Nový rok 2016 ve znamení Božího milosrdenství Kdyţ jsem ještě stál na opačné straně kostela a poslouchal jsem kázání jako jeden z mnoha věřících, s těţkostí jsem přijímal slova ujišťující mě o lásce Boha ke mně. „Bůh tě opravdu miluje“ - ujišťoval mě kněz. Ano je to pravda, ţe Bůh miluje lidi, ale miluje také přímo mne? Pokud ano, tak určitě méně neţ třeba nějakého světce. Já ale nechtěl, aby mě miloval méně, proto jsem odmítal Boţí lásku a Jeho slova zůstávala někde mimo mne. Přece jenom konečně nastal den, kdy jsem nejenom pochopil, ale i zakusil, ţe Bůh skutečně miluje také mne. Od toho okamţiku všechno vypadalo jinak. Nepochybujme o Boţí lásce. Právě to nejvíce Jeţíše bolí, víc neţ jakýkoli jiný hřích. Proč? Protoţe láska a milosrdenství jsou jeho nejkrásnějšími a nejzákladnějšími vlastnostmi. Všichni máme tak trochu povahu „marnotratného syna“ z evangelia. Kaţdý člověk touţí po štěstí. Je to přirozená i krásná touha, vlastní jeho povaze. Bohuţel ne vţdy člověk ví, kde ji nalézt. Všechno, co svět můţe nabídnout, má své meze. Kaţdý pozemský pramen štěstí dřív nebo později vyprchá. Člověk si zaslouţí víc. Prahne po něčem větším, protoţe je stvořen k věčnosti.
Lidé čerpající z relativně prosperujících pramenů jsou nešťastni, nebo se jim zdá, ţe šťastni jsou. Bez Boha opravdové štěstí není moţné. Je to stejné jako s člověkem, který ţasne nad velikostí jezírka, dokud neuvidí oceán. Nebo jako ţena, která ani neví, ţe v ní dřímá velká, nenahraditelná láska k dítěti, které teprve bude počato. Podobně je to i s člověkem. Ne vţdycky si uvědomuje, jak velmi můţe být šťastný a jak veliká láska k Bohu v něm dřímá. Marnotratný syn pochopil svoji chybu a vrátil se k Otci. Důvěřujme i my světlu evangelia. Ještě nikdy nebylo slýcháno, aby někdo litoval, ţe vstoupil na cestu evangelia. My jsme také obdrţeli od Boha Otce majetek. Je to právě celé stvoření, které nás obklopuje. Lidé i příroda, celý svět. Jak zacházíme s tímto majetkem? Je pro nás důleţitější, neţ Ten, od kterého toto všechno máme? Co více milujeme? Dárce nebo dar? Lidé dostávají od Boha světlo moudrosti a dar hlubokého, vnitřního štěstí. Proč ho dostávají v různé míře, to je tajemstvím spolupráce kaţdého jedince s milostí. Proţíváme Rok milosrdenství. Kéţ kaţdý z nás odhalí krásu Boţí lásky k nám a zakusí sílu Boţího milosrdenství. Takové odhalení navţdy mění kvalitu lidského ţivota.
o. Lesław Mazurowski
Apoštolát modlitby 2016 Denní modlitba apoštolátu Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Jeţíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů: 1. Všeobecný úmysl 2. Evangelizační úmysl 3. Národní úmysl Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítěte Jeţíše, oroduj za nás! Úmysly Svatého otce Františka svěřené Apoštolátu modlitby pro rok 2016 LEDEN
BŘEZEN
1. Aby upřímný dialog žen a mužů odlišných náboženství přinášel ovoce míru a spravedlnosti.
1. Aby rodiny v obtížných situacích dostávaly nutnou podporu a děti mohly vyrůstat ve zdravém a klidném prostředí.
2. Aby se prostřednictvím dialogu a bratrské lásky s přispěním Ducha Svatého překonala rozdělení mezi křesťany.
2. Aby křesťané, znevýhodňovaní a pronásledovaní pro víru díky neutuchající modlitbě celé církve zůstali pevní a věrní evangeliu.
3. Ať se ve Svatém roce milosrdenství umíme společně modlit s nekatolickými křesťany a naslouchat slovu Boţímu s vědomím vlastních chyb a hříchů a s lítostí nad nimi.
3. Ať se k matkám, které podstoupily interrupci a nesou v srdci výčitky, lítost a bolest, umíme stavět s citlivostí, milosrdenstvím a soucitem.
ÚNOR
DUBEN
1. Abychom pečovali o stvořený svět, který jsme dostali jako nezaslouţený dar, a rozvíjeli jej a ochraňovali pro budoucí pokolení.
1. Aby drobní rolníci dostávali přiměřenou odměnu za svoji neocenitelnou práci.
2. Aby přibývaly příleţitosti pro dialog a setkávání mezi křesťanskou vírou a asijskými národy. 3. Ať nemocné, seniory a trpící přijímáme v našich farnostech a společenstvích s úctou a láskou a umíme jim citlivě dát najevo svou vděčnost za jejich modlitby, oběti a ţivotní moudrost.
