Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Normandie plná barev, chutí a vůní ... aneb bílé ploty, zelená tráva, červené Chateauneuf-du-Pape a zrající sýry... Před časem nám došla pozvánka na narozeninovou párty do Normandie. Tak jsme si řekli, že si vezmeme ještě pár dní volna navíc a podíváme se trochu po okolí. Předem připravený program míst k návštěvě bylo nutno nakonec trochu upravit, protože nešlo vše zvládnout s ohledem na rychle ubíhající čas a velkou rozlohu severní části Francie.
1.den - čtvrtek 8. června 2006 Brno - Praha - Brusel, posezení na balkoně Putování začalo cestou do Prahy SA Expresem s příšerným filmem, výbornou kávou, tipy na křehký salát a 36 kg materiálu v našich zavazadlech, které jsme byli nuceni na ruzyňském letišti drobně přeskládat. Po odbavení byl dostatek času na prohlídku nového terminálu Sever 2, který velikostně předčil naše očekávání a posezení na vyhlídkové terase se zahrádkou. Pro obsluhu jsme si zvolili asi vzdálený stůl, protože selka byla ochotna obejít pouze dva z osmi. Let do Bruselu byl drobně opožděn, ale díky cestovní rychlosti 860 km/h a podávanému občerstvení (speciální dieta a rajčatový džus s ČSA setem pro Petra, sýrová bageta, muffina a pomerančový džus pro mě, čokoláda pro oba) cesta rychle uběhla a za necelou hodinu letadlo přistálo do slunečného podvečera s teplotou prý 22°, ale pocitově bylo tak 30. Po putování po letišti a odchytu zavazadel jsme se sešli s Florianem a dojeli k němu domů, kde byly na terase otestovány při večeři (krevety, salát, pečivo, zmrzlina, jahody a prý obyčejný ryzlink, který chutnal spíš jako slámové víno) jeho nový stůl a židle. Krásný den, a to jsme ještě dopoledne byli v hokně v Brně.
2.den - pátek 9. června 2006 Autem do Normandie, u Wai Lin a Loica, Chateauneuf-du-Pape Ráno šel Florian zkoušet a my jsme se po probuzení chvilku poflakovali po bytě a četli české časopisy. Kolem desáté už byl Florian zpátky i s čerstvým pečivem. Snídaně na balkóně byla fantastická! Po sbalení věcí a zaplnění kufru auta začala naše společná mise do Normandie. Kousek od Bruselu jsme se zastavili u Evy a Christophera, kteří mají malou Ravenu (16 dní) a obrovský dům se zahradou. Florian předal dárky – muzikální myši a závěsné textilní barevné ptáčky. Po výborné kávě a čerstvé pule (pečený skořicový koláček posypaný hrubým krystalovým cukrem – švédská specialita) jsme kolem třetí hodiny odpoledne najeli na dálnici směr Beauvais. Cesta probíhala klidně, občas kolem nás na souběžné trati prosvištěly TGV a Thalys a kolem šesté se objevilo Beauvais, kde bylo možné v místním supermarketu nakoupit čerstvé ovoce a víno na sangriu a kytici pro Wai Lin. Za dvacet minut nás cesta po hřebenu kopce zavedla na místo. Wai Lin a Lucas opečovávali svoji zahrádku, Loic něco rovnal v garáži. Po přivítání, prohlídce zahrady a domu začala společná večeře zeleným salátem a kachní paštikou. K tomu výborné Chateauneuf-du-Pape. Další chod byla křupavá zeleninka (Wai Lin nám předvedla, jak ji správně orestovat) s rýží a masem. Potom jsme si ještě povídali a plánovali program na zítra. Wai Lin chce mít zítra dům pro sebe, aby mohla v klidu připravit jídlo na nedělní párty (asi 25 dospělých a 10 dětí). Zatím netuší, do čeho jde…
1
