OBCHODNÍ VZTAHY ORGANIZACE MERCOSUR A EVROPSKÉ UNIE V POSLEDNÍ DEKÁDĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních teritoriálních studií

OBCHODNÍ VZTAHY ORGANIZACE MERCOSUR A EVROPSKÉ UNIE V POSLEDNÍ DEKÁDĚ Bakalářská práce

Autor: Martina Hlaváčková Vedoucí práce: Mgr. Petr Strejček, MBA Brno, 2013

ABSTRAKT Bakalářská práce se zaměřuje na smluvní a obchodní vývoj organizace Mercosur a Evropské unie. Jejím obsahem je vznik Mercosuru, vývoj vztahů mezi uskupeními, jejich obchodní výměna na základě importů a exportů a komoditní výměny. Tato bakalářská práce zhodnocuje jejich vztah a nastiňuje vliv integračního uskupení Mercosur na latinskoamerický region.

ABSTRACT

The thesis focuses on contracting and business development organization Mercosur and the European Union. The content is the creation of Mercosur, the development of relations between both groups and their commercial exchanges on the basis of imports and exports and commodity exchanges. This thesis evaluates their relationship and outlines the influence of integration group Mercosur's Latin American region.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Petru Strejčkovi, MBA. za odborné vedení práce, za podporu a trpělivost při jejím vytváření.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vytvořila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 20. 5. 2013 ...................................................... Podpis

OBSAH 1 ÚVOD.......................................................................................................................................7 1.1 Cíl práce .............................................................................................................................8 1.2 Metodika ............................................................................................................................8 2 MERCOSUR ...........................................................................................................................9 2.1 Vývoj vzájemných vztahů mezi Evropskou Unií a Mercosurem ...................................... 17 2.1.1 Počátky vztahů .......................................................................................................... 17 2.1.2 Strategický regionální plán 2002 – 2006 ................................................................... 19 2.1.3 Asociační dohoda ...................................................................................................... 20 2.1.4 Strategický plán 2007 – 2013 .................................................................................... 24 3 OBCHODNÍ VZTAHY MEZI EVROPSKOU UNIÍ A MERCOSUREM ....................... 26 3.1 Vývoj obchodních vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou ..................................... 26 3.2 Obchodní vztahy Evropské Unie a Mercosuru ................................................................. 27 3.3 Legislativní vývoj ............................................................................................................. 28 4 POROVNÁN OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI EU, MERCOSUREM A JEHO ČLENSKÝMI ZEMĚMI ......................................................................................................... 30 4.1 Období 1990 – 1995 ......................................................................................................... 30 4.2 Období 1995 – 1999 ......................................................................................................... 33 4.3 Období 2000 – 2004 ......................................................................................................... 35 4.3.1 Komoditní část .......................................................................................................... 38 4.4 Období 2005 – 2011 ......................................................................................................... 39 4.4.1 Komoditní část .......................................................................................................... 43 5 DISKUZE .............................................................................................................................. 47 6 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 50 7 LITERÁRNÍ ZDROJE ......................................................................................................... 53

1 ÚVOD K prohloubení obchodních vztahů mezi Evropským společenstvím a Mercosurem došlo v 70. letech 20. století, kdy zde Evropa začala hledat svoje možnosti k obchodování. Navázání nových obchodních a politických vztahů bránily diktatury a převraty, které se odehrály ve většině latinskoamerických zemích. Teprve počátkem 90. let došlo k uklidnění situace a novému impulsu pro navázání vztahů. Téma „Obchodní vztahy organizace Mercosur a Evropské unie v poslední dekádě“ jsem si vybrala zejména z důvodu mého zájmu o španělsky mluvící země, především pak o Latinskou Ameriku. Druhým důvodem je fakt, že Mercosur (česky Společný trh Jihu) je nejúspěšnějším integračním uskupením na území Latinské Ameriky, primárně díky své obchodní aktivitě. Evropská unie je pro toto uskupení největším obchodním partnerem a při uzavření Asociační dohody by tak poprvé došlo ke vzniku zóny volného obchodu mezi dvěma integračními uskupeními. Právě již zmíněná Asociační dohoda je klíčem k vytvoření zóny volného obchodu. A zde vyvstává otázka, zda dojde v budoucnu k uzavření této dohody a za jakých podmínek. Pro koho je tato dohoda důležitější? Pro Evropskou unii či pro Brazílii, nejsilnější zemi regionu? Svoji práci jsem rozdělila do tří částí. V první části, rešeršní, se věnuji samotnému Mercosuru. Je zde nastíněn vznik tohoto jihoamerického uskupení, v další části se věnuji vývoji vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem a jsou zde rozepsány Strategické plány dvou období, díky kterým je Mercosur z evropské strany podporován. Druhá část je věnována obchodním vztahům mezi těmito dvěma uskupeními, nejprve se věnuji vývoji vztahů mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou, v druhé části vztahům EU – Mercosur a třetí část je věnována legislativnímu vývoji obchodních vztahů, tedy Asociační dohodě. Třetí část, praktická, je rozdělena do čtyř časových období. Tři jsou po pěti letech, čtvrté zahrnuje šest let. Každé z časových období je uvedeno událostmi, které se v dané

7

periodě odehrály. V této části se věnuji celkovému importu a exportu, v posledních dvou letech pak také komoditnímu vývozu mezi oběma stranami. V diskuzi se zabývám možnými příčinami neuzavření Asociační dohody, jaké jsou výhledy do budoucna pro Mercosur a jaký vliv má toto integrační uskupení vliv na celý region.

1.1 Cíl práce

Cílem mojí bakalářské práce je bilance smluvního vývoje a obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem, analýza těchto vztahů pomocí údajů o exportu a importu, zhodnotit vývoj těchto obchodních vztahů a zjistit možné překážky v dalším obchodování. Dalším cílem je možné nastínění vývoje vztahů do budoucna. Dílčím cílem je také vliv Mercosuru na Latinskou Ameriku, jeho přínos či jaký může být naopak jeho negativní vliv.

1.2 Metodika

Při porovnání obchodních vztahů mezi Evropskou unií a členskými zeměmi Mercosuru jsem použila metodu časových řad. Časová řada jsou věcně a prostorově srovnatelná data, která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času. Časové řady jsem si rozdělila do pětiletých období. K analýze časových řad jsem využila grafické znázornění. Data jsem získala ze statistik Mercosuru, Světové banky a statistik Evropské unie. Poslední období, 2000 - 2011, jsem rozdělila do dvou částí. V první části je analýza celkového exportu a importu mezi oběma stranami, v druhé části se zaměřuji na trh s jednotlivými komoditami.

8

2 MERCOSUR Mercosur, (Mercado Común del Sur) neboli Společný trh Jihu, je politické a ekonomické sdružení pěti zemí - Brazílie, Argentiny, Paraguaje, Uruguaje a od roku 2006 také Venezuely. Za počátky integračního procesu v oblasti jižní části Latinské Ameriky je považována Smlouva o Laplatském paktu (Tratado de la Cuencadel Plata), která byla podepsána 23. 4. 1969 v Brazílii zástupci zakládajících zemí. Cílem smlouvy byla liberalizace obchodu s perspektivou vytvoření pásma volného obchodu. Vznikem Mercosuru však ztratil Laplatský pakt svůj význam. V následujících letech došlo k mnoha jednáním mezi členskými zeměmi Laplatského paktu a uzavření dohod o liberalizaci obchodu se zbožím, službami a kapitálem. V 70. letech Uruguay prohloubila své obchodní vztahy s Brazílií a Argentinou. (Adamcová-Gombala, 2000) Rozhodující pro možnou integraci Argentiny a Brazílie 1 v rámci Mercosuru bylo zastavení vzájemné negativní rivality těchto dvou zemí. Již dříve bylo poukazováno na možnosti vytvoření určitého typu integrace těchto dvou ekonomik. V 80. letech se obě země vymanily z diktátorských nebo militantních režimů a vydaly se na cestu demokracie a došlo k upevňování vzájemných vztahů. (Gombala, 2000) Za jeden z prvních impulzů k založení Mercosuru je považována Deklarace z Foz de Iguazú z roku 1985, kdy byla Argentinou a Brazílií vytvořena smíšená komise pro integraci. V listopadu 1988 byla podepsána Dohoda o integraci, spolupráci a rozvoji.

Brazilsko-argentinské vztahy byly už z koloniální doby velmi napjaté. V této rivalitě nešlo o získaná území, ale zejména o postavení hegemona na kontinentu. K prvním střetům mezi nimi došlo v letech 1825 – 1828, v období Brazilsko-Argentinské války o území dnešní Uruguaje a území současného brazilského státu Velká jižní řeka. Výsledkem války bylo získání nezávislosti Uruguaje. Poté se napětí přeneslo zejména do obchodních vztahů. V roce 1970 zasáhla obě latinskoamerické země ekonomické krize. K pozitivnímu obratu došlo v období let 1979 - 1982, kdy byla uzavřena Třístranná dohoda mezi Argentinou, Brazílií a Paraguají, která řešila otázku vodní nádrže Itaipú a války o Falklandy. Právě nádrž Itaipú byla jedním z velkých konfliktů mezi Brazílií a Paraguají. V roce 1986 pak Argentina s Brazílií podepsaly Program pro ekonomickou integraci a spolupráci (PICE) čímž se situace mezi oběma zeměmi na chvíli uklidnila. (Gardini, 2010) 1

9

Uzavření Dohody o společném trhu bylo naplánováno na rok 1995. Mezi léty 1984 a 1989 bylo mezi Brazílií a Argentinou podepsáno 24 bilaterálních protokolů, které upravovaly problémy vzájemného obchodu. Později došlo ke snaze zapojit Uruguay do tohoto vznikajícího uskupení prostřednictvím setkání tří zemí a Chile na ministerské úrovni. Došlo k dohodě o vytvoření oblasti volného obchodu „ConoSur“. Ke spolupráci byla přizvána i Paraguay, Chile odstoupilo vzhledem k obavám o svoji ekonomiku. (AdamcováGombala, 2008, s. 32) V roce 1991, konkrétně 26. 3., byla mezi čtyřmi dosavadními zeměmi uzavřena Smlouva z Asuncionu. Ta přejala základní parametry bilaterální smlouvy o společném trhu mezi Brazílií a Argentinou. (Beneš, 2006) Smlouva stanovuje hlavní principy procesu vytváření společného trhu: 

liberalizace obchodu, volný pohyb osob, zboží a služeb; snižování celních sazeb, eliminace netarifních restrikcí



stanovení společného vnějšího celního sazebníku a přijetí společné obchodní politiky ve vztahu k třetím zemím nebo sdružení států a koordinace postoje na regionálních a mezinárodních ekonomicko-obchodních jednáních



koordinace makroekonomických politik a jednotlivých sektorových politik (industriální, měnová, zemědělská, dopravní atd.) s cílem zajistit vhodné podmínky konkurenceschopnosti mezi členskými zeměmi



závazek členských zemí o sjednocení jejich legislativy v rozdílných oblastech, jehož

cílem

má

být

dosáhnutí

upevnění

procesu

integrace.

(www.parlamento.gub.uy) Sedmé setkání prezidentů zemí Mercosuru se uskutečnilo v Ouro Preto, 17. 12. 1994. Zde byl podepsán Protokol z Ouro Preto, který potvrzuje ustanovení Mercosuru a zahájení jeho činnosti od 1. 1. 1995. Od tohoto dne došlo ke spuštění zóny volného obchodu a celní unie. Zároveň byla institucionalizována organizační struktura tvořená: Radou společného trhu (El Consejo del Mercado Común), Skupinou společného trhu (El Grupo del Mercado Común), Obchodní komisí (La Comisión del Comercio del Mercosur), Společnou parlamentní komisí (La Comisión Parlamentaria Conjunta),

10

Fórem pro ekonomické a sociální konzultace (El Foro Consultivo Económico y Social) a Administrativním sekretariátem. Základní strukturu Mercosuru vidíme na obr. 1.

