Obchodní firma jako hodnota podniku

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Obchodní firma jako hodnota podniku

František Axamit 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Obchodní firma jako hodnota podniku“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

…………………….…………………….

Poděkování „Rád bych poděkoval vedoucí diplomové práce JUDr. Evě Večerkové, Ph.D., za vstřícný přístup, cenné rady a odbornou pomoc, kterou mi poskytla při zpracovávání této práce. Chtěl bych také poděkovat své rodině a přátelům za podporu, trpělivost a pozitivní energii.“

OBSAH Úvod ........................................................................................................................ 6 1 Vymezení základních pojmů................................................................................... 7 1.1 Podnikatel............................................................................................................................ 7 1.2 Podnik.................................................................................................................................. 8 1.3 Obchodní firma.................................................................................................................... 9 1.3.1 Funkce obchodní firmy ............................................................................................ 10 1.3.2 Zásady obchodní firmy............................................................................................. 11 1.3.3 Tvorba obchodní firmy............................................................................................. 12 1.3.4 Převod a přechod firmy ........................................................................................... 12 1.3.5 Změna a zánik obchodní firmy................................................................................. 13

2 Podnik a jeho hodnota......................................................................................... 15 2.1 Složky podílející se na hodnotě podniku ........................................................................... 16 2.2 Hodnota a cena ................................................................................................................. 18 2.3 Oceňování podniku ........................................................................................................... 21 2.3.1 Důvody pro ocenění podniku................................................................................... 21 2.3.2 Způsoby oceňování podniku .................................................................................... 22 2.3.2.1 Tržní přístup k ocenění podniku.................................................................... 22 2.3.2.2 Majetkové ocenění podniku.......................................................................... 23 2.3.2.3 Výnosové ocenění podniku ........................................................................... 23

3 Obchodní firma jakou součást hodnoty podniku .................................................. 25 3.1 Vliv obchodní firmy na výsledné hodnotě podniku při jeho převodu............................... 26

4 Ochrana obchodní firmy jako hodnoty ................................................................. 29 4.1 Formální a neformální pojetí ochrany............................................................................... 30 4.2 Absolutní ochrana ............................................................................................................. 31 4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace...................................................................................... 31 4.3 Relativní ochrana............................................................................................................... 32 4.3.1 Generální klauzule ................................................................................................... 32 4.3.1.1 Jednání v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku .......................... 33 4.3.1.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže.................................................................. 34

4.3.1.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům................................................................................................................ 34 4.3.2 Aktivní a pasivní legitimace...................................................................................... 35 4.4 Právní prostředky ochrany ................................................................................................ 37 4.4.2 Žaloba odstraňovací - restituční............................................................................... 38 4.4.3 Žaloba satisfakční..................................................................................................... 39 4.4.4 Žaloba na náhradu škody ......................................................................................... 40 4.4.5 Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ........................................................... 41 4.4.6 Uveřejnění rozsudku ................................................................................................ 42 4.5 Porovnání s dřívější právní úpravou.................................................................................. 42

5 Právní úprava označování podnikatele v SR.......................................................... 45 6 Návrhy de lege ferenda........................................................................................ 49 Závěr...................................................................................................................... 50 Resumé .................................................................................................................. 51 Seznam použité literatury....................................................................................... 53

Úvod Tématem mé diplomové práce je problematika obchodní firmy jako hodnoty podniku. Vzhledem k tomu, že obchodní firma je poměrně častým předmětem diskuzí, objevují se v této souvislosti nové poznatky a názory. Obchodní firma nejenže identifikuje a individualizuje podnikatele, ale vytváří pro daný podnik nehmotnou hodnotu, spočívající zejména ve vytváření a zachovávání dobrého jména společnosti. Cílem této práce je podat méně obvyklý pohled na obchodní firmu v kontextu hodnoty podniku. Tato práce se pokusí najít odpověď na to, co všechno vytváří hodnotu podniku a jakým způsobem, případně do jaké míry se na této hodnotě podílí obchodní firma. Práce se bude také zabývat ochranou obchodní firmy jakožto významné hodnoty podniku. V této práci jsou použity zejména analytické, deduktivní, induktivní a deskriptivní metody. První část práce vymezuje základní pojmy související s tématem. Následně se zabývá jednotlivými složkami, které určují hodnotu podniku. V rámci těchto složek se práce zaměřuje zejména na postavení obchodní firmy a hledá odpověď na otázku, jak se firma podílí na celkové hodnotě podniku při jeho převodu. Práce objasňuje také pojmy hodnota a cena, které je nutno rozlišovat. Obchodní firma sehrává nemalou úlohu při stanovování hodnoty podniku, a proto je nezbytné ji jako hodnotu i chránit. Ochraně obchodní firmy se věnuji ve čtvrté kapitole. V současnosti je obchodní firma upravena v §§ 8 až 12 ObchZ. Po 1. 1. 2014 se věcný obsah těchto ustanovení v pozměněné podobě přesune do nového občanského zákoníku. S obchodní firmou souvisí i mnoho dalších otázek a problémů, jako například ochranné známky, licence či internetové domény. Tyto oblasti jsou natolik rozsáhlé, že je považuji za hodné samostatného zpracování, a proto o nich tato diplomová práce nebude pojednávat.

6

1 Vymezení základních pojmů 1.1 Podnikatel Jedním z nejdůležitějších pojmů, s nímž obchodní zákoník pracuje, je pojem podnikatel. Úzce se váže na termín podnikání, definovaný v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku1 (dále též „ObchZ“). Podmínkou toho, aby byla určitá činnost označována za podnikání2 je, aby byla prováděna právě osobou podnikatele. Podnikatelem může být fyzická i právnická osoba, která kumulativně splňuje dvě základní kriteria. V prvním řadě je nutné, aby tato osoba disponovala veřejnoprávním oprávněním k podnikání nebo k výkonu podnikatelské činnosti. Druhá podmínka spočívá v tom, aby tuto činnost také reálně vykonávala. Výjimku z druhé podmínky tvoří skupina subjektů zapsaných v obchodním rejstříku, které označujeme za podnikatele na základě jejich zápisu v rejstříku, aniž by svou podnikatelskou činnost museli skutečně vykonávat. Podle § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ je tedy podnikatelem každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Při jejich zápise do rejstříku nezáleží na tom, zda jsou zapisovány na základě právní povinnosti, nebo jenom využívají svého práva k zápisu. Po zápisu se na zapsanou osobu hledí jako na podnikatele bez ohledu na skutečnost, zda reálně podniká nebo ne. Povinně se do rejstříku zapisují všechny obchodní společnosti a družstva a také zahraniční osoby podle § 23 ObchZ. Ostatní právnické osoby3 se zapisují jenom v případě, pokud jim zákon takovou povinnost ukládá. Fyzické osoby podnikatelé mají možnost, aby se do rejstříku zapsali dobrovolně. Za podnikatele se považuje i vznikající společnost, která ještě zapsána v rejstříku není.4 Status podnikatele mají i osoby nezapsané do rejstříku, jak je tomu v případě osob ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) ObchZ, podnikajících na základě živnostenského

1

„Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ 2 Vycházím z předpokladu, že podnikáním se rozumí jenom oprávněné podnikání. Neoprávněné podnikání nelze považovat za podnikání v smyslu obchodního zákoníku. 3 Např. státní podniky nebo některé zákonem zřízené právnické osoby 4 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 141.

7

oprávnění. Do této kategorie patří osoby vykonávající živnosti5 a disponují příslušným živnostenským oprávněním. Třetí skupinu vymezenou v § 2 odst. 2 písm. c) ObchZ tvoří osoby, které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštního předpisu. Do této kategorie se řadí zejména osoby vykonávající činnosti, které nejsou živnostmi podle § 2 živnostenského zákona. Bude se jednat o podnikatelské činnosti specifikované v § 3 živnostenského zákona, zejména o tzv. „svobodná povolání“. Poslední skupinou jsou dle § 2 odst. 2 písm. d) ObchZ osoby, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsané do evidence podle zvláštního zákona6. Pro úplnost je nutno dodat, že za podnikatele se na základě § 23 ObchZ považují i zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí podle předpisů jiného právního řádu.

1.2 Podnik S podnikáním souvisí i další významný pojmem obchodního práva, který je označován jako podnik. Při vymezení tohoto pojmu je důležité poukázat na skutečnost, že vedle podniku v právním významu, se setkáváme i s podnikem ve smyslu ekonomickém. O podniku z ekonomického hlediska mluvíme jenom tehdy, pokud směřuje ke svému základnímu cíli, kterým je dosahování zisku.7 V této práci budu dále pracovat s podnikem ve smyslu právním. V právním smyslu je nutno rozlišovat podnik ještě dále, jelikož se tento pojem vyskytuje v dvojím významovém smyslu. Od pojetí podniku ve smyslu ObchZ je třeba rozlišovat podnik ve významu zákona o státním podniku8.

5

Podle § 2 zákona č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, se živností rozumí „soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“. 6 Zvláštním zákonem se rozumí zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 7 MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 2. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 16. 8 § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., zákon o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů: „Podnik je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.“

8

Existuje mnoho definic podniku, nejčastěji je vymezen jako ústřední pojem majetkové povahy a základní prvek všech právních vztahů obchodního práva. Zákon definuje podnik jako věc hromadnou, složenou z jednotlivých komponentů. Základem podniku je podnikatelská myšlenka, která spojuje jednotlivé složky podnikání v jednotný celek.9 Pojem podniku může s sebou nést nebezpečí vyplývající z občasného směšování a personifikace v běžné řeči. Tyto sklony mohou přetrvávat z minulosti, kdy byl podnik zosobňován a vystupoval jako subjekt právních vztahů. Dle současné právní úpravy je jasně označován za věc, ke které plně náleží vlastnické právo podnikatele. Pojem podniku je tudíž nutno chápat jako objekt, nikoli jako subjekt práva. V souvislosti s definicí podniku je poměrně často probíranou otázkou, zda může být jeden podnikatel vlastníkem více podniků. V komunitární úpravě podniku nacházíme určitou tendenci k uvolnění vazby mezi podnikatelem a jeho výlučným vlastnictvím k podniku.10 V případě, že bychom připustili možnost podnikatele vlastnit více podniků, naskýtá se otázka, kde a jakým způsobem by byly určeny hranice mezi jednotlivými podniky. Domnívám se, že určení těchto mezí bude záviset především přímo na osobě podnikatele, popřípadě mohou být určeny klientelou specifickou pro daný podnik.

1.3 Obchodní firma Práva průmyslového vlastnictví, která jsou upravena v právních předpisech z oblasti práva občanského, obchodního, správního a trestního, se primárně dělí na dvě podskupiny – tvůrčí a obchodní práva duševního vlastnictví. Právo na označování podnikatelů nebo také firemní právo, řadíme spolu s právem na označování původu výrobku, známkovým právem, právem obchodního tajemství a jinými právy

9

ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; DVOŘÁK, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vydání. Praha : Linde, 2006. s. 52. 10 HORÁČEK, T. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 21.

9

náležejícími k podniku do skupiny obchodního, čili netvůrčího práva duševního vlastnictví.11 Právo k obchodní firmě patří mezi nehmotné statky, pro které z její povahy vyplývá řada charakteristických znaků odlišujících je od statků hmotných. Zvláštním rysem nehmotných statků je jejich vnímání a užívání, které je nezávislé na existenci hmotného substrátu. Předměty duševního vlastnictví proto nemusí být vyjádřeny pouze v hmotné podobě, postačí, jsou-li vnímatelné smysly. Dalším důležitým znakem nehmotných statků je, že mohou být vnímány a užívány neomezeným počtem subjektů bez toho, aby se to nějakým způsobem projevilo na jejich podstatě nebo funkci.12 Tato práce je věnována obchodní firmě jako způsobu označování podnikatele v prostředí českého právního řádu. Právní úprava obchodní firmy je obsažena v §§ 8 až 12 ObchZ. Podle § 8 odst. 1 se obchodní firmou rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Obchodní firma tvoří důležitou složku podniku podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku. Je označením, které identifikuje podnikatele, a představuje jistý mezičlánek mezi podnikem a jeho majitelem – podnikatelem. Jako nehmotní statek nelze obchodní firmu dle současné právní úpravy považovat za věc v právním smyslu, a tedy ani za předmět vlastnictví. Významným krokem k prolomení takového vnímání firmy z hlediska vlastnického práva je fakt, že harmonizační novelou13 byl podnik označen za věc hromadnou. S přihlédnutím k této skutečnosti je obchodní firma součástí věci.

