naučte se fotografovat kreativně

A

Dále doporučujeme:

F O T O G R A F I E

– naučte se fotogr afovat k reati v ně

ENCYKLOPEDIE GRAFIKA A FOTOGRAFIE

/vyučuje 23 českých fotografů/

A

D I G I T Á L N Í

F O T O G R A F I E

Naučte se

exponovat kreativně

foto: Tereza z Davle

foto: M. Vojíř

Poznejte tajemství tvorby skvělých snímků filmovým i digitálním aparátem

Bryan Peterson

foto: R. Vano

foto: K. Brunclíková

foto: J. Saudek

foto: L. Špaček

AKT – magické slovo, které má v sobě něco tajemného. Slovo, které v nás vzbuzuje mnoho představ. Tato publikace vám přináší unikátní pohled na akt ve fotografii. Dává vám nahlédnout do tvorby vybraných českých autorů, jež se věnují focení lidského těla a jeho krás. Autoři vám představují svůj přístup k tvorbě aktu, hovoří o aspektech své profese: výběr modelu a práce s ním, přípravě a plánování snímku, fotografickém vybavení aj. Zadání měli všichni stejné, každý se jej ujal po svém. A právě tato různorodost knihu spojuje. V úvodu navíc najdete informace o historickém vývoji, fotografických postupech a kořenech, z nichž vychází i současná tvorba aktu. Kniha je díky širokému rozpětí svého záběru nejen výbornou inspirací pro vás, jež se fotografii aktu rádi věnujete. Je také hodnotným dárkem pro všechny ostatní, kteří mají rádi krásné fotografie domácích autorů.

ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: KATALOGOVÉ ČÍSLO:

399 Kč ZR601

ISBN 978-80-86815-68-8

tel.: 532 190 883 fax: 543 257 245 e-mail: [email protected] Nabídka publikací a další informace: http://www.zonerpress.cz

9 7 8 8 0 8 6 8 1 5 6 8 8

Pod logem ENCYKLOPEDIE – GRAFIKA A FOTOGRAFIE vycházejí publikace určené všem zájemcům o grafické aplikace a fotografii. Od ryze praktických příruček a průvodců až po komplexní publikace o všem, co potřebuje profesionální grafik, ale také třeba fotograf amatér.

AKT

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A

– naučte se fotografovat kreativně

foto: J. Pohribný

AKT E N C Y K L O P E D I E

vyučuje 23 českých fotografů

AKT

G R A F I K A

G R A F I K A

A

F O T O G R A F I E

naučte se fotografovat kreativně

E N C Y K L O P E D I E

Armutidisová Brunclík Brunclíková Drtikol Durňák Fic Fišerová Gabina Kinkal Ksandr Kuščynskyj Mára Pohribný Saudek Saudková Sejkot Skoupilová Šálek Špaček Tereza z Davle Vano Vojíř Zika

AKT naučte se fotografovat kreativně

foto: P. Brunclík

Armutidisová Brunclík Brunclíková Drtikol Durňák Fic Fišerová Gabina Kinkal Ksandr Kuščynskyj Mára Pohribný Saudek Saudková Sejkot Skoupilová Šálek Špaček Tereza z Davle Vano Vojíř Zika

AKT – NAUČTE SE FOTOGRAFOVAT KREATIVNĚ Kolektiv autorů

Na výběru autorů a jednání s nimi, přípravě a zajištění podkladů a sestavení publikace se podíleli: Jiří Heller, Pavel Kristián, Jan Sucharda a Karel Vlček. © Irena Armuditisová (str. 38 – 45) © Vladimír Birgus (text str. 62 – 63) © Pavel Brunclík (str. 2 – 3, 46 – 53) © Katarina Brunclíková (str. 54 – 61) © Radka Cíglerová (str. 118 – 125) © Libor Čtvrtníček (str. 26, 27, 29, 32, 33, 223) © František Dostál (str. 23, 31, 33, 34) © Tomáš Durňák (str. 1, 70 – 77) © Miloš Fic (str. 78 – 85) © Milada Fišerová (str. 86 – 93) © GABINA (str. 5, 94 – 101) © www.kinkal.com (str. 102 – 109) © Růžena Knotková-Boková (63 – 69) © Mgr. George Jiří Ksandr (str. 110 – 117) © MgA. Pavel Mára (str. 126 – 133) © Mgr. Jan Pohribný, QEP (str. 134 – 141) © Jan Saudek (© SAUDEK.com, s.r.o.) (str. 18, 142 – 149) © Sára Saudková (str. 150 – 157) © Pavel Scheufler (str. 9 – 37) © ROMAN SEJKOT (www.sejkot.com) (str. 158 – 165) © Petra Skoupilová (str. 166 – 173) © PETR ŠÁLEK, ARTMAGAZIN.EU (str. 6, 7, 174 – 181) © Foto: Libor Špaček (str. 182 – 189) © Tereza z Davle (str. 8, 190 – 197) © Robert Vano (str. 198 – 205) © Miloš Vojíř (str. 206 – 213) © Karel Vlček (str. 24, 25, 27, 28, 29, 31, 33, 224) © Adolf Zika (str. 214 – 221) Copyright © ZONER software, s.r.o. První vydání v roce 2007. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR601 ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Karel Vlček DTP: Lenka Křížová © Obálka: Lenka Křížová, ideový návrh obálky: Pavel Dufek, www.dufdesign.cz © Foto na obálce: Mgr. George Jiří Ksandr Poděkování za spolupráci: PHOTOGENIA Institut fotografických studií Brno Vaše škola fotografie www.photo-genia.com Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, s.r.o. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: [email protected] http://www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-86815-68-8

