Pojďte s námi stezkou Karla Čapka

Pojďte s námi stezkou Karla Čapka zvolte si jednu ze tří tras, která Vám bude nejlépe vyhovovat Svatební foto Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, srpen 1935 bývalý Plechhamr

Plechhamr

rozc. Nad Strží

NS Karla Čapka výchozí bod

Černá b or ov ice

rybník Strž

Vítáme vás na naučné stezce Karla Čapka.

Čeká tu na vás spousta zajímavých informací. Dozvíte se o osobnostech, které jsou s těmito místy spojeny, o stavbách, které tady kdysi stály, ale dnes už z nich zbyly jen rozvaliny, o přírodě, zvířatech a rostlinách. Pro ty z vás, kteří si rádi hrají, jsou zde připravené soutěže, kterými vás bude provázet pejsek Dášeňka. V Památníku Karla Čapka na vás čekají k vyzvednutí pracovní listy, do nichž si v průběhu cesty budete zaznamenávat výsledky jednotlivých úkolů. Jsou zde také k zakoupení brožury s rozšiřujícími informacemi o místech, kterými budete na stezce procházet.

I. okruh památník Karla Čapka

III. okruh

rozc. U Pěti Lip

U Pěti Lip

lo u ka Fran c o u z ka

bývalý II. hamr

kamenný most

rozc. Huťská sosna

Francouzka

Zájezek

lo u k a Cv rn k a

rozc. U IV. hamru

bývalý III. hamr

Nad IV. hamrem

II. okruh Kocába

Černé jedle

Vyhlídka s obeliskem

rozc. Nad Kalouníkem

jsou mochny písečné (Potentilla arenaria). Dále tu rostou slivoň trnka (Prunus spinosa) a růžový hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). Výhled od obelisku skýtá pohled na rybník Strž. Až se tu dost vynadíváte, vyrazte do areálu památníku. Je odtud kousek, vstup najdete po levé straně cesty kolem rybníka. Vyzvedněte si zde pracovní listy a brožury a pokračujte dál až k hrázi.

Vydejme se tedy na cestu.

Památník Karla Čapka

bývalý IV. hamr

Zájezek

bývalý Pětilipský dvůr

rozc. U Fortelky

IV. hamr

Naučná stezka vede akátovou alejí podél rybníka. Napadlo by vás, že tento u nás poměrně běžný strom je vlastně nebezpečnou invazivní rostlinou? Více se o něm můžete dozvědět v brožurce. Po pár stech metrech alejí vede doleva cestička ke stepi a vyhlídce s obeliskem. Obelisk vytvořil sochař Karel Dvořák (1893 – 1950) na místě, kde Karel Čapek s oblibou sedával po práci. Všimněte si, kolik je tam druhů stromů. Zkuste jich najít alespoň pět: borovice lesní, modřín opadavý, dub letní, javor mléč, líska obecná, růže šípková. Ty drobné žluté rostliny, kvetoucí na jaře nahoře na stepi při zemi,

Rybník Strž koncem 19. století akvarel malířeJosefa Loukoty

Step s obeliskem

Rozchodník skalní (Sedum reflexum)

Na stepních lokalitách se můžeme setkat s celou řadou

Křižák pruhovaný (Argiope brueniichi)

Soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae)

druhů rostlin a živočichů, které jsou díky své potravní specializaci vázány na krátkostébelné lokality s nedostatkem povrchové vody a vyšší průměrnou teplotou. Na skalním výchozu nad hrází se můžeme počátkem léta mezi trsy kvetoucího rozchodníku skalního (Sedum reflexum) setkat s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) či zmijí obecnou (Vipera berus), jak se zde vyhřívají a loví potravu. Mezi stébly suchomilných trav nás svou typickou pavučinou přivítá překrásně žlutočerně zbarvený křižák pruhovaný (Argiope brueniichi) a na spodní straně květu kopretiny na svou svačinu číhá běžník kopretinový (Misumena vatia). Na místech s řídkým vegetačním pokryvem loví svou potravu dravý zeleně zbarvený brouk svižník polní (Cicindela campestris). Za slunečného počasí přilétá na rozkvetlé květiny hledat potravu i celá řada motýlů. Ve slunečních paprscích se zalesknou blankytně modrá křídla modráska jehlicového (Polyommatus icarus), jako žíznivá střela kolem prolétne soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae) a na listy mladých dubů usedá nenápadná samička ostruháčka dubového (Neozephyrus quercus), aby zde nakladla vajíčka a dala tak vzniknout nové generaci. Housenky aktivně využívají mimikry, tvarem i oranžovou barvou připomínají pupeny, díky čemuž unikají pozornosti ptáků a jiných predátorů.