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
3.den - sobota 10. června 2006 Giverny - Monetova zahrada, Vernon, předpříprava párty, Gerberoy Ráno bylo opět slunečné a přivítalo nás výhledem z okna do zamlženého údolí. Než jsme stačili vylézt z postele už bylo jasno, nachystaná snídaně a mohl začít denní program. Cesta do Giverny byla bez Wai Lin, ale s plnou ledničkou surovin na piknik. V Giverny je Monetova zahrada, kterou si sám vysázel a potom v ní maloval obrazy. Nejzajímavější je asi „vodní zahrada“ kolem jezera s lekníny (leknín = Water lilly = Wai Lin), potůčkem a mnoha lávkami se spoustou květin. Bylo tady docela narváno, ale u vody alespoň nebylo tak horko. Po procházce v zahradě jsme si zašli do auta pro věci a pod třešní vedle pole kvetoucích vlčích máků udělali piknik. Bylo to velice příjemné, dokud Florian nezjistil, že celou dobu fotil černobíle, takže spousta fotek s kytkami asi nevyjde. Na zpáteční cestě kousek od Giverny je městečko Vernon, kde jsme na chvilku zastavili u řeky házeli žabky. Je tam i starý most s domem, který možná sloužil k výběru mýtného. Kousek od mostu je starý hrad a příjemný park se sochami. Kolem čtvrté jsme se vrátili domů, kde už byla napečeno spoustu dortů a koláčů a v lednici se chladily saláty. Proběhla krátká zdvořilostní návštěva u sousedů, kteří mají typicky normandský dům - hrázděné zdivo, sedlová střecha a balkon ve štítě; a po domluvě si z jejich zahrady vypůjčili nábytek na zítřejší párty. Navečer, když už bylo všechno zhruba připraveno jsme společně s Wai Lin zajeli do městečka Gerberoy, kde rostla spousta růží a přísavníků na zdech domů. Všude to krásně vonělo a dalo se procházet úzkými uličkami kolem kostela a radnice, byl podvečer a vůkol žádný turista. Večeře tentokráte probíhala na terase. Nejdříve se podával avokádový salát s rajčaty a následoval gratinovaný květák s kotletou v omáčce se zeleninou. K tomu všemu se popíjelo výborné červené víno. Kdo by to řekl, že po tak klidném večeru přijde zítra tak rušný den …
4.den - neděle 11. června 2006 Narozeninová oslava, Rouen Po rozplynutí ranní mlhy a po snídani začaly probíhat přípravy na odpolední oslavu Lucasových narozenin. Florian začal míchat sangriu v množství asi 10 litrů + 5 kg ovoce, my se pokoušeli potáhnout stoly papírovým ubrusem, který se neustále trhal, sháněli příbory a ubrousky, chystali květiny na stůl, přemisťovali slunečníky a o půl dvanácté začali přijíždět hosté. Nejprve přijeli Loicovi rodiče a postupně i další čtyři bratři s rodinami. Objevili se i sousedé a Wai Lininy kamarádky z tenisu. S každým je potřeba se přivítat - holky a děti vás políbí dvakrát na tvář. Oslava se začínala rozbíhat, menší děti okupovaly Lucasův zahradní domeček, trochu starší seděli na pařezech pod stromem, dospělí se pohybovali po terase a popíjeli Florianovu osvěžující sangriu, kterou nabízel sám autor. Wai Lin jako správná hostitelka dávala postupně do oběhu jídlo, které připravila a nebylo toho zrovna málo. Všechno bylo fantastické. Místy až velmi chaotická konverzace probíhala celé odpoledne. Na závěr byl připraven „pirátský dort“ a podávaly se dezerty (např. mrkvový koláč). Po šampaňském začalo loučení. S klukama si podat ruku a holky políbit na tvář čtyřikrát!!!
