Jaroslav KOZŮBEK, Zdeněk FLASAR
MOŽNOSTI VYUŽITÍ MIKROVLNNÝCH SLEDOVACÍCH SYSTÉMŮ KONTINGENTY AČR V MISÍCH Abstract: The article discusses the possibility of using the microwave monitoring systems (MMS) in contemporary waged operations in Afghanistan. One of the feasible MMS´s which could be suitable for using by Czech contingents in Afghanistan (e.g. in Logar province) is Ubisense Series 7000 system. Although the mentioned system is primarily designed to be used for movement monitoring and positioning the desired objects in the building there is some possibility, if the system is purposely modified, to be used in different environment as the coalition bases are. ÚVOD Jednou z důležitých podmínek objektivního rozhodování velitelů všech stupňů je co nejdokonalejší znalost situace. V obecném pojetí to znamená mít potřebné informace o protivníkovi (ty jsou však vždy „pouze“ v rovině pravděpodobnostního odhadu), o prostředí v širokém smyslu tohoto slova a o vlastních jednotkách, týmech, vojácích. K rozhodování velitelů jsou potřebné informace pokud možno v reálném čase, s maximální prostorovou přesností, s dalšími informacemi o stavu a poloze podřízených. V současnosti je možné pro sledování vojáků v operacích využít poměrně velké množství principiálně rozdílných sledovacích systémů. K nejznámějším patří systémy využívající technologii GPS (např. Blue Force Tracker System, BFTS) nebo technologii gyroskopů a akcelerometrů, které jsou součástí inerciálních navigačních systémů (např. Dead Reckoning Module, DRM společnosti Honeywell). Další z možností ke sledování pohybu a lokace především vlastních osob mohou být mikrovlnné ultra-širokopásmové sledovací systémy postavené na bázi senzorů a mikrovlnných snímačů. Podle úrovně vybavení a použitých technologií jsou uvedené systémy schopny trojrozměrné lokace sledovaného objektu v daném prostoru (standardem u technologie GPS). Tento článek se proto zabývá problematikou možného využití jednoho z mikrovlnných sledovacích systémů, kterým je systém „Ubisense Series 7000“ [1] od společnosti Ubisense. Jedná se o mikrovlnný ultra-širokopásmový sledovací (lokační) systém, který umožňuje zaměřit 3D polohu sledovaného objektu ve vybrané zájmové oblasti s přesností až 15 cm. Systém se skládá z antén a širokopásmových rádiových přijímačů rozmístěných v prostoru tak, aby svým pokrytím užitečným signálem vymezily zájmovou oblast. Sledovací systém Ubisense ve své podstatě využívá tzv. „cellular“ buňkovou architekturu. Ta umožňuje podle potřeby uživatele přidáváním dalších buněk, které tvoří systém vzájemně propojených antén a přijímačů zájmový prostor sledování postupně rozšiřovat. Anténa a přijímač byly integrovány do jednoho přístroje 35
tzv. „Rated Sensor“ (viz obr. 1). Podle potřeby může být rozmístěno tisíce senzorů (přijímačů), které mohou sledovat až tisíce pohybujících se objektů v jednom okamžiku. Aby bylo možné sledovaný objekt přesně lokalizovat, je nutné na něj umístit speciální vysílací zařízení tzv. „Tag“ (viz obr. 2), který vysílá speciální ultra širokopásmové pulzy. Princip sledování objektu je velice jednoduchý. Vysílač vydává v pravidelných pulzech širokopásmový signál, který je zachycen až několika jednotlivými přijímači. Každý přijímač je schopen nezávisle určit azimut a náměr (sklon) zachyceného signálu. Jednotlivé přijímače jsou propojeny do datové sítě tzv. „Ethernet Environment“ a jimi získaná data jsou automaticky posílána do serveru, kde běží speciální aplikační programové vybavení, které dokáže s pomocí speciálních matematických algoritmů stanovit přesnou polohu vysílače. Při umístění jednotlivých přijímačů do sledovaného prostoru je podmínkou v aplikaci do speciálního nastavení přesně zadat hodnoty jejich výšky nad terénem. Dále se v zájmovém prostoru stanoví jeden referenční bod a k němu se přesně určí vzdálenosti jednotlivých přijímačů. Hlavní výhodou tohoto způsobu sledování je, oproti systému GPS, velice nízká energetická spotřeba vysílače, který dokáže fungovat na jednu baterii šest až dvanáct měsíců. Za jistých bezpečnostních podmínek může být systém GPS jeho vlastníkem zakódován a tak přestanou fungovat všechny dostupné komerční a vlastníkem systému GPS necertifikované přístroje GPS.
