VZDĚLÁVACÍ W
Předkladatel: České sdružení pro waldorfskou pedagogiku září 2003
PRO GRAM
OBSAH A. NÁZEV, PŘEDKLADATEL, ANOTACE ÚVODEM - Prof.PhDr. Zdeněk Helus, DrSc. POVAHA WALDOFSKÉ ŠKOLY VĚKOVÉ CHARAKTERISTIKY ŽÁKA
3 3 4 4
B. UČEBNÍ PLÁN A ORGANIZACE VÝUKY 1. - 9. ROČNÍKU
6
C. CÍLOVÁ A OBSAHOVÁ SPECIFIKACE UČIVA UČEBNÍ OSNOVY - ČESKÝ JAZYK A LITERATURA UČEBNÍ OSNOVY - POČTY, MATEMATIKA UČEBNÍ OSNOVY - GEOMETRIE UČEBNÍ OSNOVY - KRESLENÍ FOREM UČEBNÍ OSNOVY - CIZÍ JAZYKY ANGLIČTINA NĚMČINA RUŠTINA UČEBNÍ OSNOVY - PRVOUKA UČEBNÍ OSNOVY - PŘÍRODOPIS UČEBNÍ OSNOVY - VLASTIVĚDA UČEBNÍ OSNOVY - ZEMĚPIS UČEBNÍ OSNOVY - DĚJEPIS 42 UČEBNÍ OSNOVY - FYZIKA UČEBNÍ OSNOVY - CHEMIE 50 KOMENTÁŘ K OBSAHU OBČANSKÉ VÝCHOVY UČEBNÍ OSNOVY - HUDEBNÍ VÝCHOVA UČEBNÍ OSNOVY - VÝTVARNÁ VÝCHOVA UČEBNÍ OSNOVY - PRACOVNÍ VYUČOVÁNÍ
8 8 17 20 23 25 25 27 29 31 33 37 38
UČEBNÍ OSNOVY - TĚLESNÁ VÝCHOVA UČEBNÍ OSNOVY - EURYTMIE
65 69
D. PODMÍNKY REALIZACE
72
E. SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA HODNOCENÍ
74
45
54 55 57 60
F. SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA PŘÍPRAVU PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ 74
2
A. NÁZEV, PŘEDKLADATEL, ANOTACE Název vzdělávacího programu: W Předkladatel: České sdružení pro waldorfskou pedagogiku Butovická 228/9 158 00 Praha 5 ÚVODEM Již záhy po listopadu 1989 bylo celkem jasné, kde asi budou hlavní zdroje transformace našeho školství, kterým směrem asi půjde jeho další vývoj. Bylo poukazováno na nezbytnost překonat jeho svazující uniformitu, vysvobodit jej od ideologizujících a politizujících nátlaků, navodit jeho ústřední orientaci na dítě procitající ke svým vývojovým možnostem a životním perspektivám. Od samého počátku bylo jasné, že budoucnost české školy bude odviset od toho, probudí-li se iniciativa učitelů, zaujatých pro možnost dělat školu jinak, tvořivěji, adekvátněji, svobodněji: probudí-li se zájem veřejnosti (a jmenovitě rodičů) o to, co se ve škole s dětmi děje a jakými cestami se ubírat v jejich výchově a vzdělávání. Již první setkání k otázkám transformace školství vytyčovala nezbytnost alternativ, pro které se učitelé, rodiče a žáci nadchnou. Po první fázi opojení kde čím novým se ovšem ukázalo, že dělat dobrou školu není jenom věcí zajímavých nápadů a výtrysku momentálního nadšení. Dělat dobrou školu vyžaduje široký rozhled, hluboké pedagogické myšlení, jasnou koncepci, pospolité usilování a mnoho dalších věcí. Dělat dobrou školu není jenom věcí jednotlivce, který se tak rozhodl. Je zapotřebí využít a také tvořit zázemí, které má svůj řád, svůj hodnotový systém, svá obsahová těžiska, své klíčové metody práce - svou tradici a kulturu. Jedním z impulzů, který tento zřetel při vytváření alternativ v přístupu k dělení dobré školy, bylo seznamování s pedagogikou a školou waldorfského typu. První waldorfská škola byla založena Rudolfem Steinerem roku 1919 a do jisté míry ji můžeme spojovat s reformním pedagogickým hnutím obratu k dítěti. Ale to opravdu jenom do jisté míry. Waldorfská pedagogika a škola vyvěrá z pohledu na člověka v jeho založení tělesném, duševním a duchovním; v jeho přináležitosti přírodní, sociální a kosmické; v jeho určenosti minulými ději i tvůrčí účastí na ztvárňování budoucnosti. Chápe dětství jako šanci hluboce prožít možnosti dobra, krásy a pravdivosti, aktualizující se za podmínky náležitého výchovného působení v dimenzi vztahu ke světu, druhým lidem, k přírodě i k sobě samému. Má tedy široce rozklenutý filosofický a antropologický základ, vytvořený v antroposofické nauce. Ten ji činí ojedinělým fenoménem, který jedni kriticky zkoumají a odmítají, druzí naopak vyzdvihují jako nosné, alternativní východisko ze současné krize člověka a světa. Dnes, díky svému celostnímu nahlížení na člověka a jeho vývoj od dětství do stáří, díky svému spirituálnímu základu a díky své blízkosti ekologickému chápání postavení člověka v řádu skutečností, zažívá waldorfská pedagogika velký rozmach. V přehledové publikaci Svazu waldorfských škol z roku 2002 je evidováno na 854 těchto škol v celém světa a 81 seminářů vzdělávajících učitele. Jejich přínos pro školský systém vůbec je opakovaně připomínán - hlavně pokud jde o přirozené zapojování rodičů do profilování školy; o samosprávné řízení školy; o vyvážené rozvíjení rozumové, citové, volní stránky osobnosti; o sladěnost působení naukově poznávacího, umělecky ztvárňujícího, pohybově uvolňujícího; o určující atmosféru vzájemné mezilidské úcty a solidárnosti. U nás, bezprostředně po roce 1989, vzniká Kruh přátel waldorfské pedagogiky, který za obětavé pomoci zahraničních i domácích představitelů tohoto proudu vykonává velké osvětové a kultivační dílo. Vzniká řada center, v nichž se zájemci nejen poučují, ale i učí waldorfskou školu dělat. Řada mladých lidí odchází do zahraničí, aby se zde v předních seminářích waldorfské pedagogiky (v Německu, Velké Británii, Holandsku i jinde) kvalifikovali jako waldorfští učitelé. Významným mezníkem je rok 1992, kdy za pomoci mezinárodního projektu TEMPUS jsou organizovány dva pětisemestrové kurzy postgraduální přípravy učitelů. Na programu participovaly dvě naše pedagogické fakulty (pražská a ostravská), ze zahraničních institucí pak Seminář waldorfské pedagogiky v Stuttgartu, obdobný seminář v holandském Zeistu, dále pedagogické sekce univerzity v Goettingen, pedagogická fakulta v Budapešti aj. Vytvořený model vzdělávání waldorfských učitelů je uplatňován i
3
nadále. Autentičnost aktivit v oblasti waldorfské pedagogiky garantuje u nás České sdružení pro waldorfskou pedagogiku a Asociace waldorfských škol ČR. Svou činnost rozvíjí u nás již sedm waldorfských škol a několik školek mateřských. Předložený vzdělávací program znamená další významný krok k plnému etablování waldorfské pedagogiky u nás. Je veden snahou sladit její autentické poslání a jedinečnou podobu s celkovým transformačním usilováním českého školství. Tato snaha bude mít jistě svůj vývoj, vyznačující se hledáním, zdokonalováním, vzájemným inspirováním. Jistě si uchová nadšení a obětavost, stojící u jejího zrodu. A lze oprávněně věřit, že u nás, stejně tak jako v jiných zemích , bude plně rozvinutá waldorfská pedagogika přispívat k bohatému životu školních dětí, ke kultivaci výchovně vzdělávací sféry, k prohloubení diskusí nad školou, jaká by měla být. Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc
POVAHA WALDORFSKÉ ŠKOLY Základní škola waldorfská je všeobecně vzdělávací jednotnou školou, poskytující vzdělání dětem od 1. do 9. ročníku. Její absolventi mohou pokračovat ve vzdělání buď tří- až čtyřletým vyšším stupněm waldorfské školy, nebo kteroukoliv střední školou a odborným učilištěm. Škola poskytuje kvalitní vzdělání, které odpovídá základním vzdělávacím standardům české základní školy. Škola se svou koncepcí řídí obecnými principy waldorfské pedagogiky, kterou tvůrčím způsobem rozvíjí vzhledem k místním, časovým a kulturním podmínkám, v nichž je provozována. Hlavním cílem školy je rozpoznat možnosti, vlohy a nadání každého dítěte, pomáhat mu v poznávání světa a sebe sama tak, aby se vzděláním a výchovou stávalo svobodným člověkem, samostatným a zodpovědným za sebe a svět. Ve vzdělávání odpovídajícím individuálním možnostem a věkovým stupňům dítě poznává a prožívá svět přírody, svět lidí a svět duchovní kultury, učí se chápat smysl poznatků pro sebe, pro svou sebepřeměnu, své sebezdokonalování; vstupuje přiměřeně svým rostoucím vnitřním silám do kultury národa a lidstva. Osvojuje si mateřský jazyk a cizí jazyky, poznává vědy o přírodě, společnosti, základy umění a náboženství, což spolu s tělovýchovnou, pracovní a uměleckou činností umožňuje jeho zdravý tělesný, duševní a duchovní růst, rovnovážný rozvoj rozumu, citu a vůle. Žák tohoto věku následuje přirozenou lidskou autoritu učitele. Vyučování je založeno na vzájemném porozumění a spolupráci učitele a žáků navzájem; narůstající vědění je zprostředkováno tak, aby vedlo k životní moudrosti, duch porozumění a pomoci posiluje vědomí vzájemnosti a lásky. Výchovnému významu blízkého osobního vztahu mezi učitelem a žákem je dán výraz tím, že větší část školní docházky mívají žáci jednoho třídního učitele. To umožňuje výchovu založenou na podrobném poznání osobnosti každého dítěte, citlivé reagování na všechny pozitivní změny i krize v jeho vývoji. Žáci nejsou po celou dobu docházky do školy klasifikováni známkami, nejsou podle svých výkonů navzájem srovnáváni, potlačuje se vzájemná prospěchová soutěživost. Jedinou soutěží, kterou dítě pěstuje, je soutěž se sebou samým, aktivní snaha po osobním sebezlepšování. Tomu odpovídá i hodnocení žáků. Jejich všestranný osobní růst je vyjadřován průběžným hodnocením a na konci školního roku písemným výročním slovním hodnocením. Patří k pilířům waldorfské pedagogiky, že se učitel snaží budovat žákovu motivaci prostřednictvím zájmu o učební látku a pozitivního vztahu mezi učitelem a žákem. Motivace přes sobeckou ctižádost a nezdravý strach, k čemuž dochází známkovým hodnocením, není slučitelná s podstatou waldorfské pedagogiky.
VĚKOVÉ CHARAKTERISTIKY ŽÁKA Při respektování věkových charakteristik dítěte rozlišuje waldorfská pedagogika tři období ve vývoji člověka od narození do první dospělosti (do 19 - 21 let). Doba devítiletého vzdělání je zhruba dobou druhého životního období, tedy od 6 - 7 let věku do puberty. Vnitřní aktivita dítěte se v tomto období rozvíjí ve vytváření myšlenkových obrazů a představ. Pohyblivý, proměnlivý obrazový svět je vlastním světem představ v dětském vědomí. Vůči svému okolí se dítě nejvíce otevírá slovu, řeči. Dítě chce, aby mu bylo vyprávěno o tom, co je ve světě, k čemu to slouží a co to vlastně je. Je přitahováno k člověku, který umí barvitě "malovat" slovy myšlenkové obrazy, oblíbí si jeho hlas a chce poslouchat krásné příběhy. Tomu má být přizpůsobeno
4
zprostředkování všech učebních předmětů ve škole i výchovný styk s dítětem v rodině. Dětem je třeba hodně vyprávět (pohádky, bajky, legendy, pověsti atd.) a také učební látku proměnit ve vyprávění. Pro zdravý vývoj dítěte tohoto období má velký význam rytmus: časový rytmus školního dne, týdne, rytmus měsíčních slavností, rytmické pohybové aktivity využívané při učení, rytmus v hudbě, zpěvu, řeči (recitaci), v tělovýchově, v eurytmii (jako pohybovém ztvárnění řeči a hudby). Pro zdravý duševní i tělesný vývoj dítěte je škodlivé, když se předčasně zavádí do učení abstraktní myšlení a vědomá abstraktní paměť a nedbá se na uplatňování a rozvíjení obrazného myšlení a na něm založené důkladné zátěže paměti. Pro rozvoj paměti je to rozhodující životní období. Nejsilněji se vše, co zde bylo uvedeno, projevuje v prvních třech školních letech. Uvnitř období devítileté školní docházky lze rozeznávat tři vývojové fáze: První 3 školní roky Je to pro dítě mimořádně šťastná doba. Při správné výchově všechno vzájemně působí tak, že uvádí dítě do vyrovnaného harmonického stavu, jaký člověk nebude už nikdy v pozdějším životě zažívat. Probouzejí se volní síly, které jsou ještě pod vládou fantazie a podstatně ovlivňují měnící se myšlení. Dítě vstupuje do světa, jemuž se odevzdává se svrchovanou úctou. První tři roky nepřinášejí v podstatě žádné větší problémy, je to doba, kdy učitel a vyučování může mít ještě neomezenou autoritu. Není sice těžké přivést dítě rychle k vytvoření abstraktních schopností. Není to však psychologicky oprávněné. Dítě potřebuje probuzen rozvinutí svých tvořivých sil, jež jsou vázány na citový a volní život. Uspokojování intelektuálních potřeb dítěte má být vedeno tak, aby se zároveň živily síly tvůrčí fantazie. Zanedbání v této oblasti má záporný vliv na celý další vývoj člověka. Dítě po devátém roce Devátý rok je rokem veliké změny v citovém postoji. Dítě jakoby ztrácelo ochranu vlastního světa fantazie, promítaného do reálného světa. Má pocit, že svět stojí proti němu, prožívá silně jeho špatné stránky. Pociťuje strachy, stává se kritickým; poprvé prožívá samo sebe vzhledem k vnějšímu světu. Stojí v osamělosti před polaritou "já - svět". Autorita, kterou dosud následovalo, je vystavena pochybnosti. Klade si otázku: "Zaslouží si tento člověk (učitel, rodič) mou úctu?" Vytváří se nový postoj k autoritě. Dítě by mělo poznat a prožít, že uctívaný dospělý sám uznává vyšší autoritu. Mohou to být postavy, které vynikají nad obyčejnými lidmi - hrdinové z mytologie, historie, osobnosti z dějin vědy, umění, náboženství. Dítě by nyní mělo získat ne dosud vědecký, spíše umělecky prožitý vztah k přírodě, obraz o postavení člověka v celku přírody. Časté vyprávění o přírodě uspokojuje potřebu dítěte. Obdiv a úcta ke všemu velkému, krásnému, tajemnému ve světě přírody, kamenů, rostlin, zvířat může nahradit někdy utlumovanou autoritu dospělého člověka. Dítě po dvanáctém roce Prepuberta je začátkem úplného oddělení vlastní osoby od vnějšího světa. Vnitřní aktivita je zaměřena k jeho dobývání. Vztah ke světu se stává agresivním. S uvědomováním vůle se probouzí i sociální prvek, vytvářejí se chlapecké party, dívčí kroužky. Tuto tendenci lze výchovně usměrňovat zapojením dětí do přirozených společenských aktivit (sport, výjezdy do přírody, nácvik divadla, práce v orchestru, ve sboru apod.). Tím se také zmírňují problémy tohoto období - agresivní sklony u chlapců, u děvčat uzavírání se vnějšímu světu a sklon k vlastní výlučnosti. Znakem tohoto věku u nich je tajuplné snění, klábosení, hihňání, náladovost, nesnášenlivost vůči dospělým. U děvčete dochází s tělesným zráním k únavě, zmenšení objektivní schopnosti výkonu (i učebního), ke špatným náladám, depresím. U chlapce je tomu obráceně. Překypuje vitalitou a zbavuje se přemíry svých sil v různých aktivitách, nezřídka svévolných. Toto složité období vyžaduje velké nasazení a takt od učitelů i od rodičů. Vývojový pohled na žáka je principiálním východiskem pro slovní hodnocení dětí v průběhu školní docházky.
B. UČEBNÍ PLÁN A ORGANIZACE VÝUKY 1. - 9. ROČNÍKU 5
•
• • • • • • • • •
Učební plán udává doporučené počty hodin, které mohou být rozhodnutím pedagogického kolegia školy upraveny podle místních podmínek. Minimální počet hodin pro jednotlivé předměty však musí být dodržen tak, jak je stanoven „Pokynem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanovují rámcová pravidla a postup při schvalováni vzdělávacích programů pro základní školy“,č.j.: 10788/96-22. Učební plán je v každém ročníku rozvržen na celkem 35 pracovních týdnů plné výuky. Pro přehlednost je rozdělen do dvou částí, 1. – 5. ročník a 6. – 9. ročník. V předmětech hlavního vyučování může třídní učitel podle potřeby převést část vyučovací doby z jednoho předmětu na druhý. V 1.-2. ročníku není zařazena prvouka jako samostatně vyčleněný předmět. Svými tématy prolíná hlavní vyučování, cizí jazyky i jednotlivé výchovy. Kreslení forem lze zařadit i průběžně. Kreslení forem v nižších ročnících splňuje úlohu propedeutiky psaní a jeho hodinovou dotaci lze započíst do hodinové dotace předmětu český jazyk a literatura. Tělesná výchova s eurytmií tvoří blok pohybových aktivit. Jejich hodinové dotace se doplňují tak, aby byly zajištěny alespoň 2 hodiny pohybových aktivit týdně. K výuce eurytmie je zajišťována korepetice. Od 1.ročníku mohou být do učebního plánu - nad rámec stanovené týdenní dotace - zařazovány nepovinné předměty. Na druhém stupni mohou být – v rámci stanovené týdenní dotace - zařazeny volitelné předměty. Na výuku cizích jazyků, pracovního vyučování a pohybových aktivit se třída podle podmínek školy může dělit na skupiny.
Hlavní předměty jsou vyučovány koncentrovaným způsobem v tzv. epochách. Určitý předmět je vyučován 2 - 6 týdnů každý den ve 110 - 120 minutách hlavního (epochového) vyučování podle charakteru předmětu a věku žáků. To odpovídá zákonitostem učení jako prožívání, jako hlubokého pronikání, ponoru do osvojovaných poznatků a je ve shodě se zákonitostmi a funkcí pamětního vštěpování a zapomínání.
UČEBNÍ PLÁN 1. – 5. ROČNÍKU PŘEHLED PŘEDMĚTŮ: Hlavní vyučování Cizí jazyky Hudba (nástroj, zpěv Vv (malování, kreslení) Pv (ruční práce) Tv (pohybové hry, eurytmie) Cvičení k hlavnímu vyučování Čtení, (základy) psaní Literárně dramatická výchova Týdně celkem
1. ROČ. 12 2 (3) 1 (2) 1 (2) 1 (2) 2 (1) -(1) 21 hod.
2. ROČ. 12 2 (3) 1 (2) 1 (2) 1 (2) 2 (1) -(1) 22 hod.
3. ROČ: 12 3 1 (2) 1 (2) 1 (2) 3 (1) (1) (1) 23 hod
4. ROČ 12 4 1 (2) 1 (2) 1 (2) 3 2 (1) (1) (1) 24 hod.
5. ROČ. 12 4 1 (2) 1 (2) 1 (2) 3 2 (1) (1) (1) 25 hod.
Přehled předmětů v rámci hlavního vyučování Předmětová dotace v týdnech epochového vyučování je orientační a je zcela v pravomoci vyučujícího volit si členění i rozsah epoch s ohledem na reálný postup výuky a vyučovací cíle. Minimální počet hodin pro jednotlivé předměty však musí být dodržen, jak je stanoven „Pokynem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanovují rámcová pravidla a postup při schvalování vzdělávacích programů pro základní školy“,č.j.: 10788/96-22.
Týdně 12 vyučovacích hodin
1. ROČ.
2.ROČ. 6
3. ROČ.
4. ROČ.
5. ROČ.
Mateřský jazyk (Čj)
16 týdnů
16 týdnů
15 týdnů
12 týdnů
9 týdnů
Matematika
16 týdnů
16 týdnů
14 týdnů
11 týdnů
8 týdnů
Kreslení forem (i průběžně)
3 týdny
3 týdny
-
-
-
Prvouka – řemesla
-
-
6 týdnů
-
-
Vlastivěda
-
-
-
6 týdnů
6 týdnů
Nauka o zvířatech a rostl.
-
-
-
6 týdnů
6 týdnů
Dějepis
-
-
-
-
6 týdnů
UČEBNÍ PLÁN 6. – 9. ROČNÍKU PŘEHLED PŘEDMĚTŮ:
6. ROČNÍK
7. ROČNÍK
8. ROČNÍK
9. ROČNÍK
Hlavní vyučování Čj, M, D, Z, Př, F, Ch Cizí jazyk(y)
12
12
12
12
3 (4)
3 (4)
3 (4)
3 (4)
Hudba (nástroj, zpěv)
2
2
2
2
Vv (malování, kreslení)
2
2
2
2
Pv (ruční práce, práce v díl.)
2
2
2
2
Tv (sportovní gymnastika)
3 (2)
3 (2)
3 (2)
3 (2)
Cvičení z českého jazyka
2 (1)
2 (1)
3 (2)
3 (2)
Cvičení z matematiky
2 (1)
2 (1)
3 (2)
3 (2)
-
-
1
1
28 hod.
