Přehled zpráv

Přehled zpráv 29.4.2015 - 30.4.2015 MÚ Česká Lípa Českolipský deník AKTUÁLNĚ .................................................................................................................................................................. 3 30.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (mip) Ješetu s Kouřilem vystřídal Šimon ........................................................................................................................... 3 30.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (rav) KRÁTKÉ ZPRÁVY Z ČESKOLIPSKA ......................................................................................................................... 3 30.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  Na pelíšku záleží! Díky čtenářům Deníku má Růženka ten správný ..................................................................... 4 30.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  ADÉLA VACHTOVÁ Nová výstava ............................................................................................................................................................... 4 30.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (red) Sněžení komplikovalo dopravu na Práchni ............................................................................................................. 5 30.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (ava) Z pálení čarodějnic se staly organizované karnevaly, říká českolipská etnografka ........................................... 5 30.4.2015 Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa  (mip) Zítra začíná poutní sezóna v Jablonném .................................................................................................................. 5 30.4.2015 Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa  (mip) ČT 1 Z dětského domova na univerzitu ............................................................................................................................. 6 29.4.2015 ČT 1 str. 25 19:00 Události MÚ Česká Lípa  Mladá fronta DNES Návrat do minulosti. V Banátu Češi mluví jako za časů Palackého ...................................................................... 7 30.4.2015 Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  Tomáš Lánský Překvapení: kriticky ohrožený sýček žije na sídlištích v Lípě ............................................................................. 10 30.4.2015 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  Tomáš Lánský Připomenou si židovské kořeny .............................................................................................................................. 11 30.4.2015 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  (jan) Sýčkové vymírají. Ochránci jim dají budky proti kunám ...................................................................................... 11 30.4.2015 Mladá fronta DNES str. 4 Z domova MÚ Česká Lípa

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1



Tomáš Lánský

Učitelka natočila porno. Škola ji okamžitě vyhodila ............................................................................................. 11 30.4.2015 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Liberecký MÚ Česká Lípa  Tomáš Lánský Prima Učitelka Základní školy v České Lípě měla natáčet porno ................................................................................... 12 29.4.2015 Prima str. 9 19:20 Krimi zprávy MÚ Česká Lípa  Táborský deník O Albert má zájem i Jednota.................................................................................................................................... 13 30.4.2015 Táborský deník str. 3 Táborsko MÚ Česká Lípa  KATEŘINA ŠÍMOVÁ Umění darovat VTEŘINA POTÉ: DĚTI Z DOMOVŮ SOBĚ ............................................................................................................... 13 29.4.2015 Umění darovat str. 14 Reportáž MÚ Česká Lípa  LEOŠ KYŠA


2

MÚ Česká Lípa Českolipský deník

AKTUÁLNĚ 30.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (mip) MÚ Česká Lípa

Novým radním Lípy je Karel Tejnora Česká Lípa – Novým radním České Lípy byl včera na dalším rozhádaném jednání zastupitelstva zvolen člen ODS a někdejší senátor Karel Tejnora. Koalice jeho zvolení po nekonečných diskusích odhlasovala i s pomocí komunistů krátce poté, co hlasováním prošlo odvolání radní Pavly Procházkové(ANO2011). Ta byla z rady města „odejita“, protože se v minulých týdnech zastala strážníků městské policie proti vedení města a protože společně s dalšími dvěma zastupiteli ANO 2011 vystoupila z radniční koalice. Tejnoru zastupitelé zvolili až napodruhé, poprvé pro něj zvedlo ruku jen 12 lidí. Sociální demokratTomáš Binder ale hlasování zpochybnil se zdůvodněním, že nestačil doběhnout a v opakované volbě získal Tejnora 15 hlasů. Region| Severní Čechy

Ješetu s Kouřilem vystřídal Šimon 30.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (rav) MÚ Česká Lípa

AKTUÁLNĚ Z FOTBALU Česká Lípa – Vedení fotbalového klubu Arsenal Č. Lípa se rozhodlo pro změnu na postu trenéra Amužstva a odvolalo dvojici Jiří Ješeta, Stanislav Kouřil. Středeční trénink již vedl Martin Šimon, který byl „převelen“ od družstva starších dorostenců. Deníku to včera večer sdělil Josef Košta, vedoucí Amužstva. Region| Severní Čechy

KRÁTKÉ ZPRÁVY Z ČESKOLIPSKA 30.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko MÚ Česká Lípa

Hledají řešení pro ekologickou zátěž Nový Bor – Odhadem až na 90 milionů korun by mohlo přijít odstranění ekologické zátěže pod budovou bývalého areálu ZPA v novoborské ulici Bedřicha Egermanna. Vyplývá to ze společného jednání borského starosty Jaromíra Dvořáka a Josefa Jadrného, náměstka hejtmana Libereckého kraje pro životní prostředí a zemědělství. O možnostech, jak řešit ekologickou zátěž, bude město Nový Bor dále diskutovat, jednou z možností je využít příhodnou dotaci. (ava) Skalice si půjčí na chodníky i sport Skalice u České Lípy – Bezmála 10 milionů korun si půjčí Skalice u České Lípy na dokončení stávajících i plánovaných investičních akcí. Dlouhodobý úvěr schválili tamní zastupitelé obce na svém posledním veřejném zasedání. Konkrétně 9,7 milionu korun ve Skalici použijí na úhradu vlastního podílu při výstavbě dalších chodníků, rekonstrukci místních komunikací poškozených loňskými přívalovými dešti nebo modernizaci šaten a sociálního zařízení ve sportovním centru. Část peněz poslouží také k dofinancování plánovaného zateplení budovy obecního úřadu. (ava) Zlatý Permon pro Provodínské písky Provodín – Ocenění Zlatý Permon za mimořádné výsledky v bezpečnosti práce v roce 2014 získala ve 13. ročníku této soutěže společnost Provodínské písky. Sošku Permona, který má podle pověstí pomáhat horníkům při práci a přinášet jim štěstí, převezme společnost z Českolipska příští týden.


3

„Jde o významné ocenění za bezpečnost práce v hornictví, která se uděluje každoročně a vůbec poprvé míří do naší oblasti,“ uvedl předseda představenstva Provodínských písků Václav Cejthamr. Společnost vyhrála první místo v kategorii hornická činnost prováděná povrchovým způsobem. (ph) Region| Severní Čechy

Na pelíšku záleží! Díky čtenářům Deníku má Růženka ten správný 30.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana MÚ Česká Lípa

