NEZNABOHŮV PRŮVODCE KNIHOU GENESIS
Jak dlouho trvalo stvoření? Sedm dní, nebo den jediný? Gn 1,1–2,3: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. [...] Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. [...] Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Gn 2,4–8: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Souhlasí biblické líčení stvoření se současnými vědeckými poznatky? Podle Genese vznikla Země dříve než Slunce a hvězdy a ptáci dříve než plazi. Nic z toho se neshoduje s poznatky současné astronomie a biologie. Celý vesmír měl být stvořen za šest dní. Podle posledních měření je však starý něco mezi 13,5 a 14 miliardami let. Jak mohl Bůh stvořit den a noc, když ještě neexistovaly Slunce, Měsíc a hvězdy? Obě velká světla měla oddělovat den od noci. Měsíc však není zdrojem světla, pouze odráží světlo sluneční. Navíc půlku doby, kdy je viditelný, jej lze spatřit ve dne. Gn 1,3–5: I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. Gn 1,14–19: I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. Za hranicí zemské atmosféry se žádná voda nenachází. Gn 1,6–8: I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
Byly rostliny stvořeny dříve než člověk, nebo později? Proč Bůh nestvořil rostliny sám, ale nechal jejich vznik na zemi? Nejde o náznak evoluční teorie? Gn 1,11–13: Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí. Gn: 1,26–31: I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. [...] Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Gn 2,4–7: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Byly hvězdy stvořeny dříve než země, nebo později? Není zvláštní, že stvoření země i hvězd Bohovi trvalo shodně jeden den, ačkoliv jde co do náročnosti o hodně rozdílné úkoly? Jestliže Bůh umístil na nebe nebeská světla, „aby svítila nad zemí“, proč se páral s těmi miliony hvězd ve vzdálených galaxiích, které není pouhým okem vůbec vidět? Gn 1,1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Gn 1,14–19: I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. Jb 38,4–7: Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Byl člověk stvořen dříve než zvířata, nebo později? Byla Eva stvořena společně s Adamem, nebo až dodatečně? Jestliže Bůh stvořil člověka k obrazu svému jako muže a ženu, znamená to, že je oboupohlavní? Kolik času zabralo Adamovi, než pojmenoval všechny živočišné druhy? Gn 1,25–27: Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Gn 2,18–22: I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Ze skutečnosti, že Bůh Adamovi stvořil jen jednu ženu, se dá usuzovat, že dává přednost monogamii. Ale proč je v Genesi tolik polygamních svazků? Nebo měl Bůh strach Adama úplně vykostit? Gn 4,19: Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila. Gn 16,1–3: Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. Gn 25,6: Synům svých ženin, které [Abraham] měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní. Gn 26,34: Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna. Gn 28,9: Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu. Gn 31,17: Jákob tedy vstal, posadil své syny i ženy na velbloudy... Gn 32,23: A té noci [Jákob] vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.
Kolik vlastně existuje bohů? Gn 1,26: I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Gn 3,22: I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Gn 11,7: Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli. Je plození hříšné a nečisté? Gn 1,28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Gn 9,1: Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Gn 9,7: Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní. Lv 12,1–8: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní; bude nečistá jako v době svého obvyklého krvácení. Osmého dne bude obřezána jeho předkožka. Matka pak setrvá v očišťování od krve ještě po třicet tři dny. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. Jestliže porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při svém krvácení a ještě po šedesát šest dní setrvá v očišťování od krve. Když skončí dny jejího očišťování po synu nebo dceři, přivede ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích knězi ke vchodu do stanu setkávání. On je přinese jako oběť před Hospodina a vykoná za ni smírčí obřady; tak bude očištěna od svého krvotoku. To je řád pro ženu při narození chlapce nebo děvčete. Jestliže si nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá.“ Jestliže dal Bůh živým tvorům k jídlu rostliny, ale ne sebe navzájem, znamená to, že masožravá zvířata byla původně vegetariány? Měl Bůh na mysli i jedovaté kytky? Proč dal Bůh lidem za pokrm „veškerou zelenou bylinu“, když jim vzápětí zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a zlého? Gn 1,29–30: Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.
Gn 2,16–17: A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Považuje Bůh za dobré i přírodní katastrofy, epidemie atd.? Gn 1,31: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Zemřel Adam v den, kdy pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého? Gn 2,16–17: A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Gn 2,16–17 (Kral.): I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: „Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.“ Gn 5,5: Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel. Je manželství dobrá věc? Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 1 K 7,1: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Panenko skákavá, mluvící had! Gn 3,1–5: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«„ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Má Bůh tělo? Gn 3,8: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Gn 18,33: Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.
