Přemyslovské a lucemburské právní dokumenty

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Přemyslovské a lucemburské právní dokumenty ( jejich zdokumentování a vliv na minulost i současnost ) Bakalářská práce

Autor :

Libor Kubala Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce :

Praha

Mgr. Jiří Řehák

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a já jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 26. 04. 2011

Libor Kubala

2

Poděkování Dovoluji si touto cestou poděkovat Mgr. Jiřímu Řehákovi za jeho vstřícnost, trpělivost a důvěru, kterou ve mne vloţil, kdyţ se stal vedoucím mé bakalářské práce.

3

"Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, ţivou pamětí, učitelkou ţivota a poslem minulosti" 1

1

Marcus Tullius Cicero 106-43př.n.l, římský filozof ,politik,řečník.

4

Anotace práce: Jméno a příjmení autora:

Libor Kubala

Instituce:

Bankovní institut vysoká škola Praha

Název díla:

Přemyslovské a lucemburské právní dokumenty

Vedoucí práce:

Mgr. Jiří Řehák

Počet stran:

56

Počet příloh:

7

Počet titulů bibliografie:

7

Klíčová slova: Dokument Přemyslovské Lucemburské

Anotace „Bakalářská práce pojednává o obsahu a významu nejdůležitějších dokumentů, jež byly vydány v době panování českých králů z rodu Přemyslovců a Lucemburků. Dokumenty jsou řazeny podle data svého vydání, kdy v úvodu jsou vždy uvedeny dějinné souvislosti, jež ovlivnily vznik konkrétního dokumentu a pak následuje rozbor vlastního dokumentu.“

Annotation This bachelor work deals with the content and meaning of the most important documents which were issued during the reign of the Premislide and Luxemburg Czech kings. The documents are arranged in order of their issue date. The historical context which influenced the origin of a given document followed by an analysis of each document.

5

is always mentioned in the introduction,

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 8 2

3

4

5

6

7

8

9

Břetislavova dekreta .................................................................................................... 9 2.1

Historie vzniku ...................................................................................................... 9

2.2

Obsah a citace ........................................................................................................ 9

2.3

Účinek dokumentu ............................................................................................... 11

Zlatá bula sicilská ...................................................................................................... 12 3.1

Historické události ................................................................................................. 12

3.2

Dokument a jeho tvůrci ......................................................................................... 13

3.3

Privilegia a povinnosti ........................................................................................... 13

3.4

Význam buly a současně vydaných listin .............................................................. 15

Další dokumenty přemyslovského období ............................................................... 15 4.1

Ulmská bula ......................................................................................................... 15

4.2

Dokumenty šlechty,církve a poddaných .............................................................. 15

Inaugurační diplomy Jana Lucemburského ........................................................... 17 5.1

Jan Lucemburský ................................................................................................. 17

5.2

Inaugurační diplomy ............................................................................................ 18

5.3

Období vlády Jana Lucemburského .................................................................... 20

14 privilegií římského císaře ..................................................................................... 21 6.1

Karel IV. .............................................................................................................. 21

6.2

14 privilegií římského krále ................................................................................. 22

Zemský zákoník (Maiestas Carolina) ...................................................................... 28 7.1

Obsah návrhu zákoníku ....................................................................................... 28

7.2

Odvolání zákoníku............................................................................................... 33

Zlatá bula Karla IV ................................................................................................... 33 8.1

Císařský úspěch Karla IV .................................................................................... 33

8.2

Zákony schválené v Norimberku ......................................................................... 34

8.3

Zákony schválené v Metách ............................................................................... 38

Dekret kutnohorský................................................................................................... 40 9.1

Václav IV ............................................................................................................. 40

9.2

Dekret kutnohorský ............................................................................................ 41

10 Basilejská kompaktáta .............................................................................................. 42

6

10.1

Zikmund Lucemburský a husité .......................................................................... 42

10.2

Čtyři praţské artikuly .......................................................................................... 43

10.3

Kompaktáta.......................................................................................................... 44

10.4

Majestát císaře Zikmunda .................................................................................... 47

Závěr ........................................................................................................................... 51

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 55 Seznam příloh .................................................................................................................... 56

7

Úvod Tématem bakalářské práce jsou „Přemyslovské a lucemburské právní dokumenty“, jejich vliv na minulost a současnost. Toto téma umoţnilo podrobnější zdokumentování listin, jeţ vznikly v době vlády dvou nejvýznamnějších panovnických rodů v Čechách, jejich skutečný význam v tehdejší době a případný dopad do současného ţivota českého státu, případně i za jeho hranicemi. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaké důleţité listiny byly v době panování Přemyslovců a Lucemburků vydány. Zda se dochovaly v materiální podobě, případně pouze v záznamech tehdejších kronik nebo jiných svazků písemností a údajů. Bakalářská práce je rozdělena do devíti kapitol, z nichţ tři se zabývají listinami z období Přemyslovců a šest obdobím vlády Lucemburků. Tento nepoměr není dán snahou o zdůraznění lucemburského období, ale spíše vývojem vzniku dokumentů, kdy ve starší době Přemyslovců nebyl listinám přikládán tak velký význam a kultura listin jako právních dokumentů byla teprve na počátku. Vývojem společnosti se tento vztah k písemnostem měnil a v období Lucemburků lze jiţ sledovat výraznou změnu v přístupu k důleţitosti vydávání listin. Pro pochopení důvodu vydání určité listiny bylo vţdy nutné popsat historicky známé a zpravidla v kronikách dochované historické souvislosti o panovníkovi a politickém i hospodářském stavu společnosti v dané době. I tam však bylo nutné získat popis historických událostí z více zdrojů, aby bylo moţno jej zbavit osobních názorových vkladů tvůrce tohoto historického sdělení, jeţ zpravidla byly poplatné období svého vzniku. Pokud byla písemnost dochována do dnešních dnů, byla také popsána její materiální podoba a zmíněni také skuteční tvůrci z řad písařů a úředníku, jeţ listině vtiskli její obsahovou formu, styl a grafickou podobu. Předmětem této práce bylo také zjištění, zda i tato stránka vzniku písemnosti mohla ovlivnit její význam a skutečné naplnění myšlenek v ní obsaţených. V závěru práce byl shrnut vliv jednotlivých dokumentů na období jejího vzniku a její následný vliv aţ do současnosti. Také byl celkově zhodnocen vliv vlády Přemyslovců a Lucemburků na českou územní státnost a postavení českého státu v politickém dění tehdejší Evropy, jelikoţ výše zmíněné dokumenty byly produktem a součástí dějinných událostí tehdejšího období. Období, jeţ bylo ve znamení rychlého vývoje společnosti a tudíţ i států, ve kterých tato společnost ţila. 8

2 Břetislavova dekreta 2.1 Historie vzniku Jiţ v 9. století se můţeme na území Čech a Moravy setkat s první právní písemností, jeţ byla určena všem obyvatelům Velkomoravské říše. Nebyla však pravděpodobně vytvořena na pokyn panovníka, ale představiteli pravoslavné církve, jeţ tehdy přinášela křesťanskou víru. Náboţenství bylo tehdy velmi výrazným prvkem práva. Po rozpadu Velkomoravské říše se zvýšil vliv rodu Přemyslovců v Čechách. Z vazalů panovníků Velké Moravy se stala kníţata s postupným vlivem na celé území Čech a Moravy. Původně pohanská víra byla nahrazována vírou křesťanskou s centrem v německy mluvících zemích. Tato skutečnost ovlivnila potvrzení státnosti Českého kníţectví a také z části legitimitu vlády Přemyslovců v rámci západní Evropy. Přemyslovské Čechy byly zahrnovány do území Svaté říše římské, ale zpravidla s velkým prvkem samostatnosti. Tyto skutečnosti správně předpokládal a pochopil český kníţe Břetislav I., nemanţelský syn kníţete Oldřicha a neurozené Boţeny. Vyuţil krátkého vojenského výboje na území Polska a vyhlásil roku 1039 nad hrobem významného českého představitele církve svatého Vojtěcha ve Hvězdně Břetislavova dekreta:

2.2 Obsah a citace I. Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanovnickým řádem tak, aby manželka spokojila se jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou. II. Kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželství byl uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno, aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se neposkvrnilo III. Kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré jméno a porodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody uměle potracují, což je nejhorší hřích před bohem.

9

IV. Kdyby si žena stěžovala, že se svým mužem není milována slušně, nýbrž že je uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty. Podobně o těch,o nichž se proslýchá,že zabili člověka,arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je odešle k soudu,a kdyby se vzpírali,uvrhne do vězení,až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li,vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevina. Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běžecky sdíleli na zemi úděl Kaina. V. Krčmu, která jest kořen všech špatností, odkud pocházejí krádeže,vraždy,smilstva všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen,ať je veden ke středu tržiště,přivázán k sloupu a mrskán pruty jak dlouho by biřic chtěl,avšak jeho věcí ať nesbírí fiskus,ať nepropadají komoře knížecí,nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny,aby se nikdo neposkvrnil nabytím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě, ať nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru. VI .Aby o nedělích se nekonali trhy a o slavných svátcích,jež se slaví v naší zemi hlavně proto,aby o ostatních dnech mohli se oddávati dílu,kdyby pak někdo ve dnech výše řečených by přistižen při služebním díle,dílo samo a to,co při díle by se nalezlo,ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300 denárů.Podobně s těmi,kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo lesích:kdož se to opováží,dají arciknězi vola,knížeti pak 300 denárů,mrtvý nadto ať je dopraven na křesťanský hřbitov. V prvním ustanovení je stanovena povinnost monogamního manţelství a uzavírání právoplatného manţelského svazku pouze před církví. V druhém ustanovení jsou řešeny spory manţelského souţití a trest za zavinění jeho rozpadu. Třetí ustanovení má zabránit cizoloţství a potratu dětí, také stanovuje trest za porušení. Čtvrté ustanovení řeší fyzické násilí v manţelství a zabití člověka. Zjištění viny obviněného bude provedeno formou ordálu, coţ bylo zjištění za pomoci boha ţhavým ţelezem nebo vodou. Pro obě provinění byly stanoveny tresty pokutou. Pro zabití bratra, otce nebo kněze však byl stanoven přísnější trest. Páté ustanovení trestá provozování hospody jako zázemí pro zločince a alkoholismus jako zdroj zločinnosti. Zajímavostí je povinnost likvidace alkoholu zakopáním do země. Potrestáni byli jak pijáci z hospody, tak hostinský (provozovatel hospody). 10

Šesté ustanovení stanovuje neděli jako den volna včetně nekonání trhů (obchodu), porušení bylo trestáno. Také zakazuje pohřbívání mrtvých mimo křesťanské hřbitovy, coţ byl jeden z prvků přechodu od pohanství ke křesťanské víře.

2.3 Účinek dokumentu Ze všech ustanovení lze sledovat výrazný vliv křesťanské víry a vzestup moci kněţí. Je také zřejmá snaha o vymýcení pohanských zvyků a chování ze ţivota obyvatel českého království. Změna způsobu ţivota měla zabezpečit vzestup království a upevnění jeho významu v Evropě. Ustanovení dokumentu však nebylo moţno uvést ihned do ţivota, protoţe pohanské tradice obyvatel Čech včetně šlechty byly velmi zakořeněné. Ani kníţe nevládl takovou mocí, aby je mohl ihned uvést do praxe. Byl to však začátek trvalé změny, jeţ zařadila Čechy do křesťanského společenství, jeţ se stalo jedním z nejdůleţitějších v celém světě. Ze základů křesťanství čerpá Evropa i svět dodnes. Spuštěním celého procesu přechodu ke křesťanství však pravděpodobně nebyly jen křesťanské ideje, ale potřeba změn v ţivotě Království českého, jeţ pro svůj hospodářský vzestup nutně potřebovalo. Posledním důleţitým rozhodnutím Břetislava I. před jeho smrtí bylo také stanovení nástupnictví synů na kníţecí stolec dle věku, na trůn nastoupil vţdy nejstarší syn zemřelého vládce. Chtěl tím předejít bratrovraţedným válkám o moc, coţ se ne vţdy podařilo.

_____________________________________________ Petr Sommer,Dušan Třeštík,Josef Žemlička Přemyslovci budování českého státu

11

3 Zlatá bula sicilská 3.1 Historické události Svatá říše římská (Sacrum Romanum imperium) byla územním celkem, jeţ se rozkládal na velké části Evropy. Její součástí s velkou mírou samostatnosti bylo také Království české. Vládcem Svaté říše římské byl kníţaty zvolený král a papeţem potvrzený císař. Potvrzením této volby byla cesta k papeţi, jenţ stvrdil legitimitu volby vloţením císařské koruny na hlavu nového císaře. Nejvýznamnější rozhodnutí císaře Svaté říše římské byly publikovány v dokumentech, jeţ se nazývaly buly. Jednou z nich byla Zlatá bula sicilská, jíţ vydal roku 1212 Fridrich II. sicilský, aby řešil některé problémy českého království, jeţ za Čechy přednesl král Přemysl Otakar I. podporovaný moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Fridrich II. sicilský z rodu Štaufů byl před svým zvolením roku 1211 sicilským králem, vévodou apulským a kníţetem kapujským (Fridrich, z boží milosti vyvolený císař Římanů, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský, Zlatá bula sicilská ).Po svém zvolení však musel čelit, jak to bývalo obvyklé,dalšímu zájemci o císařskou korunu Otovi IV. Brunšvickému z welfského rodu. Ten se samozřejmě snaţil získat přízeň říšských kníţat na svou stranu a volbu císaře zvrátit ve svůj prospěch. Český král střídal svou přízeň mezi oba soupeře podle výhodnosti pro české království. Kdyţ nastala situace, ţe Ota IV. slíbil odebrat Království české Přemyslu Otakarovi a ţezlo vloţit do rukou synovce Dětricha míšeňského Vratislava, stanul Přemysl Otakar pevně na straně Štaufského tábora, vědom si velkého nebezpečí, jeţ by plynulo pro Čechy z vítězství Oty IV. (Rozhodnutím knížat odňal Království české králi Otakarovi a v přítomnosti županů a mnohých šlechticů země vyznamenal šesti praporci jeho syna). Vratislav byl skutečně syn Přemysla Otakara z prvního manţelství s Adlétou Míšeňskou, jehoţ otec zapudil a vyhnal ze země. Tato událost byla vůči Přemyslu Otakarovi nebezpečnou zbraní, jeţ rád vyuţíval Ota IV. i papeţ Inocenc III.. Druhou manţelkou Přemysla Otakara pak byla Konstancie Uherská. Ač by se mohlo zdát, ţe byl Přemysl Otakar nespolehlivý a nedůvěryhodný vladař, nebyla to tak úplně pravda, protoţe český král se po celou dobu své vlády snaţil o přeměnu kníţectví zastaralého typu na moderní království s významným vlivem v Římské říši, coţ se mu dařilo. I římský císař chtěl mít velmi dobré vztahy s Přemyslem, který byl schopen poskytnout silné a bojechtivé vojsko, významnou finanční pomoc a jehoţ rozhodování se vţdy řídilo pouze zájmy jeho království, jemuţ vládl, coţ uměli ocenit všichni tehdejší mocní Římské říše. Přemysl Otakar ( 1165 – 1230 ) zajistil dědičné 12

drţení především v rámci Římské říše. V období jeho vlády vznikají první města jako pozdější významný prvek ţivota nejen v Království českém. Umoţnil také další rozvoj klášterů, jeţ byly důleţitým prvkem rozvoje království prostřednictvím církve.

