Městské parky: Veřejná prostranství zvláštního typu

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

Městské parky: Veřejná prostranství zvláštního typu Magisterská diplomová práce Bc. Aneţka Víchová

UČO: 175778 Imatrikulační ročník: 2005 Vedoucí práce: Mgr. Slavomíra Ferenčuhová, Ph.D.

Brno 2011

Čestně prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci: „Městské parky: Veřejná prostranství zvláštního typu“ vypracovala samostatně s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Brně dne 15. 5. 2011

Aneţka Víchová

Děkuji Mgr. Slavomíře Ferenčuhové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a za cenné rady. Za podporu děkuji svým nejbliţším.

Obsah 1

Prolog ............................................................................................................................ 6

2

Úvod .............................................................................................................................. 9

3

Veřejné vs. soukromé .................................................................................................. 12

3.1 4

5

6

Kategorie veřejného a soukromého prostoru ............................................. 13

Veřejná prostranství ve městech ................................................................................. 15

4.1

Definice veřejného prostranství ................................................................. 15

4.2

Historie měst a jejich veřejných prostranství ............................................ 19

4.3

Veřejná prostranství v současnosti ............................................................ 21

4.4

Veřejná prostranství jako ideál městskosti ................................................ 24

4.5

Škála městských prostorů .......................................................................... 26

4.6

Dělení veřejných prostranství .................................................................... 27

4.7

Aktivity lidí na veřejných prostranstvích .................................................. 28

4.8

Funkce veřejných prostranství ................................................................... 29

4.9

Úspěšnost veřejných prostranství .............................................................. 30

Městské parky ............................................................................................................. 33

5.1

Definice městského parku ......................................................................... 33

5.2

Městské parky jakožto veřejná prostranství .............................................. 35

5.3

Aktivity lidí v městských parcích .............................................................. 37

5.4

Funkce městských parků ........................................................................... 38

Případová studie z brněnských městských parků ........................................................ 41

6.1

Metodologie ............................................................................................... 41

6.2

Brněnské městské parky ............................................................................ 44

6.2.1 6.3

Brněnské městské parky v současnosti .............................................. 45

Park Lužánky ............................................................................................. 47

6.3.1

Z historie lužáneckého parku ............................................................. 47

6.3.2

Park Lužánky v současnosti ............................................................... 49

6.3.3

Prostorová dimenze parku Lužánky ................................................... 50

6.3.4

Sociální dimenze parku Lužánky ....................................................... 51

6.4

Park Denisovy sady ................................................................................... 52

6.4.1

Z historie parku Denisovy sady .......................................................... 52

6.4.2

Park Denisovy sady v současnosti ..................................................... 54

6.4.3

Prostorová dimenze parku Denisovy sady ......................................... 54

6.4.4

Sociální dimenze parku Denisovy sady ............................................. 55

6.5

Výsledky pozorování ................................................................................. 56

6.5.1

Společenská (slavnostní, reprezentační) funkce parků ...................... 56

6.5.2

Shromažďovací (rozptylová) funkce parků ........................................ 57 4

6.5.3

Rekreační a oddechová funkce ........................................................... 57

6.5.4

Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady ............................... 58

7

Závěr ........................................................................................................................... 60

8

Epilog .......................................................................................................................... 61

9

Příloha č. 1: Srovnání historické podoby parku Lužánky a podoby současné ............ 62

10

Příloha č. 2: Srovnání historické podoby parku Denisovy sady a podoby současné... 63

11

Příloha č. 3: Objekty a zajímavé prvky v parku Lužánky ........................................... 65

12

Příloha č. 4: Objekty a zajímavé prvky v parku Denisovy sady ................................. 66

13

Příloha č. 5: Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady ................................... 67

14

Příloha č. 6: Srovnání aktivit a funkcí parku Lužánky a parku Denisovy sady .......... 68

15

Příloha č. 7: Aktivity v parku Lužánky ....................................................................... 69

16

Příloha č. 8: Aktivity v parku Denisovy sady ............................................................. 72

17

Bibliografie ................................................................................................................. 73

18

Jmenný rejstřík ............................................................................................................ 78

19

Anotace ....................................................................................................................... 79

20

Annotation ................................................................................................................... 80

21

Seznam obrázků .......................................................................................................... 81

22

Seznam tabulek ........................................................................................................... 81

5

1 Prolog Je podzimní ráno, píše se rok 2004, a já stoupám vzhůru po schodech do budovy veřejného ochránce práv, ve které se koná kongres s takřka poetickým názvem „Město jako místo pro člověka“. Je to až symbolické a tak trochu paradoxní, neboť tato budova před lety sloužila jako sekretariát komunistické strany, a nyní se zde scházejí lidé, kteří z nejrůznějších perspektiv uvažují nad hledáním místa pro člověka v dnešním světě. Přednášející a účastníci akce jsou z řad architektů, urbanistů, sociálních vědců, umělců, studentů, politiků, ale i podnikatelů či lidí, které jednoduše téma měst zajímá. Tato konference se koná v rámci projektu mezinárodního kulturního dialogu nesoucího stejný název, jako dnešní brněnský kongres „Město jako místo pro člověka“. □□□ Město je poměrně těţko uchopitelný fenomén. Co člověk, to jedinečný pohled na město. Posuďte sami. S několika lidmi jsem hrála hru na asociace. Co se jim vybavilo pod slovy, která jsou s městem blízce spjata?

„Město“ Lidi, paneláky, obchody, auta, práce, Praha, vrstvení, reklamy, turisté, lidé, vesnice, těsnost, oheň, atraktivita, soukromí, Brno, sídliště, špína, hluk, domov, tajemství

„Brno“ Domov, lidi, krokodýl, vesnice, kostel, Vaňkovka, město, vily, šalina

A pokračujme v této hře dále. Co si lidé vybaví pod následujícími pojmy?

6

„Ulice“ Auta, beton, dům, baráky, smrad, okna, pěší zóny, drogy, panelák

„Náměstí“ Kašna, lidi, čtverec, svoboda, drogy, obchody, trh, plac, dlaţba

A nakonec, k čemu odkazuje slovo „park“? Tráva, lavičky, víno, pohoda, fontána, popelnice, stromy, veverky, špína

Města mají bohatou historii. Téměř na kaţdém kroku můţeme ve městě pozorovat jeho vrstvení. Město vznikalo vrstvu po vrstvě, kaţdá generace městu něco přidala a něco jiného městu vzala. Lidé se v kaţdé historické epoše ke svým městům chovali trochu odlišně. Někteří autoři, kteří se věnují fenoménu města, popisují město jako knihu či jako list papíru. Kdyţ uţ v knize není volná stránka, část jiţ napsaného textu se vymaţe a v psaní se pokračuje tam, kde byl text původní. Některé stránky knihy jsou jiţ vytrţené, některé nečitelné, jiné zase poslepované, neboť je některý ze čtenářů ať jiţ úmyslně nebo omylem natrhnul. □□□ - Město je místem prolínání. Tradice se tu mísí s modernitou. - Město nese určitou historickou stopu, spojuje generace napříč staletími. - Město je jakousi výkladní skříní společnosti. To, jak se lidé chovají ke svým městům, nám poskytuje jistý obraz současné společnosti. - Město nejsou jenom budovy a prostranství mezi nimi, jsou to také lidé, kteří zde ţijí. Město má tedy dimenzi fyzickou (prostorovou) a dimenzi sociální, která je tvořena aktivitami lidí v tomto prostoru. Tyto dvě dimenze města jsou v neustálé interakci. □□□

7

Jsem

v přednáškovém

sále

a

poslouchám

příspěvky

jednotlivých

přednášejících. Je velmi zajímavé sledovat tuto diskuzi o městě a lidech v něm. Diskuzi napříč nejrůznějšími obory. Umělec, architekt, sociolog, hejtman, biskup. Každý má k danému tématu co říct. Kladu si otázku, čím to je, že se v dnešní době objevila potřeba vyjadřovat se k městu jako místu, kde lidé žijí. Je snad s tímto místem něco v nepořádku? □□□ Kdyţ nahlédneme do literatury, ve které je věnován prostor dnešnímu městu a jeho veřejnému prostoru, zjistíme, ţe se současným městským veřejným prostorem jsou spojována slova: zánik, úpadek, proměna, obnova. Městský veřejný prostor se dlouhá staletí vyvíjel a dnešek není výjimkou. Co se tedy s tímto městským veřejným prostorem děje a jak se změnil, bude obsahem první části této práce. Druhá část práce bude věnována městskému prostoru, který je něčím jedinečný. Tímto veřejným prostorem jsou městské parky.

8

2 Úvod Ve své práci hledám odpověď na otázku, čím je městský park specifický jakoţto jedna z podob veřejného prostranství. Problematika městských prostorů obecně je v současné době stále více diskutována. Můţeme zde identifikovat několik skupin aktérů, kteří se těchto debat účastní. Jedná se o architekty, urbanisty, sociální vědce, geografy, ekology, umělce, studenty, politiky, ale i jednotlivce. Jaké jsou podněty, na jejichţ základě tyto debaty vznikají? Vţdyť dlouhou dobu se o městském prostoru a jeho architektuře příliš nemluvilo. Absence debat o městském prostoru koresponduje s úpadkem sociologie města, který můţeme podle některých autorů datovat od třicátých let dvacátého století. Od třicátých let do sedmdesátých let dvacátého století můţeme podle Jana Gehla pozorovat odmítání města a veřejného prostoru vůbec, přičemţ tento postoj má své kořeny v modernismu, v expanzi automobilové dopravy a rozvoji nových technologií, a to zejména informačních a komunikačních (Gehl, 2002). Jane Jacobs ve své slavné knize Smrt a ţivot amerických velkoměst tuto situaci dokonce označuje jako "smrt“ veřejných prostranství (Jacobs 1975). Změna však nastává koncem let šedesátých a především v letech sedmdesátých, kdy lze zaznamenat expanzi debat o tématech, jako jsou podmínky ţivota ve městě, kvalita městského prostoru, znečišťování ţivotního prostředí, určitá nadřazenost automobilů nad lidmi apod. Sedmdesátá léta jsou tak pro města, resp. pro urbánní sociologii (sociologii města) přelomová. Urbánní sociologie jiţ není redukována pouze na tzv. humánní ekologii. Vlna kritiky stavu soudobé sociologie města se přelévá ve vznik tzv. nové urbánní sociologie, inovativního pohledu sociologie na město. Vznik nových sociálních hnutí v 70. a 80. letech 20. století bývá spojován s rozvojem postindustriální společnosti, jejíţ celospolečenská proměna se odráţí v posunu k postmaterialistickým hodnotám a posilování této orientace ve společnosti, kde mezi postmaterialistické hodnoty lze 9

zahrnout např. touhu po svobodě, jednodušším a přirozenějším ţivotě, osobním rozvoji a seberealizaci, participaci apod. Přitom za materialistické hodnoty se povaţuje touha po jistotě a stabilitě, otázky hospodářství, vnitřního pořádku a obrany země (Barša, 2004). V posledních třiceti letech pak došlo k realizaci velkého mnoţství veřejných

prostorů.

Urbánní

sociologie

jakoby

nabrala

nový

dech

a v poslední době zaţívá značný rozmach (Gehl, 2002; Musil 2002, Savage 2003). V devadesátých letech zájem o veřejná prostranství (a obecně o věci veřejné) roste. A to nejen v zemích střední a východní Evropy, ale také na Západě. Jako hlavní sociální trend se prosazuje technická (informační) revoluce, formování nové sociální struktury a pracovních příleţitostí, formování globální ekonomiky, evropská integrace, růst významu sociálních a ekologických hnutí a růst ţenského hnutí (Musil 2003). Svůj podíl na tomto trendu má také „pád ţelezné opony“ a procesy změn ve východní Evropě. Současná debata o veřejném prostoru a veřejných prostranstvích si všímá zejména jejich postavení vůči privatizovanému prostoru1. Odborníci si kladou otázku, zdali dochází k proměně, úpadku či k zániku veřejného prostoru.

Otázkou

privatizovaným

pak

prostorem.

je,

jestli

Tedy,

je zda

veřejný

prostor

privatizovaný

nahrazován

prostor

přebírá

současně se změnou vlastnictví také původní funkce veřejného prostoru. A otázkou rovněţ je, jaká je úloha veřejného prostoru v rámci městského prostoru, jakou má funkci pro společnost (městské společenství) a pro kaţdého jednotlivce? Obecným teoretickým východiskem této práce je tedy dichotomie mezi veřejným a privatizovaným prostorem. Na příkladu tradičního veřejného prostranství, tj. na městských parcích, je pak v diplomové práci tento problém ilustrován. Po obecném vstupu do dané problematiky se ve své práci zaměřuji na městské parky, které jsou

1

Privatizovaný prostor je takový prostor, který byl původně veřejným prostorem, ale vlivem jeho převodu na privátní subjekt byl privatizován.

10

obvykle charakterizovány jako „tradiční veřejný prostor“. Pokud je moţné městské parky zařadit mezi tradiční veřejná prostranství, lze si poloţit také otázku, čím je městský park specifický jakoţto veřejné prostranství? Městský park je (mj.) prostorem komunikačním, prostorem setkávání (záměrného či náhodného), prostorem zdroje inspirací i záţitků, místem poznání, místem relaxace. Proto jsou tradiční veřejná prostranství (například právě městské parky) prostorem hodnotným pro jedince i společnost. Podle Lyn Lofland2 (Teplá 2007) má charakter zastavěného prostředí vliv na chování lidí v tomto prostředí, konkrétně má vliv na četnost a kvalitu interakcí, na komunikaci různých sociálních skupin a na obsah komunikace.

Diplomová práce je tedy sociologickým příspěvkem k probíhající debatě a snahou o sociologický vhled na téma městských parků, resp. na téma veřejných prostranství ve městech. A jaké je hlavní „poselství“ této diplomové práce? Ve své práci vycházím z přesvědčení, ţe město, resp. veřejná prostranství ve městě, můţeme povaţovat za odraz lidské společnosti. Na druhou stranu veřejná prostranství poskytují struktury pro lidské jednání a jejich kvalita ovlivňuje typy lidských interakcí. Spolu s Jiřím Musilem můţeme konstatovat, ţe prostor vţdy jakýmsi způsobem do sociálního ţivota proniká (Musil 2003). Zkoumáním veřejných prostranství tak můţeme zkoumat i společnost samotnou. V této diplomové vcházím z teze, ţe městskost jiţ není nutností, ale volbou (Carmona 2003). To znamená, ţe v dnešní době lidé město v podstatě nepotřebují, protoţe mohou pracovat z domova, do práce se dostanou autem, nakupovat mohou přes internet nebo mimo město v obchodních centrech a podobně. A přesto jsou města plná lidí. Sledujeme pohyb a dění na náměstích, v ulicích a v parcích. Z mnoţiny veřejných prostranství analyzuji situaci v městských parcích. 2

Martina Teplá (2007) se ve své bakalářské práci zabývá významem veřejných prostranství pro jedince i celou společnost a vzájemným ovlivňováním.

11

Mít na světě své místo je to, co dělá z lidského zvířete společenskou bytost. (Richard Sennett)

3 Veřejné vs. soukromé Problematika veřejné a soukromé sféry obecně patří k diskutovaným sociologickým tématům jiţ od počátku 20. století po současnost. Také v diskuzi o veřejném prostoru její aktéři vycházejí z obecné dichotomie „soukromé“ versus „veřejné“. Tyto pojmy jsou běţně pouţívané, přesto (nebo právě proto) je potřebné vyjasnit, co tyto pojmy mohou znamenat. Termín „veřejné“ je definovaný pomocí opozice vůči pojmu „soukromé“. Soukromí je prostor, který není přístupný komukoliv. „Veřejné“ je tedy to, co je přístupné kaţdému jednotlivci (Maříková 1996). Toto vymezení rozšiřuje Jan Jandourek, který definuje pojem „veřejnost“ (prostor pro veřejnost) jako „oblast ţivota odlišnou jak od soukromé, tak od státní sféry.“ (Jandourek 2007: 271) Přitom státní sférou se rozumí např. oblasti

veřejného

zdravotnictví,

školství,

veřejné

správy

(územní

samosprávy a státní správy) profesní samosprávy (komory, cechy), státní úřady a organizace. Pojem „veřejné“ odkazuje k té stránce lidského ţivota, která je označována jako veřejná sféra či veřejný ţivot. „Veřejný ţivot zahrnuje relativně

otevřené

a

univerzální

sociální

kontexty,

v kontrastu

k soukromému ţivotu, který je intimní, důvěrný, chráněný, kontrolovaný jedincem a sdílený pouze s rodinou a přáteli“ (Carmona 2003: 109). Vzestup

soukromé

sféry

a

významný

rozvoj

geografické

mobility

v 19. a 20. století ještě více vynesl na povrch interakci mezi soukromým a veřejným prostorem. Tento vzestup mj. znamenal, ţe obyvatelé měst měli moţnost nově konstruovat či rekonstruovat svou vlastní identitu (Parker 2004). Centrem ţivota člověka se stává soukromí (Sennett 1978).

12

Schmeidler ve své publikaci Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě popisuje mj. řešení vztahu „veřejného“ a „soukromého“ v interiéru i v exteriéru, kde jedním z problémů zajištění soukromí je otázka hluku. V exteriéru lze potlačení hluku a vizuálního kontaktu řešit vegetací (Schmeidler 2001). Exteriéry neboli venkovní prostory jsou stěţejní pro tuto práci. Význam pojmů „veřejné“ a „soukromé“ jsem jiţ objasnila. O konkrétních kategoriích veřejného a soukromého prostoru pojednává následující kapitola.

3.1 Kategorie veřejného a soukromého prostoru Peter Berger poukazuje na to, ţe soukromá sféra se v důsledku nadvlády rozsáhlých byrokratických organizací a všeobecného vlivu „masové společnosti" „deinstitucionalizovala". Na druhé straně se oblast veřejného ţivota „přeinstitucionalizovala". Výsledkem je to, ţe osobní ţivot je oslabován a zbavován pevných vztaţných bodů, tím dochází k obratu směrem k niternosti lidské subjektivity. Smysl i stabilitu hledáme ve vlastním vnitřním já (Berger 1974). Moderní člověk neexistuje jako veřejný člověk. Je „tyranizován intimitou“, jelikoţ pravidla, podle kterých by bylo moţno jednat ve veřejném prostoru, se rozplynula (Sennett 1993). Tento výrok bývá nazýván jako tzv. Sennettova teze o zániku veřejného člověka. Podle Richarda Sennetta lze veřejný prostor definovat jako místo, na kterém se setkávají lidé, kteří jsou si navzájem cizí. Richard Sennett uvádí: „Řekli jsme, ţe veřejný prostor je místo. Tradičně bylo moţné definovat toto místo jako fyzický pozemek, a proto byla debata o veřejném prostoru spojována s městy; veřejný prostor, to jsou náměstí, hlavní ulice, divadla, kavárny, přednáškové síně, sněmovní sály nebo burzy, kde se s velkou pravděpodobností budou setkávat lidé, kteří se navzájem neznají. Dnešní komunikační technologie radikálně proměnily pojem místa a veřejný prostor se dnes nachází právě tak v kyberprostoru jako ve fyzické realitě“ (Sennett 2009/2010: 6). Vznik moderní společnosti byl spojen se zásadní strukturní proměnou: konstituováním veřejného prostoru pro styk svobodných jedinců na jedné 13

straně a konstituováním soukromého prostoru pro odchování těchto svobodných jedinců na druhé straně. Proces individualizace probíhá a projevuje se ve vztahu mezi těmito prostory, pro něţ je stejně významné jejich

institucionální

oddělení,

v

tradiční

společnosti

neznámé

a nemyslitelné, jako míra jejich vzájemné závislosti (Havelková 1995). Z uvedeného vyplývá, ţe charakteristika „veřejného“ je stěţejní pro pojmy veřejný prostor a veřejné prostranství a má důleţitou úlohu v debatě, na kterou se v této práci zaměřuji. V následujících kapitolách uvidíme, ţe definice základních pojmů je zásadní a skýtá prostor pro sociální vědce k revizi daných pojmů.

