Naši (m)učitelé Ing. Pavel Kirschner

Naši (m)učitelé n Ing. Pavel Kirschner Dalším profesorem, kterého jsem si vybral k rozhovoru, je Pavel Kirschner. Když jsem za ním přišel do kabinetu (II/6), abych ho požádal o rozhovor, ihned souhlasil. Školního časopisu si velmi váží. Na škole by měl Zkrat vycházet stále. Pan profesor chce tímto pochválit celou redakci za jejich úsilí při přípravě časopisu. Nastoupil sem koncem roku 1974 a je tedy 2. služebně nejstarším (po profesoru Mojžíšovi). Hned v lednu 1975 začal vycházet školní časopis, tehdy pod názvem Hlas SPŠSE. Několik čísel si schoval do šuplíku a umožnil mi do nich nahlédnout. Rozhovor se nesl v příjemném duchu a určitě stojí za přečtení. Kde a kdy jste se narodil? Narodil jsem se v Liberci 8. 2. 1949.

Čeho si na Vás cení Vaši kolegové? To přesně nevím, to by museli říct oni. Ale domnívám se, že mě berou jako veselého, společenského a kamarádského.

Co jste studoval po ZŠ? Po ZŠ jsem nastoupil na zdejší průmyslovku. Studoval jsem obor strojírenství a maturoval jsem v roce 1968. Po skončení této školy jsem nastoupil na VŠ strojní a textilní v Liberci se zaměřením opět na strojírenství a tuto školu jsem dokončil v roce 1973 s tím, že již kromě zmíněného oboru a diplomu se získáním titulu inženýr strojař jsem absolvoval i pedagogické studium s možností učit na středních odborných školách, kde jsem toto studium zakončil státní závěrečnou zkouškou z pedagogiky, psychologie a metodiky odborných předmětů. Po absolvování jsem tedy byl schopen začít učit i třeba na zdejší průmyslovce.

Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií? Po skončení VŠ jsem nastoupil do automobilových opraven v Liberci v Rochlicích Turnaj absolventů v sálové kopané, 17. 11. 2007 do funkce technologa. Zde jsem působil velmi krátce, protože po absolvování vojenské služby jsem v roce 1974 na začátku prosince nastoupil na zdejší školu coby učitel odborných předmětů.

Z jakého důvodu jste se i nadále nevěnoval svému povolání a šel učit? Když jsem studoval na zdejší průmyslovce, tak přesně v pololetí 3. ročníku jsem se definitivně rozhodl, že chci na této škole v budoucnu učit. Proto moje studium na VŠ strojní bylo již zaměřeno k tomu, abych na průmyslovce mohl učit. Bohužel po skončení školy zde nebylo volné místo, a proto jsem nastoupil nejdříve do konkrétního zaměstnání. Bylo to do doby, kdy jeden z učitelů dal výpověď a odcházel do funkce hlavního údržbáře nemocnice. Já jsem pak nastoupil na plný úvazek za něj. Kolik let učíte na SPŠSE a VOŠ? To je velmi zajímavé z hlediska toho, že momentálně jsem po inženýru Mojžíšovi služebně 2. nejstarší kantor na zdejší škole. V letošním školním roce vyučuji 35. rok.

Jste 2. nejstarším. Kdo následuje po Vás? Pan Mojžíš nastoupil 1. září 1974, já jsem nastoupil až na začátku prosince. Zhruba po roce sem nastoupil pan inženýr Technik a za další rok pan inženýr Klejch. No a postupně přicházeli další a další. Proč jste si vybral tuto libereckou průmyslovku? Nechtěl jste jít někam jinam? Tuto školu jsem si vybral hlavně proto, že jsem zde studoval, znal jsem zdejší prostředí, znal jsem všechny vyučující a zajímavé na tom je, že jsem se za několik let stal jejich kolegou a mohl jsem posuzovat jejich učitelské umění z hlediska žáka i kantora. Jaké předměty učíte? Vzhledem k tomu, že jsem strojní inženýr, tak učím většinu strojařských předmětů. Mým oblíbeným předmětem je mechanika a deskriptivní geometrie. Preferuji logickou paměť a prostorové myšlení, které se právě u těchto předmětů mimořádně uplatňuje. Navíc já sám mám velmi rád matematiku a mechanika je vlastně matematika začleněná do strojařiny.

Jaký předmět učíte ve výpočetní technice? Máte raději Solid Edge nebo VariCAD? Ve výpočetní technice učím konstrukční cvičení, v mém případě předmět KPC – konstruování pomocí počítačů. V předmětu preferuji Solid Edge. Záleží na tom, v jakém směru se upne výuka v celé škole. Na naší škole se učí určitý druh výukových programů a ten, kdo potom jde na VŠ, tak podle zaměření VŠ jsou tam výukové programy jiného typu. Každá škola bude mít jiné výukové programy, i když některé jsou si velmi blízké. Jaký jste na žáky? Většina studentů o Vás asi slyšela od ostatních studentů, ale nováčci ještě asi ne. Ke studentům jsem určitě přísný, ale zároveň spravedlivý. Moji zásadní pomůckou je důslednost, přesnost a preventivnost. Zároveň chci říct, že učitel je především herec a jako herec má možnost velmi intenzívně působit na žáky svoji intonací hlasu, mimikou, gestikulací a zároveň i zdůrazněním hlavních myšlenek výkladu a nikoliv podřadných textů.

ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ

2.3.2009

strana 2

Naši (m)učitelé n Ing. Pavel Kirschner Máte raději kino nebo divadlo? Raději navštěvuji kino, protože jsou mi velmi blízcí svým projevem Zdeněk Svěrák, Miroslav Donutil, Jan Kraus, popřípadě Karel Šíp. Mám rád nejenom jejich filmy (například Vratné lahve, Pelíšky), ale zároveň mám rád i některé jejich televizní pořady – například Uvolněte se, prosím. V poslední době mě zaujaly 2 hudební filmy. Jedná se o Once s naší zpěvačkou Markétou Irglovou. Druhým filmem, který mne velmi zaujal, byl Mamma mia!, kde byly použity písně od skupiny ABBA.

Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film? Hudební styl je prezentován i mým zájmem. V době středoškolského a vysokoškolského studia jsem se pokoušel závodně tancovat. Z toho vyplývá i příslušný hudební styl, kterým je klasická taneční hudba. Kdybych se odchýlil od této hudby, tak mojí oblíbenou hudbou je jazz a potom především Louise Armstrong. Hudba, kterou absolutně nemusím, jsou různá technoparty. Pod pojmem klasická taneční hudba se rozumí nejen bigNa dovolené s manželkou Evou Kirschnerovou beat, ale i polka, valčík, jive, foxtrot, slowfox apod. U knih se zase naplňuje druhý můj zájem. Kromě tance miluji sport. V současné době tady na škole vedu fotbalový kroužek, zároveň jsem organizátorem turnaje absolventů v sálové kopané a z toho již vyplývá, že pro mě nejoblíbenější sport je fotbal. V poslední době jsem četl například knihu, která pojednává o životě našeho nejlepšího brankáře Petra Čecha. Dříve jsem velmi obdivoval amerického šachistu Boby Fishera a předtím jsem například četl i život Michaela Tala, bývalého mistra světa v šachu. Kromě knih se sportovní tématikou mě zajímají knihy, které mají cokoli společného se školou nebo školním prostředím. Jako například v současnosti promítaný film Gympl, jehož knižní podobu jsem si také přečetl. Od Donutila mám veškeré nahrávky. Neláká vás zajít si na něco, co jste viděl či četl, do divadla? Dříve jsem do divadla chodil pravidelně. V současné době mě neodrazuje od divadla divadelní představení, ale odrazuje mě způsob, jakým se změnila doba pro návštěvu. Pro mě bylo divadlo vždy společenská událost. To znamená, že se do divadla skutečně chodilo ve společenském oděvu a nikoliv tak, jak je to v současnosti. Na některá divadelní představení přijde mladší generace v texaskách. Nemám chuť jít do divadla s pocitem, že tam budu sedět v obleku a vedle mě bude někdo ve sportovním oblečení a bude konzumovat buráky apod. Z divadelních her jsem dříve měl rád veselohry nebo operety. Hra, která na mne velmi silně zapůsobila, byla třeba Carmen. Velmi jsem také miloval moderní trendy – muzikály. Dodnes vzpomínám na první zhlédnutý muzikál Bídníci. Jaké jsou Vaše koníčky? Kromě fotbalového kroužku aktivně provozuji každou středu volejbal, protože pro mě jsou všechny kolektivní sporty velmi zajímavé a rád se jich účastním.