3.2 Dokument a jeho tvůrci Zlatá bula sicilská byla vydaná společně s dvěma dalšími listinami 26. září roku 1212 sicilským králem, zvoleným římským králem a budoucím císařem (zvolen říšskými knížaty, ale ještě nepotvrzen papežem po absolvování římské jízdy) Fridrichem II. ve městě Basilej. Název získala podle zlaté pečeti sicilského krále, jíţ musel Fridrich II uţít, protoţe ještě nemohl pouţít císařskou pečeť. Samotnou listinu sepsali královští úředníci ,kdy podle rukopisu a stylu se usuzuje, ţe tvůrcem je notář Jindřich z Pairis, jeţ byl také notářem sicilského krále,dále královský pronotář Berthold z Neuffen,jeţ byl přímým nadřízeným dalšího pronotáře Oldřicha,jinak také basilejského kanovníka. Oldřich, jako niţší úředník, pravděpodobně vypracoval datační formule a přivěsil zlatou pečeť. Při sestavení listiny se prolnuly dvě tradice, sicilská a říšská, coţ umoţnilo vytvoření jedinečné formy dokumentu. Také grafické pojetí je velmi zajímavé. Listina začíná zdobením velkých písmen, protaţené dříky dlouhých písmen zakončují smyčky a incipity (počáteční zdůraznění slov ve větě, někdy také označující název celého odstavce) jsou stylově sevřené, kdy celé toto pojetí odpovídá vkusu cisterciáckých skriptórií (místností zpracování dokumentů). Jindřicha z Pairis jiţ však nelze potkat při tvorbě dalších následujících významných vladařských dokumentů, pravděpodobně ukončil svou sluţbu pro dynastii Štaufů a vrátil se do Pairis ke svým bratrům.(K trvalé paměti a moci tohoto ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium sepsati rukou Jindřicha z Pairis,Zlatá bula sicilská).

3.3 Privilegia a povinnosti Obsahem Zlaté buly sicilské jsou různá privilegia i povinnosti: 1. Český král měl povinnost se účastnit říšských sněmů, avšak pouze pokud se budou konat v Bamberku, Norimberku nebo Merseburku. Pokud by byl na sněm pozván polský kníţe, měl být v duchu české královské tradice doprovázen českým králem. To by však platilo pouze v případě, ţe by toto bylo ohlášeno 6 týdnů předem.(Řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni účastí na žádném jiném sněmu, s výjimkou těch, které bychom svolali do Bamberku nebo Norimberku nebo kdybychom drželi sněm v Merseburku Pokud by kníže polský přijal pozvání, mají mu dát průvod,jako někdy jejich předchůdcové,králové čeští činívali) 13

2. Závazkem českého krále Přemysla Otakara i jeho nástupců byla povinnost poskytnout nově zvolenému římskému císaři 300 ozbrojenců na korunovační jízdu do Říma, případně náhradou výplata 300 marek (300 hřiven stříbra). (Kdybychom my, nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháme na vůli řečeného Otakara nebo jeho nástupců, aby nám poslali tři sta ozbrojenců nebo vyplatil tři sta marek) 3. Potvrzení hranic českého království včetně moravské části, která byla markrabstvím v rámci českého územního celku. Někdy byla snaha moravských markrabat získat léno přímo od císaře, aby se vymanili z područí českého krále. Zpravidla však byly vztahy Přemyslovců v Praze i na Moravě na velmi dobré úrovni a v říši působili jako jednolitý celek Království české. Na rozdíl od okolních kníţectví bylo české území na tehdejší dobu velké rozsahem i stabilní v podobě smíru a klidu jeho obyvatel včetně šlechty. (Také povolujeme, aby on a jeho nástupci drželi všechny hranice, které patří zmíněnému království, ať již byly jakkoliv zcizeny) 4. Český král získal právo jmenovat ve svém království do úřadu biskupy, coţ bylo pravidlo, jeţ všude neplatilo a zpravidla jmenoval biskupy přímo císař. Český král však musel takto jmenovaným biskupům zajistit stejnou svobodu a bezpečnost, jakou by měli při jmenování přímo císařem. (Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uvádět v úřad biskupy jeho království, ale tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců) 5. Deklarace podřízenosti českého krále císaři Římské říše. České království však nebylo typickým říšským lénem, ale mělo v rámci říše velkou míru autonomie. Český král byl tedy nejdříve zvolen českou šlechtou a tato volba měla být potvrzena římským císařem. Toto ustanovení potvrzovalo jiţ i dříve deklarovanou dědičnost královské hodnosti v Čechách, coţ znamenalo, ţe pokud bude kdokoliv v českém království zvolen, bude Říší uznán a na důkaz mu budou předány královské odznaky. (A chceme, aby kdokoliv z nich byl zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské moci přijal).

_____________________________________________________ Martin Wihoda, Zlatá bula sicilská

14

3.4 Význam buly a současně vydaných listin Význam Zlaté buly sicilské byl hlavně v potvrzení českého státu na daném území, velké autonomie na území Římské říše, přičemţ český král získal dědičné právo volby císaře Říše. České království nikdy zcela nepatřilo mezi typický stát Římské říše a hledání vztahů mezi Čechy a Římem bylo součástí historie celé Říše. Ve dvou dalších méně významných dokumentech schválených zároveň se Zlatou bulou sicilskou bylo darování říšských a rodových statků v Horním Falci, Vogtlandu, Plíseňsku a příslib darování hradu Donínu u Dráţďan Přemyslu Otakarovi a darování nevelkého pozemkového léna v oblasti Plíseňského Altenburgu moravskému markraběti (Mocran et Mocran). Název Mocran vyvolal v některých historicích dojem, ţe se jedná o udělení Moravy jako říšského léna moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi. Tato domněnka o zkomolení jména Moravy se však nepotvrdila a nejen příkladný vztah mezi přemyslovským králem a markrabětem, ale i chování císaře Fridricha II a jeho následovníků, toto vyvrací.

4 Další dokumenty přemyslovského období 4.1 Ulmská bula Jelikoţ si Přemysl Otakar uvědomoval stálé nebezpečí nástupu svého následníka, poţádal císaře, aby stvrdil volbu syna Václava českým králem. Císař Přemyslovi vyhověl a roku 1216 Ulmskou bulou stvrdil volbu Václava jako prvorozeného syna českým králem. Tím byly zcela ukončeny naděje moţného nástupce ve vyhnanectví Vratislava. (Ze společné vůle a za souhlasu milého Otakara, vznešeného krále českého, zvolili za svého krále Václava, prvorozeného syna tohoto krále českého)

4.2 Dokumenty šlechty, církve a poddaných V době vlády Přemyslovců však také vznikaly dokumenty, které řešily problematiku ţivota uvnitř země:

_______________________________ Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech

15

Čeští panovníci měli zájem o rozšíření počtu obyvatel, jeţ přinášelo hospodářský rozvoj země a tím také bohatství a prestiţ pro českého krále a šlechtu. Toto například dokladují Soběslavova práva pro praţské Němce, jeţ vydal Soběslav II v 70 letech 12. století. Tyto byly v písemné podobě dochovány v Knize instrukcí a rozličných pamětí (15. století). Čeští vládci se snaţili nové obyvatele přilákat všelijakými berními úlevami a moţností vlastní místní samosprávy, jako byla volba rychtáře, kněze, řešení soudních pří. Zakládání církevních institucí bylo zpočátku evidováno pouze pamětními zápisy, k nimţ byly připojeny donační zápisy (donace byla darováním, věnováním majetku, například dochovaná listina Donace Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II pro brněnský klášter dominikánek z roku 1269). Autentiky byly stvrzením biskupa o pravosti ostatků světců,jeţ byly vkládány do oltáře (Autentika biskupa Daniela I z roku 1165 uložena v oltáři kostela u sv.Jakuba v Jakubu u Kutné hory). Města, jeţ se rychle rozvíjela jiţ od dob Přemysla Otakara, byla velkým příjemcem listin od panovníka, zejména jim takto byla udělována různá privilegia ( Privilegium Přemysla Otakara II. pro horní město Jihlavu). Později uţ si i bohatí měšťané prostřednictvím notářů vyhotovovali různé dokumenty. Jazykem listin byla zpravidla latina a tvůrcem listin byli notáři, kteří nejdříve vykonávali svou sluţbu u dvora pro svého panovníka, později také pro šlechtu a měšťany. Do poloviny 13. století byla většina listin vydána přímo panovníkem nebo také šlechtou, která si jí však vţdy nechala opatřit pečetí vládce. Od poloviny 13. století však dochází k rozvoji tvorby listin. Listiny vydávají jiţ samostatně jak šlechtici, tak bohatší města, jeţ měla svého notáře. Změna v počtu vydávaných listin si vyţádala nový přístup k jejich zhotovování, coţ vedlo k rozvoji formulářových sbírek. Formulářové sbírky umoţnily zlepšení a zrychlení sluţby notářů a jejich podřízených úředníků, moţnost výuky nových kancelářských úředníků. V této době se pro psaní listin začal uţívat český jazyk. Důkazem této skutečnosti je Formulářová sbírka z roku 1264, jejíţ autorem byl notář královny Kunhuty mistr Werhner, dalším je Formulář mistra Bohuslava z roku 1271, jeţ byl určen královské kanceláři. V této době jiţ nebylo vzdělání výsadou pouze kněţí, coţ umoţňovalo vyuţívání listin širším počtem obyvatel země k řešení různé problematiky ţivota, tedy i běţných právních úkonů, různé evidence včetně hospodářské. Prvním dochovanou listinou hospodářské povahy je urbář praţského biskupství ze 13. století, jímţ církev evidovala svůj pozemkový majetek a dávky poddaných. 16

Období vlády Přemyslovců lze charakterizovat upevněním a potvrzením územní celistvosti Království českého a jeho začlenění do Svaté římské říše při zachování velké míry autonomie. Čeští vládci většinou nebyli pouhými vazaly císaře, ale významnými vladaři, jeţ často určovali politické dění v Říši. Čeští vládci včas pochopili pozitivní vliv křesťanství na ţivot v zemi i sounáleţitost s nejvýznamnější komunitou Evropy. V této době došlo k hospodářskému rozvoji země a postupnému zlepšení vzdělanosti obyvatel. Všechny tyto události stvrzovaly listiny, jeţ byly pro vyřešení daného problému potřebné. Čeští vládci je ve velké většině uměli správně definovat a učinili potřebné kroky k jejich vydání a následnému naplnění, později umoţnili vydávání listin důleţitých pro ţivot svých jednotlivých poddaných.

5 Inaugurační diplomy Jana Lucemburského 5.1 Jan Lucemburský Po vraţdě Václava III v Olomouci roku 1306 jiţ nebyl naţivu ţádný legitimní muţský nástupce Přemyslovců na český trůn. O korunu významného českého království se ucházel Jindřich Korutanský a syn římského krále Albrechta Habsburského Rudolf. Oprávněnost nástupnictví měla být potvrzena sňatkem s některou z dcer Václava II. . Českým králem nakonec šlechta zvolila Jindřicha Korutanského, jeţ se stal manţelem Anny Přemyslovny. Rudolf Habsburský si však nechtěl nechat vzít moţnost nástupu na český trůn bez boje a vytáhl za podpory svého otce do Čech se silným vojskem. Jindřich Korutanský se ukázal jako slabý vládce a v době ohroţení českého království opouští Prahu. Jelikoţ byla Anna provdaná a Eliška Rudolfovo příbuznou (musela by být udělena papeţská dispenz) , snaţí se Rudolf sjednat sňatek s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Roku 1306 se stává českým králem a manţelem královny vdovy Elišky Rejčky. Eliška Rejčka byla dcerou později zavraţděného velkopolského kníţete Přemysla II. Ovdovělý Václav II. si jí roku 1300 vzal za manţelku, aby stvrdil svůj nárok na polský trůn. Její skutečné jméno bylo Richenza, jméno Eliška přijala po korunovaci (Rejčka byla česká verze jejího původního jména). Druhý manţel Rudolf Habsburský však roku 1307 zemřel a Richenza se znovu stala vdovou. Česká šlechta je znovu nucena řešit vzniklou situaci bezvládí v českých zemích. Roku 1308 umírá také Albrecht I. Habsburský a na římský královský trůn usedá Jindřich VII. Lucemburský (král 1308-1313,císař 1312-1313). Jindřich VII. měl dva syny,

17

staršího Walrama a mladšího Jana. Tehdy pravděpodobně začala sloţitá jednání Petra z Aspeltu (dříve působil také u dvora Přemyslovce Václava II.) a významné části české šlechty, Bertholda z Hedenburgu a Balduina Trevírského (strýce Jana Lucemburského), v jednáních také pomáhali cisterciáčtí opati Heindrich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Úspěchu dohody významně pomohla výhodnost pro obě strany. Lucemburkové si uvědomovali, ţe jejich mocenské postavení není podpořeno ţádnou královskou korunou a jejich územní majetek také není dostatečný pro výkon moci římského krále s později realizovanou ambicí římského císaře. Česká šlechta potřebovala řešit bezvládí v českém království tak, aby významně neoslabila svůj velký vliv v zemi. Jejím nepsaným vůdcem byl Jindřich z Lipé (pozdější ţivotní druh Elišky Rejčky). 1 9. 1310 se konala ve Špýru svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Následně byl Jan nucen obsadit Čechy vojensky a vyhnat jiţ nadobro Jindřicha Korutanského i s jeho manţelkou Annou Přemyslovnou ze země. 7. 2. 1311 proběhla korunovace královského manţelského páru.

5.2 Inaugurační diplomy Ihned po korunovaci Jana si nechala česká šlechta svá práva potvrdit Inauguračním diplomem. Tato listina zabezpečila české šlechtě významné zachování jejich vlivu a majetku v Čechách. Nyní jiţ český král Jan byl na české šlechtě zejména finančně velmi závislý. To se postupně snaţil změnit, ale nikdy se mu to zcela nepodařilo. Inaugurační diplom stanovil šlechtě vojenskou povinnost pouze při obraně Království českého včetně Moravského markrabství. Úřady spojené s důchody nesměly být obsazovány cizinci. Pouze berně vybíraná k účelu úhrady sňatku královské rodiny mohla být panovníkem vypsána bez souhlasu šlechty. Bylo oslabeno právo panovníka na odúmrť, coţ bylo propadnutí majetku ve prospěch krále v případě neexistence dědiců zůstavitele. Jan rozšířil dědické právo české šlechty o její nejbliţší příbuzné i po ţenské linii. Inaugurační diplom české šlechtě se do dnešní doby nezachoval. Zachoval se však Inaugurační diplom Jana Lucemburského moravské šlechtě, coţ byl s největší pravděpodobností doslovný opis Inauguračního diplomu vydaného šlechtě české. Originál Inauguračního diplomu moravské šlechtě je uloţen v Moravském zemském archivu v Brně: Jan,z boží milosti král český a polský,generální vikář sváté říše za horami a hrabě lucemburský,všem věrným království a markrabství našeho moravského,pro něž nebude vhodné to znáti, pozdrav a známost věcí dole psaných. Řízením boží milosti povznesení k důstojnosti žezlonosné koruny královské,o to se snažíme usilovným přáním,aby se

18

v dobách našeho panování dostalo kýžené svobody poddaným naší vlády,aby se vyhnuli nebezpečím a chránění před útoky zlých lidí,klidně žili v bohatství míru. Jan přišel do Čech jako lucemburský hrabě (rodového území rodu Lucemburků) a syn římského císaře Jindřicha VII, jemuţ také vděčil za pozici generálního vikáře římské říše, kterou i po smrti svého otce aktivně naplňoval. Sňatkem se stal skutečným králem Čech a Moravy, ale nárok na polskou korunu, přenesený od Přemyslovců, nebyl skutečným vládnutím v Polsku naplněn, ač se o to Jan celý svůj ţivot snaţil. Ve sporu o polskou korunu zvítězil skutečný polský král Ladislav Lokýtek, jeţ vytvořil centristický stát Velkopolsko. V stáncích důvěry a v hojném počtu odpočinku od pozemských věcí,což se stane,jak věříme,s větším prospěchem a pohodlím,jestliže bude komukoli uděleno jeho právo a nebude tísněn nad povinnou míru.To věru pozorujíce a vlídně objímajíce zbožnou láskou království našeho českého a Moravy,duchovní a světská,pány,zemany,preláty,kleriky a všechny poddané naší vládě,ráčili jsme jim slíbiti,že chceme jejich práva a zvyklosti,jež dostali a mají od našich předchůdců , míti za platné, zachovávati a neporušené udržovati a také chceme potvrditi pečetí všechna jejich privilegia,jež mají od našich předchůdců. Mimoto, aby naši poddaní pocítili hojnější přízeň naší lásky,slibujeme,že nebudeme od nich vymáhati žádnou berni nebo daň, jež se v obecné mluvě zve ber, leč při našem sňatku nebo svatbě našich synů a dcer. Král Jan potvrdil zejména šlechtě všechna její privilegia, jeţ dosud měla. Dále se zavázal vybírat daň pouze na financování svatby své nebo svých dětí. Dále, abychom obyvatele našeho království přiměli k dobrovolným službám, slibujeme jim, že nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad,spojený s důchody. Král se zavázal jmenovat do úřadů spojených s nárokem na nějaký důchod pouze Moravany na Moravě (v české verzi Čechy v Čechách). Také milostivě souhlasíce s obecným přáním rodičů, toužících po tom, aby jejich dědictví spadlo na jejich děti,nechceme,aby statky některého našeho poddaného spadly jako odumřelé na nás nebo byly připojeny k naší komoře, když by žili děti, synové a dcery, nebo bratři a jejich synové do čtvrtého kolena,leč by byly zabaveny pro zločin Král Jan významně rozšířil okruh dědiců z řad přímých příbuzných. Toto právo omezil pouze případným propadnutím majetku z důvodu spáchání zločinu. Tímto rozhodnutím významně zmenšil moţnost získávání majetku ve prospěch království, tedy i svůj.

