepšení alespoň veřejného prostranství velmi nakloněno. Také proto se rozhodlo využít možnosti zažádat o dotaci na ozelenění, na výsadbu stromů. Díky vaší podpoře jsme se umístili v rámci celé republiky na prvním místě a dané finance využili na výsadbu stromů. Faktem je, že ne všichni s tímto záměrem souhlasí, avšak výrazně převládají občané, kteří si toto velmi pochvalují. Společným úsilím se podařilo na obecních pozemcích vysadit přes 100 stromů a keřů. Jejich druhová skladba odpovídá dřevinám, které zde mají svůj domov. Jsou to především lípy, olše, jeřáby, lísky, vrby apod. Buďme za nové stromky rádi. V blízké budoucnosti dojde k postupné likvidaci nemocných topolů v okolí rybníka a Rokytnice a další staré stromy budou postupně odumírat. Tak jak to přirozeně chodí v přírodě, odcházející generace se obnovuje sama ze semínek, u nás jí musíme pomoci výsadbou. Finance na výsadbu poskytla nadace Partnerství, která každoročně takto pomáhá mnoha subjektům, jak s výsadbou, tak budováním přírodních zahrad a ostatních aktivit směřujících k zlepšení přírodních podmínek v našem okolí. Karel Marosz BILLIARD CLUB PONĚTOVICE Pro sezonu 2014 – 2015 jsme postavili do kulečníkových soutěží 2 družstva na tech. disciplíny a 2 družstva do soutěže 3Bandu.(viz foto).
2 družstva v soutěži 3Band JMO - zleva Soušek M., Uher M.,Burian Vl., Peštál P., Tauterman V. a Zündorf Eg
A družstvo – po roce hrajeme extraligu tedy nejvyšší kulečníkovou soutěž, ve které jsme po polovině na šestém místě, tedy na místě, které bylo před sezonou náš cíl. Problém této soutěže je velká vzdálenost do míst, kde se tato soutěž hraje. B družstvo – hraje 1 třídu JMO a v této soutěži je na 1. a 2. místě se Slatinou se stejným počtem bodů. Soutěž 3Bandu hrají dvě družstva s cílem tuto soutěž vyhrát a postoupit na mistrovství ČR, které se hraje právě u nás v Ponětovicích 23-24. 5. 2015.
VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ V pořadí již třetí slavnostní zápis do pamětní knihy obce Ponětovice byl proveden v sobotu 25.10.2014 v kapli. Bohužel tentokrát jsme mezi nás vítali pouze dvě miminka. Ale i tak byla tato slavnostní chvíle pro rodiče a hosty důstojná.
BC Ponětovice JUBILANTI V roce 2015 se dožívají naši spoluobčané významných kulatých nebo půlkulatých narozenin: Leden 2015
Únor 2015
pan Jaroslav Fukal paní Jindřiška Fukalová paní Helena Hezinová pan Jaroslav Žemla
87 let 80 let 50 let 50 let
paní Žofie Veselá 92 let paní Drahoslava Schindlerová 89 let paní Marie Dvořáčková 91 let paní Eliška Gavendová 95 let pan Karel Radvan 75 let
Březen 2015
paní Emilie Mrázková 84 let paní Františka Burianová 84 let paní Sylva Antlová 60 let
Duben 2015
paní Emilie Indrová
70 let
Květen 2015
paní Marie Lišková paní Zdenka Budišová paní Miroslava Tupá pan Jindřich Buchta pan Ladislav Poulík paní Antonie Pokorná pan Zdeněk Budiš pan Jiří Gavenda
86 let 65 let 70 let 60 let 75 let 86 let 65 let 75 let
Červen 2015
paní Ludmila Chlupová pan Jan Uher pan Josef Dvořáček paní Marie Urbánková paní Jarmila Dvořáčková pan Jan Antl
83 let 70 let 65 let 75 let 60 let 65 let
Všem přejeme hodně životní energie, radost v kruhu rodiny, ale hlavně pevné zdraví! Obecní zastupitelstvo
