7âUWBSOâ QSPKFLU OB TUVQOJ ;À JOTQJSPWBOâ TUSPNZ
%JQMPNPWÈ QSÈDF
4UVEJKOÓ QSPHSBN 4UVEJKOÓ PCPS
. o 6ǏJUFMTUWÓ QSP [ÈLMBEOÓ ÝLPMZ 5 o 6ǏJUFMTUWÓ QSP TUVQFǪ [ÈLMBEOÓ ÝLPMZ
"VUPS QSÈDF 7FEPVDÓ QSÈDF
;V[BOB #PVÝLPWÈ .HS " -VDSF[JB ÀLBMPVEPWÈ 1VDINBKFSPWÈ 1I%
-JCFSFD
"SU QSPKFDU GPS QSJNBSZ TDIPPM QVQJMT JOTQJSFE CZ USFFT
%JQMPNB UIFTJT
4UVEZ QSPHSBNNF 4UVEZ CSBODI
. o 5FBDIFS USBJOJOH GPS QSJNBSZ BOE MPXFSTFDPOEBSZ TDIPPMT 5 o 5FBDIFS 5SBJOJOH GPS 1SJNBSZ 4DIPPM QVQJMT BHFE
"VUIPS 4VQFSWJTPS
;V[BOB #PVÝLPWÈ .HS " -VDSF[JB ÀLBMPVEPWÈ 1VDINBKFSPWÈ 1I%
-JCFSFD
1SPIMÈÝFOÓ #ZMB KTFN TF[OÈNFOB T UÓN äF OB NPV EJQMPNPWPV QSÈDJ TF QMOǔ W[UB IVKF [ÈLPO Ǐ 4C P QSÈWV BVUPSTLÏN [FKNÏOB f o ÝLPMOÓ EÓMP #FSV OB WǔEPNÓ äF 5FDIOJDLÈ VOJWFS[JUB W -JCFSDJ 56- OF[BTBIVKF EP NâDI BVUPSTLâDI QSÈW VäJUÓN NÏ EJQMPNPWÏ QSÈDF QSP WOJUDzOÓ QPUDzFCV 56- 6äJKJMJ EJQMPNPWPV QSÈDJ OFCP QPTLZUOVMJ MJDFODJ L KFKÓNV WZVäJUÓ KTFN TJ WǔEPNB QPWJOOPTUJ JOGPSNPWBU P UÏUP TLVUFǏOPTUJ 56- W UPN UP QDzÓQBEǔ NÈ 56- QSÈWP PEF NOF QPäBEPWBU ÞISBEV OÈLMBEǾ LUFSÏ WZOBMPäJMB OB WZUWPDzFOÓ EÓMB Bä EP KFKJDI TLVUFǏOÏ WâÝF %JQMPNPWPV QSÈDJ KTFN WZQSBDPWBMB TBNPTUBUOǔ T QPVäJUÓN VWFEFOÏ MJUFSBUVSZ B OB [ÈLMBEǔ LPO[VMUBDÓ T WFEPVDÓN NÏ EJQMPNPWÏ QSÈDF B LPO[VMUBOUFN 4PVǏBTOǔ ǏFTUOǔ QSPIMBÝVKJ äF UJÝUǔOÈ WFS[F QSÈDF TF TIPEVKF T FMFL USPOJDLPV WFS[Ó WMPäFOPV EP *4 45"(
%BUVN
1PEQJT
Děkuji paní Mgr. A. Lucrezii Škaloudové - Puchmajerové, Ph.D. za odborné vedení při vytváření diplomové práce. Děkuji za praktické i teoretické rady. Dále děkuji paní učitelce Mgr. Miloslavě Peňázové za umožnění realizace výtvarných akcí a dětem ze 4. ročníku ZŠ Krouna za zodpovědný přístup k těmto akcím. V neposlední řadě děkuji své rodině za pomoc a podporu.
Anotace Diplomová práce „Výtvarný projekt na 1. stupni ZŠ inspirovaný stromy“ pojednává o využití přírody, jako inspirace pro výtvarnou tvorbu. Teoretická část se zabývá propojením přírody s výtvarným uměním. Je také zaměřena na stromy, jak z hlediska výtvarného, tak i přírodovědného, filosofického nebo z pohledu vnímání stromu různými kulturami. Cílem praktické části diplomové práce je realizace projektu, který je zpracován formou metodických listů a svou realizací přispívá k rozvoji vztahu dítěte k environmentální výchově a multikultuře. Práce popisuje průběh realizace projektu, který je provázen fotodokumentací a reflektuje přínos těchto lekcí. Na základě dotazníkového výzkumu zjišťujeme, jaký přínos má výtvarný projekt pro žáky.
Klíčová slova Výtvarná výchova, výtvarná tvorba, projekt, výtvarný projev dítěte mladšího školního věku, příroda, stromy.
Annotation The diploma thesis „The art project on 1st grade of primary school inspired by trees“ discusses the use of nature as on inspiration for creative work. The theoretical part discusses the connection between nature and art. This part is focused to trees as an art objects, objects of nature and phylosophy. It is also focused how different cultures perceive trees. The purpose of practical part is the realization of project, which is processed through methodological sheets and it´s realization contributes to the development of a child´s relationship to environmental education and multiculture education. The diploma thesis describes the process of realization the project, which is documented by photos. It also reflects the benefit of these lessons. By research questionnaire we figure out the benefits of creative project for children.
Keywords Art, art work, project, art expression of young children´s age, nature, trees.
Obsah Obsah ...................................................................................................................... 7 Seznam obrázků ...................................................................................................... 9 Seznam grafů .......................................................................................................... 10 Úvod ........................................................................................................................ 11 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 12 1 Výtvarná výchova na prvním stupni ZŠ ........................................................ 12 1.1 Vyučovací předmět – Výtvarná výchova ................................................... 12 1.2 Metody a formy výuky výtvarné výchovy ................................................. 13 1.2.1 Metody výuky .................................................................................... 13 1.2.2 Formy výuky ...................................................................................... 15 1.3 Výtvarná výchova a průřezová témata ....................................................... 15 1.4 Výtvarná výchova a návaznost na přírodu ................................................. 18 1.5 Výtvarná tvorba ......................................................................................... 19 1.5.1 Metodické řady .................................................................................. 19 1.5.2 Tematické řady .................................................................................. 20 1.5.3 Výtvarné projekty .............................................................................. 20 1.5.4 Lineární, plošná a prostorová tvorba ................................................. 23 1.6 Výtvarné projevy dítěte mladšího školního věku ...................................... 24 1.6.1 Vývoj kresby u dětí mladšího školního věku .................................... 25 1.6.2 Rozdíl kresby u chlapců a dívek ........................................................ 27 1.6.3 Vnímání barev .................................................................................... 27 1.6.4 Smyslové vyjádření a symbolika ....................................................... 28 2 Stromy ............................................................................................................... 29 2.1 Přírodovědný aspekt .................................................................................. 29 2.1.1 Co je to strom? ................................................................................... 29 2.1.2 Stavba stromu a jeho specifika .......................................................... 30 2.1.3 Význam stromů .................................................................................. 32 2.2 Symbolický aspekt ..................................................................................... 34
PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 39 3 Půlroční projekt inspirovaný stromy ............................................................. 39 3.1 Strom z recyklovaného papíru ................................................................... 41 3.2 Strom podle Pieta Mondriana .................................................................... 43 3.3 Zmrzlé ozdoby z přírodnin ........................................................................ 46 3.4 Sovy z přírodnin ......................................................................................... 48 3.5 Indiánský totem ......................................................................................... 51 3.6 Ojíněné stromy ........................................................................................... 53 3.7 Tkané letokruhy stromů ............................................................................. 55 3.8 Talisman stromu života .............................................................................. 58 3.9 Keltský stromokruh ................................................................................... 60 3.10 Jabloňové květy ....................................................................................... 63 3.11 Oblékání stromů ....................................................................................... 65 3.12 Jarní vitráž stromu ................................................................................... 68 3.13 Keramické listy ........................................................................................ 70 3.14 Detail listu ................................................................................................ 72 4 Dotazníkový výzkum ....................................................................................... 74 4.1 Grafické znázornění odpovědí žáků ...........................................................75 4.2 Vyhodnocení dotazníků ............................................................................. 81 5 Závěr ................................................................................................................. 82 6 Seznam použitých zdrojů ................................................................................ 83 7 Seznam příloh ................................................................................................... 85
Seznam obrázků Obr. č. 1: Strom z recyklovaného papíru ................................................................ 41 Obr. č. 2: Strom podle Pieta Mondriana ................................................................. 43 Obr. č. 3: Zmrzlé ozdoby z přírodnin ..................................................................... 46 Obr. č. 4: Sovy z přírodnin ..................................................................................... 48 Obr. č. 5: Indiánský totem ...................................................................................... 51 Obr. č. 6: Ojíněné stromy ........................................................................................ 53 Obr. č. 7: Tkané letokruhy stromů .......................................................................... 55 Obr. č. 8: Talisman stromu života ........................................................................... 58 Obr. č. 9: Keltský stromokruh ................................................................................ 60 Obr. č. 10: Jabloňové květy .................................................................................... 63 Obr. č. 11: Oblékání stromů ................................................................................... 65 Obr. č. 12: Jarní vitráž stromu ................................................................................ 68 Obr. č. 13: Keramické listy ..................................................................................... 70 Obr. č. 14: Detail listu ............................................................................................. 72
Seznam grafů Graf č. 1: Strom – počet slov .................................................................................. 75 Graf č. 2: Stáří stromu ............................................................................................. 76 Graf č. 3: Znak recyklace ........................................................................................ 77 Graf č. 4: Keltský horoskop – znamení (před) ........................................................ 78 Graf č. 5: Keltský horoskop – znamení (po) ........................................................... 78 Graf č. 6: Indiánský totem – obrázky ......................................................................79 Graf č. 7: Land – art ................................................................................................ 80
Úvod V přírodě nenajdeme dva stejné stromy, každý je originál. Nic se neopakuje, fantazie přírody je prostě nepřekonatelná. I fantazie dětí je rozmanitá jako příroda, proto jsme se v této práci zaměřili na propojení dětské fantazie s fantazií přírody. Jako téma diplomové práce jsme si zvolili „Výtvarný projekt na 1. stupni ZŠ inspirovaný stromy“. Právě stromy nás zaujaly především svou krásou, duchem a jedinečností. Všichni bychom si k přírodě měli najít cestu. Chodit do lesa, čerpat energii ze stromů, sednout si pod rozkvetlou jabloň nebo si jen tak lehnout do trávy a poslouchat šumění stromů. Je to nádherný pocit, nic nestojí a udělá člověka na chvíli šťastným a uvolněným. Ve stínech stromů můžeme najít klid a odpočinek. Stromy nás zbaví napětí a špatné nálady. Někdy postačí projít se alejí právě pučících buků, posbírat šišky, přinést si z lesa něco hezkého a doma vystavit nebo nalámat větvičky do vázy a čekat, až rozkvetou. Stromy jsou a budou součástí našeho života a pro koho neznamenají jenom kus dřeva, ale umí je vnímat i duší, pak mají léčivé i účinky. Když jsme byli malí, vybavujeme si časté návštěvy lesa s rodiči, sbírání hub, pozorování lesních zvířat, obdivování rostlin, pojídání borůvek a jahod. Také jsme se vždy těšívali na podzim, až začnou padat kaštany, jak je s ostatními dětmi budeme sbírat a doma nebo ve škole z nich tvořit zvířátka. Kaštany, které jsme nespotřebovali, připadly zvířatům do krmelce. Také vzpomínáme na ovocné stromy našich zahrad a lezení do jejich korun pro sladké plody. Jako dospělí vnímáme stromy poněkud jinak, než když jsme byli děti. Proto bychom rádi zjistili, co všechno děti vědí o stromech a přírodě samotné dnes. Zpracováním a realizací projektu bychom také chtěli přispět k rozvoji vztahu dítěte k přírodě, lesům, stromům jak z hlediska výtvarného, přírodovědného, filosofického, tak i z pohledu vnímání stromů různými kulturami. Pro splnění tohoto cíle jsme využili především práci s přírodním materiálem a pokud to šlo i v přírodě.
11
TEORETICKÁ ČÁST 1 Výtvarná výchova na prvním stupni ZŠ 1.1 Vyučovací předmět – Výtvarná výchova Výuka předmětu výtvarná výchova na prvním stupni základní školy vychází z Národního programu vzdělávání, který definuje Rámcový vzdělávací program, jež následně slouží jako podklad pro tvorbu Školního vzdělávacího programu na každé jednotlivé základní škole v České republice.
Předmětem výtvarné výchovy se zabývá vzdělávací oblast „Umění a kultura“. Zde stojí Výtvarná výchova po boku Hudební výchovy a doplňkové Dramatické výchovy. Celá vzdělávací oblast seznamuje žáky s alternativou racionálního způsobu poznávání světa. Představuje kulturu, coby důsledek duchovní činnosti člověka, seznamuje žáky s její rolí v každodenním životě jedince i společnosti, stejně jako s jejími obměnami v historii. Výsledkem uměleckého procesu je pak umělecké dílo, které vyjadřuje informace svými specifickými prostředky.
Vzdělávání v oblasti umění učí žáky uměleckému pohledu na okolí vnější, ale také svůj vnitřní svět, pohledu, jehož stěžejním bodem je estetika. Žáci se při něm učí uplatňovat vlastní empatii, vyhledávat vztahy a vazby dle stanovených motivů a témat, vyjadřovat se i jinak, než jsou běžně zvyklí – používat nonverbální způsoby komunikace a také jim porozumět. Rozvíjejí svůj smysl pro vciťování se, učí se respektovat odlišnosti a specifika jiných osob i jejich forem vyjadřování.
Žáci prvního stupně se při výuce výtvarné výchovy seznamují s prostředky jazyka výtvarného umění a to především formou praktických činností – vlastní tvorby, ať už samostatné či skupinové. Rozvíjí a zdokonalují své výtvarné sebevyjádření, učí se pracovat s jednotlivými výtvarnými technikami, vylepšují rovněž vlastní interpretace děl jiných autorů. Důraz je kladen na vlastní schopnost tvořit, inovovat, obohacovat svět vlastní tvorbou. (RVP ZV, 2010)
12
1.2 Metody a formy výuky výtvarné výchovy 1.2.1 Metody výuky „Výuková metoda (metoda výuky) je systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků směřujících k dosažení daných edukačních cílů.“ (Žák, 2012) Výuková metoda tedy vymezuje způsob komunikace a vzájemných interakcí mezi vyučujícím a žáky, které mají za úkol zprostředkovávat vyučovanou látku.
Vyučovací metody používané při výuce výtvarné výchovy můžeme dělit dle mnoha kritérií, nejčastěji se uvádí kombinovaná klasifikace výukových metod:
a) Klasické výukové metody
·
Metody slovní vysvětlení postupu práce rozvíjení pochopení a interpretace uměleckého díla vlastní vyjádření
·
Metody názorně - demonstrační instruktáž způsobu práce
·
Metody dovednostně - praktické samotné výtvarné vyjádření – tato metoda je pro výuku výtvarné výchovy typická, používá se v největší míře, zapojuje žáka přímo do konkrétní umělecké činnosti, uvádí ho do praxe, seznamuje ho s řemeslem výtvarníka
b) Aktivizující metody
·
Metody diskusní slouží k zapojení žáků do problému, vzbuzení zájmu nastolená témata diskuze, například:
13
Co se vám na tomto díle líbí a co ne? Jaké pocity ve vás dílo vzbuzuje? Který obraz daného autora se vám líbí nejvíce a proč? Čemu dáváte přednost – kresbě tužkou nebo pastelkami a proč? Která barva ve vás vyvolává pocit strachu? Jak si vysvětlujete, že si váš spolužák zvolil jako nejveselejší jiný obraz než vy ostatní? Z jakých důvodů se nám líbí v lese?