Úkoly od Dášeňky Ještěrka obecná (Lacerta agilis)

Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum)

Běžník kopretinový (Misumena vatia)

Ahoj, já jsem Dášeňka. Určitě mě všichni znáte. Tímto obrázkem označím připravené hry a úkoly, další můj obrázek najdete jako značku stezky.

Výroba železa ve Staré Huti

bývalý Plechhamr

Plechhamr

rozc. Nad Strží


Černá b or ov ice

rybník Strž


III. okruh

rozc. U Pěti Lip

U Pěti Lip

l o uka F ran c o u zka

bývalý II. hamr

kamenný most

bývalý IV. hamr

Francouzka

Zájezek


rozc. U Fortelky

IV. hamr


Zájezek

l o u k a C v r n ka

rozc. U IV. hamru

bývalý III. hamr

Nad IV. hamrem

II. okruh Kocába

Černé jedle


Kuplovna, řez, 2. polovina 19. století

Starohuťské železárny ve dvacátých letech 20. stol., kresba Ladislav Malý

Odpich pece, 2. polovina 19. století

Vysokopecní huť ve Staré Huti, existující téměř 250 let na

bývalém dobříšském velkostatku, patřila k mnoha hutním závodům, provozovaným na železářském Podbrdsku feudálními podnikateli. Díky včasnému přechodu z hutní na zpracovatelskou výrobu přežila zánik starého dřevouhelného železářství i feudálních výrobních vztahů a udržela se v provozu až do 2. světové války. Vlastníci dobříšského panství Mansfeldové vystavěli železárnu v r. 1674 pod hrází Huťského rybníka, v době příznivé pro rozvoj hutnictví, vyvolané třicetiletou válkou a potřebou železa pro obnovu zničené země. Tehdy sestávala jen z vysoké pece a dvou zkujňovacích hamrů. Starou Hutí byla nazvána poté, co šlechtičtí majitelé po r. 1714 zřídili další huť v Obecnici u Příbrami. Do dějin českého železářství vstoupila Stará Huť v r. 1840 svou rannou snahou o zavedení pudlování a válcování, byť ne právě úspěšnou. Dobou rozvoje Staré Huti bylo 19. století. Vedle zmodernizované vysoké pece, vybavené soudobou technikou, patřily k železárnám čtyři hamry, rozmístěné po proudu zdejších potoků a říčky Kocáby. U vysoké pece byly zřízeny kuplovny k tavení kvalitní litiny a posta-

Výkres první válcovací stolice v huti na Strži, kreslil E. Jeanish, 1840

vena strojírna k obrábění odlitků a stavbě dmychadel, parních strojů, důlních aj. zařízení. Závod byl koncem 70. let doplněn o smaltovnu litinového zboží, jehož výroba tehdy prodělávala konjunkturu. V r. 1890 pracovalo v železárnách 372 osob. Hutní vysokopecní provoz byl zastaven v r. 1910, slévárenskou a strojírenskou produkci si však závod ještě po několik desetiletí udržel. V roce 1921 byla zavedena rozsáhlá výroba cihel ze strusky, jíž se za staletí nahromadilo v huti obrovské množství. Cihly měly charakteristickou šedočernou barvu a najdeme je i v ohradní zdi Památníku Karla Čapka. Správní budova strojírny, dnešní Památník Karla Čapka