28 hod.
31 hod.
31 hod.
Disponibilní hodiny
X/
Týdně celkem X/
Disponibilní dotaci lze využít na zvýšení hodinové dotace některého předmětu v hlavním vyučování nebo jiného povinného předmětu, případně na zařazení volitelného předmětu …… (Sdělení MŠMT k učebním plánům vzdělávacích programů pro základní vzdělávání platných ke školnímu roku 2004/2004, č.j.: 12 933/2003-22.) Přehled předmětů v rámci hlavního vyučování Předmětová dotace v týdnech epochového vyučování je orientační a je zcela v pravomoci vyučujícího volit si členění i rozsah epoch s ohledem na reálný postup výuky a vyučovací cíle. Minimální počet hodin pro jednotlivé předměty však musí být dodržen, jak je stanoven „Pokynem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanovují rámcová pravidla a postup při schvalováni vzdělávacích programů pro základní školy“,č.j.: 10788/96-22.
Týdně 12 vyučovacích hodin 6. ROČNÍK
7. ROČNÍK
8. ROČNÍK
9. ROČNÍK
Mateřský jazyk (Čj)
8 týdnů
7 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
Matematika
8 týdnů
6 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
Dějepis
5 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
Zeměpis
5 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
5 týdnů
Přírodopis
5 týdnů
4 týdny
5 týdnů
5 týdnů
Fyzika
4 týdny
4 týdny
5 týdnů
5 týdnů
Chemie
-
4 týdny
5 týdnů
5 týdnů
7
C. CÍLOVÁ A OBSAHOVÁ SPECIFIKACE UČIVA UČEBNÍ OSNOVY - ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Mateřský jazyk je prostředkem, nástrojem naší praxe, slouží mezilidské výměně duševních obsahů, slouží styku a dorozumívání mezi lidmi. Je proto jedním z cílů vzdělání, ale též prostředkem výchovy a vzdělávání. Vyučování mateřského jazyka klade od začátku školní docházky základ pro jazykovou výchovu v celé šíři, tj. i pro osvojování cizích jazyků a pro péči o jazykovou kulturu ve všech vyučovacích předmětech, jimž se ve škole vyučuje. Jazyková výchova respektující vývoj (vývojové fáze) dítěte a mladého člověka, kultivuje nejvlastnější výkon řeči - pojmenovávání, které zakládá poznání světa člověka; jazyková výchova je významným prostředkem sebepoznání, sebevyjadřování a dotváření žákova já; je rozvíjením myšlení, postupným zdokonalováním dorozumívacích dovedností mluveným i psaným jazykem (poslechu, mluvení, čtení, psaní); je osvojováním mluvnické stavby jazyka, jeho slovní zásoby, zvukové podoby, grafiky a pravopisu. To vše se má dít tak, aby se posiloval a rozvíjel živoucí vztah mezi člověkem a slovem, mezi člověkem a jazykem, řečí. Jen tak se může vyučování mateřského jazyka ubránit tomu, aby se nestalo předmětem, o nějž nemají žáci zájem, kterého se obávají, v němž se nudí. Hlavní příčinou uvedených záporných skutečností je nevčasné (předčasné) a nevhodnými metodami zaváděné abstraktní osvojování mluvnice a pravopisu. Živoucí vztah mezi člověkem a slovem neznamená pouze prožívat obsahy, významy slov, to, co slova označují, co vypovídají o světě (v pohádce, dramatu, anekdotě), ale prožívat zároveň jazyk sám, slova sama. Dítě prožívá řečové zvuky, barvu hlásek, rytmus slabik, melodii vět. To vše je spojeno s tělesnými pohyby, nejen s pohyby řečových, artikulačních orgánů, ale s pohybovou aktivitou celého těla. Už vstupování dítěte předškolního věku do jazyka je stálou hrou se zvukovými kouzly řeči, hrou plnou pohybu, hrou vnímání, napodobování. Dítě jinak pociťuje znění samohlásek (jako odraz svých vnitřních stavů), jinak znění souhlásek (jako odraz vnějších zvuků). Hravý základ zacházení s hláskami, tóny, rytmy řeči pak zůstává člověku trvale, zjemňuje se a zvnitřňuje se; na něm je založen zpěv národních písní, vnímání a recitování poezie. Dítě si hraje se slovy též jako se symboly, tedy s jejich významy a spojuje řeč pociťováním radosti, bolesti, přání, strádání atd. Jinak prožívá slovesa jako slova činnosti, jinak přídavná jména, jinak podstatná jména. Zacházení se slovy přechází do hry s tím, co má být vyjádřeno, s větou, výpovědí, sdělením. Jazykové vyučování vybavuje člověka postupně komunikační kompetencí jako schopností vstupovat do všech situací mezilidského styku a dorozumívání mluveným a psaným jazykem způsobem, který je v daném společenství obvyklý. Jako posluchač, mluvčí, čtenář, pisatel si žák osvojuje jazyk ve všech základních funkčně stylových oblastech, zvládá k tomu potřebné prostředky spisovného jazyka. Znakem přiměřené komunikační kompetence je také jazyková správnost (fonetická, gramatická, pravopisná). Vyučování mateřského jazyka otevírá člověku svět národní kultury, její osobitost, a tím i osobitost národní mentality a psychologie. Zvláštní místo přitom má literární výchova. Počínaje pohádkami proniká dítě postupně do rozmanitých oblastí a žánrů české i světové literatury, osvojuje si její veliké duchovní bohatství. Od jazykové a literární výchovy vede cesta k poznávání dalších druhů umění zprostředkovaných jazykem: k divadlu, filmu, k rozhlasové a televizní umělecké produkci. Žák je motivován k tomu, aby se stal zaujatým čtenářem, návštěvníkem divadla, aby si uměl vybírat hodnotné filmy, televizní a rozhlasové programy. Škola vytváří podmínky pro samostatnou tvořivou činnost žáků. Vydávají třídní a školní noviny s vlastními příspěvky a literárními pokusy, hrají loutkové divadlo, připravují recitační programy, divadelní představení, relace do školního rozhlasu apod. Jazykové a literární vzdělávání je ve škole skutečnou dílnou humanity. Poznámka k začátku vyučování v 1.třídě: Pro dítě přicházející do školy je jeho mateřský jazyk bytostnou součástí jeho života, "obydlím", v němž se stýká s blízkými lidmi, sdílí jejich společenství, v němž poznává svět věcí a sebe sama, své já.
8
Někdy je to nářečí nebo jazyk, který se může nějak lišit od spisovného jazyka. Škola a učitelé by tento počáteční stav jazykové situace dítěte měli přijmout, pochopit a konat tak, aby jazyk zůstal pro dítě nadále onou osobní hodnotou, kterou byl před vstupem do školy. V těchto intencích může pak chápající učitel dítěti pomáhat jeho jazyk zdokonalovat, zušlechťovat, činit jej přiměřeným nástrojem dorozumívání, sebevyjadřování, poznávání a sebepoznávání. Jakékoliv násilné napravování odchylek od spisovného vyjadřování, necitlivé zásahy do jazykových neumělostí dítě zraňují a odrazují v samém začátku od jazykového vyučování.
PRVNÍ STUPEŇ Obsah učiva pro 1. - 5. ročník je dále členěn do těchto oddílů: 1. Psaní, čtení, poslech a literární výchova 2. Dorozumívací činnosti a schopnosti 3. Poznání jazyka a pravopisu
PSANÍ, ČTENÍ, POSLECH A LITERÁRNÍ VÝCHOVA 1. ROČNÍK - prostřednictvím epochy forem a linií nácvik tvarových prvků tiskacím písmem - střídání svislé, vodorovné, šikmé a oblé linie - přechod k nácviku psaní písmen velké tiskací abecedy, číslic 1 - 100 a I - XX - vyvozování písmen z tvarů předmětů a postav z pohádek - nácvik psaní tiskacího písma velké tiskací abecedy a čtení slov, vět i jednoduchých textů, na jejichž tvorbě se podílejí děti. (V počátečních fázích tzv. kvazičtení, spojené s výtvarnou činností). - cvičení v naslouchání, v reprodukčním mluvení (vyprávění), využití dramatizace - vnímavý poslech vyprávění a výrazného čtení prózy a poezie; vymýšlení a domýšlení příběhů. Základním žánrem pro vyprávění je pohádka - prvotní seznámení s písmeny malé tiskací abecedy - cvičení fonetického sluchu - dělení věty na slova, slov na slabiky, hlásky (analyticko - syntetická činnost) především v rytmické části hlavního vyučování - hlasitou recitací i poslechem rozvíjíme zřetelnou, jasnou výslovnost
2. ROČNÍK - nácvik psaní písmen malé tiskací abecedy - nácvik psaní normalizované latinky - technika psaní (od 2.pololetí) není cvičena jen samostatně, ale psaní je spojováno s ostatními učebními činnostmi dětí - pokračování ve čtení souvislejších textů, přiměřených věku dětí a pedagogickým principům této školy - poslech prózy, poezie, reprodukce, dramatizace; základními žánry tohoto ročníku jsou bajky a legendy - písemné zachycení vlast. zážitku nebo slyšeného příběhu
3. ROČNÍK - poslech prózy a poezie. Učitel vypráví starozákonní příběhy. Reprodukce vyslechnutých textů, rozmluvy o nich, recitace, inscenace - četba jako zdroj zážitků a předmět sdělování, rozmluvy o četba, recitace, inscenace - četba jako pramen poznávání světa - zdokonaluje se technika psaní, odstraňují se individuální nedostatky; dbáme na úpravnost textu, čitelnost a přehlednost
9
4. ROČNÍK - poslech prózy a poezie; učitel vypráví pověsti a báje; rozmluvy, recitace, inscenace - čtený a vyslechnutý text jako model pro vytváření vlastních písemných projevů (krátkých příběhů a příhod, jednoduché vyjadřování vlastních prožitků) - vyšší prostředky techniky čtení: plynulé čtení vět a souvětí, správné frázování, kladení důrazu (větný přízvuk), volba přiměřené síly nebo barvy hlasu - tiché čtení s porozuměním - výběr četby a poslechu podle osobního zájmu (beletrie, věcná literatura, časopisy, sledování uměleckých a naučných pořadů) - jednoduché příspěvky do školního časopisu.
5. ROČNÍK - zdokonalování hlasitého a tichého čtení; schopnost pochopit jádro sdělovaného obsahu, vnímání podrobností a určení jejich významu pro celek - učitel vypráví příběhy ze starověké mytologie; rozpravy o nich - rozlišování prózy (pohádky, povídky, bajky, legendy, pověsti, báje), poezie (písně, říkanky, básně), dramata (loutkové hry, divadla) - hraní loutkového divadla - ústní vyprávění a jeho zápis; tvoření vlastních pohádek, povídek; zprávy a reportáže do třídního časopisu .
DOROZUMÍVACÍ ČINNOSTI A SCHOPNOSTI Vyučování mateřského jazyka by se minulo svým cílem, kdyby škola nenaučila žáka používat jazyk jako dorozumívací prostředek v soukromé i veřejné (oficiální) sféře mezilidského styku a dorozumívání - při práci, studiu, odpočinku, zábavě atd. Škola vytváří podmínky k tomu, aby komunikační kompetence, schopnost mluvit, číst, poslouchat, psát byla pěstována ve velké šíři dorozumívacích potřeb, což vyžaduje, aby jazyková výchova nebyla omezována jen na předmět český jazyk a literatura. Znamená to jednak, že učitel mateřského jazyka, jímž je ve waldorfské škole do 8.třídy třídní učitel (který vyučuje většině hlavních předmětů), reaguje v jazykovém komunikačním výcviku na to, co se žáci právě učí v ostatních předmětech (v prvouce, vlastivědě, přírodovědě, fyzice, chemii atd.). Žáci se tak zdokonalují v mluvení a psaní v těsné vazbě na veškeré vzdělávání ve škole. Dále to naopak znamená, že třídní učitel a ostatní učitelé dbají o to, aby se dorozumívací činnosti a schopnosti pěstovaly ve všech předmětech. Jsou k tomu odborně (pedagogicky i jazykově) vzděláni.
1. ROČNÍK - zásady pro dorozumívání v novém prostředí: - střídání při vyprávění a rozhovoru - pozorné naslouchání řeči druhého - zdvořilá otázka a odpověď, nabídka, souhlas i nesouhlas, odmítnutí - pozdravy a oslovování nových spolužáků a učitelů: vítání, loučení, prosba, děkování, oslovení křestním jménem nebo příjmením - jednání při střetu zájmů a ve sporu: žádost, prosba, upozornění, nabídka ke smíru - pozorné pozorování a poslech, soustředění - prosté dějové vyprávění, jeho poslech, reprodukce - neliterární líčení nebo vyprávění - kladení otázek, vyptávání, zdvořilá a věcná odpověď - zřetelnost v řeči a ohled k posluchačům - hlasitou recitací i poslechem pěstujeme zřetelnou, čistou výslovnost, správné rytmické členění vět i delších celků, melodii odpovídající smyslu
10
2. ROČNÍK - přesun pozornosti od věcných souvislostí i ke vztahům, postojům, vlastnostem: - děti začínají mluvit o tom, proč se věci dějí - děti v textu rozpoznávají kladné i záporné lidské vlastnosti - kladení otázek účelově zaměřených - respekt k vyjádření druhých, pozorné naslouchání a pochopení žádosti, instrukce, mírnění nebo řešení jednoduchého konfliktu - zdvořilé a účelné jednání na veřejnosti - spisovnější vyjadřování v projevech před třídou - sled událostí ve vyslechnutém příběhu - stručné převyprávění sdělení: nalezení hlavní dějové linie s vypuštěním podrobností, aby příběh mohl být převeden do obrázkové nebo pohybové podoby - rozvoj souvislého vyjadřování: děti promlouvají o svých osobních příhodách, předmětech, zážitcích
3. ROČNÍK - soustředěný poslech textu určeného k další práci - kladení a zodpovídání otázek k textu - vyjadřování hodnotících postojů: děti mluví o svém vztahu k hrdinům, k příhodám, srovnávají své postoje s postoji hrdinů. Pokoušejí se zaznamenat i to, co tvoří působivost textu, popis mimořádné postavy (krásná princezna, strašný čert nebo drak), všímají si atmosféry příběhu nebo ovzduší - výcvik vyjadřovací pohotovosti: schopnost popisovat spolužákům oblíbený předmět, vylíčit (v jednoduchých větách s přehlednou stavbou) živě a zajímavě pro ostatní svou nebo cizí příhodu nebo děj na obrázku; uvést vystoupení spolužáka - zdvořilost a zkušenost ve veřejném řečovém jednání: ve hře i ve skutečnosti ovládat základní zdvořilostní obraty a způsoby nekonfliktního jednání; předávají složitější, avšak jednoznačné vzkazy
4. ROČNÍK - orientace ve stavbě textu: děti si všímají členění na odstavce, vyjadřovacích prostředků, seznamují se s uspořádáním knihy - zachycení a vystižení děje, změny: děti dovedou zachytit jak probíhá změna v nějakém procesu (jak se mění příroda na podzim apod.) - osobní a věcné sdělení, osobní dopis - zdvořilé jednání s ostatními
5. ROČNÍK - pozorné vnímání, podrobnosti a hledání jejich významu v celku: děti vnímají nejen hlavní linii příběhu, ale i povahu postav, obecnější významy a souvislosti - výrazy posvátné, zakázané a citově zabarvené: běžná zvolání, náboženské výrazy v denním i svátečním životě, vnímavost k slovům pokleslým, doslovnost u výrazů přenesených - organizace her a společenských akcí, vyřizování složitějších vzkazů - poznámky a výpisky, dopis s věcným obsahem: z pořízených zápisků děti podávají ucelené informace; vysvětlují spolužákům, popisují akce i situace, podávají zprávu. Dopis věcného obsahu.
POZNÁVÁNÍ JAZYKA A PRAVOPISU Poznávání jazyka (jeho slovní zásoby, mluvnické stavby, zvukové stránky a pravopisu) navazuje ve větší konkrétnosti na pěstování dorozumívacích činností a schopností a na literární četbu, na učební
11
činnost v tzv. rytmické části, kterou je denně zahajováno vyučování, a na každodenní vyprávění, jež je zařazováno po hlavním vyučování. Postupuje se převážně analyticky, nejlépe od komunikační (mikro) situace a pochopení modality a významu vět a významu slov ke gramatickému (fonetickému, pravopisnému) jevu (faktu). Dítě tak poznává fakta jazyka v aktuálním vztahu k jejich sdělovací funkci. Poznávání jazyka je založeno na přiměřeném, hravém pozorování, obrazném myšlení a intuici, na prožívání spojeném často s pohybem a rytmem, na jazykové hře. Má to být dětskému věku odpovídající tvořivé a zajímavé pronikání do tajů jazyka, jeho podivuhodného systému a jeho fungování. Dítě si v atmosféře hravosti i humoru, kterou učitel dovedně navozuje, vytváří velmi osobní vztah ke své mateřské řeči. Škola tak pečuje o to, aby se mateřský jazyk stal člověku jeho trvalou životní hodnotou.
1. ROČNÍK - vztah slova, věty a skutečnosti - význam slova - pozorování a vymýšlení slov opačného a blízkého významu - rozeznávání délky slabik podle délky samohlásek, přízvučné slabiky - pozorování větné intonace: oznámení, otázka, zvolání
2. ROČNÍK - rozšiřování a obohacování slovní zásoby; prohloubit rozlišování opačného a blízkého významu - samohlásky, souhlásky, stavba slabiky a slova; dlouhá a krátká samohláska; věta - slovo - slabika hláska - samohlásky a souhlásky měkké a tvrdé - obojetné souhlásky, psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách - otázky, žádosti, příkazy, přání, oznámení a jejich interpunkce - vědomé rozlišování vět v mluveném i psaném textu - stavba věty, psaní velkého písmene na začátku věty - rozvoj jazykového cítění - průprava k rozlišování slovních druhů (slova činnosti, jména vlastnosti, jména "věcí") formou jazykových her - abeceda
3. ROČNÍK - stejně znějící slova s různými významy, synonyma, opozita - porozumění modalitě a významu věty, vyjádření obojího - příprava na uspořádání vět v souvětí - stavba delší věty a souvětí - slovní druhy: slovesa (základní tvary), přídavné jméno (stupňování), zájmeno, číslovky (určité a neurčité), příslovce, předložky - psaní vlastních jmen osob a míst žákům známým - bez odchylek a zvláštností - psaní ú - ů - slova se slabikami dě, tě, ně - di, ti, ni - pozorování bě, pě, vě, mě - při čtení a opisování slov - psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uvnitř slova (spodoba znělosti) - vyjmenovaná slova - pamětní zvládnutí hrou v rytmické části vyučování - slova příbuzná vyhledávání v textu
4. ROČNÍK - znalost všech druhů slov - sloveso: časování, čas minulý, přítomný, budoucí, přímá řeč
12
- řazení příbuzných slov do řad, tvoření příbuzných slov - výstavba věty, větné celky, pozorování souvětí a jeho členění - seznámení s nejdůležitějšími větnými členy - schopnost slovotvorně a tvaroslovně obměňovat slova (bez termínů, společně, jazyková hra) - psaní znělých a neznělých souhlásek - psaní i/y po obojetných - vyjmenovaná slova - prohlubování znalosti slovních druhů
5. ROČNÍK - pozorování významu slov: slova souvztažná a protikladná; stejně znějící slova různého významu; slova s významem nadřazeným, podřazeným, souřadným - podmětová a přísudková část věty, základ věty; určující člen větné dvojice, rozvíjení základní věty; shoda podmětu s přísudkem - náhrady vyjadřovacích prostředků ve větě - mluvnické kategorie - hra s osobou, číslem, časem sloves a s rodem a číslem jmen - spisovné tvary podstatných jmen; děti se seznamují s tvary vzorů jmen a dosazují je do vět - spíše intuitivně: systémové poznání kategorie pádu je vhodné až pro pozdější ročníky - vyjmenovaná slova a slova příbuzná; práce s Pravidly pravopisu (v kvizech, hrách, hádankách) - psaní velkých písmen - osob, zvířat, názvy obcí, států, hor, řek, planet (ne pravopis výrobků a institucí) - pravopis -li/-ly v minulém čase; kategorie životnosti se ještě nezavádí, je příliš abstraktní - psaní předložek s/z
DRUHÝ STUPEŇ Učební osnovy pro 6. - 9. ročník jsou členěny v každém ročníku takto: 1. Poznávání jazyka (stavba slova, pravopis, tvarosloví, skladba, útvary jazyka) 2. Sloh 3. Literatura
6. ROČNÍK Poznávání jazyka Stavba slova a pravopis - význam členění slova pro pravopis a dělení slov na konci řádku: předpony, kořen slova, přípony - souhláskové skupiny: výslovnost, pravopis - opakování skupin bě,pě,vě ze 3.ročníku, jejich spojení s učivem o předponách rozlišování psaní bě/bje, pě/pje, vě/vje pravopis skupiny mě/mně - prohlubování pravopisu i/y po obojetných souhláskách uvnitř slova Tvarosloví - prohlubování znalostí slovních druhů - slovesa: hry s osobou, číslem a časem - slovesný způsob - pozorování změn tvarů sloves při časování - rozdíl mezi tvarem určitým a infinitivem - tvarem jednoduchým a složeným - podstatná jména: hry s rodem a číslem - kategorie pádu - změny tvarů při skloňování podle různých vzorů
13
- přídavná jména: stupňování - význam přídavných jmen pro výrazové bohatství jazyka Skladba - rozdíl v kvalitě polarity podmět a přísudek x ostatní slova věty (větné členy) - význam přívlastku, předmětu a příslovečného určení pro jazykový projev - větné členy holé, rozvité a několikanásobné - aktivní uchopení odlišnosti mezi větou jednoduchou a souvětím - řeč přímá a nepřímá, pravopis přímé řeči v psaném textu Sloh - projev mluvený a psaný (uplatnění zásad pro pořádek slov v české větě) - dopis, žádost - vyplňování tiskopisů (poštovní poukázka, průvodka, telegram) Literatura - dramatická báseň, balada - umění předčítání: aspekt dramatičnosti, napětí - shrnutí obsahu jednotlivých částí textu - osnova děje (propojení se slohovým výcvikem) - dramatická díla se vztahem k dějepisu
7. ROČNÍK Poznávání jazyka Tvarosloví - zájmena: zastupování podstatných jmen správnými tvary zájmen já, ty, se, my, vy, ten, náš, můj, tvůj, svůj, její - číslovky, druhy číslovek, jejich skloňování - příslovce, základní a stupňované tvary - předložky, spojky a částice: jejich společné znaky a rozdíly - citoslovce, jejich obohacující funkce v jazyce Skladba - rozvíjení bohatosti slovního projevu nahrazováním větného členu větou vedlejší - souvětí a jeho stavba: věta hlavní a vedlejší - spojky souřadné a podřadné - zásady interpunkce: psaní čárky ve větě jednoduché a v souvětí, rozdělovací znaménka Sloh - vypravování - referáty na dané téma z dějepisu, zeměpisu, přírodopisu (vynálezci a objevitelé) - cvičení v obměňování textu: z krátké novinové zprávy vytvořit vyprávění a naopak - třídní a školní noviny jako nástroj komunikace - přesná formulace popisu, pokusu, konstrukce Literatura Životopisy, zprávy z výzkumných výprav, knihy o různých národech.
