Podklad pro veřejnou diskuzi k přijetí nové obecně závazné vyhlášky
Zpracováno jako podklad pro zasedání Rady města České Budějovice konané dne 27. 6. 2012. Podle právního stavu ke dni 1. 6. 2012. Zpracoval Mgr. Martin Veselský, odbor kancelář tajemníka Magistrátu města České Budějovice.
V současnosti upravuje pohyb psů na území města obecně závazná vyhláška č. 16/2005 o pravidlech pro pohyb domácích zvířat a hospodářského zvířectva, přijatá dne 10. listopadu 2005 a účinná od 1. ledna 2006. Jako lokality, kde je třeba mít psa na vodítku, vymezuje pouze území historického jádra a přírodní rezervaci Vrbenské rybníky. Stanoví i některé další povinnosti, např. povinnost označování psa evidenční známkou. Lze říci, že stávající obsah vyhlášky, který trvá beze změny od jejího vydání, již neodpovídá aktuálním potřebám města a jeho občanů. Město se v poslední době stále častěji střetává s podněty a stížnostmi občanů, kteří poukazují na neukázněné jednání chovatelů psů, konflikty vyvolané napadením ze strany volně pobíhajícího psa a na jiné podobné případy. Rovněž s ohledem na stávající stav legislativy a judikatury Ústavního soudu lze znění vyhlášky považovat za problematické. Vyhláška trpí nedostatečně určitým vymezením územní působnosti ukládaných povinností, když například používaný pojem historické jádro v ní není vůbec definován. Stejně tak zahrnutí provozního řádu psích parků do textu vyhlášky je právně nepřípustné, vyhláška definuje řadu pojmů, které ani nepoužívá apod. Celkově lze z právního pohledu konstatovat, že vyhláška upravuje věci, které jí upravovat nepřísluší a naopak ji chybí řešení některých záležitostí, které by měly být její základní součástí. Z výše uvedených důvodů je předkládán věcný záměr nové vyhlášky, která by problematiku pohybu (a případně též označování a evidence) psů upravila nově a především s uvážením aktuálních potřeb města a s ohledem na aktuální právní stav. Materiál je zpracován jako podklad pro projednání v radě města a pro účely navazující veřejné diskuze k danému tématu. Na základě výsledků tohoto projednání a z něj vzešlých konkrétních připomínek a zadání by byl následně zpracován vlastní legislativní návrh obecně závazné vyhlášky, který bude podroben standardnímu projednávání příslušnými orgány města.
Obecně závazná vyhláška je podzákonným právním předpisem a musí vycházet z určitého zákonného zmocnění, ať již obecného daného samotnou Ústavou, resp. ust. § 10 zákona o obcích, anebo daného zvláštním ustanovením v jiném zákoně. Navrhovaná vyhláška vychází z dvou zákonných zmocnění pro obce obsažených v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání: § 24 odst. 2 cit. zákona: Obec může obecně závaznou vyhláškou upravit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro volné pobíhání psů. § 13b odst. 2 cit. zákona: Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů. Výše uvedené záležitosti může obec upravit svou vyhláškou, tj. dle svého uvážení v rámci své samostatné působnosti.
2
Obec však pochopitelně nemůže předmětné záležitosti ve své vyhlášce upravovat zcela libovolně, je vázána rámcem vyplývajícím z ústavního pořádku a zákonné úpravy. Ve stručnosti lze uvést následující hlavní předpoklady, které (mimo dalších) musí být splněny u každé obecně závazné vyhlášky, tedy i té, která je předmětem tohoto materiálu:
vyhláška musí řešit záležitosti místního významu, tj. nesmí překročit rámec samostatné působnosti obce,
vyhláška zásadně nemůže upravovat to, co je již předmětem úpravy v zákoně (např. zakazovat jednání, které je již zákonem postihováno jako přestupek nebo trestný čin), ledaže se předmět a cíl regulace ve vyhlášce nepřekrývá s cílem a předmětem zákonné regulace,
vyhláška musí být v souladu se zákonem a se zásadou rovného přístupu (zásadou zákazu diskriminace),
vyhláška musí splňovat princip proporcionality (přiměřenosti) a rozumnosti, tj. povinnosti, resp. zákazy, může ukládat pouze v co nejméně omezujícím rozsahu, který je k dosažení sledovaného cíle nezbytný; také samotný cíl musí být legitimní s ohledem na místní podmínky v obci,
musí být splněny i další podmínky (obecná kritéria kladená na právní předpisy - určitost, vzájemná nerozpornost aj.; musí být též vydána v zákonem stanovené formě, schválena kompetentním orgánem obce apod.).
