MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGICKÝCH VĚD
Pedagog v totalitních režimech 20. století. Život a dílo Cyrila Stejskala (1890 - 1969). Bakalářská práce
Bc. Marie Vichrová Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zounek, PhD. Brno 2005
Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Brně, 31. 12.2005 //*WM
1
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Jiří Zounkovi PhD. za jeho neocenitelnou pomoc, své rodině, PhDr. Ondřeji Polišenskému, Mgr. Daliboru Státníkovi a PhDr. Aleně Simánkové, bez jejichž pomoci a tolerance by tato práce nemohla vzniknout.
2
MOTTO:
„Otče náš, kterýž k nám občas sestupuješ s nebes, abys nás vyzkoušel a zároveň stál při nás, zdá-li se Ti, ze se osvědčujeme. Neprosíme Tě, abys od nás odňal tento kalich hořkosti, neboť dnes již víme příliš dobře, že Tvoje vůle není, aby nás minul. Chceš, abychom jej vypili do dna. Nuže dobrá, prosíme Tě toliko o to, učiň, abychom jej přiložili ke rtům důstojně a vyprázdnili jej bez úhony. Dokážeme-li to pak, dej nám, abychom nezhynuli. Ne my, jednotlivě Tvé děti, ale národ, obec ať nezhyne."*
' Sobota, Emil. Co to byl protektorát. Praha, 1946. s. 162.
3
OBSAH OBSAH ÚVOD CYRIL STEJSKAL - DĚTSTVÍ A STUDIUM Dětství Studium na univerzitě V DEMOKRATICKÉM REŽIMU Práce ve vzdělávacích a pedologických ústavech Škola vysokých studií pedagogických a Pedagogická akademie Zemský pedologický ústav Studentská poradna Publikační činnost Reforma školských systémů Zahraniční studijní cesty Habilitační řízení PRVNÍ TOTALITNÍ REŽIM České školství za nacistické okupace Cyril Stejskal za protektorátu Věstník pedagogický za války Stejskal redaktor Stejskal publicista PŘEDEHRA K ZATRACENÍ Zakládání pedagogických fakult Profesura Řízení před očistnou komisí DRUHÝ TOTALITNÍ REŽIM Únorový převrat '48 Únorové události v životě Cyrila Stejskala Zatčení a vazba Proces Ve vězení Perzekuce rodiny Po propuštění REHABILITACE ZÁVĚR PRAMENY A LITERATURA Prameny Literatura PŘÍLOHY
4 5 8 8 9 11 11 11 12 14 14 14 15 16 19 19 20 22 22 23 27 27 30 30 33 33 34 36 37 39 41 41 43 45 48 48 49 51
4
ÚVOD Při studiu dějin pedagogiky zjišťujeme, jak se pedagogové vždy snažili nacházet ty nejlepší metody výchovy a vzdělávání, které by nejen odpovídaly dané době a místu svého vzniku, ale které by bylo možné využívat trvale. Když se objevila metoda práce s dětmi a mládeží, která byla použitelná a dokonce vykazovala úspěchy, nemusela být vždy do praktického vyučování zavedena. Mohla totiž ideologicky narážet na ideologii vládnoucí vrstvy, která mohla v pedagogice prosazovat svoje vlastní metody práce. Protože i když objekt výchovy zůstává týž, mění se obsah učiva, to, jak je tento obsah podáván, i přístup k samotnému dítěti v souvislosti s ideologií vládnoucí vrstvy. Největší rozdíly v přístupu k výchově a vzdělání existují mezi tzv. demokratickými a totalitními režimy. Samostatná Česká (Československá) republika měla přitom to „štěstí", že za dobu své relativně krátké existence zažila demokratické i totalitní režimy. Z totalitních režimů navíc pravicový (nacisté za druhé světové války) a krátce po něm i levicový (komunisté v poválečném období do roku 1989). Oba režimy tvrdě a nekompromisně utlačovaly a perzekuovaly své ideologické odpůrce, a to tím víc, čím více byli vidět ve veřejném životě a mohli proti nim působit. Oběťmi všech totalitních režimů se stává tzv. inteligence, která nepřijme totalitní ideologii. Vedle inteligence - veřejných a státních zaměstnanců
a příslušníků
svobodných povolání, jsou pronásledováni
i příslušníci
ozbrojených složek, politické elity a vůbec každý, kdo se s totalitním režimem nedokáže smířit. Totalitní režimy, které si uvědomují, že člověk je nejpoddajnější a nejtvárnější v období svého dětství, se vždy pokoušejí získat vliv nad školstvím. Jestliže totiž mají vliv ve školách, kterými musí již od roku 1774 projít každý z nás, získávají tak prostor, ve kterém mohou hlásat svoji ideologii relativně nezkušenému a lehce ovlivnitelnému jedinci. Na to, aby vliv ve školách měly potřebují podporu, ať již podporu aktivní nebo alespoň pasivní, učitelů a pedagogů. Případný nesouhlas pedagoga s vládnoucí ideologií mu může přinést negativní, mnohdy až fatální, následky. Od snížení platu, v krajním případě i smrt. Každý z totalitních režimů, které v českých zemích vládly, používal při potlačování svých ideologický odpůrců jiné způsoby, které jednak vycházely z doby, kdy tyto režimy existovaly, tak i z pocitů ohrožení, které režimy pociťovaly ze svých odpůrců - to, do jaké míry se jim zdáli nebezpeční, do jaké míry projevovali své antipatie k představitelům totalitních režimů a ideologii, ale projevovala se zde i obyčejná lidská nevraživost a osobní nesympatie. Režimy
5
nejen svým odpůrcům z řad pedagogů znemožňovaly veřejně publikovat své názory, omezovaly jejich osobní svobodu a lidská práva, veřejně je v tisku napadaly a hanobily, ať již se soudem nebo bez něj je věznily, nejvýznačnější představitele popravovaly. Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla na životě jednoho pedagoga ukázat způsob represí
vůči
pedagogům,
kteří
nesouhlasili
s oficiální
ideologií
režimů,
které
v Československu panovaly. Dobrým příkladem je doc. Dr. Cyril Stejskal, který byl v tzv. první republice uznávaným pedologem. Poté však přišel nacistický, a po něm komunistický totalitní režim. Zatímco první omezoval hlavně jeho publikační činnost, komunistický režim mu znemožnil publikovat úplně a nakonec ho odsoudil a uvěznil pro velezradu. Jde o osobnost české pedagogiky a pedologie, na jejímž životním osudu můžu poměrně dobře demonstrovat způsoby nátlaku totalitních režimů vůči pedagogům. Životem a dílem Cyrila Stejskala se již několik let zabývá profesor Jiří V. Musil. Kratší biografické statě uveřejnil např. v Československé psychologii2 nebo sborníku 1 + 100 osobností pedagogiky a školství v českých zemích.3 Uspořádal také dvě konference zabývající se životem a dílem Cyrila Stejskala, z nichž uspořádal sborník.4 Jeho zásluhou také znovu vyšla poslední Stejskalova práce Rozvoj péče o mládež v Čechách do okupace, kterou doplnil o Stejskalův životopis. V Musilových pracích je však několik drobných nepřesností, které se objevují i ve Slovníku pedagogů6 Miroslava Cipra. Například Musil i Cipro uvádějí, že Stejskal byl středoškolský profesor latiny a. francouzštiny, zatímco Stejskal měl státní zkoušku z latiny & filosofie. Ve své práci se pokusím analyzovat Stejskalovo dílo v kontextu režimů, v nichž vznikalo. Především se však zaměřím na omezování Stejskalovy osobní i vědecké svobody totalitními režimy. V závěru své práce se pokusím vysvětlit příčiny perzekucí, jimž byl Cyril Stejskal vystaven. Práce vznikla na základě odborné literatury (viz seznam literatury), studia publikovaných prací Cyrila Stejskala a archivních pramenů. Šlo o archivní fondy z Archivu Univerzity Karlovy (dále jen AUK), kde jsou
uloženy personální spisy doc. Dr. Cyrila
Stejskala a některé další dokumenty, které se vztahují k jeho působení na univerzitě, Archivu Ministerstva vnitra České republiky v Praze (AMV), kde je uložen spis řízení Vrchní očistné 2
MUSIL, Jiří V. Doc. PhDr. Cyril Stejskal (1890 - 1969). Československá psychologie. Časopis pro psychologickou teorii a praxi, 1999, roč. XLIII, č. 6. s. 539-542. PODLAHOVÁ, Libuše a kol. 1 + 100 osobností pedagogiky a školství v českých zemích. Olomouc, 2001. 4 MUSIL, Jiří V (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal: 31. 12. 1890- 10. 9. 1969: sborník příspěvků ze seminářů k životním výročím v letech 1999 a 2000. Olomouc, 2001. 5 MUSIL, Jiří V. Cyril Stejskal - život a dílo: Rozvoj péče o mládež v Čechách do okupace. Olomouc, 2005. 6 CIPRO, Miroslav. Slovník pedagogů. Praha, 2001.
6
komise proti Cyrilu Stejskalovi a vězeňského a prokurátorského spisu Cyrila Stejskala uloženého v Národním archivu v Praze (NA Praha). Naprostá většina archivních fondů je nezpracovaná, některé spisy v Národním archivu jsou navíc označeny jako tajné, což ztěžuje jejich zpracování. Všechny pramenné materiály jsem zpracovala přímou, v případě nesrovnalostí mezi jednotlivými dokumenty či chybějícími údaji, komparativní metodou.
7
CYRIL STEJSKAL - DĚTSTVÍ A STUDIUM Dětství Cyril Stejskal se narodil ve Štarnově u Olomouce 31. prosince 1890 jako páté dítě v rodině Františka a Anny Stejskalových. Rodina Stejskalova patřila mezi staré selské štarnovksé rody. Podle svých vzpomínek, kterými přispěl do knihy "Štarnov pod Šternberkem: z minulosti do přítomnosti", prožil takřka idylické dětství. S vděčností vzpomínal na to, jak v rodině získal úctu ke knihám - jak sám píše, staly se mu osudem: z počátku jich tisíce pročetl, později je začal sám psát a vydávat. Také návyk na tvrdou práci si nemohl vynachválit. Na rodný Štarnov Cyril Stejskal rád vzpomínal a podporoval zejména místní sdružení Sokola, jehož byl sám dlouhá léta členem. Do poklidného dětství malého Cyrila zasáhla v roce 1900 smrt otce. Cyrilovým poručníkem se sice stal jeho strýc Leopold Stejskal, ale hlavní mužskou autoritou mu byl o šestnáct let starší bratr Jan. O šest let později předala Anna Stejskalová hospodářství synovi Janovi, který spolu s ostatními sourozenci podporoval nejmladšího Cyrila v jeho studiích na střední škole a později i na univerzitě. Školní docházku začal Cyril Stejskal v roce 1896 v místní obecné škole, kde kromě nadučitele Ferdinanda Labounka působil i svobodomyslnější podučitel Josef Michálek, kterého po jeho smrti v roce 1897 vystřídal Alois Dostál. Michálek a Dostál představovali ve Štarnově liberální proud proti konzervativnímu, který zosobňoval jejich nadřízený Labounek. Již zde tedy mohl Stejskal pozorovat a poznat, že existují různé přístupy k výchově. V roce 1902 přešel na C. K. české (později slovanské) gymnázium v Olomouci. Již od gymnazijních let měl Stejskal velké štěstí na učitele, kteří byli ve svých oborech nejen odborníky, ale i zapálenými nadšenci. Ať již šlo o monsignora Ignáta Wurma (1852-1911), olomouckého vlasteneckého buditele, spoluzakladatele olomouckého slovanského gymnázia, etnografa a literárního publicistu, Vincence Praseka (1843-1912), jazykovědce a slezského historika, či Josefa Podpěru (1878-1954), pozdějšího profesora botaniky na Masarykově univerzitě v Brně, který v době svého olomouckého působení prováděl průzkum rostlinstva na Štrambersku, kterého se podle svého vyjádření v rámci botanických exkurzích účastnil i Stejskal.
8
Studium na univerzitě Po maturitě, kterou složil 6. července 1910 s výborným prospěchem, se Stejskal rozhodl pro povolání učitele na střední škole a pokračoval od akademického roku 1910/1911 ve studiu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.7 Zvolil si filosofii a klasickou filologii pro budoucí učitele středních škol, určitě ovlivněn svými gymnazijními profesory Praskem a Wurmem. Zde považuji za nutné krátce připomenout, jak na začátku století probíhala příprava budoucích učitelů středních škol. Kandidát učitelství musel studovat čtyři roky na univerzitě a alespoň tři semestry být řádným členem semináře svého oboru. U státní zkušební komise, u které skládal zkoušku z vědecké způsobilosti, se musel kromě jiného prokázat maturitním vysvědčením, vysvědčením o mravní způsobilosti a absolutoriem z vysoké školy, z něhož bylo patrné, že kromě svých odborných přednášek také poslouchal přednášky ze svého vyučovacího jazyka, němčiny, filosofie a pedagogiky. A právě na přednáškách a seminářích z filosofie a pedagogiky se Cyril Stejskal seznámil s osobnostmi, kteří jeho další život nasměrovali zcela novým směrem. Byli to František Čada,8 František Drtina9 a Otakar Kádner.10. Pod Čadovým vedením začal ještě na univerzitě, koncem roku 1912, pracovat v Ústavu pro výzkum dítěte, který spoluzaložili Čada, Jan Dolenský a Jindřich Matiegka. Čada svému žáku jako jeden z prvních úkolů zadal přeložit do češtiny novou edici BinetSimonova systému měření inteligence." Od tohoto momentu se začíná celoživotní Stejskalův zájem o výzkum dětské inteligence a péči o znevýhodněnou mládež. Po Čadově smrti se Stejskala „ujal" profesor Drtina, který ho podporoval především morálně v pokračování 7
Rodiče si původně pro svého nejmladšího syna přáli kněžské povolání. STEJSKAL, Jan. Z dětství a mládí Cyrila Stejskala. Podle: MUSIL, Jiří. Doc. Dr. Cyril Stejskal: 31.12. 1890 - 10. 9. 1969: sborník příspěvků ze seminářů k životním výročím v letech 1999 a 2000. Olomouc, 2001. s. 13. 8 František Čada (1865 - 1918) - profesor filosofie, pedagog, pedolog. Na přelomu 19. a 20. století byl naším největším odborníkem v oblasti experimentální pedagogiky, pedopsychologie a pedologie. Roku 1904 přebral po Františku Drtinovi filosofický seminář, ve kterém se zaměřil na problematiku psychologie. Zájem jeho studia se soustředil na dětskou řeč, dětskou kresbu a péči o postiženou mládež. V roce 1910 založil Sdružení pro výzkum dítěte a inicioval i zřízení Pedologického ústavu hlavního města Prahy (pozdějšího Ústavu pro výzkum dítěte). 9 František Drtina (1861 -1925) - filosofa pedagog. V roce 1897 byl jmenován mimořádným a v roce 1903 řádným profesorem filosofie a pedagogiky. Roku 1900 začal vést pedagogický seminář, který začal směřovat k dějinám pedagogiky se zřetelem ke školské reformě podle francouzské školy a problémům organizace školství. 10 Otakar Kádner (1870 - 1936) - filolog, pedagog. Od roku 1907 zastupoval F. Drtinu v pedagogickém semináři. V roce 1919 jmenován řádným profesorem pedagogiky. Ředitelem Československého ústavu Jana Amose Komenského, Ústavu pro pokusnou pedagogiku a psychologii, Školy vysokých studií pedagogických, Státní pedagogické akademie a dalších. Autor rozsáhlých Dějin pedagogiky. Alfred Binet a Theodor Simon vypracovali první skutečně moderní systém měření inteligence. Šlo o řadu testů s různou obtížností, kde každá skupina odpovídala jinému stupni inteligence. Na základě výsledků testů mnoha testovaných osob sestavili škálu měření inteligence. Výsledky byly publikovány v roce 1904 a jejich revize roku 1911.
9
Čadou započaté práci, a Kádner, který mu dopomohl ke stážím v zahraniční, které mu umožnili nahlédnout do systému péče o postiženou mládež v cizině, zvláště v Německu a Švýcarsku, kde ve dvacátých letech byly jedny z nejprogresivněji
se
rozvíjejících
výzkumných pedologických center na světe (viz níže). Na univerzitě Cyril Stejskal ještě zastihl profesora Tomáše G. Masaryka, dále byli jeho učiteli filologové František Groh, Otakar Jiráni a Josefa Wenig, filosof a psycholog František Krejčí, bohemista Emil Smetánka a mnozí další významní profesoři filosofické fakulty staroslavného Karolina. Navíc díky přímluvě profesorů Čady a Drtiny mohl i jako nemedik navštěvovat přenášky psychiatra Antonína Heverocha z diagnostiky duševně nemocných na lékařské fakultě. Před připuštěním ke státním závěrečným zkouškám musel ještě každý kandidát učitelství vykonat předběžnou filozoficko-pedagogickou zkoušku. Stejskal ji složil 1. března 1913 s velmi dobrým prospěchem a v dubnu 1915 byl připuštěn k samotné učitelské zkoušce. Jako hlavní předměty měl filosofii a latinu, jako předmět vedlejší řečtinu. Se skládáním ústních zkoušek z filosofie, latiny, řečtiny, řeckého dějepisu, češtiny a němčiny zřejmě nijak nespěchal - zkušební komise ve složení ředitele C. K. české vědecké zkušební komise pro učitelství na školách středních Čeňka Strouhala a univerzitních pracovníků Františka Čady a Otakara Jirániho vystavila dekret o jeho způsobilosti vyučovat na středních školách až 15. května 1918.12 Po získání učitelské způsobilosti začal Cyril Stejskal učit na pražských gymnáziích: začínal jako suplent na státním gymnáziu v Praze III. Poté následovalo několik státních reálných gymnázií a městské dívčí reálné gymnázium E. Krásnohorské na Praze II. Jeho domovským ústavem se stalo I. městské dívčí reálné gymnáziu Charlotty Garrigue Masarykové v Křemencově ulici. Titul
doktora
filosofie
získal
Stejskal
na
základě
své
disertační
„Experimentální výzkum a měření dětské inteligence testovou metodou".
