Nadaèní listy. Václav Pokorný. øíkej mi to prosím potichouèku

Nadaèní listy

Václav Pokorný

øíkej mi to prosím potichouèku ... è.9/únor 2009

5 |4 | >14 |4 | 2009

Velikonoční festival Praha Velikonoční festival Praha vznikl ve spolupráci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a České filharmonie. Myšlenkou pořadatelů je vytvořit krátký, dramaturgicky sevřený festival, který by v době začínajícího jara a význačného křesťanského svátku nabídl obyvatelům hlavního města a jeho četným návštěvníkům atraktivní cyklus koncertů tematicky spjatých s tímto obdobím. Ctižádostí všech zúčastněných je vytvořit z Velikonočního festivalu Praha tradici a navázat na něj i v letech následujících. Velikonoční festival Praha se koná pod záštitou primátora Hlavního města Prahy MUDr. Pavla Béma.

5|4|09

Neděle

8|4|09

Středa

1 1 | 4 | 0 9 Sobota

19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu

16.00 hodin | Foyer Smetanovy síně OD

ENSEMBLE TOURBILLON

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK Sólisté, ČFS BRNO

Giedré Lukšaité-Mrázková | cembalo

Petr Wagner | umělecký vedoucí Franc,ois Couperin: Lec,ons de téne`bres

Jiří Kout | dirigent

Antonín Dvořák: Requiem, op. 89

6|4|09

Johann Sebastian Bach: Dobře temperovaný klavír II

19.00 hodin | Dvorana Rudolfina OCTOPUS PRAGENSIS

Pondělí

19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy

9 | 4 | 0 9 Čtvrtek

Petr Daněk | umělecký vedoucí

SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS

19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu

Pavel Černý | varhany

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK Sólisté, ČFS BRNO

Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbato Sancto

David Eben | umělecký vedoucí MAGNA PASCHA – 50 DNÍ DOBY VELIKONOČNÍ

Charles Luython: Lamentace proroka Jeremiáše

Jiří Kout | dirigent

19.30 hodin | Smetanova síň Obecního domu SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE Miriam Němcová | dirigent KONCERT ZE SKLADEB ŘEDITELŮ PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE

7|4|09

Úterý

19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy COLLEGIUM GABRIELY DEMETEROVÉ Gabriela Demeterová | umělecká vedoucí

Antonín Dvořák: Requiem, op. 89

19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina

PRAŽSKÝ BAROKNÍ SOUBOR

ČESKÁ FILHARMONIE Sólisté, PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR

Kateřina Kněžíková | soprán, Markéta Cukrová | alt,

Gerd Albrecht | dirigent

PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR

Josef Bohuslav Foerster: Cyrano de Bergerac, op. 55

Vojtěch Jouza | dirigent

Joseph Haydn: Sedm slov Vykupitelových, Hob. XX/2

Jan Dismas Zelenka:

Pátek

19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina

19.30 hodin | Kostel sv. Vavřince

Gerd Albrecht | dirigent

Olivier Messiaen: Kvartet pro konec času

Václav Lemberk | tenor, Jiří Sulženko | bas

Žalm 110 Confitebor tibi Domine, ZWV 72

10|4|09

ČESKÁ FILHARMONIE Sólisté, PRAŽSKÝ KOMORNÍ SBOR

Dalderis Ints | klarinet

Úterý

19.30 hodin | Dvořákova síň Rudolfina

Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty

AD TRIO PRAGUE

14 | 4 | 0 9

Žalm 113 In exitu Israel, ZWV 83 Missa Dei Patris, ZWV 19

Josef Bohuslav Foerster: Cyrano de Bergerac, op. 55 Joseph Haydn: Sedm slov Vykupitelových, Hob. XX/2

19.30 hodin | Kostel sv. Šimona a Judy COLLEGIUM MARIANUM Jana Semerádová | umělecká vedoucí Antonio Caldara: Il re` del dolore, oratorium

P Ř E D P R O D E J V ST U P E N E K : On-line: www.fok.cz, www.ceskafilharmonie.cz Vstupenky na koncerty lze zakoupit v předprodejních pokladnách: Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (s výjimkou koncertu ve Dvoraně Rudolfina 11. 4.) a České filharmonie (s výjimkou koncertů v Kostele sv. Vavřince 7. 4. a ve Foyer Smetanovy síně Obecního domu 11. 4.). Koncerty ve Dvořákově síni Rudofina a Dvoraně Rudofina pořádá ČF, ostatní FOK. Koncerty v Kostele sv. Šimona a Judy: 200, 250 a 300 Kč Koncert 6. 4. 2009 Smetanova síň Obecního domu: 150, 200, 300 a 400 Kč Koncerty v Kostele sv. Vavřince, ve Foyer Obecního domu a ve Dvoraně Rudolfina: 300 Kč Koncerty pořádané FOK a ČF 8. 4. – 14. 4. 2009 dle ceníku v rámci sezóny FOK, resp. ČF. Pokladna FOK: Obecní dům, nám. Republiky 5, Praha 1, Po – Pá: 10 – 18 hodin Pokladna ČF: Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, Po – Pá: 10 – 18 hodin

Slovo úvodem

Obsah

Únor bílý – pole sílí. Silní buïme i my. Urèitì to budeme v následujících mìsících potøebovat. Je tìžké dávat nìkomu rady do života, když okolnosti si vyžadují øešení, na které kolikrát ani my sami nestaèíme. Na co jsme však staèili, je vydání dalších nadaèních listù ŽIVOT UMÌLCE.

NADACE ŽIVOT UMÌLCE Podpora výkonných umìlcù seniorù

A tak se na chvíli odpoutejte od starostí a zalistujte si stránkami, které, jak nám hezky píšete, vás pohladí na duši a zahøejí na srdci. Nechejte se v tìchto, ještì studených únorových dnech, zahøát krásným povídáním se skladatelem panem Václavem Pokorným, vzpomeòte spolu s námi na fenomenálního R. A. Dvorského, o pár stránek dál pak také na geniálního Jiøího Císlera.

TALENT Miroslav Sekera, klavírista

S mladým „Amadeem“, panem Miroslavem Sekerou si povíme nìco o hudbì, a také o Mozartovi, jehož skladby si øada z vás mùže poslechnout prostøednictvím gramofonu, s jehož historií vás také seznámíme. Navštivte s námi Pelhøimov - mìsto rekordù a kuriozit – a vemte sebou i své rodièe a prarodièe, neboś jak se doèetete na prvních nadaèních stránkách, lidé by nemìli ztrácet vzájemný kontakt, zejména pokud jde o kontakt rodinný. Ale to vy, naši ètenáøi urèitì víte.

2

NADACE ŽIVOT UMÌLCE 5 Hovoøí Ing. Dagmar Hrnèíøová

OSOBNOST PhMr. Václav Pokorný

8 14

FENOMÉN 20 R. A. Dvorský & Melody Boys KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Mìsto Pelhøimov

24

HISTORIE Historie gramofonu

30

VZPOMÍNKA Jiøí Císler

34

KAM ZA KULTUROU

38

A tak se už nyní tìšíme, až se s vámi pøíštì zkontaktujeme i my. To už bude jaro – a bude krásnì...

Alexandra Stušková, DiS. šéfredaktorka Nadaèních listù

Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS. [email protected], tel: 739 077 131 Grafická úprava: Blanka Roubíčková Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, Dagmar Pastorová, Jaroslava Řezníčková Nakladatelství STUŠKOVÁ, IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 měsíčník 9/09, vychází 24. 2. 2009, příští číslo: měsíčník, vyjde 24. 3. 2009 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice

1

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

NADACE Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:

Jaromír Èerník – předseda, člen České filharmonie, zástupce UNIE Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR RNDr. Jan Komín – hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů

Vladimír Prošek – dramaturg, hudebník, zástupce Uměleckého sdružení Artes Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR

Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Valérie Zawadská – herečka, zástupkyně Herecké asociace Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY: Prof. Jiøí Hlaváè – předseda, prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR Ivan Pazour – člen orchestru České filharmonie, zástupce UNIE – Odb. svaz orch. hudebníků ČR A PA R ÁT:

Ing. Dagmar Hrnèíøová – výkonná ředitelka nadace

Lýdie Soldánová – tajemnice

REDAKČNÍ RADA:

Ing. Dagmar Hrnèíøová – výkonná ředitelka nadace

Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT

Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM

2

Podpora výkonných umìlcù seniorù Každý z lístkù symbolického nadaèního ètyølístku pøedstavuje jednu formu podpory, na které se NADACE ŽIVOT UMÌLCE zamìøuje. K velmi významným projektùm patøí urèitì podpora výkonných umìlcù seniorù . Je stejnì dùležitá jako podpora mladých, zaèínajících výkonných umìlcù. Vedle významné pomoci při akutním řešení sociálních a zdravotních problémů, věnuje NADACE ŽIVOT UMĚLCE velkou část pozornosti těm umělcům – seniorům, kteří ke konci života zůstávají osamoceni, bez svých nejbližších. Není jich málo, neboť tito lidé se po léta starali o zpestření našeho volného času často na úkor svého vlastního soukromí. Jejich život, který byl na rozdíl od ostatních možná trochu více bohémský, byl tak vždy i o kapánek rychlejší. Než si stačili uvědomit, že je potřeba přibrzdit, začít se věnovat nejenom publiku, ale také sobě samým, svým rodinám, bývalo kolikrát pozdě. Stáří je nevyhnutelné pro všechny, bez rozdílu stavu i povolání. Ne všichni umělci mají v podzimu života to štěstí, že mohou být v kruhu své rodiny. NADACE ŽIVOT UMĚLCE se snaží pro ně takovou rodinou být. Téměř od počátku své existence uděluje NŽU ocenění SENIOR PRIX – jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům, orchestrálním i sólovým umělcům. Tím ale její péče nekončí. Každý rok si spolu se společností Intergram vzpomenou také na tzv. jubilanty – umělce, kteří oslavují 75, 80, 85, 90 i více let. Formou blahopřejného dopisu, malým dárečkem, častokrát i osobní gratulací, tak tito lidé vědí, že se na ně nezapomnělo. Jen v loňském roce „popřála“ NADACE ŽIVOT UMĚLCE více než osmdesáti jubilantům.

ŽIVOT UMÌLCE

NADACE ŽIVOT UMĚLCE se nevyhýbá ani otázkám sociálním. Rok od roku narůstá počet umělců, kteří z důvodu tíživé životní situace potřebují pomocnou ruku. Častokrát nejde jenom o „seniory“, ale mnohdy i o mladé umělce. Bohužel rok od roku se také snižuje částka poskytnutých darů pro NŽU, která právě k výpomoci těmto potřebným umělcům slouží. Současná společenská situace se dramaticky zhoršuje. Lhostejnost a apatie jednoho vůči druhému se projevuje čím dál více. Duchovní hodnoty jako jsou láska, pomoc, úcta – jako by pomalu ztrácely svoji hodnotu. Převažují pojmy zisk, sláva, moc, peníze. Avšak sami umělci

by mohli hodiny a hodiny vyprávět, že právě ta sláva, zisk, někdy i moc a peníze jsou pouze dočasné. To všechno může mít člověk, když je mladý a zdravý, v tu dobu si to vůbec neuvědomuje a vše bere jako samozřejmost. Najednou však přijde nemoc, stáří – a vyrovnávání se s touto zcela jinou životní situací bývá velmi složité. Ne každý to zvládá bez cizí pomoci, a právě v ten čas, více než kdy jindy – potřebujeme pomocnou ruku všichni.

3

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

V posledních letech se vytrácí také důležitý pojem – rodina. Její významnou životní roli si lidé začínají uvědomovat právě ve stáří a v nemoci. Pokud chybí rodina, kromě sociálních služeb není nikdo, kdo by se postaral. NADACE ŽIVOT UMĚLCE se snaží alespoň částečně přispívat výkonným umělcům nebo jejich rodinným příslušníkům v případě těžké životní situaci poskytnutím sociálních příspěvků. Není to jednoduché, neboť rok co rok umělců – seniorů přibývá. Přibývají i žádosti, které posuzuje správní rada nadace na základě doporučení šesti zakládajících profesních organizací. Posuzování žádostí je práce mravenčí, složitá, ale určitě ne zbytečná. O tom svědčí desítky děkovných, často až dojemných dopisů, od našich umělců. I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné příspěvky 25334111/0100 adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné nám. 23 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295 www.nadace-zivot-umelce.cz

V souèasné dobì NADACE ŽIVOT UMÌLCE iniciuje projekt tzv. Domu ètyø múz – domova pro seniory, domu aktivního stáøí pro umìlce – seniory s eventuálním komunitním kulturním centrem. Ale to je už jiné povídání, o tom zase pøíštì.