19

Dále ráčili jsme uděliti našim poddaným, aby ve větším pokoji usilovali o svůj užitek a pohodlněji požívali klidu, tu zvláštní milost, že naprosto je nemáme proti jejich vůli nutiti k podmanění nějaké cizí země za hranicemi našeho českého království a markrabství moravského, k jejichž obraně nám věrně přislíbili knížata, páni a zemané našeho českého království a markrabství moravského pomáhati. Král se zavázal, ţe nebude po české šlechtě poţadovat vojenskou povinnost při válce vůči jiným zemím, ponechal pouze povinnost postavení vojska k obraně Království českého a markrabství moravského. Konečně, když budeme vybírati berni, jež se lidově nazývá ber, v potřebách výše vyjádřených a také při korunovaci českého krále, když je také třeba vybírati berni, nechceme, aby bylo žádáno nebo nějak vymáháno více než čtvrt hřivny stříbra z lánu. Tímto rozhodnutím český král stanovil horní hranici vybírané daně tak, ţe její výpočet byl vázán na rozsah pozemkového vlastnictví. Vlastnictví pozemků bylo nejdůleţitějším zdrojem příjmů tohoto období, jednoduše zjistitelnou hodnotou a proto také bývalo hlavní veličinou pro výpočet daně (berně). Příslušníci české a moravské světské i církevní šlechty i církev sama byli největšími vlastníky pozemků stejně jako šlechta v Evropě. Od vlastnictví pozemků se odvíjelo bohatství a moc kaţdého jedince tehdejší doby.

5.3 Období vlády Jana Lucemburského Jan Lucemburský nevydal během své vlády ţádný další významný dokument, jeţ by ovlivnil ţivot v Českém království a moravském markrabství. České království nebylo pro Jana pravděpodobně nejdůleţitější prioritou. Jeho hlavním cílem bylo upevnění a rozšíření moci a vlivu Lucemburského rodu v Evropě, zejména v rámci Svaté říše římské. Coţ se mu z větší části podařilo. Své cíle naplňoval v rámci diplomatických jednání i překvapivých politických rozhodnutí, také je však uměl realizovat za pomoci vojenské síly buď sám, nebo spíše ve svazku s jinými mocnými tehdejší Evropy. Byl také znám vyznáváním hodnot rytířského chování, jeţ bylo ovlivněno vlivem francouzského dvora. Po rozepři s manţelkou Eliškou mělo pro Jana Království české hlavně cenu královské koruny, coţ obnášelo také kurfiřtský hlas a zdroje příjmů na realizaci jeho plánů. Ve druhé polovině svého ţivota pobýval Jan většinou mimo území Čech.

_________________________________________ Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech

20

Na skutečný výkon královské moci ve svém království spíše rezignoval a nechal výkon vládnutí na nejvyšší české šlechtě. Za jeho kralování bylo v Čechách realizováno stavovské vládnutí. Pro pochopení jeho pohledu na svou roli v politice lze konstatovat, ţe ani v rodném Lucembursku Jan příliš nepobýval, i tam vládli vybraní příslušníci šlechty, nedošlo tam však nikdy k realizaci stavovského vládnutí šlechty, jeţ byla hlavním stylem vládnutí v Čechách i na dlouhou dobu po smrti Jana s výjimkou období vlády jeho syna Karla IV. Lucemburského.

6 14 privilegií římského císaře 6.1 Karel IV. 14. 5. 1316 se narodil Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně syn, jemuţ dali ve jménu přemyslovské tradice jméno Václav. Narozením syna byla zajištěna kontinuita vládnutí v Čechách. Jelikoţ otec pobýval více mimo území svého království, byl Václav více citově vázán na svou matku, hrdou Přemyslovnu. Ve věku tří let při zosnování spiknutí části české šlechty v čele s matkou rozhodl král Jan o výchově svého syna u dvora ve Francii. Vedli ho k tomu dva důvody, chtěl eliminovat moţnost jmenování jeho nezletilého syna králem Čech a tudíţ skutečného vládnutí jeho matky jako regentky. Zároveň tím také sledoval zajištění co nejlepšího vzdělání svého syna, coţ, jak se později ukázalo, byla správná úvaha. U francouzského dvora se naučil velké konzervativní zboţnosti, získal pocit vyvolenosti, legitimity a morálky moci, získal právní představy o vládnutí, císařství a jeho úkolech. Vedlejší výhodou tohoto kroku bylo také sblíţení jeho syna s francouzským dvorem, jedním z nejmocnějších center moci Evropy. Jedním z jeho učitelů byl také opat z Fécampu Petr Rogerii, který později usedl na papeţský stolec jako Kliment VI. a měl významný vliv na pozdější zvolení Václava (po biřmování přijal jméno svého královského kmotra Karel) římským císařem. V té době se ještě jako dítě stal manţelem Blanky z Valois, neteří a nevlastní sestrou francouzského krále. Ve čtrnácti letech poslal Jan svého syna do rodového Lucemburku, aby se tam naučil v praxi správě svěřeného území. Roku 1331 poslal Jan svého syna jako místodrţitele do horní Itálie k udrţení vydobytých lucemburských drţav. Prokázal také vojenské schopnosti a proto byl roku 1332 pasován na rytíře. 21

V říjnu roku 1333 se na výslovné přání české šlechty vrátil Karel do Čech. Karel však jiţ neuměl mluvit česky (ovládal francouzštinu, latinu, němčinu, italštinu), coţ však během krátké chvíle napravil a mluvil česky jako kaţdý jiný Čech. Snaţil se ihned o konsolidaci vládnutí v Čechách s velkým důrazem na kontinuitu s přemyslovskou tradicí. Za tento přístup si získal nejen českou šlechtu natolik, ţe se jeho vzrůstajícího vlivu polekal i jeho otec a roku 1335 ho z místodrţitelské pozice odvolal, přičemţ ho ještě donutil k prohlášení, ţe se vzdá následnictví v Lucemburku. K vládnutí se Karel vrátil aţ 8. června 1341, kdy ho osleplý otec vrátil do pozice správce Čech a Moravy. Tehdy jiţ král Jan na svůj aktivní vliv v Čechách zcela rezignoval. Po roce 1338 se jiţ Karel osamostatnil z vlivu otce a začal aktivně realizovat svou vlastní mocenskou politiku například sňatkem své tříleté dcery Markéty s králem Uherska Ludvíkem . Jeho snaţení vyvrcholilo 11.7.1346 v Rhens volbou římským králem. Po smrti předchozího krále Ludvíka IV. ho přijala za svého krále celá Svatá říše římská, roku 1355 byl také potvrzen jako císař. Roku 1347 byl Karel potvrzen českou šlechtou jako český král. Karel IV(odvozoval své pořadí od Karla Velikého) se rozhodl vyuţít své moci a přesunul mocenské i správní centrum celé Říše do Prahy, z které postupně vytvořil i skutečné centrum a to také i ve vzdělání (Karlova univerzita 7. 4. 1348), rozvoji města (26. 3. 1348 Nové Město, Hradčany), církve (katedrála roku 1344). Celý průběh jeho vlády je hodnocen nejen českými historiky jako období vládnutí nejvýznamnějšího císaře, který díky svému novodobému přístupu v oblasti vládnutí, schopností propojit politické zájmy českého království, Říše, církve i ve vztahu k zahraničí mimo jím ovládané území. Dokázal uchovat dlouhodobý mír v celé Říši a změnit některé poměry v ní ke zlepšení ţivota i niţších vrstev společnosti neţ jen šlechty. Nejvýznamnějšími dokumenty, jeţ byly Karlem IV. vydány, bylo 14 privilegií římského císaře, Zemský zákoník (Maiestas Carolina) a Zlatá bula Karla IV.

6.2 14 privilegií římského krále 7. dubna 1348 byl římským králem vydán soubor 14 listin,jeţ lze rozdělit na dvě části. Velkou skupinu tvoří 11 listin stvrzovacích, jeţ potvrdily privilegia daná Karlovými předchůdci a menší tvoří nové státotvorné listiny. Stvrzovací listiny: 1.Obecné stvrzení výsad,jeţ českým králům přiznali římští králové a císaři :Karel z boží milosti římský král,vždy rozmnožitel říše,a český král,na věčnou paměť věci.Laskavost vrozená našemu srdci ohledně pocta výhod pro naše věrné a oddané,nepřetržitě bdělá a

22

pozorná,nás má neustále k tomu,abychom jejich přání přitakali,kdykoli hlas žadatelů zaznívá oprávněně,vždyť naše štědrá vůle se tím nedopouští chyb,nýbrž,jak se domnívá,blahodárně pozvedá vznešenost královského žezla.Nuže,ctihodní,arcibiskup pražský a biskupové olomoucký a litomyšlský a rovněž slavní Jan,korutanský,hrabě tyrolský a gorický, náš nejdražší bratr,a Mikuláš,opavský a ratibořský,vévodové,a ostatní duchovní,vévodové,knížata,pánové,velmoži a urození z našeho Českého království a území k němu náležejících,předstoupili před naší Výsost a pokorně nás poprosili,abychom uznali za hodné stvrdit s na základě římské královské moci osvědčit výsady,léna,práv a svobody,jež byly českým králům přiznány od nás a od svatých římských králů s císařů,našich předchůdců………………………………………………………. Výše uvedená část listiny dokládá její význam v obecném potvrzení všech privilegií, jeţ získali čeští králové od římských králů a císařů před nástupem Karla IV na římský trůn. 2.Stvrzení listiny,jíţ Fridrich I.povoluje Vladislavovi nosit královskou korunu : …….Nechť se tedy všichni věrní Kristu a naší říši,jak současníci naší doby,tak i potomstvo,dozvědí,že jsme slavnému a velmi udatnému českému knížeti Vladislavovi za jeho znamenité zásluhy,totiž pomoc a oddanost nejen jeho,ale i všech Čechů,přiznali čestné Vyznamenání, jímž jeho děd i jeho ostatní předkové, česká knížata,vynikali díky dobrodiní císařské Výsosti nad ostatními knížaty,rozumí se vyznamenání nosit obroučku,a skrze vévodu přiznáváme ono vyznamenání i všem jeho nástupcům, provždy. Rovněž vyhlašujeme a nezrušitelným císařským zákonem stanovujeme, že uvedenému českému vévodovi Vladislavovi bude v těch obdobích,kdy my nosíme korunu a slavný diadém,totiž na Narození páně,na Velikonoce a na svatého Ducha,dovoleno nosit obroučku,navíc samozřejmě i ve sváteční den,rozumí se svatého Václava a svatého Vojtěcha,protože tyto slavné dny jsou uctívány kvůli zemským ochráncům se zvláštní vážností a zvláštními slavnostmi po celých Čechách. A jako pouze ruce arcibiskupů a biskupů mohou nasazovat naši korunu, tak již řečenému českému knížeti nesmí nasazovat obroučku žádný jiný člověk než náš milovaný Daniel,ctihodný biskup pražský,a Jan,biskup olomoucký a jejich nástupci…Nadto již řečenému českému vévodovi a jeho nástupcům přidáváme a přiznáváme poplatky ze země polské,které jeho předchůdci,čeští vévodové,byli zvyklí v minulých dobách dostávat…… Stvrzení této listiny potvrdilo privilegium nosit královskou korunu českým vladařům v době stanovených svátků a navíc vybírat poplatky na polském území. 3.Stvrzení Zlaté buly sicilské Fridricha II a její doplnění

23

Jedna z nevýznamnějších listin období vlády Přemyslovců, jeţ z českého kníţectví ustavila dědičné království a jeho vládci tudíţ budou dědiční králové. Toto významné privilegium Karel IV. rozšířil o řešení případu, kdy královský rod zanikne a volbu nového krále svěřil výhradně do rukou české šlechty a církevních hodnostářů, zvolený král by pak byl povinen přijmout znaky královské moci od římského krále a císaře :…..že výhradně pro ten případ a pro tu okolnost, kdy z královského českého rodu, potomstva či semene nebo rodiny nevzejde žádný zákonný mužský či ženský potomek, což nechť bůh nedopustí, nebo kdy země bude z libovolné jiné příčiny právě uvolněna, volba českého

krále

provždy

náleží

duchovním,vévodům,knížatům,pánům,urozeným

řádně,spravedlivě a

celému

a

společenství

zákonně v řečeném

království a na územích,jež ke království patří;v již řečeném případě a za již řečených okolností a ne jiných volbu českého krále s jasným úmyslem a na základě své plné římské královské

moci

dáváme,přiznáváme,svěřujeme

a

věnujeme

uvedeným

duchovním,vévodům,knížatům,pánům,urozeným a celému společenství v již řečeném království a na zboží,jež ke království patří……ať bude českým králem zvolen kdokoli,chceme rovněž,aby se dostavil k nám a našim nástupcům,římským králům a císařům,aby mohl od nás a našich nástupců řádným a obvyklým způsobem své království přijmout. 4.Stvrzení listiny,jíţ Fridrich II uznává volbu Václava I. Stvrzením listiny je potvrzena Zlatá bula ulmská, jeţ potvrdila volbu Václava I českým králem. Tímto se jiţ definitivně potvrdila zákonnost vlády Václava I (dědicem trůnu mohl být také zavrţený syn Přemysla Otakara ve vyhnanectví Vratislav) a jeho nástupců 5.Stvrzení listiny,jíţ Richard uvádí Přemysla Otakara II do jeho drţav ……a proto tohoto krále mocí své listiny odíváme do knížectví Českého království a Moravského markrabství a do všech lén, která k těmto dvěma knížectvím patří-tato knížectví a tato léna spravedlivě a jako výsadu držel od říše jeho otec jasné paměti i jeho předkové a na základě královské moci mu řečená knížectví a léna naprosto stvrzujeme. Protože zřejmě těmito skutky neprokazujeme mnoho milosti muži tak mocnému a skvělému,ačkoli,jak známo,jeho předkové si naší milost svými ochotně podstoupenými útrapami a slavnými činy zasloužili,chceme jej uctít za jeho oddané zásluhy plněji a významněji,a tak jemu a jeho zákonným dědicům,kteří jej oprávněně budou moci a budou muset podle práva a zvyklosti Svaté říše na lenních statcích následovat,za sebe a za své nástupce,římského císaře a krále,ona dvě znamenitá knížectví,totiž vévodství rakouské a markrabství štýrské,jež podle práva spadla do ruky říše i naší,se všemi lény,která ke 24

