Ráda bych se s vámi podělila o moje dosavadní poznatky a zkušenosti s basenžíkem Sumíkem (částečně i pražským krysaříkem Jerrym). Tak jako mně pomohly při péči o něj rady přátel a veterinářů, tak věřím, že i vy najdete v mých poznámkách pár pomocných nápadů:
Očkování a odčervování: První očkování (4 kombinaci) absolvoval Sumík v 9 týdnech, tzn. po týdnu pobytu v ČR při první kontrolní návštěvě u veterináře. Druhou injekci stejného typu dostal 16 dní poté. Očkování proti vzteklině pak za další měsíc. Rok nato opět zvlášť 4 kombinace a měsíc poté vzteklina. Po očkování proti vzteklině se mu vždy utvořila malá boulička v místě vpichu, která se sama vstřebala během asi dvou týdnů. Nesmí se masírovat! Ve dvou letech však již byl očkován pouze jednou vakcínou, a praktikujeme to tak teď již napořád, ve které je obsaženo vše. Odčervování Sumíka i Jerryho provádím pomocí pilulky (střídám značky: Caniquantel plus, Drontal Plus, Lopatol). Tu podávám po poradě s veterinářem čtyřikrát do roka, protože se psi pohybují v místech výskytu jiných, cizích psů. Je dobré přípravky po nějaké době prostřídat - zajistí se tak jejich maximální účinnost. Protože mi ze začátku po podávání odčervovací pilulky ráno zvraceli, nebo měli velký průjem, dávala jsem jim jeden čas tyto pilulky tedy až v odpoledních hodinách asi 5 hodin před večerním jídlem. V poslední době se mi nejvíce osvědčilo jim je podávat úplně až na noc, po večerním vyvenčení. Psi tím jsou úplně v klidu a k žádným nežádoucím reakcím už nedochází.
Krmení: Z Finska jsem od chovatelky dostala pytlík žrádla (Pedigree), na které byl Sumík navyklý. Hned od prvního dne jsem mu namíchala půl na půl se žrádlem Royal Canin Mini Junior APR 33, které jsem měla nakoupeno po poradě s jinou chovatelkou u nás, která již měla vyzkoušeno více značek a druhů právě u svých Basenjíků. Royal Canin se jevil jako nejvhodnějším jak pro srst, tak pro vitalitu a ostatní potřeby Basenji. Na začátek jsem měla nakoupeno 15kg. Granule jsem nejdříve psíkovi podávala namočené ve vodě, ale nyní již ne, protože jsou granule nově vyráběny tak, aby při rozkousávání pomáhaly k samovolnému čištění zubů! Ze začátku jsem Sumíka krmila 5 x denně, v pravidelných intervalech. Nic navíc nedostává. Jen občas kousek piškotu jako odměnu. Všechny potřebné vitamíny atd. jsou v krmivu (Royal Canin) obsaženy (informace od veterináře). Postupně jsem snižovala na 4 dávky žrádla denně, až ke dnešním dvěma (ranní dávka je však pouze symbolická, aby pes neměl celý den úplně prázdný žaludek). Potom jsem přešla na Royal Canin Medium Junior AM 32. Přibližně do Sumíkova 1 roku se spotřebovaly balíky 15 a 20kg. Od té doby do 7let věku dostával Royal Canin Medium Adult M25 (kupovala jsem 15kg balení). Od dovršení 7 let jsem mu chvíli dávala, po dohodě s odborníky, Royal Canin Mini Mature (složení velikosti MINI se jeví vhodnější, nežli velikost MEDIUM, vzhledem k váze mého basenji - 10,8kg). Kvalitnějšímu složení u MINI YORKSHIRE mě ale přesvědčilo natolik, že po 3 měsících podávání MINI Mature, jsem Sumíka převedla a zůstává u MINI YORKSHIRE. K mému rozhodnutí přispěl i fakt, že můj Pražský krysařík, dostává tento druh žrádla již několik let a jeho vitalita či kvalitní srst hovoří jednoznačně. Vždy při přechodu na jiný druh žrádla jsem přibližně tři až pět dní míchala starý druh s novým. 1
Miska s čerstvou vodou nablízku je vždy po celý den samozřejmostí! Je důležité dodržovat zásady, které si pro dospělého psa zvolíte, již od příchodu štěněte. Mezi ně patří nekrmit pejska od stolu! Platí pravidlo, že když jednou něco povolíte, basenžík si to moc dobře pamatuje a bude si příště opět prosazovat svou.