8. ROČNÍK Poznávání jazyka Tvarosloví
14
- prohloubení znalostí o slovese - slovesný vid a rod - slovesné třídy a vzory - podstatná jména konkrétní x abstraktní - pomnožná x hromadná x látková - obecná x vlastní - psaní velkých písmen - rozšíření - přídavná jména (prohloubení) - jmenné tvary přídavných jmen tvrdých - stupňování - zájmena (prohloubení): skloňování zájmen /ten/týž, jenž Skladba Věta jednoduchá (prohloubení): - věta jednočlenná, neúplná, samostatný větný člen, vsuvka - druhy přívlastku - druhy příslovečného určení Souvětí (prohloubení): - druhy vedlejších vět (významové rozdíly) Sloh - krátké zprávy, referáty na aktuální témata z politiky, vědy, kultury, sportu - výpisek, výtah - převádění lyriky v epiku, prózu nebo drama - recenze koncertu, divadelního představení, filmu Literatura - první základy metriky a poetiky (nauka o verších, metafora) - rozsáhlejší díla popisující dějinné události - čtení epických a dramatických útvarů - národní obrození a rok 1848
9. ROČNÍK Poznávání jazyka Tvarosloví - průběžné opakování a prohlubování probraného učiva - tvaroslovné zvláštnosti - skloňování podstatných jmen přejatých - cizích vlastních jmen - přechodník přítomný a minulý Útvary českého jazyka - útvary českého jazyka a jazyková kultura Skladba Prohloubení učiva o souvětí a jednoduché větě: - významový poměr mezi hlavními větami souřadně spojenými - významový poměr mezi souřadně spojenými vedlejšími větami - významový poměr mezi jednotlivými členy (ve větných členech několikanásobných) - synonymní skladební prostředky a úpravy textů
15
Sloh - charakteristika literárních postav - úvaha - řeč x rozhovor x diskuse - zvláštnosti jazyka současnosti - používání jazyka v médiích Literatura - literatura konce 19. století a literatura 20. století
16
UČEBNÍ OSNOVY - POČTY, MATEMATIKA Přístup k tvorbě matematických pojmů je od začátku výuky zaměřen na kvalitu vývoje dítěte. Tvoření pojmů vychází z učební činnosti počítání. Od začátku má výuka nejen pamětní, ale i volní charakter - děti vše propojují s pohybem a také emocionální - děti vše propojují s estetickou kresbou formy, což umožňuje současně přípravu pro vnikání do geometrických zákonitostí. Tvoření pojmů v matematice je spojeno s konkrétním vnímáním dětí. Nedoporučuje se provádět abstrakce a generalizace. Doporučuje se proto pravidlo "Z ruky přes srdce do hlavy" (volně emocionálně - kognitivní strategie výuky). Při počítání je důraz kladen na kvantitu (číselné řady, násobkové řady) a důsledné propojování s pohybem. Při zavedení pojmu čísla je kladen důraz na prožitek kvality a jednoty (jedna /1/ dává dvě /2/ a 2 je uvnitř jedné /1/; jedna /1/ rozděleně dává 3 a 3 je uvnitř 1). Při psaní číslice myslíme na to, že obraz souvisí s podstatou čísla, že jde o obraz kvality čísla, ne o vnější formu číslice.
1. - 3. ROČNÍK Úvod - psychodidaktické aspekty, zaměřenost učebních cílů. V adaptačním období využíváme počítání v obrazných situacích a ve hře k formování pohybových možností (rozvoj hrubé a jemné motoriky). V pohybových zkušenostech s počítáním ovlivňujeme tělesně orientační smysl a tvoříme koordinační cvičení. Od rytmicko-pohybového učení se násobkovým řadám přecházíme k tvorbě zvnitřněných činností, k obrazné a pohybové paměti. Netvoříme ještě logicko-symbolické představy.
1. ROČNÍK - počítání v oboru 1 - 20 a orientace v číselné řadě 1 - 100. - čtení a zápis čísel (římských, arabských) - porovnávat čísla na základě množství nebo pořadí. - rytmická cvičení a pamětní zvládnutí čtyř až šesti násobkových řad. - číselná osa - komutativnost sčítání (3 + 4 = 4 + 3) - zavedení všech čtyř základních početních výkonů (sčítání, odčítání, násobení, dělení) v oboru do 20 a písemná forma těchto operací. - počáteční cvičení v pamětním počítání. - rozlišení kruhu, koule, čtverce, krychle, trojúhelníku. Počítání a porovnávání geometrických útvarů (menší, větší, stejný). - orientace v prostoru (vpravo x vlevo, vpřed x vzad). - znalost hodin (1/4, 1/2, celá hodina).
2. ROČNÍK - rozšíření početních výkonů v oboru přirozených čísel do 1000 (úlohy s více početními výkony najednou). - rytmická cvičení a pamětní osvojení ostatních násobkových řad do 11. - elementární slovní úlohy. - procvičování pamětního počítání (" z hlavy"). - souřadnicový systém. - stovky, desítky a jednotky ve trojciferném čísle. 17
- porovnávání čísel, odhady výsledků. - komutativní násobení (5 x 4 = 4 x 5). - časové pojmy (minuty, hodiny, den, měsíc, včera, dnes, zítra).
3. ROČNÍK - rozšíření oboru přirozených čísel přes 1 000. - desítková soustava - sčítání a odčítání víceciferných čísel. - písemné násobení dvojciferným číslem. - písemné dělení jednociferným číslem. - odhady a kontrola výsledků. - míry - váhy a početní cvičení s jejich aplikacemi. - pokračování v osvojování násobkových řad (indiv. až do 20), počítání "z hlavy". - časové pojmy (rok-52 týdnů, 365 dnů, přestupný rok).
4. - 5. ROČNÍK Výuka ve 4. třídě, která probíhá během 9. roku, reaguje na probouzející se dětské já. Kritický postoj ke světu (i učiteli) je významným zlomem v psychickém vývoji dítěte a v matematice začínají zlomky. Důležité je udělat pro dítě vznik "vnějšího zlomu" hlubokým zážitkem (vyprávění o kulturně historickém vzniku zlomkového počítání v Egyptě). Strategie postupu je trojí: z části k celku, z celku k části a s pomocí porovnávání. Jsou procvičovány čtyři základní početní výkony se zlomky - porovnávání, krácení, rozšiřování a rozklad jmenovatele v prvočíslech. V páté třídě se završuje počítání desetinným zlomkem. Toto překročení hranice dělitelnosti je opět zážitkem, který dítě může zažít v přeneseném smyslu v přírodě: vývoj rostliny během růstu ze semena směrem nahoru (kmen, stonek atd.) i dolů (kořeny). Uvědomění si "hranice nuly".
4. ROČNÍK - prohlubování písemného sčítání a odčítání vícecifernými čísly v oboru do 1 000 000. - zavedení zlomků, poznání zlomku jako díl celku (z části k celku). - zlomek jako porovnávání (vztah k násobení). - užití zlomků v praxi - sčítání a odčítání, násobení a dělení jednoduchých stejnojmenných a nestejnojmenných zlomků. - převedení nepravých zlomků ve smíšená desetinná čísla a obráceně. - opakování všech čtyř početních výkonů a písemného násobení a dělení s vícemístnými čísly. - počítání "z hlavy". - zaokrouhlování. - slovní úlohy.
5. ROČNÍK - opakování čtyř početních výkonů s přirozenými čísly v oboru i více než 1 000 000. - spojení čtyř základních početních výkonů (smíšené příklady). - počítání se zlomky (krácení a rozšiřování, počítání s desetinnými zlomky, znázorňování a porovnávání zlomků). - zavedení desetinných čísel a osvojování vztahu mezi desetinným číslem a desetinným zlomkem. - počítání s desetinnými čísly - písemné udávání míry desetinným způsobem. - násobení a dělení čísly 10, 100, 1000 ... 18
- písemné algoritmy - závorky (číslo složené, společný dělitel, společný násobek). - Stálá péče o počítání "z hlavy". - Měření a vážení (jednotky-délkové, objemové, obsahové, hmotnostní)
6. ROČNÍK - pořadí početních výkonů - dělitelnost (prvočíslo) - procvičování počítání s přirozenými čísly. - procvičování počítání s kladnými desetinnými čísly a zlomky. - míry a váhy. - desetinný systém. - přímá a nepřímá úměrnost. - trojčlenka s přímou a nepřímou úměrností. - procenta - procento, základ, procentová část, počet procent. - rozvedení počítání s %, úrokový počet, zisk a ztráta, jednoduché výpočty daní, šek, konto, kapitál, daň ..., návštěva banky. - zaokrouhlování desetinných čísel. - písemné dělení s desetinným číslem v dělenci, v děliteli, v dělenci i děliteli. - rozvíjet v žácích jistotu v zacházení s čísly, matematickými zákony a funkcemi.
7. ROČNÍK - sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru přirozených a kladných racionálních čísel. - slovní úlohy - trojčlenka, procenta, úrokový a diskontní počet. - absolutní hodnota čísla, číselná osa - čísla opačná, číselná osa - celá a racionální čísla. - úvod do celých záporných čísel - sčítání, odčítání, násobení a dělení s celými zápornými čísly. - závorky. - algebra - lineární rovnice s jednou proměnnou v oblasti racionálních čísel. - rovnice, nerovnice - jednoduché slovní úlohy. - vzorce (a+b)2, (a+b).(a-b). - druhá mocnina a odmocnina - úvod.
8. ROČNÍK Opakování: - zlomky - mocniny - druhá odmocnina - rovnice - slovní úlohy - počítání se závorkami - úpravy algebraických výrazů Algebra: - lineární rovnice - násobení, dělení mnohočlenů - jednoduché, složitější rovnice se zlomky - jednoduché rovnice se dvěma neznámými - slovní úlohy na výpočet dráhy, cesty, času, rychlosti
19
- lineární systém rovnic se 2 proměnnými 9. ROČNÍK - rozšíření a prohlubování učiva - upevňování poznatků Opakování: - číselné obory přirozených čísel - největší a nejmenší společný dělitel - mocniny a odmocniny - procenta - úrokový počet - přímá a nepřímá úměrnost v praktickém použití, slovní úlohy - lomené algebraické výrazy a početní úkony s nimi - funkce a jejich znázorňování (přímá úměrnost-lineární fce, kvadratická fce, nepřímá úměrnost) - goniometrické fce (sin, cos, tg) - slovní úlohy - užití kalkulátorů a PC - statistika
UČEBNÍ OSNOVY - GEOMETRIE Ke geometrii přistupujeme v první řadě jako k předmětu forem a teprve v druhé řadě jako k logice (k tomu: H.v. Baravalle: Geometrie jako řeč forem). Je proto samozřejmé úzké spojení geometrie s předmětem kreslení forem (viz dále) zejména v prvních čtyřech ročnících. Vyučuje se v nich tzv. geometrie volné ruky. Teprve v pátém ročníku je geometrie zařazena do výuky samostatnou epochou.
1. - 4. ROČNÍK V rámci kreslení forem volit jednodušší i složitější formy a v rámci péče o prostorové vědomí je cvičit jako tvoření bez opírání se o předměty . Geometrické útvary (obrazce) se učit znát při kreslení, vyučovat jejich pochopení v nahlížení jejich protikladných vztahů; zásadně se vychází od pravidelných forem, které nejsou pojednány jako zvláštní případy obecných forem, ale právě jako základní útvary, které nejjasněji hovoří řečí dané formy. Zde dochází k postupnému osvojování pojmů: šikmý, svislý, vodorovný, oblouk, nahoře, dole, uprostřed, oblé, hranaté; symetrie osová, středová, souměrnost, shodnost, podobnost, průniky, uzly, křivka, přímka, úsečka, bod, rovinné útvary, úhel, trojúhelník, čtverec, obdélník, kruh.
5 .- 7. ROČNÍK To, co bylo dosud pojednáno v kreslení a popisně, má být nyní uchopeno průkazně geometricky, až asi po porozumění shodnosti trojúhelníků a jejímu použití a geometrickým místům bodů. V první epoše geometrie v 6. třídě se osvědčilo vyvinout nejdůležitější obrazce z kruhu resp. kružnice a forem z nich vycházejících. V 7. třídě je možno v souvislosti s dějinami novověku zařadit jednoduché cvičení v perspektivě.
5. ROČNÍK
20
Základní geometrické útvary a pojmy: - bod, přímka, rovnoběžka, kolmice, - různoběžky, úsečka, střed, osa Rovinné útvary: - úhel, kružnice, kruh, čtverec, - rovnoběžník, obdélník, trojúhelník Prostorové útvary: - krychle, kvádr Jednotky: - délkové míry - obsahové míry - objemové míry - úhlové míry Výpočty: - obvod - obsah - objem
6. ROČNÍK Geometrie trojúhelníka - rovnostranný trojúhelník, vrchol, základna, úhel; - rovnoramenný trojúhelník jako pohyb vrcholu rovnostranného trojúhelníka po svislici; - podobně i všechny ostatní formy (pravoúhlé, tupoúhlé) vznikají pohybem vrcholů trojúhelníka, např. do stran, skrze střed trojúhelníka, po kruhu. - výška a těžnice trojúhelníka - kružnice opsaná a vepsaná a jejich středy - obvod, obsah Geometrie čtyřúhelníka - čtverec; úhlopříčka - obdélník, kosočtverec - lichoběžník, kosodélník, deltoid - zvláštní případy: dva stejné úhly, dvě stejné strany aj. až po zcela nepravidelný čtyřúhelník - kružnice opsaná a vepsaná, jejich středy a užití - konstrukce - obvod, obsah Dělení kruhu: pravidelné mnohoúhelníky a hvězdice - pravidelný 6- a 12-úhelník - pravidelný 8- a 16-úhelník (směrová růžice) - pravidelný 5- a 10-úhelník - pravidelný 7-úhelník, pravidelný 9-úhelník - formy z geometrické řady v sobě ležících mnohoúhelníků - quadratrix: pomocná křivka libovolného dělení kruhu
7. ROČNÍK Přenášení, zvětšování a zmenšování geometrických obrazců, jejich shodnost a podobnost - přenášení úhlů, vrcholový úhel, střídavý úhel apod.
21
- shodnost, rovnoběžné posouvání, otáčení - různé způsoby přenášení trojúhelníka - střed podobnosti, středová symetrie Geometrie kruhu - pravidelný 24-úhelník - obvodový a středový úhel - tečna, sečna - Thaletova věta a její užití Vzájemné proměny obrazců - vzájemné proměny kosodélníku, trojúhelníka, obdélníku apod. Pythagorova věta - od nejnázornějších forem až po nahlížení proměny obrazců
8. ROČNÍK Nauku o geometrických místech bodů použít na kuželosečkách a podobných křivkách. Úvod k výpočtu povrchu těles a jejich objemu - práce s geometrickými vzorci: povrch a obsah /čtverec, obdélník, trojúhelník, krychle, trojboký hranol, jehlan/. Těžiště a jeho určení u troj- a čtyřúhelníka Geometrie pětiúhelníka: - pravidelný pětiúhelník a pentagram - zlatý řez a platónská tělesa Konchoidy: - proměny obrazců působením konchoidy Kuželosečky: - parabola - elipsa - hyperbola
9. ROČNÍK V návaznosti na výpočet povrchu těles v 8.ročníku zavést pojem Î. K tomu první elementy rovinné trigonometrie a logaritmů, nakonec počátky deskriptivy. Spirály: logaritmická a Archimédova spirála Platónská a archimédovská tělesa: pochopení symetrie na krychli, oktaedru (osmistěnu) a tetraedru (čtyřstěnu) v jejich vzájemných proměnách Rovinné řezy: - rovina, průnik rovin - řez krychle a kuželu Goniometrické fce: - sin, cos, tg, užití goniometrických fcí Počátky deskriptivní geometrie
UČEBNÍ OSNOVY - KRESLENÍ FOREM Úvodní poznámky k učebním osnovám kreslení forem
22
Protože předmět kreslení forem není obvyklý ve školách jiného typu, uvádíme základní knihy (v německém jazyce), z nichž je možno nalézt další podrobnosti k učebním osnovám, jakož i k významu tohoto předmětu. Kutzli, R.: Rozvíjení tvořivých sil pomocí kreslení forem. Kranich, Jüneman a kol.: Kreslení forem. Rozvíjení smyslu pro formu ve výchově, vyd. z r. 1992 Ze souborného vydání děl Rudolfa Steinera tyto svazky: sv. 295, str. 170, 2.přednáška k učebnímu plánu sv. 294, str. 16, 1.přednáška sv. 307, str. 177, 10.přednáška sv. 311, str. 73-74, 4.přednáška.
1. ROČNÍK - přímka ( svislá, vodorovná, šikmá) a oblouk v mnohonásobných obměnách s důrazem na rytmus formy - jednoduché oblé a hranaté formy - v sobě uzavřené formy: trojúhelník, kruh, ovál (elipsa), osmička (lemniskáta) - spirála: zavíjení a rozvíjení - jednodušší hvězdy - vertikální symetrie (zrcadlení vlevo-vpravo) - kreslení jako předcvičení k psaní ( dynamické kreslení)
2. ROČNÍK - rytmická cvičení s elementárními formami - rozvíjení dynamického kreslení - snadné proměny forem (oblé v hranaté) - horizontální symetrie ( zrcadlení nahoře - dole) - symetrie osová, čtyřstranná symetrie - jednoduché copy (splétané pásy) - lemniskáty a jejich variace
3. ROČNÍK - okolí a střed formy - jednoduché uzly Asymetrická symetrie (středová symetrie). U těchto cvičení se už nejedná o symetrii, která spočívá na vpravo - vlevo nebo nahoře - dole, ale o formy, které se rozvíjejí ze svého středu na tři strany (ven) a k nimž má dítě najít dotvářející formy, které vedou dovnitř, čímž je opětně nastolena rovnováha a harmonie. To podporuje větší samostatnost a pohyblivost představ, které se začínají rozvíjet teprve s devátým rokem. Tím je oblast hlavních úloh pro kreslení forem uzavřena. Po 10. roce, ve 4. třídě, jde o to, aby se pozornost žáků obrátila na prvky forem v jejich okolí. Co předtím kreslili volným způsobem - bez předmětného spojení - nacházejí nyní zase jako formy v okolí.
4. ROČNÍK - k daným formám hledat doplnění do celku, nedokonalé zdokonalit, završit - proměňovat: oblé v hranaté, hranaté v oblé, čtyřnásobné v pětinásobné apod., zde vystupují geometrické aspekty forem
5. ROČNÍK - spirály, spirálové pásy, spirálová pečeť
23
- jednoduché uzlové variace - formy stahovat a uvolňovat - formy z řecké a etruské kultury
6. ROČNÍK - obtížnější proměny lemniskáty - formy z langobardského a irského umění
7. ROČNÍK - obtížnější uzlové motivy - vyšší řády splétaných copů (pásů) - langobardské a keltské kříže - linie s geometrickým zaměřením
8. ROČNÍK - prostorové uzly, prostorové modely - prohloubení rytmu (rytmizování rytmu) - hledání výrazu linie - formy provedené textilními prostředky (vyšívání, vázání, splétání)
9. ROČNÍK - kallixtus - uzly a jeho variace jako pásy a pečeti - prohloubení užití barvy - obtížnější techniky provedení forem: splétané pásy ryté v sádře
UČEBNÍ OSNOVY - CIZÍ JAZYKY Získat cizojazyčnou komunikační kompetenci, tj. osvojit si jazyk jako nástroj dorozumívání, je v této škole úkol důležitý, nikoliv však hlavní. Jazyk jako specificky lidský fenomén je tu především prostředkem růstu, vývoje lidské bytosti, prostředím výchovy. Jazykovou výchovou se prohlubuje 24
vztah člověka a slova, člověka a jazyka. Dítě a mladý člověk vstupuje stykem s cizím jazykem do nové kultury. Děje se tak jednak poznáváním a prožíváním jazyka samotného, jeho znění, zvukové podoby, jiného způsobu pojmenování věcí světa člověka, než to činí mateřský jazyk, estetickým působením jazyka atd. Cizí jazyk kromě toho zprostředkuje jako dorozumívací prostředek kulturu, jíž je nositelem, a to způsobem autentickým, jak to nemůže zprostředkovat jiný jazyk. Tak např. německou kulturu lze nejlépe pochopit, je-li sdělována němčinou. V prvních třech letech se děti učí pouze ústně - poslechem, mluvením, zpěvem, hrou. Učení je tu založeno především na napodobování a analogii. Ve 4.třídě přibývá psaní a čtení. Metodicky to znamená, že základní zásadou vyučování je zpočátku reprodukční učení. V dalších letech se dostává do popředí žákova vlastní řečová činnost a iniciativa. Jazykové schopnosti se rozšiřují a upevňují. Žák je veden k tomu, aby pronikal do jazyka a jeho obsahů vědomě. Tyto zásady lze shrnout takto: prožívání a napodobování - cvičení a učení se - proniknutí do souvislostí.
