OBSAH: * k zamyšlení * schůzka ODV * pravidla Stezky písmáků 2011 * bibl. knihy Stezky písmáků 2011 * z ohlasů na Betlémské světlo * pozvánky na akce * skautské století - výzva * zajímavosti a informace * meditativní zpěv podle Taizé * Tomáš Sedláček k ateizmu… *_______________________________________________________________________________________________________________________________ péče o duši písničkou
1
Jsme za vodou …? ! Být „za vodou“, cítit se „v pohodě“ je určitě (pravý) opak „vyhoření“, které při skautování snad všichni nějakou formou zaţíváme anebo kterým jsme více nebo méně úspěšně prošli – leckdo pouţije třeba obrazu, ţe „v tom vězel aţ po krk“. A kdo uţ nevede děti, je tedy „za vodou“ v pravém slova smyslu? Inu, někdo jiný se zdviţeným prstem řekne, ţe takoví bratři a takové sestry jsou uţ prostě „ze hry“. Také ten či ta, kteří uţ jsou v penzi a jestli pracují, tak uţ jen z vlastního rozhodnutí – také ti jsou přece „za vodou“. Junák je po 20 letech od „sametové revoluce“ také „za vodou“, ba dokonce má za sebou nejdelší období svobodné nepřerušené veřejné činnosti! Tak či onak, tohle si čas od času říci, dobře pomůţe (třeba ohroţené či zasaţené) psychice, obdobně jako vzpomínání na skautské úspěchy nad kronikou anebo fotografiemi. Chci však tvrdit, ţe touha být „za vodou“ je kategorie „duchovního rozměru“ skautského ţití. Jak to zdůvodním? Vzpomněl jsem si na spirituál „Hluboká řeko“, ve kterém černošští otroci zpívali (a my po nich opakujeme): …já přejít chtěl bych Jordán…“. Tato píseň – kdo ji proţívá, ten opravdu medituje – je vlastně „usebrání“, a to přece patří k „péči o duši“! Proto tedy duchovní rozměr. Co však jediná sloka této písně obsahuje, co nabízí? Zaprvé je to povzdech, kdy si člověk uvědomuje, ţe řeka ţivota je hluboká – a to nejen pro ty, kdo se v ní třeba aţ i topí – zvláště kdykoliv se cítí nesvobodní anebo kdyţ něčemu či někomu „otročí“; a navíc ten, kdo zpívá, tuhle řeku oslovuje, obrací se k ní a tím její existenci uznává. Ale hned na to té řece i sobě připomíná: „já přejít chtěl bych… Jordán“ – tu řeku, kterou biblický národ Izraelský překročil, aby se dostal do zaslíbené země. Připomíná si, ţe uţ to v historii dokázal dokonce (ne)jeden národ. Ale vraťme se k duchovnímu symbolu: přejít hlubokou řeku – a proč? Proč nezůstat na břehu nebo u břehu, na dosah pevné země, nedaleko těch, kdo snad přece pomohou? Povzdech pokračuje: „ó Pane můj, kde mě domov čeká“. Je zajímavé, ţe v angličtině je „I want to cross over into camp ground“ – snad by se mělo třeba přesněji přeloţit „chci zpět do tábora rodného“ – vţdyť ti otroci byli z Afriky, kde jejich rodiny mnohdy skutečně ţily v táborech (zvláště ti kočovní) a ne na farmách anebo ve městech. Ten druhý břeh totiţ symbolizuje domov! Pro Izraelce to byl tenkrát nový domov, pro americké otroky zase starý domov, pro kaţdého meditujícího to můţe být přinejmenším představa – vize, jak se dnes říká – útočiště, „kde je věčný ráj, kde vládne mír…“. V originále oproti přeloţenému slovu „věčný ráj“ je „gospel feast“ – sváteční, aţ posvátná pohoda! A ještě jedno: píseň není individualistickým, bolestínským naříkáním nad vlastním mizerným osudem. Meditující zpívá: „Oh, don´t you want to go… = nechcete jít…?“ Proto tento spirituál – ostatně jako všechny – správně zpívají celé sbory, skupiny, i kdyţ můţe být a leckdy i je „osobní modlitbou“. Jde totiţ o výzvu i přitakání k tomu, co tvoří smysl „společného osudu“. Nuţe, není to vskutku (i skautská) novoroční šance? Nechcete jít, přidat se …? ___________________________________________________________________________________ Hlavní témata pro jednání odboru duchovní výchovy v lednu 2011: - námět letáku Stezky písmáků 2011 - podrobné zaměření seminářů 2011
- vyhodnocení činnosti odboru duch. výchovy Junáka v roce 2010
________________________________________________________________________________
OMLUVA K PROSINCI 2010 V DŮSLEDKU SNĚHOVÉ KAL AM ITY VYP ADL DODAV AT EL KOPÍROVÁNÍ NDS A NÁHRADNÍ ŘEŠENÍ NEBYLO BEZ ZÁV AD – KDO POTŘEBUJE VYMĚNI T VÝTISK, PROSÍME POSLAT ZPRÁVU POMOCÍ SMS NA M OBIL: 737 537 534. 2