Obrázek 1 Integrovaný přijímač „Senzor“ sledovacího systému Ubisense Zdroj: Petr Hrůza
Obrázek 2 Kompaktní vysílač „Tag“ sledovacího systému Ubisense Zdroj: Petr Hrůza
36
I v České republice existuje několik společností, které se touto problematikou úzce zabývají. Jako příklad lze jmenovat společnost Retia, která vyrábí pro potřeby především hasičského záchranného sboru lokační systém RetLoc. Systém RetLoc je primárně určen ke sledování pohybu hasičů a záchranářů při zásazích v rozsáhlých komplexech budov a v lesním porostu. Vzhledem k prostorovému vymezení je možno, využití sledovacích systémů vojsky AČR v misích, rozdělit do dvou základních oblastí:
na základně, mimo základnu.
Uvažovaný mikrovlnný systém společnosti Ubisence „Series 7000“ lze využít z důvodu technických omezení převážně na základně. PROČ SLEDOVACÍ SYSTÉM NA ZÁKLADNĚ? Ačkoli v současnosti vedené operace na území Iráku a Afghánistánu nejsou typickým válečným konfliktem jako např. Operace Pouštní bouře (1991), Operace Trvalá svoboda (svržení režimu vládnoucího Talibanu v Afghánistánu v roce 2001) či Operace Irácká svoboda (invaze do Iráku v roce 2003 – svržení režimu Saddáma Husajna), jsou tyto operace pro vojáky poměrně nebezpečnější, vyčerpávající a ve svém důsledku náročnější. Operace dříve vedené v Iráku a v současnosti vedené v Afghánistánu jsou typickým představitelem stabilizačních operací (protipovstaleckého boje) s prvky vedení asymetrického boje vedených v diametrálně rozdílném kulturním prostředí, než odkud pochází většina příslušníků koaličních sil. Z analýzy vedení soudobých operací koaličními (mnohonárodními) silami na území Iráku a Afghánistánu vyplynuly následující hlavní bezpečnostní hrozby, které negativně ovlivňují jednotky (koaliční síly) při plnění jejich operačních úkolů a které je potřeba eliminovat: přítomnost improvizovaných výbušných systémů tzv. Improvised Explosion Device (IED) všech modifikací včetně kumulativně-průbojných tzv. Explosively Formed Projectile (EFP) ohrožující vojáky koaličních sil především při hlídkování (patrolách) a přesunech (doprovodech), které mohou být odpalované povstalci rádiovým signálem na dálku (Remonte Controlled IED, RCIED) nebo uzavřením elektrického obvodu spínačem, fyzickým kontaktem obětí (Victim Operated IED, VOIED) nebo kombinací obou způsobů, sebevražedné útoky fanatických protikoaličních bojovníků s IED na svém těle tzv. Suicide Bomb IED (SBIED) nebo ve vozidlech tzv. Vehicle Born IED (VBIED), které mají devastující účinky na okolí (především VBIED) a které mají silný psychologický vliv na příslušníky koaličních sil, házení ručních protitankových (kumulativních) granátů skupinou zpravidla tří osob v civilním oděvu z bezprostřední blízkosti přímo na projíždějící vozidla koaličních sil nebo přes zdi z dvorků „kalátů“ (obydlí) lemujících silnice (Anti Tank Hand Grenade, ATHG), konvenční koordinované útoky většího rozsahu (až 200 bojovníků) na předsunuté operační základny (Forward Operation Base, FOB) a základny bojového zajištění (Combat Outpost Base, COB), 37
léčky na koaliční síly zřizované v prostorech s omezenou možnosti manévru palbou a silami a prostředky (Complex Attacks, CPX), střelba z ručních protitankových zbraní na hlídky a proudy vozidel (Reactive Propelled Granade Attacks, RPG), střelba z automatických zbraní na hlídky a přesunující se proudy vozidel (Stand-Off Attacks, SOF), raketové a minometné útoky na základny koaličních sil (Indirect Fire Attacks, IDF), činnost odstřelovačů zaměřená především na koaliční vojáky na kontrolních stanovištích a v prostorech zastávek (Sniper Engagements, SNIP), minové nebezpečí způsobené rozsáhlými nezmapovanými a ne zcela spolehlivě označenými zaminovanými prostory jako pozůstatky z předchozích válečných konfliktů (v členitém terénu v mnoha případech dochází vlivem erozní činnosti k efektu tzv. stěhování min, kdy se v již odminovaných prostorech mohou opětovně miny objevit). Jednou z významných hrozeb, které jsou