PŘÍLOHA K BAKALÁŘSKÉ PRÁCI
KOLEKCE PŘÍBĚHŮ DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO A MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU JEJICH FOLKSTORIES
1
1. 2 roky 1.1.
DÍVKY
1.1.1. Esterka (2. 10. 2008) 2 roky a 5 měsíců
Hop kamínek. Hop, hop. Ještě. Hop, hop, hop… Žbluňk, ještě. Kamínek hop, hop, hop, hop. Voda bojím, ne. Hop. Není, ještě. 2 roky a 7 měsíců
Pššš, miminko spí. Pšššš. Sestřička spí taky. Maminka spí. Ty nespíš? Hmm, miminko ještě spí. Já taky. Pšššš, ticho. 2 roky a 8 měsíců
Buch, bác. Kdo to je? Bubák! Schovám pod postel. Ty schováš taky. Pššš, bubák tam… Já nebojím. Nesmíš bát. Pod postelí je bubák! Nevidím. Schovám se. Nenajde. Pššš.
2
1.1.2. Evička (26. 6. 2008) 2 roky a 9měsíců
To je koníček. No a koníček se jmenuje Tonda. A Tonda běhá. Méďa taky běhá. Myška taky běhá. A myška pak spadne. A méďa taky spadne. A pak spí. A to, Tonda taky spí. 2 roky a 10 měsíců
Na uděláme lízátko, Tak ochutnej, jenom jako! Tak uděláme bonbónek, Na ochutnej. Méďa taky ochutná. Hmm, mňam. Krteček taky ochutná. Hmmm, mňam, mňam, mňam. 2 roky a 11 měsíců
Muška kousne tě, do ručky. Bleška taky tě kousně, do nožky. A Alda taky kouše, do nožky. Alda kousul tátu, a pak ten brečel, protože ho ruka bolela. A pak už ne, a pak ne, už nebrečela. 1.1.3. Verunka (4. 12. 2008) 2 roky a 6 měcíců
Rybko, rybko, poplav. Rybka plave, plave. Poplav, poplav. Neplave. Tyy rybko, poplav. Plave! Nenene ,neeeee stojí. Achjo. 3
2 roky a 8 měsíců
Vlásky, velké vlásky má panenka. Maminka taky má. Střihne vlas. Další pryč. Pak ustřihnu tady ještě. A pak střihnu ještě. Taaak střih. Hotovo. 2roky a 9 měsíců
Hele, sluníčko tady. Hm, hm, hmm a pak kytka roste, hele. Na, ty vem. To nejez ale! To se nejí. Hm, pojď. Dáme je sem. Taak voda tady, hmm roste. A je to. Musíš starat. Tráva tady, na vem.
1.2. CHLAPCI 1.2.1. Dan (4.7.2008) 2 roky a 8 měsíců
Tady, tady to je hra. Žížaly tu jsou a ty tady nahoru. Kostka, na. Hoď a pak spadneš dolu. Buch. Taaak. Ta žížala tě snědla. A tys sem spadla. Už nejsi. Nejde nahoru po žebříku. Prostě nejde.
2 roky a 9 měsíců
Eliška. Eliška pro mě přijde sem. Ne sestra přeci. Půjdem za strejdou Danem, za Danem. 4
On není zlej. Není zlej. No není zlej. Hodný je. Eliška není zlá, není, je hodná. A půjdeme. 2 roky a 11 měsíců
Ťuk, ťuk. Nikdo doma, neotevřu. Nenee. Sednu a Ťuk,ťuk. Nene, neotevřu. Neee, neee, spim. Pšššššš. Ťuk,ťuk . 1.2.2. Martínek (29. 9. 2008) 2 roky a 6 měsíců
Brmmmm, brrmmm, brmmmm, pozor bagr jede. Ať nerozbije. Bacha! Brmmm, brmmm, brmmm, tůtůt. Bacha jedem pracovat! Uhni, pozdě přijed. Aaaaaaaa buchhhh. Hmmm, špatně to je. 2 roky a 7 měsíc
Na tady, drž moc, spadne a rozbije. A dělej brnk, brnky – brnk. Trataaa, tadada, tata. Ukloň a dej, pomalu, rozbije! 2roky a 8 měsíců
Tam, tam parkuje auto. Zdálo se mi to, jak jsem jel tady, támhle. No a naboural jsem. Já řídil. A naboural sem do tramvaje. A pak naboural do kola. A pak do domu. Hodně lidí bylo všude. A pak jsem tam byl jenom já. 5
1.2.3. Robert (21. 6. 2007) 2 roky a 9 měsíců To je traktor. Na vem si to. A pojď sem. Honem. Tady nikdo není A nesmí nás tady nikdo najít. Tak schovej. Tak a je to dobrý. A můžeme spát. 2 roky a 10 měsíců A já sem to našel. No zavírátko, přeci. Podrž ho, nesmí spadnou. No spadne na zem. Pak spadne do kaluže. Pak do bláta. Pak do silnice. Nespadlo, vidíš. 2 roky a 11 měsíců No mám doma psa. Je černej a chlupatej. A hlídá a kouše. Ale mě nekouše. Kouše, taakhle lupiče, víš. No a pak spadne hrneček a rozbije se.
2.
3 roky
2.1. DÍVKY 2.1.1. Barunka (17. 2. 2008) 3 roky a 1 měsíc
Já mám Evičku, doma. To je sestřička. 6
Je malinká takhle a povídá jenom: „habža bblllldlllbbbb“. Tak ji ani nerozumím. A plazí se, jako had. Ještě nechodí a jenom stojí a kouká. 3 roky a 3 měsíce
Byli takoví skřítkové, skřítkové a skřítečky. Byly tam hory a tam bydleli. Mluvili skřítčí řečí, nikdo, nikdo ji nerozuměl. Bylo to pryč. A pak tam přišla princezna, srnka, medvěd tam přišel taky. Pak se skamarádili a hráli si spolu. 3 roky a 4 měsíce
Maminka má malé miminko, Evička se jmenuje a jenom jí chová, krmí a hlídá. Musí jí hlídat, aby nespadla, aby nebrečela, aby si neublížila, víš? Musí ji hlídat před zlými lidmi a třeba pejsky, hlídájí taky před kočičkama a před Bobíkem taky. 2.1.2. Lucinka (8. 9. 2007) 3 roky a 6 měsíců
Byla jedna princezna a byla moc smutná. Něco pořád hledala. A to co hledala, byla rybka. Rybko, rybko, kde jsi? Nic, nikde nic. Půjdeme, nepůjdeme, půjdeme, nepůjdeme. Já mám ale hlad. Tak půjdeme nebo nepůjdeme, půjdeme, nepůjdeme, půjdeme, nepůjdeme, půjdeme, nepůjdeme, nepůjdeme, nepůjdeme. Ale já má pořád hlad. Nepůjdeme, nepůjdeme. 3 roky a 7 měsíců
7
Pojď ale pššš, tady je totiž, tam dole dračí vejce. Kluci nechtějí věřit, že tam je, ale jojo. Tady, podívej tady je. Pak, jednou se vyklube a budeme mít tady malého dráčka a bude tu s náma. On bude mít nás rád. Kluci ale nevěřej mi a nevěřej, ale je, je, je. A já ho musím chránit. No ono se potom vyhrabe… A pak si s námi bude hrát, ale dovnitř nebude moct, jenom tady na zahradě. 3 roky a 9 měsíců
Byla velká řepa a nešla vytrhnout. Babička, dědeček, kocourek, a pejsek a slepička taky tahali a tahali a nevytáhli. Tahali, tahali mooc tahali a nešlo to. Ale jde to. Tahali, kopali, ale nevytáhli, tahali, tahali, auuuu, už nejde… spát jdeme.. aaa spadli na hromadu, To vytáhnem! Tak… Auuu… 2.1.3. Natálka (3. 5. 2008) 3 roky a 9 měsíců
Ti povím pohádku o kocourkovi. Byl kocourek a seděl vedle trpaslíka a sloni. Pak tam byli ještě tolik (3, na prstíkách) kluků, zlobiví byli. Zlobili kocourka. Ale potom jim vynadala paní, asi maminka. Tak pak už nezlobili. A dopadlo to tak, že sloni byli hozeni přes síto. Tak to dopadlo. 3 roky a 10 měsíců
Tak teď pššš. To je taková pohádka, kde je princezny, princi, král, královna, slon, a pak ještě hroch a sloni. Princezny si hrály jen se slony a byly hodný. Ale ty kluci zlobili princezny, ty se naštvaly a řekly to královně. Královna vynadala princům a dala jim trest a pak už si všichni hráli a lezli po žirafě až nahoru. 3 roky a 11 měsíců
Byla Barunka, Lucinka, Sabinka. Bylo hezky a Lucinka a Sabinka a, a si hrály venku na sluníčku. A pak tam ještě byly žížaly, tolik a ty byly v písku. A lezly do vařeníčka. To se jim vůbec nelíbilo, tak po nich začaly šlapat. A ty žížaly jim začaly lízt do kalhot. 8
A holky ječely a skákaly a ty žížaly vypadaly z kalhot a utekly.
2.2. CHLAPCI 2.2.1. Martínek (3. 7. 2008) 3 roky a 6měsíců
Šel takhle pán na nákup s vozíkem a viděl náklaďáka, náklaďáka. A říkal: Aaaaaa a něco ti ukážu. A viděl pak bagra, bagra a říkal: Aaaaa. A pak viděl vytahovák. A pak náklaďák. A pak bagr. A všechno to naložil do vozíku. 3 roky a 8 měsíců
No Ježíšek je Santa Claus taky ale jako. On je taky Ježíšek Santa Klaus. Mikulášem chodí no čert přeci a ještě anděly. Má na sobě plášť. A čert má plášť na sebe a pytel u sebe a v tom tě vezme do pekla. A musí se říct, že už zlobit nebudeš. No a čerti jsou hodní a Mikulášovi jsem říkal ne básničku, říkal jsem. A pak mi dal samý balíčky. Tam byly dvě mandarinky, jablko a taky pivo. No byl tam kámen ještě, perník a kámen a zvířátko tam bylo a a, ale stromky. No přeci ty z tý krabice, no. Ty se přeci kupují. A už je to půl roku. 3 roky a 8 měsíců
Babička má hodně zvířátek doma, na zahradě. Běhá tam no psi a Eileen, pak taky kočky tam běhaj a slepice. A prase tam je. A a a taky králíci v králíkárně přeci tam jsou. Aaaaa už nevím, hodně jich tam je. 2.2.2. Péťa (13. 5. 2008) 3 roky a 9 měsíců 9
Jede v létě auto k moři, po velké silnici. Auto řídí táta a vzadu sedí děti. Občas tam jsou velké zatáčky a pak tam jsou velké skály a velké vlny. No a sluníčko tam pořád svítí a je teplo. Ty rakety občas vybouchnou. No ty v tom moři přeci. Tam něco brání, dali je tam ti Američani to jsou ti lidi přeci. 3 roky a 11 měsíců
Když prší, všude byly mraky a nemohli, nikdo nemohl ven, protože by byl mokrý hned. Péťa, bratříček a s tatínkem si hráli s angličáky a závodili doma v pokojíčku. A Péťa to vyhrál o hodně otáček a tolik rovinek. 4 roky
Nesmíš do toho tolik tlouct! Protože pak to rozbiješ a budeš to muset opravovat. Podívej, jen málo. Tak a je to. Ono je to rozbíjející víš, plastový, víš. Špatně vyrobený. Nevíš. 2.2.3. Vojtík (6. 10. 1008) 3 roky a 6 měsíců
Já až budu velký, tak budu mít jeřáb. A bude mít velký rameno, takhle. A takovýhle podstavec – to aby nespadl, protože to by byla rána, velká rána. No a s nim budu zvedat cihly, ty červený. Ale až se mi rozbije, tak cihly zvedat nebudu. Budu ho muset opravit s nářadím, to mám doma. Motor opravím a pak už to půjde. 3 roky a 8 měsíců
To není jen tak takový bagr, on umí přejet auta, umí přejet pole do takovýdleho velkýho kopce, umí přejet i dům. Má takový přícucky a ty ho drží, aby nespadl z toho, no toho. To umí bagr. Ale nejvíc bagruje hluboký jámy na domy Pak to jako lopata a ta bagruje. 10
3 roky a 9 měsíců
No na staveništi je rušno. Je tam jeřáb, velký jeřáb to je. Je tam bagr, ten je taky velký. Traktor tam je, a náklaďák taky Pak cihly, těch je hodně. Je tam řidičové jeřábu, taky řidičové bagru, řidičové traktoru. A ti všichni musí postavit dům z těch cihel, víš. A musí mluvit nahlas, aby se slyšeli, jak jich tam je hodně.
3. 4 roky 3.1. DÍVKY 3.1.1. Adélka (3. 1. 2008) 4 roky a 2 měsíce
My budeme mít štěňátka. Babička má pejska Dojsinku a ta už má velké bříško a za chvíli se narodí. Není moc velká. Je velká asi jako Bonie. To je zas náš pejsek. Je chlupatá a má hnědé skvrny. No a až se ty štěňátka narodí, tak si s nimi budu hrát – třeba na honěnou. Už se na něj těším. 4 roky a 4 měsíce
Tam nahoře, na louce běhají takoví bílí a hnědý koně. Nejsou to takoví ti poníci, ale jsou velký, tak velký jako ti, co bývají v pohádkách. No a jednou ten jeden kůň přeskočil ohradu a utekl do lesa a tam se ztratil. Ztratil se, jakože nemohl najít cestu zpět. Tak bloudil, bloudil, bloudil, bloudil a bloudil a no a pak už byl zase doma. 4 roky a 5 měsíců
No my máme u babičky teďko malá štěňátka. Ale hrát si s nimi ještě nemůžu, oni teď hodně spí anebo pijou od Dojsinky mlíko a nebo se malinko převalují. Jsou takhle do dlaně a chlupatí a mají bílou barvu. Ale oni nevidí. Mají takhle ještě zalepená očíčka. Babička říkala, že až za chvíli mě už uvidí. A pak začnou chodit a já si s nimi budu hrát. 3.1.2. Bára (25. 11. 2007) 4 roky a 5 měsíců
11
V tom lese za námi bydlí víly. Mají bílé dlouhé šaty a jsou překrásné a šťastné. Přes den nejsou vidět, jen v noci, když tančí u rybníčka a zpívají. Zpívají hezky. Vidět je může jen někdo, jen princ. No on je uvidí a tu nejkrásnější si vezme za ženu. Ona už nebude víla, on ji vysvobodí a odvede do zámku a budou spolu žít. 4 roky a 6 měsíců
To není obyčejný koník, to je Zlatovlas. Tak se jmenuje. On je moc hezký. On se jednoho dne pásl na louce. Pásl se tam taky dalších pět koníků. Ale Zlatovlas dostal žízeň a, a, a chtěl se napít. Takže půjde ke studánce, studánce do lesa. Tak šel a šel s ním kamarádkou. Ale ten les byl to, začarovanej a studánka nenašli. Nemohli najít, protože to byl začarovanej les. 4 roky a 8 měsíců
Princezna na hrášku. To byla totiž princezna, která měla na posteli velkou hromadu hrášku, velkou. A spala až nahoře. Ona ale nemohla slézt, protože to byla moc velká hromada a kdyby slezla, asi by si zlomila nohu, no. Tak pořád spala. A pak jednou přišel princ, takový hezký byl a vylezl na hrášek, našel tam princeznu a vzali se za manžele v království. 3.1.3. Barča (30. 8. 2007) 4 roky a 7 měsíců
Máme morče a jmenuje se Majda. Je hodná a ráda se hladí. A když ji píchneš do očíčka tak zapíská, protože jí to vadí a asi bolí a dělá jako když kouše. Jednou kousla tatínka do prstu. No a on brečel, protože ho to moc bolelo. Pak se to ale zahojilo a už to nebolelo.
4 roky a 7 měsíců
To je srnka srnečka. Byl srnka v lese, takovom hlubokém lese a pak, no pak se ztratila mamince a tatínkovi a sestřičkám a bratříčkům a neviděla je vůbec. Tak čichala, ale nemohla je vyčichat. Tak brečela, protože se bála. Bála se vlků a taky medvědů, ty ji mohli sníst. Ale pak se nakonec všichni našli a dobře to skončilo. 4 roky a 9 měsíců
Ve stájích jsou koníčci a běhaj pak ve velké ohradě, velkém takovém výběhu s plotem. Je tam hnědý koník, ještě jeden hnědý koník a pak asi tolik bílých koníků a jeden je tam černej jako uhel. No a oni nemůžou přeskočit plot, protože by pak byli hladoví. Ve stáji dostávaj totiž jídlo no. Tak radši běhají v ohradě, ona je stejně velká.
