Můra židovská Spis o Židech, jejich mravích a obyčejích: česky psaná etnografie Židů katolického kněze Karla Jugla

„Můra židovská“: česky psaná etnografie Židů Teze habilitační přednášky PhDr. Pavel Sládek, Ph.D.

Můra židovská – Spis o Židech, jejich mravích a obyčejích: česky psaná etnografie Židů katolického kněze Karla Jugla Pavel Sládek (FF UK)

I. Etnografie Židů v kontextu současného akademického výzkumu Diskurs židovských kulturních dějin v 18. století byl dlouho ovládán především „velkými“ tématy židovského osvícenství (haskala) a polského chasidismu.1 V posledním desetiletí si badatelé uvědomili návaznost klíčových transformací 18. století na předcházející období2 a současně se pokoušejí doplnit jeho obraz o témata, jež byla dříve opomíjena, ukazují se však jako symptomatická pro pochopení dynamiky „každodennosti“ židovské společnosti v raně moderní době. Česká židovská studia v tomto akademickém trendu hrají důležitou roli.3 S posunem zájmu badatelů k mikrohistorii souvisí i přehodnocení dříve vlivné teze Jacoba Katze o poklesu frekvence a intenzity vzájemné kulturní výměny mezi Židy a křesťany v raně moderní době.4 Kontakty mezi Židy a křesťany v raně moderní době se nyní zdají být přinejmenším stejně frekventované a významné jako ve středověku, i když nabývaly odlišných forem. Jednou z typicky raně moderních manifestací křesťanského vztahování se k judaismu a k Židům jsou tzv. etnografie Židů, popisy židovských věr, rituálů a zvyků, vznikající mezi počátkem 16. a závěrem 18. století v kruzích křesťanských hebraistů a odpadlíků od judaismu.5 Yaacov Deutsch, jenž předložil popis sedmdesáti osmi etnografií Židů, ukázal, že většina z nich vznikla v protestantských částech Německa a jejich jazykem byla nejčastěji němčina (nikoli latina).6 Přesto Deutsch identifikoval raně moderní etnografie Židů z anglického, francouzského, holandského nebo italského prostředí. Na tomto pozadí nabývá jedinečného významu dosud nezpracovaný rukopis katolického kněze Karla Jugla jakožto zatím jediná známá původní česky psaná etnografie Židů. 1

Klíčovou prací, jež klade do kontrastu vznik haskaly a polského chasidismu, současně však poukazuje na analogický dopad, který tato hnutí měla na starší uspořádání židovské autonomie, je monografie Jacoba Katze Tradition and Crisis (New York 1993 [heb. 1958]). 2 David B. Ruderman, „Why Periodization Matters: On Early Modern Jewish Culture and Haskalah“, in: David B. Ruderman–Shmuel Feiner (eds.), Early Modern Culture and Haskalah: Reconsidering the Borderlines of Modern Jewish History, Jahrbuch des Simon-Dubnow-Instituts 6 (2007), s. 23–32. 3 Především Iveta Cermanová, „Karl Fischer (1757–1844) I. The Life and Intellectual World of a Hebrew Censor“, Judaica Bohemiae 42 (2006), s. 125–77 a 43 (2007–8), s. 5–63; Louise Hecht, Ein jüdischer Aufklärer in Böhmen: Der Pädagoge und Reformer Peter Beer (1758–1838), Köln 2008; Alexandr Putík, „Prague Jews and Judah Hasid: A Study on the Social, Political and Religious History in the Late Seventh and Early Eighteenth Centuries“, Judaica Bohemiae 46 (2011), č. 1, p. 33–72; Pavel Sládek, „Ezekiel Landau (1713–1793) – a political rabbi”, in: Ivo Cerman–Rita Krueger–Susan Reynolds (eds.), The Enlightenment in Bohemia: religion, morality, and multiculturalism, Oxford 2011, s. 233–51. 4 Katz tuto tezi formuloval zejména ve studii Exclusiveness and Tolerance: Studies in Jewish-Gentile Relations in Medieval and Modern Times, Oxford 1961. 5 R. Po-chia Hsia, „Christian Ethnographies of Jews in Early Modern Germany“, in: Raymond B. Waddington–Arthur H. Williamson (eds.), The Expulsion of Jews: 1492 and After, New York – Londýn 1994, s. 223–35. 6 Yaacov Deutsch, Judaism in Christian Eyes: Ethnographic Descriptions of Jews and Judaism in Early Modern Europe, Oxford 2012. Mezi etnografie Židů nepatří spisy zabývající se „židovskými starožitnostmi“, jež byly v raně moderní době rovněž rozšířené.