1.3.1 Funkce obchodní firmy Základním rysem obchodní firmy je její individualizační funkce. Ta je stanovena nejen potřebou zvýšené ochrany do obchodního rejstříku zapsaných podnikatelů, ale

11

LOCHMANOVÁ, L. Práva na označení : obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Praha : Orac, 1997. s. 7 – 8. 12 LOCHMANOVÁ, L. Práva na označení : obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Praha : Orac, 1997. s. 8 – 9. 13 Zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

10

také „zájmy spotřebitelů a odběratelů, kterým usnadňuje orientaci na trhu.“14 Obchodní firma má i nepochybný ekonomický význam, který spočívá zejména v reprezentaci podnikatele na trhu. Tak se podnikatel prostřednictvím své firmy dostává hlouběji do povědomí spotřebitelů, což ho dělá známějším a v konečném důsledku konkurenceschopnějším v hospodářské soutěži. Obchodní firma je proto úzce propojena s dobrou pověstí podniku, tzv. goodwillem15.

1.3.2 Zásady obchodní firmy Nejvýznamnějšími zásadami, které jsou spjaty s obchodní firmou, jsou zásady individualizace a identifikace podnikatele. Úprava firemního práva požaduje, aby firma disponovala dostatečnou rozlišovací schopností. Z toho důvodu si každý podnikatelský subjekt, na který se firemní úprava vztahuje, musí zvolit obchodní firmu tak, aby byl zřetelně označen a dostatečně odlišen. S tím souvisí i zásada nezaměnitelnosti (výlučnosti) firmy, která vyplývá z § 10 odst. 1 ObchZ. Spočívá v povinnosti podnikatele používat obchodní firmu, která není zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele. Z povinnosti každého podnikatele mít jen jednu obchodní firmu zapsanou v obchodním rejstříku vyplývá zásada jednotnosti. Další zásada, vyplývající přímo z textu zákona, je zásada přiměřenosti a pravdivosti, která spolu se zásadou zákazu klamavosti vyslovuje požadavek, aby firma byla vždy používána v podobě, v jaké je zapsána do obchodního rejstříku, a aby byly z obchodního jména podnikatele vyloučeny prvky klamavosti.16

14

LOCHMANOVÁ, L. Práva na označení : obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Praha : Orac, 1997. s. 7 – 8. 15 nehmotný statek vyjadřující dobrou pověst podniku, ale i jiné jeho nehmotné aspekty jako fungujícího organizmu, celku, hromadné věci (např. postavení na trhu, kvalifikovaný personál tvořící klíčové projekty rozvoje podniku aj.), představující tu část ceny při prodeji podniku, která přesahuje pouhý součet ostatních, samostatně identifikovatelných hodnot, např. budov, strojů, práv, know-how aj. (opak tzv. badwill) In HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník [online]. 2009. 3.vyd. [cit. 2012-01-03]. Dostupné z Beck-online:http://www.beck-online.cz/legalis/documentview.seam?type=html&documentId=nnptembqhfpwy6bom5xw6zdxnfwgy&groupIndex=0&rowIndex=0 &conversationId=294957#selected-node. 16 VEČERKOVÁ, E. In FALDYNA, F. POKORNÁ, J. TOMSA, M. et al. Obchodní právo. Meritum. 2. aktualiz. vyd. Praha : Wolters Cluwer ČR, a.s., 2010. s. 20.

11

1.3.3 Tvorba obchodní firmy Při tvorbě obchodní firmy je na podnikatele kladen požadavek dodržování již zmíněných zásad vyplývajících z § 10 odst. 1 ObchZ. Musí přitom postupovat v souladu s § 9 ObchZ, podle kterého obchodní firmu tvoří dvě části – firemní kmen a firemní dodatek. Firemním kmenem se chápe základní, podstatná část firmy, na základě které lze většinou podnikatele identifikovat. Rozlišujeme osobní (např. „Jan Becher“), věcný (např. „Jihomoravské stavby“), smíšený (např. „AUTOSERVIS Bártek a syn“) a fantazijní (např. Shell, ABT, Delta) firemní kmen. Zákonem není zakázán ani číselný firemní kmen, i když v praxi jde o ojedinělý případ.17 Firemní dodatky mohou být také osobní, věcné, smíšené a fantazijní.18 Nejčastěji však budou označovat právní formu právnických osob zapsaných do obchodního rejstříku, případně odlišovat místo podnikání. Firemní dodatky musí obligatorně používat právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku na označení své právní formy. Fyzické osoby jsou povinny použít dodatek jen v případě odlišení se od podnikatele stejného jména působícího ve stejném městě. Jakékoli další dodatky mohou fakultativně používat fyzické a právnické osoby, kterým zákon nestanovuje povinnost použití dodatku obligatorně.19

1.3.4 Převod a přechod firmy Ustanovení § 11 ObchZ zakotvuje úpravu tzv. „staré firmy“20. Tato úprava pramení z pojetí obchodní firmy jako hospodářské hodnoty a významné složky podniku, která označuje podnikatele a váže na jeho klientelu. Z tohoto důvodu není zákonem vysloven požadavek, aby se při přechodu nebo převodu podniku na nového vlastníka firma měnila, „neboť v takovém případě hrozí riziko narušení kontaktu

17

LOCHMANOVÁ, L. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce. 2006, č. 12, s. 4. LOCHMANOVÁ, L. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce. 2006, č. 12, s. 4. 19 VEČERKOVÁ, E. In FALDYNA, F. POKORNÁ, J. TOMSA, M. et al. Obchodní právo. Meritum. 2. aktualiz. vyd. Praha : Wolters Cluwer ČR, a.s., 2010. s. 25. 20 Podle znění § 11 odst. 1 obchodního zákoníku „Kdo zdědí podnik nebo jej nadobude smlouvou, může podnikat pod dosavadní firmou…“ 18

12

podniku se zákazníky“21. I přes skutečnost, že používání staré firmy je v rozporu s principem pravdivosti, jde zde přítomen významný zájem podnikatelů na zachovávání staré firmy. Rozpor se zásadou pravdivosti je zhojen používáním dodatku vyjadřujícího změnu, která nastala. Používání staré firmy se tedy dovoluje za podmínek doplnění původní firmy o zákonem stanovený dodatek. Přechod obchodní firmy fyzické osoby je možný děděním podniku, případně přechodem na nástupnickou právnickou osobu. Dědicem podniku může být fyzická nebo právnická osoba, přičemž k tomu, aby nabyvatel mohl nadále pod dosavadní firmou podnikat, musí být zároveň splněny dvě podmínky:  povinnost nabyvatele používat nástupnický dodatek,  souhlas zůstavitele nebo dědiců s používáním staré firmy. Je nutno dodat, že dědicovi přináleží právo, nikoliv povinnost podnikat pod starou firmou, a že ustanovení o dědění firmy se vztahuje jenom na podnikatele zapsaných do obchodního rejstříku, neboť podnikatelé do rejstříku nezapsaní firmu nemají. V důsledku dědění se změna firmy zapisuje do obchodního rejstříku a má konstitutivní účinky. K přechodu firmy právnické osoby může dojít, přejde-li podnik na nástupnickou právnickou osobu. Musí být u toho ale splněna podmínka, že nabyvatel starou firmu převezme a původní právnická osoba zanikne bez likvidace (rozdělením, fúzí nebo převodem jmění na společníka). Převod obchodní firmy se pojí se zásadou vázaného převodu firmy vyplývající z § 11 odst. 4 ObchZ, podle které lze obchodní firmu převést jen součastně s podnikem nebo jeho části.

1.3.5 Změna a zánik obchodní firmy K rozhodnutí o změně obchodní firmy podniku může dojít na základě různých okolností, kterými jsou např. změna předmětu činnosti podnikatele, změna výrobního

21

ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; DVOŘÁK, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vyd. Praha : Linde, 2006. s. 75.

13

programu nebo orientace na nové trhy apod.22 Změnou obchodní firmy dochází k narušení vnímání podniku klienty, což může v konečném důsledku vést až k vytracení podnikatele z povědomí veřejnosti. Podnikatel by proto měl pečlivě zvážit nutnost a nevyhnutelnost takové změny. Život obchodní firmy je vázán na zápis podnikatele do obchodního rejstříku, proto firma zaniká výmazem podnikatele z rejstříku. Po výmazu podnikatele z rejstříku může nadále firmu používat jeho nástupce. Pokud nastane situace, že nástupnická právnická osoba obchodní firmu převáděného podniku nepřevezme, „zaniká obchodní firma spojená s převáděným podnikem současně se zánikem původní právnické osoby, k níž se obchodní jméno vázalo.“23 K zániku firmy může také dojít zánikem právnické osoby s likvidací, změnou firmy nebo u fyzických osob smrtí podnikatele, nebyl-li udělen výslovný souhlas s její dalším užíváním.

22

ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo. 1999, č. 6, s. 3. 23 PLÍVA, S. In ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 31.

14

2 Podnik a jeho hodnota Pro účely hodnotových analýz je nutné chápat podnik jako věc hromadnou, jak je označován v § 5 ObchZ. Takovéto vnímání podniku se používá až od účinnosti harmonizační novely a vyvolává značné komplikace, neboť současný obchodní ani občanský zákoník (dále též „ObčZ“) nepodává zákonnou definici pojmu věci hromadné. Základní rys hromadné věci spočívá v tom, že „zachovává svou identitu bez ohledu na změny v některých součástech“24. Bude se tedy jednat o ten jistý podnik, i když dojde k personálním změnám, nebo dokonce k změně sídla společnosti. Rozhodujícím faktorem je vazba na vlastníka, čili podnikatele, a funkční ucelenost podniku spočívající v podnikatelské myšlence podnikatele. Právní obec se sice s vymezením podniku jako věci hromadné ztotožňuje, ale současná právní úprava zatím neupravuje právní důsledky vyplývající z tohoto pojetí podniku. Na právní poměry podniku se tedy aplikují ustanovení o věcech v právním smyslu, čím není dotčena působnost zvláštních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku.25 Takto definovaný podnik vytváří hodnotu, která spočívá zejména v jeho jednotlivých složkách. Neopomenutelnou součástí podniku je i goodwill, který zvyšuje hodnotu podniku. Goodwill vydělává vlastníkům peníze nad realizační, resp. likvidační hodnotu jejich aktiv.26 Stanovení hodnoty podniku je významným krokem v postupu stanovování ceny. V praxi se často setkáváme s případy, kdy je stanovení hodnoty, resp. ceny podniku důležitou součástí mnohem obsáhlejšího procesu.27 Otázka, jakou má podnik hodnotu, má smysl jenom tehdy, pokud vymezíme účel, který hodnocením sledujeme. Vyplývá to z teorie ohodnocování podniků a standardů hodnoty, podle které je „hodnota statku vlastní jen pro konkrétní účel

24

PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 74. § 5 odst. 2 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 26 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 17. 27 Stanovení hodnoty podniku je důležitým krokem při prodeji, či nájmu podniku, při fůzích obchodních společností nebo také při zpeněžení konkursní podstaty apod. 25

15

použití, a její platnost je tedy omezena použitím pro tento daný účel“28. Lze proto říct, že je vyloučena interpretace, která by vnímala hodnotu jako absolutní vlastnost statku. Nelze proto určit hodnotu podniku bez toho, abychom věděli, z jakých důvodů k samotnému hodnocení dochází.

2.1 Složky podílející se na hodnotě podniku Zákonná definice podniku vymezuje podnik jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo jsou svou povahou k tomu účelu určeny.29 K tomu, abychom mohli jednotlivé věci, práva a jiné majetkové hodnoty označit za součásti podniku, je nevyhnutné naplnění dvou důležitých pojmových znaků. Zaprvé musí tyto složky patřit podnikateli. Druhá podmínka plyne z požadavku, abychom za součásti podniku nemohli označovat veškerý majetek podnikatele. Proto je nevyhnutné, aby tyto věci, práva a jiné majetkové hodnoty sloužily přímo k provozování podniku, nebo alespoň vzhledem ke své povaze byly k provozování podniku určeny. Do hmotné složky patří věci movité a nemovité sloužící k provozování podniku. Mezi nemovité řadíme zejména pozemky a budovy. Movité věci mohou být určené individuálně (např. stroje, zařízení, kancelářské vybavení, vozový park) nebo druhově (zboží na skladě, suroviny k dalšímu zpracování, atd.). Určitým vodítkem pro určení, co tvoří hmotnou složku podniku, může být účetní evidence. Součástí podniku však mohou být i věci do účetnictví nezapsané. Součástí naopak nejsou věci, které sice jsou v účetnictví evidovány, ale fakticky už neexistují.30 Osobní složky podniku jsou vymezeny především strukturou a kvalifikační úrovní zaměstnanců podniku. Nejedná se jenom o kvalifikovanou pracovní sílu, dovednosti a zkušenosti vedoucích manažerů, ale také o strukturální skladbu

28

BESSER, J.; KISLINGEROVÁ, E.; KRABEC, T. Problémy s možností odhadu ceny obvyklé podniku z hlediska teorie ohodnocování podniku. Právní rozhledy. 2011, č. 15, s. 535. 29 § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 30 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 128.