14

4 Veřejná prostranství ve městech 4.1 Definice veřejného prostranství Ústředním pojmem tohoto textu je pojem public space. Anglický termín public space bývá do češtiny překládán buď jako veřejný prostor nebo jako veřejné prostranství. Pojem public space spadá do oblasti městského prostoru (urban space). Na základě předcházejícího rozboru jsou tyto pojmy dále pro zjednodušení brány v diplomové práci jako synonyma. Důleţitým pojmem pro tuto práci je však také pojem open space3, ke kterému se váţe téma městských parků a které tvoří významnou část tohoto textu. Pojem

veřejné

prostranství

je

mezioborovým

pojmem.

Veřejné

prostranství je komplexní jev, do kterého se promítají jak široké kulturní a společenské charakteristiky, tak úzké kategorie prostoru a charakteru místa (Krykorková 2008). O tom, co je to prostor a místo, by se dalo hovořit velmi dlouze. Proto si tyto pojmy představme jen stručně, a to pro dotvoření kompletního obrazu škály pojmů z pojednávané oblasti. Kaţdé místo má svou strukturu. Místo můţe mít dvojí podobu. Můţe být buď přírodní, kde tímto místem je krajina, nebo sídlem, které je pak opakem krajiny, a které je uměle vytvořené. U místa rozlišujeme dvě kategorie. První z nich je „prostor“ neboli trojrozměrná organizace prvků. Druhou kategorií je „charakter místa“, coţ je jeho celková atmosféra. Prostor je tedy konkrétní místo, kaţdodenní prostředí člověka. Charakter je podle Norberg-Schulze sloţitou totalitou4, je to základ, podstata bytí, ţitý svět (Norberg-Schulz 1994). Charakter místa je určen

hmotným

uspořádáním

a technickou

realizací.

Prostorové

a charakterové vlastnosti místa se vzájemně propojují a vytváří novou kvalitu, tzv. „genius loci“. 3

Otevřeným prostorem se zabývá např. David Madden (2010). Norberg-Schulz ve svých teoretických pozicích zastává fenomenologický přístup. Charakter je podle Norberga-Schulze druhou neoddělitelnou vlastností místa. Spolu s prostorovými vlastnostmi tvoří symbiózu pohledu a porozumění místu. Charakter je podle něj „sloţitá totalita“, která na jedné straně vyjadřuje obecnou celkovou atmosféru, na druhé straně obsahuje velmi konkrétní dimenzi. Charakter ovlivňuje také časové hledisko (záleţí na ročním období, denní době…), v neposlední řadě je určen hmotným uspořádáním a technickou realizací. 4

15

Genius loci má dvě základní funkce, těmi jsou orientace a identifikace, na základě kterých sdílíme a artikulujeme prostorové a charakterové vlastnosti daného místa. Místo je však ovlivněno dalšími atributy, jako je kaţdý jednotlivý detail a jeho funkce, kapacita a stálost místa, světlo, měřitelnost a neměřitelnost, výjimečnost a výrazovost, vizuální rozsah, pomalost, plasticita či autentičnost (Krykorková 2008; Norberg-Schulz 1994; Day 2004; Carmona 2003). Samotná definice pojmu veřejný prostor resp. veřejné prostranství je značně problematická. Neexistuje jediná platná definice tohoto pojmu. Kaţdý obor v definici akcentuje jinou sloţku. Jedná se o definice urbanistů, geografů či sociálních vědců. Přesto se Sylke Nissen pokusila artikulovat obecnou definici veřejného prostoru. Veřejný prostor je podle této socioloţky „fyzickým prostorem, který je otevřený všem“ (Nissen 2008: 1129). Zajímavým příkladem je definice z českého práva, podle kterého jsou veřejnými prostranstvími všechna náměstí, ulice, trţiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné kaţdému bez omezení, tedy slouţící obecnému uţívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (Zákon 2000). Veřejná prostranství jsou zde definována jejich výčtem a dvěma charakteristikami. Tou první je, ţe tyto prostory jsou otevřené pro kaţdého jedince. Druhou charakteristikou je, ţe vlastnický vztah k danému prostranství nehraje roli. Problematikou veřejného prostoru z hlediska právního a ekonomického se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu č. 211/2005 Sb. ve věci návrhu části poslanců Parlamentu ČR na zrušení výše uvedeného § 34 zákona o o obcích (a zrušení § 4 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, které však bylo zrušeno před rozhodnutím Ústavního soudu). Důvodem návrhu na zrušení byla zejména platba místních poplatků subjekty, které tento veřejný prostor vyuţívají a přitom ho vlastní. Ústavní soud návrh na zrušení § 34 zákona o obcích zamítl (Ústavní soud 2005). Téma veřejného prostoru je v sociologické literatuře akcentováno, přesto při pouhém vyhledání těchto hesel v sociologických slovnících překvapí relativně stručné vymezení těchto pojmů. Veřejný prostor bývá 16

definován jako opozice k privatizovanému prostoru. Ten je charakterizován jako prostor, který není přístupný kaţdému jednotlivci. Podle Přidala slouţí „veřejné prostory (veřejná prostranství) společenskému dění lidské komunity. Protipólem jsou prostory privátní určené k bydlení jakoţto soukromému lidskému počínání“ (Přidal 2005: 7). Upřesnění a rozšíření definic těchto pojmů se však věnují mnohé (nejenom) sociálně-vědní práce. Ty specifikují veřejné prostranství zejména jako

místo,

které

nabízí

anonymitu,

demokratičnost,

uţivatelnost

a otevřenost neboli přístupnost pro všechny obyvatele a návštěvníky města (Nissen 2008). Veřejná prostranství jsou tedy prostorem, který je společenský. Je to prostor sociálních interakcí, prostor pohybu. Veřejné prostranství „slouţí jako místo střetávání a komunikace ve všech jejích rovinách od politickoprávní, přes sféru sociální aţ k fyzické podstatě tohoto prostoru“ (Šilhánková 2003: 7). Současné sociologické práce, které se daného tématu dotýkají, tedy pracují se sociologickými pojmy, jako je sociální rovnost, sociální kontrola a dohled, sociální exkluze či Simmelova postava cizince (srov. Simmel 1971; Bauman 2002). Pro shrnutí literatury věnující se definování veřejného prostoru resp. veřejných prostranství jsem vybrala definici Jaromila Přidala, který nahlíţí na veřejný prostor jako na „volný, komunikační prostor mezi budovami, nebo uvnitř větších objektů či bloků, přístupný veřejnosti (nikoliv vyhrazený či soukromý), polyfunkční, avšak vţdy preferující pěší aktivity a nejrůznější činnosti drobnějšího lidského měřítka“ (Přidal 2005: 7). Dalším pojmem, který bývá zmiňován v souvislosti s tématem veřejných prostorů je termín open space. Otevřený prostor označuje „veškeré uţití prostoru, které není zastavěno budovami a které nahrazuje přírodní prostředí a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby. Typickými představiteli výkladu tohoto termínu jsou parky, hřiště, hřbitovy apod.“ (Šilhánková 2003: 8). Definici pojmu otevřený prostor na tomto místě uvádím z toho důvodu, ţe je důleţitým pro vstup do tematiky městských parků, která je těţištěm této práce. 17

Druhým stěţejním bodem této kapitoly je následující charakteristika veřejného prostoru. Veřejný prostor můţeme posuzovat jako jednotu dvou souvisejících sloţek, sloţky prostorové a sloţky funkční (Přidal 2005). Prostorová sloţka je statická a jedná se zejména o objekty a komunikace. Sloţka funkční neboli dynamická je pak představována lidmi a dopravními prostředky. Výše uvedené dimenze veřejných prostranství jsou v literatuře pojmenovávány odlišně. Dimenze prostorová je téţ dimenzí fyzickou. Funkční dimenze bývá taktéţ označována jako sociální dimenze, konkrétně se hovoří také o aktivitách lidí na veřejných prostranstvích. Vzájemné působení těchto dimenzí se odráţí v otázce, proč je mj. téma veřejných prostranství atraktivní pro tolik oborů. Architekti se zajímají o materiální sloţku, urbanisté a sociologové sledují právě ono vzájemné ovlivňování prostoru a chování lidí. Politici mohou svým působením (skrze své vize a plánování) na vzhled a funkci veřejného prostoru ovlivňovat chování společnosti. V diplomové práci pouţívám termín městský prostor pro prostor města, který můţe nabývat různých forem, a to podle míry jeho „veřejnosti“. Ve své práci se zaměřuji na vnější městský prostor, který je přístupný všem lidem a který poskytuje lidem anonymitu. Na tento prostor je nahlíţeno skrze dvě jeho dimenze. Skrze dimenzi fyzickou (prostor) a dimenzi sociální (aktivity lidí). V této práci pouţívám jak pojem veřejný prostor, tak pojem veřejné prostranství. Proto (jak jiţ dříve bylo uvedeno) jsou tyto pojmy brány jako synonyma. V práci potom konkrétně vycházím z této definice: „Veřejné prostory jsou všechny nezastavěné prostory ve městě, které jsou volně (bezplatně) přístupné všem obyvatelům a návštěvníkům města, buď nepřetrţitě, nebo s časovým omezením (např. parky zavírané na noc). Základní charakteristikou veřejného prostoru je jeho obyvatelnost spojená s uţitností pro obyvatele, tj. musí slouţit obyvatelům města k provozování nejrůznějších činností pohybových (chůze, jízda na kole) a pobytových (sezení, hry)“ (Šilhánková 2003: 9). V této kapitole jsem definovala základní pojmy, a to pojem veřejný prostor resp. veřejné prostranství a otevřený prostor. Dále jsem vymezila 18

dimenze veřejného prostoru. K ujasnění výše zmíněných pojmů dobře poslouţí následující kapitola. Ta krátce představuje vývoj měst a jejich veřejných prostranství.5

4.2 Historie měst a jejich veřejných prostranství Následující text je o vzniku a vývoji měst a jejich veřejných prostranství, o významných historických etapách vývoje měst a o funkcích měst. V této části práce si poloţím otázku, jak veřejná prostranství vlastně vznikla a jak se vyvíjela. Protoţe je vznik veřejných prostranství bezprostředně spjat s městským prostředím, je zajímavé podívat se letmo do historie, jak se města a tím i jejich veřejná prostranství vyvíjela. Na samém počátku měst stála potřeba lidí být spolu. Důvodů bylo mnoho, bezpečností a ochranou lidí i majetku počínaje, výměnou zboţí a přístupem

k informacím

konče.

Města

nabízela

lidem

být

spolu

ve shodnou dobu na stejném místě, a to z nějakého konkrétního důvodu, za určitým účelem. Pohled zpět do minulosti nám ukazuje, jak se města a jejich funkce postupně měnila. V tomto vývoji můţeme popsat tři významná historická období. Spolu s Jiřím Musilem se vracíme ke středověkému městu, které se zcela liší od měst starověkých (Musil 2002). Město počátečního období je moţné charakterizovat jako centrum obchodu. Stěţejním místem měst v této době bylo náměstí, resp. trţiště na náměstí. Druhé období začíná mohutným rozvojem industriální produkce. Průmyslová revoluce zde prakticky splývá s tzv. druhou městskou revolucí. Rozmach průmyslu měl stěţejní vliv na tvářnost měst. Třetí historické období odhaluje město jako centrum spotřeby a místo poskytování sluţeb. Dochází tedy k uvolňování doposavad pevného vztahu industrializace a urbanizace (Musil 2002; Carmona 2003). Přesto, ţe se struktura měst v průběhu dějin měnila, můţeme u tradičních měst nalézt společného jmenovatele. Tím jsou právě veřejná prostranství. A byl to středověk, který je spjat s utvořením funkčních

5

V této práci se zaměřuji zejména na města evropská, případně na města ve Spojených státech, neboť vývoj urbánní sociologie byl na těchto územích podobný. (Musil, 2003)

19

veřejných prostranství. „Veřejný prostor se vyvinul ve městě, jeho počátek je spjat se středověkým prostorem trţiště“ (Nissen 2008: 1129). Funkční model vyuţívání veřejných prostranství města se během historie neustále mění. Navzdory odlišnostem však můţeme definovat tři funkce, kterým město (resp. jeho veřejná prostranství) slouţilo vţdy. Město bylo místem shromaţďování, k tomu slouţila zejména náměstí a ulice. Dále pak bylo místem obchodu, který byl uskutečňován především na trţištích. Třetí funkcí města byla dopravní funkce, kterou měly jak ulice, taky i náměstí. V tradičních městech byla zachována rovnováha mezi těmito funkcemi. Jednou z příčin této rovnováhy bylo to, ţe se chodilo pěšky, tedy ţe se lidé pohybovali v jednom prostoru. Dvacáté století to však změnilo. Změny, které nastaly v dopravě, v obchodování i ve spojích, měly zásadní vliv na formu a charakter veřejných městských prostorů a na funkci prostoru města jako místa setkávání a komunikace mezi občany. Enormní rozvoj informačních

technologií

k tomu

přidal

nepřetrţitý

proud

informací,

ke kterým se v dnešní době lidé dostanou, aniţ by museli být v osobním kontaktu s jinými lidmi. Co dále měnilo tvářnost měst, byly změny v reprodukci obyvatelstva a s tím související demografické změny. Obecně řečeno došlo ke změnám technologickým, ekonomickým, demografickým i sociokulturním (Gehl 2002; Musil 2002). Tyto procesy tedy měly mj. vliv na to, ţe v současnosti dochází mezi lidmi méně ke kontaktům „tváří v tvář“. Kvalitní veřejné prostory však mohou ovlivňovat intenzitu, kvalitu kontaktů mezi lidmi. Na vývoji měst jsme měli moţnost sledovat, jak se vyvíjela jejich veřejná prostranství. Jak vypadají veřejná prostranství dnes a jak je na ně nahlíţeno v současné literatuře, na to se zaměřím v kapitole následující.

20

4.3 Veřejná prostranství v současnosti Sledování vývoje měst a jejich veřejných prostranství nás přivedl aţ k vývojovým trendům ve společnosti na přelomu 20. a 21. století. V následujícím textu představuji postoje několika autorů k postavení veřejných prostranství v dnešní době a popisuji moţné situace ve městech z hlediska veřejných prostranství. Jiří Musil popisuje hlavní trendy, které provázely vývoj společnosti na přelomu 20. a 21. století (resp. které nastaly po roce 1989). Těmito sociálními trendy je: nová technická revoluce, formování nové sociální struktury a pracovních příleţitostí, formování globální ekonomiky, evropská integrace, růst významu ekologického hnutí a růst významu ţenského hnutí (Musil 2002). V posledních několika desetiletích tedy můţeme sledovat rozsáhlejší přeměnu

veřejného

prostoru

a

společnosti

obecně.

Podle

Tridiba

Banerjeeho tato přeměna reflektuje politické, ekonomické a technologické změny a reaguje na tři klíčové a vzájemně spjaté trendy. První je privatizace „veřejného“ a rozvoj místních vlád. Dalším trendem je růst konfliktů a tlaků na místní úrovni, které jsou důsledkem rozsáhlejších změn globální ekonomiky. Nakonec se jedná o revoluci informačních a komunikačních technologií, která má za následek změny tradičních konceptů místa a komunity a změny hodnoty, které jsou spjaty s těmito koncepty (Banerjee 2001). Přelom 20. a 21. století byl z hlediska transformace veřejných prostorů přelomový, přičemţ transformace veřejných prostorů je důleţitou součástí transformace celé společnosti. Jako nutná se v tomto smyslu jeví obyvatelnost, bezpečnost, funkčnost systému veřejných prostorů a trvale udrţitelný ţivot. Veřejné prostory také bývají popisovány jako indikátory kvality ţivota města. Nahlédneme-li do současné literatury týkající se městských prostorů, je nám na první pohled zřejmé, ţe moţných pohledů na veřejné, resp. privátní prostory existuje velké mnoţství. Pojmová neujasněnost, různé způsoby definování a pouţívání daných pojmů v jednotlivých textech mohou 21

způsobit, ţe se v literatuře s danou tematikou můţe čtenář lehce ztratit. Autoři tyto pojmy také různě teoreticky ukotvují. Dichotomie „veřejné“ a „soukromé“ však vytváří důleţitou dimenzi městské zkušenosti. Spolu se Simonem Parkerem si tak můţeme klást otázku, jak město můţe být na jednu stranu veřejnou kulturou a asociací a ve stejnou chvíli zachovávat „uzavřený svět“ rodiny soukromí domácnosti (Parker 2004). Richard Sennett (a dále např. Jürgen Habermas 1991) na tuto situaci nahlíţí jako na historický proces, který jde ruku v ruce s prohlubováním změny ve strukturální organizaci společnosti a ekonomii evropských států (Sennett 1978). V některých textech se dočteme o tom, ţe veřejná prostranství v současnosti zanikají. Někteří autoři mluví o zániku veřejného prostoru, výzkumníci si kladou otázku, „kdo veřejný prostor vlastní?“. Je to právě tato otázka, otázka privatizace, která můţe vyvolávat tlak na otevřenou demokratickou společnost (Nissen 2008). Podle Pavla Pospěcha za tím stojí ideál veřejného prostoru jako podstaty městskosti. Podle něj je veřejný prostor místem, na kterém se setkáváme s lidmi, které neznáme. O zániku veřejných prostranství se hovoří z toho důvodu, ţe se z nich vytrácí ono „veřejné“. „Veřejné“ se vytrácí z města proto, ţe stále více míst ve městech přechází pod soukromou správu a tato místa chtějí záměrně konkurovat tradičním veřejným prostorům. Tradiční veřejné prostory v centrech měst se vylidňují a přesunují se do nákupních center. Podle Pospěcha by to nebyl problém, kdyby v těchto privatizovaných prostorech zůstala zachována „městskost“. Podle něj tomu tak však není. Není tu přítomen konflikt svobody a ohroţení, není zde přítomno deviantní jednání a jednání, které není v souladu s „posláním místa“. Není tu postava cizince. Tato místa tak podle něj popírají charakter města (Pospěch 2009). Matthew Carmona hovoří o úpadku veřejného prostoru. Tento autor popisuje, jak se během doby moderní změnila morfologická struktura sítí veřejných prostorů. Došlo k tomu ve dvou směrech. Dřívější bloky budov, ulic a náměstí nahradily samostatně stojící pavilony. A zadruhé původní 22

změť uliček nahradily sítě silnic. Pojmově odlišuje veřejné prostory a kvaziveřejné prostory (Carmona 2003). Podle některých autorů dochází v současnosti ke smazávání rozdílu mezi veřejným a soukromým prostorem uvnitř dnešního města. Dochází k tomu jako důsledek jiţ zmiňovaného procesu privatizace prostoru. Původně otevřené veřejné prostranství bývají v současnosti hlídány, coţ má za následek zúţení pestrosti potenciálních uţivatelů těchto prostranství (Zukin 2005). Toto smazávání rozdílu mezi veřejným a soukromým prostorem koresponduje se změnou hranic mezi veřejným a soukromým prostorem. Podle Sylke Nissen mají dnešní městská prostředí hybridní charakter. To znamená, ţe veřejné prostory se mění a polosoukromé prostory se rozšiřují (Nissen 2008). Také David Madden se vrací k tezi o konci veřejného prostoru. Tento autor se ji však snaţí revidovat. Na příkladu obnoveného parku ilustruje proměnu veřejného prostoru, ne jeho konec. Podle Davida Maddena „Nové veřejné prostory tohoto typu představují koncepci veřejného, které je odděleno od diskursů demokratizace, občanství, osobního rozvoje a které je spojeno pevněji se spotřebou, komercí a se sociálním dohledem. Pokud taková místa neohlašují konec veřejného prostoru, tak reprezentují 'veřejné bez demokracie'“ (Madden 2010: 187). Pohled na současná města a jejich veřejné prostory a zároveň i pohled do budoucnosti je podle některých autorů takový, ţe města navzdory novým vývojovým

tendencím6,

tedy

trendům,

které

byly

popsány

v textu

předchozím, mohou jako rekreační a nákupní prostor a místo setkávání stále nabídnout hodnoty, které tvoří významný doplněk k ostatním moţnostem lidské existence. Současná města pod vlivem působících společenských změn mohou nabírat různé podoby. Je velmi obtíţné současná města nějak klasifikovat. Pokusili se o to Jan Gehl a Lars Gemzoe. Podle nich je moţné obecně identifikovat čtyři rozdílné situace ve městech. Město můţe mít tradiční formu, můţe být „ovládané“ auty, dále se můţe jednat o „opuštěné město“ a nakonec se můţe jednat o město, ve kterém panuje rovnováha. Takové město je popisováno jako obnovené město (Gehl 2002). To znamená, ţe 6

Jedná se zejména o změny ve sféře komunikace, oblasti trhu a oblasti dopravy.