Z výše uvedeného vyplývá, že ne vše, co by si veřejnost zřejmě přála mít upraveno ve vyhlášce, do ní lze zahrnout. Nejčastěji proto, že daná problematika je již předmětem zákonné úpravy, do které nelze vyhláškou jakkoliv zasahovat. K tomu blíže v dalších kapitolách.
3
Na základě výše uvedeného zákonného zmocnění je jakožto jedna z hlavních náplní vyhlášky navrhována úprava pravidel pohybu psů na veřejných prostranstvích. Přestože si lze představit různý způsob stanovení těchto pravidel, zpracovatel s ohledem na kontrolovatelnost a vynutitelnost ukládaných povinností doporučuje postup obvyklý, tj. stanovení těchto pravidel v podobě uložení povinnosti mít psa na vodítku společně s vymezením míst, kde tato povinnost musí být dodržována. Při tom jsou možné dvě následující varianty z hlediska legislativního. I.
Omezení volného pohybu psů uložením povinnosti mít psa na vodítku
VARIANTA A Stanovení této povinnosti pouze na určitých veřejných prostranstvích, které pak musí být ve vyhlášce přesně specifikovány (nejlépe v příloze vyhlášky, na kterou dané ustanovení odkáže; příloha může obsahovat výpis míst a ideálně též mapku s vyznačením dotčených lokalit). Doporučit lze také stanovení povinnosti dohlížet na psa i tam, kde nebude povinné mít vodítko. Příklad ustanovení: Na veřejných prostranstvích vymezených v příloze č. ... této vyhlášky je možný pohyb psů pouze na vodítku. Splnění povinnosti podle předchozí věty zabezpečí fyzická osoba, která má psa na veřejném prostranství pod kontrolou či dohledem. Volné pobíhání psů na ostatních veřejných prostranstvích, na která se nevztahují povinnosti podle předchozích vět, je však možné pouze pod neustálým dohledem a přímým vlivem osoby doprovázející psa. Ve výše uvedeném příkladu se uložená povinnost vztahuje na jakéhokoliv průvodce psa, tedy nejenom na chovatele psa či jeho vlastníka, ale na každou doprovázející osobu. K volně pobíhajícím psům zcela bez dozoru viz níže. VARIANTA B Stanovení této povinnosti plošně na celém území města. V takovém případě je však s ohledem na princip proporcionality (viz výše) nezbytné vymezit místa, kde bude možný pohyb i bez vodítka, tj. vymezit místa pro volné pobíhání psů. Zakázat zcela pohyb bez vodítka na celém území města by bylo s ohledem na místní podmínky zjevně nepřiměřené. Vzhledem k těmto podmínkám, stejně jako s ohledem na další aspekty týkající se ochrany zvířat, zpracovatel tuto variantu nedoporučuje. Pokud bychom např. vymezili místa pro volné pobíhání psů pouze na okrajových místech ve městě, mohli bychom se tím dostat do rozporu s požadavky zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ten totiž ve vztahu ke zvířatům v zájmových chovech vyžaduje (mimo jiné) zabezpečení podmínek pro zachování jejich fyziologických a biologických potřeb. Faktické zabránění možnosti nechat psa volně proběhnout v přiměřené vzdálenosti od obydlí by mohlo těmto požadavkům zákona odporovat (chovatelům by bylo efektivně znemožňováno jejich naplňování), nehledě k problematické vynutitelnosti takového opatření v praxi. II.
Vymezení místní působnosti regulace podle bodu I.
Jak vyplývá z výše uvedeného, je třeba provést diskuzi o místech, na která by se měla vztahovat povinnost mít psa na vodítku (resp. místech, kde bude možný volný pohyb psů v případě varianty B).