ADÉLA VACHTOVÁ

Maminka plakala štěstím a dojetím, když její nemocná dcerka poprvé vyzkoušela pohodlí velké zdravotní postele Česká Lípa – Povedlo se. Nemocná Růženka z České Lípy vyměnila dětskou postýlku za prostorné speciální zdravotní lůžko. Velký sen sedmiletého děvčátka handicapovaného několika závažnými syndromy dokázala v realitu proměnit dobrota čtenářů Českolipského deníku. Během necelých dvou měsíců lidé poslali Růžence na transparentní účet doposud téměř 40 tisíc korun! „Hlavně všem vyřiďte, že strašně moc děkujeme, ani jsme v takovou pomoc nedoufali,“ vzkázala čtenářům prostřednictvím redakce Růženčina maminka. Předání postele doprovázely silné emoce. Maminka plakala dojetím a dcerka nešetřila úsměvem. „Je hezká a moje,“ libovala si Růženka ve svém pohodlném loži. Obě hned napoprvé vyzkoušely i dálkové ovládání určené pro snadné polohování lůžka. To dovoluje nastavení podpěry zad do 70 a nohou do 20 stupňů. Součástí lůžka je také hrazdička a bezpečnostní postranice. Redakce Deníku pořízení zdravotního lůžka vyjednala s centrem Patron v Mladé Boleslavi, které zprostředkovává prodej terapeutických pomůcek a jehož vedoucí s rodinou spolupracuje od Růženčina útlého věku. Lůžko i s matrací přijde na zhruba 23 tisíc korun. Protože díky dobrovolným příspěvkům a startovnému do zítřejšího štafetového běhu pro Růženku na stadionu u Ploučnice v Č. Lípě má redakce k dispozici mnohem více peněz, rozhodli jsme se rodině přispět na další nutné pomůcky. Za 5 tisíc korun pořídíme příslušenství ke speciálnímu kočárku, jenž pojišťovna hradí jen v základní výbavě. Půjde o stříšku,brašnu či nánožník na zimu. Pokračování na str. 2 Na pelíšku záleží! Díky čtenářům... Dokončení ze str. 1 Právě dnes Růžence do nové postele darujeme také novou peřinu, polštář a povlečení a navrch přidáme překvapení – novou panenku, která podle vedoucí centra Patron může děvčátku pomoci rozvíjet komunikační schopnosti. O veškerých nákupech pro Růženku bude redakce Deníku průběžně informovat. Příběh Růženky vyvolal mezi obyvateli Českolipska neuvěřitelně velký zájem, a to především v souvislosti se štafetovým během, kterého se zítra na atletickém stadionu v České Lípě zúčastní přes 300 závodníků. Akci pořádá redakce ve spolupráci se Sportem Česká Lípa, pozvání patří všem, kdo chtějí netradičně strávit prvomájový den. Foto popis| Region| Severní Čechy

Nová výstava 30.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (red) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Podíl umělců z Českolipska na výzdobě na uměleckých památkách hlavního města v 18. – 20. století připomíná nová výstava 70. výročí konce druhé světové války, kterou ve čtvrtek otevře Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě v Maštálkově síni. Region| Severní Čechy


4

Sněžení komplikovalo dopravu na Práchni 30.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (ava) MÚ Česká Lípa

Prácheň – Dopravní komplikace přinesla v úterý nečekaná změna počasí. Kvůli mlze a hustému sněžení na Práchni havaroval kamion, jeho sedmatřicetiletý šofér nezvládl kvůli sněhu dobrzdit a narazil do osobního vozu s přívěsem. Škoda se vyšplhala na 200 tisíc korun. „Kamion se dostal do smyku v mírném klesání na přímém úseku ve směru z Práchně na Kamenický Šenov. I vozidlo před ním mělo problémy s jízdou kvůli rozbředlému sněhu,“ uvedla mluvčí českolipské policie Ivana Baláková. Řidič kamionu se snažil odvrátit střet tím, že vyjel do protisměru. Přitom ale narazil kabinou do zadní části přívěsu auta před sebou. Foto popis| Region| Severní Čechy

Z pálení čarodějnic se staly organizované karnevaly, říká českolipská etnografka 30.4.2015

Českolipský deník str. 1 Titulní strana (mip) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – V hlavní roli je stále oheň a zapálená hranice. Starý zvyk pálení čarodějnic má ale dnes i na Českolipsku, jiný charakter než v minulosti. Myslí si to etnografka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě Jitka Cidlinová. „Vytratil se z toho ten prvek, že to lidé dělají sami pro sebe. Dnes jim naopak pálení čarodějnic někdo zorganizuje a je kolem toho veselí. Dříve to bývalo tišší a tajemnější, lidé to dělali pro sebe, soustředili se na to, že oheň má očistnou moc a šlo o to, zahnat tím ohněm zlé síly, které v tu noc mohly přicházet,“ uvedla pro Deník etnografka. Upozornila také, že to, čemu dnes říkáme filipojakubská nebo Valpuržina noc, tedy večer a noc z 30. dubna na 1. května, byla v minulých staletích vnímána čistě jako prvomájová noc. „Staré kalendáře počítaly totiž za začátek nového dne východ první hvězdy na nebi,“ zmínila Jitka Cidlinová. Protipólem k ohni, kterýmá zahánět zlé síly, a symbolem vítězství nad zlem, je druhý den vztyčená máj, živý, ozdobený strom jako symbol jara. „Je zajímavé, že zatímco zapalování ohňů se jako tradice udržuje, byť v té podobě karnevalů, tak stavění máje se udržuje už jen málokde. Ale mě osobně překvapilo, že v několika obcích na Českolipsku se tak stále děje i navzdory tomu, že kvůli vysídlení tu byly mnohé tradice přerušeny,“ dodala Jitka Cidlinová. Foto popis| Region| Severní Čechy

Zítra začíná poutní sezóna v Jablonném 30.4.2015

Českolipský deník str. 3 Českolipsko (mip) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa – Tradičním žehnáním pramene svaté Zdislavy odstartuje zítra poutní sezóna v Jablonném v Podještědí. Letos je výjimečná díky dvacátému výročí od kanonizace Zdislavy, patronky Libereckého kraje i litoměřického biskupství. Zdislavu prohlásil za svatou papež Jan Pavel II. 21. května 1995 v Olomouci. Páteční první poutní den v Jablonném začne v 10 hodin míe svatou v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy, kterou bude celebrovat biskupský vikář Martin Davídek. Po mši, v 11 hodin, odejde historický průvod od baziliky směrem ke Zdislavině studánce, kde dojde k žehnání pramene a průvod se pak přesune na Lemberk, kde je připravený doprovodný program na celé odpoledne. V zahradě Bredovského letohrádku bude probíhat doprovodný


5

program, jehož součástí bude mimo jiné také premiéra nového představení dětského folklórního souboru PataŠpička, se kterým soubor z Jablonného bude letos reprezentovat Česko na na Europeádě, velkém festivalu evropského folklóru, který se od roku 1964 koná každý rok v jiné evropské zemi. Letos se uskuteční ve švédském Helsingborgu. Soubor představí také loňské pásmo Píseň o sv. Zdislavě. Na Lemberku bude zítra od 9 do 16 hodin zpřístupněna středověká věž a ve 14hodin na zámku proběhne také Svatozdislavský benefiční koncert, jehož výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován Hospicové péči sv. Zdislavy. Po zítřejším startu bude poutní sezóna pokračovat až jubilejním dnem – 21. května, kdy se v Jablonném s ohledem na dvacetileté výročí uskuteční velká výstava „Zdislava svatořečená“. Amšisvatouke cti sv. Zdislavi v tento den povede Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický. Region| Severní Čechy ČT 1