2
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Florian nás zavezl do Rouenu a pokračoval do Strasbourgu. My jsme se šli ubytovat do Hotelu Alba. Po otevření dveří nám udeřil do nosu divný odér. Po důkladném prohledání všech koutů a žádném nálezu, pouze mírně vlhký koberec od čištění, jak jsme se domnívali. Při sprchování jsem však zjistil, že voda odtéká do pokoje. Vzniklou povodeň se snaží vysát koberec a proto je tam takový smrad. Petr šel požádat o výměnu pokoje a uspěl. Byl nám přidělen pokoj 24 místo původního 42. Zkušebně se vysprchoval i Petr, a když bylo všechno v pořádku, tak jsme se šli večer projít po městě. U katedrály byla chvilka na pivo a přečtení zpráv od Nadi, která tou dobou okupovala Paříž s kamarádkami a karavanem.
5.den - pondělí 12. června 2006 Prohlídka Rouenu, výhled z kopce Coté Ste Catherine, noční fotografování ve starých uličkách Opět slunečné ráno a teplota kolem 22°. Po snídani v Oceanic Baru vedle našeho hotelu začala prohlídka města zastávkou v infocentru vedle katedrály, kde nás vybavili spoustou map. Katedrála byla v pondělí bohužel zavřená, ale okolní uličky jsou moc hezké a dá se jimi dojít až k vlakovému nádraží s velkou a velmi zajímavou budovou ve stylu Art Deco. Tady jsme si potřebovali koupit jízdenky na cestu do Fécampu a potom i zpět do Bruselu. Díky mohutné reklamní akci - „K moři za 1 euro!“, která dneska zrovna začala, jsme si vystáli hodinovou frontu a po dalších 20 minutách jsme obdrželi lístky a mohli v klidu pokračovat prohlídkou města V jediném rouenském parku uprostřed města bylo naštěstí místo na trávě pod stromem vhodné k posezení a malému občerstvení. Obchod, kde měli půjčovat kola byl zavřený, ale doufejme, že zítra už bude otevřeno. Bylo to kousek od kostela Eglise Sainte - Jeanne D´Arc na náměstí Place du Vieux Mardré, a protože už byla doba po odpolední pauze (nešvar všech francouzských institucí a památek), tak prohlídka vnitřních prostor byla i příjemným zchlazením. Venku už mohlo být alespoň 34° ve stínu. Kostel má symbolizovat tvar lodě. Ve velkých oknech jsou zakomponovány původní mozaiky starého kostela, který tu stál předtím a malé mají tvar ryby. Velice pozdní oběd zařídili Arabové s výborným kebabem kousek od radnice s výhledem na klášterní katedrálu. Uculovali se a říkali, že mají kebabárnu v dobré poloze - kolem prý chodí hezké holky. Na oko jsme souhlasili, ale ve skutečnosti tam chodili jenom samí hezcí kluci! Mňam, bylo to chutné! Po sprchovém osvěžení a načerpání sil v hotelu prohlídka pokračovala výstupem na kopec nad městem (Coté Sainte Catherine), který je považován za místo dalekého rozhledu. Docela měli pravdu, protože na obzoru zapadalo slunce, pod námi se vlnila Seina a pomalu se začal rozsvěcovat Rouen. Místo je hodně vyhledávané, protože sem jezdí lidi autem a parkoviště asi pro dvacet aut bylo neustále plné. Po zdokumentování úkazu a sejití zpět do rastru uliček jsme fotili místa v nočním osvětlení, která se nám líbila ve dne. Místní policisté za katedrálou odchytli několik občanů tmavší pleti a vzali je s sebou na projížďku. Na malém náměstíčku mezi starými domy jsme si dali na zahrádce Blanche od blonďáka a pak šli na Albu.