4
Toto posouzení závisí hlavně na odborných hlediscích v oblasti veřejného pořádku (městská policie), ochrany zvířat a životního prostředí obecně (odbor ochrany životního prostředí), ochrany čistoty veřejného prostranství (odbor správa veřejných statků), stejně jako na obecných hlediscích kvality bydlení a komfortu občanů (široká veřejnost). Z právního pohledu je pouze nezbytné, aby vymezení míst bylo ve svém celku přiměřené a rozumné, tj. aby do práv občanů nebylo zasahováno více, než je k dosažení sledovaného cíle nezbytné. III.
Stanovení patřičných výjimek
Při stanovení pravidel pohybu psů je třeba pamatovat na zahrnutí patřičných výjimek z těchto pravidel ve vztahu ke psům služebním, vodícím, asistenčním apod.
Vedle výše uvedené hlavní úpravy je možné v rámci stanovení pravidel pohybu psů uvažovat i o dalších souvisejících úpravách, přičemž některé z nich by mohlo být vhodné zařadit i do vyhlášky našeho města. Níže je uvedeno několik takových souvisejících regulací, které jsou ve vyhláškách obcí používány nejčastěji. IV.
Povinnost, aby pes byl vybaven náhubkem
Kromě povinnosti mít psa na vodítku lze stanovit též povinnost vybavit psa na veřejných prostranstvích náhubkem. A to buď všude tam, kde je třeba mít vodítko (tj. uložit povinnost podle bodu I. rovnou ve zpřísněné verzi), anebo pouze na některých místech z těch, kde je třeba mít vodítko (např. tam, kde je zvláštní zájem na ochraně zdraví či majetku a vodítko by nemuselo stačit). Při využití této úpravy by rovněž měla být stanovena výjimka pro psy, pro které je nasazení náhubku vzhledem k jejich fyziologickým vlastnostem zřejmě nevhodné či to jinak ohrožuje zdraví psa. V.
Zákaz vstupu psů na vymezená veřejná prostranství
V souladu s legislativou a judikaturou Ústavního soudu je možné i přímo zakázat vstup psů na některá veřejná prostranství. Zde je však třeba zvláště dbát ohledu na zásadu přiměřenosti a rozumnosti. Jako příklad takových míst, u kterých Ústavní soud ve své judikatuře zákaz vstupu se psy výslovně připustil, jsou dětská hřiště, pískoviště či koupaliště. Naopak opakovaně judikoval, že takový zákaz nelze vztáhnout na hřbitovy. Zejména u zákazů vstupu psů je také třeba dbát na stanovení patřičných výjimek dle bodu III. VI.
Zákaz výcviku psů na vymezených veřejných prostranstvích
Možné je též zahrnout zákaz výcviku psů na vymezených veřejných prostranstvích. I zde je třeba zdůraznit, že tento zákaz se může týkat pouze veřejných prostranství (nelze zakázat provádění výcviku na soukromých pozemcích, které nejsou veřejně přístupné). VII.
Povinnost odstranit znečištění veřejného prostranství psími exkrementy
Jako související úpravu lze do vyhlášky zařadit výslovnou povinnost osoby doprovázející psa odstranit znečištění psími exkrementy, a to bezprostředně po způsobení tohoto znečištění. Ústavní
5
soud tuto úpravu výslovně připustil ve své judikatuře, přestože by ji podle všeho šlo dovodit i ze stávajících právních předpisů, včetně postihu (znečišťování veřejného prostranství je přestupkem již nyní). Nicméně samostatnou formulaci této povinnosti přímo v souvislosti s pohybem psů lze považovat za vhodnou, neboť již samo o sobě by takové výslovné ustanovení ve vyhlášce mohlo zvýšit povědomí veřejnosti o nezbytnosti uklízet psí exkrementy. Je třeba dodat, že z právního hlediska tato úprava již překračuje rámec zákonného zmocnění uvedeného v zákoně na ochranu zvířat proti týrání (citovaného v úvodu materiálu), nicméně i přesto je možná na základě obecného zmocnění pro obec uvedeného v § 10 písm. c) zákona o obcích. Rovněž i z pohledu legislativně-systematického (i přes odlišný zákonný základ) je vhodné zařadit takovou úpravu právě do „psí“ vyhlášky. VIII. Povinnost nošení identifikační známky Lze rovněž uložit povinnost zajistit, aby pes na veřejném prostranství nosil příslušnou evidenční známku, pokud byla majiteli psa vydána oproti zaplacenému místnímu poplatku ze psů (což je případ i našeho města dle vyhlášky o místních poplatcích). Zahrnutí této úpravy lze s ohledem na zaběhnutou praxi ve městě doporučit. V návaznosti na úpravu obsaženou ve vyhlášce o místních poplatcích lze také doporučit stanovení povinnosti oznámit správci poplatku ztrátu či odcizení této evidenční známky. IX.