13
práce
V této práci,
kterou připsal svému učiteli Františku Čadovi, se vrátil k Binet-Simonově metodě měření inteligence. Původní metodu, její opravy a doplňky podrobil rozboru a kritice. Zmínil se také o jejím praktickém využití při diagnostice dětí v Pedologickém ústavu. Oponenty práce byli Otakar Kádner, který j í hodnotil jako důkladnou a ohodnotil ji na výbornou, stejně jako druhý oponent František Krejčí. 12
AUK-ZKG. Zkušební komise pro gymnázia. Kart. č. 50, inv. č. 97, fol. 25. AUK- FF. Disertace. Č. 1057. Cyril Stejskal - Experimentální výzkum a měření dětské inteligence testovou metodou. 14 AUK-FF. Posudky disertačních prací. Kar. č. 108, inv. č. 1266, fol. 56 a 57. 13
10
V DEMOKRATICKÉM REŽIMU I když by možná část národnostních menšin v předmnichovském Československu nesouhlasila, že byla splněna jedna z podmínek demokracie - ochrana menšin a jejich práv, bylo státní zřízení Československa vletech 1918 až 1938 asi nejblíže tomu, co se označuje jako demokratický režim. V této kapitole se budu věnovat Stejskalovým rozsáhlým zájmům na poli pedagogiky v období tzv. první republiky. Sloučit jednotlivé zájmy a činnost Cyrila Stejskala pod jeden společný název je v mnohých případech obtížné, ne-li nemožné. Každá jeho činnost měla několik rovin publicistickou, organizační, výzkumnou nebo diagnosticko-poradenskou, takže při výběru zastřešujících hesel hrozí přílišné generalizovaní. Rozhodla jsem se proto pro volbu kratších podkapitol, abych se vyhnula přílišnému zevšeobecnění Stejskalovy činnosti. Ve své práci vycházel z positivismu, který poznal u Čady a Masaryka. Základem všech jeho prací a teorií byl proto vždy rozsáhlý a pokud možno co nejhlubší výzkum. Soustředil se na získání poznatků, které bude možné využít v pedagogické praxi.
Práce ve vzdělávacích a pedologických ústavech Stejskalovou celoživotní prací byly výzkum dětské inteligence, diagnostika a péče o postiženou a znevýhodněnou mládež a způsob výběru dětí do jednotlivých typů škol. Kromě toho se zajímal o zahraniční systémy péče o postiženou mládež a školské soustavy vůbec, reformu českého školství a možnost prosazení vysokoškolského vzdělání učitelů všech stupňů škol. Stejskalova mnohostranná činnost probíhala v rámci mnoha institucí. Na následujících stranách budu analyzovat Stejskalovo působení ve vzdělávacích ústavech vysokoškolského typu - na Škole vysokých studií pedagogických a Pedagogické akademii15, v jím založeném pedologickém ústavu, který navazoval na původní Čadův pedologický ústav, a pro nedostatek dalších zdrojů informací pouze stručně zmíním poradenskou činnost ve Studentské poradně.
Škola vysokých studií pedagogických a Pedagogická akademie Na I. sjezdu československého učitelstva byla ustanovena Československá obec učitelská. Pod její patronací vznikly v roce 1921 v Praze a Brně Školy vysokých studií pedagogických, které se měly stát základním kamenem vysokoškolského vzdělání učitelů. Šlo o instituce, které za první republiky de facto nahrazovaly pedagogické fakulty a které měly dále vzdělávat učitele a zvyšovat jejich kvalifikaci.
11
Hlavním ideovým vůdcem její činnost a prvním ředitelem pražské školy učitelskou byl profesor Otakar Kádner. Škola byla určena pro stávající učitele, kteří se chtěli seznámit s nejnovějšími trendy v pedagogice. Studium bylo koncipováno jako dvouleté a noví studenti byli přijímáni jednou za dva roky. Výuka na škole pak probíhala každý týden o víkendu. Cyril Stejskal učil na ŠVSP od jejího založení, tedy zimního semestru 1921/1922. Profesory Drtinou a Kádnerem byl pověřen přednáškami a cvičeními z pedologie. V zimním semestru akademického roku 1922/1923 vyučoval např. předmět s názvem „Otázky reformy školské organizace s hlediska psychologického"
a později přednášel i o psychologii
úchylných dětí. Vznik Pedagogická akademie v roce 1929 bylo vyvrcholením mnohaletých snah českého učitelstva o zřízení speciální střední školy či ústavu na vysokoškolském základě, který by budoucím učitelům poskytl kvalitnější vzdělání v pedagogických disciplínách. Různé návrhy se objevovaly již osmdesátých
let
19. století a po vzniku
samostatného
Československa se zdálo, že již brzy bude provedena reforma školství, která splní požadavky učitelů na jejich kvalitnější vzdělání. Hlavní osobou v reformním hnutí za vysokoškolské vzdělání učitelů byl profesor Otakar Kádner. V roce 1921 vypracoval návrh rámcového zákona, podle něhož se měli budoucí učitelé vzdělávat na úplné střední škole a následně měli dva roky studovat na odborné škole vysokoškolského rázu. Tento návrh kvůli odporu vysokoškolských kruhů neprošel, a tak ministr školství profesor Josef Šusta navrhl zřízení dvouletých pedagogických akademií vysokoškolského charakteru. V následujících letech byly předkládány návrhy na zřízení různě koncipovaných pedagogických akademií. V roce 1927 projednávala Pedagogická jednota Komenského návrh Jana Uhra, Cyrila Stejskala a Kubálka na zřízení jednoleté pedagogické akademie. I když jejich návrh nebyl Ministerstvem školství a národní osvěty přijat, našel uplatnění při zřizování první soukromé pedagogické akademie na Moravě, kterou založil Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě v roce 1929 a jejíž ředitelem se stal Jan Uher. Státní pedagogická akademie byla zřízena až o dva roky později, v roce 1931. Její ředitel profesor Kádner svěřil Cyrilu Stejskalovi přednášky a cvičení z pedologie a pedopatologie.
Zemský pedologický ústav Jak jsem již uvedla výše, Cyril Stejskal působil již od roku 1912 v Ústavu pro
12
17
výzkum dítěte a dorůstající mládeže.
.
.
.
Na protest, že v této instituci postupně převládli
kliničtí lékaři a ústav přestával vykonávat vědeckou a výzkumnou činnost, odešel v polovině třicátých let z ústavu. Na výzvu senátora Národního shromáždění a předsedy Zemského ústředí péče o mládež Vojtěcha Beneše začal budovat pedologický ústav jako zemské ústředí výzkumu úchylných, ohrožených a jakkoli potřebných dětí ve věku od jednoho do osmnácti let. V dubnu roku 1936 byl Cyril Stejskal jmenován ředitelem nově zřízeného Zemského pedologického ústavu (ZPÚ) při Zemském ústředí péče o mládež v Praze. Ústav měl v budoucnu zajišťovat péči a podporu pro ohrožené a úchylné děti z celého území Cech. Ještě před vznikem ústavu samého byl v průběhu listopadu 1935 proveden předvýzkum, ve kterém se za pomoci správ všech obecných a městských škol zjišťovalo, kolik dětí je jakýmkoli způsobem ohroženo, nebo již postiženo, a bude tedy potřebovat péči budoucího ústavu.1 Stejskal
začal
ZPÚ
budovat
na
základě
svých
dosavadních
zkušeností
z Pedologického ústavu hlavního města Prahy a po vzoru některých zahraničních institucích s podobný posláním jako ústav, ve kterém mělo být dítě vyšetřeno psychologem a lékařem, vypracovány návrhy na nápravu a tato náprava být zajištěna. Ústav tedy navazoval na Čadou prosazované myšlenky v původním pedologickém ústavu z roku 1910. Další činností ZPÚ se stalo vzdělání učitelů, kteří se účastnili kurzů v Pedagogické akademii a Vysoké škole studií pedagogických, kde Cyril Stejskal rovněž působil, jak je uvedeno výše. Své teoretické výklady z pedologie mohl v ústavu demonstrovat na příkladech z praxe. V říjnu 1938, po obsazení Sudet, se rozpadla struktura Okresních péčí o mládež, jednotlivých složek Zemského ústředí péče o mládež v Praze, čímž došlo k vážně narušena činnost této organizace. Spolu s úspornými důvody bylo rozhodnuto o zrušení ZPÚ. Než byl ústav k 31. prosinci 1938 zrušen, stačil vyšetřit a postarat se o více než 1.700 dětí.
V poválečném období na jeho činnost navázala Zemská třídící stanice pro
mládež
pozdější
-
Sociodiagnostický
ústav
-
řízený
Stejskalovým
dřívějším
spolupracovníkem a kolegou Oldřichem Říhou.
Škola vysokých studií pedagogických v Praze. 1921 - 1927. (red. O. Kádner). Praha, 1927. Změna názvu v roce 1918. 18 Šlo o první výzkum svého druhu, který zjišťoval počty znevýhodněných dětí v českých zemích. 19 Heslo Zemský pedologický ústav. In: Chlup, Otokar. Pedagogická encyklopedie. Díl 3. Praha, 1940. s. 335. 7
13
Studentská poradna Neméně důležité a přínosné bylo Stejskalovo působení ve Studentské poradně pro volbu povolání, kterou pomáhal zakládat, a ve které vletech 1922 až 1932 pracoval jako psycholog - diagnostik, přestože byl primárně pedagog.
Zde maximálně využil svých
znalostí získaných na přednáškách a cvičeních profesora Heverocha. Poznatky a zkušenosti získané ve Studentské poradně posloužily ministerstvu školství jako podklad, ze kterého vycházelo při úpravě přijímacího řízení do prvních tříd středních škol. Poznatky se také často staly základem ke Stejskalovým článkům uveřejňovaných v pedagogických časopisech.
Publikační činnost Cyril Stejskal za první republiky publikoval v mnoha odborných časopisech zabývajícími se výchovou a vzděláváním dětí a mládeže. Namátkou vybírám ty nejznámější: Pedagogické rozhledy, Střední škola, Školské reformy a Věstník pedagogický. Ve Věstníku pedagogickém navíc působil od roku 1936 jako odpovědný redaktor. Napsal také několik příspěvků do sborníků vydaných k významným jubileím českých pedagogů (Josef Hendrich, Jan Jindřich Pestalozzi ) nebo sborníků zabývajících se tématy, o které se zajímal i Stejskal. Sám redigoval řadu Rozpravy pedologického ústavu vydávanou Zemským ústředím péče o mládež. Jako generální sekretář Ústavu pro výzkum dítěte byl také editorem sborníků příspěvků z III. a IV. sjezdu pro výzkum dítěte v Praze a Bratislavě pořádaných v letech 1926 a 1930.
Reforma školských systémů Oblastí dlouhodobého Stejskalova zájmu byl způsob výběru primánů na gymnázia. Stejskalovi se nelíbila praxe, kdy byli do primy přijímáni žáci bez předchozího podrobnějšího výběru, tedy i méně nadaní a schopní, což během prvního roku vedlo k jejich vysoké školní úmrtnosti. Prosazoval tedy metodu kvalitního výběru. Jeho návrhy a doporučení posloužili Ministerstvu školství a národní osvěty jako podklad úpravy výběru a přijímacího řízení do prvních tříd středních škol. Stejskal sám vypracoval psychologické a sociální partie programů Reformní komise vedenou Václavem Příhodou, která se ve třicátých letech 20. století 20 21 22
AUK-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Curriculum vitae. Pedagog Josef Hendrich. Sborník k jeho 60. narozeninám. Praha, 1948. HENDRICH, Josef. Sborník na paměť velkého učitele Jana Jindřich Pestalozziho. Praha, 1927.
14
zabývala možnostmi reformy československého školství, i pro Reformní sbor pražského učitelstva, který pracoval na tomtéž. Stejskal v obou svých návrzích zdůrazňoval individualitu výkonnosti žactva, jako základní princip přístupu k výchově a vzdělávání žactva. Ani v jednom návrhu se však tato zásada individuálního přístupu neprosadila. Až v metodice výběru dětí do pomocných škol, vypracované v roce 1933 pro pražské školy se této jeho princip mohl uplatnit. Cyril Stejskal se také podílel na přípravě návrhu školské reformy v Jugoslávii. Za to mu byl udělen v prosinci 1935 Řád sv. Sávy III. třídy.
Zahraniční studijní
cesty
Důležitou součástí odborného života každého vědce je neustálá konfrontace svých poznatků a tezí s ostatním vědeckým světem. K tomuto porovnávání může docházet studiem odborných časopisů, účastí na konferencích nebo dlouhodobějšími stážemi. Stejskal podnikl dvě větší zahraniční studijní cesty s podporou profesora Kádnera a Pedagogického ústavu Komenského, které mu poskytly mnoho podnětů v jeho pedologické činnosti. Způsob práce s postiženou a znevýhodněnou mládeží, kterou na nich poznal, mu byl inspirací při vlastní práci s mládeži v pedologických institucích, a navíc se na své první studijní cestě seznámil s Williamem Sternem,
ke kterému se začal hlásit jako ke svému
dalšímu velkému učiteli. První studijní cestu Stejskal podnikl v roce 1921 do Německa. Od dubna do září se na hamburské univerzitě účastnil kurzu psychologického ústavu. Jeho tehdejší ředitel William Stern
ho
pořádal
pro
budoucí
školní
psychology
nejenom
z Německa,
ale
i
z ciziny. V Hamburku se Stejskal se Sternem sblížil nejenom vědecky, ale i osobně. V předmluvě svého překladu Sternovi práce „Pedologie kulturním požadavkem" píše: „... Velmi pěkné jsou mé vzpomínky na ty milé nedělní večery u Sternu. ..."
. Kromě Sternova
23
Např. Správná volba povolání. Praha, 1925. William L. Stern (1871 - 1938), žák Carla Stumpfa (1848 - 1936), Hermanna Ebbinghause (1850 - 1909), který dokázal použitelnost vědeckých metod při studiu vyšších duševních procesů, Wilhelma Diltheye (1833 1911), či Friedricha Paulsena (1846 - 1908), byl zakladatelem diferenciální psychologie a byl velkým propagátorem experimentálního výzkumu vnímání. Stern se zabýval dětskou inteligencí a možností ji měřit. Zavedl pojem inteligenční kvocient (IQ), který určil vydělením mentálního a chronologického věku a znásobením stem. Se svojí ženou Klárou zaznamenával a popisoval vývoj svých dětí, čehož použil jako podklad pro své třísvazkové dílo o vývoji dětské psychiky. Die Kindersprache (1907), Erinnerung, Aussage und Lüge in der frühen Kinderheit (2. vyd. 1920) a Psychologie der frühen Kindheit (1914). Stern založil Ústav pro užitou psychologie a hromadný výzkum v Klein-Gliencku u Postupimi, který se později stal ústavem Německé společnosti pro experimentální psychologii. Na jaře roku 1916 byl povolán do Hamburku, aby převzal Psychologický ústav na tamní univerzitě. 25 Stern, William L. Pedologie kulturním požadavkem. Praha, 1922. s. 9. 24
15
kurzu v Hamburku navštěvoval i berlínské školy pro nadané a speciální školy pro úchylné žáky, kde se seznamoval s principy jejich výběru pro tu kterou školu. Na druhou větší studijní cestu se Cyril Stejskal vypravil o letních prázdninách v roce 1925. Z III. mezinárodní pedagogické konference Nových škol v Heidelbergu (2. - 15. srpna) odjel do Ženevy na tamní Institut J. J. Rousseaua. Tam se v prázdninovém kurzu blížeji seznámil s metodami práce ženevské školy, do které patřili takové kapacity jako Jean Piaget (1896-1980), který vypracoval teorii poznání a který se zabýval kognitivními procesy, či Édouard Claparěde (1873-1940), samotný zakladatel institutu a zastánce funkcionalismu v psychologii i pedagogice. Před odjezdem do Československa se ještě v Ženevě zúčastnil mezinárodního sjezdu pro péči o mládež. Kromě těchto dlouhodobějších zahraničních studijních pobytů se Stejskal účastnil zahraničních sjezdů, jako např. v srpnu
1927 německého sjezdu pro pedagogickou
psychologii v Mnichově.
Habilitační řízení Jak sám Stejskal později vzpomínal,
k habilitaci z pedagogiky ho vyzval brzy po
Čadově smrti již profesor Drtina. Drtinův nástupce na fakultě, profesor Kádner, místo váhajícího Stejskala, který se zcela věnoval práci v Pedologickém ústavu, nakonec vyzval jeho kolegu doktora Josefa Hendricha. Ten, po přátelské a kolegiálni domluvě se Stejskalem, nabídku přijal a skutečně se v roce 1924 z pedagogiky u Kádnera habilitoval.27 Toto byl bezesporu zajímavý moment, protože při pozdější Stejskalově habilitaci byl jmenován Hendrich, jeho přítel, který ho vlastně takto „předběhl", předsedou komise, která měla Stejskala hodnotit. Dr. Cyril Stejskal podal žádost o zahájení svého habilitačního řízení pro obor pedagogika až 21. listopadu 1936. Jako habilitační práci předložil svůj spis „Dětská inteligence I."