Miroslava Tupá Místostarostka Z ČINNOSTI NOHEJBALOVÉHO KLUBU Náš nohejbalový klub se v letní sezoně zúčastnil čtyř turnajů v blízkém okolí. Ve Slavkově, Šlapanicích v Blažovicích a v Praci. Nejúspěšnější pro nás byl kvalitně obsazený turnaj v Blažovicích, kde naše trojice ve složení Bořivoj Zeman, Jiří Chlup a Jan Chlup vybojovala druhé místo, když prohrála pouze o jeden míč s favorizovanými Holubicemi. Poslední turnaj tohoto roku nás čeká v Kobylnické sokolovně, odkud jsme si v minulosti přivezli řadu předních umístění. Sami jsme tento rok uspořádali turnaje tři. O úspěšném halovém jsem se zmínil v minulém zpravodaji. Již šestnáctý ročník letního turnaje se po organizační stránce také vydařil a zúčastnilo se ho osm kvalitních mužstev, z toho dvě domácí. Náš lepší tým obsadil čtvrté místo a putovní pohár si odvezla smíšená trojice hráčů z holubic a Slavkova. Koncem září jsme ještě odehráli burčákový turnaj losovaných dvojic, který je obsazován téměř výhradně našimi hráči. V příštím roce bychom se měli zaměřit více na obsazování turnajů, protože pozvánek bylo mnohem víc. Jako každý rok i letos se nám podařilo uskutečnit spoustu akcí pro děti. Kromě karnevalu a čarodějnic, o kterých jsem psal taktéž v minulém zpravodaji, to byly dětský den, dětský pětiboj, který jsme rozšířili o jednu disciplínu, takže už šestiboj. Novinkou byl pexesový turnaj který se vydařil a v budoucnu jak doufám se stane příjemným zpestřením dlouhých zimních večerů. V září se uskutečnil závod plný recese Vehikl tour kterého se zúčastnilo třináct odvážlivců.
Vehikl tour – výběr z maškar Pro úplnost se musím ještě zmínit o klubovém soustředění, které jsme strávili v rekreačním středisku Revika kousek od Vizovic.
Vehikl tour – zrádná lávka přes potok Na závěr bych rád poděkoval aktivním členům ponětovských hasičů, bez kterých bychom jen stěží dávali dohromady tým organizátorů hlavně na letních akcích, a můj dík patří také členům obecního zastupitelstva za jejich vstřícnost a všestrannou pomoc našemu klubu. Předseda NK Ponětovice Milan Laichman SVĚTOVÁ VÁLKA (1914 – 1918) Účelem těchto řádků není rozepisování se dopodrobna o průběhu války, to si každý může přečíst v dějepisných knihách, ale stručné připomenutí si jejího začátku a jejích smutných důsledků v naší vlasti a především v obci Ponětovice (tehdy Puntovice). Podle svědectví z archivů tuto velkou válku připravovalo Německo s Rakouskem. Němci si jí chtěli zajistit panství v celé Evropě. Její začátek byl připravován již roku 1908 v souvislosti se Srbskem, když si Rakousko po třiceti letech přisvojilo Bosnu a Hercegovinu, ale tehdy ještě se to obešlo bez války. Na druhé straně ale roku 1912 povstali Srbové, Bulhaři a Černohorci proti Turkům. Tato válka začala 9. října 1912 a skončila 31. července 1913 mírem v Bukurešti. Někteří z našich rodáků byli povoláni do
zbraně a jeli až na hranice Černé hory, ale šťastně se vrátili 28. srpna 1913, protože Rakousko prozatím do války nezasáhlo. Čekalo jen na nejbližší příležitost. Přišel rok 1914. To, co se šeptalo na zámku Konopiště mezi německým císařem Vilémem a následníkem rakouského trůnu Ferdinandem, se stalo skutkem. Světový válečný požár byl zločinnou rukou císaře Viléma založen. Záminkou k tomu bylo zavraždění arcivévody Ferdinanda a jeho choti Žofie při návštěvě Sarajeva 28. června 1914. V Brně se v té době konal první velký sokolský slet; jako předzvěst pádu „německého“ Brna byl náhle odpoledne v 16 hodin zakázán. Došla zpráva ze Sarajeva. Měsíc na to, 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko Srbsku válku. Ta vypukla 1 hodinu po půlnoci 29. července 1914 vyhozením mostu přes Dunaj. Na to 30. července 1914 proběhla mobilizace Ruska, které se přidalo na ochranu Srbska. U nás byla 31. července 1914 vyhlášena částečná mobilizace. Bylo to o půl noci, kdy obecní buben ohlašoval pohotovost občanů 1. výzvy (muži do 37 let). Starý císař František Josef vydal proklamaci „Mým národům“, a když ji podepisoval, nepředpokládal, že podepisuje ortel svému rodu. Dne 20. srpna 1914 byla vydána druhá výzva (muži 38 – 42 let), jakož i k nastoupení odvedenců. Koncem září 1914 se už válečný požár rozhořel naplno a došlo ke vzniku války světové. Ve válečném stavu se již nacházela řada zemí. Původně jednu stranu válčících zemí tvořily země tzv. ústředních mocností, Německo a Rakousko-Uhersko, a proti nim stály země tzv. Dohody, Velká Británie, Francie a Rusko. Netrvalo ale dlouho a ve válce byly i ostatní evropské země, válčilo se i v Africe a na Dálném východě a nakonec v dubnu 1917 vstoupily do války po boku států Dohody i Spojené státy. Rok 1914 byl pro všechny těžký a smutný. Všeobecná mobilizace naplnila lid hrůzou, jak bude dál! Do naší puntovické železniční staničky přicházeli a sjížděli se narukovaní z okolních dědin, doprovázeni rodinami. Příkopy plné dětí, žen a matek, a když vlak dojel, nebylo pláči konce. Někteří se loučili se svými nejbližšími navždy. Byly krásné zářijové dny, žně v plném proudu, ale nade vším ležela jakási tíha. Hltavě se četly noviny a vojínům do pole se psaly polní lístky, které pošta zdarma dopravovala. Z počátku války bylo ještě všeho dostatek: mouky, cukru, petroleje, masa a jiných potřeb, ale vojsko mnoho spotřebovalo, a tak se objevily první soupisy zásob. Koncem února 1915 byl po obci proveden první soupis zásob obilí. Prováděl jej správce školy Bohumil Šťastný. Od 1. dubna 1915 byly vydávány nemajetným bezzemkům zvláštní lístky, tzv. chlebenky na mouku. Do 31. března 1915 musela obec dodat pro vojsko: 1000 kg pšenice, 2000 kg žita a 1700 kg ječmene, tj. celkem 4700 kg obilí. Tyto soupisy se později změnily v rekvizice, které bývaly i několikrát za rok s vojenskou asistencí. Bylo jich celkem 12. Přišly zlé časy. Byly vymáhány válečné
půjčky, různé potřeby pro vojsko, přicházely stále další předpisy, nařízení a pokutování. Byly zakázány národní barvy, i líčení domů, tzn. podrovnávky nesměly být v národních barvách, ani pentle ve vlasech nebo šaty. Došlo na rekvizice hovězího dobytka a psů, kteří byli odváděni jako tahouni k vojsku. Dne 22. listopadu 1916 zemřel starý císař a nastoupil Karel I. Změnily se jen osoby, válka zuřila dál a bída se roztahovala měrou povážlivou. Nové a přísné rekvizice byly 26. února 1917 a 26. března 1917; byly odebírány tzv. přebytky a lidem byly ponechány potraviny do 30. června. V červenci 1917 byly zřízeny v obcích „Hospodářské rady“, které měly pečovat o aprovizaci pro domácí obyvatelstvo. Rok 1917 byl památný tím, že byla velmi tuhá zima, která začala po „Třech králích“ a trvala do března; lidé zakusili zimy, jako nikdy před tím. K tomu kruté boje na všech stranách a stálé přehlídky a odvody mužů do 50-ti let. Tím