Občasník skautského střediska Skalička v Zábřeze. číslo 1 v roce JARO

Občasník skautského střediska “Skalička” v Zábřeze číslo 1 v roce 2008 - JARO

Obsah: SLOVO VŮDCE STŘEDISKA......................................................................... 2 INFORMACE...................................................................................................... 2 ZÁVOD SVĚTLUŠEK A VLČAT .................................................................... 2 Z HISTORIE SKAUTINGU – 3. DÍL ............................................................... 3 MAŠÍNOVÉ - JAK TO VLASTNĚ BYLO? .................................................... 5 KMEN ROVERŮ A RANGERS ATLAS ........................................................ 6 STŘEDISKOVÁ VÝPRAVA NA IVANČENU................................................ 7 ODDÍL SKALÁK................................................................................................ 8

SLOVO VŮDCE STŘEDISKA Vážení rodiče a příznivci skautingu, sestry a bratři, je tu tak dlouho očekávané jaro – sluneční paprsky nás vytáhly do rozkvétající přírody a před námi je spousta práce. Stupňují se přípravy táborů, chystáme závody pro vlčata a světlušky, čeká nás humanitární akce „Kapka“ a připravujeme náborovou akci na školách. Nedávno jsme uspořádali společnou výpravu na Ivančenu – skautské „poutní“ místo v Beskydech ale to jistě najdete na následujících řádcích – tak příjemné čtení. Tomáš Hampl - Čochtan vůdce střediska

INFORMACE Odkaz na velkou fotogalerii nejen z činnost oddílu Skalák (3.500 fotografií od roku 1990 až do dnes) najdete na střediskových stránkách www.skauting.cz/skalicka Pokud máte zájem dostávat tento časopis či jiné informace z dění ve středisku e-mailem – napište na [email protected]

Občasník skautského střediska „Skalička“ v Zábřeze redakční uzávěrka: 15. 5. 2008 uzávěrka příštího čísla: 22. 6. 2008 náklad: 150 výtisků e-mail redakce: [email protected] tel.: 731 626 527 Junák – svaz skautů a skautek ČR středisko Skalička Krumpach 23, 789 01 Zábřeh tel.: 736 509 434 e-mail: [email protected]

ZÁVOD SVĚTLUŠEK A VLČAT Děkujeme sponzorům okresního kola závodu světlušek a vlčat:

2

Pekařství Leština s.r.o.