Gn 32,23–33: A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu. J 4,24: Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě. L 24,39: Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. Je Bůh skutečně vševědoucí? A netrpí náhodou samomluvou? Gn 3,8–9: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ Gn 4,9: Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ Gn 11,5: I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Gn 18,1–9: I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. [...] Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ Gn 18,17: Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?“ Gn 18,20–21: Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Gn 22,10–12: I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ Gn 32,28: Otázal se [Bůh]: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“
Jak se pohyboval had předtím, než jej Bůh proklel? Skákal snad po ocase? A viděl někdy někdo, že by se hadi živili prachem? Gn 3,14: I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.“ Jsou všichni lidé potomky Adama a Evy? Gn 3,20: Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Žd 7,1–3: Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje. Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy. Zabil Bůh nějaké zvíře a stáhl je z kůže, nebo stvořil oděv pro Adama a Evu ex nihilo? Gn 3,21: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. Bůh si svou výlučnost chrání za každou cenu... Gn 3,22: I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Vyžaduje Bůh zvířecí oběti? Gn 4,4–5: Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. Gn 8,20–21: Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“ Gn 15,9: I řekl mu [Abrahamovi] : „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ Ž 50,8–13: Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem
sebe. Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? Iz 1,11: K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Jr 6,20: Nač je mi kadidlo, které přichází z Šeby, nejlepší vonné koření z daleké země? Vaše zápalné oběti nedojdou zalíbení, vaše obětní hody mi nejsou příjemné. Mi 6,6–7: Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna? Mt 12,7: Kdybyste věděli, co znamená, „milosrdenství chci, a ne oběť“, neodsuzovali byste nevinné. Stal se Kain psancem a štvancem, nebo se oženil a založil město? Proč se bál, že ho někdo zabije, když v té době byli na světě kromě Kaina pouze jeho rodiče? A odkud se vzala Kainova žena? Gn 4,9–14: Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ Gn 4,17: I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. Kdo by vztáhnul ruku na Kaina, měl být potrestán sedminásobně. Ale kdo by vztáhnul ruku na Lámecha, ten měl být potrestán sedmasedmdesátkrát. Tomu se říká spravedlnost... Gn 4,23–24: Tu řekl Lámech svým ženám: „Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ Odkud se vzala Šétova manželka? Gn 4,25–26: I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela,
kterého zabil Kain.“ Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo. Byli prvními lidmi Adam a Eva, nebo Adam a Adam? Gn 5,1–2: Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk). Byl Henoch šestý, nebo sedmý od Adama? V době Lámechova narození byl Adam stále naživu. Setkal se někdy se svým prapraprapraprapravnukem? Gn 5,3–25: Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét. Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel. [...] Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše. [...] Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana. [...] Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela. [...] Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda. [...] Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. [...] Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha. [...] Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha. Ju 14: Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama... Musí všichni lidé zemřít? Gn 5,24: I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Žd 11,5: Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. „Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.“ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Žd 9,27–28: A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. Ř 5,12: Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Vstoupil někdy někdo na nebesa? Gn 5,24: I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Žd 11,5: Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. „Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.“ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. J 3,13: Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Noe se stal otcem tří synů, když mu bylo pět set let. Jak to jeho žena udělala, když těhotenství trvá devět měsíců a o trojčata zcela jistě nešlo? Alespoň jeden syn se Noemu musel narodit, když mu bylo pět set jedna. Pokud ovšem nepěstoval polygamii... Gn 5,32: Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta. Gn 9,24: Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn... Kolik synů má Bůh? Gn 6,1–4: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. J 3,18: Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 1 J 4,9: V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. Souloží andělé? Gn 6,1–4: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. Ju 6–7: Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. Mk 12,25: Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. Jaká je maximální délka lidského života? Gn 6,3: Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“