Začátek řízení však muselo být odloženo na dobu, až bude jmenován nový
profesor pedagogického semináře (dosavadní, profesor Otakar Kádner, zemřel 6. května 1936). Novým profesorem byl jmenován Josef Hendrich, který se vrátil z Bratislavy. Byla jmenována komise, která měla posoudit vědeckou hodnotu habilitačního spisu a Stejskal, Cyril. Snítka do vavřínového věnce. In: Pedagog Josef Hendrich. Sborník k jeho 60. narozeninám. Praha 1948. s. 1 9 - 2 0 . 27 Josef Hendrich se stal v roce 1928 profesorem pedagogiky na Komenského univerzitu v Bratislavě. 28 Dětská inteligence. Pokus o synthesu jedné kapitoly z pedagogické psychologie. Povaha inteligence a metody jejího výzkumu. Praha, 1934.
16
prozkoumat i Stejskalovu vědeckou činnost. Členy komise byli již zmíněný profesor pedagogiky Josef Hendrich, profesor filosofie a sociologie Josef Král a profesor psychologie František Šeracký. Během Stejskalova habilitačního řízení se objevily dvě výhrady o oprávněnosti habilitace. Jedna se týkala Stejskalovy morální způsobilosti k získání hodnosti docenta staroslavné Karlovy university a druhá toho, zda je téma předkládané habilitační práce v souladu s předpisy habilitačního řízení. Prvni výhradu podal Václav Kálik prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Stanislava Vrtílka 3. května 1937. Dirigent Kálik Stejskala obviňoval, že se neprávem vydával za syna jeho matky, Ludmily Rabasové-Stejskálové. Kromě toho se měl neoprávněně vydávat za docenta.2 Stejskalova odpověď na veškerá obvinění z 22. května byla podpořena i názorem jeho habilitační komise ze 4. června. Komise sice považuje Kalikový důvody pro obvinění za osobní, přesto doporučuje další posouzení, zda-li je také po právní stránce vše v pořádku a zda-li by v budoucnosti nemohly být vzneseny další námitky k oprávněnosti habilitace. Děkan Filosofické fakulty se proto ještě ten samý den obrátil k děkanovi právnické fakulty UK prof. Horovi s žádostí o právní posouzení celé záležitosti. Prof. Hora neshledal žádné argumenty v podání dr. Vrtílka takovými, aby nepřipouštěli udělení docentúry Cyrilu Stejskalovi.30 S tímto ubezpečením, že nejsou žádné překážky v pokračování habilitačního řízení, komise Hendrich-Král-Šeracký v červnové schůzi profesorského sboru označila Stejskalovu práci „Dětská inteligence I." za vyhovující a doporučila připustit jejího autora ke kolokviu. Těsně před tímto kolokviem se objevila druhá výhrada. Profesor
románské
filologie
Maxmilián
Křepinský
25. října
1937 vznesl
k profesorskému sboru návrh, aby bylo nejprve zjištěno, zda Stejskalem předkládaná práce je v souladu s habilitačním řádem. V lednové schůzi profesorského sboru toho roku podal profesor Josef Janko návrh, který byl následně přijal, aby v budoucnu nebyla uznávána jako témata habilitačních prací ta, která již byla způsobem
týmž nebo zcela
podobným"
zpracována při disertaci. Budoucí docenti měli být tímto způsobem přinuceni pokusit se o
Ludmila Rabasová, která se svým synem Václavem Kalikem nestýkala, úředně přijala jméno Stejskalová. S Cyrilem Stejskalem a jeho rodinou žila a Cyrila nazývala svým synem. Toto označení bylo použito v několika kupních smlouvách mezi ní a Stejskalem, které podle jejích pokynů vypracoval notář. Neoprávněné používání titulu docent vyvozoval Kálik z korespondenčního lístku, které psala třetí osoba Ludmile Rabasové-Stejskalové. 30 AUK-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Žádost děkana FF děkanovi PrF ze 4. června 1937, č.j. 867/F.f. 1936/37 (S).
17
rozdílná témata svého oboru. Profesoru Křepinskému se nelíbilo, že o vztahu Stejskalovy práce habilitační „Dětská inteligence" a disertační „Experimentální výzkum a měření dětské inteligence testovou metodou" nebylo rozhodnuto, a podle Křepinského názoru ani rozhodováno, přestože již z názvů je patrné, že v obou jde o totéž vědecké téma. Navrhuje proto nepokračovat v habilitačním řízení, dokud se celá věc důkladně neprošetří.31 Habilitační komise ve svém prohlášení z 29. října 1937 uvádí, že si byla vědoma tzv. Jankova dodatku k habilitačnímu řádu, ale že disertační i habilitační práci podle jejího názoru tomuto dodatku neodporuje. Ve zdůvodnění svého posouzení uvádí, že habilitační práce přináší nové poznatky z mnoha oblastí, jež v disertační práci nebyly a ani nemohly být. Bylo to dáno především tím, že za dobu, která uběhala mezi jejich vznikem psychologie prodělala neuvěřitelný vývoj. Po úspěšném složení kolokvia měla přijít poslední část řízení - habilitační přednáška tzv. na zkoušku. C. Stejskal požádal o prominutí této přednášky s ohledem na svoji dlouholetou pedagogickou praxi nejen na střední škole, ale i na Škole vysokých studií pedagogických, Vyšší škole sociální péče, Masarykově škole zdravotní a sociální péče a na Státní pedagogické akademii. Habilitační komise mu ji však neprominula a z jím navržených témat „Princip psychogenese v pedagogice", „Výběr žactva na střední školu" a „Dědičnost a vychovatelnost" si vybrala posledně uvedené. Přednáška stanovená na 2. prosinec 1937 byla pronesena za účasti dvanácti členů profesorského sboru filozofické fakulty Karlovy univerzity s výsledkem „Uspokojivý". " Protože všechny části habilitačního řízení byly ohodnoceny přinejmenším jako dostatečné, mohla být Cyrilu Stejskalovi potvrzena jeho docentúra výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 24. února 1938 č. j . 183.477/37-IV/3.
1
AUK-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Dopis prof. Křepinského profesorskému sboru z 25. října 1937. 32 Tamtéž. Prohlášeni habilitační komise z 29. října 1937. 33 Tamtéž. Protokol o habilitační přednášce Dra. Cyrila Stejskala ze dne 2. prosince 1937.
18
PRVNÍ TOTALITNÍ REŽIM České školství za nacistické okupace Po 30. září 1938, kdy byla podepsána mnichovská dohoda, došlo v důsledku obsazení československého pohraničí k rozpadu tzv. první republiky. Po zabrání pohraničí nastala hromadná migrace vyháněného československého obyvatelstva do vnitrozemí. Zásadním problémem se ve školství se stala otázka, kam umístit děti a pedagogy z pohraničí. Pro děti bylo nutno navýšit počty žáků ve třídě. V otázce umístění učitelů bylo přijato několik opatření: byl například snížen věk odchodu učitelů do penze, byly propuštěny vdané učitelky atd. Po částečné konsolidaci poměrů na školách přišel 15. březen 1939, v jehož důsledku měly nastat ještě horší události, které směřovaly k naprosté likvidaci českého školství. Se vznikem Protektorátu Čechy a Morava se české školství dostalo zcela pod nadvládu
nacistické
ideologie.
Školství
v nacistickém
Německu
bylo
podřízeno
biologizujícím tendencím zdůrazňující zděděné vlohy, teorii čisté árijské rasy a preferování tělesné zdatnosti. S těmito premisami došlo k reorganizaci školství, která nepřipouštěla koedukaci (pro dívky byla zavedena speciální výchova zdůrazňující jejich biologickou funkci), vysokoškolské vzdělávání učitelů bylo zrušeno a ponechány jim pouze učitelské ústavy. Byly vytvořeny speciální internátní elitní školy, které ovšem příliš nedbaly na intelektuální rozvoj svých žáků, ale zcela se podřizovaly nacistickému požadavku vychovat poslušné členy strany. Nacisté svými zásahy úplně zničili rozvíjející se německé reformní školství z dvacátých a počátku třicátých let 20. století. Nacisté na okupovaných území omezovali národní školství. V Polsku byly po jeho porážce zrušeny polské univerzity a až na několik výjimek i střední školy. Z polského národa se měla stát skupina dělníků pracujících pro Říši. Stejný osud měl v konečném důsledku potkat i Čechy. U nich však byla situace v důsledku existence Protektorátu poněkud jiná a Němci museli postupovat, alespoň z počátku, obezřetněji. Po zavedení povinné výuky němčiny na měšťanských (od podzimu 1939) a obecných školách (od školního roku 1940 - 41), počáteční revizi učebnic a změně učebních plánů a osnov, došlo na „reorganizaci" českého školství. Jako první přišly na řadu vysoké školy; po demonštratívni oslavě výročí vzniku republiky a následném pohřbu Jana Opletala byly uzavřeny 17. a 18. listopadu 1939 všechny české vysoké školy. Toto opatření mělo být dočasné na tři roky. Dále došlo k postupnému
19
omezování gymnázií všeho druhu. Byla rušena, příp. administrativně slučována, klesal počet jejich tříd i samotných žáků. Měšťanská škola byla prohlášena za výběrovou a byly stanoveny počty maximálně přijímaných (šlo o maximálně 35% absolventů čtvrtých tříd školy obecné)34. Byly neúměrně navýšeny počty žáků ve třídě (z 45 na 60 žáků) a zvýšeny úvazky učitelů. Ze čtyř typů českých středních škol zůstala pouze chlapecká klasická a chlapecká a dívčí reálná gymnázia. Veškerá výchova měla být podřízena nacistické ideologii.
Cyril Stejskal za protektorátu Po uzavření českých univerzit 17. listopadu 1939 se Cyril Stejskal vrátil jako středoškolský profesor na dívčí reálné gymnázium Charlotty G. Masarykové v Praze I. v Dušní ulici. V hodinách filosofie často hovořil o Masarykovi, a to i za heydrichiády, kdy se za takové poznámky posílalo na popraviště.35 Že Stejskalovo chování bylo riskantní se ukázalo po válce, když probíhal proces s konfidentem Gestapa Jarošem, který jako topič na gymnáziu měl sledovat profesorský sbor, a zaměřit se měl hlavně na ředitele Vladimíra Smolíka a právě Stejskala. Jiří Musil uvádí, že Cyril Stejskal byl členem čtyř protinacistických odbojových uskupeních:36 sokolské odbojové skupiny v místě jeho bydliště v Praze XV. Bráníku Hodkovičkách; skupiny připravující reformu poválečného školství v Československé obci učitelské; pro Karla J. Beneše, člena Petičního výboru Věrni zůstaneme, měl vypracovat další návrh školské reformy a měl být i členem tzv. „hradní" skupiny, kde měl spolupracovat se svým přítelem Emilem Sobotou a doktorem Liškou z Ministerstva vnitra. Vzhledem k tomu, že Československou obec učitelskou vedl J. Pešek, který jako člen Petičního výboru Věrni zůstaneme předával některé odborné zprávy výboru, jehož členem byl i Karel Beneš, který si později nechával vypracovávat návrhy na školskou reformu přímo od Cyrila Stejskala, se domnívám, že Stejskalovu činnost v druhé a třetí odbojové skupině, tak jak ji uvádí profesor Musil, mohu při jejím popisu spojit dohromady. Stejskal, jako dlouholetý člen Sokola, byl členem ilegální sokolské odbojové skupiny v Hodkovičkách, v místě svého bydliště. Tato skupina nebyla v průběhu války příliš aktivní, pouze se připravovala na očekávané poválečné události. V březnu a dubnu 1945 organizoval SOMR, Miroslav. Některé směry a snahy o reformu české školy v meziválečném období a české školství za fašistické okupace. České Budějovice, 1984. s. 80. 35 AM V. VOK Praha 204/47. Prohlášení Karla Martinovkého z 20. Února 1947, jako příloha k odvolacímu spisu kVOK. 36 Musil, Jiří. Doc. Dr. Cyril Stejskal: 31.12. 1890 - 10. 9. 1969: sborník příspěvků ze seminářů k životním výročím v letech 1999 a 2000. Olomouc, 2001. s. 46.
20
Stejskal v místě svého bydliště „údernou skupinu ze spolehlivých Sokolů1'.
Na zahradě své
vilky zakopal v roce 1942 zbraně této skupiny (pět revolverů a náboje), které byly použity při květnovém povstání.
V prvních dnech květnového povstání pak svoji skupinu zapojil do
vojenské akce - skupina prováděla hlídkovou a strážní službu mezi Hodkovičkami a Lhotkou. Skupině se podařilo zajistit všechny Němce ve svém obvodě bez krveprolití (jejích počet není "IQ
uveden). Sám Stejskal měl provádět průzkumy od Lhotky až k Modřanům. Karel J. Beneš ke své spolupráci se Stejskalem později vedl, že se od někoho v roce 1941 dozvěděl, že Stejskal pracuje v jakési skupině na návrhu týkajícího se zákonné úpravy vysokoškolského vzdělání učitelstva v poválečné republice. Po prostudování jeho práce Beneš zjistil, že návrh je zpracováván pro odborný ilegální kroužek, který řídil člen Petičního výboru Věrni zůstaneme, starosta Zemského ústředí učitelských jednot J. Pešek. Na Benešovu nabídku přímé spolupráce při zpracování odborných návrhů, které byly plánovány k oficiálnímu politickému programu Ústředního výboru odboje domácího,40 Stejskal nadšeně přistoupil. K dohodnuté spolupráci již nedošlo, protože brzy přišlo první stanné právo a Karel Beneš byl zatčen a uvězněn.41 Spolupráce s Emilem Sobotou, někdejším přednostou právního oddělení Kanceláře prezidenta republiky a bývalým studentem olomouckého gymnázia, zřejmě probíhala tak, že Stejskal Sobotovi sděloval své poznatky o nacistickém školství a opatřeních v protektorátu omezujících české školství. Sobota pak zřejmě vybrané zprávy posílal vysílačkou do Londýna. Účastí v jakékoli odbojové skupině riskoval Stejskal život svůj a své rodiny manželky Boženy (nar. 1912) a dětí Mileny (nar. 1934) a Svatopluka (nar. 1936). Členové odbojových skupin byly poměrně často zatýkáni, jako např. Karel J. Beneš. Emil Sobota byl dokonce v dubnu 1945 Gestapem zatčen a popraven, a za heydrichiády již samotný fakt, že byl bývalý vysokoškolský profesor znamenal nebezpečí. U Stejskala zde byl i další faktor, který mohl znamenat ohrožení - j e h o činnost jako redaktora Věstníku pedagogického.
AM V. VOK Praha 204/47. Prohlášení Františka Hlouška z 6. 12. 1946, jako příloha k odvolacímu spisu kVOK. 38 Tamtéž. Prohlášení Miroslava Konečného z 26. 1. 1947, jako příloha k odvolacímu spisu k VOK 39 Tamtéž. Prohlášení Františka Hlouška z 6. 12. 1946, jako příloha k odvolacímu spisu k VOK. 40 Petiční výbor byl součástí Ústředního výboru. 41 Tamtéž. Prohlášení dr. Karla J. Beneše z 22. února 1947, jako příloha k odvolacímu spisu k VOK. 42 Tamtéž. Odvolání Cyrila Stejskala proti nálezu Očistné komise ze dne 22. 1. 1947.