3.2. CHLAPCI 3.2.1. Jeroným (19. 12. 2007) 4 roky a 4 měsíce 12
No on byl nějaký závod na kole a skákání. Tak jsme tam jeli na kole. A já jsem měl druhou medaily. A to byla stříbrná nebo zlatá. Hmm, já nevím, jaká je druhá medaile. A taky jely, jely i jiný děti. Jely pomalu a já jsem byl druhej 4 roky a 5 měsíců
Mě se zdálo, že jsme jeli někam s babičkou a s tetou. Někam daleko. A když jsme přijeli domů, tak jsem se radoval a nakreslili jsme tam nějaký obrázky. No a to je konec. 4 roky a 6 měsíců
Přijeli jsme na pouť a já jsem chtěl na koně, ale pak jsme šli na auta. Pak jsme šli na kolotoč a to A taky jsme šli na traktor. No byly tam velký kombajny a traktory, velký ovládací kombajny. Já jsem šel na traktor. A oni jezdily po ňákým baráku. Prostě hračky to byly… 3.2.2. Víťa (3. 12. 2007) 4 roky a 4 měsíce
To je nejlepší kůň ten hnědej, ten je krále to Karla. On s nim jezdil na výlety, na pro…to, procházky, jezdil s nim na hony na bažanty a taky s nim jezdil do bojů proti nepřátelům a vždycky na něm vyhrál, protože to byl rychlej kůň. 4 roky a 6 měcíců
Až budu velkej, tak bych chtěl bejt rytířem, jako v pohádce. Budu umět dobře jezdit na koni, dobře běhat, budu rychlej to jako blesk a budu výborně bojovat mečem. A vždycky pak vyhrajem bitvu proti nepřátelům a obsadíme jejich území. A pak budu bohatej. 4 roky a 7 měsíců
No my jsme byli na hradě, byl na kopci v lesích. A asi se tam přestěhujem a budeme tam bydlet. Jako všichni. Babička s dědou se tam taky přestěhujou a budeme tam sídlit celá rodina. 3.2.3. Vojtík (28. 5. 2007) 4 roky a 9 měsíců
Tady vykopali ti zlí jámu, no ale ti hodní tady takhle udělali šipku pryč, aby tam lidi nepopadali. Pak to ale zjistil Ninja, to je ten hodný a čekal u jámy na toho zloducha. Aby tam nečekal sám, čekal tam s ním kamarád. Protože by byl smutný. Ale ten zlý. No ten, jak vykopal tu jámu, nepřišel. Asi je viděl a bál se jich.
13
4 roky a 10 měsíců
Já mám tady takový drát. A ten hodím do vody a čekat budu. Přeci než mi zabere ta ryba. Oni tam totiž plavou a mají hlad. A pak uvidí jídlo, připlavou a já je chytím na hák. No teď tam mám chleba, ten co jsme měli ke svačině. Byl dobrý, tak se chytnou. Aaaa mám kapra, malýho. Už mě to nebaví, jdu pryč. 4 roky a 11 měsíců
Jednou se mi zdálo, že jsem spal a přišel ke mě želva Ninja. A já nevěděl, jestli se mi zdá, protože byl v mém pokojíčku. Tak jsem šel dolů do kuchyně a udělal jsem si kakao a želva Ninja šel taky se mnou. Jemu jsem kakao neudělal. Hlídal mě, abych neměl strach, protože všude byla tma a já byl sám doma. A vedle v pokoji byla puštěná televize a dávali želvu Ninju a Ninja už tam nebyl.
4. 5 let 4.1. DÍVKY 4.1.1. Barča (5. 4. 2007) 5 let a 10 měsíců
Byla jednou štičí rodina – máma, táta a holčička. Byli veselí, protože bydleli v rybníku a tam si pořád hráli. Měli tam teplo, protože tam svítilo sluníčko. A když pršelo, tak jim to nevadilo, protože už byli stejně mokří. Jednou si hráli na honěnou, na slepou babu a dítě někam zabloudilo a nemohlo najít cesty k rodičům, protože všude byla ta zelená tráva a bahno. Nebylo vůbec vidět. A tak bylo děťátko smutné a plakalo. Maminka zaslechla pláč a vydala se do bahna a našla dítě. Pak šli domů a dali si pořádnou večeři. Měli mušle. 5 let a 11 měsíců
Bylo, nebylo v takovém lese, byla malá chaloupka a v ní žili 4 skřítci – skřítčí maminka, skřítčí tatínek, skřítčí holčička a chlapeček skřítčí. Děti si pořád hrály, lezly po stromech, skřítčí holčička pomáhala bráškovi, protože byl ještě docela malý a hlídala ho. Ale už s ním byla sranda, protože už mluvil a chodil. Maminka vařila a uklízela a občas se zlobila na tatínka, protože byl bordelář. A taky se zlobila občas na děti, protože někdy zlobily. A jednou byla velká to bouřka. Skřítčí děti se samy v posteli bály, a tak se hřály s maminkou a tatínkem všichni u krbu a jak tam byli společně, tak už se vůbec nebály a byly šťastné. 5 let a 11 měsíců
Tam ve škole a tam už chodí jenom velké děti. A ty už si tolik moc nehrají jako ve školce, ale už se taky učí i dokonce psát a číst, počítat taky. Ale občas si po škole hrajou. Ale taky musejí dělat domácí úkoly, které jsou hodně, hodně těžké, ale protože tam chodila jedna chytrá 14
holčička, tak pro ní těžké vůbec nebyly a tak je měla udělaný rychle a mohla se pak skoro jenom hrát. 4.1.2. Beátka (17. 7. 2006) 5 let a 7 měsíců
O Červené Karkulce Byla celá červená. Byla jednou jedna holčička a ta byla celá červená. Měla červenej čepeček, červenou čepičku, červenej čepeček, červený šatičky, červený barelínky, a proto se jí začalo řikat Červená Karkulka. Jednou maminka řekla Karkulce: Karkulko, babička má svátek, půjdeme jí popřát. Maminka do košíčku Karkulce dala bonboniéru, pak … hm … pak bábovku a kytičku. A Karkulka se mohla vydat na cestu. Ale než se vydala na cestu, tak jí maminka říká: Karkulko, hlavně nechoď přes ten les černej, tam žije zlý vlk. Karkulka poslechla a šla. Šla a šla, šla a šla, loukou a květinkami a lítaly tam motýlky a nebem celé modré. Až najednou přišla k černýmu lesu. Karkulka si řekla: Půjdu přes černý les. Tak šla a šla přes černý les, až tu se vzal kde se vzal vlk. Skočil Karkulce přímo do cesty. A vlk se ptá: Karkulko, kampak jdeš? A Karkulka říká: Jdu k babičce … jdu k babičce, jdu jí popřát. A vlk říká: A Karkulko, kde babička bydlí, tám? A Karkulka řekla: Támdle za lesem. A vlk na nic nemeškal a utíkal a utíkal. Karkulka šla, až najednou vlk došel k babičce. A zaťukal. A babička, že si myslela, že už to je Karkulka, tak řekla: Karkulko, jen pojď dál, je otevřeno. A tak vlk vběhl do světničky a babičku sežral. Lehl si do postele a vzal si brejle, čepeček a knihu a dělal, jako že je babička. Karkulka už zanedlouho dorazila. A zaťukala a vešla do světničky. A sedla si … a sedla si na postel a dlouho se zakoukala. A nic se jí nezdálo. A tak si… a babičce tak řekla: Babičko, proč máte tak velký uši? To abych lépe slyšela, Karkulko. A babičko, proč máte tak velké voči? To abych lépe viděla, řekl vlk. A babičko, proč máte tak velkou pusu? To abych tě mohla sežrat, zařval vlk a snědl Karkulku i s košíčkem. A lehl si do postele a spal. A zanedlouho přišel myslivec a slyšel to chrápání a řekl: Ta babička dneska nějak chrápe, dojdu se na ni podívat. A tak ššš… a tak šel myslivec do světničky a co nevidí: Vlk leží v posteli. Hned mu bylo jasno. Vzal nůž a hned rozpáral břicho vlkovi a vyskočila babička a Karkulka. A potom nanosili vlkovi do břicha kamení a babička to zašila a pak se schovali, až vlk půjde ke studánce. Vlk se zanedlouho vzbudil a řek: Mám velkou žízeň, půjdu ke studánce. Tak šel ke studánce, a jak se naklonil, tak se to kamení nasypalo tam dopředu a vlk spadl do studny a zazvonil zvonec a z pohádky je konec. 5 let a 8 měsíců
Byly dvě holčičky, jedna velká, jedna malá a ty měly rádi, když jezdily se školou na tábor. Aaa když chodily se třídou do lesa, tak skřítkům stavěly domečky. A jedna se jmenovala Šárka a druhá se jmenovala Saša. Byly skoro stejný, podobný jako dvojčata, akorát že jedna měla oči modrý a druhá hnědý. A … a … taky měly rádi š… úkoly, když měly na táboře, tak když měly třeba… mmm… když se mohly koupat .. a ještě … a zazvonil zvonec a pohádky je konec. 4.1.3. Mia (30. 6. 2006) 5 let a 8 měsíců
15
O smradlavé holce. Byla jednou jedna holčička, která smrděla. A ve školce se jí furt smáli. Přišel pán řiditel a povídá: Kde je ta holka, co smrdí? A jak se jmenuje? Holka se přihlásí. Pán řiditel vyvolá. Jak se jmenuješ? A ona: Jmenuji se Kristýna. A to je konec. 5 let a 10 měsíců
Byla jednou jedna holčička Anetka, která se těšila na Ježíška. Tak rodiče jí dali předem dárky. No a pak pod stromeček 24. prosince neměla nic, protože je jí dali předem. 5 let a 11 měsíců
Byl jednou Honza, kterej byl hodně línej a tlustej. Ale rozhodl se, že půjde do zoo. Ale když tam přišel, tak měl smůlu, protože bylo zrovna zavřeno. A všichni okolo se mu smáli ha, ha, ha… No a to je konec. 5 let a 11 měsíců
O paní učitelce. Byla jedna paní učitelka, která měla Jeníka. Jeník se furt šklebil. A paní učitelka ho napomenula. O on furt stále to musel dělat. Tak dostal trest. Napsat 29 vět.
4.2. CHLAPCI 4.2.1. Kuba (22.9.2006) 5 let a 7 měsíců
Byly jedny boty červené a vysoké, ale nebyly to obyčejné boty. Byly to boty samopřenašečky, stačilo dupnout a to. Když si dupla, tak tě přenesly na místo, kde si musela být. Kdyby byly opravdu takový, tak by nemusely jezdit auta. Oni jsou ale jenom jedny boty a tak se jednou poprali kluci o ně. Vyhrál ale ten silnější a větší a dostal boty samopřenašečky. 5 let a 8 měsíců
U nás doma v noci straší, fakt. Třeba jsme všichni večer už spali a dole v kuchyni se spadl hrneček. V něm bylo mlíko a to se tam celý rozlilo. Tak jsem se šel podívat dolů, a tam to leželo. Nic jinýho tam ale nebylo. Tak nevíme, co to je. Občas to sleduji, ale nic jsem ještě neobjevil. 5 let a 10 měsíců
Byla jednou jedna Aňa a ta zlobila. A maminka ji jednou řekla: Aňo, pojď ven. Ne já si budu hrát na schovku. A potom si se mnou půjdeš nakoupit a hned. A nene a ne a ne, budu si hrát na schovku. Tak tě roztrhnu: Trh, trh, trh. A pak se chtěly svést na lodičce, ale ta byla zavřená a byl tam zloděj. Tak si nakoupily jinou, a měly jinou. A potom se stalo, že si koupily Aně počítač a šly do školy. A potom šla do obchodu a tam si koupila svoje učebnice a pak šla do školy zítra. A pak jednoho dne byla Áňa u Marie, u Ježíška. A potom až šla domů, tak ji říkali: Aňo už seš hodná, tak se můžeš koukat na televizi, ale musíš být hodná. A ona povídá: Ano, budu. A potom povídá: Můžu si hrát na schovku. A potom, tak jak se stalo, že utekla na 16
loďku a přijela na moře. A pak se vrátila domů a rodiče se na ní tak zlobili, že neměli hlas, ale pak jim narostl novej. A potom jak se stalo tak se stalo a rozbila si hlavu. A šla do nemocnice a opravili ji tu hlavu. A potom jak se stalo, tak se stalo a spadla na záda. A tak ji je zase museli opravit. A tak opravili a opravili. A pak byla noc a šli spát a to je konec pohádky. 4.2.2. Ondra (6. 8. 2006) 5 let a 6 měsíců
Tady na kopci, tam u Ciheláku u lesa má takový malý statek pan Procházka. Má tam takovou malou boudu, ohradu a dva traktory. Jeden Zetor a ten druhý je novější. S tím jezdí třeba hnojit a tak. No Zetor taky občas použije, třeba když něco převáží. Ale ten novější je rychlejší a hezčí. Auto by ale nepřejel. No a měl i ještě dva valníky – starej a novej. Jenže ten nový mu nějakej lump ukradl. Ale nechytili ho, toho lumpa a ani nenašli, takže pan Procházka teď musí jezdit s tím starým. A pak maj ještě zvířata – koně a ovce. Ovcí je víc. Já na nich nejezdil, ale už jsem je krmil a nekousli mě. No a takhle pan Procházka žije – krmí koně a jezdí na pole s traktorem. 5 let a 7 měsíců
To byl jednou takovej závod na kolech, tatínek ho jel. Já taky. A závodilo hrozně moc lidí. Byli tam malí kluci jako já a taky už dospělí a asi tak sto jich, nás bylo. Tak to ten rozhodčí odstartoval, a když vystřelil, všichni vyjeli, byla to taková smršť. No ten závod byl těžkej, bylo to terénem. Jeli jsme kolem rybníku, pole, traktoru, kolem mlýna a tak, tak jsme překonali tu námahu a pak byl konečně cíl. A já měl nakonec medaili, ale ne zlatou ale tu, tu stříbrnou jako za děti, tak. Ale tatínek ten byl první a měl zlatou medaili. 5 let a 8 měsíců
Na křižovatce jsou semafory a tam svítí buď zelená, to jakože se může jet, nebo oranžová, to se ještě jet nesmí, ale skoro už jo, a pak červená a to se musí stát. Jednou jel pán v modrom mercedesu a projel křižovatkou, když tam byla červená. A jen tak, tak se vyhnul ostatním autům, co tam byly, takže jako nenaboural. Ale pak ho začali honit, policejní auto, v něm byli dva policajti. No a pak ho chytli, dali mu pouta, ale nakonec zaplatil jen pokutu 4.2.3. Štěpán (4. 10. 2006) 5 let a 5 měsíců
Já jsem měl takovou mašinku. Ta byla to, že vydávala takový zvuky. No a Ivanka se zeptala, jestli si ji může půjčit. Tak já jsem jí to dovolil a pak jsem chtěl, a aby mi to vrátila. No a ono se jako pootočilo a byl tam dříví, takže mohl nějakej nandat do toho valníku, kde se nandavá dříví. 5 let a 6 měsíců
17
My jsme byli na táboře i s taťkou a tam jsme postavěli padák a povedl se nám. A tak jsme to ještě svařovali dřívím nebo nějaký železo. A čekali jsme, jak to co svařovalo zaschlo. Tak to zaschlo. A ještě jsme to zkoušeli, aby padák lítal a pak lítal. Co to je? No lítal. A taky tam bylo tupí kopí, ale hned zmizelo. 5 let a 8 měsíců
Byl jednou jeden pes a slon a oni se vsadili, kdo vykaká víc hnoje po dýňových koláčcích. Slon si myslel, že vyhraje a pes se rozbrečel jako malé dítě, ale bylo to jinak, než si slon myslel. Protože když šel, tak zakopl o kámen a rozbil si koleno, a tak nemohl dojít na místo soutěže, a tak vyhrál pes.