Gn 11,11–32: Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery. [...] Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery. Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery. [...] Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel. Cítí Bůh lítost? Gn 6,5–6: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Nu 23,19: Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží? 1 S 15,29: Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval. Ez 24,14: Já Hospodin jsem promluvil; však to přijde, učiním to, nepolevím, nepocítím lítost a nebudu toho želet. Budu tě soudit podle tvé cesty a tvých skutků, je výrok Panovníka Hospodina. Bůh zjistí, že každý výtvor lidského srdce je zlý. Podle jakési pokroucené logiky se rozhodne bojovat proti násilí tím, že násilně zahubí vše živé. A nakonec zjistí, že to k ničemu nebylo, protože výtvory lidského srdce jsou i nadále zlé. Gn 6,5: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Gn 6,11–13: Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ Gn 8,21: I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“ Byl Noe spravedlivý a bezúhonný, když se opíjel a válel nahý ve stanu? A může být vůbec člověk spravedlivý? Gn 6,9: Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
Gn 7,1: I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.“ Gn 9,20–21: I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Jb 15,14: Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? Podle biblického popisu byla archa zhruba 137 m dlouhá, tzn. stejně jako škuner Wyoming, největší dřevěná loď v historii. Wyoming však měl kovovou kostru, protože dřevo nemá dostatečnou pevnost. Na druhou stranu byla archa pořád malá, aby se na ni vešly všechny živočišné druhy a dostatek zásob. Gn 6,14–15: Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. Stačil by k ventilaci celé lodi otvor loket krát loket? Gn 6,16: Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Gn 6,16 (Kral.): Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm. Kdy Noe nastoupil do archy? Týden před potopou, nebo až když začalo pršet? Stihly by se miliony živočichů nalodit za jediný den? Gn 7,7–10: Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy. Gn 7,11–14: V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
Kolik jedinců od každého druhu zvířat s sebou vzal Noe do archy? Dva, nebo čtrnáct? Není to vzhledem k nevyhnutelné následující příbuzenské plemenitbě trochu málo? A čím krmil masožravá zvířata? Musel snad obětovat některé druhy pro záchranu jiných? Gn 6,19: A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Gn 7,8–9: Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. Gn 7,15: Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. Gn 7,2–3: Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi... Jak dlouho trvala potopa? Čtyřicet, nebo sto padesát dní? Gn 7,17: Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Gn 7,24: Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů. Gn 8,3: Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat... Odkud se vzalo gigantické množství vody líčené v Bibli? A kam se pak zase poděla? Proč nemáme žádné geologické doklady o katastrofě takových rozměrů? Gn 7,19–20: Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. Zahynuli během potopy všichni lidé (kromě Noema a jeho rodiny), nebo přežili někteří z obrů? Proč nemáme žádné archeologické doklady o jejich existenci? Gn 7,21–23: A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
Gn 6,4: Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. Gn 6,4 (Kral.): Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. Nu 13,33: Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví. Nu 13,33 (Kral.): Také jsme tam viděli obry, syny Enakovy, kteříž jsou větší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky, a takoví jsme se i jim zdáli. Dt 2,10–11: Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci. Dt 2,10–11 (Kral.): Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim. Dt 2,20–21: Také ona byla pokládána za zemi Refájců; předtím v ní sídlili Refájci, Amónovci je však nazývali Zamzumci. Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě... Dt 2,20–21 (Kral.): I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich... Dt 3,11: Neboť právě bášanský král Óg zůstal ze zbytku Refájců. Hle, jeho lože, lože železné, je v Rabě Amónovců. Je dlouhé devět loket a široké čtyři lokte, měřeno běžným loktem. Dt 3,11 (Kral.): Sám toliko Og, král v Bázan, z jiných obrů byl pozůstal. Aj, lůže jeho, lůže železné, ještě zůstává v Rabbat synů Ammon, devíti loktů zdýlí, a čtyř loket zšíří, jakž jest loket muže. Má Bůh potíže s pamětí? Gn 8,1: Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. Gn 8,1 (Kral.): Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
Gn 9,12–16: Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ Jak dlouho trvala plavba archy? Gn 8,3–4: Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. Gn 8,5: A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor. Jak mohl olivovník přežít tak dlouho pod vodou? A jestliže potopu přečkala jen jeho semena, stihla by vyrůst během pouhého týdne? Gn 8,8–11: Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. Čím se zvířata živila po opuštění archy? Rostliny nemohly pod hladinou vydržet takovou dobu. A kde si našli svou kořist dravci, když vše zahynulo? Žrala se snad přeživší zvířata mezi sebou? A jak se pak zvířata rozšířila např. do Austrálie? Doplavala tam? Gn 8,19: Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. Jestliže Noe obětoval ze všech čistých zvířat, pak by vzhledem ke Gn 7,8–9 musel způsobit jejich vyhynutí, protože měl jen dva kusy od každého druhu. Gn 7,8–9: Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. Gn 8,20: Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