·
Metody heuristické – řešení problémů podporují sebevyjádření žáků, jejich originalitu i schopnost stát si za svým postojem a umět ho obhájit navzdory jiným názorům nastolení problému – například: Jakým způsobem nejlépe zachytit pohyb? Které výtvarné prostředky použít k vyjádření magické síly?
c) Komplexní metody
·
frontální výuka užívá se zejména při prezentaci a vysvětlování zadání a techniky práce
·
skupinová a kooperativní výuka společná
práce
několika
žáků
na
jednom
úkolu,
učí
žáky
spolupracovat, projevit vlastní názor, ale také dokázat ustoupit a respektovat postoj a požadavky ostatních, rozvíjí schopnost zvládání konfliktních situací a vlastních emocí ·
samostatná práce žáků ve výtvarné výchově tradičně velmi častá (rozhodně by se však neměla stát naprosto dominantní), při ní se žák může skutečně projevit, seberealizovat, ukázat svou originalitu a jedinečnost
·
výuka podporovaná počítačem práce s grafickými programy (Žák, 2012)
14
1.2.2 Formy výuky
„Organizační formy výuky patří k vnějším činitelům vzdělávání. Ve spojení s metodami výuky vytváří předpoklady pro úspěšný průběh výuky.“ (Průcha, 2009) Formy výuky můžeme v zásadě rozdělit z hlediska časových a prostorových charakteristik na následující: a) Výuka v rámci vyučovací hodiny Obvykle 45 minut (případně dvou hodin následujících po sobě rozdělených přestávkou)
b) Výuka v blocích Obvykle o více vyučovacích hodinách – „dopolední a odpolední blok“
c) Krátkodobé projekty V rámci několika málo vyučovacích hodin (tedy týdnů)
d) Dlouhodobé projekty Například pololetní, čtvrtletní…
e) Výuka v běžné učebně výtvarné výchovy (případně běžné třídě)
f) Výuka ve specializované učebně Například keramická dílna
g) Výuka v exteriéru V parku, v lese, na náměstí, u přehrady,…
1.3 Výtvarná výchova a průřezová témata Průřezová témata Rámcového vzdělávacího programu prochází napříč více obory, zasahují tedy do dvou a více vyučujících předmětů současně. Kladou si za úkol
15
rozvíjet postoje žáka k životu, ke světu, k různorodosti i individualitě, pomáhají formovat jeho hodnoty, učí ho vnímat vztahy a souvislosti. (RVP ZV, 2010) V moderní výuce jsou průřezová témata její neodmyslitelnou součástí. V Rámcovém vzdělávacím programu zastupují současné problémy světa, jsou tak živé, pro žáky zajímavé a aktuální a zasazené do kontextu jiných informací a událostí (ze školního i mimoškolního prostředí). Do výuky výtvarné výchovy na prvním stupni je možno začlenit například následující průřezová témata:
a) Osobnostní a sociální výchova zaměření se na rozvoj vnímání pomocí smyslů, sebevyjádření,
·
kreativitu, podporuje vnímání a realizaci estetiky ve všech aspektech života (nejen z pohledu umění jako takového, ale také estetiku ve vztazích, v interakcích…), napomáhá morálnímu rozvoji osobnosti žáka, dobré komunikaci, porozumění sobě samému i světu, respektu vůči ostatním a jejich odlišným názorům, učí žáky spolupracovat, řešit konfliktní situace, atd. (RVP ZV, 2010) jednou z hlavních úloh je také aktivní podíl na prevenci sociálně
·
patologických jevů ve společnosti
b) Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech ·
zaměření na roli umění v běžném životě lidí, pochopení vlivu okolního prostředí, historie i vlastní zkušenosti na vnímání uměleckého díla, hledání společných znaků napříč lidskou kulturou, respektování svébytnosti a originality, prevence přijímání stereotypů a předsudků, podpora pozitivního postoje k tradičním evropským hodnotám (RVP ZV, 2010)
c) Multikulturální výchova ·
zaměření na různý postoj jednotlivých národů k umění, odlišné chápání symboliky (často až protichůdné – například černá barva, jako symbol smutku v evropské kultuře, naproti tomu černá jako symbol štěstí v asijské kultuře), preference odlišných témat, metod
16
i forem
zpracování,
respektování
druhého
člověka
jako
rovnoprávného jedince i s jeho odlišnostmi, rozvoj tolerantních postojů (RVP ZV, 2010)
d) Mediální výchova ·
učí žáka využívat různých médií jako zdroje informací i inspirace
e) Environmentální výchova ·
učí žáka vnímat život a jeho projevy jako nejvyšší a nedotknutelnou hodnotu
·
ukazuje mu vzájemné vztahy člověka a jeho životního prostředí, pochopit a respektovat komplexnost vazeb, jedinečnost životního prostředí naší planety, nutnost jeho ochrany pro naše vlastní přežití, úctu k přírodě i jejím projevům
·
nastoluje otázky trvale udržitelného rozvoje, vyvíjení vztahů mezi přírodou a člověkem i lidskou společností, seznamuje žáka s aktuálními problémy v těchto oblastech, jejich vlivu na život jedince, člověka jako druhu i života v obecné rovině
·
vede žáka k pozitivnímu přístupu a aktivní činnosti v otázkách ochrany životního prostředí, ovlivňuje jeho životní styl, působí na utváření jeho hodnotové škály
Na tomto průřezovém tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí a vyučovacích předmětů. Výtvarná výchova zde přispívá smyslovým poznáváním estetické stránky přírody a životního prostředí, možností inspirace přírodou v konkrétním i širším slova smyslu. Porovnává vliv vývoje společnosti na uměleckou tvorbu, vztah k estetičnu, vnímání krásy v odlišných oblastech světa. (RVP ZV, 2010) Toto průřezové téma má stěžejní význam, zároveň je pro žáky prvního stupně atraktivní a snadno pochopitelné, proto jsme se na něj zaměřili v praktické části této diplomové práce.
17
1.4 Výtvarná výchova a návaznost na přírodu Ve vyučovacím předmětu výtvarná výchova na prvním stupni základní školy můžeme najít řadu návazností a vztahů s přírodou. Malé děti a mladší žáci mají k přírodě většinou velmi blízko, fascinují je jevy pro nás dospělé běžné, dokáží se nadchnout nad mnoha živočichy, rostlinami i dalšími organismy, jež v dospělém věku často přehlížíme. Zaujmou je záběry z mikroskopu stejně jako různé vzory na přírodninách, dokáží žasnout nad věcmi pro nás dospělé běžnými. A právě tohoto nadšení je třeba využít a podpořit ho, zapojit do výtvarné tvorby, přiživit a rozdmýchat vnímání estetična na všech úrovních. Jakými způsoby můžeme přírodu provázat s výukou výtvarné výchovy? Například následujícími:
a) Inspirace přírodou
·
pozorování (vycházky do přírody, přímá tvorba v přírodě, fotografie, pozorování vzájemných vztahů, přírody jako komplexního systému, ale také detailů – makrofotografie)
·
poslech (nahrávky zvuků přírody pouštěné během samotné výtvarné tvorby – například zvuky vody, velryb, zpěv ptáků…)
·
vyprávění (četba o přírodě během tvorby)
b) Využití přírody pro tvorbu výtvarného díla
·
sběr a následné užití přírodnin (listy, kaštany, kameny, kůra stromů, ulity měkkýšů,…), otisků a odlitků (frotáž kůry stromu, odlitky stop,…), využití fotografického materiálu (spadané listí, makrofotografie,…)
·
výtvory z přírodnin (otisky, koláže, dokreslování, tvorba jednoduchých šperků, postaviček,…)
·
přímá tvorba v přírodě se zakomponováním přírodnin (Land - art, poskládání mandal z kamínků na pařezy stromů …) do výtvarného díla
Při práci v přírodě a s přírodninami se žáci učí respektu k nim, při sběru se klade důraz na ochranu přírody, striktně se zamezuje poškození organismů.
18
1.5 Výtvarná tvorba Výsledkem výtvarné činnosti dítěte je výtvarné sdělení – výtvor. Realizační prostředky výtvarné činnosti představují: ·
jednotlivé výtvarné činnosti, zejména pak výtvarná tvorba
·
výtvarné vyjadřovací prostředky – prvky (linie, barva, tvar, kontrast, zjednodušení) a vztahy mezi nimi, procesy, prostředky a veškeré materiály a techniky
Výtvarná tvorba nemůže být prováděna mechanicky jen podle zadání. Je třeba vložit do díla část autorova nitra, osobitost. Proto je stěžejní zaujmout dítě a práci přizpůsobit jeho schopnostem i zájmům. Zkoušení netradičních technik (mnohdy velmi náročných) často zbytečně komplikuje proces tvorby a v konečném důsledku bere dítěti chuť do práce. V tomto případě méně někdy znamená více. Inovativní přístup je rozhodně vítán, taktéž kreativita (u žáků i pedagogů), i klasické a až notoricky známé techniky však mohou dosáhnout na kýžený výsledek. Dítě navíc při práci technikou, kterou si již osvojilo, nemusí veškerou svou pozornost upírat na řemeslné zvládnutí tvorby, ale může se více oddat své fantazii a popustit uzdu vlastní osobitosti. Zařadit tedy nové techniky? Ano, ale uváženě a ne za každou cenu. Samotný plán tvorby by měl odrážet osobnosti pedagoga i žáků, měl by být tedy tak říkajíc „na míru“. Abychom do něj zakomponovali určitý systém, který nám pomůže se v něm orientovat, můžeme užít řazení výtvarných úkolů dle různých kritérií:
1.5.1 Metodické řady
Zaměřují se primárně na technickou stránku tvorby a to například: ·
řemeslné zvládnutí příslušné techniky (kresba, malba, koláž,…)
·
práci s konkrétním výtvarným nástrojem (tužkou, štětcem, perem, …)
·
práci s konkrétním výtvarným materiálem (papír, keramika, barva…)
Jednotlivé úkoly pak stupňují v rámci zvoleného pohledu svou náročnost, postupuje se od jednoduchého ke složitějšímu, zkoumají se zákonitosti, vlastnosti a vzájemné interakce. (Žák, 2012)
19
1.5.2 Tematické řady
Zaměřují se na jediné téma případně příbuzná témata tvořící nadřazený tematický celek. Analogicky jako u metodických řad i zde dochází k podrobnému zkoumání tématu, vztahů a pravidelností, opět se stupňuje náročnost.
Tématem či námětem pro tematickou řadu může být takřka cokoliv (lidské tělo, listy, vlnky, život v pohybu, město, písmena,...).
Metodické i tematické řady často fungují bok po boku, mohou volně přecházet z jedné do druhé a opět nazpátek, mohou se také překrývat, vzájemně prolínat a nelze vždy s jistotou určit, zda se jedná o tu či onu. Mnohdy také záleží na interpretaci a na úhlu pohledu.
Pro oba přístupy by mělo být neodmyslitelnou součástí zařazení pozorování uměleckých děl, rozvíjení jejich vnímání a působení. Mohou například zobrazovat vrcholný stupeň obtížnosti zvolené techniky nebo komplexní, ucelené a nekonvenční pojetí daného tématu. (Průcha, 2009)
1.5.3 Výtvarné projekty Výtvarné projekty představují jakýsi vyšší stupeň propojení a spolupráce tematických a metodických řad. Je to prostředek obsáhlejšího zkoumání daného tématu. Můžeme vytyčit následující charakteristické znaky: ·
Základem projektu je „hlavní myšlenka“ od níž se vše odvíjí
·
Tato myšlenka nastoluje problém, který je následně nazírán z různých pohledů
·
Projekty zahrnují větší množství rozličných činností
·
Vždy zahrnuje práci ve skupině – v realizačním týmu
·
Vtahují žáky do jádra věci, primárně se zaměřují na žáka nikoliv na téma jako takové
·
Přinášejí konkrétní výsledky, řešení, zaměřují se na přesně definované cíle
20
Jaké jsou přínosy výtvarných projektů oproti jiným metodám? Žáci jsou hluboce zainteresováni do probíraného tématu, aktivně se podílejí na jeho poznávání, hledají vhodná řešení. Projekty mohou být z časového hlediska velmi různé, v závěru však stojí konkrétní výstup. Dlouhá práce na jednom cíleném úkolu učí žáky trpělivosti, výsledek je pak pro ně motivující odměnou. Rozvíjí se jejich schopnost spolupráce ve skupině, respekt k odlišným názorům druhých, zvládání konfliktních situací, rozvíjejí svůj charakter a sociální vazby ve skupině.
Myšlenka výtvarných projektů není nijak nová, spíše znovu objevená. Projektové vyučování se poprvé objevilo ve 20. letech minulého století jako jedna z variant reformy pedagogického působení na žáka. Řada změn během několika let přetvořila tradiční „zkostnatělý“ model školy spočívající v téměř bezduchém mentorování ve školu zcela novou – moderní.
Do reformy školství jako do ostatních oblastí života však zasáhla Druhá světová válka. Po ní se v našem státě od projektové výuky sice upustilo, některé její prvky však přetrvaly a ujaly se. K určitému návratu k projektům pak docházelo až od 80. let, plně se v našem školství uplatnily až po Sametové revoluci.
Výtvarné projekty lze chápat z různých hledisek a také k nim odlišně přistupovat. Na základě těchto diferenciací se bude samozřejmě odlišovat i přístup k projektu, jeho cíle i celkový charakter. Projekty ve výtvarné výchově můžeme dělit dle různých hledisek, následující výčet představuje některé z nich.
·
Hledisko účelu a cíle, který směřuje:
§
k estetické zkušenosti
§
konstrukci zkušenosti
§
k řešení problémového úkolu
§
k získání nové dovednosti
§
kombinované
21
·
·
Hledisko místa realizace:
§
ve škole (běžné třídě, specializovaných třídách, keramické dílně,…)
§
doma
§
venku (v přírodě, ve městě, v okolí řeky,…)
§
kombinované
Hledisko času:
§
krátkodobé projekty (v rámci několika vyučovacích hodin)
§
dlouhodobé projekty (pololetní, celoroční, situované do konkrétního ročního období)
·
Hledisko autora projektu:
§
autorem je pedagog – (obvykle stejný, který projekt následně vede)
§
autorem je žák/žáci (vedení pedagogem), projekt pak spontánně vychází z interakce při výuce
·
Hledisko počtu zapojených žáků:
§
individuální
§
skupinové (práce ve dvojicích, menších i větších skupinách, třídní, školní…)
§
kombinované (jednotlivé činnosti v rámci jednoho projektu jsou koncipovány odlišně)
Tento výčet slouží k orientaci v náhledech a současně jako vodítko při tvorbě vlastního výtvarného projektu. Existují také projekty, na nichž se podílí více škol současně, do projektů mohou být zapojeny i další skupiny osob či instituce, jednotlivé projekty mohou na sebe navazovat a tvořit projektové řady a podobně. Toto jsou však spíše výjimky, v praxi při výuce výtvarné výchovy na prvním stupni základní školy se spíše neužívají.
22
1.5.4 Lineární, plošná a prostorová tvorba Již dávno minuly doby, kdy „výtvarná výchova“ znamenala v očích žáků i učitelů téměř totéž, co „kreslení“ a reprezentovala jen jakousi formu odpočinku mezi „skutečnou“ výukou. Dnešní pojetí výtvarné výchovy má své jasně stanovené cíle i prostředky, pokouší se samo o sobě být kreativní a tím rozvíjet osobitost i originalitu žáků. Nyní se zaměříme na jednotlivé typy výtvarné tvorby:
·
Lineární tvorba
Je ve své podstatě nejjednodušší. Jejím základním výtvarným prvkem je linie, tedy linka či zjednodušeně řečeno čára. Ta může být vedena libovolným psacím nástrojem – tužkou, pastelkou, fixem, rudkou, uhlem, štětcem, perem,… Ale také například za pomocí počítače či multimediální tabule v grafickém programu. Linie vytváří základ kresby, důležitá je tedy jednoduchost tahu. Kombinací mnoha tahů mohou vznikat obrysy, šrafování atd. Jednotlivé tahy mohou být přímé, lomené či libovolně zaoblené. Může být realizována na různých podkladech, nejčastější je papír (lze však použít sklo, keramiku, plátno, dřevěnou desku či jakoukoliv jinou plochu).
·
Plošná tvorba
Podkladem pro plošnou tvorbu může (ale nemusí) být tvorba lineární. Plošná tvorba je v porovnání s lineární bohatší – například o prvky barvy, světla a stínů (tím se malba liší od kresby). Realizovat ji lze různými výtvarnými pomůckami (temperové, akvarelové či vodové barvy, pastelky, fixy, křídy,…) na různé podklady (obdobně jako u tvorby lineární).
·
Prostorová tvorba
Prostorová tvorba je ze své podstaty trojdimenzionální. Zde je třeba uvést, že i lineární a plošná tvorba ve svém klasickém provedení (tedy psacím náčiním
23
například na papír) je technicky vzato tvorbou prostorovou, neboť nanesením byť mikroskopicky
silné
vrstvy
barvy,
tuhy
či
čehokoliv
jiného
opouštíme
dvoudimenzionární rozměr. Nicméně zde je rozlišení prostorové tvorby chápáno z výtvarného – nikoliv technického úhlu pohledu. Vytváří prostorové umělecké dílo například pomocí papíru, keramiky, kovu, plastu, modelovací hmoty, přírodnin (dřeva, kamene, listů, schránek měkkýšů, plodů,…) či jakéhokoliv jiného materiálu.
Rozlišujeme řadu druhů prostorových děl, například:
Objekt – trojdimenzionální předmět Socha, plastika či skulptura – trojdimenzionální ztvárnění bytosti či abstraktního motivu Mobil – socha s pohybovými prvky (například kyvadlo, metronom…) Asambláž – dílo sestavené do prostorové kompozice z mnoha odlišných částí
1.6 Výtvarné projevy dítěte mladšího školního věku Výtvarný projev člověka
je
záležitostí velmi
individuální.
Odvíjí
se
od talentového vybavení, věku, dosaženého vzdělání, celkového psychomotorického vývoje (zejména vývoje jemné motoriky), ale také od prostředí, kde člověk žije a kde vyrůstal, od rozvoje smyslového vnímání, vlivu rodiny a vrstevníků, zdravotního stavu, duševního a emočního rozpoložení, momentální nálady a v neposlední řadě zkušeností s výtvarnou tvorbou. (Cvachová, 2013) Všechny tyto aspekty a řada dalších se podílejí větší či menší měrou na celkovém výtvarném projevu žáka. Jelikož si děti tohoto věku už uvědomují svou individualitu, porovnávají sebe i svá výtvarná díla s pracemi vrstevníků a na základě srovnání pak provádí vlastní sebehodnocení. Zde je třeba klást dětem na paměť, že každý člověk je jiný, v rozdílných záležitostech odlišně talentovaný a má právo na vlastní formu projevu. Stejné
tedy
neznamená
správné.
Jako
pedagogové
chválíme
originalitu
24
i nekonvenčnost, v případě nezdarů vyzdvihujeme pozitiva a úspěchy dítěte v jiných oblastech (jazykových dovednostech, hudbě, sportu…). Přesto můžeme stanovit určité stěžejní prvky výtvarného projevu charakteristické pro děti mladšího školního věku.