ANGLIČTINA 1.- 3. ROČNÍK Ústní osvojování jazyka je založeno na písních, hrách, říkankách a krátkých básničkách, na stálém vyprávění příběhů. Žák prožívá zvukovou podobu, znění a rytmus angličtiny. Krátké rozhovory o tom, co se ve škole učí v hlavním vyučování a v ostatních předmětech, napomáhají aktivnímu osvojení slovní zásoby. Bezděčně si osvojuje i prvky mluvnické stavby jazyka, neboť mluvení zahrnuje též základní gramatické struktury. Některé z těchto struktur žáci i záměrně nacvičují už v prvních třech letech. Užívají je, aniž si uvědomují, že jde o gramatiku; to je podobné jako v mateřském jazyku v předškolní době. K nejdůležitějším mluvnickým jevům prvních let vyučování patří: přítomný čas sloves včetně průběhového času (minulý čas), jednotné a množné číslo podstatných jmen, osobní a ukazovací zájmena (rozvedení po jednotlivých třídách: 1., 2., 3.).
4. ROČNÍK V tomto ročníku pokračuje učení podobně jako první tři léta, avšak žáci již začínají číst a psát. Zpočátku se tak děje na textech, které se již dříve učili ústně. Na četbu navazují krátké rozhovory. První písemná cvičení mají za úkol upevňovat grafickou podobu slov. Jsou to diktáty a krátká sdělení reprodukovaná podle paměti. První četbou může být: U. Taylor - Weaver, "The Gingerbread Boy" (Pädagogische Forschungsstelle Stuttgart).
5. ROČNÍK Obsah vyprávění a dialogického mluvení je dán bezprostředním světem žáků a jeho prožíváním. - příběhy, škola, domov, rodina, tělo, oděv, jídlo, roční období, prožívání času, hodiny, datum - příležitostné uvedení do poměrů v Anglii (Americe), první jednoduché reálie - písně, říkanky, lehké básně Podle situace ve třídě se osvojuje tato mluvnice: - možné číslo podstatných jmen, též první nepravidelnosti, přivlastňovací pád - určitý a neurčitý člen - rozmanité druhy zájmen - různé a řadové číslovky - předložky a spojky - činný rod slovesa v přítomném, budoucím a minulém čase - různá nepravidelná slovesa - rozšířený tvar přítomného času - tvary od "to be", "to have", "to do" v přítomném a minulém čase - otázka a zápor, příkaz a zákaz
25
- jednoduchý pořádek slov (Možnost probírání některých gramatických jevů již ve 4. ročníku.)
6. ROČNÍK Dějové texty ke čtení, poslechu a mluvení s tematikou jako: - život ve městě a na venkově, prázdniny, domácnost, nákupy, roční doby a svátky, počasí, nemoc, sport a hra - mimoto básně, písně, anekdoty, vyprávění a pohádky - četba lehkého díla, např. L. Wilders: "The Little House in the Big Woods" O. Spencer: "Kidnapped by Indians" U. Taylor - Weaver: "The Farmer and the Goblin". Mluvnice: - nepravidelné množné číslo podstatných jmen - přídavné jméno a pravidelné, případně nepravidelné stupňování - zástupný tvar "one" - zájmena - nepravidelná slovesa - činný rod předpřítomného a předminulého času a podmiňovacího způsobu (lze převést do 7.třídy), jejich užití v otázce a v záporu - trpný rod v přítomném a minulém čase - rozšířený tvar - příslovce
7. ROČNÍK Témata pro poslech, čtení, mluvení a psaní jako: - doprava, obchodní život, dopis, divadlo, volný čas, vyprávění z dějin a ságy Anglosasů - země a lidé ve Velké Británii a USA, básně a písně - dramatické scény, případně dramatizace čtených textů - co nejčastěji nějaké delší vyprávění, bohaté na události Mluvnice: - jednoduchý tvar a rozšířený tvar. - minulý čas a předpřítomný čas. - modální slovesa a jejich opis.
8. ROČNÍK Živá jazyková sdělení ze života v anglicky mluvících zemích: - témata z oblasti práce a zaměstnání, dějiny, popisy a líčení z cest, životopisná témata: např. Henry Ford, Abraham Lincoln aj.) - dramatické scény, básně, písně - jedna delší povídka, např. Charles Dickens: "Christmas Carol" nebo A. Horn: "The Road North" a ukázky z dramatického díla Mluvnice: - podmínkové věty - nepřímá řeč a otázka - souhrnný přehled mluvnice a její procvičení
26
9. ROČNÍK Poslech, ústní a písemná reprodukce vyslechnutého (krátké monology, dialogy, dopisy), vyprávění na základě četby. - opakování komunikačních témat z nižších ročníků Reálie: - USA: osídlení, otroctví, osvobozování černochů atd., k tomu např. četba: Deklarace nezávislosti Literatura: Povídky nebo životopisy: např. Henry Ford, Abraham Lincoln (podrobněji než v 7.třídě), Hellen Keller, Florence Nightinghale, Martin Luther King. Detektivní příběhy. Četba o objevitelích, např. Captain Cook, Kon-Tiki, Sherpa Tensing. Recitace: Lyrika, balady - např. Masefield "Sea Fever", "Cargoes", Walt Whitman "Beat, beat, drums" atd. Mluvnice: - opakování z nižších ročníků - přechodná a nepřechodná slovesa - rozpoznávání jednoduchých větných konstrukcí - první zásady zkracování vět: vztažné věty
NĚMČINA 1. ROČNÍK Při hrách a říkankách apod. se děti učí předložky, slovesa (zvláště vyjadřující smyslové vjemy), přídavná jména vyjadřující prostá duševní hnutí, podstatná jména vyjadřující části těla, jídlo, oblečení, prostředí domova a školy.
2. ROČNÍK Pokračuje výše uvedené, rozšiřuje se o drobné rozhovory a jednoduché příkazy, které lze splnit v nejbližším okolí.
3. ROČNÍK Znázornění řemesel hrou a pohybem. Osobní a přivlastňovací zájmena. Vše stále ještě ve hrách, písních - rytmicky. Dosud žádná gramatika. Slovní zásoba: město a jeho obyvatelé, venkov - rolník, les, pole, živly, kámen, květina, zvíře.
4. ROČNÍK Shrnuje obsah předchozích tří let. Zavedení psaní, zpočátku známých textů.
5. ROČNÍK Rozhovory, čtení a vyprávění z bezprostřední oblasti prožitků žáka. Příběhy z oblastí: škola, domov, rodina, tělo, oblečení, jídlo, průběh dne, roční období, hodiny, datum. Příležitostně úvod do poměrů v německy mluvících zemích. Písně, říkanky, básně. Gramatika (dle zralosti třídy): - množné číslo podstatných jmen - určitý a neurčitý člen - různé druhy zájmen
27
- základní a řadové číslovky - předložky a spojky - sloveso v čase přítomném, minulém a budoucím - otázka, zápor, příkaz, zákaz - jednoduchý slovosled
6. ROČNÍK Čtení nebo dialogy na téma: - život ve městě, na venkově, prázdniny, domácnost, nákup, roční období a svátky, počasí, nemoc, sport a hra - básně, písně, anekdoty, příběhy, četba lehkého spisku Gramatika - přídavná jména - pravidelné a nepravidelné stupňování - zájmena - nepravidelná slovesa - činný a trpný rod slovesa - příslovce, předložky
7. ROČNÍK Četba a rozhovory na téma: - doprava, obchod, dopis, divadlo, volný čas, příběhy z dějin a pověsti, země a lidé , básně, písně, dramatické scénky, dle možnosti delší vyprávění, plné dějových zvratů Gramatika: - nepravidelná slovesa - slovesa citových hnutí a následný konjunktiv - pomocná slovesa - krátký přehled literatury
8. ROČNÍK Čtení a rozhovory na téma: - aktuální sdělení ze života země - povolání, dějiny, líčení z cest - dramatické scénky, básně, písně - delší vyprávění nebo jednoaktovka, případně scénky z dramatického díla. Gramatika: - Podmínkové věty. - Přímá a nepřímá řeč. - Přehled gramatiky a její procvičení.
9. ROČNÍK Dosavadní témata hovorů a četby jsou doplněna o líčení ze života velkých osobností (objevitelé, vynálezci, lidé sociálně činní). - originální texty dle možnosti z novější doby - dramatizace Četba: - novely a životopisy, zeměpis a dějiny země - porozumění slyšenému, ústní a písemné převyprávění textu, humorné příběhy. Gramatika: - opakování a prohloubení gramatických jevů 28
RUŠTINA Cíl a obsah vyučování v 1. - 3. ročníku je výběrem témat i metodikou podobný jako v angličtině či němčině (srov. výše).
4. ROČNÍK Zavedení čtení a psaní je spojeno s postupným osvojováním azbuky. Jinak platí stejné zásady jako v angličtině či němčině (srov. výše). - první četba snadného dílka z literatury pro děti Mluvnice (podle situace ve třídě): - základní a řadové číslovky - "u meňa jesť" - budoucí čas sloves (budu + neurčitek) - přídavné jméno a přivlastňovací zájmeno jako přívlastek v 1.pádu
5. ROČNÍK Obsah učební cizojazyčné komunikace je podobný jako v angličtině či němčině (srov. výše) s tím, že běží o první setkání s ruskými reáliemi. - četba vybrané knížky z literatury pro děti Podle situace ve třídě se osvojuje tato mluvnice: - minulý a budoucí čas sloves - 1. a 2. časování sloves bez změny kmenové souhlásky - 1. pád množného čísla některých podstatných jmen (též s příd. jménem a přivlastňovacím zájmenem jako přívlastku) - 1., 4. a 6. pád některých podstatných jmen - osobní a ukazovací zájmena - tázací zájmena: kto, čto, kuda, gdě, kakoj, kogda - otázka a zápor, příkaz a zákaz - jednoduchý pořádek slov
6. ROČNÍK Tematické zaměření textů ke čtení, poslechu a mluvení je podobné jako v angličtině či němčině (viz výše). - četba vybraných titulů z literatury pro děti Mluvnice: - přítomný čas, 1. a 2. časování se změnou kmenové souhlásky - 6. pád podstatných jmen všech vzorů - jednotné i množné číslo (s přívlastky - přídavných jmen a zájmen) - skloňování podstatných jmen ženského rodu - 2. stupeň přídavných jmen - nepravidelně časovaná nejužívanější slovesa (chotěť, moč) - slovesa pohybu - zvratná slovesa - jednoduchý pořádek slov
7. ROČNÍK Témata pro poslech, čtení, mluvení a psaní podobná jako v angličtině či němčině (viz výše).
29
- četba vybraných titulů z literatury pro děti a mládež Mluvnice: - rozkazovací způsob - nepravidelné tvoření minulého času - podmiňovací způsob - skloňování podstatných jmen mužského a středního rodu - jmenné tvary přídavných jmen v přísudku - "možno", "nado", "nělzja" - počítaný předmět
8. ROČNÍK Živá jazyková sdělení ze života v rusky mluvících zemích, tematika podobná jako v angličtině či němčině (viz výše). - životopisná témata: Lomonosov - poznání měst: Moskva, Petrohrad - historie: např. blokáda Leningradu - četba povídek nebo úryvků z dramat, např. Kaverin, Čechov Mluvnice: - příčestí minulé trpné v přísudku - často užívané případy neproduktivních typů podstatných jmen - záporná a neurčitá zájmena - 3. stupeň přídavných jmen a příslovcí - skloňování číslovek - vztažná zájmena - skloňování některých zájmen - podmínkové věty - opakování mluvnice z nižších ročníků
9. ROČNÍK Jazyková komunikace ústní a písemnou formou podobně jako v angličtině či němčině (viz výše). Reálie: - národnosti a jazyky bývalého Sovětského svazu - moderní ruská píseň (Okudžava, Bičevskaja, Vysockij) - aktuální zprávy z rozhlasu, televize, novin a časopisů Literatura: - povídky A. S. Puškina ( např. "Stancionnyj smotritěl"), I. S.Turgeněva (např. "Pěrvaja ljubov", "Zapiski ochotnika"), L. N. Tolstého (např. "Chozjain i robotnik") Recitace: - básně Puškina, Lermontova, Ťjutčeva, Feta Mluvnice: - záporná a neurčitá zájmena - 3. stupeň přídavných jmen a příslovcí - skloňování číslovek
UČEBNÍ OSNOVY - PRVOUKA (1. - 3. ročník) Prvouka a na ni navazující přírodověda (4., 5.ročník) jsou předměty, které uvádějí dítě do prohloubenějšího a uspořádaného vztahu ke světu, který je obklopuje. Začínáme s dětmi od světa dětem nejdostupnějšího, od hodnot prožívaných a poznávaných v pohádkách a bajkách přecházíme postupně k péči o životní prostředí (hodnotám ekologickým). A to
30
velmi konkrétně od péče o rostliny, zvířata, půdu a nerostný svět, k péči o člověka a jeho práci, k hodnotám sociálním, k dobrým vzájemným mezilidským vztahům. Vidíme, že hlavní cíle jsou zde zamýšleny ve vytváření hodnotových postojů dětí v myšlení, cítění a ve vůli dětí. Na společné cestě s dítětem vycházíme z úrovně dětské orientace v nejbližším prostoru domova, školy (poznávání okolí domova a školy), města (vsi) a regionu. Pomáháme dětem vnímat, poznávat a prožívat krásy v prostoru jeho života. Rozvíjíme vůli dětí podílet se na zvelebování světa (epochy stavby a pěstitelství ve 3.třídě). Dále se zaměřujeme na přirozenou orientaci dětí v čase, kterou si přinášejí už z předškolního období. Pozorujeme změny v čase, ve vnímání dne a noci, v ročních obdobích, v měsících, týdnech a hodinách. Vedeme děti k poznávání proměn nejbližší přírody v čase. Pozorujeme okolní rostliny, zvířata, minerály i člověka, jak se mění v čase. Vedeme děti k prožívání a uvědomování si své přítomnosti, minulosti a budoucnosti ve vazbě na nejbližší rodinné a sociální vztahy dětí.
1. ROČNÍK Prvouka je tvořivě integrována do epoch českého jazyka a matematiky, do všech ostatních předmětů, do výchov uměleckých a pracovních činností, do rytmické části výuky epochy a do vypravování pohádek. Probouzí se vnímání dětí ve vztahu k okolnímu světu, motivované kouzelným světem pohádek. Veškeré činnosti jsou propojovány s dobrodružstvím objevování v pohádkách: lidé, rostliny, zvířata, čarovné kameny, dobro - zlo, pomoc druhým, péče o ně, láska a jiné hodnoty (jako úcta, nesobectví, zdvořilost, trpělivost, ovládání se, odvaha, vytrvalost, soucit, porozumění apod.). Děti se učí spojovat se s okolím, se svým životním prostorem. Orientují se postupně v domově, ve škole, v nejbližším okolí školy a domova. Získávají cit ke všemu krásnému a živému v okolí, učí se pečovat o vše živé. Život dětí začíná mít svůj rytmus v životním čase. Děti se učí uspořádat svůj denní režim, čas na učení a na hru. Děti si zvykají na pravidelný rytmus vyučování v jednotlivých dnech v týdnu. Pozorují a prožívají změny přírody v týdnech, měsících a uvědomují si cyklus roku. Jednotlivá roční období oslavují při společných setkáních školy (jarní slavnost, vánoční slavnost školy apod.).
2. ROČNÍK Prvouka je opět tvořivě integrována do ostatních předmětů podobně jako v 1.třídě. Děti pronikají do lidských hodnot a ctností na základě vyprávění zajímavých příběhů lidí a zvířat. Bajky podněcují srovnávání řady lidských ctností i nectností se zvířaty. Vyprávění o svatých lidech z okolí vzbuzuje zájem a úctu k lidskému osudu. Legendy o zázračných místech v okolí probouzejí zájem o prozkoumání jejich současnosti i minulosti. Prohlubuje se poznávání a prožívání vztahů k jiným lidem v rodině (v čase a prostoru, například rodokmen, babička, dědeček, prababička, pradědeček apod., kde, kdy a jak žili). Vzniká úcta ke stáří a potřeba pomáhat mladším, vrstevníkům, všem ostatním lidem. Probouzíme vnímání dítěte pro vše, co může pozorovat v okolní přírodě. Děti pozorují a poznávají vše, co se v okolní přírodě mění. Změny rostlin, zvířat, řek, hor, luk, kamenů, jezer, hvězd, měsíce, slunce apod. Děti prožívají hluboký obdiv a úctu k proměnám v přírodě a utvářejí v sobě potřebu ji chránit. U dětí vzniká i potřeba měnit i sebe sama.
3. ROČNÍK Ve třetím ročníku je dítě záměrně a systematicky uváděno do svého budoucího reálného prostředí a je posilována vůle dětí pozitivně proměňovat své prostředí. Jsou realizovány dvě epochy: EPOCHA STAVBY
31
Realizuje se skutečná stavba hřiště, domečku, pece apod. Děti se zabývají vším, co se týká stavění: cihly, malta, suroviny na přípravu, postup zpracování surovin ve výrobě. Reálně děti vykonávají stavbu v prostředí své školy nebo mateřské školy. Děti prožijí hodnotu a smysl lidské práce. EPOCHA PĚSTITELSTVÍ Tato epocha umožňuje dětem poznat, prožít a realizovat proces pěstování rostlin - obilí. Epocha začíná přípravou půdy (orba, hnojení, setí). Děti pozorují a srovnávají různé druhy obilí (obilná zrna). Naučí se pozorovat, jak obilí klíčí, roste, zraje. Děti obilí také sklízejí a pokud možno i mlátí. Nakonec se učí péct z obilí chléb. Pečou z mouky, kterou samy připravily mletím. Obilí a rostlinám je věnována hlavní pozornost. Děti zažijí vděčnost a úctu k rostlinnému světu, poznají konkrétní výsledky svědomité péče o rostliny. Zvířata poznávají jako pomocníky (domácí zvířata - skot). Dále mohou být zařazovány a integrovány do dalších předmětů jiné praktické činnosti, které děti poznávají ve vztahu k různým profesím. Výběr profesí může být proveden vzhledem k individuálnímu zaměření dětí do budoucna (Čím bych chtěl být? Co k tomu budu potřebovat umět?) a vzhledem k zaměstnání a práci členů rodiny (rodičů, prarodičů, strýců apod.). Praktickým činnostem může sloužit i písemná komunikace (dopisy, žádosti, které se děti učí psát v jazyce českém). Děti se mohou písemně spojit s druhými dětmi v jiné škole, v jiném městě. Soustřeďujeme se na pozitivní prožívání dětí při tom, když sami sebe propojují s jevy a procesy okolního světa. Necháme na ně působit obdiv, úctu a radost z objevování vzájemného propojení jevů světa v období, kdy se tak výrazně ztrácí jednoznačnost v respektování učitelské a rodičovské autority (krize 9.-10.roku).
UČEBNÍ OSNOVY - PŘÍRODOPIS 4. a 5.ročník - nauka o zvířatech a rostlinách 6. - 9. ročník - přírodopis Pojetí a specifické cíle:
32
Náplň přírodopisu je odpovědí na vývojové fáze dítěte jako je tomu u ostatních předmětů. Je těžké určit, kdy vlastně přírodopis začíná. Vlastně jakýmsi předstupněm pro poznávání přírody jsou už příběhy a vyprávění o zvířatech a rostlinách v nejnižších ročnících. Také ve vlastivědě, když se dítě seznamuje se svým nejbližším okolím , poznává běžná zvířata, se kterými se setkává (poznávání zvířat v parku, ptáků u krmítka...). Takto pozvolna se přechází ve 4, třídě k výuce přírodopisu. Toto období 89 let) je v dětské psychologii zlomovým bodem, kdy dítě začíná prožívat protiklad "já - svět". Odpovědí na tuto novou situaci je právě poznávání toho v přírodě člověku nejbližšího - živočišné říše. Všechno, s čím se potom dítě v průběhu let v přírodopise setkává, probírá se vždy ve vztahu k člověku. Člověk je vždy výchozím bodem, do kterého se vše vrací zpět. Dítě si v průběhu výuky, díky vědomému působení učitele, vytváří citový vztah k přírodě, který v pozdější době vede k pochopení morální zodpovědnosti člověka za životní prostředí. Celá výuka přírodopisu je tak v nejvlastnějším slova smyslu ekologická. Na problém vztahu člověka k životnímu prostředí se však na waldorfské škole nepohlíží jako na problém vědecký, ale v první řadě morálně etický. Přírodopis v učebním plánu waldorfské školy je v úzkém vztahu k zeměpisu, který hraje roli integrujícího předmětu. Výuka geologie, mineralogie a petrologie je převedena v celém rozsahu právě do zeměpisu. Objevuje se v něm i množství témat botanických, zoologických a ekologických v případech, kdy mají vztah k určité zeměpisné oblasti či tématu. Žáci v průběhu výuky přírodopisu získají vědomosti a dovednosti, které jim poskytnou možnost dále se rozvíjet ve smyslu jejich předpokladů a daností. Poznají základní strukturu živé přírody. Získají nezbytné poznatky o stavbě živočišného, rostlinného a lidského těla. Naučí se poznávat nejznámější zástupce rostlin i živočichů a seznámí se se zásadami jejich třídění. Získají základní dovednosti práce s lupou, mikroskopem a odbornou literaturou (klíče, atlasy). Poznají důležitost zdravého životního stylu a nutnost morálního přístupu k životnímu prostředí. Své vědomosti, dovednosti a postoje budou schopni využít v praktickém životě.
