Studenti oboru PSP ETF vykonávají praxe ve dvou oblastech, pro něž budou podle Zákona o pedagogických pracovnících, resp. Zákona o sociálních službách kvalifikováni:
PEDAGOGIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE
Vzhledem ke křesťanskému zaměření obou škol a jejich teologickým předmětům je nutné, aby se studenti seznámili také s další oblastí, pro kterou nebudou podle zákona kvalifikováni, ale mohou se do ní zapojit v rámci pravidel daných institucí:
PASTORACE
Mk 6,34: Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. J 10,11: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. J 10,14: Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, J 21,16: Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Sk 20,28: Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Ef 4,11: A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 1P 5,2: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,
K Ježíšovi přicházelo mnoho celníků a hříšníků. Farizeové a zákoníci se proto zlobili a říkali: Stýká se s hříšníky! Dokonce s nimi jí. Tu jim Ježíš vyprávěl příběh. Řekl: Představte si, že jeden člověk měl sto ovcí. Když se jen jedna z ovcí zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na pastvě a nehledá tu ztracenou tak dlouho, dokud ji nenajde? Když ji najde, raduje se z toho. Nese ji zpět na ramenou. Když přijde domů, řekne přátelům a sousedům: Radujte se se mnou! Moje ovce se ztratila - a já jsem ji zase nalezl! Ježíš řekl: Tak je to u Boha v nebi. Raduje se nad každým hříšníkem, který svůj život změní.
Ježíš řekl: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř je hotov za své ovce i zemřít. Pastýř, který pracuje jen za mzdu, uteče, když vidí přicházet vlka. Tak může vlk ovci urvat a stádo rozehnat. Takový pastýř uteče, protože mu jde jen o jeho mzdu a ne o ovce. Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne. Jsem hotov za své ovce i zemřít.
Kněz byl v církvi označován jako pastýř (lat. pastor), jeho činnost se nazývala pastorace a teologická disciplína, která se zabývala pastorací, se nazývala pastorální teologie. Později církev pochopila, že odpovědnost za pastoraci nesou všichni křesťané, ne jen hierarchie. Pastorace (z lat. „pastor“ = pastýř): dříve péče kněze o církevní obec. Dnes soubor činností, jejichž cílem je podpora kvality života člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, že tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; že je zakotvena v křesťanském pojetí života. Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především životních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce.
PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe. PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. PT je souborem dílčích oborů: pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, náboženská pedagogika, katechetika, misiologie a další.
Ježíšova slova na konci Matoušova evangelia nesměřují jen ke dvanácti apoštolům, ale ke všem křesťanům. Z každého křesťana se tak stává subjekt, který může a má jednat podle vzoru Ježíše Krista, a tak aktivně vytvářet praxi církve. Pastorální teologie se tak mění v praktickou teologii, protože se už nezabývá jen prací kněze (pastýře), ale praxí církve. Proto musí být jasně stanoveno, co je pro praxi církve charakteristické, konstitutivní, o co má církev usilovat, aby vůbec byla církví. Jde o následující čtyři prvky: •Bohoslužebné jednání - liturgie ( „dílo lidu“): vyjadřuje vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Patří do něj slavení mše, modlitba, slavení svátostí, atp. •Svědectví Bohu - martyria: takové jednání křesťanů, kterým dosvědčují, že věří v Boha. Patří sem jak klasické misie, které se snaží předat křesťanskou víru nekřesťanům, tak i svědectví života, tedy dosvědčování své víry odpovídající životní praxí. •Společenství - koinónia, které je vyjádřením víry, že život a učení Ježíše Krista má vést ke sjednocení lidí, aby každý člověk mohl sebe sama realizovat ve vztahu k druhým lidem. Patří sem kulturní a společenský život ve farnostech, snaha o sjednocení křesťanů různých vyznání i úsilí křesťanů o odstranění nespravedlností a válek, které rozdělují lidstvo. •Služba potřebným - diakonia, která nemá být pouhým důkazem, že křesťané berou svou víru vážně a dovádějí ji do důsledků, ale jasnou a praktickou odpovědí na utrpení a nespravedlnost ve světě, která nesleduje jiné cíle, než zmírnit utrpení a napravit nespravedlnost.
Naslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu – stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh Společenství: zapojení člověka do skupiny (s podobnými problémy, v podobném věku, podobně smýšlejících…) – vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev) Spiritualita: přednostní respekt k duchovní dimenzi člověka, podpora jejího rozvoje. Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech
Diakonie a organizace sociální práce církvemi •Rolf Zerfaß: Diakonie jako společný zájem církve a společnosti •ten, kdo pracuje jako sociální pracovník, ať už v charitativní organizaci církve nebo jinde, nestojí někde na okraji církve, někde na jejím předpolí, jak se často tvrdí, ale přímo ve středu toho, o co má církvi jít.
•Herbert Haslinger: Diakonie jako hlavní konstitutivní prvek •služba potřebným (diakonie) je nezrušitelná dimenze křesťanské víry, a to jako přímá odpovědnost za druhé podle měřítek Boha a jako praxe následování Ježíše Krista. To znamená, že diakonie se stává kontextem celé – tedy ne jen praktické – teologie, a tak má diakonie mezi ostatními konstitutivními prvky církve primát.
Diakonie a organizace sociální práce církvemi •Markus Lehner: Místo sociální práce v rámci diakonie •Službu potřebným – diakonii chápe jako jeden ze tří základních konstitutivních prvků církve, které dohromady vytvářejí prvek čtvrtý, tedy koinónii – společenství. •Podíváme-li se však touto perspektivou na dnešní realitu katolické církve, pak Lehner konstatuje, že církev připomíná gotickou katedrálu: •Soustředí se totiž především na bohoslužebné jednání (liturgie), takže je velmi vysoká. •Její další prioritou je pak svědectví Bohu (martyria), takže je i hodně dlouhá. •Zároveň se však jen málo věnuje službě potřebným (diakonia), takže je oproti dvěma předchozím rozměrům příliš úzká.
Souhrn •V současné praktické teologii byla nahrazena dosavadní teorie trojího úřadu Kristova (kněžského, královského a prorockého) teorií konstitutivních prvků církve. Jde o čtyři funkce, o jejichž realizaci musí církev usilovat, aby vůbec byla křesťanskou církví: bohoslužebné jednání (liturgie), svědectví Bohu (martyria), společenství (koinonia) a služba potřebným (diakonia). •Názory několika teologů měly naznačit, jak je diakonie chápána současnou praktickou teologií. Diakonie je prostor, kde se podle Zerfaße setkávají církev a společnost. Podle Haslingera může mít velmi různorodou podobu, takže do ní patří jak neformální spontánní pomoc, tak profesionální sociální práce. Jejím cílem a smyslem je ale vždy účinná pomoc člověku v obtížné životní situaci, ne jeho zmanipulování nebo využití pro jiné cíle. Jak zdůrazňuje Lehner, tento cíl realizují právě církevní charitativní organizace, které se věnují profesionální sociální práci.
Pastorační koncept •Každý, kdo je pastoračně činný, pracuje podle nějakého pastoračního konceptu. Tato skutečnost může být neuvědomělá, nepromyšlená, nereflektovaná, nicméně se jí nelze vyhnout. K tvorbě pastoračního konceptu přispívá pastorální teologie, i když její příspěvek nemusí být explicitně vyjádřen. Pastorační koncept obsahuje základní teologické chápání pastorace. Vytváří si jej každý sám, hlavními kriterii jsou: vlastní vzdělání a výchova, osobní charisma, možnosti dané situace, potřeba konkrétní angažovanosti. •Obsah pastoračního konceptu se u jednotlivých pastoračních pracovníků legitimně liší. V každém pastoračním konceptu můžeme zpravidla rozeznat základní prvky, které jsou pak ovšem individuálně pojímány. Pastorační koncepty tedy většinou odlišují následující charakteristiky: definice pastorace a cíl pastorace; teologický základ a obraz Boha; obraz člověka; cílová skupina; chápání role a kompetencí pastoračního pracovníka; důležitost a orientace spolupráce; volba metod a vlastní praxe.