1.6.1 Vývoj kresby u dětí mladšího školního věku
Kresba je jeden z nejranějších dětských výtvarných projevů a dle odborníků (Matějček) je významným předmětem zkoumání vhledu do dětské duše. Kresba nám může podat výpověď o přibližných mentálních schopnostech dítěte, o jeho základních povahových rysech a samozřejmě o případných zrakových nebo psychomotorických obtížích nebo dysfunkcích. Pro každý věk je typický určitý způsob kresby, na toto časové určení je však třeba nahlížet jako orientační – ne dogmatické. (Davido, 2001) Pro děti mladšího školního věku jsou přiřazena následující období:
·
Preschematické období (3-6 let) Zasahuje do školní docházky jen okrajově. Z výtvarného projevu často není snadné určit, oč se vlastně jedná, dítě komentuje, co nakreslilo. Typicky první symbol představuje „člověk“ ve formě „hlavonožce“ (končetiny vyrůstají přímo z hlavy – tělo chybí), postupem času obohacovaný detaily (tělo, obličej, oblečení…). Předměty bývají zobrazeny po obvodu, postava („já“) se tedy nachází v centru
dění.
Pro
dítě
jsou
významné
prvky
zdůrazněny
nepřiměřenou velikostí. Chybí perspektiva zobrazení.
·
Schématické období (6-9 let) Kresba je snadno dešifrovatelná, děti již vnímají své postavení v okolním světě, začínají chápat vazby a vztahy. Jsou schopny kreslit z pohledu svého vlastního, ale i z vnějšího pohledu. Dítě se snaží poradit si s perspektivou po svém – část obrazu může být zachycena pohledem shora, často je zobrazován i vnitřek neprůhledných předmětů (dům s pokoji jakoby bez čelní stěny). Pro často používané
25
prvky užívají vždy stejné barvy (slunce vždy žluté, jablko vždy červené,…), lidská postava působí realističtěji, má přesnější proporce a více detailů. V této fázi se výtvarné práce vrstevníků začínají více podobat. Luquet, jež kresby dětí studoval, klade na konec tohoto období výrazný zlom a to do stáří 8-9 let. Do té doby kreslí děti v podstatě realisticky, musíme však přihlédnout k faktu, že malé děti nekreslí vizuálně přesně to, co vidí, ale spíše to, co o konkrétním předmětu vědí.
·
Realistické období (8-12 let) Stoupá objektivita kresby, dítě ztvárňuje to, co reálně vidí, opouští svět fantazie. Dokáže kreslit i z jiného než čelního pohledu, poprvé se objevují profily osob. Rozvíjí se smysl pro perspektivu, lépe vykresleno je i pozadí. Barvy jsou používány uváženěji, nicméně prozatím nebývají využity pro znázornění světla a stínu. Rozvíjí se kritické myšlení a ke konci tohoto období dosahuje míra sebekritiky obvykle svého vrcholu, neboť děti vnímají rozpor mezi realitou a vlastním výtvarným vyjádřením a to se pro ně stává zdrojem prožívání pocitu neúspěchu, obzvláště tehdy, je-li dítě významně méně nadané a vnímá rozdíly i v pracích vlastních a svých vrstevníků.
Stále bychom však měli mít na paměti individuální rozdíly ve vývoji dětí a z drobných odchylek nevyvozovat unáhlené závěry. Můžeme vytyčit základní projevy v kresbě dětí mladšího školního věku, které můžeme zahrnout do jakési obecné představy o úrovni vývoje daného dítěte. Nejvíce signifikantní je rozdíl v kresbě lidské postavy. (Davido, 2001) Dítě navštěvující první třídu by již mělo kreslit proporcionálně přiměřenou postavu, propracovanou, včetně detailů jako jsou prsty na rukou, oči, ústa a nos. Markantní odchylky (jako příliš schematická kresba s minimem detailů případně „hlavonožec“ postrádající tělo) mohou naznačovat zpoždění nebo odchylku ve vývoji a v kontextu dalších charakteristik dítěte je třeba je vzít v úvahu. Dítě opouštějící první stupeň základní školy by mělo být schopno nakreslit lidskou postavu z profilu a v pohybu.
26
1.6.2 Rozdíl kresby u chlapců a dívek
Odlišnosti ve výtvarném projevu dětí různého pohlaví bývají zřejmé na první pohled. Chlapci i dívky se do svých kreseb pokoušejí vložit své emoční prožitky, používají výtvarnou tvorbu nevědomky jako způsob komunikace, kterým sdělují svému okolí, co se odehrává v jejich nitru. Proto se zde promítají odlišné preference a zájmy. (Cvachová, 2013) Dívky častěji kreslí lidské postavy – klasicky se jedná o princezny. Jejich šaty bývají bohatě zdobené, zde se mohou dívky skutečně realizovat a uplatnit svou fantazii. Některé prvky těchto kreseb si však bývají v rámci jednoho kolektivu nápadně podobné, sledují jakýsi „trend“ mezi vrstevnicemi. Dívky (kamarádky) tak často ztvárňují velmi podobně například výraz obličeje či účes. Chlapci preferují vzhledem ke svým oblíbeným činnostem spíše kresby strojů (především dopravních prostředků – aut, vesmírných raket, letadel, ale také tanků a děl), ztvárňují-li postavy, pak většinou vojáky, roboty, rytíře či piráty. Tyto postavy bývají méně zdobené, detaily většinou představuje jejich výzbroj a podobně.
1.6.3 Vnímání barev Barvy sehrávají v lidských životech významnou roli už od pradávna. Evokují nám různé pocity, nálady, rozlišujeme barvy „chladné a teplé“, „klidné a aktivizující“, „veselé a smutné“. Tyto atributy jim však přisuzujeme my lidé a dokonce i toto vnímání se může napříč lidstvem značně lišit. Vliv na to, jak na nás barvy působí, má nejen prostředí, kde jsme vyrostli, ale také naše zkušenosti a kultura, ze které pocházíme. Bílá barva pro jeden národ reprezentuje smutek, pro jiný naopak veselí. Eskymáci mají stejný pojem pro modrou a zelenou, ale rozlišují více než dvě desítky odstínů bílé! Také schopnost vidět barvy je individuální, důkazem jsou lidé barvoslepí, kteří například neodliší červenou od oranžové. Vyjádření dítěte prostřednictvím barev je tedy třeba interpretovat velmi opatrně. Alarmující však může být, pokud dítě ve svém výtvarném vyjádření barvy zcela vynechává a to opakovaně i u objektů, které mají barvu natolik signifikantní, že se jeví až pevně propojeny (slunce - žlutá, krev - červená, tráva - zelená,…). Takové dítě kreslí buď pouze černou, nebo uchopí první pastelku, která se mu dostane
27
pod ruku a i při možnosti výběru barvy nestřídá. Tento jev může značit vnitřní citovou prázdnotu nebo také zárodky asociálního chování. K barevnému vyjádření dětí (a mnohdy i dospělých) je třeba podotknout, že i zde existují zažitá klišé často nesmyslná, jako například inverzní použití barev při kresbě mraků na nebi (modré mraky na bílém nebi).
1.6.4 Smyslové vyjádření a symbolika Dětské vnímání světa se od vnímání většiny dospělých velmi liší. Dítě se mnohdy nedokáže verbálně vyjádřit tak, jak by chtělo, neumí adekvátně slovně předat svému okolí to, co prožívá. Naopak ve výtvarném projevu se dokáže vyjádřit bravurně, obratně, sdělit podstatu. Dítě mladšího školního věku již po psychomotorické stránce dospělo dost daleko, aby nebylo omezeno ve své tvorbě nedostačující jemnou motorikou. Prostřednictvím výtvarného umění se dokáže vyjádřit, nicméně často naráží na neschopnost dospělých jeho sdělení dešifrovat a správně pochopit. Dochází k nedorozuměním, kdy je dítě káráno, že takhle to přece není… Je, neboť dítě to tak vnímá. Svým vyjádřením nám nezprostředkovává kopii reality, ale dovoluje nám nahlédnout do svého vnitřního světa, který tuto realitu obohacuje. Dětský výtvarný projev je tedy typický svou niterností – pro nás často záhadnou a nepochopitelnou, již dávno zapomenutou. Dítě pracuje se symboly a využívá k tomu všech dostupných prostředků. S výkladem dětské tvorby bychom tedy neměli spěchat, ale v klidu se nad ní zamyslet a ideálně nechat dítě nám vše nejasné vysvětlit. Mnozí z nás pak budou žasnout, co vše se v dětské kresbě ukrývá.
28
2 Stromy Jako téma praktické části této diplomové práce jsme zvolili realizaci výtvarného projektu pro žáky prvního stupně základní školy s tématem „Stromy“. Se stromy má většina dětí osobní zkušenosti, jsou jim blízké a práce s nimi i o nich skýtá mnoho zajímavých možností.
2.1 Přírodovědný aspekt 2.1.1 Co je to strom? Stromy patří mezi vyšší rostliny, jejich tělo se dělí na podzemní část (kořen) a nadzemní část (dřevnatý nevětvený stonek nazývaný kmen a větve tvořící korunu). Díky značné rozmanitosti rostlin neexistuje přesná definice odlišující strom od keře. Pro žáky prvního stupně však stačí rozlišení na stromy jako rostliny s nevětveným kmenem a keře, které kmen nemají a větví se už od země. (Přednášky pro předmět Didaktika biologie, vyučovaném na OU, fakultě přírodovědecké, přednášející Mgr. Kubicová, akademický rok 2003/2004)
V současnosti dělíme stromy na nahosemenné (cykasy, jinany a jehličnany) a krytosemenné (kvetoucí listnaté). V prehistorii existovaly i stromové formy dalších skupin rostlin (například kapradin, plavuní a přesliček), ty však do dnešních dní nepřežily.
Stromy tedy nejsou taxonomickou skupinou, ale sdružují zástupce mnoha různých čeledí. Díky tomu jsou velmi odlišné co do vzrůstu, vzhledu, preference podmínek atd. Mohou růst samostatně, v malých skupinách, či tvořit souvislé celky nazývané „les“.
29
2.1.2 Stavba stromu a jeho specifika
Tělo stromu je rozlišeno na orgány, které se nazývají rostlinná pletiva.
·
Kořeny
Jsou to podzemní části stromů, jejich úkolem je přidržovat rostlinu na místě a vyživovat ji. Rozlišujeme obvykle hlavní a postranní kořeny. Na kořenových vláscích (nejjemnějších koříncích) se nachází kořenové čepičky s dělivým pletivem umožňujícím kořenům růst do délky. Na povrchu kořene se nachází pokožka, pod ní kůra, kambium (zárodečné pletivo) a cévní svazek (vodivé pletivo). Zajímavou přeměnou kořene jsou vzdušné kořeny některých tropických rostlin. Ty vyrůstají z větví, volně splývají k zemi a při kontaktu s půdou koření.
·
Kmen
Takto označujeme nadzemní dřevnatý nevětvený stonek. Jeho hlavní funkcí je zprostředkování přenosu živin mezi kořeny a listy, dále také přiblížení fotosyntetizujících částí (listů) slunečnímu záření. V průřezu můžeme pozorovat na povrchu kůru, dále kambium (z něhož se oddělují cévní svazky - vně lýkové buňky a dovnitř dřevo), uvnitř se nachází dřeň. Růst kmene probíhá ve dvou směrech a to do délky (vzrostlým vrcholem a prodlužováním) a do šířky (pomocí letokruhů). Letokruhy vznikají pravidelně během vegetačního období, je možné rozlišit tmavé a světlé přírůstky (jarní a letní). Podle nich je možné určit stáří stromu – tedy počet vegetačních období, ale také zhodnotit jejich kvalitu. ·
Větve
Větve vznikají rozdělením kmene na paralelní části (většinou dvě). Stavba odpovídá stavbě kmene. Nejmladší segmenty větví obvykle nedřevnatí.
·
Listy
Přijímají sluneční záření a fotosyntézou z něj získávají energii pro celou rostlinu, také vydávají přebytečné množství vody.
30
Základní stavba listu definuje řapík (jako část spojující větev s čepelí) a samotnou čepel s žilnatinou (cévními svazky). Při pohledu na řez listem rozlišujeme na povrchu pokožku, pod ní palisádový parenchym, houbový parenchym a opět vrstvu buněk pokožky. Průduchy regulují výdej vody a jsou umístěny většinou na spodní straně listu.
dělení listů dle čepele: jednoduché (členěné a nečleněné) složené (licho- a sudospeřené, dlanité)
dělení listů dle postavení na stonku: střídavé vstřícné přeslenité
Jehlice jehličnatých stromů jsou specifickou formou listů danou nároky prostředí. Jsou obvykle velmi úzké a zimní období až na výjimky přečkávají bez opadu.
·
Květy
Jedná se o reprodukční orgán rostliny. Nahosemenné rostliny mají semena uložena v plodolistech, chybí květní obaly. Samčí šištice (květy) obsahují pyl se samčími pohlavními buňkami, samičí šištice (květy) ukrývají vajíčka se samičími pohlavními buňkami. Krytosemenné rostliny mají semena uložena v semeníku. Květ dělíme na květní lůžko (vyrůstají zde pohlavní orgány rostliny), květní obaly (mohou být rozlišeny na korunní lístky, jenž mohou srůstat v korunu, a kališní lístky, jež mohou srůstat v kalich). Nejsou-li květní obaly rozlišeny, označují se jako okvětí. Samičí pohlavní orgán – pestík – je rozlišen na semeník, čnělku a bliznu. Samčí pohlavní orgán – tyčinka – se dělí na nitku a prašník. Květ jednopohlavný má samčí nebo samičí orgány na jednom květu, květ oboupohlavný má samčí i samičí orgány na jednom květu.
·
Plody
Jedná se o orgány obsahující semena, vznikají přeměnou pestíku. Zajišťují výživu a ochranu semen.
31
Rozlišujeme několik typů plodů: pukavé: měchýřek, lusk, tobolka, šešule nepukavé: bobule, peckovice, nažka, oříšek, obilka poltivé: dvounažka, dvoupeckovička, zobanitý plod lámavé: struk, dvojstruk, tvrdka nepravé: malvice, češule
·
Rozmnožování rostlin
Rozlišujeme rozmnožování: §
nepohlavní
neboli
vegetativní:
dělením
jediné
buňky
nebo
z oddělených částí rostliny (šlahouny, řízky, očky…) §
pohlavní neboli generativní: splynutím samčí a samičí pohlavní buňky pylové zrno (samčí pohlavní buňka) vzniká v prašníku vaječná buňka = vajíčko (samičí pohlavní buňka) vzniká v semeníku. opylení označuje proces přenesení pylového zrna na bliznu (hmyzem, větrem, vodou…) oplození je splynutí pylového zrna s vaječnou buňkou z oplozeného vajíčka vzniká semeno a semeník se mění na plod
·
Fotosyntéza
Je to základní děj (společný pro všechny rostliny - tedy i stromy), při kterém zelené rostliny za aktivní účasti zeleného barviva chlorofylu uloženého v chloroplastech získávají oxid uhličitý a vodu a vydávají kyslík. Probíhá díky slunečnímu záření a vzniká při ní cukr jako zdroj energie.
2.1.3 Význam stromů
I přes značné odlesnění pokrývají stromy velkou část naší planety. Mají ohromný vliv na ostatní formy života včetně člověka
32
·
Les jako domov dalších organismů zejména
jiných
rostlin,
živočichů,
hub,
mikroorganismů…,
v prehistorických dobách a pro přírodní národy dodnes také jako domov a úkryt pro člověka, poskytuje nejen ochranu před nepříznivým počasím, ale také zdroje potravy, vody, úkryt… Lesy tvoří řadu nenahraditelných biotopů, například tropické deštné lesy.
·
Zdroj kyslíku Stromy se velkou měrou (společně s ostatním vodním i suchozemských rostlinstvem) podílejí prostřednictvím fotosyntézy na tvorbě kyslíku a spotřebě oxidu uhličitého.
·
Koloběh vody Stromy dokáží ve svých tělech vázat velké množství vody, zastíněním zemského povrchu zpomalují odpařování vody z půdy, mikroklima lesa je většinou oproti okolnímu prostředí znatelně vlhčí.
·
Koloběh dalších látek například uhlíku
·
Zamezují nebo snižují erozi Svými kořenovými systémy zpevňují půdu a činí ji odolnější proti eroznímu působení vody, větru i dalším rozrušujícím elementům. Dále mají (kromě již zmíněného) velký význam pro člověka a lidskou společnost.
·
Těžba dřeva V historických dobách zejména na stavbu přístřešků a udržování ohně, postupem času a rozvojem lidské společnosti také na průmyslovou výrobu.
·
Zdroj léčiv nejen fytofarmak, ale řady dalších látek extrahovaných ze stromů či jiných organismů vázaným na les
33
·
Odhlučnění a relaxační zóny Dnes se stromy vysazují podél cest ke ztlumení hluku, parky slouží jako odpočinková místa pro městské obyvatelstvo.
·
Větrolamy podél silnic snižují nárazovost větru
·
Estetická funkce Pro mnohého moderního člověka stejně jako pro naše předky žijící před stovkami let představuje les a stromy zosobnění krásy, inspiraci, vyhledávané místo pro prožití pocitu souznění s přírodou. Stromy se z těchto důvodů rovněž vysazují do zahrad, pěstují doma, upravují do formy bonsají a podobně.
2.2 Symbolický aspekt
Stromy však hrají v životě lidského druhu ještě další významné role. Odpradávna lidé ke stromům vzhlíželi, vnímali jejich majestátnost, projevovali jim úctu a respekt, zahrnovali je do svého magického vnímání světa, rozmlouvali s nimi a respektovali je jako živé. Do současné doby přežívají alespoň v náznacích tyto pohledy v legendách a pohádkách národů celého světa. A my často žasneme, jak jsou si jednotlivé příběhy navzdory prostorové i časové vzdálenosti podobné. Přes tisíce kilometrů a běžící staletí k nám promlouvají a dotýkají se čehosi hluboko v nás. Dnešní moderní člověk se nad tím mnohdy jen opovržlivě pousměje – ne však každý. Řada lidí dodnes prožívá neobvyklé pocity v blízkosti stromů, vyhledává jejich přítomnost v obtížných životních situacích. Nejblíže k magickému vnímání světa mají malé děti – žáci prvního stupně ještě také často nahlíží na svět tím čistým a námi dospělými neovlivněným způsobem a právě toho jsme se snažili v praktické části této diplomové práce využít. Jak tedy vnímali lidé v dřívějších dobách stromy, jak na ně nahlíží dnešní moderní společnost i přírodní národy, co pro ně stromy symbolizují?
