Nové vydání knihy Transformace vědomí – tajemství kříže u příležitosti již 4. vydání jedné z nejúspěšnějších knih v oblasti osobního rozvoje, uveřejňujeme rozhovor s jejím autorem Tomášem Keltnerem, který poskytl pro probuzeni.blogspot.com
Co o sobě říká Tomáš Keltner? Jmenuji se Tomáš Keltner a jsem spisovatel, řečník a učitel. Jsem zakladatelem nakladatelství KELTNER Publishing s.r.o. a nadace KELTNER Foundation. V současné době připravuji řadu svých přednášek a seminářů, pracuji s klienty při konzultacích v oblasti osobního rozvoje, setkávám se s lidmi, kteří chtějí podpořit mou činnost a pracuji na nových knihách. Mým záměrem je předávat své zkušenosti lidem, kteří o ně mají zájem, stejně jako zpřístupňovat dětem pravdivé informace o této realitě a schopnostech, kterými přirozeně disponují… Více informací naleznete na: http://www.transformace-vedomi.cz/ Copyright © 2013 Tomáš Keltner
Kdy jste si poprvé uvědomil, že existuje něco víc, než je běžně vnímáno? Už jako dítě (samozřejmě stejně jako jiné děti) jsem měl zajímavé sny. Používal jsem své představy k realizaci svých přání, ale asi jsem si tehdy neuvědomoval přímé souvislosti. Prostě mi to fungovalo. Neřešil jsem, jak je to možné, dítě není ještě tak ovládané rozumem a jeho limity. Takže jsem v tom neviděl problém. To získává až později – nevědomou výchovou a vzděláním. Často jsem se pohyboval ve svých fantaziích a nebyl v mém okolí nikdo, kdo by mi to nějak zakazoval. Čím jsem byl starší, tím jsem si častěji všímal podivných náhod a toho, že něco vyšlo tak, jak jsem chtěl. Nebo jsem věděl (možná spíš jen tušil), že něco nějak je, aniž bych to viděl. Tak jsem se asi naučil věřit, že je to možné. Jako příklad jsem si na své nedávné přednášce vzpomněl na svého kamaráda z dětství, se kterým jsme si půjčovali jízdní kola, protože se nám líbilo kolo toho druhého. Téměř pokaždé v den, kdy jsme byli smluveni, že se sejdeme v parku a já se z nějakého důvodu zpozdil, jsem přesně věděl, kde právě ve chvíli, kdy jsem já vjížděl do parku, on je. Jel jsem na to místo a našel jsem ho tam. To mi tehdy nepřišlo divné, ale mnohem později, když jsem studoval svou minulost, tak jsem si na podobné případy vzpomněl. Náhoda? Tolikrát? Dnes jsem již přesvědčen, že to nebyla náhoda. Bylo to naprosto přirozené využití mimosmyslového vnímání (tak jsem tuto dovednost později nazval ve svých knihách). Takových příkladů je v mém dosavadním životě velmi mnoho. Zhruba od svých čtrnácti let to aktivně sleduji a poplatně danému věku a vědomostem studuji a snažím se to využívat ve svém životě a při realizaci svých plánů a snů. Když mi bylo kolem osmnácti, tak jsem se rozhodl změnit status quo a nepokračoval jsem ve studiu na vysoké škole, ale šel jsem na vojnu. K nemilému překvapení rodičů a rozčarování svého okolí jsem zdánlivě odložil vše, o co jsem se do té doby snažil. Já jsem to v tu chvíli vnímal jako naprosto jasný krok, bez sebemenší pochybnosti o jeho správnosti. Jako tehdy mladý a ješitný muž jsem chtěl testovat své schopnosti a chtěl jsem in natura poznat sebe sama tváří v tvář skutečnému životu a nebezpečí. Chtěl jsem se stát profesionálním osobním ochráncem, bodyguardem u vrcholných politiků. No a tato cesta měla začít právě na základní vojenské službě. Už tam jsem si, ovlivněn řadou filmů a příběhů, stvořil svůj první velký sen – dostat se do týmu osobní ochrany amerického prezidenta a setkat se s takovým člověkem, mluvit s ním. Zjistit, kdo to je, v čem