Z dětského domova na univerzitu 29.4.2015

ČT 1 str. 25 19:00 Události MÚ Česká Lípa

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka -------------------Vysokoškoláků z dětských domovů je málo. Upozorňují učitelé. Na univerzitách studuje každé čtvrté dítě vyrůstající v rodině. U těch z dětských domovů je to až každé stosedmdesáté. Často přitom nejde o studijní předpoklady. Lea SUROVCOVÁ, redaktorka -------------------V červnu ukončí magisterské studium marketingu. Biologické rodiče nezná. V dětském domově strávil celý život. Radek LACI, dětský domov v České Lípě -------------------Nikoho z tý rodiny nemám, žádnou ségru, žádnou tetu. A o to lépe se snaží právě připravit na ten odchod z dětskýho domova, ačkoliv teda mám tu vysokou školu, tak právě se chci naučit, právě buď jsem se chtěl naučit ten jazyk, anebo bych se chtěl právě realizovat v té sociální politice, nebo té psychologii. Lea SUROVCOVÁ, redaktorka -------------------Proto chtěl studovat ještě druhou školu. Jenže vedení Dětského domova v České Lípě, kde žije, bylo proti. redaktorka /citace: Ilona HELLEROVÁ, ředitelka, Dětský domov Česká Lípa/ -------------------"Podle zákona se musíš připravovat na budoucí povolání, což kurz španělštiny není. V tomto případě ti nemohu prodloužit smlouvu o dobrovolném pobytu." Lea SUROVCOVÁ, redaktorka -------------------Podle ředitelky dětského domova Radek je na budoucí zaměstnání připravený. Druhá vysoká škola by mu prý kvalifikaci nezvýšila. Na kameru se ale vyjadřovat nechtěla. Ze zákona může ale studovat do šestadvaceti let, tedy ještě dva roky. Navíc školu mu hradí nadace, nikoliv dětský domov. Podpora z jejich strany není samozřejmá. Anna HOFSCHEIDEROVÁ, právnička, Liga lidských práv -------------------Podmínky prostě takto splňuje, tak, jak je to dneska nastavené. Opravdu je to tam formulováno tak, že když bude v prezenčním studiu, tak by se nemělo hledět na to, jestli je to jedna vysoká škola nebo druhá vysoká škola. Klára LAURENČÍKOVÁ, předsedkyně, Česká odborná spol. pro inkluzivní vzdělávání --------------------


6

Ty stesky se týkaly například toho, že neměli příliš velkou pomoc třeba v předškolní přípravě, to znamená, s vypracováváním domácích úkolů, nebo byli nabádány k tomu, aby si radši zvolili nějaký jednodušší učební obor po deváté třídě základní školy a tím uspíšili svůj odchod z ústavního zařízení. Lea SUROVCOVÁ, redaktorka -------------------Ústav tak mnohdy opouští s nedostatečným vzděláním a špatnou přípravou do života. To je jeden z důvodů, proč nakonec nepracují a končí na ulici. To potvrzují azylové domy, které hlásí nárůst bezdomovců, kteří prošli dětským domovem. Lea Surovcová, Česká televize. Mladá fronta DNES

Návrat do minulosti. V Banátu Češi mluví jako za časů Palackého 30.4.2015

Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Liberecký Tomáš Lánský MÚ Česká Lípa

Dodnes téměř zapomenutý svět rumunského Banátu, kde žije početná česká komunita, pomohl objevit Štěpán Slaný z České Lípy. ČESKÁ LÍPA, BANÁT Území v Rumunsku, kde dnes žije nejpočetnější česká komunita – to je Banát. V šesti horských vesnicích tu udržují jazyk, kulturu a zvyky, které si z českých zemí přivezli a uchovali po téměř dvě staletí tisíc kilometrů od domova. Jejich fascinující svět pomohl světu objevit a zpopularizovat Českolipan Štěpán Slaný, extraligový hráč florbalu a český reprezentant v tomto sportu. Díky Štěpánovi a jeho přátelům navázali banátští Češi a našinci trvalý kontakt, který v posledních letech vede k masívnímu rozvoji turistiky. * Na začátku historie Čechů v Banátu stojí velký podvod a křivda. O co tenkrát vlastně šlo? V roce 1823 Rakousko–Uhersko bojovalo s Turky, kteří se chtěli prolomit do Evropy. Banát byl nárazníkem. Držet tam vojenské posádky bylo drahé, proto se monarchie rozhodla tuto liduprázdnou oblast osídlit. Volba padla na Čechy. Jistý obchodník se dřevem jménem Magyarly nabídl Čechům pozemky včetně výhod, jako je jen tříměsíční vojna a sedmileté odpouštění platby daní, výměnou za jejich odchod do Banátu. Češi na to skočili. Po příjezdu zjistili, že slibované pozemky jsou lesy. Peníze na návrat do Čech ale už neměli. Magyarly navíc zkrachoval a vypařil se. Založili tam tedy vesnice a usadili se tu. * Jak v té nehostinné krajině téměř dvě století do dneška přečkali? Okolí v té době bylo multinárodnostním krajem, přišli tam Srbové, Němci, Slováci a Chorvati. Necítili se tam tedy jako cizinci. Byli však uvrženi do neúrodných pralesů. Začali stavět dřevěné domy, obhospodařovat půdu. Navzájem si pomáhali a komunitu Čechů udrželi. * Byl jejich život těžký? Velmi. Vše si museli od píky vybudovat. Na kopcích nebyla voda, dřevěné domy často podléhaly požárům. Postupem času navíc pominula hrozba Turků a vesnice ztratily strategický význam a byly ponecháni napospas divočině. Tím pádem se české vesnice ocitly v naprosté izolaci a časem i zapomnění. * Je pravda, že díky této izolaci a přerušení styků s domovem si banátští Češi zachovali jazyk, mentalitu a zvyky z českých zemí? Odnesli si tradice a mluvu z roku 1820, což byl čas Františka Palackého. Tam ji uchovali zakonzervovanou do dnešních dnů. Samozřejmě, že už znají moderní věci. Je s nimi ale zajímavá domluva, technické výrazy jim třeba dělají problém. * Je tam silně zakořeněná také víra v Boha? Ta tam určuje naprosto všechno. Jsou to katolíci nebo baptisté, na rozdíl od pravoslavných Rumunů. Jejich češství se tedy uchovalo i díky této víře, která určuje život vesnic dodnes. Šéfem tam není žádný starosta, ale