34
a) Oduševnělost stromů Zásadní myšlenkou, která se jako červená nit vine napříč dějinami, kontinenty, národy a náboženstvími a zasahuje i do moderní společnosti v podobě některých myšlenek vybraných ezoterických systémů, je oduševnělost stromů – navzdory tomu, že současná věda přiřazuje „duši“ a „duchovno“ jen vývojově nejpokročilejším tvorům – zejména člověku. Stromům je přisuzována nejen duše jako taková, ale také povaha a duchovní moc – schopnost komunikovat, vciťovat se, pomáhat, vyslyšet prosby potřebných. Někdy se tak děje za přispění nejrůznějších prostředníků jako jsou víly, skřítci a duchové, jindy je strom sám osobě považován za bytost nadanou myšlením a schopností jednat. V příbězích celého světa se objevují informace o stromech, které ve svém nitru ukryly pronásledované a ohrožené lidi, případně dovolily jejich duším vstoupit do hmotného těla stromu. Stromy po boku skal často střeží tajné vchody do podzemí či ukrývají jeskyně s poklady. Známy jsou však i nepřátelské počiny, jako překročení bludného kořene a v jeho důsledku ztráta schopnosti najít správnou cestu.
b) Kontakt s vyšší mocí Stromy (ať už konkrétní jedinci nebo obecně) symbolizují pro řadu přírodních národů kontakt jednotlivých rovin života. Kořeny, které se nacházejí v podzemí, zprostředkovávají styk s podsvětím, temnými silami, případně s předky, kmen jako symbol hmotného světa reprezentuje naši (lidskou) úroveň bytí, koruna sahající obrazně řečeno až k nebesům představuje napojení se na svět bohů, duchů a nám nadřazených bytostí. Africké přírodní národy prostřednictvím stromů rozmlouvají se vzdálenými příbuznými (používají údajně stromy jako jakousi formu telefonu), komunikují s jejich pomocí také se zemřelými. Také místa konání rituálů pro komunikaci s božstvy se původně stavěly ze dřeva, až v pozdějších dobách byly přestavěny v kamenné komplexy či kameny alespoň doplněny. I v naší kultuře nalezneme odkazy na hovory se stromy a komunikaci skrze ně s jinými bytostmi – například příslovečné šeptání svých starostí do vrby, která to nepoví žádnému jinému člověku, ale předá vzkaz dále nadřazeným bytostem.
35
c) Dlouhověkost / nesmrtelnost Stromy se dožívají v průměru v porovnání s člověkem mnohem vyššího věku. I stromy s krátkou životností žijí přibližně stejně dlouho jako lidská bytost, většina stromů se však dožívá mnohem déle – v řádech stovek let a výjimkou nejsou asi jedinci staří tisíc let. Stromy se řadí na přední příčky co do rekordní prokázané délky života. V současné době nejstarším stromem je smrk rostoucí na území dnešního Švédska, jehož stáří bylo radiokarbonovou metodou datování stanoveno na více než 9 500 let! Z těchto informací vyplývá, že všechny děje probíhající v organismu stromu jsou z našeho pohledu velmi pomalé, často jen stěží postřehnutelné. Z pohledu člověka se tedy stromy zdají takřka neměnné a nesmrtelné. I moderní věda obdivuje a zkoumá strategie přežití, kterých stromy používají. Jedná se o jedny z nejúspěšnějších forem života na naší planetě. Na konci vegetačního období listnatý strom koncentruje všechny své nedostatky do listů, které nechá opadat, zbaví se jich tak a na zimní období se ukládá do klidového režimu – zdánlivě umírá. Na jaře pak probuzen prodlužující se délkou dne, stoupající teplotou a intenzitou slunečních paprsků dramatickou proměnou znovu ožívá – vypučí nové listy, opět zdravé.
d) Dokonalost a odolnost Stromy se z našeho pojetí plynutí času mění jen velmi pomalu a pomalu také stárnou. Staly se pro nás symbolem dokonalosti, ztělesněním naší pradávné touhy po nekonečném životě. Stromy si také hravě poradí se situacemi, které pro člověka představují vážné poškození. Vyskytují se téměř ve všech částech světa, osídlily oblasti, kde může teplota dosahovat i hluboko pod bod mrazu, nevadí jim ani značná nadmořská výška, odolají silným větrům, dlouho trvajícím suchým obdobím i záplavám, bez větší úhony přečkávají výkyvy počasí. Dokáží přežít i masivní redukci vlastní hmoty (například okusování mladých stromků zvěří). Mají úžasnou schopnost regenerace, která je pro živočišnou říši spíše raritou. Umí nahradit chybějící větvičku, i zacelit ránu v kmeni. Některé stromy přežívají i rozsáhlé a devastující lesní požáry, existují i takové, které si z požárů vytvořily životní strategii (například sekvojovce). Jejich tlustou kůrou oheň sice prohoří, ale nedostane se až k vnitřním vrstvám kmene, periodické extrémně vysoké teploty v důsledku ohně dokonce potřebují pro svůj životní cyklus
36
– konkrétně pro uvolňování semen z šišek a jejich rašení v úrodné popelem obohacené půdě.
e) Magický význam Stromy pro mnoho přírodních národů představují mocné bytosti, kterým je třeba obětovat dary a na jejich počest udržovat rozličné rituály. Keltský stromokruh (někdy nazývaný též Keltský stromový kalendář) přisuzuje jednotlivých úsekům kalendářního roku příslušný strom s jeho vymezenou charakteristikou. Jedná se o kombinaci znalostí stromů a jejich vlastností, duchovní vnímání příslušných stromů a jejich přiřazení k danému období, spirituální vědomí i porozumění vzájemným vztahům a vazbám v přírodě. Člověku narozenému v příslušné etapě je pak přiřazen daný strom se svou charakteristikou, které dle Keltské představy o životě do jisté míry odráží i vlastnosti dané osoby. Indiánské totemy jsou pradávné tradiční rodové znaky vyřezané z kmene stromu (typické pro kmeny amerického západního pobřeží). Pomocí různě hlubokých rytin v podobě zvířat a mýtických tvorů v kombinaci s malbou přírodními barvivy představují jakousi kroniku významných událostí celého rodu, ale také jednotlivců. Chronologicky se vykládají od základny směrem nahoru. Význam některých partií totemů a jejich výklad doposud není zcela odhalen. Také západní kultura přisuzuje stromům důležitou roli v životě člověka. Do dnešních dnů přežívá spíše jako relikt a vzpomínka na naše předky, přesto však řada z nás vnímá vyšší význam pradávných zvyků. Dřevo stromů provázelo člověka přeneseně i doslova od kolébky až do rakve (oba tyto stěžejní předměty se tradičně vyráběly a většinou dodnes vyrábějí právě ze dřeva). Mohutných a věkovitých stromů si vážíme coby ochránců našich obcí, mnohdy je náves postavena okolo nich. Také řada národů má „svůj národní strom“, pro nás Čechy je to tradičně lípa. Stromy se objevují také v řadě pořekadel a přirovnání (vysoký jako topol, statný jako dub, chvěje se jako osika…). Mladým listnatým stromkem se na mnoha místech doposud žehná probíhající stavbě nového obydlí, jeho přítomnost na nejvyšším bodě stavby má přinést štěstí, lásku a požehnání jeho budoucím obyvatelům. „Stromem života“ nazýváme vlastní rodokmen, tedy seznam našich předků a potomků vyznačující vzájemné rodinné vazby, pozřením zakázaného jablka ze „stromu poznání“ dle Bible Eva učinila první hřích a zapříčinila vyhnání člověka z ráje. Magických významů stromů bychom zajisté našli ještě mnohem více.
37
Stromy sehrály rovněž významnou roli v našich dějinách. Jako relativně snadno opracovatelný materiál se dřevo používalo již v pravěku na výrobu zbraní, předmětů denní potřeby, přístřešků a později také nábytku a domů. Historická centra mnoha měst jsou dodnes vystavěna ze dřeva, díky tomu můžeme i nyní obdivovat jejich velkolepost. Bez dřeva by vynález kola určitě nenašel tak široké a pestré uplatnění. Dřevo ve spolupráci se silou tažných zvířat položilo základ zemědělství a přepravy větších nákladů. Dvě vlastnosti typické pro dřevo – jeho hořlavost a schopnost plout po vodě – se podílely na směru historie. Vypalování osad nájezdníky znamenalo pro jedny destrukci, druhým umožnilo rozvoj. Ze dřeva se stavěla první plavidla, postupem času stále větší a propracovanější, až pokrok dospěl se stavbě lodí schopných vydat se na volný oceán a objevovat nové světy. Bez dřeva by kolonizace Ameriky zajisté neprobíhala tak, jak to známe z učebnic dějepisu, minimálně by se o několik staletí zdržela. Stromy ve všech podobách – jako lesy i jako materiál dřevo – nás provázení od pradávna a bez nich by naše civilizace vypadala určitě naprosto jinak.
38
PRAKTICKÁ ČÁST 3 Půlroční projekt inspirovaný stromy K tomuto projektu o stromech nám byli k dispozici žáci 4. ročníku ZŠ v Krouně, se kterými se velmi dobře pracovalo. Především jsme chtěli, aby žáci začali vnímat strom, jako součást jejich života. Našim záměrem bylo vytvořit v nich jistou vazbu na přírodu samotnou. Dostat jim do povědomí, že stromy a celé lesy musíme chránit, jinak náš život bude šedivý a prázdný. Co bychom si bez stromů počali. Holé pláně bez zelených a voňavých stromů by nebyly pěknou podívanou. Chtěli jsme také vědět, zda děti dokáží využívat materiál, který nám stromy poskytují a zda dokáží s tímto materiálem pracovat. Půlroční projekt byl realizován na Základní škole v obci Krouna. Škola je postavena na okraji vesnice, odkud je velmi blízko do lesa, na louku, na pole či k rybníku. Na školní zahradě je vysázeno mnoho druhů stromů a keřů, které nám realizaci projektu usnadnily. Realizace probíhala s žáky 4. ročníku. Ve třídě bylo 17 dětí. V plném počtu jsme se bohužel někdy nesešli, ale to nám nebránilo, podělit se o zážitky s chybějícími kamarády později. Bloky v této třídě se uskutečňovaly dvakrát až třikrát za měsíc po dobu půl roku od ledna do června s přihlédnutím k blokům doporučujícím (7 realizovaných a 7 doporučujících). Tvoření probíhalo ve třídě i na čerstvém vzduchu v přírodě. Práce byla individuální, často ve dvojicích i v malých skupinkách a byly použity různé metody a techniky práce. Při prvním setkání jsme děti seznámili s výtvarným projektem inspirovaným stromy, který bude jejich příští hodiny výtvarné výchovy provázet. Vyučování bude zpestřeno a obohaceno o nové poznatky ze života stromů, zkušenosti a praktické dovednosti. Před samotným uskutečněním projektu byl dětem rozdán dotazník s několika otázkami zaměřenými na stromy. Dětem bylo poskytnuto mnoho času na přemýšlení a samostatné vyplnění dotazníku. Stejný dotazník byl v závěru projektu dětem předložen k vyplnění znova. Sloužil vyučujícímu k porovnání a vyhodnocení výsledků před a po realizaci projektu. Výsledky nám umožnily zjistit, zda projekt splnil nebo nesplnil svoji funkci.
39
Po vyplnění dotazníku následovala příjemná komunikace s dětmi. Hovory s dětmi byly zaměřené na výtvarnou výchovu. Zda tento předmět děti mají nebo nemají rády a proč. Jestli chodí do přírody a zda by dokázaly svými slovy vysvětlit, co vlastně příroda je a co pro nás znamená. Společně daly děti dohromady velmi mnoho zajímavých odpovědí. Jak už bylo zmíněno, stromy nás budou provázet a inspirovat celý půlrok a budeme je ztvárňovat všemi možnými způsoby. Formou brainstormingu následovalo vytvoření myšlenkové mapy. Na tabuli jsme napsali velkými písmeny „strom“ a přemýšleli jsme, co všechno nás pod tímto názvem napadne. Děti měly hodně nápadů, zapisovaly je na tabuli kolem velkého nápisu a hned přemýšlely nad dalšími. Vždy po nich bylo vyžadováno odůvodnění jejich odpovědi. Níže v tabulce jsou přepsány nápady dětí.
list
kniha
kořeny
dřevo smůla
nábytek
kůra květ
les hnízdo jehličí
kmen
letokruhy STROM
šiška
jídlo stín
hudební nástroj
ovoce chata
pařez
větev
lék choroš vůně
zvířata
teplo
úkryt
Po této úvodní části následovaly samotné tvůrčí bloky. Podařilo se nám přenést kus přírody do hodin výtvarné výchovy a s dětmi vytvořit úžasné výtvory týkající se stromů.
40
3.1 Strom z recyklovaného papíru
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Skládání papíru
Úkol: Využití odpadového papíru k tvorbě stromu v prostoru.
Cíl: Žáci dokáží vlastními slovy vysvětlit, co znamená pojem recyklace. Poznají symbol recyklace na obalech. Dokáží jmenovat výrobky z papíru, které lze recyklovat.
Pomůcky: Staré
vyřazené
knihy,
učebnice,
časopisy,
role
od
toaletního
papíru
či kuchyňských ubrousků, temperové barvy, zelený sprej, tavné pistole, lepidlo, suché plody stromů, lupa.
Průběh činnosti: Motivační část: Na začátku hodiny byli žáci seznámeni s pojmy ochrany životního prostředí a následně s úzce související recyklací a jejím dělením. Co to znamená, že odpad přímo recyklujeme? Znovu ho využijeme bez další úpravy. Můžeme například zmačkat starý novinový papír a vyleštit jím okna nebo ho zastrčit do mokrých bot, aby nasál vlhkost a boty tak vysušil. Nepřímá recyklace znamená využití odpadového materiálu jeho znovu zpracováním např. použití sběrového papíru
41
na výrobu nového. Hned na to jsme dětem ukázali předměty takto zpracovaného papíru. Byly to ruličky od kuchyňských utěrek, plat od vajíček a novin, na nichž byly zřetelné zbytky barevných časopisů, které se použily na jejich výrobu. Dále se děti seznámily se symbolem recyklace, který se objevuje na různých obalech, jež můžeme znovu využít. Následně byly dětem připomenuty barevné kontejnery na třídění odpadu a tím jsme se dostali k samotné náplni hodiny.
Tvůrčí část: Náplní hodiny tedy bylo využití nepotřebného papíru k výtvarné tvorbě. Jednalo se o tvorbu stromu z papírových ruliček a starých knih, které by jinak skončily v kontejnerech na papír. Po vysvětlení a přímou ukázkou postupu se žáci mohli pustit do práce. Každý měl k dispozici knihy různých velikostí, ruličky, papíry a další materiál. Nejprve se jednalo o přehýbání každé stránky v knize. Pravý horní roh listu se musel přehnout směrem dolů a zastrčit doprostřed vazby knihy. Přemítnutím každé následující stránky si vždy listy předchozí zachovaly svůj tvar. Zprvu pracoval každý sám, poté se skládání listů papíru stalo i kolektivní prací, kdy si žáci navzájem pomáhali. Komu tvar stromu nedržel, jednoduše použil lepidlo. Jako týmová práce se osvědčilo lepení tavnými pistolemi, kdy si děti vzájemně přidržovaly vytvořené kužely stromků, a lepily do výsledného tvaru. Jakmile žáci, kteří byli rychlejší a zručnější, dokončili svůj strom, pustili se ihned do dalšího. Žáčci pracovali s takovou chutí a takovým nadšením, že někteří jedinci tvořili i přes přestávku, aby stihli stromků více. V druhé hodině se stromky dokončovaly, barvily a zdobily. Ve finále děti nalepily ke spodním částím stromů ruličky obalené hnědým papírem nebo natřené hnědou temperovou barvou, které představovaly kmeny. Následovalo barvení korun stromů, které si děti dle vlastního uvážení buď natřely zelenou barvou, nebo nastříkaly sprejem. U většiny dětí zvítězilo sprejování, tudíž jsme si v rámci bezpečnosti a čistoty práce připravili větší krabici, do které jsme stromky postavili a následně přestříkaly zeleným, nijak nezávadným, sprejem. Stromky zaschly velice rychle a děti na ně mohly nalepit suché plody dle vlastního uvážení. Měly nasbírané malé modřínové šišky, bukvice, drobné větévky, a tímto pak dokončily finální vzhled jejich stromků.
42
Závěrečná část: V samém závěru hodiny děti společně svoje práce vystavily a vytvořily tak iluzi lesa. Měly možnost vidět pohromadě výsledky prací celé jejich třídy. Vzájemně si svá díla prohlížely, upravovaly a komentovaly. Takto strávené hodiny děti považovaly za velmi příjemné, zajímavé a obohacující.
Reflexe: Záměrem těchto hodin bylo seznámení dětí s názvem recyklace a zamyšlení se nad dalšími pojmy s ní spojené, vyzkoušení si přímé recyklace a v neposlední řadě probudit v dětech ekologické cítění. Záměr, jak se ke konci hodiny ukázalo, byl úspěšný. Během těchto dvou vyučovacích hodin výtvarné výchovy se některé děti během krátkých chvil odpočinku znovu vracely k ukázkám recyklovaného papíru a lupou prohlížely detaily. Nad samotnou prací probíhaly rozhovory o tom, jak si totéž zkusí i doma, postup naučí sourozence či věnují jako pěkný dárek. Díky tomu si někteří vytvořili více stromků, ze kterých měli nesmírnou radost. Během společné práce, k mému překvapení, děti dokonce diskutovaly o recyklaci samotné, o tom, jak třídí odpad a co by se dalo znovu použít. Mile mně překvapilo, že většina dětí a jejich rodičů odpady třídí a děti berou třídění jako samozřejmost a v některých případech i jako nedílnou součást života. Jak se zdálo, děti si uvědomily, jak důležité je znovupoužití starého papíru a jak vzácný přírodní zdroj je les a co nám dokáže dát jeho základní část, strom.