Cestování patří k Vašim zálibám. Kde všude jste se byl podívat? Prozatím jsme s ženou sjeli téměř celou Evropu. Na severu nejdál jsme byli v Norsku, kde člověk obdivuje tamní přírodu, která se asi skutečně v jiné zemi nenajde. Nejjižněji jsme byli loni v Turecku. Pro středoevropany tam je abnormální horko s tím, že člověk rád pozná tamější zemi hlavně z toho důvodu, že si udělá úplně jiný obraz o obyvatelích Turecka, kteří jsou podle mě velmi milí a přátelští. Odlišuje se to od mého prvotního náhledu. V jaké zemi byste chtěl žít, pokud byste si mohl vybrat? Domnívám se, že jsem Čech patriot a že bych nechtěl žít v jiné zemi než u nás v České republice.

Kdybyste si mohl vybrat ze dvou nějakých exotických zemí – např. Austrálie a Nový Zéland jakou zemi byste si vybral? Kdybych měl možnost se podívat v rámci dovolené na některou z těchto jmenovaných zemí, tak bych rád jel do Austrálie. Důvodem je, že někteří moji bývalí studenti v Austrálii studují nebo studovali a o zemi mi ledacos vyprávěli. Proto bych se rád do Austrálie podíval. Nevím, zda se to někdy splní, ale je to jeden z mých snů. Poslední informace o Austrálii mi sdělila současná studentka S2B Nikol Dentonová, která v Austrálii pobývala několik let a v současné době během hlavních prázdnin se znovu chystá navštívit Austrálii.


2.3.2009

strana 3

Naši (m)učitelé n Ing. Pavel Kirschner Viděl jste film Austrálie, který byl natočen koncem loňského roku? Viděl.

Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Vzhledem k tomu, že se blížím k důchodovému věku a vzhledem k tomu, že za několik let tady ukončím svoji činnost, bych ještě velmi rád cestoval a poznával raději současnost, nikoliv minulost. Pokud bych se někam podíval, tak na chvilku do budoucnosti, jak to tady bude vypadat například za 100 let. To si asi těžko někdo z nás dokáže představit, kam až ta věda zasáhne, co všechno se během té doby několika let změní. Já když si představím, co se změnilo za posledních 20 let, tak je to neuvěřitelné. Ten, kdo to neregistruje, by si měl uvědomit, že například před 20 lety na této škole neexistoval jeden jediný počítač. Pokud zde na škole něco existovalo, tak to byly logaritmická pravítka a teprve s odstupem času kalkulačky, ale nikoliv počítače. To se změnilo pouze za 20 let. A co teprve změna za 100 let? Co bylo minule 20 let, tak v současnosti může být třeba jen 5. Člověk si ani nedokáže představit, kam až ten trend může dosáhnout. Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla? Obligátní je říkat zdraví. Ale já si osobně myslím, že zdraví je vůbec to nejcennější, co člověk může mít. Proto bych zdraví přál nejenom sobě, všem svým blízkým, ale i ostatním lidem. Druhé přání je zase takové často vyslovované – aby zbytečně na světě nebyly války a nepříjemné události, při kterých zemře spousta nevinných lidí. Třetí přání je, aby lidé byli na sebe vzájemně ohleduplní a milí. Máte nějaké životní krédo? Patřím mezi lidi, kteří měli štěstí, že jejich povolání bylo jejím koníčkem. V současné době přivádím k maturitě 9. třídu. Byl bych velmi rád, kdybych to mohl zaokrouhlit a přivést k maturitě i 10.

Společenský večer absolventů v Koloseu, 16.2.2007

Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem? Současným žákům bych rád vzkázal to, aby využili možností této doby. K tomu, aby se student v budoucnu uplatnil, je potřeba nejen mít odborné znalosti, ale je nutné být i jazykově vybaven. Pokud někdo dokáže tyto dvě alternativy skloubit, je předurčen k tomu, aby se z něj stal úspěšný podnikatel nebo manažer.

Děkuji za rozhovor

Apač


2.3.2009

strana 4

Ze školy n Maturitní ples tříd S4A, L4 a P4, 12.2.2009 Ve čtvrtek 12. 2. 2009 se v libereckém Domě kultury konal druhý maturitní ples naší školy tříd S4A, L4 a P4 (první, tříd A4, E4 a S4B, byl 6. 2. 2009 tamtéž). Big Band Luboše Ottla, který hrál celý večer k tanci a poslechu, se představil několika písněmi již pár minut před oficiálním začátkem plesu. V úvodu maturiťáku měl proslov ředitel školy Ing. Josef Šorm. Poté přišlo na řadu představení jednotlivých tříd. S4A předvedla skvělý výkon jedné „písně“, zvláště v tu chvíli, kdy část z nich zpívala vysoké tóny a tím sklidila velký potlesk. Jako další zaplnila parket L4, která zatancovala na píseň Mambo no.5, ovšem s textem speciálně napsaným této třídě od José Barreta, který je také studentem letošní L4. Představení L4 završila dvojice Dousková + Osčádal imitací hraní na trumpetu. Na závěr přišla třída P4 s celou řadou scének - od baletu až po striptýz. Následovala krátká pauza a přešlo se k šerpování. Vždy byl zavolán jeden student, který dostal šerpu, vyslechl pár slov od třídního profesora nebo profesorky a nesměl chybět ani úsměv pro fotografa. Každá třída měla také připraven dárek pro svého třídního. L4 předala Mgr. Janě Douskové obrovskou kytici, studenti P4 Ing. Marku Pospíchalovi nejdříve dali pneumatiku na jízdní kolo, vzápětí však dostal kolo celé. Student, který pneumatiku zapůjčil se poté domáhal jejího navrácení, podle mých informací ale marně. Ing. Jana Kalinová dostala od své třídy S4A také velkou kytici. Nastala další pauza a po následném odšerpování si již každý dělal vlastní program večera. Někteří sledovali vystoupení, jiní tančili a nikdo si samozřejmě nenechal ujít půlnoční slosování vstupenek o ceny. Losování pod dozorem moderátora prováděla Veronika Lamačová (L2) a ceny předávala Andrea Formánková (také L2). Já osobně jsem vyhrál dvoupatrový dort s nápisem „Maturant 2009“ (made by P4) a už při předávání „výhry“ se ke mně odněkud přimotali dva chlapci a jeden z nich mě s gratulacemi k ceně obral o jednu růžičku na onom dortu. Vzhledem k tomu, že jsem stejně jako většina přítomných skončil už před tombolou a i po ní u baru, neměl jsem na něj skoro chuť a tak jsem ho rozdával jak se dalo. Horní patro jsem věnoval profesorce Martině Bílkové, která ho sice nadšeně uvítala, nicméně se slovy „podívejte se, jak vypadám…“. Na spodní patro jsem kromě kamarádů přizval jako ochutnávačky i Jiřinu Jirsákovou a Evu Kirschnerovou, které si dort velice pochvalovaly, což mi ovšem na momentálním stavu žaludku zrovna nepřidalo. Nakonec tři čtvrtě spodního patra zmizely kamsi v rukách maturantů. O zábavu tedy rozhodně nebylo nouze, zvláště v momentě, kdy někdo pozve nějakého profesora na panáka a vzápětí ho dotyčný profesor pozve ještě na další tři… Schválně, kdo se v tomhle najde :-)

Dave


2.3.2009

strana 5

Ze školy n Maturitní ples tříd S4A, L4 a P4, 12.2.2009 - Fotogalerie

Foto: Ondřej Tůma, Marek Batala, apokalypsa.mysteria.cz


2.3.2009

strana 6

Ze školy n Maturitní song L4


2.3.2009

strana 7

Ze školy n Třináct much na pomeranči V neděli 11. 01. 2008 jsem jel s několika spolužáky na lyžařský kurz do Rakouských Alp. Odjížděli jsme pozdě v noci od školy. Jelikož ale nejsem z Liberce, musel jsem vyrazit o něco dříve, nejen kvůli vzdálenosti, ale i počasí, a tak cesta s mými rodiči trvala poněkud déle než je obvyklé. Po příjezdu ke škole jsem se pozdravil se všemi spolužáky a společně jsme se vydali s cestovní agenturou do Rakouska.

V průběhu cesty se nám řidiči autobusu představili. Protože jsme ale byli líní, tak jsme je pojmenovali Karel-řidič a Karel-průvodce. Tento nápad jsme okopírovali z filmu Účastníci zájezdu, ale nikdy jsme se neodvážili je oslovit Karle. Cesta nám ubíhala velice pomalu, protože Karel ani Karel nám nepustili žádné video, zřejmě kvůli pozdním hodinám. Se spolužáky jsem seděl v zadní části autobusu zvaná „pětka’’, a tak jsme cestu přežili i bez videa, neboť jsme se dokázali zabavit sami. Karel nám stavěl každé tři hodiny, abychom si mohli dojít na záchod a protáhnout se. Během brzkých ranních hodin jsme dorazili do Alp a bylo pro mě velice vzrušující projíždět krásným údolím hor až k místu určení.