3
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
6.den - úterý 13. června 2006 Na kolech podél Seiny, přívozy, zámky a kláštery a fotbal v hospodě Vstali jsme o trochu dříve, abychom si mohli dojít pro kola a co nejdříve vyrazit. Po snídani na náměstí u katedrály proběhl přesun k obchodu s koly, kde už čekalo několik lidí. Majitel nám řekl podmínky pro půjčení kola a nezbylo nám nic jiného než najít bankomat, protože naše hotovost zcela nedostačovala. Po složitém vymotání z města se nám podařilo najít správnou cestu přes Canteleu ke klášteru Abbaye de Saint Georges de Boscherville s obrovskou zahradou bílých růží. Podél Seiny jsme pokračovali do Duclair, cesta vedla kolem zahrad a domů, na protějším břehu se občas objevil zámek. Další klášter na trase byl Jummieges, který v době našeho příjezdu právě zavírali kvůli polední pauze, takže bylo vidět pouze některé části přes zeď od silnice. Místní pizzerie dodala pizzu a vychlazené pití a my pokračovali nazpátek. Po Seině plula obrovská loď, na kopci kousek od silnice stál soukromý zámek, ke kterému vedla stará alej a za pár kilometrů se objevilo Duclair. Park u staré továrny (že by slévárna?), kterou přestavují na nějaké centrum, slouží jako rozlivná plocha pro místní potok a jsou v něm umístěny různé kovové plastiky hus u vody a jablek pod stromem. V místní kavárničce se dalo koupit vychlazené pití, v poklusu jsme se nalodili na přívoz a na druhé straně na lavičce pod stromem si ve stínku odpočinuli. Kolem nás projela dříve viděná loď, která byla vyšší než okolní domy. Kolem chalup s doškovými střechami jsme vyjeli malý kopeček u Bardouville, odkud byl výhled na Seinu, pole, údolí a klášter St. Georges, tentokráte na druhé straně řeky. Sjeli jsme dolů k řece a po silnici kolem místních usedlostí se dopravili k dalšímu přívozu v La Bouville. Během vyloďování jeden vůz zkolaboval a obsluha lodě byla nucena vůz vytlačit na pevninu. Při plavbě foukal vítr, takže to bylo příjemné osvěžení stejně jako pivo v baru „Jeux“ asi 1 km od přívozu v Sahurs. Cesta pokračovala kolem zámku s obrovskou oplocenou zahradou, sjezdem do údolí k řece až k rouenskému přístavu. Dojeli jsme ½ hodiny před zavíračkou, ale ouha jaké bylo naše překvapení, když byl obchod zavřený. Trochu nás to vyděsilo a začali jsme bušit do výlohy. Naštěstí po chvilce otevřel boční dveře tlustý pán, který od nás vzal zpátky kola a vrátil nám depozit. Prý vypnuli elektriku, tak zavřeli dřív... Nábřeží nás dovedlo až k hospodě, která nám padla už dříve do oka – Highlands café. Nad kopcem před námi se hnaly černé mraky. V hospodě všichni sledovali zápas Francie – Švýcarsko. Po usednutí ke stolu se zvedl vítr a začalo venku silně pršet. Dali jsme si pivo Stelu, Monaco, Hoegaarden a do konce zápasu sledovali střídavě obraz, gesta a slovní projev fanoušků. Zítra jedeme k moři!