Hrozí, že Bůh ještě někdy prokleje zemi? Gn 8,21: I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“ Mal 3,23–24: Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou. Bůh Noemovi slíbil, že se den a noc nepřestanou střídat po všechny dny země. Přitom mu nedělá potíže zastavit na nebi slunce na celých čtyřiadvacet hodin. Gn 8,22: Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země. Joz 10,12–13: Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Izraelcům Emorejce. Volal před očima Izraele: „Zmlkni, slunce, v Gibeónu, měsíci, v dolině Ajalónu.“ A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Skutečně se všechna zvířata bojí člověka (namátkou třeba žralok nebo medvěd grizzly)? Je člověk opravdu pánem všeho tvorstva? Gn 9,2: Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Která zvířata smíme jíst? Gn 9,3: Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Lv 11,4–31: Ale z přežvýkavců a z těch, kdo mají rozdělená kopyta, nesmíte jíst velblouda, který sice přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý; damana, který také přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý; zajíce, který také přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý; vepře, který sice má rozdělená kopyta tak, že jsou úplně rozpolcená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete; budou pro vás nečistí. [...] Z veškeré vodní havěti v mořích a potocích, ze všech živočichů, kteří jsou ve vodách, bude pro vás hodné opovržení všechno, co nemá ploutve ani šupiny. Budou pro vás hodni opovržení. Nesmíte jíst jejich maso a jejich zdechliny budete mít v opovržení. Všechno ve vodě, co nemá ploutve ani šupiny, budete mít v opovržení. Z létajících živočichů budete mít v opovržení tyto, nesmějí se jíst, jsou hodni opovržení: orla, orlosupa a mořského orla, luňáka a různé druhy jestřábů, všechny druhy havranů, pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, kulicha,
kormorána a výra, sovu pálenou, pelikána a mrchožrouta, čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra. Všechna létající havěť chodící po čtyřech bude pro vás hodna opovržení. Jen to smíte jíst z veškeré létající havěti chodící po čtyřech, co má skákavé nohy, jimiž skáče po zemi. [...] Ale ostatní létající čtyřnohá havěť bude pro vás hodna opovržení. [...] Každé zvíře, které má rozdělená kopyta, ale ne rozpolcená úplně, a které nepřežvykuje, bude pro vás nečisté. [...] Také všechno ze čtyřnohých živočichů, co chodí po tlapách, bude pro vás nečisté. [...] Dále pro vás bude nečisté z havěti hemžící se po zemi: krysa, myš, různé druhy ještěrek, gekoni, scinkové a chameleón. Ti jsou pro vás nečistí z veškeré havěti. Dt 14,7–8: Z přežvýkavců, z těch, co mají kopyta rozdělená rozpolcením, nesmíte však jíst velblouda, zajíce a damana. Jsou to přežvýkavci, ale kopyta nemají úplně rozdělená; budou pro vás nečistí. Ani vepře; má sice kopyta rozdělená, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Jsme trestáni za viny našich otců? Gn 9,22–25: Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dt 24,16: Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích. Jr 31,29–30: V oněch dnech už nebudou říkat: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,“ nýbrž každý zemře pro vlastní nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby. Ez 18,20: Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. Celá desátá kapitola Genese (a z velké části také Gn 11 a Gn 36) je jedním dlouhým a nudným seznamem jmen. Co o rodokmenech říká Bible? Gn 10: Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové. Synové Jefetovi: Gomer a Mágog a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. Synové Gomerovi: Aškenaz a Rífat a Togarma. Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci. [...] Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan. Synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta a Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán. Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem. [...] Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany i Patrúsany a Kaslúchany – z nich vyšli Pelištejci – a Kaftórce. Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta, Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce i Chivejce, Arkejce a Síňana, Arváďana a Semárce a Chamáťana. Potom se čeledi kenaanské rozptýlily. [...] Synové Šémovi:
Élam a Ašúr, Arpakšád a Lúd a Aram. Synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš. Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg (to je Rozčlenění ), neboť za jeho dnů byla země rozčleněna; a jméno jeho bratra bylo Joktán. Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha, Hadórama a Úzala a Diklu, Óbala a Abímaela a Šebu, Ofíra a Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi. [...] To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi. 1 Tm 1,3–4: Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. Tt 3,9: Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. Kolik jazyků existovalo před babylonským zmatením? Gn 10,5: Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí. Gn 10,20: To jsou synové Chámovi v různých zemích, pronárody různých čeledí a jazyků. Gn 10,31: To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích. Gn 11,1: Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Gn 11,6–9: Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi. Kdo byl otcem Šelacha? Arpakšád, nebo Kainan? Gn 10,24: Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. Gn 11,12: Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha. L 3,23–28: Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: [...] Sala, Kainan, Arfaxad, [...] a Adam, který byl od Boha.