je jiný než ostatní a tak podobně. Z mého tehdejšího pohledu se to zdálo zcela nemožné. Za pár let se mi to splnilo a to dokonce třikrát. Uvádím to jako jeden případ za všechny. Není důležité, co jsem si tehdy přál já, důležité je, že se mi to splnilo. Otázkou pro mnohé možná zůstává, jak je to možné. Byla to opět jen náhoda, štěstí? Já sám jsem se ke všem podobným zkušenostem stavěl vždy stejně – podezíravě a pochybovačně. To je asi ten motor, který mne vrhal a vrhá do složitých životních situací, kdy sám sebe testuji v tom, co je možné. Jsem přesvědčen, že díky tomu jsem se byl schopen dostat do nejvyšších pater elitních policejních a vojenských útvarů a speciálních jednotek. Zaujmout šéfy těchto složek a dostávat od nich pracovní nabídky. Paralelně s tím vším, co jsem prožíval, se měnilo mé vědomí o tom, co je pravda a co ne. Jako pracovník tajné služby jsem měl možnost porovnávat obraz, který je předkládán v médiích s tím, co jsem četl ve svodkách zpravodajců a otevíral se mi další, jiný svět. Začal jsem si pokládat otázku, který svět je ten pravý, ten opravdový. Protože jsem jako žák navštěvoval experimentální třídu, kde jsem měl vyjímečného učitele, od kterého jsem se dozvěděl mnoho moudrostí, které jsem až později plně pochopil, dozvěděl jsem se, že, kde je jedna anomálie, tam jsou i další. To se mi potvrdilo i s počtem světů kolem nás. Klíčem ke vstupu do jiného, dalšího světa jsou informace a jejich uvědomování… Tím nemám na mysli jen zpravodajské či politické světy, ale i světy jemnohmotné, plné jiných bytostí, které spolu s námi obývají tuto realitu, a se kterými má většina lidí možnost setkávat se pouze v pohádkách. Co je pro nalezení pravdy (sebe sama) nejdůležitější? Jednoznačně pokora. Upřímnost je jedním z aspektů pokory. Často hovořím a píšu o tom, že k vyššímu objevování je nezbytné žít v pravdě. Tento výrok má duchovní rozměr a proto i mnoho úrovní zanoření, pochopení a aplikování. Žít v pravdě je základním stavebním kamenem nového světa, jehož tvorba je naším hlavním úkolem v současných inkarnacích. Žít v pravdě znamená v první řadě být k sobě upřímný. Zkoumat se, objevovat se a přijímat se takový jaký jsem. Přijímat se neznamená rezignovat nad svými údajnými nedostatky, ale naopak zkoumat je a přicházet na jejich příčiny a souvislosti. K přijímání sebe sama je nezbytná víra. Institut víry je něco, co vnímám jako svůj dominantní úkol. Objasňovat lidem smysl víry a všechny konsekvence. Napsal jsem o tom knihu s názvem „Já věřím“, ve které objasňuji nejen dětem, co je to víra a jak je důležité věřit sobě. Pokud chceme přijímat, pak potřebujeme věřit. Nelze skutečně a pravdivě věřit (čemukoliv a v cokoliv), pokud nevěříme sami sobě. Víru sama v sebe začínáme objevovat skrze přijetí a odpuštění sobě. Nalézáme tak určitou oblast, své vnitřní světy, hlasy a dogmata. Vždy doporučuji jednoduchý způsob, který popisuji ve svých knihách „Transformace vědomí“, sice techniku „pozorování“ a „nehodnocení“. V tom je zázrak oné „jedné věci“, o které hovoří velmistři genezí egyptských učení. Tuto informaci