2. Aby afričtí křesťané uprostřed politickonáboţenských střetů vydávali svědectví lásky a víry v Jeţíše Krista. 3. Ať v našich farnostech a společenstvích máme upřímný zájem o lidi hledající, konvertity a nově pokřtěné, aby poznali naši církev jako rodinu a našli v ní svůj domov.
KVĚTEN
1. Aby ženám ve všech zemích světa byla prokazována váţnost a úcta a jejich přínos pro společnost byl náleţitě oceňován. 2. Aby se v rodinách, společenstvích a skupinách rozšiřoval zvyk modlit se růţenec za šíření evangelia a za mír. 3. Ať nás mariánská úcta vede k hlubokému duchovnímu ţivotu, modlitbě, naslouchání Boţímu slovu a bezvýhradné ochotě vytrvale hledat a ochotně plnit vůli Boţí. ČERVEN 1. Aby senioři, lidé žijící na okraji společnosti a ti, kteří jsou osamocení, naš-li i ve velkoměstech příleţitost k setkání a vzájemné podpoře. 2. Aby se bohoslovci, novicové a novicky setkali s takovými formátory, kteří proţívají radost evangelia a moudře je připraví na jejich poslání. 3. Ať naše úcta a láska ke Kristu v eucharistii posvěcuje naše biskupy a kněze, farnosti a rodiny. ČERVENEC 1. Aby se dostalo větší úcty domorodým národům na pokraji přežití a ohroţeným v jejich sebeuvědomění. 2. Aby církev v Latinské Americe a Karibiku s obnovenou energií a novým nadšením hlásala evangelium v této části světa. 3. Ať Bůh přitáhne k sobě srdce mladých lidí a pomůţe jim poznat a přijmout povolání, které jim vloţil do srdce. SRPEN 1. Aby se sport stal příleţitostí k bratrskému setkávání mezi národy a významně přispěl k míru ve světě. 2. Aby křesťané ve svém následování evangelia vydávali svědectví víry, úcty a lásky k bližnímu. 3. Nanebevzatá Matka Boţí ať nám vyprosí a upevní v nás jistotu, ţe víra v Boha a poslušnost vůči jeho vůli jsou největším bohatstvím, radostí, důstojností a krásou člověka.
ZÁŘÍ 1. Aby každý člověk přispíval k obecnému dobru a povznesení společnosti, v níţ lidská osoba bude středem pozornosti. 2. Aby si křesťané, kteří přijímají svátosti a rozjímají o Písmu svatém, stále více uvědomovali své poslání šířit evangelium. 3. Ať Duch Svatý pomáhá všem rodičům, vychovatelům, učitelům, kněžím a katechetům v jejich evangelizačním poslání a povolání. ŘÍJEN 1. Aby novináři při výkonu svého povolání byli vţdy obdařeni úctou k pravdě a vytříbeným smyslem pro etiku. 2. Aby Světový den modliteb za misie obnovil ve všech křesťanských společenstvích radost a odpovědnost za zvěstování evangelia. 3. Ať se náš národ vrátí ke svým křesťanským kořenům a naši biskupové ať mají odvahu jasně se svým slovem vyjadřovat k problémům ve společnosti. LISTOPAD 1. Aby země, které se ujímají velkého počtu uprchlíků a běţenců, byly podporovány ve svém úsilí být solidárními. 2. Aby se kněží a laici ve farnostech podíleli na sluţbě ve prospěch společenství a nepodléhali pokušení malomyslnosti. 3. Ať je modlitba za zemřelé a naše úcta k nim svědectvím o jedinečnosti kaţdého lidského ţivota a jeho věčné perspektivě v Boţí lásce. PROSINEC 1. Aby byla z kaţdé části světa odstraněna nákaza, kterou je zneužívání dětí k vojenské službě. 2. Aby evropské národy znovu objevily krásu, dobro a pravdu evangelia, které dává ţivotu radost a naději. 3. Ať jako křesťané umíme druhé obdarovávat nejen věcmi hmotnými, ale hlavně bohatstvím pramenícím z naší víry: poznáním Boha, láskou k němu a k bliţním.