Je Bůh původcem zmatku? Gn 11,6–7: Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ 1 K 14,33: Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Kolik bylo Abrahamovi, když odešel z Cháranu? Pětasedmdesát, nebo sto třicet pět let? Gn 12,4: A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Gn 11,26: Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana. Gn 11,32: Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel. Sk 7,4: A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. Abraham byl o deset let starší než Sára. Do Egypta tudíž oba přišli, když Sáře bylo přinejmenším šedesát pět let. Že by byl farao gerontofil? Obdobný příběh se objevuje i v Gn 20 a 26. Gn 12,14–10: Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu [Sáraj], jak velice je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. Gn 17,17: Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ Je Bůh viditelný, nebo neviditelný? Gn 12,7: I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Gn 17,1: Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!“
Gn 18,1: I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Gn 26,1–2: V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: „Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu.“ Gn 26,24: Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ Gn 32,31: I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ Gn 35,9: I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu... Gn 48,3: Jákob Josefovi řekl: „Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi a požehnal mi.“ Ex 33,20: Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“ J 1,18: Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. J 6,46: Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce. 1 Tm 1,17: Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen. 1 Tm 6,16: On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. 1 J 4,12: Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Jak mohl Abraham pobít vše na poli Amálekovců, když Amálek, po němž mají jméno, ještě nebyl na světě? Gn 14,7: Pak přitáhli obchvatem k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón–támaru. Gn 36,12: Ženina Ezauova syna Elífaza byla Timna a ta porodila Elífazovi Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády.
Komu patří země? Gn 14,19–24: Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“ Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.« Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“ Ž 115,16: Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem. Kolik let trvalo egyptské zajetí? Čtyři sta, nebo čtyři sta třicet let? Gn 15,13: Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let.“ Ex 12,40: Doba pobytu, kterou Izraelci v Egyptě strávili, byla čtyři sta třicet let. Ga 3,17: Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib. Kolik měl Abraham synů? Gn 16,15: Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. Gn 21,2–3: Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. Gn 22,2: A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Gn 25,1–2: Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. Ga 4,22: Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. Žd 11,17: Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení...
Je obřízka nezbytná? Gn 17,9–14: Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ Ga 5,2: Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. Je přípustný incestní styk? Gn 17,15–16: Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ Gn 20,11–12: Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí. Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.“ Gn 19,30–36: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. Lv 18,6: Nikdo se nepřiblíží k některé ze svých blízkých příbuzných, aby odkryl její nahotu. Já jsem Hospodin. Lv 18,9–10: Neodkryješ nahotu žádné své sestry, dcery svého otce nebo své matky, ať zplozené v manželství nebo mimo. Neodkryješ jejich nahotu. Neodkryješ nahotu dcery svého syna nebo své dcery. Neodkryješ jejich nahotu, je to tvá nahota. Lv 20,17: Kdyby si někdo vzal svou sestru, dceru svého otce nebo své matky, aby spatřil její nahotu a ona spatřila jeho nahotu, je to potupa; budou vyobcováni před zraky synů svého lidu. Odkryl nahotu své sestry, ponese následky své nepravosti.
Dt 27,22: „Buď proklet, kdo obcuje se svou sestrou, dcerou svého otce nebo dcerou své matky.“ A všechen lid řekne: „Amen.“ Jak byste reagovali, kdyby se náhle objevil váš otec s tím, že vám uřízne kus penisu? Nevolali byste okamžitě do blázince? Gn 17,23: Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. Jak starý byl Izmael, když jej Abraham zapudil? Byl malým dítětem, nebo třináctiletým chlapcem? Gn 17,24–26: Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. Gn 21,5–10: Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“ Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody. Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač. Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ Gn 21,14–15: Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem. Třebaže Žid, neměl Abraham o košer stravě ani ponětí. Gn 18,8: Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. Věřila Sára, že může počít? Gn 18,10–15: I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ Sára však zapírala: „Nesmála jsem se,“ protože se bála. On však řekl: „Ale ano, smála ses.“ Žd 11,11: Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Je Bůh všemocný? Gn 18,13–14: Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ Sd 11,19: Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy. Žd 6,18: A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. Byl Lot spravedlivým mužem, když nabídl své dcery nadrženému davu a nakonec se s nimi vyspal? Gn 19,7–8: Řekl: „Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ Gn 19,30–36: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. 2 Pt 2,6–8: Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky. Kdo zničil Sodomu a Gomoru? Andělé, nebo Bůh? Gn 19,12–13: Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ Gn 19,24: Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.