5. 6 let 5.1. DÍVKY 5.1.1. Lucka (5. 4. 2005) 6 let a 5 měsíců
Byla Saša a Vojta a ty se zamilovali. A Šárka je kopla. A najednou přišla Lucka a kopla je. A najednou přišel zajíc a ten je „prrr“ pokadil. Byla jedna houska, ona šla na výlet, šla se projít, ale bum a houska sladká. Byl jeden kečup a šel na silnici a najednou slyšel auto a „prr“, auto zajelo kečup. Byly jedny vlasy, šly na záchod a najednou přišla holka. A potom hmm přišel rohlík, vykadil se. Vykadil brokolici. Vzal brokolici a utrhl a potom mňam. A najednou přišel auto a najednou přišla kočka a řídila auto. Byla jedna mapa a rozbila skříňku. Byla jedna zeď a ta měla hodně dírek. A najednou přišel zajíc a spapal zeď. Byla jedna Šárka a ta našla na nějakou paní, otevřela jí vlasy a potom to dala do záchoda, spláchnula a potom to snědla. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
6 let a 7 měsíců
Byly tři kelímky a ty měly kamaráda. Tři hodnýho. Oni šli na rande, potom museli na rande, potom na rande, potom na rande, potom na rande, potom na rande, potom na rande, potom na rande, potom do bačkory, potom do bačkory, potom do kapsičky, potom do kapsičky, potom do skříňky, potom do skříňky a potom došel. A to je konec. 6 let a 8 měsíců
Byl Petříček a pak brácha říkal: Byl jsem to já, byl jsem to já. A pak přišel k ségře s nožem, s nožem, s nožem. A pak až se domů vrátit a tak tebe zmlátim. Tak šel Pepíček ven. Pepíčku nevíš, kdo zabil sousedku? Byl jsem to já, byl jsem to já, byl jsem to já. A čím Pepíčku? Nožem, nožem, nožem. Půjdeš do vězení. Až se domů vrátím, taky tebe zmlátím. Potom 18
Pepíček šel do zoogický a křičel: Mami, mami opice. Ticho to je paní pokladní. A Pepíček byl dinosaur. A Pepíčeka se ptal: Kam půjdeš do nebíčka nebo do Peklíčka? A on mu říkal: Půjdeš do zoogický. 5.1.2. Saša (2. 11. 2004) 6 let a 10 měsíců
O perníkový chaloupce. Byla jednou jedna klučík a holčičky a jmenovaly se Mařenka a Anička. Šly do lesa a zabloudily a podívaly se na strom, jestli tam něco neuvidí a uviděly okénko a že je tam nějaký domeček. Tak tam šly, jenže tam bydlela ježibaba. Vylezly na střechu a začaly jíst perníčky. A pak šly dolů, ale baba je viděla a vzala je dovnitř. Pak je dala na lopatu a říkala, ať si na ní vlezou. Ale jí se nelíbilo, jak na nich sedí, tak si baba sama sedla na lopatu a oni ji tam šouply. 6 let a 11 měsíců
Byla jednou jedna myška, která měla jednu kamarádku kočku a s ní kamarádila. A šly spolu do lesa. A šly takhle spolu s kocourkem, kamarádkou po lese. A pak potkaly myšku, se kterou se vůbec neznaly. A ta myška říkala, že jak se jmenujou? A oni řekli, že myška Amálka a kočička Verunka. A ona řekla, že se jmenuje úplně stejně jako myška, Amálka. Tak se spolu kamarádili a potkali domeček. A tam byl pan Lojza a říkala, pozvu Vás na návštěvu. A tak je tam pozvala na návštěvu a řekla: Tady je můj byt a já Vám dám jídlo. Tak oni si něco objednali jako v restauraci a pak šli domů. A to je konec. 6 let a 11 měsíců
O princezně Aničce. Byla jedna princezna Anička a ta měla za kamaráda ošklivýho žabáka. A vždycky si s ním hrála. Hráli si se zlatým míčem a tak. A házeli si ho a pak spadl do takovýho jezírka. No a ten žabák pro něj došel skončit a vyndal a říkal: Tady máš. Tak si ho princezna samou radostí vzala a dala žabákovi pusu. A tak se žabák proměnil v prince a vzali se. 5.1.3. Šárka (29. 1. 2006) 6 let a 9 měsíců
Byla jednou jedna vesnice a tam byly jenom tři domy. A tam bydlelo 6 dětí a ty si pořád a pořád jenom hrály. Byly tam tři holky a tři kluci. A ty holky si vymyslely takovou blbost. A ta blbost byla, že udělaj krtinu. A ta krtina byla ze slámy. Ale v tý krtině se zabydlel krtek. A ty holčičky si šly hrát do krtiny. A on tam krtek si rozsvítil baterku. A najednou puff a všechny holky byly venku. A ty holky udělaly novou krtinu. Udělaly jí ze dřeva. A pak ji někdo upálil. A pak udělaly novou krtinu, z kytek. A ty kytky zvadly. A pak si udělaly krtinu z hodinek a tu jim snědla jedna příšera. A pak udělaly zase krtinu z odpadků, ale tý se nic nestalo. Hrozně to tam smrdělo. A potom ti kluci, taky si chtěli udělat krtinu. Nejdřív ji udělali z perníku. Tu snědl trpaslík. Pak to udělali z hlíny. Ale tu snědl pes. A pak to udělali z jehličí a tam vlezli mravenci. A pak do toho vlezli a oni je štípali do zadku. A to bolelo. A potom si pořádně udělali, pořádnou, ale to nebyla krtina, bylo to okno. A pak si vymyslely něco jinýho. Že si 19
půjdou hrát s bárbínama, ty holky a těm barbínám upadla hlava. A kluci šli hrát hokej a pobili se hokejkou. A konec. 6 let a 10 měsíců
Byli tři kapříci a ti si postavili domeček. A oni, že vylezou z vody. A jeden: Ale, já radši zůstanu doma a budu chrnět. A druhej: A já zase vylezu z vody radši. A třetí řekl: Mně se chce na záchod. Takže ten jeden vylezl na sucho a najednou měl nohy a potom ho hned někdo snědl. A ten třetí, že chce na záchod. Tak šel na záchod, a pak spláchnul. Šel ze záchoda a tam čekal na nohy. A pak uschnul. 6 let a 10 měsíců
Bylo, nebylo jedno mraveniště a do toho spadlo jedny hodinky. A zrovna šly na rande. A pak byl tam jeden kluk. A on zrovna šel na to rande. A u toho rande se mu chtělo na záchod. Chtěl se vykakat. No a on vykakal ty hodinky, a pak se ještě počůral, potom ještě. A pak šel jedna ještě na záchod. A byla pod ním krtčí hromádka. Pod tím byl krtek a ten říkal: Proč je tady takové mokro a takový smrad? Moc se mu to nelíbilo, a tak to snědl rukama.
5.2. CHLAPCI 5.2.1. Filípek (23. 3. 2006) 6 let a 6 měsíců
Byl hustý les. V ňom byla prťavoučká chaloupka, ale nebyla jenom jedna. Protože, když se setmělo, z té chaloupky se ozvaly dva hlasy: Vstávej. Z druhého: Už vstávám. A z jednoho okna vykouknul skřítek Maňhal a z druhého skřítek Husák. A šli do lesa natrhat houby. Ale každej ví, že v lese bydlí malá skřítečka ježibaba. Jmenuje se Kocour Ježibaba. Protože ježibaba je hrozná, slyšela je, protože jim chtěla ukradnout tajné kouzlo. A proto šla, když odešli a zapomněli zamknout a ona otevřela a zavřela dveře, jako kdyby je zavřeli a namíchala tam kouzelný lektvar a řekla: Když se napijou promění se v kamen. Jenže jejich kamarád papoušek, kterýmu se to už stalo, ten nezkameněl. Ten nezkameněl. Ten byl jako kdyby byl neviditelnej. A ten papoušek dělal, že je taky neviditelnej. A udělal, že je kamenej neviditelnej a jako on se tím kouzlením proměnil taky. Jakoby, oni ho začarovali. A potom se skřítci vrátili, a bába se začarovala. Nepijte ten lektvar, byla tady ošklivá babička a chtěla, abyste jste zkameněli. Tak oni řekli, že už budou chytřejší. Tak se natřeli šedivou barvou. A papoušek je dal vedle babičky a drželi ten nápoj úplně plný. Tak ona řekla, snad jste ho nevypili. Tak se napila. A oni tu barvu setřeli, tak bába místo toho byla zkamenělá. A bába spadla na zvonec, ten zazvonil a pohádky byl konec. 6 let a 7 měsíců
Byla mrazivá doba. A tam byl zmrlý, byl tam led, strašně velkej a v tom byl zmrzlej tam mamut. Ale na zimu už se nenechal zamrznout a ten led se už ubránil. A šel cestovat. A byla 20
tam jedna bílá veverka, která chtěla ukradnout oříšek. Protože mamut měl rád oříšky. A měl ho na chobotě a veverka měla strašně ráda, tak ho chtěla mít taky. Tak skočila, vylítla, chytla do chobotu, a slon ten oříšek snědl, tak ho snědl i s veverkou. A veverka mu spadla rovnou, když se chtěl vykakat, tak se vykakala s ním. Veverka utekla a vzala mu ten oříšek, abych jich už měla deset, tak už jich měla. A šla spát, jenže ten chobot si našel ten oříšek v tom stromu. A protože věděl, že ho může sníst. Tak se dostal k tomu stromu a ten chobot mu došel až do té dírky, co byla v tom stromě. A protože věděl, že je tam velký kámen, tak ten kámen vzal a praštil do toho stromu. Strom se ulomil a spadnul. A veverka řekla, že si může vzít všechny oříšky a omdlela. A pan mamut ji pokropil sněhem. A nakonec ty oříšky byly všechny veverky. A to je konec. To byla jedna veverka a přitom toho tolik zvládla napravovat. 6 let a 8 měsíců
To je příběh ve městě. Byl, byla chudá rodina a byly na náměstí, kde byl velký slavnostní hrad ne zámek. A byla tam princezna. A chudák už byl velkej, tak si dal buchta od mámy, který mu uvařila jen z mouky a marmelády za pár korun. A šel cestovat na svět. Jenže tam našel labutě, která měla jedno zlatý peří. A protože to byl myslivec, vytáhl luk a zastřelil labuť se zlatým peří. Střelil a chytnul. A potom to peří opláchnul ve vodě a viděl, že se tam, že je úplně z kovu. Tak šel do toho zámku pro princeznu. A král řekl: To není špatný. Dal to princezně a řekl: Že si tak šikovnej, musíš mi splnit tři úkoly!. Tři úkoly a nevěděl jaký. A první úkol řekl: To se dovíš až zítra. A on zase šel dolů. A našel tam, že hoří mraveniště. Vzal vodovou pistol a všichni v mraveništi utekli. A to by nebylo překvapení, kdybych Vám to neřekl. Dala maminka, co on věděl, že tam dala rybu, která potom bude rozumět zvířatům. A on to chtěl. A to byste nevěděli, co měl za lubem. Co měli ty mravenečci za mysli, když se mu to řekli. Oni mu chtěli říct, že až bude ho potřebovat, tak se na ně může spolehnout. První úkol, když se princezna koupala ztratila dva zlatý kamínky. Tak šel na to území kde a řekl: Kdyby tady byli ti mí zlatí mravenečci. A ihned přiběhli: Volal si nás? Volal, mravenečkové, mohli byste mi najít dva zlaté kamínky? A mravenečkové řekli: Inu ty jsme viděli, ty jsou támhle u kmene, ihned pro ně jdeme. Tak šli. A král řekl, úkol si splnil, pro druhý úkol si přijď zítra. Tak šel. A on zase… A potkal vlka, že chce sníst malého krkavce. Tak toho vlka, vzal luk a vlka zastřelil. A ještě chvilku koukal a to bylo varování. A ty krkavci řekli: Až nás budeš potřebovat, tak si pro nás přijď. Šel si zítra pro druhý úkol. A on řekl: Ve vzduchu se ztratili princezně dva ptáčci – byla to holubička a kanárek. A řekl, že je jde hledat. A neber si vrtulník, aby ti to nepomohlo! Jenže on měl na pomoc ty krkavce a řekl: Kdyby tady byli ti mí krkavci. Volal si nás? Volal, princezně se ztratila jedna kanárek a jedna holubička. Ty jsme viděli támdle naproti a jsou v kleci. A krkavci vzali ptáčky k sobě. A řekl: Děkujeme. A přinesl je do západu slunce do zámku. Druhý úkol jsi splnil, zítra si přijď pro třetí. A když šel domů, našel tam mrtvou mouchu, jak jí chce sníst pavouk, a protože měl mrtvou a živou vodu, tak dal na pavouka mrtvou a na mouchu živou. A moucha letěla. Děkuji, že jsi mě zachránil, až mě budeš potřebovat, zavolej mi a klidně i dvakrát. A šel domů a tam se zase sbalil a šel do království za králem. A ten třetí úkol. To je úkol, že na kytičce se zahrabali od kanárka a holubičky dvě peříčka. A řekl „ já je najdu do západu slunce. A šel: Kdyby tady byla ta má moucha. A protože ona bydlela v kytičce, vzala dvě peříčka a přilétla: Volal si mě, tydle peříčka si připravoval. Já už musím, tak ahoj. A von šel domů do západu slunce do 21
království. Ještě nebylo západ slunce. Tak poslední úkol je, abys jsi si vybral zlatovlásku správnou. Byly tři princezny, který byly zakryty pláštěm. A on přiletěla moucha. A on si jen tak řekl: Kdyby tady byla ta malinká moucha“ A ona přiletěla a řekla: Volal si mě? Ano, volal, můžeš mi prosím říct, kdo je ta správná? No dobře, já ti to řeknu: Ta pravá je ta poslední. A on řekl: Tu třetí! To je správná odpověď. A Zlatovláska mu dala zvon a on na něj zazvonil a pohádky byl koneček. 5.2.2. Tomáš (2. 8. 2006) 6 let a 2 měsíce
Šel ňákej člověk do džungle někam na výlet. Šel, šel, šel hustým porostem a narazil na velké palmy a liány. A na druhé straně byla řeka. Tak nějaké stromy pokácel a postavil si vor. A potom přeplul řeku, potom se mu něco mihlo pod nohama. Šel za tím a uviděl tarantuly, tak vzal klacet a odehnal ji k vodě zpátky. A potom už se začlo stmívat a dorazil do vesnice, tam se vyspal a šel zase zpátky. 6 let a 2 měsíce
Šli tři Francouzi lesem. Jako tři vojáci. Jeden spadnul a ten třetí se ptá, jestli se mu nic nestalo. Ne, ale mám trochu odlouplou podrážku. Šli dál, přidal a znova zakop a podráška byla ještě víc slouplá. Šli zase dál a on potřetí zase zakopl. A podrážku měl už úplně splouplou. A ten třetí povídá, že budou muset zajít do nějaký vesnice pro boty. Tak šel do vesnice pro boty. Potom mu je přines, tak šli zase dál. Potom dorazili na to místo, ale byla tam skála. Tak tam museli nějak vyšplhat. Tak šplhali, šplhali a ten druhý zakopl a o pár metru se sesunul dolů a chytil se za ňákou čouhající větev. Potom zase šplhali, šli a došli tam a to je konec. 6 let a 3 měsíce
Byl jednou jeden klučík, kterej si jen hrál a hrál a hrál, ale vůbec neuklízel. A maminka mu řekla: Musíš si tady uklidit, dneska přijede tvůj bratranec. Tak to všechno rychle naházel do skříně a oddechl si. Potom uslyšel: trrrrrrr a trrrrrr. To byl bratranec a tak šli hrát nahoru. Bratranec objevil skříň a spadly na něj všechny ty hračky. Potom všechno uklízeli a pak si s tím zase hráli. Potom šli ven, tam si chvilinku hráli s míčem, s hokejkami, pak na svatbu, na statek a potom si šli hrát zase domů. Tam si chvíli zase hráli. Potom šli spát. A jak se vyspali, tak jeli k babičce a u babičky se zeptali, jestli tam nebude nějaká starobylá komedie nebo cdčko. Ono tam bylo, tak se koukali a potom šli spát. A ráno se probudili brzo a řekli si, že si něco postavěj. Postavili si domeček a nějakou dobu si s ním hráli a hráli. A potom do toho nějak drkly a spadnul. Pak ho znova postavili. Potom se probudila babička a řekla, že si mají dát snídani. K snídani měli chleba s máslem. A potom si zas hráli a pak pro ně přišly mámy a teta a šli domů. 5.2.3. Vojta (11. 7. 2006) 6 let a 4 měsíce 22
Byl jeden statek. A tam byly zvířátka. A ty zvířátka byly hladový. Tatínek první jel traktorem pro seno. A přinesl zvířátkům to seno a oni ho nejedli. A potom ještě ho museli vyhodit a přinést nový. Potom druhej den, tatínek přivezl kozla seno. A taky ho nejedli. Třetí den už tatínek nemohl a tak radši šel sekat dříví. A to dříví bylo hezké. A tatínek přijede „hmm, co to tak mluví?“. A najednou tam přišel Pepíček. A to tatínek jel domů a doma maminka nebyla. A pak tatínek se rozhodl, že pojede někam na výlet. A na tom výletu bylo moře. A to moře bylo hezký. A potom tam lítala včelka. Ne včelka, ale motýlek tam lítal. A motýlek sedl na kytičku a byl tam spokojený. A potom si šli zaplavat a tatínek říkal: Óoo, to je krásný. A potom byla zima, no tak tatínek šel spát do auta, že druhej den šel do práce a pracoval tam, opravoval tam vozík. A potom přijel domů a říká: Maminka je tady. A potom se narodilo miminko a to miminko se jmenovalo Vojtík. A ten Vojtík vyrostl a to. A když byl velký tak se stal farmářek. A když byl ten farmář, tak kozlíkům dovezl granule a koním seno. A ty kozlíci pak papali granule. A potom ještě bylo les a na tom lese bylo paní. A když se vzali tak všichni byli šťastní. A když byli šťastní, tak byli až do konce. 6 let a 5 měsíců
Bylo, nebylo, byl jednou domeček a tam byl jeden tatínek a ten tatínek byl ten, hodnej. A ten tatínek měl děti. A ty děti byly hodný. Druhej den byl krásný den, den a zpátky doma. A potom když byly venku, tak tam byly. A druhej den byly doma. A doma dělaly kaktusy. A ty kaktusy byly velký. A potom třetí den byly venku a opalovaly se. A byla tam houpačka a ta houpačka. A jak byl na té houpačce, tak přišel tatínek a byly tam stromy. A ty stromy byly modrý a fialový a hezký. A děti čtvrtej den byly na skluzavce a na tý skluzavce byly na velký. A na tý skluzavce se klouzaly a potom šly domů. A byli tam jedny tatínkové a ty tatínkové byli. Pátej den si koupili traktor a jezdili. A tím traktorem jezdili šťastně až do smrti. 6 let a 6 měsíců
Bylo, nebylo, byl v lese myslivec a ten měl rád zvířátka. A ty zvířátka plakaly, že jinej myslivec je střelil. A ten myslivec Hajný říkal: já už musím jít zase domů, už je večer. A tak zastřelil jednoho jelena. A ten jelen měl zlaté parohy. A v tom lese zvířátka plakaly. A ten zajíc říká: Jak asi ty zvířátka trápí. A tak zvířátka si řekly, že sem ten hajný nebude chodit. A druhej den byl krásný den a ty zvířátka potom šly hluboko, hluboko do lesa, až tam uviděly ježečka. A toho ježečka se ptaly: Ježečku, co tam děláš? A ten ježeček řekl: že tady uklízím. A ten ježeček už spinkal. A když spinkal, tak se mu zdál sen. A ten sen byl o tom, jak ho šly zvířátka navštívit. A když tam šly, tak potkaly mravence. Tak se ho ptaly: Mravenečku, co tam děláš? A ten mraveneček říká: Chodím sem a tam. A ty zvířátka vzaly domu. A potom žili společně až do smrti.