3.2 Strom podle Pieta Mondriana
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Mozaika z mačkaného papíru
43
Úkol: Vytvoření stromu ve stylu malíře Pieta Mondriana.
Cíl: Žáci vědí, jak vypadá výtvarný styl Pieta Mondriana. Znají postup, jak se k tomuto stylu výtvarník dopracoval. Děti jmenují barvy a tvary, které Mondrian používal.
Pomůcky: Čtvrtky A4, bílý, černý, červený, modrý a žlutý krepový papír, pravítko, tužka, lepidlo.
Průběh činnosti: Motivační část: Na začátku hodiny byla dětem ukázána díla výtvarného umělce Pieta Mondriana. V takovém pořadí, v jakém se svými obrazy dopracoval až ke geometrickým vzorům, které se používají dodnes. Nejdříve maloval stromy, jejichž větve připomínaly obloučky. Z obloučků se potom staly rovné čáry různě překřížené a z těchto čar nakonec vznikly geometrické tvary, jako jsou čtverce a obdélníky všelijak propojené. Tyto obrazce pak vyplnil některými barvami. Bylo to pouze pět barev, a to bílá, žlutá, červená, modrá a černá. Tímto způsobem tedy vzniknul styl Pieta Mondriana. Tento geometrický styl se zachoval dodnes. Používá se v architektuře například jako zajímavé vitráže do oken. Děti si také mohly mezi sebou poslat a prohlédnout fotografie módního odvětví, kde je Mondrianův styl použit také jako potisk na oblečení či na obuv. Děti dále viděly nádobí, dekorace a další využití tohoto stylu, které inspirovaly jiné umělce. Děti vymýšlely jak a kde by se mohl styl dále použít.
Tvůrčí část: Žáci dostali do dvojice čtvrtku A4. Tu měli za úkol rozdělit napůl, aby vznikly dva listy velikosti A5. Za pomoci tužky a pravítka si každý na papír vyznačil rovné a svislé linky tak, aby si tím vytvořil několik čtvercových a obdélníkových okének různých velikostí.
44
Po vyhotovení předlohy děti dostaly role krepového papíru, z nichž si vybíraly barvy a stříhaly na malé kousky. Ty pak zmačkaly do kuliček a lepily na vytvořený podklad. Začínaly nejdříve kuličkami z černého papíru, které lepily na linky. Potom pokračovaly barevnými, které nalepovaly do vzniklých okének. Pokud se děti rozhodly nechat některé okénko bílé, nenechaly ho prázdné, ale použily bílé krepové kuličky. Celá plocha papíru musela být zaplněna. Hotové výtvory děti nosily k místu, kde byl připraven velký karton, vyřezaný do tvaru stromu, který byl také inspirován Pietem Mondrianem. Karton byl totiž vyřezán do pravoúhlých tvarů, bez jakýchkoliv zaoblených stran. Tvrdý papír byl natřen tmavou barvou s prázdnými místy pro dětské výtvory. Děti si svoje práce rozmístily do koruny stromu a pevně přilepily. Vznikl krásný strom inspirován malířem Pietem Mondrianem.
Závěrečná část: Žáci si strom vystavili nejdříve ve třídě k jejich ostatním výtvarným pracím. Nakonec ale celé dílo přesunuly a upevnily na zeď chodby, aby i ostatní studenti a učitelé školy mohli konečný výsledek jejich dvouhodinové práce zhlédnout a okomentovat. Děti ještě napsaly, a na kmen stromu připevnily cedulku, že společné dílo bylo zhotoveno dle známých vzorů výtvarníka Pieta Mondriana. Ostatní žáci školy tak měli možnost spontánně obohatit své vědomosti a znalosti z výtvarné výchovy.
Reflexe: Některé děti nevěděly, jak začít. Dlouze přemýšlely a dumaly nad tím, jak udělat co nejlepší výtvor. Někdo si například hned ze začátku nadělal kupičky namačkaných kuliček a poté teprve nalepoval. Jiní žáci hotové kuličky ihned máčely do lepidla a lepily rovnou na podklad. Komu kuličky, udělané dopředu, zbyly, daroval je ostatním dětem. Děti s dokončenými pracemi pomáhaly dalším s mačkáním kuliček nebo nalepováním. Tímto se díla stala kolektivními pracemi. Děti si s radostí sedaly ke stolům svých kamarádů. Při práci tak spolu mohly komunikovat jak o svých výtvorech, tak o svých individuálních zájmech. Takto hodiny výtvarné výchovy děti sbližují.
45
Někomu se zdála být práce velmi titěrná, ale i tak to všichni zvládli na výbornou. Dětem vznikaly pod rukama krásné barevné sítě čtverců a obdélníků. Každé dílo bylo originálem a zároveň nádhernou geometrickou abstrakcí.
3.3 Zmrzlé ozdoby z přírodnin
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Práce s plody stromů a vodou při bodu mrazu
Úkol: Vytvoření závěsné ozdoby z ledu s potravou pro zvířata
Cíl: Děti vědí, co mohou dávat zvířatům do krmítek a krmelců. Jmenují plody stromů, kterými zvířata v zimě nepohrdnou. Děti si uvědomují vlastní zodpovědnost vůči přírodě. Žáci chápou změny skupenství vody v bodu mrazu.
Pomůcky: Různé nádoby, plastové vaničky, jutový provázek, izolační páska, plody stromů jako jsou jablka, hrušky, švestky, křížaly, sušené ovoce, jeřabiny, kaštany, ořechy, semena stromů či větvičky.
46
Průběh činnosti: Motivační část: Během zimního období bychom neměli zapomínat na zvířata. Měli bychom sypat zrní ptákům do krmítek nebo chodit do lesa a zvířatům, co tam žijí, vždy přinést nějakou dobrotu. Když je krajina pokrytá velkou vrstvou sněhu, jen těžko se k nějaké potravě dostanou, proto bychom jim to měli alespoň trochu ulehčit. A co se takovým zvířatům dává nejčastěji? Do krmítek zrní, mák, slunečnicová semena, drobky… Kosové budou rádi za každý kousek jablíčka. Zvířata u krmelce nepohrdnou senem, jablky, mrkví, kaštany, žaludy nebo zrním. Důležité je dávat jim také vodu, protože je v zimě často zamrzlá.
Tvůrčí část: Dnešním úkolem je vytvořit taková díla, aby ozdobila lesní stromy, nakrmila zvířata a po splnění tohoto účelu a následným táním, aby po sobě nezanechala žádné stopy ve formě odpadu, který by mohl les nějakým způsobem poškodit. Žáci si na lavici připraví potraviny, které nakrájí na menší kousky. Ořechy, které mohou rozlousknout nebo ponechat ve skořápce. Také si mohou připravit kaštany, žaludy, sušené jeřabiny a další plody, co sesbírali na podzim. Smí zvířatům přilepšit i semínky a zrním, které zrovna nerostou na stromech, ale zvířatům prospějí. Děti si připraví nádoby, které si přinesou z domu. Mohou to být různé misky, tácky a další formy zajímavé tvarem. Do nich naskládají přichystaný materiál a zalijí vodou. Nakonec do vody ponoří přírodní provázek s vyčnívajícím uzlíkem pro pozdější zavěšení. Děti mohou pracovat i ve dvojicích. Vezmou větší misku a do poloviny ji napustí vodou. Do ní vloží menší misku, která hladinu vody mírně zdvihne. Voda ale do menší misky nesmí natéci a ani z větší nádoby vytéci. Z vrchu se k sobě nádoby připevní izolepou, aby voda nevytlačila ven menší misku a poté se do vody může naskládat ovoce. Nakonec se všechna díla přenesou ven či se položí na okenní parapety. Je zapotřebí, aby venku mrzlo.
Závěrečná část: Děti mohou pozorovat změny, které mráz vytváří. Další den, pokud mrazivé počasí přeje, můžeme z nádob vyklopit nádherně vypadající ledové ozdoby a zavěsit je ke krmítkům, na stromy nebo s nimi zajít do blízkého lesa. Výsledkem práce
47
ve dvojicích, po odstranění obou nádob, je mísa s velmi širokou stěnou. Ta se v lese může položit na pařez a naplnit dalšími plody. Při pohledu skrz vzniklé ozdoby z ledu můžeme vidět veškerou krásu, jakou mráz vytvořil. Jsou zde různé prasklinky, zamlžené části zbarvené použitými plody, ledové hvězdice apod. Pomalým oteplováním bude potrava z ledu vyčnívat, až úplně spadne na zem, kde jistě ještě někomu poslouží. Takto dobročinné lesní ozdoby zmizí beze zbytku.
Reflexe: Důležité je pozorovat chování dětí při samotné práci. Zda se nenudí nebo jsou naopak zapálené do tvorby, zda si vybraly samostatnou práci nebo práci ve dvojici. Jak se zapojují, zda jsou nápadité, pohotové, veselé, tvořivé. Podstatné je, hned ze začátku děti zaujmout, nadchnout. Děti slyší na slova jako např.: „Musíme pomoci zvířatům, aby v zimě netrpěly hlady“ nebo „To nám ptáčkové budou vděčni a přijdou nám na jaře zazpívat.“ Takové věty v dětech vždy vzbudí zájem o přírodu, pomoc, vykonání dobrého skutku, a tím i hřejivého pocitu v dětech samotných.
3.4 Sovy z přírodnin
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Práce s přírodním materiálem
Úkol: Vytvoření soviček z různých darů stromů.
48
Cíl: Děti umí vyjmenovat většinu lesních zvířat. Vědí, že stromy mohou sloužit zvířatům jako domovy. Žáci vědí, jak vypadá sova. Dokáží říci, čím je sova výjimečná. Umí pracovat s přírodním materiálem.
Pomůcky: Tenké plátky nařezaných silných větví stromů, klacíky, šišky, ořechy, peří, dlouhé borovicové jehličí, žlutá a oranžová vlna, barevné papíry, nůžky, lepidlo a tavné pistole.
Průběh činnosti: Motivační část: Motivační část probíhala formou brainstormingu. Tato technika měla přispět k co nejvíce vymyšleným společným nápadům. Pokládali jsme různé otázky a děti na ně měly odpovídat. Otázky se týkaly hlavně lesa, lesních rostlin a živočichů. Kladenými otázkami a správnými odpověďmi jsme děti navedly až k tématu stromy jako domov zvířat. Děti odpovídaly různě. Nejprve jmenovaly typická zvířata žijící na stromech jako ptáky, veverky, brouky. Potom následovali i živočichové, kteří nežijí přímo na stromech, ale úkryt mají například mezi jejich kořeny jako lišky, zajíci, jezevci a myši. Nebo zvířata, co žijí v blízkosti stromů, což jsou mravenci nebo vysoká lesní zvěř apod. Jedním z takových vzácně vídaných živočichů, kteří využívají strom jako úkryt jsou sovy. Následovala ukázka různých druhů sov žijících jak na našem území, tak v zahraničí. Děti si mohly zblízka prohlédnout vycpané sovy nebo jejich fotografie. Také jsme si nezapomněli říci nějaké zajímavosti o těchto ptácích. Například, že sovy jsou noční živočichové. Potravu loví v noci díky svým rozvinutým smyslům. Oči sov totiž patří k nejdokonalejším zrakovým orgánům mezi ptáky. Obě směřují dopředu a kolem nich je vějířovitě uspořádané peří. Vedle zraku mají i výborný sluch, dokáží otáčet hlavou na všechny strany a také se o sovách říká, že jsou moudré, protože mají velmi vyvinutý mozek.
49
Tvůrčí část: Úkolem bylo zhotovit z přírodnin moudrou sovu se všemi jejími přednostmi. Dětem byl slovně vysvětlen postup práce, ukázáno hotové dílo a po prohlédnutí opět schováno. Děti byly inspirovány, motivovány a s chutí se mohly pustit do práce. Každý měl nepřeberné množství přírodního materiálu, který mohl využít. Postup práce byl nechán zcela na jejich fantazii. Bylo jedno, zda začnou prací na těle sovy nebo jestli se pustí do vějířků kolem očí. Důležité bylo, aby si uvědomily, jak sova vypadá, aby nezapomněly na důležité části jejího těla, aby se zamyslely nad jejími zvláštnostmi a dokázaly je nápadně ztvárnit. V neposlední řadě se také kladl důraz na výběr materiálu, jeho správné připevnění a nápaditost provedení. Děti tvořily sovy na plátcích dřeva. Z papíru vystřihly větší a menší různě barevné kruhy, po jejich okrajích udělaly nůžkami třásně a trochu zahnuly. Dovnitř nalepily malé černé kroužky. Tímto vznikly ohromné oči sov s vějířky kolem. Na zobáky si děti většinou vybíraly skořápky vlašských ořechů nebo malé borovicové šišky. Tělo zdobily vytrhanými částečkami hnědého papíru a nalepovaly. Všechny ztvárňovaly sovy sedící na větvích. K tomu jim posloužila žlutá vlna a krátký klacík, který na stranách několikrát vlnou omotaly. Větévku přilepily dospod sovy a tím budila dojem, že sedí na stromě. Nikdo také nezapomněl sovu vylepšit peříčky a dalšími přírodninami.
Závěrečná část: Díky dostatečnému množství materiálu některé děti stihly vytvořit další sovy. Vzájemně si je ukazovaly, vtipkovaly a hodnotily. Nakonec jim přidělaly poutka z jutového provázku přírodní barvy a rozvěsily za pomoci vyučujícího na kmeny a větve borovic u vchodu školy. Společně si je tiše prohlížely. Jedna vedle druhé vypadaly, jakoby na stromě opravdu seděly a zamyšleně na něco čekaly. Sovy hleděly svýma velkýma očima do školní zahrady. A díky originálně zpracovaným vějířům kolem očí vypadala každá velmi vznešeně a moudře.
Reflexe: Tvoření děti velmi bavilo, v jejich výrazech bylo vidět nadšení. Důležitou roli hrála volnost provedení, výběr vlastního postupu zpracování, materiál určený k práci a hlavně způsob, jakým byly sovy vystaveny. Děti se v myšlenkách přesouvaly do přírody, do lesa. Výběrem tématu a materiálu měly k přírodě ještě o něco blíže.
50
3.5 Indiánský totem
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Různé zpracování papíru
Úkol: Tvorba papírových indiánských totemů.
Cíl: Žáci vědí, jak vypadá indiánský totem. Vlastními slovy umí vysvětlit, co totem znamená. Dokáží jmenovat, jaké motivy se do kůlu vyřezávají. Děti umí objasnit, k jakým účelům se indiánský totem využívá.
Pomůcky: Čtvrtky velikosti A2, červené, modré a žluté papíry, vytištěné černobílé indiánské vzory, nůžky, řezák, lepidlo, sešívačka, dřevěné stojany.
Průběh činnosti: Motivační část: Hned na začátku vyučování byly dětem postupně odkrývány různé obrázky a předměty týkající se náplně společně strávených příštích dvou hodin výtvarné výchovy. Žáci měli za úkol díky indiciím odhalit, co je čeká. Nejprve byla odkryta fotografie sovy a vlka, poté indiánská čelenka, dále obrázek kmene stromu, pomalovaný obličej indiána a nakonec zmenšená soška indiánského kůlu, totemu.
51
V tu chvíli už se většina dětí hlásila, že zná odpověď. Všechny předměty si děti prohlédly a položily na viditelné místo. Následovalo vysvětlení, co vlastně indiánský totem znamená. Totem je kůl, který stál v každém indiánském táboře. Indiáni ho vyřezávali z mohutných kmenů stromů jménem Cedr a byl malovaný různými přírodními barvami. Tyto barvy získávali z hlíny a různých kořenů rostlin. Takto vznikaly v podstatě tři základní barvy a to rudá, modrá a žlutá. Kombinací těchto barev získávali barvy další. Symboly vyřezané do kůlů představovaly historii celé rodiny, důležité události, duchy dávných předků, kteří měli ochraňovat celý indiánský kmen. Na kůlech se objevovala i zvířata jako orel, vládce vzduchu, velryba, vládkyně moří, a vlk, vládce pevniny.
Tvůrčí část: Děti si na lavici připravily pomůcky a vrhly se do práce. Každý si mohl vybrat, co by chtěl ztvárňovat. Zda to bude nějaké zvíře, tvář bojovníka či nějakého významného předka nebo důležitá událost. Postup byl následující. Každý si na svém papíře označil čarami hlavní prostor pro obličej člověka nebo zvířete. Zbytek papíru sloužil k vyznačení křídel, vlasů, čelenek, peří apod. Toto si pak každý vystřihl nebo řezákem na pevné podložce vyřízl. Z výběru barevných papírů si každý mohl vybrat a vystřihnout dle libosti různé tvary pro oči, nos a ústa, proužky pro napodobení per ptáků nebo na obličeje bojovníků. K dispozici bylo také nepřeberné množství indiánských motivů jako například abstraktní vzory, které nosily na oblečení nebo čelenkách, dále zvířecí motivy, zbraně, obydlí… Tímto si děti mohly svá díla ještě dozdobit, vylepšit nebo zakrýt malé nepřesnosti. Po nalepení a zaschnutí lepidla následovalo smotání čtvrtky. Na zadní straně děti připevnily sešívačkou spoje a zbylé části vyřezaného papíru zahnuly do finální podoby. Tímto způsobem nám vznikly jednotlivé části totemu.