7.den - středa 14. června 2006 Fécamp, návštěva Palais Benedictine, procházka v mracích po útesech Ráno bylo pod mrakem. Po třech nocích v Albě a diskuzi s černoškou na recepci nám bylo umožněno zaplatit a opustit hotel. Snídaně proběhla v Oceanicu, tentokráte nebyly crossainty, ale bageta s marmeládou. Během cesty na nádraží došlo konečně i na prohlídku katedrály. Na to, že ji sotva otevřeli, tak tam bylo dost lidí. Je gotická a obrovská. V místní
4
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
pekárně na ulici Gross Herlog byla akce 6 crossaintů za 1,50€, takže bylo o svačinku postaráno. Po chvilce čekání přijel dost moderní vlak, který nás zavezl po viaduktech a přes tunely do Breute Beuzeville a dále fr. železnice zajistili autobus do Fécampu. Cestou už pršelo. Na mininádraží ve Fécampu nás paní pokladní ujistila, že je možné nechat si u ní v úschovně zítra kufry a vydali se hledat hotel. Cestou drobně pršelo, ale podařilo se nám vymotat rychle z centra a hotel taky nebyl tak daleko, jak vypadalo na mapě. Chvilku jsme zápasili s recepčním-automatem, ale nakonec z něho vypadlo číslo pokoje a přístupový kód. Pokoj byl zařízen jednoduše a účelně, byl čistý a voňavý. Po přebalení věcí jsme se vydali zpět do města a prošli několik kostelů. První byl klášterní kostel Sainte Trinité - obrovská a prostorná původně gotická stavba založená roku 1106, postupně dostavovaná v renesanci. Přístup byl téměř do všech částí. Vedle jsou další budovy kolem dvorku, něco jako fara. Ulicí, kde probíhá každou středu trh lze dojít k druhému kostelu Eglise Saint Etienné - menší kostel uprostřed křižovatky, velice temný prostor s minimem oken. Procházková trasa na mapce vede kolem secesní vily Julia k Palais Benedictine, což je honosný palác a výrobna likéru dohromady. Každá místnost paláce je v jednom stylu (gotika, renesance), v podkroví je pak ukázka koření, které se dováží z různých zemí na přípravu likéru, který se vyrábí pouze tady. Po ochutnávce (součástí vstupného) nám taky jedna láhev skončila v nákupním košíku. Před námi malá starší dáma nakoupila plný koš, který sotva unesla. Likér vynalezl benediktýnský mnich v 15.století jako elixír mládí. Možná proto věkový průměr návštěvníků byl přes šedesát a flašky šly na dračku tak, že obsluha nestačila doplňovat do regálů. Od paláce jsme pokračovali k přístavu, prošli se po molu kolem staré lodi, na trhu si koupili palačinky a došli se na hotel obléct, protože se ochladilo a mraky byly stále nízko. Už oblečení jsme zašli na večeři do místní kebabárny - bylo to výborné a bylo toho moc. Z oblázkové pláže se nám částečně odkryl pohled na útesy, v moři se koupali tři lidé, byl odliv a paní s taškou krmila racky. Na molu dementní karavanisté stříleli petardy a v přístavu vytahovali hasiči potopený motorový člun za přihlížení místních zvědavců. Po schodišti mezi domy, po bývalé křížové cestě se dá vystoupat až na vrch útesů, kde vede silnice ke kostelíku Capelle Notre Dame de Salut. Stojí zde i vojenský maják a bunkry a za války tu měli důležité místo radary. Na konci útesu je vyhlídka, ze které jsme toho moc neviděli, protože byla fakt hustá mlha. Od majáků na vjezdu do přístavu byly krásně vidět lávky, po kterých na lanech kdysi zatahovali dělníci lodě dovnitř za nepříznivého počasí. Město se pomalu začalo rozsvěcovat, po trhu bylo uklizeno a Arabové nás zdravili.