23
6. 7 let 6.1. DÍVKY 6.1.1. Anička (16. 3. 2005) 7 let a 6 měsíců
Takže byl tam jeden Červouš s jedním myšákem. O ona ho tam honila jedna myší holka, která chtěla být mezi ostatními. A on jí utekl ve vlaku. A on měl takovou mapu lunaparku, kde je takovej kolotoč. A on ho viděl, ale on tahle zatočil a začal takhle řvát. A šel přes ten vlak a říkal: Stát, stát stát, tamhle je lunapark. A potom tam byl taková tyč a přímo na tý tyči, pak ten vlak odjel a spadl na kolej. A ten vlak odjel. Ale potom jel další vlak, málem ho přejelo v oktávce. A potom on skočil na nějakou rampu. A ten Červouš měl takový tečky a ty dal do takové láhve. A ten myšák spadl přímo do hnízda, kde bylo vajíčko. A to vajíčko začalo mlátit. A potom to vajíčko potom vyhodilo do takovýho slepičího života a tam byly všechny slepice a jedna veliká slepice. A z toho malého vajíčka se vylíhlo něco ošklivého, Ošklivý kačátko to bylo. A začalo říkat tomu Myšákovi, mami, Krysíkovi. A všichni se začali smát. A potom oni zabloudili, byli v lese večer. A oni tam viděli jednu holčičku, hodnou holku a ona vypadala, jako když byla mrtvá. Ale potom otevřela ty, oči a oni se lekli. A potom jeden malej ten kamarád Krysík našel takovou díru, její díru. A potom ta Krysík řekl: Jdu skrysíkovat tu díru. Tak tam šli do toho bungru a potom byli tam samý kopky. A on tam Krysík šel. A to byla holka. A ta holka tam měla. Ne jako ta slepice, ale ta liška. A ona tam měla krysí hlavy a těla. A on se leknul a ta liška hned utekla. A potom Krysík vyrostl a on šel na led, když hledal ten lunapark. A tam ve vodě na ledě byla taková jedna veliká díra, jako třeba od té skříňky až sem a byla strašně dlouhá. A on takhle úplně klouzal s těma drápkama a dělal pirulety. A on si myslel ten malej, velikej ošklivák, že je to jeho táta, jak byl malej. A potom on se zamiloval do té holky, co chytla ta liška. A ona měla poraněný křídlo. A když našli ten lunapark, tak tam byla taková holka, a on tam byl jeho brácha Ernie, toho Krysíka. To byla taková kočka a ten Ernie, chtěl sežrat místo těch myší zlých. Tak on takhle otevřel pusu a skočil na ně, ale místo toho, skočil na tu tyč a okousal tu tyč. A potom šli domů a potkali tam zase tu lišku a ta liška hned utíkala pryč. 7 let a 7 měsíců
Je o malých včeličkách. Tam byla taková malá včelička a ona měla obrovský důl. A ona tam měla obrovskou královnu a ta královna byla dlouhá asi jako nástěnka. A oni tam byli takový mladý mláďátka. A oni viděli, jak si ty děti hrají jako s drakama. A ty malý včeličky vlezly na toho draka a lítaly a řvaly tam. A potom pustili lidi toho draka a utíkali a ty malý včeličky lítaly a letěly až do Afriky. A potom hledaly ty malý ty a tam byla jedna z nich malá včelička. A potom ta malá včelička našla cestu, podzemní. Potkala jednoho krtka, který znal cestu. A potom ty praví rodiče, které měly ty děti rádi. Tak vzali sršáně a dali je jako do vězení. A potom měli takový zmenšovací stroj a vypadali jako včely. A to, a oni je jako pořád brali a takoví. A potom zjistili, že to není maminka a tatínek. A potom jedna včela měla ráda jednoho 24
kluka a oni měli svatbu. A to právě byla ta holka, která tu malou včeličku. A potom zdědili takový velký království a tam bydleli. 7 let a 8 měsíců
O zlobivém vrabčáčkovi. Tam byl jeden vrabčák. A ten vrabčák, pořád zobal, prostě kousal samí lidi. A tam byl jeden kluk. A on si ten vrabčák myslel, že je to útočník. Tak ten vrabčák začal do něj zobat. Tak ten kluk vytáhl plácačku a plácl ho. A ten vrabčák skočil a takhle byl na stromě. A přímo skočil do hnízda, kde bydlela vlaštovka. A potom vlaštovka a kopla ho do zadku. Tak vrabčák letěl až do Ameriky. A on tam narazil do nějakého domu. A on tam bydlel nějakej bílej člověk a ten člověk otevřel okno. A začal bouchat do okna pěstí až ho rozbil. A ten vrabčák vzal to sklo a začal lítat takhle s tím sklem a plácal s ním jako s plácačkou do obličeje. A potom on šel pouštět draka, ukradl draka a potom ještě půjčil stříkací pistoli a dal do toho jar a stříkal to přímo klukovi jednomu mezi oči. A on je měl zavřený. A potom šel a začal toho vrabčáka plácat. A vrabčák vrrr a zpátky do svého místečka. A potkal tam velikýho čápa, a ten čáp ho vzal do zobáku a pfff vystřelil ho až na měsíc. A on tam byl na měsíci a potkal tam jednu hvězdu a viděl měsíc, tak skočil na měsíc. Ten měsíc se začal kymácet, až z toho měsíce spadnul. A potkal. A potom spadnul zase dolů. A potkal tam mraveniště. A ti mravenci si ho vzali pod zem. A byli kousaví. A oni ho začli kousat a ten vrabčák auu a potom toho vrabčáka vyhodili zpátky a už byl doma a byl celý poštípanej a měl na sobě všude ručníky. 6.1.2. Barča (14. 2. 2005) 7 let a 8 měsíců
Byl jednou jeden král a ten měl princezny a chtěl provdat jednu z nich. Pojď ke mně a já ti řeknu něco. Tak šli spolu do síně a tam byl jeden žabák. A on a král ji povídá: Když tohohle žabáka políbíš, tak se stane princem. A ta princezna nechtěla věřit a nepolíbila ho. Tak král řekl: Tak jdi nahoru, já ti něco řeknu jiný princezně. Tak šli spolu do síně a ta nejstarší nechtěla. Přišla tam a řekla Ano, tati. A dala žabákovi pusu a ten se proměnil v prince a byla svatba. 7 let a 9 měsíců
Bylo jednou jedno království a v něm žila princezna a v druhém princ. A ten princ Krasoň přijel a řekl: Pojď, já si tě chci vzít. A princezna řekla: To nevím, budeš muset splnit úkol. Dojdi mi pro jahody. Ale vždyť nerostou, teď je únor. To nevadí, řekl princ. Tak šel pryč a potkal takovýho trpaslíka a ten říká: Pojď, já ti dám jahody. Tak princ dostal jahody. A šel. A pak byla svatba veliká. 7 let a 10 měsíců
Jednou za horami, bydlela princezna. A ta byla moc krásná. A tak ji jednoho deštivého dne unesl drak. Ona spala a pak jí unesl. Ale vedle v království bydlel král a ten měl pět synů. A všichni chtěli tu krásnou princeznu, protože byla jen jedna. Tak šel první a ten utekl, když 25
uviděl draka. Tak šel druhý a ten se taky lekl. A třetí drakovi usekl jednu hlavu, ale pak utekl. A drak už měl jenom dvě hlavy, a ten čtvrtý usekl ty ostatní hlavy a vzal si princeznu k sobě. Byla pak svatba a děti a bylo jim krásně. 6.1.3. Týna (8.12. 2004) 7 let a 9 měsíců
Byla jedna princezna a ta měla hodně sester. Jedna se jmenovala Gardema a druhá Holena. A jednoho dne přinesla jedna jedno kouzlo. To kouzlo zachytil princ z dalšího koutu světa. A pak si pro ní doletěl, akorát to bylo moc daleko, tak to asi nevydržel. A potom našel tu chaloupku, vešel do světnice. A řekl: Teď poletíš se mnou. Ale mě to nikdo nepovolil. Prostě poletíš se mnou. Tak letěli, a když přijely ty dvě sestry tak zjistily, že tam nemají sestřičku a chtěly jít po stopách draka. Tak šly po stopách, ale ty se pak venku ztratily, protože uletěl křídly. Potom přiletěl na svůj zámek a tam se princezna začala bát, protože tam bylo spoustu lidí, který zkameněli, když drak řekl: Zkameňte!. A dál. Sestry pořád pátraly, ale žádné stopy nenašly. A princezna se bála, že ji drak něco udělá. Ale on ji řekl: Vezmeš si mě nebo ne. A ten drak na to vždycky: Vezmeš si mě nebo s tebou bude zle, ty zkameníš a nebudeš živá. A ona mu tedy řekla: Ano. Ale pak přišly ty sestry a měly ještě dva chlapy, kteří byli princové, byl tam ještě jeden, třetí. Který chtěl princeznu, akorát nikdy ji nemohl najít. Pak ji uviděl a drakovi usekl jednu hlavu, druhý princ druhou hlavu a třetí princ třetí. A pak si vybrali svoje vysněný nevěsty. Ale ta princezna se ještě nechtěla vdávat. A řekla „aspoň mi nechte alespoň ještě trochu svobody, chci ještě žít sama“. Tak ona šla domů, ale občas se jí stýskalo po sestrách, protože se jí vdaly. A potom tedy řekla: Dobře, vemu si tě. A byla svatba nejkrásnější. Tak se vzali a žili spolu šťastně. A ještě se jim narodila dceruška, která se jmenovala Maruška a ta se jim moc líbila a žili tam s ní v míru a lásce. 7 let a10 měsíců
Pohádka o mašince, která byla strašně zvědavá. Byla jedna mašinka a ta byla na nádraží a měla kouzelnický komínek. A byla strašně zvědavá. A jednou řekla svému tatínkovi a mamince: Já se vydám do světa. Ale projela vesnicí a tam byla závorka a ona říká: Uhni, já jdu do světa. A potom se vrátila od tý závory. A vyjela až do pole, kde sedláci kopali závory, a mašince upadlo jedno kolečko, tak ji ho nandali. Ale pak zabloudila v lesa, ale ten les byl hlubší a hlubší a tak se začala mašinka bát. Tak vjela na paseku, ale byla tma, tak neviděla. A pak přijely dolů a proměnily se v mašinkové víly. A potom ještě vyjela na paseku, tam ty víly jako kdyby tancovaly. Mašinka tam byla sama a byla tam pavučina. A když bylo ráno, tak se probudila, zjistila, že musí dolů a tam byla taková velká díra. Oni ji tam chtěli zavést a kdyby tam došla ještě kousek, tak by tam spadla a rozbila by se. Ale tam dole pracovali páni a bylo jim mašinky líto. Takže jeřábem ji pomohli dolů a chtěla se vrátit zpátky, ale ty ji nepustila a prej, že je to strašně daleko a že jim pomůže s kameny. Tak tam byla strašně užitečná. Tak tam pracovala a pomáhala a už nebyla tak zvědavá. 7 let a 11 měsíců
26
O Dráčkovi. Tam byl jeden drak, ale ne támdle na pouštění. Ten opravdickej. Tam byl jeden zlej drak a tam byla hezká hodná holka. A potom přišel rytíř a drakovi usekli hlavu. A on měl dvanáct hlav. A to, on tam přišel ještě jeden ten rytíř a on si vzal paruku a říkal: Já jsem dobrej šermíř a nikdo mě nezastaví. A potom mu usekl ocas a nohu. A přisla pak princezna a ta princezna letěla normálně na papírovom dráčku. Letěla za taťkou a mamkou až do Autrálie. To je pravdivej příběh, já ho viděla. A to potom a ona spadla na jednu lodičku a zamotala se přímo do sítě. A oni ji tam takhle vezli po vodě, byla celá mokrá a přišla o svoje dva střevíčky. A přišla za maminkou a maminka řekla: Proč máš tak krvavé nožičky? Já totiž přišla o svoje střevíčky a ještě jsem šlápla na střepy. A potom přišel princ a hledal ji a říkal: Princezno, kde jsi ty krvavá princezno, kde jsi? A ona: Tady jsem. A ležela ve vodě a topila se. A potom všichni usnuli ve vodě, jako královna, král, všichni, úplně všichni když byli v domě, jako celý město. A jeden pán žil, přišel z měsíce a on dal na tu holku jednu kapičku slunečního svitu a z tý malý kapičky se vylíhla malá kouzelná květina a ona začala žít a s ní i celá zeměkoule.
6.2.
CHLAPCI
6.2.1. Jiřík (23. 7. 2005) 7 let a 3 měsíce
Budete o Jonáškovi. Byl jednou jeden Jonášek a jeli jsme na hory. Ale Jonášek nechtěl, takže jsme ho dali k Tomovi. Tak jsme jeli a jeli a pak jsme tam dorazili. A tam pán dal nám klíče. Tak jsme se ubytovali do pokojíku, dali jsme si tam věci a pak jsme šli spinkat. A ráno se Jonášek u Toma probudil, tak Jonášek začal štěkat do Toma. Jonášek je čivava. A Tom se pak probudil, tak se šel napapat a šli jsme k nám domů, zatím co jsme na horách spali. A pak jsme lyžovali, pak jsme se vrátili a jeli jsme zpátky. A tam už byl Tom a Jonáš tam už škrábal na dveře. 7 let a 4 měsíce
O krtkovi. Byl krtek a zrovna vykouknul z krtinu. A pak šel k ježečkovi a šli se houpat na klacík. A před ním byl pokácenej kmen. A přišla myška, pak se s nima chvilku pohoupala. Ona měla domeček, tak je pozvala na koláčky. A pak už šli všichni domů. A pak se pak zase první probudil první krtek. Šel k myšce, měla narozeniny. A krtek, že ji přinesl kytičky. A ježeček přinesl dortík a ještě domeček novej. A pak šli zase domů. A pak ten krtek si hledal žížalu a pak si tam dal ještě ňákou cibulu, takovou jako jablíčko. A pak pršelo, pršelo, pršelo, až byla louže velká. A ona tam byla myška na střeše. Ono ji to zatopilo domeček. A pak krtek hrabal a udělal cestičku a voda mohla odtéct tou cestičkou pryč z domečku. A pak už jenom zbyl komín a všechno se rozbouralo a pak tak přinesli mouku, plechy, mouku na vozíku a ještě pak teda pracoval a dělal pec. A pak jenom přidělal slámu na střechu a už byl domeček hotovej. A to je konec. 7 let a 4 měsíce
27
O Umpapovi. Byl jednou Umpapa v lese a potkal je námořnický loď. Jel malou lodičkou na břeh. A Umpapa je indián a ten na tý lodi je rytíř. A pak ho sledoval Umpapa. Šel lesem rytíř a Umpapa na něj skočil a řekl: Do střehu. A vytáhl meč rytíř a takhle švihal kolem až Umpapa úplně vydechnul a až to kladivo se takhle roztočil, až se bouchnul do hlavy. A pak utíkal do své vesnice a tam to všechno řekl kamarádům a toho Umpapu vzal s sebou, svázal ho a plavali mořem. Pak Umpapa musel splnit tři úkoly. První úkol byl, že mu daj velký kakao a on to všechno vypil a pak ten úkol splnil a pak ještě. A ten Umpapa musel splnit, ještě musel si navázat šátek, tak, tak jako indiánka, jak má jeden zub, to je takové jméno. A přinesla ten šíp, mu dala a Umpapa si zavázal ten šátek, se musel trefit daleko, do červenýho. On pak namířil na jeden dům a on se pak lekla. A ona řekla, že ano, a Umpapa běžel a tak se trefil přímo do červeného. A to je všechno. 6.2.2. Michal (7. 4. 2005) 7 let a 5 měsíců
Tak byl jednou jeden lego panáček a on byl strašně opuštěnen. Voni si s ním vůbec nehráli. Tak on utekl. Otevřel okno a skočil z postele a on si vzal nějakej padák. A pak šel někam třeba do nějakýho stromu a tam něco vyhrabal. Vyhrabal žížalu. A najedl se. A to je konec. 7 let a 7 měsíců
Byl jeden kocour a on měl strašně rád vodu. No a kde bydlel, tak tam měl jezírko. A on se nudil, tak že bude přeskakovat jezírko. Ale v tom jezírku skákaly ryby. Tak on přeskočil to jezírko. Ale někde veprostřed uviděl ty ryby. A on spadl do toho jezírka. No a pak vylezl, ale na tý rybě a stou rybou taky. A to je konec. 7 let a 7 měsíců
Byl papírovej drak a on ulít a byla mu zima, tak šel zpátky dolů a ta se zamotal do nějakýho stromu. A on se teda nemohl vymotat, tak on se ten strom vyvrátil. A papírový drak se vymotal z tý větve a zase ulít. 6.2.3. Tomáš (22.4.2005) 7 let a 2 měsíců Byl jeden pán a ten měl hrozně synů. A každej se proslavil tím, že jezdil na kole a každej, kdo vybojoval alespoň tři zlatý medaile. A pak se každýmu kolo rozbilo. A pak ho opravili a jeli na kopec, kde byl sníh a ona byla lavina. A ta lavina je strhla. A když tam šli ti záchraní psi takoví, tak je našli. A ty psi je vyhrabali, přinesli je do tý nemocnice a tam je ošetřili a potom zase jezdili.
28
7 let a 6 měsíců Byl jedna paní. A ta měla takovou pastu. A šly se koupat a tam vona, tam hřála špínu. Tak ono by je to nahřálo a zmenšily se a skamarádily by se s bacilama. A ty bacily kdyby se skamarádily a pak by vylezly z toho vysavače a různě by tam rajdily v tý vodě. 7 let a 7 měsíců Tak já mám takovou fantazii, že by takhle sem přiletěl Harry Potter a měl by dvě kouzelný hůlky a mě by jednu dal. A já bych ji hned přinesl do školy a vykouzlil bych místo lahviček košťata a letěl bych do Bradavic.