Pravidla soutěţe Stezka písmáků 2011 1. kategorie N = nejmladší do 9 let včetně (počet v týmu jsou 2 aţ 4 soutěţící) – v prvním (korespondenčním) kole můţe soutěţit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu organizátoři v 2. kole moţnost spojení s neúplným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí akceptovat a můţe soutěţit dále jako jednotlivec. Těm nejmladším, kteří ještě plynule nečtou, mohou otázky předčítat dospělí. Ţádný soutěţící ve věku od 10 do 12 let včetně ani ve věku od 13 aţ 16 let včetně nesmí v tomto týmu soutěţit – soutěţit můţe pouze v kategoriích M resp. S. Soutěţící ve věku do 9 let včetně však můţe soutěţit také v týmu jak mladším (kategorie M) tak nejstarším (kategorie S). 2. kategorie M = mladší od 10 do 12 let včetně (počet v týmu jsou 2 aţ 4 soutěţící) - v prvním (korespondenčním) kole můţe soutěţit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu organizátoři v 2. kole moţnost spojení s případně neúplným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí akceptovat a můţe soutěţit dále jako jednotlivec. Soutěţící ve věku od dosaţení 13 let aţ do 17 let včetně nesmí v tomto týmu soutěţit - soutěţí jen v týmu kategorie S. Soutěţící ve věku do 12 let včetně však můţe soutěţit i v týmu nejstarších (kategorie S). 3. kategorie S = nejstarší od 13 do 17 let včetně (počet v týmu jsou jen 2 soutěţící, jejich soutěţní otázky platí také pro soutěţící kategorie MP = mimo pořadí) - v prvním (korespondenčním) kole můţe soutěţit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu organizátoři v 2. kole moţnost spojení s neúplným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí však akceptovat a můţe soutěţit dále jako jednotlivec. V tomto týmu můţe soutěţit soutěţící ve věku od dosaţení 13 let aţ do 17 let včetně. Soutěţící ve věku 13 aţ 17 let včetně nesmí soutěţit ani v týmu nejmladším (do 9 let, kategorie N) ani v týmu mladších od 10 do 12 let včetně (tzv. kategorie M) - soutěţí jen v tomto týmu kategorie S. Soutěţící ve věku 17 let a výše se můţe soutěţe zúčastnit „mimo pořadí“ - kategorie MP (jeho řešení v jednom nebo obou kolech bude také vyhodnoceno). 4. kategorie P = pokročilí od 18 let výše (v obou kolech soutěţí pouze jednotlivec sám). Soutěţící této nové kategorie P nesmí soutěţit v ţádné z kategorií N, M či S. Do této věkové skupiny se však nemusí zapojit a soutěţe se můţe zúčastnit „mimo pořadí“ (jeho řešení v jednom nebo obou kolech bude také vyhodnoceno) a bude soutěţit s otázkami kategorie S. 5. Stezka písmáků plus je od roku 2007 nadstavbou. Soutěţící ve věku 18 let a výše, kteří nechtějí soutěţit v kategorii MP, mohou v rámci „SP+“ zpracovat buď esej, nebo rozbor biblického textu (exegezi) podle podmínek, které organizátoři zájemcům zašlou na základě jejich přihlášení - viz téţ http://www.skaut.cz/duchovni. Soutěţící této kategorie získává tmavomodrý odznak soutěţe. Všichni soutěţící získají v 1. kole příslušný odznak soutěţe, v 2. kole odznak vítězů získávají ti, kdo se umístí bodově na 3 prvních místech. Všichni účastníci druhého kola získávají diplom o účasti. Kategorie MP v 1. kole odznak účastníků soutěţe získá, v 2. kole však jiţ odznak vítězů nezíská, ale můţe si po rozdání věcných cen rovněţ vybrat literaturu – vedení soutěţe vyhotoví i takovému soutěţícímu diplom). Ani v 1. ani ve 2. kole při vlastním konání soutěže (při vyplňování soutěžních archů) není dovoleno používat Bibli nebo jiné pomůcky. Počet otázek celkem: v 1. kategorii 25, ve 2. kategorii 35, ve 3. a 4. kategorii 50. Doba řešení otázek maximálně: v 1. kategorii 40 min, ve 2. kategorii 60 min a ve 3. a 4. kategorii 90 min. Limit pro postup do 2. kola: 70% správných odpovědí v 1. kole, platí ve všech kategoriích. Dohlížející dospělí - v průběhu měsíců června aţ září odešlou předběţné přihlášky soutěţících a obdrţí soutěţní archy pro 1. kolo. Toto ustanovení neplatí pro kategorii P, u které se jiţ předpokládá samostatné dodrţení všech pravidel. Pro postupující (které vyhodnotí porota soutěţe v Praze) obdrţí dohlíţející dospělé osoby samostatné pokyny pro 2. kolo během října. Pro dospělé (vč. rodičů), kteří přijedou jako doprovod s postupujícími soutěţícími na 2. kolo v Praze, proběhne souběžně se soutěží beseda.