16

personálu.31 Osobní složka podniku je o to víc specifická, o kolik bude právní úprava konkrétního podnikání složitější. Tak se např. podnik živnostníka bude odlišovat od podniku lékaře či advokáta. Do této kategorie spadají též osoby, jejichž právní poměr k podnikateli a podniku je jiný než pracovněprávní.32 Podstatnou částí podniku, která tvoří jeho celistvost a určuje jeho zvláštní charakter, není hmotná, nýbrž jeho nehmotná složka. Dělíme ji na pohledávky a tzv. jiné majetkové hodnoty. Na otázku, co řadíme do kategorie jiných majetkových hodnot, se názory odborníků mírně odlišují. K. Eliáš33 řadí k nehmotným složkám podnikání zejména obchodní tajemství, know–how, patenty, ochranné známky, goodwill, klientelu a v neposledním řadě také obchodní firmu. K názoru, že obchodní firma patří do nehmotné složky podniku, se v komentáři přiklání i S. Plíva34, který ještě doplňuje výčet nehmotných složek o umístnění podniku či prodejnost výrobků. Stejně se na problematiku zařazení obchodní firmy v rámci podniku dívá i Y. Svobodová.35 Ne tak jednoznačný názor zastává I. Pelikánová36, podle které je obchodní firma nepochybně úzce spjata s podnikem, ale „vzhledem k tomu, že jde o jméno subjektu – majitele podniku“ ji nepovažuje za jeho součást. Pro další účely bude tato práce pojímat obchodní firmu jakou součást nehmotné složky podniku. Jednotlivé složky podniku jsou ve vzájemně souřadném postavení, a tak žádná ze složek nemá nadřazenější či naopak podřazenější postavení. Všechny složky a věci tvořící podnik se považují za věc jedinou, u níž je spojení mezi všemi složkami natolik obvyklé, že se pro tuto jednu věc přijalo společné pojmenování podnik.37 Je přitom zřejmé, že význam jednotlivých složek podniku nebude pořád stejný a bude se lišit případ od případu. Může nastat i situace, že podnik dokonce nebude ani některou ze 31

ELIÁŠ, K. K vymezení podniku v českém obchodním zákoníku. Právní rozhledy. 1993, č. 3. s. 75. ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 129. 33 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; DVOŘÁK, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vydání. Praha : Linde, 2006. s. 52. 34 PLÍVA, S. In ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 13. 35 SVOBODOVÁ, Y. In KOBLIHA, I. a kol. Obchodný zákoník. Komentář. Praha : Linde, 2006. s. 20. 36 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 141. 37 HORÁČEK, T. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 21. 32

17

složek obsahovat. Příkladem podniků, kde jsou hmotné složky potlačené na úkor nehmotných a osobních složek, je např. podnik společností IBM38 nebo Yahoo39. Hodnota těchto podniků spočívá zejména v jejich know-how, obchodní značce a také v goodwillu, pod který patří i hodnota jejich obchodní firmy. Hodnota podniku jako celku je určena především souhrnem ohodnocení všech jeho uvedených složek. Je ale nezbytné doplnit, že „podnik a jeho hodnotu ovšem nevytváří jen prosté nakupení těchto a dalších jednotlivých jeho skladebných prvků, ale právě jejich komplexní souhrn a relace mezi nimi, protože i tyto vztahové poměry celkovou hodnotu podniku zřetelně ovlivňují (ať již směrem nahoru či dolů).“40

2.2 Hodnota a cena Je důležité rozlišovat mezi pojmy hodnota a cena. Jde o dva odlišné pojmy a platí tady obecné pravidlo, že cena nemusí mít vždy vztah k hodnotě. Hodnota je oproti ceně pojmem více neurčitým a nejde ji objektivně kategorizovat ani absolutně stanovit. Hodnotou rozumíme ekonomickou kategorii vyjádřenou obvykle v penězích, která je vlastní konkrétnímu hmotnému či nehmotnému statku. V ekonomické literatuře je pak hodnota

vymezována

„podle

účelu

ocenění

(ohodnocení)

normativně,

tj.

prostřednictvím určité kategorie hodnoty, a tedy nikoliv jako obecně platná částka či jako vlastnost každého statku.“41 V ustálené mezinárodní terminologii se rozlišují pojmy oceňování a ohodnocování. Oceňování souvisí především s daňovou regulací, kdy oceňovatel skutečně stanovuje cenu platnou pro daný účel. Ohodnocování se oproti tomu uskutečňuje pro účely tržních transakcí, kdy oceňovatel stanovuje hodnotu ve výši očekávané či očekávatelné ceny a vychází z podmínek zadání.42 V české odborné

38

Yahoo: Finance [online]. [cit. 2012-03-07] ]. Dostupné z: http://finance.yahoo.com/q/bs?s=IBM+Balance+Sheet&annual. 39 Yahoo: Finance [online]. [cit. 2009-03-07] ]. Dostupné z: http://finance.yahoo.com/q/bs?s=YHOO+Balance+Sheet&annual. 40 ELIÁŠ, K. K vymezení podniku v českém obchodním zákoníku. Právní rozhledy. 1993, č. 3, s. 75. 41 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009 s. 55. 42 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 16.

18

literatuře se často místo pojmů oceňování a ohodnocování ve smyslu ustálené mezinárodní terminologie, používá jednotný termín „oceňování“. Ohodnocováním se tedy rozumí proces, jehož výsledkem je odhad zvolené kategorie hodnoty. Tento odhad se určuje v peněžní částce, která je stanovená podle specifických pravidel používaných pro daný účel.43 Na druhé straně cena je vnímána jako veličina, akceptovaná při převodu vlastnického práva mezi smluvními stranami na základě předchozí dohody.44 Jinak řečeno, rozhodování o ceně je ovlivněno individuálními podnikatelskými zájmy a plány podnikatelů. Proces ohodnocování podniku směřuje proto k zjištění jeho hodnoty, která by měla být základem pro následovné negociace o výsledné ceně. Z toho vyplývá, že stanovená hodnota podniku slouží spíše jako východisko pro určení ceny, a tedy samotná cena nemusí vždy reálně odrážet předem stanovenou hodnotu. Česká legislativa definuje pojem ceny v zákoně o cenách45. Spolu se zákonem o oceňování majetku46 zavádějí cenu sjednanou, zjištěnou, obvyklou a cenu stanovenou vyhláškou. Co se hodnoty týče, v českém právním prostředí se s pojmem hodnoty pracuje na více místech ObchZ, v insolvenčním zákoně nebo také v zákoně o účetnictví. Naposledy jmenovaný předpis pracuje s pojmem tzv. reálné hodnoty, kterou v § 27 odst. 7 definuje jako tržní hodnotu47, případně jako ocenění vycházející z kvalifikovaného odhadu či posudku znalce nebo jako ocenění stanovené dle zvláštních právních předpisů.

43

BESSER, J.; KISLINGEROVÁ, E.; KRABEC, T. Problémy s možností odhadu ceny obvyklé podniku z hlediska teorie ohodnocování podniku. Právní rozhledy. 2011, č. 15, s. 537. 44 BESSER, J.; KISLINGEROVÁ, E.; KRABEC, T. Problémy s možností odhadu ceny obvyklé podniku z hlediska teorie ohodnocování podniku. Právní rozhledy. 2011, č. 15, s. 534. 45 § 1 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, definuje cenu takto: Cena je peněžní částka a) sjednána při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 nebo b) zjištěna podle zvláštního předpisu k jiným účelům než k prodeji. 46 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 47 Podle § 27 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, se tržní hodnotou myslí hodnota, která je vyhlášena na tuzemské či zahraniční burze nebo na jiném regulovaném trhu.

19

Na mezinárodní úrovni potřeba standardizace pravidelně se opakujícího požadavku znalosti majetku vyústila do kodifikace standardů hodnoty. Standardy jsou výsledkem vývoje pravidel, která reagovala na pravidelně se opakující potřeby. Jde o kodifikaci pravidel, postupů a principů, které se postupem času ukázaly jako efektivní. Z různé potřeby byly kodifikovány různé druhy hodnot, omezeny pouze účelem, pro který dochází k ohodnocování. Tak vznikly z hlediska ohodnocování podniků dva významné mezinárodní standardy ohodnocování – IVS48 a IDW S 149. Standardy slouží jako podzákonná, nezávazná forma, používaná od roku 2005 přibližně stovkou států jako výchozí rámec oceňování. Další řada států podle IVS harmonizovala svá pravidla pro oceňování. Standardy IVS se vztahují na oceňování všech druhů aktiv. Hodnotou se podle těchto standardů rozumí „ekonomický koncept vztahující se k ceně, která by byla nejspíše akceptovatelná kupujícími a prodávajícími statku nebo služby dostupné ke koupi. Hodnota není faktem, ale odhadem pravděpodobné ceny, která by byla zaplacena za statky a služby v daném čase v souladu s konkrétní definicí hodnoty.“50 Hodnota je tedy vnímána jako hypotetická cena založená na hypotéze, která je určená volbou „kategorie hodnoty“51. Změna v této kategorii může mít významný vliv na ohodnocení. Německé standardy IWD S 1 respektují možnost odlišné role, již plní oceňovatel při ohodnocování podniku. Hodnota podniku podle těchto standardů spočívá pouze ve schopnosti podniku nahospodařit pro své vlastníky volné finanční prostředky. Dále určuje, že hodnota podniku je zásadně odhadována výnosovým způsobem ocenění.

48

The international valuation standards, tj. mezinárodní oceňovací standard. Institut der Wirtschaftsprüfer – německý standard pro ohodnocování podniků. 50 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 182. 51 Podle IVS se kategorie hodnoty chápe jako východisko pro fundamentální principy měření pro odhad hodnoty ke specifikovanému datu. 49

20

2.3 Oceňování podniku 2.3.1 Důvody pro ocenění podniku Podněty k ocenění podniku mohou být různé. Obecně je můžeme rozlišit podle toho, zda je ocenění propojeno se změnou vlastnického práva k podniku, či nikoli. K ocenění souvisejícím s vlastnickými změnami může dojít například při: 52  koupi a prodeji podniku na základě smlouvy o prodeji podniku dle §476 a násl. ObchZ  nepeněžitém vkladu do obchodní společnosti dle §59 ObchZ (vklad podniku)  ocenění v souvislosti s veřejným návrhem na koupi nebo směnu účastnických cenných papírů dle § 183a ObchZ  ocenění související s právem výkupu účastnických cenných papírů (tzv. sqeezeout upraven v §183i a násl. ObchZ)  ocenění v souvislosti s povinnou nabídkou na převzetí při ovládnutí cílové společnosti, na základě Zákona č. 104/2008 Sb., o nabídkách na převzetí  ocenění v souvislosti s fúzí nebo s rozdělením společností podle Zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev Případy ocenění podniku, kdy nedochází k vlastnickým změnám, mohou být například:53  změna právní formy společnosti dle Zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev  zastavení obchodního podílu dle § 117a ObchZ  ocenění v souvislosti s poskytováním úvěru či stanovení bankovní zástavy  ocenění v souvislosti se sanací podniku  pro účely stanovení pojistné hodnoty atd.

52

MAŘÍK, M. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 35. 53 MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 35-36.

21

Při každém oceňování by mělo být jasně stanoveno, z jaké iniciativy vzniklo, o jakou kategorii hodnoty se jedná, jaká má být určena úroveň hodnoty a k jakému datu je oceňování provedeno.54

2.3.2 Způsoby oceňování podniku Na oceňování podniku se používají základní oceňovací přístupy a metody. Každé ocenění podniku musí obsahovat určité základní náležitosti, kterými jsou: identifikace podniku a vlastnických práv k podniku, datum ocenění, definice hodnoty, identifikace vlastníka majetkového podílu, účel a použití ocenění. V rámci oceňování se posuzují všechny faktory, které by mohly mít vliv na hodnotu podniku, včetně její historie a ekonomických faktorů působících na budoucnost podniku.55 2.3.2.1 Tržní přístup k ocenění podniku Základním nástrojem tržního ocenění je srovnání s podobnými podniky. K tomu, abychom mohli podniky srovnávat, je potřeba existence relevantního trhu. Musí tedy existovat v daném místě a čase další podnik, který bude vzhledem ke zkoumanému podniku v soutěžním postavení. Srovnatelné podniky by proto měly působit ve stejném odvětví a vykazovat shodné kvantitativní a kvalitativní charakteristiky. Je přitom důležité podotknout, že srovnávání nesmí být zavádějící a musí být uskutečněno smysluplným způsobem. Takto získaná data musí být dostupná a ověřitelná, aby bylo možné provést komparativní analýzu těchto údajů.56 Tržní ocenění je možné jen u podniků, u kterých platí, že jejich hodnota a tržní podmínky jsou v průběhu času srovnatelné. Touto metodou mohou být oceněny například i podniky, kde goodwill tvoří podstatnou část jejich tržní hodnoty.57

54

MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 36. 55 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 204–205. 56 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 205. 57 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 206.