1


II. Karel Jugl a jeho spis Můra židovská – Spis o Židech, jejich mravích a obyčejích Karel Jugl (z. 8. června 1746) působil nejprve od roku 1713 jako kaplan u Sv. Štěpána v Praze. Později se stal farářem v Dolní Cerekvi, kde setrval do roku 1741, kdy byl jmenován farářem u sv. Haštala. Jugl se aktivně zajímal o problematiku herezí a byl považován za odborníka na židovskou protikřesťanskou literaturu. Ivo Kořán ve své studii o judaizující sektě na Bydžovsku zmiňuje, že roku 1738 Jugl na popud královéhradecké konsistoře navštívil některé synagogy, aby pátral po protikřesťanských knihách. Následujícího roku podal Jugl o svém pátrání relaci, v níž navrhoval důkladnější šetření.7 Jakkoli je Karel Jugl zajímavou postavou z historického hlediska a měl by se stát předmětem archivního výzkumu, pro studium židovských kulturních dějin je relevantní jeho dvoudílný spis Můra židovská. Jediný exemplář rukopisu sestává ze dvou svazků, z nichž první se nachází v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově (DF IV 1, dále MS Strahov, 358 fol.) a druhý v knihovně Národního muzea (I E 9, dále MS NM, 393 fol.). Chybná katalogizace, rozdělení rukopisu, jehož titul je přítomen na posledním foliu prvního svazku (MS Strahov, fol. 358b) a nakonec emigrace Stanislava Segerta, který poprvé poukázal na souvislost obou rukopisů, jsou na vině toho, že Juglovy spisy nebyly dosud systematicky studovány (srov. dodatek 1).

III. Můra židovská jako pramen ke studiu židovské zvykovosti Juglův rozsáhlý spis, dokončený „na den sv. Jeronýma, léta 1745 v domě farním u Svatého Haštala v Královském Starém Městě pražským“,8 předkládá systematický přehled židovského náboženství a ortopraxe. Obsahuje rovněž podrobné polemické a apologetické pasáže, týkající se zejména otázky mesianismu, čímž se řadí mezi „polemické etnografie“ (Yaacov Deutsch). Juglův styl je převážně popisný, i když text obsahuje množství vůči Židům urážlivých interpolací. V hebrejském kolofonu Jugl naznačuje, že jeho spis byl určen nejen křesťanům, na které se v průběhu knihy opakovaně obrací, ale také samotným Židům (srov. dodatek 2). Jugl cituje v originále a hebrejským písmem řadu židovských pramenů, zejména Babylónský talmud. Neodkazuje však k existujícím etnografiím Židů, jež mohl mít podle předpokladu k dispozici. MS NM obsahuje fascinující egonarativ, ve kterém Karel Jugl vysvětluje, jakým způsobem získal nevšední znalost judaismu, již jeho spis prokazuje (dodatek 3). Podle vlastních slov považoval Jugl svá studia židovských pramenů na konci roku 1727 za uzavřená. Na svém hlavním učiteli, za nějž označuje jakéhosi rabi Matouše syna Abrahamova z Lublinu, si tehdy vymohl zvláštní vysvědčení (dodatek 4).

7

Ivo Kořán, „Židovská sekta na Bydžovsku v polovině 18. století“, Český časopis historický 96 (1998), č. 1, s. 72–101: 73–74 a p. 4. Kořánova studie obsahuje přepis Juglovy relace, v níž je obsažen přehled titulů a pasáží v nich, obsahujících protikřesťanské výpady. 8 MS NM, fol. 391b; Jugl píše text z hlediska roku 1745, viz např. MS NM, fol. 52b: „tento rok 1745, u Židů 505“.