4. ROČNÍK NAUKA O ZVÍŘATECH Vzhledem k nové možnosti sebeuvědomování ve věku od 9-12 let je nutné uvádět dítě do nových souvislostí s okolní přírodou. Dítě prožívá silně protiklad "já - svět". Výuka je tedy založena na pozorování vnější formy živočišného těla. Důsledně se však vychází od elementárního a uměleckého obrazu formy lidského těla. Od rozlišení lidského těla na hlavu, trup a končetiny se vychází při pozorování forem zvířecího těla. Celá živočišná říše se potom může pro dítě rozdělit na formy připomínající formu: hlavy (sépie, chobotnice a mnoho dalších) trupu (myš, křeček atd.) končetin (kůň, gazela, srna atd.) Na těchto umělecky budovaných příkladech je představován život zvířat, jejich přizpůsobení se prostředí a specializace jejich orgánů i částí těla. Srovnáváním stavby a možností lidské ruky se specializovanými končetinami zvířat je dítě vedeno k pochopení univerzálnosti lidského těla a v případě rukou - jejich svobody působit prací na okolní svět.
5. ROČNÍK NAUKA O ZVÍŘATECH A ROSTLINÁCH V pokračování nauky o zvířatech vycházíme opět od rozčlenění člověka na tři oblasti: hlavu, trup a končetiny. Nyní ovšem z hlediska jejich funkcí. Hlava s koncentrací smyslových orgánů (smyslová funkce). Hruď jako sídlo rytmicky pracujících orgánů (srdce, plíce). Končetiny jako prostředek volního pohybu. Tyto tři oblasti tvoří v člověku harmonický celek. Příklady živočišné říše: orel (ptáci) - smysly (skvělý zrak) lev (šelmy) - řev lva, emoční projevy, rytmičnost, afekty býk (přežvýkavci) - vůle vyjádřená v pohybu Takovým obrazným vyjádřením si dítě uvědomí jednostrannost a specializovanost zvířat a univerzálnost i harmonii vyjádřenou v člověku. Na dalších příkladech živočichů a jejich vztahu k
33
prostředí učitel demonstruje základní projevy života živočichů, dýchání, jejich způsob získávání potravy, vývojové fáze, růst a způsob jakým reagují na vnější podněty prostředí. Těžištěm výuky přírodopisu je v 5. ročníku botanika. Snahou je učit dítě vnímat rostlinu v čase. Rostlinou je vlastně celý proces - semeno, klíčení, růst, zrání i odumírání. Jedině tak je vlastně rostlina pochopena v celé říši, se svou vazbou na prostředí a roční doby. Rovina poznávání je tak na úrovni prožitkové, ne pouze pojmové. Obraznou a uměleckou formou přivádíme dítě k základním botanickým pojmům (kořen, stonek, list, květ, plod...). Všímáme si různých forem rostlin (bylina, keř, strom...). Spolu s rostlinami probíráme i houby. Mikroskopické řasy ponecháváme do vyšších ročníků, dítě s nimi nemá přímou zkušenost, zážitek. Probíráme v systému houby (spolu s lišejníky), mechorosty, kapraďorosty (plavuně, přesličky, kapradiny), rostliny nahosemenné a krytosemenné. Jejich evoluční řadu se snažíme dítěti přiblížit přirovnáním k vývojovým fázím člověka. Ve 4. a 5. ročníku je učivo o živočiších a rostlinách zpracováno umělecky a obrazně.
6. ROČNÍK PŘÍRODOPIS Osu přírodopisu v 6. ročníku tvoří botanika. Jednoděložné x dvouděložné - porovnávání těchto dvou skupin rostlin, jejich životních cyklů a ekologických nároků, rozvíjení dalších botanických pojmů - srovnávání liliovitých a růžovitých - vybrané čeledi Jednoletost x víceletost - poznávání těchto dvou aspektů a jejich vyjádření ve stavbě těla a způsobu rozmnožování Stavba květu a jeho uzpůsobení k opylování - vztah k opylujícímu hmyzu Louka - nejdůležitější trávy Stromy - nejdůležitější zástupci a jejich vztah k prostředí Vybraná přírodní společenstva a vegetační pásy Země - na základě tohoto učiva vyvození základních ekologických pojmů - ekosystém, biosféra, populace, společenstvo Hmyz a jeho vztah ke světu rostlin - zaměření převážně na hmyz komunálně žijící a opylující (včely, mravenci) Zásady třídění organismů - okolnosti vzniku systematického třídění organismů, jeho význam pro současnou vědu Při výuce přírodopisu v 6. ročníku klademe důraz na prezentaci vztahů organismů mezi sebou a k jejich prostředí. Důležité je nepředkládat statický a abstraktní obraz přírody, ale dynamický a barvitý svět přírody.
7. ROČNÍK PŘÍRODOPIS Výživa, hygiena a zdraví člověka Osu přírodopisu v 7. ročníku tvoří všechny aspekty zdravého lidského života a také faktory jeho zdraví narušující. Od této páteře se potom odvíjejí i mnohá témata tradičně probíraná v jiných předmětech.
34
Výživa - potrava (bílkoviny, cukry, tuky) - role vitamínů - stravovací návyky, druhy potravin - pochutiny, káva, čaj, koření a jejich působení na člověka Tělesná a duševní hygiena - důležitost životního rytmu (příjem potravy, spánek, práce, odpočinek) - nebezpečí přemíry smyslových podnětů - osobní hygiena - hygiena odívání Zdraví a nemoc - potrava jako příčina nemocí - charakteristika skupiny bakterií a virů - bakterie a viry ve vztahu k nemocem člověka - jednotlivé nemoci a jejich prevence - dědičnost nemocí (úvod do genetiky na úrovni dědičnosti znaků) - boj člověka proti nemocem - zásady první pomoci - příroda jako pomocník v boji proti nemocem (léčivé rostliny, zdroj látek pro léky, důležitost ochrany přírody) - drogy a jedy přírodního původu, jejich působení na člověka, prevence, ostatní návykové látky Základní struktura života - mikroskopický život, objev a využití mikroskopu - rostlinná a živočišná buňka - mikroskopičtí živočichové a rostliny (řasy, parazité) - buněčný základ všech organismů Sexualita člověka - role sexuality v lidském životě (biologické, sociální a kulturní aspekty) - odpovědnost v sexualitě, prevence pohlavních nemocí, ochrana proti HIV / AIDS Oporou pro mnohá z témat týkající se výživy a zdraví člověka může být opět integrující skladba zeměpisu (původ potravy, zpracování, zemědělství, obchod). Dítě je vedeno k pochopení zdravého životního stylu pro člověka.
8. ROČNÍK PŘÍRODOPIS V osmém ročníku jde opět o studium člověka. Cílem je, aby žáci objevili přírodní zákonitosti vnějšího světa působící i v lidském těle. Výběr takovéhoto přístupu má svůj původ ve vývojové psychologii. Stejnému vývojovému období odpovídá i studium mechaniky a optiky ve fyzice. Svaly - stavba svalů, rozdělení, funkce a význam - příčně pruhované svaly, mechanika jejich spojení s kostrou - hladké svalstvo, funkce a význam Kostra - lebka, páteř, hrudní koš - srovnávání lebky člověka a vyšších savců - končetiny dolní a horní - pozorování stavby a funkce horní a dolní končetiny
35
- kreslení jednotlivých kostí a jejich bližší pozorování - zákon páky odražen ve stavbě končetin Oko - stavba a funkce oka, optika - analogie s principem fotoaparátu Ucho - mechanika šíření zvuku v lidském uchu, akustika Pohyb volní a reflexní Důraz je v takto uspořádaném učivu na detailní zpracování vybraných příkladů, ve kterých se projevují stejné přírodní zákonitosti jako ve vnějším světě. Důležité je i procítění dokonalosti stavby a funkce těchto orgánů. Nemalou měrou k tomu přispívá i umělecké prožití tvaru a formy např. kostí či srdce.
9. ROČNÍK PŘÍRODOPIS Přírodopis devátého ročníku je již vlastní anatomií a fyziologií člověka. Předmět je vystavěn jako pokračování učiva sedmého a osmého ročníku. Důraz je kladen na prezentaci funkční provázanosti jednotlivých orgánových soustav. Oběhová soustava - funkce a stavba srdce, rytmicita jeho činnosti - stavba a funkce oběhové soustavy - krev tepenná a krev žilná Dýchací soustava - stavba a funkce - propojenost s cévní soustavou, rytmičnost činnosti - dýchání u zvířat Soustava trávicí - stavba a funkce - srovnávání trávicí soustavy s vybranými savci Soustava vylučovací - stavba ledvin - provázanost vylučovací soustavy s oběhovou Soustava nervová - stavba mozku a míchy - nervová činnost Systém svalů a kostí - stavba a vývoj kostí, růstové chrupavky - srovnávání kostry člověka a zvířat, rozdíly, shodnosti - zvláštnosti u člověka (vzpřímená chůze, stavba lebky, způsob pohybu) - přizpůsobování se okolí a specializace u zvířat, relativně nespecializované utváření u člověka Smyslové orgány - oko: stavba, princip vidění, barevné a černobílé vidění, akomodace, krátkozrakost, dalekozrakost - ucho: stavba, rovnovážný smysl Rozmnožovací soustava - rozmnožovací orgány ženy a muže - vývoj a funkce rozmnožovacích orgánů - princip oplodnění - nitroděložní vývoj 36
- postnatální vývoj Hierarchická stavba organismů - buňka, její stavba až na úroveň chromozómů - tkáně -orgány - dědičnost, geny, genetická informace Názory na vývoj života včetně člověka - historický přehled V osmém a devátém ročníku je výuka přizpůsobena rozvíjejícím se schopnostem abstraktního myšlení u žáků. Přírodopis dostává charakter vědní disciplíny. Zachovává si také úzkou návaznost na látku zeměpisu i ostatních předmětů.
UČEBNÍ OSNOVY - VLASTIVĚDA 4. ROČNÍK Orientace v prostoru a čase - světové strany, dělení času, den a noc - roční období - dráha Slunce během dne a roku - fáze Měsíce - nejdůležitější cirkumpolární hvězdy, planety, souhvězdí zvířetníku - naše město z ptačí perspektivy (orientační body : bydliště a jeho okolí, škola a její okolí) - jednoduchý situační plán cesty z domova do školy (bez konvenčních geograf. značek) - vlast, domov Naše město a region - nejstarší osídlení (doba kamenná, bronzová a železná) - vznik a rozvoj města a jeho okolí (kulturně historická místa a památky, významné osobnosti a události v dějinách města a okolí) - krajina, území, země - průmyslový i přírodní ráz krajiny, dopravní síť - mapa města a jeho širšího okolí (geograf. symboly a vysvětlivky) - pozorování a orientace v krajině, zobrazení krajiny na plánu a mapě (vzdálenosti a výšky)
UČEBNÍ OSNOVY - ZEMĚPIS Zeměpis má v učebním plánu waldorfské školy specifickou roli. Je předmětem s výrazně integrujícím charakterem. Provází ostatní předměty v neustálé proměně sledující důsledně vývojové fáze dítěte. Jednotlivosti ostatních předmětů budují ve vzájemném spojení komplexní a barvitý obraz světa. Zeměpis však neslouží pouze k jakémusi zastřešení jiných předmětů, je pro ně také neustálým zdrojem impulsů a podporuje jejich pokrok. Právě na zeměpisu je patrná skutečnost, že v důsledku velké propojenosti jednotlivých předmětů je složité nahlížet je izolovaně. Z
37
toho také vyplývá hlavní cíl výuky zeměpisu. Žák by měl pro sebe objevit, že skutečnost, Země, vesmír, jsou neoddělitelná jednota, do které patří i on, a kterou chce dál poznávat. Z integrujícího charakteru předmětu potom vyplývá, že v jeho skladbě je mnoho témat, která se objevují v tradiční škole v jiných předmětech. Jde hlavně o okruhy učiva geologie, mineralogie, petrologie, dále témata zoologická a astronomická. Významnou úlohu mají přesahy z dějepisu a občanské nauky. Integrační charakter ovšem neznamená, že vlastní náplň geografie jako vědecké disciplíny je zatlačena do pozadí. Prolínání jiných předmětů pouze odstraňuje izolovanost a popisnost geografie a dává ji vyniknout jako neocenitelnému prostředku pro zkoumání světa. V tomto smyslu jsou charakterizovány i jednotlivé cíle předmětu zeměpis. Výchovné a výukové úsilí učitele směřuje k tomu, aby žáci: - objevili jednotu a krásu světa - poznali postavení Země ve sluneční soustavě a celém vesmíru - poznali jednotlivé sféry Země, jejich utváření působností geologických dějů (biotické, abiotické, lidské) - nahlíželi na geografické jevy, objekty a procesy v jejich komplexnosti a zákonitosti - získali základní znalosti o zeměpisu kontinentů v úzké souvislosti s přírodními podmínkami, osídlením a jeho historií, vývojem a současnou situací v různých sférách společnosti (kultura, hospodářství, politický a právní život ve významných státech) - si uvědomili postavení naší země ve Střední Evropě se všemi aspekty geografickými, přírodními a kulturně-historickými - poznali stavbu Země z geologického hlediska, složení zemské kůry (horniny, nerosty) vždy v návaznosti na konkrétní zeměpisnou oblast - uměli pracovat s různými druhy map a znali i historický vývoj mapování zemského povrchu - poznali moderní prostředky používané v geografii (statistické materiály, grafy) a uměli se v nich orientovat - poznali ČR ve smyslu jejích přírodních, kulturních a hospodářských charakteristik, dokázali poznat odlišnosti jiných zemí a kultur Evropy i světa s jejich přínosem k barvitosti a komplexnosti lidské kultury jako celku V souvislosti s vývojovými fázemi dítěte se v nižších třídách klade důraz na prožitky a teprve s postupem času se přistupuje k tvorbě vědeckých pojmů a zeměpis dostává stále více podobu vědní disciplíny. V průběhu celé výuky se uplatňuje aktivní činnost žáků - kreslení a malování map, profilů, později grafické znázornění, práce s atlasem a statistickými údaji.
5. ROČNÍK Cesta od vlastivědy k chápání Střední Evropy (od regionu k Evropě, vlastivěda se rozšiřuje k vlastnímu zeměpisu) Region, vlast - Čechy, Morava a Slezsko (charakter života, tradice) - cesta po proudu hlavních řek, vývoj krajiny, osídlení a života - charakteristiky oblastí - důležitá města, charakteristiky kulturně-historické i soudobý stav - státní symboly
Střední Evropa - cesta po proudu hlavních řek (Labe, Dunaj, Odra, Rýn...) od jejich pramene k ústí, vedoucí přes naší republiku i sousední státy (kreslení a malování map, práce s atlasem) - klimatické poměry, typy krajin, geologické poměry, útvary a procesy - charakteristika průmyslově a zemědělsky využívaných oblastí - důležitá města a přístavy, dopravní cesty (kanály, obchod přes moře) - polarity oblastí (sever-jih, východ-západ) v pohledu geologickém, klimatologickém a kulturně sociálním
38
6. ROČNÍK Země jako celek (důraz na Evropu) - planeta Země - zemský povrch a jeho tvary, základy geologie a mineralogie - Slunce a vesmír - glóbus a mapa - teplotní pásy a časová pásma - krajinná sféra a její základní části, vliv krajiny na život lidí, přírodní složky krajiny a jejich vzájemná souvislost, přírodní společenstva - geografická poloha a rozloha světadílů a oceánů, klimatické poměry - ekologická problematika moří a oceánů, ochrana životního prostředí Evropa - přírodní hranice mezi Evropou a Asií - členitost, charakteristika reliéfu, přírodní a klimatické poměry - vodstvo, - kontrastní charakteristiky vybraných zemí a krajin (např. horské oblasti x oblasti rovin, průmyslové x zemědělské) s jejich vegetací a zvířenou - Itálie, země slunce a umění - Skandinávie, Norsko - země za polárním kruhem - hospodářské poměry různých krajin - politické rozdělení oblastí, obyvatelstvo
7. ROČNÍK Zeměpis světadílů a oceánů Asie, Amerika, Austrálie, Afrika, Antarktis - přehled přírodních poměrů, geologie, reliéf, surovinové zdroje, přírodní zvláštnosti, problematika životního prostředí - vodstvo, podnebí oceánské a kontinentální, monzuny, hlavní podnebné pásy - jednotlivé státy a rozdíly mezi nimi, důležitá střediska a hlavní města (pamětné zvládnutí) - obyvatelstvo a osídlení, kulturní poměry - nomádská kultura některých indiánských kmenů, vysoká kultura Inků a Aztéků - promísení a ničení kultur - práce s atlasem a mapou, praktická topografie, zeměpisné souřadnice, měřítko a obsah map - životopisy významných badatelů, cestovatelů (propojení učiva s dějepisem 7.ročníku) Tichý oceán a Oceánie, Indický, Atlantský a Severní ledový oceán - okrajová moře, poloostrovy, ostrovy, souostroví, průlivy, podmořský reliéf , rybolovné oblasti - podnebí, oceánské proudy
8. ROČNÍK Země z hlediska přírodopisného a etnografického - národy, jazyky a náboženství, lidská sídla - kulturní zvláštnosti jednotlivých národů - rasy a rasové otázky, aktuální problémy současnosti - ovlivnění malajské rasy a kultury Portugalci, Španěly, Holanďany, Angličany a Francouzi - krajinotvorní činitelé a krajinotvorné procesy, typy krajin a jejich využití - pevnina a ostrovní části, vulkanismus, zemětřesení 39
- hlavní zemědělské oblasti světa, pěstování zemědělských plodin a chov hospodářského zvířectva, lesní a vodní hospodářství - hlavní průmyslové oblasti světa, zdroje nerostných surovin, rozdělení a rozmístění průmyslových odvětví - srovnání kočovného způsobu života Mongolů a vývoje Japonska v hospodářskou velmoc Nauka o počasí a astronomie - klimatické poměry, meteorologické mapy - období sucha a dešťů - tlak vzduchu, proudění vzduchu - pozorováním nebe dospějeme ke koperníkovskému systému - oběžné dráhy hvězd, heliocentrické dráhy planet - sluneční čas - Měsíc a jeho fáze, vliv na zemské procesy - vztah slunečního oběhu a klimatických změn
9. ROČNÍK Česká republika v Evropě a ve světě - ČR na mapě Evropy, sousední státy - přírodní podmínky ČR, problematika ochrany přírody a životního prostředí - obyvatelstvo a sídla, společnost a kultura - hospodářství, průmyslová odvětví - administrativní členění, oblasti ČR a jejich specifika - hlavní město Praha a jiná důležitá centra - společenské a správní struktury - pozorování v krajině, exkurze Země jako jednotný celek s vlastní strukturou a dynamikou Geologie - rozdělení moří a pevnin - Wegenerova teorie tektoniky - geologie Alp jako příklad vzniku mladého pohoří - fáze vrásnění Evropy - zemětřesení - vulkanismus - různé druhy hornin (vyvřelé horniny, usazeniny, metamorfozované horniny), sedimentace a eroze - působení ledovců na formování povrchu Země - doba ledová Globální problémy lidstva - aktuální změny na mapě - spolupráce zemí světa (světový trh a mezinárodní obchod) - doprava a spoje, služby, rekreace a cestovní ruch - politická a hospodářská seskupení států světa - společenskohospodářské vlivy na krajinu a životní prostředí, složky životního prostředí Ucelené uzavření zeměpisné látky: Krajina a životní prostředí z dnešního pohledu člověka v něm a z hlediska jeho možností utvářet budoucnost.
40
UČEBNÍ OSNOVY - DĚJEPIS Žák waldorfské školy projde v souvislostech a formách celými dějinami lidstva od pravěku až do současnosti. Prostřednictvím vlastivědné výuky se seznamuje s krajinou a dějinami té oblasti, kde žije. Probudí se v něm první představy o historickém vývoji. Teprve potom přichází výuka dějepisu a pohled dítěte se časově i prostorově rozšiřuje. Výuka dějepisu má za úkol zprostředkovat žákovi obrazy a ideje o dějinných souvislostech vývoje lidstva. Žák si má v průběhu výuky uvědomit a prožít, že lidská existence spočívá v neustálém vývoji, že pojem člověka v sobě pojímá pestrost a různorodost kulturních vývojových stupňů lidstva a rozmanitost národů účastnících se dějinných procesů. Učitel by měl největší důraz klást na to, aby byla vyučovací látka zaměřena kulturně-historicky. Vyplývá z toho,
41
že v centru pozornosti stojí život člověka, jeho postoj ke světu, způsob práce, či vynálezy, které proměnily tvář země a život lidí. V 5. a 6. ročníku má dějepis podobu vypravovaného příběhu a zahrnuje období až do konce středověku. Zde dominují biografické popisy, které by však měly mít kulturně-historickou a antropologickou hodnotu. V 7. a 8. ročníku se zájem žáka zaměřuje na realisticko-technické poznávání a chápání dějin novověku. Dějepis 9. ročníku slouží vyhledávání dějinných vztahů, poznávání historických procesů, probuzení zájmu o svět a zaměřuje se taktéž na novověk. Dochází tedy k přechodu od obrazného a vyprávěného líčení dějin na kauzálně-racionální pojetí dějepisu a posléze k uchopování širších ideových dějinných souvislostí, což odpovídá vývojovým podmínkám žáka.