Obr. 1: Institucionílní struktura MERCOSUR (zdroj: vlastní návrh z Portal oficial del MERCOSUR)

Institucionální organizace Mercosuru zajišťovaly pouze minimální úroveň výkonnosti pro celní zónu a pro zónu volného obchodu. Uskupení postrádalo větší pravomoci, které by mohly použít většinové rozhodnutí i navzdory nesouhlasu jednoho z členských států. Samotná rozhodnutí Rady nešla přímo aplikovat na členské státy, nýbrž mohla být použita pouze za pomoci vnitřní legislativy každé země. (Machinandiarena de Devoto, 2006) Byly vytvořeny bezcelní zóny - se zbožím pocházející z Ohňové země a Manaos se bude obchodovat do roku 2013 v argentinské a brazilské ekonomice bez platby cla. V případě ostatních bezcelních zón členských zemí byl schválen restriktivní režim, který spočívá v tom, že výrobky smí vstoupit do Mercosuru až po zaplacení společného vnějšího cla. (Adamcová-Gombala, 2008) Na zasedání v roce 1995 se prezidenti členských shodli, že chtějí pokračovat v prohlubování integračního procesu, aby tak vytvořili společný trh. Byl zde vytvořen

11

Program činností Mercosuru až do roku 2000, který podobně stanovoval strategické cíle. Nejdůležitějším bylo prohloubit integraci za pomoci upevnění celní unie a regionálním a mezinárodním zapojením. Postupně také docházelo k hlubší spolupráci mezi členskými zeměmi nejen v obchodní sféře, ale taktéž v obraně, průmyslu, energetice a v boji proti terorismu a narkomafiím (Machinandiarena de Devoto, 2006). V roce 1997 se Chile a Bolívie staly součástí negociačního rámce Mercosuru a Chile bylo přiznáno rovnocenné volební právo při jednáních s Mercosurem. (AdamcováGombala, 2008) V červenci 1998 byla schválena Dohoda o Mezinárodní obchodní arbitráži, jejímž cílem bylo regulovat arbitráž jako prostředek pro řešení sporů, vzniklých mezinárodních obchodních sporů mezi fyzickými nebo právnickými osobami. Tato dohoda byla ustanovena na základě neshod mezi textilním a obuvnickým průmyslem v Argentině. V lednu následujícího roku Brazílii zasáhla finanční krize a vláda devalvovala měnu jako prostředek na zmírnění krize, což ale zasáhlo komerční sféru všech členských zemí Mercosuru. Exporty všech členských zemí rapidně poklesly. Argentinský prezident Carlos Menem navrhoval, aby ekonomiky členských zemí přešly na dolar. Během této krize začaly země každá zvlášť uskutečňovat kroky, které měly vyřešit danou situaci. Argentina se obrátila na Spojené státy americké s žádostí vstupu do NATO. Naopak Brazílie uzavírala bilaterální dohody např. s Mexikem nebo Andským společenstvím. Stále dominantnější jednostrannost a obchodní neshody vedly k tomu, že na základě požadavků místních podnikatelů a obchodníků se argentinská vláda rozhodla trestat dovoz textilu z Brazílie, Číny a Pákistánu. Brazílie na to reagovala zastavením veškerého obchodování v oblasti Mercosuru. Uskupení začalo procházet svým nejhorším obdobím. Na místo, aby země hledaly společné řešení pro celé regionální uskupení společně, každá země se zaměřovala na svoje problémy. (Caetano, 2011) V prosinci 1999 na vrcholné schůzce členských a i přidružených zemí (Chile a Bolívie) byly podepsány dva důležité dokumenty: Deklarace o ekonomických prioritách organizace pro příští století, týkající se užší koordinace makroekonomické politiky a dotvoření funkční celní unie, a politický dokument o hlubší integraci přidružených zemí do činnosti Mercosur. Hlavním cílem v ekonomické oblasti, v krátké perspektivě, je zajistit stabilní hospodářský růst subregionu. (Adamcová-Gombala, 2008)

12

Rok 2000 lze nazvat jako oživení spolupráce členských zemí. Byl zahájen program „Povzbuzení Mercosuru“. Cílem tohoto programu bylo hlubší posílení celní unie a upevnění celkové dostupnosti na trh pro všechny exporty uvnitř zóny. Tyto snahy však nedošly k naplnění. Argentina s Brazílií spolu stále obchodně „válčily“, zatímco Paraguay a Uruguay se snažily uchránit svoje ekonomiky před negativními dopady silnějších členů uskupení. (Caetano, 2011) Krize vyvrcholila s ekonomickým kolapsem v Argentině. Na začátku nového tisíciletí Mercosur ukázal svoji neschopnost poskytnout ekonomickou stabilitu proti mezinárodním sílám a předvedl slabou stránku jak v politické, tak v ekonomické oblasti. Do této doby uskupení udělalo velmi málo práce v oblasti obvyklých problémů rozvojových zemí: chudoba, nerovnost a postavení na kraji společnosti. (Briceňo Ruiz, 2011, s. 72-74) Přesto však členské země projevily sílu a snahu vrátit uskupení určitou vážnost. Rok 2001 se dá v historii Mercosuru nazvat jako rokem plným změn. Nejdříve se stanovil nový ekonomický plán pro Argentinu, která měla opustit systém konvertibility z pesos na dolar a znovu obnovit obchodní spolupráci mezi Argentinou a Brazílií. Všechny země Mercosuru podpořily Argentinu, zároveň však udržovaly vlastní strategie proti nestabilitě, která nebyla zdaleka vyřešena. V této době došlo k několika významným rozhodnutím, například podepsání Dohody o hospodářské spolupráci mezi Mercosurem a Mexikem. (Caetano, 2011) Mexiko se v této době chtělo stát právoplatným členem uskupení, ale po skončení prezidentského mandátu Vincenta Foxe nedošlo ani k přidružení Mexika jako asociačního státu, ani k pokroku v jednání mezi Mexikem a sdružením Mercosur. V roce 2009 současný mexický prezident prohlásil, že Mexiko nemá v úvahu připojit se ke Společnému trhu jihu. Překážku spatřoval ve společném vnějším celním sazebníku, který způsobuje problémy v obchodování s dalšími mexickými partnery, zejména se Spojenými státy Americkými a Kanadou. (Caetano, 2011) Podobnou dohodu o hospodářské spolupráci podepsal Mercosur také s Andským společenstvím. V průběhu roku 2002 vyvstala potřeba nové institucionální organizace, které by dohlížely na realizaci nových aktivit. Administrativní sekretariát byl přetransformován na technický sekretariát. Byla vytvořena Stálá komise reprezentantů a parlament Mercosuru. Nejdůležitějším krokem však byl podpis Protokolu pro řešení sporů

13

v Mercosuru. (Caetano, 2011) Tento protokol stanovoval interpretaci konfliktů mezi členskými státy, aplikaci a plnění na základě mezinárodního práva. V roce 2003 na Prezidentském setkání v Asunciónu, kterého se již zúčastnili nově zvolení prezidenti Luiz Inácio Lula de Silva (Brazílie) a Néstor Kirchner (Argentina), Brazílie představila svůj plán s názvem Cíle 2006, ve kterých vytyčila základní cíle Mercosuru k upevnění integrace jak politicky, tak i ekonomicky. Argentina navrhovala vytvoření Finanční instituce, aby tak snížila závislost uskupení na mezinárodních institucích. Paraguay žádala o snížení rozdílnosti mezi většími a menšími společníky v uskupení. Mercosur se začíná více orientovat na sociální oblast. Vzniká organizace: Jsme Mercosur a Sociální instituce Mercosuru. (BriceňoRuiz, 2011, s. 72-74) V říjnu 2003 a v březnu 2004 byl podepsán dokument nazvaný Konsenzus z Buenos Aires uzavřený mezi Brazílií a Argentinou. V těchto dokumentech se obě země zavázaly k navázání užšího bilaterálního vztahu. (Caetano, 2011) Už v minulosti měly Argentina a Brazílie mnohé spory, ale obě země si uvědomovaly svoji roli v uskupení a jen díky jejich konsenzu mohlo být společenství upevňováno. Roky 2004 a 2005 se nesly v duchu uzavírání nových dohod jak mezi členskými zeměmi, tak s dalšími uskupeními či státy. Byla uzavřena smlouva o podmínkách účasti přidružených států - Bolívie, Ekvádor, Chile, Kolumbie a Peru. Významným krokem v prohlubování integrace byl rok 2006, kdy bylo vyhověno žádosti Venezuely stát se právoplatným členem Mercosuru. Prozatím však země získala statut Smluvní strany, neboť Paraguay jako jediná členská země nesouhlasila se vstupem Venezuely do Společného trhu Jihu. Pro Venezuelu měl vstup do tohoto uskupení význam více politický než ekonomický. Prostřednictvím Mercosuru mohla Venezuela více ovlivnit jihoamerickou agendu. Pro samotné společenství měl vstup Venezuely velký přínos. Země s necelými 30 milióny obyvatel, která má velké zásoby ropy a zemního plynu a stala by se novou ekonomickou a politickou protiváhou Brazílie. Argentina a Brazílie se také začaly více zabývat problémem asymetrie mezi velkými a malými členskými státy. Byl schválen balíček Regionálních směrnic na podporu zvýšení zaměstnanosti a upevnil se Fond Mercosuru na podporu malých a středních podnikatelů. Dále byla podepsána Dohoda o volném obchodu mezi Mercosurem a Izraelem. (Caetano, 2011)

14

Latinskou Ameriku a země Mercosuru zasáhla světová krize z roku 2008, na kterou byl tentokrát podle analytiků region lépe připraven. Konstantním způsobem rostly čisté devizové rezervy, došlo k poklesu veřejného dluhu v regionu a díky přijetí anticyklické monetární ekonomiky míra inflace zůstala po dobu krize stabilní. Na druhou stranu vzrostla nezaměstnanost, zejména mezi mladými, došlo ke snížení vývozu, vzrostla nerovnost mezi jednotlivými společenskými vrstvami atd. V tabulce č. 1 jsou uvedeny některé makroekonomické údaje členských zemí Mercosuru v letech 2001 a 2008, kdy země zasáhly ekonomické krize. V tabulce vidíme, že v roce 2001 byla argentinská ekonomika postižena deflací, tedy situaci, kdy inflace nabývá záporných hodnot. Naproti tomu hodnoty inflace v Brazílii jsou v obou letech shodné, v roce 2008 už byla země více připravena na důsledky ekonomické krize. Z hlediska nezaměstnanosti byla v roce 2001 nejvíce postižena opět Argentina, za ní pak byla Uruguay a Brazílie. V roce 2008 už pak nezaměstnanost byla 2,5 krát nižší než v roce 2001. Celkově lze říci, že země Mercosuru se poučily z krize na začátku 20. století, a proto v roce 2008 už nedocházelo k žádným velkým výkyvům. Za pozornost také stojí výše státních dluhů, který, jako jediná země, měla Argentina v roce 2008 nižší než v době předchozí ekonomické krize. Z krize ale vzešly různé politické a ekonomické strategie, které je potřeba prohloubit, aby latinskoamerické země a Mercosur byly schopny čelit případné další krizi. Společenství se v této době snažilo prohloubit integraci prostřednictvím vytvoření dalších institucí v ekonomickém, sociálním i politickém odvětví. (Caetano, 2011) Tabulka 1: Přehled základních makroekonomických údajů zemí Mercosuru v letech 2002 a 2008 (zdroj: vlastní zpracování na základě dat z Centro de economía internacional)