Čistotnost basenji: Již od chovatelky (dostala jsem ho v 8týdnech) byl Sumík naučen chodit vyvenčit se na noviny. Každou svoji potřebu vykonal vzorně na připravených papírech. Dbala jsem na to, aby v každé místnosti, kde se pohyboval byly vždy v dostatečné míře na určitém místě připraveny. Mimo to, kdykoliv byl čas, tak jsem Sumíka vynesla ven na trávník, aby se co nejrychleji naučil vykonávat potřebu tam. Jedenkrát i v noci kolem 3 hodiny. Tak tomu bylo pár týdnů, až se postupně naučil „vydržet“ až na trávník. Když byl malý, chodili jsme ven před jídlem a po jídle, prostě dost často. Postupně se čas mezi procházkami ven prodlužoval a dnes již chodíme jen 3krát denně. Ráno okolo 8hodiny, pak odpoledne okolo 15hodiny a večer okolo 21 hodiny. Každopádně ale musíme vždy mimo zahradu, Sumíkovo teritorium, čistotnost basenjiho je důsledná.
„Na Volno“: Při výletech „na volno“ do přírody s sebou beru buď piškoty nebo kousky sýru, jako lákadlo a Sumík pak na zvuk píšťalky či zavolání „Ke mně“ přibíhá s radostí pro svoji odměnu. Jako návod k pouštění Basenjika na volno uvádím přeloženou část článku chovatelky ze Švédska, otištěnou v říjnovém čísle r.1999 časopisu britského klubu basenji: „Basenji mohou běhat na volno! Kdo říká něco jiného tak to doopravdy nikdy nezkusil a nepocítil jako odměnu spokojeného a šťastného basenji. Žiji už s basenji 39 let (už jsem tak stará?) a všichni moji psi byli naučeni běhat na volno. Momentálně mám doma tři a ti běhají v lese na volno skoro denně hodinu a půl. Štěně, které mám, jen velmi zřídka chodí na vodítku. Běhá všude s námi kromě doby, kdy ho nesu v ruksaku. Takže jak na to od začátku: Musíte začít se svým štěnětem hned od 8 týdnů věku. Já jako chovatelka dělám to, že již od tří týdnů věku učím štěňata reagovat na hvizd píšťalky. Pokaždé když dostanou žrádlo, písknu. Potom jim to ztěžuji a pískám v různých koutech domu. Jakmile přijdou, dostanou chutnou odměnu. Potom pískám i venku a snažím se je jednoho po druhém cvičit. Takže když odcházejí k novým páníčkům už mají pojem o tom co se od nich na písknutí čeká. To pomáhá novým majitelům a štěňátka se s píšťalkou cítí bezpečně. Řeči o tom, abyste nikdy nevěřili v pouštění basenji „na volno“ mě velmi znepokojují. To je právě to! Jestli nevěříte svému basenji, tak on vás nikdy poslouchat nebude. Musíte jim věřit a dát jim svobodu, kterou si zaslouží. To mě naučil můj instruktor poslušnosti: Jestliže svému psu nevěříte, tak on udělá přesně to co si myslíte. Ať jde třeba o útěk pryč, nebo si stoupne když vy velíte sedni a zůstaň, ..atd. Ale jestliže věříte, že přijde, nebo že zůstane, tak on to udělá! 2
Když je Basenji zvyklý se o sebe postarat „na volno“, je nucen vždy dávat pozor na vás abyste se mu neztratili. Potom také v případě že se omylem ztratí vždy najde cestu zpět. A také nepropadne panice! Příkladem byla naše fenka, která když jí bylo 11 let a hůř slyšela, se mi na procházce v lese ztratila. Bylo mokro a my jsme šli trochu dále než obvykle a také jsme potkali pár přátel. Já si najednou uvědomila že jdu sama. Doufala jsem, že se otočila a šla zpátky domů. A taky ano. Byla doma dříve než já, a lidé, kteří ji viděli jít, říkali, že šla klidně na okraji silnice, přešla ulici v místě kde většinou přecházíme a ostatních psů a aut si ani nevšimla. Na vodítku se přitom za auty neustále vrhala, „na volno“ ale nikdy, to je ignorovala. Se štěnětem byste měli využít jeho nesamostatnosti a nejistoty. Jestli chce štěně jít jedním směrem a vy druhým, obraťte se a jděte svým směrem. Nevolejte štěně hned zpátky, počkejte až zjistí, že za ním nejdete a začne vás hledat. Přiběhne k vám pak velmi rychle. Také byste měli se štěnětem