získáváme i od, jak já říkám, místně příslušné víry a to ze symboliky tzv. Svaté trojice, která není jen schizofrenním pojetím Boha, jak je to někdy interpretováno těmi, kteří chtějí dehonestovat tento způsob výkladu, ale obsahuje v sobě řadu latentních odkazů i samotný klíč k pochopení a tvorbě reality. V mém podání, které nabízím, jsou to pozorování + nehodnocení. Když se vám podaří pozorovat a nehodnotit, začínáte si uvědomovat a to je ono. Ta třetí zdánlivě neexistující, nehmotná složka se realizuje až naplněním dvou předchozích a jejich souladem, rovnováhou. Nalézání pravdy, sebe sama, je tedy cestou pozorování a nehodnocení sebe i všeho kolem nás. V takovém stavu, kdy se vám podaří pozorovat a nehodnotit, dostaví se, jako by samo od sebe, uvědomění a uvědomování si skutečnosti a všech souvislostí. Toto není jednorázový akt, či děj, který se stal a hotovo. Je to kontinuální proces, který neustále koreluje váš vnitřní stav a děje uvnitř vás,
především úroveň vaší schopnosti být v harmonii sám se sebou. Uvést a uvádět do rovnováhy svou hrubohmotnou podstatu – své fyzické tělo se svou jemnohmotnou podstatou – svou vlastní bytostí (duší). To je nekončící proces, kdy každý den máte další šanci znovu začít a objevovat a přijímat, věřit… S nalézáním pravdy je to jako s nalézáním Boha. Čím vzdálenější je místo, kde ho hledáte, tím vzdálenější jste sami od sebe. Čím složitější techniky potřebujete, spíš si myslíte, že potřebujete k nalézání pravdy, Boha, tím více jste v moci rozumu a tím obtížnější nebo v některých případech zcela nemožné bude nalézání. Spíše naleznete některé, téměř k dokonalosti propracované, systémy víry, náboženství nebo filozofie, které vás budou znásilňovat a nutit vás studovat je a to s časovou dotací značné části vašeho života. Většinou působí demagogicky, stejně jako hovoří jejich stoupenci. Míchají tedy pravdu a klam, případně v tom lepším případě svou neznalost a nezkušenost. Vězte, že ono osvícení, tedy stav, kdy jste v rovnováze sami se sebou a máte otevřené vědomí, přístup ke všem informacím a vědomostem je stavem, kterého lze dosáhnout relativně rychle. Nacházíme se v něm totiž zcela přirozeně jako děti. Není žádný důvod, kromě ovládání lidských bytostí, abychom v tomto stavu nebyli zcela přirozeně i později v dospělosti. Není to složitá duchovní cesta, která trvá mnoho let a končí někdy na sklonku života. Cesta plná odříkání, askeze či jiných, řekněme nekomfortních součástí. To je klam. Osvícení či stavu plného vědomí, kdy jste schopni být plně vědomě přítomní, jste schopni dosáhnout relativně rychle. Této cestě se věnuji na svých přednáškách a seminářích, o tom píšu ve svých knihách…
S čím by měl člověk začít nejdříve, pokud na sobě chce pracovat a zbavit se „problémů“ ve svém životě? Samozřejmě nejdříve je potřeba začít u sebe. Já doporučuji s nějakým vědomým učitelem, což není tak fatální výběr jak si mnozí myslí. Podívejte se, v tom se nedá chybovat. Výběr učitele není navždy. Vnímejte to jako vztah. Je to něco jako škola. Pokud si z ní něco chcete odnést, něco se dozvědět, pak tam musíte nějakou dobu chodit, věnovat tomu určitý čas. Ovšem každá škola, stejně jako každý vztah nebo každý učitel vám je schopen dát jen to, co sám má. Tedy naučit vás jen to, co sám ovládá, co