Argentina

Obyvatelstvo (v miliónech)

HDP (v mil. USD)

Brazílie

Paraguay

Uruguay

2001

2008

2001

2008

2001

2008

2001

2008

37,2

39,7

173,8

189,6

5,4

6,2

3,3

3,3

269 051

328 133

554 410

1 650 392

6 383

16 981

20 899

30 366

15

HDP per capita

7 241

8 256

3 190

Export

26 610

70 018

58 224

20 321

57 462

55 574

Fiskální bilance2

-3,2

1,4

-2,8

Inflace

-1,0

8,7

Nezaměstnanost

18,3

Státní dluh

166 272

(v mil. USD)

Import (v mil. USD)

(v mil. USD)

8 704

1 179

2 759

6 317

9 108

990

4 463

2 061

5 949

1 989

8 506

3 061

9 069

3,4

-1,2

2,5

-4,7

-1,4

6,8

5,6

7,2

10,5

4,4

7,8

7,9

11,3

7,9

7,6

5,7

15,2

7,6

124 923

226 067

262 910

2 162

2 234

6 594

8 254

197 942 173 196

V roce 2010 dochází k hlubší spolupráci mezi Evropskou unií a Mercosurem. Jsou uzavírány dohody se zeměmi v Africe a Asii, s Aseanem. Je schválen Celní kodex, což znamenal pokrok při vytváření celní unie. Od 1. 8. 2012 se právoplatným členem stala Venezuela. Vstupu bránila pouze Paraguay, té však byla dočasně pozastavena účast na mezinárodních setkáních po sesazení prezidenta Fernanda Lugy. Od vstupního data má země čtyři roky na to, aby se přizpůsobila všem pravidlům regionálního obchodu. Po čase musí ještě přijmout společný vnější celní sazebník. Po vstupu Venezuely do Mercosuru vzrostl hrubý domácí produkt na 3,3 biliónů dolarů, čímž se společenství posunulo na pátou příčku mezi světové velmoci. (El Mundo, 2012) V prosinci stejného roku podepsal přístupový protokol do společenství Mercosur bolivijský prezident Evo Morales, země se tak stane šestým členem (en.mercopress.com). I přesto, že má Mercosur mnohé nedostatky a členy jsou silnější i slabší země, je toto uskupení důkazem, že i v Latinské Americe mohou vzniknout dynamická a politicky a ekonomicky silná společenství, která si umí najít a upevnit svoji pozici mezi ostatními světovými velmocemi.

Fiskální bilance neboli fiskální nerovnováha je stav, kdy se výdaje státu nerovnají příjmům. Může dojít ke dvěma situacím: rozpočet je přebytkový (výdaje jsou nižší než příjmy) nebo je rozpočet deficitní (výdaje jsou vyšší než příjmy) 2

16

2.1 Vývoj vzájemných vztahů mezi Evropskou Unií a Mercosurem 2.1.1 Počátky vztahů

Vztahy mezi Evropou a Latinskou Amerikou byly provázány už od nepaměti, konkrétně od roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. V červnu 1494 byla podepsána mezi Španělskem a Portugalskem Smlouva z Tordesillas, která rozdělovala sféry vlivu v otázce mořeplavectví a dobývání nových území v Jižní Americe. Hranice byla stanovena 18°C na západ od Kapverd. Tato hranice byla však v minulosti mnohokrát změněna. Díky této smlouvě získalo Portugalsko území dnešní Brazílie a Španělsko zbylá území dnešního jihoamerického kontinentu. (www.hispanidadfutura.info) Obě evropské země zde vytvořily vícekrálovství pro lepší správu území, domorodé obyvatelstvo používaly zejména na práci a do Evropy se odtud dovážely suroviny a drahé kovy. Díky latinskoamerickým koloniím se Španělsko dostalo na výsluní. Obyvatelé jednotlivých oblastí se začali sjednocovat ve snaze získat nezávislost. Jedním z nejvýznamnějších osvoboditelů byl Simon Bolívar. Díky tomu dochází na konci 19. století k úpadku vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou. K posílení spolupráce došlo po vstupu Španělska a Portugalska do Evropského společenství v roce 1986. Nadnárodní vztahy mezi Evropskou unií (dále už jen EU) a Mercosurem se zaměřují na tři sféry vlivu: politický dialog, obchodní vztahy a ekonomická spolupráce a rozvojová spolupráce. (García de la Cruz, 2010)

17

politický dialog obchodní vztahy a ekonomická spolupráce

rozvojová spolupráce

Obr. 2: Oblasti spolupráce mezi EU – Mercosur (zdroj: vlastní návrh)

Pro Evropskou unii byla z hlediska spolupráce nejzajímavější Brazílie, která se začala ekonomicky rozvíjet. První navázání vztahů mezi společenstvím Mercosur a Evropskou unií bylo v roce 1992, kdy byla podepsána Meziinstitucionální dohoda. Tato dohoda byla stanovena na dobu tří let s možností prodloužení tak, aby platila až do roku 1999. V tom roce byla nahrazena Rámcovou dohodou o meziregionální spolupráci (AMI), která byla podepsána 15. 12. 1995 v Madridu. Hlavním cílem této dohody bylo upevnění vztahů a příprava podmínek na vytvoření meziregionální asociace. Tato dohoda do budoucna zajišťovala vytvoření zóny volného obchodu, zboží a služeb a znamenala položení základu pro hlubší politickou spolupráci. (Jovtis, 2010) Pro Evropskou unii tato dohoda znamenala posun v jednáních. Zahrnovala politické prvky, jako je respekt k demokracii a k lidským právům. Mimo to dohoda zahrnuje části o sociálním rozvoji, spolupráce firem a podniků a vědecko-technickou spolupráci. Větší důležitost měla tato dohoda pro Mercosur, který předpokládal, že bude uznán na mezinárodním poli jako regionální integrace představující společný trh. V roce 1998 byla tato dohoda předložena jednotlivým zemím Evropské Unie, součástí byla i studie o možných dopadech volného obchodu s Mercosurem. (García de la Cruz, 2010)

18

V roce 1999 se uskutečnila v Bruselu první rada o spolupráci mezi Evropskou unií a Mercosurrem. V červnu stejného roku se ministři jednotlivých zemí Evropské unie dohodli na mandátu o vyjednávání a na setkání v Riu de Janeiru se rozhodli zahájit jednání o budoucí meziregionální dohodě o přidružení. Vyjednávací mandát byl oficiálně schválen 13. 9. 1999. Tento mandát nařizoval Evropské unii, aby začala s okamžitou platností vyjednávat o netarifních záležitostech, 1. 7. 2001 se mělo začít s projednáváním dohody o tarifech a službách. Dále měly být udržovány vztahy mezi Mercosurem v otázkách tarifních, službách a zemědělství s ohledem na kola jednání se Světovou bankou. (Jovtis, 2010) Evropská unie má vymezené sedmileté regionální plány na podporu jednotlivých uskupení či zemí.

2.1.2

Strategický regionální plán 2002 – 2006

Tento strategický regionální plán vznikl na podporu upevnění vztahů mezi Evropskou unií a Mercosurem. Jeho hlavním cílem bylo posílit institucionální integraci a společný trh v regionu. Dokument byl schválen v roce 2002 spolu s Regionálním indikativním programem. Upevnění samotné organizace mělo vést k uzavření asociačních jednání mezi oběma regiony. Celkově zahrnoval Regionální plán rozpočet na 48 miliónů eur na podporu rozvoje Mercosuru. Částka 21 miliónů byla určena na podporu vnitřního trhu uskupení a na urychlení i finančních toků uvnitř regionu. Na podporu zlepšení institucí bylo vyčleněno 12,5 milionů eur a na podporu civilního obyvatelstva bylo určeno 14,5 miliónů eur. Pomoc Evropské Unie měla upevnit a ulehčit obchod mezi ní a Mercosurem. Pomoc ze strany EU přímo podporovala podniky v jednotlivých zemích, umožňovala jim nové podnikatelské možnosti a růst a rozvoj jejich trhů. Evropská Unie také v regionu realizovala mnoho projektů, které snižovaly rozdíly mezi obyvatelstvem a hrubým domácím produktem jak uvnitř jednotlivých zemí, tak i mezi zeměmi samotnými.

19

Regionální plán měl celé organizaci pomoci v dalším rozvoji, ve snížení rozdílů mezi slabšími a silnějšími zeměmi uskupení. Měl podpořit větší odpovědnost Mercosuru v rozhodování o projektech a plánování v otázkách obchodování. (eeas.europa.eu, 2007)

2.1.3

Asociační dohoda

Jednání tzv. Biregionálního negociačního výboru začala v listopadu 1999. Do října 2004 se uskutečnilo celkově 15 kol jednání, což vypovídá o složitosti a komplikovanosti v obchodní oblasti. Hlavní fórum byl Výbor pro jednání mezi dvěma regiony EU MERCOSUR, které je spojeno s podvýborem pro Spolupráci. Ten je tvořen třemi skupinami, které se věnují specifickým oblastem spolupráce a Tři technické skupiny, které měly na starost obchodní záležitosti. Cílem těchto jednání mělo být uzavření Asociační dohody mezi Evropskou unií a Mercosurem. První kolo jednání se uskutečnilo v dubnu 2000 v Buenos Aires, v období, kdy Evropské unii předsedalo Portugalsko a v čele Mercosuru byla Argentina3. Na tomto jednání byly určeny sektory, které měly za úkol vypracovat plán až do poloviny roku 2001. Plán zahrnoval výměnu pracovních dokumentů a informací, diskuzi o cílech a možnostech, jak zrušit tarifní překážky. Vyjednávací skupiny dosáhly dohod o politickém dialogu, spolupráci a hlavních principů spojených s volným obchodem, nevyloučení žádného sektoru, sjednocení s pravidly Světové banky atd. V obchodní části byly stanoveny cíle, které jasně stanovovaly, aby budoucí dohoda nezahrnovala pouze liberalizaci obchodu zboží a služeb, ale také měla řešit zadávání veřejných zakázek, investice, politiku hospodářské soutěže a mechanismus řešení sporů. Ve druhé polovině roku 2001 měly začít rozhovory o metodologii a rozpisu pro eliminaci celních tarifů liberalizaci obchodu se zbožím a službami. Jednání pokračovala v Bruselu v červnu 2000. Mercosuru byl předložen seznam netarifních překážek. Jednání o spolupráci byly poprvé dovedeny do konce v technické a finanční podskupině. (Jovtis, 2010)

Předsednictví jednotlivých zemí v čele Rady Mercosuru se mění každých 6 měsíců v abecedním pořadí. (Mercosur - Normas de funcionamiento) 3