21
Věstník pedagogický za války Stejskal redaktor Funkce redaktorů přinášela Hendrichovi, Stejskalovi a Josefu Šimkovi množství nepříjemností. Byli odpovědni za tzv. ideologický obsah časopisu, za který zodpovídali nacistickým pověřencům, a velkým problémem všech nekolaborujících redaktorů byla cenzura. Ještě po březnu 1939 bylo možné psát i přes zásahy cenzury o výročích českých národních buditelů a ikon, jako byli např. K. H. Mácha, Bedřich Smetana,
Jan Amos
Komenský, a dokonce i Tomáš G. Masaryk, ovšem s tou výhradou, že se článek o něm se nemohl zabývat jeho politickou činností.43 Ovšem v jiných oblastech cenzura vyškrtla co mohla. Cyrilu Stejskalovi např. počátkem roku 1941 seškrtala celý článek o slovenském školství, s tím, že „... je naprosto nevhodný, plný narážek a zakročené kritiky nynější školské politiky Slovenské republiky...''' V roce 1942 se vedle cenzury úřední, která se od roku 1940 zostřovala, objevila i cenzura vnitřní ve Školním nakladatelství, v jehož rámci Věstník vycházel. Cenzor nakladatelství Wilhelm Neumann určoval obsah časopisu, tedy kdo bude moci přispívat a dokonce i sám dodával články, které musely být uveřejněny. Na poradě ministerstva školství, které se účastnili zástupci všech časopisů vydávaných Státním nakladatelství 17. ledna 1942, které se Stejskal jako jeden ze tří hlavních redaktorů zúčastnil, mluvil jako jediný česky k malé libosti dr. Josefa
Willingera
z ministerstva školství, zástupce Emanuela Moravce. Na této schůzce přítomným redaktorům Willinger důrazně naznačil, že od nynějška se zavádí nová ostrá cenzura a že články musí být proněmecky orientované. Pokud by se snad někdo nepodřídil novým požadavkům, bude bez otálení „umbarmherzig ausmerzen und ausrotten"'. Zřejmě začátkem roku 1942 byl k Neumannovi pozván Hendrich a dalšího dne Stejskal. Na těchto schůzkách byli oba redaktoři poučeni o tom, jakým stylem mají vést redakci Věstníku. Na další schůzce konané 11. června 1942 Neumann Stejskalovi sdělil, že vedou i přes Willingerovu výzvu Věstník neutrálně (v Neumannově chápání velezrádně). V rozhovoru také připomněl své dřívější doporučení o vhodných tématech článků, které však Stejskal i nadále nerespektoval. Obsah Věstníku označil za „Dreck" a „Mist".46 Kvůli 43
Podle: Jelínek, Jaroslav. Politické Ústředí domácího odboje. Praha 1947. s. 55-71. AMV. VOK. Praha 204/47. Odvolání Cyrila Stejskala proti nálezu Očistné komise ze dne 22. 1. 1947. 45 „nemilosrdně odstraněn a vyhuben". AMV. VOK Praha 204/47. Věstník pedagogický v letech poroby. 46 „špína" a „hnůj". 44
22
veškerým skutečnostem se rozhodl podal k Ministerstvu školství na Stejskala trestní oznámení, které se po rozhovoru s Hendrichem rozhodl rozšířit i na něj. Stejskal Neumannovi bezprostředně nato oznámil, že se tedy zříká funkce redaktora. Neumann mu měl s úšklebkem sdělil, že by si tím podepsal „maršrut" na Pankrác. Odchod kohokoli z redakce by byl považován za sabotáž proti říši. Redakci začaly být dodávány články, které měly být tištěny, předem nadiktované úvody měly být podepisovány celými jmény všech tří redaktorů, nikoli pouze „redakce" atd. Dne 1. června 1943 byli Hendrich, Stejskal a Šimek pozváni k Willingerovi, kde byli přizváni ke spolupráci na novém německo-české pedagogické revui Vychovatel v Cechách a na Moravě. Vychovatel měl nahradit veškeré odborné pedagogické časopisy, jejichž vydávání bylo v průběhu roku 1943 zastaveno. Byl mezi nimi i Věstník pedagogický, který byl ukončen osmým číslem. Nikdo z redaktorů z Věstníku do Vychovatele nepřešel. Pokud se týká Stejskalových sympatií k německé pedagogice, lze ji rozdělit do dvou období. Před nástupem Adolfa Hitlera uznával reformní snahy a nové způsoby práce s dětmi, které prosazovali např. William Stern a manželé Bůhlerovi a které byly zcela podřízeny zájmům dítěte. Nacistickou pedagogiku,představovanou Erichem R. Jaenschem a Theodorem Wilhelmem, považoval za neobjektivní, zpolitizovanou, místo rozumové výchovy zaměřenou na výchovu vůle a především antropologický zaměřenou.47 Z pedagogů, kteří nebyli nuceni z Německa emigrovat, uznával jen bývalé žáky Sterna a Bůhlerových, kteří pokračovali v jejich práci, jako byla Hildegarda Hetzerová, žačka a spolupracovnice Charlotty Buhlerové (jejím rozsáhlý testům inteligence zalíval jen její přehlížení Bineta). Zvláště v jeho recenzích na knihy německých autorů se objevuje jeho postoj k nacistickému pojetí pedagogiky a „vděčnosti" nacistů k určité skupině pedagogů. Například v recenzi na knihu Karla Bühlera „Nástin duševního vývoje dítěte" píše: ,J*rof. Bühler, do loňského března se svou chotí Charlottou hlava proslulé vídeňské psychologické školy, vedle Sterna -jejž také následoval do exilu - nejlepší znalec pedopsychologie v soudovém Německu 4Í 48
Stejskal publicista Kromě redaktorství se na vzniku Věstníku podílel i jako pravidelný přispěvatel. Psal jak krátké zprávy a recenze, tak i odborné články. V Stejskalových válečných příspěvcích
Národně socialistickou výchovou, (zpráva od C. Stejskala) Věstník pedagogický, 1939, roč. XVII, č. 7, s. 191. Karel Bühler: Nástin duševního vývoje dítěte, (recenze) Věstník pedagogický, 1939, roč. XVII., č. 9-10, s. 304.
23
pritom můžeme najít jeho názory na německé, italské, slovenské a české školství (např. viz výše zmíněná recenze). Za války Stejskal ve Věstníku publikoval dva rozsáhlejší články o německém školství. „Testy inteligence v kritice novoněmecké typologie" 49 a „Volnou cestu zdatným!".5 Těmto dvěma článkům zde věnuji více prostoru, protože po válce byl za jejich obsah, zvláště za Volnou cestu, obviněn z kolaborace a souhlas s nacistickou ideologií. V Testech inteligence se podrobně věnoval Jeanschově typologie druhů inteligence. Jaensch inteligenci, která je podle něj spojena s osobností, rozdělil na dva základný typy: skupinu J (integrované) a skupinu S (podle jednoho z vedlejších příznaků, synesthesie). Skupinu J Jaensch charakterizuje jako sjednocenou fyziopsychickou bytost, která myslí konkrétně a věcně a nelibuje si v operacích s abstraktními pojmy a symboly. Svoji inteligenci pak staví plně do služeb opravdových úkolů a nad formu uznává obsah. Skupina má tri podskupiny: Ji - dětský, J2 - mladický a J3 - mužný typ. Typ J je pak charakteristický pro německý národ, kde převažuje typ J3, který vyrůstá ze starousedlých německých rodů, které dodržují rasovou čistotu a nemísí se s cizorodou krví - j e to jádro nordické rasy. Protikladný ke skupině J stojí typ S, které Jaensch označuje, až na výjimky, jako „chorobný,
úchylný,
nežádoucí
a přímo
nebezpečný
národnímu
zdraví"
Typ S je
desintegrovaný a opět má několik podskupin. Za jedinou nezávadnou Jaensch uznává jen SVITÁLNÍ,
který se vyskytuje v románských zemích, kde např. ve Francii tento typ ve spojení
s typem Ji je charakteristická hravou tvořivostí, škodlivý je typ SLYTICKÝ- Jeho podskupiny jsou Si, rozpojená osobnost, a S2, osobnost vyloženě rozkladná. Rozkladný typ osobnosti vzniká spojením mezi odlišně laděnými typy. Čím větší je disharmonie u rodičů, tím větší je šance, že dojde ke vzniku typu S3. Židé, jež podle nacistické ideologie nejsou primární rasou, nýbrž jde o směsici různých ras, jsou nejčastěji nositeli osobnosti typu S a dále tento rozkladný typ rozšiřují. Během let příslušníci rozkladného typu S ovládli vědu, tedy i psychologii. Díky jejich metodice měření inteligence (v Říši nejvíce Stern), ve které zohledňují schopnosti příslušníků své skupiny (abstraktní a asociační myšlení, častá změna pozornosti), vycházejí schopnosti skupiny J jako značně podhodnocené - synové země při jeho křivém výběru často neobstáli, ohebným cizákům a rozkladníkům typu S otvíral volnou cestu ke vzdělání a k moci".52 Jaensch proto zavrhuje většinu testů inteligence, které znevýhodňují příslušníky 49
STEJSKAL, Cyril. Testy inteligence v kritice novoněmecké typologie. Věstník pedagogický, 1939, roč. XVII. STEJSKAL, Cyril. Volnou cestu zdatným! Věstník pedagogicky, 1942, roč. XX. 51 STEJSKAL, Cyril. Volnou cestu zdatným! Věstník pedagogický, 1942, roč. XX., s. 236. "~ Tamtéž, s. 270. 50
24
typu J. Stejskal souhlasí s Jaenschem jen v tom, že inteligence je mnohovrstevná a dosavadní zkoušky jsou především kvantitativní. Sám již v Dětské inteligenci zdůrazňoval, že se nesmí přehlížet fyziopsychologická příslušnost testované osoby. Na konci článku vyzývá k vybudování nových psychognostických metod, přesnějších a spolehlivějších, přitom
není
pochyb, že čas odplaví mnohé z toho, co Jaensch dnes tvrdí s takovou vervou.1' „Volnou cestu zdatným" Stejskal publikoval o tři roky později, ovšem podklady na ni sbíral již před válkou, od nástupu Hitlera k moci. Posuzovat tento článek je poměrně obtížné. Buď přistoupíme na to, že Cyril Stejskal podlehl síle argumentů nacistické ideologie a kolaboroval, nebo, vědomi si Stejskalovy úcty k Masarykově demokratickému odkazu a úcty a obdivu ke Sternovu pojetí pedologie, které bylo v rozporu s nacistickým, přijmeme Stejskalovo tvrzení, že článkem chtěl popsat způsoby nacistické práce s mládeží a upozornit tak na nebezpečí, které hrozí, jestliže je český národ bezezbytku přijme a podřídí se. V tomto druhém případě však hrozilo, že při špatně zvolené formě článek díky cenzuře vůbec nevyjde a česká odborná veřejnost se nedozví o metodách nacistické pedagogiky. „Zkusil jsem na censuru taktiku stylistických nápovědí, skrývaček a jinotajů, když bylo záhodno maskovat pravý smysl, míněný jako výkřik a výstrahu. Leckdy jsem pro censorovy těkavé oči volil i zdánlivou pochvalu, abych uspal jeho pozornost stylisací na oko příznivou, zatím co pozorný a inteligentní čtenář mohl a měl z celé souvislosti vyčíst pravý opak a správné jádro, jak vždy bylo mou největší snahou." Po historickém úvodu o výběrových metodách věnuje Stejskal výběru a výchově nacistických elit. Nezapomene přitom připomenout, že elity mohou vzniknout pouze tehdy, jestliže se zamezí zrození méněcenných jedinců a vůbec sňatkům mezi méněcennými jedinci (Jaenschova skupina S). Najdeme zde několik pasáží o biologizujících tendencích výběru. Stejskal jako zastánce výběrové metody souhlasil s rozsáhlým a důkladným výběrem těch nejlepších jedinců pro nejvyšší posty ve státě. Nemohl se však smířit s nacistickou metodikou, která prosazovala výběr podle biologických a rasových znaků. I když nesouhlasil s nacistickou metodikou, byl pro to, aby v nově obnoveném státě byl zaveden co nejrozsáhlejší výběr ze všech vrstev společnosti. Aby pro nemajetné bylo zajištěno bezplatné kvalitní vzdělání, které jim umožní postavení, které odpovídá jejich intelektu a schopnostem. „Zde se nám otvírá pohled do jedinečné organisace výběru, která si vzala za úkol soustavně
Tamtéž, s. 272. AMV. VOK Praha 204/47. Odvolání C. Stejskala proti nálezu Očistné komise ze den 22.1. 1947.
25
pročesávati lidové vrstvy v šíři i hloubce, jimž sotva jinde najdeme obdobu." Na žádost profesora Josefa Macka z Volné cesty pořídil kratší výtah, který byl pod titulem „Zásada výběru v německé výchově" uveřejněn v literární revue Naše doba.56 Jak později Macek sdělil: „.. .řídil jsem se zásadou, že čtenáři mají poznávat i odpůrcovy názory a instituce, a to v osvětlení, pokud lidsky možno, objektivním. Mám za to, že Dr Stejskal splnil svůj úkol ... způsobem zcela přijatelným, jak jen v tehdejších censurních poměrech bylo «57
možno.
53
STEJSKAL, Cyril. Volnou cestu zdatným. Věstník pedagogický, 1942, roč. XX, č. 8, s. 357. STEJSKAL, Cyril. Zásada výběru v německé výchově. Naše doba, 1943, roč. 50, s. 295-302. 57 AM V. VOK Praha 204/47. Prohlášení Josefa Macka z 8. Prosince 1946. 56
26
PŘEDEHRA K ZATRACENÍ Po osvobození Československa byl Stejskal zvolen místopředsedou místního národního výboru v Hodkovičkách. Čtyřmi politickými stranami byl vyzván, aby přijal členství v národním výboru pro Prahu XV, čemuž však nemohl vzhledem k časovému vytížení vyhovět, protože počítal s návratem na univerzitu. Na výzvu Ústřední obvodové rady učitelské, především Ladislava Koubka a profesora Otakara Chlupa začal znovu přednášet na Vysoké škole pedagogické v Praze a v Chrudimi vedl její pobočku pro východní Čechy. Po válce museli veřejně činní lidé podstoupit vyšetření o národní a politické spolehlivosti za války, tedy prověrku, že nebyli kolaboranty. Profesor reálného gymnázia a docent Filosofické fakulty Karlovy university Cyril Stejskal, získal osvědčení o národní a politické spolehlivosti od Závodní rady FF UK 9. června 1945. Rada ve složení profesor Albert Pražák (předseda), doktor Karel Stloukal a jednatel neměla žádné námitky proti jeho dalšímu působení na fakultě. Stejskal se tak vrátil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde se vrátil k přednáškám z pedologie a pedopsychologie. Navíc byl vzhledem ke svým dlouholetým snahám o prosazení vysokoškolského vzdělání učitelů jmenován do komise, která měla vypracovat návrh na vznik pedagogických fakult.
Zakládání pedagogických
fakult
Již za první republiky se Stejskal spolupodílel na návrzích vysokoškolského vzdělání učitelů všech stupňů škol. Kvůli neshodám politických stran zůstalo vždy jen u návrhů. Vznikly alespoň soukromé, později i státní, pedagogické akademie a Škola vysokých studií pedagogických, které měly vysokoškolské vzdělání učitelů nahrazovat. Až po skončení války bylo rozhodnuto o tom, že vysokoškolské vzdělání učitelů všech stupňů škol. Zadání pro odborné komise, které měly vypracovat návrhy činnosti fakult, bylo jasné: musí jít o jednotnou úpravu pro celou republiku a nesmí dojít ke snížení úrovně vzdělání učitelů. Podle představ ministra školství Zdeňka Nejedlého měly pedagogické fakulty zahájit svoji činnost již od zimního semestru 1946. Zákon č. 100/46 Sb. o zřizování pedagogických fakult vyšel 9. dubna 1946. Kromě problémů s materiální a technickou vybaveností vznikajících fakult, nemluvě o jejich personálním obsazení, se objevily dvě rozdílné koncepce pedagogických fakult, které 5S
AMV. VOK Praha 204/47. Osvědčení Závodní rady FF UK. Č. j . 190/45.
27
oddalovaly jejich vznik. Václav Příhoda prosazoval, aby se na pedagogických fakultách vyučovaly pouze předměty teoretické a praktické pedagogiky a odborné předměty se vyučovaly na příslušných fakultách. Proti tomu stála představa Otokara Chlupa, který byl pro výuku všech předmětů na pedagogické fakultě. Nakonec byla prosazena koncepce profesora Chlupa,
který
byl
jmenován
koordinátorem
přípravných
prací
při
konstituování
pedagogických fakult. Na Karlově univerzitě vznikla jedna z komisí pro založení pedagogických fakult. Podle návrhu rektora Jana Bělehrádka v této pedagogické komisi akademického senátu měli být zastoupeni rektor, prorektor, děkani a proděkani jednotlivých fakult, profesoři a docenti pedagogiky, pnpadně zástupci ministerstva školství a osvěty.60 Za profesory a docenty se v komisi pravidelně zasedali profesoři Chlup a Hendrich a docent Stejskal. V pedagogických komisích byl diskutován návrh ministerstva školství o pedagogických fakultách a byly podávány návrhy na jeho změnu. Již na první schůzi pedagogické komise 9. července 1946 se ukázalo, že formulace stanov pedagogických fakult naráží na absenci školského zákona. Přestože zákon ještě nebyl přijat, v návrhu o statutu fakult byla již užívána terminologie ze zákona (např. učitelé pro I., II. a III. stupeň), která neměla legislativní podklad. I proto profesor Hendrich navrhoval, aby fakulty prozatím připravovaly jen učitele mateřských a obecných škol. Tento návrh byl zamítnut. Podle Cyrila Stejskala byla sporným bodem příprava učitelů pro školy II. stupně (měšťanská škola). Posluchači pedagogické fakulty by podle něj měly být seznámeni se zásadami a fakty svého oboru, schopnějším posluchačům by pak navíc mělo být umožněno navštěvovat speciální semináře na přírodovědecké a filozofické fakultě, kde by jejich poznatky byly prohlubovány. Došlo by tak k žádoucímu propojení fakult. Podle Stejskalova i Chlupová tvrzení jsou profesoři z přírodovědecké a filozofické fakulty ochotni vést tyto -,,
,
•
,v
61
speciální semináre. Zde je myslím na místě zmínit vztah Cyrila Stejskala a Otokara Chlupa. Přestože mezi oběma pedagogy existovaly ideově protikladné přístupy k pedagogice (Stejskal byl např. přívržencem výběrové metody ve výchově, s čímž Chlup nesouhlasil), Chlup Stejskala uznával jako odborníka v pedologii i jako odborníka při návrzích vysokoškolského vzdělání učitelů. Jako svého zástupce ho v lednu a květnu 1946 vyslal do Brna, kde jednal s pedagogickou komisí Masarykovy univerzity, která stejně jako komise Karlovy univerzity 59
Dekretem prezidenta republiky č. 132/1945 Sb. ze dne 27. října 1945 o vzdělání učitelstva. AUK-AS. Kart. č. 45, inv. č. 662a, sig. B 6/60. Složka: Zápis o schůzích děkanů. Zápis o schůzi ze dne 16. května 1946, č. j . 5276/1945/46. 61 AUK-AS. Kart. č. 57, inv. č. 825, sig. B 9/51. Zápis o schůzi pedagogické komise ze dne 9. července 1946. 60
28
připomínkovala návrhy ministerstva školství na vznik pedagogických fakult. Při schůzi pedagogické komise Karlovy univerzity konané 6. září 1946 bylo oznámeno, že ministr Nejedlý již jmenoval profesora Chlupa děkanem pedagogické fakulty Karlovy univerzity. Chlup byl pověřen nejen sestavením profesorského sboru fakulty, ale také výběrem oborů, které se na fakultě budou vyučovat. Podle Chlupových představ měla hlavní váha spočívat na pedagogické praxi. Na námitky některých účastníků schůze, že důraz by měl být kladen na teorii pedagogiky, odpověděl, že teorii mohou zájemci studovat na filozofické fakultě. Prorektor Antonín Salač na schůzi také sdělil, že se soukromou cestou dozvěděl, ze proti dvěma členům komise, Hendrichovi a Stejskalovi, byla podána „žaloba před čestný soud" (řízení před Očistnou komisí pro veřejné zaměstnance - viz níže). 63 Zavedení řízení před Očistnou komisí mělo pro Stejskala ten důsledek, že byl ministerstvem školství vyzván, aby se až do skončení řízení zdržel účasti v pedagogické komisi akademického senátu.