výše uvedené, jsou raketové a minometné útoky na základny koaličních sil. Příslušníci kontingentů AČR tráví podstatnou část plnění operačního úkolu na operačních základnách, předsunutých operačních základnách a v některých případech i na relativně malých základnách bojového zajištění (COB). Jako příklad lze uvést působení českých provinčních rekonstrukčních týmů v afghánské provincii Logar, kde dočasně vyčleněné síly a prostředky kontingentu mohou působit i mimo FOB SHANK na několika COB (např. COB Kherwar, COB Baraki Barak a další). Většina příslušníků štábů a jednotek zabezpečení po celou dobu mise základnu neopustí. Tato skutečnost však zásadně nevylučuje možnost jejich zranění či zabití příslušníky protivládních (protikoaličních) sil. Jednou z možností jsou právě výše uvedené raketové a minometné útoky (IDF) na základny. Jen pro ilustraci 4. kontingent AČR v PRT Logar v prvních třech měsících svého působení na FOB SHANK čelil více než deseti raketovým útokům a jednomu minometnému útoku. Další tři raketové útoky byly s vysokou pravděpodobnosti predikovány. Četnost raketových a minometných útoků (IDF) na FOB SHANK byla za dobu působení 5. kontingentu několikanásobně vyšší. Za účelem minimalizace případných ztrát při IDF na základny, mají velitelé kontingentů zapracovány do svých standardizovaných operačních postupů (SOP) přesné metodické postupy pro řešení situací při potvrzení vysoké pravděpodobnosti provedení IDF, dále pak v průběhu IDF a po IDF (po dopadu raket a min). Níže je popsán jeden z možných a v minulosti kontingenty AČR v PRT Logar používaných metodických postupů při IDF. V případě, že byl potvrzen raketový útok na základnu (zpravidla až po dopadu první rakety) byl prostřednictvím amerického výstražného systému vyhlášen poplach smluveným akustickým signálem. V tento okamžik měli všichni přítomní na základně, mimo příslušníků jednotek plnících úkoly ochrany základny a klíčových příslušníků štábů (taktických operačních center) koaličních sil včetně kontingentu AČR, povinnost okamžitě vyhledat nejbližší kryt (bunkr) a ukrýt se do něj. Příslušníci štábů se zpravidla ustrojovali do taktické výstroje včetně nasazení přilby. V případě českého kontingentu 38
na FOB SHANK, byl americký varovný signál ještě zdvojen samostatným českým signálem, který se šířil mezi příslušníky kontingentu po rádiové síti stanic Motorola. Systém ověřování přítomnosti vojáků v jednotlivých krytech byl propracovaný, ale pro dosažení vysoké úrovně jistoty, že všichni vojáci zaujali patřičné úkryty, byl tento systém časově zdlouhavý. Kolikrát časová úspora jen pěti minut může vážně zraněnému člověku zachránit jeho život. Každý voják měl přiděleno své jedinečné pořadové číslo a byl přiřazen do jednoho z přidělených krytů na základně (zpravidla v blízkosti svého ubytovacího objektu). Každý kryt měl svého velitele, který byl zodpovědný za provedení kontroly přítomnosti v krytu a přípravu dokladu k hlášení na taktické operační centrum kontingentu (Tactical Operational Centre, TOC). Po zhruba deseti až patnácti minutách od vyhlášení „palebného přepadu“ vyzýval tzv. „watchkeeper“ (jde o obdobu operačního dozorčího v posádkách) postupně všechny velitele krytů k dokladu přítomných v krytech. Tato procedura trvala cca dalších 20 až 25 minut. Dalších cca 15 minut trvala kontrola nahlášených počtů. Takto dlouhé časy hlášení a kontroly počtů byly způsobeny tím, že FOB SHANK měl rozlohu cca 12 km2 a dále se rozšiřuje a příslušníci českého kontingentu se mohly v daném okamžiku vyhlášení signálu při IDF ze služebních důvodů pohybovat na celé ploše základny. Další jednotky mohly být při IDF i mimo základnu např. na kontrole projektu nebo byly dislokovány na jiné alianční základně. V průběhu kontroly počtů na TOC, velitel kontingentu zpravidla vyhlašoval vybraným velitelům krytů další smluvený signál, kterým zajišťoval provedení kontroly ve vybraných (přidělených) prostorech základny. Účelem kontroly bylo zjistit, zda se v