U dolní stanice lanovky jsme se převlékli a připravili na lyžování v tomto malebném středisku. Při výjezdu kabinkovou lanovkou k hlavním sjezdovkám se nám otevíral krásný panoramatický výhled na Alpy. Po rozdělení do menších skupinek jsme se mohli vydat na sjíždění sjezdovek. Během první jízdy dolů jsem poznal, že se ve mně něco změnilo. Už jsem nebyl ustrašený z každé boule, nerovnosti nebo lidí. Bylo to hlavně kvůli krásným širokým a upraveným sjezdovkám. Po postupném sjíždění na stále nové a nové sjezdovky se náš první lyžařský den chýlil ke konci, a tak jsme se vrátili k autobusu a jeli se ubytovat na chatu. Všichni po příjezdu co nejrychleji vyskákali z autobusu, aby zabrali nějaké to lukrativní místo na již předurčeném pokoji. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale na našem pokoji, kde se nacházela většina lidí z naší třídy, jsem byl první, proto jsem si ihned hodil věci na postel u topení pod oknem. Po příchodu ostatních členů pokoje bylo hned jasné, že tu bude bydlet ta nejveselejší parta z celé chaty. Po vybalení věcí jsme se vydali na večeři. K jídlu vždy byla nějaká polévka a druhé jídlo, spíše to, ale připomínalo pozdní oběd. Při příchodu do kuchyně pro svoji večeři jsem měl na sobě tričko s nápisem SDH Svijany a logem pivovaru, které nosím na hasičské soutěže. Karlovi se hned rozzářili oči, protože i on měl na sobě triko s logem Svijan. Bylo mi proto jasné, že si s Karlem budeme rozumět díky tomu, že pocházím ze Svijan. Po večeři vždy následovalo nějaké to video s lyžařskou tématikou. Po ustanovení pravidel pro ubytování se většina z nás tloukla do hlavy kvůli tomu, že večerka byla už v deset a budíček v sedm hodin ráno. Mnozí z nás to nemohli přenést přes srdce kvůli této vražedné kombinaci. Před večerkou jsme neustále vymýšleli jak se zabavit, někdy to šlo těžce, jindy zase lehce. Po dalších dnech lyžování jsme už takřka znali celý areál Saalbach – Hinterglemm nazpaměť. Díky jednomu nejmenovanému spolužákovi jsme se dozvěděli, že v Rakousku se velice levně prodává energetický nápoj RedBull. Poté, co nás Karel dovezl k obchodu, si každý z něj odnášel skoro dva kartony tohoto lahodného moku. Nejvíce mě ale nepřekvapila cena pití, ale to, že pokladní s námi mluvila česky. Z toho jsem usoudil, že to dneska asi není žádná novinka, když do Rakouska na lyže vyráží čím dál tím více Čechů.

Po příjezdu na chatu jsme jako obvykle šli na večeři, po které následovala promítačka a opět videa. Vždy jsme byli rádi, že už je tato někdy nezajímavá a nudná část za námi. Po příchodu na pokoj si skoro každý dal nakoupeného RedBulla. Po osvěžení našich těl a myslí, jsme přemýšleli co dělat dál. Jistí nejmenovaní žáci pak začali rozbíjet plechovky buď holou hlavou nebo helmou. U tohoto velice záživného a pro někoho bolestivého nápadu jsme se velice zasmáli. Nálada pak v našem pokoji pomalu začínala uvadat a přemýšleli jsme co dál.

Někoho poté napadlo vyzkoušet, kolik lidí se vejde do spodního patra palandy, která se nacházela u nás v pokoji, a tak jsme se jeden po druhém naskládali do palandy. Užili jsme si tak velkou legraci, ale pořád jsme věděli, že se do postele vejde daleko více lidí než bylo v našem pokoji. Jakmile jsme po pečlivém naskládání zase vylezli, šli jsme shánět po chatě nějaké dobrovolníky, kteří se budou chtít zúčastnit tohoto historického momentu. Hledání nám nedalo velkou práci, a tak se skoro celá chata shromáždila u nás v pokoji. Tak jako předtím jsme se začali skládat do palandy. Většina spolužáků se ale spíše přišla na tento bláznivý kousek podívat, ale i přesto jsme pokračovali. Po deseti lidech se začínal zmenšovat životní prostor v posteli, ale to nám, oddaným tomuto kousku, nevadilo. Poté, co si dva lidé lehli na naše hlavy nebo tam kde bylo místo, jsme ještě pořád věděli, že jsou zde rezervy. A tak se tam začal skládat třináctý a bohužel poslední člověk, protože v momentě, kdy na nás vlezl, postel pod námi praskla. Nikdo bohužel nepřemýšlel nad tím, jakou má postel nosnost, ale kolik se nás tam nakonec vejde. To už nikoho nezajímalo a dali jsme se všichni do smíchu. Zanedlouho nás smích přešel a začali jsme se starat o to, co uděláme s rozbitou postelí. Jelikož byla místnost plná mozkoven z naší školy, začali padat návrhy. Mezi nimi se třeba objevilo i to, že prasklá prkna máme vzít lepenkou a nestarat se, nebo že máme postel podložit plechovkami od RedBullu. Až jedna chytrá hlava navrhla, aby se zavolali kolegové strojaři, kteří jsou studovaní na takové to věci. Samozřejmě pan strojař začal říkat nesmysly o tom jak nakreslit technický výkres a podobné pro nás neřešitelné nápady. Po rozchodu spolužáků jsme se domluvili na tom, že se o tom budeme bavit v utajení, a proto krycí jméno pro postel byl pomeranč a pro každého člověka na té posteli byla moucha. Celý večer jsme se tomu smáli a vyprávěli si příběhy o tom, jak 13 much sedlo na pomeranč, který následně prasknul. Vymysleli jsme proto úplně nesmyslný příběh, jak se to stalo, který ráno pověděl majitel postele, který se této akce vůbec neúčastnil. Bohužel pro nás celá tahle záležitost praskla a museli jsme se složit na opravu postele. Bohužel se ale nepřiznali 3 mouchy, které na posteli také byli, a tak platilo jenom 10 much. Tento příběh o 13 mouchách na pomeranči pro nás všechny bude legendární.

účastník zájezdu


2.3.2009

strana 8

Ze školy - projekt „rozhovory“ n Ing. Jiří Pliska Pro svůj rozhovor jsem si vybral ing. Jiřího Plisku, který na naší škole vyučuje především číslicovou techniku a mikroprocesorovou techniku. Vzhledem k jeho sportovním výkonům se v době, kdy jsem s ním chtěl uspořádat interview, nacházel na lyžařském kurzu s prvními ročníky a proto jsem využil moderní techniky a rozhovor tak vznikl po mailu.

Pro začátek bych položil trochu osobnější otázku a to proč jste se rozhodl být učitelem a vyučovat na naší škole? Určitě jste měl i jiné možnosti, co dělat. Zapůsobila náhoda. Přes kamaráda (bývalého studenta SPŠE) jsem se dostal k nabídce, zvážil a nakonec přijal. Jinak moje matka učí v plavecké škole a otec pracuje ve firmě zabývající se automatizací a řízením procesů a tímto způsobem jsem se jim mohl zavděčit oběma :-) Jak jsem již předeslal v úvodu, jste zkušený sportovec a výborný lyžař. Co si myslíte o lyžařském mistrovství, které se bude odehrávat v Liberci? Mistrovství světa určitě fandím, ale samozřejmě by se mi více líbily běžecké disciplíny na Bedřichově nebo jiné rozumné lokalitě. Je škoda budovat sportovní zázemí jen pro mistrovství bez dalšího využití. Ale teď už na tom asi nic nezměníme. Proto doufám, že bude tuhá zima a uvidíme parádní závody a české závodníky na špici. Ještě bych rád zůstal u lyžování a zeptal se vás na letošní Jizerskou padesátku. Zúčastnil jste se letos tohoto závodu? Případně, jak jste se umístil? Zúčastnil, skončil jsem dvaadvacátý.

Gratuluji, to je výborný výkon ještě, znáte jako účastník historii Jizerské padesátky a její původ? Samozřejmě a mrzí mě, že se na ni dnes trošku zapomíná, ve světě je tomu právě naopak. Máme nové logo, ceny pro vítěze už nepředává Olda Kopal… Škoda. Myslím, že organizátoři by měli být vděčnější libereckým horolezcům, kteří závod založili a podtitul „memoriál expedice Peru“ by se také neměl vytratit.

Nemohl jsem si nepovšimnout v průběhu vyučovacích hodin, že se na vašem notebooku přibližně v průběhu letních olympijských her objevila samolepka vlajky Tibetu. Je to váš způsob, jak podpořit Tibet? Co jste na tyto olympijské hry říkal? Rozhodně jsem pro osamostatnění Tibetu a politika Číny se mi v mnoha ohledech opravdu nelíbí, ale vlajku na notebooku mám spíše pro ozdobu. To, že Čína získala pořadatelství OH, podle mě popřelo základní olympijské myšlenky, přesto jsem se neudržel a občas jsem shlédnul nějaký ten přenos a po organizační stránce se toho asi nedalo mnoho vytknout. Je otázkou za jakou cenu.