PODĚKOVÁNÍ Vždy, když píšu tyto texty, mívám smíšené pocity: především je to definitivní příznak toho, že je kniha hotová, už se na ní nebude nic měnit, bude vytištěna a půjde do prodeje. A přijde čekání na to, jak bude kniha přijata, zda vůbec čtenáři zareagují, a když ano, tak jaká reakce to bude. Jestli úsilí, na přípravu knihy vynaložené, stálo za to. To je jedna stránka věci. Tou druhou, pro mě milejší, je poděkování všem, kteří se na přípravě knihy podíleli. V jedné naší předchozí knize (Naučte se komponovat kreativně) jsem napsal, že při zpracování knihy se ukázalo, že „... velké fotografie dělají velcí lidé“. Platí to bez výjimky i pro mé zkušenosti současné. Bez skvělé spolupráce se všemi autory nebo jejich zástupci by tato kniha nemohla vůbec vzniknout. Jim patří největší dík za to, že je publikace na světě. Kniha by ale nevznikla bez trpělivé práce mých spolupracovníků. To, že se podařilo realizovat původní záměr v podstatě v celém jeho rozsahu a kvalitě, je zásluhou několika málo lidí. Samotná myšlenka a představa knihy by nebyla k ničemu, pokud by se ji nepodařilo dotáhnout až do té podoby, kterou právě držíte v rukou. V prvé řadě musím ocenit spolupráci s Jiřím Hellerem, který se podílel především na počáteční fázi přípravy této publikace. Velký kus práce při jednáních s jednotlivými autory odvedli panové Jan Sucharda a Karel Vlček, který také v podstatě celý obsah knihy uspořádal a redakčně připravil. Díky patří i paní Květě Filipi, která poskytovala kvalitní a spolehlivý administrativní servis celé akci, a paní Lence Křížové za odvedené DTP práce a přípravu fotografií. Na rozdíl od publikace „Naučte se komponovat kreativně“ jsme doplnili knihu o stručný historický exkurs do fotografování aktu, kterého se ujal Pavel Scheufler, a myslím, že jsme udělali dobře. Ve všech fázích zpracování knihy jsem se snažil prosazovat myšlenku, že se nesnažíme o vytvoření žádného souborného díla, které by se zabývalo aktem v české fotografii. Cílem této knihy není ani hodnocení, ani vytváření jakéhokoli žebříčku nebo výběru nejlepších fotografů nebo fotografií. Knihu jsme se snažili koncipovat tak, aby ukázala co možná největší šíři přístupu k fotografování aktu, různorodost stylů a autorských postupů, nejrůznější techniky a možnosti experimentování, aniž bychom se pokoušeli o jakékoliv hodnocení nebo srovnávání. Za redakci Zoner Press uvítám všechny názory a připomínky ke knize samotné, ale i náměty a doporučení pro další knihy o fotografování. Omlouvám se ale všem, kteří se nedočkají odpovědi na své e-maily nebo dopisy; není v silách redakce všem vám odpovědět. Věřte mi ale, že se vašimi – zejména kritickými – připomínkami skutečně zabýváme. Pavel Kristián Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou byt chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých ukázek pro potřeby recenzí.

foto: M. Fišerová

Irena Pavel Katarina František Tomáš Miloš Milada

foto: P. Šálek

Martin George Jiří Taras Pavel Jan Jan Sára Roman Petra Petr Libor Robert Miloš Adolf

Úvod Armutidisová Brunclík Brunclíková Drtikol Durňák Fic Fišerová Gabina Kinkal Ksandr Kuščynskyj Mára Pohribný Saudek Saudková Sejkot Skoupilová Šálek Špaček Tereza z Davle Vano Vojíř Zika Index

9 38 46 54 62 70 78 86 94 102 110 118 126 134 142 150 158 166 174 182 190 198 206 214 222

Jan Saudek Vážení! Ku zpodobňování nahého lidského těla lze přistupovat dvěma základními způsoby: a) vášnivě zpitý tou krásou; b) cynicky, chladnokrevně a majetnicky (tj. se špatně či obratně skrývaným odporem). Ale pravdu: vyfotografovat čistý akt (tj. plně obnažené lidské tělo) je úkol nejtěžší – cíl bezmála nedostižný, obtížný, nedosažitelný. (Ovšem jest naší povinností se o to pokoušet zas a znova...) Zkouší to tedy, bez rozdílu, každý – a také každý má mezi svými obrázky jeden či dva skvělé, objevné a vpravdě originální – jenže o tom neví. Je to kouzlo nechtěného. A tak se mnozí snaží napodobovat nesmyslné výtvory módních autorů spočívající povětšině ve zpodobňování zaměnitelných a nezáslužně „krásných“ (samozřejmě mladých) lidí – takových, jak skoro nikdo z nás nevypadá. Osobně považuji za naprosto nevhodné umísťovat nahé, bezbranné lidské tělo (obzvláště podivuhodné tělo ženské) do venkovní přírody, do prostředí, které jest obvykle ke kůži člověka velmi nepřátelské: řezavé trávy, drsná kůra stromů, štěrk cest a obtížný hmyz – a protože fotografování těla je surogátem milování (proč si to nepřiznat?), patří vše do toho, čemu se v hantýrce říká „indoors“, tj. do prostředí ložnic, verand, přítmí, drapérií a světla svící. Rovněž není dobré se ohlížet na nějaké vzory – každý život (to znamená i každé tělo) je něco neopakovatelného – můžeme si tedy být jisti, že jej, v té chvíli, kdy my, nezpodobňoval nikdo jiný. Pár dobrých rad: prostředí raději tmavší – bělostná kůže na zářícím bílém pozadí vyznívá notně nevýtvarně. Dál: nežádat od modelu nepřirozené polohy – pokud mu nejsou vlastní. Lhát co nejmíň – každá lež je na výsledném obraze poznat. A ještě jedna moderní poučka: hranice mezi „aktem“ a „pornografií“ se začíná rychle stírat, vytrácet, mizet. Ale hlavně: nedbat na rady od nikoho – tedy ani ode mne. Kolik je fotografů – tolik je stylů. Jen vy sami určujete, co chcete vyslovit – ale neměly by v tom chybět tři ingredience: obdiv, pokora a Touha. A nyní do práce, vážení kolegové a kolegyně! Jan Saudek