| Převzato z www.jesuit.cz
Putování obrazu Božího milosrdenství Papeţ František vyhlásil mimořádné jubileum Boţího milosrdenství. Katolická církev započala tradici svatých roků za papeţe Bonifáce VIII. v roce 1300. Tehdy stanovila jejich konání na období jednou za sto let. Od roku 1475 bylo řádné jubileum vyhlašováno kaţdých 25 let, aby je mohlo proţít co nejširší okruh věřících. Do dnešního dne bylo slaveno v církvi 26 řádných svatých roků. Od 16. století se začala vyhlašovat také mimořádná jubilea, která měla zdůraznit události zvláštního významu. Církev dala starozákonnímu jubileu nový duchovní význam. Milostivý rok spočívá v odpuštění, jeţ je nabídnuto všem a v moţnosti obnovit vztah s Bohem i s druhými lidmi. Naše bolatická farnost chce odpovědět na papeţovu výzvu. Právě proto, ţe si uvědomujeme svoji nedokonalost a nutnost obrácení, chceme ponořit celou naši farnost, celou obec, naše rodiny a známé do hlubin Boţího milosrdenství. Během celého svatého roku bude putovat naší farností posvěcený obraz Boţího milosrdenství. Je to praxe v cíkrvi velmi známá a věřícím umoţňuje velmi osobní kontakt s Bohem. Je to jako by se dobrý Bůh zastavil právě u Tebe doma. Celá farnost se u kaţdé mše svaté bude modlit během přímluv za rodinu, u které se zrovna putující obraz Boţího milosrdenství nachází. Pevně věřím, ţe tato modlitba, „návštěva” milosrdného Boha u nás doma a naše otevřenost na Boţí dotek přinese mnoho milosti, uzdraví naše rodinné vztahy, rozváţe svázané a napraví věci, které se zdály být nenapravitelné. Všem posílám Boţí poţehnání.
o. Lesław Mazurowski
Kniha Jeremjáš Kniha Jeremjáš, (hebrejsky Sefer Jirmejahu) je rozsáhlá starozákonní prorocká kniha, která je připisována proroku Jeremjášovi. Křesťané ji řadí mezi tzv. velké proroky. Jeremjáš předstupuje před čtenáře knihy jako člověk osamělý, který je vystaven nepochopení okolí i svých blízkých. Jeremjáš napsal pozoruhodnou knihu. Jistě, kaţdá kniha Písma je pozoruhodná, ale tato je zvláštní jednou skutečností. Většina proroků se zahalila do pláště anonymity, ale Jeremjáš nám prostřednictvím této knihy odhalil své nitro. Jeho spis je z velké části autobiografický. Dočteme se v něm mnoho o historii z prorokova ţivota. Jeremjáš
poskytuje pohled do svého nitra, předkládá své niterní pocity, coţ je v jeho době velice nezvyklé. Tento prorok je velmi upřímný ve svých výpovědích a jeho lidskost z něj činí postavu čtenáři velmi blízkou. Kniha Jeremjáš obsahuje 52 kapitol, které pochází buď od samotného Jeremjáše, nebo od jeho věrného ţáka a zapisovatele Barucha. Jeremjáš byl ještě před svým narozením určen, aby se stal prorokem. Jeho úkol je vyznačen třemi dvojicemi slov: boření a ničení, rozvracení a podvracení, stavění a sázení. Naplněním jeho poslání není zkáza, ale odstranění všeho zlého, aby tu bylo místo pro nové. Jeremjáš je jako velmi mla-
dý povolán do úřadu proroka a nebylo mu dovoleno, aby se oţenil, protoţe doba, ve které ţil, byla těţká. Za celý svůj ţivot neobrátil jednoho, jediného člověka k Bohu! Byl svými lidmi odmítnut. Zpráva, kterou lidem přinesl, zlomila jeho vlastní srdce. Chtěl se vzdát svého úřadu, ale Bůh mu to nedovolil. Byl svědkem zničení Jeruzaléma i Babylonského zajetí. Bylo mu dovoleno zůstat v zemi zaslíbené, a kdyţ se později zbytek Judeje rozhodl uprchnout do Egypta, tak proti tomu Jeremiáš kázal a vystoupil. Z donucení musel poté odejít do Egypta a tam zemřel. Jeremjáš je velkým muţem od Boha, pravým prorokem a vyznačuje se tím, ţe je skutečným Boţím vyslancem, je povolaným, vidoucím. Zamysleme se nyní nad Jeremjášem a zkusme v něm hledat proroka, který je spojovacím článkem na cestě k Bohu. Na Jeremjášovi je moţné sledovat, jaký vztah má Izrael k Bohu a jak s ním jedná. Jeremjášův ţivot je předobrazem ţivota Jeţíše Krista. Svým ţivotem a utrpením spojuje Starou smlouvu s Novou. Šest set let po Jeremjášovi se Bůh vydá ve svém Synovi na cestu největšího lidského utrpení. Ukřiţovaný Jeţíš je pro celý svět znamením odpornosti lidské viny a hříchu a na druhé straně je i znamením Boţí ochoty a lásky odpouštět, toho největšího milosrdenství. Svými příbuznými a svým rodným městem je Jeţíš odmítnutý, opuštěný, pronásledovaný a hanobený, knězi odsouzený pro rouhání, vládou pro povstání. Jeţíš pláče nad odmítnutím zachraňující lásky svého Otce a nad budoucím zničením Jeruzaléma. Navzdory vnitřnímu zápasu plní Jeţíš svoji úlohu, poslušný aţ na smrt, aţ na smrt na kříţi. Jenţe smrt není konec.