daných prostorech nenachází zranění vojáci, fragmenty vybuchlé munice (rakety a miny), nevybuchlá munice a přesně se lokalizovaly případná místa dopadu munice tzv. „Point of Impact“ (POI) a to včetně rozsahu poškození infrastruktury základny. V případě, že ustanovená dvoučlenná hlídka narazila na jeden z výše uvedených příznaků dopadu rakety či miny, okamžitě o tom informovala velitele kontingentu prostřednictvím stanic Motorola, a pokud těmito stanicemi nebyla vybavena, tak osobně velitele svého krytu. Ten pak bez prodlení podal hlášení veliteli kontingentu. Další činnost se pak odvíjela na základě metodických postupů např. k činnosti při zjištění většího počtu zraněných „Metodika MASCAL“ (Massive Casualties). Veškerá činnost se prováděla ve spolupráci s americkou stranou, která je zodpovědná za chod a organizaci ochrany a obrany základny. Pokud vše bylo v pořádku, tzn. nebyli nalezeni žádní zranění, žádné fragmenty vybuchlé či nevybuchlé munice, nebo byly-li následky jejich dopadů již eliminovány, „watchkeeper“ na základě nařízení velitele kontingentu vyhlásil oběžníkem další smluvený signál k ukončení vyhlášeného poplachu. Teprve poté se mohly všichni příslušníci kontingentu vrátit zpět ke své předchozí činnosti. V průměru celá procedura od vyhlášení signálu (poplachu), přes hlášení počtů, kontrolu počtů, provedení dohledání raněných a fragmentů munice až po vyhlášení signálu k ukončení poplachu trvala zpravidla až 45 minut a více.
39
Vzhledem k rozloze FOB SHANK, velkému počtu krytů (bylo jich přes 50 a další se budují) a nevybavení všech příslušníků kontingentu stanicemi Motorola, docházelo k nedohledání některých příslušníků kontingentu. To způsobovalo podezření, zda se tito vojáci nestali oběti IDF či byli v úkrytu, kde nebyl nikdo z českých vojáků s vysílačkou, anebo ještě v horším případě mohly odpočívat (např. po noční službě) v ubytovacím prostoru, či v osobním volnu mohli běhat po základně se sluchátky od hudebních přehrávačů na uších, a tak vyhlášení varovného signálu mohli přehlédnout. Vzhledem k postupnému získávání a zapracování nových zkušeností při IDF, se tyto postupy mohou měnit a zdokonalovat. Soudobá zkušenost poukazuje na fakt, že s příchodem nového kontingentu AČR se metodické postupy včetně opatření a vydaných nařízení velitele kontingentu při IDF mění. V zásadě vždy bude platit jistý stupeň nejistoty, zdali jsou všichni příslušníci kontingentu při IDF v pořádku. Dále proces ověřování přítomnosti příslušníků kontingentu v bunkrech a kontrola přidělených prostorů bude vždy vyžadovat dobu až několika desítek minut. 1 MOŽNOST ZÁKLADNĚ
VYUŽITÍ
SLEDOVACÍHO
SYSTÉMU
UBISENCE
NA
V této kapitole je blíže rozebrána problematika monitorování (dohledu) osob a techniky na základně. Tuto problematiku lze vzhledem k účelu a způsobu využití rozčlenit do dvou oblastí, a to: sledování (monitorování) vlastních sil na základně (národních a koaličních jednotek); sledování (monitorování) kontraktovaných osob a techniky na základně. 1.1 SLEDOVÁNÍ VLASTNÍCH SIL NA ZÁKLADNĚ Jednou z možností využití sledovacích systémů na základně je zefektivnit výše uvedený postup při kontrole vojáků a vyčleněných prostor při IDF a případně i při útoku na základnu s využitím sebevražedných útočníků. V případě, že by byl zájem monitorovat pohyb všech osob a vozidel na základně, a to z důvodů, které jsou uvedeny v části 1.2, je sledování (monitoring) vlastních sil jednou z podmínek. V následující části je proto popsán princip možného využití sledovacího systému na základně. K zajištění funkční lokalizace polohy osob a techniky na základně je nutné vhodně rozmístit systém „přijímačů“, které svým signálem pokryjí oblast celé základny (viz obr. č. 3). Dalším speciálním zařízením mohou být „snímače“ na přímou identifikaci „značkovačů“, které by byly umístěny v bezprostřední blízkosti např. krytů. V případě potřeby sledování vstupu a výstupu osob ze základny a z režimových prostorů je možné snímače umístit i tam.