pádem byly dědiny bez mužů. Jen u nás bylo povoláno na 60 občanů, což byla skoro pětina všeho obyvatelstva. Z oslabení nedostatkem a zimou se rychle šířila prudká nemoc, tak zvaná španělská chřipka, která v některých osadách zle řádila, že vymíraly i celé rodiny. Rok 1917 byl snad nejhorší ze všech. Došlo i na rekvizice domácích kovaných potřeb, kostelních zvonů, píšťal z varhan a drahota velmi prudce stoupala. Lidé s penězi v rukou běhali dům od domu, i několik hodin cesty a sháněli živobytí, třeba jen pár brambor. Nastalo předražování a vyměňování zboží a potřeb, a to vedlo k lichvaření, tj. draho se kupovalo a ještě dráž prodávalo, např. vejce 1K, 1 l mléka 1K, 1 q brambor 50K, 1 kg sádla 100K, 1 m dříví 30K, pár botů 150-300K, košile 100K, slepice 25K, husa 50-80K, pár koní 25.000-50.000K. Vedle lístků „chlebenek“ na výdej mouky byly zavedeny lístky na cukr, na tabák a jiné zboží. Pro osobu se dostávalo 240 g mouky týdně, později jen 140 g, cukru ¾ kg pro osobu na měsíc. Nebylo divu, že lidé umírali podvýživou. Jako na výsměch bylo vydáno jakési „Desatero“, co a kdy se smí jíst, a to muselo být v každém domě vyvěšeno na dveřích. Zavedeny byly přísné bezmasé dny a četníci chodili kontrolovat kuchyně a dívali se do hrnců, zdali se vaří dle předpisů. K tomu všemu kvetlo udavačství, hlavně ze strany Němců. Zatýkání bylo na denním pořádku. Špilberk v Brně oživl. Od 1. března 1917 do října 1918 se uvádí na 26.800 osob, kteří byli jako podezřelí vězněni; k nim patří i 422 moravských učitelů, jako politicky doma nespolehlivých. Celá válka trvala 4 roky a byla vedena se vší zuřivostí, jakou si jen člověk může představit! Velké boje kromě našich front ruské, rumunské a italské se odehrávaly ve Francii, kde i naše vojsko bylo nuceno bojovat. Profesor Tomáš Masaryk, který jako učenec předvídal válku světovou a to, že se jednou s Rakouskem rozloučíme, odjel na počátku války do ciziny, aby Francii, Anglii, Itálii i Ameriku přesvědčil, že nadešel
čas k našemu osvobození, které lze dosáhnout jen rozbitím Rakouska. Rakouská vláda neměla ani tušení, jakého překvapení jí chystá měsíc říjen 1918. Ještě 1. října 1918 se sešel vídeňský parlament a hájil jednotný rakouský stát proti „českým rejdům“. Ale již 4. října 1918 zasedala korunní rada a předseda zahraničí baron Burian poslal americkému prezidentovi Wilsonovi zprávu, že Rakousko přijímá podmínky a žádá o zprostředkování míru. Dne 14. října 1918 zastavili dělníci v Čechách a na Moravě práci, aby protestovali na táborech lidu proti vývozu potravin ze země. Dne 16. října 1918 vydal císař Karel manifest k národům, jimž sliboval přetvořit Rakousko na spolkový stát. Čechové na něj ani neodpověděli. Nastala jiná pohroma. Na italské frontě hlad a bída způsobila mezi vojskem vzpoury a zmatek. Jednotlivé pluky se vzepřely a odepřely poslušnost. Bouřili se Češi, Němci, Maďaři, Poláci a Jihoslované. Roztržený spolek s Německem a Rakousko se již nedalo zachránit. Nový ministr zahraničí hrabě Andrassy poslal 27. října 1918 Wilsonovi a všem válčícím státům zprávu, že dává Čechům úplnou samostatnost a žádá o separátní mír. V Praze byl 28. října 1918 prohlášen náš nový československý stát. Národní výbor vydal vyhlášku k národu, která začínala: „Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstupuje dnešním dnem v řadu samostatných kulturních států světa!...