sám obsahuje. Jakmile je proces dokončen, je třeba školu, učitele či vztah změnit. To také není definitivní konec, cesta nemá svůj konec, má jen řadu cílů… Představte si to jako základní školu. Bez ní nelze postoupit na střední, ale zároveň tu základní není třeba studovat dvacet třicet let. To je nesmysl. Každé učení má svůj čas a ten se stanovuje dle učitele i žáka zároveň (!), proto nelze říct, jak dlouho to či ono bude trvat. To záleží na schopnostech obou dvou. Nelze tedy zavrhnout učitele, pokud vám nedal, co jste chtěli. Stejně jako nelze zavrhnout žáka, který vystřídal již řadu učitelů a stále bloudí. Nejsou špatní a dobří, jen ztracení a nalezení. Dobrého učitele nepoznáte podle toho kolik má žáků a nohsledů, ale podle toho kolik vychoval nových učitelů. Ale pozor, kolik mistrů lze vychovat? Proto nesuďte své učitele za jejich nedostatky. Začínající houslista často a velmi rád poukazuje na přehmaty svého učitele, ale tím se nestane virtuózem, spíše jen kritikem… Mějte v lásce své učitele a oni vám dají vše, co mají. Pokud je budete milovat, budete je světit a dáte jim šanci růst a tím i přinést nové poznání vám. Na druhou stranu věřte tomu, co cítíte a nesetrvávejte déle, než je pro vás nezbytně nutné. Vždyť se kdykoliv můžete vrátit a skutečný mistr učitel vás přijme s otevřenou náručí. Nestane-li se tak, z jakéhokoliv důvodu, pak ještě není ten správný čas na vaše setkání. Přijímejte, tedy věřte, že je to tak pro vás oba správně. To stačí, nic víc není třeba. Stačí jen věřit… Vzdejte se své vlastní důležitosti a budete se divit, jak se vám jí bude odevšud dostávat plnými hrstmi. Začněte tedy u sebe, hledejte, co to znamená žít v pravdě. Kdo hledá, ten najde a kdo klepe, tomu bude otevřeno. Odpouštějte a dávejte druhé šance, má to smysl…. To, co nazýváme problémy, je darem zkušenosti, který dostáváme. To nejsou překážky, to jsou příležitosti, křižovatky života. Na nich se rozhodujeme, kam dál jít. Zkoumejte je, ptejte se, co vám
přináší, ne co vám berou. Dívejte se za to, co vidíte. Nepochybujte o správnosti své cesty, to je také víra, jeden z jejích aspektů. Jistě naleznete svého učitele, který je pro vás nejvhodnější v danou chvíli na daném místě. Nestavějte ho na piedestal, museli byste ho později zase sundávat a to není prospěšné ani pro něj, ani pro vás. Uvědomte si, že i vy přinášíte svému učiteli poznání. Vztah by měl být vždy vyrovnaný přesto, že z počátku většinou máte pocit, že váš učitel ví vše a vy nic, tak tyto extrémy se postupně začnou vyrovnávat. Někdy velmi rychle, jindy pomalu. Jakmile máte pocit, že se již nemáte co naučit, tak od svého učitele odejděte, ale nebouchejte dveřmi, které třeba jednou budete chtít znovu otvírat. Rychlost poznání není konstantní a i váš učitel je na své cestě, tak jako vy. Problémů se zbavíte tak, že pochopíte jejich příčiny. Proto je nezbytné se věnovat především sobě, protože příčiny našich problému jsou v nás samých, buď v tomto vtělení nebo v jiných inkarnacích. Nahlížejte na tato místa a berte si zpět svou zkušenost, svou víru. Na začátku nejlépe za asistence zkušeného učitele, cestovatele časem a prostorem, touto existencí. Dobře si však o něm zjistěte vše předem, nežli se s někým pustíte do takového procesu. Nejvíce dejte na svůj cit.