Pohlednice ze začátku 20. století

Starý náhon strojírny v zahradě památníku

Na pozemku dnešního Památníku Karla Čapka byl nejprve hamr ke zkujňování surového železa, postavený r. 1768 jako čtvrtý svého druhu ve Staré Huti. Protože byl nejvýše po vodě, vžil se pro něj název První, ale i Stržský či Josefodol, podle jména přilehlého rybníka a údolí pod ním. Tato část železárny se stala místem odvážného úsilí o zavedení nejnovější hutní technologie, jež však nebylo korunováno úspěchem a přineslo značné ztráty. Šlo o výstavbu pudlovny s válcovnou, první na Podbrdsku, jež měla zrychlit a zlevnit zkujňování železa a z něj vyráběných plechů a tyčí, do té doby kovaných v hamrech. Poté, co byla válcovna v r.1840 dokončena, se ukázalo, že vodní tok je k pohonu stolic slabý a zařízení není provozuschopné. Za patronace anglických odborníků (odkud nová technologie přicházela), bylo doporučeno postavit na Strži novou válcovnu hnanou parním strojem. Úkolu se ujal majitel známé pražské strojírny E. Thomas a do roka vyprojektoval, dodal a zprovoznil nové zařízení s pěti stolicemi. Pohon válcovny parním strojem byl první v Čechách. Projevilo se však, že provoz pudlovacích pecí a parního stroje je vlivem drahého dřevěného uhlí neúnosný. Proto byla válcovna přesunuta do jiné Colloredo-Mansfeldské železárny v Obecnici, jež měla k dispozici kamenné uhlí. Ani zde však pudlovna s válcovnou neuspěla, neboť tamější vysoká pec nedokázala držet krok s výkonnou moderní technikou a tak byl celý podnik s velkým prodělkem v r. 1848 zrušen. Objekt pudlovny a válcovny byl poté přestavěn na strojírnu, provozovanou ve spolupráci s dalším protagonistou průmyslové revoluce, pražským továrníkem C. F. Breitfeldem. V roce 1890 strojírna vyhořela a byla obnovena v železárně ve Staré Huti. Trosky na Strži byly rozebrány na stavební materiál. Zbyly jen správní, obytné a hospodářské budovy, odpovídající dnešnímu stavu.

Rybník Strž Nacházíme se na hrázi rybníka Strž. Ten je nejníže po-

Karel Čapek s Olgou Schenpflugovou na hrázi rybníka

Původní podoba mostu na hrázi

Potápka roháč (Podiceps cristatus)

Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus)

Kosatec žlutý (Iris pseudacorus) Škeble rybniční Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) (Anodonta cygnea) Orsej jarní (Ficaria verna)

ložený na kaskádě dalších tří velkých vzájemně propojených vodních nádrží.V 50. letech 17. století stával pod jeho hrází mlýn. Později byl mlýn přestavěn na hamr, kde se zpracovávalo surové železo ze starohuťských železáren. Odtoku rybníka Strž bylo využito k postupnému vybudování dalších hamrů. Tolik k historii. A teď něco k rybníkům samotným. Věděli byste, jak takový rybník vzniká? Ač se to na první pohled nezdá, rybník není dílem přírody, ale člověka. Jde o tzv. umělý ekosystém, ale i ten může být velmi rozmanitý.Často se stává, že jsou rybníky nadměrně obohacené živinami a voda zarůstá sinicemi. O rybníky je třeba na rozdíl od jezer pečovat, odbahňovat je, letnit nebo zimovat (tj. vypouštět na dané období) a provádět výlovy ryb. Nejčastější rybou vysazovanou do rybníků je kapr. Kapra obecného (Cyprinus carpio) všichni dobře známe ze Štědrovečerní večeře, ale není to jediný známý druh. Bylo vyšlechtěno několik různých forem včetně okrasného japonského kapra koi. Ten se od kapra obecného liší jak výrazným zbarvením, tak i náročností na chov. Na rybníce pravidelně hnízdí potápka roháč a v jeho bahnitém dně žije škeble rybniční. Můžete zde také pozorovat ondatru pižmovou, která pochází ze Severní Ameriky a roku 1905 bylo několik párů vysazeno v okolí Dobříše. Odtud se postupně rozšířila do celé Evropy.Večer můžete nad hladinou rybníka zastihnout několik druhů netopýrů (velký, vodní, hvízdavý, rezavý). Na břehu rybníka kvete výraznými květy kosatec žlutý. Stezka pokračuje doleva kolem zdi na louku. Na konci louky můžete odbočit na kratší trasu a vrátit se přes lávku k výchozí tabuli, nebo jít dále po delší trase vpravo do lesa. V lese roste jedle douglaska (Pseudotsuga), dub letní (quercus robur), z rostlin pak orsej jarní či plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). U cesty si pilní mravenci vystavěli mraveniště. Zastavte se u něj a pořádně si ho prohlédněte. V pracovních listech o něm bude určitě zmínka.