5. ROČNÍK 1. základní dějepisné pojmy, hmotné a písemné prameny, kultury orientálních národů - Indie - Irán - Mezopotámie - Egypt 2. starověké Řecko a Makedonie - vznik a počátky řecké kultury, homérské období - protiklad Sparty a Atén - řecko-perské války - Perikles, klasické období - Alexandr Veliký, Makedonská říše Rytmická část: posvátné texty starověkých národů, úryvky z řeckých autorů (částečně v řečtině) Vyprávěcí část: řecké báje a pověsti
6. ROČNÍK 1. Řím, stěhování národů - založení Říma - římská republika (punské války, sociální reformy) - vybrané významné postavy římské republiky - římské císařství - římská kultura a římské právo - křesťanství (Pavel) - protiklad rozpadu římské říše a vzestupu křesťanství - české země v době keltského osídlení, keltská kultura - rozpad římské říše, stěhování národů (Germáni, Slované, Hunové) 2. vývoj Evropy a Čech ve středověku do husitských válek - Evropa po stěhování národů - vznik a šíření islámu - francká a arabská říše - Sámova říše - Velkomoravská říše v souvislosti se Svatou říší římskou a byzantskou říší, Cyril a Metoděj, příchod křesťanství - český stát, jeho vznik, vývoj a vztah k Svaté říši římské - kultura společnost ve středověku, lenní systém, zemědělství - role náboženství, křesťanství, kláštery, románské a gotické umění - města, řemesla, hospodářství - poslední Přemyslovci - české země v době Karla IV. a Václava IV. 42
Rytmická část: umělecké a historické texty k římským dějináma k dějinám středověku (částečně v latině) Vyprávěcí část: biografické a historické příběhy z této historické epochy, české báje a pověsti
7. ROČNÍK 1. přechod od středověku k novověku, počátky novověku - objevy a vynálezy - zeměpisné objevy (příčiny, vývoj, hlavní osobnosti, sociální a hospodářské důsledky) - vynálezy a objevy (knihtisk, střelný prach, papír) - zakladatelé moderní přírodovědy (Koperník, Kepler, Galilei) - vznik nových hospodářských reforem (Fuggerové, Medici) 2. přechod od středověku k novověku, počátky novověku - náboženství, umění - Jan Hus a husitství - hlavní osobnosti a rysy reformace, renesance a humanismu - české země v 2. polovině 15. století a 16. století - Jednota bratrská a J. A. Komenský, rudolfínská doba - Španělsko, Anglie a Nizozemí v 2. polovině 16. století - Habsburkové, České stavovské povstání, třicetiletá válka Rytmická část: charakteristické umělecké a historické texty související s probíranou látkou Vyprávěcí část: biografické a historické příběhy z počátku novověku, život různých národů
8. ROČNÍK 1. uplatnění komplexu vynálezů v hospodářství, proměna sociálního a kulturního života společnosti - hospodářství v době před průmyslovou revolucí - vznik a průběh průmyslové revoluce - vynálezy (Watt, Arkwright...) - rozvoj dopravy a různých odvětví průmyslu - sociální důsledky, vznik sociální otázky, pokusy o řešení sociální otázky 2. historický vývoj aktuálních problémů současného lidstva - ekologie v souvislosti s rozvojem hospodářství - člověk a technika, změna životního stylu - civilizační choroby, zdraví - rozvoj chemie a medicíny - vznik imperialismu, válečné katastrofy, světový mír - nacionalismus, fašismus, komunismus Rytmická část: historické a umělecké texty související s probíranou látkou Vyprávěcí část: porozumění životu národů různých zemí a světadílů
9. ROČNÍK 1. souvislý historický vývoj od 17. století do konce 19. století, především ideové souvislosti - reformace a protireformace - doba po třicetileté válce, baroko - osvícenství a jeho vliv na kulturu a politiku, Marie Terezie, Josef II. - francouzská revoluce, vznik USA, počátky občanské společnosti, základní lidská práva - vznik moderního státu, absolutismus, parlamentarismus - Napoleon, Metternich, Evropa po roce 1815 - revoluce roku 1848 jako celoevropský jev - vývoj v Rakousku, národnostní problémy, dualismus, právní stát 43
- kultura 19. století v českých zemích a v Evropě 2. historický vývoj 20. století - imperialismus, kolonialismus, zvyšování napětí - 1.světová válka, její důsledky pro politické uspořádání světa - idea sociální trojčlennosti - vznik ČSR, její vývoj a zánik, T. G. Masaryk - evropský meziválečný vývoj, národní socialismus - rozpoutání 2.světové války, její průběh a výsledky - poválečný vývoj v Evropě a Československu, komunismus - protiklad USA a SSSR - rozpad komunistických režimů
UČEBNÍ OSNOVY - FYZIKA Fyzika jako exaktní předmět umožňuje v době, kdy žák začíná kauzálně pozorovat svět, ověřit si a osvojovat si síly myšlení. Metodický postup od smyslového prožití fenoménu vyvíjí v žácích schopnost vnímání bytostných gest přírody. Otevírá žákům pohled na chování těles v silových polích, jejich vzájemné působení, fyzikální vlastnosti látek atd. Fyzika vychovává žáky ke schopnosti exaktního pozorování jevů okolního světa. Žáci získávají smysl pro návrh a uspořádání experimentu, jeho vyhodnocení a záznam. Osvojují si poznatky a přehled o základních fyzikálních jevech, pojmech a ve vyšších ročnících i o jejich matematickém popisu a teoretické interpretaci. Proto jsou základní tematické okruhy řazeny opakovaně ve vyšších ročnících k prohloubení a rozšíření porozumění žáků.
44
Fyzikální pohled na svět nemá ve výuce nikdy stát izolovaně, vždy má pojednávat přesahující souvislosti k ostatním obrům a reálným skutečnostem života žáků.
6. ROČNÍK Optika - světlo - zdroje světla - šíření světla různými materiály (vlastnosti látek) - stín - zatmění Slunce a Měsíce - rychlost světla - odraz světla - pokusy se zrcadly - příklady z praxe (kaleidoskop, periskop) - lom světla - ke kolmici - od kolmice - hranolem (pokusy) - princip "camera obscura" Akustika - zdroje zvuku - různé materiály (kov, dřevo, sklo), vlastnosti látek - hlasy zvířat, lidí - funkce ucha, hrtanu - tón - výška a hloubka tónu - vlnění (fyzický základ tónu) - Chladniho obrazce Nauka o teple - tepelné jevy - sluneční teplo (zkušenosti žáků) - teplo podmínka života - pokusy - se svíčkou (proudění teplého vzduchu) - pozorování tání ledu x varu vody - látky pevné, kapalné, plynné Elektřina a magnetismus - magnetismus - magnetické vlastnosti látek - magnety přírodní a umělé - vzájemné působení souhlasných a nesouhlasných pólů magnetů - magnetická síla - magnetické pole - siločáry, zviditelnění magnetického pole - zemský magnetismus, kompas - elektřina - elektrický náboj (názorné pokusy s třením tyče) - elektrické pole zelektrizovaného tělesa (pokusy) 45
- elektrické napětí - Leidenská láhev
7. ROČNÍK Akustika - tón - hlasitost, výška, barva tónu - intervaly - hudební nástroje, ladění (praktická výroba gemshornu) - rychlost zvuku - odraz zvuku - šíření zvuku v různých materiálech a prostředích (vlastnosti látek) - hlasitost zvuku, hluk Optika - nauka o barvách - rozklad světla hranolem - barevné spektrum - komplementární barvy - duha - lom světla - čočky (spojka, rozptylka) - předmětové a obrazové ohnisko - zobrazení předmětu - optické vlastnosti oka - odraz světla - zákon odrazu - zrcadlo (rovinné, kulové) - ohnisko - zobrazení předmětu Nauka o teple - teplo a okolí - tepelná roztažnost látek a těles - měření délek a objemů - vedení tepla různými materiály - teplo předané tělesem či odevzdané tělesu - pokusy se zahřívanými tyčemi - vodiče a nevodiče tepla - rychlost šíření tepla - teplota - teploměry, měření teploty Elektřina - elektrický proud - zdroje elektrického proudu - galvanický článek (monočlánek, akumulátor) - elektrický obvod - vodiče, izolanty - elektrické vlastnosti látek (kapaliny, plyny, polovodiče)
46
- zapojení za sebou a vedle sebe - elektrická energie - využití elektrické energie (žárovka, vařič, žehlička) - Ohmův zákon - odpor vodiče (souvislost s délkou, průřezem, materiálem a teplotou vodiče) Mechanika - pokusy s jednoduchými stroji - jednoramenná a dvouramenná páka - nakloněná rovina - kladka (klín, šroub, převádění síly, ozubené kolo) - kombinace těchto "jednoduchých strojů", pochopení hodin se závažím - kladkostroj - řemenové převody - vzájemné působení těles - síla, měření síly, siloměr - gravitační síla, hmotnost, měření hmotnosti - gravitační pole - tlaková síla, tlak, tření, drsnost povrchu styčných ploch a jejich plošný obsah, souvislost tlakové a třecí síly - skládání sil, rovnováha sil - klid a pohyb tělesa - relativnost - dráha a rychlost (měření délek) - rovnoměrný pohyb - nerovnoměrný pohyb - zákony pohybu
8. ROČNÍK Optika - opakování lomu a odrazu světla - využití čoček a zrcadel v praxi - lupa - brýle - dalekohled - mikroskop - fotoaparát Elektřina a magnetismus - elektromagnetismus - magnetické pole magnetu a cívky s proudem, elektromagnet - využití elektromagnetu (zvonek, telegraf) - indukce, transformátor - stejnosměrný proud - vznik stejnosměrného proudu, značení - využitím stejnosměrného proudu (elektromotor, dynamo) - střídavý proud - vznik střídavého proudu - střídavé napětí 47
- elektrická práce, elektrický výkon - elektrifikovaný svět - výroba, přenosy, principy hardware počítačů Hydraulika - pokusy se spojenými nádobami - síla a tlak (hydrostatický) - Pascalův zákon - Archimedův zákon - vztlaková síla v kapalinách a plynech - plování - hustota látek, měření hustoty (vlastnosti látek) - vznášení a potápění těles - tlak vzduchu v uzavřené nádobě - atmosférický tlak (tlaková výše a níže) - Toricelliho pokusy - vakuum - technické využití - barometr - pumpa Nauka o teple - přenos tepla - sálání, záření, vedení - změny skupenství látek - tání a tuhnutí - teplota tání - skupenské teplo tání - vypařování, kapalnění - var, teplota varu
9. ROČNÍK Termomechanika - vnitřní energie - teplo, jednotky tepla - výhřevnost různých látek - práce, výkon, účinnost tepelného stroje, tepelné výměny - parní stroj - parní turbína - chladnička - spalovací motor - změny prostřednictvím tepelné výměny a práce - pohybová energie - přeměny, přenosy Mechanika - moment síly - výpočty sil jednoduchých strojů - výpočty pohybu těles
48
Země a vesmír - stavba hmoty - částicové složení látek - sluneční soustava - pohyby planet - střídání ročních období na Zemi - fáze měsíce - zatmění Slunce a Měsíce - stálice - planety - hvězdná obloha Energie - jaderná energie - štěpení uranu - řetězová reakce - jaderná elektrárna
UČEBNÍ OSNOVY - CHEMIE Cílem, který sleduje výuka chemie, je probudit v žácích vědomé vnímání dynamiky vzájemného působení látek a jejich přeměny na látky jiné v procesech přírodních dějů i výrobních a uživatelských aktivit člověka Chemie tak přináší v řadě přírodních věd zcela nový pohled a nové souvislosti. To umožňuje žákům získávat poznatky a schopnosti k samostatné základní orientaci v problematice dnešního vysoce chemizovaného životního stylu. V tematických okruzích se postupně seznámí nejen se základními technologiemi, ale v nich budou pozorovat a experimentálně realizovat dílčí chemické procesy, ověří si vlastnosti řady chemických látek, základních sloučenin i prvků a v závěrečné fázi (hlavně pak v posledním ročníku) se naučí s použitím odborné terminologie, symboliky a matematického aparátu vyhodnotit a vyjádřit poznatky formou ústní či protokolární.
49
Přístup, metoda Doporučuje se metodicky postupovat od pozorování fenoménů a skutečností, známých z běžné životní praxe žáků (užitné výrobky, známé jevy nebo technologie, běžné látky, problémy zdraví, ekologie...) a pak přejít k dílčím jevům a chemickým pochodům a experimentálním rozborem se dostat ke studiu vlastností látek. Završení tématu má tvořit interpretace chemickou symbolikou, pojmové systémy, výpočty. Důsledným odvozováním chemické problematiky z životní reality žáků se má zřetelnou odpovědí předcházet otázce po smyslu studia chemie. Tematické okruhy Pro celkový přehled žáků, vedoucí ke shodě se standardy vzdělávání, je třeba se zabývat následujícími tematickými okruhy. V jejich rámci jsou doporučená témata, která může učitel tvořivě využít k dostatečnému zpracování a zvládnutí podstaty tematického okruhu. Některá témata související s okruhem se přesouvají v rámci prohlubování znalostí do vyššího ročníku, kde jsou řazena do skupin s více intelektuálním přístupem k problémům (chemická symbolika, matematické výpočty...).
7. ROČNÍK V tomto ročníku pečovat o výrazně fenomenologickou výuku. Pozorování a prožívání výrazně zpracovaných chemických jevů, základní pozorovatelné principy dějů a vlastností anorganických látek. K tomu jen některé chemické značky a vzorce jednoduchých látek. Oheň - hoření látek - různé látky hoří různě (uhlí, sláma, alkohol, dřevo, nafta, ropné produkty, síra, fosfor, vlna ...) - pozůstatky, produkty hoření - proudění vzduchu v okolí ohně, vlastnosti plamene (pokusy se svíčkou), vztlak, podtlak, - složení vzduchu, kyslík, dusík, chemické značky - vzduch a ekologie - tavení, zplynování, spalování - užitečnost x nebezpečí ohně, zápalná teplota - hašení, principy hašení - chemické rovnice a rovnice spalování (8. a9. ročník) Směsi látek - voda - voda pitná, užitková, odpadní - voda a ekologie - rozpouštění látek, rozpouštědla, roztoky - směsi, druhy směsí, stejnorodé a různorodé - metody oddělování složek směsí Vápenec, vápno - přírodní vápenec, rozklad kyselinami - od ohniště k peci - pálení vápence, (laboratorní, průmyslové) - hašení vápna - vlastnosti produktů pálení vápence, vydechované plyny, sodovka (oxyd uhličitý, oxid vápenatý) - acidita a alkalita - technologický cyklus stavebních materiálů, pálení, hašení, tvrdnutí (fenomenologicky) - chemické vzorce a rovnice pochodů (9. ročník) Spalné plyny a popel - spalné plyny, účinek na plamen - přírodní indikátory kyselosti a alkality - kyselinotvornost plynů a zásadotvornost popele - kyselé, zásadité a neutrální látky 50
- neutralizace Silné kyseliny a hydroxidy - síra, fosfor, chemické značky - spalování síry a fosforu, kyselinotvorné oxidy - dvouprvkové sloučeniny, vzorce - hydroxidotvorné oxidy - kyseliny: sírová, chlorovodíková, dusičná, uhličitá - hydroxidy: sodný, draselný, vápenatý - leptavé účinky hydroxidů, žíravost kyselin, ředění kyselin, bezpečnost práce, 1. pomoc - neutralizace (fenomenologicky) - stupnice pH, indikátory přírodní a umělé Kovy - některé kovy (zlato, cín, měď, alkalické kovy...), chemické značky - některé slitiny - barevné plamenové reakce sloučenin kovů - krystaly a pěstování krystalů - vlastnosti a využití kovů - chemické reakce kovů - vodík
8. ROČNÍK Pozorování chemických dějů a procesů, chemické vzorce nejdůležitějších látek a rovnice nejjednodušších dějů. Studium organických látek - vznik, výskyt, vlastnosti, význam. Výroba kovů, železo - kování, kalení, popouštění, tvrdost, pružnost - litina, ocel - výroba železa ve vysoké peci - spalování, oxidace, redukce - děje exotermní a endotermní - suroviny pro získávání kovů (Pb, Zn, Fe...) - oxidačně-redukční procesy výroby kovů - vzorce, jednoduché rovnice Organické látky - uhlíkaté látky, uhlík - výroba dřevěného uhlí - potraviny, léčiva - přírodní látky Dřevo, uhlí, ropa, zemní plyn - vznik a zpracování - použití pro energii a chemické výroby - spalovací procesy, vzorce, rovnice - alternativní zdroje energie - uhlovodíky, druhy uhlovodíků - získávání a druhy uhlovodíků Škroby - přírodní výskyt škrobu, vznik, získávání
51
- mlynářství, zrno, mouka, chléb - vlastnosti škrobu a upotřebení - chemický důkaz škrobu Cukry - přírodní vznik cukrů - fotosyntéza, dýchání - výroba cukru, cukrovarnictví, med, ovocné cukry - vlastnosti cukrů, rozpouštění, teplotní vliv, redukční vlastnosti - sladké látky, zdravotní účinky - vzorce Bílkoviny - přírodní výskyt, vlastnosti, význam, bílek - důkaz bílkovin, rozklad - chemické a fyzikální jevy, nebezpečí pro život(teplo, změna pH, těžké kovy...) - vzorce Tuky a oleje - rozpustnost, hoření - význam tuků a využití, zdravotní souvislosti - příprava mýdel - vzorce, rovnice, esterifikace, zmýdelnění Kvašení - alkoholy, využití, nebezpečí - další deriváty uhlovodíků, použití - vzorce, rovnice
9. ROČNÍK Na základě pozorování jevů 7., 8. a 9. ročníku pracovat na prohloubení schopnosti používat chemickou symboliku, značky, vzorce, zápis rovnicemi a používat matematický aparát pro výpočty složení látek a směsí reakčního poměru. Výuka je orientována na chemickou symboliku, interpretace a pohled na strukturu hmoty. Závěr tvoří pojednání o všeobecnějších chemických problémech a některých technologiích. Redoxní procesy - elektrolýza vody, vodík - elektrolýza roztoků solí - výroba sodíku a chloru, halogeny, halogenidy, kuchyňská sůl - elektrochemické reakce kovů - galvanický článek, akumulátor - ionizace, vodivost roztoků solí - oxidace a redukce, využití Stavba hmoty - směsi, sloučeniny, prvky - některé sloučeniny a prvky (halogenidy, karbonáty, sulfáty, kovy, nekovy, biogenní prvky...) - částicová stavba hmoty - chemické značky, periodický systém, orientace v něm - chemické sloučeniny, vzorce - chemické vazby Chemické reakce - reakční poměr látek 52
- zákon o zachování hmotnosti - látková koncentrace - jednoduché reakce, halogenidy (fotografie), neutralizace, cyklus: vápenec - vápno - malta - složitější reakce: fotosyntéza, dýchání, esterifikace, zmýdelňování, redoxní reakce - zápis reakce chemickou rovnicí, reakční poměr látek - vlivy na rychlost reakce a její průběh (teplota, koncentrace, katalýza...) Chemické výpočty - výpočty složení látek - výpočty složení směsí, koncentrace - výpočty reakčního poměru, pojem molu Chemické látky v životě člověka - plasty - léčiva, drogy, jedy - umělá hnojiva, prací prostředky - radioaktivita - ekologie, chemie jako faktor ničení i nápravy - fotosyntéza - některé technologie (stavební materiály, fotografie, pivovarnictví, cukrovarnictví, galvanické procesy...)
KOMENTÁŘ K OBSAHU OBČANSKÉ VÝCHOVY (6.-9. ročník) Učitel se rozhoduje, do kterých hlavních předmětů zařadí níže doporučovaná témata.
6. ROČNÍK Tematické celky: 1. Život dítěte v rodině a jeho práce ve škole v rytmu prožívaných svátků během jednotl. měsíců roku. 2. Obraz domova dítěte: způsob života celé rodiny, generační vztahy, otevřenost domova vůči blízkému okolí. 3. Život člověka v jeho bydlišti - obci - regionu (návaznost na vlastivědu ve 4. a 5. ročníku: přechod od vyprávění příběhů o Ostravě a nejbližším okolí k vytváření ucelenější představy dětí o způsobu života, o zajímavých místech regionu apod.)
53
7. ROČNÍK Tematické celky: 1. Člověk a jeho domov - obec - vlast (láska, moudrost, dobro a pravda v rodině, vzájemná spolupráce a tolerance v širším společenství). 2. Člověk ve vztahu k historii své vlasti (v obrazech) a jejím státním symbolům (návaznost na zeměpis v 5. a 6. ročníku). 3. Vztah člověka ke společnému bohatství naší vlasti: - kulturní tradice a jejich rozvoj - přírodní bohatství a jeho ochrana - zodpovědný vztah k majetku.
8. ROČNÍK Tematické celky: 1. Cesta k nalezení svého světa a sama sebe: - lidský život jako dar (duchovní, duševní a tělesná stránka člověka), obrazy životních hodnot kategorie pravdy, svědomí, solidarity, odvahy, vytrvalosti, svobody a odpovědnosti, smyslu života. 2. Hledání smyslu společenství: - proměna vidění světa, osvobození se od rodičovské autority, navazování přátelství (skupiny, party), člověk jako muž a žena - partnerské vztahy, manželství, děti - rodina. 3. Cesta k zapojení se do lidské spolupráce: - volba povolání a jeho smysl, možnosti výběru vzhledem k osobním rysům, schopnostem, vlohám a zájmům člověka.