řeznictví Jiří Rýznar

Denali Zábřeh

fa. STIHL - Miroslav Krejčí

Skalák 1/2008

Z HISTORIE SKAUTINGU – 3. DÍL (text pochází z internetu – bohužel neznámý autor) MEZI DVĚMA VÁLKAMI Postupem času vzniká rozdílnost vedení oddílů, vznikají vodácké oddíly, které jsou náročnější nejen svým plaveckým i lodním výcvikem, ale i technickou znalostí při stavbě vlastních lodí. Starší skautky a skauti se začínají organizovat v Klubech Oldskautů. Jejich program je velmi pestrý. Přes činnost na poli kulturním, společenském i sportovním až po pomoc oddílům jako instruktoři nebo techničtí a tělovýchovní poradci. V roce 1931 zažila Praha významné setkání skautů. Sjeli se sem skauti všech slovanských národů. Nejpočetnější delegace na těchto Táborech slovanských skautů byla polská, počtem 2000 členů (celková účast 15 tisíc). Naše skautské ústředí bylo členem Svazu slovanských skautů, který vydával pro svoje organizace skautský časopis “Skaut slawiansky” ve všech slovanských jazycích i v řeči lužicko-srbské. O prázdninách 1938 navštívil ABS Sovětský Svaz, aby se seznámil s výchovou sovětské mládeže. Vrátil se však nemocen a 17. září 1938 zemřel na streptokokovou nákazu. Krátce po něm umírá i jeho blízký spolupracovník, významný skautský teoretik a pedagog Jan Novák. Nad touto usilovnou prací se však již podruhé zatáhly šedé mraky a celý kulturní svět se dozvěděl, že se našel člověk, který se rozhodl tuto organizaci ve své zemi zakázat. Byl to italský fašistický diktátor Benito Mussolini, který se obával, že by tato skautská organizace mohla ohrozit jeho dobyvačné plány. Začáteční slova posledního pozdravu italských skautů zněla: “Za velikého mlčení všech vlčat a skautů jsme svinuli vlajky..., ale věříme, že je budeme moci opět jednou rozvinout.” Je snadno pochopitelné, že v zákazech pokračovalo Španělsko, Německo a další státy. Na Slovensku se o likvidaci skautů postarala Hlinkova garda. 22. ledna 1939 se konal I. ustavující sněm Junáka, kde se spojily skautské organizace (Český skaut - Junák, Spartakovi skauti práce, DTJ,...) a založily Junák, ústředí skautské výchovy. Do předsednictva byli zvoleni: velitel Bohumil Řehák, náčelník Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Koseová. Skautská organizace byla natolik silná, že se s ní počítalo při přípravě obrany naší vlasti. 28. října 1940 vydal K. H. Frank nařízení k rozpuštění Junáka a Sdružení přátel Junáka na území Protektorátu Čechy a Morava. ZA MŘÍŽEMI DVOU TOTALIT Mnoho skautských činovníků musí odjet na práci do Říše. Někteří píší až ze severního Norska za polárním kruhem. Nacistická okupace však nemohla zlomit víru převážné většiny skautů. Někteří skautští vedoucí a činovníci prchli do zahraničí, kde se organizují v čsl. armádách. Doma se zapojují do odboje, jiní vedou ilegální kluby pod krycími jmény a při různých organizacích - Klubu českých turistů, sportovních klubech, čtenářských klubech Mladého hlasatele. Již před pádem nacistické říše se scházejí junáčtí pracovníci a připravují se na zahájení své činnosti. 5. května 1945 hned po osvobození Československa obnovuje Junák svou činnost. Do oddílů se hlásí nebývalé množství mladých lidí, celkový počet dosahuje 250 000 lidí. 27. října vychází první číslo časopisu Junák ve velkém nákladu. 10. února 1946 se schází II. junácký sněm, na kterém je rozhodnuto, že se Junák stane kolektivním členem SČM. V roce 1946 se běžel první ročník Svojsíkova závodu, na kterém byl účastna i Olave B-P. Po únoru 1948 vznikl i v Junáku Akční výbor, který měl řídit výchovu junáků do 15 let dle platných dohod, od kterých bylo poznenáhlu ustupováno. Junáckým pracovníkům bylo připomínáno, že jsou staří, a že dnešní mládeži nerozumí. Později byla skautská organizace označována za buržoazní a ve službách podněcovatelů nové války, až nastala úplná likvidace Junáka. Došlo k velkému procesu, doprovázeného zatýkáním a soudními procesy se skautskými činovníky. Skalák 1/2008