20

Na všech kolech jednání se obě uskupení vždy vzájemně blíže posunuly v otázce obchodování, ale nebylo dosaženo konsenzu v takové míře, aby mohla být Asociační dohoda podepsána. Na jednotlivých jednáních si obě strany předkládaly možnosti, jak snížit tarifní, ale i netarifní překážky v obchodování, ale ani jedna ze stran nebyla spokojena s nabídkou druhé strany. Evropská unie požadovala větší ústupky v oblasti investic a služeb, Mercosur požadoval větší přístup na trh Evropské unie pro svoje zemědělské produkty. (Suja, 2004, str. 22-23) V roce 2004 se negociační vyjednávání mezi oběma uskupeními utlumily. Evropská unie tvrdila, že už nemůže rozšířit kvóty pro zemědělské produkty, které přicházejí z Mercosuru. Pro nejsilnější členy uskupení, Brazílii a Argentinu, byl naopak neúnosný evropský nátlak. (Jovtis, 2010) Na konci roku 2007 ministři zahraničních vztahů zemí Mercosuru a evropský komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, podepsali v Montevideu deklaraci, v níž byl jeden z bodů snaha pokračovat v jednání. (Molle, 2010) V rámci páté konference mezi Evropskou unií a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku v květnu 2008 se uskutečnilo shromáždění ministrů mezi Evropskou unií a Mercosurem. Obě strany se dohodly, že je potřeba do jednání zahrnout témata, jako je infrastruktura, obnovitelné zdroje, věda a technologie. Zároveň se uskupení shodly na obnovení negociační dohody v rámci Ronda Doha4. (Jovtis, 2010) Dalším pokusem o uzavření Asociační dohody měl být květen 2010. K podepsání dohody nakonec nedošlo, naopak zde byly upevněny vztahy mezi samotnou Brazílií a Evropskou unií. Mezi roky 2010 a 2012 došlo k dalším jednáním, k podpisu Asociační dohody bohužel nedošlo. Poslední kolo jednání proběhlo v říjnu 2012, kde došlo k pokroku v jednání v jednotlivých pracovních skupinách, např. Služby a investice, zadávání veřejných

Ronda Doha jsou obchodní jednání mezi jednotlivými členy Světové obchodní organizace. Cílem těchto jednání je upevnění a reforma mezinárodního obchodu prostřednictvím snížení obchodních bariér obchodních pravidel. Program zahrnuje přibližně 20 obchodních sfér. Cílem je také zlepšit obchodní perspektivy pro rozvojové země. Činnost Ronda Doha zahájila v roce 2001. (www.wto.org) 4

21

zakázek. Země Mercosuru mají za to, že jednání dosáhla takové úrovně, kdy je potřeba se obrátit s radou na úroveň ministrů. Jednání ministrů mezi EU a Mercosurem proběhlo v lednu 2013 v Chile, v rámci konference mezi Evropskou unií a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. Zde se minstři shodli, že je potřeba dalších pokroků, které povedou k uzavření Asociační dohody. Dále se shodli na tom, že obě uskupení musí začít pracovat na svých podmínkách na výměnu nabídek k dohodě. Předložení nabídek by se

mělo

uskutečnit

nejpozději

do

konce

třetího

čtvrtletí

roku 2013.

(www.sice.oas.org) Vzhledem k dosavadním neúspěchům uzavřít Asociační dohodu je pravděpodobné, že se Evropská unie zaměří na uzavírání dohod s jednotlivými zeměmi Mercosuru. Vzhledem k úrovni rozvoje se bude nejvíce orientovat na Brazílii, která už je nyní významným partnerem evropského trhu. Překážkou k uzavření dohody může být rozdílnost ve stupni integrace mezi oběma uskupeními a problémy, které má samotné Sdružení trhu Jižní Ameriky. V případě, že však Dohoda bude v budoucnu uzavřena, vznikla by tak největší zóna volného obchodu na světě, která by bezesporu přinesla prosperitu oběma stranám, i když zejména Mercosuru. Pro Mercosur by to znamenalo lepší přístup na zemědělské trhy Evropské unie, změnu ekonomiky na zpracovatelský průmysl a stalo by se nezávislým na dovozu surovin. Země by mohly lépe bojovat proti chudobě a sociálním problémům a Mercosur by tak mohl získat postupem času větší vliv na mezinárodní úrovni. (Nekvapil, 2008, s. 119)

22

Tabulka 2: Nejdůležitější mezníky Mercosuru a vztahů Mercosur - Evropská Unie (vlastní návrh na základě dat z Origins of Mercosur) Datum

1979

1986

1991

1992

1995

1999

2000

2002

2002

2006

2007

2008

2010 2012 5

Událost

Popis

Podepsání třístranné smlouvy mezi Argentinou, Brazílií a Paraguají Mezi Argentinou a Brazílií podepsán Program pro ekonomickou integraci a spolupráci (PICE) Smlouva z Asunciónu

Zakládající smlouva Mercosuru mezi členskými zeměmi

Smlouva o Meziinstituční kooperaci EU - Mercosur Smlouva o Meziregionální spolupráci EU-Mercosur První Setkání prezidentů a představitelů států EU Mercosur – Rio de Janeiro Počátek jednání o Smlouvě meziregionální asociace

Jednání o vytvoření nové zóny volného obchodu

Druhé setkání prezidentů a představitelů zemí EU-Mercosur v Madridu Strategický plán 2002-2006

Plán na rozvoj a podporu Mercosuru

Protokol o přistoupení Venezuely

Strategický plán 2007-2013 Dvanáct jihoamerických zemí se dohodlo na vytvoření Unie jihoamerických národů (UNASUR).

Ten měl spojit Mercosur a Andské společenství v zónu volného obchodu.

Jednání EU - ALCUE5 Venezuela se stává řádným

ALCUE: Jednání mezi Latinskou Amerikou, Karibikem a Evropskou Unií

23

členem Mercosuru Protokol o přistoupení Bolívie

2012

2.1.4

Strategický plán 2007 – 2013

V roce 2007 se Evropská unie rozhodla podpořit integraci Jihoamerického uskupení novými finančními dotacemi. Zároveň se EU snažilo rozšířit spolupráci s jednotlivými členskými zeměmi Mercosuru. Stejně jako v předchozím strategickém plánu z let 2002-2006 pomoc směřovala zejména

na

podporu

institucionální

struktury.

Pro

spolupráci

s evropským

společenstvím je důležitá ekonomická a obchodní oblast. Evropská unie měla zájem na tom, aby mezi zeměmi Mercosuru vznikl společný vnější celní sazebník, společný trh, aby země přijaly společný mechanismus na obranu jejich obchodních zájmů. Všechna tato podpora ze strany Evropské unie má vést k upevnění Mercosuru a k podpisu Asociační dohody mezi oběma uskupeními. Celkově se na podporu Mercosuru vydá 50 miliónů eur pro období 2007-2013. (eeas.europa.eu, 2007) Tři klíčové oblasti: 

priorita

jedna: podpora

institucionalizace

Mercosuru

(10%

finančních

prostředků) 

priorita dvě: podpora prohloubení integračního procesu Mercosuru a v budoucnu přijetí Asociační dohody EU-Mercosur (70% finančních prostředků)



priorita tři: upevnění a zvýšení účasti obyvatelstva, rozšiřování podvědomí o integračním procesu a oboustranné porozumění (20% finančních prostředků). (Benešová, 2010)

První prioritou je podpora tří hlavních institucí Mercosuru: Parlamentu, Soudního tribunálu a Sekretariátu. Cílem je zlepšit účinnost a efektivnost. Druhá priorita spočívá v pomoci prohloubit uskupení ve všech oblastech, zejména v oblasti obchodní a ekonomické s cílem vytvořit bezcelní zónu. Zatím je společný trh

24

nekompletní, založený pouze na volném obchodu. Důležité je podepsání budoucí Asociační dohody, která má napomoci obchodování mezi jednotlivými regiony. Třetí prioritou je rozšířit podvědomí obyvatel členských zemí uskupení o integraci Mercosuru. Na Evropskou unii mají tamní obyvatelé názor, že je to pouze obchodní společník, který věnuje velké dotace na zemědělské produkty. O historii a integraci toho příliš nevědí. Jsou pořádány semináře, byl zaveden Operativní program pro vzdělávání s cílem informovat obyvatelstvo po pokroku Mercosuru. (Benešová, 2010)

25

3

OBCHODNÍ VZTAHY MEZI EVROPSKOU UNIÍ A MERCOSUREM

3.1 Vývoj obchodních vztahů mezi Evropou a Latinskou Amerikou Počátky obchodní spolupráce mezi Latinskou Amerikou a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím spadají do 70. let 20. století. Rok 1971 byl vyhlášen rokem pro Latinskou Ameriku a v roce 1974 byl zahájen první politický dialog. Zpočátku byly udržovány vztahy s jednotlivými zeměmi, až v pozdější době se uzavíraly jednotlivé dohody mezi uskupeními. Jednalo se o dohody tzv. první generace, které se orientovaly na základní formy spolupráce, zejména na obchodní vztahy. V roce 1974 byla uzavřena nepreferenční Dohoda o obchodu s Uruguají, o rok později i s Brazílií. (Cihelková, 2003, s. 425-426) Mezi léty 1975 a 1989 byly podepsány celkem čtyři Dohody z Lomé mezi Evropským společenstvím a rozvojovými zeměmi v Africe, karibské a pacifické oblasti. Každá z těchto dohod se zaměřovala na rozvoj určité hospodářské oblasti. První dohoda byla založena na otevření bezcelního trhu Evropského společenství pro zemědělský a surovinový trh. Druhá otevírala trh pro nerostné suroviny, třetí Loméská dohoda byla založena na ekonomickém, kulturním a sociálním rozvoji. Nejdůležitější byla IV. Loméská dohoda, která je nejpropracovanější a která je důležitá z hlediska rovnováhy mezi ekonomickými cíly, udržováním životního prostředí a zhodnocováním přírodních a lidských zdrojů, dodržování lidských práv. Tato dohoda se zaměřila především na nejméně rozvinuté, vnitrozemské a ostrovní země. I přes velké úsilí nebylo dosaženo požadovaných cílů – nedocházelo k ekonomickému růstu a vzhledem k nestabilním cenám komodit na světovém trhu docházelo také ke zhoršení finanční situace. (Majerová, 2008, s. 149) V 80. letech došlo ve vztazích k ochlazení kvůli válce o Falklandy mezi Argentinou a Velkou Británií a většina zemí Latinské Ameriky se postavila na stranu Argentiny. Během

první

poloviny

80.

let

přesto

s latinskoamerickými zeměmi.

26

došlo

k rozvoji

dalších

vztahů

V tomto období došlo k uzavření dohod tzv. druhé generace, které jsou postaveny na spolupráci v obchodních vztazích a investiční kooperaci. Jednalo se o Rámcovou dohodu o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Brazílií z roku 1982, Dohodu o spolupráci mezi EHS a Andským paktem (1983) a Dohodu o spolupráci mezi EHS a zeměmi Všeobecné dohody o středoamerické hospodářské integraci a Panamou (1985). V 90. letech, kdy došlo ke stabilizaci politických režimů v latinskoamerických zemích, Evropské společenství se vyjádřilo k prohloubení politických vztahů a narůstal vzájemných obchod, který stále roste. Dnes je Evropská unie pro Latinskou Ameriku druhým největším obchodním partnerem. (Cihelková 2003, s. 426-429)

3.2 Obchodní vztahy Evropské Unie a Mercosuru Evropská Unie uzavírala obchodní dohody s jednotlivými zeměmi uskupení, k dohodě mezi oběma společenstvími, jako celky, došlo v roce 1995 a byla vyjednána Meziregionální rámcová spolupráce, která se stala první dohodou mezi dvěma celními uniemi. (Cihelková, 2003, s. 434) Podle Evropské komise tato dohoda měla být přechodná a měla vést k posílení vztahů v oblasti ekonomické, obchodní, vědecké, institucionální a kulturní. Cílem bylo vytvořit zónu volného obchodu. Tohoto cíle zatím nebylo dosaženo a zůstává otázkou, zda k tomu v budoucnu vůbec dojde. (Puerto Sanz, 2000 s. 1) Na setkání v Lucemburku roku 1999 došlo k jednání o tarifech, službách a zemědělském sektoru. Od roku 2004 došlo k útlumu v jednání o volném trhu, vzhledem k situaci, že Evropská Unie odmítla otevřít země Mercosuru zemědělský trh a Merocusur naopak negoval otevření sektoru služeb. (Arenas - Casanueva, 2010, s. 33) Přes všechna úskalí a omezení je Evropská Unie pro Mercosur největším obchodním partnerem a odběratelem jejich produktů. Ze zemí Společného trhu Jihu je pro Evropskou Unii nejdůležitější Brazílie, která pro ni představuje stabilní a