Závěrečná část: V závěru hodiny došlo na finální zkompletování. Připraveny byly tři dřevěné dvoumetrové stojany. Žáci svoje výtvory navlékali na stojany odspoda až po horní okraje. Takovýmto postupem jsme společně vytvořili tři vysoké indiánské totemy. Děti jenom doufaly, že ochrání jejich třídu před špatnou náladou a ošklivými známkami. Alespoň tak, jako ochraňují indiánské rodiny.
52
Reflexe: Tuto dvouhodinovou činnost děti považovaly za relaxační a odpočinkovou. Nebyl zde jediný problém. Pracovní postup byl velmi jednoduchý a víceméně ponechán na rozhodnutí dětí. Individuálně si mohly zvolit, jak s úkolem naloží. Zda budou pracovat jenom abstraktně nebo zvolí náročnější ztvárnění symbolů totemu. Opět nezůstalo jenom u jednoho výtvoru. Pohotovější děti využily zbytek času a ze zbylých ústřižků papírů vznikaly stejným způsobem zmenšené totemy. Použitím pouze tří barev papíru v dětech jistě zanechalo stopu o způsobu využití přírody jako zdroje těchto základních barviv. Nejen totemy indiánské, ale i totemy v naší třídě byly také zcela vytvořeny z nezávadných, čistě přírodních materiálů. Za stojany, ale i čtvrtky a papíry, co byly potřeba na vznik našich totemů, vděčíme naší přírodě. Právě stromy a celé lesy bychom měli chránit a zabývat se otázkou ochrany životního prostředí a zároveň znovu využitelných zdrojů, které nám lesy, stromy, poskytují.
3.6 Ojíněné stromy
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Vrstvení papíru, práce s lepidlem a solí
Úkol: Zachycení stmívající se zimní krajiny s ojíněnými stromy
53
Cíl: Děti umí vyhledávat informace z knih a encyklopedií. Žáci vědí, jak vypadá jinovatka, námraza na stromech. Děti dokáží vysvětlit, jak námraza vzniká.
Pomůcky: Bílé čtvrtky A3, černé papíry a odstíny modrých papírů A4, obyčejná tužka, pravítko, štětec, špejle, lepidlo (Herkules), sůl.
Průběh činnosti: Motivační část: Děti mají za úkol vyhledat v několika různých knihách či encyklopediích o počasí námrazu. Mají vypátrat, jak, proč a kde vzniká námraza a objevit nějaké obrázky či fotografie. Děti pracují ve skupinách z důvodu nedostatku tolika encyklopedií. Provádí krátké zápisy z nových poznatků, aby je před třídou mohly prezentovat. Námraza je jev, který se vyznačuje vznikem ledových krystalů na různém povrchu. Ponejvíce si jí všímáme na stromech, díky jejím obdivuhodným efektům na větvích. Děje se tak přimrzáním kapének mlhy nebo mraků s povrchem stromu při teplotě nižší než nula stupňů. Působením tohoto vlivu vzniká na stromech bílá pokrývka jako z pohádky o Mrazíkovi.
Tvůrčí část: Tvorba imitace námrazy na stromě by sama o sobě na bílém podkladu nebyla vidět. Proto si připravíme pozadí stmívající se krajiny. Přichystáme si bílou čtvrtku A3 jako podklad pro naše pozadí. Doprostřed nalepíme na výšku černý list papíru A4. Na něj přilepíme papír té nejtmavší modré, ale vršek listu po šířce nerovnoměrně odtrhneme. Dále pokračujeme stejným způsobem od středně modré, přes světle modrou, až po bílou barvu papíru. Čím více odstínů modré máme, tím lépe. Tímto nám na bílém základě vznikly proužky světlé zasněžené země po postupně stmívající se krajinu v pozadí. Nyní je krajina hotová, můžeme se vrhnout do popředí na to nejdůležitější, a to na zamrzlé stromy. Ty vytvoříme tak, že tenkým štětcem nebo špejlí naneseme lepidlo ve tvaru stromu na papír. Nejlépe se nám bude začínat od kmene, který vychází přímo z bílého papíru, na který také můžeme nanést lepidlo.
54
Pokračujeme větvemi silnými až po ty nejtenčí. Strom můžeme ztvárnit sklesle či ohnutě pod tíhou námrazy. S lepidlem pracujeme rychle, aby nezaschlo. V další fázi ho totiž budeme zasypávat solí, která se na lepidlo přichytí a vytvoří nám zmrzlou pokrývku stromu. Zbylou sůl odstraníme. Stejným stylem pokračujeme ve vytváření dalších stromů, závějí či padajících sněhových vloček. Takto stvoříme večerní mrazivou krajinu.
Závěrečná část: Drobné nerovnosti, při vrstvení listů papíru na sebe, můžeme zakrýt paspartou, kterou si vytvoříme z další bílé čtvrtky A3. Na ni si tužkou a pravítkem vyznačíme okénko o trochu menší než rozměr A4 a vystřihneme. Přiložíme na dílo a připevníme pouze na rozích papíru. V závěru následuje výstava všech výsledných děl.
Reflexe: Zde hodnotíme ovládání postupů práce, udržování čistoty na místě, organizaci a způsoby práce. Zda je dětský projev esteticky působivý, originální, procítěný a jestli žák soustavně projevuje kladný vztah k práci.
3.7 Tkané letokruhy stromů
Čas: 3 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Ruční tkaní
Úkol: Napodobení letokruhů stromů ručním tkaním.
55
Cíl: Žáci umí vysvětlit, co jsou to letokruhy a kde je můžeme spatřit. Každý žák ví, co letokruh znamená a jak se vytvoří. Umí objasnit změny zabarvení letokruhu. Děti dokáží přibližně odhadnout stáří stromu. Dle letokruhů jsou schopny určit světové strany.
Pomůcky: Papírové talířky, různé odstíny žluté, oranžové a hnědé vlny, jehla s širokým uchem, nůžky, hnědá temperová barva.
Průběh činnosti: Motivační část: Jako motivaci k následující činnosti byl zvolen krátký příběh o stromech z knihy Neplač, Muchomůrko od spisovatelky Daisy Mrázkové. Vyprávění pojednávalo o malé holčičce, která velmi milovala les a často rozprávěla s lesními živočichy i rostlinami. Jedním z nich byl i dub, na který tak ráda lezla. Ten jí vyprávěl o stromech, které pamatují už mnoho. Byli to jeho táta, starý dub a borovice, po kterých zbyly už jen pařezy. Po příběhu následovaly otázky typu: Na jaký druh stromu dívenka lezla? Jaké jsou plody dubu, borovice? Co zbylo z těchto starých stromů? Kolik let mohou stromy růst? Dle příběhu stromy pamatují mnoho a k tomu nám pomůžou letokruhy, které najdeme na každém pařezu. Co je to letokruh? Název nám napoví sám. Následovala ukázka řezu kmene stromu, na kterém byly velmi dobře znatelné kruhy světlé i tmavé barvy. Jeden celý kruh je jeden rok, za který strom povyrostl. Světlá část letokruhu znázorňuje čas, kdy strom sílil za teplých letních měsíců, tmavší barva značí pomalejší růst, odpočinek stromu za studenou, zimní dobu roku. Takto můžeme spočítat, jak staré stromy jsou. Je zajímavé, že tropické dřeviny letokruhy nemají. Vlivem stálého tepla totiž strom roste celý rok. Pařezy nám také mohou pomoci při určování světových stran. Letokruhy na jižní straně kmene jsou totiž širší než na straně severní. Děje se tak proto, že rostlinám se více daří na slunci než ve stínu. A tak části kmenů, na které svítí slunce celý den, mohutní mnohem více, než kmeny ze stran stinných.
56
Tvůrčí část: Ze všeho nejdříve byly děti seznámeny s náplní hodiny, a to vyplétání kruhové osnovy a tkaní vlnou, která ve finální podobě bude připomínat letokruhy. Děti si na lavici připravily veškerý potřebný materiál a mohly se pustit do práce. Aby mohly začít tkát, musely si nejprve vytvořit osnovu. Nejdůležitější pomůckou byl pevný papírový talíř, na který si tužkou rovnoměrně vyznačily body, kde potom udělaly zářezy. Do každého zářezu pak zastrčily tkaničku bílé vlny a vypletly tak celou osnovu připomínající pavučinu. Připravenou osnovu uprostřed pevně svázaly a začaly s tkaním od tohoto uzlu. Postup byl jednoduchý. Jednalo se o protahování vlny střídavě nad a pod osnovou. Komu toto dělalo ze začátku potíže, mohl použít plastovou jehlu s širokým uchem. Pokud došla tkanička, navázala se další jinak zbarvená. Po práci se děti mohly libovolně rozhodnout, jak svoji osnovu zakončí. Protkat zbytek osnovy tmavě hnědou vlnou, která by značila kůru stromu a poté konečný výsledek z osnovy odstřihnout. Druhou možností bylo natřít okraje talíře nahnědo bez stříhání. Každý si vybral dle svého uvážení.
Závěrečná část: Hotové práce děti automaticky nosily na místo ve třídě určené k vystavování svých děl. Určovaly, kdo z dětí má nejstarší strom počítáním svých letokruhů, vybíraly nejzdařilejší práce a hodnotily průběh celé činnosti. Jiné si s dovolením braly tkaniny domů s tím, že je použijí jako prostírání.
Reflexe: Všechny předem stanovené cíle těchto hodin výtvarné výchovy byly splněny. Žáci se jimi zabývali dost dlouhou dobu na to, aby si z nich odnesli to důležité. Už vědí, jak určit dobu, po kterou tu stromy stály. Proč mají letokruhy takovou strukturu, tloušťku, zbarvení apod. Některé děti byly v průběhu tvoření velmi zruční, práce jim šla pěkně od ruky, díla měly velmi kvalitně zpracovaná a za celkem krátkou dobu. Jiné měly občas potíže s jemnou motorikou, hlavně při vyplétání osnovy, kdy musely být obě ruce velmi zaměstnány. Vše ale dopadlo na jedničku. Děti si totiž byly během činností velmi nápomocny. Pomáhaly si s přidržováním tácků při tvorbě osnovy, navazováním vlny a maskováním nevzhledných uzlíků, výběrem barev, opravou
57
chyb při vyplétání a v neposlední řadě se i vzájemně podporovaly. Nikdo se nestyděl poprosit o radu či názor dospělého. Tato třída, jak se zdá, je zvyklá pracovat jako kolektiv. A to se potvrdilo i v těchto hodinách výtvarné výchovy. Vše probíhalo v klidu a bez jakýchkoli problémů.
3.8 Talisman stromu života
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Kresba fixem na plátek řezu větve stromu
Úkol: Tvorba talismanu na krk s vlastním stromem života
Cíl: Žáci více přemýšlí o stromech a zajímají se o ně. Každý žák hledá svůj strom života. Žáci v sobě pěstují lásku ke stromům, a tím i k přírodě.
Pomůcky: Několik sedmicentimetrových kruhovitých plátků uříznutých z větví stromů, kožené provázky na krk různých barev, fixy, bezbarvý lak.
58
Průběh činnosti: Motivační část: Dětem pustíme čtvrthodinovou ukázku na interaktivní tabuli s názvem Stromy se na nás dívají (https://www.youtube.com/watch?v=PWqNXDxJa9M). Je to první díl z cyklu dokumentů Paměť stromů, kterým provází Luděk Munzar. Děti se z krátkého příběhu, doplněného mnoha uklidňujícími písněmi o stromech a krásnými záběry krajin, dozví, že každý strom je malý zázrak. Pán zde hovoří o stromech ze všech možných hledisek, jak z přírodovědného, duchovního, tak i z hlediska ochranitelského a dalšího. Mluví o památných stromech, pověstech, příbězích stromů i historických souvislostech. Dále se zaměřuje na vztah člověka a stromu. Vztah ke stromům si můžeme vybudovat i přes jeden konkrétní strom, který nás zaujal, je nám příjemný, v jehož blízkosti poznáme, že je opravdu náš. Nemusí to být hned památný strom. Může to být strom do jehož koruny často lezeme, kolem kterého denně chodíme do školy nebo strom, pod kterým jsme prožili něco hezkého. Asi každý člověk má takový svůj strom a třeba o něm ani neví. Následuje diskuse, vlastní prostor pro vyjádření.
Tvůrčí část: Děti se zamyslí, jaký asi může být ten jejich strom? Pokud ho děti ještě nenašly nebo o něm ještě nevědí, mohou si ho vymyslet. V myšlenkách bude takový, jaký si přejí, aby byl a třeba ho v budoucnu doopravdy objeví. Žáci dostanou úzce nařezané plátky větví s předem vyvrtaným otvorem pro tkaničku na zavázání. Na tento světlý plátek nakreslí své stromy. Může to být celý strom i s kořeny nebo jen list z tohoto stromu, také celý les nebo místo, kde jejich strom stojí. Bude to talisman, co budou nosit na svém krku, proto do jejich činnosti nijak nezasahujeme. K dispozici jsou různé barvy fixů i bílý. Nakonec můžeme přetřít bezbarvým lakem. Dírkou prostrčíme šňůrku a pověsíme na krk. Doufáme, že nám talismany přinesou štěstí.
Závěrečná část: V závěru si děti mohou svá díla navzájem prohlédnout a zhodnotit nebo vyhlásit nejlepší, nejbarevnější, nejzajímavější kousky. V příštích dnech mají děti za úkol více se kolem sebe rozhlížet a pozorovat nejen stromy, ale i další krásy a bohatství naší rozmanité přírody.
59
Reflexe: Hodnotíme zapojení se do diskuse o svých stromech, provedení tak titěrné práce, průběh výuky, výsledná díla apod. Klademe velký důraz na zpětnou vazbu v následujících dnech. Zda děti přívěsky nosí, zda se někdo ozve, že hledá/našel svůj strom, že tvořit zkouší i doma nebo že pověděl o stromech sourozencům atd.
3.9 Keltský stromokruh
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Smývaná klovatina
Úkol: Vytvoření keltského horoskopu – stromokruhu.
Cíl: Žáci dokáží vysvětlit, co znamená horoskop. Děti znají své znamení zvěrokruhu. Vědí, jak se nazýval horoskop našich předků, keltů. Umí vyhledat své znamení v keltském stromokruhu.
Pomůcky: Čtvrtky bílé, hnědé a zelené, klovatina, suché pastely, štětce, nůžky, kelímky, kružítka, bílé fixy.
60
Průběh činnosti: Motivační část: Hned na začátku jsme si položili otázku, zda víme nebo alespoň máme tušení, co je to horoskop. Po této otázce a různých odpovědích na ni jsme pokračovali dále. Otázka zněla, jestli děti horoskopům věří a jak poznají, který z nich si přečíst, aby pasoval přímo jim. Děti jmenovaly znamení zvěrokruhu. Každý měl šanci povědět to své, které je od narození člověku dáno a ke kterému jsou přiřazovány různé povahové rysy lidí. A jak horoskop vypadá? Je tu dvanáct různých obrázků osob, věcí, ale v největší míře jsou zde zastoupena zvířata. To vše je poskládáno do kruhu, proto náš horoskop nazýváme zvěrokruh. V Číně mají také zvěrokruh, ale s úplně odlišnými zvířaty než u nás a určuje se podle roku narození. Dětem byly poslány obrázky obou zvěrokruhů k porovnání. Našimi dávnými předky byli keltové, kteří si velmi vážili přírody a hlavně stromů. I oni kdysi věřili v různé předpovědi a rozdílné lidské vlastnosti. Ty ale přirovnávali ke stromům. Poskládáním těchto znamení do kruhu vznikly keltské stromokruhy. Stromů ale nebylo jen dvanáct, dále se dělily do podskupin. Děti měly za úkol najít své znamení stromokruhu. Odečtením devíti měsíců od svého narození mohly zjistit, ke kterému znamení stromu patří. Kelti totiž vypočítávali druh znamení od data početí.
Tvůrčí část: Každý měl za úkol vytvořit vlastní strom. Jeho struktura ale nemusela vypadat přesně tak, jak vypadá ve skutečnosti. Mohl být dle vlastní fantazie. Děti si kružítkem, o poloměru deseti centimetrů, narýsovali kruh na bílou čtvrtku a vystřihnuly. Na ni poté namalovaly průhlednou klovatinou strom se vším, co k němu patří. Nechyběly rovné či různě nahnuté kmeny, větve rovné, zakroucené, dále listy, jehličí, někdo nezapomněl ani na plody a kořeny. Zkrátka stromy dle vlastních představ. Po dokončení práce s klovatinou daly děti díla sušit. V čase, kdy klovatina usychala, vyhledaly znova svá znamení stromu v keltském stromokruhu. Vzájemně si četli vlastnosti, co o nich vypovídaly jejich stromy. Také si mohly přečíst různé citáty k zamyšlení, které se vztahovaly k veškerým stromům naší země např.:
61
„I strom rostoucí do nebe byl kdysi malým“ nebo „Stromy jsou básně, které země píše do nebe.“ Zaschlou klovatinu jsme překreslili suchými pastely. Vybírali jsme zemité barvy jako je žlutá, zelená, hnědá a jejich odstíny. Děti dělaly různě barevné pruhy, kruhy, skvrny a prsty je roztíraly. Potom celý výtvor vložily pod proud tekoucí vody. Tímto se jim vymyla klovatina i pastelová barva, která lepidlo překrývala. Dětem tak vynikly krásné bílé stromy na pestrobarevném podkladě. Díla musela opět trochu oschnout. Děti si tedy vzaly barevné čtvrtky a každý vystřihl kruh o dva centimetry větší, než jaký vystřihovaly na začátku hodiny. Bílým fixem pak kolem krajů psaly názvy jejich stromů, lidské vlastnosti, které tyto stromy vystihují a vybrané citáty. Prázdná místa vyplňovaly malými kresbami lístků a plodů. Bílá barva na tmavém podkladě velmi vynikla. Nakonec na tyto podklady vlepily již zaschlé stromy vzniklé pomocí klovatiny a pastelů. Takto si každý zhotovil své znamení stromokruhu.