Mysleli si Lotovy dcery, že Bůh zahubil všechny muže kromě Lota? Gn 19,21–22: I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké). Gn 19,30–31: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel.“ Ačkoliv měl být Abraham již neplodný, po narození Izáka si vzal další ženu a měl s ní bez potíží šest potomků. Gn 21,1–2: Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. Ř 4,19: Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě... Gn 25,1–2: Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. Je dovoleno přísahat? Gn 21,22–24: V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš. Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“ Abraham tedy řekl: „Jsem hotov přísahat.“ Gn 24,2–3: I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: „Polož ruku na můj klín. Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.“ Gn 31,53: „Ať mezi námi soudí Bůh Abrahamův a bůh Náchorův, bůh jejich otce!“ A Jákob se zapřisáhl při Strachu svého otce Izáka. Gn 47,29–31: Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě! Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“ Odpověděl: „Zachovám se podle tvých slov.“ Izrael řekl: „Přísahej mi.“ Tedy mu přísahal. I poklonil se Izrael k hlavám lůžka. Mt 5,34–36: Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému,
protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Jk 5,12: Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše „ano“ ať je vždy „ano“ a „ne“ ať je „ne“, abyste nepropadli soudu. Odkud se vzalo jméno Beer-šeba? Gn 21,29–31: Tu se abímelek Abrahama otázal: „Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?“ A on řekl: „Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já.“ Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali. Gn 26,31–33: Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák propustil a oni od něho odešli v pokoji. Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: „Našli jsme vodu!“ Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes. Zkouší Bůh lidi? Gn 22,1: Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ Jk 1,13: Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Souhlasí Bůh s lidskými oběťmi? Gn 22,2: A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Lv 18,21: Nedopustíš, aby někdo z tvých potomků byl přiveden v oběť Molekovi. Neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Lv 20,2: Kdokoli z Izraelců i z těch, kdo budou v Izraeli přebývat jako hosté, by daroval Molekovi někoho ze svých potomků, musí zemřít; lid země ho ukamenuje. Dt 18,10: Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm... 2 Kr 21,6: Svého syna provedl ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolávače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.
Znal Abraham boží jméno? Gn 22,14: Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“ Ex 6,3: Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh všemohoucí. Ale své jméno Hospodin jsem jim nedal poznat. Přísahat sám při sobě? Bohu zkrátka nic jiného nezbývá. Gn 22,16: Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna... Norimberské zákony naruby... Gn 24,3: Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím. Gn 28,1: I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských.“ Schvaluje Bůh otroctví? Gn 24,35: Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. Byla Ketúra Abrahamova žena, nebo konkubína? Gn 25,1: Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. 1 Pa 1,31: Synové Abrahamovy ženiny Ketúry: ta porodila Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. Proč měl Izák raději Ezaua než Jákoba, je zřejmé. Co na něm vadilo Bohu, zůstává tajemstvím. Ale když si Bůh něco usmyslí, nedá se nic dělat. Gn 25,27–28: Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech. Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba. Ř 9,10–13: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. Neboť je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.“
Dodržel Bůh svůj slib Izákovi? Podle posledních odhadů žije po světě jen asi 13,2 milionu Židů. Gn 26,4: Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země. Kdo byl otcem Basemat? Elón, nebo Izmael? Gn 26,34: Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna. Gn 36,2–3: Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna, dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu. Kdo byl otcem Lábana? Betúel, nebo Náchor? Gn 28,5: Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky. Gn 29,5: Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“ Zapomněl Jákob na to, že Bét-el už jednou pojmenoval? A nepřidělával si zbytečně práci, když se onomu místu říkalo Bét-el dávno před tím? Gn 12,8: Odtud táhl [Abraham] dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Gn 28,19: Tomu místu dal [Jákob] jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz. Gn 35,15: Místu, kde s ním mluvil Bůh, dal Jákob jméno Bét-el. Byl Jákob takový hlupák, že nepoznal, když mu Lában podstrčil jinou ženou? Gn 29,21–25: Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu. Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ Přestože Jákob Leu nemiloval, spal s ní docela často. Gn 29,31–35: Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná. Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: „Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž
milovat.“ Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-[Bůh]) A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit. Zajímavý „vědecký přístup“ k problematice dědičnosti. Gn 30,37–39: Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla. Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce a kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít. Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. Bůh sice Jákoba přejmenoval na Izraele, pak na to však zapomněl a přejmenoval ho znovu, ale v Bibli dál vystupuje pod původním jménem a navíc ho tak neoslovuje ani Bůh. Gn 32,29: Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ Gn 35,9–10: I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu slovy: „Tvé jméno bylo Jákob; už nebudeš zván Jákob, tvé jméno bude Izrael.“ A dal mu jméno Izrael. Gn 46,2: I řekl Bůh Izraelovi v nočních viděních: „Jákobe! Jákobe!“ A on odvětil: „Tu jsem.“ Kluk se zamiluje do holky a chce si ji vzít. Ale jejím bratrům není dost dobrý, a tak ho zabijí, vyplení celé jeho město a ukradnou, na co přijdou. Gn 34,1–9: Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země. Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil. Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce. [...] Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil. Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné. Chamór s nimi mluvil takto: „Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu. Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše.“ [...] Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte.“ [...] Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil. Řekli jim: „To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa.“ [...] Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila. Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější. Ale třetího dne, když byli
v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili. Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli. Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili. Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli. Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě. Bylo pro Židy přípustné brát si ženy z cizích národů? Gn 36,2–3: Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna, dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu. Gn 38,1–5: Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra. Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní. Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er. Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan. Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, kde jej porodila. Gn 46,20: Josefovi se narodili v zemi egyptské Manases a Efrajim, které mu porodila Asenat, dcera ónského kněze Potífery. Ex 34,15–16: Neuzavřeš smlouvu s obyvateli té země. Budou se svými bohy smilnit a svým bohům obětovat a tebe pozvou, abys jedl z jejich obětního hodu; a ty budeš brát z jejich dcer manželky pro své syny a jejich dcery budou se svými bohy smilnit a svádět tvé syny, aby smilnili s jejich bohy. Dt 7,2–3: Hospodin, tvůj Bůh, ti je předá, abys je pobil. Vyhubíš je jako klaté, neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi, nespřízníš se s nimi, svou dceru neprovdáš za syna někoho z nich ani jeho dceru nevezmeš pro svého syna. 1 Kr 11,1–2: Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky, z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: „Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům.“ Šalomoun k nim přilnul velkou láskou. Kdo byl Ana? Sibeónův syn, nebo bratr? Gn 36,2–3: Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna, dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu. Gn 36,20–21: Toto jsou synové Chorejce Seíra, praobyvatelé této země: Lótan a Šóbal, Sibeón a Ana, Dišón, Eser a Díšan. To jsou chorejští pohlaváři, Seírovi synové v edómské zemi.
Gn 36,24: Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To byl ten Ana, který našel ve stepi horké prameny, když pásl osly svého otce Sibeóna. 1 Pa 1,38: Synové Seírovi: Lótan a Šóbal, Sibeón a Ana a Dišón, Eser a Díšan. 1 Pa 1,40: Synové Šóbalovi: Alján a Manachat a Ébal, Šefí a Ónam. Synové Sibeónovi: Aja a Ana. Kdo byl otcem Kóracha? Ezau, nebo Elífaz? Gn 36,14: A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky Sibeónovy: porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha. Gn 36,15–16: Toto jsou pohlaváři synů Ezauových. Synové Ezauova prvorozence Elífaza: pohlavár Téman, pohlavár Ómar, pohlavár Sefó, pohlavár Kenaz, pohlavár Kórach, pohlavár Gátam, pohlavár Amálek. To jsou elífazovští pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ádini. Kdo zavlekl Josefa do Egypta? Gn 37,28: Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta. Gn 37,36: A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli tělesné stráže. Gn 39,1: Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. Masturbace škodí zdraví! Gn 38,8–10: Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“ Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho. Vedle Jákoba je Juda další trouba v Genesi, který nevěděl, s kým spí. Navíc to, že se spustil s prostitutkou, mu připadalo v pořádku, ale chuderu Támar chtěl upálit... Gn 38,11–18: Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: „Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela.“ říkal si však: „Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!“ Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě. Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých ovcí do Timny. Oznámili Támaře: „Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovcí.“ Tu odložila vdovské šaty, zastřela