3
STEZKA PÍSMÁKŮ 2011 má vybrány biblické knihy:
Kategorie „N” (ve věku do 9 let včetně) evangelium Markovo a Lukášovo, 1. kniha Paralipomenon 2. Kategorie „M” (ve věku od 10 do 12 let včetně) všechna evangelia, 1. kniha Paralipomenon a 1. Kniha žalmů (č. 1 až 41)
Kategorie „S” (ve věku od 13 do 17 let včetně) všechna evangelia, 1. kniha Paralipomenon, 1. Kniha žalmů (1-41) a epištoly Titovi a Filemonovi
Kategorie „P” (ve věku od 18 let výše) všechna evangelia, 1. kniha Paralipomenon, 1. kniha žalmů (1-41) a epištoly Titovi a Filemonovi Tato kategorie je zařazena poprvé. .
Jak je v této soutěži již tradicí, 1. kolo proběhne v místě bydliště účastníků během měsíců září a října 2011, 2. kolo se bude konat dne 17. listopadu 2011 v Praze. Kontaktní osoby organizátorů: Junák” - Vladislav Jech (
[email protected]) http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/odbory-akomise/odbor_duchovni_vychovy/stezka_pismaku/ „Klub Pathfinder” -David Čančík - (
[email protected]) www.pathfinder.cz/5rubriky/stezka/stezka.html
_________________________________________________________________ Betlémské světlo proběhlo v roce 2010 ve dnech 17. - 19. prosince. Z ohlasů: Dne 18. 12. 2010 od 13 do 18 hodin byl na Staroměstském náměstí v Praze, v parčíku za radnicí, postaven stánek s Betlémským světlem. Poslouţil k připálení všem, kdo se zastavili buď právě pro světlo anebo navštívili vánoční trhy.
____________________________________________________________ 4
__________________________________O P A K U J E M E__________________________________ Zkušební komise OČK
„Myšlenkové základy skautingu. Historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení XX. zkušebního období v roce 2011. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 25. února 2011 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací místnosti ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 15. dubna 2011 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru je v příručce „Vůdcovská zkouška“; komise rovněž doporučuje „Čítanku pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 18. února 2011 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] (tel.737537534). Miloš Blažek - Merkur předseda komise _____________________________________________________________________________________ V říjnu 2010 obdržel Řád stříbrného vlka br.
uplatňují neméně odpovědné přístupy v péči o výchovu, rozvoj a ztvárnění duší našich dětí ? Jejich rodiče jsou pouze „pedagogy-laiky“ a jen málokdo se zamyslí hlouběji nad svým rodičovským posláním. I když většina z nás „koná“ podle svého nejlepšího vědomí, snad tak, jak si pamatuje, že s ním jednali jeho rodiče, je to dostatečně odpovědný a správný přístup? Tady přece může docházet k velkým, dokonce k fatálním pochybením. Skautský vůdce by si měl být vědom těchto skutečností i rizik a své poslání, svou službu nepodceňovat, věnovat jí svou veškerou dovednost a také svou lásku k dětem, ke svému oddílu. Měl by se na tuto náročnou činnost svědomitě připravovat, soustavně se vzdělávat, být na výši svého úkolu.“
Zdeněk Navrátil – Fetišek. Blahopřejeme mu z celého srdce - v našem „pokladu“ máme jeho myšlenky. Ocitujme si něco z jeho článku VÚDCOVSTVÍ, který jsme zde Na dobré stopě nepublikovali: „Laťka je nastavena
opravdu vysoko
Není jistě žádné pochybnosti o tom, že požadavky, kladené na dobrého skautského vůdce, jsou skutečně značné. Dnes už snad není mezi námi nikdo (je tomu tak skutečně?), kdo by pochyboval o tom, že skautská organizace je hnutím (kéž bychom se mohli vždy a za všech okolností shodnout na tom, že jsme opravdu hnutím!) a to hnutím výchovným. A přece je to právě výchova našich dětí a mladých lidí vůbec, kde se na k tomu tak potřebnou „odbornost“ nejvíce zapomíná. Vždyť rodinný dům nám projektuje odborně vzdělaný architekt, automobil konstruuje renomovaná strojírenská firma, své zdraví svěříme jenom zkušenému lékaři. Ale jak se _____________________________________________________________________________________ 5