4

Hovoøí Ing. Dagmar Hrnèíøová výkonná øeditelka NADACE ŽIVOT UMÌLCE

I pøesto, že je teprve ve zkušební dobì, zhostila se své nové funkce výkonné øeditelky s velkou chutí a nasazením, jak s úsmìvem tvrdí, aby byla nadaci prospìšná už od samého zaèátku. Její zámìr i názory na NADACI ŽIVOT UMÌLCE jsou velmi zajímavé, stejnì jako ona sama. Zaujala mì natolik, že jsem se rozhodla s ní udìlat nadaèní rozhovor i pøesto, že je ve svém zamìstnání opravdu jen krátce. Zastávám totiž názor, že první dojem bývá nejdùležitìjší. Ostatnì posuïte sami. hudebních nadšenců, kteří, mnohdy právě díky podpoře ze strany nadace, mohli realizovat zajímavé umělecké projekty. Ve funkci působíte teprve krátce, co pokládáte ve svých počátcích za nejsložitější? Z mého pohledu bývá nejsložitější pochopení existujících pracovních i lidských vazeb na novém pracovišti, navázání prvních kontaktů, seznámení se s postoji nových spolupracovníků a očekáváním nadřízených, a také vytvoření atmosféry důvěry a tvořivé spolupráce. Technickou stránku věci dříve nebo později pochopíte, ale vzájemné vztahy a důvěru mezi lidmi si musíte vybudovat.

Zaujala jste místo bývalé výkonné ředitelky Daniely Hrnčířové. Stejné iniciály, stejné příjmení. Příbuzenský vztah (který se na veřejnosti moc neodpouští) nebo obyčejná shoda jmen? Jde opravdu čistě o náhodu. S bývalou paní ředitelkou nejsme v žádném příbuzenském vztahu, ani jsme se spolu předtím neznaly. A příjmení Hrnčířová jsem vyvdala. (smích) Předpokládám, že jste už před svým nástupem do funkce o existenci NŽU věděla. Samozřejmě věděla, zejména od svých přátel z řad profesionálních hudebníků a ostatních

Pracovala jste někdy v nějaké nadaci či podobné organizaci? Nepracovala jsem v nadaci ani v podobné organizaci z neziskové sféry, ale ve státní správě na realizaci poměrně specifického projektu, který se zabývá zaváděním metody Partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako nového způsobu financování velkých, zejména infrastrukturních projektů v České republice. Kdo Vám nabídl práci výkonné ředitelky Nadace život umělce? Sama jsem již delší dobu přemýšlela o změně a možnosti propojení svých celoživotních zájmů z umělecké oblasti s náplní své práce – být co nejblíže oblasti umění a tvořivých lidí, a zároveň využít svého poměrně technického

5

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

vzdělání. Přišla jsem, jak se říká zvenku – a nabídla jsem nadaci, o jejíž existenci jsem už předtím věděla, že bych pro ni ráda pracovala. Stálo při mně štěstí a také velká náhoda, neboť shodou okolností se právě tehdejší paní ředitelka rozhodovala, zda přijmout či nepřijmout novou nabídku zaměstnání. Nakonec ji přijala a mne oslovila správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE s nabídkou práce na pozici výkonné ředitelky. V tomto čísle jsme se vydali za krásami naší země do Pelhřimova. Vy jste rodačka z tohoto města. Jak jste se dostala do Prahy? Jako spousta jiných lidí, začala jsem v Praze studovat, nejdříve střední a potom i vysokou školu, a pak už jsem se tady usadila. Prozradíte nám něco ze svého soukromí? Máte děti? Ano, mám dvě dcery. Starší Julii bude 17 let a studuje druhým rokem propagační grafiku na Střední umělecko průmyslové škole v Praze, Agátě je 15 let a chodí do deváté třídy základní školy v Ostrovní ulici. Je to církevní škola, kde kromě civilních zaměstnanců vyučují i řádové sestry. Je to výborná škola, vážím si u ní hlavně přístupu vytváření „velké rodiny“, zájmu o žáky a jejich problémy, které se ne vždy týkají pouze studia. Práce v takové nadaci je zodpovědná a také náročná na čas. Dá se rozumně skloubit práce i rodina? Myslím, že ano. I když práce v nadaci někdy vyžaduje účast na akcích mimo běžnou pracovní dobu, snažím se zbylý čas příjemně a užitečně rozdělit mezi péči o rodinu, mé zájmy a také odpočinek. Určitě platí, že pokud je člověk spokojený se svou prací, dá se dobře zvládnout i poměrně napjatý rozvrh všech ostatních zájmů či povinností. Věřím, že mi práce v nadaci tuto rovnováhu umožní. Je známo, že máte velmi zajímavé koníčky. Většina mých koníčků souvisí nějakým způsobem s uměním. Nejedná se vždy o umění

6

blíže spjaté s nadací, i když jedno vlastně ano. Již řadu let se věnuji sborovému zpěvu, kde se nadšeně pouštíme do interpretace zejména staré duchovní hudby, spolupracujeme např. také se studenty HAMU na jejich absolventských koncertech. Dalším mým zájmem je výtvarné umění. Asi sedm let jsem žila ve Francii, převážně v Paříži, kde jsem měla poměrně dost volného času, a tak jsem se vyučila malování na porcelán. Tohoto koníčka jsem si přivezla i do Prahy, dokonce jsem si pořídila keramickou pec, ve které se dá porcelán vypalovat. Ráda také vyrábím bižuterii, hlavně z polodrahokamů či z nepřeberné škály skleněných a kovových prvků. K mým velkým zálibám patří i turistika a cyklistika. Několikátým rokem po sobě se vždy v létě vypravíme s kamarádkou na velký cyklistický výlet do Alp a snažíme se dohnat to, co jsme během roku zanedbávaly. Těch aktivit je opravdu požehnaně. Po kom jste tak všestranně nadaná? Ani nevím, ale moje maminka i její maminka, tedy moje babička, byly velmi šikovné na všechno rukodělné. Babička byla vynikající švadlenou, a také maminka byla vždy velice

tvořivá. Do čeho se pustily, to jim šlo. Možná, kdyby tehdy měly možnost svůj talent více rozvíjet, byly by z nich malířky, sochařky nebo by vyráběly krásné keramické nádobí. Kdo ví.

nastal ten zlom, proč se to stalo, kdy se začala vytrácet vzájemná komunikace mezi generacemi. Můžeme se však pokusit to napravit, alespoň těmi nejjednoduššími způsoby – pomocí v rodině nebo právě pomocí a podporou nadace, např. v programu orientovaném na seniory. To jste řekla hezky. Myslím, že jste na pravém místě, neboť práce v nadaci se nedá dělat pouze hlavou, ale také srdcem. To určitě. Propojení uměleckého světa, pomoci a podpory, které se v činnosti nadace snoubí, je význačné a potřebné.

Babičky bývají šikovné. Ale vraťme se zpět k nadaci. NŽU má ve svém programu pomoc mladým začínajícím umělcům, ale také těm starším, na které se pomalu zapomíná. Setkala jste se ve svém životě s někým, u koho by Vás napadla myšlenka: „tak to je přesně ten člověk, který by si zasloužil pomoc“? Přímo ze svého okolí si žádnou konkrétní osobu nevybavuji. Hodně ale pociťuji, zejména u lidí v důchodovém věku, že ve svém okolí postrádají možnost komunikace. Těmto lidem schází popovídání si a čas věnovaný těmi ostatními. Se spoustou materiálních potíží se dokáží vypořádat, poněvadž jsou většinou skromní, ale s tím, že si na ně neuděláme čas, že se jim nevěnujeme a nepovídáme si s nimi, s tím se vypořádávají velmi těžce. Myslím, že se jedná o jeden z největších problémů současné společnosti. Asi by bylo složité určit, kde a kdy vznikly první příčiny tohoto vzdalování se, kde

Je něco co byste v nadaci změnila, či posunula novým směrem? Myslím, že všechny aktivity, kterým se nadace věnuje, jsou velmi záslužné a užitečné, takže důležité je v nich i nadále úspěšně pokračovat. Každopádně jedním z budoucích větších úkolů nadace by měla být realizace projektu – Dům čtyř múz – domov pro výkonné umělce v seniorním věku. Zde má nadace za cíl vytvoření systému podpory trvalejšího charakteru, tedy díla, které může sloužit, doufejme, že dlouhodobě, jako doplnění k podpoře projektů dočasných a krátkodobých. Závěrem dovolte, abych Vám pogratulovala k nové pozici výkonné ředitelky nadace, ať se Vám práce líbí – a hlavně daří. Děkuji. NADACE ŽIVOT UMĚLCE je organizace na svém místě, všem zakladatelům a podporovatelům mohu jen pogratulovat za tento počin a její téměř 17tileté působení. Přála bych nadaci hodně příznivců a nakloněných dárců – a také to, aby měla stále větší možnost se prezentovat mezi těmi nejznámějšími neziskovými organizacemi. Doufám, že tomu budu moci také přispět. Za rozhovor dìkuje: Alexandra Stušková, DiS. Foto poskytla: Ing. Dagmar Hrnèíøová

„Výrobky paní øeditelky“

7

talent

Miroslav SEKERA V šesti letech zazáøil jako filmová hvìzdièka ve Formanovì oscarovém filmu Amadeus, kde ztvárnil roli malého Mozarta. V té dobì mìl za sebou již tøi roky výuky hry na klavír a housle. Patøí k nejtalentovanìjším a nejvšestrannìjším muzikantùm své generace. Poprvé jsme se setkali vloni v øíjnu na 5. roèníku Mezinárodní soutìže Zdeòka Fibicha v interpretaci melodramu. Tuto soutìž z èásti finanènì podporuje také NADACE ŽIVOT UMÌLCE. Podruhé se setkáváme nyní, abych mu položila pár otázek. Slyšel jste o existenci NADACE ŽIVOT UMĚLCE? Samozřejmě, že slyšel. Je mi známo, že podporuje nejenom různé projekty a soutěže, ale také výrazně pomáhá mladým začínajícím umělcům, či naopak ji není lhostejný osud těch starších. Já už se sice mezi ty nejmladší neřadím, přesto mám možnost se zúčastňovat Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v melodramu, kterou pokládám v oblasti naší kultury za velmi přínosnou a která může fungovat právě díky podpoře mnoha organizací, a také podpoře NADACE ŽIVOT UMĚLCE. V soutěži jste obsadil krásné 2. místo. Ano, spolu s Ditou Hořínkovou, výbornou zpěvačkou a recitátorkou, kterou jsem klavírně doprovázel. Toto místo považuji za úspěch, poněvadž mezinárodní konkurence byla opravdu silná.

8

klavírista

Festivalu melodramu se účastníte pravidelně každoročně? Díky paní ředitelce Šustíkové, která dělá dramaturgii a režii na koncerty tohoto festivalu, mám možnost se účastnit každoročně. Dostává se mi tak příležitosti spolupracovat s velmi zajímavými lidmi, kteří jsou v rolích recitátorů profesionály. Za všechny bych rád jmenoval např. herce Petra Kostku, Carmen Mayerovou, Hanu Maciuchovou, Alfréda Strejčka nebo fenomenálního Dalimila Klapku. Mají můj velký obdiv, neboť v melodramu mají těžší roli. Musí vnímat takty, vystihnout správný okamžik nástupu a ještě zvládnout náročnou recitaci. Vyjadřujete svůj obdiv k herectví, ale Vy sám jste velkou hereckou hvězdou. (smích) Myslíte tu miniroličku, kde jsem se mihnul asi v patnácti vteřinách coby malý Mozart? No, ale jelikož se jedná o oscarový film, pokládá se to samozřejmě za můj největší dosavadní Malý „Amadeus“

úspěch. Paradoxně celý můj život se poté točil kolem Amadea. Dokonce mi vyšlo CD, které jsem i nazval „Ve stínu Amadea“.

třeba puberta, a ony přestaly hrát úplně. Třeba i z jakéhosi vzdoru. Láska k hudbě by měla přijít přirozenou cestou.

Skromnost stranou, sehnat tak hudebně nadané dítko toho věku přece nebylo právě jednoduché. Kolik Vám bylo let? Šest nebo sedm. Požadavkem role bylo, aby dítě, tedy malý Amadeus, dokázalo přesvědčivě zahrát na housle, na klavír, potažmo na cembalo. Mám pocit, že jsem se ani žádného konkurzu nezúčastnil. Filmaři šli najisto do hudební školy ve Voršilské ulici v Praze, do prestižní, známé a uznávané školy, kde jsem jim byl i přímo doporučen.

U Vás přišla velmi brzy - a také zůstala. Musel jste být opravdu výjimečné dítě. (smích) Říkali to o mně. Zatímco jiní kluci si hráli s autíčky, mě zajímala klaviatura a smyčec. Problém byl sehnat v blízkém okolí našeho bydliště pro tak malé dítě pedagoga. Pocházím z Benátek nad Jizerou a tam ta možnost nebyla. Měl jsem však velké štěstí, že jsem se dostal do Prahy, do LŠU ve Voršilské ulici, kam se mnou několikrát týdně moje babička obětavě dojížděla. Na škole působila neocenitelná paní profesorka Zdena Janžurová, vynikající pedagožka pro děti předškolního věku. U ní jsem se pak, kromě výuky hry na housle, učil a zdokonaloval také ve hře na klavír.

