OSOBNOST
vlastnost
kladnější a
zvrhle
DÍLO.
A
rozumí
uměleckého
dobách
v
Listí
(Z cyklu:
úpadku
díla, které a
v
se
tahu
větrů.)
bud
vůbec
vkusu:
sesprosťačení
Jest
jedna
nerozumí
cudnosti
nejzá'
a
nebo
zle
uměleckého
díla. Neví a
nechápe
a
covy
mate
a
ra9y,
děným
vůbec, že
a
míchá
poněvadž
Nerozumí
života,
cudnost
není
uměleckého
a
tato
díla, se
umělecké dílo
opravdu
nebo
neví
se
slabošstvím,
s
nerozumí,
a
vodnatostí naturellu,
s
Nic
neprozrazuje
matou
Naprosto totéž,
se
jiným
zejmena
mystická kde
řídkou
a
vášní
s
v
musí čem
být cudné,
je umělecká
blátivou temperovaností uměk
krví
a
studenou
hlavou
i
a
nejvřelejší, nejlehčí,
krásy
éthernou
krev,
síly, samým pulsem a rytmem vzlétlým, bezdýmným a horkým plamenem extase.
uměleckého
vesmíru.
je pravá a
právě naopak
než
síle
sůl
kde
Ztratila
díla, se
je falšovaný
necharakterisuje
tak
a
nerozumí
se,
v
čem
neomylná její chuť,
je
neví
entita
tato se,
kde
je
že
si
surrogát.
doby
úpadku
v
umění
jako
to,
siláctvím.
nerozumí
jedna
však
jeho vysoko
není,
sílu
žádá
ničím
kde
diska,
je cudné, se
opatrností
s
každé
srdcem.
Umělecká
a
buď
je umělecké, jen pokud
cudnost
a
se
táž
dvojí slovo
a
nechápou, jak
podstata
pro
jednu
nazíraná věc
a
síla
a
cudnost
pod dvojím
uměleckého
zorným
úhlem,
díla s
jsou jedno
dvojího
hle-
jeden pojem.
241
STANISLAV
SUCHARDA.
SKIZZA F. NÁVRHU PRVNÍ PALACKÉHO. NA POMNÍK PŘIJATÉHO
Nerozumí že
ceny, a
rozvinuty
jednou odstředivě i
to
obraz:
je
k
sloučeny v
těchto
v
a
mysteriósní
notě
že
síly
mezi
tam, kde
nikde
jsou
a
do
jednou
že
a
nevyskytují zázrak,
týž
výše
vniterně
jednou
geniovi kryjí
v
jemnost
a
každé
v
tvořivost
do
hloubky,
druhé
po
tříšti i
odlou'
se
táž
podruhé
a
rozpadají, přestává
se
od
jednou
vnějšně.
jeho
genius
a
Ale
díla
jsou
dílo
jeho
druhou, hvězd
doby
nerozumí
ani
přechody jich
a
sluncí
a
síle,
ani
a
záporného, nýbrž
básníků
ať
které
Nietzscheho
nedovede
Nikdo
nic
mdloba,
či
Carlylea
jemnosti.
a
ani
mystérium velikých
se
Goetha,
či
slabost
není
Nechápe
jako přitažlivost
nové
sama
a
mi
polarisace
záhada
jemnosti,
vésti
ale
je
jich
či
právě
rozlišovací
světla
hlavně
Dante
jsou
čáru
stejně
bytí.
a
nerozumí
jich jed'
geniovi.
v
rozrušily
jej
v
křečovité
mrtvé
úpadkové
Doby
Doby úpadkové a
tím
k
sobě.
které
je
zlomky
a
neboť
soud celé
nejvyšší
každému
mrtvou
zření,
složily svůj
stělesněná
nenabízí
vnějškové. Rozdrobily život,
a
ztratily
ztratily umění,
Umělec
242
že
a
Shelleyho
Jsou udýchané,
a
se
že
a
nutně
směr:
dostředivě,
že
je,
síla.
sama
dílech
Upad
druhé
po
totéž
osudně
a
jiný
v
jsou
klesá.
neodlučitelnosti
jich
pokaždé
hlavně,
se
Shakespearea, v
přirozeně
pravda
partiích
klad
a
jemnost
a
nerozloučení
Nechápe sám
síla
doplňují
se
ale
síla,
že
se,
na
zření z
a
které
tím
rukou
je právě
k sobě, k
potkání,
dusí
a
celku,
vlastních
umění
úcta
tříšť
v
klid do
tom
mystériu,
mystickou nyní
se
a
v
pro
radost
vnitra
ničem
které
nerozměňuje
z
nimi.
zápasí pod
jistotu,
cizích, a
a
jeho jednotu,
nese
chvíli
ve
jiném:
ve
a
hru.
vnějšek v
úctě
svojí hrudi
potřeby,
které
chová
jako skrytý
dává v
jen
sobe
přebytek, žárlivé
a
nejlehčí
pena,
poklad,
temnou
střeží, aby
pěna,
zdá
klame
víc, A
tím
malého a
udýchaně kácí
celý
světle, nemá
úžas
věčně
ve
svém
tmě
pěnu,
tím
i
a
podstatu Není Oni
větších
nic
nelze
bytí, než
naučit
řenu
která
nenávidí
citlivkové
ulic,
klečel
Odtud
i
ním
z
passant
dává
celý
hloubky
býti:
Obnažuje
květ
je
něm
v
jen překy
kdy
dal
ave
nesilný. dosáhl,
její míra,
a
pro
zůstat
příčině
i
které
hloubky
mají
dal
který
výši,
umělec
a
své
ve
úcty
vteřiny,
které
Je nejemný ten,
ironickém
v
tmy. Nemá
a
se
majetek
dotykem ruky
divadlo
pro
vteřiny,
a
svůj
směšný
a
křečovitě
vůni
a
květ
smysl
a
života* života.
a
sebeúcta.
a
znak
jediná je
ona
zbožně
i
hrou
niž
není
genia
sám
a
nechce v
cizímu
zraku
dotknout
špínu zpovědí
všednosti
divadlem
sebeúctě,
která kou-
skrytých
se
jako špínu rukou,
všecko
a
této
základ*
možnosti,
být nikdy
zároveň,
a
jeho
pokorně svoje vnitřní
a
sobě
pohledů
radosti,
ale
cit
které
z
si
nese
nemůže
kdo
napil,
se
která
snu
a
že
a
že
svátek,
je
je
stajený
nepozná
shonu
nejistoty
na
nedá
vešli
jimi
vrcholech
vlastní
ve
hrudi
svět
a
nepřidá
übrat.
nadbíhají jí kdo
tomu, ho
ten, kdo ho
Východu sedá
nic
uniká,
jim
pýchy,
soud
svůj
něho
z
nechápou,
kolenou,
králové
stádo
hned
Tak se
a
a
nikdy
co
věc
citu
vyčítali
nebo
a
všech
na
si
nenese
nic
cítí,
ani
nikdo,
ani
neužasne,
křižovatkách,
sám
ve
kdyby
kdyby
vlastním svět
celý
se
rozlétly
věků
připrat
poklonit.
se
jako
na
od
královském,
Shakespeare tak
dovede
urážel
málo
o
nám
je
dát
ona
pomlouvá o
tak
frivolitě
tupci
a
málo
vždycky
a a
na
ani
a
míse
k
lůza:
hlučící
s
silou
si
trhajících
dát
může
kritická
bijících
prozkoumání
že
lůza
lůza,
se
prožili",
oběma, vší
a
k
a
někdo
chvíli
přesvědčení
napjetím
krocanním
každou
levou celé
pathosem
o
se.
rukou své
do
se
aen
bytosti.
nedostatku
neseriosnosti.
nedouci
za
„životným", měkké
celé drama
svíjejících
deklamuje
uspokojivě hladký
zastavit
náměstích
na
„poctivě
nepochopí nikdy
Góthovi
mudrákům
řvoucích všecko
že
se,
nedovede
mstí,
se
neporozumí
necudných,
nabízejících
jednu
to,
vřelosti
že
na
jemuž
těla
Neboť,
stará
a
übohý
nepřehání, poněvadž
špínu
mu
se,
zaříkávajících
prsou,
zdál
že
stolci.
umělecká,
A
tvrdí,
napjatě,
vytrhává kořeny,
kořenů,
žádnému
umělec
ticho, které
to
ticho,
srdce
i
bere
nic
ani
slávou,
za
vtírají
všichni
a
To
a
královský
před
veném
milost
a
trhů.
jako
se
a
tento
dvéře
nic,
honí
upozorňují srdci
kdo
a
fond,
výši, nejvyšší
cudnost
sobě
pro
a
každý skutečný
němu
Malí
pokoje
krámů
náměstí,
k
která
ruce,
sebeúctě,
studna
je
Proto mu
je jen
umělcovy síly.
pramen
Zde
květu
pěny
tato
jen pravdou cizí
této
díle,
rozmar
genius lehce,
nemohoucnost.
a
svoji
životě
v
žádné
v
dal
umělců
než
nedovoluje bytí,
víc
celého:
ranám
svadnou.
dárce
osudu
neznásilňuje,
vždycky
a
zítra
stromu,
sebeúctě,
nic
nefalšuje,
světu
nese
jeho hloubky.
se
úžasné
k
obecenstva
mdlobu
víc:
celého
nesnadnějšího
jediné
V
hrůzy
a
prostředního, služebného,
svůj
kde
základu
a
tmy
cudný
a
sebe
je nahý,
hloubku, poněvadž pěna
svého
i
celý
od
celý
kořeny,
s
milosrdenství
jen svoji
umělců
dali
i
tak,
světle
na
nekonečně
všeho
není
dát
umělec
všecko,
kratochvíli
umělec
svoji
jediní
Nic
Jí
dává
i
věčnosti,
pro
skratkou
a
něhož
z
stromu.
nemůže
opravdu sebe,
života
bez
které
a
celou
je essencí
světě
—a
svém
ve
štědrost,
překypělá
vrchol
a
na
sebe
se
ale
je
diváctva,
dal
dává
vrhá
a
které
královský
pující
Tento
smyslu
smyslu:
Ale
vlny
dává
co
bytí
mystéria
tmy,
zní:
a
veliký královský
se
vrchol
a
k
mělký
žije jí chvíle,
a
nikdo
vnitřního
strom
denním
sobě,
vrchol ale
liší
trhá
rve,
jen květ
požal
a
tím
jen
falešného.
a
Číši
svého
lže.
a
a
neulil:
kouzla
pěna
málo
to
se
ní
z
důvod
svatý
a
úrok, překypělou plnost.
vteřiny, odpadávající květ, Lůze
příčinu
živa i po že
plynný
jen proto, aby
chlad
popírali i,
filantropy a
smrti
tou
tok
se
šel
kdy
božskou
děje
a
a
sobectví,
skutečně
superioritou,
všecky
lidské
a
Beatrice. která
osudy
podívat, jak paprsek
Dante
v
se
něm,
měsíce láme
243
ÚPRAVY DRYÁK. A.