Jednou ze 22 osobností, kterým prezident Václav Klaus 28. října 2010 udělil na Pražském hradě státní vyznamenání, je skaut Jan Janků z Hanušovic u Šumperka, kterému byl za vynikající zásluhy o lidská práva a rozvoj demokracie propůjčen Řád T. G. Masaryka.! Br. Janků založil v roce 1946 skautský oddíl v Hanušovicích u Šumperka a po celý další život zůstal svými činy a životním přesvědčením věrný skautské myšlence. Dodnes je aktivním členem Junáka. Za německé okupace se mu podařil z totálního nasazení v Německu útěk na Západ, kde vstoupil do řad československé zahraniční armády. V květnu roku 1949 byl jako člen skautské odbojové skupiny „Světlana“ zatčen, krutě vyslýchán pověstnými vyšetřovateli v Uherském Hradišti a odsouzen v rámci monstr procesu se skupinou Světlana Jeseník k trestu smrti, který mu byl poté změněn na 20 let těžkého žaláře. Odseděl si 9 let, většinou na Mírově. Zde se „potkal“ i se současným místostarostou Junáka Jiřím Navrátilem, se kterým ho pojí dlouholeté přátelství. Propuštěn byl v roce 1957. První léta na svobodě nebyla jednoduchá, ale oženil se, začal pracovat na železnici – nejprve jako posunovač a později jako strojvedoucí. Narodily se mu dvě děti a dnes má pět vnuků i dva pravnuky. Stále je velmi aktivní a prostřednictvím besed s mladými lidmi ať už v rámci Junáka či jako člen KPV připomíná a seznamuje mladé lidi s naší nedávnou minulostí. Slavnostního večera se též zúčastnili, podobně jako v minulých letech, zástupci Výkonné rady a Náčelnictva Junáka, kteří bratrovi Janků hned na místě srdečně poblahopřáli. _____________________________________________________________________________________
Evropští skauti: přátelství a dobrodružství Katolický týdeník, příloha Doma 33/2010 V loňském roce se stal hlavním komisařem Federace evropských skautů (FSE). Poprvé tak v čele této mezinárodní křesťanské skautské organizace nestanul Francouz. Letos Polák ZBIGNIEW MINDA navštívil na jaře v rámci setkání FSE také Prahu, která je po Litoměřicích a Uherském Hradišti třetí ze základen této organizace v Česku. Měli jsme tak příležitost s ním hovořit nejen o FSE, ale také o tom, co současný skauting nabízí a čím může být přitažlivý pro dnešní mladé lidi. Jakou máte ve skautu přezdívku? Žádnou. V Polsku se mezi skauty přezdívky nedávají. */ Jste první komisař FSE, který není Francouz. Jak se to přihodilo? Francouzská a italská odnož FSE jsou dvě největší v Evropě a francouzští skauti také stáli u samotného vzniku FSE, proto jí tradičně předsedali. To, že jsem se v současnosti v čele FSE ocitl já, se nejspíš přihodilo tak, že se u nás v Polsku v roce 2003 pod mým vedením pořádalo celofederální setkání členů FSE Eurojam, kam přijelo na devět a půl tisíce lidí, a my tak sklidili všechnu slávu. Kdy a jak jste se ke skautingu dostal? Polský skauting byl za mého dětství pod vlivem komunistického režimu. Vedle oficiální organizace se ale rozvíjely i jiné iniciativy a mezi nimi při katolické církvi vznikl také Svaz katolických skautů „Zawisza” FSE. Ve farnosti, kam jsem chodil ministrovat, vznikla družina Zawiszy v roce 1986 a vedl ji Tomek Szydło, skvělý člověk a silná osobnost. Já byl tenkrát
6
v pubertě a on mě „nastartoval” tím správným směrem. Do Zawiszy jsem vstoupil v roce 1987 a už jsem v ní zůstal. To je už víc než dvacet let. Co vás motivuje, že jste skautingu stále věrný? V první řadě je to vděk – vděk za to, jaký jsem, mému vůdci Tomkovi. On a náš tehdejší farář nám naplno dávali svůj čas a dávali nám také dobrodružství. Všichni v naší družině jsme byli nejbližší přátelé, jako bychom tvořili jednu velkou stavbu, síť lidí, kteří patří k sobě a vytvářejí základ i pro další generace. A potom je to jakýsi pocit spoluodpovědnosti za vlast a za církev a také služba společenství. Kdybych to měl shrnout, vede mě pocit loajality – nemůžu zapomenout, nemůžu přestat. Ale především: Federace evropských skautů