40
BDOC
VJEZD Legenda: Bunkr (úkryt)
BDOC
Operační centrum ochrany a obrany základny
Přijímač Snímač Obrázek 3 Rozmístění prvků sledovacího systému na základně
Jak již bylo uvedeno, dalším prvkem mikrovlnného sledovacího systému jsou tzv. značkovače, neboli „tagy“. Ty se umísťují na sledovaný objekt. Pokud mají být např. osoby sledovány po celou dobu jejich působení na základně, je nutné, aby daný značkovat byl vojáky stále nošen a z hlediska zamezení jeho zneužití jinou osobou, by neměl být bez speciálního zařízení odejmutelný. V případě pokusu o násilné sundání značkovače by byl vyslán obsluze systému varovný signál. Značkovače systému Ubisence 7000 Series [2] v současnosti nesplňují výše uvedené požadavky. Přesto by se daly, po dílčí úpravě, požadovaným způsobem upravit. Z anatomického hlediska se jako vhodné řešení jeví značkovače v podobě náramku na zápěstí ve velikosti a v provedení komerčních „outdoorových“ hodinek. Pro účelné využití náramkových značkovačů vojáky na základnách, by bylo vhodné do nich integrovat i další užitečné funkce jako např.:
displej zobrazující všem uživatelům jednotný čas (např. ZULU nebo lokální) včetně jeho synchronizace, displej zobrazující všem uživatelům pohotovostní stav na základně (tzv. „Allert Status“), akustická a vizuální signalizace poplachu (pípání, vibrace, blikání údaje na displeji); detekce tělesné teploty uživatele, detekce pulzu uživatele, tlačítko pro hlášení stavu nouze (např. při zranění nositele značkovače),
41
tlačítko pro hlášení incidentu (nález nevybuchlé/vybuchlé munice, nález IED, nález zraněného či zraněných osob, zpozorování podezřelé činnosti/osoby a další.
Obsluha sledovacího systému např. na Operačním centru ochrany a obrany základny (Base Defence Operation Centre, BDOC) by obsluhovala speciální aplikaci, která by na zobrazovacím zařízení se zakresleným schématem základny sledovala pohyb všech sledovaných objektů na základně. Aplikace by průběžně na pozadí aplikace automatizovaně zaznamenávala:
trajektorii každého sledovaného objektu včetně časové osy, přehled vstupů a výstupů z režimových (vyhrazených) oblastí a bunkrů, údaje o náhlé změně tělesné teploty a srdečního pulzu nositele náramkového značkovače (uvedená změna snímaných hodnot by obsluze systému automaticky zobrazila varovné hlášení s uvedení hodnot „KDO“, „CO“, „KDY“ a „KDE“), místo a čas hlášení stavu nouze (mohla by fungovat provázaně s předchozí funkcionalitou), místo, čas a druh hlášeného incidentu.