SPOLURACVNÍK ARCHITEKONÉ
FR. PALACKÉHO.
SUCHARD.
NA
PSTANISLV OMNÍK NÁVRH
PŘIJATÝ
ÚPRAVY DRYÁK. A.
SPOLURACVNÍK ARCHITEKONÉ
SUCHARD.
NA
PSTANISLV OMNÍK NÁVRH
PŘIJATÝ
FR.
PALACKÉHO.
kapce rosy,
v
se
lineál.
professorský společníkem
nelidské
je rozhodně
nové
duši
Ze
lekturou
je špatnou už
monstrum,
více
špínu
Ze
jiní
škálu
Nikdy
prostředků, aby
a
na
malíři
žít
bubnům
a
zdrženlivost
noblessu
Ta
člověka,
osudnost
neupozornit Ze
umění
všeho
vstupuje
nerozumí.
Chce,
tvořil
znásilňoval
Chce, aby
díla
sebe
a
vyrval
se
chce
ale
b
az
dovede
někdo
poli vyhrál
fórum
na
větší
jiné a
a
než
vydal
celý,
ostatní
vystupoval
chvíli,
pro
žádá
ato
od
nej'
života
dutá a
každého
poněvadž
odpouští,
mu
špičky
na
trhem
chce,
sípavá,
a
hlas.
forciroval chvíli
nedopouští, aby přečněl svoji
a
horách
na
všecko
projít
nakadeřená,
díla
sám,
je
ně'
lůza!
herectví
jediné,
to
nebo
tuchy,
vysoko
šedi
v
pochopit
jen nejfalešnější
Verlaineových,
vzduch
a
fléten.
a
člověku.
zapřenou
dovedla
tu
houslí
básní
kde
všem
vyhýbali
se
tucha
a
osud
ticho,
nuanci.
šeď
některých
přírodě
v
plaše pod
jak by
pochopila
ostatnímu
aby
nejcudnější
a
který
sebe
na
umělce, který
aby
spolu voda, sníh,
mlčí
rozhovoru
nejprostší, nejsilnější
lehčí,
bohat,
aže
kteří
stříbrnou
malovali
a
odstín odstínu jsou jen nepředená zpívající mlha, kterých nejryzejších a nejtragičtějších stran Nietzscheho,
a
tak
umělecké
a
které
sladkém
každý
zúženém
tomto
jako Velasquez,
uměleckou
a
cudnosti
umělecké
lůza
mohli
že
cymbálům
nepochopí
Nikdy
hmoty
rozumí
nepochopí,
koloristickým
se,
den
nejrozpjatějším.
na
nejméně
všeho
špatným
rozumí
obléká
a
někdo může byt nejméně dovede pochopit lůza, že až se uzavírá, pohrdá, že někdo může být tak pyšný,
než
zní
roucho.
neseprané
úmyslně obmezit
v
Nietzsche,
a
po
nenávidí
že
proto,
samotářské,
a
nedružný (byl
a
všeho
hatstvím si
je jim příliš tvrdý, ukrutný
nyní
a
meditacích
a
„všeobecně lidského", jak
málo
lyrice je rozhodně
Carlyle
oběda
u
snech
Shelleyho kosmických
v
raněné
chimérou
churavé,
na
a
svoje
a
dílo.
Nejméně
jen tehdy je pravé
přece
ním
za
osobnost
transcendentnosti,
mystérium
chápe
přesáhající
dílo.
svoje A
všeho
ze
věčnost
jako
Jen tehdy je kterému historii
se a
dílo
nezměrná tvořeno
bylo
odolat, pro
aby
proto,
ne
podal
osobnost
umělecké, když
chvíli,
za
veliké, když
nedalo
už
tma
a
dílo
potřebu
z
dýchá
a
nevyzpytná.
a
nejvnitrnější nutnosti, pod tlakem,
autora
jen
a
ukázku
obstojnou
stojí
tvůrce
ni, pro jeho
pro
růst
obratnosti
svojí prstové
a
jeho
a
hbi'
tosti. Tak
řekl
Goethe
vždy přírodu mosti. lidé
Psal toho
z
Jen mohl
dát
také
cele
je
jen
Veliké od
té
Ai I
něm
mimochodem,
nejcelejší
nad
Taková
díla
jen
oněměl
to,
je
troska: nese
v
na
žít
a
k
ní
přivádí
jeden
jeden
z
tom,
o
z
jsem vědo'
Co
ještě stupňoval.
a
co
vlastních
setinu
a
ji
jiní
snít,
osobností
toho,
co
dílo
když
tušit.
nejryzejších malířů,
básníků,
největších jim
ani
zamlčel
dává
největších
důležitějším bylo
růstu
Góthe,
meditovat,
ane
na
počtu
a
psát
hloubat děl.
je jen odštěpkem, který odletěl od dláta geniovi,
tesá
tom
jen
je
ve
tmě
všecka
ještě osobnost
se
získal
ze
sebe
krása, tvůrce
a
pro
smutek a
vlá
sebe a
nad
veliký
hrůza ním
duch.
velikého
jako
duch
díla. nad
propastmi.
jsou
znamení
bludné hlas
ale
poněvadž
sochy, již
si
abych
nedal
tvůrce
dal, mluví
co
mohl
dílo, i nej větší,
nejcelejším
vyvržené
kdy
a
pracovat
vnitřní
a
Jsou
je,
vzdělání
cítíte, že
němž
mimochodem
jen
sobeckým, totiž, svoje
studoval
„V základě
lhostejno."
nepochopí nikdy, jak
krásné
vodami
velice
neobmezuje osobnost,
umělecké
nad
mi
a
v
jejím smyslu:
předmětech, abych
umělecké, při
experimentovat
a
a
udělají, je
malovat
a
těch
o
a
velmi
spůsobem
co
lůza
Vinci,
jsem
svojí tvorbě
a
neopisuje Ale
umění
a
dílo
to
celé
o
ve
skoro a
stopy
balvany, tmě
nehmotná.
a
temného zvrácené
noci.
a
slavného
sloupy
a
válečného
opuštěná
tažení
duše,
žároviště F.
když X.
pouhé zhasl
ŠALDA.
STANISLAV
SUCHARDA.
NA POMNÍK FR. DETAIL PŘIJATÉHO NÁVRHU
PALACKÉHO.
LADISLAV
NÁVRH F.
NA
ŠALOUN. POMNÍK
PALACKÉHO.
LADISLAV
NÁVRH F.
NA
ŠALOUN. POMNÍK
PALACKÉHO.
HUGO
BÖTTINGER.
Hlásíme s
cesty
dnes
se
mohli
a
právo kritiky
a
umělecké
pro
kde
kde
siasmu,
Boj
zasažen,
že
svěřeno,
je
oči
tím,
před
mluvě
důvodů
Ale
jámy,
My
by
A
bolestno
kdyby
i
umění
a
250
v
na
měla
čas
byla
číslech,
větší
příznivý.
její
že
enthu'
a
situaci
službách.
zdá
dokázalo ;
jako
scény,
do
ní
často už
nezavíráme
vliv
co
Bohužel
kolikrát hrála. nežli
nových
má
drah
ně,
a
a
o
ostatně,
skutečně?
pro
nám
štvanice
lhalo A
specielně
slyšíme nový
ton
nekonečně než
kritikou),
kde
často
nebyly
není
ani
zákeřnou
více
strojiti
zákeřné
možnost
se
vyšívalo vyžádala
bez zaleknutí
a
trhavostí tolik důsledcích
v
si
za
kde
by
zisk
by
bytosti
tak
Jen
vliv
vládě
pí.
oběť
zničiti
máme dnes takovou obavu
listů
dvacet
schválně
příležitosti.
takovou
jiného
svědomí že
dneska
určitou.
Tehdejší
bez
výtvarníci
dnes
je
věcnou
tam,
a
nectností,
Nebo
to
zadu
osobu
o
českou
s
od
snad
uražen
je
divadlo
je
vůbec
že
každé
při
přímo osobně
nejsme
vytýčila,
jimž
jako
umělci
nám,
se
si
protože
tady jeví, (třeba
se
které
těch,
straně
na
Rovněž
není
Jsme jejími dost upřímnými
vrcholkům, i
nás
z
nepotřebujeme teprve
a
jsme důvěru,
a
Bittnerovou?
ní, kdyby
otevření
že
nebezpečí
dnešní
v
Nikdo
protestu.