*13. 5. 1935 v Praze • 1950: dostává svůj první fotoaparát KODAK BABY Brownie – první fotografické pokusy • 1952: vyučen fotografem, až do roku 1983 pracuje jako reprodukční fotograf v tiskárnách • 1959: používá „opravdový“ fotoaparát Flexaret 6 × 6, též kreslí a maluje • 1963: natrvalo ovlivněn katalogem velkolepé fotografické výstavy „Lidská rodina“ (Edward Steichen) • 1972: objevuje svou typickou „ZEĎ“, která se stává synonymem pro jeho tvorbu • 1981: vychází první monografie „Il teatro de la vita“ v Miláně • 1983: fotografem ve svobodném povolání – věnuje se výhradně volné tvorbě • 1990: jako vůbec první Čech je vyznamenán francouzským titulem „Le Chevalier des Arts et Letters“ (Rytíř umění a literatury) • francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natáčí film „Jan Saudek – český fotograf“ • 2005: vychází jeho čtrnáctá, doposud nejrozsáhlejší monografie „SAUDEK“ (nakl. Slovart, Praha) doprovázená velkou retrospektivní výstavou v Praze Jan Saudek je světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s více než 400 samostatnými výstavami po celém světě. Je zastoupen ve všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích.



Pocta Velkému Vincentovi 

Nargilé – Vladimírka 142 | AKT

JAN SAUDEK | 143

Walkman

144 | AKT

Slovanská dívka se svým otcem

JAN SAUDEK | 145

146 | AKT

Tell me, the Mirror 

Cowparade: baletka 

Lekce hry na violu

JAN SAUDEK | 147



Pimp & Hooker 

I´ve lost You, I´ve lost You, can't reach You anymore... 148 | AKT

JAN SAUDEK | 149

Roman Sejkot Lehké začátky Fotografovat akty je lehké, že? To vám poví každý, kdo se tím nezabývá. Řekne to i kolega fotograf. Když kdokoliv o čemkoliv prohlásí, že to je snadné, proč to sám nezkusí? Mohl by v krátké době dosáhnout vynikajících výsledků. Z toho plyne, máte-li pocit lehkosti: Do-to-ho! Chlapci, jedem! Do-to-ho! Děvčata! Do-to-ho! Mistři!!! Já začal zobrazovat nahé tělo z donucení. Ve fotografické škole. V každé škole převládá hlavně jeden umělecký směr, tzv. musismus. Neplésti, prosím, s podobným slovem múzismus. Profesor nám nejprve předvedl báječné ukázky toho, jak se to dělalo posledních 100 let a pak nám sdělil, že do 4 týdnů musíme přinést něco podobného. Hee… Bylo mi osmnáct, byl jsem panic a ženu bez plavek jsem za socialismu neviděl ani na koupališti. Jak to udělat? Sestru jsem neměl, a tak jsem obcházel spolužačky a kamarádky. Jejich odpovědi slyším dodnes. Jojojo, fotit akty, jóó to známe, hahaha… Byl jsem nucen přemýšlet a udělat to tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, ač bych některou spolužačku opravdu rád viděl nahou a opravdu rád fotoaparátem zachytil její krásu pro budoucnost. To se mi stává až teď, že přicházejí dobrovolně ženy ve věku těsně pod 40, chtějí být fotografovány a chtějí za to dokonce platit, protože už ví, že fyzická krása není žádné přisouzena na věky. To si osmnáctileté krasavice asi nepřipouštějí… Ze zapeklité situace jsem se fotograficky vylhal. Má modelka připustila pouze odhalení svalnatého trénovaného bříška, na které jsem položil velké jablko s kapkou vody na boku, která pomalu stékala k jejímu boku. Vše bylo fotografováno na studentské koleji na posteli s pomocí stolní lampičky. Bylo to téměř v protisvětle… Psal se rok 1982, a jak se zdá, protisvětlo mne provází dodnes. Umožňuje vytváření symbolů a řeč symbolů. Dlužím vám konec příběhu. Profesor Šmok, známý svým ženským gurmánstvím, to ve škole při hodnocení bral podle abecedy. „S“ je vzadu a já se třásl, neboť jeho oblíbenou a v praxi naplňovanou poučkou bylo, že koš je nejlepší přítel fotografa. Došla řada na mě. Všem předcházejícím studentům to ztrhal. Pohlédl na jablko na břiše a pronesl: „Na to už se dá docela koukat!“ A fotografii neroztrhal…