je fenomén – Jan Pavel II. se v souvislosti s ní vyjádřil, že je díky svým hodnotám a výchovnému potenciálu skutečným darem Evropě. Máme ve všech zemích stejné kroje, stejné zásady, dorozumíme se od Portugalska po Kamčatku – a jsou u nás samé pěkné holky a hezcí kluci plní radosti a nadšení. Skautské hnutí obecně dnes ale zaznamenává spíš odliv členů. Odkud se u vás berou tihle kluci a holky a co se podle vašeho postřehu na skautu líbí jim? Jedinečný poklad skautingu je ve spojení svobody, entuziasmu, samostatnosti, setkávání. I v době konzumu a masmédií pořád platí potřeba reálného dobrodružství, přátelství – to je něco univerzálního, co je člověku dáno. A stejně tak bude vždy aktuální uspokojení z toho, co všechno si můžete sám zařídit a vyrobit, takové to nadšené „mami, hele, to jsem udělal sám!” A kromě toho tu dívky a chlapci nacházejí skutečné přátelství. Postačuje tato nabídka a tradiční baden-powellovský étos dnešním dětem, zvyklým na pohodlí, počítačové hry či trojrozměrné filmy, nebo se jejich vkusu musíte přizpůsobovat? Samozřejmě využíváme třeba pro táborové hry nové podněty – Harryho Pottera, Eragona… ale i to staré je stále dostatečně atraktivní. Všelicos vyrábíme, organizujeme různé hry, pořádáme rytířské turnaje, mše pod širým nebem, dobrodružství ne na monitoru, ale v reálu. Ostatně k metodám „udělej si sám” se dnes zase obracejí i moderní školicí firmy. Jak – jako v přední řadě výchovné hnutí – komunikujete s rodiči dětí a jaká je na jejich straně odezva na vaše působení? Na tom, aby oddíloví vůdci a rodiče komunikovali, cíleně pracujeme. Podle mé zkušenosti rodiče naši práci doceňují a sami chtějí, aby jejich děti ve skautu byly. U nás ve Varšavě vím o střediscích, z nichž skauti do svých rodin přinášejí radost a elán. Měli jsme také případ, kdy z jednoho z dívčích oddílů odešla rádkyně. Její vůdkyni pak v obchodě „přepadla” maminka jedné ze skautek a naléhala na ni, ať to pro všechno na světě nějak zařídí, aby se ta dívka do oddílu vrátila zpátky. A samozřejmě máme profil na Facebooku a máme i své blogy, aby měli rodiče dost informací a dobře všemu porozumněli. Dnešní rodiče jsou ovšem často starostlivější než před padesáti lety, mění se také nároky na osoby pracující s dětmi, na bezpečnost na táborech, na vybavení tábořišť a podobně. Jak může skauting v takovýchto podmínkách dostát svým ideálům, a přitom vyhovět platným standardům? Oddíloví vůdci jsou přirozeně vždycky plnoletí a dbáme na to, aby měli v každém středisku či farnosti k ruce ještě někoho z rodičů. Co se týká hygienických a bezpečnostních požadavků, to je trochu složité. V západním světě se standardy skutečně zpřísnily, což je sice dobré proti epidemiím, ale když chcete vyjet pod širák, je to poněkud problém. Neradi bychom došli k nějaké absurditě, kdy budeme všechno posedle kontrolovat, přestaneme dělat akce v lese nebo budeme na táborech zavádět elektriku. Naše podmínky jsou skromné: vaříme v přírodě, myjeme se v řece. Ale samozřejmě máme kuchyně i s kuchařem, tekoucí vodu, latríny, někde i sprchu, abychom bez potíží prošli hygienickou inspekcí, což se daří. A vždycky je na našich akcích dokonale uklizeno.
7
Liší se nějak situace skautů v jednotlivých evropských zemích? Největší prestiž má skautské hnutí ve Francii, Belgii nebo Itálii a je tam také nejpočetnější, skauty tam bylo například mnoho politiků nebo známých osobností. Ve východní Evropě je to jiné, mládežnické organizace tam prestiž dost ztratily a my se ji teď snažíme znovu vybudovat. Polsko bylo za komunismu jakousi oázou skautingu vzhledem k tomu, že tu existovala poměrně velká volnost, co se týká církve a jejích aktivit. Nicméně v roce 1948 bylo tradiční skautstvo zlikvidováno a místo něj se zakládaly organizace po vzoru Sovětského svazu, po roce 1956 se sice skauting obrodil, byl ale nadále značně pod vlivem komunistické ideologie. Dnes zde existují čtyři skautské organizace, které mají dohromady zhruba 50 000 