Divadla
skutečně
bušili
a
ku
práva
těm
úpravě
která
vzpomínat.
paní Kvapilovou.
ukazovalo
než
snahu,
nepadaly
památky paní
nás
k
verše
specielně
v
že
věříme,
v
jde přímo
že
Nezmate
A
byl jen boj poctivý, kdyby ty překážky
to
nám
nezakřiknuta
cítíme
vděčnosti
krásy.
a
nám,
se
povinnost podpory,
povinnost
roku.
půl
přes
v
poslední rok
pokrok
kdyby
tu
více
neztratili
A
překážky
cenu
touhle
bytost
a
za
už
řádky
ale
zejména českého
jsme
ztratili, drahé
se
což, kdyby
bránit!
s
umění
ryzího
zuří
tím
otevřeně,
cesty,
neuznati
rány
a
kus
nese
také
zdánlivě
nám
zdá
kdykoliv
sebou
radostnou
správou Národního
novou
podporovati
a
snad
vědomí.
co
každou
za
Divadla
nepíšeme tyto
toto
nemůžeme
poctivou,
darovalo
dává
kousek
malý
poli,
ale
vyhnouti
reklamujeme,
Leží
nastává.
abychom řekli
přáteli, teprve
na
štěstí
nám
konstatovati,
sebe
pro
Divadla.
Národního
pohodlně
kterémkoliv
Národního
to
a
jí snad
se
snahou
se
fascinováni
nijak
jí
zájmy
nám
okolo
záležitosti
v
odporu, které
povinnost
taková
v
bychom
potkáme
se
slovo
o
a
jinou že
ztráta
tu
byla
to
znamenalo, nemohl
dnešní
a
vzácnou
je důvodná.
Kvapilové
ryzí
ji
už
zničilo
v
divadle
pro umění,
jen
vzrůst
by býti
jiný
MAX
ŠVABINSKÝ.
STUDIE.
(PÍ.
KVAPÍLOVA.
HANNA
Nemůžeme této
vzácné
jen
ni
pro
darovala
vděčni A
produkci,
že,
ožilo
chvil
několika řádcích veliké
srdcem
Ať
k
těm tak
zapomenutí,
a
chceme
moderní
českou skoro
bylo
dostupným,
něž
totéž
kolikrát
sám,
zřídka
za
hřejivé umění
napsáno
každý
vzpomene
ryzího krásna,
enthusiasmu
psáno,
a
a
stvořila
ona
době
poslední
v
vděčností
a
že
první,
scéně.
na
v
jen
my
bylo
tu
co
že
vrcholkům
čistých
dnes
Neříkáme
jí
a
k
vůdkyní
ona
nám
Mluvíme
ostatních.
u
dramatickou
byla
nedovedeme charakterísovati
umělkyně.
vzburcovat
vesměs
a
nebudeme
nám kolik
nikdy
dost, víme
výtvarníci
my
barevných
harmonií
byla
nevědouc
sama
kolik
nejlíp,
oživených
a
už
skulpturálných jsme si
gest
svým zjevem
a
odnesli
od ní
distinkcí
svou
v
duši,
pobídkou
a
kolik
linií,
krásných
pos,
kolikrát nám
zúrodňujícím
a
osvěžením, A
cítíme
to
nesmí
jistě
strhovati
se
lidem
novým
Duše
než
cár, na
veliké
světě
chutných
aspoň v
trochu
tomto
svoji
už
případě
Praze,
a
v
čekali
lidí
od
a
Ta
býti
vším,
ona,
je
boj proti
pí, Kvapilové ještě
jako
černí
trpí
novin,
nesmí
nade
dnes
se
způsobem,
nás.
vašich
články životě
u
jako
váhy,
niveau
než novinářskou
jiného
vysoko
a
potištěný
umírá,
žádné
děje.
se
a
nic
opožděné
udupána,
nestrhována
Pro
ni
do
tahanic. těmito
přemoci roztrpčení
hodíme
červenci
právo
mnoho
Žádné
klidu
v
jejichž
na
übíjet takovým
něco
příliš
zakřiknout
minulost v
dát
jen jednou
tvořiti
jednou
vyvážit
nevelkou V
kvete
musí
až
má
takové
bytost
praček,
umění
mohli
zpátky.
malicherných
chceme
Ty
a
a
ona
Naše
bohužel
duše
umělecká
umělkyně je
nezavolá
Ta
štvanic,
vede.
že
uličních
abychom ji
prsou
ji pak
chvalozpěvy. není
v
pevně,
zmatku
skutečné
a
má
který
do
divadle
v
příliš mnoho,
všichni
í
rádi celou
a
hrdě
na
řádky; a
nechuť,
váhu
budoucnost
které
všechen
svých
na
a z
to,
chceme
nich musí vzniknout
svůj
uměleckých
umělecký význam, snů,
1901,
Volné
Směry.
ANT. NA
SLAVÍČEK.
POTOCE.
C.
J. *
J s
CAZIN.
Mezi
MICHELOVÝCH
Z
kdož
těmi,
vstupovali
obzoru, nikdo více než
umění
nenahraditelnou
přírodu
na
zahaluje se
cítili
pro
pozorovati
láckém
ji
slova
ztrátu.
den
jistou
Ale
smyslu.
převládající myšlenkou
nebo
jejíž
duši
základ
harmonie, jest
přece
Ve
a
a
v
nemel
svých
a
melancholii
písčitých
skalnatém
land;
pobřeží,
jeden
kde
a
con
tráví
Co
i
do
jeho
tak
mezi
zároveň. obrazů
sordina
většinu
nimi
příbuzenstvo komposice
zmizel
francouzskému
jsou silné; pohlíželi
tím
valeurů.
uchvacujícího a
kouzlo,
vyjadřují
hudbu
Světové
života
lze
nebo
té
komposice,
něhož
z
s
hravou
výstavě
odkud
se
rodí
přesvědčivý. intensivností i
uklidňující
jest obyčejně
osamělý a
Cazina
lyrismu Corotova,
delikátně
Jeho krajina
jeví
a
disciplinovány jistou
pod vyšší zákony
něžně
na
U
klasickém
v
vyciťování valeurů, a
který
jest nepochybné
jsou jaksi
představoval svého
Corot
starý
aby nahradil
Cazinovy
krajiny bolestné
přírody z
Ale
spadají
právě
jednoduchosti
nokturn
kdy
MODERNE".
Cazina vládne vnitřní smutek,
u
vnímavosti
chvílích
severní
rozdíly
jeho krajiny
umělcově.
dobrých
době,
nekomponovati
dojmem živé
v
k tomu,
chápání
v
snahu
všechny
Cazin
že
různým;
jímavou lichotný půvab
nejrozkošnějších
254
až
svrchované
intimní
dun
byť ve
své
měkkou
tkví
určen
únavou.
celku,
schvální
se
Ovšem,
zcela
harmonii
jistou
veřejnosti
Cazin nezdál
srdcem
nejkrásnější
smyslu
ve
sice
i
a
do
L'ART
SUR
„NOTES
domek
z
jedno na
vyzařuje
oblastí z
jeho
strmém, do
vnitra
ANTONÍN PO
Nechodí
zemí.
zvláštnostmi, tratící
pěšina bdí
daleko
partiemi
za se
písku,
v
pozdní lampa,
harmonii, Na
indifferentní
přece
nostech, nám
to
že
aby
přírody.
pociťujeme
na
V cosi Ta
pak
zastřené
ty
vážnosti
kresba
poněkud
nás,
diktátu
zůstávajíc
harmonie
a
a
na
za
vesnice,
vše
půvab
nezvyklými
kousek
viděti,
kraji
kraje,
v
halícího
němž
světla,
být
tonů,
s
ani
nejsme
dost
Corot nebo
nad málo
člověka
od
jeho krásou, na
jiný velký
pochyb' umělec
Vigny
přírodou
sladkosti
do srdce
samotna
se
mu
více
správnou tonů
ve
smutně
Cazinových krajin
jakási vyrovnanost
plachá, která
která
vždycky
de
nadšení
našem
o
odlučující
umělci
hymnou lásky.
očima a
a
Prozřetelností
prázdnotu
když takový
Alfreda
nenech
skončí
splývavá
zjemněných
nás,
výkřik
vchází
ovšem
umí
úkol
spatřovati
jeho sladkost
melancholické
přírody,
hloubku nebes,
nemělo tušení
jaro
nikdy
rtech
intimního, odkud
rozpačitostí v
na
kdo
stavení
klasy,
sympatií vyplňoval
svět pro
Povznešený
pittoreskním,
za
toho,
snad
lze
analysy
svou
Mne zemře nám
vysloviti
zakoušíme
a
Pro
se
stvoření.
Třebas
jaro přišlo
řekne.
stačí
stupni
tom,
v
nehoní
;
náladovými.
krásu
a
motivy
pole vyzlacené
vše
to
tajemství
posledním
vykázaný
své
pro
se
zdá sledovati
podává
než
by
s
jest vysloveno
morálních
pokorou
měla
jakousi
úmysl působiti
svých zjednodušených růžových,
a
dojmů.
záznamech
lomených zelení,
bledých
255
DEŠTI.
SLAVÍČEK.
žlutí
nic
kde k
popelavých modří,
a
cítěného
plnosti Někteří
a
vás
odkryli; chce
štětce
vás
ulice
daleko
kde
a
zavřenou
mši.
tvoří
to
už
ticha
Pro
echo
pluje
každičkém
růžové
břidlicové
stéble
břehu:
paprskem
již
a
bídnou
světla
smutných zastřené
blíží
a
se
v
vlnách
se
světlo;
256
snad
který
celý
tamto
okry
zástup
Nejspíše
tímto
sídlí
na
vesnickým
velké
tajemství
loď
jenž přelétá
paprsek,
krajinářů
maličkost
jako
Opravdu
mostem.