3

V následujících letech u nás nastává nedostatek mimoškolní výchovy mládeže. Dochází k nárůstu kriminality, který se nedaří zastavit. Diskutuje se o těchto zjevech a hledají se různá východiska. V roce 1967 uvažuje Rudolf Plajner s některými kolegy o schůdné cestě a vidí nápravu skautskou cestou. V lednu 1968, při pohřbu Čestného náčelníka prof. Bohumila Řeháka, prvně zaznívá junácká hymna, téměř po 20 letech. O několik týdnů později v Praze, v sále Domoviny, může veřejně zahájit novou éru obrozenecké junácké práce. V dubnu 1968 byla obnovena činnost ve všech okrscích a oblastech, do kterých se přihlásila většina středisek, ve kterých byla násilně přerušena činnost v roku 1949. Po celou dobu existence Junáka od dubna 1968 do září 1970 bylo junácké hnutí podporováno širokou veřejností, podniky a lidosprávou (ONV, MěNV). Po třech měsících existence se konaly o letních prázdninách stovky táborů. Odrazovým můstkem se stal III. sněm, který se konal 23. a 24. listopadu 1968 v Praze. Začal vycházet časopis pro činovníky Skauting, později nazvaný Junácký činovník. Pro děti vycházel časopis Skaut-Junák. Na III. junáckém sněmu byly schváleny stanovy Junáka a s malými změnami platí i dnes. V průběhu let 1968-9 nastoupilo třináct tisíc činovníků, aby mohli vychovávat a vést vlčata či skauty. Z ničeho se podařilo zorganizovat a připravit 1230 junáckých táborů ve všech koutech republiky, které měly velmi dobrou úroveň. I při této slibně se rozvíjející kariéře byla 15. 9. 1970 činnost Junáka ukončena. Až do roku 1989 museli skautští vůdci a činovníci pořádat schůzky oddílů a družin pod hlavičkami turistických oddílů, Svazarmu, nebo jako volná sdružení. PO SAMETOVÉ REVOLUCI Konečně byla naše země opět volná a necelý půlměsíc po 17. listopadu začala ve Spálené ulici č. 9 v Preze působit Skautská informační kancelář a zároveň probíhaly intenzivní přípravy na první setkání skautských činovníků. To se konalo 2. prosince 1989 v sále Městské knihovny, kam se vešlo na 60 činovníků. Nadšených skautů a skutek z celé republiky bylo ještě více, na nádvoří Klementina se jich tísnilo přes dva tisíce. 28. prosince 1989 byly schváleny stanovy Českého Junáka - svazu skautů a skautek ministerstvem vnitra a životního prostředí. 19. května 1990 se konal v Domě železničářů na Vinohradech IV. obnovující sněm Junáka, kde bylo zvoleno nové předsednictvo. Starostkou byla zvolena Dagmar Burešová. 13. června 1990 na 27. mezinárodní konferenci skautek v Singapuru byly naše skautky opět přijaty do světové asociace skautek WAGGGS a o šest týdnů později na 32. mezinárodní konferenci skautů v Paříží i naši skauti do WOSM. Na základě těchto rozhodnutí mohlo být šest našich skautů opět oficiálními delegáty naší republiky na 17. světovém skautském jamboree, které se konalo v srpnu 1991 v Koreji. Úderem půlnočních zvonů 31. prosince 1992 přestala existovat Československá republika a zároveň čeští a slovenští skauti ztratili plnohodnotné členství v mezinárodních skautských ústředích a museli o ně znovu žádat, každá organizace zvlášť. Poté dochází k výrazným změnám ve vrcholných orgánech Junáka. Připravuje se nové znění stanov, upravuje se skautský slib. Střediska však žijí svým životem - schůzkami, výpravami, tábory a také zahraničními akcemi. ZÁVĚREM Za sto let skautské hnutí zdárně zakotvilo ve všech zemích celého světa. Pro skautský program se rozhodovala mládež ve střední Africe, nebo třeba mládež na téměř neznámých ostrovech v Pacifiku. Malý obrázek zakladatele světového skautingu a skautského desatera ve všech řečech visí na stěnách kluboven ve všech zemích světa.