členů. Proč existuje tolik různých skautských organizací? Není vznik FSE jen dalším tříštěním skautského hnutí? FSE rozhodně nechce být jen další z organizací, kdy si každá dělá, co chce a jak to chce, má jiné zásady, jinou pedagogiku… Chceme vytvořit jeden celek spojující celou Evropu a podporující faktickou spolupráci mezi jejími národy a postavit ho na třech pilířích FSE, jimiž jsou skauting, křesťanství a láska k vlasti. A tomu napomáhá i jednotný kroj nebo styl výchovy. Čím si vysvětlujete, že přátelství ze skautu často patří k těm nejpevnějším a provázejí lidi po celý život? Je to tím, že spolu ve skautu prožíváme spoustu emocí. Všechno děláme společně, zažíváme spolu napětí a dobrodružství, podporujeme se v těžkých chvílích, učíme se přijímat odpovědnost za celé společenství – a to všechno padá hluboko do srdce. Autor textu: Alena Scheinostová
*/ Poznámka redakce NDS: U polských Harcerů, další ze zmiňovaných čtyř skaut. organizací v Polsku, se přezdívky dávají. _____________________________________________________________________________________ Stručně a jednoduše … V jedné obci kdysi žil jeden zvídavý člověk. Jednou jej napadla otázka, jak je to s nařizováním hodin, podle kterých se řídil život obce. Zašel tedy na radnici a když se dozvěděl, kdo má na starosti hodiny na radniční věži, zeptal se tehdy toho úředníka: „Jak je zařízeno, že jdou vaše hodiny dobře?”. Odpověď byla krátká a stručná: „Srovnávám je s hodinami na kostelní věži”. I šel ten zvědavec za kostelníkem a položil mu stejnou otázku. Také kostelníkova odpověď byla krátká a stručná: „Srovnávám je s hodinami na radniční věži”. ______________________________________________________________________________________________________
UPOZORNĚNÍ: Z faktu, že řada odběratelů neplatí předplatné, usuzujeme, že si stahují čísla ze skautské Křižovatky. Proto od ledna 2011 těmto dřívějším odběratelům již nebudeme čísla zasílat. 8
9
10
AKÁCIE Akácie je rostlinka, která se nevzdává, roste v poušti a tak musí hledat vláhu až do 80 metrů hloubky takže roste i v poušti a tvoří oázy Tato rostlinka, tak jako i celá příroda, může být příkladem člověku, aby se nikdy nevzdával, dokud nedojde k cíli a – zvítězí. Jak hluboko sahá má láska a kolik lidí se cítí v mé přítomnosti dobře? To je otázkou pro každého skauta. Eduard Marek – Hroznýš
11
Meditativní zpěv podle komunity Taizé Nic tak nepřivádí ke společenství s živým Bohem jako společná meditativní modlitba s jejím vrcholem – zpěvem, který pokračuje a přetrvává v tichu srdce, když se ocitáme sami. Když prostřednictvím jednoduché krásy symbolů vnímáme Boží tajemství, když jej nedusí přemíra slov, tehdy nás společná modlitba, vzdálená monotónnosti a nudě, otvírá pro radost proudící z nebe na zem. Modlitba zpěvem je jedním ze základních prostředků k vyjádření a oživení touhy po Bohu. Meditativní zpěv vede člověka k prameni modlitby, který pak vyvěrá v tichosti jeho srdce v každém okamžiku, ve dne i v noci, při práci, při rozmluvách s druhými lidmi, při odpočinku… Jedná se o formu zpěvu, která podporuje a usnadňuje účast všech na společné modlitbě: jednoduché písně, které se lze snadno naučit, a jsou přitom na vysoké hudební úrovni, se skládají z krátkých vět, jež se po dlouhou dobu opakují. U mnohých písní je možno kombinovat zpěv shromáždění se sólovými vstupy a instrumentálním doprovodem. Zpěvy z Taizé jsou jednoduché, avšak jejich uplatnění při společné modlitbě si vyžaduje přípravu. I tam, kde proběhne příprava v rámci pravidelné zkoušky sboru, se doporučuje krátký nácvik s celým shromážděním před zahájením modlitby. Zpěvy v různých jazycích jsou určeny pro velká mezinárodní shromáždění. Při modlitbách v místním společenství za účasti lidí všech generací by měly být použity zpěvy s českými a latinskými texty. V rámci možností je dobré rozdat zpěvníky nebo alespoň texty zpěvů všem zúčastněným. Do výběru je možné zahrnout též jednu či dvě známé písně z místního repertoáru.