*30. 10. 1963 v jihočeských Vodňanech • studoval na gymnáziu ve Strakonicích /1977–1981/, na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity /1981–1986/, na Fakultě žurnalistiky UK /1982–1984/ a na FAMU /1984–1988/ • byl fotografem v tiskové agentuře, redaktorem v nakladatelství, fotografem i obrazovým redaktorem v týdeníku i deníku • v roce 1991 absolvoval stáž v německé agentuře JOKER • od roku 1992 je volnonožníkem • věnuje se umělecké, reportážní a reklamní fotografii • v roce 1994 obsadil v soutěži WORLD PRESS PHOTO třetí místo s fotografickým příběhem o mentálně handicapovaném plavci • příběh O SPORTOVCI ve formě animovaného fotografického filmu získal v roce 1994 na mezinárodním festivalu dokumentárních a animovaných filmů v německém Lipsku cenu IG Media • cenou KODAK EUROPEAN PANORAMA 1995 byly v jihofrancouzském Arles oceněny jeho umělecké akty • vyučoval na Pražské fotografické škole v letech 1991 – 1994, v období 1992 – 1995 na Fakultě sociálních věd UK, v letech 2003 – 2004 na Fakultě multimediálních komunikací UTB • v roce 1990 vydal obrazovou knihu o pobytu papeže v Československu • akty vytváří od roku 1982 • virtuální 3D realitě se věnuje od roku 2000 • je členem Asociace profesionálních fotografů ČR a členem Pražského domu fotografie • zastoupen v publikaci PHOTOGRAPHERS ENCYCLOPAEDIA INTERNATIONAL, 1839 TO THE PRESENT • vystavuje po celém světě • žije a pracuje ve Vodňanech a v Praze • další informace jsou v knize KDO JE KDO v České republice na přelomu 20. století nebo na adrese: www.wwg.cz / [email protected]



Romanův kámen Ve škole nás navštívil s přednáškou a knihou „Mädchenlandschaften“, vydanou v roce 1980 v Německu, dr. Miloslav Stibor. Název knihy je velmi poetický. Dívky tam jsou, ale spojení s krajinou je minimální. Ten nesoulad mi vadil a současně mne inspiroval. Tak v roce 1985 vznikla „noční krajina“ z dívčích stehen, v protisvětle, jak jinak. Fotografie „ROMANŮV KÁMEN“ z roku 1988 je inspirována Petrovými kameny v Jeseníkách. Začal jsem objevovat nejen krajiny v ženách, ale i ženy v krajinách.

158 | AKT

ROMAN SEJKOT | 159

POTŘEBUJETE MODEL(KU) Jindřich Mynařík Portrét fotografa Jindřicha Mynaříka vznikl pro časopis Playboy, kam se modelky-nemodelky jen hrnou. Česká mutace dostává ročně desítky nabídek. Člověk žasne, proč se tolik žen chce veřejně svlékat. Nezoufejte, když vás vámi oslovená žena, vaše Múza, váš ideál krásy, který chcete zbožně zachytit, pošle do háje. Tam nechoďte. Mrkněte na internet. Stovky, tisíce dívek se rády nechají fotografovat. Často zdarma. Jen pro dobrý pocit. Za fotografie, které jim dáte. Baví je to. Když s někým navážete trvalou spolupráci, penězům se nevyhnete. Honorář vždy závisí na dohodě a je lépe domluvit se předem, nenastanou konflikty.

Spready Jste-li pohlavně orientovaná většina, což není vaše zásluha, spíše výhra v loterii, máte touhu zobrazovat opačné pohlaví. To se týká mužů, fotografů. Proč fotografky fotografují ženy, nikoliv muže, zůstává tajemstvím. Záhadou taky je, proč je tak málo fotografek aktů. A proč je tak málo mužských modelů, a proč je všude tolik modelek… Záhady mizí, když se na to podíváme z biologického hlediska. Biologie ženy nám snadno vysvětlí, proč získat modelku do 20 let jejího věku je těžké, proč je to snadné v rozmezí 25 – 30 let a proč je to už zase těžké po třicítce. A vůbec nezáleží na tom, zda má přítele, nebo je dokonce vdaná.

160 | AKT

Womanaut Ženy jsou ke svému tělu pozoruhodně kritické. Přestože jim tisíckrát políbíte tu napatrnou pihu na krku, abyste dali najevo, že se vám ta piha líbí a že ji dokonce milujete, stejně ji chtějí odstranit. Nikoli kvůli vám. Nikoli kvůli jinému muži. Nikoli kvůli sobě. Kvůli jiným ženám! Ještě jsem se nesetkal se ženou, která by nechtěla být ještě krásnější. Věříte tomu, že pocitem nedostatku krásy trpí i top modelky? Muž se na mých fotografiích vyskytuje zřídka. Asi proto, že nesním o mužích. Když fotím muže, vždy ve spojení se ženou. On taky smysl života muže je ve spojení se ženou. A naopak. Zatím...