7

kněz. Kněží byli vždycky vzdělaní lidé, kteří hlídali, aby nedocházelo k rodové deformaci sňatky mezi příbuznými. I v naprosté izolaci tak zařídili, aby se brali lidé napříč českými vesnicemi, nikoliv v rámci vesnice. * Liší se nějak tamní Češi od nás? Vzhledově nikoliv, jsou to občané Rumunska, ale národností Češi. Mentalitou jsou trošku místní elita, byli totiž odnepaměti vnímáni jako západní národ, což jim otevíralo dveře a nevídané možnosti. Vzdělanost v českých vesnicích je velká. Jsou to hrdí a tak trošku vypočítaví Češi. Asi jako my. * Co vás na Banátu nejvíc fascinuje? Pro mě je neuvěřitelné, že sednu v České Lípě do auta, jedu 14 hodin a vystoupím nad Dunajem, kde je v lesích sevřená česká vesnice a dodržují se tam zvyky, nekrade se tam, lidé nezamykají stavení. Propadnete se časem do minulosti. Je to celkem nesdělitelný pocit, který si odtamtud odvezete. * Českých vesnic je tam šest. Liší se nějak od sebe? Každá vesnice má svůj specifický ráz. V Eibentálu, který byl hornickou vesnicí, to jde poznat podle menších stavení. Horníci nepotřebovali chovat tolik zvířat. Oproti tomu Gerník a Svatá Helena byly zemědělské vesnice, domy jsou tam velké, s místem pro dobytek. * Proč se o banátských Češích ví teprve nedávno? Ceausescův režim byl nekompromisní, nedovoloval nikomu vycestovat. Vesnice byly hlídané, lidé v nich neměli žádné zprávy o Československu, jehož vznik vlastně propásli. Nemohli pomalu cestovat ani do druhého města. No a Češi se zase nedostali k nim, neboť o nich nevěděli. * Dnes žije Banát z turistiky, kterou jste, Štěpáne, začal propagovat právě vy. Proč jste se tak rozhodl? Vaše rodina prý hrála v „objevení“ Banátu také svou roli. To má historii už v roce 1985, kdy se do Rumunska vypravil můj dnešní tchán. V jedné cukrárně uslyšel u nějakých děvčat češtinu. „Vy mluvíte česky?“ ptal se překvapeně. „Tady jsou české vesnice,“ odpověděly mu. Tak tam s nimi jel a zjistil, že tam všude žijí Češi. V jedné z těch vesnic si našel dívku, počkal, až dostane od Ceausesca razítko a pak se s ní jako první Banátčankou vrátil do Československa. Jejich dcera je moje manželka. * Věděl jste to o ní od počátku? Právě, že nevěděl. Chtěla mi představit své rodiče a prý že pojedeme do Rumunska. Já se zděsil (smích). Však sám víte, co se o té zemi traduje. Ale pak jsem byl mile překvapen. Časem jsem se začal angažovat v podpoře místní turistiky. * V čem je pro místní lidi tak důležitá? Je třeba si uvědomit, že oni vlastně žijí v jakémsi skanzenu, představují svět, co už neexistuje. Řada Čechů tam jezdí, stan rozbijí za vsí, snědí si svou paštiku s chlebem, vyfotí si stařečka a babičku na poli a zmizí. Vesnice z nich nic nemá. Průměrný plat je tam 4500 korun, ceny však stejné jako u nás. Když by se u té babičky s dědečkem někdo ubytoval, zaplatil jim za jídlo a pár dní tam pobyl, přijdou si na měsíční plat. Umožní jim to přežít. Naštěstí už to tam tak funguje a ubytování nabízí každé stavení. Tenhle projekt jsme rozjeli s Člověkem v tísni, ale teď přebíráme iniciativu my. Tenhle koncept je správný. * Vy tam už několik let pořádáte hudební festival, na který vozíte české kapely i fanoušky. Co z toho mají místní? Na Festival Banát původně jezdily tři čtyři kapely a cca 150 fanoušků. Poté, co jsme to začali dělat my, jsme přivezli 25 kapel. Tamní lidé zpočátku vůbec nevěřili, že by tam přijelo tisíc fanoušků. Takže se ani nesnažili na tom vydělat. Loni se to už zlomilo, každý nabízel svoje produkty. Slivovičku, med, klobásky, marmeládu. Návštěvníci ve vsi utratí milion a půl. Žije tam 300 lidí, pro každého to jsou třeba dva platy. Jde o obrovskou motivaci. Vlastně je učíme podnikat. * Jaké má festival vlastně zaměření?


8

Multižánrový. Nechceme z toho dělat Banátskou noc (smích), nejsme sevřeni sponzorským plněním, jsme festival bez reklam a z přesvědčení. Kapely jako Wohnout, Divokej Bill nebo Vlasta Redl tam s námi jezdí zadarmo a spí tam na zemi. * Na co byste nalákal letos? Festival se letos uskuteční 19.–23. srpna, organizujeme autobusy z Čech. Během cesty mají kapely v autobusech minikoncerty pro fanoušky, mohou se tam vzájemně poznat. A letos je festival velmi rozmanitý, vedle Divokýho Billa a Wohnoutů zahrají například Květy, Vložte kočku, WWW, Mucha, Ty syčáci nebo Švihadlo. Kapely jsou navíc uvrženy do role spolupořadatele, pokud chtějí jet, musí každý člen s sebou vzít z Čech nejméně tři fanoušky. * Nežárlí ostatní vesnice na Eibentál, kde se festival pořádá? Závist tam trošku je. Dřív se festival dělal v Gerníku a Svaté Heleně, ale jezdilo tam 150 lidí, nešlo o kdovíjaký byznys. Teď, když vesničané zjistili, že jezdí přes tisíc lidí do Eibentálu, diví se. Ale aby nežárlili, nabídli jsme jim letos prezentace svých vesnic na festivalu. Každý jeho fanoušek je totiž potenciální turista v jejich vsi. * Ne vše je ale v Banátu ideální. Místní lidé odtud odcházejí do Čech. Proč? Tuhle oblast drtí padesátiprocentní nezaměstnanost. Sehnat tam dobrou práci skoro nejde. Jak mladí z Banátu přičichnou k velkoměstu a vystudují třeba vysokou školu v Temešváru, zjistí, že svůj obor nemají šanci ve vsi uplatnit a odcházejí. Je na nás, abychom jim rozvojem turistiky pomohli tamní populaci udržet. * Není právě turistika a kapitál co tam vozíte příčinou, že autentičnost Banátu mizí a stane se z toho vámi zmiňovaný skanzen? Máme dvě možnosti. Buď si tamní lidi budou turisté fotit jako nějaká zvířata v zoo a nikdo z toho nebude nic mít, nebo si je budou fotit, ale vesnice z toho bude mít peníze. Ani jedna cesta není úplně správná. Ale mám-li volit mezi menším zlem, tak šetrná turistika jím je. * Před časem jste tam otevřel první českou hospodu a penzion. Jak vás to vůbec napadlo? Koupili jsem tam s kamarádem barák, zrekonstruovali ho a nacpali do něj všechny své úspory. Udělali tam hospodu. Už to běží sedm let, ale zatím všechny vydělané peníze investujeme zpátky. * O Rumunsku se traduje, že je tam rozbujelá korupce, kriminalita a špatné silnice. Je něco z toho pravda? To jsou spíš takové pohádky. Cesty se každý rok lepší. Rumunsko je přístupová země EU, má velmi štědré dotace do infrastruktury, což už jde vidět. Horší než celé Rumunsko je naše D1 (smích). Rumunsko je krásné, nikdy jsem tam neměl problém. Nedám na něj dopustit. Snad jenom jejich jazyková vybavenost není optimální. *** „Jsou to sice občané Rumunska, ale národností Češi. Jsou trošku místní elita, byli totiž vnímáni jako západní národ.“ Fakta Banát Oblast v jihovýchodní Evropě, rozdělená na tři části: východní se nachází v Rumunsku, západní v Srbsku a menší severní část v Maďarsku. Je součástí Panonské roviny, na jihu je ohraničen Dunajem, řekou Tisou na západě, na severu řekou Mures a na východě jižními Karpaty. * HISTORIE Ve starověku byl Banát obýván Dáky, kteří byli od roku 106 pod římskou nadvládou. V průběhu 6. století přišli do oblasti Slované, během 9. století byl Banát připojen k Bulharské říši. V 11. století se oblast dostala pod kontrolu Uherska. V roce 1552 byl Banát dobyt Osmanskou říší, která ho ovládala až do roku 1716, kdy byli Turci poraženi Evženem Savojským. Během turecké nadvlády a v důsledku válek bylo území téměř vylidněno a bylo tvořeno pustými lesy a bažinami. Požarevackým mírem (1718) připadla země rakouskému soustátí. V roce 1720 byl guvernérem Banátu jmenován Claudius Mercy (1666–1734), který se zasloužil o částečné zregenerování oblasti, močály okolo Dunaje a Tisy byly vyčištěny, kanály a silnice za velkých nákladů obnoveny. Za vlády Marie Terezie začal být Banát dosidlován evropskými kolonisty. V té době bylo založeno mnoho vesnic a kromě zemědělství se začalo využívat i místního nerostného bohatství. V roce 1779 byl Banát připojen k Uhersku. Po revoluci v roce 1848 se dostal pod přímou vládu rakouské koruny jako Srbská Vojvodina a Temešský Banát, ale v roce 1860 byl znovu připojen k Uhersku a