I v Jeremjášově hlásání září světlo nového začátku, ke kterému Izrael směřuje skrze svůj zánik. Jeremjáš prorokuje neštěstí, proto je vyobcovaný. Je nenáviděný jako zrádce, protoţe stále předpovídal zánik a neštěstí. Po katastrofě r. 586 se ale ukazuje jako pravý nositel naděje. Pro ostatní vše skončilo, ale pro Jeremjáše se vše teprve začíná. Bůh nepřestává milovat svůj lid, nevypověděl smlouvu s ním, stále je platná. Jeremjáš po roku 586, kdyţ nic z politických událostí nenasvědčuje na změnu poměrů, slibuje nadějnou budoucnost ve 30. a 31. kapitole. Uţ nebude Izrael otrokem cizích národů, ale jen sluţebníkem Boha. Srdce národa se změní, uţ nebude kamenné a tvrdé; i myšlení a národ se obrátí zpět k Bohu. Jeremjáš svým hlásáním zanechal obrovský odkaz a rozhodujícím způsobem ovlivnil biblickou představu o Bohu. Sám zaţil Boha jako toho, který je daleko i blízko, jako Boha, který s člověkem hovoří od srdce k srdci. A tohoto Boha můţeme poznat i my nejen při mši svaté v chrámě, ale i v hloubce vlastního srdce. S přáním poznávat a blízkost
Boţí
milosrdenství
| Andrea Pavlíková
Poděkování Rádi bychom ještě jednou poděkovali za dlouholetou podporu a spolupráci Pekárně AZPEK Bolatice, která na snídaně konané po rorátních mších dodává pečivo zdarma. Dík patří i vedoucí školní jídelny, paní Zdeně Ballarinové, a kuchařkám za přípravu snídaní a prodejně Malhvo, zvláště paní Věře Plačkové, za vstřícnost při zajišťování ostatních surovin.
Ježíši, důvěřuji Ti! Vracím se z překrásné půlnoční mše. I kdyţ je pozdě, nespěchám. Zima mi není, je úplněk, takţe světla je kolem dostatek, všude panuje slastné ticho a ve vzduchu visí radostná zvěst. Za chůze pročítám ještě jednu opoţděnou či spíše vzhledem k jejímu obsahu dobře načasovanou esemesku. Čtu v ní: „…a ještě jedna dobrá zpráva: Bůh se narodil!“ Na tváři se mi rozhostí úsměv a cítím v sobě zvláštní pokoj. Dobrých zpráv není nikdy dost, pomyslím si. Zrovna míjím dva mladé lidi. V té chvíli se stane něco, co se člověku běţně nestává. Jeden z nich jen tak bezděčně hlasitě vyhrkne: „Bůh neexistuje!“ Otáčím se za ním, ale proč to řekl, nezkoumám, ani se nad ním nikterak nepohoršuji. Říkám si, ţe to, ţe se niterně pohybuje na frekvenci – Bůh neexistuje/existuje – zaměstnává jeho myšlenky, ţe to v něm „hlodá“, je jenom dobře. Mnohem horší je ignorantský přístup, kdy člověk myšlenku Boţí existence do své mysli ani nevpustí, kdy má dveře do svého srdce zavřené na závoru. Víra je ničím nezasloužený dar. Jeţíš říká: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás.“ (srov. Jan 15, 16) a za takové hledající a tápající zvláště mladé lidi bychom se měli modlit, aby Bůh poslal do jejich ţivotů světlo, které proměňuje a udává směr. Oni nepotřebují naše úšklebky, odsudky, ale naše modlitby! Znovu nahlédnu do obsahu esemesky, abych ji dočetla. Stojí v ní: „Přeji, aby se Bůh neustále rodil v nás, když chceme být ne pro dobro své, ale toho druhého!“ Zamyšleně pohlédnu na obrázek Boţího milosrdenství, který si z kostela nesu. Bůh existuje! Jen onen mladý člověk to přes clonu vnitřní temnoty ještě neobjevil! V té chvíli si vzpomenu na slova svaté Faustyny Kowalské: „Čím větší temnota, tím větší musí být i naše důvěra.