4
Seznam navržených osob, které chtěl profesor Chlup pověřit vedením přednášek na pedagogické fakultě (tedy ustanovit je vedoucími kateder a ústavů), neobsahuje jméno Cyrila Stejskala. Alespoň oficiální, který je součástí zápisu o schůzi ze 6. září. V nedatovaném seznamu, který si zřejmě Chlup přinesl na zasedání komise, je k heslu „Pedagogika" a externím profesorům Hendrichovi, Příhodovi a Jiřímu V. Klímovi tužkou připsáno jméno „Stejskal" - s otazníkem. Existuje ještě jeden seznam osob, které mohly, nebo snad měly, učit na pedagogické fakultě v Praze a vést jednotlivé katedry. Seznam je psán rukou a zajímavé je na něm to, že ke jménům je často připojena stranická příslušnost. Ke jménům Hendrich a Stejskal je připsána poznámka „až teď udání'. Přestože
Cyrilu
Stejskalovi
byla
zastavena
činnost
v pedagogické
komisi
akademického senátu a nebyl ani jmenován vedoucím katedry pedagogiky, byl děkanem pedagogické fakulty Chlupem, se souhlasem ministra školství, pověřen přednáškami a cvičeními z pedagogiky.66 Přednášel tak na dvou fakultách Karlovy univerzity - pedagogické i filozofické.
62
AUK-PedF. Personální spis C. Stejskala. Potvrzení o pověření Cyrila Stejskala ze dne 14. února 1947. Č. j . 1033/47. 63 Tamtéž. Zápis o schůzi pedagogické komise ze dne 6. září 1946. 64 Tamtéž. Dopis MŠO Cyrilu Stejskalovi (označení „Důvěrné") ze dne 16. září 1946, č. j . A 193.259/46-V/3. 65 Tamtéž. Návrh osob, které mají působiti resp. mají býti pověřeny přednáškami na pedagogické fakultě univ. Karlovy. Ped. fak. Praha. 66 AUK-PedF. Dopis Děkanství pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze Cyrilu Stejskalovi ze dne 15. listopadu 1946. Č. j . 476/46.
29
Profesura Jedním z následků nacistické politiky vůči českému vysokému školství byl i nedosta tek profesorů na obnovených českých vysokých školách. K jejich nedostatku přispělo i zakládání nových vysokých škol a fakult, kam někteří ze stávajících profesorů přešli. V prvních několika měsících po válce se tak rozeběhla řízení, která měla již habilitovaným docentům ve zkrácené lhůtě umožnit získat titul profesor, ať již řádného nebo mimořádného. Na schůzi profesorského sboru Filosofické fakulty UK konané dne 28. června 1945 navrhla komise složená z profesorů Josefa Krále, Jana Mukařovského a Josefa Hendricha, aby doc. Cyril Stejskal byl jmenován mimořádným profesorem pedologie. V následném hlasování se z 26 přítomných profesorů vyslovilo 23 pro návrh, čímž mohlo být řízení o jmenování Cyrila Stejskala mimořádným profesorem zahájeno.
Návrh na jmenování byl postoupen
Ministerstvu školství a osvěty. Dlouho se v této věci nic nedělo a případná profesura docenta Stejskala začínala být v souvislosti se vznikem nové pedagogické fakulty stále naléhavější. Proto odborná komise zvolená akademickým senátem 8. listopadu 1946 ve složení Bohumil Bydžovský, Komárek, Josef Král, Josef Hendrich a Václav Příhoda doporučila na zasedání akademického senátu 18. prosince 1946 jmenování Cyrila Stejskala mimořádným profesorem přenést z filozofické fakulty pro obor pedologie přenést na pedagogickou fakultu a obor psychologie dětství. Návrh byl všemi přítomnými členy oprávněných hlasovat přijat.68 Kvůli probíhajícímu řízení před Očistnou komisí však nebylo o udělení profesury Cyrilu Stejskalovi nikdy rozhodnuto.
Řízení před očistnou komisí Po skončení války byla v osvobozeném Československu snaha o potrestání nacistů, jejich válečných spojenců, ale také českých a slovenských kolaborantů. Při „potrestání" však docházelo, mnohdy zcela záměrně, k chybám. Legislativně byla věc podložena dekrety prezidenta republiky, které měly platnost zákona.
Samostatně vyšlo opatření o státních
zaměstnancích, kteří se za války provinili proti „národní cti": dekret č.67/1945 Sb. jímž se
AUK-PedF. Personální spis C. Stejskala. Výpis z protokolu o schůzi profesorského sboru FF UK z 11. července 1945. 68 AUK-AS. Kart. č. 58, inv. č. 831, sign. B 9/58. Návrh na jmenování C. Stejskala mimořádným profesorem z 19. prosince 1946, č. j . 1633-1946-47. 69 Šlo o dekret č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a tzv. Velký a Malý retribučním dekret (dekret č. 137/1945 Sb. o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé v době revoluční a dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti).
30
obnovovala činnost disciplinárních a kvalifikačních komisí pro veřejné zaměstnance a zrušovaly se předpisy o omezení opravných prostředků a především dekret č. 105/1945 Sb. z 4. října 1945 o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Ministerstvo školství začátkem roku 1946 nechalo revidovat všechny pedagogické časopisy vycházející za války, jestli se některý z autorů neprovinil propagací nacismu. Ve Věstníku pedagogickém byl revidentem Plachetským „objeven" Stejskalův výše zmíněný článek „Volnou cestu zdatným" a také redakční úvodníky z roku 1942 nebyly shledány zcela nezávadnými. Po jednání Plachetského a Karla Pošvy z prezidia MŠO bylo rozhodnuto o podání kárného oznámení podle dekretu č. 105/1945 Sb. k Očistné komisy pro veřejné zaměstnance proti redaktorům Věstníku pedagogického Josefu Hendrichovi a Cyrilu Stejskalovi, řízení s Josefem Šimkem mělo provést presidium Ministerstva školství a osvěty samo. Na Cyrila Stejskala bylo kárné oznámení k Očistné komisi při zemském národním výboru v Praze podáno ministerstvem školství 22.června 1946. Byla proti němu vznesena obvinění pro článek ve Věstníku pedagogickém z roku 1942 „Volnou cestu zdatným", i pro účast na redakčních úvodnících z toho samého roku (např. „K osudovému dni 27. května 1942"70 odsuzujícímu atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha). Ve svých článcích i redakčních projevech měl projevit své přátelsky naladěné politické smýšlení vůči okupantům. Tím se pokusil působil na politickou orientaci českého učitelstva a profesorstva. Prohřešil se tak národní cti a proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého a slovenského národa.71 Devátý senát Očistné komise, po průtazích s doplňováním spisu, ve složení krajského soudce dr. Lamače, odborného rady dr. A. Fišera a univerzitního profesora V. Jarníka zahájil jednání ve věci Cyrila Stejskala až 22. ledna 1947. Jako svědci obhajoby, kterou vedl advokát Zdeněk Reichl, vystoupili Josef Hendrich a Karel Laboudek. Přestože obě přímá svědectví i protokoly z výpovědí Josefa Kápla,72 Jaromíra Hořejšího, administrátora Státního nakladatelství za války, Josefa Šimka a prípisy Josefa Macka a Bohumila Markalouse-Johna vyznívala v Stejskalův prospěch, nález Očistné komise zněl: „Obviněný je vinnen, ....v nichž projevoval politické smýšlení přátelské okupantům, tedy jako veř. zaměstnanec v době nesvobody porušil věrnosti vůči ČSR ... a trestá se za to ... 70
K osudovému dni 27. Kvčtna 1942. Věstník pedagogický, 1942, roč. XX, č. 4. AMV. VOK. Praha 204/47. Dopis MŠO Očistné komisi pro veřejné zaměstnance ze dne 22.června 1946. Č. j . A-148.711/46-V/3.
71
31
zmenšením služného o 20 % na 2 roky. ..." Z obvinění z účasti na redakčních projevech byl zproštěn. Stejskal se proti rozhodnutí Očistné komise 19. února 1947 odvolal, s obsáhlým odůvodněním, že komise nepřihlížela k širším souvislostem vzniku článku ani Stejskalově činnosti za války. Navíc neposuzovala celý článek, ale pouze vybrané věty vytržené z kontextu. Navrhuje proto nové řízení, kde by vystoupili další svědci, kteří by dosvědčili, že se proti národní cti a věrnosti republice neprovinil. Odvoláním se začala zabývat Vrchní očistná komise pro veřejné zaměstnance při ministerstvu vnitra v Praze. Její senát Via ve složení Jan Chvojka, předseda, Jan Ammer, vrchní odborný rada MŠO, a Vratislav Buček, univerzitní profesor, svým nálezem z 10. února 1948 zprostil Cyrila Stejskala obvinění. Nové řízení bylo podle nálezu Vrchní komise umožněno proto, že nebyl proveden důkaz článkem „Volnou cestu zdatným" - tedy že článek nebyl přečten. Při novém řízení komise zkoumala, co Stejskala vedlo k napsání článku. Opřela se o výpovědi Josefa Hendricha, Josefa Macka a jako znalce vyslechla Otakara Chlupa. Na základě jejich výpovědí zjistila, že obviněný sice byl přívržencem výběrové metody ve výchově, metody, jakou prosazovali i nacisté, to však nepodmiňuje nacistické sympatie.
Všichni
svědci
v článku
nenalezli
ztotožnění
se
Stejskala
s nacistickou
pedagogikou. Cyril Stejskal byl tedy uznán nevinným z kolaborace a provinění se proti národní cti. Mohl tedy pokračovat ve své práci na univerzitě, kde vychovával další generaci pedologů. Jenže byl únor 1948 a přicházely další historické události a s nimi i změna režimu.
72
Ministerský rada Josef Kepl potvrdil, že redakční články byly vynucovány a upravovány Wilhelmem Neumannem, vrchním cenzorem ve Státním nakladatelství. AMV. VOK. Praha 204/47. Protokol Ministerstva školství a osvěty s Josefem Keplem z 1. listopadu 1946. 73 AMV. VOK Praha 204/47. Protokol o ústním jednání před očistnou komisí pro veř. zaměstnance při zemském národním výboru v Praze, senát IX z 22. ledna 1947. Č. j . Ok IX-1888/46.
32
DRUHÝ TOTALITNÍ REŽIM Již před tzv. únorovým převratem získávala ve státních strukturách pozice komunistická strana, která přijímala instrukce z Moskvy, ale teprve po únoru 1948 převzali plnou moc oficiálně. Nastala tak dlouhá doba čtyřiceti let, kdy byly předchozí politické svobody a občanská práva omezovány na minimum a zůstaly jen vybrané úzké vrstvě společnosti, která deklarovala, že zastupuje široké masy dělnictva a rolnictva.
Únorový převrat '48 Státním převratem z 25. února 1948 začala zcela nová kapitola v československé historii, éra komunistické nadvlády. I když již před tímto datem docházelo díky organizacím, které byly pod přímým vlivem komunistů, a díky ministru vnitra Václavu Noskovi k omezování přímého vlivu prozápadně smýšlejících lidí a odpůrců komunistů, teprve po tomto datu se plně rozjela mašinérie komunistického teroru a diktatury. Již 21. února 1948 vyzval Klement Gottwald k vytvoření Akčních výborů Národní fronty (AV NF), které si v únorové vládní krizi přivlastnily rozsáhlé pravomoci a staly hlavní mocenskou silou, zcela pod vlivem komunistické strany. Akční výbory vznikly ve všech veřejných institucích, továrnách i obcích a převzaly funkce ústavních i výkonných orgánů, propouštěly ze zaměstnání, dávaly pokyn k zatýkání a domovním prohlídkám, jmenovaly národní správce apod., vše ve jménu očisty veřejného života a potlačení reakce. Byly namířeny proti politickým odpůrcům Komunistické strany Československa. Po provedení tzv. prověrek, tzn. odstranění všech nepohodlných lidí, na pracovištích zanikly. Na úřadech a ve státní správě byly přejmenovány na Výbory Národní fronty a existovaly až do roku 1989. Činnost AV NF nebyla zpočátku právně podložena, byla legalizována až zpětně zákonem č.213/1948Sb. ze dne 21. července 1948. V něm se v paragrafu 1, odstavec 1 praví: „Opatření akčních výborů nebo opatření učiněná na jejich návrh nebo na jejich místě, k nimž došlo v době od 20. února 1948 do dne počátku účinnosti tohoto zákona a která směřovala k ochraně nebo k zabezpečení lidově-demokratického zřízení nebo k očistě veřejného života, jsou po právu, a to i v těch případech, kde by jinak nebyla v souladu s příslušnými předpisy."
Zákon č. 213/1948 Sb. ze dne 21. července 1948 o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů [online]. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1948. [cit. 2005-12-01]. Dostupné z
.
33
Únorové události v životě Cyrila Stejskala Komunistické
útoky
na
Stejskala
začaly již
před
únorovým
převratem.
V komunistickém týdeníku Tvorba vyšel již 14. ledna 1948 štvavý článek redaktora Mojmíry Břitvy „Kdo také vychovává - tentokrát filosofy".75 Břitva v sérii svých článků napadal vysokoškolské profesory, kteří podle něj zradili v době protektorátu český národ. Mezi jeho oběti patřil národohospodář Jan Maria Novotný, právník Bohumil Nýdl, historik Zdeněk Kalista a pedagog Cyril Stejskal. Článek o Stejskalovi je přesnou kopií obvinění, kterému čelil před Očistnou komisí. Uveřejněný článek nalezl odezvu mezi studenty filozofické fakulty ze všech politických stran. Dopisem ze dne 5. února 1948 žádala fakultní organizace Československé sociální demokracie vyšetřující komisi při profesorském svoru fakulty, aby „případ vzali na pořad svého jednání, vyšetřili ho a - ukáže-li se skutková podstata pravdivou - vyvodili patřičné důsledky." Podle Stejskalových vzpomínek byla situace na Filozofické fakultě již před únorem 1948 vyhrocená a přívrženci komunistické strany projevovali své antipatie nevybíravými způsoby. Začínající student Filipec po docentu Stejskalovi požadoval okamžitý odchod z fakulty, kde prý jako prokázaný zrádce národa nesměl zůstat. Na Stejskalovu námitku, že z tohoto obvinění ho Vrchní očistná komise jmenovaná komunistickým ministrem vnitra Noskem zprostila, a to i na základě svědectví komunisty profesora Chlupa, Filipec odvětil, že to oni tento rozsudek rozhodně neuznávají, protože se jim to nehodí.77 Přestože byl Stejskal nezávislou komisí zproštěn obvinění z kolaborace, po válce byl zvolen místopředsedou národního výboru, spolupracoval s Otokarem Chlupem na přípravě reformy o vysokoškolském vzdělání učitelů a přípravě vzniku pedagogických fakult a v odborných kruzích byla vysoce ceněna jeho pedologická práce, nebylo mu v poúnorové situaci umožněno pokračovat ve výchově a vzdělání vysokoškoláků, ani publikování odborných textů. Z rozhodnutí zmocněnce Akčního výboru Národní fronty Ministerstva školství a osvěty pro vysoké školy byl docent Cyril Stejskal s okamžitou platností až do dalšího opatření zproštěn výkonu všech funkcí na filozofické i pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Dopisy, ve kterých je mu toto rozhodnutí oznámeno, jsou datovány 26. únorem 1948 75
BŘJTVA, Mojmír. KxLo také vychovává - tentokrát filosofy. Tvorba. Týdeník pro kulturu a politiku. 14. ledna 1948, roč. XVII, č. 2. s. 30-32. 76 AUK.-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Dopis Ústředního sekretariátu Československé sociální demokracie v Praze ze dne 5. února 1948. 77 MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2000. s. 51.
34
z pedagogické fakulty a 4. březnem 1948 z filozofické fakulty. Po vyloučení z obou fakult přišel další trest akčního výboru. Ministerstvo školství a osvěty doktoru Cyrilu Stejskalovi na základě opatření akčního výboru tentokrát filosofické fakulty KU odebralo veniam docenti pro obor pedagogika, která mu byla potvrzena MŠNO 24. února 1937 (!79).80 Na rozhodnutí o vyloučení z fakult reagovala část studentů ze Stejskalova Pedagogického semináře na filozofické fakultě dopisem ministru školství, kde žádali o návrat Stejskala na fakultu. Odvolávali se na jeho vysokou erudici a lidský přístup ke svým studentům. Jako jeden z argumentů také uváděli to, že byl stoupenec Masaryka, jenž se vždy odvolával jeho demokratických ideálů.81 Žádost studentů jejich učiteli nepomohla a Cyril Stejskal musel již podruhé opustit Karlovu univerzitu. Po nuceném odchodu z univerzity se Stejskal vrátil na dívčí reálné gymnázium v Praze, kde byl stále zaměstnán jako učitel a měl pouze dlouhodobou placenou dovolenou, aby mohl přednášet na univerzitě. Na zdejším gymnáziu narazil také na antipatie svých kolegů a studentů. Pedagogové Janda a Cích mu sdělili, že jeho vyloučení z univerzity se vztahuje i na střední školy. Zde se ho zastala komunistka Anna Šourková, která se Stejskalem na gymnáziu pracovala v době protektorátu a která svým dopisem Vrchní očistné komisy dosvědčovala jeho bezúhonné chování za okupace. Na gymnáziu v Křenové ulici však dlouho nezůstal. Za několik dní po svém příchodu byl přeložen na reálné gymnázium v Praze XIX a po letních prázdninách do Karlina. Na všech školách byl sledován AV NF filozofické fakulty. Ten měl překvapivě od počátku únorového převratu k dispozici spisy Vrchní očistné komise proti Stejskalovy.82 Dne 10. února 1950 byl Cyril Stejskal předčasně poslán do důchodu. Ani tím však jeho perzekuce lidově demokratickým režimem neskončila.