27

předvídatelnou zemi. Naopak pro Brazílii je Evropská unie jejím největším investorem a obchodním partnerem. (Pelant, 2012, s. 7-8)

3.3 Legislativní vývoj Fungování celého uskupení je postaveno na Dohodě z Asunciónu z roku 1991. Obchodní vztahy mezi Mercosurem a dalšími zeměmi jsou založeny na Obchodních dohodách schválených 16. 12. 2004. V předchozích letech byly uzavírány především bilaterální dohody o obchodu. Mezi samotnými bloky EU – Mercosur by měl být nejdůležitějším legislativním paktem Asociační dohoda. Myšlenka této dohody byla rozvíjena od roku 1999, kdy proběhlo zasedání v Brazílii. Cílem této dohody byl volný přístup na zemědělské a průmyslové trhy obou uskupení, investice, pohyb kapitálu a služeb. Tato dohoda také měla upravit celní tarify, které měly být postupem času zrušeny. Od té doby proběhlo mnoho jednání a setkání mezi zástupci obou stran, k podpisu však prozatím nedošlo. Nejcitlivější oblastí veškerých jednání je zemědělství. (www.europarl.europa.eu) Při přílišném exportu zemědělských výrobků na evropský trh by byl zasažen trh největšího producenta zemědělství v EU, Francie. Mercosur by na oplátku musel zvětšit svůj trh pro průmyslové výrobky z Evropské Unie. Zemědělský trh Mercosuru je více konkurenční než evropský zemědělský trh a zemědělské produkty tvoří převažující část exportu do EU. Při uvolnění tarifních překážek by byl zemědělský evropský trh silně zasažen. Asociační dohoda by měla negativní dopad, zejména snížení ceny, na mnoho zemědělských produktů. Pro Mercosur by nárůst exportu zemědělských produktů do EU mohl znamenat celkový nárůst potravin na národní úrovni členských zemí a nárůst požadavků na využívání zemědělské půdy, což jsou především negativní dopady. (trade.ec.europa.eu) Kromě problémů komoditních jsou dalšími překážkami ze strany EU zejména: 

rozšíření členských států Evropské unie na počet 27 zemí z roku 2007, což s sebou přineslo složitější rozhodovací a schvalovací systém



problémy společné zemědělské politiky i přes reformu v roce 2003 a rozpočtové perspektivy pro období 2014 – 2020

28



ekonomická krize spojená s krizí eura

Ze strany Mercosuru jsou překážky k dohodě následující: 

neshody mezi menšími i většími zeměmi uskupení



nekompletní vnitřní systém, který by udržoval stabilitu mezi zeměmi



rostoucí

argentinský

protekcionismus

v

dovozu

zejména

ve

vztahu

ke společníkům v uskupení 

úsilí Brazílie vytvářet další integrační uskupení (UNASUR), což odvrací pozornost od jednání s Evropskou unií



přidružení

nových

zemí

do

Mercosuru

(www.realinstituoelcano.org)

29

ztěžuje

schvalovací

proces.

4

POROVNÁN OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI EU, MERCOSUREM A JEHO ČLENSKÝMI ZEMĚMI

V této části bakalářské práce budou porovnány obchodní vztahy mezi Evropskou Unií, Mercosurem a jeho jednotlivými zeměmi a zaměřím se na obchod s jednotlivými komoditami. Srovnání je založeno rozděleno do pětiletých časových řad, každé časové období je uvedeno popisem okolností, které mohly ovlivnit vzájemný obchod. 4.1 Období 1990 – 1995 Devadesátá léta 20. století znamenala pro většinu států v Latinské Americe velké změny, zejména díky přechodu z režimů diktátorských na demokratické, které probíhaly už od 80. let. Země se musely vyrovnávat s následky finanční krize, která latinskoamerický region zasáhla o deset let dříve. Tato ekonomická krize se odrazila na zvýšené nezaměstnanosti, chudobě a finančním deficitu. Tato finanční krize však vedla k utužení vztahů mezi jednotlivými zeměmi a spojila tak i dlouholeté rivaly Brazílii a Argentinu. Celé období je poznamenáno vznikem nových integračních uskupení, zejména na popud brazilského prezidenta Ignacia Luly de Silva.

Tabulka 3: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z Eurostatu a CEPAL)

1990

1991

1992

1993

1994

Argentina

2 932

3 090

2 920

2 840

3031

Brazílie

7 893

7 840

8 320

7 870

9 432

Paraguay

235

182

174

192

175

Uruguay

359

327

352

308

339

30

Tabulka 4:Import z vybraných zemí do Evropské unie (v miliónech eur) (zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z Eurostatu a CEPAL)

1990

1991

1992

1993

1994

Argentina

3 510

3 698

3 428

2 920

3 551

Brazílie

9 574

9 333

9 675

8 173

10 260

Paraguay

435

281

189

211

183

Uruguay

403

380

387

323

360

10 000

v Miliónech eur

8 000

Argentina

6 000

Brazílie Paraguay 4 000

Uruguay

2 000

0 1990

1991

1992

1993

1994

Obr. 3: Export z EU do vybraných zemí 1990-1994

31

12 000

v miliónech eur

10 000 8 000 Argentina Brazílie

6 000

Paraguay Uruguay

4 000 2 000 0 1990

1991

1992

1993

1994

Obr. 4: Import z vybraných zemí do EU 1990-1994

Spolupráce mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie a zeměmi Mercosuru byly zpočátku založeny na rozvojové pomoci, teprve postupem let docházelo k přechodu na spolupráci obchodní. Mezi EU a jednotlivými zeměmi byly uzavírány bilaterální obchodní dohody. Jak uvidíme ve všech obdobích, nejintenzivnější je obchodní výměna mezi Brazílií a EU. Brazílie je pro Evropskou unii hlavním odběratelem a dovozcem zboží, celková suma exportovaného i dovezeného zboží se pohybuje kolem 10 miliónů eur. V tomto období export a import mezi dvěma nejmenšími členy Mercosuru se ještě drží na vyšších místech, jak vidíme na v grafech č. 3 a č. 4, v následujících obdobích dochází k postupnému poklesu. Z hlediska vývozu komodit, Argentina se na exportu podílí zejména dopravními stroji, železem a kovem, Brazílie je nejdůležitějším exportérem průmyslové chemie, elektrických strojů, obuvi a textiliemi. Paraguay se podílí na exportu vývozem přírodních zdrojů, zejména dřevem, dále pak vyváží nápoje, potraviny a kůži. Uruguay je exportérem ropných produktů, potravin a tabáku.

32

4.2 Období 1995 – 1999 V roce 1995 došlo k podpisu významné Meziregionální dohody mezi oběma uskupeními, na jejímž základě mělo dojít k liberalizaci obchodu na obou stranách. Konec období je poznamenán ekonomickou krizí všech členských zemí Mercosuru. Tabulka 5: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur)

1995

1996

1997

1998

1999

Argentina

3 452

3 525

3 073

3 555

3 634

Brazílie

9 980

9 920

11 215

11 400

10 618

Paraguay

138

175

219

221

139

Uruguay

361

399

353

340

286

Tabulka 6: Import z vybraných zemí do Evropské unie (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur)

1995

1996

1997

1998

1999

Argentina

4 656

4 708

6 430

6 642

5 502

Brazílie

10 704

11 007

12 265

13 050

11 625

Paraguay

266

253

310

330

244

Uruguay

474

509

575

628

654

Oproti minulé periodě dochází k pozvolnému nárůstu exportu z Evropské unie do Mercosuru jak vidíme na grafu č. 5. V tomto období se z Mercosuru nejvíce dovážely stroje a kovy, které tvořily necelých 60% veškerého exportu. Naopak do Evropské unie se dovážely nejvíce nápoje, potraviny a tabák, které tvořily 28%, zemědělské plodiny, které v dalších pěti letech tvořily významnou exportní složku z Evropské unie do Mercosuru, v tomto období

33

tvořily pouze 22%. V této době byl také významný dovoz textilu a obuvi do Evropy a export tvořil necelých 6%.

12 000

v miliónech eur

10 000 8 000 Argentina Brazílie

6 000

Paraguay Uruguay

4 000 2 000 0

1995

1996

1997

1998

1999

Obr. 5: Export z EU do vybraných zemí 1995 - 1999

14 000 12 000

v miliónech eur

10 000 Argentina

8 000

Brazílie Paraguay

6 000

Uruguay 4 000 2 000 0 1995

1996

1997

1998

1999

Obr. 6: Import z vybraných zemí do EU 1995 - 1999

34

4.3 Období 2000 – 2004 Prvních pět let nového tisíciletí poznamenalo Společný trh Jihu hned několika událostmi. Tou největší byla ekonomická krize, která zasáhla především argentinský trh. Počátek krize byl v roce 1998, ale kulminovala především v letech 2001 - 2002. Došlo ke snížení hrubého domácího produktu a velký vliv měla také konvertibilita argentinské měny k americkému dolaru. Argentina se postupem času zadlužila, došlo k růstu nezaměstnanosti a snížil se také export do hlavní partnerské země - Brazílie. V roce 2002 byl zrušen Zákon o konvertibilitě, což napomohlo k rekuperaci, ale trvalo ještě dva roky, než se Argentina dostala z nejhoršího. Druhou důležitou událostí v obchodních vztazích byla snaha vytvořit Společný vnější sazebník, který by tak zrušil bariéry mezi oběma uskupeními. V této době dochází k utlumení spolupráce mezi oběma bloky a k dalším hlubším jednání dochází až o čtyři roky později. Tabulka 7: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur)

2000

2001

2002

2003

2004

Argentina

3 600

3 535

3 953

4 500

4 800

Brazílie

11 430

11 490

11 680

13 993

18 675

Paraguay

91

86

64

66

79

Uruguay

298

341

391

398

454

35

Tabulka 8: Import do Evropské unie z vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z EstadísticasdelMercosur)

2000

2001

2002

2003

2004

Argentina

4 470

3 553

1566

2 100

3 275

Brazílie

10 869

11 453

10 148

9 787

12 305

Paraguay

200

157

121

131

164

Uruguay

503

444

372

236

288

20000

18000 16000 v miliónech eur

14000 Argentina

12000

Brazílie

10000

Paraguay 8000

Uruguay

6000 4000 2000 0 2000

2001

2002

2003

2004

Obr. 7: Export z EU do vybraných zemí 1995–2000

36

14000 12000

v miliónech eur

10000 Argentina

8000

Brazílie Paraguay

6000

Uruguay 4000 2000 0 2000

2001

2002

2003

2004

Obr. 8: Import do EU z vybraných zemí 2000-2004

Z hlediska dovozu a vývozu v tomto časovém období nedochází k přílišným výkyvům. Oproti předchozímu období nedošlo k závratnému nárůstu ani importovaného, ani exportovaného zboží. Vyjednávání mezi Mercosurem a Evropskou unií se nikam neposunula, což se odrazilo i na míře obchodní spolupráce. Ve srovnání s minulým pětiletým obdobím došlo k poklesu exportovaného a importovaného zboží mezi EU – Paraguay a EU – Uruguay. Pokles ve vzájemném obchodu je, v případě Paraguaje, způsoben nestabilní politickou situací v letech 1998-2002, která zapříčinila taktéž ekonomický pád. Hrubý domácí produkt byl v roce 2002 horší než z roku 1990. K pozvolnému růstu dochází na přelomu let 2003 - 2004. (www.oecd.org) Ekonomická krize, která v roce 2002 v Argentině už víceméně končila, se následně přenesla do Uruguaje, kde způsobila Bankovní krizi. Tato krize byla, mimo jiné, způsobena tím, že Argentinci si ukládali svoje peníze v době krize na účty v Uruguaji. Ve chvíli, kdy došlo k překonání krize, lidé svoje peníze začali vybírat a nastal kolaps uruguayského bankovního systému. (Antía, 2004) Došlo ke snížení dovozu zboží do Evropské unie taktéž z Brazílie a Argentiny, ale v obou případech to bylo způsobené ekonomickou krizí.