22

2.3.2.2 Majetkové ocenění podniku Princip tohoto způsobu oceňování je poměrně srozumitelný. Majetkové ocenění podniku je založeno na principu substituce, což znamená, že jeho hodnota bude nanejvýš tak vysoká jako náklady na jeho replikaci.58 Výsledek této metody spočívá v rozdílu majetkové hodnoty podniku a sumy individuálně oceněných závazků. Majetková hodnota podniku přitom leží v souhrnu individuálně ocenitelných položek majetku.59 Jednotlivé složky podniku se tedy převedou na jejich tržní hodnoty. To ale není možné za všech okolností, zejména při oceňování nehmotných aktiv, pro které neexistuje společní trh. Jde především o práva duševního vlastnictví, mezi která řadíme práva k obchodní známce, licenci či obchodní firmě. Výsledek majetkového ocenění je určen především množstvím a strukturou položek majetku a pravidly oceňování. 2.3.2.3 Výnosové ocenění podniku Výnosové způsoby oceňování vycházejí z poznatku, že hodnota je určena očekávaným výnosem. Pro výnosové metody obecně platí, že předmětem zjišťování bude, jaké výnosy daný subjekt od podniku očekává. Výsledky získané výnosovými metodami mohou jevit znaky tržní hodnoty. Tržní hodnota přitom vychází z objektivizovaných tržních dat, která vznikla na základě soutěžního procesu. Tato data musí být dostupná v požadované kvalitě a čase a zahrnují v sobě obecná očekávání ohledně budoucího vývoje.60 Rozlišujeme čtyři základní výnosové metody:61  metodu diskutabilního peněžitého toku  metodu kapitalizovaných čistých výnosů  metodu ekonomické přidané hodnoty  metody kombinované, které kombinují výnosové a majetkové ocenění 58

KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. s. 208. MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 321. 60 MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 163. 61 tamtéž 59

23

Jednotlivé metody oceňování mohou poskytovat rozdílné výsledky. Z toho důvodu se pro ocenění podniku obyčejně aplikuje více metod najednou. Pro určení výsledné hodnoty je nutno „zvážit samotný charakter jednotlivých metod, situaci oceňovaného podniku a kvalitu použitých vstupných dat a na základě toho přisoudit každé použité metodě určitou funkci v rámci výsledného ocenění.“62

62

MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 424.

24

3 Obchodní firma jakou součást hodnoty podniku Je třeba odlišovat mezi hodnotou firmy z ekonomického hlediska chápanou jako hodnota podniku a naopak hodnotou firmy ve smyslu hodnoty samotné obchodní firmy. Obchodní firmu jako jinou majetkovou hodnotu řadíme do kategorie nehmotných složek podniku. Spolu s hmotnými a osobními složkami se podílí na výsledné hodnotě podniku jako celku. Prostřednictvím své firmy se podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku od ostatních odlišuje a identifikuje. Firma sehrává důležitou úlohu při vytváření renomé společnosti. „Obchodnické renomé, které si podnik získá a které mu zjednává zákaznictvo i úvěr, spojuje se obyčejně v představách obecenstva a obchodního světa s firmou, pod kterou je podnik provozován. Hodnota podniku je tedy ve značné míře spjata s firmou.“63 Také podle I. Pelikánové je hodnota obchodní firmy „velmi významnou složkou ceny podniku, protože klientela identifikuje podnik nejčastěji právě podle firmy.“64 Obchodní firma tedy bezpochyby ovlivňuje hodnotu podniku společnosti, i když není samostatně ocenitelná ani převoditelná.65 Určit podíl vlivu obchodní firmy na celkové hodnotě podniku je velmi obtížné, pokud ne nemožné. Jak už bylo řečeno, obchodní firmu můžeme označit za jednu z nehmotných složek podniku, která se spolu s některými ostatními podílí na goodwillu společnosti. Proto při odhadování vlivu obchodní firmy na celkovou hodnotu podniku budeme v první řadě hledat odpověď na otázku, jakou mírou se na hodnotě podniku podílí právě goodwill. Pokud vycházíme z předcházející kapitoly, existují různé metody oceňování, ze kterých bych vyzdvihl tzv. metodu kapitalizovaných mimořádných čistých výnosů, která patří pod větší skupiny kombinovaných výnosových metod66. Tato metoda dle mého názoru nejlépe pracuje s hodnotou goodwillu v rámci hodnoty 63

LOCHMANOVÁ, L. Obchodní jméno (firma) ve světle novely obchodního zákoníku. Právo a podnikání. 2000, č. 11, s. 13. 64 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 104. 65 ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo. 1999, č. 6. s. 8. 66 Jde o hodnotu základu, podstaty podniku.

25

podniku. Hodnota podniku se podle této metody skládá z hodnoty substance67 a hodnoty „firmy“. V tomto případě se pod firmou rozumějí hodnoty, jako je stálý okruh zákazníků či účinný systém řízení apod. Jedná se tedy jen o jiné označení pojmu goodwill.68 Z toho důvodu tady shledávám určitou podobnost s firmou z právního hlediska. Základem hodnoty takto označené „firmy“ je kapitalizovaný mimořádný čistý výnos, pod kterým rozumíme rozdíl mezi celkovým čistým výnosem podniku a čistým výnosem, který bychom dostali při normálním zúročení vloženého kapitálu. „Pokud podnik dosáhne vyššího zisku, než jsou náklady kapitálu, vzniká mimořádný zisk, a ten je právě zdrojem goodwillu.“69 Ze získaného mimořádného zisku plyne zpravidla konkurenční výhoda. Pokud si společnost udrží svou konkurenční výhodu, bude dosahovat pozitivního mimořádně čistého výnosu, s čím souvisí i pozitivní hodnota goodwillu. Je ale třeba připomenout, že konkurence obvykle postupem času konkurenční výhodu dožene, a proto bude většinou čistý mimořádný výnos platit po omezenou dobu.70

3.1 Vliv obchodní firmy na výsledné hodnotě podniku při jeho převodu Podnik, jak ho definuje ObchZ, je možné převádět celý prostřednictvím smlouvy o prodeji podniku, nebo pouze jeho část smlouvou o prodeji části podniku. Jde o standardně realizované smluvní typy upravené v § 476 a násl. ObchZ. „Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.“71

67

Hodnota substance vyjadřuje, kolik peněz by bylo potřeba investovat, aby bylo možné nakoupit majetek ve stejné výši. 68 MAŘÍK, M. Určování hodnoty firem. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 1998. s. 74. 69 MAŘÍK, M. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 280. 70 MAŘÍK, M. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. s. 281. 71

§ 476 odst. 1 ObchZ.

26

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že k podstatným náležitostem smlouvy o prodeji podniku patří i zaplacení kupní ceny. K tomu je ale potřeba kupní cenu nejdříve stanovit. Stanovení kupní ceny je při uzavírání smlouvy jednou z nejobtížnějších otázek. Cena se odvíjí především od hodnoty podniku. Ta je úzce spojena s důvodem, kvůli kterému k samotnému oceňování dochází. Cena podniku při jeho prodeji se proto bude lišit například od ceny, která by byla zjištěna za účelem jeho zpeněžení v insolvenčím řízení. „Kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence.“72 Při stanovování ceny se tedy bude vycházet z hodnot jednotlivých složek podniku vedených v účetní evidenci, k čemu se připočítají všechny ostatní hodnoty v účetnictví nezahrnuty. Mezi věci, u kterých hodnotu nelze jednoznačně určit, patří i hodnota obchodní firmy, která se spolupodílí na vytváření hodnoty zejména prostřednictvím goodwillu. Je důležité vzít v úvahu, že „hodnota podniku v jeho celistvosti záleží nejen v materiálním obsahu inventáře obchodu, tedy v zařízení a ve zboží, nýbrž i v oněch imateriálních momentech, které tvoří jeho hodnotu jako prostředku výdělečného, a záležejí v tom, že je obchodní místnost v důsledku svého trvání, výhodné polohy a svého dobrého jména vyhledávána zákazníky. Souhrnem těchto výdělkových možností, známostí, zavedení obchodu na určitém místě, určitého kruhu zákaznictva nabývá obchod (závod, podnik) zvýšené hodnoty jako zdroj výdělku.“73 Prodejem podniku přecházejí na kupujícího všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Mezi tato práva řadíme i právo k obchodní firmě. Převod obchodní firmy je vázaný na převod podniku, nebo alespoň jeho části. Jde o pravidlo tzv. vázaného převodu firmy.74 Obchodní firma nemůže být převedena samostatně bez součastného převodu podniku, nebo alespoň jeho části. V případě převodu firmy 72

73

§ 462 ObchZ.

Rozhodnutí ve sbírce Vážný 1097, z r. 1923 In ELIÁŠ, K.; DVOŘÁK, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vydání. Praha : Linde, 2006. s. 771. 74 §11 odst. 4 ObchZ.

27

s částí podniku je stanovena podmínka, že majitel zbývající části bude podnikat pod jinou firmou, nebo že tato část zanikne likvidací. 75 Aby nabyvatel podniku mohl i nadále podnikat pod původní, tzv. starou firmou, musí být splněny zákonem stanovené podmínky, kterými jsou výslovný souhlas právního předchůdce s trváním staré firmy a povinnost nabyvatele doplnit k dosavadní firmě nástupnický dodatek.76 Pokud má nástupnická právnická osoba jinou právní formu, musí podle třetího odstavce změnit dodatek v souladu se svojí právní formou. Např. „Obchod, v.o.s.“ po převodu na nástupnickou právnickou osobu – společnost s ručením omezením bude znít „Obchod, s.r.o., nabyvatel“. Nabyvatel, který hodlá podnikat pod starou firmou, si ji musí nechat zapsat i s dodatkem do obchodního rejstříku. Teprve zápisem do obchodního rejstříku se z původní firmy právního předchůdce, rozšířené o nástupnický dodatek nabyvatele, stane obchodní firma nabyvatele. Rovněž tímto okamžikem má nabyvatel chráněná svá práva k původní firmě.77 V praxi se nezřídka setkáváme s případy, ve kterých se podnik spolu s firmou nepřevádí. Může za tím být změna předmětu činnosti, orientace na jiné trhy, ale např. i negativní hodnota staré firmy, se kterou se nový majitel podniku nechce identifikovat kvůli špatnému jménu mezi klientelou apod. Dřívější právní úprava78 stanovovala, že pokud nevyplývalo ze smlouvy něco jiného, přecházelo na kupujícího i oprávnění užívat obchodní jméno spojené s prodávaným podnikem. Na rozdíl od nynější právní úpravy nebyl k převodu firmy potřebný výslovný souhlas právního předchůdce.

75

PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 141. §11 odst. 1 ObchZ. 77 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 49. 78 §481 odst. 1 ObchZ, ve znění do 1. 1. 2001. 76

28

4 Ochrana obchodní firmy jako hodnoty Označení podnikatele tvoří důležitou součást nehmotné složky podnikání. Z hlediska práva jde o majetkový statek nevěcné povahy, pro který § 118 ObčZ volí pojmenování „jiná majetková hodnota“. Jde proto o objekt, nikoli subjekt práva.79 Identifikuje podnikatele, čímž ho dělá jedinečným a nezaměnitelným oproti konkurenci. Obchodní firma, kterou při označení podnikatele používá český obchodní zákoník, je chráněna celou řadou předpisů. Na ústavněprávní úrovni je to Ústava80 a Listina základních práv a svobod81. Hlavním a zároveň nejdůležitějším vnitrostátním předpisem je obchodní zákoník, ve kterém je ochrana rozdělena do dvou rovin, a to na absolutní, danou v ustanovení § 12, a relativní, poskytovanou v rámci ochrany proti nekalé soutěži v ustanovení § 44 a násl. Dalšími vnitrostátními předpisy, upravujícími ochranu obchodní firmy spíš okrajově, jsou zákon o ochranných známkách, občanský zákoník, občanský soudní řád či trestní zákoník. Na mezinárodním poli zabezpečuje ochranu Pařížská úmluva82, ve které je obchodní jméno zařazené do výčtu předmětů ochrany průmyslového vlastnictví. Podle čl. 8 je obchodní jméno chráněno ve všech zemích, na které se Úmluva vztahuje, aniž by je bylo třeba zapisovat nebo přihlašovat. Vliv na ochranu obchodní firmy mají i evropské směrnice, které požívají přednosti před právem vnitrostátním. Při ochraně obchodní firmy platí princip priority, podle kterého má právo na ochranu obchodní firmy ten, kdo právo využití vlastní firmy získal jako první. „Skutečnosti, že (třebaže v rozporu se zákonem) bylo určité označení zapsáno jako firma do obchodního rejstříku, se však nemůže uživatel dovolávat, svědčí-li jinému subjektu právo priority. Zápis do obchodního rejstříku nemůže nikdy sanovat případnou nezákonnost nebo věcnou nesprávnost obchodní firmy.“83

79

ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo, 1999, č. 6, s. 8. 80 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 81 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 82 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. 83 DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. Obchodní firma společnosti. ASPI, 2002, č. 26.