Jak vnímáte strach a jak se jej zbavit? Strach je opakem víry. Je to vlastně také víra, je to víra v to, že něco dopadne špatně. Tedy špatně podle čeho nebo koho? A zde je ono místo, které hledáte. Špatně podle Rozumu. Vy si v danou chvíli myslíte, že je to špatně, ale nevíte to, nemůžete to vědět. Proč? Protože se nacházíte v nevědomosti a tudíž nejste schopni dohlédnout důsledků daného činu a tedy i zhodnotit, zda je to dobře či špatně. Jak to mohu tvrdit? Jednoduše, neboť pokud byste nebyli nevědomí, pak byste ani nepocítili strach. To je prosté. Uvedu příklad: jedete na pohovor do nové práce do vzdáleného místa a ujede vám autobus. Ihned je vám jasné, že je to špatně. Nebudete na místě přesně včas a to vám přitíží ve výběrovém řízení a jistě nebudete kvůli tomu přijati. Co když autobus havaruje a všichni v něm zemřou. Najednou se situace mění, co říkáte? Je to samozřejmě primitivní příklad. Zabývejte se tím. Je celá řada technik, které vyučují různé systémy a učitelé. Některé fungují lépe, jiné hůře. Čím více jich poznáte a ověříte si, tím blíže se budete dostávat k hlubší pravdě, která je jediná. To, o co jde, je víra sama. Dokážete-li poznat víru, pak poznáte i strach a budete schopni se ho zbavit. Není možné odstranit strach, frekvenci strachu, je možné ji změnit. Tak jako světlo naplní tmu a ta již není tmou, neboť tma se stane světlem, stejně naplníte-li strach svou vírou, pak jeho sílu transformujete ve víru samotnou, posílíte tím svou víru a stanete se pánem nad tímto ohněm. Nebude vám již vládnout, ale sloužit. Pokud ale nedáte pozor, později ztratíte pozornost, třeba ve své pýše, pak vás velmi rychle přemůže a spálí na prach vše, co bude stát mezi jím a vámi. Strach je nepřítel, je to Satan a je projevem Ďábla, démona zla stvořeného lidmi, velmistry rozličných pradávných umění různých civilizací. Uvádím to proto, abych předešel možnosti myslet si, že není žádné zlo, že není žádný strach. Své poznávání na začátku nezaměřujte na poznávání zla, ale na poznávání sebe sama. Zabývejte se sebou, ne tím co vás z vašeho nitra vyvádí. Nenechte se ovládnout egem a nenechte si namluvit nic o výši vašeho duchovního poznání. Chcete-li odpovědi, pak je hledejte ve svém životě, ve svých vztazích a ve vlastních dovednostech v oblasti tvorby reality. Strach je projevem nedostatku víry, proto vnímám jako vhodnější zabývat se nejprve vírou, tedy přijetím a přijímáním se všemi aspekty, které jste schopni v danou chvíli postihnout a uvědomit si. Víra vede k přijetí a k lásce. To je ta cesta, po které je třeba se vydat v poznávání sebe a světů kolem nás. Při hlubším studiu zjistíte, že strach je nedostatkem lásky, vaším neprojevením, pocitem nepřijetí. Ať již od okolí, konkrétních lidí, bytostí či entit, nebo od sebe sama pod tlakem hodnocení rozumu nebo ega. Proto já ve své práci, učení a předávání zkušeností začínám s popisem emocí a jejich vlivu na lidskou bytost, protože z vlastní zkušenosti jsem poznal, že je to nejefektivnější cesta k poznání dalších souvislostí, které vedou také např. k pochopení strachu, jeho smyslu a významu.
Emoce jsou prostředkem k ovládání lidských bytostí a jsou využívány k oslabování a manipulaci lidí. Toto je ústředním tématem mé první knihy Transformace vědomí – tajemství kříže, ve které vysvětluji zcela novým způsobem vztahy v této realitě, přítomnost, přítomný okamžik a především jemnohmotné bytosti obývající naši vlastní realitu, možná by se dalo říci náš vnitřní svět. Podle mého názoru je nezbytné nejprve toto poznat a pochopit, naučit se s tím zacházet a osvobodit tak v první řadě své vlastní prožívání. Pochopit, co jsou to emoce, jak se liší od citů a pocitů. Jak je lze rozpoznat ještě předtím, nežli vás ovládnou, a pokud se tak již stane, pak co s tím dělat. Jak pracovat na sobě, raději říkám zabývat se sebou. Co to vlastně znamená, v praxi, vysvětluji na konkrétních případech při svých seminářích. V tom spatřuji naprostý začátek, tedy i začátek v pochopení vnímání strachu jeho projevů a jeho moci. Při práci s emocemi totiž zažijete mnohé, na první pohled neuvěřitelné prožitky a spatříte řadu znamení a nečekaných souvislostí. Začnete dostávat důkazy, že jdete po správné cestě. Uvědoměním si skutečných důkazů právě objevujete víru, v tomto případě víru v možnost změny. Prostřednictvím této víry, tedy vědomím si skutečnosti, pravdy, začnete chápat strach a nevědomí, které vás ovládá. A to se začne měnit. Začínáte věřit a berete si zpět svou víru i svou energii. Důkazy, které budete prožívat ve svém životě, vám budou znamením, poslem změny. Začnete vnímat svou schopnost tvořit si svou vlastní realitu. Nikoliv virtuální, pomýlenou, ale skutečnou, které se budete moci dotýkat, pokud to budete potřebovat.