37

4.3.1 Komoditní část

V roce 2000 se z Evropské unie do zemí Mercosuru dováželo nejvíce průmyslového zboží, které tvořilo 90% veškerého dovozu. (Cihelková, 2003, str. 455)

60

50 procentuální podíl

Zem.produkty Palivo a horn.prod.

40

Železo a ocel Chemikálie

30

Další polot. Stroje

20

Textílie a oblečení Další prům.výrobky

10

0 2000

2001

2002

2003

2004

Obr. 9: Import komodit z Mercosuru 2000-2004(zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

38

60

procentuální podíl

50

Zem.produkty Palivo a horn.prod.

40

Železo a ocel Chemikálie

30

Další polot. Stroje

20

Textílie a oblečení Další prům.výrobky

10 0 2000

2001

2002

2003

2004

Obr. 10: Export komodit do Mercosuru 2000-2004 (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

Když se podíváme na strukturu dovozů a vývozů komodit, je zajímavé snad jen zvýšení exportu chemikálií do Mercosuru. Pokles v roce 2004 ve vývozu zemědělských produktů do EU je známkou nespokojenosti evropských zemědělců, kteří se stavěli proti dovozu. Ze strany Evropské unie došlo ke snížení dovozu textilií a oblečení, na které se snažil uvalit vyšší clo naopak Mercosur. K mírnému poklesu došlo i v importu železa a oceli do Mercosuru, jsou to však pro členské země důležité suroviny a proto byla cla snížena. (Puerto Sanz, Las relaciones comerciales entre la EU y Mercosur). Přesto v roce 2000 Mercosur byl na první pozici mezi importéry zemědělských produktů do Evropské unie. Import těchto produktů dosáhl 18%.

4.4 Období 2005 – 2011 Poslední námi sledované období je poznamenáno nejvýznamnější událostí a to žádostí o vstup do Mercosuru ze strany Venezuely. Řádným členem se však stala až po 6 letech, na podzim roku 2012. Paraguaji bylo na toto období pozastaveno členství v uskupení vzhledem k jejím protestům o přijetí Venezuely, která podle ní nesplňuje demokratické

39

prvky. V roce 20086 došlo na světovém trhu k finanční krizi, která se nevyhnula ani zemím Mercosuru. Dopad však už nebyl tak velký, vzhledem k tomu, že například Argentina a Brazílie zažily velkou finanční krizi v období 1998-2002 a byly nyní lépe připraveny.

Tabulka 9: Export z Evropské unie do vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Argentina

5 290

6 190

7 650

10 180

7 930

8 650

10 950

Brazílie

20 480

23 480

31 250

35 860

26 310

33 340

40 925

Paraguay

80

88

410

512

147

358

390

Uruguay

464

520

644

888

638

767

917

Venezuela

2 800

3 440

3 880

4 150

3 540

3 960

4 790

V roce 2008 zasáhla celý svět ekonomická a finanční krize. Mnoho zdrojů uvádí, že má důsledky až do roku 2013. Původ této krize je ve Spojených státech amerických, odtud se pak šířila do Evropy, Latinské Ameriky a Asie, která byla poměrně dost zasažena. Země Mercosuru byly zasaženy rozdílnou silou, nejvíce se tato krize dotkla Argentiny, ale přesto méně než v roce 2002. Došlo k nárůstu cen, k růstu nezaměstnanosti. Brazílie díky posílenému bankovnímu systému, přestála tuto krizi bez větších „obětí“. Zasažen byl lehce jen průmyslový sektor a exporty. Jedním z nástrojů proti krizi bylo v brazilské ekonomice snížení Daní z průmyslových výrobků (www.oered.org)Z Argentiny se krize přesunula na menší země, zejména Paraguay byla krizí silně zasažena, k největším poklesům došlo v sektoru zemědělství, který je hnacím motorem celé paraguajské ekonomiky. Ke zlepšení situace došlo až na konci roku 2009. V Uruguaji, druhém z malých partnerů v Mercosuru, se krize taktéž odrazila zejména v exportovaném a importovaném zboží. 6

40

Tabulka 10: Import do Evropské unie z vybraných zemí (v miliónech eur) (zdroj: vlastní návrh na základě informací z Estadísticas del Mercosur)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Argentina

3 734

4 491

5 753

6 990

4 945

7 545

8 978

Brazílie

14 026

15 557

20 590

27 780

22 504

30 244

35 880

Paraguay

175

255

262

373

296

358

593

Uruguay

322

376

447

595

579

729

1 067

Venezuela

3 770

6 150

5 280

6 330

3 903

3 780

3 710

40 000 35 000

v miliónech eur

30 000

Argentina

25 000

Brazílie

20 000

Paraguay

15 000

Uruguay Venezuela

10 000 5 000 0

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Obr. 11: Export z EU do vybraných zemí 2005 - 2011

41

40 000

35 000

v miliónech eur

30 000 Argentina

25 000

Brazílie 20 000

Paraguay

15 000

Uruguay Venezuela

10 000 5 000 0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Obr. 12: Import do Evropské Unie z vybraných zemí 2005-2011

Při zhlédnutí obrázků č. 9 a č. 10, kde je zachycen vývoz a dovoz v letech 2005 – 2011, vidíme, že nedošlo k výrazným výkyvům mezi jednotlivými zeměmi Mercosuru a Evropskou unií. Výjimkou je rok 2009, kdy vlivem světové ekonomické krize došlo ke snížení celkových vývozů a dovozů. Významný byl nárůst exportního zboží z Argentiny do EU, který mezi léty 2006 - 2007 vzrostl o 22%. Významné z hlediska exportu a importu byl vstup Venezuely, zatím se statusem přidružené země, do Mercosuru.

42

4.4.1 Komoditní část

60

50

procentuální podíl

Zem.produkty Palivo a horn.prod.

40

Železo a ocel Chemikálie

30

Další polot. Stroje

20

Textílie a oblečení Další prům.výrobky

10

0 2005

2006

2007

2008

Obr. 13: Export komodit do Mercosuru 2005 - 2008 (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

43

50

procentuální podíl

45 40

Zem.produkty

35

Palivo a horn.prod.

30

Železo a ocel

25

Chemikálie Další polot.

20

Stroje 15

Textílie a oblečení

10

Další prům.výrobky

5 0 2009

2010

2011

Obr. 14: Export komodit do Mercosuru 2009-2011(zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

60

50

procentuální podíl

Zem.produkty Palivo a horn.prod.

40

Železo a ocel Chemikálie

30

Další polot. Stroje

20

Textílie a oblečení Další prům.výrobky

10

0 2005

2006

2007

2008

Obr. 15: Import komodit z Mercosuru2005 - 2008(zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

44

60 50 procentuáůlní podíl

Zem.produkty Palivo a horn.prod.

40

Železo a ocel Chemikálie

30

Další polot. Stroje

20

Textílie a oblečení Další prům.výrobky

10 0 2009

2010

2011

Obr. 16: Import komodit z Mercosuru 2009 - 2011(zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

V posledních šesti letech došlo k výraznému růstu exportu a importu zejména ve spolupráci Evropské Unie a Brazílie. Nejvíce zahraničních investic do Brazílie je z evropského kontinentu, tvoří 42,9% veškerých investic. Z hlediska industriálního se obě strany zaměřují na automobilový průmysl, který podle údajů na obrázku č. 11 a 12 tvoří největší část exportů do uskupení Mercosur. (www.brazil.gov.br) Brazílie, z hlediska komoditního, do Evropské unie exportuje hlavně potraviny a zemědělské produkty, zejména kávu a hlavními odběrateli jsou Německo a Itálie. Export do zemí EU tvoří 20% veškerého brazilského exportu, na druhou stranu import z EU tvoří pouze 2,2% což je zvláštní vzhledem k tomu, že Brazílie je ze zemí Latinské Ameriky největším obchodním partnerem. Z hlediska dovozů a vývozů je v tomto období nejslabším partnerem pro Evropskou unii Paraguay. Mezi roky 2005 a 2009 došlo k výraznému růstu exportu a importu, od roku 2010 pak došlo k mírnému poklesu vzhledem k finanční krizi ve světě. Od minulého roku čísla opět rostou. Nejvíce vyváženým produktem do Evropské unie je maso, které zaujímá ve vývozu Paraguaje 4. místo. Z Paraguaje také pochází velká část zemědělské produkce Mercosuru, naopak z Evropské unie do této malé země putují rozličné produkty. (eeas.europa.eu)

45

Na vývozu zemědělských plodin se významně podílí i druhý nejmenší člen Mercosuru, Uruguay. V roce 2011 tvořily vyvezené zemědělské plodiny do EU 49,9% veškerého uruguayského vývozu. Druhou významnou složkou jsou zejména základní suroviny, které tvoří jednu třetinu celkového vývozu. (ec.europa.eu) Druhou nejvýznamnější zemí, z hlediska obchodu, je pro Evropskou unii Argentina. Stejně jako ze zbylých zemí uskupení Mercosur, i z Argentiny se nejvíce dováží zemědělské produkty a cereálie, které tvoří 35% z jejího celkového vývozu. Nejvíce tohoto zboží směřuje do Španělska, Holandska a Itálie. (www.cep.gov.ar) Významným partnerem, z hlediska komodit, je bezesporu Venezuela, která má velké zásoby ropy a dalšího nerostného bohatství. Přesto, že Venezuela je členem Mercosuru pouze krátkou dobu, od roku 2008 se vede mezi EU a Venezuelou ekonomický dialog a Venezuela je třetím nejvýznamnějším partnerem Evropské Unie v Latinské Americe. Vstupem Venezuely na trh Mercosuru došlo zejména ke zvýšení vývozu industriálních a chemických produktů do EU. (www.avn.info.ve) Při pohledu na graf č. 14 vidíme, že v letech 2010 a 2011 došlo k poklesu dovozu zemědělského zboží do Evropské unie. Ministři zemědělství EU se vyjádřili, že chtějí omezit dovoz zemědělských produktů z Mercosuru, nejvíce se o to zasazovala Francie, která je jednou z hlavních zemí evropské sedmadvacítky zaměřené na zemědělství.