23

rovnováha, která byla ve městech působením trendů narušena, můţe být opět znovu obnovena. Města, ve kterých panuje rovnováha, tedy obnovená města, poskytují lidem nový městský prostor. Prostor pro veřejný ţivot, který je protiváhou k soukromému prostoru, a ve kterém se odehrává velká část ţivota lidí. Tato protiváha můţe být pro dnešní společnost atraktivní, pokud má co nabídnout. Atraktivní je především tehdy, pokud nabízí prostor pro setkávání (Gehl 2002). To znamená, ţe veřejná prostranství mají stále potenciál plnit důleţité funkce pro společnost. Významů veřejných prostranství pro jedince a společnost můţeme identifikovat více (Teplá 2007). Veřejné prostranství můţe být místem setkávání, zdrojem záţitků a inspirace, fórem pro politickou reprezentaci, místem sociálního učení a výměny informací, místem sociální inkluze a místem pro toleranci a podporu kosmopolitismu. Teze o konci či „smrti“ veřejného prostoru by tedy neměla být chápána jako kompletní diagnóza. Podle Dona Mitchella záleţí zejména na definici onoho „veřejného“. Dona Mitchell uvádí, ţe “definice veřejného prostoru a “veřejného“ nejsou univerzální a trvalé; jsou produkovány spíše skrze neustálý zápas v minulosti a v současnosti“ (Madden 2010: 190). Tato kapitola nám ukázala, ţe pojem veřejný prostor je značně diskutovaným pojmem. To, ţe by veřejný prostor mohl být „mrtev“, vyvolalo velkou reakci, coţ je vidět na přehledu literatury k danému tématu. Proč však byla reakce natolik bouřlivá? Jednou z moţných odpovědí je ta, ţe veřejný prostor byl vţdy spjat s prostorem města. Mohlo by se tedy zdát, ţe pokud zaniká veřejný prostor, ztrácí význam i město. Povaţovat veřejný prostor jako podstatu městskosti však podle Pavla Pospěcha není dostatečně podloţené tvrzení. K pojmu „městskosti“ se dostáváme v textu následujícím.

4.4 Veřejná prostranství jako ideál městskosti Odpověď na otázku, co je to vlastně město, by jistě vystačila na samostatnou diplomovou práci. V souvislosti s veřejnými prostranstvími

24

mě však zajímá jiná věc. A to otázka veřejných prostranství jako ideál městskosti. Město je stručně řečeno sloţitý sociální systém. Pro tento systém je charakteristická rozvinutá dělba práce a velká hustota obyvatelstva, které je sociálně velmi různorodé. Nezabývá se zemědělstvím a vytvořilo si soustavu interakcí, charakterizovanou distancí v meziosobních vztazích, partikulárností rolí a nepřímými způsoby sociální kontroly. Z této definice plyne, ţe město je povaţováno za sloţité územní společenství, lišící se od venkovských obcí společenskou organizací, strukturou i sociálními vztahy (Musil 1967). Město je tedy označení pro „lidské sídlo s vysokou hustotou obyvatel a komunikací, rozvinutou dělbou práce a poskytováním sluţeb uspokojujících převáţnou většinu potřeb obyvatel a s vysokou mírou kulturní a hmotné směny. Konkrétní podoba města se velmi mění v závislosti na době a místě“ (Jandourek 2007: 155). Jan Jandourek dále upozorňuje, ţe se dnes často hovoří o městské civilizaci, ve které se rozdíl mezi městem a venkovem v mnoha sférách stírá. Město je soustavou o mnoha dimenzích, kde hmotné sloţky soustavy jsou pro sociologii hmotnými projevy určitých základních společenských funkcí. Jsou to nástroje města a jeho obyvatel. Město je natolik sloţitý sociální systém, ţe se musí zkoumat z různých stránek a hledisek a také podle základních skladebných prvků (Musil 1967). Na město tedy můţeme nahlíţet z různých perspektiv. Jedná se o perspektivu kulturní, materiální, politickou, sociální a ekonomickou (Le Galès 2002). Stručně jsme se dotkli otázky, co dělá „město městem“. Tedy otázky, v čem tkví ona „městskost“. Jako podstata městskosti bývá či v minulosti býval označován ideál veřejného prostoru. To zpochybňuje např. Pavel Pospěch (Pospěch 2009). Přijmeme-li pohled Jiřího Musila na město, ţe město je sloţitým sociálním systémem, je nutné vybrat a zúţit perspektivu jeho zkoumání. Přijala jsem tezi Matthewa Carmony, ţe městskost jiţ není nutností, ale volbou (Carmona 2003). Proto mě zajímá, čím jsou lidé přitahováni na veřejná prostranství, respektive do městských parků. 25

4.5 Škála městských prostorů Předcházející text nás dovedl k otázce, jakých forem můţe nabývat městský prostor. Tedy dovedl nás k tématu vymezení škály městských prostorů. Kaţdý člověk potřebuje ve svém ţivotě jak vlastní soukromí, tak potřebuje přináleţet k lidskému společenství. To znamená, ţe člověk potřebuje různé druhy prostorů, v rámci kterých se pohybuje. Od prostorů soukromých, kterým je např. domov, přes polosoukromé (poloveřejné) prostory, jakými jsou dvorky, vnitrobloky apod. aţ po prostory veřejné, které slouţí společenskému dění lidské komunity. Toto dělení vychází z míry „veřejnosti“

daného

prostoru

pro

kaţdého

jednotlivce,

záleţí

také

na vlastnictví daného prostoru. Typologii městských prostorů na základě míry jejich „veřejnosti“ nabízí Pavel Pospěch. Tuto typologii označuje jako „provizorní typologii“. Škála městských prostorů je v jednom extrémním bodě vymezena jako „tradiční veřejné prostory“, těmi jsou ulice, náměstí a parky. Jejich hlavní charakteristikou je jejich anonymita, otevřenost a „demokratičnost“. Tradiční veřejný prostor je teoreticky přístupný pro všechny návštěvníky. Je to ideální prostředí, ve kterém se můţe vyskytovat postava cizince. Podle některých teorií je právě velké mnoţství cizinců znakem města. Dalšími charakteristikami tradičních veřejných prostředí jsou městská zdvořilost a zdvořilá nevšímavost. Škálu městských prostorů uzavírají prostory privátní. Jedná se o korporátní budovy a prostory, které jsou v soukromém vlastnictví či v pronájmu. Typická je pro ně uzavřenost a určitá standardizace vztahu. To znamená, ţe je moţné určit, kdo do tohoto prostoru patří a kdo ne. Práva návštěvníků nejsou dána normativně, ale smluvně. Mezi těmito extrémy jsou pak prostory okolo středu. Zde dochází k neustálému vymezování jejich hranic. Vzorovými příklady jsou nádraţí, muzea, sportovní stadiony nebo nákupní centra (Pospěch 2009). Veřejná prostranství se mohou dále dělit, podle jakých kritérií, to nám představí část následující.

26

4.6 Dělení veřejných prostranství Pokud přijmeme škálu městského prostoru, jejímiţ krajními typy jsou veřejná prostranství a privatizovaná prostory, můţeme se nyní zaměřit na jednotlivé typy veřejných prostranství. Veřejné prostory mohou být vnitřní a vnější, přičemţ v této práci se soustředí na venkovní veřejné prostory. Stejně problematické jako definice veřejného prostoru je definování jednotlivých typů veřejných prostranství. V této práci vycházím z typologie, která dělí veřejná prostranství podle následujících kritérií (Šilhánková 2006). Prvním kritériem je prostorové hledisko. Veřejnými prostranstvími pak jsou ulice, náměstí, zeleň a ostatní plochy. U těchto čtyř typů veřejných prostranství můţeme dále vydělit prostorové subtypy. U ulic jsou to nábřeţí a pasáţe. Náměstí můţeme dělit na návsi a trţiště. Zelení se rozumí parky, městské zahrady, lesoparky a příměstské rekreační lesy. Dalším dělicím kritériem je význam. Význam veřejných prostranství můţe být lokální, místní, okrskový, celoměstský, regionální nebo nadregionální (národní). Třetím kritériem je funkce. Funkce veřejných prostranství můţe být společenská

(slavnostní,

reprezentační),

obchodní,

shromaţďovací

(rozptylová), dopravní, rekreační (oddechová) či obytná. Dále se jedná o kritérium dopravní zátěţe. Veřejná prostranství mohou být pěší zónou, můţe se jednat o městskou ulici, městskou třída nebo dopravní koridor. Veřejná prostranství můţeme členit téţ podle kritéria polohy vůči terénu. Prostranství můţe být „poloţeno“ na terénu, nad terénem, pod terénem. Posledním kritériem je zastřešení. Veřejná prostranství mohou být krytá či volná. V následujícím textu vycházím z tohoto dělení. Z prostorového hlediska jsem si vybrala městskou zeleň, konkrétně městské parky. Vybrala jsem si dva brněnské městské parky, které mají lokální význam. Jedná se o pěší zóny, tedy na těchto prostranstvích je vyloučena automobilová doprava. Na vybraných parcích budu sledovat jejich funkce. Parkům je přisuzována rekreační funkce, ale mohou plnit i funkci společenskou a shromaţďovací. Na funkce parků se zaměřím v další kapitole. Vybrala jsem dva odlišné parky. Jeden park je v úrovni terénu. Druhý park je komunikací rozdělen

27

na dvě části, z nichţ jedna část je pod úrovní terénu a část druhá se nachází nad úrovní. V předchozím

textu

jsem popsala

fyzickou dimenzi veřejných

prostranství. V další kapitole bude věnován prostor dimenzi sociální, tedy aktivitám lidí.

4.7 Aktivity lidí na veřejných prostranstvích V této práci popisuji veřejný prostor a vymezuji jeho dvě dimenze. Prostorová dimenze byla popsána v předchozím textu. Na dimenzi sociální se zaměřuje tato kapitola. Sociální dimenzí prostoru jsou aktivity lidí v tomto prostoru neboli venkovní aktivity lidí. Venkovní aktivity jsou ovlivňovány mnoha faktory, jedním z nich je právě výše popsané hmotné prostředí. Venkovní aktivity na veřejných prostranstvích můţeme zjednodušeně dělit do tří kategorií. Kaţdá z těchto kategorií klade na hmotné prostředí rozdílné poţadavky. Spolu s Janem Gehlem tedy můţeme identifikovat tři typy venkovních aktivit. Jedná se o aktivity nezbytné, volitelné a společenské (Gehl 2000). Nezbytné aktivity jsou nezávislé na vnějším prostředí a materiální (fyzické) prostředí na ně nemá skoro ţádný vliv. Probíhají téměř za všech okolností. Jedná se např. o chození do školy či práce, na nákupy, po úřadech apod. Aktivity volitelné jsou závislé na vnějších podmínkách, na vůli daného člověka, na místu a čase. Mezi volitelné aktivity můţeme zařadit procházení se, posedávání na lavečkách atd. Čím více kvalitní venkovní prostor je, tím více se tohoto typu aktivit na tomto prostoru odehrává. Nakonec se jedná o společenské aktivity. Ty závisí na přítomnosti jiných lidí ve veřejném prostranství – příkladem jsou hrající si děti, konverzace lidí, pasivní kontakty, pozorování jiných lidí apod. Tyto aktivity vycházejí ze dvou předchozích typů. Kaţdé setkání dvou lidí je „společenská aktivita“ (od letmého pasivního kontaktu po konverzaci). Jednou z nejdůleţitějších charakteristik veřejných prostranství je právě přítomnost ostatních lidí, aktivit, událostí, zdrojů inspirací a podnětů. 28

Všechny aktivity dávají veřejným prostorám měst a obytných čtvrtí smysl a přitaţlivost. Je tedy zřejmé, ţe společnost vyuţívá a nadále bude uţívat venkovní veřejná prostranství, neboť lidé je vyuţívají k nezbytným aktivitám, jako je cestování do práce, do školy, nakupování aj. Kdybychom hledali tradiční venkovní veřejný městský prostor, který není primárně určen pro nezbytné venkovní aktivity lidí, pak se většině z lidí vybaví městské parky. Těm bude věnován prostor v další části práce. Jiţ byly popsány jednotlivé typy venkovních aktivit, tj. aktivity nezbytné, volitelné aktivity a společenské aktivity. K funkcím veřejných prostranství se dostáváme nyní.

4.8 Funkce veřejných prostranství Nyní se dostávám k popisu, jak veřejná prostranství mohou působit. Veřejná prostranství mají mnoho funkcí, zejména přispívají k obrazu světa, města i jedince a zároveň tento obraz podmiňují. Veřejné prostranství je fenoménem, který odráţí sociokulturní realitu. Veřejné prostranství můţe také podněcovat a stimulovat změny (Krykorková 2008). Lyn Lofland popisuje veřejné prostranství jako nezávislou proměnnou, která má vliv na lidské interakce. A to na jejich četnost a kvalitu, na komunikaci mezi lidmi, mezi různými sociálními skupinami, na obsah komunikace apod. (Teplá 2007). Pohled do textů různých autorů nás ubezpečí o tom, ţe členit veřejné prostranství můţeme podle různých hledisek. Stejně tak můţeme najít různé kategorizace funkcí veřejných prostranství. V práci vycházím z typologizace funkcí, jakou nabízí Vladimíra Šilhánková. Tato autorka funkce dělí na společenskou (slavnostní, reprezentační) funkci, obchodní funkci, shromaţďovací či rozptylovou funkci, dopravní funkci, rekreační či oddechová funkci a obytnou funkci (Šilhánková 2003).

29

4.9 Úspěšnost veřejných prostranství K veřejným prostranstvím můţeme doposavad uvést, ţe mají prostorovou dimenzi, tedy ţe určitým způsobem vypadají. Dále mají dimenzi sociální, resp. odehrávají se na nich nejrůznější aktivity lidí. Veřejná prostranství určitým způsobem působí, můţeme identifikovat a popsat jejich funkce. Zbývá popsat faktory, které působí na úspěšnost veřejných prostranství. Současné diskuze o veřejných prostranstvích se vyvinuly především kolem údajné krize veřejných prostorů. Hlavním argumentem bylo to, ţe veřejné prostory jsou postupně nahrazovány privátními či poloprivátními prostory. V této kapitole se tedy zaměřím na identifikaci faktorů a základních poţadavků na úspěšné veřejné prostranství. Mezi obecné principy, které zásadně pozitivně ovlivní úspěšnost veřejného prostranství, patří především princip polyfunkčnosti, sdruţování, vrstvení, umírněného uţívání dostupných zdrojů, koncentrace a princip participace

budoucích

uţivatelů.

Kromě

těchto

principů

můţeme

identifikovat faktory, které ovlivňují úspěšnost veřejných prostranství (Čablová 2005). Základními okruhy těchto faktorů jsou aktivity, doprava, obchod, prostorové faktory, sociální

faktory a vybavení

veřejných

prostranství. Z praktického hlediska Markéta Čablová faktory roztřídila na faktory urbanistické, sociální a ekonomické. Urbanistické faktory se dále dělí na funkční a provozní faktory (konkrétně se jedná o dopravu, společenské funkce a obchod) a prostorové faktory (zde můţeme jmenovat postavení v systému veřejných prostranství, prostorové charakteristiky, fyzikální charakteristiky i například charakter okolního parteru). Mezi sociální faktory patří počet uţivatelů veřejného prostranství, počet turistů, sociální a věková skladba uţivatelů veřejného prostranství, pocit příslušnosti uţivatelů k danému místu a komunitě, reprezentace, aktivity jako zdroj aktivit, bezpečnost a sociální kontakty. Nakonec se jedná o ekonomické faktory, jako je ekonomický dopad veřejných prostranství, jejich kvality a úspěšnosti; ekonomika města

30

a ekonomická

problematika

týkající

se vzniku

a

údrţby

veřejných

prostranství. Sociální faktory ovlivňují především působení veřejných prostranství. Tyto faktory vyplývají ze společenské funkce veřejných prostranství, z kontaktů mezi lidmi a z jejich schopnosti vnímat okolí. Jsou to hůře měřitelné faktory. Také se podílejí na geniu loci, na vnitřním náboji a na specifickém charakteru daného veřejného prostranství. Jedná se např. o: počet

uţivatelů

veřejného

prostranství,

pocit

příslušnosti

(uţivatelů

k danému místu a komunitě), reprezentaci, aktivity jako zdroj aktivit a o bezpečnost. Dalším faktorem je vybavení veřejného prostranství (Do tohoto faktoru patří vícero skupin: sedací prvky, přírodní prvky, umělecká díla, povrchy, drobná architektura, ostatní mobiliář, apod.). Podle Markéty Čablové je také nutné formulovat základní poţadavky na úspěšné veřejné prostranství. Úspěšným veřejným prostranstvím je místo, které je často a hojně navštěvováno, pokud moţno v průběhu celého dne, kam se lidé rádi vracejí a kde probíhá bohatá škála aktivit, především volitelných, cílových, pobytových, sociálních. Mezi pozitivní principy patří polyfunkčnost, sdruţování, vrstvení, umírněné uţívání všech dostupných zdrojů, koncentrace, participace budoucích uţivatelů (Čablová 2005). Veřejný prostor musí splňovat poţadavky rozvíjející se občanské společnosti počátku 21. století (Šilhánková 2003). Aby současná veřejná prostranství byla funkční, je nutné, aby byla obyvatelná, aby veřejnost spolupracovala na plánování těchto prostorů a aby byla zajištěna jejich trvalá udrţitelnost. Veřejná prostranství musí nabízet místo pro setkávání lidí. Města nejsou primárně určena pro auta, ale pro lidi. Pokud prostor nabízí atraktivity, lidé jsou tím prostorem přitahováni. Lidé jsou přitahováni prostory, kde se něco děje, neţ kde je prázdno. Na veřejný prostor pozitivně působí přítomnost zeleně. Na to se blíţe zaměřím v kapitole o funkcích městských parků. Spolu s Vladimírou Šilhánkovou můţeme konstatovat, ţe faktor zeleně je přírodním prvkem v uměle vystavěném prostředí. Dostupná zeleň je pro ţivot města naprosto nezbytná a je nutnou podmínkou obyvatelného města (Šilhánková 2003).

31

Kapitola shrnuje informace o faktorech, které působí na úspěšnost veřejných prostranství. Zaměřila jsem se na poţadavky, které jsou v současnosti na veřejná prostranství kladeny. Tímto ukončuji část práce, která se zaměřuje na veřejná prostranství, a dostávám se k tématu městských parků.