Úkoly od Dášeňky Netopýr rezavý (Nyctalus noctula)

Ale ne! To jsem popleta, pomotaly se mi provázky, pomůžeš mi je správně přiřadit ke zvířátkům?

Zájezek

bývalý Plechhamr

Plechhamr

rozc. Nad Strží


Černá b or ov ice

rybník Strž


III. okruh

rozc. U Pěti Lip

U Pěti Lip


bývalý II. hamr

kamenný most


Kovací hamr, 17. století

bývalý IV. hamr

Francouzka

Zájezek


rozc. U Fortelky

IV. hamr

Zájezek


rozc. U IV. hamru

bývalý III. hamr

Nad IV. hamrem

II. okruh Kocába

Černé jedle


Hutní truhlové dmychadlo, 1. polovina 19. století

ní nebo Zájezek, podle stejnojmenného rybníka nad ním, jenž byl zásobárnou energie pro vodní kola hamru. První zmínky o hamru jsou ze začátku 18. století, poslední z r. 1878, kdy byl spolu s Druhým hamrem zrušen. V té době už nemohly hutní hamry konkurovat modernějším způsobům výroby kujného železa a jejich čas se naplnil. Základním zařízením hamrů byly vodním kolem hnaný buchar a výheň s měchy, hnanými dalším vodním kolem. Samotný buchar, který dal hamru jméno, se vyskytoval ve dvou konstrukčních typech a to jako hamr nadhazovací a chvostový. Nadhazovací kladiva se používala pro těžkou práci při výrobě kujného železa, chvostová se osvědčila spíše v cánhamrech na hřebíkářské železo, a především v hamrech nářaďových. Spotřebovala však více vody, než kladiva nadhazovací. Výhně byly buď zkujňovací (v hutních tyčových hamrech) nebo ohřívací (v cánhamrech nebo hamrech na výrobu zboží). Měchy byly kožené (mazaly se sádlem), od poloviny 17. století hrotité celodřevěné a od 19. století i dřevěné truhlové s pístem čtvercového průřezu. Největší vodní kolo hnalo vždy buchar, menší měchy a třetí, nejmenší pak mohutný pískovcový brus (v hamrech na výrobu zboží). V českých hamrech, stojících zpravidla na menších tocích, byla vodní kola na svrchní vodu, dřevěná, o výkonu asi 4-6 koňských sil (do 5 kW).

Skokan skřehotavý (Rana ridibunda)

Norník rudý (Myodes glareolus)

Na potoce jsou dosud patrné zbytky náhonu Třetího hamru, zvaného také Prostřed-

Rákos obecný (Phragmites australis)

Užovka obojková (Natrix natrix)

Dnes tu můžete vidět biotop neboli stanoviště, pro které je specifický výskyt rostlin a živočichů vyžadujících ke své existenci území nasycovaná spodní vodou. Říkáme mu mokřad. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Jmenujme si několik typů: bažiny, tůně, rašeliniště, slatiniště, lužní louky a lužní lesy. Mokřady představují přirozenou zásobárnu vody v krajině, zadržují vodu při silných deštích a tím chrání krajinu před záplavami, jsou přirozeným prostředím celé řadě organizmů. Mokřady patří mezi tři biotopy s největší biologickou aktivitou hned po deštných pralesech a korálových útesech. Bohužel, těchto důležitých biotopů v posledních letech výrazně ubývá. Pro tento ekosystém je typické, že se zde daří různým obojživelníkům. Žijí zde například rosnička zelená, skokan hnědý, skokan skřehotavý a ropucha obecná. Skoro všichni obojživelníci jsou u nás zákonem chráněni. Výskyt obojživelníků sem přitahuje užovku obojkovou, která je loví. U vody rostoucí rákos je v dnešní době rozšířen po celém světě na březích tekoucích i stojatých vod, v bažinách a vodních příkopech. U nás roste pouze jeden druh – rákos obecný (Phragmites australis). Vpravo od tabule je velký smrk. Nezapomeňte se informovat u Dášenky, určitě tu pro vás má nějakou pěknou hru. Pak se vydejte podél potůčku dále. Cestou můžete potkat malého hlodavce norníka rudého. Stezka pokračuje nahoru do mírného kopce. O kus dál vlevo je vysázená hustá smrková monokultura. Dášenka tu bude mít jistě něco připraveného. Následuje rozcestí, na kterém se vydejte doleva, bude vás tam čekat další tabule.