2


Jak ukázal Stephen Burnett na příkladu předního křesťanského hebraisty J. Buxtorfa st., samotná existence osobních styků s Židy ani styl, který se zdá působit jakožto autentické svědectví z první ruky, nejsou zárukou, že je daná etnografie skutečně záznamem autentického pozorování. Buxtorfův populární spis Synagoga Judaica (Juden-schül, 1603) obsahuje řadu pasáží, jež jsou převzaty z protižidovského spisu Antona Margarithy Der Gantze Jüdische Glaube (1539).9 I v případě Juglovy Můry židovské bude zapotřebí pečlivě vyloučit závislost na starších etnografiích Židů. Již v tomto okamžiku lze však s jistotou tvrdit, že text obsahuje pasáže založené na přímém pozorování, dokumentující zvyky českých Židů ve druhém a třetím desetiletí 18. století a představující tak jedinečné „interpretatio bohemica“ tehdejšího i historického judaismu.10 Jugl totiž při popisech mnoha záležitostí do narativu sám vstupuje, vyjadřuje se k dobovým problémům nebo cituje výroky jednotlivých aktérů v jazyce jidiš ovlivněném češtinou. Tyto pasáže se vyznačují bezprostředností, kterou u starších etnografií nenacházíme. Juglův autorský hlas, který se například v hebrejském kolofonu stylizuje do pozice rabínského učence, ze které však zároveň na judaismus hrubě útočí,11 poukazuje navíc na možnost zabývat se Juglovým spisem z hlediska konceptu „smíšených identit“, který formulovali David B. Ruderman a Elisheva Carlebach.12 Zatímco Ruderman si všímá především křesťanských hebraistů, kteří se dostávají do intimní blízkosti židovské kultury a vstřebávají některé kulturní vzorce (srov. Buxtorfovy nebo Casaubonovy hebrejsky psané dopisy),13 Carlebach poukázala na rezidua židovské identity u židovských apostatů, kteří z mnoha důvodů nebývali křesťanským prostředím dokonale asimilováni a často se pokoušeli dokázat svoji oddanost novému náboženství aktivním antijudaismem, který je však paradoxně udržoval v kontaktu s bývalou vírou. Jak je zřejmé i ze zde přítomných ukázek Juglových textů (hebrejský kolofon a rabínská kvazi-aprobace), jakkoli zejména v druhém případě můžeme uvažovat o přítomnosti prvku sociální hry (Johan Huizinga), Juglův zájem o židovské zvyky jej přivedl k tak blízkému kontaktu s judaismem, že navzdory prudkému antijudaismu překročil hranici nezaujatého intelektuálního zájmu nebo mezináboženské polemiky a apologetiky a lze u něj nalézt prvky akulturace.

Uchazeč se hodlá věnovat Juglově antropologii Židů v rámci stáže na Herbert D. Katz Center for Advanced Jewish Studies při University of Pennsylvania v zimním semestru akad. roku 2013/14 a využít jedinečné sbírky raně moderních křesťanských antropologií Židů v místní knihovně pro komparativní výzkum a určení (popřípadě vyloučení) Juglových pramenů. 9

Stephen Burnett, „Distorted Mirrors: Antonius Margeritha, Johann Buxtorf and Christian Ethnographies of the Jews“, Seventeenth Century Journal 25 (1994), č. 2, s. 275–289. 10 Např. Purim jakožto „židovský masopust“ (MS NM, fol. 52a). 11 MS NM, fol. 391b–392a. 12 David B. Ruderman, Early Modern Jewry: A New Cultural History, Princeton 2010; Elisheva Carlebach, Divided Souls: Converts from Judaism in Germany, 1500–1750, New Haven 2001. 13 Stephen Burnett, From Christian Hebraism to Jewish Studies: Johannes Buxtorf (1564–1629) and Hebrew Learning in the Seventeenth Century, Leiden 1996; Anthony Grafton–Joanna Weinberg, Isaac Casaubon, the Jews, and a Forgotten Chapter in Renaissance Scholarship, Cambridge (MA) 2011.