Pro ty, kdo neví - Amadeus je špičkový oscarový snímek českého režiséra Miloše Formana, pojednávající o životě a díle velkého hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Film se natáčel v roce 1984 v Praze. Povězte nám něco o Mozartovi, jak se na něj díváte Vy osobně? Mozart je jeden z největších hudebních géniů své doby. S jakou lehkostí on psal, to je něco naprosto fantastického. Myslím, že film dokonale vystihuje jeho tvorbu i dobu, ve které žil. Chtěl byste žít v té době? (smích) Těžko říct, myslím, že ani ne. Mně je docela dobře teď, v současnosti. Vraťme se tedy do ní i v našem rozhovoru. Máte pověst vynikajícího klavíristy. Současně na klavír i na housle hrajete už od svých tří let. To se mi zdá až neuvěřitelně brzy. Musel jste mít velké hudební zázemí. Je to zvláštní, ale nikdo z rodiny se hudbě nevěnoval. Vše začalo tím, že babička a děda koupili mé starší sestře dětskou foukací harmoniku s klaviaturou. Já na ni zpočátku foukal nějaké lidové písničky, hudba mě pak chytla a už nepustila. Nejsem zastáncem toho, aby dítě za každou cenu hrálo na hudební nástroj intenzivně už v tak raném věku. Vím, že ani jako rodič na tom trvat nebudu. Malé dítě by si mělo především hrát, učit se vnímat, komunikovat a ne se jednostranně věnovat výuce čehokoli, pokud mu to nepřináší radost. Znám případy, kdy se děti odmalička musely věnovat jen a jen hudbě, potom přišlo krizové období,

Hrajete i dnes na housle? Ne, to už ne, naposled jsem si zahrál před pár lety u nás v Benátkách na půlnoční mši druhý part houslí, ale jinak se věnuji hře na klavír. Je to moje profese. Kdy jste se definitivně rozhodl pro klavír? Ve čtrnácti letech. Vystudoval jsem konzervatoř a následně udělal zkoušky na AMU do třídy docenta Miroslava Langera, vynikajícího klavíristy, kterého dodnes považuji za svůj velký životní vzor. Zrovna před týdnem jsem ho navštívil a získal od něj nahrávku Mendelsohnových Písní beze slov, které natočil v osmdesátých letech. Je to naprosto fenomenální nahrávka, která si zaslouží být vydána. Jaký máte názor na tvorbu mladých, začínajících hudebních umělců? Já myslím, že dnes mají více možností, ale také je daleko větší konkurence. Je tady však jakési nebezpečí v tom, že žijeme v době CD a je nám neustále jakoby podstrkován vzor – jak se co hrát má a jak se co hrát nemá. To třeba před sto lety takto nikdo nebral. Každý hrál tak, jak to cítil. Teď se nám ten vkus nějakým způsobem zužuje a začíná se hrát „univerzálně“ stejně. Ale to zase samozřejmě neznamená, že by měl být člověk za každou cenu originální, to je v některých případech ještě horší.

9

talent

Co považujete za svůj dosavadní největší osobní úspěch? (smích) Tak to zcela odbočím od hudební stránky, poněvadž mým největším dosavadním celoživotním úspěchem je to, že jsem se v listopadu šťastně oženil a v březnu čekáme rodinu. Celkově měsíc březen bude pro mě radostný. Kromě velké události – narození potomka, mě čeká i hudební spolupráce s vynikajícím českým dirigentem Stanislavem Vavřínkem. S karlovarským orchestrem provedu Čajkovského koncert b moll a koncem března odlétám do Bostonu, kde budu spolupracovat se zahraničními zpěváky na skladbách soudobého amerického autora Josepha Summera. Američtí zpěváci jsou naprosto fantastičtí, např. co se týká jejich přípravy. V tak velké konkurenci, která v USA je, si nikdo nedovolí přijít pozdě či nepřipraven. Když už dostanou příležitost, dávají do přípravy opravdu všechno. Zmínili jsme pojem rodina. Co pro Vás osobně znamená? Především zázemí. Jsem dokonce tak „nemoderní“, že se mně ani nelíbí, když rodiče nežijí v manželském svazku. Takže Vaše paní je už paní Sekerová. (smích) Ano. S tím svým jménem jsem si už taky užil. Mám jednu opravdu veselou historku s paní ředitelkou Šustíkovou. To jsme jednou měli mít kdesi koncert a paní ředitelka volala tamní pořadatelce ohledně informace, v jakém stavu se nachází klavír, jestli je vůbec naladěný, zda se na něj dá hrát a tak. Ta paní pořadatelka si nebyla jista a tak ji paní Šustíková do telefonu povídá: „Tak to nevadí, my se na něj přijedeme podívat se „Sekerou“. Načež bylo ve sluchátku hrobové ticho a po chvilce se paní pořadatel-

Svatební foto

ka ustrašeně ozvala: „Ale já si nemyslím, že ten klavír je zas až tak špatný!“ Tak takové já mám příjmení. (smích) Na příjmení nezáleží. Člověk má být na své jméno hrdý, ať zní jakkoliv. A Vy hrdý určitě být můžete. Kdoví, třeba jste tu roli malého Amadea nedostal jen tak náhodou, třeba jste jím i byl. Dovolte mi tedy ještě na závěr otázku, jaké jsou Vaše pocity při hraní? Nejhorší pocity jsou, když rozezníte první tóny a zjistíte, že to neumíte (smích). Ale teď vážně. Když se člověk nechá unášet svojí vlastní interpretací, tak začíná ztrácet půdu pod nohama. Ideálem je být sám sobě dirigentem, který se na vše dívá trochu s odstupem, a jen v místech, kde to lze, může odpoutat emoce. Když se ale bude v emocích vznášet pořád, tak hrozí, že se už nenajde. Miroslav Sekera se našel dobře. Tedy lépe řečeno – už záhy si ho našla hudba sama... text: Alexandra Stušková, DiS foto: poskytl Miroslav Sekera

MEDAILONEK Miroslav Sekera se narodil 6. 10. 1975 v Praze. Ještě za dob studií zvítězil v několika domácích soutěžích (Mariánské Lázně 1991, Přehlídka konzervatoří Pardubice 1992). Z mezinárodních klání si odvezl 2. cenu ze soutěže v Gaillardu (Francie 2000). V roce 2002 zvítězil v rakouském Portschachu na soutěži J. Brahmse. Za dob studií na AMU vyhrál stipendium, soutěž pořádanou firmou YAMAHA. Za vynikající studijní výsledky a reprezentaci školy na mezinárodních soutěžích mu hudební fakulta AMU udělila cenu Naděždy Pochlebinové – Sažinové. V současnosti je na volné noze, působí např. pedagogicky na HAMU, na katedře klavírní spolupráce. Je ženatý, brzy bude tatínkem.

10

11

Žofínské jubileum Kdo se chystá v našem hlavním městě připravit významnou akci na vysoké společenské úrovni, zvolí Žofín. Tyto akce se však neuspořádají sami. K jejich dokonalé přípravě a organizaci je zapotřebí existence dobré agentury. Tou je bezesporu Agentura NKL Žofín s.r.o., kterou založil v roce 1994 pan Jan Nekola. I přesto, že počátky založení nebyly nikterak jednoduché, oslaví letos Agentura NKL Žofín s.r.o. už 15 let svojí působnosti.

koncert v nejkrásnějším a současně nejprestižnějším Paláci krásných umění. Agentura už spolupracovala také se světoznámými Alexandrovci. Po Bruselu následovala Varšava, Kyjev, Katovice, samozřejmě Žofín a řada měst naší republiky. Vrchol nastal v Kremelském sále v Moskvě. Všude bylo vyprodáno!

Palác Žofín je každoročně plný akcí a především plný návštěvníků a diváků. Tak tomu bylo plných patnáct let a určitě bude i nadále. Oslavy patnáctého výZe vzpomínek pana Nekoly; O tom, že jsem získal do své péče Žofín, rozhodla v podstatě náhoda. Když se po listopadu 1989 uvolnila stavidla, roční proto nemohou vyvrchoneodolal jsem a založil si vlastní agenturu. Nepustil jsem se do podnikání sám, lit jinak, než velkým koncertem byli jsme na to dva. S kolegou Lubošem Hájíčkem jsme dva roky organizovali 21. září 2009. Agentura plánunejrůznější akce a pak jsme byli v roce 1993 osloveni, abychom se společně je spojení koncertu s charitou, s několika dalšími agenturami zúčastnili výběrového řízení na provozování Žofína, který se právě rekonstruoval, a městská část Prahy 1 přemýšlela o jeho část výtěžku bude věnován na budoucím fungování. Nedopadlo to dobře, neboť byla vybrána jiná agentura. výzkum onkologie. Tak to dělá Velmi mě to mrzelo, ale co se dalo dělat. K mému velkému překvapení přišla v rámci Benefičního koncertu rok poté opět výzva k účasti na výběrovém řízení. Původně vybraná agentura již po tři roky. Tři roky, které totiž nesplňovala představy městské části Prahy 1, takže ta vypsala řízení nové. Přihlásil jsem se sám – jako fyzická osoba, občan Jan Nekola. Nevím, letos uplynou od smrti zaklajakým řízením osudu se stalo, že mezi těmi všemi agenturami vybrali mě. datele Agentury NKL Žofín, dlouholetého šéfa a výborného Když byl ve Velkém sále 21. září kamaráda Jana Nekoly. Právě 1994 Žofín otevřen velkolepým on podlehl v srpnu roku 2006 koncertem, na němž zpívaly naše největší hvězdy, prožíval jsem něco zhoubné rakovině. Jan Nekola nepopsatelného. položil pevné základy, na kteByl jsem šťastný... rých agentura staví dodnes. Čerpáno z knihy: Moje cesta (nejen) na Žofín, J. Nekola, M. Formáčková

Tímto dnem začala i činnost Agentury NKL Žofín s.r.o. Výčet akcí, které od té doby zorganizovala, je opravdu úctyhodný. Koncerty největších světových hvězd, návštěvy státníků, kongresy a konference, módní přehlídky, výstavy, akce pro děti či seniory, prezentační akce, manažerská setkání, také taneční kurzy či galavečeře... Významným byl v historii agentury rok 2005, kdy se agentura rozhodla uspořádat Evropské turné. Pro malý kolektiv to znamenalo vysilující práci – sehnat sály, zajistit propagaci v jednotlivých městech, postarat se o vstupenky, o ubytování pro štáb a účinkující, o stravování, dopravu atd. Nezapomenutelný byl večer v Bruselu, kde byl uspořádán úvodní

12

text: redakce ŽU, za pomoci pøíspìvku Jiøího Vaníèka, øeditele vnìjších vztahù, Agentury NKL Žofín s.r.o.

Této fotografie si øeditel vnìjších vztahù Jiøí Vaníèek (nahoøe) velmi váží. Zatímco Lucie Bílá je pravidelným hostem paláce Žofín dodnes, dirigent Velkého orchestru František Preisler (vlevo) a zakladatel agentury Jan Nekola (vpravo), už mezi námi bohužel nejsou.

,PODFSU IWF[E Marina Vyskvorkina

Štefan Margita

Sisa Sklovska

Felix Slováček

Velký orchestr paláce Žofín, dirigent Kryštof Marek

Velký sál paláce Žofín 20. dubna 2009 od 19,30 hod.

Předprodej vstupenek: Síť Ticketpro Palác Žofín: po - pá 12,00 - 16,30 hodin tel.: 222 924 112, informace: www.zofin.cz

13

osobnost

Kdo by neznal písnì „Øíkej mi to prosím potichouèku“, „Je tomu mìsíc“, „Chladné polibky“ nebo „Šumìní deštì“. Jejich autorem, a také mnoha dalších swingových písnièek, je skladatel a hudební aranžér

PhMr. P Ph h Václav Pokorný Čím to je, že tyto skladby, podobně jako další písničky té doby, jsou stále populární nejenom pro pamětníky, ale také pro dnešní mladou generaci? Možná v nich nacházíme něco, co v současném hektickém světě postrádáme. Jistou noblesu, vzájemné slušné chování, ale také dostatečně výstižnou jednoduchost textů bez vulgarismů a podbízení se, příjemné melodie, chytlavý rytmus a vůbec celkovou pohodu při jejich poslechu. Ale dosti úvah, nechme již vyprávět samotného pamětníka, jemuž se dostalo možnosti spolupracovat s takovými legendárními orchestry, jako byly Melody Boys R. A. Dvorského, orchestr Karla Vlacha, Karla Krautgertnera či známý Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR). Dejme slovo panu Václavu Pokornému. „Řekl bych, že dříve bylo všechno jednodušší. Tolik se nespekulovalo, ale psala se „muzika“. To co slyšel posluchač v rádiu, si mohl koupit v notách a hrát tak, jak to slyšel. Bylo také více lidí, kteří dělali muziku spíše amatérsky, nedalo se na ní tolik vydělávat. Ta hmotná zainteresovanost sehrává dost negativní úlohu. Hlavní věc, aby to vyneslo. Ostýchám se říci to slovo, ale to umělecké – je častokrát vedlejší. Co se mi však na tehdejším provozování taneční hudby nelíbilo, bylo všelijaké „pitvoření“ za účelem pobavení obecenstva s pochybným vkusem. To pak doznělo v šedesátých letech. Ale ty dnešní dýmy, blikání světel, velmi mnoho decibelů,

14

nekonečné opakování několika málo taktů a rádoby temperamentní poskakování, to se mi také nelíbí. Já vím, že to ta dnešní generace nemá lehké. My jsme měli ten báječný vzor Jaroslava Ježka“. Pan Václav Pokorný se narodil 26. července 1918 v Příboře, jako prvorozený syn Vladimíra a Boženy Pokorných. O dva roky později se narodila sestřička Boženka a o další dva roky bratr Vladimír. Jako nejstarší měl původně pokračovat již v šestém pokolení v rodinné tradici – stát se lékárníkem. Farmacii sice vystudoval, avšak pouze při tomto povolání nezůstal. Pomalu se blížila doba, kdy se jméno Václav Pokorný dostávalo do povědomí všech, kteří měli alespoň trochu rádi taneční hudbu. Ale nepředbíhejme a vraťme se například k zajímavým vzpomínkám na první vnímání zvuků, tehdy ještě malého dítěte. „Moje první vzpomínka na zvuky je negativní. Když jsem byl jako malé dítě na nádraží svědkem odjezdu vlaku, strašně jsem řval, protože mně vadil zvuk parní píšťaly. Další vzpomínka už je radostnější. Když hrála maminka na klavír, lezl jsem pod něj, abych toho zvuku užil co nejvíce. Ještě než jsem začal chodit do školy, byla moje babička na léčení v Teplicích a nějaký čas jsem tam byl s maminkou u ní. Jednou mě sebou vzaly do kavárny, kde hrála „salónka“. Nejraději jsem měl směs z Prodané nevěsty, protože tam bylo před pochodem komediantů bubnové sólo.