Dále by bylo možné prostřednictvím dané aplikace na náramkové značkovače odesílat informace o změně pohotovostního stavu na základně, vyhlášení signálů a synchronizovat jednotný čas. V případě vstupu do úkrytu po vyhlášení poplachu či vstupu nebo výstupu z režimového místa by se značkovač přiložil či přiblížil (cca 1 m) ke speciálnímu snímači, který by identifikoval daného uživatele. Tímto způsobem by se dalo velice rychle, řádově v jednotkách minut, ověřit přítomnost všech osob v úkrytech, popř. zjistit kdo přesně je neustále mimo úkryt a jaký je status jeho hybnosti a jaká je jeho tělesná teplota a pulz. Je nutno zdůraznit, že pro sledování teploty a pulzu platí jistá omezení, která je nutné akceptovat a která mohou hlášené informace podstatně zkreslit. Jedná se např. o zvýšení teploty z důvodu sprchování teplou/studenou vodou a zvýšení pulzu v případě zvýšené fyzické zátěže. Dalším omezením je i přesnost měření, kdy např. změřená teplota nemusí odpovídat přesné tělesné teplotě a to z důvodu nedokonalého kontaktu senzoru náramku s tělem (pokožkou) nositele. Podobným způsobem by mohly být sledována i jednotlivá vozidla. Místo náramkového značkovače by se požíval značkovač s upínacím mechanismem, který by se viditelně umísťoval na každé vozidlo, které frekventovaně vjíždí a opouští základnu. Zde by opět platila podmínka detekce pokusu násilného odstranění značkovače. Další funkcionalita jako u náramkového značkovače není vyžadována. 1.2 MONITOROVÁNÍ KONTRAKTOVANÝCH OSOB A TECHNIKY NA ZÁKLADNĚ Základní princip využití lokačních systémů pro monitorování kontraktovaných osob a techniky je obdobný jako u sledování vlastních sil na základně. V tomto případě je však hlavním důvodem dosažení schopnosti mít nepřetržitý přehled o pohybu osob a 42
techniky, kteří by mohli být zneužiti protikoaličními bojovníky k provádění diverzní a špionážní činnosti uvnitř základen. Jedná se především o personál zajišťující chod základny a to poskytováním základních logistických činností (stravování, prádelny, svoz odpadků, úklid toaletních zařízení, obsluhy posiloven, knihoven a další). Pro všechny tyto činnosti si Američané najímají (kontraktují) osoby ze zemí jako je Indie, Filipíny, Thajsko a další. Tito pracovníci pobývají nepřetržitě na základně v délce 12 až 24 měsíců. Další poměrně velkou skupinou osob s mnohem větší fluktuací (vjezd a výjezd ze základen) jsou zaměstnanci převážně lokálních (afghánských) firem a společností, kteří se také podílí na zajištění chodu základny a dále se využívají na zajištění stavebních, přepravních a dopravních činností (dovoz vody, kamení, štěrků a písků, převoz kontejnerů s jídlem a materiálem na opravu techniky a další). Uvedená skupina osob většinou vjíždí do základny a pohybují se na základně i s nákladními vozidly, které obsluhují. Osádka vozidla by byla po prověření a registraci opatřena náramkovými značkovači s omezenou funkcionalitou v porovnání se značkovači pro vlastní jednotky a vozidla by byly opatřena značkovači, které by v každém okamžiku umožnily zjistit jejich pozici na základně. V případě vzniku jakéhokoli incidentu by byl každý takto označený objekt (osoba či vozidlo) snadno zjistitelný a bylo by možné i velice rychle zpětně analyzovat předchozí aktivity sledovaných objektů na základně a tím zjistit, zdali sledovaná osoba nemůže mít příčinnou souvislost se vznikem případného incidentu. Na každé základně jsou vždy vybudována místa a provozy, které svým významem spadají do tzv. „kritické infrastruktury“. Jedná se o výdejny PHM, energetická centra, stání, přistávací a odletové plochy pro vrtulníky, místa velení, spojovací uzly a další. Většinu těchto míst je možné zabezpečit systémy ostrahy a monitorování jakým je např. český systém SOM ze Slavičíma. Vhodnou kombinací systémů ostrahy a monitorování s mikrovlnnými sledovacími systémy je možné dosáhnout vysoké úrovně ochrany základy před nežádoucí činnosti protikoaličních sil působících uvnitř základny. Jako příklad je možné uvést stav, kdy senzor SOM např. v noci rozpozná pohyb u jednoho z míst kritické infrastruktury s tím, že provede videozáznam či sejme fotografii dané osoby. Bohužel už není možné identifikovat danou osobu, popř. ji okamžitě kontaktovat přes radiostanici, pokud je jí daná osoba vybavena. V případě, že u každého takového kritického místa by byl navíc umístěn snímač, který dokáže načíst informaci z čipu náramkového značkovače, mohlo by dojít k její okamžité identifikaci. Samozřejmě by se dala využít i funkcionalita 3D lokace osob v zájmovém prostoru, kterou sledovací systémy poskytují. V případě, že by SOM detekoval pohyb osoby u jednoho z míst kritické infrastruktury a sledovací systém by nepotvrdil, že se v dané blízkosti pohybuje osoba s náramkovým značkovačem, byl by tento případ systémem okamžitě vyhodnocen jako neoprávněný pohyb. Tím by se okamžitě aktivovala jednotka rychlé reakce, tzv. „Quick Reaction Team, QRT“, která by jela zajistit danou osobu. Tímto by mohlo dojít k eliminaci případné hrozby.