Regulace pohybu jiných zvířat než psů
V úvodu citovaná zmocnění zákona na ochranu zvířat proti týrání se týkají pouze psů. Přesto je právem obce upravit ve své vyhlášce i pohyb jiných zvířat, a to v rámci zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, resp. v rámci zajišťování čistoty veřejných prostranství [tj. dle § 10 písm. a) a c) zákona o obcích]. Je však třeba uvážit, zda je úprava pohybu jiných zvířat v podmínkách našeho města vlastně potřebná. Také je třeba dbát na (ze zákona vyplývající) omezení toho, co může a nemůže být vyhláškou upravováno. V tomto ohledu se vyhláška může dotknout spíše jen pohybu těchto zvířat na veřejných prostranstvích, nikoli však už dalších otázek souvisejících s vlastním chovem hospodářských zvířat apod. K tomu podrobněji dále v kapitole o nepřípustné úpravě ve vyhlášce. Dosavadní vyhláška v tomto smyslu obsahovala pouze regulaci pohybu koní a poníků, kterým byl pohyb na náměstí Přemysla Otakara II. bez zápřahu zakázán. Formulace této věty ve vyhlášce ovšem vzbuzuje pochybnosti o jejím výkladu a není z ní zcela zřejmé, co přesně bylo autorem vyhlášky sledováno. Dle informací dostupných zpracovateli tohoto materiálu mělo být původním cílem citovaného ustanovení „vypudit“ z náměstí povozy koní, resp. samotné koně, využívané majiteli k zpoplatněnému provážení turistů, a to vzhledem ke špatné zkušenosti s nimi (zápach, problematické chování samotných povozníků apod.). Pokud bude i nadále zájem na zachování tohoto omezení, zpracovatel doporučuje řešit tuto otázku příslušnými dopravními opatřeními, nikoli však cestou obecně závazné vyhlášky. Vozovka na náměstí je totiž pozemní komunikací, takže se na ni vztahuje úprava provozu obsažená v zákoně o provozu na pozemních komunikacích a v dalších právních předpisech. V souladu s nimi lze na patřičná místa umístit dopravní značení, která vjezdu koní na náměstí zabrání - zákazové značky B31 (zákaz vjezdu pro jezdce na zvířeti, který platí i pro vstup osoby vedoucí takové zvíře, tato osoba se také nepovažuje za chodce) a B9 (zákaz vjezdu potahových vozidel). V této souvislosti lze pro dokreslení doplnit, že z předpisů o provozu na pozemních komunikacích vyplývá mimo jiné i povinnost vlastníka či držitele domácích zvířat zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci. I tuto záležitost proto není potřeba nijak řešit ve vyhlášce města.