“ Znovu se zahledím na obrázek Boţího milosrdenství, který svírám v rukou a zrak upřu na větu, která je všeříkající, poněvadţ je vizí pokorného a Bohu odevzdaného křesťana – „Ježíši, důvěřuji ti“. Existuje hlubší niterné vyznání? Důvěra je záleţitostí blízkého vztahu dvou osob. Všichni víme, jak obtíţně se důvěra získává a lehce ztrácí. Pro nevěřícího člověka, ale i pro člověka zastávajícího víru v duchu zvyků a tradic či vlaţného ve víře je obtíţné si představit, jak se můţe realizovat důvěrný vztah mezi člověkem a Bohem. Pro člověka, který žije víru živou, takovou, která žízní a lační po Boží přítomnosti – který dovolil Bohu, aby prostoupil všechny sloţky jeho osobnosti, jeho ţivot a jeho vztahy; který zakusil Boţí blízkost, ochrannou ruku a pomoc ve svém ţivotě; který dovolil Duchu svatému, aby vanul; který se nechal obdarovat Jeho dary a charismaty; který jednoduše ţije svůj ţivot v upřímném odevzdání se: „Pane, tady jsem, skrze mne čiň své dílo!“ – je jeho život jedním velkým obdarováním. I kdyţ to tito lidé mívají v ţivotě o mnoho a mnoho těţší. A také – jak říká někdo, koho si nesmírně váţím – život s Ježíšem je jedno velké dobrodružství! Jeţíš nesliboval pozemský ţivot bez úskalí, souţení, problémů, pádů, bez kritických zatáček. Ba naopak. Ţivot křesťana je mnohdy
daleko sloţitější, neţ je ţivot člověka od Boha hodně vzdáleného. Proč tomu tak je? Poněvadţ je tady Boţí nepřítel, který se člověka snaţí oddálit od Boţí lásky, a proto mu škodí. Není lepšího příměru, neţ v knize Sírachovcově, kde se k této problematice píše: „Synu, přicházíš-li slouţit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení. Drţ na uzdě své srdce a buď vytrvalý a nejednej ukvapeně, kdyţ tě něco postihne. Přilni k Hospodinu, neodvracej se od něho, abys nakonec dosáhl vyvýšení. Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vţdy znovu pokořován, buď trpělivý. Vţdyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření. Důvěřuj Bohu, on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.“ (Sír 2, 1-6) Bůh se narodil pro každého z nás, pro mne i pro tebe. A rodí se zas a znovu! Rodí se vţdy a pokaţdé, kdyţ se v něčem ztrácíme, kdyţ v něčem umíráme. Je s námi v kaţdé situaci našeho ţivota, v té nejběţnější – radostné i sebetěţší. On touží po setkání s námi! Chtějme my být s Ním, pozvat Ho dál do svého otevřeného srdce a nabídnout Mu SEBE. Přeji nám všem, aby Rok milosrdenství, do něhoţ jsme vstoupili, byl pro nás rokem, kdy na sobě neutuchávající Boţí Milost a z ní vyvěrající nekonečnou štědrost Boţí budeme nejen zakoušet, ale nechť jsme tohoto milosrdenství v různých podobách i schopni vůči sobě navzájem!
| Pavlína Řehánková
Ochota posloužit bližnímu Při prosincovém setkání modliteb matek jsme se z naší broţůrky MM pomodlily, aby Duch svatý vedl naše setkání, dále modlitby za ochranu, odpuštění a za jednotu. Pak jsme chválily Boha vlastními slovy. Kaţdá z maminek se snaţila chválit Boha za to, co od něj v poslední době obdrţela dobrého nebo prostě za to, u čeho vnímala, ţe má Boha chválit. Chvály zazněly různé, všechny však od srdce. Náhodně byl pak vybrán úryvek z Lukášova evangelia (Lk 1, 39 - 45), který pojednává o tom, jak Maria spěchala do hor, aby navštívila těhotnou Alţbětu. Maria, která jiţ byla také v poţehnaném stavu, neváhala jako těhotná poslouţit starší Alţbětě, která čekala dítě – Jana Křtitele. Jejich radost ze setkání nás vybízela k zamyšlení, jak mohla Alţběta ihned v pozdravu poznat, ţe i Maria je těhotná a zároveň to, ţe za ní přichází „Matka mého Pána, Spasitele světa.“ Úryvek nás dovedl k zamyšlení nad tím, ţe Panna Maria měla cestu dost vzdálenou od Nazareta, protoţe Ain Karem, kde bydlela Alţběta, je v Judských horách. Je to tedy vzdálenost asi 100 kilometrů, kterou musela jít pěšky. U Alţběty pobyla asi 3 měsíce a snaţila se jí pomoci při narození syna Jana. Ţeny byly blízké přítelkyně, mohly spolu o všem hovořit a rozuměly si. Celé setkání jsme zakončily odevzdáním koleček se jmény našich dětí a partnerů do krabičky a závěrečnou modlitbou k Panně Marii.