Co si představujete pod pojmem Ego? Ego je do značné míry samostatná entita. Ego si na začátku můžete představovat jako např. divokého koně. Abyste ho mohli používat, tak musíte získat jeho důvěru a do značné míry ho ovládnout. Pokud je to kůň silný, pak vám to bude trvat déle, ale získáte silného spojence. Pokud je slabý, potom ho ovládnete snadněji, ale přínos nebude tak velký. Proto často lidem říkám nezoufejte, že vaše ego je veliké a je obtížné s ním vyjít, pracujte vytrvale a důsledně a výsledkem bude vaše vnitřní síla a moc velikých rozměrů. Ego je jako silný motor, který pokud pracuje ve váš prospěch, pak násobíte své síly i možnosti. Pakliže ale váš motor, vaše ego, pracuje proti vám, pak vám odčerpává pomyslnou energii, protože nejprve musíte překonat jeho sílu a teprve pak realizovat svůj záměr. To je bohužel případ mnoha lidí, je to něco jako začarovaný kruh aktuálního vtělení, který je-li posilován v souběhu s bludnými kruhy předchozích inkarnací, pak se člověk motá ve svých křivdách, domnělých nespravedlnostech a později nemocích. Krokem z těchto kruhů je poznání pravdy. Nikoliv poznání nějakých technik či učení k pravdě vedoucích. Toto je třeba si uvědomit. Lidé často při svém hledání čtou stohy těch zaručených knih, navštěvují velké množství přednášek, seminářů a všelijakých akcí. To je naprosto zbytečné, pokud jim jde o poznání pravdy a ne jen o její hledání. To mohou být dvě rozdílné činnosti. Ta pravda byla totiž zcela jistě obsažena už v první knize, kterou přečetli a zcela jistě byla vyřčena i na první akci, kterou navštívili, prvním učitelem, kterého poznali. Proč ji tedy nezpozorovali? V tom brání právě ego většinou ve spolupráci s (ovlivňované) rozumem. Tedy ego ovládané dalšími přítomnými bytostmi, které mají jediný skutečný cíl a tím je odčerpat a odčerpávat vaši životní energii pro sebe, ve svůj prospěch. Nejčastěji prostřednictvím emocí. K tomu těmto bytostem a entitám slouží u nevědomého člověka ego a rozum. Tyto dvě naše součásti jsou nám dány k užitku, ale protože se o nich dostatečně nemluví a nevysvětluje, tak je neumíme používat. Podobně jako neumíme většinou používat mimosmyslové vnímání, tedy vědomě ho používat. Cesta k poznání a pochopení ega vede skrze pozorování a nehodnocení, skrze naslouchání v tichosti, protože jen v naprosté tichosti jste schopni zaslechnout vnitřní hlasy (hlas svého ega), což je cesta k jejich poznání a k zásadnímu a velmi důležitému pochopení, že vy nejste tím hlasem, který občas zní ve vaší hlavě.