Zpěvy z Taizé jsou formou modlitby. Jejich jednoduchost má umožnit všem lidem, kteří se chtějí společně modlit, aby se mohli zpěvem plně zapojit. Jedná se o modlitbu meditativní. Sbor a instrumentální doprovod mají zastávat pomocnou roli, která si od zpěváků a hudebníků vyžaduje určitou dávku diskrétnosti. Aby se ke zpěvu přidalo celé shromáždění, je třeba se vyhnout všemu, co by mohlo vyvolat dojem koncertního vystoupení. Ke změnám hlasitosti a tempa se musí přistupovat velmi opatrně. Čtyřhlasý sbor jistě podpoří kvalitu a krásu společného zpěvu všech zúčastněných, měl by se však při modlitbě obejít bez dirigenta a splynout se zástupem obráceným směrem ke kříži, k ikonám či k oltáři (výjimkou jsou velká shromáždění, kdy je sbor doprovázen též orchestrem). Ten, kdo zpěv zahajuje, by měl dbát na to, aby udal správnou výšku tónu – k tomu může posloužit ladička či nějaký hudební nástroj – a tempo, které je při delším zpěvu třeba udržovat. Vedoucí zpěvák může za tímto účelem zpívat do mikrofonu, avšak dává pozor na to, aby nepřekrýval ostatní hlasy. Při velkém shromáždění je nutné dobré ozvučení, které je třeba před modlitbou zkontrolovat a vyzkoušet s těmi, kteří je budou používat. Nástroje: K podpoře melodické struktury zpěvů a k zachování správného tempa i výšky tónu je vhodný kytarový, příp. klávesový doprovod. Kytara by měla používat rozložených akordů k vytvoření pevného pozadí zvuku a měla by se přísně vyhýbat staccatovému vybrnkávání, rasqadu, nebo synkopovému rytmu, který je tomuto stylu skladeb cizí. Zdroj: http://www.taize.fr/cs_article2802.html
Ekumenické společenství Communauté de Taizé (někdy též bratrstvo z Taizé) má dějiny, jež sahají až do 40. let 20. století, kdy zakladatel hnutí, bratr Roger (Roger Schütz), švýcarský protestant, přišel do burgundského městečka Taizé. Tam roku 1949 založil s dalšími příznivci ekumenický mužský řád (bratrstvo), který dnes čítá kolem 100 bratrů, z jedné třetiny katolíci (z toho jeden Čech bratr Josef), ze dvou třetin příslušníci různých církví reformačního typu. V roce 2011 se opět skupinka z Junáka zúčastní skautského týdne v Taizé – informace budou na www.skaut.cz/duchovni.
12
Některé další informace: Delší pobyt v Taizé osobní hledání ve světle evangelia a tak lépe porozumět Kristovu volání v jejich životě. Součástí dlouhodobého pobytu je praktická a organizační pomoc spojená s přijímáním hostů, kteří se účastní pravidelných týdenních setkání, které v Taizé probíhají po celý rok. Tato pomoc je potřebná zejména v letním období. Dívky jsou při delším pobytu doprovázeny jednou ze sester, chlapci jedním z bratrů. Zpravidla jednou týdně se s nimi setkávají k osobním rozhovorům. To napomáhá jednak ke sdílení otázek, které se týkají vnitřního života, ale také k hledání způsobu, jak pobyt v Taizé co nejlépe prožít. Zájemci o delší pobyt v Taizé kontaktují přijímací tým na adrese:
[email protected] a obyčejnou poštou: “Meetings” The Taizé Community 71250 Taizé France.
Motivace mladých lidí od 17 do 29 let, přijíždějících do Taizé na delší dobu – několik týdnů až rok – jsou velmi různé. Pro všechny to však může být příležitost prohloubit své
Jak se připravit ve skupině? Ať už přijíždíte do Taizé sami, jako vedoucí skupiny, nebo jako její člen, příprava je vždy důležitá. Pokud dobře porozumíte povaze setkání ještě před příjezdem, pomůže vám to plně se do setkání zapojit už od počátku a po návratu domů pokračovat v pouti důvěry. Informace uvedené níže jsou určeny především pro vedoucí skupin přijíždějících do Taizé, ale mohou pomoci všem a platí pro každého, kdo si přeje přijet. Vysvětlete prosím dobře všem členům skupiny následující: jednoduchý životní styl v Taizé; každodenní program; společná modlitba: ráno, v poledne a večer. Pomoci vám může: naučit se několik písní; podívat se na video o setkání (v různých jazycích); poslechněte si zážitky mladých, kteří už v Taizé byli. Každý musí být připraven zapojit se plně do všech aspektů týdenního setkání. V přípravě může pomoci také Dopis z Číny, který byl publikován na setkání v Poznani.