32

V přírodě nejde v první řadě o funkce. Jde v ní především o krásu. Krása je něčím, co potřebujeme denně a ve velkých dávkách. (John Eldredge)

5 Městské parky V této části práce se blíţe zaměřím na konkrétní typ veřejného prostranství, a to na městské parky. Tato část práce bude strukturou sledovat úvodní část, tedy text o veřejných prostranstvích. Struktura tedy bude obdobná, důraz budu klást na zdůraznění významných rozdílů a shod, které jsou charakteristické pro městské parky. Nejprve představím definici veřejné zeleně, resp. městských parků. Následovat bude popis jejich prostorové dimenze a aktivit lidí v městských parcích. V závěru této části práce vymezím funkce městských parků.

5.1 Definice městského parku Nejprve je důleţité definovat pojem veřejná zeleň a určit jednotlivé typy městské zeleně. Poté následuje definování městského parku samotného. Člověk byl vţdy součástí přírody, byl spjat se ţivotem rostlin a ţivočichů, s vodou, půdou i terénem. Toto spojení lidstva s přírodou vyúsťuje na jednu stranu ve snahu o vymanění se z pout přírody a o její ovládnutí. Na stranu druhou vyúsťuje v rozvíjející se vztah k ní. Dochází k tomu díky růstu kulturní a materiální společenské úrovně. Výše popsané můţeme pozorovat i na vývoji přítomnosti a stavu zeleně ve městě (Horký 1984). I proto je zajímavé městskou zeleň resp. městské parky zkoumat. Městský park je jednou z forem městské (veřejné) zeleně. Městskou zeleň můţeme charakterizovat jako „plochy, na nichţ převládají přírodní komponenty, a zejména rostlinné porosty. Z funkčního hlediska převládá u ploch veřejné zeleně funkce rekreační a oddychová, případně reprezentační či obytná. V kaţdém případě se jedná o klidové prostory s omezením nebo vyloučením motorové dopravy.“ (Šilhánková 2006: 30) Jinou definici nabízí tým odborníků, který vytvořil praktickou příručku pro vytváření „zelenějších“ měst. Tato definice je zajímavá tím, ţe akcentuje různé druhy přístupnosti pro veřejnost. Podle této definice jsou prostory 33

městské zeleně definovány jako „veřejné a soukromé otevřené prostory ve městě, které jsou primárně pokryté vegetací a které jsou přímo (například aktivní či pasivní rekreací) či nepřímo (pozitivním vlivem na městské prostředí) přístupné pro uţivatele“ (Baycan-Levent 2009: 195). Městská zeleň můţe mít mnoho podob, konkrétně se jedná o parky, osázená náměstí, osázené parkové areály, zahrady, zelené prostory mezi bloky domů, hřbitovy, městské lesy, sportovní hřiště se zelení, komunikace osázené

stromy,

botanické

a

zoologické

zahrady,

arboreta

apod.

(Macháček 2002). Městský park můţeme definovat jako okrasný, rekreační pozemek se zelení. Je to nejtypičtější plocha zeleně ve městě, tento prostor má převáţně rekreační funkci. Jeho hlavní charakteristikou je kompozice zeleně. Městské parky jsou charakterizovány volnou výsadbou a střídáním otevřených trávníkových ploch, stromových solitér a kompaktnějších výsadeb dřevin. Zeleň je doplněná o vodní prvky, mobiliář a zařízení pro rekreaci (Šilhánková 2003; Šilhánková 2006). Z této definice budu vycházet v následujícím textu. Tato kapitola měla za úkol vymezit veřejnou zeleň ve městě. Po definování městské zeleně jsem vyjmenovala její jednotlivé typy. Mimo výše uvedené definice městského parku přidává zajímavý pohled na park Jaroslav Petrů. Podle něj je park „ţivé umělecké dílo“ (Petrů 1971: 2). Park je tedy umělecké dílo, které se neustále vyvíjí. Jaký je městský park z perspektivy veřejných prostranství, to bude tématem další kapitoly.

34

5.2 Městské parky jakožto veřejná prostranství Po definování městské zeleně a městského parku přibliţuji čtenářům park jakoţto otevřený prostor ve městě, zaměřuji se na důleţitost otevřených prostorů ve městě a sleduji moţné subjekty, které se o městské parky starají. Na městský park můţeme z perspektivy dichotomie veřejný a soukromý prostor nahlíţet jako na vnější veřejný prostor. Jedná se o otevřený prostor, v anglické terminologii se jedná o tzv. open space. Na tomto místě bych chtěla připomenout definici otevřeného prostoru, kterou jsem uvedla v úvodní kapitole zaměřené na terminologii. Pojem otevřený prostor podle Vladimíry Šilhánkové označuje „prostor, který není zastavěn budovami a který nahrazuje přírodní prostředí a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby. Typickými představiteli výkladu tohoto termínu jsou parky, hřiště, hřbitovy apod.“ (Šilhánková 2003: 8). Podle Jaroslava Macháčka má otevřený prostor jako urbanistický systém několik základních vlastností. Jedná se o prostranství, na kterých není běţná zástavba nebo na kterých je její podíl bezvýznamný.7 Zadruhé se jedná o území, která jsou veřejně přístupná, a to bez ohledu na vlastnické poměry.8 Další vlastností otevřeného prostoru je to, ţe daná území poskytují moţnosti pro výskyt zeleně různého charakteru a funkcí. Tyto moţnosti výskytu zeleně jsou pak zpravidla realizovány. Poslední vlastností je, ţe daná území jsou součástí urbanistické prostorové struktury, to znamená, ţe se jedná o městské prostranství (Macháček 2002). Podle mnohých autorů je rozvoj otevřeného prostoru důleţitý. Otevřený prostor totiţ spolupůsobí na utváření prostředí města, které dnes zásadním způsobem ovlivňuje předpoklady pro jeho ekonomickou výkonnost, pro příznivý demografický vývoj a pro vhodné sociální klima. Avšak aby byl otevřený prostor funkční, musí splňovat několik podmínek. Jednou z nich je otázka proporce, neboť příliš velký otevřený prostor nemusí být funkční (Lynch 2004).

7 8

Typickou budovou v otevřeném prostoru je například restaurační budova v parku. Případná omezení v tomto ohledu mohou vyplývat jen z technických důvodů.

35

Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe městský park je dílčí, avšak podstatnou sloţkou kategorie otevřený prostor. Podíl parků na celkové rozloze města a jejich význam v rámci systému daného města se značně různí. V současné době můţeme pozorovat trend obnovy mnoha parků, a to jak v zemích střední a východní Evropy, tak na Západě. Podle Sylke Nissen jsou městské parky místa, která jsou otevřená pro veřejnost, a to bez poplatku. Obvykle jsou přístupná a vyuţitelná bez kontroly, ale platí zde určitá pravidla a jsou moţné regulace. O městské parky se mohou starat různé subjekty. Sylke Nissen uvádí čtyři moţné varianty, kdo v současné době o parky pečuje. Zaprvé se jedná o místní autority. Místní autority jsou odpovědné za péči a (re)organizaci parků. Jedním z jejich hlavních cílů je snaha zvýšit atraktivitu parků pro jejich uţivatele. Moţnosti vyuţití konkrétního parku jsou pak uzpůsobovány právě podle zájmů obyvatel, na které je zaměřena pozornost. Druhou skupinou, která pečuje o parky, jsou soukromé společnosti, zájmové skupiny či místní obyvatelé, přitom nemusí být jeho vlastníky. Třetí variantou je fakt, ţe ve věci správy parku můţe dojít k procesu kompletní privatizace. O park pak pečuje soukromá společnost, která je zároveň jeho vlastníkem. Poslední variantou je, ţe se o park nestará nikdo. Městské parky jsou tak zanedbávány nebo uzavřeny (Nissen 2008). Subjekty, které se o parky starají, rekonstruují je a udrţují je, pak pracují s důleţitou otázkou. Tou je definování veřejných prostranství ve světle jejich otevřenosti, resp. přístupnosti a uţivatelnosti pro obyvatele. Dalším zájmem při obnově parků je však otázka bezpečnosti parků. Konkrétní kroky správy, resp. rekonstrukce se tak projevují i na symbolické rovině. Parky mohou být prostorem pro kriminalitu a nemusí být bezpečné, zejména v noci. V tomto případě má důleţitou úlohu vzhled parku (prostorová dimenze), který je určován převáţně správcem daného parku (Baycan-Levent 2009). Uvádím příklady, které ilustrují moţný konflikt mezi otevřeností a bezpečností parků. Jedná se o to, ţe současná diskuze ohledně parků se dostala do bodu, kdy je nutné vyřešit, nakolik mají být otevřené. Úplná otevřenost mnohdy působila proti jejich bezpečnosti. Velice záleţí právě na tom, kdo daný park spravuje. Soukromý vlastník danou situaci mnohdy 36

řeší jinak neţ státní (resp. veřejná) správa. Je zajímavé ukázat si daný „konflikt“ mezi otevřeností a bezpečností parků na několika příkladech. Kupříkladu tím, ţe trávníky byly nahrazeny pichlavými rostlinami, nedochází k jejich ničení, ale jiţ neposkytují prostor pro odpočinek. Některé parky byly oploceny a uzavřeny přes noc, tím byla omezena jejich otevřenost. Konstrukce laviček v některých parcích byla upravena, aby se na nich nedalo spát, tím dochází k vyloučení některých skupin lidí z parku. Tak veřejná

prostranství

mění

svůj

charakter

nebo

jsou

nahrazována

soukromými prostory s omezenou otevřeností. Blíţe o tomto tématu pojednává také Sylke Nissen (Nissen 2008).

5.3 Aktivity lidí v městských parcích Na sociální dimenzi městských parků se zaměřuje tato kapitola. Sociální dimenzí prostoru jsou aktivity lidí v tomto prostoru neboli venkovní aktivity lidí. Vycházím zde z dělení venkovních aktivit podle Jana Gehla. Jedná se o nezbytné aktivity, volitelné a společenské aktivity (Gehl 2000). Blíţe byly popsány v kapitole „Aktivity lidí na veřejných prostranstvích“. Zde se zaměřím na aktivity ve vztahu s prostorem městského parku. V

parku

se

mohou

odehrávat

nezbytné

aktivity.

Ty

jsou

charakterizovány jako nezávislé na prostoru daného parku, neboť probíhají téměř za všech okolností. Jedná se např. o zkrácení cesty parkem do zaměstnání či o průchod přes park do školy, dále můţe jít o docházku do budov, které se nacházejí na území parku, apod. Druhým typem aktivit jsou aktivity volitelné, které jsou závislé na vnějších podmínkách, na vůli daného člověka, na místu a čase. Jsou to tedy aktivity, které s prostorem parku velmi úzce souvisejí. Mezi volitelné aktivity můţeme zařadit procházení se, posedávání na lavečkách atd. Čím kvalitnější prostor je, tím více volitelných aktivit v parku probíhá. Nakonec se jedná o společenské aktivity. V tomto případě je nutnou podmínkou přítomnost jiných lidí v parku. Příkladem tohoto typu aktivit jsou letmé pohledy míjejících se lidí na cestě v parku, konverzace dvou majitelů psů, kteří se setkali v prostoru výběhu pro psy, který je součástí parku. Také to jsou společné hry dětí na prolézačkách či pískovišti na dětském hřišti 37

v areálu parku, pikniky mladých lidí na travnatých plochách, hra petangue nebo jen jeho sledování.

5.4 Funkce městských parků Městské parky jsou jedinečnými veřejnými prostranstvími a jako veřejná prostranství plní řadu funkcí. V následující části textu se dostávám k otázce, jaké funkce městský park můţe plnit. Tüzin

Baycan-Levent

popisuje

městské

parky

a

ostatní

zeleň

ve městech jako základní činitel kvalitního městského ţivota. „Městská zelená prostranství jsou důleţitými činiteli a podmínkou pro udrţitelný rozvoj měst“ (Baycan-Levent 2009: 193). Podle řady autorů poskytují městská zelená prostranství řadu uţitků na různých prostorových úrovních a nabízejí mnoho příleţitostí pro lidi. Kaţdý z autorů přistupuje k určení funkcí parků trochu odlišně. Pro ilustraci a srovnání proto uvádím pohledy několika autorů na funkce městských parků, přičemţ nejprve uvedu funkce městské zeleně a jejich jednotlivé kategorie podle českého autora Jaroslava Horkého. Podle Jaroslava Horkého je funkcí městské zeleně zejména zvyšování příjemnosti a klidového působení celkové atmosféry prostředí. Konkrétně se jedná o estetické, psychické a mikroklimatické působení. Zeleň se uplatňuje i v pocitovém vnímání pobytové hodnoty prostředí. Autor předkládá osm kategorií funkcí zeleně, jsou jimi funkce estetické, psychické, bioklimatické, hygienické, prostorotvorné, rekreační, vodohospodářské a půdoochranné a funkce hospodářské a ekologické (Horký 1984). Městské parky tak pomáhají definovat město samotné a podporují jeho identitu, coţ můţe zvýšit atraktivitu pro ţivot, práci, investice a turistiku. To znamená, ţe tato prostranství pozitivně ovlivňují kvalitu ţivota v daném městě a konkurenceschopnost daného města. Pozitivně působí také na aktivní ţivotní styl lidí a jejich zdraví. Parky mají estetickou funkci, poskytují prostor dětem pro trávení volného času. Lidé mají moţnost setkávat se zde s jinými lidmi. Parky mají vliv na kulturní ţivot, poskytují prostor pro aktivní a pasivní rekreaci. V parcích se však vyskytuje také mechanismus sociální 38

kontroly a v popředí zájmu je dále otázka bezpečnosti (Baycan-Levent 2009). Autoři Tüzin Baycan-Levent a Peter Nijkamp se pokusili výše popsané hodnoty, které městské parky poskytují, setřídit. Tito autoři tak definují hodnoty městských parků, které jsou rozděleny do pěti skupin. Jedná se o ekologické

hodnoty,

ekonomické

hodnoty,

společenské

hodnoty,

plánovací hodnoty a multidimenzionální hodnoty. Souhrn těchto hodnot městské zeleně jasně ukazuje, ţe městská zeleň má komplexní a multidimenzionální strukturu a poskytuje důleţité hodnoty, které přispívají k celkové kvalitě městského ţivota (Baycan-Levent 2009). Podnětné členění pak nabízejí u společenských hodnot. Konkrétně autoři hovoří o hodnotách rekreačních,

estetických,

kulturně-symbolických,

historických,

terapeutických, substitučních a hodnotách sociální interakce. Další zajímavý pohled na funkce městských parků přidává Enrique Peñalosa. Jak Peñalosa uvádí, městské parky umoţňují, aby města samotná byla více „rovnoprávná“ (Peñalosa 2003). Přínosem a efektem parků je, ţe se zde lidé setkávají s jinými lidmi, a to lidmi z různého ekonomického a sociálního zázemí, setkávají se zde i s cizinci. Je zde přítomen aspekt demokracie. Podle Peñalosy se parky odlišují od ostatních veřejných prostranství tím, ţe pokud lidé nemají parky, nemusí si být vědomi, ţe ztrácejí něco důleţitého, například oproti ztrátě silnice. Ale kvalitní parky poskytují nespočetné uspokojení, potěšení odvozené z takového místa pak nevyprchá časem. Jason Byrne a Jennifer Wolch poukazují na to, ţe historicky byly parky místy sociální kontroly. Podle této dvojice autorů se parky vzájemně liší svou velikostí, stářím, vzhledem, okrasnými prvky, rostlinami, vybavením, udrţováním a vzorci pouţití. Ustavující prvky parků, jako jsou stromy, tráva, chodníky, lavičky, vodní plochy, fontány, sochy, zahrádky, hřiště nebo sportoviště, reflektují odlišné ideologie přetváření přírody. Historicky byly parky zamýšleny jako místa prospěšná zdraví9, stejně tak jako místa sociální interakce. Parky slouţily k odrazu kulturní identity a paměti, dále

9

Parky jsou mnohými autory pojímány jako tzv. plíce města“.

39

byly turistickým cílem mnoha návštěvníků a byly místem rozvoje (Byrne 2009). Autoři naráţejí na to, ţe je poměrně málo literatury o tom, jak lidé uţívají parky. Přesto je podle nich jedním z nejvýraznějších trendů poznání, ţe jsou parky městskými prostory s významným potenciálem kompenzovat společenské a environmentální problémy, kterým v současnosti čelí města. Výše jsem tedy nastínila pohled několika autorů či kolektivů autorů na funkce městských parků. V této práci pak vycházím z kategorizace Vladimíry Šilhánkové, která člení obecně funkce veřejných prostranství podle následujících hledisek (Šilhánková 2003). Tato hlediska tedy byla jmenována jiţ v kapitole o funkcích veřejných prostranství. V této práci mě tedy zajímá, jaké konkrétní funkce veřejných prostranství mají také městské parky. Zaprvé se jedná o funkci společenskou (slavnostní, reprezentační), dále se jedná o obchodní funkci, o shromaţďovací či rozptylovou funkci, o dopravní funkci, o rekreační neboli oddechovou funkci a funkci obytnou. V této části práce sleduji pohledy několika autorů na funkce městských parků včetně kategorizace funkcí podle Vladimíry Šilhánkové, podle které postupuji v následující případové studii.

40

6 Případová studie z brněnských městských parků V této práci jsem jiţ představila téma veřejných prostranství. Také jsem se zabývala zvláštním typem veřejných prostranství, kterými jsou městské parky. Nyní se dostávám k části práce, ve které budu na případu Brna mapovat

způsoby

vyuţití

městského

parku

u lokálních

obyvatel

a návštěvníků města, resp. uţivatelů parku. V této případové studii se pak zaměřím na čtyři konkrétní aspekty městských parků.10

6.1 Metodologie Brněnské městské parky Cílem této studie je na případu brněnských parků mapovat

způsoby

vyuţití

městského

parku

u lokálních

obyvatel

a návštěvníků města. Jako běţný návštěvník jsem si v minulosti vţdy všímala různorodých aktivit lidí v brněnských parcích. Brněnské parky se navzájem v mnohém liší, prostorem samotným a aktivitami lidí počínaje, různorodými funkcemi parku konče. Jiné charakteristiky jsou naopak pro městské parky obdobné. Prostor parků a pohyb lidí v nich mě natolik zaujal, ţe jsem se rozhodla, ţe budu sledovat některé jejich aspekty v této případové studii. Případová studie se týká dvou brněnských parků, a to parku Luţánky a parku Denisovy sady. Na vybraných parcích budu sledovat čtyři aspekty, a to jejich historii, prostor, aktivity lidí a funkce parků. Tyto dva parky jsem si vybrala z následujících důvodů. Jedná se o parky, které byly zaloţeny přibliţně ve stejné době a mají tak přibliţně stejně dlouhou historii. Jejich vývoj ovlivňovaly stejné historické události. Záměrně se nezaměřuji na nově budované „zelené projekty“, nové plochy zeleně apod. V této práci si totiţ nekladu za cíl mapovat a porovnávat různé typy městské zeleně. Zaměřuji se primárně na tradiční veřejný prostor, který se nachází v centru města Brna.

10

Jiţ v minulosti byly parky součástí různých výzkumů. Jak uvádějí autoři Jason Byrne a Jennifer Wolch, tak výzkumníci studovali rozmanité aspekty parků. Ty zahrnovaly historii parků, jejich prostorovou dimenzi, vzorce uţití a vnímání uţivateli a také hodnoty parků (Byrne 2009).