že
a
změna
naložená
a
mění,
se
hezky;
na
je prázdné
aže
bledém
dříve
něm
po
cihel vesele
poháněno
budí
světlem
polozastřený.
Těšme
za
nemá
se
usmívá
vánkem; tonech,
s
oblohou.
obláčku,
prozářeného
se
z
plavé
se
růžových zelení i
oblouky
nic
povšimnutí.
lehkým v
kontrastují
vztah
dobrý
a
nestojí
malované
jejichž fagady
místo
to
nebi
den,
octli
nohou
u
zdi
jsme
večerní
tratí
mostu
něho
krajina
po
svém:
štěrbina za
odráží
se
pro
tichých
do
Tam
přítel nás
na
očekává.
ho noci
dubům
bdTli
naplňme
žlutých
temnících
a
obzoru. klidem
na
A a
nízkou
dveřmi
veliké
prokmitá
do
podmračné
melancholií;
střechu
dálky,
a
nad
jako poslední
zmizí.
jež
blahodějné
vískám,
polootevřenými
krajinu
propouští
domy,
konci
níž
nehybném
svěřuje věkovitým
nepatrným
jako popelem popadanou pod šikmým
mlhavém
nedlouho v
šer,
květů
obestírá
fialovými
jenž
v
dumách
v
se
leží
v
piquée
krajina
se
a
Chatrče,
tím
za
vlnách
uklidněním.
tonů
jako eskamoterský
Každá
pod
je přijalo. Nespěchejme odsud, tímto
nahoře
tam
fagádám;
světelná
nebe
i
střechy
lomené
jdou?
nebo
třebas
měsíce
sděliti
před
koncert
a
Mnoho
vše.
jest
těmto
a
šedě
rád
taškové
a
mezi
k
viděti
tak
pečlivě
bez koní
bílých pelerinách
a
akkordy
pobledl
návsí
na
šeď
Kam
cestu.
na
mráček,
chudou, vybarvenou
krbu
Celé
sukénkách
svítání,
za
němž
přitlumený
vytržení.
u
by,
červených
z
břidlicové
Nikoliv, neboť
že
menší
domů,
ostříbřujícím
tony
nelze
měsíc
zdráhá
stvoření.
lukách.
na
soumrak;
travou
drobounká
Půlnoc.
rozlévá
před
to
jediného gesta
na
stromy
natěračsku
po
mráčky plovou
to
polibek jedinký paprsek, stojíme,
že
hluboce.
se
plápojícího
domkem
které
sebe
se
rámu,
Krásný
intimně
travou
nebe
v
bez
Vyjdeme
zamodralá
se
tom
v
přivádí
hezoučký poměr
Nad
v
den
čeká dosud
rozkošný,
tom,
o
malíř řekl
skupina
samého
u
Ale
jak
by řekl,
postaviti
modři,
natřený
alleji,
v
páru
v
zemi, každý
Dělá
žlutě
snoubí
bud
je
zemi
trávy
komíny
a
ten
daleka.
diskrétně,
reflex
člověk a
jak
superlativech
v
nimi
s
provincii.
mléčné
překrásné
tušení
na
i zafialovělé
jen
který pluje
nad
jen
slova,
horizont,
ještě
země:
a
dělají
obloze,
po
malíři
střechy
Pozorujte do
nejhlubší
je ozařuje.
nebe
na
nebem
černých
v
jaké
a
ani
zde
probouzí
druhém
běží
beze
v
samojediné?
vychází
akkord
nás
Übohý historický
na
měkce
které
pozoruhodného; historický
a
přispívá
krajiny, kterou,
uděláno
neporadila
Jsme
písek
cesty,
nás
nich
nebe;
Bůh.
míjí, stojíme před Kamenným
světlo;
do
mluví
vše
to
skoro
samojediné
němž
v
neměli
jakoby
v
je
dostavník
nás
pro
kol
pravé;
světlem
Cas
tvorby,
a
do
až
proniká
a
stud
sílu
svou
lyrismem;
svým
šeptem,
zastírá
starý
stuhami
malovali
oblacích
zájem
i
jak
vlhkým
jakéhosi sirotčince,
harmonie, která
setým
pod
pruhem nebe,
a
je
kousek;
v
má
zanésti
daleka,
z
Věčnost
zdař
na
mraků
fialovými.
Co
zákoutím
dovede
ba
se a
hrbolatá dlažba
delikátních,
a
něžně
to
za
ton
hovaných modrými
A
že
ruku
tiché,
šedavý
svěřenek
ranní
vlichocuje
zvláštní
ten
vše
násilně
vás
na
vyložiti,
škoda,
Paříže,
jsou
domů
fagady
dívek,
od
kolnou,
jemných
chtěli
volají
vám
počínají rezavěli;
seřazené
tony
kde
nýbrž
tak mekce
se
štětce,
práce
pozorování.
vesničky
měsíc
lehce
vezme
k
Pojďme
s
to
jako skutečný objev,
zve
vše
samými demonstracemi,
dotek
Cazin
a
sami
unavují vás
vás
nevyvyšuje,
dělají, jakoby vás
krajináři
teprve
každý
celku,
diskrétní
naší.
intimity
myslí,
ani
neroztahuje
se
tak
tato
své
propoušti
v
zrcadle
snící
řeky.
ale
zakrývají, velké
jeho
to
a
starým břehům
zraky
srdce
klidné
člověka
kde
světlo
mořským, a
umělce,
těmito harmoniemi
otevrene
místa,
tajemství melancholie,
a
nich
S
a
svá
jež by srdce
okno do modré noci oranžové
JOŽA
UPRKA.
VYŠÍVAČKA.
ANT.
HUDEČEK.
SOUMRAK.
Z
BÁSNÍ
ANT.
SOVY
:
ČASTO
BOLESTI
Bolesti
často
tolik
my
našimi
A
těžce
mře
zasmály
své I
barvy
vyšla
na
se,
nad
bolest,
lehkém
v
a
zasmály
SE
....
se:
bolely, srdce
poznaly jak
my a
ZASMÁLY
chví
se
pocely.
duha
jako luh
vhodily.
vyšla
tanci
druhá
kroužily,
šíjích černých perel šňůry rejů
od
vichřic.
se
vzduly
A
zpět když klesly,
ty
rány bolely
zas
noční
můry,
víc.
SLAVNÉ PŘÍPRAVY.
Náš dnes po
po
258
celý
život
toužit
snem
Myšlénce, zbraních,
slavnou
byl
smutným
která
jež
přípravou
vzpne
vtiskneme
po
k něčemu
zítřejším
velkému:
vzešlém
křídla
do
šířky
zítra
do
rukou
Slunci,
rozepjatá, čekajících
.
.
�
A i
každým
a
dnů
prázdnota
Sny
na
a
se
tak
loučit
při západu
všech
se
se
večera
z
zemí,
i
s
lampami podél přístavů,
i
s
výskotem opilých lodníků,
a
k
odplutí zítřejšímu
dnešní
..,
připravují:
kteří
městem
zšeřeným
se
ponuře němou
v
věčně
se
den
zas
já zatoužil býti snílků,
starou
se
nocí.
zamřížovaných pevně
silný, by přežily
kteří
zítřejší výpravy
zápas planý
marnost
a
cestách
po
básníkem
velkým
nuda
večerů
včerejší vlékly
málokdy byly
Oh,
umírá
novým včerejškem
se
věží
opozdili,
připravovat...
SLOKY.
V
oblacích
stříbrně
jak
nad
by
luhy rozváti
stáli.
výši
Od
pláli,
modru
v
ve
ptáci rozpjatí
vod
vonných
olše
ospale
rozšuměly,
se
kdes
housle
jak
drobounké
korále
perlivě zněly.
„Pověz, proč zrak tvůj tak divný je hluboce
tak
svítí,
jak hladina, pod
někdo
„Tam to
poznat
A
kdyby
v
V na
je
mámili
tichý
dálkách tolika
se
chtělo
tvé
trhají
zamžených krůpěj
každý
stonek
chvěje
lesích
rosy, a
se
spí,
trávka.
jak
s
�
...
se
anebo
plakat
�.
�
zvony
servané
pavučiny
�
�
�
hoří,
kamínek
květy,
basinu
ví,
to
smát
chytají ptáci
každý
rozvité
jasné
slunce
hroznech
srdce
NEVÍM
anebo
ráno,
zahrady
okraje vyschlého každá
v
pohřben
nechce!"
zajásat,
lákavé
a
keřích
každá
kles
lehce.
ANI
Vítr
kdosi
dávno
tak
rozumět
však
nevím,
níž
přestal žiti?"
a
Ani
dnes,
v
hrany
povadlým
jeho zlato, písku schodů listím
�
259
Tu A
vůni nevím
když a
o
usmívajíc s
se
a
celé
do a
zajásat
večer
dlouho
nad
na
hasnoucí
na
ana
Tou
její
čelo
rámů a
její oči, jež vůní
do
.
�
plakat, napsala
noc"
noci
�
�
lampou,.
v
prachu
okna
snila:
na
hledících
z
sklenník, řítí
o
kam
její
víno
bohaté
dálky
mrazivých
�
.
jejích oknech,
slunce, rozbité
okenních
anebo
�
mne
rozpouštějícími vlasy
Hle, květy
dlouho
bych
ni, kterak „dobrou
na
včera
všecko
to
mámili
ani,
myslím
kterak
ssál
mrazivých jiter
se
své
zahradu, pohnuly
v
vpádem
se
vetkalo
vlasů
pletence
usmívají�.
jiter opět stojím
hrozny
�
.