•Pastorace je mimo jiné práce s city, která směřuje k uschopnění lidí vnímat sebe sama a dělat autonomní etická rozhodnutí. •Pastorace je prorocká mezilidská služba, která se zastává lidí, je pomáhající a solidární podporou kromě jiného chudých, lidí na okraji, utlačovaných a zneužívaných. Je zaměřena jak na to, aby lidé zmobilizovali své možnosti, jak si sami mohou pomoci, tak také na velmi konkrétní způsob jak nabízet individuální, strukturální stejně jako sociální a společenskopolitickou pomoc k přežití a osvobození . •Pastorace je všednodenní starost, nestavěná na odiv, která pomáhá lidem zabydlet se v jejich všednodenním životě a směřuje k tomu, aby společně také slavili zdařilý život. Teologický základ a Boží obraz •Bůh transcendentní, světu vzdálený, nedisponibilní, vševědoucí, všemohoucí, kontrolující, hněvivý, soudící, trestající a divotvorný. •Bůh kterého je možné zažít v jeho veškerém stvoření jako tajemství, který nabízí nevtíravou ochranu a domov, žehnající sílu. •Pastýř, který následuje své ovce na všech (i slepých) cestách, opatruje je, chrání a potěšuje.
•Bůh kterého je možné zažít v jeho veškerém stvoření jako tajemství, který nabízí nevtíravou ochranu a domov, žehnající sílu. •Pastýř, který následuje své ovce na všech (i slepých) cestách, opatruje je, chrání a potěšuje. •Ve světě spočívající Bůh, který se lidem ukazuje v situacích nouze a krizí jako opravdový terapeut, lékař, spasitel duší a garant smyslu. •Bůh, který hledá vztah k lidem, rozumem pochopitelný, emocionálně pociťovatelný a tělesně vnímatelný, který s lidmi soucítí, bezvýhradně je miluje, milostiplně se k nim obrací a přijímá je v jejich bytí. •Bůh přítomný tváří v tvář chudým a utlačovaným lidem, který obviňuje nespravedlivé struktury a poměry, který brání hodnotu každého člověka, který se jako spolubojovník a přímluvce staví na stranu slabých a od každého člověka požaduje mezilidské solidární a ekologicky odpovědné jednání.
Obraz člověka •Člověk je závislé Boží stvoření, je poznamenaný dědičnou vinou, stále hřešící, destruktivní, proviňující se, potřebující spásu. •Člověk je Boží obraz, samo v sobě dobré a konstruktivní bytí sestávající z těla, duše a ducha, které je zaměřeno na osobní rozvoj, sebeuskutečnění a proto také na spirituálně náboženské transcendentální zkušenosti. •Člověk je od Boha do svobody a odpovědnosti poslané bytí, hluboce sociálně propojené, kulturně poznamenané a ekologicky zakotvené, které je ve své podstatě odkázáno na své spolubližní a na solidárně pomocnou Boží podporu.
Adresáti pastorace •Pastorace se obrací vyloženě na jednotlivce, popřípadě na specifickou skupinu lidí (nemocní, mladí, staří….). Pastorace je vysloveně individuální pastorací. •Pastorace je vždy také pastorací ve strukturách, organizacích a životních kontextech. •Pastorace je nabídkou pro věřící navštěvující pravidelně bohoslužby. •Pastorace je nabídkou pro katolíky nebo protestanty. •Pastorace je nabídkou pro všechny křesťany. •Pastorace je nabídkou pro všechny náboženské lidi. •Pastorace je nabídkou pro všechny lidi. •Pastorace je nabídkou především pro trpící lidi.
Určení role a kompetenčního profilu profesionálního pastoračního pracovníka •Pastorační pracovníci potřebují výlučně odborně teologickou kompetenci. Vystupují v rolích profesionálů víry, biblických expertů, teologů, misionářů, nositelů úřadu, zpovědníků, udělovatelů svátostí, zvěstovatelů víry, duchovních vůdců, charismatiků, zprostředkovatelů spásy. •Pastorační pracovníci potřebují především osobní kompetenci, totiž schopnost vůbec vstupovat s ostatními lidmi do vztahů jakožto fyzicky a psychicky stabilní osobnosti, schopné tyto vztahy rozvíjet. Jejich role je přednostně v doprovázení, útěše, spoluúčasti na životě bližních a přátel.