29

4.1 Formální a neformální pojetí ochrany Rozlišujeme dvojí pojetí ochrany označení podnikatele. Pro posouzení, o jakou ochranu půjde, je důležité stanovit okamžik, od něhož právní ochrana nastupuje. Pro firmu je tímto okamžikem zápis do obchodního rejstříku. V tom případě hovoříme o formálním pojetí ochrany, které je poskytováno pouze názvu, pod nímž je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.84 V praxi se můžeme běžně setkat s případy, kdy podnikatel jedná jménem společnosti ještě před jejím vznikem. Obchodní zákoník tuto situaci řeší ustanovením v § 64 ObchZ85. Toto ustanovení můžeme vzít i na používání názvu společnosti ještě před jejím zápisem do obchodního rejstříku a následným vznikem. O jednání pod budoucí obchodní firmou můžeme hovořit za předpokladu, že společnost později vznikne, schválí jednání učiněné před svým vznikem a zapíše se do obchodního rejstříku pod svým původním názvem. V takovém případě jde o neformální pojetí ochrany obchodní firmy. 86 Na používání obchodní firmy před vznikem společnosti poukazuje i K. Eliáš. Připomíná, že Česká republika je vázána mj. i Pařížskou unijní úmluvou, jejíž čl. 8 zavazuje Českou republiku k ochraně obchodního jména i bez nutnosti ji přihlašovat či zapisovat. Dále dodává, že o obchodní firmě je možné mluvit až po jejím zápise do obchodního rejstříku. Až poté se jí dostává ochrany podle § 12 obchodního zákoníku.87 „Tím však není řečeno, že předtím by toto označení bylo zcela obnaženo vůči právním úkonům. V té míře, v jaké nelze aplikovat speciální ustanovení z okruhu firemního práva, se přece k aplikaci nabízí obecná úprava práva občanského. Název právnické osoby musí být podle § 19b odst. 1 občanského zákoníku určen již při jejím zřízení

84

VEČERKOVÁ, E. On POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 53. 85 Pokud jednání toho, kdo jednal před vznikem společnosti, schválí společníci nebo příslušný orgán do tří měsíců od vzniku společnosti, platí, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku. 86 VEČERKOVÁ, E. Obchodní firma a nekalá soutěž. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, č. 1, s. 32. 87 ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo, 1999, č. 6, s. 8.

30

(založení) a od tohoto okamžiku je podle § 19b odst. 2 občanského zákoníku tento název chráněn před neoprávněným použitím se sankcemi tam uvedenými.“88

4.2 Absolutní ochrana České právo poskytuje podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku obecnou (absolutní) a speciální (relativnou) ochranu obchodní firmy. V první řadě si podrobněji rozebereme absolutní ochranu obchodní firmy poskytovanou na základě § 12 obchodního zákoníku. Principem této ochrany její působnost erga omnes. Subjekt, který byl dotčen na svých právech, se může domáhat ochrany vůči každému, kdo se neoprávněného zásahu do firmy dopustil.

4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace Aktivně legitimovaným subjektem absolutní ochrany je „ten, kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy.“ Z této dikce může vznikat určitá nejednoznačnost výkladu. Příslušné ustanovení by se uplatněním rozšiřujícího výkladu mohlo chápat tak, že právní ochrany obchodní firmy mohou využívat různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které by byly dotčeny na jakýchkoli svých právech. „Nároku z § 12 se může domáhat nejen jiný podnikatel

– soutěžitel,

kupříkladu na základě svých prioritních práv či práv k ochranné známce, ale jakákoli třetí osoba, jejíž práva jsou dotčena užitím firmy, tedy i nepodnikatelský subjekt, jehož název je jinak chráněn podle ustanovení § 19b ObčZ, či fyzická osoba ve smyslu svých nároků na ochranu jména a příjmení či jiných osobních atributů. V neposlední řadě se může domáhat svých nároků kupříkladu i autor v důsledku porušení jeho osobních či majetkových autorských práv.“89 Podle názoru I. Pelikánové90, ke které se později připojila L. Lochmanová91 a E. Večerková92, bude nejčastěji aktivně legitimovaným subjektem podnikatel zapsaný 88

ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo, 1999, č. 6, s. 8. 89 HEROLDOVÁ, H. In DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 – § 92e. Praha: Polygon, 2002, str. 90. 90 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 149.

31

v obchodním rejstříku. Své stanovisko E. Večerková odůvodňuje následovně: „Přestože § 12 výslovně neupravuje, že aktivně legitimován je pouze ten subjekt, který byl dotčen na svých právech k obchodní firmě neoprávněným užíváním firmy, výše uvedenému výkladu svědčí zejména skutečnost, že v ustanovení § 8 až 12 je upraveno tzv. firemní právo, včetně právní ochrany obchodní firmy.“93 V některých případech se může domáhat ochrany obchodní firmy dle § 12 i subjekt nezapsaný v obchodním rejstříku, popřípadě i nepodnikatel, který byl dříve podnikatelem, a tudíž i majitelem firmy.94 Pasivně legitimovaným subjektem může být v podstatě kdokoli. Zákon používá termín neoprávněný uživatel, kterým může být každý, kdo neoprávněně zasáhl do práva k obchodní firmě někoho jiného.

4.3 Relativní ochrana Kromě absolutní ochrany má podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku možnost domáhat se ochrany své firmy i prostřednictvím právní úpravy nekalé soutěže. Hovoříme o relativní ochraně, která na rozdíl od ochrany absolutní, chrání subjekty jenom vůči takovému jednání, které kumulativně splňuje tři podmínky stanovené generální klauzurou, obsaženou v § 44 obchodního zákoníku.

4.3.1 Generální klauzule Generální klauzulí se nazývá základní ustanovení o nekalé soutěži. Obecně vymezuje pojmové znaky nekalé soutěže, které pomáhají posoudit, zda určité jednání je či není nekalou soutěží. Má prvořadou a nenahraditelnou funkci. Podle § 44 odst. 1 ObchZ je nekalou soutěží „jednání v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům.“ V tomto ustanovení obsažená 91

LOCHMANOVÁ, I. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce. 2007, č. 4, s. 26. VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 53-54. 93 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 54. 94 tamtéž 92

32

definice nekalé soutěže vychází jak z obecné definice dané článkem 10bis (2) Pařížské úmluvy, tak i z generální klauzule zákona proti nekalé soutěži č.111/1927 Sb. z a n.95 Generální klauzule zahrnuje tři základní kritéria nekalé soutěže: 1. musí jít o jednání v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku, 2. jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže, 3. jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. 4.3.1.1 Jednání v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku První kritérium předpokládá přítomnost nejméně dvou soupeřících subjektů, a tím i existenci soutěžního vztahu. Pojem hospodářské soutěže vychází z § 41 obchodního zákoníku. V širším pojetí pojem hospodářské soutěže zahrnuje „celou sféru tržního soupeření, celý komplex vznikajících, měnících se a zanikajících vztahů bez ohledu na to, zda konkrétní nahodile zvolené subjekty jsou navzájem v soutěžním vztahu.“96 Z tohoto pohledu je soutěžitelem každý, kdo se zúčastní tržního soupeření s ostatními.97 Spíše se ale vžilo užší, tradiční pojetí, podle kterého soutěž probíhá jenom „mezi osobami, jejichž odbyt může být ovlivněn plněními určité druhé osoby; soutěžiteli jsou ti, kdo vystupují v těchto jednotlivých vztazích vůči svým skutečným konkurentům.“98 Podle J. Macka99 je třeba soutěžní vztah vykládat velmi široce. Vystupují v něm všechny subjekty, které působí v podobných nebo navzájem zastupitelných odborech nebo hospodářských činnostech. Judikatura dodává, že pro jednání v hospodářské soutěži je rozhodné, zda se obě strany setkávají na určité oblasti trhu, kde oslovují totožný okruh zájemců.100 Novelou z roku 2010101 se definice 95

VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 202. 96 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 192. 97 tamtéž 98 tamtéž 99 MACEK, J. In ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 172. 100 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2008 Sp. zn. 3 Cmo 259/2008, In MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech nekalé soutěže a obchodní firmy. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 349 an. 101 Zákon č. 152/2010, kterým se měnil zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

33

obsažena v generální klauzuli doplnila o slovní spojení „jednání v hospodářském styku“. Jde o jednání soutěžitele, které je činěné v rámci jeho podnikání, k prosazení se v hospodářské soutěži v určitém oboru.102 4.3.1.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže Při této podmínce je důležité zdůraznit, že úprava nekalé soutěže neslouží k prosazování obecné mravnosti, ale k zajištění čistoty a slušnosti soutěže. Pojmy „dobré mravy soutěže“ a „dobré mravy“ nelze v žádném případě ztotožňovat, jelikož jde o dva na sobě nezávislé pojmy.

103

Podle judikatury Nejvyššího soudu „…dobré

mravy netvoří uzavřený normativní systém. Jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušného a poctivého jednání. Proto rozpor jednání s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení.“104 Dobré mravy jsou dynamickou veličinou, která se přizpůsobuje času, prostředí společnosti či hospodářskému oboru.105 Rozpor s dobrými mravy je proto třeba posuzovat vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. 4.3.1.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům Podnikatelská svoboda by měla být založena na tom, aby podnikatel měl alespoň tolik svobody, aby mohl hospodářsky prosperovat, ale aby zároveň jeho soutěžní činnost nebyla na újmu ostatním podnikatelům. K samotné újmě přitom nemusí vůbec dojít, mnohokrát postačí pouhá možnost její přivodění. Může jít o jakoukoli újmu, ať už v materiálním (hmotnou škodu) nebo nemateriálním smyslu.

102

MACEK, J. In ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 172. 103 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 204. 104 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 32 Odo 1230/2005. 105 POSPÍŠIL, M. Generální klauzule nekalé soutěže. Obchodní právo. 2011, č. 10, s. 7.

34

Dokazování, že určité jednání bylo způsobilé přivodit újmu, probíhá na základě subjektivních kritérií a není k tomu nezbytné vznik újmy dokazovat.106 Jednotlivé nekalosoutěžní jednání jsou upravena v § 45 až 52 obchodního zákoníku. Vedle nich však existuje řada dalších soutěžních jednání, která svou podstatou naplňují obecné podmínky upravené v generální klauzuli, a proto je nutné taková jednání označit také za nekalou soutěž. Jde o případy nekalých soutěží, které nejsou v obchodním zákoníku pojmenované a jsou soudy podřazené přímo pod generální klauzuli. Označujeme je za tzv. „nepojmenované nekalosoutěžní delikty“ nebo „soudcovské skutkové podstaty“.107

4.3.2 Aktivní a pasivní legitimace Podle obecného ustanovení § 53 ObchZ jsou aktivně legitimovány osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Do skupiny těchto osob patří: 108  soutěžitelé – Podle § 41 ObhZ se soutěžitelem rozumí každá fyzická a právnická osoba, která se účastní na hospodářské soutěži a nachází se v soutěžním vztahu. Soutěžitel nemusí přitom nutně splňovat podmínky stanovené pro podnikatele v § 2 odst. 2 ObhZ.109 Pokud dané podmínky splňuje, je dále z hlediska existence soutěžního vztahu nepodstatné, zda nekalosoutěžně jednající subjekt jedná v rozsahu svých podnikatelských oprávnění, či nikoli.110 V postavení soutěžitele dotčeného nekalou soutěží tak může stát jakýkoli podnikatel (oprávněný i neoprávněný) či jiná osoba. Zde je nutno říci, že ObchZ zaručuje rovné postavení jak oprávněným, tak neoprávněným soutěžitelům.111  spotřebitelé – Definici spotřebitele bychom v obchodním zákoníku hledali marně. Postupem upraveným v ustanovení § 1 odst. 2 ObchZ si při hledání 106

VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 204. 107 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 204–205. 108 VEČERKOVÁ, E. Aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže po novele obchodního zákoníku. Obchodní právo. 2001, č. 3, s. 2. 109 VEČERKOVÁ, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5, s. 197. 110 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 1996, sp. zn. 3 Cmo 788/1994 In LOCHMANOVÁ, I. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce. 2007, č. 4. 111 VEČERKOVÁ, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5, s. 197.