Začalo to hodinami klavíru a ostatní hudební výchovou, která se obvykle dětem v dobrých rodinách dostává. Rozhodující okamžik tedy přišel na střední škole. Ke 1. polovina 30. let slovu se přihlásila i Václavova největší láska – jazz. Zde se v mladém studentovi probudil skladatel...

S rodièi, 1919

Se sourozenci1924

Když jsem se naučil písmena (číst jsem se nenaučil pořádně nikdy), tak mne začala maminka učit hrát na piáno podle Damovy školy. Asi po roce, to mi bylo sedm, mne předala učiteli, který mne v jedné třídě učil. Svízel byla, že mne cvičení nebavilo a raději jsem přehrával nějaké písničky. Už tehdy jsem si sliboval, že jednou sestavím něco, kde by bylo co nejvíce pěkných akordů“. Dalo by se říci, důležitým mezníkem, byl pro mne rok 1932. Bylo mi 14 let. V té době vyšla Vackova Cikánka. Rodiče mi koupili vydání pro zpěv a klavír a já jsem se Cikánku naučil brzy zpaměti. Vrcholem blaha byl pro mne 1929 zvětšený akord před závěrečnou tónikou. To už jsem chodil do kvarty a pořádal objevné cesty po klaviatuře. Z toho vznikaly i moje první „skladby“. Dalším významným zvětšeným akordem byl druhý akord v refrénu Ježkova Pochodu neutrálů. To bylo mé první setkání s Ježkovou hudbou. O rok později přišel na příborské gymnasium studovat Zdeněk Petr. Brzy jsme se o sobě dověděli a sdělovali si, co jsme kde slyšeli. Na klavíru jsme pak harmonizovali všechno, co nás jen trochu zaujalo.

Psal se rok 1933/1934 a v kvintě příborského gymnasia se hraje vlastní hra „Irkadovo vítězství“, antická revue ve stylu V + W s hudbou Václava Pokorného. Student Václav Pokorný je ovšem příliš cílevědomý a houževnatý, než aby se spokojil s potleskem spolužáků. Míří hned hezky vysoko. Z rozhlasu odposlouchá obsazení Melody Boys, instrumentuje své nové věci pro tento orchestr a R.A. Dvorskému je nabídne. Vyhraje na celé čáře. Soubor světového jména zařazuje do svých pořadů skladby dosud neznámého studenta z Moravy. „Moje hudební úspěchy dělaly mým rodičům starosti, protože chtěli, abych byl lékárníkem. A tak se šel otec přímo zeptat R. A. Dvorského, „jestli má ten chlapec skutečně talent“. Dvorský prohlásil, že jednoznačně „ano“, vybavuje si pan Pokorný tuto „událost“ a dále pokračuje ve vzpomínkách: „S Dvorského kapelou jsem se sešel poprvé v roce 1935 v Karlových Varech, v té době byla pětičlenná. R. A. Dvorský, Václav Bláha, Jindřich Kocina, Bohumil Klemr a Ferry Friedl. Všichni hráli v jednotném oblečení, ke kterému si přidávali při hraní latinsko-amerických skladeb vysoké kloubouky. Tím jsem moc nadšen nebyl, poněvadž to souviselo se všelijakým „pitvořením“. Trvalo hodně dlouho, než byly tyto nešvary odbourány a než se přežily. Největší zásluhu na tom měl Karel Krautgartner, který šel vědomě za cílem získat taneční hudbě právo na to, aby byla považována za umění.“ R. A. Dvorský

15

osobnost

V roce 1937 pan Václav Pokorný odmaturoval a nastoupil na praxi v otcově lékárně. Kontakt s R. A. Dvorským mu tehdy zprostředkovával Zdeněk Petr, který byl už od roku 1938 v Praze. Pak zapracovaly dějiny a všechno bylo jinak. „Po Mnichovu se octlo mé rodné město v okupovaných Sudetech. Praxi jsem dokončil a po vykonané zkoušce (německy) jsem odjel studovat na Karlovu univerzitu do Prahy. To znamenalo i bezprostřední kontakt s Dvorským. Přinesl jsem mu nový foxtrot, který dal otextovat dalšímu nováčkovi, Jiřímu Apltovi. Tak vzniklo Několik přání. Dvorský skladbu vydal jako malou písničku, zároveň ji nahrál a nazpíval na desky Ultraphon. Když mi vyplácel honorář, povídá: „A teď, Václave, jděte k Janu Kaprovi, aby Vás učil harmonii. Bohužel tato výuka netrvala dlouho. Skončila po 17. listopadu 1939, který znamenal i konec studia.“ Kromě tzv. malých písniček začal Dvorský vydávat i sborníčky „Moje kytara“, kde byly písničky s kytarovým doprovodem. Václav Pokorný mu navrhnul, aby paralelně s touto edicí vydával i úpravy pro mužský čtyřhlas. Dvorský jeho návrh přijal a edici nazval „Silná čtyřka“. Příchod do Prahy znamenal pro Václava Pokorného také kontakt s Karlem Vlachem, který tehdy hrával s malým obsazením v Alhambře. „R. A. Dvorský mne poslal za Karlem Vlachem, aby mi tam přehráli Několik přání. Po dvaceti letech si ode mne tento „tiskáč“ vypůjčil Karel Krautgartner při příležitosti schůzky muzikantů, kteří s ním hrávali za války v Brně. Řekl mi, že když to dostali jako novinku a přehráli ji, usoudili, že „teď už to začíná být ono“. „Ono“ to začalo být bezpochyby. Na konci války vznikla melodie, kterou otextoval Jiří Aplt, píseň se jmenovala Chladné polibky. Karel Vlach V posledních válečných letech pak vznikly ještě skladby Věčná otázka, Šumění deště, Říkej mi to prosím potichoučku. Dvorský je všechny vydal, i když přehrávání přenechal Karlu Vlachovi. K nesmrtelné melodii Říkej

16

mi to prosím potichoučku pan Pokorný přidá úsměvnou historku: „Psal jsem partituru Říkej mi to potichoučku, a to dokonce i o přestávkách mezi přednáškami na Karlově univerzitě. To budilo pozornost, a tak se mi jedna kolegyně podívala do not, a když uviděla pasáž „... že jsem Tvoje nejkrásnější a tak dále...“, tak povídá: „A tak dále přece v textu nemůže být.“ A vidíte, přece to tam zůstalo.“ Po válce vydal Václavu Pokornému Dvorský ještě písničky Ruku v ruce, Je tomu měsíc, Půlnoční zvony a Když město jde spát. Potom se toho hodně změnilo a pro Dvorského nastaly zlé časy. „Když v roce 1966 R. A. Dvorský zemřel, byl jsem na jeho pohřbu a tam mi Karel Vacek řekl: „Melody Boys odcházejí, šéf jde první“. Pan Václav Pokorný se za svůj život setkal se spoustou zajímavých osobností. Úsměvná vzpomínka se váže k setkání s Janem Werichem. „Když se v roce 1945 vrátil Jan Werich z Ameriky, dělal s Karlem Vlachem estrády a ten potřeboval aranžmá. Psali jsme je se Zdeňkem Petrem dohromady a partitury jsme kromě svých jmen podepisovali také značkou Pe – Po. Jednou jsem se dostal na Vlachovu zkoušku, kde byl také Werich. Nějak došlo k tomu, že si všimnul těch podpisů a povídá: „To jeden dělá pinstrumentaci a druhý paranžmá.“ (smích) Po studiu v Praze se pan Václav vrátil do rodného města a nějaký čas působil v otcově lékárně. Tehdy se ozvala touha po sborovém zpěvu. Vytvořil z žáků příborského gymnasia vokální kvintet, kterému říkal „Milé dítky“. Kromě toho měl pod patronátem i taneční orchestr reálného gymnasia, který se v roce 1948 přihlásil do Soutěže tvořivosti mládeže. Zaranžoval jim písničky Proti větru, Svět patří nám a dodal „tiskáč“ Go Down Moses. S tímto repertoarem vyhráli okresní kolo v Novém Jičíně. Na krajském kole v Ostravě je porazil orchestr ČSM z Frýdlantu nad Ostravicí. „Jejich vedoucím byl Boris Hajdušek, violista ostravského rozhlasového orchestru. Navázali jsme přátelství, ze kterého vznikl odvážný projekt, a to provést s touto kapelou a příborskými ochotníky Divotvorný hrnec. Ke karlínskému provedení s Werichem, které režíroval Voskovec, opisoval a aranžoval pro Vlachovu kapelu z dovezených desek

Zdeněk Petr. Jak ty partitury vyráběl, tak mi je posílal a já je částečně pomocí saxofonisty prof. Müllera opisoval. 5. dubna 1950, v den kdy se mi narodila prvorozená dcera, byla generálka a potom premiéra. „Hrnec“ jsme pak hráli několikrát v Příboře a na celé řadě zájezdů. Asi to byl nejvelkolepější čin mého života“, dodává pan Václav. S ochotníky pak spolupracoval dále a dělal vše, co bylo zapotřebí. „Vzpomínám na Molierova Zdravého nemocného, ještě jsme dělali Jiráskova Pana Johanese, pak také třeba Gogolovu Ženitbu, kde nebyla žádná muzika a já tam představoval důstojníka. Když jsme to odehráli, přišla za pár dní do lékárny jedna z divaček a povídá: „Pane Pokorný, Vám to tak slušelo, Vy byste měl být důstojníkem.“ Osud ji vyslyšel. Zanedlouho poté jsem dostal povolání k lékařské prohlídce do Vojenské nemocnice v Olomouci a k pohovoru na Krajskou vojenskou správu v Ostravě na Hranečníku. V Opavě mě oblékli do uniformy s hodností kapitána zdravotnické služby. A zase bylo všechno pochopitelně úplně jinak...“ Pan Pokorný byl sice ve spojení s místní kapelou, ale jak sám říká, nebylo to nic valného. Za opavské éry vznikly např. melodie Kdybych já věděla, Nevím jak to říci, Připijme na zdraví a neotextovaný valčík Valčík v silonu. Po dvou letech byl přeložen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Stal se podruhé otcem (syn Petr) a dostal spolu s rodinou byt v Dejvicích, ve kterém bydlí dodnes. Důležitým mezníkem v životě pana Václava Pokorného byl odchod Karla Krautgartnera od Vlacha a vytvoření jeho vlastního orchestru, který hrál v kavárně Vltava. Potřeboval aranžmá a za spolupracovníka přijal pana Pokorného. „Opsal jsem si spoustu jeho partitur, které měly punc nevšední instrumentace“, vypráví mi s úsměvem pan Václav: „Zvlášť ohromující však pro mě bylo „míchání saxů a plechů“. Uvedu

Orchestr Vl. Šrubaøe, dirigent V. Pokorný,1945

Orchestr K. Bìhala, dirigent V. Pokorny, 1946

jeden příklad za všechny. Ve Wolfově foxtrotu Jen tak jsem se otočil je sestaven akord odshora dolů: alt, tenor + dvě trumpety. Absolutně jsem nemohl vyluštit, proč to tak zní, dokud jsem neuviděl partituru. Koho by to do té doby napadlo “strkat“ plechy pod saxy. Všechny takové a podobné „fóry“ jsou uvedeny v Krautgartnerově knize o aranžování. Já jsem měl za úkol sehnat a dodat do tisku notové příklady. Dalším spolupracovníkem na knize byl Dr. Heřmanský. Tato éra skončila vytvořením TOČRu a profesionalizací všech funkcí kolem.“

Rytmus Praga, u klavíru V. Pokorný, 1953

Přišla šedesátá léta, ve kterých převažovala beatová hudba. Podle slov pana Václava Pokorného, už neměl ty správné podmínky. Nedokázal do této hudby a doby vplout tak rychle jako před lety do swingu. Navíc mu bylo už padesát let. Začal dělat tiskové aranžmá pro Panton. „Základní charakteristikou tiskové úpravy je skutečnost, že se dá hrát i ve stanoveném minimálním obsazení. Snažíval jsem se, aby co nejvíce odpovídala tomu, co znal posluchač z desky nebo z rádia. Tímto způsobem byly zpracovány všechny tiskové úpravy Glenna Millera a dalších swingových hvězd. To bylo do padesátých let. Pak už šly nahrávky a „tiskáče“ každý svou cestou. Škoda. Rozhodně nelze do tiskové úpravy „vecpat“ všechno, co vymysleli aranžéři big bandů a tím méně, co vytvořili autoři úprav těles koketujících se symfonickým zvukem“.