7. 8 let 7.1. DÍVKY 7.1.1. Maruška (16. 6. 2004) 8 let a 4 měsíce
O žabákovi, který přelstil stádo berušek. Byl jeden žabák Kvak, který se rozhodl, že půjde do světa. Šel, až jednou uviděl jednu berušku, která si dělala srandu ze sršně. Sršeň ji říkala: Nech toho, jinak tě popíchám. Beruška říkala: Tak si mě chyť. Tak letěla, až najednou ji nemohl najít, bylo tam stádo berušek. Všichni se začali smát. Když odletěl, žabák Kvak za nimi doskákal a řekl: Bojíte se někoho? A oni že ne. Tak se vsadíme. Budete mi dělat jeden den službičku, jestli Vás vystraším. A když nevystraším, budu já Vám dělat službičku úplně. Berušky se už těšily. Žábák kvak někam odskákal, šel do půjčovny a půjčil si upírské zuby. Potom tam našel jeden papír a pověsil ho večer na strom, když všechny berušky spaly. Probudila se jedna beruška a uviděla papír a tam bylo napsáno: Přijď o půlnoc i do jeskyně. Tak šla do jeskyně a uviděla tam světýlko za kamenem a šla se kouknout co to je a najednou: Bafff. Vyskočil na ní nějaký žabí upír. Přiletěla s křikem zpátky, vzbudila všechny ostatní berušky a ty se taky lekly. Pak si sundal před nimi zuby a těšil se na dobrou službičku. Druhý den se měl jako v ráji - pořád mohl jenom ležet, nosily mu dobré hrozny a různé pochoutky. Ale pak se stejnak chtěl vrátit domů. 8 let a 5 měsíců
O plyšácích, kteří se pořád hádali. Byla jedna holčička Anička, která měla plyšáky, kteří se pořád hádali. A vždycky když odešla do školy, tak plyšový medvídek, se kterým vždycky spinkala, tak začal říkat: Se mnou vždycky spinká, protože jsem nejhezčí. A přiskákal tam plyšový pejsek a říká: S tebou vždycky spinká, protože seš nejznámější, já jsem nejhezčí.“ Ještě tam přitančila panenka a říká: Ne spinká s tebou, protože jsi nejznámější a nejchlupatější, ale nejhezčí jsem já. Hádali se, hádali, až najednou se jim do toho zapletl polštář: Pamatujete si, že předevčírem spala s pejskem a předpředevčírem s panenkou? To 29
byla pravda, ale oni nechápali, proč s nimi spala jen jednou a s medvídkem dvakrát. Když přišla Anička domů, tak viděla, jak všichni tři plyšáci leží na polštáři a nevěděla, s kým má spát. Tak spala se všema. 8 let a 6 měsíců
O zajíci, který málem přišel o život. Uprostřed lesa byla myslivna. Myslivec si jednou řekl, že by mohl jít zastřelit zajíce. Tak šel a hledal ňáké zajíce. Uviděl jednoho, který byl vedle myslivny. Zajíc byl zrovna na procházce, tak nevěděl co se doma děje. Myslivec uviděl, že tam nikdo není. Tak šel a hledal zajíce. Najednou ho uviděl dalekohledem, namířil na něj pušku a najednou mu sklouznul dolů pod kopec. Tak musel znovu hledat. Šel, šel, až ho takhle najednou uviděl a zajíc už byl nahoře na kopci. Šel dál a pořád ho sledoval a potom už viděl, že zajíc leží v trávě. Tak šel k zajícovi, stoupl si nad něj, namířil na něj pušku, a zajíc spal. Tak si řekl, že ho raději nechá. Tak šel domů. Ale potom tam šel vlk. Uviděl zajíce ležet a chtěl ho sežrat, jenomže myslivec ještě nebyl doma a tak zastřelil vlka. 7.1.2. Míša (2. 9. 2004) 8 let
O koníkovi, který chtěl obletět svět. Byl jeden jednou koník, který už jako malý se maminky ptal: Mami, a proč mají klokani na břiše kapsu? Kolik má zebra pruhů? A je gepart rychlejší než můj táta. Maminka jen říkala, to uvidíš, až budeš velký. Teďko konečně vyrostl a může obletět svět. Nejdřív odletěl do Austrálie za svým kamarádem koalou Todíkem. Ten mu odpověděl na první otázku: Klokan má na břiše kapsu, aby měl kam dát mláďátka. Pobyl tam ještě chvilinku, ochutnal australská jídla a zase musel letět dál. Potom letěl do Afriky, tam uviděl zebru. A zeptal se jí kolik má pruhů. Zebra neodpověděla, nevěděla. Tak se to pokoušel napočítat. Napočítal jich přes tisíc a zjistil, že zebra je bílá a má černé pruhy. Potom letěl do Antarktidy, tam potkal svého kamaráda ze zoo. Kamaráda ze zoo ledního medvěda. Byl celý bílý. Ale koníkovi se začalo stýskat po mamince, po tatínkovi a po kamarádech z domova. Stejně si řekl, že doma je nejlíp. Odletěl domů a všem doma vyprávěl, co zažil. Byl na toto dobrodružství hrozně hrdý. 8 let a 2 měsíce
O koni, který dělal věci jako člověk. Takhle jednou v Sedlčanech byl kůň, který dělal věci jako člověk, uměl počítat, psát a přemýšlel jako člověk. Jednou tam přijely dvě holky Krista a Barča a ty maj hrozně rádi koně. Tak mu ukázaly cedulky s příklady například pět plus deset a on jim přinesl cedulku toho, jak to bylo vypočítaný a ony se hrozně divily, že to umí, že to jde. A potom mu pořád četly, protože se mu to líbilo. A už byl večer a odjely a šly domů a to doma jako všechno vyprávěly, co se tam všechno stalo, si to promítaly zase. Ale pak nemohly usnout, protože druhej den měly jet hned na tábor. Nakonec usnuly brzo a pak se probudily a měly zbalený věci, že pojedou na ten tábor. A rodiče je odvezli na tábor a najednou zjistily, že to je v Sedlčanech. Byly vlastně z Prahy. A když zjistily, že jedou na ten tábor za tím koněm, tak byly strašně rády. 30
8 let a 3 měsíce
Jak se hádal polštář s peřinou, kdo je důležitější. Jednoho dne se polštář naštval na peřinu, protože peřina říkala, že nejhezčí barva je zelená. Ale polštář říkal, že nejhezčí barva je fialová. Tak se tak hádaly, jako pokaždé, když se nedohodly. A polštář říká: Stejně jsem důležitější. To ale není pravda, čím by se Anetka přikryla? A takhle se hádaly pořád: Já jsem důležitější! Nene, já. A pořád se takhle hádaly, až přišel, přišel plyšový medvídek a říká: Nehádejte se pořád, oba jste důležití. Bez polštáře by Anetka neměla dát kam hlavu a bez peřiny by se nemohla přikrýt a studěly by ji nožičky. Tak ale Anetka si stejně myslí, že jsme důležitější, říká polštář. Nene, já peřino. Víš co, zeptáme se babičky, ta je nejdůležitější. Tak šli za babičkou a ptali se, kdo je nejdůležitější, nejchytřejší. A babička polštářová povídá: Polštář je velmi důležitý, protože hřeje na hlavičku. A peřina je také důležitá, protože hřeje na nožičky. Oba jste tedy stejně důležitější. Tak polštář uznal, že je asi stejně důležitý jako peřina a peřina taky uznala, že je asi polštář taky důležitý jako on. Ale stejně si v duchu mysleli, že jsou nejdůležitější oni. 7.1.3. Verča (22. 4. 2006) 8 let a 6 měsíců
To bude o ztraceném Bobíkovi. Jednou na jaře se mladé feně narodilo štěně. Páníček ho pojmenoval Bobík. Bobík byl vlčák jako jeho maminka. No, a když byl Bobík větší, hrál si na louce mezi koňmi s motýlkem. A ani si nevšiml, že motýl ho zavedl do lesa. Potom motýl odletěl a Bobíka v lese nechal. Tak byl Bobík moc smutný. Vydal se tedy sám hledat cestu domů. Ale nenašel jí. Spíš se víc dostal hlouběji do lesa. Zalezl si tedy pod keř a spal. No a potom páníček ráno vstal a zjistil, že Bobík je pryč. Vzal na sebe kabát a boty a šel Bobíka hledat do lesa. Jak uslyšel kňučení, hned se koukl pod keř a tam ležel veselý Bobík. 8 let a 7 měsíců
Čí je ta bílá kočička? No přeci Zuzanky. Chodí po zahradě a počítá myší díry. Večer když se setmí, stoupne si před myší díru a čeká, než ňáká vyběhne. Ale ta myš má víc děr a vyběhne tou druhou a tak má Číča po myši. Když si uvědomila, že je půlnoc, tak šla spát. A proč Číča neumí lovit myši? Protože je ještě kotě. Zuzka se teda rozhodla, že Číču lovit myši naučí. Zuzka tedy na zítřek připravila míček a provázek. A co měla asi na mysli? Asi že Číču naučí běhat za myškou. A opravdu se stalo, Číča za dva dny chytila šest myší. A tak se z Číči stal největší lovec myší. 8 let a 8 měsíců
O kozičce Lízince. Byl jednou jeden sedlák, který si přivezl kozičku Lízinku, která měla ráda skály. Každý večer tam chodila a ráno se vracela. Jednou v noci potkala vlka, který jí chtěl sežrat. Vlk už jí málem chytil, ale na poslední chvíli jí zachránil divoký kozlík. Vlk šel po kozlíkovi, ale kozlík skály znal, tak se mu schoval do jeskyně. Lízinka seběhla mezitím dolů a pod skalami čekala na kozlíka. Potom šli na statek a Lízinka ho seznámila s ostatními zvířaty.
31
Kozlíkovi se na statku zalíbilo a zůstal tam bydlet s Lízinkou. Když chtěli na skály, tak šli jenom spolu.
7.2. CHLAPCI 7.2.1. Andrej (4. 2. 2004) 8 let a 8 měsíců
No třeba, že byl skřítek. A že třeba kdybys napouštěla umyvadlo třeba na ňáký mytí nádobí, že by to pro něj byl jako bazén. Plaval by a třeba by šel pak ven hledat žížalu v zemi. A musel je pevně držet, aby mu nesklouzly. A potom by se zase myl. A dělal by třeba, třeba… Třeba bysme jeli potom někam se školou, třeba na nějaký tábory. A tam bysme třeba jezdili na loďkách. No a my bysme do ní sedli a vypluli bysme a najednou ta loď by se pak propadla. A pak bysme museli doplavat na břeh a jít se usušit do chaloupky. 8 let a 8 měsíců
Byly hodinky, který nejdřív nešly. Tak je nějakej kluk odnesl k opraváři a ten je natáhl. Ale ony nebyly vůbec rádi, že je natáhl, protože tak je natáhl, tak se těm hodinkám točila hlava, až zase do tý doby než přestaly zase chodit a musely se zase natáhnout. 8 let a 9 měsíců
Byl jeden obraz, ale tam nic nebylo nakreslenýho. A byl taky jeden velký obraz a ten obraz. A ten princ obraz šel najít si nějakej obraz a on, jak šel tak si toho všimli a tak na něj namalovali obraz a ten šel zas zpátky. Ale oni mu ho namalovali perem. A šel dál a zase potkal lidi a oni mu to namalovali tužkou a šel zase zpátky…
7.2.2. František (16. 5. 2004) 8 let a 4 měsíce
Byl jeden robot a on ho vyrobil jeden pán a jmenoval se ňákej Kuba Chmelař třeba. A ten, on ho používal na to, aby mu dělal marmeládu třeba, prostě aby mu sloužil. A jeden den, zašli třeba do aqvaparku on ten robot nesměl jít do vody, protože jinak by se rozbil. Musel bejt tedy venku a tomu pánovi vždycky podával plavecký brejle a třeba ručník. A pak šli domů a tam si dali kafe a pak ten robot myl nádobí. A jak myl nádobí, tak do toho dřezu spadl jeden šroubek a postupně se rozpadal na malinký kousíčky a ten pán byl strašně nešťastnej, tak se ho pokoušel opravit. Ale ono to nešlo, tak si postavil jinýho robota. A ten robot byl modernější. Ale pořád vzpomínal na toho starýho robota, bylo mu smutno. A jednoho dne se zeptal ten novej robot, proč je smutnej. A on mu řekl, že měl jednoho robota a ten se mu rozpadl. A tak byl naštvanej, protože ví, že ho má radši. A tak utekl. A to je konec. 8 let a 6 měsíců
32
Byl jeden zatoulenej vlk a ten měl hrozně rád lidi. A vždycky obcházel města. A hrozně rád… A všichni ve městě toho vlka znali a on chodil do cukrárny a tam mu vždycky dávaly žrádlo. A měli ho všichni hrozně rádi. A po třech dnech pak šli do jinýho města. A ve všech městech ho měli rádi. A jednou došel až do Prahy ten vlk. A v tý Praze ho neznali, takže se mu vyhýbali, protože to byl vlk a ten v Česku není. A oni se mu vyhýbali, tak šel do jinýho města, do Brna. A v tom Brně ho znali a měli ho rádi a to je konec. 8 let a 6 měsíců
Byl jeden pes a zatoulal se. A pak našel jednoho pána, kterej se mu líbil a ten pán si ho vzal a staral se o něj. A pak jednou ten pes utekl a pořád takhle cestoval.
8. 9 let 8.1. DÍVKY 8.1.1. Aneta (3. 11. 2003) 9 let a 10 měsíců
Byla jednou jedna holčička Skřítek a měla spoustu kamarádek a jednou byla taky a maminkou kuchyni a pletla. A maminka ji řekla, ať si jde hrát s ostatními kamarády ven. Tak šla a zavolala na kamarády. A hráli na schovku. A ona podváděla, ta Jehlička pikala. A uviděla v lese, že se tam mihla taková tyrkysová barva, taková barva. Tak zavolala na kamarády. Ona měla zakázáno chodit do lesa, ale chtěla prozkoumat, co tam bylo. Tak tam teda šli a dostali se do takový jako velký zahrady a tam uprostřed byla taková velká tyrkysová květina a jinak okolo ní tulipány a tak. A ta květina oživla a řekla, že tu Jehličku sem chtěla zavést, protože chtěla, aby ji zalévala. A Jehlička chtěla utéct, ale tam byla taková brána a zavřela ji, takže ti kamarádi ji nemohli zachránit. A potom, on ten jeden kamarád Špríma. A on mačkal jakoby takový kámen a hodil ji na tu bránu a ona se rozbila a zachránil ji. 9 let a 11 měsíců
Byla jedna holčička, jmenovala se Míša a měla sestřičku Aničku a pak měla maminku a tatínka. Oni měli takové jezdecké centrum, Hvězda se jmenovala. Pak oni jeli jednou po poušti a ta Míša, ona byla mladší, tak se vydali, že pojedou zpátky. A táta ohlásil, že ta Minda čeká hříbátko, tak ji rychle dali do toho boxu. A pak už uběhlo několik měsíců a narodilo se jí hříbátko, byl to Blesk, byl to kluk. Jenomže potom tam byli takový zlodějové, kteří se doslechli, protože to bylo známí, že se narodilo děťátko a chtěli ho ukrást. Tak tam jeli do toho centra a ta maminka je ale uviděla a říkala, že ty lidi tam nemají co dělat. Tak oni odešli. A tak oni šli do té ohrady, kde se hříbátko páslo pod tou mámou. Jako oni tam šli, ale on tam byl tatínek s dětma, tak je viděl a zjistil, že to byli zlodějové, protože se tam přikládali a takhle. A vyhnali je a oni všichni i s koněma odjeli z centra pryč a po několika měsících se vrátili a zlodějové tam nebyli. Tak už se tam mohli pást. 33
9 let a 11 měsíců
Kaňka. Je to o tom, že jedna holčička strašně nerada chodila do školy. A jednou když měli psát nějakej diktát, tak ona si místo toho čmárala a udělala se jí z pera na papír jako taková kaňka. A ta kaňka obživla, měla velký oči a pusu, od ucha k uchu no, a že to mělo být poučení, aby dávala pozor…. No a ta kaňka se jí nalepila na oči a ona nemohla vidět. Tak to řekla paní učitelce. A ta učitelka říkala, že to vidí na doktora. Tak zavolala mamince a spolu šli k doktorovi. Ale ten doktor říkal, že nic na těch očích nevidí, ale že má být ta holčička doma, ale že snad časem se to srovná. Tak byla doma. A ona ta holčička se mezitím už napravila a říkala, že už se chce učit. A už viděla potom lip a líp až potom už viděla normálně. No a pak už se učila ráda a dělala si úkoly a měla samé jedničky.