knížectvím patří a která jsou jako léno; jemu i jeho dědicům zárukou této listiny zajišťujeme,že je on i jeho dědicové,jak stojí psáno výše,podle práva a lenního vztahu budou vlastnit stále. Karel IV. potvrdil územní privilegia Českého království, jeţ získal Přemysl Otakar II od tehdejšího císaře. 6.Stvrzení listiny ,jíţ Rudolf I. potvrzuje Václavu II. kurfiřtství …..shledali jsme tedy, opírajíce se o obecné svědectví a souhlasné tvrzení, že již řečený král a jeho dědicové mají v Římské říši právo a povinnost číšnictví a že při volbě římského krále, podobně jako ostatní knížata, jimž při volbě náleží právo a hlas,jsou obdařeni,ohledně práva a volebního hlasu,stejnou mocí; že jim uvedená práva náleží, prohlašujeme touto listinou…. Karel IV. potvrdil privilegium dědičného práva kurfiřtského hlasu při volbě římského krále a úřad říšského číšníka. 7.Stvrzení listiny,jíţ Rudolf I svěřuje Václavovi II Slezská léna po Jindřichu Vratislavském …..jsme se rozhodli svěřit řečenému českému králi, jakož i jeho dědicům, všechna léna, která se nám a říši uvolnila po smrti slavného vévody vratislavského, aby je drželi,měli a vlastnili v lenním vztahu…… Karel IV. potvrdil udělení slezských lén Království českému 8.Stvrzení listiny,jíţ Rudolf I.uznává dohodu mezi Václavem II. a Jindřichem Vratislavským …Nechť všem vstoupí ve známost, že uspořádání neboli slib ohledně země a vévodství vratislavského a slezského-které jsou námi a říší vlastněny jakožto léno-na něž, jak známo,přistoupil a jež učinil kdysi slavný Jindřich,vratislavský vévoda,náš kníže,spolu se slavným a jasným českým králem Václavem,naším nejdražším synem a knížetem-totiž že se tento český král,pokud se přihodí,že vévoda Jindřich zemře dříve,má stát nástupcempovažujeme za platné a vítané a na základě plné královské moci je stvrzujeme a dáváme tuto svou listinu,zaštítěnou naší pečetí,na dosvědčení té věci. Karel IV. potvrzuje uznání dohody o postoupení vratislavského a slezského kníţectví 9.Stvrzení listiny,jíţ Rudolf I.uděluje Václavovi II Vratislavské kníţectví Všímáme si, že slavný český král Václav, náš kníže a nejdražší syn, by měl být vhodným způsobem odměněn-tak,jak se zasloužil; a proto jsme se rozhodli knížectví vratislavské a slezské-jež od nás přijal jako léno kníže Jindřich, vévoda vratislavský-jakož i všechna léna, uvolněná po smrti tohoto Jinřicha, někdejšího vratislavského vévody,která náleží nám a říši,svěřit,i se všemi jejich náležitostmi,vlastnictvími,pravomocemi a veškerými právy,ať se 25

nazývají jakýmkoli slovem,již řečenému českému králi a jeho dědicům,aby je měli,vlastnili a drželi v lenním vztahu. Římský král Karel IV. potvrzuje připojení vratislavského a slezského kníţectví jako léna ke Království českému. 10.Stvrzení listiny,jíţ Rudolf I potvrzuje Václavovi II kurfiřtství …..Když jsme tak učinili,shledali jsme,na základě obecného tvrzení a svorného dosvědčení říšských knížat, pánů, šlechty a velmožů, jakož i vysloužilců, že český král má být číšníkem říše a že právo a povinnost číšnictví dědickým právem zůstává trvale u něj a jeho dědiců. Bylo rovněž jasně vyhlášeno, že svrchu český král a jeho dědicové mají spolu s ostatními voliteli plné volební právo a hlas, podobně jako druzí volitelé…….. Karel IV. potvrdil dědičné právo na číšnický úřad v Říši a kurfiřtský hlas při volbě římského krále 11.Stvrzení listiny Albrechta I.,podle níţ český král není povinen nosit u císařského dvora korunu …O té skutečnosti, že nám vznešený český král Václav,náš nejdražší kníže a bratr,při slavnostním zasedání našeho dvora konaném v Norimberku,na naše prosby včera v neděli po svátku blaženého Martina,sedícím s korunou na hlavě,posloužil v číšnickém úřadu a měl přitom na hlavě korunu,prohlašujeme,že tak učinil nikoli na základě nějakého práva,ale z čisté lásky,kterou chová k naší osobě; a ohledně toho, že by již český král, i všichni jeho nástupci,měl nám či našim nástupcům,římským králům či císařům,sloužit či pomáhat v uvedeném úřadu s královskou korunou,dosvědčujeme a prohlašujeme,že k tomu není zavázán a že se tou věcí nezakládá žádná směrodatná okolnost. Karel IV. potvrdil privilegium nenosit královskou korunu při výkonu čestného úřadu říšského číšníka Státotvorné listiny 12.Moravská listina …na základě římské královské moci vykládáme, vyhlašujeme, vymezujeme, dosvědčujeme, říkáme a na základě vlastní bezpečné znalosti objasňujeme, že výše uvedená vznešená knížectví, totiž biskupství olomoucké, markrabství moravské a vévodství opavské právem spadají pod správu a přímé panství českých králů a Koruny českého království a že řečení biskupové, markrabí a vévodové i jejich dědicové a nástupci jsou provždy povinni tato knížectví a svrchu řečená panství,kdykoli se vinou smrti nebo nějakých jiných zákonných příčin právoplatně uvolní,uctivě,jakožto léno,přijímat bez vzpurnosti a zdráhání od nás,od našich dědiců a nástupců,českých králů,a od Koruny království českého a že jsou povinni 26

nám i řečeným dědicům a nástupcům,českým králům,a Koruně řečeného království v uvedených případech osobně skládat obvyklé přísahy náležité poddanosti,poslušnosti a podřízenosti Karel IV. nově stanovuje lenní příslušnost moravských součástí Království českého. Biskup olomoucký, vévoda opavský a markrabě moravský jsou tímto dědičně ustanoveni leníky českého krále se všemi právy a zejména povinnostmi 13.Slezská listina ….na základě plné římské královské moci již řečeného vévody slezského a polského, svá knížata a vazaly, s jejich knížectvími, lény a manstvími, obzvláště když jsou podřízena přímo koruně uvedeného království, a také řečené vévodství vratislavské s městem Vratislaví a dalšími sídly, nacházejícími se tamtéž,a rovněž marku budyšínskou a zhořeleckou i vazaly,vazalstvími,lény,leníky,výhodami,důchody,správami,soudy,poctami právy,zvyklostmi a všemi náležitostmi řečených vévodství a řečené marky, k již řečenému Království českému a jeho koruně provždy připojujeme, přivtělujeme, připisujeme, přivlastňujeme je k němu a neoddělitelně i neodlučitelně je s ním sjednocujeme… Karel IV. připojuje jako léno k Českému království vratislavské vévodství, budyšínskou a zhořeleckou marku. Jedná se o území v oblasti dnešního Polska. 14. Zakládací listina Karlovy univerzity …Nuže, aby početí záměru tak blahodárného a chvályhodného přineslo odpovídající plod, rozhodli jsme se, protože chceme vrcholné instituce tohoto království rozhojnit novou, radostnou primicí, že v našem metropolitním a přepůvabném městě Praze,jež utěšená úrodnost půdy a poloha rozkošná svým bohatstvím činí velmi užitečným způsobem vhodným pro tak zásadní úkol,bude ustaveno,zřízeno a nově vytvořeno,samozřejmě po předchozí promyšlené úvaze,obecné učení,na němž budou doktoři,mistři a studenti všech fakult. Slibujeme jim hojné statky a ti, které si vyhlédneme jako té věci hodné, obdrží královské obdarování. Všechny a jednotlivé doktory, mistry, studenty budeme na cestě i libovolné fakultě, ať přijdou odkudkoli, při příchodu, pobytu i návratu chovat pod zvláštní ochranou a bezpečnou záštitou svého Majestátu.

_____________________________________________________ Marie Bláhová a Richard Mašek, Karel IV. státnické dílo

27

Každému z nich chceme poskytnout pevné ujištění, že všechna zvláštní práva, výsady a svobody, jichž jsou zvyklý užívat a jimž,jak je zvykem,se z císařské moci těší doktoři a studenti jak učení pařížského,tak učení boloňského,štědře zaručujeme každému jednotlivci,hodlajícímu na toto učení vstoupit. A postaráme se, aby tato práva byla všemi a jednotlivými bez porušení zachována……… Karel IV. nově zaloţil univerzitu sloţenou ze čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské). Tím naplnil snaţení svých předků Přemysla Otakara II a jeho děda Václava II. Uvědomoval si, ţe i vzdělání je důleţitým pilířem rozvoje hlavního města i celého království. I tímto krokem potvrdil město Prahu jako centrum celé Říše. Vzor měl v podobných univerzitách v Boloni,Oxfordu a Paříţi. Zřízení univerzity by také nebylo moţné bez souhlasu papeţe Klimenta VI., jeţ udělil svůj souhlas 14. 1. 1348. Univerzita rychle získala své významné učitele i studenty a zařadila se mezi místa nejlepších center vzdělanosti Říše. Své dobré jméno si zachovala do dnešních dnů. Všechna předchozí potvrzená nebo nově zřízená privilegia se týkala upevnění pozice českého království, jeho králů a územní celistvosti. Tyto dokumenty byly základem právního postavení našeho státu i v dalších stoletích. 14. privilegium se z tohoto kontextu vymykalo jen zdánlivě. Karel IV. si uvědomoval, ţe zřízením významného centra vzdělanosti právě v Čechách získá pro Království české další prvek, jeţ mu zajistí pevné zakotvení mezi starobylými a světově známými státními útvary tehdejší Evropy, ale i některých částí světa. Národnostní a státní příslušností neomezená moţnost výuky i studia na univerzitě zajišťovala šíření povědomí o Praze a českém království do všech míst, odkud tito lidé pocházeli.

7 Zemský zákoník (Maiestas Carolina) 7.1 Obsah návrhu zákoníku Obsah návrhu zákoníku zněl: A Úvodní část (dodatečně předsunuto před původní návrh zákoníku) 1. Státní náboženství a postih kacířství: I.O křesťanské víře,II.O pohanech a Saracénech III. Dále o kacířích IV.(Kacíři dopadení úředníky ) 2. V. O přechovavatelích kacířů, jejich důvěrnících a pomocnících Tato část definovala katolickou víru, pohany, kacíře a trest za kacířství, určila také úředníky a postup jejich šetření. 28

B Zákoník podle původního návrhu 2. Ustanovení zabraňující zcizování královských statků VI O hradech a městech,jež se nesmějí zcizovat VII Jak nezbytné jsou hrady a města VIII Která města a hrady lze zastavit IX Když zemře král XO královských městech XI O královské přísaze skládané při korunovaci a týkající se zákazu zcizovat hrady XII O sněmu či shromáždění šlechty a vůbec všech XIII O statcích, jež je dovoleno zcizovat XIV O těch,kdo žádají o výsadu milosti ohledně majetku dosud neuvolněného nebo ohledně církevních obročí XV O zákazu dělit země království XVI Královská přísaha. Tato část řešila striktní zákaz zcizování většiny královského majetku všech včetně krále, coţ král stvrzoval svou přísahou. Také stanovovala majetek (zpravidla odúmrť), jeţ zcizovat lze a postup. 3.Správa a soudnictví XVII O královských úřednících, XVIII O purkrabích XIX O soudcích či rektorech XX O soudu XXI O psaních, že nesmějí být jmenováni do úřadu XXII O přísaze královských úředníků XXIII O purkrabích stavějících se proti svým pánům XXIV O sídle vyšších úředníků u zemských desek XXV Komu mají být svěřeny úřady u desek XXVI O sídle zemských písařů XXVII O zemských deskách. Tato část upravovala výkon správy státu a soudnictví. Zajímavostí je zřízení zemských desek, písemností o rozhodnutí nejvyšších úředníků, jeţ by byly povinně ukládány na Praţském hradě. 4.Zachování pokoje a právního stavu v zemi: XXVIII Že se znamení hanby u zločince, jejž vzal vladař na milost, nebude považovat za smazané XXIX O nepřípustných smlouvách XXX O zákazu hry v kostky XXXI Za jakých okolností se hra v kostky připouští XXXII Aby se statky věrných nepřeváděly do mrtvých rukou XXXIII O spiklencích a zakládání požárů XXXIV O spiknutí za účelem smrti nějaké osoby XXXV O zakládání požárů XXXVI O dělení dědičných statků nebo jiných statků společných XXXVII O druhém sňatku české královny XXXVIII O korunovaci krále XXXIX O žhavém železe a ledové vodě XL O písařích zhotovujících listiny proti zákazu XLI O přiznání, jež mají knížata a šlechta konat před svým králem XLII O půhonech proti králi XLIII O průhonu konaném soudcem královského dvora XLIV O dokladu lhůty zemským soudcem. Tato část definovala trestné činy a tresty za ně, zákaz způsobu vyšetřování ordálem, způsob dělení majetku při dědění, trest za nový sňatek ovdovělé královny, o moţnosti odvolání proti rozhodnutí krále, soudce a odkladu lhůty. 29

5.Obrana království v případě války XLV O obraně království XLVI O odchodech obyvatel království ze země XLVII Aby sluhové v době války nežádali o propuštění XLVIII O Češích sloužících cizím pánům Těmito ustanoveními byla stanovena všeobecná branná povinnost, zákaz opuštění země v době války, zákaz propuštění sluţebníka v době války, zákaz válčení proti Království českému v ţoldu jiných osob. 6 Ochrana lesů XLIX O právech královských lesů a o hajných I. Lesy se nebudou kácet LI O zabavování koní těm, kdo by chtěli vykrádat lesy LII O hranicích lesů LIII O lesích (vymýcených a obdělaných) LIV Aby se stromy v lesích nezbavovaly kůry LV O zakládání lesních požárů LVI proti těm kdo mýtí lesy nebo stromy LVII O kládách, které se přepravují po vodě Tato ustanovení, na tehdejší dobu velmi pokrokově, řeší ochranu a minimalizaci těţby královských lesů. Z těchto ustanovení je zřejmé, ţe si Karel IV. uvědomoval důleţitost existence dostatečné rozlohy zdravých lesů pro ţivot v zemi. 7.Ustanovení o odúmrtním právu LVIII O dědictví a statcích, jež mají přejít na královskou komoru LIX O zcizování dědičných statků LX O tajném převodu dědičných statků na jiné osoby LXI Uvádění obdarovaného do vlastnictví LXII O věnech přecházejících na královskou komoru LXIII O dědičných statcích vykopaných na horách LXIV O dědičných statcích měšťanů LXV O dědičných statcích spadlých na královskou komoru LXVI O dědičných statcích připadajících synům nebo rodičům, LXVII O dědictví svéprávných LXVIII O dědictví vdaných dcer nebo vdov, LXIX O synech, kteří chtějí od rodičů obdržet díl LXX Provdané ženy a vdovy se vylučují z nástupnictví po bratrech a sestrách LXXI O vyděděných synech LXXII O dědičných statcích královských sloužících, kteří se nazývají služebníci LXXIII O dědičných statcích služebníků LXXIV O dědičných statcích kněží a dalších osob, povýšených svatým svěcením LXXV O kněžských synech LXXVI O mniších: Tato ustanovení řešila institut dědictví a darování, významně je zastoupen výčet situací, kdy majetek přechází na Království české. Zajímavostí je způsob dědění u kněţí, jeţ nemohli bez souhlasu krále vůbec nakládat s majetkem, zejména vůči cizím ţenám, jejich děti nemohly dědit vůbec. 8.Práva šlechty LXXVII O lidech z vesnic nebo městeček, kteří žádají od svých pánů propuštění LXXVIII O prodeji statků prováděném obyvateli vesnic či městeček LXXIX O panských správcích