17

osobnost

Bezprostředně po ukončení služby vojáka z povolání, v roce 1976, nastoupil pan Václav Pokorný jako civilní zaměstnanec vojenské zprávy na Velitelství železničního vojska v Praze. Humorně dodává: „A zase bylo všechno jinak. O rok později pořádalo VželV (Velitelství železničního vojska v Praze, pozn.) nějakou společenskou akci, na které hrál dechový orchestr lokomotivního depa Praha střed. V sále byl také klavír a já jsem hrou na něj vyplňoval přestávky mezi sériemi. Dověděli se kdo jsem a požádali mne, abych jim dělal aranžmá na moderní taneční hudbu. O instrumentaci pro tuto hudbu jsem měl sice něco prostudováno, ale teprve tady jsem poznal „zač je toho loket“. Co taková kapela dovede a hlavně nedovede zahrát. Psát pro profesionály může být umění, ale psát a něco nacvičit s amatéry, je kumšt. S dechovkou se dají provádět experimenty a nalézat řešení, o která se předtím nikdo ne-

Dechový orchestr LDPS,1984

pokusil. A to právě na základě praktik, které jsme používali u Krautgartnera.“ Po čase kapelník dechového orchestru LDPS zemřel, pan Pokorný si udělal kvalifikační zkoušku a několik let působil jako „de iure“ kapelník, i když ve skutečnosti vedl kapelu Jaroslav Klán. Popsat veškeré skladatelské i hudební počiny, veškeré životní situace a povolání, v jakých se pan Václav Pokorný za celý svůj dlouhý život ocitnul, by bylo na celou knihu. Vždyť mu bude letos již 91 let! Posledním jeho zaměstnáním byl ÚVIS (Ústřední vědecko informační středisko armády v Praze). Tam byl do roku 1986. Poté odešel definitivně do důchodu, avšak aktivní život nezanechal. Dokonce dostal k devadesátým narozeninám počítač a s touto novou technologií se sžil bez jakýchkoliv problémů.

18

Má založeny i své internetové stránky www.jirimittner.cz/vaclavpokorny, kde nabízí partitury úprav pro smíšený sbor v elektronické podobě. Pan Pokorný bývá také častým hostem rozhlasových a televizních pořadů, dodnes na něj s úsměvem vzpomínají např. v Českém rozhlasu Region – Středočeský kraj, kde byl hostem v pořadu Jana Rosáka – Tandem. Intenzivně spolupracuje také s kapelníkem Václavem Markem a jeho swingovým ansáblem Blue Star. Ti mu dokonce v den jeho významného životního jubilea – devadesátých narozenin, uspořádali na počest v divadle Semafor slavnostní koncert. Pan Václav Pokorný byl jednou ženatý a má tři děti. Dceru Annu, syna Petra a druhou dceru Kateřinu. (Syn Petr (přezdívka Kulich) působil např. v kapelách Etc Vladimíra Mišíka nebo Framus 5 Michala Prokopa). Na svůj věk vypadá pan Václav velmi dobře. Neustále se usmívá. Narodil se v čase, kdy za pár měsíců po něm se teprve „narodila“ i Československá republika. Za svůj život měl možnost se setkat s opravdovými legendami české hudební scény. Byl lékárníkem, důstojníkem, kapelníkem, hudebním aranžérem, ale především skladatelem, jehož už od mládí výrazně ovlivnila tvorba Jaroslav Ježek Jaroslava Ježka. text: redakènì upravila A. Stušková pøedloha: V. Pokorný, A zase bylo všechno úplnì jinak, CD Blue Star, 2008. foto: archiv pana Václava Pokorného

Skladby Jaroslava Ježka poznáme téměř všichni, když však zaslechneme ono známé: „Říkej mi to prosím potichoučku, že jsem Tvoje ze všech jediná...“, písničku, kterou znají milióny lidí, jen málokdo z nás ví, kdo tuto chytlavou melodii vlastně napsal. Pan Jaroslav Ježek byl dvorním skladatelem Voskovce a Wericha, o panu Václavu Pokorném můžeme s klidem říci, že byl dvorním skladatelem R. A. Dvorského. Svému celoživotnímu vzoru se vyrovnal...
























 
 

 



 

 






19 


























fenomén

Osobnost našeho vydání, pana Václava Pokorného, jsme nazvali dvorním skladatelem R. A. Dvorského. Kdo však byl samotný R. A. Dvorský ? Že se vám zdá tato otázka ponìkud hloupá? Ale kdepak. Staèí se zeptat nìkoho z mladší generace, málokdo vám dokáže odpovìdìt. Pøitom naše babièky a prababièky toto jméno vyslovovaly i ze spaní. Štíhlá postava v bílém saku, vždy upravený vzhled, plaše vyhlížející úsmìv, peèlivì støižený knírek pod nosem. To vše pøesnì vystihuje èeského hudebního skladatele, nakladatele, zpìváka, herce, klavíristu a kapelníka, od jehož narození uplyne letos v bøeznu již sto deset let. Spolu se svou kapelou Melody Boys se stal fenoménem své doby – a také fenoménem tohoto vydání. R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil 24. března 1899 ve Dvoře Králové nad Labem. Zemřel 2. srpna 1966, v rodném městě je i pohřben. Již od dětství projevoval mimořádné hudební nadání a v šestnácti letech napsal své první skladby. Vystudoval obchodní školu a poté, během první světové války, působil jako úředník v pivovaru. Po válce se rozhodl odejít do Prahy, kde nastoupil jako redaktor v hudebním nakladatelství Josef Sprin-

20

ger. Současně s tímto povoláním hrál a zpíval v Hašlerově kabaretu v Lucerně, v letech 1919 až 1921 pak v Červené sedmě. Od roku 1924 měl už svůj vlastní hudební pořad v rádiu, kde hrál na klavír. V letech 1925 - 1929 působil v souboru Františka Cinka Melody Makers, poté založil vlastní orchestr - Melody Boys. Melody Boys – fenomén své doby. Původní kvinteto, které se časem, hlavně posílením smyčců, rozšířilo až na dvacetičlenný soubor. Orchestr, který měl velmi široký záběr, a jehož většina členů ovládala i několik nástrojů. Během chvíle se tak mohla saxofonová sekce proměnit ve smyčce. V repertoáru byly lidové písně, tanga, swing i jazz. R. A. Dvorský do-

Zaèátky

kázal skvěle vycítit vkus publika. Orchestrem prošla řada předních hudebníků: Inka Zemánková, Míla Spazierová-Hezká, sestry Allanovy, Arnošt Kavka, harmonikář Kamil Běhounek, dále Karel Vacek, Jan Rychlík nebo Jiří Traxler. Melody Boys se stali nejpopulárnějším orchestrem, jaký kdy vznikl. Pořádali zájezdová představení, vystupovali v nejskvostnějších hotelech v Karlových Varech, na pražských Barrandovských terasách, či v Lucerna baru. Vystoupení orchestru na Barrandovských terasách bylo dokonce pravidelně vysíláno rozhlasem. Poslouchání Melody Boys se stalo takřka společenskou povinností. K nejznámějším hitům té doby patřily skladby: Cikánka, Nikdo se neptá, co srdce šeptá, Sám s děvčetem v dešti, Hm – hm!..., Letí šíp, Chladné polibky a spousta dalších.

Orchestr se také často objevoval ve filmech. Za všechny jmenujme: Jedna z milionu, Krb bez ohně, U pokladny stál, Tři muži ve sněhu, anebo nezapomenutelný Kristián. Dvorský vedl svůj soubor do roku 1944, kdy onemocněl tuberkulózou a téměř bojoval o život.

Z filmu Kristián

R. A. Dvorský byl rovněž úspěšným podnikatelem. V letech 1936 až 1948 vedl vlastní hudební nakladatelství, v němž vydával také písničky trojice Ježek, Voskovec, Werich, filmové melo-

die i lidovky. Nahrával na gramofonové desky, zejména pro Ultraphon. Jako jeden z prvních u nás nahrával gramofonové desky také pro značku His Master´s voice (viz. článek str. 31). Jeho zásluhou se řada swingových i lidových skladeb českých autorů dostala do ciziny. Dostal nakladatelství na špičkovou úroveň. Těžkou ránou pro něj byla nečekaná smrt syna Miroslava v roce 1947, který měl nakladatelství převzít. V roce 1949 bylo nakladatelství znárodněno a převzalo jej nakladatelství Orbis. S přítelem Pavlem Johnem, radiotelegrafistou Československých Aerolinií, začal Dvorský zvažovat odchod do zahraničí. Plán útěku počítal s únosem dopravního letadla při zkušebním letu, přistáním na louce u obce Dřevčice, kde se k pilotům měl připojit zbytek skupiny. První pokus v létě 1950 se pro poruchu letadla nezdařil, při druhém pokusu, o týden později, odletělo letadlo přímo a k setkání s druhou částí skupiny nedošlo. Podle vzpomínek spoluvězně R. A. Dvorský uváděl, že od záměru opustit republiku upustil, ale byl zatčen na zá-

Tìžký život dobrodruha

21

fenomén

kladě udání. Zatčen byl 16. září 1953, na jaře roku 1954 obviněn z vlastizrady a odsouzen na pět let odnětí svobody. Původní rozsudek později Nejvyšší soud, s přihlédnutím ke zhoršenému zdravotnímu stavu odsouzeného, zmírnil na tři a půl roku. Součástí trestu byla také konfiskace celého jmění a po dobu trestu ztráta čestných občanských práv. Jako tisíce dalších politických vězňů byl i R. A. Dvorský ve vězení vystaven šikanování a ponižování. Hořký osud elegána v bílém obleku... V květnu roku 1956 byl vzhledem k těžké nemoci propuštěn na svobodu. Po propuštění z vězení se opět věnoval skládání. V roce 1959 se jeho píseň Ráno a večer umístila na třetím

místě v tehdy populární soutěži Hledáme písničku pro všední den. Píseň Jipi-jou se později umístila na prvním místě v soutěži Písničky na zítra a píseň Pohádka o konvalinkách se stala nejprodávanějším gramohitem, bohužel až v roce 1967, čehož se už nedožil. V roce 1965 mohl R. A. Dvorský znovu veřejně vystupovat pouze na zájezdových estrádách. Společně s Hanou Vítovou, Jaroslavem Vojtou, Janem Pixou a Otto Kinským, vystupoval v pásmu Utíká to, utíká. Jeho osud částečně připomíná i osud Vlasty Buriana, pro kterého estrády byly také jediným možným kontaktem s publikem. Sláva a bohatství se neodpouští. Avšak talent a um by lidé zavrhovat neměli. Díky těmto vlastnostem si tak dnes můžeme poslechnout nesmrtelné melodie, na kterých má právě R. A. Dvorský velkou zásluhu. Nahrál okolo dvou tisíc nahrávek, podílel se na sedmdesáti filmech. Skládal hudbu a měl vkus. Byl představitelem typické „kavárenské doby“, která v naší republice na dlouhá léta vymizela. Když se vrátila, R. A. Dvorský už u toho nebyl. Zůstaly tu však jeho skladby, zůstaly tu filmy, zůstala tu nostalgie a vzpomínky, podbarvené fenomenální hudbou Melody Boys. Text: Alexandra Stušková, DiS. Foto: archiv pana Milana Wolfa

Soutež Hledáme nové talenty (1960)- Dvorský, porotce

22

23

krásy naší země

Pelhøimov brána Vysoèiny Tentokrát jsme se vypravili do Pelhøimova, mìsta ležícího v nejzápadnìjším výbìžku Èeskomoravské vrchoviny v nadmoøské výšce 550 m, které bývá pro své umístìní oznaèováno také bránou Vysoèiny. I pøes svou polohu v jedné z ekologicky nejménì dotèených oblastí Èeské republiky, patøí k turisticky ménì prozkoumaným, což je velká škoda, neboś pùvabné starobylé mìsteèko, ukryté v dolíku podél bøehù øíèky Bìlé, urèitì stojí za to navštívit.

Cestovní kanceláře nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy téměř po celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro do všech koutů planety. Zná však člověk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní země? Česká (a také Slovenská) republika má tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potřebovat ani drahou letenku… ani vízum.

Pelhøimov, námìstí

Historie města spadá do 12. století, kdy jsou známy první zmínky o původní osadě v místech dnešního pivovaru, děkanské zahrady a kostela sv. Víta. Podle pověsti však město založil v létech 1225–1226 pražský biskup Pelegrin (Pelhřimov), který se stavil u místní studánky cestou do Říma. Okouzlen krásou tamní krajiny založil město, které pak nazval svým jménem. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili i do svého městského znaku.

24

Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Pelhřimov totiž náležel k biskupskému panství Červená Řečice a jako takový se stal terčem pomsty Vítka z Hluboké. Biskup získal od krále právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se pak obyvatelstvo počešťovalo. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dal jim i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán také jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad. Roku 1550 se stali novou vrchností páni Říčanští z Říčan, kteří zde vystavěli zámek, ale město s nimi vedlo spory, které vyvrcholily vykoupením z poddanství. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. V této době dochází k velkému stavebnímu rozmachu města. Slibný rozvoj zastavily až represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Druhý katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter. Stejně jako ostatní města, zasáhlo Pelhřimov také Národní obrození. Vznikaly zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Např. pěvecký spolek Záboj, byl založen Sokol, Čtenářská beseda a také spolek divadelních ochotníků Rieger. Rozvoj průmyslu v 19. století měl velký význam i pro město Pelhřimov. Zakotvil zde průmysl

kartáčnický, pletařský a výroba zemědělských strojů. Devatenácté a dvacáté století dalo Pelhřimovu také řadu významných osobností. Za všechny jmenujme malíře a rytce Vojtěcha Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa Šejnostu, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Msgre. Františka Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve městě řada zanícených ochránců památek. Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled.