AUK-PedF. Personální spis C. Stejskala. Připiš děkana PedF ze dne 26. února 1948, č.j. 1821. AUK-FF. Personálni spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Připiš děkana FF Kozáka C. Stejskalovi ze dne 4. března 1948, č.j. 3451/47/48-B/H. 79 Potvrzení docentúry bylo z den 24. února 1938. nikoli 1937. 80 AUK-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Dopis MŠO C. Stejskalovi o odebrání veniam docendi ze dne 5. března 1948, č.j. A-52.904/48-V/3. 81 MUSIL, Jiří (ed.). Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 22. 82 Jejich vrácení na rektorátu Karlovy univerzity urgoval předseda VOK B. Lánský 23. Dubna 1948. Na druhé straně tohoto dopisuje rukou připsáno: „akčnímu výboru filosofické fakulty k přímému vyřízení, ježto zmíněné spisy byly tamnímu výboru postoupeny. 18/5 48". AMV. VOK Praha 204/47. Dopis předsedy vrchní očistné komise pro veřejné zaměstnance v Praze Rektorátu university Karlovy z 23. dubna 1948. Pres 442/48-1.
35
Zatčení a vazba Počátkem padesátých let, v důsledku obtíží při prosazování státem řízeného hospodářství, se komunistický režim snažil najít viníky neúspěšné hospodářské a sociální politiky. Hledal „třídního nepřítele", který mohl za všechny problémy. Našel ho v tzv. buržoazním odborníkovi, příslušníku inteligence, který si snažil udržet svojí nadvládu nad dělníkem a rolníkem, které po celá staletí zotročoval. Alespoň tak zněla komunistická rétorika. Ve skutečnosti se snažil zbavit zodpovědnosti za své neúspěchy. Aby režim dokázal, že jeho politika je správná, ale nedaří se jen díky rozsáhlému záškodnictví nepřátelsky naladěných živlů, byly pořádány hromadné politické procesy, které začaly hned po únoru 1948. Jen část z nich však byla se skutečně aktivními odpůrci lidově demokratického státního zřízení. Vlna politických procesů od roku 1949 narůstala a živena politickými
a ideologickými
podněty
v průběhu
následujících
tri
let
kulminovala.
Komunistický režim s oblibou pořádal procesy se skupinami osob, aby ukázal rozsah záškodnícke činnosti. Politické procesy byly výsledkem společného postupu politických orgánů, čísti bezpečnosti a justice, které záměrně vytvářely obraz ohrožení státního zřízení rozsáhlou sítí špionů, agentů, teroristů a sabotérů. Všechny jmenované státní složky přihlížely k třídnímu původu obžalovaného - aplikovaly ofenzivní pojetí třídního boje. Příslušnost obžalovaného k zámožné vrstvě, nehledě k tomu, jak majetek získal, nebo nedělnický původ byl soudem pokládán za přitěžující okolnost, často dokonce za důkaz či předpoklad k samotnému trestnému činu, ze kterého byl obviněn. Soud také uplatňoval teorii notoriety, podle níž se vina neprokazovala na základě zjištěných faktů, ale podle obecných zkušeností a notoricky známých zkušeností, které u soudu nebylo třeba dokazovat. Procesy se nejprve probíhaly podle zákona na ochranu republiky z roku 1923. Od října 1948 vešel v platnost zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky. Související zákon č. 232/1848 Sb. o stáním soudu zaváděl do praxe speciální soud, kterému podléhaly všechny přečiny podle zákona 231/1948 Sb. Pod pravomoc Státního soudu spadaly činy jako velezrada, spolčovaní
a pobuřování proti republice, hanobení
republiky,
vyzvědačství, ale i nedbalé uchování státního tajemství, popuzování a mnoho jiných. Škála možných přečinů byla natolik rozsáhlá, že jestliže se chtěl komunistický režim svých oponentů zbavit, mohl si zde doslova vybrat, z čeho budou obviněni. Časté bylo obvinění z pokusu o velezradu, protože paragraf 1, písmeno c (kdo se pokusí) uničit
nebo rozvrátit
lidově demokratické
zřízení
nebo společenskou
nebo
36
hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou,..."
se dal aplikovat na všechny
odpůrce režimu. Obvinění z velezrady se nevyhnulo ani Cyrilu Stejskalovi. Dne 9. června 1950 byl penzista Cyril Stejskal po domovní prohlídce provedené Státní bezpečnostní zatčen. Důvod tohoto zatčení se dozvídáme z prokurátorského spisu. Někdy v roce 1948 se měl zapojit do ilegální činnosti proti lidově demokratickému zřízení v Československu. Jeho ilegální činnost spočívala v tom, že pomohl zorganizovat ilegální přechod hranic „pravičáckého býv. soc. dem. přítele.
rádobytheoretika prof. Dr. Macka"?4 svého
Spojil se s pozdějším agentem CIC Dr. Karlem Lebrem, v jehož organizaci měl krycí
jméno „Nový". Přitom se spojil s dalším agentem CIC Josefem Martinkem, od něhož přijímal zahraniční korespondenci a ilegální peroutkovské hanopisy. Od Lebra přijal také úkol vypracovat diplomatickou notu, aby v Československu proběhly tajné a svobodné volby pod patronací Organizace spojených národů.86 K domovní prohlídce a zatčení Stejskala došlo na základě udání inženýra Vladimíra Černého, který byl již drive zatčen a Cyrila Stejskala udal, že se spolu s ním stýkal se západními agenty Křikavou, Hůrkou a dalšími. Stejskalův případ byl zařazen do tzv. skupiny Ing. Vladimíra Černého, která podle obžaloby spolupracovala s agenty na rozvrácení lidově demokratického zřízení. Po zatčení byl Stejskal internován v pankrácké věznici, a to až do procesu, který začal 27. září 1951.
Proces V procesu se skupinou Ing. Vladimíra Černého byl prokurátorem Pavel Barbaš, senátu předsedal Jan Zavoral. Obžalovanou skupinu tvořilo celkem dvanáct osob: Vladimír Černý, technický úředník Československých energetických závodů, Božena Vltavská, lékařka, Josef Měřička, továrník, Adolf Koleno, architekt a úředník Pragostavu, Cyril Zákon č. 231/1948 Sb. ze dne 16. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky [online]. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. Praha, 1948. [cit. 2005-12-17]. Dostupný z < http://www.mvcr.cz/sbirka/1948/sb85-48.pdf > 84 NA Praha. Státní prokuratura. SPt I/1I 102/6/50. Přezkoumání trestné věci cestou milosti ze dne 17. září 1956. Č.j.RK 125/56-Sptl/I I 102/50. 5 Profesor Josef Macek (1887-1972 ve Vencouveru v Kanadě ) - český národohospodář , sociálnědemokratický politik a publicista. Na Karlově univerzitě vystudoval práva a filosofii. Nejvíce se však zabýval se ekonomikou a sociální politikou. Vyl členem delegace na versailleské mírové konferenci. Na Vysoké škole obchodní v Praze se habilitoval a roku 1921 se tu stal profesorem. Řídil literární revue Naše doba, kam na jeho žádost upravil Cyril Stejskal svůj článek o německém nacistickém školství Volnou cestu zdatným. Přestože prosazoval hospodářskou demokracii a družstevní socialismus, byl po únoru 1948 obviněn z obhajoby kapitalismu a perzekuován - nebylo mu umožněno publikovat, v tisku byl napadán. O Vánocích 1949 proto spolu se svojí manželkou přešel na lyžích státní hranice. Odstěhoval se do USA, kde se až do roku 1961 působil na pittsburské univerzitě. Poté odešel na odpočinek do Vencouveru. 86 NA Praha. Státní prokuratura. SPt I/II 102/6/50. Přezkoumání trestné věci cestou milosti ze dne 17. září 1956. Č.j.RK 125/56-Spt I/II 102/50.
37
Stejskal, bývalý docent Karlovy univerzity, Jiří Bušil, majitel autodílny, Karel Janouch, armádní plukovník ve výslužbě a úředník Sanitasu, Josef Hovorka, úředník Ministerstva zahraničního obchodu, Vojtěch Subita, rolník, Josef Špalek, rolník, Karel Kosek, účetní, a další rolník Josef Černý.87 Trestní řízení proti Karlu Lébrovi, Josefu Martínkovi a Josefu Hůrkovi bylo kvůli jejich útěku do zahraničí přerušeno.88 Obžalovaní pocházeli z různých společenských vrstev, byli z Prahy i východních Čech. Někteří se mezi sebou ani neznali. Společné měli jen to, že se přes Vladimíra Černého nějakým způsobem dostali do styku s agenty Lébrem, Křikavou a Hůrkou. Jim měli pomáhat získávat tajné informace, případně třetím osobám k přechodu státních hranic. Co se týká tajnosti sdělovaných informací, v komunistickém Československu byly za tajné označeny všechny informace o vnitřním společenském životě, které jsou v demokracii běžně uváděny v denním tisku. Podle žaloby šlo však o velmi nebezpečnou skupinu. ,Jírstka osob isolovaných od mas pracujícího
národa, měšťácká inteligence
a soukromí podnikatelé
se sešli, aby
nejhanebnějším způsobem ... aby lidově demokratické státní zřízení u nás bylo rozmeteno a aby byla přiblížena naděje utečenců z řad měšťanské reakce na rozpoutání nové světové války jen proto, aby u nás byl obnoven kapitalismus a přerušen vývoj k socialismu jako jedině možnému způsobu uchovati lidskou civilizaci
... K této rozvinuté skupině patří
stejně
jednotlivci z bývalých pravičáckých živlů z dřívější strany sociálně demokratické jako reakční elementy od býv. nár. soc. a strany lidově. Jejich společným cílem byl boj proti našemu státu a jejich společným citem byla nenávist k pokroku a socialismu. ..." U obžalovaného Cyrila Stejskala, i přes jeho očištění Vrchní očistnou komisí, prokurátor Barbaš znovu připomněl jeho údajnou kolaboraci s nacismem: „... v období, kdy německofašističtí okupanti ovládli veřejný život v našem státě, našel plnou možnost uplatnit své krajně reakční filosofické názory. Jeho vědecké práce z tohoto období jsou věrnou kopií hitlerovského nacismu. Již tím se obviněný zařadil do řad zrádců národa. Když obviněnému vzhledem k jeho jinak skutečně mimořádnému nadání a znalostem byla dána možnost se poctivě živit, přestože v době pro národ nejtěžší takto zklamal, neuměl si velkomyslnosti lidově demokratického státu vážit a považoval ji zřejmě při své měšťácké povýšenosti za projev slabosti. ...". Stejskal, obviněný ze spoluorganizování ilegálního přechodu státních hranic Josefa Macka a příjímání zahraniční korespondence od zahraničních agentů, „vpodstatě se ke
Tamtéž. Návrh žaloby Státní prokuratury ze dne 30. prosince 1950. Tamtéž. Usnesení o přerušení podle § 88 odst. 1 lit. a trestního řádu. Tamtéž. Návrh žaloby Státní prokuratury ze dne 30. prosince 1950. s. 2.
38
své trestné činnosti doznává a jeho doznání jest v souhlasu s úředním šetřením a výpovědí ostatních obviněných." Prokurátorem formulované spojení „v podstatě se ke své trestné činnosti doznává" v praxi znamenalo, že Stejskal své jednání při organizování Mackova odchodu do zahraničí považoval za pomoc dlouholetému příteli, jehož psychický a zdravotní stav se rychle zhoršoval. „... Proto, když mě požádal o pomoc nevěděl-li bych o nějakém pokusil jsem se mu ji přiblížit. ... Svým odchodem Macek nikomu neublížil. Odcházel jako soukromá osoba, účasti na politickém dění se zřekl již r. 1936."
Zahraniční korespondence, kterou přijímal
byla osobního charakteru pouze mezi ním a Mackem. Být vinen se necítil. Senát Státního soudu ho 27. září 1951 ve společném rozsudku spolu s ostatními obžalovanými shledal vinným z velezrady (podle § 1 odstavce 1, písmena c zákona 231/48 Sb.).92 Ve věku 61 let byl Cyril Stejskal odsouzen na 16 let,93 ke ztrátě občanských práv na 10 let, k peněžitému trestu 10.000 Kč a konfiskaci veškerého majetku.94 Do výkonu trestu mu byla započítána doba strávená ve vyšetřovací vazbě, takže měl být propuštěn 9. 6. 1966. Stejskalův obhájce ex offo Otto Rais se odvolal k Nejvyššímu soudu, ten však odvolání zamítl a 18. prosince 1951 původní rozsudek potvrdil.
Ve vězení Těžce nemocný Stejskal
prošel během svého trestu řadou věznic v Čechách, na
Moravě i na Slovensku - Panrác, plzeňské Bory, Mirov, Brno, Hlava, Leopoldov. Během pobytu ve vězení neměl až na jeden žádné vážné kázeňské přestupky. Jeho jediný přestupek byl, že „dával svým příbuzným informace o přítomnosti důstojníků" v borské věznici. Při návštěvě své ženy a dětí 1. května 1952 totiž řekl: „Těším se až se s várna zase sejdu a Ty hošíčku máš slíbeno, že se provezeš v tanku a v letedle. Jsem se dvěma plukovníky a jsou to
Tamtéž. Návrh žaloby Státní prokuratury ze dne 30. prosince 1950. s. 8. NA Praha. Sbor nápravné výchovy. Osobní spis S 136 Cyril Stejskal. Pracovní dotazník. 92 Vladimír Černý, Jiří Buril a Karel Janouch byli uznáni vinnými ještě z vyzvědačství a Adolf Koleno z ohrožení obrany republiky a nedokonaného svádění ke zneužití moci úřední (podle §§ 9, 101 a 102a zákona 117/1852 říšského zákoníku). 93 Nejvyšší trest, odsouzení na doživotí, dostal hlavní „organizátor" Vladimír Černý, ostatní od 10 do 22 let. 94 NA Praha. Státní prokuratura. SPt I/II 102/6/50. Rozsudek Státního soudu ze dne 27. září 1951. Ts I/VI 9/51. 95 Již v letech 1912 a 1915 byl zproštěn vojenské služby pro celkovou tělesnou slabost. Během trestu mu byla snížena zdravotní klasifikace ze III. na IV. třídu. Měl rozedmu plic, srdeční vadu a šedý zákal. Během svého pobytu ve věznění oslepl, což se operací v brněnské vězeňské nemocnici operací v létě roku 1955 podařilo částečně napravit. 91
39
dobří kamarádi, máme takový kroužek jen tak vybraných." Za toto předání tajných informací byl Stejskal odsouzen k dvěma měsícům odnětí návštěv a přeřazením na jiný druh práce. 96 Povinností každého vězně bylo odpracovat si svůj dluh vůči lidově demokratické společnosti. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu musel být Stejskal zařazen pouze na lehčí práce. Lepil tedy například papírové sáčky. S postupně se zhoršujícím zrakem musel být os 24. září 1953 zařazen mezi práce neschopné. Tato okolnost mu přitížila při pravidelném posuzování stupně jeho nápravy a možnosti zařazení se mezi řádnou společnost při případném propuštění. V těchto posudcích bylo hodnoceno pracovní nasazení odsouzených, jejich chování, kázeňské tresty, jejich pocit viny. Na příkladu posudků, které byly psány na Cyrila Stejskala je vidět, jak byly automaticky přebírány a zhoršovány dřívější posudky, aniž by někdo zkoumal, jestli jsou uvedené skutečnosti stále pravdivé, či snad došlo k nějaké nápravě. Tak se ze Stejskala, tichého, snášenlivého, málo politicky projevujícího se, který byl jen jednou kázeňsky trestán a který před svým zařazením mezi práce neschopné ke svěřené práci přistupoval zodpovědně, svědomitě a bez odmluvy, i když nepřišel s žádným zlepšovacím návrhem, pracoval dobře,
plnil normy a
stává zcela jiný člověk. ,Jeho chovanie vo výkone trestu nieje uspokojivé a
bol jeden krát kázeňský trestaný a to v roku 1952, pretože pri návšteve se hrubo choval a utvrzoval svojich príbuzných v nenávisti voči ľudovodemokratickému zriadeniu, tiež tvrdil, že vo výkone trestu je v krúžku vybraných ľudí ako je on. Z toho je jasne vidieť, že i počas výkonu trestu zotrváva na svojem nepriatelskem pomere voči terajšimu zriadeniu. I keď pri styku s príslušníkmi MV predstiera lojálnost' k zriadeniu, robí tak len z vypočítavosti, aby zakryl svoje pravé zmýšlenie.
Výkon trestu nepôsobí na neho výchovně a k tomu sa stavia
lahostajne." Božena Stejskalová se pokoušela pro svého manžela získat milost, nebo alespoň snížení trestu. K její žádosti o milost z 27. června 1957, kde byl na podporu žádosti zdůrazněn vysoký věk odsouzeného a jeho špatný zdravotní stav, byl státní prokuraturou vypracován rozbor, ve kterém prokurátor (jméno nečitelné), který udělené tresty odsouzených ve skupině Ing. Vladimír Černý a spol. považoval za značně přísné a nepřiměřené, navrhoval jejich snížení. Cyrilu Stejskalovi konkrétně o 6 let. Ke snížení trestu však prozatím nedošlo.
NA Praha. Sbor nápravné výchovy. Osobní spis S 136 Cyril Stejskal. Hlášení ke kázeňskému řízení. Tamtéž. Posudek z věznice Mírov ze dne 24. ledna 1956. Zn. NZ 349/56-374. Tamtéž. Posudek z věznice Mírov ze dne 22. května 1956. 99 Tamtéž. Posudek z věznice Leopoldov ze dne 2. dubna 1959. Vypracoval por. Zeman na vyžádání SNZ-01 775/04-59 97
40
Až 30. října 1959 rozhodl Krajský soud Praha o Stejskalově podmínečném propuštění s podmínkou na 8 let.' ° Po podepsání prohlášení o zachování mlčenlivosti byl z věznice č. 2 v Praze Cyril Stejskal propuštěn 31. října 1959 v půl čtvrté odpoledně na svobodu. Záměrně neříkám domů, protože původní domov v Praze - Hodkovičkách už rodina Stejskalova dávno neměla.