3


Dodatky 1. Problém rukopisů MS NM byl poprvé správně popsán teprve Václavem Řezníčkem.14 Starší katalogizace, již provedl Václav Hanka, označovala rukopis za spis o gramatice hebrejštiny. Na význam MS NM upozornil Čeněk Zíbrt, který z něj čerpal ve své důležité studii o tzv. počítacích písních.15 Stanislav Segert, jenž na MS Strahov narazil nejspíše během svého výzkumu o Josefu Dobrovském, určil MS Strahov jako první část MS NM.16 Ve skutečnosti je Juglův spis dvoudílný, jak správně určil ve své disertaci teprve Tomáš Havelka.17

2. Text hebrejského kolofonu Tato kniha byla dokončena s pomocí Hospodina, stvořitele nebes – otevřu jejím prostřednictvím oči slepých Hebrejců! Učitel a kazatel Karolus Jugl, křesťanský kněz, přebíral jsem [z textů] ve svatém jazyce jeruzalémském a obecně židovském, kterýž jsem krok za krokem prozkoumal celou víru [...] v židovských knihách. [...] Proto vás zapřísahám při Bohu všemocném, kdo znáte náboženství a zákon, doufám, že i synové Izraele, kteří mají schopnost úvahy, nebudou moci popřít, co je v jejich vlastních knihách. Kdyby někdo z Židů chtěl říci: „Je to křesťanský kněz, nepíše pravdu, tohle v našich knihách není, neopsal to správně“, ať toho člověka uštkne had a nechť nedojde očištění a odpuštění v tomto světě ani ve světě, který přijde, neboť řekl lež proti svému bližnímu! Toto jsou slova nejmenšího z moudrých, sepsal jsem je v hlavním městě Praze, v měsíci tišri na svátek světce a učence Hieronyma roku 535, podle našeho počtu 745, v domě, jenž se nyní v jazyce Římanů nazývá „parochia“, kazatel ve svaté obci Kastolos na Starém městě – der Alt Stadt.18

3. Juglův popis studia judaismu Poněvadž já dlouhé časy u mě ve faře v městě Dolní Cerekev řečeném, rabíny jsem choval, abych zvěděti mohl, jaké učení v jejich knihách se nachází, kteří sice ve faře nezůstávali, ale v jiném příbytku na ten čas mého učení sednici najatou měli, toliko jisté hodiny ke mně přicházeli, tak jak písemná smlouva s nima učiněná byla, totiž ráno ve čtyři hodiny až do vosmý, od jedné hodiny až do čtyr, na večer od půl sedmý až do půl desátý.19

14

Václav Řezníček, „Karel Jugl a jeho spis o Židech, jejich obyčejích, pověrách a mravech z r. 1745“, Časopis Muzea Království českého 80 (1906), s. 368–371. 15 Čeněk Zíbrt, Ohlas obřadních písní velikonočních Haggadah: Chad Gadja, Echad mi jodea v lidovém podání, Praha 1928, s. 86–89. 16 Stanislav Segert–Karel Beránek, Orientalistik an der Prager Universität. Erster Teil 1348–1848, Praha 1967, s. 124–126. 17 Tomáš Havelka, „Komika českého raně novověkého bohemikálního dramatu“, nevydaná disertační práce, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2009, s. 155. 18 MS NM 391b–392a. 19 MS NM, fol. 179a–b.