•Pastorační pracovníci potřebují především duchovní kompetenci. Jejich nejdůležitější role je mystagogická, uvádění hledajících do zkušenosti s Božími tajemstvími. •Pastorační pracovníci potřebují dodatečnou psychoterapeutickou kompetenci. Jejich role v poradenství, v řešení krizí. •Pastorační pracovníci potřebují dodatečnou sociální a (sociálně)politickou kompetenci, stejně jako manažerskou a organizační, aby mohli zastat svou roli jako pomocníci v nouzi, obhájci, přímluvci, interventi, proroci, spolubojovníci, kritici společenských i církevních nepořádků.
Intra – a interdisciplinární spolupráce •Pastorační pracovníci, kteří pracují z pověření církve pracují sami, nebo v týmu s jinými pracovníky stejné církve. •Od katolických pastoračních pracovníků se očekává, že spolupracují s pastoračními pracovníky i z jiných církevních denominací. •Pastorační pracovníci jsou nabádáni úzké spolupráci se zástupci jiných povolání (především psychology, sociálními pracovníky, terapeuty, ošetřovateli). Všednodenní praxe a volba metod •Pastorační pracovníci mají kromě případu specificky teologické metodiky (rity, náboženské meditace, výklad Písma, náboženský zpěv, …) hlavně udělovat svátosti, slavit bohoslužby, přednášet modlitby, vést rozhovory o víře, vést biblické kroužky.
•Pastorační pracovníci mají s pomocí psychoterapeutické metodiky (psychoterapie, psychologie, systémová terapie, arteterapie, ….) hlavně vést individuální a skupinové rozhovory k řešení problémů a krizí aby lidem uměli poradit s pohledem na jejich životní problémy, otázky po smyslu a etické pochybnosti. •Pastorační pracovníci mají s pomocí současných metod sociální práce koncipovat svou činnost o mnoho více diakonicky, totiž strukturálně, společensko a sociálně politicky. Mají především pomáhat lidem stojícím vně nebo na okraji křesťanských společenství a zařízení, mají je vyhledávat a pomáhat jim konkrétní komunálně politickou prací.
Souhrn •Pastorační koncept obsahuje základní teologické chápání pastorace. Vytváří si jej každý pastorační pracovník sám na základě vlastního vzdělání a výchovy, osobního charismatu, možností dané situace, potřeby konkrétní angažovanosti apod. •Pastorační koncepty tedy většinou odlišují následující charakteristiky: definice a cíl pastorace; teologický základ a obraz Boha; obraz člověka; cílová skupina; chápání role a kompetencí pastoračního pracovníka; důležitost a orientace spolupráce; volba metod a vlastní praxe. •Všechny pastorační koncepty musí obsahovat tři základní dimenze či perspektivy: teologicko-biblickou, psychologicko-terapeutickou, sociologicko-politologickou. Z hlediska vztahu pastorace a sociální práce je důležitá především sociologicko-politologická perspektiva.
Terminologie je nejednotná, v zásadě však platí následující rozlišení: •Pastorační péče vychází z evangelia a směřuje k rozvoji člověka ve všech jeho dimenzích. Mohou ji vykonávat pouze osoby, které k tomu mají pověření od některé z křesťanských církví. •Spirituální péče směřuje k rozvoji duchovní dimenze člověka, a to bez vázanosti na konkrétní náboženství či konfesi. Mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají příslušnou kvalifikaci podle požadavků zaměstnavatele.
Obojí vykonávají buď profesionální pracovníci (zaměstnanci) nebo dobrovolníci: •Kaplan: podle legislativy ČR církví pověřený duchovní v armádě nebo ve věznici (zaměstnanec), analogicky také ve zdravotnictví a v sociálních institucích; podle kanonického práva katolické církve kněz ustanovený pro zvláštní skupinu křesťanů (např. vězně, cestující na lodi, osob určité národnosti). •Duchovní: kaplan nebo dobrovolník věnující se duchovní nebo spirituální péči ve veřejných institucích. •Pastorační pracovník: běžně zaměstnanec nebo dobrovolník ve farnostech / sborech křesťanských církví, v oblasti sociální práce není jasně definován.