Ego není zlo, přestože se u nevědomého člověka tak často projevuje. Mnohdy vás nažene do obtížně řešitelných situací, kdy zpětně byste do toho podruhé takto nešli. Hlavní roli zde hrají opět emoce. Jeden ze způsobů jak poznat, pochopit a porozumět svému egu, je naučit se pracovat s emocemi. V první řadě se naučit nepodléhat jim za všech okolností. To je dost práce, ale tento krok není tak časově náročný, jak se může na první pohled zdát. Nejprve je nezbytné začít pracovat s emocemi, které už proběhly a jsou nyní ve vaší minulosti. To popisuji v knize Transformace vědomí 2 – vyšší dívčí. Lidé často dělají chybu, že se snaží pracovat nejprve s právě probíhající emocí, snaží se ji potlačovat nebo jí naopak nechávají naprosto volný průběh. Obojí stojí mnoho vnitřní síly a vaší životní energie a výsledek není uspokojivý. Nedoporučuji takový postup, přestože ho někteří vyučují. Jedná se pouze o sofistikovaný způsob, jak být nadále dojnou krávou pro egregory a další démony. Emoci je totiž potřeba vůbec nevpustit do svého těla, což je ale až posledním krokem, vrcholnou dovedností, kde již dokážete využívat mimosmyslové vnímání a jste schopni komunikovat s přítomnými bytostmi. Ego je v přirozenosti váš spojenec a jeho prostřednictvím můžete využívat svou energii k tvorbě reality. Takto funguje váš vztah pouze se svobodným, neovládaným egem. Svobodné ego projevuje vůli vaší duše. Ta vás vede vaším posláním zde v této realitě a energie ega je tak využívána k dosažení vašeho záměru.
Co je to pokora? Pokora je stav bytí. Pokora není ponižování, za což pokoru především ego vždy považuje. Z toho je zřejmé, že nejprve je nutné zabývat se egem a teprve později pokorou. Jinak je totiž možné a téměř jisté, že tak budete označovat stav, který je ale jen falešnou pokorou. Hrou na pokoru. V tom se řada lidí může zmýlit a řada náboženských směrů takto záměrně využívá energii lidské touhy po osvícení a duchovním naplnění a nutí svobodné lidské bytosti, aby týraly svá fyzická těla v bolestech a v odříkání, v askezi požitků pohodlí, hojnosti a sexu. To je zrůdné pokřivování pravdy o smyslu a způsobu existence člověka. Egregory stojící nad těmito duchovními směry mají defektní způsob uvažování a chtějí jen množit energii. Analogii můžete spatřit v tom, jak lidé přistupují k penězům, myslí si, že jich potřebují mít víc a víc, aby mohli být šťastní. Podobně uvažuje i rakovinová buňka, která se jen množí a množí a nakonec zahubí organismus, na kterém žije a tím i sama sebe. To si ovšem nejsou schopni uvědomit. Tím se prokazuje i určitý limit vědomí, kterým jsou omezeni. To není o informacích a o vědění, ale o uvědomování a to je něco úplně jiného. Něco vědět a něco umět jsou dva naprosto rozdílné stavy. Něco jako teorie a praxe. Dotýkají se na svých hranicích, ale mezi nimi stojí ten nejzásadnější okamžik, přítomný okamžik a tím je uvědomění. Nestačí něco jen vědět, to nefunguje, v praxi na to již mnozí přišli. Je nezbytné si to také uvědomit, uvědomovat. Můžeme to také vnímat jako jistou ochranu Boha, ochranu před zneužitím určitých principů či informací. Nestačí je pouze znát, to nestačí k tomu, abyste je mohli používat. Pokud někdo někoho ovládá, pak není na o moc vyšším stupni vědomí, lze ho tedy překročit. Kdyby totiž byl, tak by si uvědomil jak nesmyslné je jeho počínání. Pastýř, který vede své stádo do propasti do ní padá jako první. Ono se i ukazuje, jaký nesmysl to je týrat své fyzické tělo. Ať už tím, že se o něj nestaráte, nejíte, nespíte nebo nemáte sex. Toto jsou základní potřeby fyzického těla a každý kdo říká opak tak vědomě či nevědomě lže a tím sám sebe předurčuje k poznání toho, co hlásá, tím nejintenzivnějším možným způsobem. Zajímavé je, že zatím nikdo nepřišel s tím, že není potřeba