30

LXXX O královských služebnících prohlašujících se za urozené LXXXI O královských služebnících LXXXII O očištění proskribovaných LXXXIII Proskribovaná žena ztrácí věno LXXXIV O moci, kterou mají urození páni nad svými lidmi LXXXV Aby se nevylupovaly oči LXXXVI Uřízne-li někdo nos LXXXVII O ruce a noze LXXXVIII O souboji LXXXIX O půhonu podle řádného práva XC O souboji urozených XCI Je možnost za sebe vyslat zástupce XCII O souboji služebníků XCIII O měšťanech kupujících si německé právo Tato ustanovení řeší práva šlechty a povinnosti poddaných, i poddaným se však udělují některá základní práva, zejména na ochranu zdraví. Několik ustanovení je věnováno soubojům, vymezení moţností takto řešit spory, průběh souboje a rovnost soupeřících stran souboje. Poslední ustanovení umoţňuje sjednaní tzv.purkrechtu, jeţ zavázal měšťana, nájemce pozemku k plnění určitých sluţeb nebo dávek za moţnost uţívání pozemku nebo moţnosti obchodovat vţdy, kdyţ bydlel nebo se zdrţoval na území tohoto pána. 9.Sexuální morálka a rodinné právo XCIV O zhanobení a cizoložství XCV O dcerách vstupujících do manželství proti vůli rodičů XCVI O dívkách hodlajících vstoupit do manželství XCVII Že se vdovy vdávají podle své svobodné vůle XCVIII O soudech s dívkami. Tato ustanovení zejména stanovují postup při znásilnění a cizoloţství, stanovují přísný trest smrti pro dcery, jeţ se vdají proti vůli rodičů, stanovují však, ţe vdovy se jiţ mohou vdát bez souhlasu rodičů 10.Doplňky k trestnímu a odúmrtnímu právu IC O konfiskaci statků C O upomínání dluhů CI O královském právu při volbě opatů CIIO stížnostech na královské úředníky CIII O stížnostech na královské správce CIV O statcích, které se prohlašují za spadlé na královskou korunu CV O statcích přisouzených soudcem komoře CVI O navrácení statků převzatých dvorským soudcem CVII O těch, kdo nechtějí vydat statky spadlé na královskou komoru CVIII O hradech, které připadnou komoře CIX O dědičných statcích,jež připadnou dvoru CX O sjednocování statků CXI O sjednocování statků těch,kdo bydlí odděleně CXII Sjednocení těch,kteří sídlí v jednom a témže místě CXIII O konfiskování sjednocených statků z důvodu zločinu CIV O Židech CXV O dědičných statcích Židů CXVI O koupených dědičných statcích CXVII O klášterním zboží CXVIII O proskripci CXIX O proskripcích urozených pánů. Tato ustanovení stanovují důvod a způsob konfiskace statků, způsob upomínání dluhů, poplatku královské komoře při volbě opata, projednávání stíţností na královské úředníky, o způsobu a důvodech přechodu statků na královskou komoru, způsob a podmínky

31

sjednocování statků, Ţidé odvádějí poplatky pouze královské komoře,o dědění statků Ţidů rozhoduje pouze královská komora,způsob nakládání s klášterním majetkem. 11Řád zemského práva CXX O občanských žalobách ohledně loupeže CXX a Ohlášení žaloby během dvou týdnů CXX b Způsob pohnání CXX c O půhonu prostřednictvím pedelů CXXd Pedelové budou konat půhony osobní CXX oznámení půhonů pedely CXX f O žalobci předstupujícím v příslušný den CXX g Na žádost pohnaného se musí předčítat z desek CXX h O lhůtě ke skládání přísah CXXI Podoba přísahy v případě plenění či loupeže CXXII a Výše ceny dědických statků CXXII b O nalezení dědičných statků s ročním důchodem CXXII d Rozsudky v podobných případech CXXIII a Křik pána domu CXXIII b Prozkoumání vykradeného domu CXXIII c Pohnání obviněného CXXIII d Odpověď obviněného CXXIII e Pedelova zpráva CXXIII f Jestliže žalobce svou pří ztratí CXXIII g Jestliže se postoupí ke zbývajícím věcem CXXIV O tom.kdo svými zvířaty poničí cizí úrodu CXXIV a Pedel ohledá škodu CXXIV b Pedel přednese zprávu o poničeném obilí CXXV O občanské žalobě při kácení lesů, vyžínání úrody a luk,chytání ryb a podobných věcech CXXV a Soudce stanoví lhůtu CXXV b O dokazování způsobené škody CXXV c Jakým způsobem pražským úředníkům pohnaný předá žalobce a opačně CXXV d Pedel přednese zprávu CXXV e Soudce stanoví lhůtu CXXV f Trest strany,která při dokazování neobstojí CXXV g Způsob vykonání soudního výroku CXXV h O ručitelích koupě. Tato ustanovení stanovují, jak postupovat při soudním řízení,způsob postupů státních úředníků (pedelů) při vyšetřování věci a výkonu zadrţení (půhonu) obviněného (pohnaného). 12 O vdovách a sirotcích CXXVI O vdovských věnech CXXVII O vdávání osiřelých dívek. Tato ustanovení stanovují vdovám neomezenou moţnost nakládat se svým věnem, musí však být zachován postup ověření listiny. Dále stanoví moţnost osiřelé dívky si stěţovat na nemoţnost se vdát pro nesouhlas strýců a tet, protoţe raději zadrţují její věno, kdy je při prokázání pravdivosti tvrzení stanoven postup řešení.

_______________________________________________________ Marie Bláhová a Richard Mašek, Karel IV. státnické dílo

32

7.2 Odvolání zákoníku Generální sněm však roku 1355 návrh zákoníku odmítl a tak nikdy nevstoupil v platnost. Důvod odmítnutí není zcela jasný, ale pravděpodobně se české šlechtě nelíbilo přílišné zdůrazňování královské moci, centristický způsob vlády v zemi a nutnost řešení mnohých problémů na základě psaného práva. Česká šlechta si opět zachovala určitý dualismus moci, jeţ významně pociťoval jiţ Karlův otec Jan Lucemburský. V čele odporu proti králi pravděpodobně stál mocný rod Roţmberků, o čemţ svědčí i o rok později nutné potlačení povstání, jeţ zosnoval tento rod. Na základě této skutečnosti jiţ ani Karel ani jeho synové nesvolali generální sněm (od roku 1356 do roku 1419). Většinu myšlenek se však Karlovi IV. podařilo zrealizovat na základě uplatnění svého mocenského vlivu a v případě nutnosti také pomocí politických intrik a finančních pobídek. Za vlády Karla IV. bylo zlepšení práva v zemi a její správy zcela prokazatelné. Na základě poţadavku bratra Jana Jindřicha provedl také Karel IV. roku 1355 odvolání zákoníku Maiestas Carolina :…..rozhodujeme a na základě královské moci s jasným úmyslem vyhlašujeme, že my i všechna tato knížata a pánové naši a Českého království a jeho koruny i naši či jejich dědicové a nástupci nejsme provždy dodržováním těchto práv vázáni či poutáni, že jsme naopak uvolněni a osvobozeni od nich i od všech výroků,bodů, a článků,v těch právech obsažených, a že podle těchto práv či onoho svazku ani my,ani oni,ani naši či jejich dědicové a nástupci-jak bylo uvedeno-nemůžeme a nesmíme naprosto nic ohledně cti,stavu,osob či statku ve zcela žádné době žádným způsobem navrhovat,provádět ani zapisovat a že nemůžeme a nesmíme ve prospěch náš či jejich či jejich ani našich či jejich dědiců a nástupců žádným způsobem,ohledně cti stavu,osob či statků zakládat či uplatňovat žádnou směrodatnou okolnost……..

8 Zlatá bula Karla IV. 8.1 Císařský úspěch Karla IV. Na rozdíl od neúspěchu při schvalování zákoníku v Čechách se podařilo Karlu IV. jiţ v prvním roce přesvědčit dvorský sněm o správnosti svého návrhu říšského zákoníku. V dokumentu mělo být upraveno pět problematik (stanovení světské kurfiřtské hodnosti, provedení královské volby, problematika lanfrýdu, mincovní řád, redukce rýnských cel a poplatků za doprovod cestujících.). 10. ledna 1356 byly v Norimberku ve 23 stránkovém dokumentu vyřešeny pouze první dvě problematiky. Jelikoţ byla kaţdá listina opatřena zlatou pečetí císaře, začal se dokument později označovat jako Zlatá bula císaře Karla.

33

25.prosince 1356 byla na říšském sněmu schválena druhá část buly.Nejednalo se tedy o jednu listinu ale svázané pergamenové listy do svazků.Bylo vyhotoveno 7 originálů (český, kolínský, mohučský, falcký, trevírský, frankfurtský, norimberský). Názvy byly stanoveny podle pěti kurfiřtů (českého krále, kolínského a mohučského arcibiskupa, rýnského falckraběte, trevírského arcibiskupa) a dvou měst, jímţ vyhotovení původně patřila. Pro zbývající dva říšské kurfiřty (markraběte braniborského a vévodu saského) nebyl opis, pravděpodobně z jejich popudu, vyhotoven. Důvodem byl s největší pravděpodobností nedostatek financí těchto kurfiřtů. Všechny originály jsou uloţeny v rakouských a německých archivech. Český exemplář byl původně uloţen v innsbruckém archivu. Později byl převezen do archivu ve Vídni. Důvod převozu dokumentu, jeţ byl původně uloţen v Praze, není znám. Dokument byl pravděpodobně převezen na popud Habsburků, v jejichţ archivu byl původně uloţen. Přesto, ţe se o Karlu IV. hovoří jako o tvůrci dokumentu, měli na jeho znění vliv i jednotliví kurfiřti a písař Jan ze Středy.

8.2 Zákony schválené v Norimberku I. Jaký má být volitelům poskytnut doprovod a od koho: 1)kurfiřti byli zavázání doprovodit přes svá území, jiná kníţata, jiné kurfiřty a jejich posly, jeţ by směřovali do místa volby římského krále. 2)všechny stavy byly zavázány k doprovodu kurfiřtů přes své území, pokud o to budou poţádáni 3a) měšťané jsou povinni prodat kurfiřtům a jejich doprovodu potraviny za obvyklou cenu 3b)stanovení přísného postihu při projevu nepřátelství vůči kurfiřtům a jejich doprovodu 4)pokud by byly kurfiřti ve sporu, musí svého protivníka doprovodit přes své území, kdy v případě nesplnění jsou vystaveni moţnosti postihu ztráty volitelského hlasu 5)pokud by byl některý příslušník šlechty ve sporu s kurfiřtem, musí zabezpečit bezpečný doprovod přes své území, při neplnění přísný trest 6)stanovení trestu pro kurfiřta, jeţ nenaplní ustanovení této buly 7) upřesnění poskytnutí doprovodu podle polohy s konkretizací v dalších ustanoveních 8) českého krále provází arcibiskup mohučský, biskup bamberský a würzburský, purkrabí norimberští

a

purkrabí

z

Hohenlohe,Wertheimu,Braunecku

a

Hanau,města

Norimberk,Rothenburg a Windsheim 9)arcibiskupa kolínského musí doprovod arcibiskupové mohučský, trevírský,falckrabě rýnský,lantkrabě hessenský, hrabata z Katzeneinbogen,Nassau,Diezu,Isenburku,Wester Burgu ,Runkel,Limburgu a Falensteina a města Wetzlar,Gelnhausen a Friedberk

34

10) arcibiskupa trevírského, arcikancléře Svaté říše v Burgunsku a království arelatském, bude

provázet

arcibiskup

mohučský,

falckrabě

rýnský,potom

hrabata

ze

Sponheimu,Veldenzua,Raugrafen,Wildgrafen,zNassau,zIsenburku,Runkel,Limburku,Dietz u,Katzenelborgen,Eppsteinu a Falkensteinu a ještě město Mohuč 11)falckraběte rýnského, nejvyššího stolovníka Svaté říše, bude mít za úkol provázet arcibiskup mohučský 12)vévodu saského, nejvyššího podkoního Svaté říše, bude provázet český král,arcibiskup mohučský

a

magdeburský,dále

biskupové

bamberský

a

würzuburský,markrabě

míšenský,lantkrabě hessenský a potom opatové fuldský a hersfeldský,purkrabí norimberští a

dále

z Hohenlohe,Wertheimu,Braunecku,Hanau

a

Falkensteinu

a

také

města

Erfurt,Mühlhausen,Norimberk,Rothenburg a Windsheim. Všichni právě jmenovaní budou povinni doprovázet rovněţ markraběte braniborského, nejvyššího komořího Svaté říše 13) kurfiřt, jeţ chce zajistit doprovod, musí ţádat o doprovod včas, aby mohli obeslaní vše připravit 14) kaţdý, kdo bude dle výše uvedených ustanovení poţádán o doprovod, ho musí zajistit přes celé své území pod hrozbou trestu bez splnění 15) stanovuje, ţe arcibiskup mohučský musí ostatním volitelům zaslat otevřený list o konání volby krále ve Frankfurtu nad Mohanem, kam se všichni volitelé musí dostavit do 3 měsíců, mohou vyslat také své zástupce s plnou mocí ověřenou pečetí. Je také přesně stanovena podoba zvacího listu 16) Mohučský arcibiskup je povinen do jednoho měsíce od smrti římského císaře nebo krále svolat volitelský sněm. Pokud by tak neučinil, mohou se do 3 měsíců sejít ostatní volitelé sami a provést volbu nového císaře nebo krále 17) kaţdý kurfiřt můţe přijet do Frankfurtu maximálně se 200 jezdci, z toho 50 ozbrojenci 18) pokud se kurfiřt nedostaví k volbě ani nepošle zástupce s plnou mocí, pozbývá na volbu voličského hlasu 19) Frankfurtští měšťané jsou povinni zajistit bezpečnost kurfiřtů ve městě, dokonce i vůči sobě navzájem v případě jejich nepřátelství 20) Frankfurtští měšťané musí zajistit zákaz vstupu do města cizím osobám po celou dobu trvání říšského sněmu. II O volbě říšského krále 1) stanoví průběh slavnostní mše a přísahy 2) znění přísahy, jeţ přednáší arcikancléř Říše, arcibiskup mohučský