9. ROČNÍK Tematické celky: 1. Občanská společnost a její možnosti v soužití člověka se světem 2. Předpoklady lidského spolužití - myšlenka lidských práv a možností člověka tvořit šťastný domov i demokratické společenství (Všeobecná deklarace lidských práv, Ústavní listina práv a svobod apod.). 3. Demokratická státnost, vznik a fungování státních orgánů, právní stát a právní vědomí občanů, porušování práva, kriminalita. 4. Sociální vztahy, partnerství a spolupráce mezi národy, Evropa a svět - úloha mezinárodních organizací: Evropské společenství, OSN, UNESCO aj. (návaznost na dějepis v 9.třídě). 5. Ekonomické zákony a vztahy v ČR, ekonomické propojení v rámci Evropy i světa. Ekonomika, morálka, stupnice hodnot v životě společnosti i jednotlivce. 6. Možnosti člověka utvářet život na planetě Zemi - - ekologické dějiny, planetární problémy, meze rozvoje a civilizace, odpovědnost člověka za osud Země a lidstva (návaznost na zeměpis v 9.ročníku).
UČEBNÍ OSNOVY - HUDEBNÍ VÝCHOVA 1. ROČNÍK Cíl: Cvičení naslouchání hudebnímu projevu. Rozvíjení hudebního cítění, smyslu pro krásu. Zpěv a pohyb tvoří jednotu. Obsah: Zpěv - vychází z písňového celku s vnitřním obrazem. Písně se pohybují v oblasti pentatoniky. Tematicky korespondují s ročním obdobím. Hra na zobcovou flétnu (pokud možno zpočátku pentatonickou). Nauka: Jednoduché rytmy - hra na tělo; rozlišování základních délek (dlouhá - krátká). Zpěv a hra jednoduchých lid. písní - rozsah 5 tónů. Dechová cvičení. Prožitek hlubokého a vysokého tónu.
54
2. ROČNÍK Cíl: Hudba prochází celým vyučováním a hudební aktivita vychází ze společného zážitku. Obsah: Zpěv písní ve 2 a 3 dobém pohybu, rozšíření hlasového rozsahu do oktávy, písně s latentní základní tóninou. Důraz na vytváření tónové paměti. Hra na zobcovou flétnu, dětskou harfu, Orfovy nástroje. Nauka: Rytmizace říkadel a jednoduchý rytmický doprovod, houslový klíč a notová osnova, tóny zapisované písmeny.
3. ROČNÍK Cíl: Podpořit probouzející se individualitu dětí, počátek vícehlasu, rozšíření tónového materiálu a notový zápis. Obsah: Ve zpěvu počátek jednoduchého vícehlasu (kánon, kvarta, kvinta). Lidové písně na základě církevních stupnic. Rozvíjet vědomí pro délku tónu - přesný začátek a konec, prožívat tempo a dynamiku při provedení. Lidové písně řemeslnické a renesanční. Hra na nástroj - cvičení je školením vůle. Přivést děti ke hře na jiný nástroj (smyčcový, dechový) v soukromém vyučování. Nauka: Praktické zvládnutí stupnice C, G dur. Hodnoty not (celá, půlová, čtvrťová, osminová). Zavedení notového písma - první hudební diktáty a zpěv z listu. Rozlišení dvoudobého a třídobého rytmu. Taneční hry. Úvod do nauky o dechových a smyčcových nástrojích. Cvičení naslouchání.
4. ROČNÍK Cíl: Hudební cítění dostává pevnou oporu v diatonice. Obsah: Zpěv: staré lidové národní písně, písně k ročním obdobím, kánony a dvojhlasý zpěv. Lidský hlas - dělení hlasů. Hra - rozvíjení hry na nástroj, doprovod písní, instrumentální skladby. Nauka: První obrazy ze života známých hudebníků (odraz starých pověstí českých v díle B.Smetany), Bach. Uvědomování dalších hudebních prvků a pojmů: takt, přízvuk, dynamika. První taneční hudební formy - menuet, polka, polonéza. Durové stupnice C, G, D, A, E; posuvky, hudební diktáty a čtení z not. Dle možností nástrojové rozšíření (tenor. flétna, housle, klavír). Akord - tercie.
5. ROČNÍK Cíl: Vědomě krásný hudební projev; stává se intenzívním sociálním cvičením. Cílené uchopení polarit. Obsah: Zpěv: lidové balady, kánony, lehké akordické sborové skladby - skladatelé renesance (Palestrina), romantismu a 20. století. Hra na flétnu a jiné nástroje - první komorní skladby. Nauka: Akordy dur - moll; T, D, S (postupné zvládání a praktické využití). Moll. stupnice do 2# a 2b; kvintový a kvartový kruh, intervaly, transpozice; konsonance - disonance; takt - rytmus. Biografie a dílo významných skladatelů (Mozart).
6. ROČNÍK Cíl: Aktivní tvořivá hudební činnost, dítě přestává být centrem výuky, stále více se přizpůsobuje hudbě. Obsah: Zpěv, muzicírování, vlastní tvořivá činnost a improvizace s využitím získaných znalostí, rozvoj orchestrální hry. Vícehlasé úpravy písní, kánon, umělé písně českých autorů. Nauka: Improvizace v zákl. funkcích T, S, D, další stupnice. Pokračování nauky o hudebních nástrojích. Nauka o hudebních formách (sonáta, opera). Dějiny hudby: čeští skladatelé (Smetana, Dvořák aj.), klasicismus.
55
Úvod do akustiky.
7. ROČNÍK Cíl: Cítit potěšení z hudby. Tvorba hudebního úsudku, rozvoj schopností rozlišovat charakter hudebních skladeb. Harmonie pociťována jako kostra hudby. Obsah: Aktivní hudební činnost; písně jiných zemí, uchopení rytmu a dynamiky. Instrumentální provedení hudebních skladeb. Balady klasické a romantické. Období mutace - muzikální je méně prezentováno navenek, více se uplatní stoupající schopnosti. Nauka: Rozšíření kvintového a kvartového kruhu v další mollové stupnice. Písňová forma, melodram. Harmonie - hlavní a vedlejší funkce, tvorba vícehlasu. Rytmické diktáty. Romantismus (balady), biografie významných skladatelů.
8. ROČNÍK Cíl: Rozvoj hudebního úsudku, otázky stylu. Zážitek oktávy. Hudební dílo jako zrcadlení vnitřního světa - lyrická hudba. Obsah: Práce na hudebních dílech romanticky a lyricky laděných - třídní hra, vlastní tvorba i provedení dle možností. Návštěvy divadelních a koncertních představení. Zpěv: 2-4 hlasé písně a capella i s doprovodem, staré polyfonní skladby, náročné kánony. Nauka: Rytmické a melodické diktáty, přehled hudebních období do současnosti a další životopisy skladatelů. Přehled nástrojů a jejich poloh. Improvizace.
9. ROČNÍK Cíl: Prožívání a chápání stylů instrumentálních a vokálních skladeb. Obsah: Opakování hudební nauky. Souvislosti mezi dějinami lidstva a dějinami hudby - nově uchopená biografická vyprávění. Zpěv písní lidových a umělých, v cizích jazycích. Nauka: Základy kontrapunktu (J.S.Bach), první kontrapunktická cvičení, vlastní pokusy a poslech. Populární hudba, jazz - přehled.
UČEBNÍ OSNOVY - VÝTVARNÁ VÝCHOVA Všeobecné cíle výuky: Malování od 1. do 9.třídy vede třídní učitel. Odlišujeme je od ilustrativního malování voskovkami, později pastelkami. Prolíná se veškerými předměty a vztahuje se k nim. Malování akvarely je zpravidla jednou týdně a vychází z čisté barvy. Umění není vázané účelem, podněcuje v člověku svobodné tvoření. Dítě je při uměleckém tvoření silně citově zaujato, zvláště technika malování na vlhký list a technika "vrstvení" umožňuje silnou identifikaci. Umělecké zacházení s barvou , které vychází z Goetheovy nauky o barvách, by nemělo být zastíněno malováním z vnější představy. Malování tedy začíná způsobem blízkým "abstraktní" malbě. Vychází z "příběhů o barvách", které probouzejí barvy k životu, ještě než se zjeví na papíře. Potom, co se dítě dostatečně dlouho takto barvami zabývalo, mohou se začít objevovat tvary, které z barev vycházejí - skály, svět rostlin a zvířat, atmosférické jevy. I tehdy dominuje barevnost nad tvarem
56
ilustrativním. V 7.-8. ročníku se objevuje technika "vrstvení", která vyžaduje vědomější, technicky propracované zacházení s barvami. Umělecké tvoření je svobodné, avšak žák prožívá, jak si pro tuto svobodu utváří podmínky ve zvládnutí technických schopností. Výchozím bodem je barva, nikoliv linie. Hranice tvarů vznikají v přírodě jako rozhraní barev. I toto malování lze dovést důsledným procvičováním k náročnému využití při vytváření ilustrací k odborným předmětům. Kresba, suchá jehla, linoryt nacházejí své místo ve výuce vždy tam, kde je možno touto výtvarnou technikou pozitivně ovlivnit psychický vývoj žáka (v 5. ročníku výtvarným zpracováním dějepisné látky z období Staré Indie a Persie - polarity dobra a zla, tmy a světla. V 8. a 9. ročníku, kdy žáci začínají vidět svět se zvýšenou kritičností a jen černobíle - ("to je fantastický" x "to nestojí za nic") - se provádí kresba uhlem, kdy žák začíná chápat, že neexistuje jen černá a bílá, ale i celá škála odstínů šedé...). Neodmyslitelnou součást výtvarné výchovy ve waldorfském školství představuje modelování a sochaření - práce s hlínou a ve vyšších ročnících i s kamenem. A opět je vše organickým způsobem propojeno s probíranou látkou v jiných předmětech. Modelování figurek lidí a zvířátek z vosku v nejnižších třídách, práce s hlínou od 3. ročníku (stavby obydlí), 4. ročník-nauka o zvířatech (figurky zvířátek), 9. ročník (anatomie lidského těla), atd. Řada dalších výtvarných praktik je zařazena do předmětu ruční práce (batikování, tkaní, drhání, paličkování, vyšívání...). Důležitou úlohu v pojetí výtvarné výchovy ve waldorfské pedagogice mají časté návštěvy výstav, kde mají žáci možnost vidět originální umělecká díla. Žádná, byť sebedokonalejší reprodukce nedokáže tento přímý zážitek nahradit, ať se již jedná o díla starých mistrů, či práce moderních umělců. Současná doba přináší ve svém zrychleném tempu povrchnější pohled na svět kolem sebe, člověk jakoby neměl čas se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe a když, tak většinou jen prostřednictvím kamery na televizní obrazovce. Aktivní výtvarná činnost nás přímo nutí "zostřenému pohledu", když něco sám maluji, či modeluji, musím si předmět své činnosti důkladněji prohlédnout ze všech možných stran i úhlů.
1. ROČNÍK Cíl: Rozvoj smyslu a duševních prožitků spojených s barvami. Práce s včelím voskem - prostorová představivost. Obsah: - počínaje polaritou žlutá - modrá se učí děti poznávat barevné kontrasty různé intenzity - malujeme základními barvami - žlutou, červenou a modrou - způsob utváření barevných ploch volí děti svobodně v návaznosti na učitelem vyprávěný příběh barev - rozšíření barevné palety o sekundární barvy - důkladný úvod do techniky malování na vlhký list - figurky z včelího vosku - vánoce
2. ROČNÍK Cíl: Rozvíjení zážitků barevných příběhů s vyloučením subjektivní zvůle. Obsah: - cvičení zaměřená na barevné kontrasty a souzvuky barev: a/ "charakteristických": červená - žlutá, žlutá - modrá, modrá - červená, oranžová-zelená, zelená-fialová, fialová-oranžová b/ "komplementárních": červená-zelená, žlutá-fialová, oranžová - - modrá c/ "necharakteristických": žlutá - oranžová, oranžová - červená, červená-fialová, fialová-modrá, žlutázelená, modrá-zelená
57
- cvičení barevných záměn na individuálních obrazech (například výměna komplementární barvy uprostřed obrázku při zachování okolní barvy). - modelování z barveného vosku.
3. ROČNÍK Cíl: Rozvíjení zážitků z barevných kontrastů (navázání na 2.ročník). Práce s hlínou - prvotní seznámení Obsah: - vznik primárních barev žluté - modré - červené ze světla a temnoty - stupňování barev oběma směry na barevném kruhu - vznik zelené, oranžové, fialové mícháním barev - sedm dnů stvoření jako čistě barevné tvůrčí pokusy - modelování z hlíny jednotlivých typů obydlí
4. ROČNÍK Cíl: Dosud jsme rozvíjeli barevné kontrasty na základě barevných příběhů, nyní jsou cvičení uváděna tak, že se barvy "zahušťují" do tvarů. Děti se učí hledat tvar vznikající z barvy a naopak hledat barvu pro určité téma. Modelování (hlína) - práce s trojrozměrným prostorem. Obsah: - z barvy vznikající barvy zvířat - malování navazující na přírodopis - vědomé seznamování s dynamikou barev - malování k vyprávěným příběhům - malování na barevném papíře dává možnost rozšířenému vznikání barevných souzvuků a nálad - zachycení charakteristické podoby jednotlivých zvířat, která žáci probírají v hodinách nauky o zvířatech v hliněných figurkách. - jednoduchá tělesa jako koule, pyramidy...
5. ROČNÍK Cíl: Malování navazuje na téma hlavního vyučování, nikoli však jako ilustrace, nýbrž tvoření z barevnosti přírody. (Slunce a země působí společně v barevných procesech zjevujících se v přírodě). Obsah: - nálady z říše rostlin na základě zelené a žluté - rozlišování barevných kvalit - zeleň mechu a břízy - vypracování jemných barevných odstínů - cílevědomé zacházení s barevnými odstíny - modelování - užitné předměty (Řecko)
6. ROČNÍK Cíl: 1/ možnost černo-bílého malování uhlem nebo křídou, stín 2/ totéž téma vznikající z barvy 3/ v návaznosti na zeměpis modelování krystalických forem nerostů Obsah (k bodu 2):
58
- z primárních a sekundárních barev necháme vzniknout šedou a černou, k nimž docházíme dlouhým procesem - takto dosažené šedi stínu a černé můžeme použít na motivech z přírodopisu a mineralogie - pokud byly při kreslení prováděny studie stínů stromu, lze je převést na barevné studie - modelování - krystalické prostorové formy
7. ROČNÍK Cíl: Technika "vrstvení" vyžaduje větší vytrvalost a zdrženlivost. Tato technika umožňuje široké možnosti diferenciace barev a prožitku barevné perspektivy. - V souvislosti s epochou zeměpisu lze zavést malování tuší, např. čínskou techniku, která vyžaduje velkou koncentraci. Obsah: - cvičení techniky nanášení vrstev nejdříve s jednou barvou - vědomé vytváření barevné perspektivy - zaměření pozornosti na vědomé barevné kompozice - práce perem a kresba štětcem - správná příprava papíru - vnitřní duševní příprava před prací štětcem
8. a 9. ROČNÍK Cíl: Zdokonalování technik. Zadání stejného tématu různými technikami. Utváření věcného uměleckého úsudku; co to znamená malovat v souladu s barvou. Na tomto podkladě je možno si vydobýt a procvičovat hru nutnosti (zákonitosti) a svobody. Práce dalšími technikami (modelování, koláž, grafika...), opět v závislosti na probírané látce v jiných předmětech (geometrie - průniky těles, anatomie - modelování jednotlivých částí i celku). Obsah: - prohloubení techniky "vrstvení" - převádění témat do různých technik - převedení černo-bílé kompozice na barevnou fantazii - převedení barevných studií na černo-bílé - modelování - plastické studie k jednotlivým temperamentům
UČEBNÍ OSNOVY - PRACOVNÍ VYUČOVÁNÍ Jestliže snahou učitele waldorfské školy je představit žákům svět kolem sebe v procesu vývoje, nemohu postupovat jinak ani v pracovním vyučování. Mohlo by se sice namítnout, že je představa světa svým způsobem zkreslena, učí-li se žáci pracovním činnostem tak jak je vykonávaly naši dávní předkové a představit žákům jen poslední technologie a pracovní postupy. Ale žáci by měli pochopit nesmírně důležitý a pravdivý historický náhled, že oni sami mohou dosáhnout více jen díky úsilí a umu předcházejících generací. To pak přináší pocit sounáležitosti s předcházející i budoucí generací i pocit vděčnosti. Jednoduché pracovní úkony jsou dětskému chápání přístupnější a jsou vhodnou přípravou pro pozdější porozumění složitým technickým postupům. Praktická činnost, která je zastoupena ve zvýšené míře v mnoha pracovních činnostech ve vyučování umožňuje, nejen získat jistou zručnost, ale i představu o ceně lidské práci a vede i k větší úctě k produktům pracovní činnosti lidí. Naučí je více chápat procesy ve světě, v přírodě i ve společnosti. 59
Stejně jako v ostatních předmětech tak i v pracovním vyučování se důsledně sleduje vývoj žáka a určitá pracovní činnost je cíleným pedagogickým záměrem. Kupříkladu, když v období dospívání žák podvědomě hledá ideál, což se obvykle projevuje vylepováním svých idolů na stěnu pokoje, zařazuje waldorfská pedagogika do pěstitelských prací roubování a štěpování. Žák tak v souladu se svým vnitřním cítěním roubuje "ideál stromu" na danou podnož.
1. ROČNÍK Úkolem 1.ročníku je hrou převést dítě od hry k práci. Chlapci i dívky se učí plést na dvou jehlicích. Pletením se rozvíjí jednak vědomá činnost a zručnost obou končetin, jednak ovlivňuje tato činnost příznivě i duševní rozvoj dítěte. Pletení: - hra s vlnou, pletení na prstech - pohyblivá smyčka - nahazování první řady ok na jehlici - hladce - obrace Výrobky: míčky, panenky, zvířata, chňapky, pouzdro na flétnu Další práce: návrhy na jednoduché vyšívání vyšívání záložky, dečky z filcu, práce s papírem
2. ROČNÍK Opakujeme a procvičujeme pletení, začínáme s háčkováním. Háčkování: - řetízek - krátké sloupky - háčkování dokola - háčkování rovných řad - přidávání, ujímání Výrobky: čelenky, pouzdra na drobnosti, chňapky, síťovka na míče, zvířátka, oblečení pro panenku Další práce: jako v 1.ročníku
3. ROČNÍK Dítě začíná oblékat samo sebe, pracuje na předmětech větších rozměrů. Háčkování nebo pletení čepice - umět vypočítat základní počet ok podle vzorku a potřebného rozměru - přidávání, ujímání a tvarování čepice - barevné ztvárnění podle vlastního návrhu - pečlivá a bezchybná práce - správný výběr materiálu - jednoduché prstové Loutky - složitější maňásci - vlastní návrh - výběr materiálu a barev - vyjádření vlastností figurek (zlá x hodná) Další práce: - šití (přední steh, zadní steh, kroužkovací) - vyšívání (perličkový steh, protahování) - složitější práce s papírem (vystřihování, skládání, slepování, řezání)
60
Součástí výuky ve 3. ročníku je i epocha "Zrno a chléb" zahrnující praktickou činnost rytím, či orbou počínaje přes vláčení, setí a mající pokračování ve válcování, pozorování růstu, žních , mlácení, mletí mouky až po pečení chleba. Dále pak epocha "stavebnictví", kde se žáci opět praktickou činností seznamují s pracemi i plánováním a přípravnou činností, které souvisí se stavebními pracemi. Žáci se dovídají o základních podmínkách pro pěstování rostlin, o půdě.