trénovat hru na schovávanou, aby vás bylo nuceno hledat. Když to budete nějaký čas dělat, tak ono pak bude přesně vědět co je zapotřebí a bude si dávat pozor, aby vás neztratilo z dohledu. Potom už bude velmi obtížné se mu třeba schovat za strom! Je důležité vymýšlet pro psy i různé soutěživé hry, kdy budou za svůj úspěch odměňováni a tak bude pro ně zábavné být okolo vás. Cvičení musí být provedené podle vašeho povelu, tzn. jestliže například vstane dříve než dáte povel, je třeba začít znova od začátku a teprve po správně provedeném povelu, basenjika odměnit. Tak Vás moc prosím cvičte se svými Basenji a nechte je žít šťastný a radostný život, který si zaslouží!!!“
Vodítko: Do cca 5 – 6 měsíců věku Sumíka jsem pro něho používala obyčejné, kožené nebo látkové vodítko dlouhé 110cm. Potom, až když už byl Sumík dostatečně silný a vyspělý začala jsem používat „Flexi“. Pro basenji je nutné koupit si „flexi“ určené pro vyšší váhovou skupinu, tzn. pro psy alespoň nad 30kg. Dnes už jen pro výlety „vedle kola“ používám kožené 110cm vodítko, které mi umožňuje maximální kontrolu nad psem. Více o vodítku též u části Výcvik. !Nevhodná kombinace: stahovací obojek + Flexi vodítko !
Srst: Péče o srst není vůbec složitá. Do cca 15 měsíců jsem Sumíkovi srst nekartáčovala vůbec, není to vhodné. Po každé procházce mu opláchnu tlapky a zadeček. Pouze v případě, že se vyválel v něčem nevhodném musel být vysprchován celý. V tom případě mi bylo doporučeno použít dětský šampón. Když línal, nebo byl zaprášen přetřela jsem mu srst mokrým hadrem. A to vše pouze po směru růstu srsti. Nikdy ne proti! Od 15 měsíců již používám speciální gumový kartáč, který staré chloupky jemně odstraňuje. Další dva měsíce, většinou tak jednou za týden nebo při línání častěji, jsem vyčesávala Sumíkovu srst opět pouze po směru růstu srsti. Nyní cca od jeho 17 měsíců již mohu trochu přitlačit a vyčesat chloupky i v proti směru. Nově jsem si letos (2004) na výstavě v Anglii koupila takovou černou kostku, podobnou pemze (je však o poznání lehčí a křehčí) a tou se opravdu nejlépe dají vyčesat i ty nejjemnější "staré" chloupky. 3
Zuby: Od malinka jsem Sumíka učila, že mu kdykoliv prohlédnu zuby, otevřu tlamičku, dám prášek. Proto mu i dnes mohu klidně a bez obav vyndat z tlamy třeba nevhodný úlovek na procházce. K čištění zubů kartáčkem a psí zubní pastou jsem přistoupila teprve asi v 18 měsících. Dříve to nebylo vhodné a i nyní hlavním pomocníkem čištění jsou speciální kosti (ostatně mi bylo řečeno, že normální zvířecí kosti jsou pro basenji nevhodné). Jediná patálie se zuby, kdy byl potřebný lékařský zákrok nastala u Sumíka v době výměny prvních zubů. Jelikož jeden nový tesák již byl vyrostlý do poloviny zubu prvního, který však ani náznakem vypadnout nechtěl, bylo nutno první zub vytrhnout. Nelze jinak než basenjika uspat. Před zákrokem by pes neměl delší dobu jíst a po probuzení by měl být pod vaší kontrolou, aby si nějak neublížil a dostat jen napít. Pokyny ostatně od veterináře každý předem dostane. I přes pravidelné čištění se Sumíkovi časem objevil zubní kámen. Zakoupila jsem v obchodě s dentálními nástroji speciální "drápek" na jeho odstraňování. Musím říct, že jsem byla až překvapena, jak lehce se dá tento nástroj použít a zuby tímto nakonec nemá zbaveny zubního kamene jen Sumík, ale i Jerry, můj pražský krysařík. •
vyražený zub: Když si Sumík vyrazil přední zub (v 6ti a půl letech), bylo nutné nejpozději do 14 dní vyndat chirurgicky jak kořen, tak samozřejmě zbylou část, kterou si neurazil, kvůli tomu, aby zde nedocházelo k zanícení. Vyndání provádí veterinář pod narkózou. (24hodin před zákrokem nesmí pes nic jíst a 2 hodiny nesmí pít).