Obojživelníci Rosnička zelená (Hyla hyla) je velká 48 mm. Hmotnost samečků okolo 8–9 g, samiček 11 g.

Má sytě světlezelené tělo s tmavším proužkem vedoucím od nosního otvoru přes oko až na konec trupu, kde je zakončen kličkou. Břišní část má šedavě žlutou, mírně skvrnitou. Zorničky očí jsou oválné. Rosnička je schopná měnit barvu svého těla na hnědavou, tmavošedou, olivově zelenou či okrovou. Má štíhlé končetiny s drobnými přísavkami, které jí umožňují dobře šplhat. Rosnička zelená (Hyla hyla)

Skokan hnědý (Rana temporaria) dorůstá do velikosti 8–12 cm.

Hlava je krátká, ale široká. Končetiny jsou poměrně krátké. Vnitřní patní hrbol (na zadních nohou) je malý, nízký a měkký. Na hřbetu můžeme najít dvě kožní lišty. Zbarvení skokana hnědého je velmi proměnlivé a ovlivněné ročním obdobím a momentální životní fází. Zahrnuje všechny odstíny hnědé, žlutohnědé i okrové, červenohnědé, černošedé, zelenohnědé nebo zelenočerné. Zpravidla se na hřbetu vyskytují také černé skvrny, které jsou nahodile uspořádány. V zátylku se často vyskytuje skvrna ve tvaru obráceného písmena V. Zadní končetiny jsou většinou příčně pruhované. Břicho může být skvrnité.

Skokan hnědý (Rana temporaria)

Ropucha obecná (Bufo bufo) dosahuje délky až 12 cm. Má hus-

tě bradavičnatou kůži, barvou od šedohnědé po narezavělou. Spodní stranu těla má šedožlutou. Za očima mají ropuchy dosti velké příušní jedové žlázy, parotidy, které vylučují ostrý dráždivý sekret. Ropucha tak odrazuje predátory. Oči má zlatavé s oválnou zorničkou. Ve vodě se zdržuje jen zjara v době páření. Ve srovnání s ostatními žábami, zejména skokany, se pohybuje pomaleji a těžkopádněji. Velké množství ropuch a dalších obojživelníků Ropucha obecná (Bufo bufo) zahyne každoročně pod koly automobilů při jarní migraci k vodním zdrojům. Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, Rana lessonae),někdy také skokan menší, je nejmenší z tzv. zelených skokanů. Tělo dosahuje délky 4-5 cm, vzácně až 9 cm. Zadní nohy jsou kratší a neumožňují mu daleké skoky. Zbarvení hřbetu přechází od světle zelené až po sytou. Středem hřbetu prochází pruh, který může být světlejší než okolí. Můžete ho lehce zaměnit se skokanem zeleným či skřehotavým. Tyto druhy se mezi sebou kříží.

Úkoly od Dášeňky Skokan krátkonohý (Rana lessonae)

Já jsem ještě štěňátko a nejvíce spoléhám na svůj čumáček. Vy, lidé, prý máte mnohem lepší zrak, tak mi pojďte pomoci odhadnout výšku barevných proužků na stromě.