35

definice pomůžeme ObčZ, který pojem spotřebitele vymezuje v § 52 odst. 3. jako osobu, „která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.“ Soutěžitel je typicky považován za tzv. „slabší subjekt“, a proto také užívá zvýšenou míru ochrany podle ustanovení o nekalé soutěži.112  Zákazníci – Vycházejíc z novely obchodního zákoníku z roku 2010113, aktivně legitimovanými osobami mohou být i zákazníci oslovení rušitelem v rámci obchodního styku.114  Jiné osoby – Jde o subjekty od soutěžitele, spotřebitele či zákazníka rozdílné, které nejsou v zákoně přímo uvedeny. Mezi aktivně legitimované subjekty řadíme podle § 54 odst. 1 ObchZ též právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, stojící mimo okruh osob uvedených v §53 ObchZ, neboť jejich práva nebyla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. 115 Pasivně legitimovaný subjekt je v nekalé soutěži upraven pojmem „rušitel“. Nejčastěji půjde o soutěžitele, který svým nekalosoutěžním jednáním porušil nebo ohrozil zákonem chráněná práva jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo jiných osob. 116 Oproti „soutěžiteli“ však půjde o pojem o něco širší, zahrnující také různé „pomocníky“ nekalé soutěže, tedy subjekty, jejichž prostřednictvím nekalí soutěžitelé své soutěžní jednání uskutečňují.117

112

VEČERKOVÁ, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5, s. 199. Zákon č. 152/2010, kterým se mění zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 114 MACEK, J. In ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 200. 115 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 204. 116 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 204–205. 117 HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002, č. 5, s. 7 - 10. 113

36

4.4 Právní prostředky ochrany Pokud dojde k zásahům do práv k obchodní firmě, oprávněným subjektům náleží řada právních prostředků, kterými se mohou vůči takovým neoprávněným zásahům bránit. Prostředky ochrany poskytované obchodním zákoníkem jsou soukromoprávní povahy a mohou směřovat jen k civilní sankci. Vedle obchodního zákoníku se ochranou zabývají i některé veřejnoprávní předpisy, podle nichž lze narušiteli uložit trestní, případně správní sankce. Nejdůležitějším soukromoprávním předpisem upravujícím prostředky ochrany je obchodní zákoník, který obchodní firmu chrání vícero ustanoveními. Seznam práv, která může oprávněný uplatnit u soudu, je v případě absolutní i relativní ochrany shodný. Výčet zahrnuje:  žaloba zdržovací  žaloba odstraňovací  žaloba satisfakční  žaloba na vydání bezdůvodného obohacení  žaloba na náhradu škody  uveřejnění rozsudku Uplatnění těchto práv směřuje soudy k přijímaným opatřením, která lze dělit na předběžná opatření118 a rozhodnutí meritorní povahy119. Předběžná opatření spočívají ve stanovení přechodné povinnosti zdržet se jednání, u kterého existuje jistý stupeň pravděpodobnosti, že by mohlo směřovat k protiprávním zásahům do práv k obchodní firmě.120 Jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze 3 ze dne 29. 9. 1994, sp. zn. 3 Cmo 406/94 „pro vydání předběžného opatření podle § 74 a násl. o. s. ř. není zapotřebí zkoumat, zda je jednoznačně prokázáno naplnění skutkové podstaty jednání nekalé soutěže.“121 4.4.1 Žaloba zdržovací – negatorní

118

Podle § 74 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 152 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 120 HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002. č. 5, s. 5. 121 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI. 2004, s. 576. 119

37

Zdržovací žalobou se oprávněná osoba domáhá zdržení se protiprávního jednání, kterým došlo k neoprávněnému zásahu do jejch práv k obchodní firmě. Jedná se o žalobu zápůrčí, čili negatorní. Je pro ni příznačný její preventivní charakter a směřování do budoucnosti. Pro spory týkající se obchodní firmy je možnost domáhat se tohoto nároku z povahy věci omezena. Zadržovací žalobou se nelze bránit proti neoprávněnému užívání firmy zapsané v obchodním rejstříku, neboť by ignorovali existenci tzv. firemní povinnosti122 a dočasně by zcela znemožnili podnikatelské aktivity žalovaného. Potvrzuje to i judikatura Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93: „Ve sporech o ochranu obchodního jména podle ust. § 12 ObchZ, dochází-li k narušení práv oprávněného užíváním obchodního jména zapsaného v obchodním rejstříku, nelze vyhovět návrhu na zdržení se užívání obchodního jména. Svá práva může oprávněný uplatnit jen prostřednictvím návrhu na odstranění závadného stavu.“123

4.4.2 Žaloba odstraňovací - restituční V případě neoprávněného užívání firmy se tedy nelze úspěšně bránit zdržovací žalobou. Nápravy je možné se domáhat prostřednictvím nároku na odstranění závadného stavu formou odstraňovací žaloby. Ta směřuje, na rozdíl od zdržovací žaloby, do minulosti a její cílem je odstranění původu škodlivého následku, který už nastal. Vyznačuje se proto spíše restituční povahou.124 Způsob, kterým k odstranění následků porušení práv dojde, musí odpovídat obsahu, rozsahu a formě neoprávněného zásahu.125 K otázce, jak se nápravy domoci, soud uvedl: „Závadný stav lze odstranit zásadně pouze jedinou cestou, a to změnou obchodního jména v zápisu v obchodním rejstříku. Rozhodnutím stanovený prostředek k odstranění závadného stavu proto musí směřovat k tomuto cíli. Povinné straně – obchodní společnosti - lze přitom zejména uložit (a to i s ohledem na požadavek 122

§ 8 odst. 1 ObchZ, podle kterého je podnikatel povinen činit právní úkony pod svou právní firmou. RYŠKA, M. Zdržovací a odstraňovací žaloby proti neoprávněnému užívání firmy obchodní společnosti. Právní rozhledy. 1998. č. 2, s. 67. 124 tamtéž 125 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 247. 123

38

vykonatelnosti rozhodnutí) změnit své obchodní jméno ve společenské smlouvě a podat návrh na zápis nového obchodního jména u příslušného rejstříkového soudu.“126 Zde je potřebné zdůraznit vzájemnou provázanost změny společenské smlouvy a změny v obchodním rejstříku, protože změnu společenské smlouvy je nutno promítnout do obchodního rejstříku.

4.4.3 Žaloba satisfakční K odstranění újmy vzniklé v důsledku neoprávněného zásahu do práv k obchodní firmě slouží žalobní nárok na přiměřené zadostiučinění, neboli satisfakční žaloba. Subjekt, kterému byla újma způsobena, má právo na přiměřené zadostiučinění. Přiměřené zadostiučinění vede hlavně k odstranění nehmotné újmy. Újmu na dotčených nehmotných hodnotách lze reparovat především v nehmotné podobě. Smyslem zadostiučinění je „na jedné straně vyrovnání újmy postiženého, ale na druhé straně jde také o určitou soukromoprávní sankci postihující toho, kdo závadně jednal, a odrazující jej od opakování závadného jednání.“127 Mezi obvyklé nástroje přiměřeného zadostiučinění řadíme i poskytnutí satisfakci v penězích.128 K přiměřenému zadostiučinění v penězích podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4661/2007 ze dne 23. 10. 2008 nejčastěji dochází v případě „kdy zásah do nemateriální sféry dotčeného soutěžitele může způsobit ztráty také v jeho majetkové sféře a nelze předpokládat, že nepeněžitá satisfakce (např. omluva apod.) tuto ztrátu vyrovná.“129 Obchodní zákoník hovoří pouze o přiměřenosti výše finančního zadostiučinění, proto určení její výše je na úvaze soudů, přičemž platí, že horní hranice bývá dána návrhem žalující strany. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění může působit jako účinná sankce vůči tomu, kdo se dopustil neoprávněného zásahu do práva k obchodní firmě náležející druhému subjektu. 126

RYŠKA, M. Zdržovací a odstraňovací žaloby proti neoprávněnému užívání firmy obchodní společnosti. Právní rozhledy. 1998. č. 2, s. 67. 127 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011 Sp. zn. 3 Cmo406/2010 In MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech nekalé soutěže a obchodní firmy. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. s. 540 an. 128 HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002, č. 5, s. 6. 129 Profipravo [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=36&id_article=252537&csum=de54510 7

39

V tomto duchu zní i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 3 Cmo 406/2010, podle kterého je „finančním zadostiučiněním plněna také i jeho funkce preventivní, jeho přiznáním rovněž je dáno najevo, že nekalá soutěž se nevyplácí a dobré mravy soutěže je třeba respektovat.“130 V určitých aspektech se může přiměřená satisfakce chápat také jako určitý druh odměny, náležející úspěšně žalující straně, jež podstoupila riziko spojené se sporem a přispěla tak k čistotě celkových soutěžních mravů.131 Kromě satisfakce v penězích, lze požadovat přiměřené zadostiučinění i v jiné, nepeněžité formě. Takové zadostiučinění má povahu tzv. morálního plnění a jde o napravení způsobené nemajetkové újmy podobnými prostředky, jakými byla tato újma vyvolána. Bude se zejména jednat o uvedení opravného sdělení, uveřejnění omluvy v tisku, rozhlase, televizi či na internetu apod.132 V této souvislosti Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím sp. zn. R 3 Cmo 684/95 uvádí: „Imateriální újma může být reparována zadostiučiněním i v jiné podobě než jako úhrada peněžité částky. Ze znění právního předpisu (§ 12, § 53 ObchZ) vyplývá, že přiměřené zadostiučinění v penězích má být poskytnuto v případech, ve kterých by nepeněžitá forma neposkytovala přiměřené zadostiučinění. Lze-li shledat nepeněžité zadostiučinění za odpovídající, je třeba dát mu přednost. Uvedená formulace však nevylučuje kombinaci peněžité a nepeněžité formy zadostiučinění tak, aby v úhrnu bylo dosaženo přiměřeného zadostiučinění. Volba formy zadostiučinění je sice na žalobci, spočívá však na něm i břemeno tvrzení a důkazní břemeno k odůvodněnosti a oprávněnosti jeho volby.“133

4.4.4 Žaloba na náhradu škody Mezi tradiční právní prostředky ochrany proti neoprávněným zásahům do práva k obchodní firmě patří i nárok na náhradu škody. Při jeho uplatňování je rozhodující úprava vycházející z ustanovení o náhradě škody podle ObchZ, nikoliv podle práva 130

MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech nekalé soutěže a obchodní firmy. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. s. 540 an. 131 HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002. č.5, s. 6. 132 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 248. 133 MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. Praha : C.H. Beck, 2000, s. 255 an.

40

občanského. Z toho důvodu se právní režim náhrady škody řídí § 757 ve spojení s § 373 a násl. ObchZ, kde je odpovědnost za škodu koncipována jako objektivní s možností liberace. V případech nekalé soutěže se nároku na náhradu škody může domáhat pouze jednotlivý spotřebitel, nikoli právnická osoba hájící zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů.134 Uplatňování nároku na náhradu škody z neoprávněného zásahu do firemního práva nebo z nekalé soutěže, se vzhledem k tržní situaci a příčinné souvislosti mezi vzniklou nežádoucí situací a rozsahem škody poměrně obtížně dokazuje. Dochází proto k situacím, ve kterých se hmotné škody prezentují jako případy nehmotné újmy a subjekty se pak domáhají přiměřeného zadostiučinění v penězích. Vhodnější by bylo řešení umožňující soudu, aby rozhodl o vzniku škody a její výši na základě volné úvahy.135

4.4.5 Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení Nárok na vydání bezdůvodného obohacení směřuje vůči tomu, kdo se dopustil neoprávněného zásahu do práv k obchodní firmě žalobce, přičemž žalovaný se tímto zásahem na úkor žalobce prokazatelně obohatil. Obchodní zákoník neobsahuje svou vlastní úpravu bezdůvodného obohacení a naproti žalobě na náhradu škody se použijí ustanovení ObčZ. Jde o obecný občanskoprávní institut, který je používán i v obchodněprávních vztazích. Bezdůvodné obohacení je definováno v §451 ObčZ jako „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plnění z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Nejvýznamnější z hlediska neoprávněného zásahu do práv k obchodní firmě je poslední jmenovaný případ – majetkový prospěch získaný z nepoctivého zdroje, ke kterému je třeba dospět výkladem. Sporné bude toto vymezení v situacích, kdy „půjde

134 135

SVOBODOVÁ, Y. In KOBLIHA, I. a kol. Obchodný zákoník. Komentář. Praha : Linde, 2006. s. 134. HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002, č. 5, s. 9.