Drápky: Od chovatelky z Finska jsem měla pokyn alespoň jedenkrát do týdne Sumíkovi ostříhat drápky. Tím, že je na to zvyklý odmalička, nemám se stříháním žádný problém. Koupila jsem si na to speciální kleštičky. Ze začátku bylo třeba stříhat drápky všechny, ale dnes už pouze dva na obou předních tlapkách a tak jednou za měsíc. Všechny ostatní si obrousí sám při vycházkách přirozenou cestou.
Tlapky: V případ, že má Váš pejsek popraskané tlapky, velice se mi osvědčila mast Infadolan, která se používá pro děti. Namažte a pak několik minut pejska podržte, aby se mastička mohla vstřebat.
Oči a uši: Doma mám připraveny speciální kapky pro psy jak do očí, tak uší. Ty do očí jsem zatím jen velmi málo potřebovala. Pouze když měl Sumík trochu více výtok v koutku očí, tak jsem mu asi týden oči zakapávala. Byl to nejdřív boj, ale i na to si postupně zvykl. Ty do uší občas použiji a oběma mým pejskům uši opatrně, avšak pořádně, pročistím i pomocí ušních vatových tyčinek pro lidi.
4
Výstavní postoj: Od prvních týdnů byl Sumík trénován na výstavní postoj na stole i na zemi. I když dnes se již výstav nezúčastníme není vůbec na škodu když umí zůstat stát třeba na stole u veterináře, nebo po koupeli, kdy čeká na osušení.
Sám doma: Od prvního dne, kdy Sumík přišel domů, jsem ho cvičila na pobyt doma o samotě. První den 5minut, další 10minut,…atd. Pečlivě každý den měl svůj tréninkový pobyt o samotě. Byly to pro nás oba na začátku hrozné chvíle, ale jsem ráda, že jsem tuto radu svědomitě dodržela. Dnes, když Sumíkovi řeknu, že odcházím a aby byl hodný, že se vrátím, tak vím, že bude v naprosté pohodě spát a bez traumat vydrží doma sám třeba i půl dne. Další moc dobrou pomůckou je náhubek. Asi od 4 měsíců jsem Sumíka navykala na nandávání a nošení náhubku. Nejprve 10 vteřin, pak 15 vteřin,… atd. Jak víte basenji často mají tendenci okusovat kde co, když se nudí. Samozřejmě jsem všechny pro něj nebezpečné věci odstranila , nebo elektrické kabely zakryla tak, aby byly z jeho dosahu. Protože pro štěně není dobré chodit po schodech, měl zamezen i přístup na ně. Asi do jeho 9 měsíců jsem ho v případě potřeby do schodů, či ze schodů, nosila. Když byl doma sám, tak vždy něco poničil. Asi od 6 měsíců jsem mu pak dávala náhubek pravidelně, vždy, když nebyl pod dohledem. To trvalo asi do jeho 16 měsíců věku. Dnes již mohu Sumíka doma nechat samotného i bez náhubku, ale když je v jiném prostředí sám, tak je náhubek stále k ochránění věcí potřebný.
Poranění: Po vlastních zkušenostech mohu říct, že na různé oděrky, kdy chci ranku desinfikovat a podpořit její rychlé zhojení, je vynikající použít Tea Tree Oil (australský přírodní olej). V případě pořezání, kdy je rána otevřená, je potřeba zamezit tomu, aby ji pes olizoval (nebezpečí zanesení infekce) a dopravit ho k veterináři co nejrychleji. Je všeobecně známo, že rána sešitá maximálně do dvou hodin po poranění, má naději na bezproblémové zahojení. Další pokyny už dostanete u veterináře. Stehy jsou zpravidla vyndány po deseti dnech.
Otrava: Může se stát, že přes všechnu opatrnost váš pes sežere něco škodlivého, nebezpečného. Je potřeba, aby to co nejdříve vyzvracel, aby nedošlo k otravě organismu, nebo poranění střev (igelitový pytlík, alobal,...). Namíchejte roztok: 1dl vody + 1dl kysličníku (3% peroxid vodíku). Natáhněte směs do injekční stříkačky a psovi násilím nalijte alespoň polovinu tohoto roztoku do krku. Mělo by to u něho do cca 2 - 5 minut vyvolat zvracení. Pokuď to do 5ti minut nezabere, nalijte do něho zbytek.
Nachlazení: Sumík byl jen jednou nachlazen. Nebylo to nic vážného, jen kýchal. Po poradě s lékařem jsem mu dala vitamin C 125mg denně (takový co se v těle postupně rozpouští až během 10 hodin). A asi za 3dni byl Sumík opět zdráv.