Černé jedle

bývalý Plechhamr

Plechhamr

rozc. Nad Strží


Černá bor ov ice

rybník Strž


III. okruh

rozc. U Pěti Lip

U Pěti Lip


bývalý II. hamr

kamenný most


bývalý IV. hamr

Francouzka

Zájezek


rozc. U Fortelky

IV. hamr

Zájezek

louka Cvrnka

rozc. U IV. hamru

bývalý III. hamr

Nad IV. hamrem

II. okruh Kocába

Černé jedle


Prosba lesa

Karel Čapek fotografuje

Je to zvláštní: máme státní hymnu, která s důrazem trochu naivním, ale něžným opěvuje tento zemský ráj, kde hučí bory po skalinách, voda šumí po lučinách, v sadě skví se jara květ,- snad každý z nás trochu zjihne, když tato slova slyší; ale vždyť je to přímo výsměch naší státní hymně, když necháme devastovat bory, vylámat skaliny a vyplenit květ vzácný jako zlaté kapradí, květ unikátních přírodních rezervací! Vždyť to je, jako bychom balili buřty do listů Vyšehradského kodexu nebo dláždili ulice kameny vylámanými z Baziliky svatého Jiří! Přírodní historie našich krajin je stejně památná jako kterákoliv veliká památka historická; před dějinami národa byly tu dějiny geologických a geobotanických period; před vší slávou lidskou byla tu sláva sil přírodních. Ochrana vzácných přírodních památek není otázka sentimentality, nýbrž povinné úcty; tyto památky, ať je to prastarý strom, předvěký porost nebo vzácný geologický útvar, nám představují něco ctihodnějšího než podnikatelský zájem pana Petra nebo pana Capla.

Karel Čapek , Prosba o milost, Lidové noviny,1928

Bodlák – foto Karel Čapek Zahrada v zimě – foto Karel Čapek

Člověče, jsem teplo Tvého příbytku za studených zimních nocí, jsem přátelský stín, když pálí letní slunce, jsem krov Tvého domu, deska Tvého stolu, jsem lůžko, ve kterém spíš a dřevo, z něhož stavíš své lodě, jsem násadou Tvé motyky, jsem dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve, jsem květ dobra a krásy, Vyslyš mou prosbu – – opatruj mne a chraň i pro budoucí věky.

Les a houby Líbila se vám hra mezi smrky? Nepřišlo vám divné, kde se v lese

vzalo tolik jehličnanů rostoucích jeden vedle druhého v hustých řadách? Tento uměle vysázený stromový útvar se nazývá smrková monokultura. Existují monokultury přirozené a umělé. Přirozené monokultury se vyskytují v přírodě tehdy, pokud některý druh získá výraznou konkurenční výhodu a ovládne daný ekosystém. Umělé monokultury jsou vytvářeny člověkem, neboť cílem lidského hospodaření je zpravidla pěstování jednoMuchomůrky – foto Karel Čapek

Hřib dubový (Boletus reticulatus) Ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae)

Úkoly od Dášeňky

Smrk ztepilý (Picea abies) Zmije obecná (Vipera berus)

ho druhu. Pak se o něj snáze pečuje. Největší část českých lesů dnes tvoří umělé smrkové monokultury. Proč právě smrk? Má spoustu hospodářsky využitelných vlastností. Smrk ztepilý (Picea abies) roste velmi rychle, jeho dřevo je lehké, pružné a pevné, snadno opracovatelné. Využívá se k výrobě papíru, ve stavebnictví, při výrobě nábytku a hudebních nástrojů. Stromy se vysazují blízko u sebe, aby měly málo místa a zamezilo se tak růstu postranních větví. Ty zanechávají suky, čímž znehodnocují dřevo. Ne nadarmo je smrk ztepilý naše nejvýznamnější hospodářská dřevina. Jeho vysazování s sebou ale přináší řadu problémů. Hned na začátku je to jeho přirozený výskyt. Smrk ztepilý je přizpůsobený chladu a velkému množství srážek. Pěstování v nepřirozeně teplých nebo suchých podmínkách jej činí více náchylným na škůdce a prudké výkyvy počasí. Vzhledem k tomu, že jeho kořenový systém je talířovitý, není odolný vůči silným větrům a snadno se vyvrací. Oproti tomu duby, buky a jedle, které přirozeně do naší krajiny patří, mají kořenový systém daleko hlubší a jsou proto odolnější. Smrk by na našem území bez přispění člověka tvořil pouze 11% lesů, převážně v horách. Kvůli jeho mělkým kořenům se zvyšuje riziko eroze půdy. Zároveň vyčerpává živiny z půdního horizontu. To znamená, že bere živiny těm rostlinám, jejichž kořeny dosahují jen pár desítek centimetrů pod povrch, jako jsou lesní byliny, trávy a keře. Smrk má také nižší schopnost zadržovat srážkovou vodu. To zapříčiňuje vyšší riziko povodní. Dalším problémem je degradace lesní půdy. Smrkové jehličí poté, co spadne na zem a začne tlít, okyseluje půdu. Tím mění její chemické složení. Problém není pouze s lesní florou, ale také faunou. Jako jsou některá zvířata vázána na ekosystém mokřad či luk, jsou stejně tak jiná vázána na listnaté a smíšené lesy. Upřednostňováním smrkových monokultur přichází řada druhů zvířat a rostlin o svůj přirozený domov. To zase vede ke snižování biodiverzity. Jak je vidět, smrk ztepilý, v takovém množství v jakém je vysazován, do naší krajiny nepatří. Ale aby nebyla řeč jen o stromech. V okolních lesích rostou za příhodných podmínek houby. Chodil sem na ně i Karel Čapek a jeho přátelé. Protože uměl dobře fotografovat, jednou si zvláště velký úlovek i zvěčnil. A také ho zaujala krása jedovaté muchomůrky. V okolí na řádně prosluněných místech se může vyskytovat zmije obecná (Vipera berus). Nemusíte se bát. Vidět zmiji je vzácnost. Žádá si to notnou dávku štěstí. Zmije,stejně jako ostatní hadi, velice dobře vnímá otřesy půdy. Velmi rychle zaregistruje blížící se kroky a schová se. Vy se ale nikam neschovávejte a směle se kochejte okolím. Než se vydáte na další putování po naučné stezce, zeptejte se Dášeňky, jestli tu pro vás nemá něco připraveného. Takovéhle pěkné místo ke hře přímo vybízí.