Dolní (Jihlavská) brána

Horní (Rynárecká) brána

Dominantu města Pelhřimova tvoří bezesporu Dolní (Jihlavská) brána, která byla vystavěna v 16. století. Uvnitř brány je v současnosti umístěna expozice Muzea rekordů a kuriozit, které bylo otevřeno 30. června 1994, jako jediné zařízení svého druhu ve střední Evropě. Další dominantou je Horní (Rynárecká) brána, která byla podobně jako Dolní postavena v 16. století. Za zmínku stojí určitě i Zámek Říčanských, kde je od roku 1908 umístěna expozice okresního muzea. V roce 1707 byla vystavěna budova, která původně sloužila jako solnice (sklad soli), později byla přebudována na Národní dům, dnešní Městské divadlo. Nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce je Kostel sv. Víta. Krásných historických kostelů však nalezneme v Pelhřimově daleko více. Unikátní je také ná-

25

městí s historickými domy. Velké čtvercové náměstí, mimo jiné jedno z největších v České republice, nedoznalo ve svých rozměrech od doby svého středověkého založení žádných podstatných změn. Zajímavostí je také dům čp. 13, nazývaný podle původního majitele Fárův dům. V tomto domě, původně s barokní fasádou a mansardovou střechou, byl hostinec „U zlatého soudku“. Podle návrhu významného pražského architekta Pavla Janáka byl později přestavěn v kubistickém slohu. Krásným příkladem vlivu italského renesančního stavitelství je zase dům čp. 17, kde se dnes nachází Galerie M a ve sklepení domu unikátní Muzeum strašidel. Nezbytnou součástí města byly od dávných dob studny a kašny. Na náměstí nalezneme Kašnu se sochou sv. Jakuba. K dalším pamětihodnostem města můžeme přiřadit i Zahradní domek v Děkanské zahradě, kde zřídilo město pomníček pelhřimovskému děkanu papežskému prelátovi Msgre. Františku Bernardu Vaňkovi, vlasteneckému knězi, který zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Část opevnění města, včetně zmíněných dvou gotických bran, společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci. Město Pelhřimov má 17 tisíc obyvatel. V současnosti je přirozeným střediskem regionu s rozvíjejícími se službami a průmyslovou výrobou. Do povědomí mnoha lidí proniklo město také třeba proslulou větou z české filmové komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková;

26

„Víš co, zajeď si do Pelhřimova, mají tam pěkné krematorium, tak si ho prohlídni, ať víš, do čeho jdeš.“ Rudolf Hrušínský v roli obvodního lékaře posílá těmito slovy do Pelhřimova hypochondrického hostinského, kterého skvěle ztvárnil herec Jiří Lír. Krematorium mají v Pelhřimově opravdu pěkné, ale do toho my vás posílat nebudeme. Takže jinak: „Zajeďte si do Pelhřimova a prohlídněte si unikátní historické památky, neboť ani zdaleka jsme je nestihli vyjmenovat všechny. Projděte se po některé z mnoha zajímavých turistických stezek či navštivte akci Pelhřimov – město rekordů, kterou pořádá klub Dobrý den. Jedná se o největší festival rekordů a kuriozit v Evropě. Letos 12.–13. června 2009, bude probíhat již 19. ročník.“ Okouzlen krásou tamní krajiny založil biskup Pelegrin město Pelhřimov. Okouzleni budete i vy, když toto město a okolí navštívíte. redakènì upraveno zdroj a foto: www.pelhrimovsko.cz

Rùžové gymnázium

Městské divadlo sídlí v budově, původní solnici (1707), která byla v letech 1895-1896 přestavěna v pseudoklasicistním slohu místním stavitelem Stanislavem Rokosem na „Národní dům“. Ve 20. století byly vnitřní prostory přestavěny pro divadelní účely. Po další rozsáhlé rekonstrukci bylo vybudováno zázemí pro místní divadelní spolky, zejména pro d.s. Rieger, který má více jak stoletou tradici. Vzešli z něj umělci jako bratři Lipští, Jiří Lír, Zbyněk Vavřín, Otomar Krejča a další. V současnosti zde probíhají divadelní představení, koncerty, školní akademie, vzdělávací pořady aj.

Kulturní dům Máj je dalším kulturním stánkem města Pelhřimova. V budově se nachází velký sál, malá scéna i několik salonků. Pořádají se zde plesy, koncerty, semináře, kurzy, zábavné pořady aj. V letošním roce zde bude např. koncert Hany Zagorové a Petra Rezka, skupin Wohnout, UDG aj.

Městská knihovna v Pelhřimově slouží kulturním, informačním a vzdělávacím potřebám občanů města. Je veřejnou univerzální knihovnou. Konají se zde přednášky, besedy, vzdělávací kurzy, programy pro děti aj. Hudební oddělení spolupracuje také se zrakově a sluchově postiženými.

Kino Vesmír prošlo v roce 2007/8 vnitřní i venkovní rekonstrukcí. Je ozvučeno jedinečným systémem Dolby Digital. Byla vybudována nová pohodlná sedadla. Kino promítá každý den, občas se zde konají i cestopisné pořady. Pro letošní rok se chystá digitalizace a možnost promítání v 3D.

Turistické informační centrum sídlí na Masarykově náměstí. Slouží širokému okruhu návštěvníků - turistům i občanům města. V centru probíhá předprodej vstupenek na akce konané ve městě, v okolním regionu, po celé České republice a také na vybrané akce v zahraničí.

Více informací: TIC - Turistické informační centrum, Masarykovo nám. 10, 393 01 Pelhřimov. Tel.: 565 326 924, e-mail: [email protected], www.pelhrimovsko.cz

27

Pelhřimov – město rekordů – Festival rekordů a kuriozit Jedná se o největší akci svého druhu v Evropě. Každoročně festival navštěvuje až 14 tisíc lidí. Jeho součástí je kolem stovky rekordních pokusů i udílení výročních rekordmanských cen pod názvem Rekordman roku (v 11 kategoriích). Pořadatelem této akce je od roku 1991 Agentura Dobrý den. Letos 12.–13. června proběhne již 19. ročník festivalu.

Každý rekord má svůj příběh „Až budete číst Českou knihu rekordů, na mnohých místech uznale pozvednete obočí, jinde zas udiveně zabrousíte opakovaně očima na téže řádky, místy si možná řeknete – blázni! Ano, ale v dobrém slova smyslu. Každý v sobě máme jistou ctižádost a chceme nebo jsme alespoň chtěli, být v něčem NEJ... U někoho jsou ctižádostí peníze, moc, u jiného společenské uznání, u sportovců medaile. U těch, kteří jsou zapsání na stránkách České knihy rekordů, je výhrou jejich vlastní rekord, uznalé poklepání na rameno a také pocit, že jsou ve své disciplíně nejlepší... Vůle a touha po úspěchu je stejně silná jako třeba u umělců, podnikatelů, či sportovních vítězů. Je jen nasměrována trochu jinam. Téměř vše, co přinášejí stránky České knihy rekordů, je výsledkem píle, dřiny, vytrvalosti, neutuchající snahy, talentu, umění, nápaditosti, trpělivosti, ctižádosti, zručnosti, poctivé přípravy, schopnosti dotáhnout věc až do konce, vůle odolávat

28

Agentura Dobrý den Proč se agentura jmenuje zrovna Dobrý den? Podle slov prezidenta agentury pana Miroslava Marka je to proto, že; „Jsme v Čechách, tak i název by měl být český. Všech těch anglických názvů nebo názvů z nejrůznějších zkratek je všude kolem nás plno. Navíc jsme také vždycky chtěli, aby každý den s námi byl pro lidi výjimečný – a dobrý!“ V České databance rekordů má Agentura Dobrý den momentálně přes sedm tisíc údajů. Další česká NEJ... jsou průběžně vyhledávána.

nepřízni osudu i nepochopení okolí, ale třeba i recese a smyslu pro humor...“ Miroslav Marek, prezident agentury (zkrácená citace)

Víte třeba, že člověk může bez pomoci rukou udržet na své hrudi závaží těžké 225 kg (díky svému tělesnému magnetismu), že lze vyšlechtit strom, který plodí pět druhů ovoce najednou, že lze z hlavy odříkat celý kalendář 20. století, včetně dnů v týdnu a svátků, že lze za minutu 47x vzepřít plný pivní sud, že lze najednou roztočit na svém těle 20 gymnastických obručí, že jde za tři hodiny nakreslit 383 portrétů lidí tak, aby se všichni poznali, že lze žonglovat třemi míčky ve chvíli, kdy jste přilepeni podrážkami svých bot ze stropu, že lze postavit dům za 24 hodin, uběhnout 52 km na chůdách? To vše a spousta jiných nevšedních kuriozit se již stalo na pelhřimovském náměstí... Nejvìtší konvice

Døevìné kolo

Nejvìtší školní taška na svìtì, vešlo se do ní 35 lidí

Nejvìtší trychtýø

Muzeum rekordů a kuriozit

Zlaté české ručičky

Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší… To vše jsou přívlastky, s nimiž se v expozici Muzea rekordů a kuriozit setkáte na každém kroku. Muzeum mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů a někteří také v publikaci Guinessovy světové rekordy. V pěti nově zrekonstruovaných patrech pelhřimovské Dolní brány se podařilo nashromáždit unikátní exponáty, které jinde na světě nenajdete. Muzeum bylo otevřeno 1. července 1994 jako jediné zařízení svého druhu ve střední Evropě. Má otevřeno po celý rok, od 9.00 hod. do 17. 00 hod. Pár exponátů Muzea rekordů a kuriozit: funkční parní stroj ze skla (4000 hodin práce Michala Zahradníka) – kytara slepená ze 17 tisíc sirek (na kterou koncertoval i kytarový virtuóz Štěpán Rak) – nejmenší motorka – jízdní kolo, které je celé ze dřeva, včetně řetězu a brzdy a dá se na něm jezdit – funkční reproduktor z kamene – kostel z rýže – pyžamo pro 98 lidí – sošky ze špejlí – keramický džbánek 2,5 mm – a desítky dalších věcí.

Čeští rekordmani excelují také na zahraničních akcích a festivalech. Rčení o zlatých českých ručičkách má stále svou platnost a lze jej vztáhnout i na „české hlavičky“, které svým umem a neobvyklými nápady fascinují kdekoliv. Jeden z důkazů je už čtvrtým rokem k vidění v pelhřimovském Domě dobrých dnů. Je tu otevřena druhá expozice Muzea rekordů a kuriozit, s názvem Zlaté české ručičky. Základem zcela ojedinělé výstavy jsou světové unikáty slepené ze sirek. Jedná se o rozsáhlou kolekci několika desítek hudebních nástrojů, váz a obrazů, které pan Tomáš Korda slepil pouze ze zápalek a zápalkových hlaviček. Autor k vytvoření svého díla potřeboval 571 871 sirek, 248 344 zápalkových hlaviček a 63310 hodin čistého času práce – tj. 7 let, 2 měsíce a 22 dní, počítáme-li ovšem 24 hodin denně. Výsledkem je např. impozantní kytara ze sirek, která stejně jako mandolína hraje a Cowboy je vůbec největším výtvorem se sirek na světě.

Procházka Českou knihou rekordů Agentura Dobrý den zastřešující v České republice oblast rekordů a kuriozit je vydavatelem České knihy rekordů, správcem České databanky rekordů a pořadatelem mezinárodního festivalu Pelhřimov – město rekordů. V roce 2005 otevřela také nový turistický cíl, stezku – Procházka Českou knihou rekordů. Jde o přibližně 1,5 km dlouhý okruh centrem Pelhřimova, vycházející z Muzea rekordů a kuriozit a končící v Domě dobrých dnů (na Nábřeží rekordů a kuriozit), s expozicí Zlaté české ručičky. Cestou si lze prohlédnout obří exponáty, seznámit se s řadou rekordmanů a na třech zvukových tabulích si dle vlastního výběru zadat a vyposlechnout přes 300 rekordních údajů z České knihy rekordů, a to i v angličtině a němčině.

Kontakt: Muzeum rekordů a kuriozit, 393 01 Pelhřimov, tel. 565 321 228, e-mail: [email protected] www.dobryden.cz

29

historie

Náš svìt je plný zvukù. Do nìkt er ých se zaposloucháme rádi, jiné bycho m neslyšeli. Nìkteré radìji bychom si rádi ucho vali,

Historie

gramofonu

abychom si je pozdìji pøipomenuli. Lidé se o uchování zvuku pokoušeli dlouho. Podaøilo se jim to tøeba právì s vynálezem gramofonu.