35

3) povinnost sloţení přísahy voliteli; povinnost provést volbu do 30 dnů, po uplynutí 30 dnů musí jíst pouze chléb a vodu a nevycházet z města 4) povinnost nově zvoleného krále a později císaře ihned po svém zvolení potvrdit listinami všechna privilegia kurfiřtů. 5) pokud by byl voleným jeden z kurfiřtů, je i jeho hlas pro volbu platný III O zasedacím pořádku arcibiskupa trevírského,kolínského a mohučského byl řešen zasedací pořádek při konání sněmu; důvodem bylo zamezení sporů a nepodloţených výkladů o důvodech různých zasedacích pořádků IV 1) stanovení zasedacího pořádku kurfiřtů při zasedání císařského dvora 2) stanovení mohučského arcibiskupa jako jediného garanta zjištění a vyhlášení rozhodnutí volitelů o volbě 3) určení markraběti braniborskému poslouţit císaři u císařského dvora vodou k umytí rukou a českému králi bez nutnosti nosit korunu první číší nápoje V O právu rýnského falckraběte a saského vévody Rýnský falckrabě v oblasti kolem Rýna a ve Švábsku a saský vévoda v oblasti Saska vykonávají v době, kdy není zvolen nový římský král správu Říše se stanovenými omezeními VI Jak se kurfiřti srovnávají s jinými obecnými knížaty kurfiřti mají navţdy zajištěn zasedací pořádek bez ohledu na přítomnost jakéhokoliv významného kníţete VII O nástupnictví knížat Stanovení nástupnictví říšských kurfiřtů prvorozenými syny, v případně nezletilosti jejich poručníky 2) v případě uvolnění stolce kurfiřta bez nástupce je do vyřešení povinen svěřené území spravovat římský král a císař, u českého krále je povinen zachovat veškeré tradice stanovené pro ustanovení nového nástupce IX O dolech zlatých,stříbrných a dalších Vlastnictvím dolů jsou ustanovení kurfiřti, na jejichţ území se doly nachází. Těm také náleţí veškerý uţitek z těchto dolů. X O mincích Raţbou minci, jeţ jsou platné v celé Říši, je pověřen český král na území Království českého. XI O svobodě kurfiřtů

36

Šlechtici podléhající říšským kurfiřtům nesmějí být souzení soudem mimo území tohoto kurfiřta XII O knížecím sněmu povinnost konání říšského sněmu jednou ročně ve stanoveném období, kdy se nesmějí konat velké slavnosti a obdobné hostiny XIII O dovolání výsad Císař stanovil neodvolatelnost výsad kurfiřtů a zrušil všechna případná omezení. XIV O těch,jímž se jako nevhodným odnímají lenní statky Stanovuje odnímání léna vzbouřencům vůči kurfiřtům. XV stanovení zákazu uzavírání nepovolených spolků mezi osobami nebo městy Stanovuje úplný zákaz spolků mezi městy, městy a jednotlivci. XVI stanovení zákazu přijímání do svobodných obcí utečence,jeţ se snaţí vymanit z poddanství svých pánů v Říši (lidově zvaní falburgři ) Obce, jeţ nepodléhaly přímo ţádnému pánu, nesměly přijmout utečence z poddanských vesnic a měst. XVII O vyhlášení odpovědi stanovuje zákaz vymáhání odpovědi prostřednictvím násilí a války XVIII Ohlašovací listina stanovuje text ohlašovací listiny k volbě římského krále XIX Podoba zplnomocnění zasílaného kurfiřtem,jenž se rozhodne vypravit ke konání volby své posly text plné moci pro od kurfiřta zmocněnou osobu k volbě římského krále z důvodu jeho nepřítomnosti na sněmu XX O jednotě volitelských knížectví a práv,jež jsou s knížectvími spjata kníţectví kurfiřtů nesmí být rozdělena nebo i částečně prodávána, vlastnictvím volitelského kníţectví se vlastník stává volitelem XXI O řazení arcibiskupů v průvodu stanoví řazení církevních volitelů při shromáţdění XXII O řazení kurfiřtů v průvodu a o tom.kdo ponese insignie stanovení pořadí volitelů při shromáţdění a přiřazení královských a císařských insignií jednotlivým kurfiřtům XXIII O arcibiskupských požehnáních v přítomnosti císaře stanovení pořadí církevních kurfiřtů při slavnostní mši v přítomnosti císaře

37

8.3 Zákony schválené v Metách XXIV Jestliže někdo vstoupí do zločinného spolku s knížaty, rytíři či soukromými osobami nebo s libovolnými osobami neurozenými nebo přistoupí-li s tím, že složí přísahu, k přísaze takového spolku, tedy k přísaze ohledně smrti ctihodných a slavných mužů, kurfiřtů našich i Svaté říše římské, církevních i světských,nebo některého z nich¨protože oni jsou částí našeho těla a protože práva nařizují se stejnou přísností trestat vůli ke zločinu i jeho uskutečnění-,pak bude,jakožto ten.kdo se provinil proti Majestátu, sťat mečem a všechny jeho statky připadnou naší pokladně…… Toto ustanovení stanovuje přísný trest za vraţdu nebo i pokus o vraţdu říšských kurfiřtů včetně účasti ve spolcích k tomuto účelu zaloţených, viník byl potrestán stětím mečem, propadnutím majetku královské pokladně, synové byli navţdy vyloučení z veškerého dědění po příbuzných i cizích lidech, aby byl dodrţen trest nuzného ţivota po celou dobu jejich existence. Dcery směly dědit pouze čtvrtinu z matčina majetku. Ten, kdo by se účastnil podobného spiknutí a prozradil včas toto spolčení, by byl odměněn. Účastník, který by celé spiknutí odhalil pozdě, by byl pouze omilostněn. Pokud by bylo zavinění zjištěno aţ po smrti účastníka spiknutí, byl by výše uvedený trest o majetku realizován také. Trestání mučením mohlo být prováděno i na sluzích spiklence. XXVI Panuje-li shoda v tom,že i ostatní knížectví je třeba uchovávat v jejich úplnosti,aby tím sílila spravedlnost a aby se věrní poddaní mohli těšit klidu a pokoje,pak je ještě mnohem nezbytnější zachovávat bez ujmy velkolepá knížectví,panství ,pocty a práva kurfiřtů…….Rozhodujeme proto a tímto provždy a tímto provždy platným císařským výnosem posvěcujeme,že od této chvíle dál,pro všechny budoucí časy,nesmějí být slavná a velkolepá knížectví.rozumí se Království české,falckrabství rýnské,vévodství saské a markrabství braniborské…………štěpena,dělen či jakýmkoli způsobem ve svých údech rozlučována…..Tímto ustanovením byl stanoven přísný zákaz jakkoliv měnit územní celistvost uvedených kníţectví Říše. Nástupcem v nich se stává prvorozený syn…… tímto bylo stanoveno dědičné nástupnictví prvorozených synů říšských kurfiřtů s výjimkou duševní nebo podobné nemoci, kdy se nástupcem stal druhorozený syn, případně další v přímé řadě blízký příbuzný XXVI V den, kdy se bude konat slavnostní zasedání císařského či královského dvora, dostaví se kurfiřti církevní i světští přibližně v jednu hodinu k domu, v němž bude císař či král ubytován, císař nebo král se sám oděje se všemi císařskými insigniemi,všichni

38

usednou na koně a budou se ubírat spolu s císařem či králem na místo,kde bude připraveno zasedání…… Ustanovení stanovuje průběh setkání kurfiřtů, odění a jejich pořadí k odjezdu (na koních) k zasedání. Významné postavení českého krále lze sledovat z jeho pořadí jako druhého ihned za císařem, kdy jednání se účastnila i císařovna, která měla své pořadí stanoveno aţ za českým králem. XVII O povinnostech kurfiřtů při slavnostním zasedání dvora římských císařů či králů. Saský vévoda musel osobně rozdělit stanovené mnoţství ovsa sluţebníkům, uţívat musel stříbrnou měřici. Církevní kurfiřti musí provést poţehnání jednacího stolu i všech pečetí, jeţ budou zavěšené na stříbrné holi. Stříbrná hůl, jíţ kaţdý z třetiny hradí také arcibiskupové, musí být po ukončení předána císařskému (královskému) kancléři. Velkou pečeť,jeţ nosí po dobu jednání hostitel (kurfiřt hostující země) musí po ukončení jednání poslat kancléři koně, jehoţ také kancléři přenechá. Braniborský markrabě, se jako nejvyšší komoří postará při počátku jednání o čistotu císařských, (královských) rukou. Pomůcky musí být z čistého stříbra. Falckrabě rýnský, nejvyšší stolník, naservíruje císaři (králi) čtyři stříbrné misky pokrmu. Král český, nejvyšší číšník, nabídne císaři víno ze stříbrného poháru. Pak povinnosti světských kurfiřtů převezmou pán z Falkensteina (podkomoří) jako stolník, jako správce kuchyně pán z Nortemburgu,jako číšník pán z Limburku, pán z Pappenheimu pak zastupuje při rozdělování ovsa sluţebníkům. Za tuto sluţbu pak všichni dostali stanovené odměny. Pokud by nebyli přítomni, zastoupí je běţné sluţebnictvo císaře (krále) a odměna pak připadne jim. XXVIII Toto ustanovení přesně stanovuje výšku a umístění stolu císaře (krále), císařovny a kurfiřtů. Nikdo z kurfiřtů si také nesměl sednout ke stolu dříve, neţ všichni splnili svůj úkol při slavnostním zahájení zasedání. Kurfiřti tedy mohli usednout na své ţidle pouze současně. XXIX Tato část stanoví místem volby město Frankfurt, první korunovace v Cáchách, první zasedání královského dvora ve městě Norimberk. Pokud bude některý kurfiřt na základě zmocnění zastupován jinou osobou, tato nesmí usednout na místo nepřítomného kurfiřta. Veškerý nábytek, jeţ bude uţit pro zasedání, bude věnován majiteli dvora, kde se jednání konalo.

___________________________________________________ Marie Bláhová a Richard Mašek, Karel IV. státnické dílo

39

XXX O právech, která mají úředníci, když knížata přijímají léna od římského císaře či krále 1)Kurfiřti nejsou vázáni hradit odměnu úředníkům svých lén. 2) Ostatní šlechtici, jeţ přijímají léno, musejí uhradit úředníkům císařského (královského dvora) přesně stanovený poplatek za vydání listiny, jeţ osvědčuje drţbu léna. 3)Stanovuje odměnu pánům z Limburku,Pappenheimu a Falkensteina z vybraného poplatku za převzetí léna. 4)Kůň, na kterém nový leník obdrţí své léno, musí být věnován vévodovi saskému,v jeho nepřítomnosti pánu z Pappenheimu,v případě i jeho nepřítomnosti podkonímu císařského (královského)dvora. XXXI Byla stanovena povinnost pro nástupce kurfiřtů se do 14 let jejich věku naučit kromě německého (zpravidla rodného) jazyka další dva jazyky, italský a slovanský. Počátek výuky byl stanoven od 7. roku věku nástupce kurfiřta. Forma výuky byla ponechána na kurfiřtovi (učitel v domě kurfiřta nebo výuka přímo v zemi, kde se jazyk uţívá).

9 Dekret kutnohorský 9.1 Václav IV. Nejstarším synem Karla IV. byl Václav IV., jeţ se narodil roku 26. 2. 1361 třetí manţelce Karla IV. Anně Svidnické. Otec ho po celý svůj ţivot připravoval k nástupnictví jak v Českém království, tak v Říši. Toto nástupnictví mu zařídil ještě během jeho ţivota, kdy se Václav stal českým králem uţ v roce 1363 a římským králem v roce 1376. Otec mu však po své smrti nepřenechal jednoduché úkoly, v Říši musel řešit papeţské schizma dvou papeţů, římského Urbana VI. a avignonského Klimenta VII, opozici některých kurfiřtů, nejednoty lucemburských příbuzných a později také odporu panské jednoty v Čechách, vedené jeho příbuzným Joštem moravským. Naopak mu však jeho otec přenechal fungující správu Říše i Království českého se zcela oddanými úředníky s centrem v Praze v čele s pozdějším arcibiskupem Janem z Jenštějna. Václav IV. však bohuţel velice brzy ztratil důvěru těchto úředníků a dokonce se dostal do sporu s Janem z Jenštejna. Obměněná královská rada jiţ pak nebyla schopna dosáhnout kvality výkonu svých předchůdců. Čím déle Václav IV. vládl, ztrácel i přes své počáteční úspěchy v Říši svou autoritu a vliv, kdy nakonec došlo i k jeho sesazení z královského trůnu v Říši. K ztrátě jeho vlivu došlo i díky jeho nejbliţším příbuzným z rodu Lucemburků včetně jeho nevlastního bratra Zikmunda. 40

V té době také získávají vliv v Čechách reformátoři církve, jeţ byli ovlivněni učením Jana Viklefa (John Wycliffe z Anglie ). V jejich čele stál Jan Hus. Vydáním Dekretu kutnohorského Václavem IV. byl umoţněn jeho nástup do pozice rektora Karlovy univerzity, coţ však byl poslední Husův velký úspěch za jeho ţivota.

9.2 Dekret kutnohorský Vydání Dekretu kutnohorského českým králem Václavem IV. Lucemburským 18. ledna 1409 bylo ovlivněno dvěma faktory: a) tlak reformátorů církve a nacionalizace univerzit v Říši b) v očích krále zrada německých mistrů Karlovy univerzity, jeţ nechtěli podpořit Václava IV. při cestě k pozici císaře Říše, kdy stranili Ruprechtu falckému. Hlavním důvodem jejich postoje však byla velká ztráta skutečného vlivu krále na dění v Říši. Václav z boží vůle král římský, vždy rozmnožitel říše a král český. Ctihodní a oddaní milí. Přestože jsme obecně zavázání starat se o blaho všech lidí, přece jen jim nemusíte být tolik nakloněni, aby snad prospěch těch, kdo získali jisté výhody z důvodu místa či času nebo některé jiné příčiny, byl ke škodě a nevýhodám těch, kdo jsou s námi svázáni životním údělem. Totiž, i když má každý člověk milovat druhého, je třeba, aby tato náklonnost vycházela z lásky spořádané. Dávati přednost cizinci v lásce před příbuzným neodpovídá řádné lásce, protože pravá láska začíná vždy u sebe a postupuje dále přes nejbližší. Národ německý, ačkoliv nemá v Království českém žádné obyvatelské právo, jak jsme zvěděli z věrohodné zprávy, si na pražské univerzitě v rozhodování jednotlivých záležitostí přisvojil k užívání tři hlasy a český národ, řádný dědic tohoto království, má a užívá pouze hlas jeden. My opravdu považujeme za nespravedlivé a velmi neslušné, aby cizinci a příchozí nad míru užívali výhody z úspěchu obyvatel, jimž náleží spravedlivá nástupnická účast, aby se necítili utiskování a netrpěli nedostatkem. Přikazujeme Vám proto mocí tohoto listu, rozhodně a přísně, abyste ihned až tento list uvidíte,bez jakéhokoliv odporu a námitek,uvedli český národ všemi způsoby k užití třech hlasů při jednotlivých poradách,soudech,zkouškách,volbách a jakýchkoliv jiných jednáních a záležitostech svrchu řečené univerzity tak,aby mu byla ponechána výsada těchto hlasů k pokojnému užívání od doby nynější po věčné časy.

_____________________________________________ Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech

41

Podobně jak má národ francouzský na univerzitě pařížské a jiné národy v Lombardii a v Itálii. Nečiňte jinak, pokud nechcete být stiženi projevem naší nejtěžší nemilosti….. Toto rozhodnutí způsobilo hromadný odchod většiny věhlasných učitelů i studentů. Tento odchod způsobil ztrátu prestiţe univerzity v Evropě a částečně sníţil i úroveň vzdělanosti studentů, jeţ na univerzitě zůstali, nebo nově započali studium.Tento stav se nepodařilo zvrátit ani v pozdějším období.Určitá prestiţ byla zachována pouze díky věhlasu,jeţ univerzita získala v období svého zaloţení a vlády Karla IV. České království však ztratilo další ze znaků centra moci Říše.