Posuňme se trochu západněji a dále v čase, na přelomu roku se přiostřila blízkovýchodní situace a nyní jsou již izraelské jednotky v pásmu Gazy. Myslíte si, že jedná Izrael správně? Násilí plodí jen další násilí. Těžko říci jestli je vůbec nějaká šance na „brzké“ řešení konfliktu. Myslím, že založení státu Izrael pro 2. světové válce bylo přinejmenším problematické a nemohlo dopadnout jinak. Pásma Gazy se bude týkat i další otázka, dokázal by úspěch Izraelské operace ukončit hrozbu raketových útoků? Pochybuji.

Tato situace je jednou ze záležitostí, kterou by Česká republika, jakožto předseda Rady Evropské unie měla řešit. Co pro vás znamená, že Česká republika předsedá Evropské unii? Pro mě osobně velmi málo. Politiku příliš nesleduji. Doufám, že si čeští politici jen neutrhnou velkou ostudu. Spíš jsem zvědav, jestli v EU zvítězí byrokracie nebo myšlenky volného obchodu, pohybu pracovních sil atd. Dalším pěkným témat by mohl být ruský plyn, či spíše konec jeho dodávek kvůli při mezi Ukrajinou a Ruskem. Abych vás nezatěžoval příliš složitými a obtížnými otázkami. Dotkne se vás nedostatek plynu? Jedině nepřímo. Doma topíme dřevem a elektřinou.

Na závěr bych si dovolil jednu otázku, která by mně jako studenta třetího ročníku velice zajímala. Příští školní rok mají být představeny nové státní maturity, jaký je váš názor na ně? Má vůbec smysl, aby stát rozhodoval o tom, jak bude maturita na středních školách vypadat? Myšlenka sjednocení je jistě zajímavá, ale velmi těžko realizovatelná. Jen těžko můžeme srovnávat úroveň znalostí studentů (např. ve všeobecných předmětech) učňovských oborů s maturitou a studentů gymnázií. Jsem pro zachování současného systému. Děkuji za rozhovor a za vaše názory s mnohými se zajisté dokáží čtenáři či spíše posluchači ztotožnit stejně jako já. Obzvláště pokud tenhle rozhovor neopustí hranice školní práce a třídy.

Ondřej Dlabola


2.3.2009

strana 9

Ze školy - projekt „rozhovory“ n Mgr. Stanislav Krotil Jako každý kluk jste i vy musel mít nějaké vysněné povolání, které to bylo? Měl, měl. K upřímnému zděšení rodičů jsem zhruba v páté třídě prohlásil, že budu holičem. Bylo to proto, že mne jistý lazebník nechutně blbě ostříhal a já jsem nechtěl, aby se něco podobného stalo někdy jiným klukům. Sny o povoláních jako pilot, kosmonaut, popelář a podobně mne nějak minuly. Se kterou slavnou celebritou byste rád strávil jeden den? Hlavně nemám rád pojem celebrita a vše, co se za ním v dnešní době skrývá. A pokud tím myslíš významného nebo slavného člověka, který nemusel zrovna projít stránkami bulváru, tak by se určitě někdo našel. Líbí se mi třeba názory pana spisovatele Arnošta Lustiga a rád čtu nebo poslouchám jeho životní osudy. Je to velmi moudrý pán a navíc - nepovažuje se za "celebritu".

Dosáhl jste ve svém životě nějakého opravdu významného úspěchu na který jste opravdu hrdý? Hrdý je takové silné slovo, které ve vztahu k vlastní osobě nerad používám. Nepostavil jsem dům, nezplodil jsem syna, ale zasadil jsem několik stromů. Mám dvě šikovné a hodné dcery, manželku, s níž si někdy většinou i rozumím, práci, která mě ještě kupodivu baví, pořád trochu toho volejbalu, pár dobrých přátel… Tak, že by to bylo ono??? Kolik dní v kuse nejdéle jste měl na sobě jedny a ty samé ponožky? Dva a půl dne. Stalo se na vojně, když nás vytáhli na nečekaný poplach a byl to v těch kanadách a vedru docela humus.

Co vás přimělo k tomu, abyste se vydal na kariéru profesora? Původně na gymplu jsem uvažoval o dráze kantora biologie a třeba chemie nebo zeměpisu. Takže tam byl asi začátek. Potom ale zvítězila lékařská fakulta. Tam se to ale po třech letech nějak zvrtlo a je ze mě přeci jenom profesor, i když v trochu jiných oborech.

Se kterými vašimi kolegy z pedagogického sboru vycházíte nejlépe a proč? Nejsem konfliktní typ, tak se snažím se všemi, ale někdy a s některými je to opravdu těžké. No ale určitě nejlépe fungujeme v kaboši. Sedíme tam pohromadě už hezkých pár let, tak to je důkaz. A několik fajn lidí, se kterými jdu rád třeba na pivo, se taky najde. Chodíte na obědy do zdejší školní jídelny? Jak vám chutná? Chodím. Mám dojem, že po vytvoření konkurenčního prostředí na vedlejší ZŠ se kvalita stravy celkem zlepšila a většinou si vyberu. A když nevyberu, nejdu. Kdybyste byl ředitelem této školy a některé věci mohl změnit, které by to byli a proč? Mám do důchodu ještě daleko. Ředitelem bych být nechtěl. A náš je nejlepší!!!

Jaký je váš názor na nedávno nově zvoleného prezidenta USA, Baracka Obamu? Pan Obama je mi velmi sympatický. Navíc jeho zvolení je obrovský průlom v dějinách USA, jedné ze zemí, kde segregace černochů byla obrovská. No a věřím, že nic horšího, než nám Američani nabídli v osobě minulého presidenta, už být nemůže. Pociťujete závislost na plynu dodávaného z Ruska? Dokážete se bez tohoto zdroje energie obejít, nebo využíváte jiný zdroj energie? Plyn a Rusko - velká politická hra. Je to bezesporu důležitá energie. U mne doma přesně napůl s elektrickou energií. Ale on nás náš Velký a Moudrý Mirek D.Top. zachrání. S Putinem si rozumí......

Jakub Jirouš

Ze školy n Nejbližší akce Březen 2009: 16.3. 21.3. 26.3. 31.3. 31.3.

(PO) 8:30 (SO) (ČT) 14:35 (ÚT) 15:00 (ÚT) 16:30

soutěž v programování - okresní kolo elektrotechnická olympiáda NEISSE-ELEKTRO 2000 čtvrtletní pedagogická porada odevzdání hotové DMP (L4) třídní schůzky


2.3.2009

strana 10

Naši (m)učitelé - očima učitelů n Jan Šrajer Jan Šrajer je studentem naší školy již čtvrtým rokem. Navštěvuje technické lyceum (L4) a od 1. ročníku se zapojil do redakce časopisu Zkrat.. Znáte ho všichni jako šéfredaktora časopisu Honza „Apač“ Šrajer. Za tři a půl roku Honza odvedl ve Zkratu hodně práce a věnoval mu mnoho času. Založil rubriku Naši (m)učitelé a během těchto let provedl rozhovory s desítkami profesorů naší školy. Je pravdou, že úloha to nebyla jednoduchá a Honza si vyzkoušel nelehkou práci novináře. Někteří kolegové odpovídali ochotně, někteří se rozhovoru odmítli zúčastnit… Honza vytrval a myslím, že vzniklo plno zajímavých článků a vy, studenti, jste se o svých učitelích mohli dozvědět mnoho novinek. Rozhodla jsem se, že na závěr Honzova studia na naší škole si role vyměníme a rozhovor s ním tentokrát udělám já. Honza souhlasil a tady máte výsledek. Nejprve jsem mu dala otázky, které předkládal nám (m)učitelům, aby si vyzkoušel také odpovědět: Kde a kdy jste se narodil? Narodil jsem se 23. září 1988 v Liberci.

Jak byste se charakterizoval? Jsem klidný člověk, který rád komukoli pomůže. Když se do něčeho pustím, tak se to snažím dotáhnout do konce. Jaké své přednosti byste vyzdvihl? Pracovitost, bystrost, ochotu pomáhat druhým.

Jakou ZŠ jste navštěvoval před SPŠSE? Chodil jsem na ZŠ U Školy (u zimního stadionu).