ROMAN SEJKOT | 161

POTŘEBUJETE MYŠLENKU God Ocean IIIa. Myšlenka na fotografii řeckého chrámu, skrze jehož sloupy je vidět na moře, mne držela mnoho let. Inspirován jsem byl i starořeckým výkladem fungování světa. Najít modelku byl ale problém. Jde sice o běžnou lidskou činnost, ale vykonávanou o samotě. V mém případě to bylo víceméně veřejně, v krajině a „na povel“. Když bylo vše připraveno, modelka vypila asi 3 litry vody, dostavil se psychický blok. Prostě „to“ nešlo. Modelka se chvíli smála, vzápětí skoro plakala. A slunce šlo pořád níž a níž…a začal foukat vítr… a sprcha v nedohlednu… Obraz vznikl taky díky bláznivé podmínce modelky. Bude prodán jen jednou, a to za desetinásobek věku autora v korunách. Každým rokem tedy cena stoupá o 10 000 Kč. Prý, má-li ji takto někdo mít doma v originálu, tak ať je aspoň bohatý. Ono je to od modelky (ženy jsou chytré, že?) moudré rozhodnutí. Mé modelky mohou dostat za fotografování malé peníze hned po fotografování, včetně daňového dokladu (lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše), nebo větší peníze v průběhu let příštích (kdo si počká, ten se dočká). Tato modelka, která zřejmě netrpěla hmotnou nouzí, získá časem minimálně 1/3 z výsledné částky. V tuto chvíli (2007) by to dělalo asi 150 000 Kč. Zeus požehnej!

Saint Dana Technická stránka vzniku snímku je vždy triviální. V tomto případě: čtyřexpozice foťákem Nikon na černobílý film Kodak. Že nešlo o náhodu je asi jasné. Komu to jasné není, tomu doporučuji přihmouřit oči a sledovat obraz z minimální vzdálenosti 1 m. Chcete znát pravdivý drb (dále prd) z vernisáže z Galerie Radost FX? Autor, poctěn návštěvou, provázel výstavou známého uměnovědce U. A. a vysvětloval u každého obrazu nevysvětlitelné a takto oba, jsouce v družném rozhovoru, doprovázeni modelkami a dalšími osobnostmi

162 | AKT

Fucktory Ani toto foto není náhoda. Roky si vedu notes jménem Nápadnice (odvozeno od pokladnice). Tam si obrazem a slovem poznamenávám to, co mne občas napadne. Později myšlenky realizuji. Mohl bych si představy nechat pro sebe, ale byl jsem obdařen tím, že je mohu sdělit jiným, tak tak činím. Technické faktory postačující k fotografování biologické továrny: 2 modelky vzdálené od sebe 2 m. Foťák Nikon, film Kodak T-Max 100. Zajímavé je, že jako autor někdy nevíte, která varianta snímku je lepší. Tuto fotografii publikuji poprvé. Vznikla také jako první. Pak se mi z nějakého důvodu nezdála. Ještě v tom létě jsem ji přefotil s jinou modelkou uprostřed. Dnes nevím proč. Dnes vím, že tato varianta je lepší. Ale nevím proč.

 na vernisáž pozvanými, postupovali jsme obraz za obrazem. Ale – to spískal snad sám Lucifer – zastavil se vědec před obrazem Svaté Dany a optal se, co že to má jako býti? Jal jsem se za nejapného smíchu modelky D. vysvětlovati: „Milý U., jsi ženatý muž se dvěmi dětmi. Jest mi žinantní slovy popisovat, co právě vidíš…“ Modelka D. nebyla k utišení. Dodnes nevím, zda vědec pochopil. V každém případě zachoval klid diplomata a bez dalších incidentů jsme přešli k dalšímu obrazu. Pointa prdu je v tom, že on ji kdysi chtěl, žili spolu a před svatbou mu dala košem. A jaký z toho plyne závěr? Ani milenec, ani potenciální manžel nezná modelku tak, jako fotograf (rozklíčovatelné přes biologii, viz předcházející str.). Poznámka & Vysvětlivka nevysvětlitelného: Milovník má při tom oči zavřené. Fotograf má při tom oči otevřené.

ROMAN SEJKOT | 163

NEPOTŘEBUJETE MODELKU EYEsLAND Zdá se vám, že živé model(k)y chtějí moc peněz? Otravují vás svou existencí? Jste rozladěni nesouladem krásy těla a ducha? V tom případě jste na cestě do osidel softwarových inženýrů. Já jsem v tuto chvíli roztřetěn: 1. Fotografuji modelky na čb negativ, jako před 100 lety. 2. Fotografuji modelky na barevný diapozitiv, který zpracovávám v počítači (Apple & Photoshop for ever…). 3. Modeluji myšlenky v 3D softwaru. Nevidíme dál, než nám umožňuje naše fantazie. Dovoluji si v tuto chvíli považovat vše, na co nepoloží křídla motýl lidské fantazie, za nereálné. Můj výklad reality tak sahá o něco dále, než je realita lidmi běžně vykládána. Vězte, že vše, čeho je vaše fantazie schopná, je reálné. Je pouze otázkou času, kdy se to stane skutečností i pro jiné. EYEsLAND nemá žádný reálný základ. Respektive má. Z jednoho nekonečna do druhého nekonečna. Zleva doprava. Zprava doleva. A máme to štěstí, že se náhodou nacházíme v bodu ohybu a ono se to na nás kouká.