46

5

DISKUZE

Při zhodnocení dosavadního vývoje mezi Mercosurem a Evropskou unií musíme uznat, že obě uskupení se navzájem potřebují. Otázkou je, co je čeká v budoucnosti. Budoucnost veškeré spolupráce je odvislá od Asociační dohody. Podle zprávy Meziamerické rozvojové banky (Banco interamericano del desarrollo) z roku 2012 se chystají další kola jednání mezi zástupci uskupení, aby posunuli toho jednání. Ale co se změnilo, že by teď mělo k podpisu dojít? Ani jedna strana nechce ustoupit ze svých požadavků, protože pro každou je výhodné něco jiného. Evropská unie se teď více zaměřuje na rozmáhající se krizi v eurozóně a naopak v Latinské Americe se vše točí kolem dalších nově vzniklých uskupení, např. UNASURU a samotný Mercosur se připravuje na přijetí nového člena uskupení – Bolívie. Ano, pro Evropskou unii je Společný trh Jihu jakousi vstupní branou na latinskoamerické trhy. Nepodepsaná Asociační dohoda by sice pro Evropskou unii znamenala značný problém, pro Mercosur by to však mohl být důvod k rozpadu. Mezi velkými i malými členy uskupení vypukají neshody, Argentina se nemůže smířit s vedoucí úlohou Brazílie v regionu. Uruguay a Paraguay zase není spokojená se svým postavením minoritních členů. A Venezuela? Po smrti Huga Cháveze se čeká, jakým směrem se tato země s neuvěřitelnými zásobami ropy vydá. Podle mého názoru je to významný partner pro celé uskupení, její přijetí však způsobilo rozkol mezi členy a Paraguay se nyní staví k působení Venezuely v uskupení negativně. Dle mého názoru k podpisu Asociační dohody v nejbližších letech nedojde a Evropská Unie se bude zaměřovat na spolupráci s jednotlivými zeměmi. Nejvíce bude rozvíjet vztahy s Brazílií, jelikož je to pro ni nejdůležitější partner v Latinské Americe. Je to zde spíše Mercosur, kdo by se měl zamyslet, co může ztratit. Spojené státy americké se snaží o vytvoření zóny volného obchodu s Evropskou unií. V případě vzniku by došlo k vytvoření největší zóny volného obchodu, která by zároveň ovlivnila polovinu světové produkce. Spojené státy a Evropská unie zůstávají globálními ekonomickými giganty. Dohromady ročně vyprodukují 54 % světového HDP, na ročním exportu se podílejí necelými 30% exportu a 33% importu. V případě zahraničních investic, tři čtvrtiny všech peněz, které jsou posílány do ostatních zemí, pocházejí z USA nebo EU. Obě

47

strany čeká mnoho jednání, která se budou zaměřovat především na regulace a byrokratické

překážky,

na

liberalizaci

služeb

a

veřejných

zakázek.

(www.financninoviny.cz) Očekávají se ale i spory v řadě odvětví. Stejně jako v případě jednání s Mercosurem, je to zejména sektor zemědělství, kde by mohlo dojít k problémům. Spojené státy jsou největším exportérem zemědělských produktů na světě a volný přístup tamních produktů na evropský trh by ohrozil mnoho zdejších producentů. Vysoká finanční podpora zemědělského sektoru z rozpočtu EU čelí neustálé kritice zemí s menším podílem primárního sektoru na národním hospodářství. Země střední a východní Evropy nebo Velká Británie rozhodně budou při vyjednáváních o liberalizaci obchodu se zemědělskými

produkty

hájit

jiné

postoje

než

Francie

či

Nizozemsko.

(www.revuepolitika.cz) Velký vliv na vývoj zóny o volném obchodu budou mít i zájmy jednotlivých zemí evropské sedmadvacítky. V posledním dubnovém týdnu evropští zákonodárci podpořili zahájení rozhovorů mezi oběma stranami, pro řízení rozhovorů byl odhlasován mandát pro Evropskou komisi. (www.investicniweb.cz) Podle předběžných odhadů by jednání měla být dokončena v říjnu. Vytvořením zóny volného obchodu mezi oběma bloky by tak došlo k hospodářskému růstu a ke vzniku nových pracovních míst. Německý deník Die Welt zároveň uvádí čtyři důvody, proč by Evropa o zónu volného obchodu s USA neměla usilovat. Prvním důvodem je špatný příklad pro zbytek světa. Obě strany chtějí jednat také o snížení cel, které ale nemají vesměs žádný makroekonomický dopad na hospodářský růst. Větším problémem jsou obchodní bariéry, v jejich případě si však obě strany budou bránit to svoje. Existují tak obavy, že by zóna volného obchodu nebyla úplná a tím by dávala špatný příklad pro další zóny volného obchodu. Druhým důvodem je fakt, že ostatní země budou v nevýhodě. Evropa by usilovala, aby se k dohodě mohly připojit i další země, není však jisté, že by v tomto počinu byla úspěšná. Za třetí jsou to jednání z Dohá, u kterých se neví, zda někdy budou dotaženy do konce. Cílem těchto jednání je také, aby obchodní jednání mezi zeměmi probíhala lehce a bez složitostí, vytvořením zóny volného obchodu mezi EU a USA by se však stal světový obchod spíše složitější. Posledním důvodem je přesvědčení, že celý projekt stojí na podpoře špatných partnerů. Aliance mezi partnery by mohla ohrozit

48

evropský obchod ve vztahu k třetím zemím, které teď mají možnost dovážet na evropský trh bez cel a dovozních kvót. (www.presseurop.eu) Ale ať dopadnou budoucí jednání mezi Evropou a USA jakkoliv, pro země Mercosuru by to mělo být upozorněním a výzvou k dalším krokům v posunu směrem k uzavření Asociační dohody. Na grafech v komoditní části vidíme, že od roku 2000 konstantně roste vývoz zemědělských produktů na evropské trhy. Nepodepsaná asociační dohoda by mohla silně ovlivnit míru exportu komoditní suroviny a mohlo by dojít k poklesu. Otázkou je, na které trhy by se pak Mercosur orientoval. Problémem Mercosuru ve vztahu k Asociační dohodě je velká rozdílnost mezi samotnými členy uskupení. Nejednota a ne úplně funkční institucionální systém způsobují nedůvěru Evropské Unie. Problémem je také protekcionismus ze strany Argentiny, která se snaží dohnat ve svém rozvoji Brazílii. Je to ale právě Argentina, která zažila v posledních 20 letech několik ekonomických krizí a nyní, v roce 2013, se mluví o dalších ekonomických problémech v zemi. Asociační dohoda by měla upevnit celé společenství. V opačném případě hrozí, že nejsilnější člen, tedy Brazílie, bude hledat jiné možnosti, kde by upevnila svoji pozici. Neustálá kola jednání způsobují u obou stran spíše letargii a nechuť se někam dále posunout. Velkou úlohu by zde měla mít Brazílie, která je nejmenovaným vůdcem celého společenství a vlastně celého latinskoamerického regionu a neuzavření Asociační dohody by pro ni byla velká prohra. Z hlediska komoditního vývoje, myslím si, že do budoucna může být ohrožen odbyt zemědělských produktů na evropské trhy, pokud se podíváme na ukazatele za poslední tři roky, dochází k postupnému poklesu vzhledem limitům ze strany Evropské unie. Uzavřením dohody by došlo k nárůstu dalších exportovaných produktů, jako je chemický a industriální materiál, díky velkým nalezištím ropy ve Venezuele a Bolívie disponuje obrovskými zásobami zemního plynu. Z hlediska vlivu uskupení na Latinskou Ameriku je třeba zdůraznit, že Mercosur díky svému postavení upevňuje v regionu jak politické, tak ekonomické vztahy. O tom svědčí i fakt, že se k uskupení přidala Venezuela a na přijetí čeká Bolívie. O vstupu bude v budoucnu také jednat se zástupci Mercosuru Peru. Největší roli tu má Brazílie, která se snaží o jednotu Latinské Ameriky, o rozšíření možností pro obchod. Na druhou

49

stranu se některým zemím nelíbí moc, kterou Brazílie disponuje. Nemůže se jí však upřít fakt, že se snaží o rozvoj celého regionu, o pozvednutí ekonomické úrovně, aby se jednou o Latinské Americe nemuselo mluvit jako o zemích Třetího světa. I přes určitý rozvoj tu však zůstávají problémy, jako je chudoba, v mnoha zemích nedostatečná infrastruktura, problémy životního prostředí, úroveň vzdělanosti. Důležité je sjednocení zemí Společného trhu Jihu, protože tím dochází ke kooperaci i mezi dalšími zeměmi.

50

6 ZÁVĚR Jedním z hlavních cílů bakalářské práce bylo zaměřit se na obchodní a smluvní vývoj organizace Mercosur a Evropské unie. K navázání spolupráce mezi oběma uskupeními došlo už v roce 1991, za nejdůležitější mezník se do této doby považuje Meziregionální rámcová dohoda z roku 1995. Od roku 1999 se jedná o uzavření Asociační dohody, bohužel až do dnešního dne k podpisu nedošlo a neočekává se, že by k tomu v letošním roce, 2013, došlo. Na základě praktické části bylo vyhodnoceno, že Mercosur je hlavním partnerem Evropské unie v Latinské Americe a snaží se díky němu zde získat určité postavení a vliv. Naopak pro Evropskou unii je Mercosur důležitým partnerem z hlediska obchodu se zemědělskými produkty. Zemědělské komodity jsou zároveň i jedním z problémů, které musí obě strany řešit z hlediska bariér. Evropští zemědělci nejsou příznivě naklonění, že by došlo k uvolnění určitých dovozních kvót na zemědělské produkty z Mercosuru, došlo by tak k poklesu cen a tím k nižším ziskům. Náklady na produkci jsou totiž v zemích Latinské Ameriky až o třetinu nižší než v Evropské unii. Největší dopad by liberalizace obchodu měla na evropský sektor s kukuřicí, pšenicí a drůbežím masem7. Výměnou za uvolnění kvót na evropský zemědělský trh pro Argentinu a Brazílii s jejich výrobky by Evropská unie požadovala volnější přístup na trh Mercosuru se svými průmyslovými výrobky a službami. Ani jedna ze stran není se současnou situací spokojena, na druhou stranu však ani Mercosur ani Evropská unie nejsou schopni udělat ústupek. Podle výročních zpráv statistik Evropské unie, členské země Mercosuru zlepšily svoje postavení v celkovém pořadí obchodních partnerů Evropské unie. V poslední době sice došlo k poklesu v komoditním exportu do Evropské unie, neočekává se ale, že by tento pokles měl výrazně pokračovat. Naopak došlo mezi léty 2005-2011 k výraznému vzrůstu exportu a importu. Komoditní struktura je v posledních letech velice podobná, z

Tyto zemědělské produkty jsou pro evropské zemědělský trh v případě liberalizace obchodu nejcitlivější kvůli velkému vlivu na propad cen pro evropské zemědělce. V silném období sklizně v zemích Mercosuru se očekává, že v Evropě by to pro pěstitele znamenalo ztrátu 1 – 3 miliony eur, v případě drůbežího masa až 6 miliard eur (www.zscr.cz) 7

51

Evropské unie se do Mercosuru nejvíce dováží strojní zařízení, do Evropy se naopak nejvíce vyváží zemědělské produkty. Do budoucna dojde, podle mého názoru, k posílení vztahů mezi oběma uskupeními, vztah může být ohrožen pouze vnitřními problémy Mercosuru, kde dochází k napětí mezi členskými zeměmi a uskupení není schopno tento problém řešit díky svojí chatrné institucionální struktuře. Posunu ve vzájemném vztahu by bezesporu napomohla již zmiňovaná Asociační dohoda. Ta by mohla vést k rozvoji v oblasti služeb, která do dnešního dne není natolik rozvinuta jako obchodní vztahy. Přesto si myslím, že si obě uskupení mají co nabídnout i do budoucna.