4


4. Dokument „Murejne“

Jugl cituje v hebrejštině dokument, který mu prý jeho učitel po nemalém přemlouvání a patrně pod nátlakem vystavil. Titul „murejne“ (správněji morejnu – náš učitel) označuje rabína, který má oficiální autoritu vydávat náboženskoprávní rozhodnutí. Jugl vysvětluje: Když tedy ku konci mého učení v řeči hebrejské přicházelo, žádal jsem já nejpřednějšího mého tenkráte mistra, který titul murejne měl, jménem Matúš Polaka, rodilého z města Lublina, syna Abrahama (tak on se v psaních podpisoval), aby mně vysvědčení dal, jak daleko jsem v učení knih hebrejských přišel, aneb co jsem se učil. On mé žádosti velmi na odpor stál a ke mně pravil, že on to nemůže udělat, a to z té příčiny, že já jsem víry křesťanské a takové důstojenství murejne nemá bejt žádnému dáno toliko těm, kteří víře židovské jsou zasloužilí. A na to nadevšecko mně předhazoval a pravil, že jsem veliký nepřítel Židů, poněvadž vždy proti nim jednám. A já sobě v srdci pomyslil, že nelže, jemužto jsem odpověděl, že ten titul Rabbi a Murejne víry se nedotejče, že takovej můžu taky Turku dát a jeho jmenovat Rabbi – Mistře a pane. A týmž způsobem murejne. Po dlouhém z jedné i z druhé strany rozpakování Rabbi Matúš svolil a mně následující list sám svou [rukou] napsal a pečetí potvrdil, kterýžto takto se nachází:

Toto je k oznámení všem synům moudrosti,

‫זאת לדעת לכל בר דעת‬

kteří jsou subjekty vlády našeho pána císaře,

‫אשר דבר מלכו של אדוננו הכיסר‬

nechť je jeho sláva rozšířena,

(‫יר"ה )ירום הודו‬

že se našel jeden kněz křesťanské víry,

‫מגעת אחר שהרים אחד כהן מבין אמונת הנוצרים‬

jenž pozvedl své vědění nad obvyklou míru,

‫להוציא דבריו על אופניו‬

v Tóře mu není rovno,

‫וכמוהו לא נמצא בתורה‬

ani v Prorocích a Spisech, co do ostrovtipu.

‫ובנביאים ובכתובים לדבר חדודים‬

Proslavené jméno tohoto spanilého Otce

‫ושמו המפורסם האב רך‬

saje z [prsů] moudrosti.

‫יניק חכם‬

Významnější je nad proroka,

‫עדיף מנביא‬

vyvýšený a oslavovaný, čistý ve své slávě,

‫המתפאר ומהולל הנקיא בכבודו‬

jméno tohoto vynikajícího učence [je]

‫שמו האלוף התורני‬

Karolus Jugl, spravedlivý kněz,

‫קראלוס יוגל כהן צדק‬

jenž je knězem víry křesťanské.20

‫הוא הכהן מאמונת הנוצרים‬

20

Rkp. znovu opakuje „vynikající Karolus Jugl“ (‫)האלוף קראלוס יוגל‬, což považujeme za dittografii a text emendujeme.

5


On dokáže vyvodit taková podobenství a rčení,

‫יכל למצא משל ומליצה‬

že žádný člověk neuvěří skvělosti jeho úst.

‫)אין( שאין גברא יוכל להאמין פיו הנברר וכו׳‬

Za tyto zásluhy mu dal Hospodin pohlédnout

‫בזכות זה יתן ה׳ לראות‬

do zářícího zrcadla [poznání]

‫א המאירהבאספקלרי‬

a učinil jej hodným obdržet slávu a díkůvzdání.

‫וכדי הוא ליתן לו שבח והודיה וכו׳‬

Toto jsou má slova, v pondělí 27. tevetu

‫כ"ד יום ב׳ כ"ז טבת‬

tohoto roku 486 podle malého počtu,

‫דהאי שתא תפ"ו לפ"ק‬

podle křesťanského počítání 1727,

‫ולמספר הנוצרים אלף ז׳ מאות כ"ז שנים‬

ve městě Cerekev, atd.21

‫בהעיר צערקווי וכו׳‬

21

MS NM, fol. 179b–180b.

6

Můra židovská Spis o Židech, jejich mravích a obyčejích: česky psaná etnografie Židů katolického kněze Karla Jugla

Recommend Documents