5
Klíšťata a blechy: Dříve jsem používala výrobek zn. Frontline - vodičku, která se jednou za tři měsíce nakape na záda mezi lopatky psa. Má zvíře ochránit proti blechám po dobu 3měsíců a 1měsíc proti klíšťatům. Jenže v dnešní době je ta invaze klíšťat taková, že milý Frontline prostě už nepomáhá. Od 2008 jsem tedy u obou psů nasadila obojek zn. Scalibor. Tenhle obojek má mít účinnost na 6 měsíců proti klíšťatům a 4 měsíce proti blechám a ještě je i proti komárům a pakomárům. Mnoho kamarádů si ho pochvaluje, takže věřím, že ochrání i mé dva trhače. A co je také velice důležité, že Scalibor vůbec nesmrdí, nemá prostě vůbec žádnou vůni, na rozdíl od jiných značek. Jediná nevýhoda je, že pes musí mít obojek stále nasazen (tj. 24h denně) Stane-li se, že klíště se přesto zakousne, je nejlepší použít již výše zmiňovaný Tea Tree Oil. Nejprve klíště TTO zakapu a chvilku počkám. Potom ho uchopím pinzetou a proti směru hodinových ručiček pomalinku „vyšroubuji“. Po vyndání klíštěte ranku znova zakapu TTO. Zatím se mi vždy tento postup osvědčil nejlépe.
Vosy – pobodání: Při procházce v lese Sumíka zasypaly vosy. Celkem jsem napočítala 12 vpichů. Ihned po napadení, kdy jsem vosy z něho co nejrychleji sundala, Sumík odmítal jít dál a chtěl jen ležet. Proto jsem ho celou cestu domů (asi 20-30 minut) nesla v náručí. Po poradě s veterinářem jsem mu ihned po příchodu domů podala pilulku proti alergické reakci (5 mg ZYRTEC). Díky tomu nedošlo k otékání a následnému dušení psa. Můj menší pejsek Jerry, 5 měsíční pražský krysařík, byl napaden asi 3 vosami a začal mu dosti znatelně otékat čumák. Díky podanému Zyrtecu a kladeným obkladům (studený mokrý hadřík) na postižené místo otok velice rychle opadl.
Společenské soužití Hned jak to po prvním očkování bylo bezpečné, snažila jsem se aby Sumík poznával co nejvíce nejen nových psích kamarádů, ale zároveň jsme i jezdili po návštěvách mých příbuzných. On si tak zvykal na nové tváře a pachy, jízdu autem, autobusem. Do dneška rád vítá nové návštěvy a své kamarády. Ani dlouhá jízda autem mu nedělá nejmenší problém. Do jeho 20 měsíců se nestalo, že by on sám vyprovokoval rvačku s jiným psem. Zlom však nastal zrovna nedávno. Díky důvěřivosti a hravosti byl Sumík postupně pokousán třemi cizími psi, které jejich majitelé neměli pod kontrolou. To nakonec dohromady s jeho dospíváním a vlastnostem basenji jako takového způsobilo, že dnes, když se k němu přiblíží cizí pes, tak Sumík pro jistotu útočí jako první. Skončila éra kámošení s cizími psi na procházkách. K naprostému zhoršení vztahu Sumíka vůči jakýmkoliv cizím psům došlo poté, co Sumíka pokousal v Olomouci na náměstí pes rasy pitbull, kterého nechala volně pobíhat jedna romská majitelka. Od té doby již ze strachu má tendenci útočit jako první, bez rozdílu velikosti, stáří či pohlaví druhého psa. Konzultovala jsem stávající situaci s odborníky, a všichni se shodli na tom, že tato fobie mu již zůstane "zakódována" na zbytek života.
Zábava Každý basenjík je velice aktivní pes. Začne-li se nudit, hledá si zábavu sám a výsledek může být pro majitele devastující - poničené dveře, kanape, boty a další. Pro zabavení mého basenjika jsem vyzkoušela sportovní aktivity všeho druhu - běh u kola, coursing, 6
agility a v poslední době i dostihy. Každá měla své kouzlo a do určité míry splnila mé očekávání. Musím ale říci, že běhání za návnadou na pískovém či travnatém chrtím oválu u mého psa naprosto zvítězilo. Dokonce poprvé použil nový prvek protestu, když jsem ho od startu chtěla odvést - sedl si a odmítl udělat další krok a teprve až když jsem změnila směr a souhlasila jít zpátky, tak vyskočil a vesele mě táhl k oválu. Stejně tak i zvukové projevy mého psa, když zrovna běží jiní, či se jen blížíme startovacím boxům jsou jednoznačné.