41

Je zajímavé, ţe z dnešního pohledu se oba parky nacházejí v centru Brna, avšak v historii tomu tak nebylo. Park Denisovy sady byl vybudován v historickém centru, park Luţánky se nacházel za hradbami historického jádra Brna. Oba parky jsou v současnosti povaţovány za významné, a to na lokální úrovni. Parky spojuje to, ţe jsou pěšími zónami. Parky se na první pohled liší, jsou to parky s rozdílným profilem terénu. Park Luţánky je v úrovni terénu. Oproti tomu park Denisovy sady je velmi členitý a komunikací je rozdělen na dvě části, z nichţ jedna část je pod úrovní terénu a část druhá se nachází nad jeho úrovní. Výběr těchto dvou konkrétních parků tedy spočíval v tom, ţe se jedná o parky s podobně dlouhým vývojem, ţe se v současnosti nacházejí v centru města, ţe jsou oba povaţovány na lokální úrovni za významné a oba plní důleţité funkce. Prostorově a aktivitami lidí se však liší. To je zajímavé i z hlediska jejich srovnávání. Nyní jsem se dostala k volbě metody, kterou jsem výše popsané sledovala. Rozhodla jsem se pro přímé pozorování v terénu, další poznatky a data jsem pak čerpala z různých dokumentů. Parky jsem navštěvovala v průběhu celého roku. V terénu jsem pozorovala dva aspekty, a to činnosti lidí a prostor parků samotný. Další informace o parcích jsem čerpala z písemných dokumentů a z textů, které jsou k dohledání na internetu. Jednalo se o typově různé dokumenty a texty. Konkrétně jsem čerpala informace z knih historiků a architektů. Dále jsem měla k dispozici letáky, které vydává Středisko volného času Luţánky a letáky, které jsou umístěné v dopravních prostředcích. Další pro tuto práci vyuţitelné letáky vydává Kulturní informační centrum Brno. Dalším informačním zdrojem byly časopisy, broţury výroční zprávy. Konkrétně se pak jedná o časopis Brno Business (Knotková 2010), časopis KAM (vydává Brněnské kulturní centrum), broţuru „Park Luţánky“, která byla vydaná ke 220. výročí zaloţení parku Luţánky v Brně. Dále jsem informace čerpala z Průvodce Brněnské muzejní noci a z Výroční zprávy 2010 Veřejné Zeleně města Brna (Kasala 2011). Dalším zdrojem byl denní tisk a v neposlední řadě jsem potřebné informace našla na internetu, konkrétné na internetových stránkách Brněnského kulturního 42

centra, Turistického informačního centra a Střediska volného času Luţánky. Doplňkovým zdrojem informací a inspirace byl pro mě pořad České televize „Rajské zahrady II: Brněnské městské parky“ (Cicvárek 2010). Zde jsem hledala informace o historii parků v českých zemích, o historii parku Luţánky a parku Denisovy sady, informace o tom, jak parky vypadaly v minulosti i v současnosti. Dále jsem v těchto textech hledala informace o aktivitách, které se v parcích odehrávaly v minulosti i v současnosti. Zaměřila jsem se na vyhledání informací, které mají vazbu na tři aspekty parků, tedy týkají se jejich historie, prostoru a aktivit. Z tohoto pozorování jsem získala informace a data, se kterými jsem pracovala následovně. Popsala jsem historii parků, přičemţ jsem se snaţila přiblíţit čtenářům prostředí městských parků v minulosti. Co se týče fyzického prostoru parků, sesbíraná data týkající se prostorových dimenzí parků jsem roztřídila a určila jsem konkrétní dimenze, které vymezují na obecné rovině prostor parků. Podle těchto dimenzí je pak snadné oba parky vzájemně porovnat. Dalšími informacemi z přímého pozorování a z dokumentů a textů byly informace o aktivitách lidí, které se v parku odehrávají. Shromáţdila jsem tedy velké mnoţství informací o jednotlivých aktivitách. Tyto aktivity jsem potom podle mnou zvoleného klíče setřídila do obecnějších kategorií. Tyto souhrnné kategorie mi pak poslouţily jako indikátory pro určení funkcí, které parky plní. Typologii funkcí jsem pouţila z předchozí části, konkrétně se jedná o funkce, jak je člení Vladimíra Šilhánková.

V závěru oba parky vzájemně porovnávám, a to podle daných ukazatelů, tedy podle historie, prostoru, aktivit i funkcí, a určuji jejich charakteristiku. Případová studie je doplněna o obrázkovou přílohu a o přehledné tabulky, které jsou k dispozici v příloze diplomové práce.

43

6.2 Brněnské městské parky Pohled zpět do minulosti na městské parky v českých zemích První městské (veřejné) parky byly zakládány na přelomu 19. a 20. století. Parky, městská zeleň a okrasné zahrady se odlišovaly od hospodářsky vyuţívaných zahrad, které vznikaly zejména z ekonomických důvodů. Vznik a vývoj městských parků byl podmíněn zpravidla jak kulturní vyspělostí a hmotnou zabezpečeností jejich zakladatelů, tak i důvody reprezentačními a společenskými. Parky byly budovány a navštěvovány z vícera důvodů. Mezi tyto důvody patřilo příjemné mikroklima, estetičnost, ţivost, barevnost, proměnlivost i jejich zajímavost (Horký 1984). Vývoj parků a zahrad v českých zemích představuje Jaroslav Petrů následujícím způsobem. „Formální vývoj této historické zeleně je nesmírně zajímavý a tvoří souvislý, bohatý řetězec, počínající u klášterních zahrádek středověku, kdy byl tzv. rajský dvůr s rostlinami sevřen ambitem kvadratury (…). Odtud spěl vývoj přes renesanční a manýristické zahrady k barokním a klasicistním parkům a konečně k anglickým volným útvarům“ (Petrů 1971: 1). Pokud v historických pramenech hledáme informace o středověkém Brně, nalezneme v nich, ţe středověké Brno bylo chudé, co se zeleně týče. Resp. v dané době se zeleň na území města Brna nevyskytovala. Jak zmiňuje Milena Flodrová, „areál středověkého města si totiţ nemohl dopřát přepych volných zelených ploch“ (Flodrová 2004: 7). Kaţdá volná plocha byla vyuţita pro stavbu, tudíţ zelené plochy byly chápány jako plýtvání místem. Výjimkou byly pouze malé zahrádky, které se vyskytovaly zejména ve vnitřním prostoru klášterů. Byly to tzv. rajské zahrádky. Jedinou zeleň tak ve středověkém Brně můţeme hledat aţ za jeho branami. Konkrétně se jednalo o zemědělsky vyuţívané plochy - pole, zahrady a vinice. V druhé polovině 16. století se uţitkové zelené plochy za hradbami začaly měnit na okrasné, příjemné a společensky vyuţívané – tedy záměrně pěstěné, a to podle příkladu zámeckých zahrad u renesančních zámků. Tento proces byl však pozastaven v sedmnáctém století. Proces rozvoje okrasných zelených ploch přerušila třicetiletá válka a posléze útoky Turků. Vhodné společenské prostředí pro rozsáhlejší vznik okrasných zahrad tak nastalo aţ ve století osmnáctém, a to především v jeho druhé polovině. Jako příklad zde můţe slouţit okrasná zahrada u kláštera 44

Milosrdných bratří nebo soukromá zahrada paní Marie Antonie, manţelky zemského hejtmana (Flodrová 2004). Na konci 18. století a na začátku 19. století bylo pro městské prostředí typické zahušťování městské zástavby. Zelené plochy byly tím prostorem, který se ve velké míře zastavoval. Proto budování městské zeleně probíhalo velmi zvolna. Nejčastější formou veřejné zeleně byly aleje na promenádách, jiné formy nabývaly na rozsahu jen pomalu, podobně zvolna byly zakládány i městské parky. „Jako vhodné plochy pro toto zakládání se často uplatňují rušené hradební pásy“ (Horký 1984: 33). Proto

aţ

rozsáhlejší

společenská

proměna

spolu

s proměnou

a rozšířením (fyzického) prostoru měst na konci 19. století umoţnila rozvoj budování parků. Městský prostor se začal rozpínat i za brány původních středověkých měst. „Prstence hradeb, jeţ dosud uzavíraly město vůči okolní krajině, jsou bořeny a na jejich plochách jsou zakládány veřejné sady. Nové společenské skutečnosti si však vynutily i otevírání soukromých zahrad a parků veřejnosti. Uţ roku 1786 Josef II. otevírá v Brně měšťanstvu místodrţitelský park Luţánky a následuje otevření řady dalších zahrad v Praze, Brně a jinde“ (Dokoupil 1957: 41). Autoři textů o městské zeleni se shodují v tom, ţe „vznik parku Luţánky pak odstartoval novou etapu“ (Flodrová 2004: 8). To, jak konkrétně došlo k zaloţení prvního veřejného parku v českých zemích a jak se parky v městském prostředí dále vyvíjely, se dovíme v textech o historii jednotlivých parků.

6.2.1 Brněnské městské parky v současnosti Městské parky a městská zeleň (resp. veřejná prostranství obecně) ve druhé polovině 20. století v českých zemích spíše chátraly, coţ se změnilo po roce 1989. Město Brno se od té doby snaţí o jejich postupné přebudování a renovaci. Po roce 1989 se toho v otázkách parků změnilo velmi mnoho. Parky se staly majetkem města Brna, přičemţ od roku 1995 se správcem parků (Luţánky, Denisovy sady) stala příspěvková organizace Veřejná zeleň města Brna. Veřejná zeleň města Brna má na starosti rekonstrukci parků a jejich údrţbu. 45

Městské zeleni je věnován

prostor například

ve strategických

materiálech města Brna. Je zajímavé sledovat, jak na tyto veřejné prostory nazírá samotné vedení města. Jedním z těchto strategických materiálů je Strategický plán rozvoje města Brna. V něm se o zeleni dozvíme, ţe na území města je zeleň rozdělena podle převaţující funkce. Zeleň se dělí na zeleň městskou, mezi kterou se řadí právě parky, rekreační zeleň a menší parkově upravené plochy do 0,5 ha, neboli parčíky, nároţí, plochy před veřejnými budovami a zeleň krajinnou. Krajinná zeleň je pak konkrétně rozptýlená zeleň v krajině, neboli keřové, stromové a smíšené skupiny, zarostlé meze, strţe, dále pak souvislé rekreační plochy ve volné krajině, např. pláţe Brněnské přehrady, travnaté břehy apod. (Zezůlková 2007). V témţe dokumentu jsou také specifikovány právě městské parky. Park je definován jako „veřejně přístupná plocha zeleně minimální velikosti 0,5 ha“ (Zezůlková 2007: 55). Podle dokumentu byly brněnské parky před rokem 2002 svou rozlohou nedostatečné a nemohly tak vytvořit prostor pro aktivní a různorodý způsob trávení volného času. Dále se v tomto dokumentu píše: „Vybavenost parků vycházející z jejich tradičního pojetí je nedostatečná, omezuje jejich vyuţití na procházky, posezení na lavičce, hry dětí předškolního věku. Ostatní věkové skupiny, zejména obyvatelé v produktivním věku, nenacházejí v současných parcích atraktivní prostor pro rekreaci“ (Zezůlková 2007: 55). Představitelé města Brna tedy v minulosti shledali stávající stav parků jako nevyhovující a snaţí se tuto situaci řešit. Dochází k obnově parků, často díky projektům a financování ze zdrojů Evropské unie. V roce 2009 například odstartoval projekt „Revitalizace městských parků“, díky kterému se uskutečnila obnova parku Studánka (spodní část Denisových sadů). V parku Studánka byly obnoveny veškeré plochy, zeleň a byl rekonstruován objekt Fons salutis (Pramen zdraví), coţ je vodní prvek s odpočinkovou pobytovou plochou, úprava zeleně. Před rekonstrukcí byl park povaţován za ne příliš bezpečný, s tím nakládal i plán rekonstrukce a stávající podoba parku přispívá u lidí k pocitu bezpečnosti (Knotková 2010). Současný stav městských parků v Brně je tedy řešen, neboť jejich správce vidí stávající situaci jako nevyhovující a řeší stav parků jejich 46

revitalizací. V následujícím textu bude pojednáno o situaci v parku Luţánky a parku Denisovy sady.

6.3 Park Lužánky 6.3.1 Z historie lužáneckého parku Jak jiţ bylo řečeno v textu předcházejícím, brněnský park Luţánky je vůbec nejstarším veřejným parkem v českých zemích. Na místě dnešního parku se původně rozprostíral luţní les, který se rozkládal podél říčky Ponávky. V daném místě stával statek. Tento hospodářský dvůr byl označovaný jako Karlův dvůr. Roku 1578 císař Rudolf II. daroval Karlův dvůr se zahradou jezuitům, řádu Tovaryšstva Jeţíšova. Později na tomto místě zaloţili jezuité zahradu s kaplí sv. Ignáce z Loyoly. Podle Mileny Flodrové stála na úplném počátku vzniku tohoto parku císařovna Marie Terezie, která v roce 1773 jezuity ze svých dědičných zemí vykázala a pozemek u řeky Ponávky, jezuity přebudovaný na zahradu, začal pustnout (Flodrová 2004). Císař Josef II. zde nechal zaloţit francouzský park a věnoval jej veřejnosti, stalo se tomu dne 9. září 1786. Den zaloţení parku připomíná pamětní deska. Respektive císař zpustlou zahradu věnoval městu Brnu a představitelé města zde nechali vybudovat park. Byla to tedy první veřejná zahrada a park v českých zemích. Park byl zpočátku, právě na popud císaře Josefa II., v péči dvorního zahradníka Karla Bisingera. Roku 1788 byl park zpřístupněn veřejnosti, sám císař navštívil rozestavěný park o rok dříve. O zaloţení parku se dozvídáme z dopisu císaře Josefa II., který byl adresován zemskému guberniu. V tomto dopise císař mimo jiné napsal, ţe:

„povaţuje za nutné, aby pro obveselení zdejšího obyvatelstva bylo postaráno o veřejné procházky. Za tímto účelem nelze najít nic lepšího neţ bývalou jezuitskou zahradu. Nákladem několika set zlatých měly být aleje této nové zahrady udrţovány v čistotě a dobrém stavu, aby se jimi dalo pohodlně procházeti. Odumřelé stromy měly být nahrazovány novými, trávníky měly být osety, plevel odstraněn. K odpočinku měly být opatřeny 47

lavice a nebylo opomenuto ani zavedení vinného šenku“ (Černoušková 2004: 124). Luţánecký park má bohatou historii a odehrály se v něm zajímavé historické události. Jiţ roku 1792 byl v Luţánkách uspořádán velký ohňostroj. V roce 1802 zde byl přivítán arcivévoda Karel. A na přelomu 18. a 19. století se v něm pořádaly různé společenské slavnosti a plesy. V letech 1827 – 1836 byl park pod správou města Brna. Město Brno však na údrţbu parku nemělo peníze, a tak park po určitou dobu chátral, bylo tomu tak od třicátých let 19. století. Park byl znovu obnoven díky podpoře Karla Offermana. Ve čtyřicátých letech 19. století byl park upraven, tentokrát v tzv. anglickém stylu. Původní zdobnost a vyumělkovanost nahradila přírodní podoba parku. Hlavním zahradníkem parku byl v té době liechtensteinský zahradník Anton Schebanek (Antonín Šebánek), mistr ve svém řemesle. Kromě radikální úpravy parku byla v Luţánkách vybudována tzv. Aréna. Zde se měly konat nejrůznější společenské akce. V letech 1842 aţ 1845 se uskutečňovala v aréně luţáneckého parku představení letního divadla, které bylo od roku 1846 do roku 1850 nahrazeno gymnastickou a šermířskou školou. Stalo se tak zásluhou francouzského učitele gymnastiky a šermu Louise Plisniera. V následujících letech se opět kvůli finančním problémům objevily návrhy, ţe park bude zrušen a ţe se na jeho místě vybuduje kupříkladu sportoviště či bude zastavěn obytnými domy, k čemuţ nakonec nedošlo. V letech 1853 - 1855 byl vybudován nový pavilon a také stráţní domky, neboť v té době byl park Luţánky na noc uzavírán a hlídán. Luţánecký park měl v oné době obvodovou zeď. Novorenesanční pavilon (tzv. Kasino) sestával z velkého společenského sálu, restaurace a schodiště. Jednalo se o moderní společenský objekt. V Luţánkách se tak konalo velké mnoţství společenských akcí, například se zde pořádaly nejrůznější slavnosti, výstavy, koncerty a hrála se divadelní představení. Roku 1862 se zde konal karneval s názvem Ples bláznů a o rok později, v červenci roku 1863, zde proběhnul koncert vojenské hudby. Během zimy roku 1864 zde byly pořádány nejrůznější plesy. 48

V roce 1870 se novým luţáneckým zahradníkem stal August Siebeck. V roce 1886 park oslavil sté výročí zaloţení. Park Luţánky byl také místem různých politických akcí. Kupříkladu roku 1887 se zde uskutečnil sjednocovací sjezd Českoslovanské sociální demokracie, a to pod vedením funkcionáře Josefa Hybeše. „Josef Hybeš byl hlavním iniciátorem legálního sjednocovacího sjezdu českých sociálních demokratů v Brně-Luţánkách 25. - 26. prosince 1887“ (Kořalka 2005: 215). „Od konce 19. století se prostor Luţánek stal vyhledávaným útočištěm nově vznikajících sportovních spolků a klubů. První kluziště zde bylo pravděpodobně jiţ v roce 1869, coţ dokládá situační plán z téhoţ roku.“ (Kačerová 2006) Na přelomu století byl v areálu parku vybudován sportovní areál, a to včetně šaten a kluboven, další stavba byla realizována po první světové válce. Bylo zbudováno na tehdejší dobu moderní dětské hřiště, tenisové kurty, rozšířeny byly i skleníky. Také ve 20. století procházel park Luţánky nejrůznějšími proměnami. Mezi lety 1909 a 1913 byla říčka Ponávka svedena do kanálů a odvodňovacích

potrubí

v podzemí.

Původní

potok

Ponávku

dnes

připomíná nově vybudovaný umělý potok. Od roku 1988 byl park komplexně rekonstruován, a to včetně dětského a dopravního hřiště, které bylo vybudováno v letech 1970 - 1973. Součástí parku je Dům dětí a mládeţe, přičemţ tato budova byla původně postavena jako restaurace a kasino. Dům dětí a mládeţe se dne 26. dubna 1949 stal prvním Pionýrským domem v Českých zemích. Pionýrský dům byl slavnostně otevřen za přítomnosti předsedy vlády Antonína Zápotockého (srov. Černoušková 2004, Dokoupil 1957, Flodrová 2004, Flodrová 2007, Kačerová 2006, Plch 2003).

6.3.2 Park Lužánky v současnosti Kompletní rekonstrukce parku tedy začala na počátku devadesátých let 20. století a roku 2005 byla téměř dokončena. Projekt zhotovil emeritní profesor pro zahradní a krajinářskou architekturu Ivar Otruba. Hlavní změnou byl návrat charakteru parku k anglickému stylu. Co se týče vegetace, byly odstraněny náletové stromy a keře, byly vysazeny nové 49

dřeviny,

obnoveny

trávníky,

zřízeny

nové

záhony

rostlin.

Byly

zrekonstruovány a nově budovány povrchy cest a křiţovatek. Také byla obnovena kašna Tři Putti se sousoším a v parku byly umístěny sochy Obchodu a průmyslu a Tolerance (dílo sochaře A. Břenka z roku 1892). V parku přibyl mobiliář a hřiště pro petangue. Rekonstrukce se týkala také obnovy dětských hřišť a dopravního hřiště. Dům dětí a mládeţe se po roce 1989 stal Centrem volného času, v současnosti se jedná o Středisko volného času. V roce 2007 prošla rekonstrukcí síť cest navazující na potok Ponávka (Kačerová 2006, Škaroupka 2011). Kompletní informace o současném stavu luţáneckého parku podává Výroční zpráva Veřejné zeleně města Brna za rok 2010 (Kasala 2011). V tomto textu se dozvídáme, ţe v roce 2010 nebyly na rekonstrukci parku přiděleny

investiční

prostředky.