Hříbky– foto Karel Čapek

Útok divočáků!! Chyť se rychle stromu a udrž se na něm co nejdéle a to tak, že se žádná část tvého těla nebude dotýkat země. Pozor, další divočáci se schovávají za stromy, odhadni, jak jsou daleko.

Kocába bývalý Plechhamr

Bob Hurikán s manželkou



III. okruh

rozc. U Pěti Lip

U Pěti Lip


bývalý II. hamr

Pramen

Kocáby najdeme u obce Dubno, pár kilometrů od Příbrami. Do Vltavy se vlévá u Štěchovic. Celková délka jejího toku je 41 km. Do říčky cestou ústí řada potoků a potůčků (také odtok z rybníka Strž, který tvoří hranici zahrady domu Karla Čapka a nese jméno Hamerský nebo Kotenčický potok). Výškový Louisiana, 20. léta 20. stol. rozdíl pramene a ústí Kocáby je 339 m. Říčka se proplétá krajinou v mnoha záhybech, zprvu teče pomalu loukami a lesy, ale při ústí, kde je strmější spád, je zahloubená do skal, s peřejemi a romantickými scenériemi.

Rewaston, kolem r. 1935

Rewaston, kolem r. 1927

Dashwood, léto 1978

Rewaston, kolem r. 1935 Trampská kapela

Askalona, současný stav Údolí Kocáby nad Štěchovicemi

Černá b or ov ice

rybník Strž

Louisiana, kolem r. 1920

Plechhamr

rozc. Nad Strží

kamenný most

bývalý IV. hamr

Francouzka

Zájezek


rozc. U Fortelky

IV. hamr


Zájezek


rozc. U IV. hamru

bývalý III. hamr

Nad IV. hamrem

II. okruh Kocába

Černé jedle


Proto si ji už ve 20. letech minulého století oblíbili trampové, kteří ji začali říkat Hadí řeka. Už před 1. světovou válkou vzniká skautské hnutí, které učilo své přívržence mimo jiné blíže poznávat přírodu, chovat se k ní šetrně a ctít přátelství. Dospělí skauti pak často jezdili tábořit mimo město sami nebo v malých skupinách. Inspiraci hledali v dobrodružných knihách a filmech o osídlování „Divokého západu“, podle amerického vzoru si říkali trampové, zakládali osady a stavěli si zde jednoduché dřevěné chaty. V blízkém okolí Prahy byl pro takové činnosti dostatek ideálního prostoru. Trampové začínali s volným tábořením ve skalnatém okolí Vltavy, později i Sázavy, Berounky a také Kocáby. Vytvářeli si kulturu s vlastními zásadami chování, oblékání,slangem a také hudbou. Pojem „osada“ však pro trampy neznamenal jen vlastní chatu, totem a vlajku, ale také okruh kamarádů, kteří se scházeli a jezdili i na jiná místa. Nejstarší osadou byla patrně Ztracená naděje u Vltavy, zvaná také Ztracenka. Ve skalách na dolním toku Kocáby – Hadí řeky vznikla řada osad – např. Utah ( podle autora knihy Dějiny trampingu Boba Hurikána v r. 1925), Havran, Rewaston, Dashwood, Askalona , Louisiana a další. Nejznámějším fenoménem tohoto hnutí je dnes asi trampská písnička, např. píseň Askalona, kterou složil Emanuel Sally Prkno, se hraje u táborových ohňů dodnes. Dalším trampským muzikantem byl člen osady Louisiana Tony Hořínek, autor slavného tanga Anita, z téže osady je i Tony Linhart, autor a kapelník skupiny Pacifik. Na osadách se také