VOJTĚCH
PREISSIG.
LEPTU. PŮVODNÍHO REPRODUKCE
se
MAX
ŠVABINSKÝ.
PODOBIZNA.
ARNOŠT
HOFBAUER.
DES PLANTES V PAŘNI. Z JARDIN
FRITZ zní
jsou-li
SCHUMACHER. Takové
podezřele. spojení
ve
slabikou
„ism"
tituly
jako pojem „individualismů mívají
a
théma
Toto
oprávněnou nedůvěru, zejména
budí
zneužívaných
oněch
některým
s
zvučné
příliš
OBYDLÍ. *)
V
INDIVIDUALISM
slovních
útvarů,
většinou
hodně
končí
které
měkkýšovitý
význam. Ve
smyslu,
kurs
podle nežli
jinak
ostatní
negativní zásada dnes
jež
novější
t.
j.
mnoho
Pro
dne.
ukazuje
bezprostředně
ob
vždy
čas
zjevy mívají vždy
iv
do sebe cosi
tento
z
a
nej'
a
smyslu, arci
okolí,
dobového
rázu
tato
se
jakožto
tomto
v
:
obydlí,
utváření
vytváření
obdobích
nelze
stala
zřetelně
velice
celkového
přemetného
v
vysoký
negativního
doby
„individuálně"
které
výkony,
něco
zejména
rys
historických
vynikají
svémyslně
a
nám
se
vším
poslední
a
zvlášť
umělecky
přede
umělců
tvořících
že
Je přirozeno,
vlastně
dnes
vyznáním víry,
patrně uměleckým
nalezáme
obydlí
takové
lidé.
znamená
tisku,
„moderní",
sluje značka
řádání
denního
mluvy
má
„individuální"
označení
kterém
ve
hledat obecného
mezi nimi
vývoje. Co
interieur
již
zde
nás
zajímá stopovat, je spíš
odlišnému
Je si
ať v
na
rys u
bíledni, sebe
byli
lidu
bývá
jež má být
srdci.
osobních
tytéž
zdědili
potřeb, jaké
a
prostředky dobové
přese
s
tíží
Kapitola u
z
J.
nikoli
knihy
překonat,
H.
Ed.
však
boji
Heitze.
naproti
mnohonásobné
úpravy
»V
antický
Římané; přes lze
zůstávají
umění".
ten
vlády, jejž
že
to,
dům
pří
charakterní
jako
teprv
umělecké
tytéž;
se
u
se
by
nich
u
dům
mu
ležel
na
rafinovanost
všech
je
ani
antického
objevuje
propracování
však
ale
schématem;
nám
římský
ne
Reků,
člověka
který
zůstává
stále
dvorům,
stělesněný,
život
vyvinula
se
stavitelsky,
domova,
římský
vyškytá
se
nám
se
nich
u
vidíme
obydlí;
v
neměl
stále
individuálního
za
a
kde
a
jedinec objevuje
člověk
i
všechno
výzdobné
osvěty,
Štrasburce
262
rys
moci
nežli
více
Assyrů, Peršanů, Egypťanů,
u
být nemůže;
hledán
individuality
disposice obývacích prostor
pokojů,
v*)
pojem
vědomí
despotismu
vladař,
výtvarného
architektonické.
mluvy
rys
nikde
úkol
tento
tento
básníkem
snad
tedy
tvůrce.
jejího
pravým
a
nepůsobí
tvorby
individium
veřejnosti,
individuálnost
funkcí,
pro
chceme
místnostem
jiným
vlastním
„je
dobách
Osvobozený
ve
Podobný
staviteli,
se
k
místnost
vytvářet
člověka,
abstraktní
jen
neprojevuje se
nikoli
jeho
kulturních
v
individuální.
nich
stránka
většími
vlastně
to
a
protivě
potřeby, přispůsobovat
vystupování
jedincovu,
vyvedena prostředky
jediné
pouze
odehrával
V
že
v
Wagner,
okolí
nejbližšího
vytváření kresbu,
básnická
tato
a
plnit
místnosti
Richard
dí
„Architekt", umění,
má
individuálnost
vytknout
užívání
(speciální)
místnost
právě
tato
nenáhlé
sic
pořád
týž
typ
výzdob, výrazem
života.
Příspěvky
k
architektonickým
otázkám
časovým.
V
době
vidualni
osvěty
rozdíly,
občanského mánské
života
poměrně
Procházíme-li síních
a
v
z
pravidla
tak
samotné
gothiky
stický
shledáme,
Vzmáhající menělé
že
ryzí
se
gothíka
matematiky
příznakem nám
této
objevují
A1
-
.1
Ale
!
*
1
vysokých
zdá
nám
se
pro
v
terným
ideálů,
proměňuje
se
forem.
ských
bydlet
tak
nýbrž
obohacuje do
co
domech
tak
jež
výše
zřetelně
války
umělecká
vývoji
indi-
když
umění
mecku
působením
baroku,
přeťat
třicetileté;
tradice válkou
touto
v
byla
zničena
znova
navazuje
se
po-
Ně-
v
cizozemských
při vytváření obydlí zvýšenou
měrou ského skvělé
na
representační
paláce. sály
velkolepého třeba
tvoří,
a
náhle
byl
zdvihlo
vlivů
mno-
obydlí.
událostí
teprv
plné
usilujícího
renesanční ve
vý-
měšťan-
interieury
rozvoj
a
cechů,
vni-
intimnější
vrchol
první
v
se
renesance
pouze
V
doby
Německu
ted
forem
do
veškerá
teprv
nebyla
hostranného,
živelní
gothice. Hlavním
skoro
tady
vyhraněného,
Tento
reakci
se
které
půvabu,
viduálnosti
a
k
zka-
síněmi
charakterisují
tuším
konečně
a
ne-
ono
vznikají
člověka
důslednosti
osobnosti;
budovnic
charakteri-
praktické
slohu,
a
na
gothické,
útulného
místě
vede
směřujícím proti vědecké
ocitáme
se
sic
naprosto
oboru
v
navazuje
zdoby
na
a
a
rysu
činí
celým
osobního.
konstruktivní
tomuto
renesance
které
se
před
skutečným
převratem
podání
proti
ze
života
že
ovšem
nemožno.
být
jen proměnou
zde
schématem
cechovní,
tom
táhne
se,
gothice
úprava
zůstávají
nikdy
korativních
cosi
jenž
domníváme
síně
Při
umění
Němcích;
renaisance
a
umělecké
mistrů
používání
pro
nichž
v
zdá
Jinak
tam,
řádů
osobitosti.
korporativním, kde
ke
přechodu
/
které
určité
jedince
výstavními,
že
se,
obývací,
strany
i
ro-
nedovede rozvinout.
se
doby
době
v
a
represen-
obývání,
jsou utvořeny účely
/
se
řada
individuální
ale
1
křesťanství
umění
stejně vysokých, příliš
pro
projevují zdoby,
r
rysem
ale
kmenovými,
zůstává vnitřek
paláce:
tačních sálů,
italské
postavy -i
zastavuje
vzorcem
vlaského
•
výrazné
jeví přec
svým
osvobození
individuální
po&ivno,
architektonická
obydlím;
'
s
rozhodně
útoku
doby je
osobité
rys
se
pracuje
uměíeckorevolučním
v
tento
ranného
síních
v
vlastní,
místností
to
ale
doby,
teprv
pozadí
v
době
v
obydelných jakési
prostor
zvláštnostmi
zřetelný výraz jeho ještě
nás
souladě
v
jsou
že
dech
stojí korporace
oné
rys
zůstává
ovane
úpravě
v
rozličnými
s
primitivní,
musei,
individuem:
přes
souvisejí
soukromého
se
středověkem,
a
germánské prokmitají které
Úprava jsou
jedincova
vla-
schodiště
jádrem
rozmachu
ráz
ARNOŠT
umění,
uplatňuje
a
tohoto
se
po-
opět
HOFBAUER.
V PAŘNI. Z JARDIN DES PLANTES
ARNOŠT
HOFBAUER.
V PAŘNI. DES PLANTES Z JARDIN
později
teprv Není
slohu
odnožích
v
měrou
tou
baroku,
které
nazýváme
interieurového
jediný typ: přes
jen
že
to,
omezenějšího
úlohy
bytové A
obydlí.
v
Takž
by
oné
na
individuální,
opojení
19.
této
dráze.
níž
jednak
rozvoj
větší
strojů
rozšíření
ot.
umělecké zv.
„pravost
a
období
A
místnosti
slohovou";
sousedské
práce
tyto
na
chtějí
řešíce
a
neschopnost,
dovolávat
individuální
individuálnosti
leccos
živly
se
která
(biedermaierzeit);
shluklo,
nadešla ní
po
vypěstovává tak
vládnou
vynakládá
prvním
v
historicko'
říkaje
ještě dnes;
se
staroněmeckou
na
to,
po
však
umění
jednak podlamují
přehledu
a
se
dějinná, druhý zápas
novo,
nápodoby,
obývací
lidé
se
strojové
dva
a
rozvoji
událost
pouze
Ludvíka XV.,
může
proto
v
splozuje
revoluce.
zahájit
historického
vědomostmi
úpravy
vchodu
umělecká
Jakási
a
copovým.
nepřizpůsobuje
však
mnohostranněji,
francouzská
zastavuje snahy doby
v
on,
hnutí živelná
koloběh
snad
slohu Ludvíka XIV.
druhému
toto
tradice, věku
jen
žádný
slohem
a
vlastně
dvorské
značně
ke
rekapitulací architektury.
pečlivé
snahu
si
jako
Doby
zůstává
zakončuje
pout
na
nespravovanými
vědeckou
nich
rozhodně
počátku
vzrušené době,
epocha,
z
v
počínají
náhle
zdravý rozvoj
nadchází
dbá
vedou
jedince
musel
stížílo
zájmu,
opětně
osvobození
za
a
hnutí
tak
taneční sál.
elegantní budoár, umělecké
rokoko,
jako
jistým společenským potřebám doby
se
rokokem
kde
se
shledáváme
jizbu,
rokokový
salon,
snad
pirovou
domýšlejí s
lecké
me
umě'
Tam
kde
stojí'
naproti
nímu
jemuž
už
náramně
vysoko. však,
po'
stojí
stránce
po
a
že
se,
takovými
žadavky
všed'
průměru, není
mož'
ukájet zvlášt'
no
ní
em-
ložnici
záliby,
fabrika.
vládne
Fabrika
vynalezla typ lonu
be),
(gute
sa'
Stu'
ušlechtilý
ARNOŠT
HOFBAUER.