V současné době počítačů, CD přehrávačů, MP3 a nevím čeho všeho ještě, u mě na prvním místě zůstává stařičký gramofon. Tak nějak zvláštně praskající znění pohádky v podání Karla Högera či Jana Wericha, dobová hudba orchestru R. A. Dvorského či písně z Kristiana, by snad ani jinak poslouchat nešly. A co teprve ta akustika! Kdo z vás takový starý gramofon doma vlastní anebo někde jinde jeho prostřednictvím na vlastní uši něco slyšel, jistě mi dá za pravdu. A to nemluvím o dekorativní kráse těchto přístrojů, kterým se žádné tvary čtverců či obdélníků zdaleka nevyrovnají. Stařičký gramofon má však i své nevýhody. Nepřehrajete na něm všechny druhy gramofonových desek, také životnost jehly nebývá moc velká, a prostřednictvím gramofonu si hudbu nemůžete poslechnout kdykoliv a kdekoliv. Přesto bych se raději věnovala kladům tohoto vynálezu, zejména pak také zdůraznila, že gramofon byl nejvýznamnějším přehrávačem masově šířených zvukových záznamů od počátku 20. století až

30

do jeho 80. let. Vyvinul se ze dvou přístrojů: fonografu a orchestrionu se záznamem na děrovaném kotouči.

Fonograf První zařízení zaznamenávající zvuk, které vzniklo jako výsledek práce Thomase Edisona na dvou jiných vynálezech – telegrafu a telefonu. Edison pracoval na přístroji, který by zaznamenal telegrafní zprávy, jenž by pak mohly být opakovaně odesílány. Experimentoval s rycím hrotem, který byl upevněný proti pohybujícímu se parafinovému papíru. Mechanické vibrace, vzniklé řečí, vytvořily na papíru drážky. Později Edison nahradil papír kovovým válcem se staniolovou fólií. Zařízení mělo dvě jednotky, jednu pro záznam, druhou pro přehrávání. Když se mluvilo do trouby, zvukové vibrace byly ve svislém směru zaznamenány do válce. Edison zařízení vyzkoušel dětskou říkankou „Marie měla ovečku“. K jeho překvapení mu

přístroj jeho slova znovu přehrál. Patent na tento fonograf mu byl vydán 19. února 1878. Tento vynález však nebyl zcela původní. Podobné zařízení vynalezl „prokletý“ básník a vědec Francouz Charles Cros už v roce 1877. Byla to však jen teorie, protože nevytvořil funkční model, a navíc jeho obálku s popisem vynálezu otevřela francouzská akademie věd až několik měsíců po doručení. Edison své práce na fonografu na čas přerušil, aby se mohl soustředit na vynalézání žárovky. A tak jeho vynález posunuli kupředu jiní, včetně Chichestera Bella a Charlese Sumnera Taintera, který pro fonograf vytvořil voskový válec. Válce z tohoto období měly dva vážné nedostatky. Prvním byla krátká doba záznamu, pouze 2 minuty. Druhým nedostatkem bylo to, že neexistoval žádný způsob hromadné výroby kopií téhož záznamu.

RCA, byl obrázek jeho psa Nippera poslouchajícího his master’s voice – „hlas svého pána“. Určitě Papírové etikety s touto značkou se objevily v roce 1900. Souboj mezi fonografem a gramofonem trval od 90. let 19. století až do 20. let 20. století, a byl ukončen zánikem Edisonovy továrny v roce 1929. Gramofon byl na konci 20. století částečně vytlačen digitálními přehrávači. Udržel se však jako zvláštní hudební nástroj, používaný v některých nových hudebních směrech. V posledních letech také dochází k jisté renesanci tohoto způsobu mechanického a analogového záznamu zvuku, a to zejména v oblasti Hi-Fi reprodukce starých hudebních nahrávek.

Gramofonová deska Gramofon Edisonův fonograf byl však jen slepou uličkou vývoje. Prvenství gramofonu patří vynálezci, který se v roce 1870 přistěhoval z Německa do Washingtonu a jmenoval se Emile Berliner. Jeho gramofon (gramophone) – jak nazval svůj „mluvící“ přístroj, se od současných lišil v tom, že místo válce navrženého Edisonem, používal pro záznam plochý kotouč. Roku 1895 tak revolučně změnil způsob záznamu zvuku. Berlinerův gramofon získala firma Victor Talking Machine Company (později RCA). V roce 1897 založil v Evropě firmu Deutsche Gramophon a o rok později Britain‘s Gramophone Co. Jeho ochrannou známkou, později převzatou

– neboli gramodeska, je médium používané od konce 19. století do 80. let 20. století pro analogový záznam zvuku. Od konce 80. let byla postupně nahrazována digitálním záznamem na CD a DVD discích. V současnosti se vydávají gramofonové desky pouze jako doplněk vedle digitálních hudebních nosičů a slouží zejména pro sběratelské účely a pro tzv. DJing. Při použití velmi kvalitních reprodukčních Hi-Fi zařízení, preferují mnozí nároční posluchači (tzv. audiofilové) stále ještě oproti moderním digitálním nosičům původní gramofonové desky. V posledních letech tento trend sílí, a proto gramofonovou desku nelze ani dnes považovat za společensky zcela odrovnanou. První typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78. Jedna strana standardní desky mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku, větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1962, kdy byl nahrazen vinylovými SP singly. Výroba standardních desek však dobíhala až do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních SP, tak na standardních šelakových deskách.

31

historie

Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy gramofonů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru.

značkami Supraphon, Panton a Opus. V poválečném Československu bylo běžně možno zakoupit i gramofonové desky vydávané v okolních státech RVHP. V NDR byly gramofonové desky vydávány pod značkou Eterna či Amiga, v Polsku pod značkou Muza, v Sovětském svazu pod značkou Melodia, v Maďarsku pod značkou Pepita či Hungaroton,

Druhý typ gramofonových desek je mladší a známější. Byl vyráběn z umělé hmoty PVC (polyvinylchlorid, v americké angličtině též vinyl), výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky po- ZAJÍMAVOSTI važována za velmi kvalitní » Nejdelší šelaková gramodeska materiál a vyvážela se do za- (s nejdelší skladbou) byla vyrobena v Bulharsku pod značhraničí ve velkém množství. v Československu v roce 1957 a délka kou Balkaton, v RumunJeště dva typy gramodesek skladby byla 4 minuty a 20 sekund. sku pod značkou Electstojí za zmínku: vinylové » Poslední šelaková gramodeska byla record, na Kubě pod desky s drážkou jako měly vydána v prosinci 1962, obsahovala značkou Ariel. Mnohé standardní desky a otáčka- písně „Už kvetou pampelišky“ a „Tři- jiné velmi známé a remi 78 RPM (vinyl tvrzený stapětašedesátkrát“. nomované gramofonoplavenou křídou, výrobce vé značky pocházející V-disc) a vinylové LP desky ze zemí západní Evropy s otáčkami 78 RPM (klasický vinyl, výrobce Ap- a Ameriky byly ve své době pro běžného sporelevskij zavod, SSSR). třebitele prakticky nedostupné.

Vydavatelství Nejznámější značky gramofonových desek z první republiky jsou Ultraphon, Supraphon, His master‘s voice (etiketa s pejskem), Esta, Odeon, Polydor, Rekord, Artona, Selekton a mnoho dalších. Mezi těmito značkami existovaly ustálené rozdíly v ceně a kvalitě nahrávek. Výroba gramofonových desek v podniku Gramofonové závody Loděnice (jakož i gramofonů v podniku TESLA Litovel) v období po 2. světové válce byla v Československu vždy na velmi vysoké úrovni. Československé gramofony ze 70. a 80. let byly vyráběny ve světové špičkové kvalitě. Gramofonové desky z tohoto období byly vyráběny a vydávány pod domácími

32

Dnes je dostupné všechno, avšak nějak zmizela nostalgická atmosféra, která je spolu s gramofony a gramofonovými deskami nerozlučně spjata. Snad jsme vám ji tímto historickým článkem a unikátními fotografiemi malinko připomenuli.

text: Alexandra Stušková, DiS. zdroj: www.historiegramofonu.cz foto: archiv A.Stuškové a www.archiv.cz

Martinický palác Prohlídky s průvodcem, který podá odborný výklad o této mimořádně zachovalé ukázce evropského umění a renesančního bydlení. K vidění původní sgrafita se starozákonními náměty, pozdně renesanční malované trámové záklopové stropy či nástěnné fresky. Ukázka života v renesanci – v interiéru prohlídka typické jídelny, pracovny i ložnice, to vše koncipované ve stylu jedné z nejvýznamnějších evropských kulturních epoch.

Muzeum historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů z let 1870–1940 Konírna Martinického paláce – stálá expozice soukromých sbírek. Mnoho vystavovaných exponátů pochází z dílen českých mistrů. V muzeu je možnost předvedení jakéhokoliv hracího stroje. Přijďte se sami přesvědčit, jak těžké bylo vykouzlit z těchto strojů zvučnou melodii. Vraťte se do dílen mistrů, kteří dokázali dát těmto strojům duši.

Orchestriony Automatický stroj obsahující více nástrojů poháněných pomocí pianové mechaniky. Hudba je zaznamenána na dřevěných válcích s ocelovými hřebíčky, pohon stroje zajišťuje těžké závaží.

Fonografy, gramofony Edisonův fonograf – pomocí voskového válečku a jehly se vibrace zvukových vln zaznamenávají a stejných způsobem přehrávají. Pohon zajišťoval pružinový stroj. Postupný rozvoj fonografu volně přešel na vynález gramofonu.

Polyfony, hrací strojky Hřebíčkové stroje vydávající zvuky pomocí různých záznamů, buď na plechových děrovaných deskách nebo papírových deskách, ale i pomocí hřebenových strojků.

Kolovrátky, flašinety Složité harmoničkové i píšťalové stroje s širokým využitím – od zábavy, tance, hudebního doprovodu kolotočů, ale i k žebrání poválečných invalidů.

Otevírací doba: Po–Ne : 10.00–18.00

• Vstupné do paláce nebo do muzea 100 Kč Dospělý 50 Kč Děti, studenti, senioři 250 Kč Rodinné

• Vstupné do paláce s muzeem 150 Kč Dospělý 70 Kč Děti, studenti, senioři 350 Kč Rodinné

Martinický palác, Hradčanské náměstí 67/8, 118 00 Praha 1 Hradčany, Telefon: 233 326 722, www.martinickypalac.cz

vzpomínka

Pøi vzpomínce na tohoto herce, režiséra, legendárního bavièe, hudebníka a dramatika se nám hned vybaví malá mrštná postava a zejména nezamìnitelný hlas, který už pøi prvních slovech rozesmál. Komu patøil? Legendárnímu bavièi, na kterého se tak nìjak rychle pozapomnìlo. Od toho je však naše rubrika, abychom vzpomenuli. V mìsíci únoru by slavil výroèí narození mistr sarkasmu, „šoumen“ každým coulem pan

Jiøí Císler

Narodil se 4. února 1928 v Českých Budějovicích. Tam také prožil své dětství a dospívání. Na přání otce se vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii. Už v pubertě ho ale mnohem více než praktické řemeslo, či představa stálého zaměstnání, lákalo umění, zejména hudba. Intenzivně se proto učil hrát na housle a po studiu, v roce 1947, nastoupil jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích. Tam si jeho nadání všiml režisér Miroslav Macháček a Císler začal zpívat v operách a operetách, až se postupně propracoval i do

34

činoher. Macháček považoval Císlera za mimořádný umělecký talent a postupně ho zasvětil

Jihoèeské divadlo Èeské Budìjovice

i do tajů divadelní režie. Vedle toho byl Císler využíván také jako skladatel divadelní hudby a písňových textů. Po Macháčkově odchodu z Českých Budějovic se Jiří Císler rozhodl roku 1960 přesídlit do Prahy.

Císler pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha v divadle Ateliér. V roce 1974 režíroval také v divadle ABC program Hany Zagorové. Jako herec vstoupil Jiří Císler na divadelní prkna až koncem sedmdesátých let v Činoherním klubu, kde odehrál řadu krásných a nezapomenutelných rolí. Ten, který dostává políèky Foto: Miroslav Jodas

Jihoèeské divadlo Èeské Budìjovice

Snad každý zná jeho roli „rejži“ ve filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. V podání Císlera byl neodolatelný, s přesně dávkovanou mírou ješitnosti a nefalšovaného nadšení. Ano, tak ho známe všichni, málokdo však už třeba ví, že tento velmi nadaný houslista byl také autorem hudby k řadě muzikálů a skladeb scénické hudby. Nějaký čas působil také jako umělecký šéf nuselského Tyláčku (nyní Fidlovačka) a od začátku sedmdesátých let dokonce režíroval v divadle Semafor, kam ho angažoval Jiří Suchý a kde Jiří Císler nastudoval všechny jeho hry. Pracoval zde v letech 1971-1973 a režíroval mj. hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc klarinetů. Poté až do roku 1978 režíroval Jiří

Povídky z Vídeòského lesa Foto: Miroslav Pokorný

Nìžný barbar Foto: Miroslav Pokorný

35

vzpomínka

V úzkém kruhu divadelních fanoušků a odborníků byl Jiří Císler považován za významnou osobnost českého divadelnictví. Prošel celkem 9 angažmá, vesměs šlo o malé scény, protože velké kamenné divadlo ho nelákalo. Nicméně i přes tyto své úspěchy zůstával širšímu publiku prakticky neznámý. Kromě drobné role estébáka v Kachyňově snímku Ucho ho film ani televize nevyužívaly. Vše se změnilo v roce 1979, kdy nečekaně získal sice vedlejší, nicméně vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním seriálu Inženýrská odysea. Postavu měl původně hrát Josef Somr, který ale odstoupil a doporučil jako náhradníka právě Císlera. Tomu se podařilo i na tak malém prostoru strhnout na sebe pozornost diváků a rázem získat mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho Voženílek byl zápornou postavou, se kterou herce mnoho lidí ještě dlouho ztotožňovalo.