Bude se používat během celého roku pro setkání v Taizé. Prosíme vedoucí skupin, aby si přečetli také informace pro vedoucí skupin. Poté můžete předběžně zaregistrovat svou skupinu. Prosíme, učiňte tak co nejdříve, přestože neznáte přesný počet účastníků. Ještě než odjedete, pokuste se stanovit datum a místo pro setkání skupiny po návratu z Taizé. Toto setkání má sloužit ke společnému zamyšlení nad tím, co bylo pro každého ze skupiny důležité a jak vám tento zážitek může pomoci v každodenním životě. Bližší informace na: http://www.taize.fr/cs . 13
VĚŘÍM NEPRAVDĚPODOBNOSTI Ve světě máme plno univerzit nabízejících studium křesťanství, buddhismu, islámu jako hlavních náboţenství, jejichţ studium a dějiny jsou pro nás důleţité. Koneckonců, kaţdý by měl tušit, čemu věří, jak se jeho víra v dějinách vyvíjela a v jakém kontextu vznikala. Z tohoto hlediska je zajímavé, ţe ateismus (dnes dominantní vyznání) nelze nikde studovat. Je to zvláštní, člověk by se měl přece zhruba vyznat v tom, čemu věří. Povedla se zvláštní věc: ateistu povaţujeme za někoho, kdo nemusí v nic věřit. Přitom to není přesné - a uţ vůbec ne dostatečné. Ateista musí věřit stejně jako člověk "věřící", tedy ateista je člověk, který nevěří v existenci Boha, ale věří mnoha jiným věcem, jimţ nerozumí a rozumět nemůţe. Věří třeba vědě. Avšak vědě nelze věřit, věda je pouze metoda. Navíc věda nezkoumá otázky smyslu, třeba proč máme srdce, ale jak funguje. A mnozí vědci poukazují na to, ţe věda ani v pravém smyslu nezkoumá pravdu. Věda ověřuje nebo vyvrací hypotézy. Zkoumá, zda daný model "souhlasí" s empirickou realitou. Tak například podle Poppera je vědecká metoda věčným hledáním - nikdy pořádně nepoznáme, kdy "máme pravdu", zato dokáţeme říci, kdy jsme se mýlili. Ateismus věří spoustě věcí, které mu musejí připadat zázračné. Uţ jen to, ţe (stále) objevujeme nové a nové, geniálnější a geniálnější principy fungování přírody: Jak je to moţné, kdyţ jsme tu nejchytřejší? Snad nejvýstiţněji to kdysi řekl Albert Einstein: Nemohu věřit, ţe jsem první, kdo na tento princip přišel. Někdo tu musel být přede mnou... Jinými slovy: svět kolem nás je mnohem inteligentnější neţ my sami. Pokud mi odpovíte, ţe není inteligentní, jen náhodný, pak ovšem nemá cenu jej inteligentně nebo racionálně zkoumat.
Tomáš Sedláček pracoval v letech 2001 aţ 2003 jako ekonomický poradce Václava Havla. V roce 2004 přijal postexpertního poradce ministra financí, kde se věnoval reformám a sniţování schodku veřejných rozpočtu. Zaloţil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Fórum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB.
NA CO SE ATEISTA NESMÍ PTÁT Článek z Hospodářských novin, přetištěný se souhlasem autora Evangelickým týdeníkem Kostnické Jiskry v č. 28/2010.
ZÁZRAKY ATEISMU Věda naopak musí věřit, ţe je svět racionální a racionálně poznatelný. Tím však přiznáváme, ţe je svět "chytřejší neţ my", kdyţ jej tak dlouho zkoumáme a odhalujeme. Nikdo z nás by jej nebyl schopen znovu sestavit. Kaţdý z nás umí automaticky polykat a trávit potravu, ale kdo z nás tomuto zázraku rozumí? Kdo umí vědomě pohlídat, ţe se z párku s hořčicí stane energie, která nás drţí při ţivotě a dovoluje nám o něm přemýšlet? Naše tělo to dělá samo a téměř nepřetrţitě. Věřit, ţe je to náhoda, vyţaduje mnohem více víry (v náhodu) neţ jakékoli jiné náboţenství, jeţ v sobě zahrnuje princip boţství. Takţe zde máme lidstvo, které je na vrcholu svého intelektu-
Kovaný ateista se nesmí kamaráda, kterého náhodou překvapen potká na koncertě, zeptat: "Ahoj, no to je tedy věc, jsi tu náhodou?" Pochopitelně, ţe je tady náhodou, vše kolem je přece náhodou. Celá existence pravověrného ortodoxního ateisty je náhodným shlukem molekul. A totéţ platí i pro jeho kamaráda. Podobně nemůţe zamítnout třeba film, knihu, počínání nebo celý ţivot poukazem na to, ţe to "nemělo smysl". Ano, nemělo. Nic přece nemá smysl. Tyto otázky můţe klást pouze člověk, který v jakýsi smysl věří (a ve vztahu k němu poměřuje věci, jeţ smysl nemají).
14
álního vývoje (pomineme-li bájnou Atlantidu), a přesto věcem kolem sebe vlastně nerozumí. Vědecky nevíme, co jsou vlastně čas nebo hmota - a nejsme ani blízko. A přece v takovémto (nepochopitelném) světě vteřinu od vteřiny ţijeme a objevujeme jej. Tím vůbec nechci říci, ţe náboţenská víra můţe (nebo snad dokonce má!) nahradit vědu.
Smysl tohoto článku je přesně opačný: poznání a víra se musejí doplňovat. Máme tisíce předmětů, které nám říkají, co nevíme, anebo víme, ale pohříchu ţalostně málo o tom, čemu (byť jako ateisté) věříme. Jak říkám, (vědecký) ateismus by měl mít svůj předmět v rámci věrouky naší doby. Ať víme, čemu - a komu – věříme.
Kostnické jiskry Evangelický týdeník 13. října 2010, ročník 95
Mozaika v klášteře Kykkos na Kypru 15
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 90 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 737 537 534 a Jiří Zajíc (
[email protected]) . * * Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2010 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 130,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16