41

o soutěž objektivně nekalou, zvláště bude-li pojmu nepoctivé zdroje přikládán morální obsah“.136

4.4.6 Uveřejnění rozsudku Specifickou formu nepeněžitého zadostiučinění v případech zásahu do práv k obchodní firmě představuje publikace rozsudku. I přes změny v ObchZ, které nastaly po novele občanského soudního řádu137, zůstalo právo uveřejnění rozsudku nadále zařazeno v §12 odst. 3 ObchZ, na rozdíl od shodně znějícího ustanovení §55, který byl z ObchZ vyňat a přesunut do o. s. ř. Spočívá v možnosti soudu uložit uveřejnění rozsudku jako dodatečnou sankci na náklady účastníka řízení, který ve sporu neuspěl. Je plně v dispozici soudu uvážit určení rozsahu, formy a způsobu publikace.138 K důsledkům publikace se vyjádřil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2001 sp. zn. 3 Cmo 85/2001 „Publikace rozhodnutí může ve svých důsledcích být sankcí, reparací, určitou satisfakcí i mít význam výchovný a preventivní. Při rozhodování, zda bude právu na zveřejnění rozsudku vyhověno, je třeba zvažovat každý z těchto atributů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti tak, aby zákonný smysl tohoto institutu byl naplněn.“ Jinak řečeno, samotné zveřejnění rozsudku plní svůj účel, pokud kromě samotné publikace naplňuje ve výše zmíněném rozsudku vyslovené atributy, a tím přispívá k narovnání vztahů, jejichž narušení bylo předmětem řízení.

4.5 Porovnání s dřívější právní úpravou Úprava institutu obchodní firmy má v našich končinách své kořeny z časů Rakousko – Uherska. Již tehdejší rakouský obchodní zákoník pracoval s pojmem obchodní firmy139. Přímo ve svém textu definoval základní, dodnes platné zásady firemního práva. 136

tamtéž Zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního s účinností od 1. 1. 2003. 138 VEČERKOVÁ, E. In POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 57. 139 Čl. 15 Rakouský obecní zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z. – „Firma kupcova jest jméno, pod kterým v obchodu svá jednání provozuje a podpis dává.“ 137

42

Tato úprava firemního práva, vycházející z Rakouského obchodního zákoníku, u nás platila v prakticky nezměněné podobě až do roku 1950, kdy ho nahradil unifikovaný občanský zákoník, sjednocující soukromé právo na území celé republiky.140 V roce 1964 přijatý hospodářský zákoník141 se ve svém původním znění zcela vyhl problematice obchodního jména nebo firmy. Změna nastala teprve novelou č. 103/1990, kterou se do obchodního zákoníku opět dostává pojem obchodní firmy. V § 5 novelizovaného hospodářského zákoníku obsažené pojmy „obchodní název“ a „firma“ byly zákonodárcem vykládány jako synonyma. Oba pojmy označovaly název, pod kterým organizace provozovala svou podnikatelskou činnost. Ochrana obchodního názvu (firmy) byla následně upravena v §5 odst. 3.142 Organizace zapsaná do podnikového rejstříku užívala ochrany a mohla se domáhat, aby se upustilo od nedovoleného jednání a byla jí nahrazena způsobená škoda. Ostatní již dnes známé nároky jako satisfakce, vydání bezdůvodného obohacení či uveřejnění rozsudku nebyly v tehdejší podobě předpisu ještě upraveny. Významné změny nastaly přijetím nového obchodního zákoníku účinného od počátku roku 1992.143 Zavádí do českého právního řádu pojem „obchodní jméno“, které definuje jako „název, pod kterým podnikatel činí právní úkony své podnikatelské činnosti.“ 144 U obchodních společností a družstev to byl název, pod kterým byli zapsáni v obchodním rejstříku, u právnických osob nezapsaných do rejstříku název, pod kterým byli zřízeni. „Obchodním jménem podnikatele – fyzické osoby je její jméno a příjmení, to znamená celé křestní jméno a příjmení, nejen tedy počáteční písmeno křestního jména a nejen samotné příjmení.“145

140

ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 45. 141 Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb. 142 Organizace, pro niž byl obchodní název (firma) zapsán, má časově neomezené výlučné právo názvu užívat. Proti tomu, kdo nedovoleně obchodního názvu (firmy) užívá, může se ten, jehož zájmy byly dotčeny, domáhat, aby od tohoto jednání upustil a aby nahradil způsobenou škodu. Byl-li obchodní název (firma) zapsán v rozporu s těmito ustanoveními, může se ten, jehož zájmy byly dotčeny, domáhat výmazu takového zápisu. 143 Zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 144 §8 odst. 1. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000. 145 BARTOŠÍKOVÁ, M. K právní úpravě obchodního jména v obchodním zákoníku. Právní rádce, 1994. č. 3, s.

43

Používání obchodního jména tedy bylo vázané na podnikatele, nikoliv na registraci. Obchodní jméno a z něj vyplývající ochrana proto příslušela každému subjektu, který spadal pod definici §2 odst. 2 ObchZ. Ochrana se poskytovala na základě ochrany názvu právnické osoby podle §19b ObčZ, v případě fyzické osoby podle práva na ochranu osobnosti stanovené v § 13 ObčZ. Současná podoba označování podnikatele pramení z rozsáhlé novely146 obchodního zákoníku, která nabyla účinnosti 1. 1. 2001. Tímto krokem se zákonodárce vrací k známému předválečnému označování podnikatele prostřednictvím obchodní firmy. Jak se uvádí v důvodové zprávě, „obchodní jméno“ bylo nevhodným názvem, protože přílišnou šíří ztrácela úprava reálný význam a racionalitu.147 Nynější § 8 odst. 1 ObchZ definuje obchodní firmu jako název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku a zároveň v odst. 2 dodává, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě. Obchodní firma je v porovnání s obchodním jménem pojmem užším a je vázána na zápis do obchodního rejstříku. Toto pojetí rozděluje ochranu podnikatele do dvou skupin – na zapsané a nezapsané. Podle tohoto klíče se na ně aplikuje i firemní právo. „Novelou se nemění pouze pojem obchodní jméno na obchodní firmu, ale dává se jí zcela nový ráz, význam a způsob ochrany.“148 Zatímco podnikatelé zapsaní do rejstříku budu kromě ochrany proti nekalé soutěži užívat i absolutní ochrany podle ustanovení firemního práva, zakotveného v § 8 až § 12 ObchZ, nezapsaným podnikatelům tato ochrana nenáleží. Ti budou chráněni ochranou vyplývající primárně z ObčZ a sekundárně z ustanovení vůči nekalé soutěži podle § 44 a násl ObchZ.

146

Zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1991 Sb., obchodní zákoník. LOCHMANOVÁ, L. Obchodní jméno (firma) ve světle novely obchodního zákoníku. Právo a podnikání. 2000, č. 11, s. 7. 148 LOCHMANOVÁ, L. Obchodní jméno (firma) ve světle novely obchodního zákoníku. Právo a podnikání. 2000, č. 11, s. 8. 147

44

5 Právní úprava označování podnikatele v SR Slovenská a česká právní úprava vychází ze společného základu, kterým je obchodní zákoník přijatý Federálním shromážděním České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1991. Účinnosti nabyl začátkem roku 1992 a po rozdělení federace zůstal nadále součástí jak českého, tak slovenského právního řádu. Vznikem samostatné České a Slovenské republiky se další vývoj obchodního zákoníku už ubírá dvěma nezávislými směry. V ČR prošel obchodní zákoník několika významnými novelami. Z hlediska právní úpravy označování podnikatele můžeme za nejdůležitější označit novelu č. 370/2000, kterou se obchodní zákoník vrací k „staronovému“ pojmu obchodní firmy. Slovenská právní úprava označování podnikatele, na rozdíl od české, neprošla od dob přijetí obchodního zákoníku tak významnými změnami a zůstává nadále věrná pojmu obchodního jména. Definici nacházíme v § 8 obchodního zákoníku149, kde je stanoveno, že obchodním jménem se rozumí název, pod kterým podnikatel vykonává právní úkony při své podnikatelské činnosti. Z této definice je zřejmé, že slovenská právní úprava uplatňuje tzv. neformální princip. Obchodním jménem se označují všichni podnikatelé a nerozdělují se na zapsané a nezapsané do obchodního rejstříku. Liší se však obchodní jméno právnické a fyzické osoby. Zatímco obchodním jménem právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku je název, pod kterým je do rejstříku zapsaná, právnická osoba nezapsaná do rejstříku používá svého názvu, pod kterým byla zřízena. Obchodním jménem fyzické osoby – podnikatele je její jméno a příjmení. Pojem obchodního jména používaný na Slovensku je širším pojmem jako obchodní firma používaná při označení podnikatele podle českého právního řádu. Obchodní jméno je vázáno na podnikatele definovaného § 2 odst. 2 slovenského ObchZ, nikoliv na zápis do obchodního rejstříku, jak to je v případě firmy podle české úpravy. Můžeme proto říct, že ustanovení slovenského ObchZ o obchodním jméně obsažena v §§ 8 – § 12 platí pro všechny podnikatele splňující zákonem stanovené 149

Zákon č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník, ve znění pozdějších předpisů.

45

podmínky, na rozdíl od české úpravy, která pro uplatnění předpisů firemního práva vyžaduje formální registraci subjektu v obchodním rejstříku. Zásady tvorby obchodního jména (firmy) jsou upraveny jak ve slovenské tak i v české

úpravě.

Z

§

10

slovenského

ObchZ vysloveně

vyplývá

požadavek

nezaměnitelnosti a pravdivosti, ostatní zásady – jasnosti, přiměřenosti či jednotnosti jsou ze zákona odvoditelné implicitně.150 Stejně jako v české právní úpravě k odlišení obchodního jména právnické osoby nestačí rozdílné označení právní formy. U fyzické osoby stačí pro odlišení uvedení jiného místa podnikání. Pokud má fyzická osoba s jiným podnikatelem kromě jména a příjmení i stejné místo podnikání, od ledna 2002 je pro ni ustanovena povinnost doplnění svého obchodního jména o dostatečně odlišující osobitný dodatek. Projevuje se tady právo přednosti, jelikož tato povinnost platí pro tu fyzickou osobu, která začala podnikat později.151 Převod a přechod obchodního jména (firmy) je upraven v § 11 slovenského i českého obchodního zákoníku. V obou případech mluvíme o tzv. vázaném převodu a přechodu. Z důvodu respektování zásad firemního práva není možné nabýt obchodní jméno (firmu) bez nabytí výlučných práv k podniku, nebo alespoň k jeho části. K přechodu nebo převodu obchodního jména podle slovenské úpravy není potřeba souhlasu původního nositele. Zde je patrný rozdíl v porovnání s českou úpravou, která podle § 11 odst. 1 ObchZ podmiňuje přechod, resp. převod na výslovný souhlas zůstavitele, dědiců nebo právního předchůdce. Převod obchodního jména musí být podle komentáře M. Patakyové výslovně upraven jen v případě vkladu podniku fyzické osoby do obchodní společnosti.152 Podle § 11 odst. 3 slovenského ObchZ přechází obchodní jméno právnické osoby na nástupnickou právnickou osobu spolu s podnikem, zaniká-li původní právnická osoba bez likvidace a nástupnická právnická osoba obchodní jméno převezme. Pokud dojde k přechodu nebo převodu obchodního jména na jinou právnickou osobu, není na rozdíl od české úpravy stanovena povinnost používání jakéhokoli nástupnického dodatku.