Perzekuce rodiny Po Stejskalově zatčení se zloba a trest lidově demokratické společnosti nevyhnul ani jeho rodině. Boženě Stejskalové byla protiprávně pozastavena výplata části manželova důchodu, stejně jako výchovné na dvě nezaopatřené děti. Když byla výplata manželova důchodu obnovena, byl zkracován s odůvodněním: „Váš manžel ve svém služebním postavení horlivě sloužil
dřívějšímu
kapitalistickému
řádu a měl nepřátelský
demokratickému zřízení; ... Rovněž i Vy máte nepřátelský poměr klidově zřízení."
postoj
klidově
demokratickému
Z jejich vlastní vilky jim byl vyměřen nájem, později přiděleni nájemníci, aby
nakonec byli 22. dubna 1953 nucené, jen s nejnutnějším nábytkem a věcmi, vystěhováni do Nového Města pod Smrkem na Liberecku. Oběma dětem bylo znemožněno studium. Dcera Milena studovala vyšší sociálně zdravotní školu, syn Svatopluk se vyučil elektrotechnikem.
Po propuštění Po svém propuštění Cyril Stejskal odjel za manželkou Boženou do Nového Města pod Smrkem. Rozhodnutím Komise sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru ve Frýdlantu v Čechách mu byl zpětně od 1. listopadu 1959 přiznán starobní důchod 780 Kčs měsíčně. V roce 1964 mu zněj byla vyměřena daň 7 korun. Až do své smrti tedy musel bývalý docent Karlovy univerzity vystačit se sedmistysedmdesátitřemi korunami. Dne 21. září 1964 si Stejskal zažádal ke Generální prokuratuře o přezkoumání trestné věci. Jako jeden z důvodů pro obnovu řízení uvádí, že všichni svědkové proti němu byli ve vazbě, a tudíž je možné pochybovat o dobrovolnosti a pravdivosti jejich výpovědí. Zajímavá i
10
Tamtéž. Usnesení Krajského soudu Praha z 30. října 1959. Č. j . PP 2130/59. " MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 54. 12 Tamtéž, s. 58-59.
41
věta, že ho v září 1956 v Mírově „... spontánně vyhledal zástupce Generální prokuratury a pravil mi, že můj případ bude revidován."103 Na odpověď musel čekat až do února 1966. ,JJení důvod k použití
mimořádného
nápravného prostředku ve Váš prospěch. Vaši stížnost proto odkládám. Vedoucí speciálního odboru: Dr. Adamec v.r."
103
NA Praha. Státní prokuratura. SPt I/Il 102/6/50. Žádost C. Stejskala o přezkoušení trestné věci z 21. září 1964. 104 Podle: MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 54.
42
REHABILITACE Koncem 60. let nastalo i v komunistickém Československu politické uvolnění, a tak se mohlo mluvit o lidech, o kterých se dříve mluvit nemohlo, mohli publikovat autoři, jejichž práce byly dříve na indexu. Nastalo období tzv. pražského jara. „ ... včera byla o mně v sobotní televizní vlaštovce v „rozluku" řeč plná chvály. ... Pomlouval mě v televizi můj věrný posluchač z filosofické fakulty Dr. Matějček. Poslal jsem mu na podzim proklep memoranda, které jsem vypracoval na ministerstvo zdravotnictví na jejich vlastní žádost. To jsem Ti, tuším už před časem psal, jak za mnou jedné
krásné
podzimní neděli přijeli z ministerstva s žádostí, abych jim vyložil, jek jsme to před válkou dělali, že naše dobrovolná péče o mládež měla . Dnes jim desetitisíce chuligánů a mladistvých provinilců přerůstají přes hlavu, což je úkaz krajně znepokojivý. ... a tedy i na nynější péči o mládež - všude zlobně zadušeno a zašlapáno všecko zdárné a kvetoucí, co si národ vybudoval, a na jeho místě nepořádné, ubohé výsledky hokuspokusnictví nových mocipánů, kteří tomu nerozuměli. Tož včil nastupují k veslu mladí, nešťastní z té spouště kolem, a ptají se: Nebylo by dobře navázat na plodnou tradici předválečnou, když jim to tehdy šlo tak dobře? A tak jsem jim to při jejich návštěvě vyložil, v čem spočvalo tajemství našich úspěchů. ... Něco z mého výkladu vysílali v listopadu z magnetofonového pásku v rozhlase, všecko jsem jim sestavil do obsáhlého memoranda (přes 80 stran) a poslal na ministerstvo. Hrozně se divili: co pracně shledávali po celé Anglii jako pozoruhodnou novotu, to že my jsme měli doma už před válkou promyšleno a na vědeckých základech postaveno a provedeno. ... Rád jsem tu práci dělal, protože ti mladí vzbudili ve mně naději, že zas bude u nás lépe.u Lépe, alespoň na čas, opravdu bylo. Cyril Stejskal se 21. května 1969 dočkal od děkana filozofické fakulty Jaroslava Kladivy plné pracovní rehabilitace. „Vážený
pane
doktore, dovolte mi, abych Vám jménem kolegia děkana, vědecké rady a jménem
celé
filosofické fakulty vyslovil hluboké politovaní nad tím, že jste byl v roce 1948 vzdálen svého vědeckého a pedagogického působení na filosofické fakultě UK. Na základě zjištění a návrhu rehabilitační komise považuje vedení filosofické fakulty toto politování za svou povinnost a prosím Vás, abyste je považoval zároveň za morální satisfakci. Zároveň považujeme za svou povinnost umožnit Vám obnovení docentskeho titulu, jehož právní platnost zanikla v důsledku Vašeho vzdálení z fakulty zákonem 58/50 Sb. prof dr. Jaroslav Kladiva DrSc. děkan".
6
105
Z dopisu praneteři Mgr. Františky Šubové-Stejskálové z konce ledna 1968. Podle: MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 59-60. 106 Podle: MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 64.
43
Právní rehabilitace v plném rozsahu se uskutečnila až po revoluci 1989. Městský soud v Praze svým usnesením z 27. prosince 1990 v uzavřeném zasedání rozhodl, že ,J>odle § 2 ods.l písm. b) zak. č. 119/90 Sb. o soudní rehabilitaci se prohlašuje za zrušený výrok o vině trestnými činy velezrady dle §1/10 odst. 2 z. č. 231/48 Sb.: ... 5/ Dr. Cyrila Stejskala «107
Plné právní rehabilitace se Cyril Stejskal nedočkal. Zemřel 10. září 1969 ve svém nové domově, v Novém Městě pod Smrkem, kam byla jeho rodina odstěhována, zatímco byl ve vězení. Poslední rozloučení proběhlo o pět dní později v libereckém krematoriu. I když děkan filozofické fakulty dopisem z května vyjádřil politování nad Stejskalovým vyloučením z fakulty, nikdo se nepřijel rozloučit s bývalým docentem staroslavného Karolina. Znovu již nebyla doba na loučení se s odpůrci komunistického režimu. V českých novinách vyšly krátké nekrology o veliké osobnosti české pedologie teprve po zmínkách v zahraničním rozhlasovém vysílání. Až v chicagském českém Zpravodaji vyšel v prosinci 1969 rozsáhlý článek „Zemřel velký učitel a psycholog" od Stejskalova někdejšího žáka Jiřího Veselého.108
107 108
Podle: MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 65. MUSIL, Jiří (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal. Olomouc, 2001. s. 55-56.
44
ZÁVĚR Cyril Stejskal patří mezi největší osobnosti české pedologie. Ve své práci prosazoval demokratickou pedagogiku. Školní výchova má vést k výchově občanství - k úctě lidské důstojnosti všech spoluobčanů. To ale zároveň znamená, že výchova musí mít úctu ke každému dítěti a jeho duši. Proto požaduje pedagogiku, která bude vycházet vstříc potřebám žáka. Pedagogiku, která bude znát možnosti a schopnosti svého žáka. Požaduje tedy pedocentrickou školu a pedagogiku. V období tzv. první republiky publikoval své články v řadě odborných časopisů. Při snaze o prosazení vysokoškolského vzdělání učitelů byl aktivním účastníkem diskusí. Stál v centru Zemského pedologického ústavu při Zemském ústředí péče o mládež, který se zajišťovat péči a podporu znevýhodněným dětem. Profesní život universitního docenta Cyrila Stejskala se slibně rozvíjel, když koncem třicátých let přišel první totalitní režim. S nástupem nacismu přišla první omezení. Zemský pedologický ústav byl roku 1938 uzavřen. O rok později i české vysoké školy. Cenzura nedovolila možnost svobodně publikovat výsledky výzkumů a studia. Veškeré publikované práce musely být posouzeny z hlediska nacistické ideologie. Musely odpovídat rasovým požadavkům -
musely
zdůrazňovat nadřazenost německého národa. Jakákoli zmínka o opaku byla nežádoucí. I když byl Stejskal stoupencem výběrové metody ve výchově a vzdělání, kterou prosazovala i nacistická pedagogika, nacistickou pedagogiku odmítal. Odmítal její výchovu k rasové a třídní nenávisti, přílišné zdůrazňování vůle a potlačování rozumové výchovy. Odmítal, aby výsledkem výchovy byl uniformní nástroj něčí vůle. Výchova a vzdělání musí přeci rozvíjet žákovu svobodnou osobnost! Protože se Stejskal svými názory nikdy netajil, německá cenzura hlídala jeho články uveřejňované za války především ve Věstníku pedagogickém. Jako redaktoru Věstníku mu bylo otevřeně vyhrožováno uvězněním, jestliže nebude spolupracovat s nacistickými orgány a uveřejňovat „správné" články a myšlenky. K tomu se Stejskal snažil pokud možno vyhnout. Po osvobození Československa začali své pozice posilovat komunisté, kteří převzali plnou moc v únoru 1948. Již předtím se však snažili zbavit svých případných odpůrců. Využívali k tomu vykonstruovaná obvinění a štvavé útoky v tisku. Neunikl tomu ani Cyril Stejskal. Komunistům, kteří prosazovali tzv. jednotnou školu, jednotné základní vzdělání pro všechny děti, vadilo Stejskalovo prosazování výběrových škol, které by umožnily přiměřený růst nadanějším jedincům a naopak pomáhaly dětem, které na běžnou školu nestačí v rozvíjejí jejich další schopností. Stejskal byl nařknut z ideologické kolaborace s nacismem- že chce
45
vytvořit speciální školy pro „nadřazenou třídu". Z toho, že jím prosazovaná pedagogika není sociálně spravedlivá, že by znemožnila studia dětem ze sociálně slabých rodin. Byl zcela přecházen fakt, že Stejskal prosazoval bezplatné vzdělání chudých nadaných dětí. Navrhoval pro ně bezplatné internáty, příspěvky na školní pomůcky. Svoji práci v pedologických ústavech Stejskal označil za skromný přínos k socialismu - praktickému socialismu.109 Bylo mu však znemožněno pokračovat v práci v pedologických ústavech, publikovat, vyučovat na univerzitě a poté i na střední škole. Byl zatčen a přes svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odsouzen na 16 let do vězení. Byl mu zabaven veškerý majetek, tedy i rozsáhlý podkladový materiál prací, které teprve připravoval. Zloba a nenávist komunistického režimu se nevyhnula ani jeho manželce a dětem. Tím, že Cyril Stejskal prožíval jedny ze svých vědecky nejplodnějších let v době, kdy totalitní režimy znesnadňovaly a znemožňovaly odbornou práci lidem, kteří s nimi nesouhlasili (v obou režimech mezi jejich odpůrce Stejskal patřil), přišla česká školní, poradenská i nápravně pedagogická praxe o dozajista zajímavé práce. Když po nástupu do vězení musel Cyril Stejskal vyplnit pracovní dotazník, kde byla i otázka, jaký měl v životě neúspěch a zklamání, odpověděl na ni: „Ze jsem neměl času vychovat republice vědecký dorost pro svůj obor." Na příkladu Cyrila Stejskala jsem se snažila ukázat, jak totalitní režimy omezovaly svoje odpůrce z řad pedagogů. Od omezování svobody projevu slova po úplný zákaz publikování,
od vyhrožování uvěznění po splnění této hrozby. Případné tresty se přitom
vztahovaly i na rodinné příslušníky, jednak tím, že v případě zatčení přišla rodina o část příjmu, který zatčený zajišťoval, jednak přímými tresty pro ně - násilné vystěhování, konfiskace majetku atp. Při zpracování práce se objevily některé okolnosti, které znesnadňovaly její vznik. Jak jsem již v úvodu napsala, spisy Státní prokuratury a Sboru nápravné výchovy z Národního archivu jsou vedeny v režimu „TAJNÉ", což znesnadňovalo jejich případnou reprodukci. Navíc fakt, že jde o spisy z relativně nedávné doby, kdy je jistá pravděpodobnost, že aktéři uvedení ve spisech ještě žijí a byl by tedy potřebný jejich souhlas s reprodukcí spisů, jejich reprodukci takřka úplně vyloučil. Proces s Cyrilem Stejskalem v roce 1951 a jeho rehabilitaci v roce 1991 jsem musela zpravovat pouze na základě tzv. prokurátorského spisu a podle sborníků profesora Musila, protože oba původní dokumenty, spis Státního soudu i
NA Praha. Sbor nápravné výchovy. Osobní spis S 136 Cyril Stejskal. Pracovní dotazník. Tamtéž. Osobní spis S 136 Cyril Stejskal. Pracovní dotazník.
46
nchabilitující rozsudek, byly uloženy ve spisovně pražského Městského soudu, která byla v roce 2002 zatopena, spisy následně zamrazeny a nyní čekají na svoje rozmrazení.
47
PRAMENY A LITERATURA Prameny Archiv Ministerstva vnitra Praha. Vrchní očistná komise Praha. Sign. 204/47. Archiv University Karlovy Praha. Filosofická fakulta. Posudky disertačních prací. Kar. č. 108, KNV. č. 1266. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Akademický senát. Kar. č. 45, KNV., č. 662 a, sign. B 6/60. Kar. č. 57, KNV., č. 825, sign. B 9/51. Kart. č. 58, inv. č. 831, sign. B 9/58. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Disertace, č. 1057. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Filosofové řádní. M - Ž. Zimní běh 1910/1911. - Letní běh 1914. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Filozofická fakulta. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Zkušební komise pro gymnázia. Kar. č. 50, inv. č. 97. Archiv Univerzity Karlovy Praha. Pedagogická fakulta. Personální spisy PedF. Cyril Stejskal. Národní archiv Praha. Sbor nápravné výchovy. Osobní spis S136 Cyril Stejskal. Národní archiv Praha. Státní prokuratura. SPt I/II 102/6/50.
řráce Cyrila SkiskaU Dětská inteligence. Pokus o synthesu jedné kapitoly z pedagogické psychologie. Povaha inteligence a metody jejího výzkumu. Praha: Profesorské nakladatelství a knihkupectví, 1934. 373 s. Dr. Otakar Kádner +. Věstník pedagogický, 1936, roč. XIV, č. 5. Jak upravit přechod na střední školu. Věstník pedagogický, 1926, roč. IV, č. 5. Nervosní dítě ve škole. Věstník pedagogický, 1936, roč. XIV, č. 2. O diferenciaci na našich pokusných školách. Praha: vlastním nákladem, 1930. 6 s. Pedagogické prázdniny. Věstník pedagogický, 1925, roč. III, č. 9-10. Pedologie v demokracii. Věstník pedagogický, 1937, roč. XV, č. 7. Pocit méněcennosti u dětí. Věstník pedagogický, 1935, roč. XIII, č. 4. Reformní snahy v organisaci školství. Z přednášek čtených na škole vysokých studií paedagogických, ve IIIsemestru. Praha, 1922. 26 s. Syllabus přednášek Cyrila Stejskala na VŠP v Chrudimi 1946. Chrudim: Vysoká škola pedagogická, 1946. 17 s. Testy inteligence v kritice novoněmecké typologie. Věstník pedagogický, 1939, roč. XVII, č. 6-7,8,9-10. Theorie výchovy. Brno: Komenium, 947. 18 s. Volnou cestu zdatným. Věstník pedagogický, 1942, roč. XX. Výběr pro střední školy. Věstník pedagogický, 1935, roč. XIII, č. 1. Vybudujme Národní pedagogický ústav Komenského! Věstník pedagogický, 1940, roč. XVIII, č. 4-5. Výchovné třídy pro obtížné žáky. Věstník pedagogický, 1943, roč. XXI, č. 1. Zájem školy na sociální péči o mládež. Věstník pedagogický, 1935, roč. XIII, č. 10. Zásada výběru v německé výchově. Naše doba, 1943, roč. 50, duben 1943.
48
LANCOVÁ, Juliana, ŘÍHA, Oldřich, STEJSKAL, Cyril. Správná volba povolaní. Praktická příručka pro rodiče, vychovatele, učitele, lékaře, poradce, zaměstnavatele, zaměstnance atd. Praha: Ústředí poraden pro volbu povolání, 1925. 424 s.