Na

zbývající

(nedokončenou)

část

rekonstrukce luţáneckého parku byla podána ţádost o financování z Operačního

programu

Ţivotní

prostředí

„Podpora

regenerace

urbanizované krajiny“. Návrh rekonstrukce autora Ivara Otruby byl dále zpracován a rekonstrukce zbývající části parku by měla pokračovat v letech 2011 aţ 2012. Ve výše jmenované Výroční zprávě se dále hovoří o konkrétních událostech,

které

v poslední

době

ovlivnily

podobu

parku.

Vlivem

nepříznivého počasí byly např. poškozeny některé travnaté plochy, bylo poškozeno také několik stromů, místo nich pak byly vysazeny stromy nové. Během roku 2010 pak probíhala pravidelná údrţba s důrazem na čistotu parku, byla prováděna obnova poničeného mobiliáře a opraveno bylo také dětské hřiště. Na podzim roku 2010 byl vypuštěn potok, aby mohl být vyčištěn a odbahněn (Kasala 2011).

6.3.3 Prostorová dimenze parku Lužánky Park Luţánky se nachází nedaleko historického jádra města, přibliţně 1700 metrů od katedrály sv. Petra a Pavla. Vzhledem k současnému měřítku města Brna se však jedná o faktické centrum města. Park je dostupný městskou hromadnou dopravou, v blízkosti parku se nachází velké mnoţství zastávek. Parkovacích míst pro osobní automobily je v okolí 50

nedostatek, proto je výhodnější dojít k parku pěšky či vyuţít hromadnou dopravu. Rozlohou se Luţánky řadí mezi největší brněnské parky, jeho rozloha činí 179 105 m2. Půdorysem luţáneckého parku je lichoběţník, přičemţ všechny

strany

tohoto

pomyslného

lichoběţníku

jsou

tvořeny

frekventovanými komunikacemi. Nicméně od všech silnic je park oddělen vzrostlou vegetací. Park je rovinného charakteru, tedy je jednoúrovňový. Typově se jedná o park přírodně-krajinářský. Park je protknutý hustou sítí cest i menších cestiček. Luţánecký park je přístupný ze všech stran, tedy vstup do parku je moţný ze všech ulic, které jej obklopují (tj. ulice Lidická, Pionýrská, Drobného a Luţánecká). Celkem je zde asi deset vstupních míst, všechna jsou bezbariérová. Přestoţe park je přírodně-krajinářského rázu, vyskytuje se v jeho areálu větší mnoţství objektů a vybavení. Jedná se o budovy, o plochy hřišť a sportovišť, která jsou určena pro děti i pro dospělé, o sochy, pamětní desky a pomníky, o kašny či jiné vodní prvky. V parku se dále nacházejí vyhrazené prostory, např. volný výběh psů. Z mobiliáře můţu jmenovat lavičky a odpadkové koše.

6.3.4 Sociální dimenze parku Lužánky Výše popsanou prostorovou dimenzi nyní doplním o neméně zajímavé informace, těmi jsou typy činností, které se v parku odehrávají. Všechny aktivity jsou téţ přehledně zpracované v Tabulce 3 „Aktivity v parku Luţánky“ v příloze této práce. V parku Luţánky se v obecné rovině konají dva typy aktivit. Jedná se buď o aktivity někým organizované nebo o samostatné aktivity jednotlivých lidí či malých skupinek návštěvníků parku. V prvním jmenovaném případě to jsou nejrůznější koncerty, divadelní představení, módní přehlídky, umělecké improvizace a happeningy, festivaly a výstavy. Dále se zde můţeme setkat s aktivitami výtvarnými a hudebními a s tvořivými dílnami. V parku Luţánky se uskutečňují i aktivity, které souvisejí se slavením svátků, jako jsou Vánoce a Velikonoce. Z folklorních činností mohu 51

jmenovat slavení čarodějné filipojakubské noci. Jsou zde pořádány také výukové programy pro děti a studenty. Konají se zde různé zábavní, relaxační i sportovní akce. Individuálně lidé tento park vyuţívají k procházkám a posezení, v létě jsou hojně vyuţívány travnaté plochy. Návštěvníci zde polehávají na dekách, opalují se, pořádají pikniky, ţonglují či hrají hry, nebo jen tak meditují. Rodiny s malými dětmi vyuţívají dětská hřiště. Majitelé se psi se pak s nimi pohybují především u výběhu vymezeného pro psy. Lidé zde tráví svůj čas také aktivně, a to formou individuálního sportu, jako je běh, hra tenisu či petangue. Co se týče doplňkových aktivit, v parku (resp. na jeho okraji) se nacházejí restaurační zařízení, kam se lidé mohou jít občerstvit. V loňském roce se zde dokonce konaly dvě svatby.

6.4 Park Denisovy sady 6.4.1 Z historie parku Denisovy sady Na území města Brna se nachází vícero ploch městské zeleně. Historie jednotlivých brněnských parků je velmi zajímavá. Mimo luţánecký park, jehoţ historie jiţ byla představena, je podnětné podívat se na vznik a proměnu parku, který se nachází v samotném historickém centru Brna. Jedná se o park Denisovy sady, jenţ má strategickou polohu ve svahu pod brněnskou katedrálou sv. Petra a Pavla, tedy pod tzv. Petrovem. Původním podnětem pro zaloţení tohoto parku bylo vyuţití krásného výhledu, který svah pod Petrovem nabízí. V roce 1799 bylo na úbočí kopce pod Petrovem postaveno čtrnáct kříţů kříţové cesty. Tento kopec byl proto označován jako tzv. Kalvárie (Knotková 2010). První podnět ke zbudování parku Denisovy sady přišel od brněnských místodrţitelů Prokopa Laţanského a Aloise Ugarteho v roce 1810, i kdyţ hrabě Laţanský o zbudování parku v těchto místech začal uvaţovat jiţ o pět let dříve. Avšak byly to napoleonské války, které zabránily dřívějšímu vybudování parku. Po napoleonských válkách se přistoupilo 52

k vlastní realizaci parku. Park byl nakonec vybudován v letech 1814 – 1818, a to na základě aktivit místodrţitele Antonína Bedřicha Mitrovského. Park byl vybudován v klasicistním stylu, byl realizován Franzem Kleinem a jedná se o druhý nejstarší brněnský městský park. Je zajímavé, ţe Denisovy sady vznikly jako příjemný protějšek Luţánek. Původně se park nejmenoval Denisovy sady, ale nesl označení Františkov (Franzensberg), v brněnském nářečí také „Francl“. Brňané vyuţívali zejména takzvaného korza a pavilonu, kde hrávala hudba. Jít na procházku do tohoto parku tak znamenalo společenskou a kulturní záleţitost. V roce 1815 byl postaven také Fons salutis – Pramen zdraví. Dominantou parku byl od samotného počátku téměř dvacetimetrový mramorový obelisk ve tvaru jehlanu, který měl připomínat ukončení napoleonských válek. Slavnostní odhalení obelisku se konalo za přítomnosti tehdejšího korunního prince Ferdinanda dne 4. října 1818, v den svátku císaře Františka, po kterém se park jmenoval. V letech 1821 – 1871 se v Denisových sadech nacházela dokonce vinice, resp. školka vinné révy. Roku 1849 byly Denisovy sady i park Luţánky prohlášeny za národní památku. Do 60. let 19. století v Denisových sadech hrávala vojenská hudba a na procházky tam chodila vyšší společnost. Pak se tato společnost rozhodla pro park Luţánky (a parky na Kolišti a na úbočí kopce hradu Špilberk). Do Denisových sadů si poté chodívaly hrát děti. Původní název Františkov byl v prosinci roku 1918 nahrazen označením Denisovy sady. Ernst Denis byl francouzský historik, bohemista a přítel Tomáše G. Masaryka a příznivec vzniku samostatného Československa. Za druhé světové války, tedy ve čtyřicátých letech 20. století (konkrétně v letech 1939 - 1941), byl park rozdělen na dvě části. Stalo se tak prodlouţením Husovy třídy a spojením Husovy ulice s Nádraţní ulicí. Horní část parku zůstala pojmenovaná Denisovy sady a dolní část je od té doby označována jako Studánka, a to podle objektu Fons salutis (Pramen zdraví). Poté můţeme zaznamenat úpadek parku, a to od konce 53

padesátých let 20. století (srov. Černoušková 2004, Dokoupil 1957, Flodrová 2004, Flodrová 2007, Knotková 2010, Plch 2003).

6.4.2 Park Denisovy sady v současnosti Park Denisovy sady byl ve čtyřicátých letech 20. století ulicí rozdělen na dvě části. Současně s parkem Studánka je od roku 1999 pod správou Veřejné zeleně města Brna. Dnešní podoba parku vzniká od devadesátých let. V roce 2000 byla zahájena rekonstrukce Hudebního pavilonu a Kolonády. Generální obnova parku se uskutečnila podle návrhu architektů Hrůši, Pelčáka, Sendlera a Babky. Rekonstrukce se týkala opravy budov v parku, poloţení nových inţenýrských sítí a povrchů parku. Opravy se dočkal také obelisk. V parku přibyly i nové prvky, mezi ty nejvýznamnější patří tzv. vodní schody neboli vodní kaskáda u vchodu z ulice Bašty. Denisovy sady byly po rekonstrukci znovu otevřeny v roce 2005 (Škaroupka 2011). V průběhu roku 2010 byla zahájena rekonstrukce poslední části parku Denisovy sady, a to v rámci Regionálního operačního programu. Děje se tak v rámci projektu „Revitalizace městských parků I. Etapa – Rekonstrukce parku Studánka a Denisovy sady“. V parku Studánka byl opraven objekt Fons Salutis – pramen zdraví, došlo k rekonstrukci fontány a opěrných zídek, byla poloţena nová dláţděná komunikace v celém parku a bylo instalováno nové zábradlí. Co se týče zeleně, proběhly zde rozsáhlé sadové úpravy, svahy byly ošetřeny proti erozi a byly na nich poloţeny kokosové rohoţe. Byly vysazeny rostliny a pod trávník bylo poloţeno automatické zavlaţování. Stavební práce ještě nebyly dokončeny a budou pokračovat. V průběhu roku v parku probíhá standardní údrţba, jsou čištěny svahy a skalní masiv a jsou udrţovány tzv. vodní schody (Kasala 2011). Z uvedeného textu a z fotografií v příloze vyplývá, ţe rekonstrukce obou parků a oprava objektů úspěšně probíhá.

6.4.3 Prostorová dimenze parku Denisovy sady Park Denisovy sady navazuje na samotné historické centrum města Brna. Nachází se ve svahu pod katedrálou sv. Petra a Pavla a je situován

54

na jihovýchod. Vzhledem k poloze parku je jeho dostupnost (ať jiţ pěší či městskou hromadnou či osobní dopravou) bezproblémová. Rozloha Denisových sadů činí 18 790 m2, nejedná se tedy o nikterak rozsáhlý park. Park má tvar písmene „C“ a je podélně přetnutý frekventovanou komunikací, která slouţí jak osobním automobilům, tak městské hromadné dopravě (zejména tramvajím). Park je nepravidelně lemován silnicemi, chodníky, budovami a zdmi. Nachází se ve svahu pod tzv. Petrovem a je moţné jej charakterizovat jako víceúrovňový. Park je protknutý sítí cest, jednotlivé úrovně či terasy jsou spojeny pozvolnou cestou či schodišti s průchody. Jak jiţ bylo řečeno, park je rozdělen silnicí na dvě části. Pod úrovní silnice se nachází park Studánka, nad úrovní silnice park Denisovy sady. Je zajímavé, ţe jejich propojení je minimální. Přechod pro chodce přes tuto frekventovanou komunikaci se nachází aţ na Šilingrově náměstí, které není v přímé návaznosti na oba parky. Park Denisovy sady je přístupný z několika stran, přístupnost však není povětšinou bezbariérová. Vchod do horní části parku je moţný Biskupskou ulicí nebo po schodech z Husové ulice. Další vstup je z ulice Bašty po nově zbudovaném schodišti či po cestě kopírující komunikaci. Tato cesta navazuje na vchod vedoucí z ulice Nádraţní u křiţovatky Nové Sady. Přístup po schodišti je moţný i od Petrova a od Zelného trhu. Typově se jedná o park přírodně-krajinářský, přesto je v něm velký podíl architektonických

prvků.

Objekty

jsou

zpravidla

historické,

nově

rekonstruované. Nejvýraznějšími budovami je Kolonáda a Hudební pavilon, v parku Studánka pak Pramen zdraví (Fons Solutis). Výraznými prvky jsou obelisk, vodní kaskáda a nově také velký kříţ, který byl v parku umístěn v dubnu tohoto roku. V parku se pak nachází běţný mobiliář, jako jsou lavičky, odpadkové koše, je tu však také pítko a na vyhlídce je umístěna panoramatická mapa okolí.

6.4.4 Sociální dimenze parku Denisovy sady Jednotlivé typy aktivit lidí v Denisových sadech nejsou o nic méně zajímavé. Je to místo, ve kterém se odehrává velké mnoţství aktivit společenských, ať 55

jiţ individuálních, nebo někým organizovaných. Romantické prostředí parku přímo vybízí k pořádání svatebních obřadů, v roce 2010 jich tu proběhlo téměř dvacet. Populární jsou také koncerty rozmanitých ţánrů, které bývají pořádány v objektu kolonády a v přilehlém okolí. Vystupují zde komorní, folkové, rockové i cimbálové soubory. Pravidelně se zde lidé scházejí při pozorování ohňostrojů v rámci festivalu „Brno – město uprostřed Evropy“. Lidé zde rádi tráví své volné chvíle, a to procházkami parkem, posezením na lavičkách, trávnících či obrubnících. Vyuţívají také krásného výhledu z teras na část Brna a jeho okolí. Poloha Denisových sadů v samotném centru města láká k návštěvě řadu turistů.

6.5 Výsledky pozorování Jiţ jsem popsala tři aspekty parků, a to jejich historii, prostorovou dimenzi a dimenzi sociální. Nyní se dostávám ke klíčové části této práce, neboť v následujícím textu představím výsledky svého pozorování. Zmíněné výsledky budu strukturovat podle konkrétního klíče. V této části popíšu jednotlivé funkce parků, které jsem určila podle konkrétních aktivit lidí v parcích. Na závěr práce pak srovnám oba parky a určím jejich základní charakteristiky. Konkrétním zpracováním výsledků pozorování jsem aktivity roztřídila do kategorií a přiřadila je k jednotlivým funkcím. Typologie funkcí podle Vladimíry Šilhánkové byla představena v předchozím textu. Jednotlivé funkce parků a k nim přiřazené aktivity jsou přehledně zpracované v Tabulce č. 2 „Srovnání aktivit a funkcí parku Luţánky a parku Denisovy sady“ Tento text tedy tematicky člením podle funkcí parků a uvádím v něm konkrétní příklady pozorovaných situací.

6.5.1 Společenská (slavnostní, reprezentační) funkce parků Do této kategorie jsem zařadila aktivity společenské a aktivity kulturní. Společenské aktivity se týkají zejména Denisových sadů, přesto se některé společenské aktivity konají i v Luţánkách. V romantickém prostředí parku Denisovy sady se uskutečnilo od května do srpna roku 2010 osmnáct 56

svatebních obřadů, a to nejen v objektu Kolonády, ale i v Hudebním pavilonu. V Luţánkách se konaly svatby dvě. Mezi společenské akce také můţeme zařadit pietní akci v Denisových sadech, která měla za cíl připomenout oběti bitvy u Slavkova. Kulturní akce jsou v obou parcích zastoupeny v hojné míře. Zde bych chtěla zmínit především jeden typ aktivit, těmi jsou promenádní koncerty v parku Denisovy sady. Koncerty se konají v objektu Kolonády a pořádá je kaţdou neděli v době od května do září Veřejná zeleň města Brna. Co se týče stylů hudby, jsou zde zastoupeny rozmanité ţánry, jako je folk, dechová hudba, rock, jazz, swing a cimbálová muzika. Dva z nedělních koncertů byly dokonce spojeny s módní přehlídkou klobouků.

6.5.2 Shromažďovací (rozptylová) funkce parků Ke shromaţďovací funkci jsem přiřadila následující aktivity. Jedná se o aktivity kreativní, folklorní, vzdělávací, výstavní a turistického ruchu. Velmi zajímavými aktivitami jsou folklorní aktivity, které mají své nezastupitelné místo v kalendáři akcí luţáneckého parku. Lidé zde společně mohou proţít akce, které se týkají Vánoc, velikonočních svátků a také čarodějné filipojakubské noci. O Vánocích mohou děti se svými rodiči zakusit vánoční atmosféru, poznat vánoční zvyky a jít společně cestou do Betléma. „Velikonoce v Luţánkách“ je akce, při které mohou děti navštívit rukodělné dílny, kde si mohou uplést pomlázku, ozdobit vajíčka, upéct velikonoční pečivo apod. Společně také děti v doprovodu rodičů vynášejí a pálí Morenu. Čarodějná filipojakubská noc probíhá z 30. dubna na 1. května. Podle pověr je to noc, během které se slétají čarodějnice a otevírají se jeskyně s poklady. Z aktivit v Denisových sadech bych chtěla zmínit především návštěvy turistů. Prostor Denisových sadů láká svou polohou v bezprostřední blízkosti nejznámějších brněnských historických památek a krásnými výhledy k návštěvě mnohé turisty.

6.5.3 Rekreační a oddechová funkce Do této kategorie patří aktivity relaxační (odpočinkové, zábavní), meditační a sportovní. V Denisových sadech můţeme pozorovat zejména aktivity 57

relaxační, park je vyhledávaným místem pro procházky lidí a jejich setkávání. V parku Luţánky jsou aktivity této kategorie zastoupeny ve větší míře. Vybízejí k tomu zejména rozsáhlé zelené plochy, které za příhodného počasí skýtají prostor pro posezení či polehávání, mladí se zde scházejí a hrají různé hry, ţonglují apod. Park je vyhledávaným cílem pro rodiny s dětmi, pro mladé lidi i pro seniory, kteří posedávají na lavičkách a sledují okolí. Luţánky také nabízejí prostor pro sportovce.

6.5.4 Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady Sledované parky spojuje dlouholetý vývoj i jejich přírodně krajinářské zaloţení. Přesto se v mnohém liší.11 Rozdíl je především ve fyzické dimenzi, konkrétně

v konfiguraci

terénu,

v

rozdílném

poměru

přírodních

a architektonických prvků, v jejich velikosti, v umístění ve struktuře města a v rozdílném přístupu autorů projektů rekonstrukce. Park Luţánky je umístěn na kraji historického centra města, je dostupný pěší chůzí i městskou hromadnou dopravou. Je jednoúrovňový a přístupný bez omezení ze všech stran. Je rozlehlý, vzdálenosti mezi jednotlivými objekty jsou velké. Přestoţe je jednoúrovňový, není příliš přehledný, díky své velké rozloze a výrazné vegetaci. Orientaci zabezpečují směrové ukazatele a informační tabule. Park vytváří díky bohaté vegetaci a vodnímu prvku klima příjemné pro návštěvníky. Park Denisovy sady se nachází v samotném centru Brna. Je víceúrovňový, rozdělený komunikací a s omezeným přístupem. Park má malou rozlohu, je moţné jej během krátké doby projít. Přestoţe je svou rozlohou malý, není přehledný, protoţe je víceúrovňový, rozdělený komunikací, jednotlivé části jsou odděleny zdmi a schodišti a nachází se zde několik průchodů a mnoho zákoutí. Park vytváří příjemné klima díky svému umístění ve svahu, který umoţňuje krásný výhled do okolí. Rozdílná fyzická dimenze má vliv na charakter parků a aktivity, které se na nich odehrávají. Park Luţánky bývá charakterizován jako „akční“, coţ je 11

O rozdílech a shodách těchto dvou parků se také dozvíme v článku „Obnova brněnských parků autorky Lenky Němcové (Němcová 2008).