9

byl jeho součástí až do 31. října 1918, kdy zde vznikla krátkodobá Banátská republika, jež však již 15. listopadu 1918 byla likvidována srbskými vojsky. Roku 1919 byl potom Banát rozdělen mezi Rumunsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jen nepatrná část připadla Maďarsku. Tomu odpovídá i současná podoba hranic. Během druhé světové války se po porážce Jugoslávie stala její část Banátu předmětem sporů. O připojení této části Banátu usilovaly jak Rumunsko, tak Maďarsko. Na druhé straně zdejší německé obyvatelstvo usilovalo o zřízení německého státu v údolí Tisy a Dunaje, který by zahrnoval rovněž Bačku a Srem. Obě snahy zůstaly bez úspěchu a zbytek jugoslávského Banátu (1941–1944) zůstal pod formální správou Srbska. Pramen: Wikipedie Foto popis| Propagátoři Banátu Štěpán Slaný (uprostřed) s přáteli Tiberiem Pospíšilem (vlevo) a Janem Dubnem – zakladatelé prvního českého penzionu v Banátu, průvodci krajem a organizátoři hudebního festivalu. Foto autor| Foto: archiv Š. Slaného Foto popis| Fascinující svět Banátu Většina obyvatel Banátu se dodnes živí pouze zemědělstvím a jeho produkty. Nepoužívají auta, až na výjimky nemají telefony a o internetu sotva slyšeli. Největší českou vesnicí Banátu je strmými stráněmi ohraničený Eibentál, česky Tisové Údolí (na fotografii vpravo). Žije zde asi 300 lidí, každoročně se tu koná Festival Banát. Foto autor| 2x foto: Tomáš Lánský, MAFRA O autorovi| Pramen: Wikipedie Tomáš Lánský, redaktor MF DNES

Překvapení: kriticky ohrožený sýček žije na sídlištích v Lípě 30.4.2015


Kdysi nejběžnější sova v Česku se dnes stala kriticky ohroženou. Paradoxně však sýček přežívá na Českolipsku na sídlištích. Odborníci prosí o pomoc s jeho mapováním. ČESKOLIPSKO „Půůůůůůjd!“ Tohle známé volání sýčka už téměř neuslyšíte. Kdysi nejběžnější sova našich vesnic je dnes na vymření, v Čechách jich žije do 100 párů, nejvíce na severu Čech. O to paradoxněji zní zjištění ornitologů: několik sýčků se usadilo na Českolipsku přímo ve městě. Soviček by zde mělo žít asi pět párů. „V posledních letech jsem pozoroval sýčka především na dvou panelových sídlištích Špičák a Sever v České Lípě. Sledoval jsem zde tři hnízda situovaná do velkých odvětrávacích otvorů pod střechou na bočních stěnách panelových domů,“ řekl Zdeněk Vitáček, ředitel a zoolog Vlastivědného muzea v České Lípě. Potvrzuje to i liberecký ornitolog Martin Pudil. „V panelových sídlištích zřejmě nacházejí trochu lepší podmínky jak ke hnízdění, tak ke sběru potravy. To je případ i našeho kraje, protože sýčci jsou známi z panelových domů v Mimoni a v České Lípě, méně často jsou zaznamenáváni v okolí zemědělských objektů," komentuje Pudil. Proč sýčci vyměnili staré vykotlané stromy v lese za sídliště? Odborníci se shodují, že důvodem je úbytek jejich přirozených lovišť. Sýčci jako drobné sovy dokážou lovit jen v nízké trávě, nejlépe v pokosených loukách. A těch na českém venkově ubylo. Naopak sídlištní trávníky jsou sekány pravidelně a sýčci zde pohodlně mohou chytat hmyz. Ani v nových domovech ovšem sýčci nemají lehký život. U panelových domů dochází k zateplování bočních stěn a odvětrávací otvory jsou většinou zcela zrušené nebo opatřené novými mřížkami. „Hnízdiště na sídlišti Špičák kvůli tomu již zaniklo a já jsem to zjistil až při jeho jarní kontrole,“ posteskl si Zdeněk Vitáček. Sýčkům nesvědčí ani venkovské bydlení. Řada z nich uhyne v různých svisle postavených rourách či nádržích s vodou a melasou. „Jen v jedné ocelové trubce od fukaru na seno jsme nedávno objevili 28 mrtvých sov pálených, které patří mezi silně ohrožené ptačí druhy, a z poslední doby máme i několik záznamů o úmrtí sýčků v těchto objektech,“ dokládá Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Šálek je garantem záchranného programu sýčka obecného. Program počítá s hlášením výskytu sýčků lidmi, často amatérskými pozorovateli. To umožní ornitologům spojit síly se zemědělci a ohroženým ptákům pomoci. „Pomoc nejčastěji spočívá v instalaci vhodných budek k hnízdění, které odolají kunám. Také se snažíme domluvit se zemědělci hospodařícími v okolí, aby své louky mozaikovitě kosili a tím sýčkům umožnili lov kořisti,“ vysvětluje Šálek. Tato opatření se ale neobejdou bez pomoci lidí. Ti mohou v případě spatření sýčka nahlásit jeho pozorování na email mailto:[email protected]. Sýček není jediným ptákem, o jehož mapování se přírodovědci zajímají. Z Česka totiž mizí i další druhy. Například sova pálená, jeřábek lesní a další druhy. „Pro potápku černokrkou jsou neštěstím rybníky plné až po okraj kaprů a od těch kaprů silně zakalené. V takových rybnících je velký nedostatek potravy a navíc ji potápky v kalné vodě prostě nenajdou,“ doplnil ornitolog Martin Pudil.