Literatura CIPRO, Miroslav. Slovník pedagogů. Praha: Miroslav Cipro, 2001. 551 s. ČADA, František. František Cáda: k padesátým narozeninám jeho napsal kruh přátel a ctitelů. Praha: Dědictví Komenského, 1915. 72 s. Československá psychologie. Časopis pro psychologickou teorii a praxi, 1999, roč. XLIII. DOLENSKY, Antonín (ed.). Kulturní adresář CSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. II. ročník. Praha, 1936. 672 s. HARTLOVÁ, Kateřina. Co je to inteligence (porovnání různých názorů). Seminární práce, [online] Dostupné z www: HAVRÁNEK, Jan (red.). Dějiny Univerzity Karlovy. 3, 1802 - 1918. Praha: Karolinum, 1997. 390 s. ISBN 80-7184-320-2 HAVRÁNEK, Jan, POUSTA, Zdeněk (red.). Dějiny Univerzity Karlovy. 4, 1918 - 1990. Praha: Karolinum, 1998. 671 s. ISBN 80-7184-539-6 CHLUP, Otokar, KUBÁLEK, Josef, UHER, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Praha: Novina, 1939-1940. 3 sv. CHLUP, Otokar. Vývoj pedagogických Masarykovy university, 2925. 203 s.
ideí v novém věku. Brno: Filosofická
fakulty
JELÍNEK, Jaroslav. Politické ústředí domácího odboje. Vzpomínky a poznámky novináře. Praha: Kvasnička a Hampl, 1947. 214 s. KÁDNER, Otakar (red.) Škola vysokých studií pedagogických v Praze. 1921 - 1927. Praha: Československá obec učitelská a Škola vysokých pedagogických studií, 1927. 84 s. KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. 448 s. KOUDELÁK, Josef (ed.). Starnov pod Sternberkem. Z minulosti k přítomnosti. Olomouc: Místní osvětová rada, 1948. 85 s. MUSIL, Jiří V (ed.). Doc. Dr. Cyril Stejskal: 31. 12. 1890 - 10. 9. 1969: sborník příspěvků ze seminářů k životním výročím vletech 1999 a 2000. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní, 2001. 75 s. ISBN 80-238-7360-1 MUSIL, Jiří V. Cyril Stejskal - život a dílo: Rozvoj péče o mládež v Cechách do okupace. Olomouc: Společnost J. L. Fischera, 2005. 126 s. ISBN 80-903449-0-9 NEJEDLÝ, Zdeněk. O výchově a vzdělání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953. 380 s. Památník na oslavu padesátého panovnického jubilea jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-1898. Rozvoj českého školství. Napsal Jan Šafránek. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1898. 70 s. Pedagog Josef Hendrich. Sborník k jeho 60. narozeninám. Praha: Masarykův lido výchovný ústav, 1948.64 s. PETRAN, Josef. Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzita Karlovy, 1983. 406 s.
Univerzity Karlovy v Praze.
Praha:
PODLAHOVÁ, Liboše a kol. 1 + 100 osobností pedagogiky a školství v českých zemích.
49
Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 254 s. ISBN 80-155-0313-7 Sbírka zákonu Republiky Československé. Praha: Státní tiskárna, 1945-1959. [online] Dostupné z www: Sborník prací z oborů péče o mládež úchylnou, vydaná na počest životního díla Josefa Zemana. Praha: Spolek pro péči o slabomyslné v republice Československé v Praze, 1931. 172 s. Seznam přednášek na universitě Karlově v letním semestru 1947 - 48. Praha: Akademický senát University Karlovy. 1948. Seznam přednášek na universitě Karlově v zimním běhu 1947 — 48. Praha: Akademický senát University Karlovy, 1947. Seznam přednášek pedagogické fakulty University Karlovy. Letní běh 1947. Praha: Děkanství Pedagogické fakulty, 1947. Seznam přednášek, které se budou konati na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze v letním běhu 1945. Praha: Děkanství Filosofické fakulty, 1945. Seznam přednášek, které se budou konati na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze v letním běhu 1946. Praha: Děkanství Filosofické fakulty, 1946. Seznam přednášek, které se budou konati na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze v zimním věku 1946/1947. Praha: Děkanství Filosofické fakulty, 1946. Seznam přednášek, které se budou konati na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze v letním běhu 1947. Praha: Děkanství Filosofické fakulty, 1947. Seznam přednášek, které se budou konati na Universitě Karlově v Praze v zimním běhu 193839. Praha, Akademický senát University Karlovy, 1938. Seznam přednášek, které se budou konati na Universitě Karlově v Praze v letním běhu 1939. Praha: Akademický senát University Karlovy, 1939. Seznam přednášek, které se budou konati na Universitě Karlově v Praze v zimním běhu 193940. Praha, Akademický senát University Karlovy, 1939. SOBOTA, Emil. Co to byl protektorát. Praha: Kvasnička a Hapml, 1946. 166 s. SOMR, Miroslav. Některé směry a snahy o reformu české školy v meziválečném období a české školství za fašistické okupace. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, 1984.90 s. Stanovy zemského ústředí péče o mládež v Cechách. Praha: Zemské ústředí péče o mládež v Čechách, 1933. 16 s. STERN, William L. Pedologie kulturním požadavkem: se zvláštním zřetelem nadání. Praha: Dědictví Komenského, 1922. 67 s.
kproblému
ŠTVERÁK, Vladimír. Stručné dějiny pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.382 s. Tvorba, 1948, roč. XVII. ZOUNEK, Jiří. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v letech 1948-1949. Disertační práce. Brno, 1996. 85 s. ZOUNEK, Jiří. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity vletech 1948-1949. Časopis matice moravské, 1996, roč. 115, č. s. 299-313.
50
PRÍLOHY Přednášky a seminárni cvičení, které si Cyril Stejskal zapisoval v době svého studia na KarloFerdinandově universitě v letech 1910-1914
52
Přednášky docenta Cyrila Stejskala na Karlově univerzitě vletech 1938 až 1940 a 1945 až 1948
56
Stanovisko posluchačů Filosofické fakulty Karlovy univerzity ke zrušení pedagogického semináře doc. Dr. Cyrila Stejskala
57
Oznámení Cyrilu Stejskalovi o zproštění výklonu všech funkcí na filozofické fakultě...58 Oznámení MŠO Cyrilu Stejskalovi o odebrání titulu docent pro obor pedagogika z 5. března 1948 59
51
Letní běh 1911
Zimníběh 1910-1911
Přednášky a seminární cvičení, které si Cyril Stejskal zapisoval v době svého studia Karlo-Ferdinandově universitě v letech 1910 - 1914.111
111
Metrický rozbor lyrických tragédií Sofokleových 0 voj., fin. a soudním zřízení athénském Dějiny římského řečnictví a výklad Cic. Bruta Výklad Aischylových Peršanů Řecké tragoedie Řecké divadlo Demosthenes a jeho vrstevníci Skladba jazyka latinského Dějiny řeckého umění Náboženství v Římě za doby císařství Vývoj ústav řeckých Vývoj novověké filosofie Hygiena školská Venerické nemoci Řecký proseminář Latinský proseminář Psychologie V. Sestroj světa vnějšího a nauka o citu Rychlopisná cvičení česká Dějiny filosofie Dějiny novověké filosofie Vybrané kapitoly z psychologie žáka Dokončení nauky o citu Pragmatism Školství v cizině Přehled řeckých dějin Státní zřízení římské Ustavní zřízení státu lauonského Topografie starého Ríma Římské básnictví epické Řecká tragedie Latinský proseminář Řecký proseminář Literatura římská doby Augustovy Dějiny řeckého umění Rychlopisná cvičení česká
Prof. Král Prof. Král Prof. Novák Prof. Novák Prof. Groh Prof. Groh Dr. Wenig Dr. Jižani Prof. Vysoký Prof. Peroutka Prof. Peroutka Prof Drtina Dr. Růžička Dr. Pečírka Dr. Wenig Prof Groh Prof. Krejčí Lektor Pražák Prof. Masaryk Prof. Drtina Prof Cáda Prof. Krejčí Prof. Krejčí Doc. Kádner Prof Peroutka Prof. Peroutka Prof. Král Prof. Novák Prof. Groh Prof. Groh Prof. Groh Dr. Wenig Dr. Wenig Prof. Vysoký Lektor Pražák
Podle: AUK. FF. Filosofové řádní. M - Ž. Zimní běh 1 9 1 0 - 1 9 1 1 . . . . Letní běh 1914.
Zimní běh 1911-1912 Letní běh 1912
Úvod do filosofie Dějiny řecké filosofie Pedagogický seminář Základy psychologie Filosofický seminář Systém psychologie č. I Organisace školství Přehled řeckých dějin Dějiny římské I. Grammatika attického nářečí I. 0 životě, povaze, politické a spisovatelské činnosti Ciceronově 0 básních Homérových Latinský proseminář Řecký proseminář Řecká mythologie Literatura česká století XV. a XVI. Průpravný kurs method těsnopisu českého Dějiny slovanského těsnopisu Přehled dějin pedagogiky vyššího školství Pedagogický seminář Nauka o počitku Filosofický seminář Dějiny filosofie nejnovější Současné snahy o reformu školství Přehled řeckých dějin Římské dějiny Starolatinská prosodie Dějiny římské satiry Topografie starých Athén Řecká mythologie Archeologický seminář Stará literatura česká Latinský proseminář
Prof. Drtina Prof. Drtina Prof. Drtina Prof. Čada Prof. Čada Prof. Krejčí Prof. Kádner Prof. Peroutka Prof. Peroutka Prof. Král Prof. Novák Prof. Groh Dr. Jiráni Dr. Wenig Prof. Vysoký Prof. Vlček Lektor Pražák Lektor Pražák Prof. Drtina Prof. Drtina Prof Čada Prof. Čada Prof. Krejčí Prof. Kádner Prof Peroutka Prof. Peroutka Prof. Král Prof. Novák Prof. Groh Prof. Vysoký Prof. Vysoký Prof. Smetánka Dr. Jiráni
Zimní běh 1912-1913 Letní běh 1913
Pedagogický seminář Psychologie citu Úvod do psychologie dítěte Filosofický seminář Dějiny římské komoedie Hláskosloví a tvarosloví jazyka latinského Dějepisectví římské Latinský proseminář Fysiologie smyslových činností Pedagogický seminář Psychologie vůle Aristotelova filosofie Filosofický seminář Elementární jevy duševní Pedagogická psychologie Dějiny staré komedie attické Dějiny a theorie sloho latinského Tvarosloví jazyka latinského Dějepisectví římské Soukromý život starých Římanů Latinský seminář Řecký proseminář Diagnostika chorob duševních Kasuistika neurologická
Prof. Drtina Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Král Prof. Novák Prof. Groh Dr. Jiráni Prof. Babák Drtina Cáda Cáda Cáda Prof. Krejčí Prof. Kádner Prof. Král Prof. Novák Prof. Novák Prof. Groh Dr. Jiráni Prof. Novák Dr. Wenig Prof. Heveroch Prof. Heveroch
54
Zimní běh 1913-1914 Letní běh 1914
Seminář pedagogický Logika Filosofové řeští před Sokratem Seminář filosofický Seminář filosofický Nauka o paměti a pozornosti Praktický kurz experimentální psychologie Positivism a noětický problém Ustavní zřízení athénské Výklad Plautových Menaechmů Dějiny římského básnictví tragického Básnictví alexandrijské Seminář latinský Platonův život a spisy Řecký proseminář Diagnostika chorob duševních Klinické vyšetřování chorob duševních Předmět Pedagogický seminář Theorie vědy Filosofie řecká za Sokrata Filosofický seminář Filosofický seminář Nové proudy Idealistické. Intuitivism. Pragmatism Lingvistická principia (pozn. vyškrtnuto) Ustavní zřízení athénské II. Vojenské starožitnosti římské Flexe slovesa latinského Latinský seminář Vybrané kapitoly z řecké skladby Výklad Aristofanových Jezdců Pravopis německý
Prof. Drtina Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Krejčí Prof. Krejčí Dr. Rostohar Dr. Beneš Doc. Král Doc. Král Prof. Novák Prof. Novák Prof. Novák Prof. Groh Dr. Wenig Prof. Heveroch Prof. Heveroch Vyučující Prof. Drtina Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Cáda Prof. Krejčí Prof. Krejčí Dr. Beneš Dr. Baudiš Dr. Král Prof. Novák Prof. Novák Prof. Novák Prof. Groh Prof. Groh Prof. Kraus
55
Přednášky docenta Cyrila Stejskala na Karlově univerzitě v letech 1938 až 1940 a 1945 až 1948. m Zimní běh 1938/1939 Letní běh 1939 Zimní běh 1939/1940" j
Filosofická fakulta
Letní běh 1945 Letní běh 1946
Zimní běh 1946/1947
Letní běh 1947
Zimní běh 1947/1948 Letní běh 1948 " 4
Pedagogická fakulta
Letní běh 1947
Zimní běh 1947/1948 (pouze psychologie)
Letní semestr 1947/ 1948115
Úvod do pedologie Kapitoly z pedologie Inteligence středoškolského žactva Úvod do pedagogické psychologie Dívčí vzdělávání Pedologie (seminář) Pedagogická psychologie II. (pro první státní zkoušku) Pedologie (seminář) Psychologické základy československé školské soustavy Péče o nadané Pedologický seminář (seminář) Psychologické základy československé školské soustavy (pro I. státní zkoušku) Pedologický seminář Puberta a její výchovná problematika (pro I. státní zkoušku) Pedologický seminář Psychologie žactva na škole II. stupně Seminární cvičení z obecné pedagogiky (pro učitele I. stupně, pedagogika) Psychologie žáka obecné školy (pro I. stupeň, psychologie) Školní psycholog (volná přednáška, psychologie) Pozorování žactva (psychologie) Psychologie dítěte předškolního věku (pro učitele mateřské školy) Dětská inteligence (volná přednáška) Seminář psychologie dítěte předškolního věku (psychologie) Psychologie žactva obecné školy (pro učitele obecné školy, ke státní zkoušce) Psychologie žáka na škole II. stupně (pro učitele měšťanských škol, ke státní zkoušce) Žáci nápadní a úchylní (všem, k rigorosu)
1,2
Přednášky a cvičení na Filosofické fakultě probíhaly v rámci pedagogiky. Přednášky a cvičení na Pedagogické fakultě pak v rámci pedagogiky a psychologie. 113 Zimní běh 1939 - 1940 měl být od 1. října 1939 do 15. února 1940. V listopadu 1939 však došlo k uzavření všech českých vysokých škol. 1.4 Doc. Cyrilu Stejskalovi byla rozhodnutím akčního výboru zastavena činnost na FF UK dne 4. března 1948. 1.5 Doc. Cyrilu Stejskalovi byla rozhodnutím akčního výboru zastaven činnost na PedF UK dne 16. února 1948.
56
Stanovisko posluchačů Filosofické fakulty Karlovy univerzity ke zrušení pedagogického semináře doc. Dr. Cyrila Stejskala.116
P. T. Ministerstvu školství v Praze. Praha 5. II. 1948. Níže podepsaní studenti a studentky, vesměs řádní posluchači filosofické fakulty Karlovy university v Praze, dovolují si projevit své stanovisko k faktu, že pedagogický seminář doc. Dr. Cyrila Stejskala byl rozhodnutím Ministerstva školství zrušen. My, posluchači většinou ve vyšších semestrech, kteří jsme členy zmíněného semináře od r. 1945 a kteří soustavně v tomto semináři pracujeme a připravujeme se tak pod odborným vedením na budoucí vědeckou dráhu, pociťujeme toto rozhodnutí jako vážnou újmu na studiu, které se nám pod dohledem povolaného odborníka začalo slibně rozvíjet. Docent Dr. Stejskal byl nám vždy obětavým a přitom skromným rádcem ve všech otázkách studijních, jevil se nám jako nadšený učitel, přesvědčený stoupenec Masarykův, jehož demokratické ideály nám neopomenul při každé vhodné příležitosti vštěpovat, zvláště šlo-li o výchovu a otázky s tím spojené. Pociťujeme tedy trpce, že nám není dovoleno vzdělávati se odborně v semináři právě takového profesory, který nám stál vědecky i lidsky tak blízko, připraven vždy poradit a posílit v pravý čas. My, kteří bez rozdílu politického přesvědčení, podepisujeme tento projev, za 60 členů semináře, činíme tak ze své vůle a ve snaze, že tím snad přispějeme k revisi tohoto nečekaného opatření a že nám snad v krátké době bude opět umožněno pokračovat ve studiu u profesora, o jehož odborných i pedagogických kvalitách jeme již dva a půl roku přesvědčeni. Bude-li tento náš projev vyslyšen, děkujeme co nejzdvořileji a ujišťujeme, že k němu nejsme vedeni žádnými jinými zájmy než vážným zájmem o studium a o ty, kdož jsou nám v tom směru nositeli hodnot.
116
Podle: Musil, Jiří. Doc. Dr. Cyril Stejskal: 31. 12. 1890- 10. 9. 1969: sborník pňspěvků ze seminářů k životním výročím v letech 1999 a 2000. Olomouc, 2001. s. 22.
57
Oznámení Cyrilu Stejskalovi o zproštění výklonu všech funkcí na filozofické fakultě. Pramen: AUK-FF. AUK-FF. Personální spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Připiš děkana FF Kozáka C. Stejskalovi ze dne 4. března 1948, č.j. 3451/47/48-B/H.
58
Oznámení MŠO Cyrilu Stejskalovi o odebrání titulu docent pro obor pedagogika z 5. března 1948. Pramen: AUK-FF. AUK-FF. Personálni spisy FF. Kar. č. 58, inv. č. 671. Dopis MŠO C. Stejskalovi o odebrání veniam docendi ze dne 5. března 1948, č. j . A-52.904/48-V/3. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A OSVĚT
fakulty 'Karlovy vm.iweM8i.tj w Pare a
'lasám fáa vealas
y , Jej i ä M
-ní pro íakul
f i l c ;.."..-' •
r
/ 4
.,
(m za..dne..
«
•
•
Děkanství f i l o s o f i c k é f a k u l t y Karlovy u n i v e r s i t ? v
P r a z e
Smetanovo nám. na vědomí .a k laskavému doručení připo^enébo dekretu datované p o t v r z e n í , j e ž budiž uloženo ke s p i s u . /! '
59