Závěrečná část: Práce ale neskončila zkompletováním těchto děl. Stromokruh je přece jeden velký soubor stromů, které nestojí samostatně. Děti proto dostaly karton ve tvaru velkého talíře s nápisem „Keltský stromokruh“ uprostřed. Svá díla pokládaly a nalepily dokola. Zbylá místa dozdobily předměty, které měly předem nasbírané. Byly to různé druhy šišek stromů, kůra, malé větévky, lišejníky, choroše, jehličí apod. Vznikl velmi zajímavý keltský stromokruh žáků čtvrté třídy. Byl pověšen na zeď ve vestibulu školy k prohlídce dalších žáků školy.
Reflexe: Tento dvouhodinový blok výtvarné výchovy byl pro děti opět velmi obohacující. Děti se naučily novou, pro někoho dosud neznámou, výtvarnou techniku smývání klovatiny. Tento princip byl velmi jednoduchý, pro některé zpočátku nepochopitelný, dokud si ho samy nevyzkoušely. Žáci byli udiveni, co všechno jim vzniklo smýváním. Klovatina je totiž průhledná a těžko se odhaduje, jak přesně vypadají tahy štětcem. Až teprve pod vodou se dětem odhalily některé detaily, o kterých neměly ani tušení. Děti se také dozvěděly, kdo byli keltové, jaký měli vztah k přírodě, jak uctívali stromy a co je to keltský stromokruh. Výtvarná výchova byla zpestřena častými
62
změnami činností např.: stříhání, práce s klovatinou, vyhledávání svého znamení, barvení pastelem, četba citátů, smývání lepidla, psaní fixem, lepení… Práce byla jak samostatná, tak v závěru i skupinová. Jednalo se přece o vytvoření jednoho společného keltského horoskopu, kdy každý jistě pocítil své nezastupitelné místo ve skupině.
3.10 Jabloňové květy
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Skládání ubrousků, omotávání papíru vlnou
Úkol: Společné ztvárnění kvetoucí jabloně na jaře.
Cíl: Žák ví, ve kterém období kvetou stromy. Děti poznají květ jabloně, od jiných květů ovocných stromů. Znají strukturu květu jabloně (kalich, okvětní lístky, tyčinky, pestík).
Pomůcky: Velký stabilní květináč, písek, větší větev, bílé a růžové ubrousky, žlutá vlna, vatové tyčinky, samotvrdnoucí bílá hmota, zelený krepový papír, lepidlo, tavná pistole.
63
Průběh činnosti: Motivační část: Pohledem z okna třídy můžeme vidět krásně vykvetlé stromy na školní zahradě i na zahradách sousedících se školou. Děti se dívají z okna a prohlíží si krásy jarních stromů. Barvy květů jsou většinou bílé a růžové. Děti mají možnost na interaktivní tabuli zhlédnout prezentaci vybraných rozkvetlých stromů s jejich názvy. Jinak kvetou stromy ovocné, jinak zase okrasné. Ovocné stromy potěší krajinu a lákají včely svými voňavými bílými a růžovými kvítky (jabloně, třešně, hrušně…). Listnaté stromy nerodící ovoce oplývají krásou žlutých květů (vrby, javory, lípy…) a stromy okrasné mohou zářit barvami různými (magnólie…).
Tvůrčí část: Dnešní dvouhodinová výuka se zaměřuje hlavně na květenství stromů ovocných. Zejména narůžovělých květů, u nás nejrozšířenějšího ovocného stromu, jabloně. Nejdříve začneme tvorbou tyčinek a pestíků. Děti si mohou vybrat ze dvou způsobů. Prvním je udělat bambulku pomocí dvou papírových kroužků a žluté vlny. Druhým způsobem je použití samotvrdnoucí bílé hmoty podobné modelíně a ušních vatových tyčinek. Dále pokračujeme prací na přípravě květů. Vybereme si celkem tři ubrousky například bílý, světle a tmavě růžový. Ubrousky si rozbalíme a v půli rozstřihneme, aby z každého vznikly dvě stejné půlky, dohromady šest obdélníků. Ty poskládáme na sebe tak, aby dva plátky tmavě růžové zůstaly vespodu, dva světle růžové uprostřed a bílé navrchu. Podélně z ubrousků utvoříme tzv. harmoniku a v prostředku zavážeme. Doprostřed upevníme předem vytvořenou bambulku nebo kuličku se zapíchnutými vatovými tyčinkami. Celé dílo vezmeme, jednou rukou uchopíme zespodu za uzlík a druhou opatrně ubrousek po ubrousku oddělujeme od sebe po celém obvodu. Ubrousky se snažíme dávat co nejvíce ke středu, aby nám mírně zakryly tyčinky ze stran. Takto vznikne velmi bohatý květ přecházející od světlé barvy uprostřed, až po tmavší kolem kalichu. Květ jabloně má sice pět okvětních lístků, ale nám se podařil trochu bohatší, například jiné odrůdy jabloně.
Závěrečná část: Všechny květy připevníme na suchou větev pevně zasazenou do písku v květináči. Rychlejší žáci mohou ještě z malých zelených kuliček zmačkaného
64
papíru dolepit pučící listy jabloně. Stromek nebude vypadat tak suše. Společné dílo je hotové a může se přenést na výstavní místo.
Reflexe: U žáků pozorujeme zručnost při samotné práci, výběru z možností jednoduššího nebo složitějšího postupu práce při ztvárňování tyčinek a pestíků, chápání zadaného úkolu či ukázek postupů.
3.11 Oblékání stromů
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Omotávání kmenů stromů proužky krepového papíru
Úkol: Oblékání stromů do pruhovaných punčoch
Cíl: Děti vědí, co znamená pojem Land - Art Žáci jmenují materiál, který se v umění nejčastěji používá Děti poznají druhy stromů v jarních měsících
Pomůcky: Různě barevné role krepového papíru, nůžky, izolepa.
65
Průběh činnosti: Motivační část: Dětem byly ukázány různé obrázky a fotografie umění Land - artu na interaktivní tabuli. Děti si je s údivem prohlížely. Poté jim byla položena otázka na zamyšlení. Jak se asi takové umění nazývá? Dostalo se nám spousta zajímavých odpovědí a některé se správnému názvu velmi přiblížily. Dětem byl po zamyšlení sdělen přesný název umění - Land art. Žáci okamžitě přemýšleli a v duchu překládali anglická slova do češtiny. Opět se sešlo mnoho a mnoho nápadů, jak by se takové výtvarné umění mohlo pojmenovat. Land art je výtvarný směr, který se odehrává a realizuje hlavně v přírodě. Je to dotváření, přetváření či proměna přírody lidskou rukou. Může to být například poskládání kamínků u cesty do různých jednoduchých obrazců nebo spirálek. Je to tzv. zanechání stop v krajině, ke kterým se využívají přírodniny, přírodní materiály. Tvořit se dá ze všeho například z listů, šišek, klacků, kůry, písku, hlíny, sněhu, kamínků, různých plodů a semen. Své nápady lze realizovat kdekoli v lese, na louce, pláži, zahradě, ve vodě i ve městě. Takovým dílem můžeme nejenom sobě, ale i jinému člověku procházejícímu takto zvelebeným místem zpříjemnit den. Tímto způsobem krajinu nijak nepoškozujeme, ale spíše se snažíme s přírodou splynout a komunikovat s ní dotykem.
Tvůrčí část: Děti dostaly za úkol vymyslet co nejvíce nápadů, jak by se mohly stromy na školní zahradě vylepšit. Nápadů bylo mnoho. Dále byly dětem rozdány různě barevné role krepového papíru. Žáci mysleli, že papír na stromy budeme po proužcích zavěšovat, jiní zase, že ho zmačkáme a vytvoříme tak papírové plody ovocným stromům. Následoval výklad postupu práce s krepovým papírem. Ten jsme nejdříve musely od oka nastříhat na úzké proužky a poté i s dalšími pomůckami vložit do košíku. Aby šla práce rychleji od ruky, poslouchaly děti nahrávky z lesa. Byl to zpěv ptáků, šum větru v korunách stromů, zvuk proudu potůčku, déšť, sem tam zvuky lesní zvěře apod. Po zpracování všech rolí jsme se přemístili na školní zahradu, kde stojí různé druhy stromů. Děti měly najít stromy ovocné. S vyhledáváním se řídily dle jarního květenství, protože listy byly teprve v rozpuku, nebo dle paměti, kde na podzim
66
sbíraly jejich plody. Tyto úkoly byly pro děti 4.ročníku snadné, proto vyhledávaly i jiné druhy stromů. Děti měly za úkol se roztřídit do skupin dle udaného počtu. U jabloně, která měla široký a od země větvený kmen, se mělo postavit pět žáků. K hrušni s mohutným kmenem čtyři žáci, ke švestce tři a k třešním po dvou. Žáci se seskupili dle kamarádství, sympatií nebo pohlaví. Následovala ukázka a vysvětlení práce. Plán byl všem jasný. Vybrat a omotat kmeny stromů proužky krepového papíru, aby vypadaly vesele, oblečeně a po doznívající zimě zatepleně. Začínaly motáním od spodní části kmenu až po větve. Proužky spojovaly malými útržky izolepy nebo svazovaly. Vzájemně si ve skupinách pomáhaly a práce přidržovaly.
Závěrečná část: Po vypršení času a po zpracování všeho materiálu jsme obešli a prohlédli všechny stromy oblečené do jarních punčoch. Zhodnotili jsme vzájemně vlastní práce i práce ostatních. Jako vždy jsme udělali společnou fotografii a ještě chvíli jsme si prohlíželi naše zkrášlené stromy.
Reflexe: Práce v přírodě děti velmi zaujala. Byly motivovány zajímavými obrázky, které byly promítány na interaktivní tabuli. Děti měly možnost na tak velké ploše vidět veškeré detaily záběrů. Moc se těšily, co je tentokrát čeká a předem hádaly, že půjdou ven. Ano, na čerstvém vzduchu se dětem pracovalo velmi dobře. Počasí přálo a děti se chovaly úplně jinak, než když jsou celý den zavřené ve třídě. Zdálo se, že byly komunikativnější, veselejší a šťastnější. Při rozdělování do skupin nebyl žádný problém. Dětí ve třídě je málo a drží spolu jako jeden celek, proto jsme se nemuseli bát, že by byl někdo odstrčen. Jejich proměny stromů vypadaly úžasně. Jabloň byla oblečena do barev svých právě vykvétajících květů, hrušeň měla barvu žlutozelenou, švestka jak jinak, než v odstínech modré a dvě vedle stojící třešně k sobě ladily barvami sobě podobnými. V příštích dnech nám bohužel díla zmokla a museli jsme je společně sundat, ale na krásné zážitky z realizace budeme určitě ještě dlouho vzpomínat.
67
3.12 Jarní vitráž stromu
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Vystřihování a polepování papírové šablony
Úkol: Barevná vitráž stromu z papíru
Cíl: Děti dokáží svými slovy objasnit, co znamená pojem vitráž. Žáci vědí z jakého materiálu se vitráž vytváří. Děti poznají vitráž a vědí kde se nejčastěji používá. Děti vnímají strukturu a části stromu.
Pomůcky: Čtvrtky A3, barevné papíry průsvitné i neprůsvitné, nůžky, řezák, lepidlo, pravítko a obyčejná tužka
Průběh činnosti: Motivační část: Co je to vitráž a kde ji můžeme nejčastěji vidět? Vitráž je průsvitná výplň oken skládající se z malých barevných sklíček. Používá se místo čirých skel v kostelech či katedrálách. Když do ní zasvítí slunce, celá budova se rozzáří překrásným barevným světlem. Následují ukázky vitráží. Děti mají za úkol zjistit, zda okna zdejších kostelů jsou také zdobena vitrážemi. A pokud ano, zjistí jejich motivy.
68
Tvůrčí část: Hlavní náplní hodiny je vytvořit vitráž jejíž hlavním motivem je strom. Hned na začátku si každý na svém papíře udělá okraje. Od každého kraje odměří 3cm a pravítkem si narýsuje rámeček. Do něj pak tužkou nakreslí strom. Důležité je zachovat tloušťku kmene a větví. Strom by měl být košatý, kmen i větve by měly zasahovat až do rámečku, aby se poté dílo mohlo pěkně vystřihnout. Zvolíme si části, které odstraníme. Tato prázdná okénka podlepíme barevným papírem. Necháme zcela na dětech, jak úkol uchopí. Zda si papíry nastříhají na proužky a nalepí rovnoměrně zespod čtvrtky nebo jestli budou papír vytrhávat či přesně zalepovat okénko po okénku. Důležité je, aby některá okénka nechaly volná. Když jsou díla hotová, může se třída přemístit ven.
Závěrečná část: Poslední fází je podívat se skrz okénko, které jsme ve své vitráži nechali prázdné. Postavíme se v přírodě před rozkvetlý strom, natáhneme před sebe ruku, ve které držíme náš výtvor a podíváme se na dílo překrásně dotvořené květy stromů. Postavit se můžeme i před kmen stromu a prohlédnout si, jak by vitráž vypadala s kůrou. Nebo dílo vznést do výše a podívat se až k těm nejhornějším větvím, co se dotýkají nebe. Možností je mnoho a je jenom na dětech, jakou si vyberou. Nakonec svá díla vlepíme do oken. Průsvitný papír budí při pohledu proti slunci dojem opravdové vitráže.
Reflexe: U žáků je důležité zdravé sebehodnocení i hodnocení ostatních, přijímání pochvaly i kritiky. Například vzít v úvahu názory od spolužáků, jak by se dílo dalo vylepšit apod. Sledujeme, jak se žák staví k zadanému úkolu, zda přijde s vlastním nápadem nebo jestli postup okopíruje od spolužáků, zda je zručný, jaké je jeho tempo práce apod.
69
3.13 Keramické listy
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Otisk přírodního materiálu do hliněného plátku
Úkol: Tvorba hliněného obrázku na zeď s otisky motivů přírodnin stromů.
Cíl: Děti umí pracovat s hlínou. Žáci zopakují, co potřebuje strom k životu. Uvědomují si strukturu a tvar listů, kůry, šišek, větví…
Pomůcky: Keramická hlína, pomůcky na opracování hlíny, přírodní materiál ze stromů (listí, jehličí, skořápky, kůra, šišky, větévky…), pec na vypalování.
Průběh činnosti: Motivační část: Tak, jako stromy potřebují ke svému životu půdu (hlínu), vodu, vzduch, teplo a světlo, tak i my toto všechno potřebujeme k dnešnímu tvoření. Hlínu, ze které dílo vymodelujeme, vodu, která je třeba na zvláčnění hlíny, vzduch, co výtvor vysuší, teplo, které celé dílo zpevní a změní ho ve zcela nerozbitné a nakonec světlo, při kterém bychom díla asi těžko dávali do kupy. Náplní této dvouhodinové výuky je práce s hlínou a přírodními materiály, které nám poskytnou stromy. Jedná se o otisk těchto přírodnin do keramické hlíny.
70
Tvůrčí část: V keramické dílně školy si na místo připravíme veškerý materiál pro tvoření z hlíny a oblékneme si pracovní oděv. Vytvoříme obrázky otisků přírodnin k zavěšení na zeď. Každý dostane hroudu hlíny, se kterou začne okamžitě pracovat. Nejprve ji rukama a prsty musí pořádně promačkat a bouchnout s ní několikrát o stůl, aby se zbavila možných bublin, které by při vypalování dělaly neplechu. Hlína by také měla být natolik zvlhčená, aby při modelování nepraskala po okrajích a byla pružná. Po úvodní práci s hlínou se můžeme pustit do vlastní tvorby. Z hroudy hlíny vypracujeme placku, kterou ještě více zvětšíme a uhladíme válečkem. Dáváme ale pozor, aby tloušťka hlíny nebyla velmi tenká. Při závěrečném vypalování by mohla prasknout. Následuje přiložení listu, kůry nebo šišky a přitlačíme k podkladu. Po odloupnutí by v hlíně měly zůstat stopy se všemi detaily přírodniny. Nerovnosti můžeme zahladit navlhčenýma rukama. Pokud tiskneme list, přebytečnou hlínu ořízneme přesně podél jeho okraje a celý lupen trochu zvlníme. Nebo kolem něho zanecháme rámeček, který můžeme vytvořit pomocí přiložení kulaté misky a následným oříznutím. Potom můžeme dozdobit obtisknutím různých částí špachtle, vyrytím nějakého vzorku párátkem apod. Otisky kůry můžeme například zakončit nerovnoměrně, jako je to u odloupnuté kůry stromu běžné. Nádherně také vypadá otisk větve smrku nebo borovice. U žádného díla nesmíme zapomenout na otvor pro zavěšení.
Závěrečná část: V závěrečné části hodiny bychom měli vzniklá díla odložit a alespoň do druhého dne je nechat proschnout, než je strčíme do pece a vypálíme. Po vypálení můžeme pozorovat, jaké krásné zbarvení pec na dílech zanechala. Najdeme vhodné místo a keramické plátky rozvěsíme pohromadě na zeď.
Reflexe: Pozorujeme postavení dětí k práci s hlínou, všímáme si originality provedení, vzájemnou pomoc a podporu žáků mezi sebou, sebehodnocení a hodnocení prací ostatních žáků.
71
3.14 Detail listu
Čas: 2 vyučovací hodiny
Věk dětí: 9 – 10 let
Technika: Bublinkování, otisky
Úkol: Technikou bublinkování napodobit detaily listů jako pod mikroskopem
Cíl: Žáci znají tvary listů různých stromů. Děti vědí, jak vypadá list stromu pod lupou, mikroskopem.