10

Foto popis| Sýček Kriticky ohrožená malá sova. Foto: Jim Villager O autorovi| Tomáš Lánský, redaktor MF DNES

Připomenou si židovské kořeny 30.4.2015

Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Liberecký (jan) MÚ Česká Lípa

Česká Lípa Před zhruba sto lety zastávali důležitá povolání a tvořili jednu z nejvýznamnějších společenských vrstev České Lípy Židé. Během 2. světové války se je však nacistům podařilo buď vyhnat, nebo zavraždit. Na středu 6. května připravilo město celodenní akci s názvem Česká Lípa židovská, která má za cíl právě připomenout židovské kořeny. V restauraci v kulturním domě Crystal bude dokonce připravené speciální židovské menu.

Sýčkové vymírají. Ochránci jim dají budky proti kunám 30.4.2015

Mladá fronta DNES str. 4 Z domova Tomáš Lánský MÚ Česká Lípa

SEVERNÍ ČECHY „Pomozte nám najít sýčka!“ S touto prosbou se nyní ornitologové obracejí na veřejnost. Naše donedávna nejběžnější sova je totiž na hranici vyhynutí a téměř zmizela z české krajiny. Odhadem žije v Česku už jen sto párů sýčka. Největší zastoupení má na severu Čech, na jihu Čech nebo na Vysočině už tato drobná sova nežije. „Blíží se vymření sýčka,“ potvrzuje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Záchranný program, jehož je Šálek garantem, počítá se zapojením amatérských pozorovatelů, kteří výskyt sýčka ohlásí. Ornitologové pak ptákům zajistí ochranu. „Zabezpečíme jejich hnízdiště, zřídíme jim bezpečné budky odolné kunám a pokusíme se dohodnout se zemědělci v okolí, aby kosili své louky,“ přibližuje Šálek. Právě kosené louky sýčkům nejvíce vyhovují při hledání potravy. Jejich nedostatek naopak přispívá k úbytku sýčků. Sýčci dnes žijí hlavně v Ústeckém kraji, na Chomutovsku, Litoměřicku a ostrůvkovitě na Liberecku. Tam se dokonce kvůli úbytku přirozených lovišť přestěhovali na panelová sídliště Špičák a Sever v České Lípě. „Sledoval jsem zde tři hnízda situovaná do velkých odvětrávacích otvorů pod střechou na bočních stěnách panelových domů,“ uvedl Zdeněk Vitáček, ředitel a zoolog Vlastivědného muzea v České Lípě. Ani díky stěhování do města však nemají sýčci vyhráno. Řada jedinců se totiž vůbec nepotká se svým ptačím protějškem. Sýčkům prý v minulosti uškodila i jejich pověst, kdy mnozí lidé věřili tomu, že sýček svým houkáním přivolává smrt. „Kvůli svému hlasitému,púúúújd‘ nebyl sýček nikdy oblíbený. Houkal často ze hřbitovů a pověrčiví lidé si mysleli, že je pobízí k cestě tam,“ vysvětlil liberecký zoolog Martin Pudil. Foto popis| Jeden z posledních Sýček býval nejběžnější sovou v Česku. Dnes je vzácností, podle ornitologů u nás žije posledních sto párů. Foto autor| Foto: Shutterstock

Učitelka natočila porno. Škola ji okamžitě vyhodila 30.4.2015


Na základní škole v České Lípě musela skončit učitelka, která si zahrála v pornofilmu. Aféru odstartovali sami žáci, kteří si video s učitelkou začali posílat a pak se pornosnímek dostal do rukou rodičů. ČESKÁ LÍPA Česká Lípa žije bizarní aférou. Třídní učitelka na druhém stupni Základní školy Pátova v České Lípě L. K. hrála v pornofilmu. Čtyřicetiminutové video natočila pětatřicetiletá pedagožka až během svého zaměstnání ve škole, což ve videu sama přiznává. Poté, co se aféra provalila, musela ve škole ihned skončit. „Je mi to lidsky líto, ale museli jsme se s paní učitelkou rozloučit. Dohodli jsme se společně, že ve škole skončí dohodou k 30. dubnu,“ potvrdil ředitel školy Petr


11

Jonáš. Poslední dva dny svého pracovního poměru již nebyla ve škole k zastižení. Škola s ohledem na rodinu učitelky a její okolí odmítla poskytnout další komentář. Aféru odstartovali sami žáci, když si mezi sebou začali inkriminované s učitelkou video posílat. Během jediného dne se pornosnímek dostal do rukou rodičů. Ti zkontaktovali školu. „Nechci tu paní soudit, kdo ví, co ji k tomu dohnalo. Ale když si patnáctiletí kluci šuškají o výkonu paní učitelky, není to v pořádku. Souložila za peníze s cizím mužem před kamerou, což se neshoduje s výchovným posláním, které má učitel a škola poskytovat,“ okomentoval událost J. R., pobouřený rodič jednoho s žáků, kteří se videem doma pochlubili. Podle dětského a školního psychologa z České Lípy Miroslava Hudce je odchod učitelky ze školy jediným východiskem. „Nesmíme zapomínat, že dnešní společnost je ve znamení uvolnění společenských mravů, takže ta dáma by u svých žáků ztratila veškerou autoritu, což by u učitelů byl velký hendikep,“ zdůraznil Hudec. Shovívavější může být k učitelce její okolí. Hudec připomíná, že některé skupiny obyvatelstva si již v historii přivydělávaly například prostitucí, což společnost tiše tolerovala. „Okolí to vnímalo jako sociální problém, což může být takto chápáno i teď. Vždycky hrají roli i sympatie. Mladé a hezké ženy, co se vydaly na scestí, často budily spíš sympatie,“ podotkl psycholog. Video, které visí na desítkách pornoserverů, se řadí mezi takzvané pornocastingy. Jde o oblíbený žánr, kde aktérky předstírají, že nemají žádné zkušenosti a přicházejí na jakési „výběrové řízení“, kde mají před kamerami předvést své dovednosti. Film začíná rozhovorem učitelky L. K. s jinou ženou. Učitelka se představuje a říká, že pracuje jako pedagožka v České Lípě. Prozrazuje, že cvičí fitness, má dvě děti a nežije s manželem. „Mám vystudované dvě vysoké školy a teď dělám jeden specializační kurz na Karlově Univerzitě,“ chlubí se ještě oblečená učitelka. Po krátkém focení přichází střih, na scénu vstupuje muž, který s ní pak má sex. Paradoxní na celém filmu je pasáž, kde sama učitelka připouští, že porno by nikdy netočila. „Už jsem v takové společenské hierarchii, že ne. Jsou tam děti, rodina…“ zdůvodňuje své rozhodnutí, které několik minut poté sama popře. Nejde o první sexuální skandál na škole - v 80. letech minulého století si zdejší deváťáci udělali večírek, který vyvrcholil nahými orgiemi. Tenkrát záležitost vyřešily dvojky z chování. *** Podle dětského a školního psychologa z České Lípy Miroslava Hudce je odchod učitelky ze školy jediným východiskem. O autorovi| Tomáš Lánský, redaktor MF DNES