Z JARDIN V PAŘNI. DES PLANTES
pojem nábytkové vtiskuje s
tím
na
že
všemu
přistřížen
neblahou ani
kusa
zazděno,
je
to
proti
je
na
dráhu
stejný
docela
není
sociálním
charakter
určitou
ještě víc;
nábytku
je třeba,
pro
je pohyblivé,
„moderní",
dnes
aspoň
Je příznačné,
že
musíme v
Anglii
anglická
splošťujícího
boje
vlivu
v
a
lidé
nábytku,
mohli
dnes stav
boje
tak
a
stěhovat,
navrhováno,
být
toho
Nájemní byt zároveň
nebo zítra
tu,
a
tlačeni
tím
se
dokonce
jinde.
jsme stává, v
ní
Slovem
typické antiindividuálnosti, pouští
se
hnutí
nazývané
vzešlo.
počíná villou;
velkoměsta,
výtěžek nájemní, nevyhnutelně musí
schématu.
podrobit praktickému
se
interieuru,
vsahá
se
velikost
může
do
toho
reforma
a
místnost
všechno
bojovat, z
aby
určitou
požadavkem lepšího domu, fabrika
bezcharakternosti.
formu
nejhorší nivelisující soustavy
němuž
uchránit
nábytku
všechno
stav
učinila
do
kde
villu
právě
požadavek,
principů
lze
získat
uměleckých
a
ještě nejsnadněji z
půdy největší
vnitřek
většinou
RUDOLF
K individuálnímu vytvoř
BÉM.
řcni domu
PODOBIZNA.
obývacího první
podmínkou je vnitřku
z
právě
řešení
na
ní
u
té
Toť
hlavních zvláštností
z
že
tvorby,
architektonické se
úlohy
venek,
požaduje jakési dvoji při všem,
smýšlení:
co'
koli tvoříme, musíme záro'
dva
souběžně
veň vést
stupy myšlenkové,
rozdílné,
naprosto
myš'
a
vytvoření
lenkový postup zevnějšku
vnitř'
vytvoření
a
pO'
sobě
o
ku, nebo spíše musíme dbát oba
aby
v
daný
pronikaly
U'
ty postupy
okamžik
se
držet tyto dva vé
živly
rovnováze
je
nejpod'
z
statnějších podmínek Přes
tektury, vždy stát
lenka
fasády,
vnitřních i
snad
dílo.
bud
bud
v
charakte'
architek'
desítiletí,
měla
patrně
myšlenka fasady, kovi většinou cíhlavní souvisí
ným že
na
stíží
jen
os
monu na
že tuto
a
mentálních,
úkol
vnitřku,
individuálního
Vytvoření však
přenášíme
kterýž
k
délky
či
dojmu.
svěrací
šířce
nujících
dlužno
tam,
kde
sídlívala
porozumění každé
sálů
nýbrž
a
stránce žádná
to
má
může
zavládá
je
tím
dodělává
hlavní
útulnosti,
nádhera
opět
bud
nemůže
je se
účinek
k
dě'
provedeného
vyvíjet
staveb
u
což
v
zámcích
kusu se
prostoru,
je
dodělal indi'
jenž rozličným poměrem nejrůznotvárnější
jakožto
moment
francouzských,
naprosto Tato
každé
jinaký,
žena
slavnostnosti.
že
kterak
efekty,
nejdůležitější
nejen
jiný
efekty
se
vkusu
řadě
zvláštní
svých
všude
ráz
své
dávala
dojista
základní
stupňuje
prostředek, takových
impO'
projevovala
hloub,
tím
v
půvabný
komnatách
sebou
Žádný
nahradit
v
zpravidla
místnosti mezi
útulně
jemného
položit
komnat
umělecky
nedovoluje
úvahu.
dávala v
a
potřeby.
disposici, aby
spůsobit
prostoru,
bráti
Antoinetta.
a
stropy
výšce;
v
Marie
volně
se
vnitřní
z
obydlí zračitým spůsobem tak,
pro
sejmout
náhle
plyne
architekt
nádherných
v
nemůže
vytváření půdorysu,
vyměření výše
to
účinek
skvělých
jejž
výkroji
s
vzdáváme
se
přirozenou oprávněnost
spůsob prostého ohraničení
pouze
kombinací
a
zvláštní
jeho
to
kazajce
které
prostoru,
Není
Je zajímavo pozorovat
a
této
v
má
ovšem
založe'
prosté problémy stavby domu obývacího. Ovšem
na
vytváření místností,
místnosti
nýbrž především je
po
i
nejpodstatnějším činitelem,
viduálního
pro
která
osnovu,
pevnou
to
akademi'
vlaských palácích,
schématu lení
naším
vzděláním,
ckým
vě'
být
podstatnou;
a s
převahu
která i lai'
zdá
se
celé
na
posledních ní
nabude
vlivu
ristikou německé
že
tím,
a
nevědomky
Je rozhodně
tury
myš'
myšlenka
prostorů
rozhodného
asi
architekta
řadě
první
v
archi'
bude
to
tvořícího
u
zdra'
ve
a
žádný rozdílů
po
však
nálady, to
bud
náklad
výšky,
RUDOLF
BÉM.
STUDIE.
a
nich
v
propůjčit svým
v
všechny
bez
nasazení
lých
že
strop
stropu
měnit
přec
a
vrtochům
zdroj
druhý
spůsob
jeho světla;
dlouhými,
rozloženým
světlo
vniká v
jeho
velmi
v
téže
výši;
aspoň
národům
kdybychom
a
(stropů),
zbarvením
a
ostýchali
se
mohli
bychom
především
stropů,
stavíme
výš
než
že
vytýkat,
stropy
Angličané k
by
takže
v_ma-
Američané
a
vůli
dvě
odstín tím,
jednou hloub, jindy výš,
Všeobecně
čtvrtinu
(hall) probíhající
jaký jemnější
ploch
místnosti
místnosti. o
kde
umí
uměleckým
důležitý
činitel, který
Nic
osvětlení. ten
bude
proužkovými
otvorem,
bude
nepůsobí
však
z
naprosto ležícími
okny,
úplně různý,
tajemného pramene, místnosti se zdá, jako by byl jako
propůjčuje
místnosti
raz
indi-
v
účinek
úzkými,
široce
člověku
pravé výši
právě
v
zakončujících
stěně
těmto
se
zařízením síně
zabíjíme
úlohách
skromných
Tito cizozemci docilují vyrovnání tím, požadavků zdravotních. toť a právě vedle vypřispůsobují okna dané potřebě místnosti;
prostoru
viduální:
villám
při
zanedbávali
svědomitě
tvoření
o
ke
i
Angličan
profilováním
rozličným
příliš vysoko, nelze
a
nalézají
úroveň
přičleníme
klame
místnostech
stavívají,
domům
milosti
vědomě
značně
už
tím,
však
že
stropy
jejž
svých interieurech
ve
prostých případech
získat
půvab,
venkovským
My obyčejně
patra. že
většinou
spočívá
nebo v
v
místnosti
je-li
vedle
okno
sahá-li
ustavičném
rozhodne
vpustime-li
různý, okno
tak
okna,
vysoko
okno
styku
az se
světlo
na
u
či
nízkým,
stropu,
podlahu,
svetem
jako třeba
takže takže
zevnejsim.
267
ANT. NA
HUDEČEK.
PODZIM
Je
bíledni,
na
které
jakožto
že třetí
veliký
opatrné tóny,
které
barvitosti
větší
k
a
zálibě nežli
lokální
jak
dí
barva
teprve
slohového leccos
a
formách
když zcela
moderní,
určité
jakýsi
pravé
268
druh
na
nemáme
staly
ruce
disposici. Neutrální víc;
a
jde zbarvení,
však
návrat
hraje
pokoje modrého,
k
barva
„pas
la
žlutého,
pokoje
couleur, rien
la
que
větší úlohu
hrubými, bezobsažnými pojmy,
se
pokoji vi
dřívějších
barvy nalézají
jedině
za
svádí
to
a
ornamenty
svéráznosti.
bůh
tom
v
k
víc
jsou
při
už
její odstín,
co.
Právě k
několika
Tak a
dob
a
se
jednotlivé
rozhodující
mnohé
as
vytvoří prostor
za
nikoli
nuance",
v
tomto
při individuální úpravě
formy
zjevy
domněnce, že moderními
bychom
si
posouzení
pro
oboru s
vykonali
několika
vytýkali
příliš
vystrojí jej svými potřebami,
může
se
stát
induviduálním
rázu
jsme
už
rekvisitami,
ornamenty cíl
které
nábytkové,
na
starých
nízký;
může
se
výrazem
teprv
mluvit člověka
doby.
jenž
v
nové
mezinárodní
na
už
se
jako
co
v
je cílem;
osvětlení
pokládá
právě
a
ruku
odstínů.