Jaké jsou vaše koníčky a zájmy? Mým největším koníčkem je divadlo. To zabírá většinu mého volného času. Každé úterý hraji ve škole volejbal. Chodím také na lyže a na kolo. Samozřejmě mým velkým koníčkem je příprava Zkratu. Postupně jsem se vyšvihl až na metu nejvyšší. Minulý šéfredaktor Matěj Šimek (absolvent A4, nyní student ČVUT) říkal, že já nikdy šéfredaktora dělat nebudu. Ale jak se blížila maturita, stal se z něho jakýsi pozorovatel a vedení časopisu mi tím předal. V srpnu jezdím na 2 týdny na tábor do Černous u Frýdlantu jako instruktor. Proč jste si vybral tuto libereckou průmyslovku? Volba této školy nebyla jednoznačná. Když jsem se měl v 15-ti rozhodnout, kam jít dál, příliš jsem nevěděl. Jednou mi táta oznámil, že mi vybral školu. Měl jsem jít do Jablonce na obor mechatronika (spojení mechaniky a elektroniky). Tuto volbu jsem nakonec zavrhl, protože by byl trochu problém s dopravou. No a pak jsem dospěl k této škole. Táta zde po učňáku večerně studoval, takže jsem šel v jeho šlépějích. Původně jsem chtěl na slaboproud, po přijímačkách jsem se ale dostal na strojírenství. V polovině prváku jsem zjistil, že by mne tato práce v budoucnu asi nebavila. Proto jsem přestoupil do lycea. Musel jsem si zopakovat prvák kvůli němčině, kterou jsem nikdy nedělal. Jaké předměty máte nejraději? Nejvíce češtinu, pak elektrotechniku, dříve dějepis a chemii.

Jaký druh kultury máte nejraději (kino, divadlo…) Nejraději navštěvuji divadlo – několikrát měsíčně. Do kina chodím velmi zřídka. Divadlo je přitažlivější – každé představení je neopakovatelné. V tom vidím kouzlo divadla.

Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film? Mám rád historii, takže čtu historické knihy, přičemž autor příliš nerozhoduje. Dále čtu dramata, romány, povídky – české i světové. Příliš se mi nezamlouvá poezie. Když už čtu něco veršovaného, tak drama (např. Cyrano z Bergeracu). Poslouchám prakticky všechno kromě nových stylů jako třeba techno. Mám rád například Jaromíra Nohavicu, Karla Plíhala. Nedávno jsem si oblíbil Ewu Farnou. Je jí teprve 15, ale vím, že v budoucnu to dotáhne vysoko. Mám rád historické filmy, komedie a horory.

Sledujete televizi a které pořady? Když mám čas a chuť, tak sleduji zmíněné pořady a některé seriály. Mezi ně patří například Kobra 11 nebo teď vysílaný seriál Proč bychom se netopili. Ještě loni dávali australský seriál Mc’leodovy dcery, který byl mým nejoblíbenějším. Jsem jím silně ovlivněn, a proto se chci do asi 15 let do Austrálie podívat a nějaký čas tam žít.


2.3.2009

strana 11

Naši (m)učitelé - očima učitelů n Jan Šrajer Rád cestujete? Pokud ano, kam? Cestování patří k mým oblíbeným aktivitám. Jezdím s rodiči a mými 2 bratry. Procestovali jsme téměř celou Evropu. Loni jsem byl také se spolužáky ve Vysokých Tatrách (Zkrat září 2008). Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil? Na severu jsme byli v roce 2003 v Norsku. Loni jsme byli nejdál na západě ve Skotsku.

Do jaké země byste se rád podíval? Z evropských do Finska, Švýcarska, Ruska… zkrátka tam, kde jsem ještě nebyl. V létě plánuji cestu do Rumunska. Brácha Kuba, který je na gymnáziu v Jeronýmově, tam byl loni na studentské cestě. Pak samozřejmě někdy také do Ameriky, možná do nějaké asijské a africké země. Ale mým hlavním cílem je Austrálie. Je to nádherná země. Její krása byla výborně zachycena v Mc’leodových dcerách a také v nedávno natočeném filmu Austrálie. Film je naprosto skvělý a každému doporučuji ho zhlédnout. Stejně jako muzikál Mamma mia! V jaké zemi byste chtěl žít? Kdybych měl možnost žít jinde než v Čechách, tak bych se jednoznačně přestěhoval do Austrálie.

Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Tak určitě do minulosti. Mám taková 2 oblíbená období – antiku a renesanci. Ale také bych rád nahlédl do budoucnosti. Rád bych věděl, jak to tu bude vypadat třeba za 150 let. Kam až ten pokrok dokáže zajít.

Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla? Prvním by bylo zdraví pro všechny lidi na světě. Druhé je, aby nebyly žádné války a jiné zabíjení. Posledním přáním je, aby všichni, kdo to potřebují, uměli perfektně anglicky nebo jiný světový jazyk. Máte nějaké životní krédo? Štěstí nespočívá v dosažení nějakého cíle, štěstí znamená neustále za cílem jít. (Inguar Kamprad, zakladatel firmy IKEA)

Čeho všeho byste rád v životě dosáhl? Po této škole bych rád dostudoval VŠ, našel dobrou práci, žil spokojeným a vyrovnaným životem. A samozřejmě se co nejdřív podívat do mé vysněné Austrálie. Co byste vzkázal studentům naší školy? Ať si užívají dosyta studentského života, ale ať zbytečně nezanedbávají školu a úspěšně odmaturují. A také aby využili možnosti dnešní doby. A teď něco na víc. Vyzkoušel jste si odpovědět na otázky, které jste sám vymyslel. Teď vás budu mučit já:

Honzo, vím, že vaším největším koníčkem je divadlo. Která představení nejvíce navštěvujete? Nejraději mám činohru. Hry znám téměř nazpaměť. Některé jsem viděl mnohokrát (například Cyrana nebo spiritistickou komedii Rozmarný duch). Od září 2004 v Liberci funguje Klub přátel činohry (KPČ). (Pro srovnání – Klub přátel liberecké opery – KPLO – nedávno oslavil 20 let existence). Na besedách oceňuji bližší kontakt s herci. Těším se na každou besedu. Vždy se totiž dovím něco nového ze zákulisí. Ale abych nezůstal jen u činohry, tak od roku 2007 mám abonentku na slavnostní předpremiéry v Šaldově divadle. Takže občas zhlédnu i operu, operetu či balet. Balet příliš nemusím, ale nedávno byla premiéra baletu Marná opatrnost, která mne zaujala.

Která představení a kterého autora máte nejraději? To je těžké říct. Ale kdybych si musel vybrat, tak v Šaldově divadle to bude nejspíš Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda a v Malém divadle Rozmarný duch – Noel Coward. Mám také rád muzikály. Nedávno jsem byl na kabaretním muzikálu Dnes večer: Lola Blau, který je zajímavý už tím, že je v MD. Co právě teď čtete? Teď čtu od Jarmily Loukotkové Křik neviditelných pávů, která je o římsko-punských válkách. Současně s touto knihou čtu i anglicky Kmotra. Jakou literární postavou byste se na jeden den nebo týden chtěl stát? Tak rozhodně bych chtěl na chvilku být Cyranem.

Máte doma nějaké zvířátko, která jsou vaše nejoblíbenější? Doma bohužel žádné zvířátko nemáme. Mými oblíbenými jsou pes, kočka a například varan nebo něco podobného.


2.3.2009

strana 12

Naši (m)učitelé - očima učitelů n Jan Šrajer Jaká byla práce v redakci časopisu Zkrat? Práce byla výborná. Všichni odvedli (a stále odvádějí) velký kus práce. V minulých letech vše skvěle odváděl Matěj Šimek. Všichni ho obdivovali, protože byl šéfredaktor i editor. Tímto bych tedy chtěl pochválit celu redakci, zejména však editora Davida Svobodu, bez kterého by časopis nebyl tam, kde teď je. Co bylo nejtěžší? Nejtěžší byly začátky. Když jsem s Verčou Loudovou, která nás po druháku opustila a bude maturovat na gymnáziu F. X. Šaldy, nastoupil do redakce a museli jsme Zkrat pozvednout z téměř úplného dna na vrchol. Co vám práce s časopisem dala do života? Tak určitě mi pomohla lépe zorganizovat čas, naučil jsem se lépe zpracovávat informace a vyzkoušel jsem si, jaké to je být novinářem.

Co byste popřál ostatním redaktorům a časopisu do dalších let? Tak určitě si přeji, aby časopis nespadl ze svého výsluní. Aby vše neskončilo mým odchodem a odchodem Davida příští rok. Věřím, že v září na školu přijdou noví zdatní redaktoři. Po svém odchodu budu i nadále sledovat, jak se daří psát náš školní časopis.

Kam máte namířeno po maturitě, kterou vysokou školu byste rád studoval? Zatím to vypadá, že budu studovat ekologii v Ústí nad Labem. Možná jsem trochu ovlivněn mou maturitní prací – Recyklace odpadu. Ale problém nejen s odpady, ale ekologií obecně zde bude pořád. Potom si budu podávat přihlášku do Zlína na obor Filologie v manažerské praxi, kde je velký důraz kladen na angličtinu. Na závěr tohoto rozhovoru bych Honzovi chtěla popřát hodně štěstí u maturity i v dalším studiu na vysoké škole.