| Za společenství modliteb matek Regina Fojtíková
Navštěvovat nemocné, navštěvovat vězněné ,,…byl jsem nemocen, a navštívili jste mě…“ (Mt 25, 36) Nemoc není nic příjemného. Kaţdý by se jí nejraději vyhnul, ale kaţdý z nás s ní má své zkušenosti. Pokud jde o něco malého, nějaké nachlazení nebo chřipku, kterou „vyleţíme“ doma, pak je to ještě dobré. Ale někdy je nemoc těţší, vyţaduje hospitalizaci nebo třeba i umístění v domově pro seniory či jiném podobném zařízení. A najednou je všechno jinak. Zeď nemocnice nás začala oddělovat od světa, ve kterém jsme se dosud pohybovali. Mnohdy člověka uzavírá do svého vlastního světa. A v tomto světě - světě nemoci - se necítíme dobře. Můţeme být ustrašení nebo jen mrzutí. Vytrţení z běţného ţivota není příjemné. Můţe znamenat ztrátu opor a jistot v mezilidských vztazích. Najednou se člověk nemůţe podílet na tom, co pro něho bylo v ţivotě důleţité: práce, koníčky, péče o nejbliţší. Někdy jsme na tom tak špatně, ţe se nemůţeme sami obejít bez pomoci druhých. A podobná situace je také u nemocných nebo starých lidí v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo i v domovech pro seniory.
Co potřebuje nemocný? Co můžeme udělat my? Mnozí si myslí, ţe nemocný potřebuje především prvotřídní ošetření, léky a klid. Ano, to je pravda. Ale nezapomeňme, ţe každá nemoc znamená větší či menší izolaci: izolaci od světa zdravých, izolaci od vlastní práce, koníčků, od milých lidí. A tak tedy nemocný potřebuje především člověka. Spíše člověka naslouchajícího a chápajícího, neţ vševěda, všeuměla nebo skvělého humoristu. Nemocný potřebuje, aby nebyl ve své situaci zcela sám.
Proč navštěvovat nemocné a jak se vcítit do jejich utrpení? Návštěvou dáváme najevo, ţe nám na nemocném záleţí. Taková návštěva je pro nemocného lékem proti osamělosti, zároveň je přítomnost blízkého člověka u lůţka pacienta východiskem, aby překonal pocit bezmoci. Navštívit nemocného je naším vyjádřením lásky k němu. Nemocný je povzbuzen, že na něj někdo pamatuje a že na něm někomu skutečně záleží. V některých případech můţe být utrpení příliš velké a slova příliš slabá, aby dokázala nemocného potěšit nebo pomoci. Tehdy je lepší mlčet a raději neříkat nic. Naučit se mlčet je hlavním předpokladem k tomu, abychom uměli nemocnému naslouchat. Musíme nechat nemocné, aby mluvili a sdíleli s námi to, co proţívají a jak se cítí, dát nemocnému přednost v mluvení, nevnucovat své názory, ale naslouchat a usilovat o vcítění do jeho situace. Je milé přinést malý dárek, květinku, kníţku či jinou pozornost, ať uţ jídlo nebo ovoce. Nemocného určitě potěší i pozdravení od přátel či blízkých osob. Průběh návštěvy může být negativně ovlivněn tím, že se u nemocného sejde mnoho lidí najednou a rozhovor probíhá mezi návštěvou a každý pak ještě prosazuje svoje názory a nemocný se tak dostává do pozadí. Musíme vždy délku návštěvy přizpůsobit aktuálnímu stavu nemocného a zbytečně ho nezatěžovat. Odstrašující příklad je líčit vlastní zkušenosti nebo zkušenosti druhých lidí s podobnou nemocí v těch nejhrozivějších barvách. Lidská řeč a jazyk jsou sice velkým darem a slova mohou uzdravovat, ale také zraňovat. Když tedy se rozhodneme navštívit nemocného, dělejme vše pro to, aby naše řeč přinášela uzdravení nikoli nové rány a bolest. Ti, kdo
navštěvují nemocné, mají mít na mysli celého člověka poskytovat hmotnou pomoc i duchovní posilu.
Mluvit s nemocnými o víře? Ani u zdravých, natoţ u nemocných není dobré, kdyţ se rozhovor o víře zvrhne v agitaci a přesvědčování. V rozhovoru o víře je třeba se snad ještě více než u jiných témat přizpůsobit úrovni partnera rozhovoru. Náš základní postoj by mohl být asi tento: víra a to, co z ní plyne, je pro mne největším a nejcennějším bohatstvím. Protože mám nemocného rád, chtěl bych se s ním o toto bohatství rozdělit, chtěl bych s ním tyto poklady sdílet. To mu mohu nabídnout, ale ne vnucovat. Ani Bůh nejedná jinak.