Pod pojem pastorace zahrnujeme pro naše účely následující typy aktivit: 1. Všechny činnosti vykonávané v rámci organizačních struktur křesťanských církví
2. Práce duchovního (profesionála nebo dobrovolníka) v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické, vzdělávací služby nebo v armádě a věznici 3. Sociální práce v organizacích zřizovaných křesťanskými církvemi, která vychází z křesťanských hodnot a klade důraz na celostní pojetí člověka
Nejvyšší úroveň: biskupská konference / povšechný sbor / církev; odpovědná osoba: předseda ČBK / synodní senior /patriarcha Střední úroveň: diecéze / biskupství / seniorát; odpovědná osoba: biskup /senior Základní úroveň: farnost / sbor /církevní obec; odpovědná osoba: farář
Předávání víry (svědectví – martyria): evangelizace, katecheze, kázání, výuka náboženství apod. Bohoslužby (liturgie – slavení): vysluhování večeře Páně / slavení mše, udělování svátostí, společná modlitba apod.
Vytváření společenství (koinonia): vnitřní organizace církve, předpisy, normy, financování, neformální skupiny, vědomí přináležitosti apod. Služba potřebným (diakonia): péče o staré, nemocné, sociálně vyloučené apod.
ADCM Kunratice – pastorace mládeže DCM Litoměřice – Příchovice Komunitní centrum Matky Terezy Praha – Háje (farnost + pastorační aktivity, koinonia v rámci lokality) Salesiánské středisko mládeže Praha Kobylisy (Oratoř + Nízkoprahový klub)
Podmínky pro činnost duchovního v armádě a ve věznicích jsou stanoveny zákonem na základě tzv. zvláštních práv, která stát přiznává některým církvím a náb. společnostem (zákon 3/2002 o církvích).
Podmínky pro činnost duchovního v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické a vzdělávací služby stanovuje příslušná organizace.
Činnost duchovního v uvedených zařízeních může vykonávat
• Profesionál (s pracovní smlouvou) – kaplan • Dobrovolník
Duchovní služba v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické a vzdělávací služby nebo v armádě a věznici je zásadně poskytována všem zájemcům, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Máli však někdo z klientů zájem o setkání s duchovním určité konfese, je snaha mu vyhovět. Proto se v těchto prostředích někdy rozlišuje:
• Spirituální péče, která směřuje k rozvoji duchovní dimenze člověka, a to bez vázanosti na konkrétní náboženství či konfesi. Mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají příslušnou kvalifikaci podle požadavků zaměstnavatele. • Pastorační péče, která vychází z evangelia a směřuje zejména k rozvoji křesťanské spirituality klienta; její součástí je poskytování křesťanských duchovních služeb, především svátostí. Mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají pověření od některé z křesťanských církví.
Věznice Vinařice Nemocnice pod Petřínem Nemocnice Motol
V těchto zařízeních se mohou kombinovat všechny oblasti činností, k nimž směřuje studium Jaboku / PSP ETF:
Sociální práce
Pastorace
Pedagogika
V práci s klientem se důsledně dbá na rozvoj všech jeho dimenzí, včetně spirituální Je snaha o dlouhodobé doprovázení klienta, ne jen o vyřešení jednotlivého problému Klient je systematicky zapojován do širší sítě sociálních vazeb Klient je chápán ze strany personálu spíše jako partner než jako pouhý objekt péče
Pracovníci (zaměstnanci a dobrovolníci) vycházejí z křesťanských etických a duchovních hodnot a sami se snaží je naplňovat V kultuře organizace (vztahy mezi personálem, vnitřní dokumenty, materiální vybavení, výzdoba apod.) je znatelné její křesťanské zaměření Organizace nabízí zájemcům specifické duchovní služby: účast na bohoslužbách, svátosti, duchovní doprovázení, katechezi, biblické vzdělávání apod.
Diakonie ČCE Stodůlky – Denní a týdenní stacionář (lidé s mentálním postižením) Diakonie ČCE Dvůr Králové (denní stacionář, domov pro seniory) Domov svatého Josefa, středisko oblastní charity Červený Kostelec (péče o osoby s roztroušenou sklerózou) Domov svaté rodiny (domov pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením) Armáda spásy (sociální služby pro osoby bez přístřeší) Naděje (sociální služby pro osoby bez přístřeší) Kolpingův dům – azylový dům pro matky s dětmi Praha Bohnice Dílna Eliáš – sociální rehabilitace pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením
Bloková informativní praxe, 2. ročník, 6. týdenní blok (doposud podle vlastního studijního zájmu) – viz Manuál dobré praxe, s. 15.