4

Skalák 1/2008

MAŠÍNOVÉ - JAK TO VLASTNĚ BYLO? Téma diskutované, kontroverzní. Pro jedny hrdinové, pro druhé vrazi. Skupina bratří Mašínů a jejich útěk doprovázený střelbou. Zanechali po sobě mrtvé. A víme vůbec jak to bylo Soudíme jen z dobových informací komunistického tisku? Nebo co se vlastně stalo…? Jaké byly motivy, co tomu všechno předcházelo? Spousta otázek k přemýšlení, k diskuzi,... MKD Šumperk a Zábřeh ve spolupráci se skauty (oddíl Skalák) uspořádali v Katolickém domě v Zábřehu dne 22. dubna přednáškový a diskusní blok na toto téma. Přednášejícími byli Petr Maišajdr, pracovník Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu a vůdce skautského střediska bratří Mašínů v Praze, a Milan Paumer, tzv. Třetí Mašín, který byl členem „mašínovské“ skupiny. Náročnou diskuzi moderoval František John, který na začátku diskuze uvedl, že cílem setkání není určit co je a není dobré, ale dozvědět se více a snažit se pochopit dobu. Jako upomínku na Zábřeh dostali oba přednášející od vůdce oddílu Skalák Aleše Pátka odznaky se skautskou zábřežskou tematikou. Přednášky se účastnilo přes 70 lidí, a to všeho věku. Je vidět, že zvolené téma a pozvaní hosté vzbudili u lidí zvědavost a zájem. Nejen obdivovatelé, ale také kritici. Zajímavé, mnoho podhledů, pestré názory. Návštěva mladých lidí naznačuje, že téma boje proti komunismu snad nebude zapomenuto. Jan Šafařík - Zip

ODDÍL HLEDAČI - ŠTÍTY Putování za slunkem aneb návštěva jižních přátel Dne 1. května jsme jeli do Chorvatska za našimi skautskými přáteli. Vyjeli jsme okolo 13:00 hodiny. Nejdříve jsme dorazili na Slovensko pro naši anglicko-slovenskou překladatelku Elenku. A pak večer následovala 12-ti hodinová jízda autem. Jeli tři osoby Elena Turoňová, Luboš Skácel a Veronika Skácelová. Do Omiše jsme dorazili okolo 9:00. Jelikož nás cesta hodně zmohla, tak jsme se prošli po městě, zašli si na zmrzlinu a na pláž trošku zregenerovat zmožené tělo. Na oběd jsme si zašli na pizzu a pak následovala cesta za skauty na jejich skautskou základnu cca 20 km od 0miše. V obci Dugopolje nad Cetinou nás čekal Igor Spetic (nově zvolený vůdce Splitské oblasti), který nás zavedl na jejich skautskou základnu vysoko v horách. Zde jsme si prohlédli jejich základnu, poté se domlouvali ohledně tábora. Tam napadla Luboše myšlenka, proč my neděláme střediskové tábory, tak jak to dělají skauti ve Splitu, kde dělá vše středisko společně. Když jsme je navštívili, tak měli zrovna víkendovou akci a byla pro všechny oddíly. Pak je více lidí na organizaci a oddíly se lépe znají, takhle se vidíme jednou za rok na Vánočních besídkách. Já jsem mezi tím šla hrát s Tinou, Ivem a Radem hru. Byli jsme mobilní stanoviště. Bylo to celkem zajímavé. Nejdřív si mysleli, že jim nerozumím ale když jsem se projevila J nejdříve byli překvapeni a pak jsme spolu již komunikovali bez problémů. Ještě, že je chorvatština podobná češtině a když třeba nevěděla Tina, co to znamená česky jak se jmenuje ten kluk co sedí ve předu v autě, tak jsem použila svoji špatnou angličtinu ale domluvila jsem se J to je důležité. Dobře jsme si popovídali a potom mě odvezli zpět na základnu. Rozloučili jsme se a pak už následovala akorát cesta domů. Prý se těší na společný tábor, já také. Tak uvidíme, jak to dopadne J Zapsala Veronika Skácelová