Prima

Učitelka Základní školy v České Lípě měla natáčet porno 29.4.2015

Prima

str. 9 19:20 Krimi zprávy MÚ Česká Lípa

redaktorka -------------------Učitelka Základní školy v České Lípě měla natáčet porno. Video mělo vzniknout v jejím volném čase, ovšem v době, kdy už byla ve škole zaměstnaná. Dnes o tom informoval server iDNES.cz. Snímek se podle něj začal šířit mezi žáky, až se dostal k samotným rodičům. Pedagožka proto musela ve škole skončit.


12

Táborský deník

O Albert má zájem i Jednota 30.4.2015

Táborský deník str. 3 Táborsko MÚ Česká Lípa

KATEŘINA ŠÍMOVÁ

Tábor– Je to už rok zpátky,co nizozemská společnost Ahold, která v České republice provozuje prodejny Albert, ohlásila akvizici řetězců Spar a Interspar. Aby ale zůstala zachována rovnováha, nařídil jí antimonopolní úřad prodat konkurenci pět jiných svých prodejen. Volba padla i na Tábor. Tady majitele změní hned dvě prodejny Albert, a to v ulici Kpt. Jaroše na Pražském Sídlišti a ve Světlogorské ulici na Sídlišti nad Lužnicí. Potvrzeného kupce ale zatím nemají. Podle Dagmar Krausové, manažerky pro styk s médii z firmy Ahold, jejich společnost ještě stále ideálního kandidáta hledá. „V tuto chvíli jednáme s vhodnými kupci, kteří prodejny odkoupí i s jejich zaměstnanci,“ potvrdila Dagmar Krausová s tím, že konkrétní jména firem, se kterými vedou jednání, nemohou zveřejnit, neboť podléhají mlčenlivosti. Jedním ze zájemců je podle našich informací také táborská Jednota. Vedoucí obchodně provozního odboru Jednoty v Táboře Pavel Primus to nevyloučil. „O Alberty samozřejmě zájem máme. Ale nejsme sami,“ naznačil Pavel Primus, že Jednotamái své další soupeře. Výsledek jednání by mohl být jasnější na konci roku. Další Alberty zmizí také v jiných městech – v České Lípě, v Litoměřicích a v Třebíči. Podle Dagmar Krausové se až do doby odprodeje obchodů přechod na nového vlastníka nedotkne sortimentu a ani poskytovaných služeb. Foto popis| DVA ALBERTY KONČÍ. Dvě stávající prodejny Albert v Táboře změní majitele. Jedná se o obchod na Pražském Sídlišti a na Sídlišti nad Lužnicí. Kdo je odkoupí, dosud není jasné. Foto autor| Foto: Kateřina Šímová Region| Jižní Čechy Umění darovat

VTEŘINA POTÉ: DĚTI Z DOMOVŮ SOBĚ 29.4.2015

Umění darovat str. 14 Reportáž MÚ Česká Lípa

LEOŠ KYŠA

Děti v dětských domovech si údajně žijí jako příslušníci vyšší střední třídy. Dokud jsou v domově, mají téměř všechno, alespoň materiálně. Problém nastává v okamžiku, kdy se mají jako čerství dospělí postarat sami o sebe. Systém často selhává a mnohé z těchto dětí končí na ulici. Teď se děti z domovů samy rozhodly, že je na čase to změnit, a založily organizaci Vteřina poté. Už sám název dává tušit, co je podstatou problému, který řeší. Ona „vteřina poté“ je příběhem mnoha dětí, které chtějí ze systému odejít, jakmile dovrší osmnácté narozeniny. Název vznikl díky jedné z členek, která čekala se zabalenými kufry, až odbije první vteřina její dospělosti, aby mohla za sebou navždy zavřít dveře dětského domova. „Tento název nám má připomínat, jak je důležité to, za co bojujeme, o čem to všechno vlastně je,“ říká tajemnice Vteřiny poté Andrea Šafařík Fridmanská, která jako jedna z mála nemá za sebou zkušenost dětského domova. K organizaci se dostala jako učitelka angličtiny, když doučovala jednoho se zakládajících členů Vteřiny poté. Nadchnul jí nápad na vytvoření organizace, která by pomáhala dětem z dětských domovů v boji za jejich práva, podporovala komunikaci v domově, zvyšovala jejich sebedůvěru a pomáhala jim s přípravou na okamžik, kdy nadejde jejich osudová „vteřina poté“, a ony se budou muset postavit na vlastní nohy. Slyšet hlasy dětí Vteřina poté vznikla díky Daně Malé, ředitelce, o. s. Vhled – Centrum Sámovka. S ní se začali pravidelně potkávat pozdější zakládající členové a sdílet své příběhy, které zažívali v dětských domovech. Setkáváním věnovali téměř rok a půl. Během toho času zjistili, jak jsou jejich příběhy podobné a jak systém, ve kterém vyrůstali, nefungoval