52

7 LITERÁRNÍ ZDROJE Knižní zdroje: ADAMCOVÁ, Lenka a Ivo GOMBALA. Regionální ekonomická integrace v Asii, Africe a Latinské Americe. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2001, 117 s. ISBN 80-245-0152-x. ARENAS, Gonzalo a Héctor CASANUEVA. LA UNIÓN EUROPEA, AMÉRICA LATINA Y EL CARIBE: 10 AÑOS DE ASOCIACIÓN ESTRATÉGICA [online]. Santiago de Chile: CENTRO LATINOAMERICANO PARA LAS RELACIONES CON EUROPA, 2010 [cit. 2013-04-06]. ISBN 978-956-7497-50-8. Dostupné z: http://www.celare-alcue.org/pdf/10uealc.pdf BENEŠ, Vít a Zbyněk DUBSKÝ. Problémy mezinárodní politiky očima mladých badatelů.Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 178 s. ISBN 80-245-1122-3. BENEŠOVÁ, Jitka, Bc. Interregionalismus ve vnějších vztazích Evropské unie. Brno, 2010. Magisterská práce. Masarykova Univerzita. BRICEÑO RUIZ, José. El Mercosur y las complejidades de la integraciónregional. 1a. ed. Mérida, Venezuela: CECHTA,Universidad de los Andes, c2011, 476 p. ISBN 978-987-1354962. CAETANO, Gerardo. Mercosur - 20 aňos. 1. vyd. Centro de Formación para la IntegraciónRegional, 2011. ISBN 978-9974-8299-0. Dostupné z: http://www.iadb.org/intal/intalcdi/PE/2011/08347.pdf CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xxxii, 709 s. ISBN 80-7179-804-5. GARCÍA DE LA CRUZ, José Manuel. La integración productiva en MERCOSUR: orientaciones para la Unión Europea [online]. Madrid: Fundación Carolina, 2010 [cit. 2013-0212]. ISBN 1885-9135. Dostupné z: http://www.fundacioncarolina.es/esES/publicaciones/avancesinvestigacion/Documents/AI41.pdf GARDINI, Gian Luca. The origins of Mercosur: democracy and regionalization in South America. 1st ed. New York: Palgrave Macmillan, 2010, x, 267 p. Studies of the Americas. ISBN 02-306-1313-6. GOMBALA, Ivo. Latinská Amerika ve světové ekonomice: postavení a regionální ekonomická integrace v 90. letech. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000, 45 s. ISBN 80-245-0087-6.

53

JOVTIS, Ignacio. Las relaciones Unión Europea - MERCOSUR luego de la Cumbre de Madrid 2010: Algunas reflexiones desde la sociedad civil [online]. Barcelona: Asoción latino americana de organizaciones de promoción al desarrollo, 2010 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.alop.org.mx/sites/default/files/Relaciones%20UEMERCOSUR_ALOP_Oct2010.pdf MACHINANDIARENA DE DEVOTO, Leonor. Historia del Mercosur: desde su fundación hasta el aňo 2000 [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.argentinarree.com/documentos/Historia%20del%20MERCOSUR%20%20Leonor%20Machinandiarena%20de%20Devoto.pdf MAJEROVÁ, Ingrid. Rozvojové ekonomiky. Vyd. 1. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2008, 170 s. ISBN 978-80-7248-459-1. MOLLE, Graciela. Neogiación Mercosur - UniónEuropea. In: [online]. Buenos Aires: Centro de economía internacional, 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.cei.gov.ar/userfiles/parte5b_1.pdf NEKVAPIL, Václav V. Vnější vztahy Evropské unie. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2008, 143 s. ISBN 978-80-87092-00-2. PELANT M., Role Brazílie v projektech regionální integrace. Aktuální stav a perspektivy, Mezinárodní politika, 2012, č. 9, s. 7-8 SUJA, Miroslav., Asociační dohoda EU - Mercosur, Mezinárodní politika,2004, č. 12, s. 22-23. VARELA SUANZES - CARPEGNA. Pracovní dokument o hospodářských a obchodních vztazích EU a států Mercosur pro jednání o meziregionální asociační dohodě [online]. Evropský parlament, Výbor pro mezinárodní obchod, 2006 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/dt/605/605665/605665cs.pdf Internetové zdroje ANTÍA, Fernando. Uruguay: crisis y reactivacióneconómicas en los ochenta y en los dos mil [online]. Montevideo, 2004 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.ccee.edu.uy/ensenian/catpype/materialad/2009-08-14%20Fernando%20Antia_Uruguay%20crisis%20y%20reactivacion%20economicas%20en%20lo s%20ochenta%20y%20en%20los%20dos%20mil.pdf Bolivia signs Mercosur incorporation protocol and becomes sixth member. [online]. 2012 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://en.mercopress.com/2012/12/08/bolivia-signs-mercosurincorporation-protocol-and-becomes-sixth-member

54

COMERCIO BILATERAL ARGENTINA - UNION EUROPEA [online]. Argentina - Centro de Estudios para la Producción, 2007 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.cep.gov.ar/descargas_new/panorama_comercio_exterior/com_bilat_arg.union_euro pea07.pdf Dostupné z: http://www.oered.org/index.php?option=com_content&view=article&id=80%3Acenario-fiscalbrasileiro-e-a-crise-financeira-internacional-o-que-vem-acontecendo-com-as-contas-publicas&catid=1%3Aarticulos&Itemid=3&lang=es Eis del Acuerdo de Asociación en curso de negociaciónentre la comunidadeuropea y el Mercosur: Estudiodelsectoragrícola [online]. The University of Manchester, 2007 [cit. 201303-25]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2007/april/tradoc_134566.pdf El comercio de la Argentina con la UniónEuropea [online]. Buenos Aires: Centro de economíainternacional, 2004 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.cei.gov.ar/userfiles/opconue.pdf European Commission: Uruguay - Trade. [online]. 2012 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/countries/uruguay/index_en.htm European Union: Relaciones comerciales UE-Paraguay. [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/delegations/paraguay/eu_paraguay/trade_relation/index_es.htm Evaluación del Programa de País: Paraguay 2003-2008 [online]. Washington D. C.: Banco interamericano del desarrollo, 2009 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.oecd.org/countries/paraguay/47813793.pdf Hispanidad futura. Tratado de Tordesillas [online]. http://www.hispanidad.info/torde.htm

[cit.

2013-01-09].

Dostupné

z:

Ingreso de Venezuela a Mercosur se inscribe en el más alto interés nacional. In: Agenciavenezolana de noticias [online]. 2012 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.avn.info.ve/contenido/ch%C3%A1vez-ingreso-venezuela-al-mercosur-se-inscribenuestro-m%C3%A1s-alto-inter%C3%A9s-nacional LUPORINI, Viviane. El escenario fiscal brasileño y la crisis financiera internacional: que viene su cediendo con las cuentas públicas. In: [online]. 2010 [cit. 2013-04-27]. MALAMUD, Carlos. UE y Mercosur: Negociaciones sin futuro. In: [online]. 2012 [cit. 201303-15]. Dostupné z: http://www.realinstitutoelcano.org/wps/portal/rielcano/contenido?WCM_GLOBAL_CONTEX T=/elcano/elcano_es/zonas_es/america+latina/ari61-2012_malamud_ue_mercosur Mercosur: Documento estratégico regional 2007-20013 [online]. ComisiónEuropea, 2007 [cit. 2013-02-15]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/mercosur/rsp/07_13_es.pdf

55

Organización de los EstadosAmericanos: Mercosur - UniónEuropea. [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.sice.oas.org/TPD/MER_EU/MER_EU_s.asp Organización mundial del Comercio: La Ronda de Doha. [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.wto.org/spanish/tratop_s/dda_s/dda_s.htm Portal Brasil: Alianzas internacionales [online]. 2010 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.brasil.gov.br/para/invierta/alianzas-internacionales/unioneuropea/br_model1?set_language=es PUERTO SANZ, Luis Miguel. Las relaciones comerciales entre la EU y Mercosur: Un análisis tentativo de las posibilidades de acuerdo y desacuerdo [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://pendientedemigracion.ucm.es/info/ec/jec9/pdf/A07%20%20Puerto%20Sanz,%20Luis%20Miguel.pdf República Oriental del Uruguay: Tratado para la constitución de un mercado común entre las repúblicas Argentina, Federativa del Brasil, del Paraguay y Oriental del Uruguay. [online]. [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.parlamento.gub.uy/htmlstat/pl/tratados/trat16196.htm Venezuela ingresa formalmente al Mercosur. [online]. [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.elmundo.com.ve/Noticias/Economia/Politicas-Publicas/Venezuela-ingresaformalmente-al-Mercosur-(-video).aspx TUČEK, Filip. Zóna volného obchodu s USA: příležitost pro Evropu. Revue politika [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1803/ GERSEMANN, Olaf a Martin GREIVE. Why the EU should not get into bed with the US over trade. Presseurop[online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.presseurop.eu/en/content/article/3404671-why-eu-should-not-get-bed-us-over-trade Evropští zákonodárci podpořili zónu volného obchodu s USA. Investiční web [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2013/4/25/evropstizakonodarci-podporili-zonu-volneho-obchodu-s-usa/ EU udělala první krok k jednání s USA o zóně volného obchodu. Finanční noviny [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/zpravy/eu-udelala-prvnikrok-k-jednani-s-usa-o-zone-volneho-obchodu/912875 Evropští zemědělci odmítají liberalizací obchodu mezi EU a sdružením zemí MERCOSUR. Zemědělský svaz České republiky [online]. Praha, 2013 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.zscr.cz/aktuality-zscr/evropsti-zemedelci-odmitaji-liberalizaciobchodu-m-a1675651

56

Zemědělské produkty

Palivo a hornické produkty

železo a ocel

Chemiláie

Další polotovary

Stroje a zařízení

Textílie

Oblečení

Další prům.výrobky

PŘÍLOHY

2000

53,18

11,67

0,15

3,76

6,84

15,97

0,6

0,31

2,82

2001

57,42

11,03

3,27

3,71

6,81

12,94

0,71

0,25

2,71

2002

57,36

12,56

3,42

4,51

6,96

9,79

0,74

0,26

2,83

2003

58,51

11,67

3,56

4,24

7,15

10,06

0,72

0,37

2,91

2004

54,37

11,74

3,53

4,02

6,61

15,2

0,55

0,43

3,08

2005

53,01

13,82

4,3

4,46

6,09

14

0,41

0,39

3,27

2006

50,1

19,7

3,8

4,4

5,7

11,3

0,3

0,3

3

2007

51,6

19,5

4,5

4,9

5,6

9,8

0,2

0,2

2,6

2008

52,4

21,6

3,4

5,3

4,3

8,9

0,1

0,1

2,3

2009

57,4

14,8

2,2

7,6

4,1

9,1

0,1

0,1

2,5

2010

51,3

23,5

2

7,5

4,1

8,6

0,1

0,1

2,5

2011

48,3

25,2

3,3

8,2

3,6

7

0,1

0,1

1,5

Příloha 1: Procentuální zastoupení jednotlivých komodit při exportu do EU 2000-2011 (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

57

Zemědělské produkty

Palivo a hornické produkty

železo a ocel

Chemiláie

Další polotovary

Stroje a zařízení

Textílie

Oblečení

Další prům.výrobky

2000

53,18

11,67

0,15

3,76

6,84

15,97

0,6

0,31

2,82

2001

57,42

11,03

3,27

3,71

6,81

12,94

0,71

0,25

2,71

2002

57,36

12,56

3,42

4,51

6,96

9,79

0,74

0,26

2,83

2003

58,51

11,67

3,56

4,24

7,15

10,06

0,72

0,37

2,91

2004

54,37

11,74

3,53

4,02

6,61

15,2

0,55

0,43

3,08

2005

53,01

13,82

4,3

4,46

6,09

14

0,41

0,39

3,27

2006

50,1

19,7

3,8

4,4

5,7

11,3

0,3

0,3

3

2007

51,6

19,5

4,5

4,9

5,6

9,8

0,2

0,2

2,6

2008

52,4

21,6

3,4

5,3

4,3

8,9

0,1

0,1

2,3

2009

57,4

14,8

2,2

7,6

4,1

9,1

0,1

0,1

2,5

2010

51,3

23,5

2

7,5

4,1

8,6

0,1

0,1

2,5

2011

48,3

25,2

3,3

8,2

3,6

7

0,1

0,1

1,5

Příloha 2: Procentuální zastoupení jednotlivých komodit při importu z EU 2000-2011 (zdroj: vlastní návrh na základě dat Světové banky)

58