43
Jedním ze systémů, který by se mohl využít ke sdružení funkcionalit SOM a sledovacího systému by mohl být např. Automatizovaný systém velení a řízení (ASVŘ). Za tímto účelem by bylo vhodné v prostředí ASVŘ vytvořit aplikaci, která by prováděla komparaci zjištěných stavových hodnot ze SOM a ze sledovacího systému a dále by umožňovala sledovat všechny osoby a vozidla opatřena značkovači nad grafickým podkladem, který by představoval schéma základny vysokého měřítka v rozmezí 1:500 až 1:5000. ZÁVĚR Sledovací „lokační“ systémy v minulých deseti letech prošly velmi dynamickým rozvojem. Jsou využívány především ke sledování pohyblivých objektů a to jak techniky, tak i osob. Svůj význam sehrávají především při sledování a lokaci přesné polohy vozidel v případě jejich neoprávněného užívání. V případě sledování osob lze jejich potenciál využít např. na podporu výkonů činnosti příslušníků hasičských záchranných sborů a policejních (speciálních) jednotek usilujících o záchranu osob a při boji s příslušníky organizovaného zločinu v nepřehledném terénu (prostředí). Vzhledem k výše uvedenému příkladu možné činnosti vojsk při raketových útocích na základny koaličních sil, lze spatřit možnost jejich účelného a efektivního využití i za těchto podmínek. V takovém případě by mohlo dojít ke zkrácení doby nutné ke kontrole počtů vojáků po raketovém útoku. Zároveň by se i mohla zkrátit doba pro vyhledání zraněných, kteří byli raketovým útokem zasaženi, což by vedlo ke včasnějšímu poskytnutí první pomoci. Významným se jeví, mít co nejpřesnější přehled o situaci i v členitém a zastavěném prostoru (terénu). Zejména při nutnosti vstupu vojáků do budov je přímá vizuální kontrola a přehled o situaci téměř nemožná. Vzájemný přehled mezi vojáky (včetně možností předávání zpráv, hlášení, signálů, varování, …) a celkový přehled velitele týmu (jednotky, kontingentu) o situaci, podporuje získání požadované informační nadvlády nad potenciálním protivníkem. Je nutno však podotknout, že daný sledovací systém není samo spasitelný a vyžaduje, aby všichni vojáci na základně dodržovali pokyny a nařízení a akceptovali jistá omezení spojené s využívání tohoto systému. Je nutné zmínit i ten fakt, že by se nemohlo jednat o samostatnou aktivitu kontingentů AČR v případě, že by tyto kontingenty působili společně s ostatními koaličními partnery na společné základně. Možnosti využití sledovacích systémů je vhodné zvažovat za podmínek, že by někdy v budoucnosti tento systém buď zavedl alianční partner na své základně anebo by za ochranu, obranu a chod základny odpovídal kontingent AČR. Tuto možnost nelze nikdy vyloučit. LITERATURA [1]
Ubisense Series 7000 IP Rated Sensor [Fact Sheet]. Dostupné z: http://www.ubisense.net/en/media/pdfs/factsheets_pdf/56505_ubisense-series-7000-iprated-sensor-en090624.pdf
[2]
44
Series 7000 Tag Module. Dostupné z: http://www.ubisense.net/en/resources/factsheets/series-7000-tag-module.html