Pomůcky: Mikroskopy, lupy, listy různých stromů, bílé čtvrtky A4, zelená tempera, jar, nádoby, brčka, kousky molitanu, gumičky, obyčejná tužka a nůžky.
Průběh činnosti: Motivační část: Žáci mají za úkol donést různé druhy listů stromů. Jsou to listy javoru, lípy, buku, dubu, břízy, vrby, apod. K dispozici máme několik mikroskopů a lup. Děti pod těmito přístroji své listy pozorují a všímají si rozdílných povrchů každého z nich. Děti zjišťují, že každý list je tvořen plochými buňkami. I pouhým okem mohou vidět zajímavé části listu jako je např. žilnatina, která prostupuje celým listem od stopky, až k okrajům. Jejím větvením získá list překrásnou strukturu a na dotyk nerovný povrch.
72
Tvůrčí část: Náplní dnešních hodin je napodobit listy stromů pomocí bublinkové techniky, aby vypadaly stejně jako pod mikroskopem. Nejdříve si připravíme nádobu, do které nalijeme vodu, přidáme jar a kápneme zelenou temperu. Vše musí být v poměru 1:1:1. Poté řádně promícháme, aby nám vznikla hustší zelená hmota. Pracujeme ve dvojicích v lavici. Po rozmíchání vložíme do této hmoty brčko a foukáme do něj tak dlouho, dokud nám nad nádobou nevznikne bublinová čepice. Přímo na ni pak přikládáme papír, kterým všechny bubliny popraskají, a tím na papíru zanechají svůj otisk ve tvaru mnoha barevných kruhů připomínajících právě buněčnou strukturu listu. Potom musíme brčkem znova vytvořit bubliny a pokračovat dále. Pokud chceme velké bublinové otisky, do brčka foukáme silněji. Když bychom chtěli naopak miniaturní otisky bublin, na brčko připevníme kousek molitanu, omotáme gumičkou nebo provázkem, ponoříme a foukáme. Utvoří se doslova bublinová pěna, která je velmi hustá a vytvoří vždy velmi pěkný otisk. Stejným způsobem postupujeme do té doby, než zaplníme všechna bílá místa na papíru. Potom dáme uschnout. V mezičase můžeme žákům pustit píseň od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře s názvem Stromy. Jedná se o uklidňující píseň o stromech, jejich listech a hodnotě, jakou pro nás mají. Po krátkém sušení vystřihneme tvar listu, který nám určí otisknuté bubliny na okrajích. Každé dílo je originál, nikdy se nestane, aby dvě práce byly naprosto stejné.
Závěrečná část: V závěru necháme na dětech, jak a kde by své práce chtěly mít vystavené. Na nástěnce ve třídě, na síti ve třídě výtvarné výchovy, visící na šňůrce na školní chodbě, zavěšené mezi schodišti nebo pověšené na vysokém stromě ve vestibulu školy.
Reflexe: Hodnotíme splnění domácího úkolu v nošení listů, zájem o práci s mikroskopy, lupami, komunikace, tolerance a trpělivost v práci ve dvojicích, zpracování úkolu, udržování čistoty a pořádku na svém místě atd.
73
4 Dotazníkový výzkum Za účelem výzkumného šetření byl žákům sestaven dotazník, který byl dětmi vyplňován před realizací projektu a po něm. V dotazníku byly využity typy otevřených i uzavřených otázek. U otevřených otázek se děti mohly rozepsat, u uzavřených vybírat a označovat správné odpovědi. Otázky byly sestaveny a formulovány tak, aby jim děti rozuměly a aby odpovídaly jejich věku. Na otázky odpovídalo celkem 17 žáků 4.ročníku ZŠ. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaký měl výtvarný projekt inspirovaný stromy pro děti přínos. Žáci byli před vyplněním dotazníků seznámeni s jeho účelem a s pokyny, kterými se mají při vyplňování řídit. Práce byla samostatná a anonymní. Během vyplňování se děti mohly ptát, pokud něčemu nerozuměly nebo pokud chtěly něco vysvětlit. Každý pracoval velmi pečlivě a zodpovědně. Po druhém vyplnění stejného dotazníku po realizaci projektu, bylo dětem sděleno správné řešení s vysvětlením. Ze získaných odpovědí žáků byly pomocí programu Excel zpracovány a sestaveny níže uvedené grafy.
74
4.1 Grafické znázornění odpovědí žáků 1. Vypiš, co všechno tě napadne, když se řekne slovo „strom“.
18 16 4
Počet žáků
14 12
11
10
Méně než 7 výrazů Výrazů 7 a více
8 13
6 4 6 2 0 Před
Po
Graf č. 1: Strom – počet slov
První otázka v dotazníku pro děti se týkala stromů obecně. Žáci měli vypsat vše, co je napadne, když se řekne slovo „strom“. Zde se hodnotila kvantita vymyšlených pojmů. V dotaznících před realizací se děti mnoho nerozepisovaly, vypisovaly pouze základní pojmy jako ovoce, listí, kmen… Při vyplňování dotazníků po projektu se děti nebály zajít hlouběji do problému a vyjadřovaly různé nápady. Nebyl to výčet slov, které děti psaly v předchozím dotazníku, když si představily strom jako takový. Jejich myšlenky zasahovaly dále, byly kvalitnější a bylo jich mnohem více. Mezi slovy se několikrát objevil „stromokruh“ nebo „totem“. Z grafu je vidět, že po realizaci projektu se většina dětí ze třídy dokáže nad stromy více zamyslet a dívat se na ně i z jiných stránek.
75
2. Podle čeho poznáš stáří neznámého stromu?
18 1
16 14
6
Počet žáků
12 10
Špatné odpovědi
8 6
16
Správné odpovědi
11
4 2 0 Před
Po
Graf č. 2: Stáří stromu
Ve druhé otázce jsme chtěli zjistit, do jaké míry děti stromy znají. Byla zde uznávána jediná správná odpověď a to, že stáří stromu poznáme dle jeho letokruhů. Děti odpovídaly různě např.: dle doby vysázení či vysemenění, výšky stromu nebo podle pařezu. Jsou to sice odpovědi odhadem správné, ale v zadání je strom neznámý, proto věk stromu dle doby vysázení nezjistíme. Podle výšky se dá věk stromu jenom odhadovat a na pařezu, který je například už shnilý nebo porostlý mechem, nelze nic spočítat. Tudíž tyto odpovědi byly brány za špatné. Po projektu, ve kterém jsme se zabývaly imitací letokruhů stromu tkaním, dopadly téměř všechny odpovědi na výbornou. Děti si velmi dobře pamatovaly na jejich dlouhou a pilnou práci s vyplétáním osnovy vlnou a závěrečným počítáním jejich vytvořených pařezů skoro padesátiletých stromů.
76
3. Popiš, jak vypadá znak recyklace (recyklace = znovu využití odpadu).
18 16 14
7
Počet žáků
12 10
14
Špatné odpovědi Správné odpovědi
8 6 10
4 2
3
0 Před
Po
Graf č. 3: Znak recyklace
V této otázce mají děti svými slovy popsat, jak vypadá recyklační symbol. Často se objevovaly odpovědi, že znakem recyklace je obrázek popelnice s človíčkem vyhazujícím nějaký odpad. Toto však správná odpověď není. V dotazníku po realizaci je ze zodpovězených otázek vidět, že alespoň někomu v hlavě uvízlo, jak tento znak vypadá. Je to více než polovina dětí ze třídy a i to je úspěch. Recyklačním symbolem jsme se v realizaci projektu moc nezabývali. Pouze jsme si ho ukázali, řekli si, co znak znamená a přes celou tvorbu stromků ze skládaného papíru visel na magnetické tabuli. Zde se nabízí zamyšlení nad tím, zda by nebylo vhodné spíše zviditelnit tento znak na výstavě se stromky, které byly zhotoveny znovu
využitím
odpadu.
Děti
by
ho
tak
měly
dlouhodobě
na
očích
a se zapamatováním jeho podoby by nikdo neměl problém.
77
4. Vyber a zakroužkuj správnou odpověď. Jaké druhy znamení používali Keltové ve svém horoskopu?
8 7 7 6 5 Počet dětí
5 Před realizací
4 3 3 2 2 1 0 osoby
zvířata
18
stromy
věci
17
16 14
Počet dětí
12 10 Po realizaci
8 6 4 2 0
0
osoby
zvířata
0
0 stromy
věci
Grafy č. 4 a 5: Keltský horoskop – znamení
78
Zde je vidět jednoznačná odpověď. Výsledky druhého grafu mluví za vše, dětem se dvouhodinová práce na téma „Keltský stromokruh“ vepsala do paměti. Využití duchovního vnímání stromů našimi předky byl pro děti opravdu zážitkem a krokem vpřed. Nikdo z žáků ve druhém výzkumném dotazníku neudělal jedinou chybu. Tento výtvarný blok byl jeden z nejzdařilejších a nejpromyšlenějších, děti nám to v této zpětné vazbě na 100% potvrdily.
5. Indiánský totem je sloup z kmene stromu, na němž jsou vyřezány a namalovány různé obrázky. Jaké?
18 16
2
14
Počet žáků
12
9
10
Špatné odpovědi Správné odpovědi
8
15
6 4
8
2 0 Před
Po
Graf č. 6: Indiánský totem – obrázky
Z výsledků grafu vyplývá, že před realizací projektu zhruba polovina dětí věděla, jakými motivy je indiánský totem zdoben. Po realizaci, jak je vidět, se stupnice správných odpovědí viditelně zvýšila. Blok věnovaný indiánským totemům též splnil svoji funkci.
79
6. Znamená umělecký směr Land – art v překladu krajinné umění? Správnou odpověď zakroužkuj.
18 16 14
3 6
Počet žáků
12 10
ne ano
8 14 6
11
4 2 0
Před
Po
Graf č. 7: Land – art
Po vyhodnocení poslední otázky dotazníku bylo jasné, že se mezi dětmi nachází zdatní angličtináři. Zhruba 2/3 žáků odpovědělo před realizací projektu správně. Samozřejmě bereme v úvahu náhodné typy, ale i přesto většina zvolila z výběru možností ano či ne tu správnou odpověď. Po uskutečnění projektu si však celkem tři žáci stále nebyli jisti, zda se nejedná o nějaký chyták nebo nedůvěřovali správnosti překladu a zvolili raději odpověď ne, čímž se dopustili chyby. V závěrečném porovnání sloupců je znát účinné působení projektu inspirovaného stromy na rozvoj nových znalostí a vědomostí žáků o přírodě.
80
4.2 Vyhodnocení dotazníků U žáků jsme ověřili, jaké poznatky jim přinesl zrealizovaný projekt. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda byla projektová výuka zaměřující se na stromy pro žáky přínosem. Jak je z výsledků vidět, tento projekt byl pro žáky jistě přínosem. Každý graf názorně ukazuje úspěšnost žáků při vyplňování otázek po zrealizovaném projektu. Před projektem byly odpovědi žáků nepřesné, strohé a nejisté. Po projektu naopak bohatší a přesnější, věty byly rozvité, žáci se více rozepisovali a byli nápaditější. Z uvedeného vyplývá, že výtvarný projekt inspirovaný stromy byl pro žáky silným motivačním prostředkem pro získávání poznatků na základě vlastních prožitků a zkušeností. Při vyplňování dotazníků pracoval každý sám. Nebylo nutné nic opakovat, všichni žáci otázkám porozuměli. Na vyplnění dotazníku stačilo jen pár minut. Každý k otázkám přistupoval velmi zodpovědně. Jak vyplynulo z výsledků, všichni se snažili zaplnit prázdná políčka co nejsprávnější odpovědí. Dotazník obsahoval celkem 6 otázek, avšak v žádném dotazníkovém listu se neobjevila otázka, na kterou by někdo neodpověděl nebo ji zcela vynechal. I když žáci správnou odpověď neznali, alespoň se snažili něco vymyslet, aby se této správné odpovědi alespoň trochu přiblížili.
81
5 Závěr Výtvarný projekt inspirovaný stromy, který byl realizován na prvním stupni základní školy, přinesl žákům nové poznatky a vědomosti o přírodě a jejich zákonitostech, o kterých dokázaly na závěr přemýšlet, komunikovat, spojovat v souvislosti a nalézt v nich smysl. Rozšíření dětských obzorů k tomuto tématu se ukázalo být velice správným úmyslem. Děti zjistily, že nemusí mít počítače, mobily, drahé hračky a že nemusí sedět jenom doma. Ukázalo se, že mnohem zábavnější je vyjít do přírody, vnímat krásu stromů, nasbírat plody, pozorovat kůru stromů, vybrat si barevné listí do vázy, stavět si lesní domečky nebo obdivovat choroše na suchých stromech. Je lepší a příjemnější zahrát si v lese na schovávanou, než hledět do rozzářeného monitoru počítače či displeje mobilu a být otrávený, že nikdo nepíše žádnou zprávu. Podařilo se nám kus přírody přenést do hodin výtvarné výchovy a s dětmi vytvořit úžasná díla týkající se stromů. Děti nedokázaly uvěřit, co vše se dá ztvárnit ze starého papíru, jak efektivně mohou vypadat sovičky, jejichž základ tvoří pouhé kolečko dřeva, jak lze jednoduchým způsobem vytvořit vysoké indiánské totemy a další a další věci. Hlavním záměrem bylo také využít přírodní materiál namísto věcí koupených ve výtvarných potřebách. Sama příroda a především stromy nám nabídly sortiment bohatší a zajímavější než v jakémkoliv obchodě. Děti si správně všimly, že jejich finální výtvory nejsou vždy stejné, protože každý z nich přinesl materiál z přírody, který je každým kouskem originál. Děti na začátku každé hodiny byly blíže seznámeny s technikou, s jakou budou díla tvořit a s jejich postupy. I za těchto okolností rády přispěly i svoji radou, nápadem a názorem. Tvořily s chutí a nápaditostí, která přísluší právě dětem. Vybrané výtvarné postupy a techniky neznamenaly pro děti jen přínos rozvoje zručnosti a tvořivosti, ale nabídly i možnosti pro zlepšení komunikace mezi dětmi a utváření kolektivu třídy. děti také zároveň dokázaly zhodnotit výsledky svých činností, diskutovat o jejich důležitosti a dalším vyžití. Během hodin děti nejenže vytvářely úžasná díla, ale naučily se také spoustu věcí o ochraně přírody, péči o naše životní prostředí, recyklaci a znovuvyužití přírodních zdrojů, třeba právě k jejich výtvarné tvorbě. Celý tento projekt dopadl velmi dobře, děti neustále překvapovaly svoji iniciativou, zvídavostí, radostí, pocity štěstí a blažeností nad prací.
82
6 Seznam použitých zdrojů CVACHOVÁ, P. Výtvarný projev dětí mladšího školního věku. České Budějovice: Diplomová práce na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity. 2013. Vedoucí diplomové práce Mgr. Luboš Krninský.
DAVIDO, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 208 s. ISBN 80-7178-449-4
MATĚJČEK, T. Ekologická a environmentální výchova -- příručka pro základní školy a střediska ekologické výchovy. 1. vyd. Česká geografická společnost. 2007. ISBN: 80-86034-72-0
PIAGET, J., INHELDEROVÁ B. Psychologie dítěte. Vyd. 3. Praha: Portál, 1997. 144 s. ISBN 80-7178-407-9.
PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 97880-7367-546-2
SINGULE, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha SPN, 1992. ISBN 80-04-26160-4
ŽÁK, V. Metody a formy výuky. Hospitační arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN: 978-80-87063-61-3
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 1. upravené vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. ISBN 80-87000-02-1
83
Specifické prameny
Přednášky pro předmět Obecná didaktika, vyučovaném na OU, fakultě pedagogické, přednášející Mgr. Kovalík, akademický rok 2003/2004
Přednášky pro předmět Didaktika biologie, vyučovaném na OU, fakultě přírodovědecká, přednášející Mgr. Kubicová, akademický rok 2003/2004
Internetové zdroje
Strom [online] [cit. 1.11.2015] Dostupné z WWW:https://cs.wikipedia.org/wiki/Strom
Biologie [online] [cit. 27.10.2015] Dostupné z WWW:http://www.scienceworld.cz/?s=strom&x=0&y=0
Ve stopách keltů [online] [cit. 22.10.2015] Dostupné z WWW:http://www.keltove.cz/keltove/6-duchovno-keltu
Totemy [online] [cit. 22.10.2015] Dostupné z WWW:http://www.totemy.cz/go.php?page=historie
RVP metodický portál [online] [cit. 2.11.2015] Dostupné z WWW:http://clanky.rvp.cz
Výtvarná výchova [online] [cit. 19.10.2015] Dostupné z WWW:http://zs-vytvarka.webnode.cz/
84
7 Seznam příloh Příloha č. 1: Projekt inspirovaný stromy (fotografie) Příloha č. 2: Ukázka dotazníku pro žáky Příloha č. 3: Ukázka vyplněného dotazníku
85
Příloha č. 1
DOTAZNÍK PRO ŽÁKY
Příloha č. 2
1. Vypiš, co všechno tě napadne, když se řekne slovo „strom“. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
2. Podle čeho poznáš stáří neznámého stromu? ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
3. Popiš, jak vypadá znak recyklace (recyklace = znovu využití odpadu). ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
4. Vyber a zakroužkuj správnou odpověď. Jaké druhy znamení používali Keltové ve svém horoskopu?
zvířata
osoby
věci
stromy
5. Indiánský totem je sloup z kmene stromu, na němž jsou vyřezány a namalovány různé obrázky. Jaké? ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
6. Znamená umělecký směr Land – art v překladu krajinné umění? Správnou odpověď zakroužkuj. ano
ne Děkuji
Příloha č. 3