4. ROČNÍK Vyšívání: - křížkový steh - nácvik vyšívací techniky - výběr předmětu, který bude vyšíván (polštářek na jehly, pouzdro na tužky, ozdobná kabelka, polštář, taška přes rameno - návrh výtvarného řešení podle zvoleného předmětu - výběr odpovídajícího materiálu - podklad, vyšívací bavlnky nebo vlna, barvy, podšívka - pečlivá práce podle návrhu Další práce: podle předcházejícího ročníku
5. ROČNÍK Ruční práce: Pletení ponožek - dovednosti a zručnost, kterou si žáci osvojili již v nižších ročnících, nyní dále rozvíjíme - nácvik pletení na 4 jehlicích - barevný návrh ponožek - výběr barev a materiálu - technika pletení paty - pletení špičky Pletení rukavic - palčáků - prstových Práce v dílnách: První seznámení s různými řemeslnými činnostmi. Žáci se učí zacházet s jednoduchými nástroji. Začínáme s konvexními tvary, protože jsou jednodušší a snadno se udrží v ruce při práci. Praktická činnost: - práce s jednoduchými nástroji (pila, pilník, rašple, dláto..) - opracovávání jednoduchých tvarů - hříbek ke štupování, jednoduché hračky Teoretická činnost: - dřevo jako živý materiál Pěstitelské práce: - vlastnosti půdy a její zpracování - pěstování zeleniny - setí, okopávání, jednocení Chovatelství: - akvaristika - základy chovatelství
6. ROČNÍK Ruční práce:
61
Panenky a zvířata z textilu podle vlastních návrhů - střih - střižení a sešití jednotlivých částí - vycpání a zformování - zašití a dokončení (vlasy, obličej, hříva apod.) Oblečení na panenky - šité, pletené, háčkované - pro mladší sourozence - pro školní družinu - pro mateřskou školu Práce v dílnách: Rozvíjení činností z 5.ročníku - řezání, broušení, vyřezávání - práce s tvrdšími druhy dřev za pomoci dlát a palice - práce u dílenského stolu - domečky, hrady, paličky, nože na otvírání dopisů ... Teoretická činnost: - vytváření živých představ o konvexních a rovných plochách - podrobnější seznámení se s nástroji i materiály (historická doba a místo vzniku nástroje, použití jednotlivých druhů dřev...) Pěstitelské práce: - ošetřování a výživa rostlin (živné roztoky, hnojení) - agroekologické požadavky - poznávání běžných druhy rostlin
7. ROČNÍK Ruční práce: Domácí trepky nebo pantofle - míra; sledování poměru velikosti chodidla k výšce postavy - střih podle zvoleného typu obuvi - návrh - vypracování Výroba obuvi, její historie - materiály, používané k výrobě obuvi - kůže - dřevo - textilie Návštěva obuvnické dílny Práce v dílnách: Praktická činnost: - konkávní formy - výroba pohyblivých hraček podle vlastního návrhu (jeřáby, mlýny, kolotoče...) - výroba jednoduchých loutek - kreslení jednoduchých zvířat; pozorování základních tvarů jeho těla podle nákresu; pokus o převedení návrhu do prostorové formy vyřezáváním Teoretická činnost: - praktické osvojení si základů mechaniky - samostatné plánování, projektování hračky
62
- přesnější pozorování zvířat a jejich forem - rozvíjení uměleckého cítění Pěstitelské práce
- ochrana rostlin a půdy 8. ROČNÍK Ruční práce: Šití - vynález šicího stroje - vývoj šicích strojů až k elektrickému - rovné šití na šicím stroji - plochý šev - obrubování Výrobky: - zástěra - kalhoty - sukně - pyžamo - vesta - pánská košile - kostýmy pro třídní představení Práce v dílnách: - umělecky řemeslné utváření věcí - chápání konvexních a konkávních forem - umělecké ztvárnění užitých předmětů - "Co chci vyjádřit tvarem, který jsem zvolil?" - umělecké ztvárnění větších ploch - misky na ovoce, na ořechy, rámy na obrazy, podnosy, židličky, dětské žebřiňáky apod. - umělecké ztvárnění misek, rámů, užitkových předmětů - harmonie mezi tvarem a funkcí předmětu - jednoduché spojování dřeva - hoblování - nauka o dřevě - biografie stromu, rozdílnosti dřev v barvě, ve struktuře a vůni Pěstitelské práce: - péče o životní prostředí, ekologie - roubování, štěpování a očkování
9. ROČNÍK Ruční práce: Pletení košíků - základní materiály a nástroje - různé typy pletení Šití - zdokonalení dovedností z 8.ročníku - braní míry - nákres střihu, změny střihu - výběr materiálu (kvalita, struktura) - stříhání, kličkování, stehování, zkoušení, šití)
63
- různé způsoby obrubování - začišťování výstřihu - knoflíková dírka - výběr vhodného střihu pro vlastní postavu, barvy, jejich intenzita a kombinace Práce v dílnách: - růst a původ různých druhů dřeva - způsob použití různých druhů dřev - správné spojování dřev podle účelu předmětu - nástroje a jejich ovládání - jednoduché pracovní nákresy - pracovní techniky - nákres, řezání, hoblování, broušení, zapouštění ... - využití moderních technologií Výrobky: - zhotovování jednoduchých kusů nábytku, krabice na nářadí, truhlík na květiny, na hračky, police na knihy, skříňky, truhly, stolička Pěstitelské práce: - ochrana půdy před škůdci - příklady chorob a škůdců a plevelů - ochrana proti nim - okrasné a pokojové rostliny - jejich ošetřování
UČEBNÍ OSNOVY - TĚLESNÁ VÝCHOVA Tělesný pohyb je nezbytným předpokladem a součástí života žáků waldorfské školy. Neměl by však nikdy sklouznout k bezduchému pohybu, či pohybu spojeném s fyzickou hrubostí, která ve svých důsledcích vede k animalizaci. Proto se také na waldorfské škole kromě eurytmie, vyučuje Bothmerově gymnastice - systému gymnastických cviků mající za cíl prohloubený zážitek prostoru. Od 6. ročníku začíná stále vědomější boj s přibývající tíží. Mechanika kostí a šlach vyžaduje činnost a ovládání, soustřeďuje se síla a rozhodnost, stále vědoměji zasahuje d skoků a přemetů, aby se dynamicky zvládl prostor a vyvážila síla tíže. Všechna cvičení v lehké atletice, v míčových a běžeckých hrách jsou podřízena myšlence, jak dosáhnout postupně souladu mezi lehkostí a tíží, mezi vlastním vytýčeným cílem a požadavkem společného cvičení. Netoužit tolik po vítězství, ale radovat se z pohybu a vlastního výkonu. Získat jistotu při pohybu v prostoru, zdravé posílení vůle a rozhodnosti, sociální slušnost a bdělost.
64
1. a 2. ROČNÍK - HRY Během prvních dvou ročníků se mají děti hravou formou seznámit se svým tělem, rozvíjet jeho šikovnost a obratnost. K tomu slouží činnosti jako: - běh - skákání - balancování - házení a chytání míče - skákání přes švihadlo - skákání přes lano - chůze na chůdách apod. Vedle toho pěstujeme i různé tradiční pohybové hry (hra na honěnou, kolové hry a tanečky), které obsahují i sociální aspekt (respektování daných nebo dohodnutých pravidel, podřizování se celku nebo většině ...). Výrazně ještě pracujeme s rytmem, s rytmickým spojením pohybu a slova.
3. ROČNÍK Pohybové vyjádření krátkých příběhů a her Běh: běhání a skákání podle jednoduchých rytmů Gymnastika: kolové hry z bothmerské gymnastiky Cvičení na nářadí: hry na nářadí, motivované příběhy, pohyby zvířat Prostná: kotoul vpřed Hry: kolové hry, honěná, závody v běhu
4. ROČNÍK Běh: lehké rytmické skoky, cvičení s lanem a švihadlem Gymnastika: kolové hry z bothmerské gymnastiky pro 4.ročník Cvičení na nářadí: hry na nářadí již s respektováním určitých pohybových forem (ještě bez přesných předpisů, jak má pohyb vypadat) Prostná: kotoul vpřed a vzad, hvězda Hry: honěná, závody v běhu, jednoduché míčové hry
5. ROČNÍK Běh: výrazně zapojovat do běhu rytmus - běh podle daných rytmů, štafetové běhy ,Gymnastika: cvičení z bothmerské gymnastiky Cvičení na nářadí: od hry přecházíme pozvolna k systematickému cvičení, k jednotlivým cvikům, kombinace různých druhů nářadí Prostná: příprava na kotoul plavmo, hvězda Lehká atletika: jednoduché překážkové běhy, základní výcvik pro skoky Plavání: volný styl jednoduché skoky, potápění Hry: jednoduché míčové hry jako vybíjená
6. ROČNÍK Běh: různé štafety, hry s během Gymnastika: cvičení s tyčemi Cvičení na nářadí: postupné zdůrazňování přesnosti, jednotlivé cviky a pohyby podle přesných pravidel: - hrazda (vzpor, výmyk, kolenotoč ) - bedna (výskok, kotoul na bedně) - koza (různé přeskoky) - kruhy (houpání, cvičení zručnosti)
65
- lano (šplh, houpání na laně) Prostná: - kotouly - hvězdy - stoj na rukou, stoj na hlavě Lehká atletika: - překážkový běh, běh do kopce - skok do dálky Hry: - vybíjená v různých obměnách
7. ROČNÍK Běh: složité rytmické skoky jednotlivě i ve skupinách Gymnastika: cvičení s tyčemi i bez tyčí Cvičení na nářadí: - intenzívní cvičení na nářadí - dbáme na přesné provedení Hrazda : výmyk Bradla : ručkování, kmit Žebřiny, kruhy: přednos skrčmo ve visu, přetáčení apod. Šplh: tyč, lano Přeskok: - přes švédskou bednu Přemet - přes švédskou bednu Prostná: jako v 6.ročníku, stoje na hlavě Lehká atletika: - skok do dálky z místa - skok do dálky s rozběhem - skok do výšky různými styly Hry: - košíková - odbíjená - přehazovaná - pálkovaná
8. ROČNÍK Běh: - vystupňovaný běh - vytrvalostní běh Lano: cvičení obratnosti (vystupňování obtížnosti) Cvičení na nářadí: poprvé rozdělení na chlapce a dívky Dívky: - málo cvičení s užíváním síly - švihová cvičení všeho druhu - cvičení obratnosti - bradla o nestejné výši žerdí - komíhání na kruzích s obratem Chlapc i:
66
- bradla - vzepření, komíhání, zánožka stranou, roznožka, seskok s obratem - přeskoky přes kozu a švédskou bednu Lehká atletika: - vrh koulí - běh přes překážky; běhy a skoky z nižších tříd opakujeme Hry: - házená - košíková - přehazovaná - medicimbaly
9. ROČNÍK Gymnastika: akrobatická cvičení a cvičení na nářadí Chlapci: tyče, koule, medicimbal, lano, posilování, zvedání zátěže Dívky: obruče, kužely, stuhy, míče, tyče, kruhový trénink Cvičení na nářadí: Hrazda: - toč vpřed a vzad, podmet, seskok při zášvihu, - vzpor, toč - hmitání na doskočné hrazdě - sestava na hrazdě - různé seskoky Švédská bedna: skrčka a roznožka Bradla: - vzpory, náskok do vzporu s odrazovým můstkem - kotoul na bradlech - seskoky s obraty - komíhání - vzepření u předkmitu Bradla o nestejné výši žerdě: - toč vpřed a vzad - různé seskoky Kruhy - komíhání - vznos na kruzích - svis střemhlav - houpání na kruzích v závěsu v podkolení Cvičení rovnováhy: obtížná cvičení rovnováhy na všech druzích nářadí Trampolína - skoky a obraty Prostná : stoj na rukou, na hlavě a na lopatkách s přechodem do kotoulu Úpolové hry s jedním i více partnery Lehká atletika: Běh - rytmické běhy - vystupňovaný běh - překážkový - přespolní běh - krátké a dlouhé tratě
67
- start nízký, polovysoký, vysoký Hody a vrhy Štafety, skoky Hry: košíková, odbíjená, házená
UČEBNÍ OSNOVY - EURYTMIE Eurytmie je specifickým předmětem pohybové výchovy, který provází žáky od prvního do devátého ročníku. Jde o umění pohybu, jehož nástrojem je lidské tělo. Na rozdíl od gymnastiky a tance se řídí zákonitostmi řeči a hudby. Duševní zážitky, jejichž podkladem je hudba a řeč, spojuje s pohybovým, tělesným vyjádřením v harmonický souzvuk. Formy a pohyby vyučované v eurytmii navazují na zákonitosti vývoje dítěte. Od nejjednodušších elementárních pohybů, rytmických cvičení, her a pohádkových obrazů se v konečné podobě dostávají žáci ke snaze nacházet pohyblivé obrazy pro duševní dění a pohybově vyjadřovat objektivní skutečnosti skryté v hudbě a v řeči (především v poezii). Jedná se vždy pouze o hudbu a řeč akustickou, nikoli reprodukovanou. Každá hláska a každý tón a interval nese svůj specifický charakter, který je vyjádřen odpovídajícím pohybem. V pohybových formách je vlastní činnost spojena se schopností spoluprožívat pohyb ostatních. (Teprve tehdy má dítě radost ze společného pohybu). Na jedné straně jde tedy v eurytmii o umělecké tříbení duševních a tělesných projevů a na straně druhé o pěstění sociálního vnímání a cítění.
68
1. ROČNÍK Obsah vyučování je postaven na pohádkových motivech. Všechny formy v prostoru jsou rozvíjeny pomocí obrazů: - rozlišení rovných a oblých linií, spirála - jednoduché formy napodobování hlásek (vždy zahrnuty do pohádkových her) - chůze, běh, poskoky ... - rytmická cvičení a cvičení zručnosti, na kterých se vyvíjí jemná motorika dětí Hudba (rovněž pojímána obrazně): - krátké pentatonické melodie - kvinta jako základní interval
2. ROČNÍK V návaznosti na hlavní vyučování jsou rozvíjeny krátké básně o zvířatech, což umožňuje rozvíjet různé typy kroků a poskoků. Látka z 1.ročníku se prohlubuje: - rovné a oblé linie, pohyb v jednom a ve dvou kruzích - cvičení, kde stojí žáci proti sobě (např. "Já a ty" atd.) - spoluprožívání cyklu ročních období v básních - cvičení zručnosti Hudba: - krátké tanečky ve dvou kruzích nebo ve dvojicích - kvinta - krátké pětitónové melodie - c,d,e,f,g
3. ROČNÍK Opouští se metoda napodobování, dítě je pomalu vedeno k samostatnosti. Složitější formy v prostoru nejsou již vázány na kruh: - geometrické formy - rovné a oblé linie - trojúhelník a čtverec - spirála, osmička - rytmická dětská poezie - rozlišení otázky a odpovědi v poezii i v hudbě - samohlásky - cvičení zručnosti a koncentrace Hudba: - kvinta, tercie - krátké melodie a písně - stupnice C-dur
4. ROČNÍK - prostorové znázorňování jazykových prvků (verbálního projevu): podstatné jméno, aktivní a pasivní sloveso - zrcadlové formy - cvičení s holemi na rozvíjení zručnosti a rychlosti Hudba: - hudební rytmy - dlouhé a krátké kroky - k základní stupnici C-dur přibývají stupnice další (G-dur, D-dur, A-dur, E-dur, a-moll, e-moll, d-moll) - základní interval - kvinta 69
- úvod do pohybu pro malou a velkou tercii - v hudebním doprovodu tónina moll a dur
5. ROČNÍK - rozvíjení složitějších geometrických forem (geometrické obrazce, hvězdy, spirála, osmička ...) - v poezii kladen důraz na hravost, melodii a rytmus jazyka - odpovídající pohyby ke všem hláskám jsou spojovány ve slovech - cvičení na rychlou orientaci v prostoru - cvičení zručnosti a koncentrace - cvičení s holemi Hudba: - dvojhlasé melodie, kánon - intervaly - durové stupnice - krátké melodie (Schumann, Mozart, Haydn, Bach)
6. ROČNÍK Doposud kladený důraz na geometrické prostorové formy se objevuje v hudbě a v jazyce v nové podobě. - aliterace - geometrické proměny forem (prostorové přesunování geometrických tvarů pomáhá rozvíjet orientaci a abstraktní vnímání) - rytmická a symetrická cvičení - pohyby hlásek jsou vedeny k dramatičnosti, což prohlubuje duševní oblast dítěte Hudba: - pohyby k intervalům celé stupnice (prima - oktáva) - jednotlivé tóny a jejich prostorové uspořádání
7. ROČNÍK - výrazové formy charakterizující duševní nálady (přání, smutek, klid, úžas ...) v hudbě i v jazyce - pěti-osmiúhelníky a jejich proměny v komplikovaných formách - cvičení s holemi a cvičení koncentrace Hudba: - mollové stupnice - pohybová ztvárnění melodií starých mistrů (na flétnu nebo housle hrají i žáci) (Mozart, Bach, Corelli, Telemann, Händel)
8. ROČNÍK - prohlubování až doposud vyučovaných pohybů a prostorových forem - básně, které mají silné duševní nálady, kontrasty a dramatické prvky - napětí a uvolnění, pohyb a klid atd. - balady a humoresky - rytmická cvičení a cvičení s holemi - cvičení harmonizující vůli Hudba: - skupinové formy vycházející z intervalů - melodie, v nichž se často střídá dur a moll - mollové a durové stupnice (Melodie starých mistrů - flétna, housle, klavír)
70
9. ROČNÍK Přísné geometrické formy se mění ve formy umělecké a volně sestavené. Učitel ustupuje do pozadí a dává žáku prostor k jeho vlastnímu svobodnému, uměleckému pohybovému vyjádření. - choreografie, práce s prostorem - intenzívní práce na poezii, rozlišování básní a hledání jim odpovídajícího pohybového charakteru - cvičení s holemi, cvičení na rozvíjení koncentrace, vůle, rychlosti Hudba: - harmonická stavba a její pohybové vyjádření - dramatičnost v hudbě - pohybové rozlišení melodie a akordu - složitější skupinové formy a jejich choreografie
71
D. PODMÍNKY REALIZACE Širší slovní hodnocení je uplatňováno ve všech ročnících a všech předmětech učebního plánu. Vysvědčení s širším slovním hodnocením je vydáváno na tiskopisech schválených ministerstvem školství na konci každého ročníku jako výroční vysvědčení. Do doby přijetí jiné právní úpravy ohledně zrovnoprávnění slovního a známkového hodnocení platí následující pravidla: - v případě přestupu žáka do školy s jiným vzdělávacím programem bude širší slovní hodnocení z posledního absolvovaného ročníku doplněno o vysvědčení s klasifikací - pro potřeby přijímacího řízení na střední školy bude v osmém a devátém ročníku žák ohodnocen také klasifikačními stupni. Klasifikace bude zaznamenána v katalogovém listu žáka a rodiče s ní budou prokazatelně seznámeni. Podobně se postupuje u žáka, který přechází do primy víceletého gymnázia. Vysvědčení s klasifikací z osmého a devátého ročníku bude jako příloha k širšímu slovnímu hodnocení žákovi vydáno při odchodu ze školy. Pro samosprávné řízení a vnitřní atmosféru školy jsou důležité pedagogické konference, které se konají každý týden a jejichž úkolem je vzájemná porada učitelů o otázkách výchovy a vzdělávání; zabývají se vlastní pedagogickou činností učitelů a problémy jednotlivých tříd a žáků; konference jsou také místem dalšího vzdělávání učitelů školy. Učiteli musí být zajištěn volný prostor pro vlastní originální a tvůrčí zpracování učební látky v rámci dodržení cílů vzdělávacího programu. Je jednou z životních podmínek waldorfské pedagogiky, že má učitel právo k exemplárnímu postupu v jednotlivých předmětech. Podmínkou fungování školy je všestranná těsná spolupráce školy s rodiči. Spolupráce se uskutečňuje častým osobním stykem mezi rodiči a učiteli, především třídními učiteli, pomocí rodičů při řešení výchovných a vzdělávacích úkolů školy, při jejím materiálním zdokonalování a vybavování apod. Výrazem těsné spolupráce s rodiči bývají různá rodičovská grémia a smíšená grémia z rodičů a učitelů, která mají značné vnitřní kompetence v životě školy. Vzhledem k tomu, že waldorfské školy uplatňují alternativní pojetí vzdělávání, které předpokládá svobodnou volbu rodičů, není vhodné, aby obce zahrnovaly waldorfské školy (třídy) do spádových obvodů. Slovo se základem „waldorf“ je mezinárodně chráněnou značkou, resp. ochrannou známkou s přihlášením její ochrany v Německu, ale s platností ochrany mimo jiné i pro Českou republiku. Tato chráněná značka zaručuje specifické vlastnosti a kvality škol nesoucích tento název a plynoucích z jejího obsahu. Školy, které chtějí používat slovo se základem „waldorf“ v názvu školy nebo v jiných označeních, souvisejících s pedagogickými službami, mohou toto označení použít pouze po předchozím souhlasu Českého sdružení pro waldorfskou pedagogiku.
72
E. SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA HODNOCENÍ Slovní hodnocení jako kvalitativní zpětná informace, kterou dostává žák (a spolu s ním v podobě vysvědčení i rodič), je komplexním pohledem na osobnost dítěte, respektujícím jeho individuální zvláštnosti, jeho vývoj v jednotlivých vývojových fázích, a to vzhledem k požadavkům kurikula školy. Slovní hodnocení vychází z pozorovaných charakteristik rozvoje dětí jak v oblastech tělesného zrání a zdraví, tak ve všech oblastech psychického vývoje. Je sledován vývoj myšlení, prožívání i chtění dětí, protože to umožňuje způsob osvojování obsahu výuky v jednotlivých předmětech. Rozvoj psychických funkcí je společným jmenovatelem pro procesy osvojování učiva, vědomostí i dovedností ze všech předmětů. Proto může být duševní vývoj dítěte sledován a popisován v pojmech kognitivního, emocionálního a volního pokroku v individuálním vývoji. Také sociální rozvoj dětí je sledován od začátku školní docházky. Promítá se do hodnocení dětí v tom, jak respektují pravidla sociálního soužití, jak dodržují pravidla ohleduplnosti a kázně při každodenní součinnosti ve výuce. Hodnotí se rozvoj schopností spolupracovat a pomáhat si v sociálním útvaru školní třídy a participovat na sociálním životě školy. Zvláštní pozornost je věnována hodnocení projevů Jáství, postojům "já umím", "já dovedu", "já chci", projevům sebevědomí a svědomí ve vztahu k rozvoji základů mravního charakteru, dále pak k projevům prosociálního jednání a sebehodnocení. Celkově je slovním hodnocením posilována vnitřní úroveň sebehodnocení. Především na základě této strategie se zřejmě může vytvářet vnitřní psychické centrum sebehodnocení, které je základem sebekontroly a sociálně prospěšné tvořivé osobnosti. Slovní hodnocení vyžaduje systematickou a tvořivou práci třídního učitele v zachycování projevů dětí a při formulaci zpětné informace dětem, která pak vyústí do závěrečného slovního hodnocení na výročním vysvědčení. Dlouhodobost a promyšlenost slovního hodnocení může tvořit dobré základy pro celoživotní sebepojetí člověka. Pedagogické dovednosti učitele formulovat slovní hodnocení ve formě vysvědčení je věnována v přípravě učitele ve waldorfské pedagogice velká pozornost.
F. SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA PŘÍPRAVU PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ Učitelé se dále vzdělávají na seminářích waldorfské pedagogiky, garantovaných Asociací waldorfských škol ČR.
73