řadě
individuální
jednotný
Ruch,
čanů
druhé
v
udělalo
něčem,
nýbrž
osvětlovacích
vytlačovány
barvách
zeleň
žluť,
prostoru,
potěšitelného
nazývanými
v
čaroděj
obyčejně
massa
vládly,
posud:
zajímá,
vytvoření
místnosti
o
nás
Gallé, veliký
Vedle
velká
modř,
efektů
charakterisační má architekt
moment
dlouho
jemněji studovanou pokoje zeleného,
těchto
použitím
s
Belgičany; opak
době
ráz.
V
usiluje
nejnovější
Francie
pokládáno
dospět
za
době
podstatně
tohoto
přešlo
cíle,
má
stojí pod jejích
francouzské,
co
povážlivým
vůdcovství
vlastně
s
spůsobem
Angličanů
vlivem,
u
je belgické;
nás tak
a
Amerik
však mohli
bývá jsme
pozorovat všímané
couzský,
na v
drážďanské
novinách
kdežto
byly
vesměs
Velde*
VandeVeldea,
smíme
posuzovat
a
nemohlo
se
přispůsobovat protoť, z
že
pro
své
van
de s
dnes
těchto
bez
prací,
co
z
je
interieury
v
Belgii,
umí
i
a
to
jeví
působil silnou
docela
nebylo
nebo
vytvořit
oporu
zvlášť
interieury
že
většinou
Belgie
zde
výtvory potřebám
ony
Velde
pocházely
to,
1897,
r*
posuzovány
jenž
uplatnit
jeho ruky vyšlé
zacházet k
že
dle
výstavě
a
intimním
se
jako jeho
od
ušlechtilé
vystavované
účelu*
téhož
vedoucí
ruku
stránkou
vlastní
ní
umělecký
šmahem
na
osobního
vytčenými živly (vytvoření prostoru,
nehledaným
jako
van
osvětlení
hojně
průmysl
fram
muže,
mistr
zhusta de
Teprv že umí a
van
Belgie,
duch
de ne
výstavní
Veldeovou,
kdo
domácnost
obydlí,
a
nemohlo
individuálním
může poznat
prosté,
na
se
totiž
uplatnit
spatří
domy
mistrovu, pozná,
především
zbarvení)
aže
mistrně
jich
užívá
náladám*
ANT. V
HUDEČEK.
SLUNCI.
Ve
de
van
individualistického místnost
každou
nábytku a
a
koberec,
jsou jím, illustroval,
každá
látka,
na
hranici,
kde
lého,
tento
a
totiž
struktivní
cit
že
z
de
upomínají abstraktní
MRTVÁ
KAFKA
LABUŤ.
stůl
zřetele
umí
ale
linie,
důsledně
i
k
níž
tam,
v
na
že
když
snad
vše
nové
ze
své
většinou
pracoval každý
připouští
které
knihy,
ještě nikdy
sám
tvorby
od
ve
jediného
spůsobu tvorby umožňuje
se
nám
také
umělec
citu
ne
v
téhož
elegantní
vládnout
Veldeovy.
k
nalézat
Krása
esthetického
Je
to
elegantně
esthetický
účelnost,
tvoří
jemného
princip, vším
ve
tak
ní.
nebo
citu.
jenž
pouhé
z
ovšem
uměleckých půvabů, lodi
kom
samojediný,
umělec
co
strnm
nutno
„krásným"
protivě
vnitřek
přede
se
být
pro
maje
konstruktivní
ornament,
formy
cosi
de
van
dobrý bicykl.
mnoho
na
bytosti
sebe
ornamentálních.
zdá
nebo
do
majíc
dovolává
pěstuje,
soustavy lehce
pultě hotoveny
všestrannost
umělecké
esthetický krásné,
účelnost,
tu
že
umělecké
významu,
ale
čaloun
každý
jednotnost nepřekonatelná. Zde vidíme
instinktivního svého
i
položit
při takovém
plachetní lodice z
i
kus
každý
pro
psacím
na
architekt
jako
návrh
Taková
pomoci útvarů
Velde
tom,
směřuje kde
že
jeho,
bez
de
van
dobýt
cítíme,
svázal.
a
místnosti
linie,
zmizet
muselo
saloně
v
nejen
vycházejí
dílny
jeho
z
důsledky
nejkrajnější
zhotovuje
každý kalamář
na
vyznání
rámce
z
nejen
a
používáním obydlí,
splodila
už
jeho interieury
železničního,
BOHUMIL
on
vytiskl
s
lehká
vůz,
doba
beze
Velde
tím
již
něho
hry fantasie,
zcela
poněvadž
ještě zvláštností
se
projevuje
se
naše
vedle
Van
by
lise
konstruktivní
vyzdvihován je
by
potud,
počíná působit nepříjemně,
stupňuje
formy,
jejž
už
esthetickému
k
kteréž
pojem,
mohl
propracování
zhotovený anglický však
se
nýbrž
lampa,
souvisejí
jednotnost
pouhopouze
cítění,
každá
ručním
svém
stělesnily
dekoruje
a
kování,
chtěl,
kdyby
individuálním
Náleží
staví
železné
obydlí
v
něm
v
nebyla rozvinuta; je nabíledni,
člověka v
sám
oborech, které
všech
se
principu
každé
a
že
spatřujeme,
Veldeovi
elegantního
Učení užívá vzoru.
o
kiáse
van
de
Linii,
vozu
čisté, Velde
jakožto
BOHUMIL
KAFKA.
MRTVÁ LABUŤ.
linii,
motiv
kteří
symbolistů,
abstraktního,
mnohem
lickou
že
zde
de
linie
Velde
sám
řekl
jen proto,
Vidíme
tudíž
v
jistého
nabývá
umělci
snaží
se
s
ani
že
tímto v
zároveň
tím,
směru
přesvědčením,
van
de
k
že
z
být
které
de
van
k
theorii
Velde,
dvou
školou,
svou
se
jako o
Veldeova.
se
něco
o
to
víc
i
Horta,
take
aby
desetitisíců,
prakticky
stavi
svou
pokusili
právě
všichni
sociálně'
tvorbu,
přivedl a
dokonale/'
neobyčejnou
Brusselu
to,
moderně
vlastně
theoreticky Crane.
činím
jenž tvc
demokratických.
která
cíli, aspoň
také
srozumem.
stoly, skříně,
krajností:
vlastně
Morris
tomuto v
naznačí
schematické, protiklad
jako
pravdě
učiněno
formy, jednak
předmětů nevytvořil
směs
symbo'
schematisování.
souhlasí
židle,
de
jediná kontura,
pouze
nejvíc
van
V
bylo
umělecké
zásady
těchto
pozoruhodnou
náklonnost
hudebním.
bezmasému
může
škola
kteréž
čistě
dotýkají
se
abstraktně
konstruktivní
je náruživým stoupencem myšlenek
veškerou
Belgii přiblížili
tyto
takové,
to
nejrafinovanějšímu přepychu nejvyšších s
jednak
předmět
jediného
mistrovi
osvětlení
belgičtí,
jakýmsi
i
se
touto
cítěním
navrhuje pořád nové rozličné
tomto a
a
domnívá
potřebě teprv
povede
„Ovšem
každý
pro
jsem posud
individuální
energii
Proto
že
s
tak
výrazu.
nýbrž
tím
že
se,
žádny
belgických
jejich vět,
domýšlejí a
básnictví
se
obsahu
na
uměleckého
prostředků výrazu,
nevyhnutetně
vybudování,
že
tedy přiznat,
pojímat omezení
jednou: že
citu,
zdůrazňováním
jednostranným mluvy
jejích slov;
esthetické
třeba
pustilo
poetického
esthetického
svémyslné
jediné správně
Musím tak
kterou
dopouštějíce závěr,
pouze
zvuku
jež neupomínají
prostředkem
ním
před
dle
ne
zušlechtěné
pouze
abstraktní
mez,
řící
linie,
ale
principem, Van
píseň
fonetického
skutečně
mluvou
spatřujeme této
básnili
kmitech,
a
učinit
se
kterými
zjemnělejší stránky
Veldeova,
snaží
živočišný,
cestami,
týmiž
tu
se
neznamenajících zápletkách nebo
rostlinný
Übírá
dle
nic
jejich
v
Zda
slouží
v
souhlas
se
ostatně,
geniální stoupenec
milionový palác
pro stranu
sociálnědemokratickou.
271
HUGO
BÖTTINGER.
PRAMEN.
tedy, jak
Vidíme
převrací
se
opak:
v
individuální, Proto
jak
ovšem
plný
vlivu
muž
jména může
z
tímto
a
proto
toho jen
náklonnosti
ve
co
v
svého
a
něm
šablony
umí
A
vězí
doby.
přírodovědě,
poněvadž
nejvíce:
hnutí
ve
měla
vytvoření
by
se
překážet
Německu
i
pouze,
nejzdravějším
dožijeme
kde
Berlíně,
toho
z
mistr
se
dostal
Van de Velde
je
jej napodobit, tohoto
umění nehodí
se
řadu
k
a
tradici,
nepotěšitelného, u
nás a
můžeme
cílem
malířství,
obrážet
vidíme
nýbrž
ale
zvláštnosti
umělec
tím
vytváření interieurů
ve
může
v
jež nedovede být
umění,
de veldeaská.
van
individuálního
Za v
právě
upoutávat,
lidu,
princip
v
hranice, kde
už
zahyne.
absurdum,
snad
nadmíru
tvořící
všech
strannické
mánie
jisté belgické
vlastního
naší
ad
i
pro
jen
básnictví
tam,
nejbližšího vezdejšího
sebe
kde
tichu
Ve
hudbě
bytosti
bude pokoušet,
o
všech
stojí
člověkova.
individuální
vítězství individua-'
oborech
naše
lidské
nedostatek
okolí
se
pozorovat
mluvit
spětí. a
hnutí
v
bude4i
přirozeně
musíme
pochopování jemnějších, intimnějších
intimnější
272
by
hotová
něco
když každý
umění
filosofii
niení
individuální
belgickým,
nás
kde
vzejít jen
aby vyjádřil,
v
do
vypuknout stále
rovnosti
v
dostihuje
budoucnosti,
státu
jaksi přiváděl
hnutím
Německu,
Nikoli,
lismu
sebe
sešněrovávání
hrozí
v
umění
nejnadanějším mistrům,
a
zakázek,
že
nemyslíme,
sama
vědomé
jícího
šablonu
v
princip índivídualistícký
škole
poněvadž individuum
výmito zjevy snahám
této
v
jich
doba tato
měl
by
ducha, ve
jemnější, být
cítěn
KAREL
ŠPILLAR.