58

moţné

doloţit

na probíhajících

aktivitách

relaxačních,

meditačních,

kreativních, folklórních, vzdělávacích, výstavních či sportovních. Park Denisovy sady je oproti tomu parkem „slavnostním“, neboť převládají aktivity společenské, turistického ruchu, kulturní a relaxační. Na základě sledování aktivit a porovnání parků můţeme identifikovat funkce,

které

tyto parky

plní.

Jedná

se

o

funkci

společenskou,

shromaţďovací a rekreační. Luţánecký park naplňuje v plné míře všechny tři výše jmenované funkce. Park Denisovy sady naplňuje zejména funkci společenskou a oddychovou.

59

7 Závěr V této diplomové práci vycházím z teze, ţe městskost jiţ není nutností, ale volbou. Zaměřuji se na koncept veřejného prostranství, konkrétně na městské parky. Téma ukotvuji v rámci současné diskuzi o veřejném prostoru. Teze, ţe je veřejný prostor „mrtev“, byla mnoha autory zpochybněna. V dnešní době se tak hovoří spíše o proměně veřejného prostoru. Těţištěm práce je případová studie, ve které na případě dvou brněnských parků mapuji způsoby jejich vyuţití uţivateli. Dnešek je moţné charakterizovat jako věk informací, stírají se hranice mezi domovem a pracovištěm. Působením mnoha společenských trendů se veřejný prostor a jeho funkce mění. Proto Matthew Carmona hovoří o tom, ţe lidé město prakticky nepotřebují, přesto se rozhodují ţít či pohybovat se v něm. Lidé mohou pracovat z domova, do práce se dostanou autem, nakupovat mohou přes internet nebo mimo město v obchodních centrech. Přesto pohyb lidí ve městech neustává. Podle Jana Gehla můţeme na veřejných prostranstvích pozorovat tři typy aktivit, nezbytné, volitelné a společenské. Čím kvalitnější prostorová dimenze daného prostranství je, tím více se aktivity posouvají na pomyslné přímce od aktivit nezbytných, přes aktivity volitelné k aktivitám společenským. Jednou z důleţitých charakteristik veřejných prostranství je právě přítomnost druhých lidí a aktivit. Jsou to právě aktivity, které dávají veřejným prostranstvím ve městech smysl a přitaţlivost. V případové studii se zaměřuji na dva brněnské parky, park Denisovy sady a park Luţánky. Popisuji jejich historii, prostorovou dimenzi a sociální dimenzi. Parky se nacházejí v centru města a mají podobně dlouhou historii. Můţeme nalézt rozdíly i shody v obou dimenzích parků. Parky se vzájemně liší svým charakterem, park Luţánky je moţné charakterizovat jako „akční“, park Denisovy sady jako „slavnostní“. V parcích můţeme sledovat různé typy aktivit. Pro luţánecký park jsou typické aktivity relaxační, meditační, kreativní, folklórní, vzdělávací, výstavní a sportovní. V parku Denisovy sady převládají aktivity společenské, turistického ruchu, kulturní a relaxační. Luţánecký park plní funkci společenskou, shromaţďovací a rekreační. Park Denisovy sady naplňuje zejména funkci společenskou a oddychovou. 60

8 Epilog Je květen, píše se rok 2011, a do odevzdání diplomové práce zbývají dva týdny. V tom mi zvoní telefon a já se dozvídám o akci, která se za dvě hodiny koná v divadle Husa na Provázku. Téma mě zaujalo. Jedná se o besedu nazvanou „Rozkvetlé Brno - O brněnských parcích, zahradách, stromech a květinách“. Dlouhou dobu se zabývám tématem parků v Brně a zde má na toto téma hovořit několik odborníků. Historička paní Milena Flodrová, ředitel Veřejné zeleně města Brna Josef Kasala, ředitel nadace Partnerství Miroslav Kundrata, Simona Faberová z Hnutí Brontosaurus, Václav

Izák

z Pozemkového

spolku

Hády

a

Yvonna

Gaillyová

z Ekologického institutu Veronica. Neváhám a vydávám se do centra Brna.

„Kulatý stůl“ začíná poklidným výkladem historičky, pokračuje příspěvky jednotlivých účastníků. V určitém momentě se jejich názory rozcházejí a diskuze graduje. Mně se potvrzuje úvodní myšlenka: co člověk, to jiný pohled na veřejné prostranství. Mám moţnost sledovat klasický střet zájmů. □□□ - V parku: zanechat krásný vzrostlý strom, ze kterého padá listí na zaparkovaná auta, nebo pokácet strom a místo něj vysadit mladý? - V parku: vysadit nový trávník, na který bude krásný pohled, nebo vyuţívat stávající trávník ke hrám a posezení? - V parku: co dělat, aby nám park aţ tisícovka návštěvníků denně nezničila? □□□ V diskuzi o veřejných prostranstvích se projevuje střet zájmů, jsou odrazem dění ve společnosti. Parky, jakoţto veřejná prostranství, odráţejí mnoho konfliktů městského ţivota. I sociolog si musí z tématu vybrat jen určitou část. Pro sociologa je toto výjimečný materiál, inspirace pro bádání. V této práci pozorovala a zkoumala jednu vrstvu města, jednu kapitolu z knihy, která nese název Město.

61

9 Příloha č. 1: Srovnání historické podoby parku Lužánky a podoby současné Park Lužánky v historii

Park Lužánky v současnosti

Obr. 1: Dům dětí a mládeže

Obr. 2: Centrum volného času Lužánky

Zdroj: Petr 2011

Zdroj: foto Anežka Víchová 2011

Obr. 3: Kašna se sousoším tří Puttů

Obr. 4: Kašna se sousoším tří Puttů

Zdroj: Petr 2011

Zdroj: foto Anežka Víchová 2011

Obr. 5: Původní most nad Ponávkou z počátku 20. století

Obr. 6: Uměle vybudovaný potok

Zdroj: Kačerová 2006

Zdroj: foto Anežka Víchová 2011

62

10 Příloha č. 2: Srovnání historické podoby parku Denisovy sady a podoby současné Park Denisovy sady v historii

Park Denisovy sady v současnosti

Obr. 7: Obelisk

Obr. 8: Obelisk

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2010

Obr. 9: Obelisk a kolonáda

Obr. 10: Kolonáda, v pozadí Petrov

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 11: Výhled na ulici Pekařskou, 1830

Obr. 12: Výhled na ulici Husova

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2011

63

Park Denisovy sady v historii Obr. 13: Výhled z Denisových sadů

Park Denisovy sady v současnosti Obr. 14: Pohled na vlakové nádraží

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 15: Vchod do Denisových sadů od Petrova

Obr. 16: Vchod do parku od Petrova

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2010

Obr. 17: Příchod k parku od jihu, v pozadí Petrov

Obr. 18: Příchod z ulice Nádražní

Zdroj: Magistrát města Brna 2008

Zdroj: Anežka Víchová 2011

64

11 Příloha č. 3: Objekty a zajímavé prvky v parku Lužánky Obr. 19: Pomník císaře Josefa II.

Obr. 20: Socha Obchodu a průmyslu a socha Tolerance

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 21: Děti si hrají na hřišti

Obr. 22: Děti při aktivitách v parku

Zdroj: Anežka Víchová 2010

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 23: Lidé na procházce se psy

Obr. 24: Aktivity lidí v parku

Zdroj: Anežka Víchová 2010

Zdroj: Anežka Víchová 2011

65

12 Příloha č. 4: Objekty a zajímavé prvky v parku Denisovy sady Obr. 25: Tzv. vodní schody

Obr. 26: Kolonáda

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 27: Úprava svahu v parku Studánka

Obr. 28: Fons Salutis - Pramen zdraví

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Obr. 29: Pohled z Denisových sadů směrem k parku Studánka

Obr. 30: Přechod přes komunikaci mezi parkem Denisovy sady a parkem Studánka

Zdroj: Anežka Víchová 2011

Zdroj: Anežka Víchová 2011

66

13 Příloha č. 5: Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady Tabulka 1: Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady Lužánky Denisovy sady Prostor v rámci Brna Park je situován severozápadním směrem od Park navazuje na samotné centrum Brna, středu města, vzdálený 1,7 km od katedrály. Je nachází se v těsné blízkosti katedrály sv. dostupný městskou hromadnou dopravou. Petra a Pavla. Park je situován na Parkovacích míst pro auta v blízkosti parku je jihovýchodní světovou stranu. minimum. Prostor - mapa

Zdroj: Mapová sluţba [2011-05-01] Vzhled Přírodní prvky Park je půdorysem lichoběţník Ohraničení frekventovanými silnicemi Rovinný charakter Rozloha: 179 105 m2 Přístupnost Vstup do parku je moţný ze všech ulic, které obklopují park tj. Lidická, Pionýrská, Drobného a Luţánecká. Celkem je asi 10 vstupních míst. Objekty v parku Restaurační pavilon, tzv. Kasino Kašna se sousoším tří puttů Pomník Josefa Merhauta Pomník císaře Josefa II. Svojsíkův srub budova Centra volného času tenisové kurty, dvě restaurace umělý potok dvě dětská hřiště dopravní hřiště hřiště pro petangue vyhrazené plochy – např. pro psy budova zeleně Vybavení parku Lavičky Popelnice Pamětní desky Umělecké prvky (sochy)

Zdroj: Mapová sluţba [2011-05-01] Architektonické prvky Park má tvar písmene „C“ Je podélně přetnutý frekventovanou silnicí Několikaúrovňový prostor Rozloha: 18 790 m2 Vchod do horní části parku je moţný Biskupskou ulicí nebo po schodech z Husové ulice. Další vstup je z ulice Bašty po nově zbudovaném schodišti nebo z ulice Nádraţní u křiţovatky Nové Sady.

Lázeňská Kolonáda Novorenesanční Hudební pavilon Obelisk Vodní kaskáda (schody z ulice Bašty) Kříţ (v parku umístěn od dubna 2011) protínající silnice terasa pod kaplí Studánka (Fons Solutis – Pramen zdraví)

Lavičky Panoramatická mapa

67

14 Příloha č. 6: Srovnání aktivit a funkcí parku Lužánky a parku Denisovy sady Tabulka 2: Srovnání aktivit a funkcí parku Lužánky a parku Denisovy sady AKTIVITY: V parku Lužánky společenská, slavnostní, reprezentační o

o

společenská

kulturní

V parku Denisovy sady

Svatby, plesy

Svatební obřady Slavnostní akce - vyhlášení památného stromu

Svatební obřady VIP zahradní párty Pietní akce k bitvě u Slavkova

Koncerty Divadelní představení Výstavy Módní přehlídky Umělecké improvizace a happeningy Festivaly

Koncerty (Africký festival, Nadělení 2010), Divadelní festival, Dance flow, Tancesse Módní přehlídky (L*Fashion party Výstavy (citrusů, fretek) Improvizace studentů z blízké konzervatoře

Promenádní koncerty Přehlíka klobouků a chrtů Freh Film Walk 2010 Ohňostroje v rámci festivalu Příznivci salsy

shromaţďovací / rozptylové o

turistická

o

kreativní

o

folklorní

o

vzdělávací

Výhledy z teras návštěva turistů

Turistika (prohlídky, vyhlídky z teras) Výtvarné aktivity Hudební aktivity Tvořivé dílny

Tvořivé dílny (pletení košů, Dny čaje a keramiky, Papírové království)

Slavení lidových zvyků a svátků

Výukové programy (pro děti, studenty, dospělé, seniory)

Zdroj: Anežka Víchová 2011

68

Slavení velikonoc Vánoční domeček Čarodějná filipojakubská noc. Poučný den se stromy Pedigree – pojízdná ordinace Empík hledá Foxíka Bloudění s bludičkou Hlídka mladých zdravotníků Odborná výuka studentů MZLU

15 Příloha č. 7: Aktivity v parku Lužánky Tabulka 3: Aktivity v parku Lužánky Funkce parku společenská, slavnostní, reprezentační – Aktivity společenské V parku se v roce 2010 uskutečnily dva svatební obřady spojené s výsadbou stromu. Veřejná Zeleň města Brna s přispěním MMB Kanceláří Brno – zdravé město uspořádala slavnostní akci pro děti, při níţ děti přestřihly pásku u nově vyhlášeného památného stromu – jinanu, potom děti otevřely říčku Ponávku, utopily Morenu a vypustily zlaté rybičky. Funkce parku: Společenská, slavnostní, reprezentační - Aktivity kulturní Africký festival připomněl kulturu Afričanů. Vystoupili bubeníci i kapely reaggae scény. Lidé si mohli sami na bubny zahrát, nebo například ochutnat africké speciality. Koncert s velkou ţánrovou rozmanitostí hudebního projevu. Posluchači si mohou poslechnout dobrou hudbu a také si mohou uţít piknik na trávě v parku. Vystupující hudebníci předvedli vlastní program (2010). Nadělení 2010 (16. ročník divadelního festivalu) s úvodním mottem: Brno je zlatá loď (divadlo, workshopy, debaty). Divadelní festival na terase a v divadelním sále Luţánky proběhne představení divadelních a tanečních souborů. DANCE FLOW pro vyznavače pouličních tanečních stylů - streetdance, breakdance, spousta hudby, tance i odváţné akrobatické prvky. L*FASHION PARTY 2010. Program sestavený z módních přehlídek, ukázek účesů, líčení a vázání květin. Součástí akce byla i výstava oděvů, obuvi a doplňků. Tancesse 3. ročník tanečního a pohybového divadla. Setkání amatérských souborů. Mohou se účastnit i soubory s tělesně či smyslovým handicapem. Výstava citrusů se konala v přísálí Luţánek, které bylo zaplněno tropickými a subtropickými rostlinami (2010). Mezinárodní výstava fretek 2011. Druhého ročníku výstavy se účastnilo pět desítek chovatelů. Hudební improvizace studentů z konzervatoře Tř. Kpt. Jaroše. Funkce parku: Shromažďovací, rozptylové – Aktivity kreativní Pletení košíků (pod vedením M. Schwarzem) Dny čaje a keramiky (Galerie Luţánky se proměnila v příjemnou oázu klidu s expozicí keramiky doplněnou bonsajemi, japonským čajovým altánem a suchým potokem) Papírové království 2011. Tradiční mezinárodní výstava papírových modelů. 144 soutěţících se ucházelo o medaile a tituly "papírový král a princ".

69

Funkce parku: Shromažďovací, rozptylové – Aktivity folklórní Velikonoce v Lužánkách. Na Zelený čtvrtek a Velký pátek čekalo na děti mnoho rukodělných dílen, kde si děti mohly uplést pomlázku, upéct velikonoční pečivo nebo si vyrobit ozdobu do okna, drátěného ptáčka, velikonoční kabelku nebo beránka z hoblin nebo ozdobit vajíčko. Ve čtvrtek se vynášela a pálila Morena. Vánoční domeček. Děti s rodiči mohli strávit den plný vánoční atmosféry. Čekaly na ně vánoční zvyky, cesta k Betlému, vánoční dílničky, zvířátka, umělecký kovář i vánoční bazárek. Akci zakončila nadílka a koledy s dětským souborem Slavíček. Čarodějná filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května. Noc, kdy se dle pověr a pověstí otvírají tajné jeskyně s poklady, noc kdy se čarodějnice slétají k divokému tanci, noc kdy vzplanou ohně na ochranu před zlými duchy. Proběhly rukodělné a sportovní aktivity, následoval čarodějnický rej a volba Čarodějnice roku ze sedmdesáti přítomných dětí. Funkce parku: Shromažďovací, rozptylové - Aktivity vzdělávací Poučný den se stromy proběhl formou soutěţení a zábavy. Zúčastnilo se jej 486 ţáků brněnských škol, odpoledne přicházeli rodiče s dětmi. Akci pořádala Nadace partnerství a SVČ Luţánky, dále Lesní škola Jezírko, Rezekvítek, Veřejná Zeleň města Brna, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu a Rodinné pasy. Pedigree – pojízdná ordinace. Majitelé psů mohli nechat vyšetřit zuby svému mazlíčkovi v pojízdné veterinární poradně Pedigree. Odborníci provedli zdarma vyšetření a poskytli cenné rady. Akce se konala v srpnu 2010 na cestě u restaurace TRIO. Empík hledá Foxíka. Jedná se o vědomostní a dovednostní celoměstskou soutěţ pro děti z MŠ a 1. stupně ZŠ. Soutěţ byla organizována ve spolupráci s firmou Nekupto s.r.o., Střediskem volného času Brno - Luţánky, Moravským zemským muzeem - Anthropos, Dětským muzeem, Univerzitou obrany, Veřejnou zelení města a ZOO města Brna. Další akce v parku byly Bloudění s bludičkou a Hlídka mladých zdravotníků. V parku probíhá odborná výuka studentů Mendlovy univerzity pro rozmanitou a vzácnou flóru parku. Funkce parku: Rekreační, oddechová – Aktivity relaxační, odpočinkové a zábavní Den žonglování (2010) jiţ sedmý ročník. Návštěvníci si mohli pod odborným vedením vyrobit a odnést domů vlastní ţonglovací míčky. Součástí zábavného odpoledne bylo vystoupení ţonglérů s ohněm. Zahradní workshopy - cirkusové extrémy (chůdy, skákací boty, jednokolky, ţonglování). Procházky parkem, posezení na lavičkách, opalování či odpočinek na trávníku. Funkce parku: Rekreační, oddechová – Aktivity meditační Asijská meditační cvičení, meditační hudba. Doprovodný meditační program při akci Astrovíkend.