10 Basilejská kompaktáta 10.1 Zikmund Lucemburský a husité Druhý syn Karla IV. Zikmund se narodil 14. 2. 1368 matce Alţbětě Elišce Pomořanské. Jako druhorozený syn Karla IV. neměl předpoklad získat tak výsadní postavení v Říši i Království českém jako jeho starší nevlastní bratr Václav IV. Karel IV. však chtěl zabránit střetu Lucemburské dynastie o moc v případě jeho smrti a proto se snaţil i pro ostatní zajistit důstojné postavení, a to zejména u svých dětí. Proto i Zikmunda připravoval k převzetí významných pozic v Říši, a to hlavně formou vzdělávání v oblastech práva, jazyků (Zikmund za svého ţivota ovládal šest jazyků) a dalších důleţitých oborech. Jak se později ukázalo, dokázal Zikmund svých znalostí a inteligence velmi dobře vyuţít. Otec zajistil Zikmundovi nárok k pozdějšímu získání uherské královské koruny (1387). Zikmundovi se podařilo získat po svém bratrovi římskou korunu a korunu Království českého. Završením jeho mocenského snaţení pak bylo získání nejvyššího postu v říši a roku 1433 se stává císařem Svaté říše římské. Během období vlády v Říši se mu podařilo obnovit její skutečnou celistvost a funkčnost,pokusil se nastolit novější uspořádání tak,aby odpovídalo vývoji společnosti v tehdejší době. Významným diplomatickým úspěchem bylo ukončení papeţského schizmatu, jeţ trvalo jiţ více neţ tři desetiletí. Tento akt byl realizován v průběhu koncilu v Kostnici, jenţ inicioval a jako schopný diplomat a znalec mnoha jazyků dokázal přesvědčit k tomuto kroku všechny vlivné zúčastněné strany. Další významný koncil se za jeho vlády konal v Basileji, tam však jiţ nemohl hrát tak významnou roli, protoţe ho jiţ vedl nový jediný papeţ. Jeho nástup na královský trůn v Čechách zhatilo husitské hnutí, jeţ čerpalo z učení Jana Viklefa a bylo doplněno o sociální a nacionální prvek. Toto hnutí se prezentovalo jako 42

reformistické v katolické církvi. Jeho prvním nejvýznamnějším představitelem byl Jan Hus (pozdější rektor Univerzity Karlovy), jeţ jel své myšlenky obhajovat na církevní koncil do Kostnice. Domníval se, ţe o správnosti svých myšlenek přesvědčí i přítomné nejvyšší představitelé katolické církve, coţ se mu však nepodařilo. Za své učení, jeţ dle názorů přítomných hodnostářů velmi podrývá autoritu a vliv církve a jejich myšlenek, byl i přes velkou snahu císaře Zikmunda upálen. Toto vedlejší jednání koncilu v Kostnici však bylo nejvýznamnější událostí pro začátek éry husitského hnutí včetně válek v Království českém. Vojenským vůdcem se stal velmi schopný vojevůdce Jan Ţiţka, jeţ dokázal z husitů nevojáků vytvořit neporazitelné vojsko, a to hlavně vyuţitím zcela nové vojenské strategie, jeţ umoţňovala poraţení i mnohonásobné přesily vojsk, jeţ do Čech přicházely k potlačení husitského hnutí. Proto se husitům podařilo na dlouhou dobu ovládnout území Království českého. To by samozřejmě nebylo moţné bez široké podpory všech vrstev obyvatelstva včetně vyšší šlechty. Časem si však méně radikální většina uvědomila, ţe není moţné ţít v neustálém válečném prostředí a je nutné znovu uspořádat poměry v království. Shrnutí myšlenek husitského hnutí se projevilo v zemském dokumentu Čtyři pražské artikuly a Basilejských kompaktátech (úmluvách). Konec husitského hnutí umoţnil nástup Zikmunda na český trůn. Jeho nové přístupy k vládnutí a správě země (renesanční panovník) však jiţ nestihl ve velmi krátkému zbytku ţivota v Čechách realizovat.

10.2 Čtyři praţské artikuly Znění dokumentu nazvaného Čtyři praţské artikuly schválily všechny směry husitského hnutí v Praze v době křiţáckého obleţení roku 1420. Podobné znění bylo jiţ o rok dřív předloţeno Praţany králi Zikmundovi. Zemským zákonem se stali 7. 6. 1421 schválením na Čáslavském zemském sněmu. Myšlenky dokumentu byly hlavním programem husitského hnutí po celou dobu jeho trvání : Všem vuobec a každému křesťanu zvláště buď to svědomo a oznámeno,že obec Česká a v naději boží věrní křesťané stojie a s boží pomocí státi mienie vším svým statkem i životem a smrtí,jakož najdéle budú moci,proti každému životu jim v tom odpornému; nic o jiné se neprosazujíc a vydávajíc,než o tyto kusy čtyři křesťanské a v novém zákoně přikázané od pana Jesu Krista : V tomto úvodním vyjádření dávají husité najevo svou sounáleţitost s křesťanstvím, ale také ochotu ztratit za své myšlenky majetek a ţivot. Najprvé : aby slovo božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno. Toto ustanovení vyjadřovalo poţadavek svobodného vyznání husitské formy křesťanské víry včetně moţnosti její myšlenky beztrestně veřejně

43

hlásat. Druhé :aby velebná svátost těla a krve božie pod oběma spósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom………….. Ustanovení vyjadřovalo právo přijímání laiků pod obojí způsobem,tedy chlebem boţím (jako přijetím těla boţího ) a vínem (jako přijetím krve boţí) Třetí :že nozí kněžie a mnišie světskýn právem panují nad velkým zbožím tělesným,proti přikázání Kristovu a na příkazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského;aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo…………. Ustanovení vyjadřuje poţadavek na zbavení církve světské moci a majetku Čtvrté :aby všichni hřiechové smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu božiemu odporní řádem s rozumně od těch,jenž úřad k tomu mají,v každém stavu byli stavováni a kaženi,a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla,a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku českému…………… Toto ustanovení mělo zajistit trestání veřejných hříchů bez moţnosti se vykoupit pouhým zakoupením odpustku od církve.

10.3 Kompaktáta 30. května 1434 došlo v bitvě u Lipan k poráţce radikální části husitského hnutí spojenými vojsky panské jednoty a praţského husitského vojska. Tato událost umoţnila začít jednání se Zikmundem Lucemburským o podmínkách nástupu na český královský trůn. Hlavním tématem bylo schválení dokumentu, jeţ by obsahoval hlavní myšlenky husitského hnutí sepsané husity ve Čtyřech praţských artikulech. O schválení takového dokumentu také jednal právě probíhající Basilejský koncil. Císař Zikmund vyuţil veškerého svého vlivu, aby získal potřebnou podporu pro schválení husity poţadovaného dokumentu, to se mu nakonec podařilo a myšlenky husitů ze Čtyř praţských artikulů byly vyhlášeny 5.července 1436 v Jihlavě, proto také někdy nazývána Jihlavská kompaktáta. Ač byl původní dokument husitů upraven různými dodatky a omezeními, jednalo se o nástup kališnictví jako uznanou součást křesťanství, jeţ ovlivnilo i další vývoj v Království českém.

______________________________________________ Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech

44

Císař Zikmund byl roku 1436 přijat za českého krále. Korunovace se však znovu nekonala, protoţe proběhla jiţ před sedmnácti lety ( byla tehdy z vůle zemského sněmu nenaplněna). Myšlenky Kompaktát, platné v Království českém a markrabství moravském : 1.Najprvé řečený sněm jménem řečených království a markrabstvie….,příjmú a opblibie a učinie dobrý,pevný a věčný pokoj a kostelnú jednotu,kterúžto vyznají i utvrdie slušným obyčejem. Toto ustanovení stanovilo rovnost husitské víry s katolickou. Husitská víra se stala součástí křesťanské církve Evropy. V období husitských válek měla husitská víra v Čechách tři organizované odnoţe, praţskou, táborskou a jihočeskou. Postupně nabyla dominantního vlivu praţská nejumírněnější část, nejradikálnější táborská byla později zcela utlumena také zásahem českého krále Jiřího z Poděbrad. 2.A to když se stane,řečení poslové řečeného zboru a přijmú řečený pokoj,a ohlásie pokoj obecný všeho lidu křesťanského s obyvateli a přebývači řečených království a markrabství. zdvihnú všechny súdy,kladby a plné stavenie učinie,a přikáží všem křesťanom a každému,anby žádný potom řečeného královstvie a markrabství pro minulé věci nesměl haněti,aniž na ně neb na jich obyvatele nesahal nebolo jim škodil………… Tímto byl stanoven zákaz trestu a postihu jedinců i celé skupiny obyvatel s husitskou vírou. Tím samozřejmě bylo myšleno Království české a jeho obyvatelé. 3……aby přijímanie přebožské svátosti těla a krve božie užitečné a spasitelné pod obojí zpósobú,totiž chleba a vína,všem křesťanom v Královstvie Českém a markrabstvie Moravském Tímto bylo povoleno příjímání pod obojí, tedy tělo páně (chléb) a krev páně (víno) při církevních obřadech husitů. Tyto obřady se lišily dle husitského proudu (tedy místa), kde byly praktikovány. Nejblíţe katolickým obřadům byla Praha, nejvíce vzdálené katolíkům bylo radikální táborské učení. 4.Legátové svatého sboru listy svými mocí svatého sboru přikáží všem a každému kteréhokoli stavu neb řádu byliby,aby řečených Čechóm a Moravanóm,používajícím řečeného přijímanie pod obojím….. Za naplnění ustanovení bodu 1., 2., 3. se zaručí legáti svatého sboru (koncil) svými listy. Jednalo se o legáty, jeţ se účastnili dlouho probíhajícího koncilu v Basileji

45

5.Při položení tří artikulóv potomních od napřed řečených legátov svatého sboru povědieno jest v způsobe nížepsané ……aby pravda byla vylíčena slovy tak řádně zpósobenými,aby nebyla urážka…bludu Výklad bodu 1.- 3. musí provést legáti svatého sboru,aby nemohlo dojít v pozdější době k prohlášení husitského učení za bludy. 6………..že všichni hriechové smrtelní, a zvláště zjevní,jakož rozomně muož býti,vedle zákona božieho a svatých otcóv ustavenie mají býti stavováni,trestáni i vypleni,ale moc mstěnie nad hříšníky ne obecným osobám,ale na ty toliko příslušie Za hříchy musí následovat trest, o vině a trestu rozhodují zákonem stanovené úřady a osoby, církevní věci rozhodují církevní instituce,světské věci světské instituce, duchovní tedy nemohou smazat prostřednictvím odpustku viníkovu světskou vinu a ochránit ho tak před trestem. 7….aby slovo božie od kněží božícha jahnóv hodných svobodně a věrně bylo kázáno,….. Bez úrazu moci biskupovi, kterýž je ředitel první ve všech věcech,vedle svatých otcov ustavenie. Kázat slovo boţí mohou jen kněţí jáhnové (čekatelé na kněţské svěcení). Tito pak musí respektovat vůli biskupa a papeţe. 8…;neslušie kněžstvu času zákona milosti nad zbožím časným panovati…..na nich mieti zvláštnie a světské panovanie…….. Duchovní nesměl vlastnit světský majetek a uplatňovat světský mocenský vliv, protoţe podle názoru husitů by se měl věnovat pouze šíření boţího slova a svým ţivotem by měl být příkladem pro ostatní věřící. 9……a jestliže by které zvláštnie osoby a ta opravenie chtěli v svatém zboru státi obyčejem řádným a poctivým,aby jim to slušalo,a buď jim svoboda pójčena Pokud se duchovní zřeknou majetku a potvrdí dodrţování základních tří artikulů, mohou dál provozovat kněţský úkol. 10. Ustanovení bylo pravděpodobně během jednání zrušeno nebo nebylo dochováno. 11.Pro potvrzenie a zachovánie pokoje od řečených legatóv svatého zboru bude dáno utvrzenie a bude jednána bulla zboru a přikázanie téhož svatého zboru ke všem kniežatóm a obcem okolním i jiné věci,kteréž budú potřebné a hodné.A strany již řečených královstvie a markrabstvie budú dáni listové s pečetmi utvrzenými a ohradami potřebnými, bude povolán pokoj,a aby byl zachován bude přikázáno,a všecky jiné věci stanú se,kteréž k zachovanie pokoje řečeného a jednoty budú potřebné a hodné Dokument byl stvrzen pečetěmi legátů církevního sboru (koncilu v Basileji). Tím byla 46

nepopíratelně doloţena vůle legátů k naplnění všech ustanovení tohoto dokumentu. Dodatky B, C. D řeší vztahy mezi husitskou církví a katolickou církví a legáty církevního sboru tak, aby bylo nezpochybnitelně moţné naplnit všechna ustanovení listiny.

10.4 Majestát císaře Zikmunda Majestátem císaře Zikmunda byl potvrzen skutečný stav v zemi, jeţ nastal za dlouhého období husitské revolty. Císař souhlasil s omezením vlastnických práv církve i krále. Souhlasil také s potvrzením drţby majetku husitským pánům,rytířům i městům, jeţ byl ţivelně zabrán v době husitského povstání. Důleţité je uvedení města Prahy na druhém místě adresátů této listiny, znamenalo to počátek období, kdy se městský stav stal králem potvrzenou významnou sloţkou českých stavů. Majestát byl přijat 20. 7. 1436, Zikmund však na královském trůnu Království českého pobyl jen krátce a roku 1437 zemřel. To byl konec další významné dynastie panovníků v Čechách i v Říši svaté. 1.Najprve,jakož království České v svých spisech s

úmluvách s svatým sborem

Basilejským a s legáty úmluvy a spisy má,ty jim mají od nás a našich budúcích držány býti, A zvláště že všichni smrtelní zjevní hřiechové v zemi nemají svobody mieti ;že my se k tomu pilně přičiníme,a proti tomu nikoli nebudeme,aby se podle umluv stalo. Tímto ustanovením Zikmund potvrdil platnost Kompaktát a dalších úmluv , tedy naplnění zlegalizování husitské církve s většinou jejích myšlenek. 2…jestliže kto Čechy a Moravany ,…jimž svoleno přijímanie těla a krve božie pod obojím způsobem,….utisknuti chtěl,….toho nedopostíme…….,nýbrž jich při tom hájiti a jim radni a pomocni bideme…… Zikmund se zavázal zasáhnout proti všem, kdo by chtěli kohokoliv z Čechů a Moravanů stíhat za příslušnost k husitské víře a jejím naplňování. 3.It radu,kterúž oni voliti budú,tu chceme přijieti a vedle nie spravedlivě činiti……… Král se zavázal respektovat radu zvolenou českými stavy a řídit se jejími doporučeními. 4….kaplany.kteříž jsú obyčeje pod obojím způsobem…..,je rádi uzříme na našem dvoře Král Zikmund umoţnil přístup husitských kněţí ke královskému dvoru. 5.že žádného člověka ani obce ke zdělání takových zbořených hraduov,kláštěróv,kostelóv tisknuti nebudem……