se rouškou, zahalila se a posadila se při vstupu do Énajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl. Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář. Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: „Dovol prosím, abych k tobě vešel.“ Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: „Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?“ Odvětil: „Pošlu ti kůzle ze stáda.“ Řekla: „Ale dáš mi zástavu, než je pošleš.“ Otázal se: „Co ti mám dát jako zástavu?“ Odvětila: „Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce.“ Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla. Gn 38,24: Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: „Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná.“ Juda řekl: „Vyveďte ji, ať je upálena.“ Je dovolené předvídat budoucnost, potažmo věnovat se magii jako takové? Gn 44,4–5: Když vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: „Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: ´Proč jste se za dobro odvděčili zlem? »Což jste nevzali to, z čeho můj pán pije a čeho používá k věštění? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!«„ Ex 22,17: Čarodějnici nenecháš naživu. Lv 19,26: Nebudete jíst maso s krví, nebudete se obírat hadačstvím ani věštěním. Lv 19,31: Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Lv 20,6: Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu. Dt 18,10–11: Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Iz 8,19: Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? Mal 3,5: Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů. Jak starý byl Benjamín, když se Židé přestěhovali do Egypta? Byl malým chlapcem, nebo dospělým mužem s deseti syny? Gn 44,20–22: My jsme svému pánu odvětili: „Máme ještě starého otce a malého hocha, kterého zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev, zůstal tedy po své matce
sám; jeho otec jej miluje.“ Nato jsi svým otrokům řekl: „Přiveďte ho sem ke mně, chci ho vidět na vlastní oči.“ My jsme svému pánu odvětili: „Ten chlapec nemůže svého otce opustit. Opustí-li jej, otec zemře.“ Gn 46,21: Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím a Chupím a Ard. Bůh slíbil Jákobovi, že jej bezpečně vyvede z Egypta. Nakonec však Jákob zemřel právě v Egyptě. Gn 46,4: Já sestoupím do Egypta s tebou [Jákobem] a já tě také určitě vyvedu. Josef ti vlastní rukou zatlačí oči. Gn 47,28–30: Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let; všech let Jákobova života bylo sto čtyřicet sedm. Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě! Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“ Odpověděl: „Zachovám se podle tvých slov.“ Kdo byl Machlí? Gn 46,11: Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí. Ezd 8,18–19: Dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi, takže nám přivedli prozíravého muže ze synů Machlího, syna Léviho, syna Izraelova, a to Šerebjáše s jeho syny a bratry, celkem osmnáct; dále Chašabjáše a s ním Ješajáše ze synů Merarího s jeho bratry a jejich syny, celkem dvacet. Kolik synů měl Benjamín? Gn 46,21: Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím a Chupím a Ard. Nu 26,38–40: Benjamínovci podle čeledí: od Bely belská čeleď, od Ašbela ašbelská čeleď, od Achírama achíramská čeleď, od Šefúfama šúfamská čeleď, od Chúfama chúfamská čeleď. Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská čeleď. 1 Pa 7,6: Benjamín: Bela, Beker a Jedíael, tito tři. 1 Pa 8,1–2: Benjamín zplodil Belu, svého prvorozeného, Abšela jako druhého, Achracha jako třetího, Nóchu jako čtvrtého a Ráfu jako pátého.
Byli Naamán a Ard Benjamínovými syny, nebo vnuky? Gn 46,21: Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím a Chupím a Ard. Nu 26,40: Belovci byli: Ard a Naamán; od Arda ardská čeleď, od Naamána naamánská čeleď. Kolik členů měla Jákobova rodina při příchodu do Egypta? Sedmdesát, nebo sedmdesát pět? Gn 46,27: K tomu synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě, dva. Všech duší domu Jákobova, které vešly do Egypta, bylo sedmdesát. Sk 7,14: Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět. Jákob prorokoval Josefovi, že se vrátí do země otců, ale nakonec stejně jako jeho otec zemřel v Egyptě. Gn 48,21: Josefovi Izrael řekl: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.“ Gn 50,26: I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě. Jak se jmenovalo dvanáct izraelských kmenů? Gn 49: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí, Josef, Benjamín Nu 1 a 13: Rúben, Šimeón, Juda, Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí, Josef, Benjamín, Manases Dt 33: Rúben, Lévi, Juda, Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí, Josef, Benjamín, Manases Ez 48: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Josef, Benjamín, Manases Zj 7: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Zabulón, Isachar, Gád, Ašer, Neftalí, Josef, Benjamín, Manases
Ačkoliv by až do příchodu Ježíše Krista měli vládnout králové z kmene Juda, první židovský král Saul byl z kmene Benjamín (Sk 13, 21) a po většinu oné doby Židé vůbec krále neměli. A proč by měl mít Ježíš oči tmavší než víno? Že by problémy s pitím? Gn 49,10–12: Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. Kde byl pohřben Jákob? Gn 50,13: Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. Sk 7,15–16: Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové. Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem.