8.1.2. Anička (24. 8. 2003) 9 let a 1 měsíc
Byla jednou jedna holčička a ta měla kamarádku. A ty myslely na hrozně moc věcí, byly hrozně šikovný a vždycky věřily na ty věci. A jednoho dne našly na zemi takovýho chlupatýho draka. Tak si ho vzaly domů a vychovaly ho, a když vyrostl, tak na něm různě jezdily a tak. A jednou je napadlo, že by mohly jako s ním letět někam nahorů na mraky. Tak tam letěly s tím Frikem a dosedly na ten mrak, teda jako ten Frik dosedl na ten mrak. Oni jako nedřív zatajili dech i ten Frik zatajil dech, taky zatajil dech a pak si tam jako stoupli a když ho pustili, tak tam mohli pořád stát. A najednou v dálce se objevilo takový malý světýlko. Tak šly za ním, skákaly přes mraky na mrak. Byla tam jako taková malá víla, taková malinka. A všude kolem nich lítaly takový všelijaký bytosti jako různý fantazijní. A z mraku vyšla, taková stejný jako byl ten jejich Frik, akorát to bylo růžový. A pak se s nimi skamarádily a najednou ucítily takový smrad a začly se dusit. A všichni najednou sklouzli do mraků a oni tam taky spadli. Bylo to takový zvláštní takovej pan a on se úplně blýskal. A byla tam taková nejhlavnější víla a ta říkala, že je to takový komín, kterej je dole a čoudí. A tak jako oni se vydali hledat takovou rostlinu, kterou jim poradila, že ona vlastně ten komín obroste. Tak oni se vydali hledat tu díru, z který roste ta kytka. A ona byla někde na mraku, ta díra. Tak oni ji začali hledat s tím Frikem, ale on se tam nemohl dostat, protože ty bytosti tam nemohly, rozplynuly by se. A tak tam sklouzly a začala být taková tma a jely tou tmou a nakonec spadly na něco tvrdýho. Tak slyšely pak nějakej šramot. Tak oni vstali a najednou se rozsvítilo. A byly v takový jeskyni, v který se v jednom koutě jako něco hýbalo. Tak oni vstali a najednou se rozsvítilo. Tak oni šli k tomu blíž a najednou vykoukla hlava takový zlýho draka. Tak oni se hrozně lekli a běželi jednou chodbou a tam různě potkávali takový příšery a tak, tak rychle běželi, aby se jim vyhli. Voni všude po nich chmatali a něco takový chobotnice a tak. A nakonec doběhly do takovýho chrámu. Tak oni šli do toho chrámu, a tam na zlatým květináči byla ta kytka. Ale tam se najednou objevil takovej had, hrozně tlustej a velkej a začal na ně hrozivě syčet. Tak oni se hrozně polekali. Ale zjistily, že ten had jim vlastně nic neudělá, když se nebudou hejbat. Tak teda stály a ta jedna holčička řekla, že jako přátelství je to. A on se začal zmenšovat, tak říkaly jen hezký věci a on se začal ještě zmenšovat a zmenšovat až byl jen takovej jako provázek. Tak ho překročily a šly k tý kytce, tu vzaly a najednou se to všechno jako zbortilo a byly zase zpátky na tom mraku. A tam předaly kytku tý víle, ale ona 34
řekla, že s tím nic nemůže udělat, protože nemůže dolů ke komínu. Tak si oni sedli na toho Frika a letěli dolů a tam se snažili zasadit tu rostlinu. A ale ona nechtěla to tam zasadit, tak ji tam jen nechaly. Ona totiž už zvadlá, tak nevěděly. Ale když tam přišly druhý den a ten komín byl celej obrostlej a už nekouřil. A potom jim ty víly hrozně děkovaly. A prostě jim řekly, že už nemůžou na ten mrak, že to prostě už nejde. 9 let a 3 měsíce
Tak o vlaštovce. Byla jednou jedna stáj a tam lítaly vlaštovky. A tam měly hnízdo a měly malý vlaštovčátka. A jednoho dne už byly tak velký, že už mohly odletět. No tak se učily lítat a uměly to hrozně dobře. A letěly do teplejch krajin. Tak letěly a letěly. A musely přeletět jedno velký moře. A tam to bylo jako tak těžký, že jedna vlaštovka z těch malejch umřela, že už jako nemohla. Tak letěly dál ty vlaštovky, letěly teda dvě, letěly dál a dál. A seskupovaly se do větších skupin. Tam se seznámily s jednou kamarádkou, takovou vlaštovkou. A skamarádily se tak dobře, že chtěly odletět spolu. A tak letěly a jako letěly dál a dál. A jednou když byla bouřka, tak se ztratily obě dvě, a nějak se navzájem zachránily, protože jinak by je to smetlo. Ale už tam neměly to hejno a nemohly dál. Nevěděly jak dál. Tak tam zůstaly a čekaly, co bude dál, že jo. A najednou tam něco zaslechly. V trávě, a tak sletěly na zem, i když to měly zakázaný. A tam se jako objevila taková malá slepička a vyšel jako takovej malej človíček, taková malá skřítčí holčička a držela v ruce myšku. A bylo to hrozně hezký ona se s nima zkamarádila a lítala na nich a bylo to takový srandovní. A už uběhly celý ty dny a přiletělo tam takový hejno. Tak byly hrozně smutný, musely se loučit s tou holčičkou. Ale ta holčička řekla, že poletí s nima. Tak letěly zase do Čech. Tam byly s tou druhou vlaštovkou a s tou první a ta skřítčí holčička tam bydlela s nimi. 9 let a 4 měsíce
Byl jednou jeden šnek a ten byl vždycky pomalej. Ale vždycky si přál být závodním šnekem, jako co nejrychlejší. A vždycky byl hrozně pomalej. A potkal jednou takovou páskovku, to je jako jeden druh hlemýždě. Tak ona mu řekla, že je na ni moc rychlej a že mu nestíhá. Tak on byl rád jakože ho někdo pochválil, tak se stali nejlepšími kamarády. A on pořád trénoval a ta páskovka ho pořád povzbuduzovala. A pořád trénoval, pořád. Až jako byl hrozně rychlej třeba jako žížala a docela rychlej na šneka. A tak pořád trénoval, tak se dostal na hlemýždí závody. A to bylo mezi dětma jen tak jako. A odstartovali to, a ten šnek byl hrozně rychle. Takže mu tleskali a on byl hrozně rád. Tak pak uspořádaly jako nějaký ty děti větší závod mezi nejlepšími šneky. Tak to zase odstartovaly a on byl zase první. Tak dostal takovou nějakou cenu jako zelí nebo něco takovýho ze zahrádky. A ta páskovka byla ráda a byli jako kamarádi na celý život. 8.1.3. Janička (27. 12. 2003) 9 let a 9 měsíců
Tak tahle jednou jsem šla na procházku do parku takovýho. A tam jsem viděla kočku. A ta kočka se mi zdála taková divná. Měla divný oči, měla divnou barvu. Pořád za náma chodila. Tak jsme si ji odnesli domů. A pak se jí narodila koťátka, nevěděli jsme proč. A pak ty koťata 35
se rozutekly a kočka taky. A pak se tam najednou objevil pes, měl štěňátka, ta se rozutekla a ten pes nám zůstal a chodil s námi všude. Chodil s námi na procházky i do toho parku. A šli jsme zase do toho parku a tam jsme viděli bránu, tak jsme tam šli a zašli jsme do takového ráje. Byly tam velký stromy, celý semišový. Tak jsme tam šli. A tam jsme potkali jakoby paní, byla celá žlutá. A my jsme se ptali, kdo to je a ona řekla, že sluníčku. A pak jsme šli dál a ptali jsme se ho, kdo to je? A on řekl, že měsíc. Tak jsme se radši vrátili zpátky a viděli jsme tam řeku. Tak nám bylo divně. Tak jsme si lehli do trávy a usnuli jsme. A zdálo se nám, že jsme v tom parku, že jsme tam potkali ty lidi a že nám můžou splnit přání. Tak jsme se tam vrátili a přáli jsme si, abychom byli zdraví a hmm bezproblémoví. A vrátili jsme se domů, tam byl brácha s mamkou s babičkou a dědou. A já jsem měla narozeniny, tak mi popřáli, dostala jsem dort. A pak ráno jsme šli do školy. A byly prázdniny roční. A paní učitelka nám dala vysvědčení, já měla samé jedničky a chválila nás. A pak jsme šli zase do toho parku a tam jsme usnuli a přáli jsme si, aby to bylo zase, jak to bylo. A my jsme se potom vrátili a tam byli všichni mrtví. Tak jsme se vrátili do toho parku a ten byl celej zašedlej a potkali jsme tam paní a ta říkala, že se to obrátilo a že my to můžeme zachránit, když pojedeme do nějaké země a tam vezmeme nějaký prach. Tak jsme jeli do Autrálie a tam jsme vzali prach a tak jsme pak jezdili všude. Pak jsme to tam pochytali a všechno pak bylo dobré. 9 let a 11 měsíců
Jednou bylo v pekle boží dopuštění, protože Lucifer se naštval k neutišení. Vletěl na zem, vykopal všechny čerty taky na zem, aby pochytal hříšníky. A jeden čert, ten se jmenoval Jarabáš, popadl hned první děti, které viděl a dal si je do pekla, byly tam s ním 2roky. A když tam byly, musely dělat ty nejtěžší práce jako přikládat pod kotlem, vařit čertům a podobně. A když se vrátily po dvou letech, tak byly úplně jiní, hodnější. A to je konec. 9 let a 11 měsíců
Pavel ve vězení. Pavel ve vězení pykal za svůj čin. Venku svítilo sluníčko, běhaly tam kobyly. Jedna kobyla měla těžké kopýtko a klopýtla o kámen. A Pavel udělal dobrý skutek, kolem šel policista a řekl to tomu policajtovi a policista hned zavolal záchranku. Pavel byl pořád ve vězení. Vedle města na kopci stál velký hrad, zámek Karlštejn, který založil Karel. Pod tím kopcem bylo pole, ve kterém skákali zajíci. Zajíci byli chlupatí a bílí. Vedle pole byla louka, na které pobíhala princezna Amálka. Pavel viděl něco špatně a opět to řekl a z vězení ho pustili. Jeho maminka byla pyšná, že Pavel udělal dobrý skutky a je ráda, že už není ve vězení.
8.2. CHLAPCI 8.2.1. Dan (30. 3. 2003) 9 let a 6 měsíců
Pes samotář. Byl jednou jeden pes a ten pes byl hodně smutný, protože byl úplně sám. Tak se vydal do světa najít si kamaráda. Ušel už dvacet kilometrů, ale furt nikoho neviděl. Když v tom něco zaslechl. Šel se podívat co to je. Najednou na něj ze křoví vyskočilo malé 36
rozklepané štěňátko. Bylo ztracené, tak si ho ten pes vzal domů. A skončilo to tak, že oba byli šťastni. 9 let a 6 měsíců
Byl jednou jeden rohlík a ten šel na procházku. Potkal hladového psa. No a ten pes snědl rohlík, takže rohlík byl mrtev. A zbyla z něj už jen hromádka výtrusů. 9 let a 7 měsíců
Sněhulák na lyžích. Byl jednou jeden sněhulák. Ten sněhulák se chtěl naučit jezdit na lyžích. Ale problém byl v tom, že neměl lyže. Ale měl takovej velkej kus dřeva. Tak se rozhodl, že si ty lyže vyrobí. Tak došel pro ten kus dřeva a pro nářadí. Ale furt mu chyběla pilka. Tak šli ke kamarádovi taky sněhulákovi. Konečně mohl začít. Asi po třech hodinách měl lyže hotový. Ale musel udělat ještě hůlky. Jenže sněhulák neměl dost dřeva, tak šel znovu ke kamarádovi a ten mu dal kus dřeva na hůlky. Sněhulák udělal hůlky. Konečně se mohl učit lyžovat. Druhý den už jezdil jako drak. 8.2.2. Michal (16. 8. 2003) 9 let a 1 měsíc
Stvořením jakékoliv rasy na naší rané zemi, když byla ještě malá, žili lidé v jádru a neměli dostatek potravy. Většina druhů trpěla a nevěděla, kam mají jít. Najednou zjistili, že na jejich Zemi dopadl velký takový meteorit, který vypadal stejně jako Země. Tak se na ni nastěhovali. A najednou do všechno narazilo do velkého meteoritu a rozletělo se. Tak se tam vytvořily kmeny, který mezi sebou válčily. Byly od sebe asi tak dvacet kilometrů. Házely po sobě šutry, ale nikdo ho nedohodil. Pak bylo obří zemětřesení a vybouchla při tom sopka, která vystřelila lávu až do výšky, asi čtyřicet kilometrů a přistála na tý druhý planetě a ta se roztavila. A oni vyskočili lidi do atmosféry a tam se různě ploužili a pak vlastně přistáli na tý jiný planetě. A začala válka, která trvala mnoho desítek let a potom vlastně podepsali mírový smlouvy a tak to skončilo. 9 let a 3 měsíce
Jednou až se na Zemi setmí, bude to velký výbuch radioaktivní látky, která lidstvu unikne. Celá země vymře a zbudou jen ti nejodvážnější a nejsilnější. A ti se dali dohromady a vytvořili skupinu, která chtěla ovládnout celou vymřelou zem. Jenže pak zjistili, že takových skupin vytvořili ještě jiní. A pak už jich zbude jenom málo, a ti nakonec podepíší mírovou dohodu a začnou bydlet spolu, aby mohli založit nové lidstvo a utvoří tak radu země a novou generaci. 9 let a 4 měsíce Byla jednou jedna jeskyně, ve které byly různé poklady. A ty se koukli do jedné velké truhly, která začala být velice radioaktivní. A pak přišla velká obří potopa, všechno se to zalilo. A pak se z toho stala jedna velká perla, která nešla vyčíslit penězi ani životy. A o tu perlu se 37
sváděly obrovský boje. Byl tu jeden malinký ostrov, který měl velkou cenu pro každý stát. Jenže všichni používali laserové zbraně, které nikdo neuměl používat. Nikdo z nich nevěděl jak s nimi bojovat, kromě jednoho vynálezce, který vytvořil ještě mocnější zbraň, která dokázala zničit jejich řídící centrum. A pak vlastně polovina z nich odtrhla a vytvořila si armádu robotů. Lítali různě na jiný planety, kde si stavěli základny. A tam našli ještě další poklady, kde byly ještě vzácnější poklady, než byla perla. A pak vlastně půlka lidí zůstala na planetě, kde byla ta perla a tamti, co si našli svoje poklady, zůstali tam. A tak vlastně byli na jiné, jako různých planetách. 8.2.3. Libor (4. 6. 2003) 9 let a 3 měsíce
Byli tři šmoulové. Šli se vykoupat, a ono jim začalo pršet. A voni se šli stejně koupat. A začalo na ně sněžit a oni řekli: Brrr, to je zima. A zůstali tam tak, se ještě koupali a takhle tam úplně přimrzli a museli čekat, až na ně začne svítit sluníčko. A nezačalo, tak tam musel přijít Taťka šmoula a dal jim tam lektvar, kterej to rychle rozmrazí. 9 let a 4 měsíce
Bylo 21 šmoulů a ty šli ke Gargamelovi hledat zázračnej lektvar, kterej dělal velkej…. Tak tam šli a chytil je Gargamel mezi tím. Tak přinesl dřevo, aby je mohl uvařit. Tak je chytl a dal je nohama do kotle a naházel je tam a uvařil a snědl je. No a pak mu z toho bylo špatně, až se z toho to po to. 9 let a 4 měsíce
Bylo milión šmoulů, který ozdobili stromeček. Dali tam to, všechno hvězdu, všechno. Ozdobili celou vesnici. Potom přišel Gardamel s takovým přístrojem. A chytil si je na modrou barvu a škrt.
9. 10 let 9.1. DÍVKY 9.1.1. Bětka (2. 7. 2002) 10 let a 2 měsíce
Byla jednou jedna holka a ta se jmenovala Lucka. A ta měla strašně zlí rodiče. Chvíli ji mlátili, chvíli ji dávali nějaký cvičení, práce. Až jednou šla do takového lesíka a spatřila tam na takovom listu takovou divnou kapku vody. Tak na něj šáhla a všechno se s ní zatočilo a pak zjistila, že je v úplně jiný zemi. Tak tam šla a zjistila, že je v zemi Elfů. A ptal se jí tam jeden Elf odkud je. A ona řekla: Já se tady jen prostě objevila. A on řekl: Tak pojď za naším pánem Eleonorem a on ti to všechno vysvětlí. Tak ta holka šla za tím Eleonorem a on jí řekl: 38
Hele někoho mi připomínáš. Koho? Připomínáš mi moji dceru, to jednou když jsme letěli na našem Pegasovi Stínovlasovi, tak mi spadla do světa lidí a už jsme ji nikdy nenašli. A ta holka řekla: Já jsem ze světa lidí. A on řekl: Ukaž mi záda. A tam na zádech měla takovou květinu od Elfů a Eleonor řekl: Jsi moje dcera. Tak, tak holka zůstala u těch Elfů. A jednou, když se procházela po zahradě, uslyšela takový tichý hlásek. Tak se tam šla podívat a tam vylezlo asi tisíc takových skřetů a ti ji unesli. Unesli ji do své temný říše, pod velkou skálou. Jakmile se to Elfové dozvěděli, šli ji hledat. A Eleonor měl taky syna a jmenoval se Gandalf (no já vím, že je to ten čaroděj, ale to je jedno). A ten bojoval a probojoval se a vysvobodil holku a to byl konec. 10 let a 4 měsíce
Byla jednou jedna zlá macecha a ta měla tři nevlastní holky. Jmenovaly se Luciga, Sněženka a Zvoněnka. Ty holky musely pořád krmit obrovský hnusný prase. A jednou si řekly: Holky už to takhle nemůžeme dál vydržet, musíme někdy utéct. A Sněženka na to řekla: Ale jak? Vždyť víš, že kolem nás je velký silový pole. Víš, že bychom mohly omámit ty stráže. Víš, jak jsem dobrá v těch lektvarech. A ona řekla: To víš, to by šlo. Máme přítele kuchaře a ten by jim mohl odvézt to otrávený jídlo. Zavolaly kuchaře a domluvily s ním ten plán. A kuchař řekl: No jo, ale co když ty stráže se probudí dřív, než s tím budete hotový. Ne, neprobuděj, budou spát půl roku. Tak ty stráže usnuly. A holky utekly, každá si vzala svého koně. Luciga měla koně Stínovlase, kůň Sněženky se jmenoval Pegas a kůň Zvonečky se jmenoval Zlatohříva. Tak vyrazily na těch svejch koní. Až jednou uviděly takovýho krásnýho sokola. A Luciga řekla: Achjo, kdybychom měly ňáký schopnosti, já bych si přála kouzlit. A Sněženka řekla: To já bych si přála umět mluvit se zvířaty. A Zvoněnka povídala: to já bych si moc, moc přála, abych mohla vždycky umět projít a ovládat oheň. A sokol jim řekl: A víte, že toto všechno umíte a k tomu ještě umíte všichni ještě dýchat pod vodu a měnit se v Pegase. A tak Luciga uměla kouzlit, Sněženka uměla ovládat zvířata a Zvoněnka uměla ovládat oheň. Až jednou došly do takovýho zámku, kde byli tři princové. Jmenovali se Matěj, Tomáš a nejmladší byl Jonatán. A ten jeden kluk se zamiloval do jedný z tý holky. Luciga se zamilovala do Matěje, Sněženka se zamilovala do Tomáše a Zvoněnka do Jonáše. Tak žili šťastně na tom hradu a asi až do smrti. 10 let a 5 měsíců Byla jednou jedna Rybana a ta byla zamilovaná do Vinetůa. Rybana ráda jezdila na koni, měla také svého, jmenoval se Lupen. Lupenovi svěřovala všechna svá tajemství, protože rodičům se nesměla zmínit o své lásce k indiánovi Vinetů. Rodiče jí zakázali se s ním vídat, protože si mysleli, že je to chudý indián a Rybana pocházela z bohaté rodiny. Jednou si Rybana vyjela na projížďku s Lupenem a najednou viděla Vinetůa. Nadšeně začala mávat a radovat se, že konečně se zas políbí se svoji láskou, ale Lupen se najednou zplašil a začal pelášit pryč. S Rybanou to házelo tam a sem, ale Lupena nemohla zkrotit. Vinetů byl ale zkušený jezdec a Rybanu zachránil před smrtí. Když rodiče zjistili jaký je Vinetů hrdina, chtěli mu dát spoustu peněz, aby se mu odvděčili. Vinetů najednou odhodil plášť a zjistilo se, že je to král kmene a peněz má dost. Jako odměnu si vyžádal Rybanu. Rodičům už nic
39
nebránilo, a vystrojili velikánskou svatbu. Rybana a Vinetů byli šťastní a žili spolu až do smrti.