150

PATAKYOVÁ, M. In PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákoník. Komentár. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 28. PATAKYOVÁ, M. In PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákoník. Komentár. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 29. 152 PATAKYOVÁ, M. In PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákoník. Komentár. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 30. 151

46

Ochrana obchodního jména používá stejně jako v české právní úpravě dvojí ochrany. V prvním řadě je chráněna ustanovením § 12 slovenského ObchZ, který je v porovnání s českým zněním poněkud rozsáhlejší. Novelou153 z roku 2007 s účinností od 1. 3. 2007 došlo k rozšíření § 12 slovenského ObchZ, který má nyní čtyři odstavce. Hned první rozdíl s českou úpravou shledáváme ve znění prvního odstavce § 12 slovenského ObchZ, podle kterého se proti neoprávněnému uživateli může domáhat zdržení a odstranění závadného stavu každý, jehož práva byla dotčena nebo ohrožena. 154

Slovenská právní úprava oproti té české tedy přiznává právo domáhat se ochrany i

dotčeným subjektům. Ustanovení § 12 dále uvádí nároky, kterých se může dotčený nebo ohrožený subjekt domáhat. Česká úprava ochrany firmy podrobný výčet nepodává. Následující odstavec § 12 určuje kromě osob povinných k poskytnutí informace podle odstavce 1 písmena c). Dotčené nebo ohrožené osobě kromě výše zmíněných práv přiznává § 12 odst. 3 slovenského ObchZ také právo na vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, jako i právo na náhradu škody a na uveřejnění rozsudku podle odst. 4. Tady je úprava stejná s úpravou v České republice. Rozdíl však můžeme shledat v určení výše nároku na náhradu škody, kde slovenská úprava ve stejném odstavci uvádí: „Ak nemožno určiť výšku náhrady inak, určí sa najmenej vo výške odmeny, ktorá by bola v čase neoprávneného použitia podľa licenčnej zmluvy zvyčajná.“

153

Zákon č. 84/2007 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 618/2003 Z. z. o autorskom práve a právach súvisiacich s autorským právom (autorský zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 154 § 12 odst. 1 zákona č. 513/2001 Z. z., Obchodný zákonník zní: „Koho práva boli dotknuté alebo ohrozené neoprávneným používaním obchodného mena, môže sa proti neoprávnenému užívateľovi domáhať, aby sa takého konania zdržal a odstránil závadný stav; najmä sa môže domáhať a) zničenia neoprávnene vyhotovených tovarov porušujúcich právo k obchodnému menu alebo ich stiahnutia z obehu, alebo b) zničenia materiálov a nástrojov použitých pri neoprávnenom porušení práva k obchodnému menu alebo hrozbe porušenia práva k obchodnému menu alebo ich stiahnutia z obehu, c) poskytnutia informácií o pôvode a distribúcii tovaru alebo služby porušujúcej právo k obchodnému menu vrátane 1. údajov o vlastníkovi, výrobcovi, distributérovi, dodávateľovi alebo predajcovi tovaru porušujúcom právo k obchodnému menu alebo o poskytovateľovi služby porušujúcej právo k obchodnému menu, 2. údajov o vyrobenom, dodanom, poskytnutom, prijatom alebo objednanom množstve alebo cene tovaru alebo služby porušujúcej právo k obchodnému menu.“

47

Ochrany při neoprávněném zásahu do obchodního jména se poškozený subjekt může domáhat i prostřednictvím práva nekalé soutěže. Tato ochrana je zakotvena v § 44 až 55 slovenského ObchZ a až na absenci skutkové podstaty srovnávací reklamy je slovenská úprava totožná s úpravou českou.

48

6 Návrhy de lege ferenda Do budoucna by se mohlo uvažovat o změnách souvisejících s převodem firmy. Převod obchodní firmy, jak ho upravuje ObchZ, je možný jen za současného převodu podniku, nebo alespoň jeho části. Není tedy možné firmu převádět samostatně. Pokud podnik chápeme jako věc hromadou, firmu podle současné úpravy můžeme považovat za součást věci, a tedy nikoli za věc samostatnou. Podobně jako firmu, za součást nehmotné složky podniku považujeme také ochrannou známku. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 441/2003, o ochranných známkách, je možné ochrannou známku převádět i nezávisle na podniku, a to pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána nebo jen pro některé z nich. Dalším nehmotným statkem, který se může také samostatně převádět, je obchodní tajemství, nebo know-how. Vidím zde proto určitou tendenci vývoje právní úpravy, která by mohla směřovat k samostatné převoditelnosti obchodní firmy. Prostor na změnu vidím také v oblasti úpravy firmy fyzických osob podnikatelů. Podle současné úpravy musí být firmou fyzické osoby vždy její jméno a příjmení, což může budit dojem přílišné rigidnosti. Přikláním se proto k názoru, že by zákonodárce mohl zvážit aktuální úpravu a poskytnout fyzickým osobám – podnikatelům větší volnost při tvorbě jejich firmy. Fyzické osoby - podnikatelé by podle mého názoru měli mít možnost si zvolit v zásadě jakoukoli firmu, která by vyhovovala požadavkům nezaměnitelnosti, individualizace zákazu klamavosti a byla dostatečně odlišitelná od firmy právnické osoby. Nový občanský zákoník155, který nabude účinnosti k 1. 1. 2014, ustanovení o obchodní firmě fyzické osoby156 výrazným způsobem mění. Připouští možnost zápisu fyzické osoby do obchodního rejstříku i pod jinou obchodní firmou než pod svým jménem, musí být ale zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby.157

155

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, používá místo fyzické osoby pojem člověk. 157 § 418 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 156

49

Závěr Tato diplomová práce nastínila problematiku obchodní firmy jako hodnoty podniku. Vymezila základní pojmy a analyzovala jednotlivé složky podílející se na hodnotě podniku. Obchodní firmu zařadila spolu s ostatními právy duševního vlastnictví do skupiny nehmotných složek podniku. Z práce vyplynulo, že obchodní firma identifikuje a individualizuje podnikatele. Lze proto konstatovat, že firma se na hodnotě podniku podílí zejména jako součást jeho dobrého jména. Tato skutečnost se odráží také ve výsledné ceně podniku při jeho prodeji. Práce se také zabývala metodami oceňování podniku, ze kterých vyzdvihla metodu kapitalizovaných mimořádných čistých výnosů, která podle mého názoru nejlépe vystihují postavení obchodní firmy, resp. goodwillu na celkové hodnotě podniku. Diplomová práce se věnovala také ochraně obchodní firmy. Podala postupně výklad k právem poskytovaným možnostem ochrany obchodní firmy a následně k jednotlivým právním prostředkům, prostřednictvím kterých se této ochrany lze domoci. V závěrečných kapitolách práce porovnala úpravu označení podnikatele v ČR s právní úpravou na Slovensku a na závěr se věnovala právním návrhům do budoucna.

50

Resumé As the theme of my diploma thesis I have chosen the issue of Trade name as the name of the enterprise. Trade name is relatively frequent object of different discussions, which bring new insights and opinions to this issue. The legal definition of the term “Trade name” is contained in Section 8 Act No. 513/1991 Coll., The Commercial Code. Trade name is the name, under which the entrepreneur takes actions at law at the conduct of its business. The Trade name of an individual is the person´s name and surname. The Trade name of a partnership, company and cooperative is the name, under which the partnership, company or co-operative have been registered in the Companies Register. Legal entities, which are not registered in the Companies Register, are using their name under which they were established. Trade name identifies and individualizes the entrepreneur. With other intellectual property rights, trade name belongs to intangible components of the enterprise. It also creates an intangible value of the enterprise. This value is mainly consisting of creating and conserving the goodwill of the enterprise. The aim of this study is to provide an innovative view on Trade name in the context of the value of the enterprise. This work attempts to find an answer to following questions: What does the value of the enterprise consist of? How does Trade name participate in the value of the enterprise? This thesis concerns also the section dedicated to the protection of Trade name, as a significant value of the enterprise. There are methods mainly used in this thesis are analytic, synthetic, deductive, inductive and descriptive. The first chapter of this study defines the basic concepts related to the topic. The second chapter is related to enterprise and its components, which determines the final value of the enterprise. Within these components, the third chapter focuses on the position of Trade name and attempts to answer the question how does Trade name contribute to the overall value of the enterprise at Contract of Sale on the Enterprise. The thesis also explains the concepts of value and price. It is important to distinguish between these two terms. Value is an estimate of probable 51

price which would be paid for goods and services in a given time. Trade name plays a considerable role in enterprises value determination and therefore it is necessary to protect it as the value. The fourth chapter of thesis is focused on the protection of Trade name. It provides an interpretation regarding the options of Trade name protection provided by law and subsequently any particular legal remedies through which such protection could be sought. This chapter is giving an interpretation of the law provided and capabilities of Trade name protection with legal remedies through which this protection can be enforced. The fifth chapter is comparing Trader name legislation in the Czech and Slovak Republics. The final chapter is dedicated to legal proposals directed to the future, bringing some ideas on how to change and improve the recent enactment. Beginning on January 1st 2014, the substance of recent enactment will move to the new Civil Code. There is also a problem with the perception of Trade name. People very often shuffle Trade name in legal and economic meaning. The Trade name is also related to many other issues and problems, such as trademarks, licenses, or Internet domain names. Regarding the extension of these issues, I consider that they are worthy of a separate treatment. Therefore, this thesis does not elaborate on them.

52

Seznam použité literatury Monografie DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 - § 92e. Praha: Polygon, 2002. 847 s. ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. 609 s. ELIÁŠ, K.; DVOŘÁK, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 5. vydání. Praha : Linde, 2006. 975 s. FALDYNA, F. POKORNÁ, J. TOMSA, M. et al. Obchodní právo. Meritum. 2. aktualiz. vyd. Praha : Wolters Cluwer ČR, a.s., 2010. 1208 s. KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 1115 s. KOBLIHA, I. a kol. Obchodný zákoník. Komentář. Praha : Linde, 2006. 1568 s. KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 264 s. LOCHMANOVÁ, L. Práva na označení : obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. Praha : Orac, 1997. 216 s. MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech nekalé soutěže a obchodní firmy. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. 594 s. MAŘÍK, M. Určování hodnoty firem. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 1998. 208 s. MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 2. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. 492 s. MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku: Proces ocenění – základní metody a postupy. 3.upr. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2011. 494 s.

53

PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákoník. Komentár. Praha: C.H. Beck, 2006, 1005 s. PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vyd. Praha: ASPI, 2004. 608 s. POKORNÁ, J.; KOVAŘÍK, Z.; ČÁP, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 1079 s. ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, 1469 s. Odborné články BARTOŠÍKOVÁ, M. K právní úpravě obchodního jména v obchodním zákoníku. Právní rádce, 1994. č. 3. BESSER, J.; KISLINGEROVÁ, E.; KRABEC, T. Problémy s možností odhadu ceny obvyklé podniku z hlediska teorie ohodnocování podniku. Právní rozhledy. 2011, č. 15. DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. Obchodní firma společnosti. ASPI, 2002, č. 26. DVOŘÁK, T. Dispozice s podnikem. Právní rozhledy. 2003, č. 3. ELIÁŠ, K. Některé otázky spojené s právní úpravou obchodního jména akciových společností. Obchodní právo. 1999, č. 6. ELIÁŠ, K. K vymezení podniku v českém obchodním zákoníku. Právní rozhledy. 1993, č. 3. HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002, č. 5. LOCHMANOVÁ, L. Obchodní jméno (firma) ve světle novely obchodního zákoníku. Právo a podnikání. 2000, č. 11.

54

LOCHMANOVÁ, L. Obchodní firma a tvorba firemního kmene I. Právní rádce. 2006, č. 12. LOCHMANOVÁ, L. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce. 2007, č. 4. POSPÍŠIL, M. Generální klauzule nekalé soutěže. Obchodní právo. 2011, č. 10. RYŠKA, M. Zdržovací a odstraňovací žaloby proti neoprávněnému užívání firmy obchodní společnosti. Právní rozhledy. 1998. č. 2. VEČERKOVÁ, E. Aktivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže po novele obchodního zákoníku. Obchodní právo. 2001, č. 3. VEČERKOVÁ, E. Obchodní firma a nekalá soutěž. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, č. 1. VEČERKOVÁ, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5. Judikatura Rozhodnutí ve sbírce Vážný 1097. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 1996, sp. zn. 3 Cmo 788/1994. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2008 sp. zn. 32 Cdo 4661/2007. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2008 sp. zn. 3 Cmo 259/2008. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. 3 Cmo406/2010. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1994, sp. zn. 3 Cmo 406/94. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 3 Cmo 85/2001. 55

Elektronické zdroje HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník [online]. 2009. 3.vyd. [cit. 2012-01-03]. Dostupné z Beck-online:http://www.beck-online.cz/legalis/documentview.seam?type=html&documentId=nnptembqhfpwy6bom5xw6zdxnfwgy&groupIndex=0&ro wIndex=0&conversationId=294957#selected-node.

Profipravo [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=36&id_article=252537 &csum=de545107 Yahoo: Finance [online]. [cit. 2012-03-07] ]. Dostupné z: http://finance.yahoo.com/q/bs?s=IBM+Balance+Sheet&annual Yahoo: Finance [online]. [cit. 2012-03-07] ]. Dostupné z: http://finance.yahoo.com/q/bs?s=YHOO+Balance+Sheet&annual

56