“. Na Slovensku 30. října 1918 Národní rada prohlásila Slovensko a národ slovenský jako část česko-slovenského národa. Prvním prezidentem byl v polovině listopadu 1918 zvolen profesor Tomáš Masaryk. Praha prožívala nepopsatelné nadšení. Poprvé zavlál nad královským hradem červenobílý prapor. Splněna byla slova Jana Ámose Komenského: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě zase se vrátí, o lide český!“ Dne 21. listopadu 1918 se vrátil do Prahy prezident Masaryk. Po slavném uvítání se ujal slova spisovatel Alois Jirásek. Prezident zakončil poděkování: „Nastává nám nyní práce. Každý nastupte na své místo, neboť každý i malý, může přispět k vybudování československé demokracie“: Světová válka skončila. Oběti této války byly hrozné. Dle soupisu se postavilo do velké války: Rakousko 3.710.000 mužů, Německo 4.610.000 mužů, Francie 3.500.000 mužů, Rusko 5.400.000 mužů, Srbsko 400.000 mužů, Černá Hora 36.000 mužů. Veškeré ztráty se počítají na 10 milionů mrtvých. Ze všech front se vraceli znavení bojovníci. Nečekali na demobilizaci, ale každý spěchal a hledal cestu k domovu. Demobilizace provedena až 28. listopadu 1918. Hlavní zásluhu o naši svobodu měli stateční legionáři. Jejich zakladatelem byl prezident T.G. Masaryk. Slavná bitva u Zborova 2. července 1917 jim otevřela bránu k spojencům a Anglie, Amerika, Francie, Itálie i Japonsko je uznalo v srpnu 1918 za řádné spojenecké vojsko. Legionáři konali divy, přišli
v pravý čas, proto dostali čestný název „blaničtí rytíři“. K legionářům z Puntovic patřili: Konečný Josef, Rožek Josef, Stejskal Stanislav, Zachrla Josef. Z naší obce se války zúčastnilo 59 mužů, z nichž se jich 7 nevrátilo (2 padli, 2 zemřeli a 3 zůstali nezvěstní). Přehled vojínů z Puntovic: Boleslav Antonín, Boleslav Cyrill, Cupák Petr, Čoupek Jan ml., Čoupek Jan st., Daněk Rudolf, Draška Václav, Fišer Cyrill, Fišer František, Fišer Jan, Fišer Josef, Fišer Mikuláš, Fišer Stanislav, Fluss Silvestr, Chlup František, Chudáček Jiří, Jahoda Jan ml., Jelínek Alois, Jelínek Jaroslav, Jelínek Vincenc, Kadlec František ml., Krecht Antonín, Konečný Josef, Konečný Julius, Konečný Václav, Král František, Kramář Emil, Kratochvil J. ml., Kratochvil J. st., Krecht František, Nemrava Jan, Nemrava Rajmund, Oprchal Aug., Oprchal František, Paulík Romuald, Pivoda Florian, Pivoda Václav, Pokorný Jakub, Rožek Josef, Rožek Václav, Stejskal Josef, Stejskal Stanislav, Šlapanský Blažej, Šlapanský František, Šmíd Tomáš, Špaček Filip, Špaček Josef, Šťastný Bohumil, Trněný František, Tůma Jan, Valenta …, Vašíček František, Vašíček Josef, Večeřa Kašpar, Večeřa Rudolf, Zachrla Jan, Zelený František, Žemla Bohumil, Žilka Antonín.
Fotky ze života obce
Svěcení boží muky
Památce padlým, zemřelým a nezvěstným ve světové válce 1914 – 1918 byl zřízen památník. Stejskal Josef Jelínek Vincenc Fišer Mikuláš Konečný Julius Fišer Josef Šlapanský František Pivoda Václav
č. p. 38 č. p. 11 č. p. 19 č. p. 20 č. p. 17 č. p. 7 č. p. 27
Podrobný a rozsáhlý popis 1. světové války, včetně přehledu vojáků z Puntovic, uvádí první díl kroniky napsaný tehdejším správcem školy panem Bohumilem Šťastným. Zpracovala Jitka Skládaná – kronikářka obce
Sázení stromů na výletišti
Svěcení hasičského vozidla