Skalák 1/2008

5

KMEN ROVERŮ A RANGERS ATLAS Podkavkazsky vandr (GRUZIE) Letosni duben jsem vymecne nemusel do skoly, takze jsem nevahal, sbalil si ranecek a vyrazil do sveta. Spolu se mnou se na skoro mesicni putovani po Gruzii vydala jeste Dzuli, svetobezkyne ze Slovenska. Po prijezdu do Tbilisi, hlavniho mesta Gruzie, jsme se vydali k poutnimu mistu ,,David Garedza,, , blizko hranic s Azerbajdzanem. Na vecir jsme se zde potkali se skupinkou domorodcu, kteri nas okamzite vzali mezi sebe, pohostili vybornou veceri, domacim vinem a na rozloucenou nam pak jeste odkazali asi 3 kilovou tasku dobrot. A tak to slo porad. Pro gruzince je poutnik dar od Boha a presto ze jsou to lide chudi, pohostinost a touha splnit hostovi prvni-posledni je zkratka bezmezna. Temer vsechny pametihodnosti jsou velmi uzce spjate s nevsedne silnou pravoslavnou virou, kterou je mozne pozorovat i na lidech samotnych. Treba kdyz clovek jede marsutkou (=minibus, nejcastejsi zpusob dopravy) a na obzoru vykoukne vez kostela, vsichni spolucestujici se zacnou krizovat, kazde aspon trikrat. Nektere kostely pochazi z 5. stoleti, mnoho jich bylo postaveno za vlady kralovny Tamary kolem 11. stoleti. Take jsme ale navstivili jen 5 let starou katedralu, ktera ve svem podzemi skryva dalsich 7 kosteliku a vrsek veze ma pokryty 4 kg zlata- nechapacka. Take jsme navstivili ruzne prirodni parky, ktere skryvaji plaze Cerneho more, pestre delty rek, stepi, subtropicke lesy, ale predevsim 5tisicove kavkazske kopecky. Kdo ma rad hady, tomu bych doporucil treba navstevu pristavniho mestecka Poti. Zde jsme take potkali divoke buvoly a z lodky, kterou nam zapujcil samotny reditel narodniho parku jsme pozorovali nejruznejsi ptacky. Presto, ze Gruzie za svou historii nezazila vic jak 80 let bez valky, je tu celkem bezpecno. Ponevac si v blizkosti rusu, mongolu, turku a persanu moc miru zatim neuzili, velmi si ho vazi a radi na mir pripijeji. Za zminku stoji i gruzinsky jazyk, ktery se radi mezi 14 jazyku na svete, ktere maji vlastni abecedu a zaroven nemaji pribuznost s nekterym jinym jazykem. Zkratka fajna zeme s fajnymi lidmi k fajnemu vyletu. A rozloucim se po gruzinsku: Nachvandis! Matěj Srovnal – Mates

(pozn. red. příspěvek došel z Německa, kde Matěj momentálně pobývá – proto v něm chybí diakritika)

6

Skalák 1/2008

STŘEDISKOVÁ VÝPRAVA NA IVANČENU Vše to začalo ráno v 6:30 hod.na Valové, kde se dostavilo k odjezdu autobusu skoro půl střediska. Nastupovali jsme do autobusu, kde už seděli někteří skauti a skautky z oddílu Hledači ze Štítů. Po cestě do Malenovic zastavujeme ještě v Lošticích, kde přibíráme další bratry a sestry, abychom doplnili kapacitu autobusu. Kolem deváte jsme na místě a vyrážíme směr Ivančena. Už při stoupání do kopce panuje úžasná atmosféra, potkávají se a míjejí skauti z jiných středisek. Po cestě několikrát odpočíváme a svačíme, čteme si něco z knihy „Ivančena, junácká legenda“ . První z nás dorazí na vrchol kolem jedenácté hodiny, kde právě v sedle probíhala mše svatá, kterou sloužil bratr biskup Lobkowicz. Po skončení, v pravé poledne, se všichni schází u mohyly, kde se zazpívala Československá státní hymna. Následovalo krátké slovo starosty Junáka a udělilo se několik vyznamenání svatého Jiří. Fotíme se u mohyly a pokládáme naše kameny, které jsme donesli ze svých rodných měst. Obědváme a vyrážíme, teda zdatnější z nás, směr vrchol Lysé Hory. Výstup byl náročný, počasí úžasné, prostě to stálo za to. Kolem druhé scházíme po naučné stezce do Malenovic, nasedáme do autobusu a za zpěvu, s doprovodem vynikajícího kytaristy Boba, jedeme domů. Večer jsme doma jak na koni. Z celé akce jsem měl dobrý pocit, jsem rád že jsem se mohl po deseti letech na Ivančenu skautskou mohylu podívat! Aleš Pátek - Ropák