Vulvenus Planeta Venuše bývá přisuzována jako rodiště bytostem zvaným Ženy. Jak to asi na Venuši vypadalo před miliony let? Jak vypadal povrch planety rodící ženy? Jak vypadala její rodidla? Proč by planeta nemohla rodit? Protože vám to vaše vzdělání zakazuje? Hmmm… Amen…

164 | AKT

OnY II. Když se vám snažím naznačit, že vyspělý výtvarník nepotřebuje živé modely, není to nesmysl. Figurální malíř či sochař potřebuje model také spíše jen na začátku studií. Pak už ví... Model pochopitelně potřebujete, když je potřeba zachytit konkrétní osobu. To jsem v případě tvorby obrazu OnY II. nepotřeboval. Pokoušel jsem se ilustrovat citát „Kolik toho víme o lidech, kteří žili před 10 000 lety, tolik toho bude za 10 000 let známo o nás“. Není to optimistické uvažování, ale tak to je. Nakonec většina lidí si s tím hlavu neláme. A protože to není krásná vize, ani obraz není podle obecných estetických kritérií krásný. Těžko byste např. takovým obrazem potěšili vaši modelku. To si do booku rozhodně nedá a karieru přes Playboy neudělá... Jak ale vůbec měřit krásu? Kolik jí je? Jak je vysoká, široká, hluboká? Medici se při prvních pitvách dozvídají, že krása měří 2 mm. Černý humor, nebo realita? Stáhněte top modelku z kůže, skalpujte ji a položte si otázku, jestli ještě chcete tvořit krásné akty s takto „nadyzajnovanou“ kráskou. Asi ne, pokud nejste nekrofilové... Takže, co s tím vším? To už je na vás! Přeji vám pevnou ruku a pevnou mysl!

ROMAN SEJKOT | 165

Tereza z Davle Fotografie mě fascinovala od mládí. K fotografování aktu jsem se dostala díky mým krásným kamarádkám, které se rády nechávaly fotit. Velká většina z nich se bez vyzvání svlékala a přála si být na fotografii zachycena nahá. To, že jsem žena, považuji za velkou výhodu při focení ženského aktu. Dovedu se vcítit do úlohy modelek a hlavně se dívky přede mnou nestydí. Modelky z mých začátků fotím dodnes, je velice zajímavé sledovat, jak jde čas a jak se pubertální děvčata mění v ženy. Při výběru modelek kladu hlavní důraz na jejich šarm a kouzlo osobnosti. Nemusí být po fyzické stránce perfektní, vždy si najdu něco, čím daná modelka vyniká. Jedna má krásné nohy, druhá ňadra, další krásné vlasy. Pouze se snažím vyhýbat slečnám s plastickými operacemi, to mi připadá jako chlubení se cizím peřím. Většina mých modelek jsou obyčejné holky. Profesionální modelky mají naučené pózy a výrazy obličeje, často je velice obtížné jim vysvětlit, že chci, aby vypadaly přirozeně. Radost mám, pokud se mi podaří nalézt děvče, se kterým si padneme do noty a fotíme si jen tak pro radost. Jsem velice šťastná za modelku Zuzu, která je neuvěřitelný talent a je to moje múza. Jsem si jistá, že pokud by žila někde v New Yorku nebo v Paříži, byla by z ní mezinárodní super hvězda. Fotíme spolu už léta a doufám, že se mi podaří časem vydat knihu s jejími fotografiemi. U nás ale stále vládnou vyumělkované modelky Bárbínky. První akt jsem vytvořila v roce 1995, na rozpadlém statku s kamarádkou Markétou. (Bohužel, žádné fotografie ani negativy z následujících čtyř let nemám, neboť mi byl vykraden ateliér a veškeré materiály byly odcizeny. To byl taky moment, kdy jsem přemýšlela, zda má smysl znovu začínat.) Po pár měsících focení jsem zjistila, že fotografie jsou přijímány s kladným ohlasem, čímž jsem se utvrdila, že moje práce není

zbytečná. Po roce mi můj kamarád Mungo nabídl, abych si u něj v kavárně udělala výstavu. Tímto okamžikem se začaly hrnout nabídky od dalších krásných slečen a přišly i první zakázky. Fotografický idol nemám. Ale líbí se mi fotografie od Františka Drtikola, Helmuta Newtona a Ellen von Unwerth. Při fotografování aktu se snažím být s modelkou sama, navázat kontakt a nespěchat. Dávám najevo, že obě něco tvoříme. Dámám, které nikdy nefotily, se snažím zvyšovat sebevědomí, každá z nich potřebuje specifický přístup. Vycházím vstříc jejich představám. Většinou si před prací s modelkou sednu a snažím se jí vysvětlit nebo naskicovat, jak si fotografii představuji. To dělám v případě, že už mám určitou představu. Nejlepší obrázky ale většinou vznikly náhodou a naprosto nepřipravené. Fotím nejraději v exteriéru a využívám dané světlo, tj. žárovky ve sklepě, denní světlo, pouliční osvětlení... Ateliér používám pouze pokud je venku zima. Na správné světelné podmínky je někdy nutno čekat celé hodiny. Často si pomáhám odraznými deskami. Světlo by mělo plasticky modelovat tělo. Netahám světlo za modelkama, ale modelky za světlem. Při práci často musím využít stativ. I když ho nemám ráda, neboť mě při práci dost omezuje, je těžký a při práci s ním jsem nemotorná. Ale uznávám, že je často nepostradatelný. Nefotím statické fotografie a tak se snažím vše fotit z ruky, včetně dlouhých časů. Takže se mi stává, že část exponovaných políček (které neudržím) je neostrá nebo rozmazaná. Spousta těchto fotografií má ale větší kouzlo a šmrnc než fotky ostré a perfektně exponované. Já je mám ráda a vše nyní záleží na vkusu každého z nás, čemu dá přednost. Každou chvilku se najde nějaký „chytrolín“, co mě upozorní, že tato fotka je neostrá (jako bych to nevěděla) a nechápe, proč zrovna ji jsem zařadila na výstavu. Mám ráda nedokonalost a tajemství, což u těchto obrázků nacházím. Dělám obrázky takové, aby se líbily mně. Pokud se líbí i někomu jinému, jsem šťastná... Další mou slabůstkou je, že na rozdíl od většiny fotografů, mám ráda hrubé zrno. Většina fotografů se snaží, aby měli co nejjemnější obraz a zrno sotva postřehnutelné, já miluji zrno velké jako pecku od višně. Ráda fotím v noci, po sklepích a v podchodech (v tomto případě využívám film Kodak s citlivostí 3200 ISO). Halogeny