_________________________________________ Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech

47

Jednotlivci i obce byli zbaveni povinnosti likvidace zbořenin, jeţ vznikly v období husitských válek na jejich území. Pokud by tak učinili, pak pouze ze své svobodné vůle a ne na příkaz panovníka. 6.Též také kdyžby kteří nišie neb jeptišky měli přijati báti do kterého města neb miesta,to se má státi s jednostajnú volí kněze arcibiskupa, té obce neb toho pána Král se zavázal neumísťovat mnišské a jeptišské řády na území obcí a šlechty bez jejich souhlasu. 7. když bohdá do Prahy přijedem,….a zbožie k tomu učení i k špitálóm …..navrácena byla Král se zavázal podle doporučení biskupa praţské rady vrátit majetek Karlově univerzitě a praţským špitálům. 8. Také že korunu Českú,listy,privilegia a desky zemské i dvorské,svátost i jiné klenoty České,které jsme z Čech vyvezli,máme a chceme milostivě vrátiti,….položeny býti v Čechách.. Zikmund se zavázal uloţit zpět v Čechách všechny české královské klenoty a písemnosti, jeţ byly ze země odvezeny na jeho příkaz a jsou v jeho drţení. 9.Také jim chceme jich svobody,řády,práva,privilegia i listy milostivě potvrditi a v nich zachovati.. Zikmund potvrdil všechna privilegia českých stavů, tedy i privilegia a majetkové poměry, jeţ vznikly v době husitské revolty, došlo tak k potvrzení moci a majetku tzv. husitské šlechty a měst. 10….jakž se ku poctivému toho jazyka a ku chvále božie najlépe zdáti bude…… Císař se zavázal dodrţovat podporu českého jazyka při kázání v kostelech i uţívání arcibiskupem českým a královskou radou. 11….o ty zápisy,kteréž jsme komu učinili nebo zapsali,….a je v času námi a tu radú položeném a ohlášeném položili,….a ktožby to neučinil,aby se tiem sám odsadil,tak aby ten zápis žádné moci neměl Všechny listiny, jeţ český král vydá, musí být také předloţeny královské radě, při nesplnění by taková listina byla neplatná. 12. …aby v %Cechách žádný cizozemec na úřadě nebyl Císař se zavázal obsazovat do královských úřadů pouze obyvatele Čech, tedy zpravidla českou šlechtu. 13. ..o ty zápisy a o ty trhy,…mezi přátely, obecniemi lidmi,od pánuov, zemanov neb jiných obecných lidí,těch nechceme rušit,ježtoby to by řádně změněno býti nemohlo….. Císař se zavázal, ţe jako český král nebude rušit dokumenty o získání a převodu majetku 48

mezi obyvateli království. 14 ..o komornie platy…ponecháni byli,až do lepšieho nahlednutie a zjednanie Císař se zavázal ponechat úředníkům jejich platy aţ do pevně stanoveného období, aby bylo moţno v potřebném čase posoudit jejich oprávněnost a výši. 15 ..Spolkóv s sirotky v Čechách a na Moravě dále dávati nechcem….,než aby najbližší přátelé po erbu těmi sirotky vládli Sirotci,tedy poddaní a jejich majetek , byli podřízeni husitské šlechtě. 16. Také my nechcem žádných sirotkóv vdávati,ani k prosbě,ani sic,bez přátelské a poručníkóv dobré vóle Král nemohl nařídit sňatek sirotků bez souhlasu jejich poručníků, tedy šlechty, která spravovala jejich majetek. 17…cožbykolivěk nespravedlivého obtížně bylo při súdiech,chceme aby napraveno bylo Budoucí český král se zavázal ke kontrole spravedlnosti při soudních rozhodnutích. 18. ….aby groš dobrý v Čechách byl dělán,jakož jest byl dělán za krále Václava druhého; a Horu chceme opatřiti podle rady, aby zase zvelebena byla Zikmund se zavázal k obnovení raţby českého platidla (groše) v Kutné hoře tak, aby bylo dosaţeno její kvality a hodnoty jako v době vlády Václava II.. 19 …zdaby páni,rytierští lidě i města,o svých práviech,řádiech a svobodách nynie co zapomanuli a napsati obmeškali,to jim chcem rádi milostivě naplniti Císař slíbil projednat a dodatečně potvrdit případná další privilegia a listiny šlechty a měst, jeţ by opomenula předloţit k potvrzení ve stanoveném termínu. 20 ..co se stalo v těchto záštích o tu při proti nám, to má všecko minúti,a toho jim budúcích časech nechcem ničím zlým zpomínati Budoucí český král se zavázal netrestat své protivníky z husitských válek ani v další budoucnosti, tímto byl uzavřen smír se snahou o zapomenutí na předchozí spory. 21 ..o vyjetí našem z země České,abychom země neporúčeli cizozemci,….chcem s radú Budoucí český král se zavázal informovat královskou radu o svém odjezdu do ciziny, přičemţ správa království v nepřítomnosti krále nesmí být svěřena cizinci, tedy pouze české šlechtě. 22 ..Pak o ty odúmrti;……že ty v těch svobodách a práviech dáti chceme, jakož sú byly a na nás spadly Právo krále na odúmrť mělo být zachováno dle zvyků platných v minulosti, zejména za vlády jeho děda Jana Lucemburského. 23 o svátost Řísků,aby navrácena byla 49

Českému království byla navrácena práva a povinnosti v rámci Svaté říše římské 24 summy královské, kteréž sú až do sie chvíle zadržány v městech Království českého ,ty jim všechny svobodně a milostivě propúštíme….. Budoucí král přenechal hotovost patřící králi městům, v nichţ byla ve chvíli podpisu tohoto dokumentu přechovávána. 25 …cožby listóv a zápisóv bylo židovských, což se lichvy dotýká zadržané,aby ta lichva s škodami na těch listech pominula Byla zrušena oprávněnost dluţních úpisů vůči věřitelům-lichvářům (zpravidla se půjčováním peněz za úrok zabývali Ţidé). Tato listina byla potvrzena císařskou pečetí císaře Svaté říše římské Zikmunda Lucemburského, zanedlouho také českého krále.

50

Závěr První zmíněnou listinou byla Břetislavova dekreta. Tento dokument se pokoušel uzákonit základní pravidla chování obyvatel Čech v souladu s křesťanskou vírou. Území Čech se tak začlenilo mezi státy Evropy, jeţ spojovala nová křesťanská víra. Území Evropy, jeţ zůstala u způsobu ţivota podle pohanských zvyků, pak byla zpravidla okrajovým teritoriem bez politického vlivu. Tento dokument byl tedy jakousi pomyslnou vstupenkou mezi stále politicky významnější spolek států, jeţ rozhodovaly o osudu Evropy. Druhým zmíněným dokumentem byla Zlatá bula sicilská, jeţ jednoznačně stanovila území Království českého a jeho významné autonomní postavení v rámci Svaté říše římské. Třetí listinou byla Ulmská bula, jíţ tehdejší císař ještě za ţivota Přemysla Otakara potvrdil jeho syna jako zákonného nástupce na českém trůnu, coţ umoţnilo bezproblémové nástupnictví rodu Přemyslovců se zachováním významného postavení v Říši, coţ se následně dařilo aţ do ukončení jejich vlády z důvodu absence muţského nástupce. Čtvrtou listinou byly Inaugurační diplomy Jana Lucemburského,jimiţ první král z rodu Lucemburků potvrdil významnou stavovskou autonomii české šlechty, coţ v budoucnu neumoţnilo rozhodování o důleţitých problémech Království českého bez výrazného vlivu obyvatel Čech. Pátou listinou nebo spíše souborem listin bylo 14 privilegií římského císaře, jeţ vydal český král a zároveň římský císař Karel IV.. Tento soubor listin potvrdil a dokonce i rozšířil privilegia daná českým králům a tedy Království českému jeho předchůdci na císařském stolci. Potvrdil tak české a moravské země jako celistvé Království české s dědičnou královskou korunou, potvrzovanou volbou českého šlechtického stavu. Občasné snahy Moravy o větší územní autonomii zamezilo jedno z nových privilegií. Posledním privilegiem bylo zřízení Karlovy univerzity. Hlavní ideou tohoto dokumentu bylo vytvoření co nejstabilnějšího územního celku, jeţ by měl být centrem Svaté říše římské jak v politice, tak ve vzdělanosti i hospodářských aktivitách a jejich vysokém stupni vyspělosti, coţ se také později podařilo. Toto byl začátek krátkého období vrcholného postavení českého státu v Evropě. Čechy určovaly hlavní směry vývoje Evropy. Šestým obsáhlým dokumentem byl Zemský zákoník, jímţ se Karel IV. snaţil

51

ovlivnit uspořádání ţivota všech obyvatel Království českého k jeho prospěchu a růstu úrovně ţivota. Jelikoţ však zasahoval i do privilegií české šlechty, nebyl ke škodě Čech sněmem schválen. O jeho kvalitě a obavě z moţného budoucího vlivu svědčí i donucení Karla IV. zákoník odvolat, k čemuţ ho česká šlechta nakonec donutila i prostřednictvím vlivu jeho bratra Jana Jindřicha. Většinu myšlenek tohoto dokumentu dokázal schopný český vladař uvést do ţivota i bez tohoto dokumentu a došlo ke zlepšení právního postavení většiny obyvatel. Dokument byl také podkladem při vzniku pozdějších podobných zákonů v Čechách. Sedmým dokumentem byl také soubor listin nazvaný Zlatá bula Karla IV. ,jímţ císař Karel upravil poměry ve správě Římské říše a to zejména nejvyšší šlechty kurfiřtů. Tento dokument byl bez většího odporu schválen a umoţnil uklidnění poměrů v Evropě, její rozvoj ve prospěch zlepšení ţivotní úrovně většiny obyvatel a zvýšení vlivu Svaté říše i vůči jiným významným říším. Osmým dokumentem byl Dekret kutnohorský, jeţ významně změnil poměry ve správě Karlovy univerzity, spustil její přesměrování z evropské univerzity s velkou mírou autonomie na národnostní a náboţenské centrum, o čemţ svědčí nástup Jana Husa do pozice rektora školy. Tím ztratila univerzita punc centra vzdělanosti Evropy. Devátým dokumentem byla listina nazvaná Basilejská kompaktáta. Touto listinou bylo ukončeno dlouhé období husitských válek. Listina legalizovala husitskou víru v rámci křesťanské víry Evropy. Husitské šlechtě a měšťanům pak umoţnila získat v husitských válkách zabrané majetky do svého trvalého drţení. Hlavním strůjcem a moderátorem jednání byl císař Zikmund Lucemburský. I on chtěl uklidnění v české zemi a odměnou mu bylo konečné potvrzení královské koruny českými stavy. Tento nabytý vliv však jiţ nedokázal vyuţít ve prospěch Českého království, protoţe brzy zemřel. Tak nebylo moţno zjistit, zda by tento renesanční panovník dokázal obnovit významné postavení Čech v Evropě a zvýšit kvalitu ţivota alespoň na úroveň, jeţ byla dosaţena za jeho otce. V období vládnoucí dynastie Přemyslovců došlo k zařazení české země do části křesťanské Evropy, později nazývané jako Svatá říše římská. Byla počátkem upevnění českého státu jako království s výrazným vlivem v Říši, kdy si jeho panovníci uchovali výrazný prvek autonomie. V rámci Svaté říše došlo k potvrzení kontinuity rodové posloupnosti Přemyslovců, čímţ byla potvrzena jejich oprávněnost k vládě v Čechách i potřebný respekt v rámci Říše. Na pravděpodobně nejvýznamnějším dokumentu doby Přemyslovců Zlaté bule sicilské lze dokumentovat rozdíl v chápání právní důleţitosti v době jejího vzniku a později aţ do dnešní doby. Jedním z jeho ustanovení bylo potvrzení dědičného práva 52

královské moci, přičemţ byl stanoven postup volby a potvrzení této volby, ale v praxi byl ještě často vyuţíván starší způsob panovnického kamenného stolce a zvolení panovníci nepřikládali v bule stanovenému postupu největší váhu. V Říši nebyl tento dokument v historických zápisech často vůbec uveden, z čehoţ lze usuzovat, ţe mu autoři nepřikládali význam. V době Lucemburků se však Zlatá bula stala základním právním podkladem k potvrzení dědičné královské koruny v Čechách. Dnes chápeme toto ustanovení buly jako pro tehdejší dobu jediný moţný způsob vzniku královské moci v Čechách. Dnes je pro nás také bula důkazem výrazného vlivu Českého království na dění v křesťanské Evropě. Lucemburkové se stali důstojnými nástupci Přemyslovců v

Čechách i Evropě.

Nejvýznamnější dokumenty vznikly v době vlády Karla IV. Tomu se jako nejvyššímu představiteli Říše podařilo svými listinami nezpochybnitelně potvrdit českou státnost, územní celistvost a význam království v rámci Říše. Vyuţil k tomu všechny významné dokumenty období Přemyslovců, bez jejichţ vzniku by to nebylo moţné.

Na tomto

základě se mu pak podařilo vytvořit z Čech centrum moci Evropy, coţ se bohuţel do dnešních dnů nepodařilo nikomu zopakovat. Z odkazu období vlády Karla IV. čerpá český stát aţ dodnes. Mnohý významný český politik vyuţívá v rámci jednání v Evropě tohoto odkazu. Také uznávaný význam těchto listin nejednou zachránil územní celistvost českého státu, zejména po skončení 1. a 2. světové války. Kaţdý dokument získá svou právní váhu také jeho naplněním, o coţ se jeden z nevýznamnějších panovníků (dnes bychom řekli politiků) za svého ţivota beze zbytku postaral. Jeho význam a dnešní odkaz je tak veliký, ţe si němečtí historici a politici snaţí Karla IV. přisvojit jako velmi významnou osobnost německých dějin. Samostatnou kapitolou snaţení Karla IV. je zaloţení Karlovy univerzity s jejím úctyhodným nepřetrţitým trváním aţ do dnešní doby. Bohuţel jiţ dnes nemá tato univerzita takový vysoký stupeň významu mezi institucemi vzdělanosti, jako měla v době panování svého zřizovatele. Stále je však povaţována za nejlepší univerzitu Čech a v některých oborech i s přesahem do Evropy. Dokumenty za Lucemburků před a po Karlu IV. byla řešena aktuální politická situace v zemi a Říši a zpravidla nemá v dnešních dnech konkrétní ani zprostředkovaný význam. Listiny vydané za Karla IV. řešily samozřejmě také politické a jiné problémy tehdejší doby, ale jejich základní myšlenky se staly základem právního stavu i dnešního moderního českého státu. Význam dokumentů a jejich obsah byl od doby jejich vydání aţ do současnosti vţdy vykládán podle sympatií autora (historika), náboţenského a později i politického přesvědčení, výše uvedený základní obsah však nepopřel nikdo z nich. 53

Výše zmíněné dokumenty tedy ve své době i dnes potvrzují územní celistvost starobylého českého státu, jeţ na tomto místě nezpochybnitelně trvá mnoho set let. Potvrzují územní celek, jeţ patří do společenství států Evropy, které od počátku spojuje křesťanská víra, nebo dnes jiţ spíše základní myšlenky křesťanství, o jejichţ původu jiţ někdy někteří dnešní obyvatele Evropy nemají ani povědomí. Český stát působil a působí v rámci Evropy ve stále se měnící váze svého vlivu, kdy si však vţdy zachovává výrazný stupeň své autonomie, jeţ je pravděpodobně zakotvena v povaze myšlení obyvatel území Čech a Moravy.

54

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1.Petr Sommer,Dušan Třeštík,Josef Ţemlička PŘEMYSLOVCI budování českého státu Nakladatelství Lidové noviny,ISBN 978-80-7106-352-0 2.Martin Wihoda,Zlatá bula sicilská Nakladatelství ARGO,ISBN 80-7203-682-3 3.Zdeněk Veselý,Dějiny českého státu v dokumentech Nakladatelství EPOCHA,ISBN 80-86328-26-0 4.Jörg K.Hoensch,Lucemburkové Nakladatelství ARGO,ISBN 80-7203-618-6 5.František Koţík,Kronika ţivota a vlády Karla IV.,krále českého a císaře římského Nakladatelství Albatros,ISBN 80-00-01860-8 6.Marie Bláhová a Richard Mašek,Karel IV. státnické dílo Nakladatelství Karolinum, ISBN 80-246-0771-9 7.Jaroslav Čechura,České země v letech 1378-1437, Lucemburkové na českém trůně II Nakladatelství LIBRI,ISBN 978-80-7277-393-0

55

Seznam příloh 1. Zlatá bula sicilská 1. část

2. Zlatá bula sicilská 2. část Mocran at Mocran

3. Zlatá bula sicilská 3. část majetek v zahraničí

4. Zlatá bula ulmská

5. Privilegium Přemysla Otakara II pro město Jihlavu

Donace manţelky Přemysla Otakara II Kunhuty pro brněnský klášter

6. Urbář praţského biskupství

7. Zlatá bula císaře Karla IV.

56

57