Z filmu Samorost

Hezké epizodní úlohy vytvořil Císler i ve filmech Zlatí úhoři, Anděl s ďáblem v těle či Samorost. Se zajímavou tragikomickou rolí zakomplexovaného Belányiho přišel Juraj Jakubisko ve snímku Tisícročná včela. Významnou rolí, jíž se zapsal do podvědomí diváků byl již zmíněný rejža v Básnících. Jiří Císler si zahrál také např. v inscenacích Babička se zbláznila a v pohádkách Perníkový dědek anebo Za humny je drak. Stejně jako na divadle i zde však začal postupně spíše režírovat. Za humny je drak

Jiří Císler si našel i dětské publikum, byť ho nebylo vidět, ale „pouze“ slyšet. Svůj nenapodobitelný hlas propůjčil postavičce Harryho Šoumena v populárním dětském pořadu Studio Kamarád nebo čaroději Gargamelovi v dětském televizním seriálu Šmoulové. Hlas propůjčil i Kolomajznovi z pohádky Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni. Z dabingu pro dospělé stojí za zmínku záskok za zesnulého Františka Filipovského, kde ve filmu JO převzal dabing Louise de Funese. Jiří Císler měl rád lidi i legraci. Býval neodolatelným bavičem a měl řadu přátel. Současně však také uměl, až se zraňující otevřeností, ventilovat své názory, což mu přineslo i řadu konfliktů. Jako typický Vodnář byl v soukromí spíše tichým introvertem, který mnoho času věnoval hraní na housle a skládání hudby. Každý den se snažil hrát, aby nevyšel ze cviku a aby, jak říkával, nepřišly vniveč ty tisíce hodin, které nástroji věnoval. Nezahálel ani jako pisatel. Psal balady, ke slovu přišly i memoáry. V roce 1986 napsal např. scénickou hudbu a písně ke hře Zítra touhle dobou pro divadlo Večerní Brno. Jednou z nejvýznamnějších etap popularity Jiřího Císlera byla druhá polovina 80. let, kdy se stal partnerem Luďka Nekudy v autorském

36

projektu Sešlost. Tento cyklus byl nejoriginálnějším a nejvtipnějším zábavným pořadem své doby a několikrát tam zazněly i Císlerovy písně. Jejich spolupráci však přerušila Nekudova tragická smrt v roce 1988.

celkovým úbytkem mozkových buněk, kdy nemocný ztrácí paměť i orientaci v čase a ve svém okolí. Pro činorodého člověka, o kterém okolí hovořilo jako o sopce, jež chrlí na jevišti nápady, to musel být zvlášť krutý trest!

V roce 1990 založil Jiří Císler v Praze první českou soukromou divadelní společnost nazvanou Hravé divadlo. Po roce však musel projekt ukončit. Jednak neměl zkušenosti se šéfováním souboru v tržních podmínkách, jednak se začaly hlásit první příznaky Alzheimerovy choroby, která ho v 90. letech postupně vyřazovala z aktivního života. Tato nemoc je zákeřná v tom, že přichází pomalu, ale neúprosně. Projevuje se

Jiří Císler byl dvakrát ženatý. S první manželkou, sólistkou hudebního divadla v Karlíně Boženou Havlíčkovou-Císlerovou měl dvě děti. Poslední roky o něj pečovala jeho o osmadvacet let mladší manželka Magdalena. Žil ve svém vlastním uzavřeném světě. Téměř dva roky pozoroval svět z okna svého pokojíku, v bytě nedaleko Národního divadla. Žil ve vlastním uzavřeném světě své duše a svého bytu. text : Alexandra Stušková, DiS. foto: archiv Èinoherního klubu Praha, archiv Jihoèeského divadla Èeské Budìjovice, archiv pana Milana Wolfa

V roce 1998 obdržel pan Jiří Císler cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.

Jiøí Císler podlehl Alzheimerovì chorobì 17. dubna 2004. Bylo mu 76 let. Stejnì jako se tiše vytratil ze svìta divadla a filmu, vytratil se i ze života. Z myslí tìch, kdo ho mìli rádi, se však nevytratí nikdy... 3 37

k am za kulturou

Kam za kulturou Praha 2. března / Incognito – Britští Incognito, jedna z nejslavnějších acid jazzových kapel, se vrací do České republiky. Třináctičlenná parta v čele s Jean-Paul „Bluey“ Maunickem představí svůj specifický britský styl v rytmu jazz funku. Pořádá Lucerna Music Bar. www.musicbar.cz od 2. března / Ženy a panenky – Režisér a dramatik Arnošt Goldflam přichází se svou novou hrou o ženách. Od malé holčičky po prababičku. Na prknech divadla v Řeznické hrají Ilona Svobodová, Michala Doležalová, Iva Klestilová a další (samé) ženy. www.reznicka.cz 9. března / Koncert Jitky Vrbové – Již 25 let spolupracují skvělá jazzová a trampská zpěvačka Jitka Vrbová a všestranný hudebník a skladatel Stanislav Chmelík. K tomuto výročí vydávají bilanční desku Pikovický blues, kterou budou křtít v divadle U Hasičů. Vystoupí také Metropolitan Jazz Band Praha. www.jitkavrbova.cz 19. únor–19. duben / Jiří Petrbok: Duhová – Malíř Jiří Petrbok pokračuje ve výstavních projektech, v nichž koncepčně omezuje formální výrazové prostředky na určitou barevnou škálu. Po předchozí Červené výstavě nyní pokračuje projektem Duhová, který se koná na Staroměstské radnici. Pořádá Galerie hlavního města Prahy. www.ghmp.cz 1. března / Zjasněná noc – PREMIÉRA. Slavnostní večer, sestávající se z choreografií: Zjasněná noc, Stabat, Divocí koně, při příležitosti 45. výročí založení původního Baletu Praha. Představí Pražský komorní balet Pavla Šmoka, začátek v 19.00 hod. Divadlo v Dlouhé. www.balet-praha.cz

Chrudim 30. března / Sluha dvou pánů – Inscenace Pražského komorního baletu Pavla Šmoka, která svou choreografií oslovuje všechny věkové kategorie. Uvádí Chrudimská beseda, začátek představení v 19.00 hod. www.chbeseda.cz

Jindřichův Hradec

15. února–29. března / Mikrosvět – V prostorách jindřichohradeckého Národního muzea fotografie je veřejnosti představena unikátní sbírka české vědecké fotografie. Odkrývá návštěvníkům svět, který můžeme obdivovat jen díky speciálnímu fotografickému oboru – mikrofotografii. Struktury a obrazy vytvořené přírodou často připomínají abstraktní umění. Součástí výstavy Mikrosvět budou také přednášky autorů fotografií. www.nmf.cz

Ostrava 18. března–5. dubna / České a slovenské výtvarné umění šedesátých let 20. stol. Tato rozsáhlá výstava vznikla spojením několika galerijních institucí. Vedle ostravské Galerie výtvarného umění se na ní podílí také Slovenská národní galerie, Galerie města Bratislavy nebo olomoucké Muzeum umění. Návštěvníci výstavy se mohou těšit na díla Jaroslava Vožniaka, Vratislava Varmuži, Vladimíra Boudníka, Adrieny Šimotové, Eduarda Ovčáčka aj. www.gvuostrava.cz

38

Brno

6. března–28. června / Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle – výstavu výtvarníka a laureáta Ceny Michala Ranného za rok 2008, pořádá Moravská galerie v Pražákově paláci. Skrepl patří mezi nejdůležitější postavy české výtvarné scény už od 80. let. V očích teoretiků výtvarného umění je jakousi anomálií, kterou nelze obejít, ale nikdo si s ní neví rady. www.mg.cz 27. března / 90. narozeniny kina Art – Přesně před devadesáti lety se na místě dnešního kina Art odehrála první veřejná filmová projekce. Kino Art se tak řadí k nejstarším dosud fungujícím biografům v České republice. Oslava přímo v kině se uskuteční za doprovodu slavných filmových melodií vybíraných DJ Liquidem. Součástí programu bude také projekce animovaných filmů pro dospělé a výběr unikátních filmových týdeníků. www.kinoartbrno.cz

Pardubice

2.–9. března / GRAND Festival smíchu IX. ročník – Soutěžní festival komedií českých a moravských divadel. Východočeské divadlo Pardubice, začátky představení v 19.00 hod. www.vcd.cz 14. března / P. Shaffer: Černá komedie – Premiéra situační komedie na druhou. Děj se odehrává potmě. Diváci samozřejmě vidí, co se na jevišti děje, postavy příběhu však nikoli... Hrají: Ladislav Špiner, Martina Sikorová, Pavel Novotný, Lída Vlášková, Josef Vrána, Petra Janečková aj. Režie Zdeněk Dušek j. h. Uvádí Východočeské divadlo Pardubice v 19.00 hod. www.vcd.cz

Uherské Hradiště 29. března / Zazpívej, slavíčku – Již po třicáté páté se bude v Uherském Hradišti vybírat nejlepší dětský interpret lidových písní. Zúčastnit se mohou děti od mateřských škol až po 9. třídy škol základních. Podle věku budou rozřazené do jedné z pěti kategorií. Pořádá Klub kultury Uherské Hradiště a Dům kultury Uherský Brod. www.kkuh.cz

V pøíštím vydání: Zítra to roztoèíme drahoušku... Neboli, my to pøíštì roztoèíme s nestárnoucím Františkem Peterkou. Shodou okolností se narodil ve stejný den jako významný èeský hlasatel Richard Honzoviè, na kterého budeme vzpomínat. Navštívíme mìsto Liberec a povíme si nìco o historii elektøiny, bez které byste si vlastnì po veèerech nemohli pøeèíst ani tyto stránky. A to bychom neradi. Tìšte se spolu s námi i na další témata. Podìkování: Symfonický orchestr hl. m. Prahy – FOK, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Agentura NKL Žofín s.r.o., ÈRo Region – Støedoèeský kraj, Hudební klub Blues Sklep, Kulturní zaøízení mìsta Pelhøimova, Agentura Dobrý den – Pelhøimov, Muzeum hudebních strojù – Martinický palác, Hotel Køemešník. Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.

39

kalendárium

Kalendárium Pan Vlastimil Bedrna (Herecká asociace)

NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám.

narozen 8. 2. 1929, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1999

Pan Miroslav Doležal (Herecká asociace) narozen 10. 2. 1919, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994

Únor

Pan Antonín Švorc (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozen 12. 2. 1934, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2005

Pan Karel Urbánek (Herecká asociace) narozen 13. 2. 1930, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1999

Paní Libuše Walterová (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozena 15. 2. 1914, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2001

SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

Paní Jiøina Jirásková (Herecká asociace) narozena 17. 2. 1931, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2001

Vzpomínka: dne 22. ledna 2009 zemřel v necelých 103 letech dlouholetý člen orchestru Národního divadla pan Karel Moudrý, jenž byl nejstarším držitelem ceny SENIOR PRIX. Byl také osobností našeho zářijového vydání. Vzhledem k úctyhodnému věku a celoživotní vitalitě tohoto umělce, uveřejňujeme v našem jubilejním kalendáriu výjimečně i jednu vzpomínku... NADACE ŽIVOT UMĚLCE a redakce nadačních listů

TAJENKA: Orchestr R. A. Dvorského

Tajenka: Melody Boys

40

HOTEL KŘEMEŠNÍK Poutní Hotel Křemešník je situován v překrásné přírodě západní části kraje Vysočina, 9 km od města Pelhřimova směrem na Nový Rychnov, cca 24 km od dálnice D1 (EXIT Humpolec). Okolí je protkáno sítí turistických a cyklistických tras. Veškeré interiéry hotelu jsou provedeny v “duchu” horského hotelu. Kombinace masivního dřeva s kovem a kamenem. Restaurace nabízí rozmanitý sortiment specialit české i evropské kuchyně. Kapacita 65 osob, samostatně oddělený salonek 55 osob. Nabídka gastronomických služeb zahrnuje celkové zajištění společenských akcí. K tomuto účelu slouží vlastní bar s obsluhou, soc. zařízením, samostatným vstupem a venkovní terasou. Možnost posezení i úpravy pokrmů grilováním. Ve vybavení salonku je TV (SAT), video, dataprojektor s projekčním plátnem, WIFI internetové připojení a flipchart. Ubytování 15 dvoulůžkových pokojů s vlastním sociálním zařízením (sprchový kout a WC), možnost přistýlky. Pokoje jsou vybaveny TV (SAT), minibarem a CD přehrávačem. Více informací na www.hotelkremesnik.cz

Těšíme se na Vaši návštěvu

Kontakt Křemešník 4 – Nový Rychnov, 393 01 Pelhřimov restaurace +420 565 303 430 recepce +420 565 303 431 fax +420 565 303 432 GSM +420 774 754 555 [email protected]

41

www.rwe.cz

V KINECH OD 12. ÚNORA

ENERGIE ČESKÉHO FILMU RWE dosud koprodukovala 11 celovečerních filmů, které vidělo více než 4,5 mil. diváků. V roce 2009 jsou připraveny čtyři další. Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Gympl, Medvídek, Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako bůh, Oko – Tvář ve zdi, Nickyho rodina, 3 sezóny v pekle.