*26. 7. 1975 v Hořicích, žije v Kounicích a v Davli • středoškolské • povolání: fotografka • výstavy v ČR: Galerie Kamzík – Praha •Galerie Zlatý klíč – Karlovy Vary • Klub EX – Jablonec nad Nisou • Solidní nejistota – Praha • Městská knihovna – Most… • zahraniční výstavy: Česká ambasáda v Buenos Aires – Argentina • Yacht – Golf club – Asuncion – Paraguay • web: www.terezazdavle.tk • první fotoaparát Canon EOS 1000 • oblíbený fotoaparát Pentax 67 • vztah k digi: zdrženlivý • koníčky: cestování, kočky a jídlo • poděkování: rodině a kamarádům za podporu a pomoc v začátcích fotografování • členka Asociace profesionálních fotografů 190 | AKT

a blesky využívám pouze při focení zakázek. To samé ale platí také o asistentech, kadeřnicích a vizážistkách. Jelikož jsem nikdy žádnou fotografickou školu nestudovala, a vše se učila z knih, od kamarádů fotografů nebo spoustou pokusů a omylů, dodnes mám problém s technikou a chybí mi hodně praktických znalostí. To se snažím vyvažovat citem a srdcem při focení. Stále ráda využívám spolupráce s fotografy, kterých si vážím. Ptám se na podrobnosti při focení. Snažím se něco přiučit. Ráda se dívám, jak pracují. To považuji za nejlepší školu fotografie. Miluji klasickou černobílou fotografii a klasický proces. Zvětšeniny

si vyvolávám sama v temné komoře. Stále se cachtám ve vývojce, při vyvolávání si s fotkou hraji. Vlastním i digitální Canon 20D, ale využívám ho pouze na zakázky. Za výhodu digitální fotografie považuji okamžitou kontrolu obrazu. Jeho předností je, že výrazně urychluje proces, kterým lze vytvořit fotografie a šetří materiál, tzn. peníze. Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že časem se fotka z digitálu vypaří. Přestože nástup digitálů je nezadržitelný, já na klasický postup nedám dopustit. Můj největší sen ve fotografii je, abych se s klidem uživila prodejem vlastních fotek a mohla fotit jen to, co mě baví.

Dlaně, 2001. Krásné ruce, krásný zadek. Olivový olej, denní světlo, film Kodak Tmax 100... co víc dodat.

TEREZA Z DAVLE | 191

Sabina, 1998 Krásná modelka, focená v překrásném prezidentském apartmá hotelu Intercontinental. Neostrá a expozičně chybná fotografie bez perfektní kompozice. Mně připadá absolutně dokonalá. Bohužel, existuje jen jedna jediná zvětšenina. Negativ mi byl odcizen.

192 | AKT

Vánoční Zuzanka Dvě fotografie ze série Vánočních péefek pro rok 2002. Modelka je natřena slunečnicovým olejem, aby se leskla, a také rybím slizem, který z kapra tekl. Fotografováno v nevytopeném ateliéru. Po fotografování byla modelka celá zmrzlá a těšila se na horkou sprchu. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistily, že přestala téci voda. Doteď obě vzpomínáme, jak koncem listopadu jela Zuza celá zmrzlá, mastná a od kapra smradlavá metrem domů a všichni si od ní odsedávali.

TEREZA Z DAVLE | 193

Jana, 2004 Jedna z mých nejmilejších kamarádek pózuje za špinavými okny chaty, zatím co soused nás za plotem šmíruje. Často se při focení velice bavím. 

Lekníny, 2002 Tato fotografie je jedna z mých nejoblíbenějších. Poslední políčko na posledním filmu. Série těchto fotografií vznikla pro časopis Playboy. Pro Playboy se ale fotilo na barvu (jak si magazín přál). V záložním foťáku jsem měla založený čb film s jen pár volnými políčky. Modelku jsem vyfotila v době, kdy zrovna vylézala z vody, pokousaná od komárů, a unavená po desítkách minut pózování. Toto je důkaz, že kompozice fotografií je nepřipravená.

194 | AKT

Na pláži, 2000 Fotografováno v Rosolina Mare, Itálie. Fotografováno v 6 hodin ráno, kdy slunce už příjemně svítilo, ale ještě nebylo ostré světlo. Když jsme přišly na pláž, byla prázdná, ale poté co se Zuza svlékla, začali se shlukovat chlapíci všech věkových kategorií. Při odchodu Zuzka sklidila velký aplaus. Dodnes nechápu, kde se najednou a tak brzo ráno vzalo tolik lidí. 

V okně, 1999 Fotografie pořízená v restauraci na Střeleckém ostrově v polední pauze. Když se modelka svlékla a začala pózovat, k oknu připlulo asi 10 lodiček s vojáky, co na nás začali pokřikovat. I když to modelka vzala velice profesionálně a snažila se dál pokračovat v práci, fotografovat nešlo. Lodičky s posádkou na pozadí vadily. Pokusily jsme se je marně přemluvit, aby vypadli, po pár minutách jsme to vzdaly a vše začaly balit. Chlapci myslíc, že je konec divadla odpluli. Pak ale modelka skočila znovu do okna, protáhla se, já zmáčkla spoušť a bylo...