6
Jak bylo již uvedeno výše, úprava ve vyhlášce nemůže být libovolná. Dále jsou vypočteny některé takové otázky, které by se mohly k regulaci nabízet, avšak provedení této úpravy cestou obecně závazné vyhlášky obce není právně možné. Regulace na místech, která nejsou veřejným prostranstvím Obecně závazná vyhláška nemůže regulovat pohyb psů na místech, která nemají charakter veřejného prostranství (k tomuto pojmu viz § 34 zákona o obcích; rozhodující není hledisko vlastnictví, ale veřejná přístupnost takového prostoru). Zejména tak není možné regulovat pohyb psů na soukromých zahradách, které nejsou přístupné veřejnosti apod. Rovněž nelze regulovat pohyb psů na veřejných pohřebištích; zde pravidla stanoví řád pohřebiště vydávaný v souladu se zákonem o pohřebnictví provozovatelem tohoto pohřebiště. Obdobně nelze vyhláškou řešit podmínky přepravy psů veřejnými dopravními prostředky (řeší přepravní řád, popř. přepravní podmínky vydané dopravcem). Řešení úniku psů, tj. psů volně pobíhajících bez jakéhokoliv dohledu ze strany chovatele nebo jiné osoby Ve vyhlášce nelze stanovit povinnost majitele či chovatele zabezpečit psa proti úniku, resp. řešit otázky související s únikem psa, který volně pobíhá na veřejných prostranstvích bez jakéhokoliv dohledu (tedy např. ukládat sankce majiteli v takových případech, ukládat povinnost bezodkladně psa zajistit apod.). Všechny tyto povinnosti totiž vyplývají již ze zákona (zejm. § 13 odst. 1 zákona o ochraně zvířat proti týrání) a jak bylo uvedeno v úvodu materiálu, vyhláška obce nemůže do zákonné úpravy zasahovat. Totéž platí i v případě, že jde o psa opuštěného nebo toulavého, tj. bez majitele. Ostatně zde by ani nebylo komu takovou povinnost uložit. Pokud chovatel poruší výše uvedenou zákonnou povinnost zabezpečit psa proti úniku, dopustí se tím příslušného přestupku, resp. správního deliktu (§ 27 a 27a cit. zákona, pokuta až 50 000 Kč). Kromě tohoto veřejnoprávního postihu je chovatel samozřejmě i odpovědný za škodu, kterou jiným osobám volně pobíhající zvíře způsobí, a to dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Ani tuto odpovědnost nemůže vyhláška jakkoliv upravovat, neboť jde o soukromoprávní vztah mezi chovatelem a poškozeným (je tedy na nich, jak se vyrovnají, popř. poškozený se může vůči škůdci domáhat náhrady u civilního soudu). Ukládání sankcí, stanovování pokut apod. Vyhláška obce nemůže vytvářet vlastní skutkové podstaty přestupků, resp. správních deliktů. Nemůže též stanovovat pokuty, a to ani za porušení jí uložených povinností. Všechny tyto otázky jsou záležitostí pouze zákona. K tomu, jakým způsobem se vynucují povinnosti ukládané vyhláškou a jak se sankcionuje jejich porušení, viz dále. Chov psů a jiných zvířat, jejich očkování, odchyt apod. Úprava je zde vyhrazena příslušným zákonům, např. zákonu na ochranu zvířat proti týrání, anebo též veterinárnímu zákonu, který upravuje hygienické a veterinární požadavky na chov zvířat. Zákaz anebo jiná úprava chovu zvířat ve vyhlášce přichází do úvahy pouze ve zvláštních případech, kdy by se cíl takové úpravy nekryl s cílem zákonné úpravy (tj. by zde byl závažný zájem na zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku vyvolávající potřebu zvláštní úpravy ve vyhlášce, která by sledovala jiný účel než ten, který je sledován např. veterinárním zákonem a jinými zákony, tj. jiné hledisko než hygienické, veterinární ap.). Z konkrétních příkladů, kdy Ústavní soud připustil zákaz chovu hospodářských zvířat, lze zmínit Mariánské Lázně, které zakázaly chov domácího zvířectva (skotu, prasat, králíků, nutrií, holubů
7
a domácího ptactva) ve vnitřním lázeňském území. Vzhledem ke zvláštnímu charakteru lázeňského území nelze ovšem tento judikát zobecňovat a nejde jednoznačně říci, zda by byl takový zákaz udržitelný i v podmínkách našeho města (např. zákaz chovu hospodářského zvířectva v městské památkové rezervaci). Zpracovatel proto obecně nedoporučuje chov zvířat v navrhované vyhlášce upravovat, ledaže na tom bude zvláště velký zájem a v takovém případě pokud možno až po konzultaci daného konkrétního problému s ministerstvem vnitra, vykonávajícím dohled nad zákonností vyhlášek obcí (jinak není možné garantovat soulad vyhlášky se zákonem a tedy nenapadení vyhlášky ze strany ministerstva vnitra). Výše uvedené platí obdobně i pro úpravu odchytu toulavých a opuštěných psů, koček a jiných zvířat, resp. dalšího nakládání s nimi, stejně jako pro úpravu jejich očkování a další záležitosti upravené již příslušnými zákony. Sousedské vztahy a pravidla užívání domů, bytů a společných prostor bytových domů Všechny tyto záležitosti řeší soukromoprávní předpisy či domovní řády (např. § 127 Občanského zákoníku, podle kterého nesmí nikdo nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat souseda např. hlukem, pachem, unikáním zvířat na sousední pozemek apod.; dodržení této povinnosti si každý může vynutit též cestou civilní soudní žaloby).