Děkuji za rozhovor

Blanka Holubcová PS: Kdybyste všichni příští školní rok 2009/2010 měli pocit, že Honza Šrajer je stále studentem naší školy, nedivte se. Honzův bratr Ondřej je nyní v 1. ročníku a já doufám, že v příštím roce převezme po Honzovi štafetu a uvidíme ho v redakci časopisu Zkrat.


2.3.2009

strana 13

n Stav současného světa Tak žijeme v takovémhle světě? Ještě před pár lety se tomuhle světu říkalo bipolární. Proti sobě stály dvě velké vojenské mocnosti. Spojené státy a Sovětský svaz. Tyto dva světy od druhé světové války, mezi sebou vedli tzv. studenou válku. Tato válka od horké války se liší tím, že se v ní nestřílí a nehází se bomby. Jinak platí vše jako v každé řádné válce. Tato studená válka začátkem 90. let oficielně skončila. Ovšem z neztenčenou mírou pokračuje dál. Sovětský svaz se rozpadl. Nástupcem Sovětského se stalo Rusko, jež soustředilo veškerý obrovský atomový arzenál bývalého Sovětského svazu na svém území. A spojené státy ač to veřejně nepřiznávají, usilují o zničení Ruska, jinými slovy o rozdělení Ruska na několik částí, které by pak snadno ovládly. Staré Římské „Rozděl a opanuj“. Prvním Ruským prezidentem po rozpadu Sovětského svazu byl Boris Jelcin. Udělal západu, hlavně Spojeným státům, řadu ústupků. Podepsal totiž několik smluv o omezení raket a atomových zbraní, které začal naplňovat v daleko větší míře než USA. Západ zatím pokračoval ve snaze Rusko rozdělit, proto v roce 1999 bylo v Rusku již 2080 oblastí a krajů, kteří chtěly zvýšit samostatnost na Moskvě. Například bývalá ministryně zahraničí USA Madlen Olbrajtová prohlásila u nás v ČT, že je velmi nespravedlivé, že má Rusko tak ohromné území a tolik nerostného bohatství. Během posledních sto let bylo jen velmi málo takovýchto imperiálních výroků. Co si pod tím máme myslet je zřejmé. Co by to znamenalo si každý rozumný člověk dokáže domyslet. A tím pádem by Spojené státy měly v ten moment vystaráno. Prezident Jelcin v jedné ze svých mála světlých chvil předal prezidenství Vladimíru Putinovi, který byl v té době premiérem. A Vladimír Putin v zápětí založil politickou stranu „Jednotné Rusko“, stranu, která má v programu udržet celistvost Ruska a která je do dnešní doby zdaleka nejsilnější stranou v Rusku. Hned prosadil například i to že některé guvernéry oblastí Bude jmenovat sám. Tím západu sebral silně vítr z plachet, protože jak známe z jiných případů brzy by v Rusku v čele mnoha oblastí a krajů byly lidé sloužící zájmům západu, jak to známe z mnoha případů v Evropě a jinde ve světě.

Západ pod vedením USA se samozřejmě nevzdává. Z Ruska se stalo novodobé Kartágo. A jak známe "Kartágo musí být zničeno", to prohlašovali římští senátoři, a tak se i stalo během Puntských válek trvajících něco přes sto let. Kolem ohromného území Ruska kde se dá, vznikají Americké vojenské základny, které přes neustále opakující se prohlášení, o ochraně demokracie a svobody ve světě mají jediný cíl, rozšířit vojenský a politický vliv USA ve světě. Mimo jiné se nad zeměkoulí vytváří další síť satelitů a kosmických zařízení, které mají eliminovat Ruské zbraně. USA má v plánu toto vojenské a elektronické obklíčení Ruska dokončit pravděpodobně kolem roku 2025 až 2030. Do té doby budou vznikat různé lokální konflikty pro udržení stálého napětí. Nevadí v které zemi, jako například v poslední době v Gruzii. V budoucnu to může klidně být i v jiné části světa, kde propuknou konflikty v podobě různých placených revolucí a převratů. Na pár stovkách i tisících mrtvých celosvětové politice vůbec nezáleží. Toto je průvodní jev celé lidské historie. Otázka ze strany Ruska je co bude dělat. V žádném případě v tomto velikém konfliktu se tato velmoc nemůže jen bránit. V současné době jakýkoliv agresor, který napadne jakoukoli atomovou velmoc spáchá vlastně sebevraždu. Podle informací, které máme, Rusko a Čína vyvíjejí zrovna takové zbraně, jak kosmické tak konvenční tak i atomové, takže každý s těchto velmocí kdyby začal válku proti jedné z nich, tak si koleduje o sebezničení. Podle informací jsou Rusové schopni okamžitým útokem jadernými hlavicemi zničit až padesát Amerických měst. A naopak. Proto věříme, že si v dnešní době každý rozumný politik v čele velmocí rozmyslí začít velký konflikt. Věřím, že moje a příští generace bude užívat svého života byť né úplně v klidu, což ani v dějinách není tak úplně možné, ale věřím, že nezahyneme v atomovém ohni. I když víme, že atomové zbraně již byly jednou použity a to co se jednou použije, dá moc práce a starostí zabránit opakování toho samého.

Kryštof Polák


2.3.2009

strana 14

Hudba n Poisonblack V krátkosti, co můžou nabídnout: Když se ve Finsku kohokoli mladšího na ulici zeptáte, kdo je to Ville Laihiala, bez váhání vám odpoví, že je to jeden z nejúžasnějších zpěváků, co může celá Skandinávie nabídnout. V Poisonblack sice ze začátku působil jen na postu kytaristy, jak ale docházelo k drobným změnám v sestavě, dopracoval se i k mikrofonu (viz níže). Ville má hlas hodně zabarvený, skoro by se dalo říci, že má sklony k opernímu zpěvu. Jeho temný vokál perfektně zapadá mezi ne moc rychlé kytary, které kolikrát od zpěvu přebírají melodii a sem tam si zahrají i nějaké to sólo. O ty se ale spíš stará Janne Markus, protože ve chvílích, kdy se melodická kytara prolíná se zpěvem, by to Ville neměl nejjednodušší. Basová kytara se drží poměrně při zemi – slouží v písničkách spíše jako klasické podbarvení elektrických kytar, než aby vybrnkávala vlastní melodie. Co si budeme povídat, tak to chodí skoro vždycky. Většinou pochmurné písničky ještě doplňují klávesy, které dodávají gotický nádech, i přes to, že se drží více v pozadí.

Něco „málo“ z hist(e)orie: Tahle gothic metalová kapela vznikla na počátku třetího tisíciletí v městě Oulu, které leží na západním pobřeží Finska. Její zakladatel Ville Laihiala už v té době hrál v jedné kapele – Sentenced. Těžko tak říct, co ho vedlo k sehnání nových muzikantů a začít s něčím velice podobným. Po chvilce přemýšlení mě napadlo jediné – Ville nechtěl jen zpívat, ale měl chuť si v kapele zahrát i na kytaru. To mu v Poisonblack umožňoval Juha-Pekka Leppäluoto (někteří ho možná budete znát z kapely Charon), který po tři roky zaměstnával mikrofon kapely. Po nahrání prvního alba v něm však cosi hrklo a kapelu opustil. Ville sám při shánění zpěváka při zakládání kapely tvrdil, že se ho sice na účast v kapele optal, ale nečekal, že by se mohla takováto osobnost vůbec ozvat zpátky. Možná prostě JuhaPekkaovi nevyhovovala amatérská činnost Poisonblack, když se mohl lépe angažovat s kapelou Charon, na kterou byl přes deset let zvyklý. Villemu nezbylo nic jiného, než zvolnit kytarové tempo a stíhat k brnkání ještě zpěv.

Základní info: Styl muziky: Gothic metal

Členové kapely: Ville Laihiala (vokály, kytara) Janne Markus (kytara) Antti Remes (basová kytara) Marco Sneck (klávesy)

Prvním albem Escapexstacy se Poisonblack zrovna nezviditelnili. Rozhodně se vryli do podvědomí fůry metalistů z Finska, možná si jich všimlo pár fanoušků kapely Sentenced, o zahraniční slávě se však mluvit nedalo. Nešlo o to, že by se jejich muzika nelíbila. Spíš se kapela nevydávala moc daleko z rodného okolí, aby se lidem představila. Na- Vydaná CD: jednou ale přišel ohromný zlom, když se začalo mluvit o ukončení činnosti kapely Sen- Escapexstacy (2003) tenced. Spousta lidí zpanikařila a začala si hledat za svoji milovanou kapelu náhradu. Lust Stained Despair (2006) S rozpadem Sentenced tak spousta A Dead Heavy Day (2008) fanoušků přešla na Poisonblack. Ti se dalším albem Lust Stained Despair, které vydali hned po rozpadu Sentenced, neuvěřitelně přiblížili stylu Villeho předešlé kapely, čímž uspokojili nespočet „odsouzenců“ (jak se fanouškům kapely Sentenced přezdívalo) a přetáhli je tak na svoji stranu. Jejich deska se umístila na druhém místě v prodeji za jeden měsíc.