9.1.2. Karolína (28. 5. 2002) 10 let a 4 měsíce
Byl jednou jeden svět a do toho tam se nechtěli rodit žádný lidi. A oni si mysleli ošklivej svět, byl vidět z nebe a vždycky si mohli vybrat do jakýho světa se narodí. A do tohohle světa nikdo nechtěl. A tam byla jenom jedna holčička a bydlela tam sama jenom s jejíma zvířátkama. Ty zvířátka tam byla pořád stejný a když nějaký umřelo, tak tam přiletělo jiný zvířátko. A jednou tam přiletěla nádherná vlaštovka a ta vlaštovka uměla nádherně lítat. A ta holčička si přála, aby mohla taky takhle umět lítat. Vlaštovko, vlaštovko, jak to že umíš takhle hezky lítat. A vlaštovka nevěděla, co má odpovědět jenom vždycky pípla. A ta holčička se jmenovala Anička. A Aničku napadlo, že nerozumí řeči zvířat. Tak šla dál a tam viděla velikánkou jeskyni, a v tý jeskyni bylo křeslo se třemi kapkami vody. A ona tam uviděla takový krále, který se jmenoval Eleonor. A on jí říkal, že jí může splnit jedno přání, které přeje. A ona si přála, aby rozuměla a mluvila řečí zvířat. A byla ráda, že rozuměla vlaštovce. Ale když ji rozuměla, tak to zjistil jeden zlý čaroděj, který se tam zrovna nachomýtl. A ten zajal Aničku. A ta vlaštovka jednou přiletěla tam, kde byla zajatá a řekla: Honem Aničko, napij se z toho džbánku. Tak se napila a zmenšila se a sedla si na vlaštovku a vlaštovka malinkou skulinkou vyletěla pryč, obkroužila celej svět a nakonec zůstala na nádherné mýtině, kde mohla Anička už zůstat takhle malá a zamilovala se tam do skřítka, ten se jmenoval třeba Tomáš a on se do ní taky zamiloval a byla svatba. A ten čaroděj se rozpadl, protože, když někde byla nějaká láska, tak on to nemohl vydržet. 10 let a 6 měsíců
Todle je příběh mé nejlepší kamarádky a můj. Bydlely jsme spolu a jednou nám umřela matka, tak jsme musely jít na pohřeb. A ta matka nám dávala hroznou práci. Tak jsme si jednou řekly: Co kdybychom utekly? A já se jmenuji Lajla a ta druhá kamarádka se jmenovala Lucy. Tak utekly do lesa a tam zjistily, že nemůžou projít, nevěděly co to je. A pak zjistily, že je to taková vrstva zlé čarodějnice. A ta čarodějnice je nejlepší kamarádka naší machechy. Potom si utrhly společně jablko, nakously ho a najednou jsme uviděly obrovskou záři a šlo projít. A tak jsme si nabraly plné kapsy jablek a prošly jsme do lesa. A pak jsme se ocitly v tajném lese, kde skřítek normálně mluvil lidskou řečí. Veverka si povídala s liškou, jaký oříšky jsou dobrý. A všem jsme takhle rozuměly. A najednou se objevila nějaká veliká záře a promluvila ke mně: Dcero moje, já jsem král ohně a můžeš zacházet s ohněm do tý doby, než tvůj čas vyprší. Tak jsem poděkovala svému otci a slíbila, že budu s ohněm zacházet spravedlivě. Tak pak přišel k Lucy a řekl: Lucy, já jsem tvůj otec, teď máš možnost zacházet s vodou, to je tvůj dar. A Lucy poděkovala. Potom jsme šly a najednou nás začala honit zlá liška a říkala: Jak jste se opovážily? A běžela za náma. Já jsem řekla: Prosím zachraňte nás, chtěla bych nějaký luk a prak. A najednou se před námi objevily dveře, byla to malá skříň. My ji otevřely a byly tam pouze šavle, praky, luky a nádherné oči. Já jsem si vzala modré a Lucy si vzala červené a vzaly jsme si i meče a praky. Začaly jsme střílet po lišce 40
prakama, ale nezabíralo to. Až jsme hodily největší kámen, tak kámen, můj kámen začal jako tryskat z něho voda. A z kamarádčina kamene sršel oheň. A jak střelily oba ty kameny do lišky, zkameněla a roztříštila na malé kousky. Šly jsme dál a uviděly jsme, jak někdo chrápe. A najednou moje nejlepší kamarádka začala jít tam. A já na ni volala: Lucy, to je nebezpečné, tam nechoď. Ale ona pořád jenom šla, jako kdyby neslyšela a byl slyšet jenom chrapot. A najednou jsem musela běžet pro ni a rychle jsem ji zatáhla zpátky. A najednou se zpamatovala: Co to bylo? Asi to bylo chrápání velkého obra, před tím mě někdo varoval, bylo to napsané na stromě vodními tryskami. A šly jsme dál a najednou jsme viděly ošklivou muchomůrku. Velkou muchomůrku, to byl stroj a v ní seděla ošklivá zlá baba a křičela: Já vás dostanu. A nevěděly jsme, co máme dělat a kamarádka Lucy říkala: Kéž bysme měly koně. A najednou se před námi objevila stáj. Šly jsme do stáje a tam byli koně. Byli tam dva koně. Lucy padl do oka Pegas a mě padl do oka Jantar. A ujely jsme zlé muchomůrce a ona se naštvala a celý les se rozpadl. My jsme běžely dál a najednou oba koně spadli, nevěděly jsme co s nima je. A najednou jsme obě usly, chtělo se nám hrozně spát. A vzbudil nás ňákej polibek a my jsme se probudily a bylo vlastně Lukas a Petr. Lukas vzal rychle za ruku mě a Petr vzal za ruku Lucy a běželi jsme rychle zpátky. Když jsme najednou slyšeli nějaké cinkání a neměli jsme koně a byli jsme zase v jiné zemi a ti kluci nás zavedli do jednoho zámku a tam jsme žili šťastně spolu. 10 let a 7 měsíců Bylo jednou takové krásné údolí, kde byla krásná příroda a zpívali tam ptáčci a tak. Všichni tam chtěli bydlet, protože věděli, že je čeká krásný a nesmrtelný život. Jednou jeden Elf byl trhat květiny v hlubokém lese, ten už ale nebyl v údolí Elfů. A najednou uslyšel na míly dlouhý krok: Co to bylo? Neměl tušení, tak zbystřil sluch, protože ho měl výborný a poslouchal a oni si tam kráčeli zlí hnusní skřeti. Tak protože hezky, dobře vidí, vylezl na stom a sledoval a v tom si všiml, že nesou docela krásnou holku. Ta holka se jmenovala Elvína a ten Elf Eleonor. Tak Eleonor rychle slezl a utíkal ji zachránit. Doběhl je rychle, protože dobře běhal a začal bojovat. Bojoval docela elegantně s lukem a mečem a Elvína se snažila vyprostit z řetězů. Tak se vyprostila, podlezla koně a plazila se do lesa. A Eleonor ji rychle čapl, hodil přes záda a utíkali do údolí, kam skřeti nemohli. No a pak Elvína spala, protože jí ten boj hrozně vyčerpal. Když se probudila, dostala hromady jídla jako třeba vína, melouna a všeho takhle dobrýho. A přišli Elfové a začli se vyptávat, kdo je a proč byla unesena, no a ona, že je sirotek a že neměla kde bydlet, tak spala pod dubem a pak ji našli skřeti a chtěli si ji odnést k večeři, jako že ji sní. Ale pak ji zachránil Eleonor. A Eleonor vstal a řekl: Když jsem tě nesl, všiml jsem si tvých uší, kdo byli tví rodiče? No oni asi umřeli, já jsem ze sirotčince, od co si pamatuju. Aha. Protože máš uši jako Elfka a jsi krásná jako Elfka, kolik ti je? Asi 15. A ozval se Elf z davu, ach ty jsi naše dcera, tu, co odnesl krkavec čarodějův. A tak se shledali a bylo. Elvína se svým zachráncem odešli do parku na takový krásný most a dali si pusu a už byli jenom spolu.
41
9.1.3. Kamila (7. 1. 2002) 10 let a 8 měsíců
Tak byl jednou jeden kluk a ten se jmenoval Kuba a měli psa a ten se jmenoval Dolina. A jednou šli s rodinou na takovej starej hrad a tam šli na výstavu. A ta paní průvodkyně, která je prováděla hradem, jim řekla, že v jedný komnatě by měla být taková hůlka, kouzelná, ale že ji ještě nikdo nenašel. A že ten kdo ji najde a vezme do ruky a dostane je do nebe a uvidí, jak se změnil. Tak ten Kuba s tím Dolinem se potají vytratili a koukali do všech komnat, ale furt nikde nemohli najít žádnou hůlku. Ale potom se před nimi objevily dveře. Tak do nich vešli a tam byla ta komnata a hůlka. Tak tu hůlku vzali a dostali se do toho nebe. Potom tak šli v tom nebi, ale tam nikoho nepotkali. A najednou se tam objevil takovej anděl a ten jim řekl, že musí mít křídla, bílou košilku. Tak jim přinesl bílé oblečení a křídla, tak se do toho oblíkli. A potom museli jít do školy v tom nebi. Tak tam šli, seděli tam v lavici, ale vůbec ničemu nerozuměli, protože to tam bylo úplně jiné a učili se tam úplně o něčem jiném, čemu nerozuměli. A pak když škola skončila. A tak šli do andělskýho domu a tam bylo všechno takový, jakože když na to člověk šáhl, sedl tak se to propadlo. Protože to byly samý takový hedvábný věci. Tak jsme si nikam radši nesedali. A šli jsme spát někam na zemi a doufali, že se to s nimi nepropadne. A další den šli zase do školy, ale pořád ničemu nerozuměli. Tak potom šli za tím učitelem a říkali, že vůbec ničemu nerozumí. A ten učitel říkal, že je to úplně jiná škola a zeptal se, jak se tam dostali. Tak oni pověděli o té kouzelné hůlce. A pan učitel jim řekl, ať se radši hned vrátěj, protože by je rodiče mohli hledat. Ale oni nevěděli, jak se zase dostat do toho hradu starýho. Tak koumali a přemýšleli celej den, jak by se tam mohli dostat. Až tam přišel pan ředitel a řekl jim, že by to mohlo bejt tak, že by tu hůlku mohli vzít domů a potom by se tam mohli dostat. Tak to zkusili a oni se zase zpátky dostali do toho hradu. A rodiče si ani nevšimli, že zmizeli. 10 let a 9 měsíců
Byly zvířátka: žirafy, sloni a tak dále. Ale my si budeme povídat o žiráfátku Kláře, srňátku Embovi a lvíčátku Fimbovi. Klárka, Emba a Fimba byli tři nejlepší kamarádi. Jednou si spolu vyšli spolu na procházku a našli tam takovou jeskyni, kterou před tím nikdy neviděli a nevěděli, co v ní je. Tak do ní šli nakouknout, ale byla tam tma a všichni tři se hrozně báli. A Fimba povídá: Pojďte pryč, pojďme ven, mně se tady nelíbí, zítra se tu sejdeme s baterkami. Tak ostatní souhlasili a šli se podívat zvenku kolem jeskyně. A viděli tam takovou prasklinu, tak Emba povídá: Hele, pojďte se podívat, tady je taková prasklina, je docela velká a dlouhá. Klárka a Emba přiběhli a mysleli si, že by se tam dokonce i vešli. Tak to zkus, říkala Klárka. Fimba to teda zkusil. A doopravdy se tam Fimbo vešel, Klárka to chtěla taky zkusit, ale měla moc dlouhý krk a prasklina byla malá. A Emba byl zase moc tlustý, aby se tam vešel. Tak zakřičeli na Fimbu: Fimbo, vylez, my se tam nevejdeme. A Fimba řekl: Ale tady je to hrozně zajímavý, je tu ale hrozná tma, potřeboval bych baterku, ozvalo se z jeskyně. Ale vždyť se sejdeme zítra s baterkami. Tak Fimba vylezl a šli dál a povídali si o jeskyni, jak by to tam mohlo vypadat, jestli je tam nějaký poklad a tak. A jak si tak furt povídali, tak si ani neuvědomili, že už je tma a z domova se ozvalo: Embo, Klárko, Fimbo, kde jsi, už máte být doma. Volala Klárky maminka. Tak šli všichni domů a spát a každý doma mamince 42
vyprávěli, co tam viděli a jak zítra to půjdou prozkoumat. Maminky se jen smály a říkaly si, že ty jejich děti jsou ale trdla. A tak ráno se teda sešli v té jeskyni i s baterkami. Když měli všichni ty baterky, tak to tam bylo mnohem útulnější a už nemuseli se ničeho bát. Tak furt šli a svítili si na cestu. A najednou Emba povídá: Mě přijde, že ta skála nemá konec. Ale včera měla, povídá Klárka. A Fimba povídá: Musí mít někde konec, vždycky všechno má svůj konec. Tak šli dál, až Klárka do něčeho narazila. Ostatní přiběhli a ptali se: Do čeho si narazila si v pořádku. Jo jsem, ale nevím, do čeho jsme narazila. Emba a Fimba na to posvítili a uviděli, že je to taková malá truhlička. To jí tu asi někdo nechal. Tak ji zkusíme otevřít, schválně co v ní bude. Tak jí zkusili všichni tři otevřít, ale nešlo to. Ale ono to ani nemá žádný zámek, takže to může být nějaká kouzelná truhla. Kouzelný truhly většinou nejdou otevřít. Tak zkoumali, jestli někde na zemi neleží kouzelný klíč, ale nikde ho neviděli. Ale nic furt neviděli. A Klárka řekla: A co ta skulina, jak jsme ji včera viděli. A Fimbo řekl: Pravda já se tam o něco škrábl včera. Tak tam všichni šli a Fimba tam vlezl. A říká: Tady to je. Tak si na to všichni posvítili baterkama a byla to taková malá páčka. Tak za to všichni zatáhli a slyšeli ňáky vrzání. A koukli se na tu trhlu, ona se trošku pootevřela. Tak ji zkusili pootevřít víc, ale úplně to neotevřeli. Tak Klárka říká: já mám takové hubené ruce, já bych je tam mohla zkusit strčit ruku. Tak tam šáhla, bylo tam něco ostrého. Tak to opatrně vyndala, bylo to těžký. Byl to lehký, velký ostrý diamant. Všichni se na ně koukali a říkali: Můžeme zhasnout baterky, svítí nám tady. A Fimba říká: Co s ním budeme dělat, tak ho zkusili vynést ven z jeskyně. A Klárka říká: Teďko poběžíme pro maminky, ať to taky vidí. A všichni pro ně přiběhli a táhli je za sebou. Když tam přišly maminky, tak řekly: Co by to mohlo bejt, nějakej diamant, něco takovýho. A Embova maminka říká: Pojďme pro ošetřovatele. Tak když přišel ošetřovatel a ten říká: To není diamant, to je sůl na olizování. Pro daňkyco tu máme. A oni nevěřili, protože to vypadalo jako diamant. A ošetřovatel povídá: No vypadá, ale pro vás možná je. Je to taková sůl pro daňky a já jsem tam tu sůl dal, aby to nikdo nenašel. A Fimba řekl: To jsme ale trdla, my jsme si mysleli, že je to diamant a ona je to takováhle obyčejná sůl. A všichni se začali smát. 1O let a 11 měsíců
Byly děti a ty děti. Bylo jich pět a jmenovaly se Majda, Lukáš, Aneta, Terka a Kája. A ty děti šly na výlet s rodičema a s dětma. A potkaly tam divoký prase. A to prase umělo mluvit. No a řeklo jim, že je zavede na nějaký místo, oni šli na houby, na místo, kde je hodně hub. Tak je tam zavedlo a bylo to na kraji lesa a tak sbíraly houby a pořád nemohly ty všechny houby posbírat, pořád tam přibývaly. A pak si řekly, že už toho nechaj. Tak šly domů a zjistily, že tam ty houby nemaj. Protože to bylo z nějakýho začarovanýho lesa. Tak šly zase do lesa a hledaly tam to prase. Tak ho volaly, ale nemohly najít, nebyl tam, tak šly zase domů a přemýšlely, co se asi stalo. A najednou to prase bylo u nich za barákem. Tak se Aneta koukla z okna a uviděla ho tam a zeptala, kde jsou ty houby. A to prase řeklo, že ty houby byly z vymyšlenýho světa. A ta Aneta říká: To mě snad štípněte, to se mi snad zdá. Tak jí štíply a ona se ocitla v posteli, takže všechno byl sen. Tak to šla hned vyprávět ostatním, tak šly zase do toho lesa. A najednou tam to prase zase bylo. Ale už neumělo mluvit, takže normálně nasbíraly houby a šly domů.