TEREZA Z DAVLE | 195

Socha, 2000 Fotografie, pořízená po focení reklamní zakázky. Pro účel reklamy byla modelka potřena šedivou barvou, stála jako socha v kupě čerstvé zeleniny a ovoce. (Největší blbost co jsem kdy od reklamní agentury dostala za práci, ale klient „zelinář“ byl spokojen). Po odchodu klienta a lidí z reklamky, jsme s modelkou popily a konečně začaly fotit něco, co nás baví. V tento den jsem potkala svoji největší múzu. 196 | AKT

Peggy, 1997 Krásná, energická holka, se kterou jsem se seznámila v baru u kamaráda Munga. Domluvily jsme se na focení „pár fotek na památku“. Přijela na čas, vymyslely jsme punčocháčový model, pak jsme to vyfotily, odjela a já už jsem o ní nikdy neslyšela... Ani fotky na památku nemá. TEREZA Z DAVLE | 197

Robert Vano O fotce Nic moc se nezměnilo v mé fotografické technice za posledních 40 let. Stále používám svou Koniku na polaroidy, můj první foťák ze šedesátych let. Pořád fotím při denním světle, jak jsem se to naučil od svých mistrů. Říkali mi: nikdo nesvítí lépe než stvořitel... Někdy, když je už tma, tak svítím jedním filmovým halogenovým světlem. Blesk v mé tvorbě nikdy nepouživám, myslím si, že takové světlo v přírodě neexistuje, blýská se, jenom když bohové mají válku... Studio nevlastním a málokdy tam fotím... když je to nutné, tak ho pronajmu na den focení a zaplatí to klient... Dobří vizážisti, kadeřníci a stylisté stojí hodně peněz, proto mám všechno vymyšlené a připravené předem. Když přijedu na plac, tak přesně vím, co budu dělat. Mám za sebou hodiny plánování, kreslení foto-scénářů, rozlohy, návrhy, lokace atd. Nikdy bych nikoho zbytečně nezdržoval a vážím si svých modelek a modelů a asistentů, kteří jsou velikou částí mé práce, bez nich bych nikdy nefotil... I když můj honorář není nejnižší, vždy se snažím vyjít cenově vstříc. U focení se většinou zamiluji do objektu, který fotím. To je snad ta nejdůležitější věc v mé fotografii. Nestarám se moc o techniku, kompozici, stíny a všechny ty ostatní bláznivé věci... Ale to se také stále mění... Byly časy, kdy jsem se snažil být perfektní... Jediným problémem toho, být perfektní je, že perfektní lidé nemají co říci. Druhá nejcennější věc pro mne je svoboda. Svoboda dělat věci z vlastní touhy. Svoboda tvořit ze svého vnitřního já. Svoboda rozhodnout se.

*1948 – narodil se v Československu • 1967 – krátce po maturitě emigroval do USA • 1970 – začal pracovat v New Yorku jako maskér a asistent pro fotografy módy (Horst P. Horst, Glaviano, Catel, Fallai, Nadír, Malerbi) a pro časopisy Vogue, Bazaar, Donna, Seventeen, Elle a další • 1984 – začal působit jako samostatný fotograf v New Yorku, Paříži a Miláně • 1990 – vrátil se do Československa, do Prahy • 1996 – 2004 pracoval jako umělecký ředitel české edice časopisu ELLE • 2004 – působí jako art director v agentuře Czechoslovak models • výstavy • 1984 NUDES, Sagar Galerie, New York • 1985 NUDES, Krigier Galerie, Milano • 1987 BOYS, McCree Galerie, London • 1989 NUDES, Sagar Galerie, New York • 1991 LOVE YOU FROM PRAGUE, Galéria M, Bratislava • 1992 LOVE YOU FROM PRAGUE, Albatros, Praha • 1993 KLUCI A RŮŽE, Radost, Praha • 1994 ADRŠPACH, Galerie v Celetné, Praha • 1995 TY A JÁ, Radost, Praha • 1996 50 LET ELLE, Radost, Praha • 1997 INTERMEZZO, Radost, Praha • 1998 INVENTURA, Slovenský institut, Praha • 1999 S MILANEM V POSTELI, Radost, Praha • 1999 INVENTURA, Galerie MIRO Praha • 2000 INVENTURA, Radost, Praha • 2001 REKLAMA, Výstavistě, Praha • 2002 Světová Reklama, Messecentrum, Vídeň • 2003 AKTY, Radost, Praha • 2004 FOTOGRAFIE, MFF Hotel Pup, Karlovy Vary • 2005 PLATINUM BOYS, Radost, Praha • 2006 PORTRÉTY, MFF, Olomouc, Kafe-Kafe, Praha • 2007 FOTOGRAFIE, Galerie Celebris, Hradec Králové • Knihy • 1991 – LOVE YOU FROM PRAGUE – 1991 Radost, Česká Republika • 1992 – BOYS AND ROSES – 1992 Scarabeus, Česká repulika



Dreams 1, Praha 2002 198 | AKT

ROBERT VANO | 199

200 | AKT



Philadelphia, 1974 

Torzo, Praha 2006 

Boy in a white shirt, Praha 2006 

S Milanem v posteli, Praha 1999



Nude 1, Praha 2000 

Baletka 2, Praha 2005 ROBERT VANO | 201

202 | AKT

ROBERT VANO | 203



Adršpach 1 a 2, 1992 

Ty a já, Praha 1995 204 | AKT

ROBERT VANO | 205