Výcvik: Výcvik basenji je poněkud náročnější než u jiných psů. Já jsem se rozhodla, naučit ho jen ty nejzákladnější povely: „Sit“, „Down“, „K noze“, „U nohy“, „Ke mně“, „Zůstaň“, „Místo“. Zákazy zná „Fuj“ a „Ne“ - často, hlavně v začátcích, bylo zapotřebí pro donucení k poslušnosti Sumíka i použití fyzického trestání okamžitě při přistižení psa, kdy konal neplechu. S výcvikem jsem začínala velmi pomalu, nenásilně až okolo 4 měsíce. Ve velmi krátkých intervalech denně tak dohromady maximálně 5 – 10 minut. Chutná odměna a pochvala, kde záleží na tónu hlasu, za správně splněný povel jsou hlavními pomocníky. Nesmíme ale zapomínat, že ve volné přírodě lovecký pud basenjika vždy zvítězí! Proto je vždy nutné v blízkosti silnice a silničního provozu basenžíka mít na vodítku! - když bylo Sumíkovi 5 let, náhodně jsem se setkala se cvičitelkou psů ve Francii. Domluvily jsme se, že naučí Sumíka více poslušnosti a zároveň přiučí mě, jak toho snáze dosáhnout. Pro zjednodušení Vám zde popíšu důležité body z jednotlivých lekcí, protože se mi ta výuka líbila, Sumíkovi také, a přeci jen jsem viděla pokroky již po první lekci, která trvala něco málo přes hodinu:
Lekce č. 1: Pes vnímá jak tón hlasu, tak „řeč těla“, tak váš pohled, tak pokyny vodítka, a z toho vyplívá několik důležitých zásad: a)
nikdy se mu nedívejte přímo do očí, vždy musí být váš pohled nad něho – nejlépe jakoby přes jeho hlavu na ocas – to platí jak při udávání povelu, tak pří pochvale (tím mu dáváte jasně najevo svoji nadřazenost)
b) povel musí být rázný a jednoduchý – stůj, Sit, Down,…. atd. c)
musíte trvat na tom, že pes váš příkaz splní – při výuce si pomoci trhnutím vodítka a opakováním při tom povelu – stůj, sedni, ke mně, …atd.
d)
při dávání povelu stůjte vzpřímeně, jakoby panovnicky (nezapomeňte na váš pohled – viz výše)
e) po splnění vašeho pokynu musí ihned následovat velká pochvala – prostřednictvím hlazení, poplácání, poškrábání a milým a pochvalným hlasem – dotyk se psem je nejdůležitější pro projev vaší pochvaly. Občas možno dát kousek pamlsku.
7
f)
poté musí následovat další jasný pokyn – když psa třeba donutíte sednout, tak by měl sedět až do doby, kdy dáte další pokyn – třeba jdeme, volno, …atd. – je jasné, že musíte být trpělivý, ale zároveň důslední. Nikdy nesmíte povolit a ustoupit – tím byste psovi dali do budoucna znamení, že si nakonec stejně může dělat co chce on a výcvik tím ztrácí na významu.
g)
při nacvičování přivolání psa – při nacvičování pomáhá dlouhé vodítko – cca 5 a více metrů – velice milým hlasem na něho volejte, jakoby ne velitelsky a když přiběhne opět musí následovat obrovská pochvala. Když sám nepřibíhá – otočte se k němu zády a opět volejte. Když stále nepřibíhá, nenápadně malinko škubněte vodítkem a opět volejte, to po chvilce opakujte, až nakonec přiběhne.
h)
při nacvičování chůze u nohy, následné zastavení a usednutí psa – vodítko musí být volné – pes vás nesmí táhnout – v případě, že táhne jemně škubněte s vodítkem a zároveň povel „u nohy“ (nebo který jiný jasný si vy zvolíte – měl by být ale pak vždy stejný používán ve stejné situaci) a kráčíte volným krokem. Neuškodí občas změnit směr. Dobré je na psa mírně mluvit, chválit ho že pěkně jde a tím si stále udržovat jeho pozornost. Následuje povel „stůj“ a opět jemným škubnutím donutíte psa zastavit, poté ho pochválíte alespoň slovem. Následuje povel „Sit“ a opět škubnutí vodítkem. Až bude pes na povely reagovat škubání vodítkem již není třeba. Opět následuje veliká pochvala. Pozor důležité – pes se při těchto povelech nesmí zastavit či posadit před vámi – vy jste „šéf“ vy jste před ním, takže on musí být vedle vaší nohy – pravidlem bývá, že pes je u levé nohy pána. Pro správné umístění psa opět použijte škubnutí vodítkem. Při chůzi „u nohy“ musí jít pes těsně blízko vaší nohy.
i)
Na závěr lekce přišla hra – aby pes cítil, že ho to moc baví, že se dovádí a opět dostane nějakou chutnou odměnu a hlavně pochvalu „dotekovou“.