70

Funkce parku: Rekreační, oddechová – Aktivity sportovní Běh Terryho Foxe Maratón v parku Lužánky. Tradiční běţecký štafetový maratón pro ţáky I. stupně základních škol. Pořádá Brno, zdravé město. Běh Lužánkami 2011 – jiţ 66. ročník mezinárodního závodu ČPP. Jedná se o druhý nejstarší běţecký závod na Moravě. Cílová skupina: dospělí, junioři, senioři. Jízda na bruslích „Z Luţánek do Luţánek na bruslích“, proběhne v rámci týdne Brno, zdravé město. Turnaj v Pétanque – Bonjour Brno 2010 proběhl na místním hřišti. Skaetové závody SKATE FEST se uskutečnily v květnu 2010. Tématem akce byl cirkus. Tanec pro zdraví. Pohybové studio Cyranovy boty ve spolupráci s Bezbariérovým divadlem BARKA, Kontem Bariéry, Střediskem volného času Luţánky a programem Mládeţ v akci uspořádal festival TANEC a HANDICAP. Tenisové a volejbalové kurty pravidelně navštěvovali sportovně zaloţení občané. Zdroj: Kasala 2011; Lužánky 2011

71

16 Příloha č. 8: Aktivity v parku Denisovy sady Tabulka 4: Aktivity v parku Denisovy sady Funkce parku společenská, slavnostní, reprezentační – Aktivity společenské Svatební obřady. Od května do srpna 2010 se zde uskutečnilo svatebních 18 obřadů nejen v objektu Kolonády, ale i v Hudebním pavilonu. Hotel Comsa uspořádal v parku V.I.P. zahradní párty. Brno a bitva u Slavkova – setkání v Denisových sadech 2.12.2010. Pietní akce si bere za úkol připomenout oběti, které byly podstoupeny ve spojitosti s Bitvou u Slavkova 2. prosince 1805 a to jak z řad bojujících vojáků, kterých spousta zemřela ve zdech budov tehdejšího města, tak i obyvatel města a okolí. Akci uspořádala Společnost 1645 o.s. a Brněnské kulturní centrum. Funkce parku společenská, slavnostní, reprezentační – Aktivity kulturní Koncerty v Denisových sadech v objektu Kolonády pořádá kaţdou neděli v době od května do září Veřejná Zeleň města Brna. V roce 2010 bylo uspořádáno dvacet koncertů. Představily se nejrůznější ţánry: folk, rock, dechová hudba, cimbálová muzika, swing, jazz. Vystoupily kapely Meteor „z Prahy“, Melody gentlemen z Lednice, Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky, Melody band. Dva nedělní koncerty byly spojeny s kloboukovou módní přehlídkou. Loučení s létem - módní přehlídka klobouků s chrty V srpnu bývá promítán pro noční návštěvníky parku dokument v rámci Fresh Film Walk 2010 na zadní stěnu objektu Hudebního pavilonu. Brno - Ignis Brunensis - ohňostroje v rámci festivalu Brno - město uprostřed Evropy. Kaţdoročně pořádané oslavy s bohatým programem, největší pozornost budí mezinárodní přehlídka ohňostrojových show, která nabízí nezapomenutelné pohledy a úţasnou atmosféru. Festival nabízí řadu dalších zajímavých akcí, jako je Noc Kejklířů, Muzejní noc, při Balloon jamu vzlétnou desítky balónů, historické tramvaje se po Brně rozjedou při Dopravní Nostalgii, dále se diváci mohou těšit na Zábavu pod Hradbami a Lidové Hradní Slavnosti, a nakonec shlédnout závody Dračích Lodí na Brněnské přehradě. Příznivci salsy se v parku scházejí pravidelně jiţ třetím rokem. Funkce shromažďovací, rozptylové – Aktivity turistické Výhledy z teras skýtají krásný výhled na Brno a turisty vybízejí k návštěvě. Funkce rekreační, oddechové – Aktivity relaxační, odpočinkové, zábavní Denisovy sady jsou vyhledávaným místem pro procházky a setkání lidí. Zdroj: Brněnský deník 2011

72

17 Bibliografie Banerjee, Tridib. 2001. The Future of Public Space. Beyond Invented Streets and Reinvented Places. In Journal of the American planning association 67 (1): 9–24. Barša, Pavel, Ondřej Císař. 2004. Levice v postrevoluční době: občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Bauman, Zygmunt. 2002. Úvahy o postmoderní době. Praha: Sociologické nakladatelství. Baycan-Levent, Tüzin, Ron Vreeker, Peter Nijkamp. 2009. A Multi-Criteria Evaluation of Green Spaces in European Cities. In European Urban and Regional Studies 16 (2): 193 – 213. Berger, Brigitte, Peter L. Berger, Hansfried Kellner. 1974. The Homeless Mind: Modernization and Consciousness (Pelican). Harmondsworth: Penguin Books Ltd. Brněnský deník. [online]. In Brněnský deník. [cit. 11.5.2011]. Dostupné z . Byrne, Jason, Jennifer Wolch. 2009. Nature, Race, and Parks: Past Research and Future Directions for Geographic Research. In Progress in Human Geography 33 (6): 743 – 765. Carmona, Matthew, Tim Heath, Taner Oc, Steve Tiesdell. 2003. Public Places – Urban Spaces. The Dimensions of Urban Design. Oxford: Architectural Press. Cicvárek, Ivo, Arnošt Goldflam, Pavel Jirásek, Josef Polášek. 2010. Rajské zahrady II: Brněnské městské parky. 13(13). Brno: Česká televize, Dostupné z www . Costa, Carlos Smaniotto, Daniela Morgenstern, Hans Kasperidus, Juliane Mathey, Kathleen Thiele, Maria Caserio, Nick Grayson, Richard Coles, Sandra Wohlleber, Sigrun Farcher, Stefanie Rößler [URGE Team (Corporate Authors)]. 2004. “Making Greener Cities / A Practical Guide”. In UFZ – Bericht No.8. Stadtökologische Forschungen Nr.37. LeipzigHalle: UFZ Centre for Environmental Research. Čablová, Markéta. 2005. Kvalita veřejných prostorů a její rozvoj: Faktory rozvoje veřejných prostorů. Brno: VUTIUM. Černoušková, Dagmar, Miroslava Menšíková. 2004. „Brněnské parky a zelená zákoutí.“ In Pánková, Eva. Moje vzpomínka na parky a zajímavá zákoutí Brna. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna. s. 124 – 130. Day, Christopher. 2004. Duch a místo – uzdravování našeho prostředí, uzdravující prostředí. Brno: ERA.

73

Dokoupil, Zdeněk, Pavel Naumann, Dušan Riedl, Ivan Veselý. 1957. Historické zahrady a parky v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství česko-slovenských výtvarných umělců. Ferenčuhová, Slavomíra, Magdalena Hledíková, Lucie Galčanová, Barbora Vacková (eds.). 2009. Město: Proměnlivá ne/samozřejmost. Brno: Pavel Mervant / MU. Flodrová, Milena. 2004. „Brněnské zahrady, parky, sady a zeleň vůbec.“ In Pánková, Eva. Moje vzpomínka na parky a zajímavá zákoutí Brna. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna. s. 7 – 24. Flodrová, Milena. 2007. Brno v proměnnách času: (Malá zamyšlení). Brno: Šimon Ryšavý. Gehl, Jan. 2000. Život mezi budovami. Nadace Partnerství. Gehl, Jan, Gemzøe, Lars. 2002. Nové městské prostory. Šlapanice: vydavatelství ERA. Habermas, Jurgen. 1991. The Structural Transformation of the Public Sphere: An Inquiry into a Category of Bourgeois Society (Studies in Contemporary German Social Thought). Massachusetts Institute of Technology: The MIT Press. Havelková, Hana. 1995. Dimenze „gender“ ve vztahu soukromé a veřejné sféry. In: Sociologický časopis. Vol. 31, No. 1. Institut základů vzdělanosti UK, Praha. s. 25 – 38. Horký, Jaroslav. 1984. Krajina, zeleň a voda v práci architekta. Praha: SNTL. Horská, Pavla, Eduard Maur, Jiří Musil. 2002. Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropy. Praha – Litomyšl: Paseka. Jacobs, Jane. 1975. Smrt a život amerických velkoměst. Praha: Odeon. Jandourek, Jan. 2007. Sociologický slovník. Praha: Portál. Kačerová, Jitka, Olga Nováková, Lenka Němcová, Václav Prášek. 2006. Park Lužánky 1786 – 2006, 220 výročí založení parku Lužánky v Brně. Brno: Luţánky – Středisko volného času. Kasala, Jozef. 2011. Výroční zpráva 2010. Brno: Veřejná Zeleň města Brna, p.o. King, Anthony D. (ed.) 1996. Re-Presenting the City: Ethnicity, Capital and Culture in the 21st-Century Metropolis. New York: New York University Press. Knotková, Petra. 2010. „Město Brno pečuje o parky.“ In Brno Business 18 (2): 6 – 9. Kolektiv autorů. 2008. „Veřejná prostranství: Veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování.“ In Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj č. 6/2008. Sborník ze semináře Asociace pro urbanismus a územní plánování České republiky. Brno: Ústav územního rozvoje.

74

Kořalka, Jiří. 2005. „Československá sociálně demokratická strana dělnická.“ In Malíř, Jiří, Pavel Marek (eds.). Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 18611938. Brno: Nakladatelství Doplněk. s. 213–239. Krykorková, Zuzana. 2008. „Veřejné prostranství – součást kvalitního ţivota.“ In Sborník Asociace pro urbanismus a územní plánování České republiky. Veřejná prostranství: veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování. Brno: Ústav územního rozvoje. s. 23 – 25. Le Galès, Patrick. 2002. European Cities Social Conflicts and Governance. Oxford: Oxford University Press. Luţánky, Středisko volného času Brno. [online]. In Lužánky, Středisko volného času Brno. [cit. 10.5.2011]. Dostupné z < http://www.luzanky.cz/onas/aktualne/index.php>. Lynch, Kevin. 2004. Obraz města: The Image of the City. Praha: Polygon. Madden, J. David. 2010. „Revisiting the End of Public Space. Assembling the Public in an Urban Park.“ In City and Community 9 (2): 187 – 207. Macháček, Jaroslav. 2002. Hodnocení vlivů na prostředí ve městech. Praha: IFEC. Magistrát města Brna. 2008. Stolní kalendář 2009: Historické Brno (kresby F. Richter). Brno: Nakladatelství Reklama Směr plus CZ, s.r.o. Malíř, Jiří, Pavel Marek (eds.). 2005. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk. Mapová sluţba „Mapy Google“. [online]. In URL vyhledávač Google. [cit. 1.5.2011]. Mountain View (Silicon Valley): Google Inc. Dostupné z . Maříková, Hana, Miloslav Petrusek, Alena Vodáková (a kol.). 1996. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. Musil, Jiří. 2003. „Proměny urbánní sociologie ve Spojených státech a Evropě 1950-2000.“ In Sociologický časopis 39 (2): 137 – 167. Musil, Jiří. 1967. Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda. Musil, Jiří. 2002. „Co je urbanizace.“ In Horská, Pavla, Eduard Maur, Jiří Musil. Zrod velkoměsta. Praha – Litomyšl: Paseka. Němcová, Lenka. 2008. „Obnova brněnských parků ... na příkladu dvou parků – Luţánky a Denisovy sady.“ [online]. In Kratochvíl, Jan (ed.). Internetový portál do světa moderní architektury ARCHIWEB.CZ. Vloţeno: 13.06.08 [cit. 5.5.2011]. Brno: Archiweb. Dostupné z . Nissen, Sylke. 2008. „Urban Transformation. From Public and Private Space to Spaces of Hybrid Character.“ In Sociologický časopis 44 (6): 1129 – 1149.

75

Norberg-Schulz, Christian. 1994. Genius Loci: K fenomenologii architektury. Praha: Odeon. Pánková, Eva. 2004. Moje vzpomínka na parky a zajímavá zákoutí Brna. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna. Parker, Simon. 2004. Urban Theory & the Urban Experience: Encountering the City. London and New York: Routledge. p. 204. Peñalosa, Enrique. 2003. Parks for Livable Cities: Lessons from a Radical Mayor. In Places 15(3): 30 – 33. Petrů, Jaroslav. 1971. Zahrady a parky Jihomoravského kraje. Praha: Orbis. Petr, Ivo, Vít Unčovský (eds.). 2011. „Historické fotografie Brna– Luţánek.“ [online]. Poslední aktualizace: neuvedena [cit. 5.5.2011]. In Web FOTOHISTORIE.CZ. Brno: SVT BRNO. Dostupné z . Plch, Ladislav. 2003. Brno: Procházky po stopách minulosti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Pospěch, Pavel. 2009 „Cizinec opouští město: nákupní centrum jako privatizovaný prostor.“ In: Ferenčuhová, Slavomíra, Lucie Galčanová, Magdalena Hledíková, Barbora Vacková (eds.) Město: Proměnlivá (ne)samozřejmost. Červený Kostelec: Pavel Mervart. s. 177 – 195. Přidal, Jaromil. 2005. Revitalizace historických měst. Brno: VUTIUM.

veřejných

prostorů

v centrech

Savage, Mike, Alan Warde, Kevin Ward. 2003. Urban Sociology, Capitalism and Modernity. Basingstoke: Palgrave. Sennett, Richard. 1978. The fall of public man: On the social psychology of capitalism. New York: Vintage. Sennett, Richard. 1993. The fall of public man. London: Faber and Faber. Sennett, Richard. 2009 / 2010. „Veřejný prostor.“ In Urbanismus, architektura města / Urbanism, Architecture of the City. č. 32, Praha: Zlatý řez. s. 4 – 7. Schmeidler, Karel. 2001. Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě. Brno: Zdeněk Novotný. Simmel, Georg. 1971. „On Individuality and Social Forms.“ In Levine, Donald N. (eds.). The Metropolis and Mental Life. Chicago: The University of Chicago Press. Zezůlková, Marie (ed.). 2007. Strategie pro Brno. Strategický plán rozvoje města Brna. Brno: Kancelář primátora města Brna, Kancelář strategie města. Šilhánková, Vladimíra (a kol.). 2006. Veřejné prostory jako prostředek pro podporu místního cestovního ruchu. Hradec Králové: Civitas per Populi. Šilhánková, Vladimíra. 2003. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu. 76

Škaroupka, Dan (ed.). 2011. Projekt Europoint Brno (Železniční uzel Brno a Jižní centrum) – Modernizace železničního uzlu [online]. Poslední aktualizace: 8.3.2011. [cit. 5.5.2011]. Brno: Informační kancelář EUROPOINT BRNO. Dostupné z . Teplá, Martina. 2007. Společenská hodnota veřejných prostranství. Brno: FSS MU. Ústavní soud. 2005. „Nález Ústavního soudu [ze dne 22. března 2005] č. 211/2005 Sb., ve věci návrhu na zrušení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a na zrušení § 4 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.“ In Sbírka zákonů, Česká republika. částka 75: 3936 – 3944. Zákon ze dne 12. dubna 2000 o obcích (obecní zřízení). In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 38: 1737-1764. [Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění]. Zukin, Sharon. 2005. „Whose Culture? Whose City?“ In Lin, Jan, Christopher Mele (eds.). The Urban Sociology Reader. New York: Routledge. p. 281 – 289.

77

18 Jmenný rejstřík Banerjee, 21

Le Galès, 25

Barša, 10

Lynch, 35

Bauman, 17

Madden, 15, 23, 24

Baycan-Levent, 34, 36, 38, 39

Macháček, 34, 35

Berger, 13

Maříková, 12

Byrne, 40, 41

Musil, 10, 11, 19, 20, 21, 25

Carmona, 11, 12, 16, 19, 23, 25

Němcová, 58

Cicvárek, 43

Nissen, 16, 17, 20, 22, 23, 36, 37

Čablová, 30, 31

Norberg-Schulz, 15, 16

Černoušková, 48, 49, 54

Parker, 12, 22

Day, 16

Peñalosa, 39

Dokoupil, 45, 49, 54

Petrů, 34, 44

Flodrová, 44, 45, 47, 49, 54

Plch, 49, 54

Gehl, 9, 10, 20, 23, 24, 28, 37

Pospěch, 22, 25, 26

Habermas, 22

Přidal, 17, 18

Havelková, 14

Savage, 10

Horký, 33, 37, 44, 45

Sennett, 12, 13, 22

Jacobs, 9

Schmeidler, 13

Jandourek, 12, 25

Simmel, 17

Kačerová, 49, 50

Zezůlková, 46

Kasala, 42, 50, 54 Knotková, 42, 46, 52, 54

Šilhánková, 17, 18, 27, 29, 31, 33, 34, 35, 40 Škaroupka, 50, 54

Kořalka, 49

Teplá, 11, 24, 29

Krykorková, 15, 16, 29

Zukin, 23 78

19 Anotace Diplomová práce představuje koncept městského parku jakoţto veřejné prostranství zvláštního typu. Cílem práce je ukotvit téma v rámci současné diskuzi o veřejném prostoru, popsat městský park jakoţto veřejné prostranství a na případu Brna mapovat způsoby vyuţití městského parku u lokálních obyvatel i návštěvníků města neboli uţivatelů parku. V úvodní části práce se zaměřuji na základní dichotomii „soukromé“ a „veřejné“, resp. na soukromý a veřejný prostor ve městě. Samotný termín veřejné prostranství je značně diskutabilní a je zajímavé podívat se na jeho význam a současnou debatu o něm. Je popsána fyzická a sociální dimenze veřejných prostranství a jejich funkce. Těţištěm práce je tematika městských parků. Je vysvětleno, jak se od ostatních veřejných prostranství liší. Součástí práce je také případová studie (case study) ze dvou brněnských parků. Na příkladu parku Luţánky a parku Denisovy sady ilustruji

vztah

mezi

fyzickou

dimenzí,

a funkcemi městských parků.

Rozsah práce: 137688 znaků s mezerami

79

sociální

dimenzí

(aktivitami)

20 Annotation This thesis presents a concept of municipal parks as a particular type of public space. The aim of the thesis is to reinforce the topic within the current discussions concerning public space, to describe municipal parks as public space and, taking Brno as an example, to investigate the ways of municipal park utilisation by both local residents and city visitors, i.e. park users. In Introduction, I focused on the basic dichotomy between “private” and “public”, or more precisely, private and public space in the city. The term public space is rather questionable and it is interesting to see into its role and current discussions about it. Physical and social dimensions of public space and its function have been described. In the thesis, the emphasis was placed on municipal parks and differences between municipal parks and other public spaces were explained. Furthermore, case studies on two Brno parks are part of the thesis. Taking Luţánky Park and Denisovy Sady Park as examples, I illustrated the relationship between physical dimension, social dimension (activities) and functions of municipal parks.

80

21 Seznam obrázků Obr. 1: Dům dětí a mládeže ................................................................................................. 62 Obr. 2: Centrum volného času Lužánky .............................................................................. 62 Obr. 3: Kašna se sousoším tří Puttů ..................................................................................... 62 Obr. 4: Kašna se sousoším tří Puttů ..................................................................................... 62 Obr. 5: Původní most nad Ponávkou z počátku 20. století .................................................. 62 Obr. 6: Uměle vybudovaný potok ........................................................................................ 62 Obr. 7: Obelisk ..................................................................................................................... 63 Obr. 8: Obelisk ..................................................................................................................... 63 Obr. 9: Obelisk a kolonáda .................................................................................................. 63 Obr. 10: Kolonáda, v pozadí Petrov..................................................................................... 63 Obr. 11: Výhled na ulici Pekařskou, 1830 ........................................................................... 63 Obr. 12: Výhled na ulici Husova ......................................................................................... 63 Obr. 13: Výhled z Denisových sadů .................................................................................... 64 Obr. 14: Pohled na vlakové nádraží ..................................................................................... 64 Obr. 15: Vchod do Denisových sadů od Petrova ................................................................. 64 Obr. 16: Vchod do parku od Petrova ................................................................................... 64 Obr. 17: Příchod k parku od jihu, v pozadí Petrov .............................................................. 64 Obr. 18: Příchod z ulice Nádražní........................................................................................ 64 Obr. 19: Pomník císaře Josefa II. ......................................................................................... 65 Obr. 20: Socha Obchodu a průmyslu a socha Tolerance ..................................................... 65 Obr. 21: Děti si hrají na hřišti .............................................................................................. 65 Obr. 22: Děti při aktivitách v parku ..................................................................................... 65 Obr. 23: Lidé na procházce se psy ....................................................................................... 65 Obr. 24: Aktivity lidí v parku .............................................................................................. 65 Obr. 25: Tzv. vodní schody.................................................................................................. 66 Obr. 26: Kolonáda................................................................................................................ 66 Obr. 27: Úprava svahu v parku Studánka ............................................................................ 66 Obr. 28: Fons Salutis - Pramen zdraví ................................................................................. 66 Obr. 29: Pohled z Denisových sadů směrem k parku Studánka .......................................... 66 Obr. 30: Přechod přes komunikaci mezi parkem Denisovy sady a parkem Studánka ......... 66

22 Seznam tabulek Tabulka 1: Srovnání parku Lužánky a parku Denisovy sady .............................................. 67 Tabulka 2: Srovnání aktivit a funkcí parku Lužánky a parku Denisovy sady ..................... 68 Tabulka 3: Aktivity v parku Lužánky .................................................................................. 69 Tabulka 4: Aktivity v parku Denisovy sady ........................................................................ 72

81