pěstovaly různé sporty – nejrozšířenějším je dodnes volejbal. Další generace trampů opouštěly osady a tábořily takzvaně „pod širákem“. Tramping byl lidovým výrazem odporu proti totalitě a žije stále. Dodnes zde můžete potkat třeba už starší pány i dámy v „maskáčích“, s „usárnou“ na zádech, kteří trampováním udržují tradici i kondici. V okolí Nového Knína se dobývalo zlato a dodnes je z podzemí v malém množství vyplavováno do toku Kocáby, kde je pro zábavu i udržení tradičních technologií rýžováno amatérskými zlatokopy.

Meandry Vážka černořitá (Orthetrum cancellatum)

Hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia)

Na vlhké louky a křovinaté porosty lemující říčku Kocábu

Modrásek bahenní (Maculinea nausithous)

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Motýlice obecná (Calopterix virgo)

je vázána celá řada vlhkomilných druhů živočichů a hmyzu. Osluněné keře nad vodou lákají k zásnubním tancům hejna nádherně modře a zeleně zbarvených motýlic obecných (Calopteryx virgo); o kousek dál na stéble trávy odpočívá s doširoka roztaženými křídly vážka černořitá (Orthetrum cancellatum), jejíž dravé larvy loví v říčních tůňkách a rybnících drobný vodní hmyz. Na pozoru před nimi musí být i larvy chrostíků, jež se pomalu pohybují po dně ukryté ve svých ochranných schránkách slepených z kousků větviček či kamínků, z nichž jim vykukuje pouze hlava a přední pár končetin. V dopoledních hodinách můžeme na březích spatřit celou řadu motýlů žijících většinu života v korunách stromů, kteří se slétli na vlhkou půdu napít. Mezi nimi na první pohled zaujme svou velikostí a překrásnou barvou samec batolce červeného (Apatura ilia), jehož křídla mění barvu z černé na kovově fialovou v závislosti na úhlu dopadajících slunečních paprsků, což je způsobeno lomem světla v dutých šupinkách pokrývajících jeho křídla. Samička však tuto schopnost barvoměny postrádá, aby na sebe zbytečně nepoutala pozornost predátorů. Na vlhkých loukách podél meandrující říčky můžeme dále spatřit perleťovce kopřivového (Brenthis ino), okáče lučního (Maniola jurtina), hnědáska jitrocelového (Melitaea athalia) a celou řadu baboček a modrásků, mezi nimi i vzácného modráska bahenního (Maculinea nausithous), jenž s oblibou usedá na temně rudé květy krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Modrásek bahenní je typickým zástupcem myrmekofilního hmyzu, jeho housenky žijí část života v květech krvavce totenu, načež spadnou pod živnou rostlinu, kde se nechají nalézt mravenci žahavými (Myrmica rubra). Ti si je odnesou do mraveniště, kde je „chovají“ pro sladkou tekutinu, kterou housenky vylučují. Housenky se ovšem v mraveništi chovají jako predátoři a požírají larvy mravenců.

Úkoly od Dášeňky Najděte blízký březový lesík, mám tam oblíbený strom, na kterém je důležitá informace.

Pojďte s námi stezkou Karla Čapka

Recommend Documents