13

vždy správně. Proto se rozhodli o svých zkušenostech mluvit nahlas a pustili se do kampaně „Vzkazy v láhvi“, která vyvrcholila stejnojmenným happeningem. Jeho motto bylo: „Nenechte děti psát vzkazy do láhví – naslouchejte jim.“ Chtěli tak poslat symbolický vzkaz zpět do systému institucionální péče, vzkaz o tom, jak se v něm jeho klienti mnohdy cítí. Po happeningu začalo být stále jasnější, že nejde pouze o osobní příběhy členů skupiny, ale jde o typickou zkušenost těch, kteří v dětských domovech žijí, a zažívají jejich každodenní realitu. Tak spatřila světlo světa Vteřina poté, platforma, která se snaží vyslyšet hlasy dětí a mladých z dětských domovů, a přenést je do míst, kde se rozhoduje o jejich životech, jako jsou třeba ministerstva práce a sociálních věcí či školství. Organizace má dnes dvanáct členů, kteří většinou v dětském domově žili nebo stále ještě žijí. Jedním z nich je čtyřiadvacetiletý Radek Laci. Ihned po narození byl odebrán matce a do šesti let žil v dětském kojeneckém ústavu v Lounech. Pak putoval do Dětského domova v České Lípě, kde bydlí dodnes. Třiadvacetiletý Tomáš Valenta zase do tří let žil v bytě, který zároveň sloužil i jako varna drog. Jeho táta pil, máma brala drogy, a tak skončil v dětském domově. Důvody, proč se kdysi do dětského domova dostali, jsou různé, jedno ale mají mladí lidé z Vteřiny poté společné. Dokázali se v domově, často navzdory svému okolí, postavit na vlastní nohy a začít pomáhat ostatním s podobným osudem. Každý nemusí být kuchař „Poprvé jsem se setkal s Vteřinou poté na stipendijním víkendu pořádaném organizací Dějme dětem šanci, kde jsme se potkali s Radkem, který přednášel o projektech této organizace. Připadala mi jako sdružení, které má smysl,“ vzpomíná Tomáš Valenta. Po hodině povídání měl jasno, chtěl být součástí něčeho, co jako dítě vyrůstající v děcáku marně hledal. V organizaci dnes zastává funkci koordinátora vzdělávacích aktivit. Má na starosti mimo jiné výjezdy do dětských domovů. Ty jsou důležitou součástí práce Vteřiny poté. Díky nim se lidé z organizace setkávají s dětmi z dětských domovů, mohou přímo na místě řešit jejich problémy, stížnosti i přání. Pomáhají jim tak připravovat se na jejich vteřinu poté, co opustí dětský domov. Jedním z problémů, které Tomáš a ostatní na výjezdech s dětmi řeší, je obecně malá sebeúcta a sebedůvěra dětí z domovů. „Jsou vychovávání a směřováni k tomu, že jako děti z děcáku by měly vykonávat pouze jednodušší práce, a tedy nebýt moc ambiciozní při úvahách co studovat,“ vysvětluje Tomáš. Podle zkušeností Vteřiny poté představitelé domovů vedou své svěřence automaticky k tomu, aby šli všichni na jedno učiliště, protože to tak pro ně bude jednodušší na organizaci. Nejčastější povolání pak bývá kuchař. „Jenže mnohé z těchto dětí mají na víc. My jim chceme ukázat, že dětský domov není handicap, který si s sebou musí táhnout po celý život. Svým vlastním příkladem jim chceme ukázat, že i s touto minulostí jde něco dokázat, jít si za něčím, čemu věříme a o čem sníme,“ říká s nadějí v hlase. Přiznání dětských domovů „Důvodů, proč děti z dětských domovů často končí na ulici, je mnoho. Nízká míra vzdělání, nedostatečná příprava na odchod, špatná socio-ekonomická situace biologické rodiny, do které se děti často vrací, nedostatek pracovních příležitostí, jak pro sociálně vyloučené rodiny, tak jejich děti, diskriminace, absence sociálního a prostupného bydlení, a mnoho dalších,“ zamýšlí se Michal Ďorď, který patří mezi čtyři původní zakladatele organizace. Dnes už v dětském domově nežije. Pracuje mimo jiné v nadaci Open Society Fund, kde vytváří a koordinuje stipendijní program pro romské vysokoškoláky. I on věří, že nadějí pro děti z dětských domovů je lepší vzdělání. „V tom je ale musí v dětském domově podporovat, a to se mnohdy neděje,“ konstatuje. S dětmi z dětských domovů pracuje nejen na výjezdech. Jedním z nástrojů, který se Vteřině poté osvědčil, jsou sociální sítě a zejména facebook. Pro děti z dětských domovů je to skvělý nástroj komunikace. Když ví, že na druhé straně jsou lidé se stejnou zkušeností jako oni, nebojí se otevřít a přijít s jakýmkoliv problémem. Jednou z platforem na facebooku je například uzavřená skupina „Přiznání dětských domovů“, kam Michal občas přispívá. Podílí se i na dalších činnostech Vteřiny poté, které mají změnit celkové právní a společenské prostředí, v němž se děti z dětských domovů pohybují. Organizace je zapojena do práce Výboru pro práva dítěte, fokusní skupině pro tvorbu Standardů pro zařízení ústavní a ochranné výchovy, v informační kampani Právo na dětství či v Platformě pro sociální bydlení. Již dnes tedy děti zasahují do systémových změn a upozorňují na nefunkčnost ústavní výchovy a její chyby. Samy přináší funkční systémová řešení. Koneckonců, vědí o problémech ústavní výchovy úplně všechno. Individuální práce Plánů mají děti z dětských domovů opravdu hodně. Už teď ale cítí, že mnohé změnily k lepšímu. „Dostali jsme se do podvědomí dětí z domovů. Díky tomu se na nás obrací s prosbou o pomoc při řešení svých situací,“ říká další ze zakladatelů devětadvacetiletý Ondrik Troiak.


14

Myslí si, že děti z dětských domovů nejvíce potřebují individuální charakter výchovy. „Systematická práce s nimi musí začít ještě v domově, ale ne ve smyslu ‚musíš se učit‘. To nám říkal každý. Důležité je předat dovednosti, co a jak se učit, a hlavně znalosti a návyky, které jsou smysluplně využitelné. Vše pak směřovat k tomu, aby se z těchto dětí staly sebevědomé osobnosti, které si jsou vědomy svých práv a dokáží si je bránit,“ vysvětluje. Právě vědomí práv dětí a jejich obrana, jsou další témata, kterým se chce Vteřina poté do budoucna ještě více věnovat. „Jsme konečně prvními zástupci hlasu dítěte z dětského domova, o kterém bylo nesčetněkrát rozhodováno bez jeho názoru, takže se jen tak nevzdáme,“ říká rozhodně Radek Laci. *** My ji m chce me ukázat, že dětský do mov není handicap, kter ý si s sebou musí tá hnout cel ý život Tomáš Valenta, člen organizace Vteřina poté VTEŘINA POTÉ, Z. S. je nezávislou platformou pro práva dětí vyrůstající mimo rodinu. Jedná se o unikátní spolek, který je složen převážně z členů a členek, kteří vyrůstali v dětských domovech nebo jsou stále jejich klienty. Skupina podporuje koncept sociálního vývoje dítěte v jeho vlastní rodině, případně v rodině náhradní. Ústavní péči vnímá jako krajní alternativu, kterou by stát měl poskytovat potřebným pouze na dobu přechodnou, a ve formě co nejbližší rodinnému prostředí. Podporuje probíhající transformaci a deinstitucionalizaci systému náhradní péče a doufá, že v blízké budoucnosti bude vytvořena síť podpůrných služeb potřebných pro efektivitu a udržitelnost nového systému. Více informací lze nalézt na stránkách http://www.vterinapote.cz či http://www.facebook.com/VterinaPote. Foto popis| Andrea Šafařík Fridmanská, tajemnice Vteřiny poté. Jeden z mála členů této nezávislé platformy, který si neprošel dětským domovem. Foto popis| Dnes už má organizace dvanáct členů a poměrně širokou agendu, včetně jednání s příslušnými ministerstvy. Podstatnou aktivitou jsou ale stále výjezdy mezi děti žijící v dětských domovech. Foto popis| Nahoře zleva: Alexandra Chludilová, redaktorka Vteřiny poté, Radek Laci, výkonný ředitel. Dole zleva: Michal Ďorď, advocacy officer, a Ondrik Troiak, který má na starosti ekonomiku organizace. Foto autor| FOTO : ARCHIV VTEŘINY POTÉ


15

Přehled zpráv

Recommend Documents