8.den - čtvrtek 15. června 2006 Výlet do Etretatu, útesy berou dech, golf, Fécamp v slunci, metr tequil v Rouenu Po probuzení nás překvapila snídaně formou samoobslužného bufetu s čerstvým pečivem a polojasné počasí. Dobře najezení jsme opustili hotel a vydali se na nádraží, kde bylo možné u usměvavé paní pokladní uschovat zavazadla. Bylo podivné, že nám nedala žádný lístek. Ještě nám zbylo trochu času do odjezdu autobusu na procházku trhem v přístavu, kde rybáři prodávali čerstvé ryby, kraby a humry. 5
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Autobus směr Le Havre jede po vrcholcích útesů kolem pobřeží přes malebné vesničky Yport a Etretat. V místní informační kanceláři, hned vedle zastávky, nám řekli, co je v Etretatu nejzajímavější a jak se řekne francouzsky O.K. (vyslovuje se ta „da kór“, ale nevím, jak se to píše, ale používá se to hrozně často). Hlavní ulicí s obchody a starou tržnicí se dá dojít na pobřeží, útesy jsou jak vpravo, tak vlevo (viz mapy). Varianta „vpravo“ - vystoupat po schodišti za hotelem ke kostelíku a monumentu s parkovištěm na vrchol útesu, odkud jsou zajímavé výhledy. Pasou se tady krávy, roste spousta kytek a vede několik stezek na zajímavá místa útesů, výhledy jsou úžasné a v jednom místě se dá dokonce sejít až k moři. Všude létají, chechtající se racci. Varianta „vlevo“ - po oblázkové pláži s ukotvenými lodičkami, kterou kdysi maloval Monet, se dá dojít kolem golfového hřiště na levou stranu útesu, kde je vyhlídka nad obloukem. Za dobré viditelnosti je vidět přístav v Le Havru na straně jedné a Fécamp s kostelíkem na straně druhé. Také zde vede pěšinka k „jeskyni“ (díra ve skále pro 3 osoby) odkud není nic vidět. Sešli jsme zpátky na pobřeží a kolem tržnice došli k domu spisovatele, který psal detektivní příběhy o Arsenovi Lupenovi. V domku je muzeum a autor v jeho místnostech čerpal náměty na povídky. Za chvilku po příchodu na zastávku dojel autobus, který řídila žena v pantoflích na palec a během cesty stačila odrovnat karavan s Holanďany, černý Peugeot a dva cestující do Yportu málem přinutila vystoupit 2 km před zastávkou, protože hasiči zavřeli cestu a káceli strom. Teď už docela chápu, proč jsou Francouzky tak temperamentní. Díky svým schopnostem si ještě ve Fécampu dokázala vytroubit místo na parkování (dvě auta prostě musely odjet). Protože už bylo hezky, tak jsme chtěli ještě jednou zajít ke kostelíku na kopec, ale byl příliv, mosty byly otočeny tak, aby všechny lodičky mohly vyplout z přístavu a na druhou stranu se to muselo hodně obcházet. Vyhrála zkrácená procházka k majáku pod útesy, což se ukázalo jako lepší, protože místní (mladíčci - podle Petra) skákali z mola do moře a starší hráli petangue. Paní na nádraží nám zpátky vydala kufry a říkala, že to bylo zadarmo. Moderní vlak nás zavezl zpátky do Breute Beuzeville, kde byl přestup na expres do Rouenu. Po ubytování v Albě bylo možno otestovat v Highlands Café další piva. Promítali zápas Švédsko – Paraguay a u vedlejšího stolu pařily 3 borky s metrem tequil. Radši jsme šli do hotelu. Z oken pokoje vypadá osvětlená katedrála taky dobře.
9.den - pátek 16. června 2006 vlakem Rouen - Tournai - Brusel, levandulový Grote Markt, belgické pralinky a pivo, stověžatá Praha Ranní obloha bez mráčků a katedrála v plné kráse. Po sbalení věcí, snídani na náměstí u katedrály, nákupu pečiva na cestu a krátkým posezením pod stromy před rouenským nádražím už nás čekala pouze cesta do Bruselu. Docela jsem měl obavu z vlaku, kterým jsme měli jet do Lille Flanders, že to bude hnusný a pomalý vlak, ale spoj byl operován novým vlakem a hlavně cestovní rychlost se rovnala minimálně českému superpendolinu.