Rok 2006 se tak stal pro Sentenced klíčovým (pro popularitu) a přesně určil, kterým směrem se bude kapela, co se týče stylu hudby, ubírat. Dva roky po albu Lust Stained Despair kapela nahrála další desku - A Dead Heavy Day. Poisonblack ani tentokrát nezklamali své fandy a dalšími pomalejšími písněmi o lásce, touhách a bolesti získali ještě více posluchačů. Po vydání posledního CD konečně následovalo pořádné turné po celé Evropě. Zajímavé je, že Poisonblack se nikde jinde, než v Evropě, zatím neukázali.

Závěrem Můžeme jen doufat, že Poisonblack budou ve své tvorbě pokračovat a z ničeho nic to „nezapíchnou“ jako Villeho předešlá kapela. Najde se málo lidí, kteří by brali první album Poisonblack lepší než další dvě nadcházející, neočekává se tedy od nich nic jiného, než navázání na to, co roku 2006 započali. S takovou jsou Sentenced zase zpátky.

Josef Kovačič


2.3.2009

strana 15

Hot wheels n Minibike Minibike je úžasným dopravním prostředkem pro volný čas, přinášející úchvatný pocit z jízdy. Výkonný motor, dobré brzdy a přesnost řízení přináší nezapomenutelný pocit z jízdy. Skvělé odreagování a pocit uvolnění a štěstí přináší jízda na minibike. Minimální rozměry a maximální výkon. Minibike (mini motorka) je zmenšená silniční motorka do rozměrů, aby jej bylo schopno ovládat i Minibike se od silničních motorek liší nejen velikostí, ale samozřejmě i výkonem svého motoru a maximální rychlostí, kterou je minibike schopen dosáhnout. Motory našich minibike jsou dvoutaktní a jejich obsah je od 39ccm do 49ccm. Výkon se pohybuje většinou kolem 2,5kW u vzduchem chlazených minibike a kolem 4,5kW u vodou chlazených minibike.

Co je to minibike? Minibike (mini motorka) je zmenšená silniční motorka do rozměrů, aby jej bylo schopno ovládat i malé dítě. Nejdříve byl minibike hračka japonských dětí, později se z minibike stal jejich sportovním náčiním a postupem času zábava pro jejich otce. V současnosti existuje poměrně velké odvětví, které se výrobě minibike a jejich příslušenství věnuje. Závody minibike jsou totiž přípravkou dětí pro jejich další závodní kariéru, stejně jako je tomu například u motokár. Jedním z největších lídrů v oblasti výroby minibiků je (hlavně kvůli ceně) Čína. Technické informace u většiny: Minibike se od silničních motorek liší nejen velikostí, ale samozřejmě i výkonem Motor: 2 takt svého motoru a maximální rychlostí, kter- Objem: 49cc ou je minibike schopen dosáhout. Motory minibike jsou dvoutaktní a jejich obsah je od Max. rychlost: 55km/h 39 ccm do 49 ccm. Výkon se pohybuje většinou kolem 2,5kW u vzduchem chlazených Nostnost: 120kg Pneumatiky: 11“ (bezdušové) minibike a kolem 4,5kW u vodou chlazených minibike. Brzdy: kotoučové brzdy Pohon: řetězem Rozdělení minibike Minibike se rozdělují na dva základní typy Výkon: 2.5kW/8,000 otáček podle způsobu chlazení. V prvním případě je Poměr benzín/olej: 1:25 motor minibike chlazen kapalinou. Tyto mini- Objem nádrže: 2,5 litru bike se vyznačují vyšším výkonem, ale také Startér: manuální potřebou odbornější a hlavně častější údržby. Spojka: automatická odstředivá Četnost těchto strojů v porovnání s minibike Chlazení: vzduchem Hmotnost: 23kg chlazených vzduchem je nesrovnatelně nižší. Vzduchem chlezené minibike vynikají jednoduchostí, spolehlivostí a jednoduchou obsluhou, kterou lehce zvládne úplně každý. Zjednodušeně řečeno, nalít benzín, dofouknout pneumatiky, zkontrolovat brzdy a natažení řetězu minibike, je to nejběžnější, co vás při této zábavě čeká.

Cena Cena nejprodávanějších výrobků v kategorii minibike klesla na trhu až pod 4000,- Kč, což mnohým umožnilo splnění klukovského snu. Na minibike se s minimálními náklady na provoz se prohání kluci, chlapci, jejich tátové i dědové s úžasným nasazením.

Veronika Lamačová


2.3.2009

strana 16

Kultura n Filmové novinky Líbáš jako bůh Hlavní hrdinka filmu Helena Altmanová (Kamila Magálová) žije v jednom bytě se svým bývalým manželem (Jiří Bartoška), který je úspěšný spisovatel. Celý příběh začíná tehdy, když se Helena setká s Františkem (Oldřich Kaiser), lékařem rychlé záchranné služby. Začnou se spolu scházet čím dál častěji a dokonce plánují romantickou cestu do Paříže. Ale osud tomu tak chtěl, František se na letišti setkává se svou manželkou (Eva Holubová) a romantická cesta je v troskách. Helena je zdrcena. Další problémy jí přináší i ovdovělá sestra Kristýna, manželské karamboly syna Adama a pozdní lásky babičky Alžběty… V kinech ČR: 12.02. 2009

Pohádky na dobrou noc Pohádky na dobrou noc je dobrodružná komedie, ve které Adam Sandler ztvárnil Skeetera Bronsona, hotelového údržbáře, jehož život se navždy změní v okamžiku, kdy začnou ožívat pohádky, které své neteři a svému synovci vypráví na dobrou noc. Když se své rodině pokusí pomoci vyprávěním jednoho fantastického příběhu za druhým, vypukne zásluhou neočekávaného přispění dětí naprosté šílenství. V kinech ČR: 05. 02. 2009

Kurýr 3 Frank Martin byl přinucen přepravit Valentinu, unesenou dceru Leonida Vasileva, ředitele Environmental Protection Agency pro Ukrajinu, z Marseille, přes Stuttgart a Budapešť až do Oděssy u Černého moře. Během cesty se za pomoci inspektora Tarconiho musí Frank poprat s lidmi, kteří ho donutili vzít tuto práci, agenty vyslanými Vasilevem, aby ho zadrželi, a všeobecnou ne-spoluprací Valentiny. Navzdory její cynické povaze a jeho odhodlání se nezaplést, Frank a Valentina se během úniku z bláznivých a život-ohrožujících situací do sebe zamilují… V kinech ČR: 19. 02. 2009

Růžový panter 2

Film Růžový panter 2 je pokračováním úspěšného hitu z roku 2006, v němž se Steve Martin poprvé ujal role neohroženého a neohrabaného francouzského detektiva, inspektora Jacuese Clouseaua. Když začnou po celém světě mizet vzácné šperky včetně legendárního diamantu Růžový panter, je šéfinspektor Dreyfus (John Cleese) nucen zapojit Clouseaua do vyšetřování jakožto člena mezinárodního týmu detektivů a odborníků, pověřeného dopadením zloděje a navrácením odcizených šperků. Po boku Stevea Martina se objevují Jean Reno (v roli jeho pomocníka Pontona) a Emily Mortimer (coby Nicole, objekt jeho svérázně se projevujících vášní). Členy mezinárodního týmu špičkových detektivů ztvárnili Andy Garcia, Alfred Molina, Yuki Matsuzaki (známý z filmu Dopisy z Iwo Jimy) a bollywoodská hvězda Aishwarya Rai Bachchan. Příběh filmu se odehrává především v Paříži a Římě. V kinech ČR: 26. 02. 2009