Skalák 1/2008

7

ODDÍL SKALÁK Návštěva muzea V sobotu 23.2. se sejdeme v 10.00 u Muzea (v krojích) abychom společně navštívili výstavu „Zbraně a lovecké trofeje“ V muzeu jsou k vidění opravdové unikáty. Vystavené historické zbraně pocházejí od renomovaných puškařů evropské úrovně, ale i od výrobců střelných zbraní ze Šumperska a Zábřežska. Kromě samotných pušek výstava představuje i jiné předměty – tesáky, dýmky, porcelán či grafiky s loveckou tematikou. Dále také výstava loveckých trofejí, jimž vévodí hlava losa, nechybí ani unikáty jako vlk, ale i jelen či drobnější zvěř z našeho okolí. Velkou ozornost věnovali autoři výstavy také ptactvu, které nemá jen seznámit s druhy ptáků, žijících na našem území, ale zároveň upozornit na jejich ohrožení. Jako memento tak může působit vystavený drop velký, dnes už v Česku vymřelý. (zdroj – Zpravodaj Zábřeh) Přechod nováčků 29.2. byla pro nás významná oddílovka – Náš oddíl se rozrostl o družinu nováčků z oddílu Dráčat. Ondra Vlček, Peťa Roupec, Jirka Hojte, Viktor Švub a Michal Diviš se stali základem pro třetí družinku, která bude mít klubovnu společně s Dráčaty. Výprava na Bradlo V sobotu 8. března jsme se vydali na zříceninu hradu Bradlo. Hlavním úkolem – mimo prohlídky hradu bylo vyzkoušet něco z kuchařského umění – dopadlo to dobře – žádná družina hlady neumřela. Na jídelním lístku tentokrát všichni měli bramborový guláš – byl však 3x jinak . Zahráli jsme si hu-tu-tu a dostihy kolem hradu. Během celého dne nás provázelo úplně perfektní (na tuto dobu) nevídané počasí. Cesta zpět se nám trochu zkomplikovala, ale vše na konec dopadlo dobře Florbal - 29.3.2008 Již potřetí pořádal oddíl Šavanů florbalový turnaj. Jako každý rok se ho náš oddíl zúčastnil ve dvou kategoriích- mladší: Hraboš, Bobek, Jenda a v bráně Peťa a za starší: já, Ropák, Michal, Traktor a v bráně Zdena. Z ostatních oddílů hráli v mladší kategorii tým z Bludova a tým z oddílu Šavani. V této kategorii jsme měli pohár zaručen, teď stačilo bojovat jenom o ten první. To se klukům dařilo dobře - ani jednou neprohráli. V mladší kategorii jsme byli první my, druzí Šavani a třetí kluci z Bludova. Ve starší kategorii bylo týmů víc, a to - my, Šavani, dva týmy z Bludova, Zlín a Štíty. Hrálo se každý s každým a po odehrání všech zápasů to s námi nevypadalo moc dobře, měli jsme hrát o páté místo s klukama z Bludova. Abychom si neudělali ostudu dali jsme do toho zápasu všechno, nakonec jsme vyhrali myslím 4:3. takže jsme měli páte místo. Na třetím místě byli Šavani, na druhém Štíťáci a na prvním mísťe kluci ze Zlína. Vladimír Mráček - Krtek

8

Skalák 1/2008