6
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
Po přestupu ve velkolepé nádražní hale v Lille cesta pokračovala přes Tournai, kde jsme měli hodinu čas - to nám nakonec ani moc nevadilo, protože jsem objevil místní bagetárnu Sandwich Dogs, kde nám naplnili z čerstvých a vychlazených surovin a salátů výborné bagety. Městečko se nakonec ukázalo jako docela hezké a hodina odpočinku od cestování byla fajn. Do Bruselu to už trvalo jenom necelou hodinu a cestou jsme si smskovali s Florianem, který si potřeboval nachystat věci na zítřejší přelet do Vídně. Na bruselském Grotte Markt bylo celé náměstí osázeno levandulí a olivovníky. Francouzská oblast Provence se prezentovala před Belgičany a nabízela zájezdy, parfémy a levandulový olej. V rohu náměstí stál kotel, ve kterém pálili levanduli a předváděli výrobu esence. U Leonidase jsme nakoupili trochu čokolády a v restauraci kousek od nádraží poseděli na pivu. Za chvilku došel i Florian a společně byl čas na probrání událostí posledního týdne. Dopravili jsme se na letiště, nastoupili do letadla a za dobré viditelnosti a drobných turbulencí jsme doletěli za soumraku do Prahy, kde ještě pokračoval zajímavý víkend.
Doprava www.csa.cz - české aerolinie www.b-rail.be - belgické státní dráhy www.voyages-sncf.com - francouzské železnice, vyhledávání spojů včetně cen Pro mezinárodní spojení je nejlepší najít si spoje na www.bahn.de , protože francouzský systém na přepážkách je poněkud staromódní a trvá vše šíleně dlouho. Když víte, kterými spoji pojedete, tak je všechno rychlejší. A hlavně je dobré znát trošku francouzsky. Orientační ceny (jednosměrné jízdenky pro dospělé) Rouen-Fecamp 11,80€, Rouen-Brusell 46,00€. Jeden den jsme si v Rouenu půjčili kolo. V hlavním turistickém informačním centru nám paní poradila dvě prodejny (Rouen Cycles na na rue Saint Eloi 45 a Cycle Latour na rue Alsace Lorrai 11) a obdarovala nás nádhernými mapami v angličtině. Půjčovnu jsme si vybrali ( tu na Saint Eloi) podle toho, že tam otevírali o 1/2 hodiny dříve než v té druhé a měli jsme to pak lépe z města ven. Půjčení kola stálo 20€, kauce na jedno kolo 250€. Otevírací doba 9.00 - 19.00, mají na druhé straně ulice ještě opravnu, kde nám kola nachystali a kde se i vrací. (cyklisticke mapy, po kterých jsme jezdili - viz mapy a průvodci)
Ubytování Ubytování jsme si zajistili z domova po internetu. V prvním - Alba Hotel v Rouenu (www.hostelworld.com/availability.php/AlbaHotel-Rouen-5314) jsme bydleli 3 dny. Cena za dvoulůžkový pokoj je cca 40€ včetně pobytových tax. Hotel je čistý, ale nic moc. Klimatizace moc nefunguje a první pokoj jsme museli vyměnit, protože zapáchal (sprcha protékala přímo do pokoje na koberec). Dostali jsme sice 3 lůžkový, ale záhadně byl o trošku menší než náš původní 2lůžák. Nabízejí snídaně za 8€, ale doporučujeme je nebrat. V okolí se dá posnídat za podstatně méně (3-6€ - viz jídlo a pití). Hotel je ve výborné lokalitě, z okna se koukáte rovnou na katedrálu. Pokoje jsou malinké a mají TV i s několika programy v angličtině a některé i malý trezorek na soukromé cennosti. Přístup do pokojů je na kartu. Náš druhý hotel byl moc fajn. Etap hotel ve Fecampu při rezervaci po internetu nevyžadoval zaplacení žádné zálohy. Jen číslo platební karty a zda si přejete snídaně za 4€. Vše je přehledně na www.etaphotel.com . Hotel je cca 25minut od centra, zato v klidné lokalitě boční ulice, celý je klimatizovaný a velmi čistý. Vše na pokoji je účelně zařízeno. V 7
Cestopis Normandie 2006
www.p3.cz
případě, že přijedete mimo dobu otevřené recepce, můžete si v samoobslužném automatu na kreditku, na kterou jste provedli internetovou rezervaci, nechat vystavit číslo pokoje s přístupovým kódem (6ti místný). U kliky je pak klávesnice, která aktivuje kliku, jinak nic neotevřete, protože se klika točí pořád dokola. Při zadání kódu se zacvakne a normálně otevřete. Snídaně je formou bufetu a je dostatečná. Zásuvky jsou O.K., nepotřebovali jsme ani redukce. Cena pokoje je na den 36€ pro jednoho, další (druhý a třetí) zaplatí +6€ navíc, snídaně 4€. Na pokoji je TV, každý pokoj má vlastní záchod a sprchu. U vstupu jsou automaty na pití a svačinky, v okolí moc hospod není, nutno jít směrem do centra po rue Gustave Couturier. Doporučujeme!