,,…byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou…“ (Mt 25,36) Nemoc je pro nás běţná, vězení uţ vnímáme jinak. Trest odnětí svobody se vykonává v příslušné věznici. Trestní zákon rozlišuje čtyři typy věznic: věznice s dohledem, věznice s dozorem, věznice s ostrahou a věznice se zvýšenou ostrahou. Ne vždy však bývali vězněni jen ti, kdo spáchali zločin. V různých dobách se do věznic dostávali i lidé, kteří byli nepohodlní pro mocné, někdy zločin spáchal jiný člověk, ale svedlo se to na nevinného. Proto i dobrý obhájce či soud může zachránit obviněného před nespravedlivým trestem. Mnohdy by do vězení patřili ti, kdo tam druhé poslali. Vězni se mohou něčím zabývat, něco vytvářet, o něco se snaţit. Pro ty, kdo projeví zájem o náboţenství, je k dispozici vězeňský kaplan. Vedle konkrétních skutků (jako jsou návštěvy, balíčky, kontakt) jsou moţné i prostředky duchovní podpory. Nakonec, každá pomoc podaná člověku v tíživé situaci je pro něj určitým vysvobozením. Osvobozovat zajaté nemusí být jen otázka vězeňství. Je totiţ mnoho podob spoutanosti a otroctví, v nichţ jsou lidé uvězněni. Tím největším zdrojem zotročení je hřích. Zajetí a otroctví hříchu můţe mít různé formy. Vedou do něj závislosti, které zmenšují svobodu osobní volby člověka, také záliby, které nejsou zlé samy o sobě, ale zabraňují nám ve správném vyuţití času. K otroctví mohou vést také projevy nátlaku, které se snaţí ovlivnit správné jednání podle náboţenského přesvědčení. Osoby, které se cítí zodpovědné před Bohem za své jednání, jsou nuceny jednat proti svému svědomí (lékař, který je nucen provést potrat, apod.) V této snaze je třeba mít na paměti, ţe sice mohu k poznání pravdy přivést někoho v konkrétním setkání, ale důleţitější je sám tuto pravdu ţít a svým příkladem o ni svědčit. Buďme si však vědomi, ţe nejsme schopni sami sebe spasit. Vţdycky je to Pán, který osvobozuje. Budeme-li vţdy zachovávat jeho přikázání a spoléhat na jeho zásluhy, podaří se nám uniknout duchovnímu, fyzickému a intelektuálnímu otroctví.
Závěr Starat se sám, slouţit druhému, to je ovoce skutečné lásky. Starat se o člověka, to mne váţe a pozvedá z mé omezenosti… Tuto starost nemohu odloţit, ani tehdy, kdyţ je tím narušen můj klid, moje poklidná pohoda. Snad je to tak dobré, ţe jsem vyrušen ze svého klidu, ţe moje náklonnost k druhým někdy bolí a tíţí a ţe také jednou nesu tíhu starostí, se kterými se nemohu nikomu svěřit. Milovat, otevřít srdce druhému, pomoci druhému, slouţit…
K tomu, aby se nám dobře zdařil tento úkol, nám může velmi prospět modlitba: Pane Jeţíši Kriste, Ty ses neuzavíral před potápějícím se světem. Tys vyjel na rozbouřené moře, nasadil jsi svůj ţivot, abys nás zachránil. Tys nám přikázal, abychom druhým slouţili. Slouţit je však těţké. K tomu je třeba mít zájem, angaţovanost, odříkání, sdílení, oprostit se od osobních zájmů a výhod. Chtěli bychom raději panovat neţ slouţit, vyhnout se riziku, myslet jen na sebe. Chtěli bychom, aby aspoň naše sluţba pro druhé byla odměněna. Vysvoboď nás od takového smýšlení, protoţe ti činí ţivot studeným, nelidským a nemilosrdným! Otevři náš sluch pro nářky lidí a dej nás sílu, abychom byli schopni pomáhat jim v jejich nouzi!
|Za společenství La vie Montante Magda Jurášková
Farnost on-line Dnešní doba je plná moderních technologií, mnohý z nás uţ si zvykl, ţe informace dostáváme online, ţe skoro všechno najdeme na internetu. Týká se to i informací spojených s naší farností. Na stránkách obce Bolatice, v sekci Farnost naleznete: informace o naší farnosti a kontakty pravidelné ohlášky, akce, data setkávání farních společenství přehled bohosluţeb a úmyslů na daný týden informace o svátostech a svátostinách (pohřby, svatby, křty, návštěvy nemocných, aj.) úmysly Apoštolátu modlitby pro rok 2016 informace o Svatém roku Milosrdenství Studánka - farní časopis online (a barevně) Vše bývá pravidelně aktualizováno a informace jsou uveřejňovány zpravidla dříve neţ v kostele. Stačí jen kliknout na www.bolatice.cz/farnost/ nebo www.farnost.bolatice.cz
Tříkrálová sbírka Stalo se tradicí, ţe nás počátkem ledna navštěvují tříkráloví koledníci. Jiţ 16. ročník Tříkrálové sbírky proběhne v naší obci ve dnech 8. a 9. ledna 2016. V Bolaticích a na Borové budou jako obvykle koledníci chodit v doprovodu dospělých. Při této sbírce můţeme projevit dobrou vůli a přispět finanční částkou na pomoc nemocným, han-
dicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí. Předem děkujeme za vstřícnost a otevřenost ke koledníkům a za pomoc dobré věci. |Za koordinátorky sbírky Anna Harasimová a Regina Fojtíková
Informace Setkání farních společenství: Schola Ministranti Podávající sv. přijímání Společenství matek Společenství seniorů Farní klubko dětí
kaţdá neděle v 13:30 8. a 22. 1. v 15:30 9. 1. v 18:15 4. a 18. 1. v 18:00 20. 1. v 15:00 16. 1. ve 14:00
Návštěva nemocných: Pá 8.1.
Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Polní, Svobody, Hlučínská, Ratibořská
Pá 5.2.
Druţstevní, Sokolovská, Nádraţní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická
Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci 3. pátek v měsíci 3. sobota v měsíci
7. 1. po večerní mši svaté adorace vedená za nová kněţská, řeholní a misijní povolání 15. 1. po večerní mši svaté Korunka k Boţímu Milosrdenství a svátostné poţehnání 16. 1. po večerní mši svaté (na způsob Taizé)
Mše svaté: Dětská mše svatá Mše sv. na Borové
Sbírky: 10. a 24. 1. ve 14:30 28. 1. v 17:00, po ní návštěva borovských nemocných
Měsíční sbírka na opravy
sobota 16. 1. a neděle 17. 1.
3. ledna oslavíme Slavnost Zjevení Páně. Mše svaté s poţehnáním vody, kadidla, křídy a zlata budou v našem kostele jako obvykle o nedělích v 8:30 a ve 14:30 hodin. Vodu si doneste ve svých nádobkách. Tříkrálová sbírka se v naší obci bude konat ve dnech 8. a 9. ledna. 10. ledna je svátek Křtu Páně. Mše svaté budou slouţeny jako obvykle o nedělích. Tímto svátkem končí liturgická doba vánoční. Od 18. do 25. ledna bude probíhat týden modliteb za jednotu křesťanů. 1. února budou během mše svaté v 17 hodin představeny děti, které letos přistoupí k 1. svatému přijímání. 2. února budeme slavit svátek Uvedení Páně do chrámu, mše svatá bude jako obvykle v úterý v 6:30, během ní budou poţehnány hromniční svíce (doneste si své).
Úmysly mší svatých Po Út Čt Pá So Ne
4.1. 5.1. 7.1. 8.1. 9.1. 10.1.
17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 14:30
Po Út Čt Pá So Ne
11.1. 12.1. 14.1. 15.1. 16.1. 17.1.
17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30
Za ţivé rodiny a za uzdravení rodových kořenů Za naše farní společenství Za + Pavla Fojtíka, manţelku, děti, zetě a vnučku Za + Andělu a Emila Dominikovy, + sourozence a za ţivé rodiny Za + Evalda Šimečka a ţivou rodinu Za + Martu Sněhotovou, padlého manţela, + příbuzné a ţivé rodiny do ochrany Boţí a za + rodiče Dihlovy a duše v očistci Za + Güntra Seidla, + Martu Šoltýsovou, manţela, rodiče a sourozence
14:30
Na poděkování za dar ţivota, víry, rodiny a přátel Za naše farní společenství volný úmysl Za + Jana Berka, rodiče, bratra a rodinu Vichovu Za + Josefa Nawratha, manţelku, zetě a + Kristýnu Ledwovou Na poděkování za dar ţivota s prosbou o Boţí poţehnání a za + manţela k 10. výročí úmrtí Za + Josefa a Helenu Malchárkovy a za ţivé rodiny
Po Út Čt Pá So Ne
18.1. 19.1. 21.1. 22.1. 23.1. 24.1.
17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 14:30
volný úmysl Za naše farní společenství Za + Jana Kašného, manţelku, syna, snachu a zetě Na poděkování Pánu Bohu za přijatá dobrodiní a + manţela Za + rodiče Harazimovy, Lasákovy, sourozence a za + manţelku Za + Jana Paška, manţelku, 3 syny, 2 snachy, zetě a ţivé rodiny O Boţí poţehnání pro manţela a syna
Po Út Čt
25.1. 26.1. 28.1.
17:00 06:30 17:00
Pá So
29.1. 30.1.
17:00 11:00 17:00 08:30 14:30
Za + Martu Bravanskou k 1. výročí úmrtí Za naše farní společenství /na Borové/ Za + Viktorii Kolarczikovou, padlého manţela, + rodiče z obou stran a + sourozence Za + Vilemínu Náhlíkovou k 1. výročí úmrtí svatba: Jan Musiol a Sarah Jačková Za + Gertrudu Scholtisovou, manţela, rodiče a sourozence Za + Josefa Papugu k 1. výročí úmrtí Za sluţebníky oltáře
Ne 31.1.
Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím. Vydává: Šéfredaktor: Web: Telefon:
Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Hedvika Kramářová Náklad: 620 ks www.farnost.bolatice.cz Uzávěrka: 24. 1. 2016 731 625 635 Příští číslo: 31. 1. 2016
E-mail:
[email protected] [email protected]
Evidenční číslo:
MK ČR E 14902