Lekce č. 2: j)
Před vstupem do dveří či před vstupem na schody psa zastavit a pán vstoupí / jde první (vždy ve všech případech). Tím opět dáváte najevo svoji nadřazenost.
k)
Při nacvičování chůze psa u nohy - měnit tempo, měnit směr a nutit psa se přizpůsobovat vždy jemným škubnutím vodítka a povelem např. „u nohy“. Pak postupně od škubání vodítkem ustupovat.
l)
Při nacvičování povelu „Down“ (neboli lehni) – někdy třeba z povelu „Sit“ si vedle psa přikleknout, levou rukou přes hřbet mu přidržet shora zadní část dole, aby se nezvedal a oběma rukama mu jakoby postrčit obě přední nohy do pozice lehu. A zároveň vydávat pokyn „Down“. Poté nezapomeňte chválit! Nebo též možno zkusit z polohy „Sit“ vodítko při povelu „Down“ přitlačovat dolů k zemi – nutno vyzkoušet, co na vašeho psa více platí. Též se dá spojit verze s vodítkem a zároveň přidržení zadní části psa, aby se nezvedal a dát mu k zemi pamlsek, ke kterému se musí natáhnout vleže.
m)
Když nepomáhá rázný povel – nezvyšovat přísný hlas či zlost – radši zkuste zmírnit – pes se tak „nezapříčí a nezablokuje“ vůči dalším povelů a naopak, když pocítí vlídnost, a váš „klid“ uposlechne a pak opět nezapomeňte na velikánskou pochvalu.
8
Lekce č. 3: n)
V rámci výcviku změněno vodítko i na normální procházky - kožené, s možností přepínání až na 4 různé polohy délek. Zároveň i změněn obojek na kovový stahovací. Je tím zaručen lepší přímý kontakt se psem a tím i jeho okamžitá reakce na pokyny. Stahovací obojek se správně utahuje nahoru jakoby na levou stranu psa. (stahovací obojek možno použít až od 1 roku věku psa -basenji, nepoužívat u malých plemen - praž. krysařík a pod. vůbec) !Nevhodná kombinace: stahovací obojek + Flexi vodítko !
o)
Při potkání cizího psa na ulici - pokyn „u nohy“ a při sebemenším náznaku útočení vašeho psa - škubnutí vodítka zpět a rázný pokyn „Ne!“ Vodítko nesmí být napnuté - aby pes nepociťoval vaše obavy - to by v něm probuzovalo agresivního a útočícího obranáře. Musí být volné a pouze použijte škubnutí dle potřeby. Při každém poslechnutí psa hodně chválit a dát pamlsek, stále ho nutit, aby se soustředil na vás - chválit, povel „u nohy“, „Sit“, atd ...
Lekce č. 4 a 5: p)
Procvičování potkávání cizích psů na dlouhém vodítku (až 10 m) a při každém náznaku vyražení a útoku vašeho psa - prudké zaškubnutí a důrazné „Ne!“ Přibližování se stále na bližší vzdálenost k cizímu psu a vaše rychlá reakce... Chválit hodně při uposlechnutí.
q)
Cvičení povelu „zůstaň“ - povel „Sit“ a následné „zůstaň“ - propojit s pokynem ruky. Pes je na dlouhém vodítku, které nenápadně ovládá pomocník a vy pomalu od psa odcházíte - když se pes pohne - pomocník trhne vodítkem a vy zopakujete povel „zůstaň“.
