Osmačky úspěšné v republikové konkurenci Žáci osmého ročníku plumlovské školy se vůbec poprvé zúčastnili soutěže Rozpočti si to! Ta se zaměřuje na oblast finanční gramotnosti. Osmáci měli o soutěž velký zájem a vytvořili celkem čtyři soutěžní týmy. Od začátku října do 6. ledna musely týmy projít celkem třemi koly. Kromě základních úkolů plnili účastníci úkoly dobrovolné a bonusové. Soutěž byla velmi časově náročná nejen pro žáky, ale i pro dospělé členy z řad učitelů. Celkem se soutěže zúčastnilo 3084 soutěžících, do finále postoupilo patnáct nejúspěšnějších týmů základní části. Mezi nimi byl i tým plumlovské školy s názvem LETT. V pražském finále soutěžící prezentovali svou tříměsíční práci, profil týmu a odpovídali na otázky dané porotou. Tým LETT si vůbec nevedl špatně, skvěle reprezentoval plumlovskou školu a nakonec vybojoval dělené deváté až dvanácté místo. Děvčatům patří obrovské poděkování. Vydržela zodpovědně pracovat na soutěži, která svou délkou a náročností nemá obdoby. Jsem hrdý na celý tým a zároveň jsem velmi rád, že jsem mohl být jeho součástí. Žáci plumlovské školy uspěli v republikové soutěži, jedná se o výjimečný počin, který se nemusí opakovat. Po náročném finále členky týmu za odměnu navštívily Muzeum voskových figurín. Děkuji Klubu rodičů, který návštěvu umožnil. Tomáš Polák
Tým LETT tvoří: Lucie Apalovičová, Eliška Sedláková, Tereza Hýblová a Tomáš Polák
Rozpočti si to! pohledem Lucie Apalovičové Po celé tři měsíce jsme s týmem LETT plnili úkoly. Když jsem se ale po skončení soutěže dozvěděla, že jsme postoupili, byla jsem nadšená. Z tolika škol a postoupili jsme právě my. Když jsem v sobotu ráno vstala a podívala se do zpráv, našla jsem tam: „Moc vám gratuluji, umístili jste se na 9. místě a jedete na finále do Prahy.“ Vyletěla jsem z pokoje a běžela to říct rodičům. Ti na nás byli moc pyšní. Dokonce i nějaká slznička štěstí a radosti mi ukápla. Do Prahy jsme si museli připravit prezentaci. Vymyslet něco originálního bylo ale těžké. Všichni se ale zasmáli u Bílého domu, který by byl naším snem. A teď už k samotnému pátku. Ráno jsme měli sraz v 5:15 a za chvíli poté nám jel vlak do Olomouce a odtud do Prahy. Ve vlaku sme ještě dodělávali část prezentace, aby byla delší a splňovala limit 10 minut. Když jsme se dostavili do dané budovy, byly tam už nějaké děti a já už začínala mít trému. Cizí lidi, neznámé prostředí, čekání atd. No prostě tréma! Když už byla řada na nás, překvapilo mě to, ale tréma mě opustila. Když jsme odprezentovali, byla jsem štastná, že to mám za sebou a měla jsem dobrý pocit, že jsme to všichni zvládli. Po všech prezentacích jsme se přesunuli do přízemí budovy a hráli tam hru Finanční svoboda. Setkali jsme se také se zakladatelem této hry, panem Ing. Karlem Kořeným, který nás celou dobu hrou provázel. Po skončení jsme se konečně dozvěděli výsledky. Skončili jsme na 9. - 12. místě. Malinko nás mrzelo, že jsme neskončili trošku výše, ale musím uznat, že někteří měli vstoupení pěkné. I když bylo řečeno, že máme udělat prezentaci a ne dramatické vystoupení. Přišlo mi to nefér, že nejsou jednotná pravidla. Celé finále jsem si ale užila. Už jen dostat se do finále bylo pro mě neuvěřitelné. Příští rok bych si klidně s týmem zasoutěžila znovu. Už víme, co nás čeká, a jestli budou souhlasit, budu moc ráda.