8
Na základě druhého ze zákonných zmocnění uvedených v úvodu materiálu je možné jako další součást vyhlášky stanovit též povinnost trvalého označování psů (tzv. „čipování“), včetně navazující povinnosti přihlásit psa do evidence označených psů. Nejde samozřejmě o nezbytnou součást vyhlášky, v tomto materiálu je níže uvedený bod zahrnut pouze jako právně možná varianta pro uvážení orgánů města a veřejnosti, zda by jeho uplatnění v podmínkách našeho města nebylo účelné. Cílem označování psů a související evidence je především snadnější vyhledávání toulavých psů a jejich brzký návrat chovatelům, nicméně zavedení těchto povinností by mohlo mít i příznivé vedlejší dopady, ať již obecně v lepší evidenci psů na území města, anebo v oblasti placení místních poplatků ze psů (snadnější kontrola plnění poplatkové povinnosti). X.
Označování psů a související zavedení evidence označených psů a jejich chovatelů
Zákon na ochranu zvířat proti týrání výslovně umožňuje obcím, aby svou vyhláškou nařídili povinné „čipování“ psů, neboli jejich označování trvalým způsobem, jímž se rozumí označení tetováním nebo elektronickým čipem. Pokud by byla zvolena tato varianta, navrhovaná vyhláška by jednak stanovila uvedenou povinnost a dále by upravila další podrobnosti s tím související. Pro účely tohoto materiálu lze uvést zejména následující podstatné skutečnosti:
trvalé označování psů musí dle zákona provádět veterinární lékař (tj. osoba s odbornou způsobilostí dle § 59 veterinárního zákona),
dle zákona může vyhláška uložit tuto povinnost chovateli psa (chovatel psa je pojem definovaný zákonem na ochranu zvířat proti týrání),
povinnost by se s ohledem na smysl „čipování“ měla týkat všech psů v obci, bez ohledu na místo trvalého pobytu či sídlo chovatele; řešena by však měla být otázka krátkodobého chovu, resp. případů, kdy se pes zdržuje ve městě pouze na přechodnou dobu (musela by být stanovena nějaká hranice této přechodnosti, např. 30 dní); také platí, že povinnost označování nelze s ohledem na zásadu nediskriminace vztahovat pouze na vybraná plemena psů (např. pouze na velká bojová plemena),
vyhláška by musela vymezit též lhůtu, ve které by chovatel psa musel nechat psa označit (např. do tří měsíců věku psa, anebo do 30 dní ode dne, kdy se stal chovatelem psa staršího tří měsíců, pokud ještě není označen),
vyhláška by musela vyřešit také přechodnou dobu pro „očipování“ stávajících psů na území města, tj. těch, kteří dosud (ke dni vydání vyhlášky) takové označení mít nebudou; tuto lhůtu je třeba stanovit přiměřeně dlouhou tak, aby chovatelé psů měli dostatek času na označení svého psa,
způsob označování (čipem nebo tetováním) může obec stanovit ve své vyhlášce, nicméně lze doporučit, aby vyhláška připouštěla oba způsoby (a chovatel si tak mohl vybrat),
vyhláška může též různým způsobem vyřešit hrazení nákladů povinného označování: o
chovatel označí psa na vlastní náklady,
o
náklady označení uhradí město (administrativně lze vyřešit tak, že úhrada bude vypořádána s chovatelem při přihlášení do evidence označených psů, popř. do určité lhůty po tomto přihlášení),
9
o
náklady označení ponesou dílem město i chovatel dle určeného poměru, popř. město až do určité (vyhláškou stanovené) nejvyšší hranice nákladů,
o
chovatel označení provede na vlastní náklady, nicméně bude mít za provedení označení úlevu z místního poplatku ze psů – tato úprava vlastně platí již nyní, když vyhláška o místních poplatcích poskytuje chovateli, který psa označí, úlevu z poplatku ve výši 300 Kč na tři roky, byť samotné označení psa je pouze v rovině dobrovolné,
u psů toulavých nebo opuštěných závisí pouze na obci, zda k „čipování“ přistoupí a není třeba tuto problematiku řešit cestou vyhlášky; podle zákona hradí označování u těchto psů vždy obec, která má následně právo na náhradu těchto nákladů od chovatele v případě, že se ho podaří dodatečně najít),
povinnost trvalého označování lze dle výše uvedeného zákonného zmocnění vztáhnout pouze na psy, nikoli na jiná zvířata.