STUDIE.
FRANT.
ŠIMON.
BOSENSKÝ
PASÁK.
AL.
KALVODA.
AL.
PŘI
KALVODA.
ZÁPADU.
VIKTOR NA
STRETTI.
STAVBĚ.
ZPRÁVY
ANTONÍN
architekt,
VIKTOR
rodák
let
V
žák
července
20.
letech
řadu
soukromých
prací je
Praze,
v
manovu
basilíka
z
na
okolí
Typ
byla
re'
pomníku Jung'
SOUTĚŽI došlo
Směrů" 12
kvalitou obálku
ani
na
mykal A.
se
jedině
1901.
a
celkem
nevyhovovala
požadavkům kladeným listu.
Z
těchto
dekor atívností
svojí
návrh
udělen
se
rého
města
Porotou
vy.
značkou
tomuto
R.
porotou
je
p.
v
Fr.
obnosu
Anýž.
50
V
kor.
Autorem téhož
sáčka,
11.
návrhu 111.
a
NADACE 2000
kor.
malíře
děluje další
a se
porotě byli:
A.
Hof.
č.
8)
i
na
pokrok
léta třetí
stipendista
dvě
zvláště
jakmile
z
v
Kříže,
rok
Ant.
obnosu mladé
Nadace
může
být
dále
u.
na
prodloužena, veřejnými
Nadace žádá,
třetiny doby
požitku
v
pro
žadatelův
Římě,
návrhu
architekta
a
doklady dokumentován.
návrhů.
R.
AL. KLÁRA
dvě
STA.
K. L.
architekta
vypisuje se Čech. sochaře z
na
10
cena
malíře
a
návrhu
DR.
I.
ročně
žádost
bude-li
a
admi.
v
Tůních
došlo
byla
Sakaře
J.
v
akcesit
(V
pražského
přiřčena
architekta
Klenky.
lhůty
autoři
odpoledních. SOUTĚŽI ÚPRAVU NA
K
„V.
sobě
Návrhy
hodinách
Smíchově.
OBÁLKU
udané
uměleckého
jednoduchou
J.
do
návrhů. Většina návrhů
ani na
NA
Kotěra.
J.
Směrů"
„V.
jeho
v
K
nistraci v
a
vyzvednou
neckého
poslednějších
Václava
sv.
a
nechť
doba
staveb.
podkladem
Spolupracoval
stáří
v
byla
Praze
veřejných
a
architekta, kterému nesance.
v
vídeňské
1901.
šedesátých
jeho činností, kdy provedl
baurer, J. Preisler
BARVITIUS
pražsky,
akademie zemřel
78
POZNÁMKY.
A
trávil
je
vystoupil
v
by
Itálii
povinnen odevzdat
BRANA.
JUSTICH. JIŘÍ
SLAVNOSTÍ
V
nechť
datelé
olejem
konkurenční
ženou křestním
chovalosti do
února
1.
zemí
říšské
na
místodržitelství
žadatelovy
ZPRAVA
Nechci
působení.
minulém
času
v
dání
sbírek, že
dále,
přestěhování
po
zapotřebí
bylo
slavnostního
leželo
velice,
třeba
řeči
že
nejsou
dokument
karakteristický která ted
má
že
ufám, rok
už
by
kuratorium
seum seum
vše
nechť
nezahálí.
Trochu
nové,
pořádejte
výstavy,
k
leckého
něco
Rudolfíně.
víc
kupeckém
otevřena
moderních,
a
tamnější
dobných výstav s
dalo
přísným výběrem,
last, často co
který
Lipsku
v
s
by
v
Lipsku
překvapujícím,
vlastní
týž
klid
li'
zde
jsou, pá'
umě-
kolektivně v
knih'
vazeb,
výstava
bohatém
se
mu'
vzorném musí
vlivu.
A
na
pO'
pořádat mnoho,
jen žádný zbytečný ba'
nechápání,
malým vstupným,
nejpřístupnější byly.
stava
ve
mu'
má
právě
zanechat
jen svádí k
střídat,
rok
jaký
mělo
uspořádání, který
producenty
prvý
PRUMY-*
celý
hybnosti
průmyslu současného,
instruktivním
ničím
za
'
do'
za
vzorného
V
starých
1900
UMĚLECKO
Ale
trhu,
Dnes
jednotlivé odbory. i
se
místnosti
disposici,
museu
se
jménem
budiž.
jako
začít,
nevkus
odložit
v
rok
z
přílohu
jako
každá
notability,
nespokojí
Tento
domy.
umělecké,
3.
nichž
výběru pořádají jinde
přísnějším
obchodní
hodlá;
účelu
to
jistě
dělat.
vánočního
použiti
k
četl
otisknuty
mohlo
se
poměrů uchazeče;
stylu
kdo
aktu,
co
osobních
zá'
musea,
té naši
také
jen pořádáním
daleko
v
uměním
s
snad
zprávě
ve
a
slav'
se
ve
neboť
slavnostního
podají žádosti své c. k. Žádosti obsahujtež: 1901.
ke
se
tom
že
a
docela
znamenitě,
jen konstatovat,
přec
tuje,
Nu
za
mini'
Rudolfina,
Na
otevření.
tvořící umělce
byla pořá'
uměleckoprůmyslového
slyšel ty
a
z
Praze
svého
připravit
nepochybuji.
vydařila
našeho
věnována
roce
v
za'
většina
že
vím,
dolo'
žádostí
k. místodržitelství
samostatně
KURATORIA
nevykazuje
rubrikách
křivdit,
dnům
nost
všech
ve
se
označena
musea
budově
konservatism
se
nechť
října
1.
zkoušky
zvláště
šlového
hlínu
zastoupených vypisuje
vzdělání
vzdělání
dalšího
autora
pak
způsobu, jakým týž státního stipendia
udání
2.
a
do
popis postupu
1.
c.
pro
radě
Žadatelé
kultu.
sterstvo
neb
1902.
STÁTNÍ STIPENDIA ze
sice:
a
domovským listem, vysvědčením
a
prospěchu studia,
a
práce
Za'
figurách náboženského
současně
rázu,
historického
více
o
rodiště.
kámen
malovaný,
figurální práce, 2.komposici neb
svého
kostela
do
dvě
zašlou
obraz
jeden
1.
dílo
jedno svoje
darem
Právě
vyvolává
ve
a
takové
by
všem
zmíněná mě
Vý'
smutnou
F.
ANN
A
P.
NOVÁČEK
UNIVERSITY. PEČETIDLO ČESKÉ A KLIČ
vzpomínku
vnitřní
vazby, Zde
naše
na
úpravu
by výstavou zásluh
již
těch
o
našich
snad
by
nestačí, víc
rého
když jsou
šidili.
staré.
ku
má
Je
proto
nou
též
ným na
nové
stát
se
je
dnes
by
nikoli
J.
L.
NĚMEC.
KUŘÁCKÝ STOLEK
NÁKRESU
DLE J.
KOTĚRY.
J.
L
NĚMEC.
TEPANÉ A MISKA HODINY
neo'
úkol než
prů' nabá'
cesty,
pokroku
a
museem re'
u
nás
jedi'
může
výívar'
nejvlivněji
působit
která
ato
ve
důležitých, je tedy ností,
se
Umělecko'průmy
uměním
veřejnost
většiny
ukazovat
vývinu
museum
institucí,
který
zásadně
kteří
má
staré,
nesmí
jen
umělecko'průmy
trospektivním, šlové
princip,
důležitější
dalšímu
sta'
jakékoliv,
to
obavy aby
však
myslníkům k
předměty
amatérů,
hromadit
a
zakupují
karakteristice
z
toto
o
a
ta
do sbírek
jsou
ať
víc
Ač,
ukazuje
Museum
šlové
dat
že
staré
kupují
a
Zpráva
starost.
dáta,
sběratelů
knihách
upírat.
výhradně
ukazuje
Zde
nemožno
je potřebí
opětně,
skoro
se
mu/
zbytečným před'
právo
zde
máme
totiž
si
dobré vůle, kuratoria kte'
nemám
rou
i
bylo
to
cházením
zatím
je
rozpisovati
hlavně
vlivu.
jiných
a
jich
výzdobu.
získalo
jistého
a
a
podobnou
produktů anglických, seum
knihy,
činnost
vrstvách velice
též
jeho
jeho povin' rostla
jednostranně.
a
to
J.
L.
NĚMEC.
RUČNÍ
Péčí
a
nákladem
spolku
»MANES«.
Zodpovědný
Reprodukce
redaktor
JAN
KOTÉRA.
»UNIE-VILÍM«
Tiskem v
Praze.
Dra
ED.
ZRCADLO.
GRÉGRA
v
Praze