43
9.2. CHLAPCI
9.2.1. David (11. 8. 2002) 10 let a 2 měsíce
Jak to chodí s polárníkem. Takový polárník je za život třeba i dvanáctkrát na severním pólu a bývá tam teplota až -43 stupňů Celsia a cestuje tam jako průvodce. Abys sis mohla představit krajinu, musíš se tam podívat nebo skouknout video. Kolem je pustina a samý sníh. Na jedné výpravě jednou jednoho kamaráda zakousl medvěd a jiný se zase propadl do trhliny v ledu. Také se může stát, že s nimi se led pohybuje. Cestuje a má s sebou vždycky revolver, petardy, jeho výbavu a kytaru. Ale být takovým polárníkem není levný, stojí taková výprava asi dvacet pět tisíc korun. 10 let a 4 měsíce
Pes německý ovčák. Jednou v horách žil bohatý pán, který měl psa německého ovčáka. Pes byl velice nešikovný. Pán ho chtěl vycvičit, ale psovi to nešlo. Tak se pán rozzlobil a odvezl ho daleko do hor a přivázal ho ke stromu. Jednou, když Kuba a Tomáš běžkovali, našli psa u stromu. Naštěstí to bylo druhý den, co ho pán přivázal. Kuba a Tomáš mu dali najíst a napít. A večer zavolali rodičům, jestli si ho můžou nechat. Rodiče to svolili. Kluci nakonec jeli za týden domů i se psem. Pes žil dalších dvanáct let. Kluků se psa povedlo po dlouhé době vycvičit. 10 let a 4 měsíce
Jednou mamka řekla, že pojedeme k moři do Chorvatska. Ale zeptala se Martina a Honzy, čím chtějí jet. Honza chtěl jet autem, ale Martin chtěl jet letadlem. Rodiče chtěli jet autem jako Honza. Tak se nakonec jelo autem. Autem Honzova rodina vyjela třeba 24.8. Když vyjeli, byla noc. Celou noc Honza a Martin prospali. Vzbudili se, až když byli u Chorvatska. Než tam dojeli, hráli si na notebooku a PSP. Když tam dojeli, vybalili si věci a ubytovali se v hotelu. Hned druhý den v úterý se šla celá rodina koupat do moře, ale Martin neuměl plavat. Mezitím, co Honza s taťkou hledali mušle, se Martin tedy učil plavat. V moři našli spousty ulit a mušlí. Na pláži si koupili zmrzlinu a šli opět na své místo. Večer šli všichni chytat ryby. Před chytáním si našli poustevníky, tak chytali na ně. Honza měl jediný záběr. A když rubu táhl, tak se najednou pustila. Zklamáni šli do hotelu. Ve středu museli jet domu. Sbalili si věci a vyjeli. Při cestě se dívali na pohádky z notebooku. Když přijeli domů, byl už však čtvrtek. Doma si vybalili a museli se učit do školy, do které šli za týden.
9.2.2. Fanda (4. 4. 2002) 10 let a 6 měsíců
Byla Eliška, Kamila a Rabark, jako Matěj. Byli na výletě, jako na hrad Karlštejn. A učitelka řekla, že mají najít různý obrazy, vzácnosti a cennosti. A Kamila, Eliška a Matěj byli kamarádi a byli v ňákým sklepě a tam byly padací dveře. Učitelka byla někde jinde, takže ty 44
dveře otevřeli a uvnitř byl kouzelný klobouk, který vlastně, když jsme řekli nějaké přání a když to bylo něco velmi dobrého, tak ono to, se to splnilo. A ještě kdo si dá ten klobouk na hlavu, tak má dobrou náladu. A on si ten klobouk vzal a nejdřív si mysleli, že je normální. A pak tam přišel nějakej zlobivej kluk, a ten říkal, že ten klobouk je hnusnej a starej. A ten Matěj se s ním chtěl poprat a měl na sobě klobouk, takže ho nakonec obejmul a měli se rádi. A Eliška s Kamilou si řekly, že to je ale zázračný klobouk, asi kouzelný. Tak to přinesli paní učitelce a učitelka se velmi divila. Tak to nahlásili někam na nějak prostě, nějakým odborným lidem. A ty vlastně ho potom dali do muzea, aby to žádnej člověk nezneužíval. A v tom klobouku bylo psaníčko, že to byl dávný klobouk nějakýho krále, a že je skrytý a že ten, kdo to nalezl, bude mít štěstí. A ty vlastně co ho našli, dali ho do muzea a našli vlastně nejstarší poklad v Karlštejně. 10 let a 7 měsíců
Byly takový tři starší děti Aleš a Ivoš a Ivan. A oni šli do Příčov, do mlýna, jak je tam ten starej. A oni si tam hráli a našli papírek v kamenech, ňák zastrčenej. A oni ho vzali, otevřeli a bylo tam napsáno: Toto je mapa pokladů Rubrechta III., tak to otočili a byla tam mapa, která vedla až někam za Prahu. No a oni si mysleli, že jim to rodiče nedovolí, tak to ukázali doma. A rodiče to vážně nechtěli dovolit, protože by se tam třeba mohli ztratit nebo se jim mohlo něco stát. Byli smutní. A jednou když šli do školy, potkali skřítka a ten se ptal proč, tak smutní? A oni pověděli po mapě. A skřítek povídá, možná bych Vám pomohl. A skřítek se jmenoval Čárytužka a řekl. Dal jim čarovný klíč, a když řekli nějaký místo, tak se tam jakoby tím klíčem teleportovali. A když odcházeli domů, tak zavolal Ivoš mamce, že se zdrží. Zavolali všichni mamce, že mají ještě práce ve škole. A oni jim to dovolili, tak šli jako do parku, do Hájku do Sedlčan. A oni řekli do toho klíče vlastně, aby se dostali na místo pokladů. Ocitli se na poli, velkém poli. A na mapě bylo napsáno, že poklad je ukrytý pod kamenem, který má znamínko letadla. Tak oni to tam pořád hledali, bylo tam spoustu kamenů, tak hledali a hledali. Až nakonec našli balvan. Ivoš našel balvan a křikl na kluky: Kluci, našel jsem ten kámen. Ale Aleš si dělal starosti, že to neodvalí, protože to byl moc velký kámen. Tak si vzpomněli na skřítka Čárytužka, že by jim mohl zase pomoc. A tak volali a volali a nic. Tak tam seděli a snažili se odvalit ten kámen. Ale pak se objevil zas Čárytužka a řekl: Proč jste mě volali, co potřebujete? Tak jim řekli, že chtějí odvalit ten kámen, ale Čárytužka je varoval, že tam budou různý překážky. Tak oni, že jim to nevadí, tak jim odvalil ten kámen. Tak poděkovali, děkujeme ti, Čárytužkovi a vlezli do díry. Teď tam byly velké dveře a tam bylo napsáno: najděte klíč. Byly tam zdi, bylo tam napsáno, že bude v tajné skrýši u uvolněné cihly. Tak to zkoušeli všechny cihly, až Ivan našel tu uvolněnou cihlu a odvalil ji, byl tam ten klíč starý, nebyl hezký. Kluci se radovali a snažili se otevřít ty dveře. Ty dveře strašně skřípaly, když se otevíraly, až je z toho rozbolela hlava. A tam bylo kluziště. Tak se rozdělíme, říkal Aleš, ještě že jsem vzal vysílačky. Tak se rozdělili, a pak našli truhlu a v ní byla ukrytá mapa labyrintu k tomu pokladu. A tu našel Ivan a Aleš, protože se potkali na křižovatce. A tak zavolali Ivošovi, že našli tu mapu, tak na sebe křičeli přes labyrint, aby se mohli vlastně orientovat kde jsou. To trvalo tak pět minut než se našli a sešli se na jednom místě. Šli podle tý mapy a tam byly dveře normální dřevěné, otevřeli je a před nimi byla truhla, ale byla tam nebezpečná lávka a pod ní byla láva. Tak si stříhli kámen a nůžky, kdo 45
půjde první a Aleš to prohrál. Takže musel jít. Když udělal první krok, tak to trošku prasklo, a když udělal druhý krok, tak to prasklo úplně. Tak mu kluci hodili, podali ruku a on vyšplhal zas nahoru. Nakonec ho zvedli a našli nějaká prkýnka a tu dávali přes tu lávku a došli k pokladu. Ale kde je klíč? A pod truhlou byl papírek a tam bylo napsáno: Musíte odpovědět na otázku. Kolik dvě miliardy mínus sto dvacet osm tisíc? Kluci se namáhavě snažili to vypočíst, ale pořád jim to nešlo. Matematika jim moc nešla, protože z ní měli samé trojky. Tak chtěli zase zavolat Čárytužka, ale ten je neslyšel. Ale naštěstí měl Aleš mikrofon v baťohu. Tak zas volali a Čárytužka je uslyšel a přišel. A vypočetl jim příklad. A on jim to řekl a truhla se otevřela. V ní bylo zlato, smaragdy, diamanty a různý vzácnosti. Kluci vyvalili oči a úplně si mysleli, co za ně dostanou. Tak tu truhlu vzali, teda nevzali, vzali klíč, rozloučili se s Čárytužkou a poděkovali mu. A řekli, že chtějí zpátky domů i s truhlou. A tu náhle se všichni kluci probudili ze snu, protože byli všichni na návštěvě u Aleše. A řekli si: Teda to byl sen. 10 let a 7 měsíců
Byl Pavel, Adam a Simča. Šli si hrát do parku. Kopali si míčem, házeli a velmi si hráli. V tom tam přistál dva balóny a šli se najíst do hospody. A teď tam ty balóny tak stály. A Adam říkal kamarádům: Co se s nima proletět, bylo by to supr? Ale Simona se bála, že se s nima ztratí, ale nakonec se rozhodli, že určitě poletí. Vzali si jeden balón a druhý tam nechali. Nemohli se přehoupnout přes koš, protože byl velmi vysoký. Tak si museli vzít ňáký kámen, aby ho použili jako to. A nakonec se dostali. A nevěděli, co udělat, aby ten balón vzlétl. A Simona ukázala na plyn a řekla klukům: Má někdo zapalovač? A Adam řekl: Mám jednu sirku, kterou jsem našel. A máte někdo ňákej kamínek, ňákej placatej? Já, řekl Pavel. Tak to škrtli, zápalku o kamínek, zažehlo se to a balón pomalinku stoupal. Odvázali lano, aby je to nedrželo. Vzlétli a vzlétli. A letěli a letěli dál a dál. Simona se smála, jak byli všichni lidi malí jak mravenečci. Jé ty lidi jsou malí. A kluci říkali, no protože jsou moc vysoko. A byli nahoře, dál a dál od svého domova. A letěli dál a byli nad mořem. Simona měla větší a větší strach a říkala Adamovi: Nevíš, jak se ta věc řídí? Nevím, ale určitě to ví Pavel. A Pavel: Já taky nevím. A najednou došel plyn a začali klesat. Simona se velmi bála, že se utopí v moři a sežerou ji žraloci, a tak začala plakat. Letěli, letěli dolů a najednou se pod nimi objevil ostrov. Tak letěli, letěli domů a najednou přistáli na pláži. Vystoupili na pláž a užívali, ale dělali si starosti, jak se dostat domů. A proto měl Adam nožík a šel pro dřevo. A Simona šla pro ňáký klacíky, co byly na zemi. A Pavel šel pro vodu. Za hodinu vybudovali stan přírodních vědců. Říkali si, že to bude zatím jejich příbytek, než budou doma. Ale za nedlouho. Jednou ráno uslyšely pískání morseovky. A Pavel ji uměl, tak si pískali navzájem. A zjistili, že ten pán je taky trosečník a že je na druhé straně ostrova. Tak se kamarádi rozhodli jít za ním. Museli překonávat džungle, hory. Simona jednou málem spadla z hory a jednou opravdu spadla a parádně si odřela koleno. Museli jí to obvázat listím, aby ji to tak nekrvácelo. Nakonec našli pána, který měl potrhaný šaty, nebyl oholený, byl špinavý a děti se ho lekly. A on jim řekl: Jsem už tady dva týdny a jím jenom kokosky a už mě to začíná štvát. Nás to taky štve, že jsme tu nějakou dobu, chceme za rodičema. A pán si vzpomněl, že ve svém člunu ztroskotaném měl sekeru. Co takhle udělat vor, abychom se přepravili zpátky. Tak šli kácet dříví. Každý pracoval, jak nejlépe mohl. Svázali pak klády, udělali plachtu z potrhanýho balónu a tak si řekli, že loď je 46
hotová. Naložili důležité věci a vypluli. Simona měla mořskou nemoc, takže blinkala do moře. Adam s Pavlem ty měli závrať, ale pán to zvládal, to byl námořník. A najednou vyskočil žralok, vyskočil a proletěl nad lodí a zlomil stěžen. Kapitán zařval: Žralok přes palubu. A Simona: Žralok přes cestu. A tak si vzali ňáký klacky a začali žraloka šťouchat, ale žralok měl tvrdou kůži a už chtěl chramstnout do voru. Ale tu náhle přiskákali, připluli dva delfíni a začali do žraloka šťouchat, aby nechal děti a námořníka. Nakonec to žralok vzdal a plul do oceánu. Děti delfínům poděkovaly a delfíni jim řekli, že se na nich můžou svést a doskákali až do přístavu. Poté se rozloučili s námořníkem a poděkovali námořníkovi, že jim pomohl postavit vor a námořník jim zase poděkoval za spolupráci. A nakonec se potom na křižovatce rozloučili Simona, Pavel a Adam a šli domů. A všichni pořád se pak ptali, kde byli tak dlouho. A protože si kamarádi řekli, že to neřeknou, tak to neřekli. 9.2.3. Lukáš (25. 11. 2001) 10 let a 10 měsíců
Před dávnými lety, byla vesnice, ve které žilo mnoho lidí. Bylo tam mír a láska a tak. A jednou je tam všechny vyvraždili. A přežil jenom jeden mladý chlapeček, který utekl. A teď vyrostl a chce se pomstít těm lidem. Tak se naučí bojovat a kouzlit. A jako jede tam a jede jako do toho hradu, kde jsou ty zlí. Potom si najde nějaký živočichy, kteří jsou podobní lidem, ale nejsou to lidi a bude s nimi bojovat. Ten kluk bude potom bojovat s tím jejich vůdcem, bude to dlouhý boj, ale nakonec ten kluk vyhraje. Osvobodí nějaký lidi, který přežili a takhle to bude. Potom přijde kluk a holka a založí novou generaci z tý vesnice. 10 let a 11 měsíců
Když se člověk stvořil, tak začal používat věci, kamení a takhle a potom už byli vědci, který zjistili, že je vesmírnej život. Tak tam vyslali první sondu, kterou něco zničilo. A tak zjistili, že tam něco žije a začli s tím bojovat. A bojovali, bojovali a ty mimozemšťani vyhráli a ty lidi se stali otrokama. Ale jeden kluk udělal vzpouru a všechny lidi, který tam viděl řekl ať bojujou. A večer, když ti mimozemšťani spali, tak tam přišli lidi a všechny je probadali a jako oni zjistili taky, že nezabili všechny. Že ještě nezabili toho hlavního kapitána, hlavně, ale on tam nebyl. Tak ho hledali, hledali a hledali, ale nenašli. A pak zjistili, že ten kapitán je na jiný planetě. Tak oni tam chtěli letět, vzali si skafandry a takovýdle. Vzali si taky pistole a zbraně a chtěli ho zabít. Když tam ale přišli, tak viděli, že je tam ještě velký vojsko těch mimozemšťanů, tak bojovali. A ten, co měl zabít toho vůdce, tak se ňák proplazil. Tak tam přišel a začli spolu bojovat. Trvalo to strašně, strašně dlouho. A potom když už byly oba vysláblí, tak ten kluk ho bodl do srdce a vytáhl ten nůž nahoru, který ho rozsekl, a všechno to vojsko umřelo. Všude byly jejich hlavy. A tak zachránili planetu a tak zas žili. 11 let
Tento příběh se jmenuje prokletá škola. Byla prokletá škola, ve které strašilo. Hodně lidí tam šlo, ale už se nevrátilo. Tak tam šel takovej kluk, kterej si myslel, že to dá. Šel, šel a najednou uviděl, že je tam obří jáma. V té jámě byli všichni zakopaní, nikdo nevěděl, co to udělal. A byla tam jedna bestie, která tam žila. A tak si vzal takovou zbraň, která byla pro to vytvořená 47
jako raketomety a takovýhle věci. Tak tam šel, ale nevěděl, že ta bestie nelze zabít. No tak ji chtěl zabít něčím jiným. A pak našel nějakýho proroka, kterej řekl, že ji jde zabít jedině tak, že ji celou rozseká a spálí a její popel vypustí do moře. A on se teda snažil ji zabít, ale bylo to těžký. A tak spolu bojovali, bojovali, bojovali, ale už byl vysílený. Tak šel pryč, najedl se, vyspal se a pak zas šel bojovat. Tak šel zas bojovat. Bojoval, bojoval a ta příšera pořád držela, byla hrozně silná. A ten kluk chtěl pořád bojovat, a když se ta příšera vysílila, tak ji ufikl první ruku, potom zas spolu bojovali, pak ji usekl druhou ruku, ale příšera pořád bojovala. Potom ji usekl jednu nohu a ona ta příšera spadla. A tak ji usekl druhou nohu a ona už nemohla bojovat. .
48