Zaměření na spirituální potřeby různých skupin uživatelů.
Běžné požadavky jako při ostatních praxích zůstávají v platnosti: smlouva, zpráva z praxe, hodnocení, supervize.
Návaznost na předměty:
• úvod do křesťanství • úvod do teologie a Bible • biblistika • religionistika • (praktická teologie)
Organizace: organizační systém, právní zakotvení, vnitřní dokumenty, financování, administrativa, kultura Pracovníci pastorační a spirituální péče: kvalifikace, pracovní metody, duchovní zakotvení, osobnostní kvality Klienti: jejich spirituální potřeby, cesty, které organizace nabízí k jejich uspokojení; spokojenost klientů s nabízenými službami Celkové pojetí: soulad nabízených služeb s etickými a spirituálními hodnotami Bible a křesťanské tradice
Individuální plán praxe Studující: (jméno) Ročník: (ročník) Pracoviště, organizace: (název, adresa) Místo výkonu praxe: (upřesnit např.
oddělení nebo úsek, třídu,…)
Vedoucí praxe: (jméno pracovníka na
pracovišti)
Cíle praxe, kterých chce studující dosáhnout studující: - vychází o ze svých poznaných silných a slabých stránek o z klíčových otázek: § Co se chci dozvědět? § Co se chci naučit? - vnímá cíle jako součást svého dlouhodobějšího
studijního plánu a sleduje rovinu o informační (o jaké pracoviště jde, jak funguje, …) o profesního zrání (ověření teoretických poznatků v praxi, dovednosti sociálního pracovníka, …) o osobního zrání (překonávání obav a předsudků, zvládání emocí…)
-formuluje své vlastní konkrétní cíle podle zásady SMART o S - pecific (specifický - přesně definovaný) o M - easurable („měřitelný“ – splnitelný – obsahuje kritéria) o A - ligned (přeneseně „přiměřený“ – musí být potřebný, ne cíl pro cíl) o R - ealistic („realistický“ - splnitelný reálný cíl) o T - imed (dosaţitelný v reálném čase)
Plánované aktivity během praxe - studující: -naplánuje konkrétní aktivity (co, kdy a kde bude
dělat) na základě webových stránek pracoviště nebo pracovištěm formulované Náplně praxe -dbá na provázanost plánovaných aktivit a
formulovaných cílů praxe.
-Podpis studující(ho) -Podpis zástupce školy -Podpis zástupce pracoviště
Zpráva z praxe Termín praxe: Vedoucí seminární skupiny: Studijní skupina v rámci metodického semináře k praxím: I. základní (identifikační) údaje o zařízení Název: (název zařízení) Adresa: (přesná, včetně PSČ) Telefon: (telefon) e-mail: (e-mail) www: (webová adresa) Ředitel: (jméno ředitele) Učitel praxe na pracovišti: (pracovník
zodpovědný za průběh praxe)
II. charakteristika zařízení Veřejný závazek 1. Poslání zařízení § formulujte poslání podle standardních pravidel5 § uveďte
důkazy jeho plnění soulad poslání s veřejnou zakázkou 2. Cíle zařízení 3. Cílová skupina, okruh osob 4. Principy, zásady činnosti
III. Reflexe praxe 1. Přehled vykonávaných činností 2. Vyhodnocení vlastního působení 3. Naplnění cílů praxe uvedených v Individuálním plánu praxe IV. Sebereflexe •prožívání konkrétních situací •vlastní reakce na okolnosti a události •osobní postoje (případně práce s předsudky) •emoce a pokus o analýzu jejich příčin
V. Poznámky Další zkušenosti a skutečnosti, které považujete za důležité nebo užitečné pro ostatní: •cesta •dopravní spojení •stravování •osobní dojmy •upozornění na zvláštnosti a zajímavosti ... ………………………………. Podpis studující(ho)