dýchat nebo provádět defekaci? Nenechte se mást tmáři ani zoufalými pokusy těchto novodobých spasitelů a věrozvěstů, většinou se za tím vším skrývá jen byznys. Jak je psáno - obchodníci se sny a znásilňovači lidských tužeb budou posledního dne zahanbeni. Cokoliv dohnáno do extrému není dobré. Extrém plodí jen další extrém. Proto se naučte sami vnímat a cítit. Věřte tomu, co sami cítíte. Najděte odvahu věřit… Pokora je nesouzení. Nemáte-li potřebu soudit, pak jste na dobré cestě. Pokora vám umožní rozpoznávat pravdu. Pokora je schopnost naslouchat. Je to vzdání se, vzdání se své vlastní důležitosti. Projevuje se tak jeden z nejvyšších postů vědomí. Prožitek pokory je prožitkem vědomí celku a rozdělení, vědomí si klidu a pohybu. Pokora je jako přítomný okamžik, nelze ho zachytit, nelze jej vlastnit. Lze si jej pouze uvědomovat v danou chvíli. Stejně jako pokoru. Znovu a znovu ji nacházet jako součást svého bytí. Lze pracovat s přítomností, ale ne s přítomným okamžikem. Ten je možné pouze prožít. Je více přítomností a ta nejbližší je tvořena právě z přítomných okamžiků. Uvědomováním si jejich existence se přibližujeme k tomu, co označuji slovem Bůh. Uvědomováním si máte možnost nahlédnout do vyšších stavů vědomí, kde naleznete sebe v náručí stvořitele. Tam ustávají otázky, nervozita a napětí. Není dobro a není zlo. Spojte ty dva světy a spatříte skutečnost. To je pokora, to je pravá víra, to je láska projevená, nepodmiňovaná, bezvýhradná… Svou lásku projevujte především k těm, kteří nepřijímají vaši pravdu, vždyť vaše pravda je jen snem, ze kterého vás probouzí skutečnost…
Co byste popřál lidem a lidstvu vůbec do nadcházejících dnů? Především dostatek síly, tedy touhy k hledání a poznávání Pravdy. Dostatek duchapřítomnosti k rozpoznání znamení, která máme na svých cestách a schopnost je pochopit a přijmout, aplikovat jejich poselství do svého života. Dále dostatek odvahy k novým krokům. Nebojte se nového a nepoznaného. Nebojte se zkoušet nové věci. Dovolte si chybovat. Dovolte chybovat svým blízkým. Dovolte si milovat. Znovu a znovu dávejte svou lásku! Přece milovat znamená světit a tak svěťte tento svět! Naplňte ho svou láskou, svým vědomím, svou přítomností. Vždyť vy jste světlo tohoto světa a nic nepřichází než skrze vás. Nedelegujte svou zodpovědnost za svůj život na ostatní, na své partnery, učitele a další. Najděte odvahu postavit se na vlastní nohy, poznejte svou minulost a osvoboďte tím svou budoucnost, naleznete tak přítomnost. Věřte svým snům, netrapte se tím, že je dle vašeho rozumu nereálné, aby se uskutečnily. Každý, kdo je naživu, je stavebním kamenem nového světa, království nebeské bez něj nemůže být dokončeno. Každý je součástí této hry stínů a světla. Každý má právo snít a každému je dáno to, v co skutečně věří. Žijte v pravdě a pravda bude součástí vašeho života. Důležité není jen hledat, ale nalézat a proto jen nehledejte, ale nalézejte, chtějte nalézt a naleznete. Pravda, láska, Bůh, to světlo, není daleko od vás, je vaší součástí. Vy jste tím světlem, které každé ráno přichází do tohoto světa. Kamkoliv přicházíte, přinášíte své světlo, svou lásku, svou přítomnost. Tak sviťte ve tmě stínů hmotnosti. Nejsou špatní a dobří, jen ztracení a nalezení. Osvětlujte cestu bloudícím, tak jako ti před vámi svítí na cestu vám. Prožívejte lásku, protože v lásce je vše krásné… Kolik nám zbývá dnů a kolik snů chcete ještě ztratit? Věřte sobě a udělejte ten první krok. Rozhodněte se a vykročte tvořit nový svět… Tomáš Keltner
http://www.tomas.keltner.cz