Nezapomenout na intonaci hlasu - musí být velký rozdíl mezi zákazy a pochvalou! Lekce č. 6, 9 a 12: r)
Procvičování chůze „u nohy“ přímo ve městě. Když se pes vyvenčí (již jen značkuje), pak přejít do chůze kdy musí jít u vaší nohy - vy určujete kde se staví, kudy se jde. V kapse mám připraveny granule a cvakátko - v případě, že se blížíte k jinému psovi, tak musíte maximálně upoutat pozornost svého psa na vás - tzn. mluvíte na něj, zacvakáte a dáte mu granuli jako pochvalu - vlastně právě v době kdy míjíte toho cizího psa. Popřípadě nezapomeňte na prudké zaškubnutí vodítkem a důrazné „Ne!“
Lekce č. 7, 10, 13 a 14 = skupinové lekce s dalšími 6 cizími psi a jejich majiteli: s)
Procvičování viz body o) - r), ale v těsné blízkosti ostatních. Dodržování minimální bezpečné vzdálenosti.
Lekce č. 8: t)
Procvičování chůze u nohy a povelů stůj, sit, down a zůstaň. Dbát na to, aby pes vydržel v dané poloze až do doby, než vy určíte jinak. Každý správně dodržený pokyn hodně pochválit, cvaknout cvakátkem a dát chutnou odměnu - tím si pes
9
zvyká na cvakání a má to vždy spojené s pochoutkou - tím ho naučíte, že při cvaknutí myslí jen na pochoutku a ne na nežádoucí činnost. Lekce č. 11: u)
stejné viz lekce č.8, ale za přítomnosti jiného cizího, již vycvičeného a tudíž poslušného psa - to proto, aby nenarušoval výcvik, ale zároveň byl určitou změnou výcvikových podmínek pro mého psa
Krytí Musím se s Vámi podělit i o zkušenosti z krytí, protože nikdy nevíte, kdy se Vám poznatky druhých můžou hodit. Většina chovatelů sice tvrdí, že fenka má přijet za psem, protože jen tak je zaručen úspěch, ale mohu říci, že Sumíkovi cizí prostředí vůbec nevadilo. Vlastně vůbec nevadilo ani malému Jerrymu, pražskému krysaříkovi. Vůbec napoprvé byla tato akce spíše hororem, nežli příjemným prožitkem - myslím tím nejen pro psa ale i přítomné člověčí kamarády. Nejprve se Sumík s fenkou trochu přátelsky proběhli po zahradě a zjevně je to k sobě přitahovalo. Poté paní chovatelka přidržela svoji fenku tak, aby byla k Sumíkovi nasměrována „správnou stranou“. On si na ní pak po chvilce naskočil a po cca 8 vteřinách došlo ke svázání. V tom fenka začíná kvílet a nastává potřeba pomoci od nás lidí - přidržovat je, aby si navzájem neublížili - ať již kousáním, nebo násilným odtržením. Museli jsme si dát pozor, aby náhodou nekousli i nás, přítomné pomocníky. Větší tíha zodpovědnosti v této chvíli je na majiteli fenky. Poprvé toto svázání trvalo snad 45 minut, kdy párkrát zakvílel i Sumík. To bylo právě v momentu, kdy docházelo k nechtěnému odtahování obou zvířat, protože přeci jen ta doba byla dosti dlouhá na to, aby vydržela nehybně stát. Při druhém „skoku“, o dva dni později, již bylo vše mnohem klidnější, a když se krylo pro jistotu potřetí, za další den, tak už si Sumík svoji nevěstu naskočil úplně sám, a my jen poté přiskočili, abychom je po svázání přidrželi u sebe. Tato dvě svázání již trvala jen 15 minut a Sumík již jen stál, a skoro u toho usínal. Prostě nezažít to první krytí, myslela bych si, že to není žádná věda. Bylo dobré, že chovatelka Sumíkovi „první nevěsty “ byla již zkušená, a tak nedošlo k žádnému maléru. O rok později (10/2004), kdy Sumík kryl svoji nevěstu č.2 byl průběh velice podobný - 1.den jejich spojení trvalo 55 minut! a opakované krytí o dva dny později jen 10 minut. Tak to je prozatím vše o čem jsem se s vámi chtěla dnes podělit. Vůbec netrvám na svých radách, a ani řídit se jimi nemusíte. Všechny mé zkušenosti se týkaly mého psa a není zaručeno, že budou poznatky z nich platit i u jiných. Když vám něco z mého povídání pomůže, budu jen ráda, vždyť proto jsem se do toho psaní dala. Zdravím všechny basenží i ostatní psí kamarády. Vaše Helena Suková
16.11.2000 / poslední aktualizace: 17.5.2008
PS: Všem vřele doporučuji přečíst knihu J. Fischera: "Proč můj pes...?", která poskytne množství odpovědí a rad odborníka zabývajícího se problematikou chování psů.
//část vyšla ve zpravodaji Tam-Tam 1* 2001 a 2* 2004//
10