Pražské finále pohledem Terezy Hýblové Dne 22. Ledna jsem se vydala společně s Luckou, Eliškou a panem učitelem Polákem do Prahy na finále soutěže „Rozpočti si to!“. Sraz jsme všichni měli v 5:15, což pro většinu znamenalo vstávat ve čtyři ráno. Cesta do Prahy uběhla docela rychle. Ve škole, kde se soutěž konala, bylo normální vyučování, a tak bylo zvláštní chodit mezi staršími lidmi a vůbec se po škole pohybovat. Naštěstí se v soutěži objevilo družstvo z Prostějova, a tak jsme měli u sebe někoho známějšího. O zábavu bylo postarané především během velmi zajímavé hry. V soutěži jsme se umístili na 9. - 12. místě. Po skončení soutěže jsme navštívili Staroměstské náměstí, pro některé z nás to bylo vůbec poprvé, ale hlavním bodem prohlídky Prahy bylo Muzeum voskových figurín. Zpáteční cesta se nám zpozdila o hodinu, a to kvůli mimořádné situaci na trati. Cestou zpět jsme si užili mnoho srandy a povedených vtipů. Navíc jsme se vzdělávali, protože jsme zhlédli Kytici od Karla Jaromíra Erbena. Celý výlet se mi moc líbil, i když jsem hned potom onemocněla, užila jsem si ho pořádně. Doufám, že v červnu si ho zopakujeme.
Australské trio – jedna z cen, které tým LETT získal za postup do velkého finále
Soutěž Rozpočti si to! pohledem Elišky Sedlákové Asi v polovině září jsme se dozvěděli o soutěži ve finanční gramotnosti. Mohli jsme se jakkoli rozdělit do družstev. Náš tým se skládal z Lucky, Terky, mě a pana učitele Poláka. Z našich křestních jmen také vznikl název týmu: „LETT“. Plnili jsme spoustu úkolů povinných i bonusových. Během soutěže jsme také prošli drobnými hádkami a neshodami a naučili jsme se najít kompromis mezi názory. Akorát na jedné věci jsme se nedohodli. Polovina našeho týmu psa chtěla a druhá zase ne. Po projití všech úkolů jsme netrpělivě čekali na e-mail, na kolikátém místě jsme se vlastně umístili. V pátek večer nám pan učitel poslal e-mail s tím, že jsme se umístili na krásném 9. místě a 22. ledna jedeme do Prahy. Přišel den D. Brzo ráno jsme měli sraz na nádraží v Prostějově. Cesta do Prahy byla zajímavá. Dokončovali jsme naši prezentaci, která rozhodovala o celkovém umístění. Poslední úpravy, dodělávky a plánování, jak prezentace bude probíhat. Také jsme se projeli metrem. Při cestě do školy, kde soutěž probíhala, jsme se naštěstí neztratili. Po příchodu jsme dostali vizitky s nápisem NÁVŠTĚVA a poslali nás do učebny s dataprojektorem. Přišlo zahájení a také první nervozita. Paní Lichtenberková, manažerka projektu, nás soutěží ještě jednou provedla a mohlo se začít prezentovat. Lucka nám vylosovala pořadové číslo jedenáct. Když jsme odprezentovali, všichni si oddechli. Nastala chvíle hraní hry, která byla docela těžká na pochopení, ale po několika kolech jsme se do toho dostali. A nastává vyhlášení. Umístili jsme se na krásném 9. – 12. místě v celé republice. Hned po soutěži přišla odměna. Šli jsme do Muzea voskových figurín, kde se mně osobně velmi líbilo. Máme spoustu krásných fotek, např. s Lucií Bílou, s panem Gottem nebo s Jaromírem Jágrem. Před odjezdem jsme si zašli do KFC na rychlý pozdní oběd a hurá na nádraží. Tam jsme si s Terkou stihli dát ještě horkou čokoládu. Cestou zpět nastaly drobnější komplikace, ale vše jsme zvládli. A aby nebyla nuda, pustili jsme si Kytici. Tento den jsme si pořádně užili a do soutěže jsme dali maximum, co jsme mohli a co jsme stačili. Nejtěžší pro nás bylo asi sestavit jídelníček a nakoupit potřebné suroviny pro výrobu jídla.