Označování psů může mít smysl pouze se současným zavedením evidence označených psů. Tuto je potřeba nezaměňovat s evidencí psů pro účely místního poplatku ze psů, která je již v současnosti městem vedena v návaznosti na přihlašování občanů k jejich poplatkové povinnosti (na finančním odboru magistrátu), a to dle příslušné vyhlášky o místních poplatcích. Vyhláška by v tomto smyslu stanovila náležitosti, které by byl chovatel povinen městu (prostřednictvím určeného odboru magistrátu) ohlásit a v jaké lhůtě (v návaznosti na lhůty pro provedení označení psa). Mezi hlášenými náležitostmi by byl rovněž doklad o provedení označení psa.
10
V souladu s právními předpisy je dohlížení nad dodržováním povinností uložených obecně závaznou vyhláškou obce (tj. i navrhovanou „psí“ vyhláškou) úkolem především obecní policie, v našem případě tedy městské policie, která pro tyto účely disponuje potřebnými oprávněními dle zákona o obecní policii. Porušení povinností uložených vyhláškou obce je pak příslušnými zákony postihováno jako přestupek, resp. (u podnikající fyzické osoby a právnických osob) jako správní delikt. Tyto přestupky a jiné správní delikty projednává příslušný správní orgán podle stejných procesních pravidel jako u jiných správních deliktů. Níže je uveden stručný přehled hlavních sankčních ustanovení, která by se uplatňovala ve vztahu k vyhlášce tvořící předmět tohoto materiálu. Zákon na ochranu zvířat proti týrání Tam, kde jde o povinnost uloženou ve vyhlášce na základě zmocnění uvedeného v tomto zákoně (viz úvod materiálu), půjde o přestupky (správní delikty) podle tohoto zákona, konkrétně pak podle těchto jeho ustanovení: § 27 odst. 1 písm. j) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že ... nesplní povinnost stanovenou na základě tohoto zákona v obecně závazné vyhlášce obce. § 27a odst. 1 písm. g) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že ... nesplní povinnost stanovenou na základě tohoto zákona v obecně závazné vyhlášce obce. V obou výše uvedených případek je sankcí pokuta až do výše 50 000 Kč. Přestupkový zákon a zákon o obcích Tam, kde bude pro uložení dané povinnosti ve vyhlášce využito obecného zákonného zmocnění podle § 10 zákona o obcích (např. povinnost odstranit znečištění psími exkrementy), je postih řešen dle přestupkového zákona (u fyzických osob), resp. dle zákona o obcích (u podnikajících fyzických osob a u právnických osob) § 46 odst. 2 zákona o přestupcích Přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti. Za tento přestupek je možné uložit pokutu až 30 000 Kč. § 58 odst. 4 zákona o obcích Obec může uložit pokutu až do výše 200 000 Kč osobě uvedené v odstavci (tj. právnické osobě a fyzické osobě, která je podnikatelem), která porušila povinnost stanovenou právním předpisem obce. K posledně uvedenému příkladu zákona o obcích je třeba pro úplnost dodat, že oproti předchozím případům je zde odchylně upravena příslušnost správního orgánu. Správní delikty podle § 58 zákona o obcích, resp. ukládání pokut za tyto delikty, náleží do samostatné působnosti obce a příslušným správním orgánem je zde sama rada města (byť samotný postup při ukládání pokuty je standardním správním řízením dle správního řádu). Protože rada města není ze své povahy uzpůsobena pro vedení správního řízení, je možné přenést kompetenci k ukládání pokut na určený odbor magistrátu, jak stanoví § 102 odst. 2 písm. k) zákona o obcích.
11