Andrea Formánková

2.3.2009

strana 17

Zkrat n SOUTĚŽ „Co je to?“ Zúčastněte se soutěže o hodnotné ceny! Soutěž bude ukončena v květnu 2009, kdy proběhne její poslední kolo. Jak bude soutěž probíhá a kdo se může zúčastnit? V každém čísle je zobrazena část fotografie nějakého místa ve škole. Vaším úkolem je správně odpovědět, o co se jedná a kde ve škole se to nachází. Za každou správnou odpověď dostanete 5 bodů, za špatnou odpověď žádné body neztratíte. Vždy v dalším čísle se dozvíte, jak jste na tom se svými body. Soutěž bude má celkem 6 kol (+ 0.kolo), vítěz bude vyhlášen v červnovém vydání Zkratu. Zúčastnit se může každý student SPŠSE a VOŠ Liberec, výjimkou jsou redaktoři školního časopisu (přestože správnou odpověď budou vždy vědět pouze 2 členové redakce). Jak odpovídat? Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu [email protected], nejlépe z vašich školních mailů. Do předmětu uveďte heslo “Soutěž”, do textu mailu pak vaše jméno, příjmení, třídu a vaši odpověď. Odpovědi zasílejte do data uvedeného v každém kole soutěže. Na maily zaslané po termínu odeslání nebude brán zřetel! A o co se hraje? Hrajeme o digitální fotoaparát, USB flashdisk min. 16GB a o přenosný harddisk min. 160GB. Vítěz dostane cenu dle vlastního výběru!

n Řešení 2.kola

a)

Obrázek a): zadání Obrázek b): řešení

Tento plakát se nachází na stěně mezi infocentrem a hlavními schody (protější stěna).

b)

n 3.kolo, termín odeslání: 22.3.2009 â Co je to?â

Indicie k 3.kolu soutěže: “Za starých časů...” Sponzorem soutěže je 100Mega Liberec spol. s.r.o. , která již více než 14 let poskytuje služby v oblasti kancelářské techniky, počítačových komponent, počítačových sestav, software a příslušenství.

http://www.stomlib.cz/


2.3.2009

strana 18

IT svět n Nastane doba ledová? Byla to jen malá síť, která spojovala pár univerzit. Později se k ní připojil Bílý dům a tak do ní vstoupily i vládní instituce. Následně byl vyvinut první WWW prohlížeč, začal se rozšiřovat e-mail. Síť se již jmenuje Internet, komercionalizuje se a počet uživatelů se čím dál tím více zvyšuje. V roce 2006 to již byla více než miliarda uživatelů.

Možnosti Internetu se stále zvětšují, mnohem pohodlněji tak prostřednictvím této sítě získávají lidé po celém světě informace, vyřizují bankovní transakce, objednávají si zboží, vyřizují pracovní úkoly, nechávají si od úřadů poslat nejrůznější dokumenty nebo prostě jen komunikují s přáteli. Svět se díky tomu „zmenšil“, komunikovat s lidmi na tisíce kilometrů daleko není již žádný problém. Když potřebujete nutně zjistit třeba otevírací dobu nějakého obchodu v sousedním městě, jednoduše otevřete prohlížeč a o několik okamžiků později víte vše, co jste hledali. I proto se dá bez nadsázky říci, že firma, instituce nebo organizace, která není na Internetu, prakticky neexistuje. A v budoucnosti bude toto platit čím dál více. Ale co se stane, když tato síť, tento druhý svět, přestane byť jen na chvíli fungovat?

V pondělí 16.2. (podle ihned.cz) se celý svět mohl přesvědčit o tom, jak snadno to jde. V malé firmě v Uherském Brodě, která je poskytovatel připojení k Internetu, předělávali nastavení serveru a díky chybně zadanému číslu, které místo jednociferného bylo zadáno jako tříciferné, začal celý Internet kolabovat. Chyba se rychle šířila dál, některé státy měly jen malé výpadky, některé větší, ve Španělsku a Belgii nefungovala celosvětová síť téměř vůbec. Dopad to mělo samozřejmě i za oceánem nebo třeba v Číně. Naštěstí se podařilo v čase něco málo přes hodinu chybu opravit a „druhý svět“ tak mohl opět začít plně fungovat. Přestože je tato chyba označována jako největší v historii Internetu a připravila lidi o čas, přinesla jim komplikace nebo třeba obrala některé internetové obchody o zisk, tak to ještě neznamená, že nemůže přijít chyba daleko větší. A čím více se bude Internet rozrůstat, čím více lidí se do této sítě zapojí, tím to bude pro celý svět horší a horší. Paradoxní na celé věci je to, že za všechny tyhle problémy může jedno číslo. Jedno trojciferné číslo dokáže ochromit čtvrtinu světa. A co až přijde další chyba třeba za 20 – 30 let, kdy bude celosvětová síť ve svém vývoji zase někde úplně jinde? Kolika lidí nebo věcí se to dotkne příště? A co všechno to způsobí? S trochou nadsázky (i když možná ne, nikdo přesně neví, co jednou bude…) se tedy můžeme zeptat: Až jednou Internet „spadne“, nastane doba ledová?

Dave


2.3.2009

strana 19

4FUN n Vtipy Jde mravenec po cestě a vidí na stromě slona. Ptá se ho: „Medvěde kolik je hodin?“ Medvěd se podívá na teploměr a řekne: „Úterý.“

Specialista Microsoftu se zúčastnil střeleckého kursu. Dostal bezpečnostní instruktáž, pušku, náboje. Vystřílel deset ran a od cíle mu hlásí, že žádná kulka nezasáhla terč. Střelec se zadívá na pušku, pak na terč. Znovu na pušku a na terč. Dá prst před hlaveň, stiskne spoušť. Podívá se na krvácející zbytek prstu a volá k cíli: „Tady je všechno normální, chyba musí být na vaší straně...“ Byl jeden mladý muž a chtěl být slavným básníkem. „Chci, aby má díla četl celý svět, aby lidé při čtení propadali emocím, aby křičeli, plakali, rudli vzteky a dupali a nikdy nezapomněli, co četli.“ Jeho přání se splnilo. Píše v Redmondu chybové hlášky pro Microsoft. „Poznáváte tento nůž, Stierlitzi?!“ táže se Bormann. „Ovšem, že poznávám!“ odpovídá Stierlitz. „Takže přiznáváte svou vinu!!!“ „Ne, ale ten nůž mi ukazujete už druhý týden,“ klidně odvětil Stierlitz.

Šéf sekretářce: „Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže.“ Sekretářka manželovi: „Příští týden musím služebně do Francie.“ Manžel milence: „Manželka je příští týden na služebce.“ Milenka soukromému studentovi: „Příští týden odpadá hodina angličtiny.“ Student dědečkovi: „Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychom zajet na ryby.“ Dědeček sekretářce: „Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovi výlet.“ Sekretářka manželovi: „Ta služební cesta se přesouvá.“ Manžel milence: „Tak manželka nakonec nikam nejede.“ Milenka soukromému studentovi: „Návrat k původnímu rozvrhu, hodina bude.“ Student dědečkovi: „Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu.“ Dědeček sekretářce: „Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže.“ Sekretářka manželovi…

-21°C Pokud vůbec dostaneš psa na sraní ven, musíš ho potom ukopnout. -22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe. -24°C Německá auta nejdou nastartovat. -27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo. -29°C Švédské automobily přestávají startovat. -32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem. -33°C Žádné normální auto nejde nastartovat, jenom ruské. -38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile. -43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku. -50°C Auto se ti snaží nacpat do postele. -60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih. -70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí. -75°C Santa Klaus opouští polární kruh. -120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní. -268°C Hélium zkapalnělo. -273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus, žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa. Jde Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Paroubek hned přiskočí a hada zabije. Topolánek: „Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou.“ Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Topolánek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši. Paroubek nechápavě kroutí hlavou: „Ale před chvílí jsi povídal, že každý může jít svou vlastní cestou!“ Topolánek: „Ano, ale mají se plazit a ne vyskakovat!“

Bůh stvořil muže a říká si: „Kurňa, tak to se mi povedlo! Toto jsem celý já!“ Poté stvoří ženu a po chvilce pozorování říká: „No co no, však se nalíčí.“

Učitelka přijde na hodinu a ptá se Pepíčka: Pepíčku, když máš 7 jablíček a o 2 tě poprosím, kolik ti zbude? … Sedm.

+18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky. +10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové začínají pěstovat kytičky. +2°C Italská auta nejdou nastartovat. 0°C Destilovaná voda zamrzá. -1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo. -4°C Pes se ti snaží nacpat do postele. -8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic. -10°C Francouzská auta přestávají startovat. -12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích. -15°C Americká auta nejdou nastartovat. -18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli. -20°C Dech se stává slyšitelným.


2.3.2009

Josef Kovačič

strana 20

Zkrat n Redakce Vedení: Šéfredaktor: Editor:

Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda

Redaktoři: Honza Sál Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová Daniel Balatka

Ostatní autoři: Mgr. Blanka Holubcová Ondřej Dlabola Jakub Jirouš Kryštof Polák Kontakt: [email protected]

L4 L3 L4 P2 L2 L2 S1A P3 P3 E1

CHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠ PREZENTOVAT SVŮJ ČLÁNEK OSTATNÍM? POŠLI NÁM SVŮJ PŘÍSPĚVEK NEBO SE ROVNOU MŮŽEŠ STÁT REDAKTOREM!

[email protected]


2.3.2009

strana 21

Naši (m)učitelé Ing. Pavel Kirschner

Recommend Documents