Průvodci a mapy My jsme neměli žádného průvodce. Vzhledem k tomu, že jsme jeli do přesně dané lokality, poměrně specifické a malé, tak se nám průvodce nevyplatilo koupit. K dispozici jsou Britany and Normandy od Lonely planet za cca 600 Kč nebo podobný od Joty za 500 Kč. Z Internetu jsme si stáhli, popř. získali na našich cestách tyto mapy: mapu Rouenu mapu Fecampu mapu Etretatu a plán procházek v okolí cyklomapa - "ovocný" okruh cyklomapa - "doškový" okruh Jako vždycky jsme byli spokojeni s informačními kancelářemi ve všech městech, řekli nám vždycky, co jsme potřebovali a vybavili nás potřebnými mapkami či prospekty a to většinou vše zdrama!. www.rouentourisme.com - turistická kancelář v Rouenu sídlí v nádherné renesanční budově naproti katedrále www.fecamptourisme.com - turistické informace v jednom z krásných domů hned naproti Palais Benedictine www.etretat.com - malá a milá kancelář, autobus z Fecampu tu má zastávku "Mairie" www.region-haute-normandie.com - informace z celého regionu horní Normandie, výborné jsou zejména předpovědi počasí
Jídlo a pití V centru měst je hodně kavárniček, které jsou otevřené již od brzkého rána. Většina chvilku posedí, vykouří si cigaretku, pokecá s přáteli, dá si malé kafíčko, vodu či džusík a jde dál, asi do práce. Občas někde nabízejí i snídaně - croissanty nebo bagety. Naší populární kavárničkou byl BAR OCEANIC. Je v Rouenu kousek od hotelu Alba, ve kterém jsme byli ubytovaní, na rohu rue de la Savonnerie a rue de la Tour de Beurre. Někdy měla prima paní čerstvoučké crouissanty, jindy křupavé bagetky s meruňkovou marmeládou - mňam! Celkem s kafíčkem a juisem pro 2 lidi 9,20 - 11,50€. Další naší oblíbenou bylo bistro na Place de la Calende přímo z boku katedrály - nabídka dne "petit dejeneur" - kafíčko nebo čokoláda, džus a něco sladkého dle vlastního výběru za neuvěřitelných 3€! Večery jsme trávili v HIGHLANDS CAFÉ - nedejte se zmást názvem, jedná se o nefalšovanou hospodu, v době naší návštěvy tam měli několik velkoplošných obrazovek a promítali MS ve fotbale. I když ve Francii, dávali jsme si večer pivo - nabídka byla veliká: přes Stelu, Hoegarden, Guiness až po exotiku jako Maroko a Blanche (1/4l sklenička od 2,40€, ale pivaři zvolí asi variantu 1/2l, ten začínal na 4,90€). Dá se tu pojíst a mají zde i pár specialit - třeba metr Tequil za 18€! 8
